2012 cislo 0 OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU

2012 cislo 0

OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU

9

14

SLOVO REDAKCE – POSTŘEHY Z VEŘEJNÉHO ZASEDÁNÍ – – GENERÁLNÍ ZKOUŠKA NA ČARODĚJNICE? – ZBYTKY NAŠÍ VESNICE – CO MÁ PŘEDNOST?– – KONEC JEDNOHO NADŠENÉHO ZASTUPITELE – BUŠTĚHRADSKÝ BETLÉM – – NOVOROČNÍ VÝSTUP A BUŠTĚHRADSKÝ ŠVIH – MASOPUSTNÍ MOUČKA – MÍČE – – TAKOVÝ BYL VÁNOČNÍ KONCERT SOUBORU SIMEON – ZOOLOGICKÁ ZAHRADA ZA HUMNY 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

1

2012 cislo 0


SLOVO REDAKCE Milí čtenáři, toto číslo čtete později než je obvyklé proto, abychom vám přinesli poslední informace o průběhu Masopustu v Buštěhradě, zareagovali na poslední veřejné zasedání v únoru a slavnostní otevření městské části zámku. Zároveň tímto tiskem Buštěhradské listy otevírají rok 2014, ve kterém nás čeká, pro naše město, řada změn a tou nejdůležitější budou říjnové komunální volby.

Občanské sdružení Buštěhradské fórum, vydavatel Buštěhradských listů, zahájilo letošní rok opakováním Buštěhradského plesu, s pořadovým číslem dva a zdá se, že byl v plesové sezoně jeden z mála nebo dokonce jediný v Buštěhradě, který se úspěšně zrealizoval pro širokou veřejnost. V průběhu roku jsou plánovány aktivity našeho sdružení, které v loňském roce nalezly v řadách účastníků ohlas. K těm, které chceme určitě zrealizovat, řadíme koncert Collegi-

um 419, Buštěhrad na vodě a Buštěhradskou jednodenní. Máme se tedy, na co těšit, podobně jako na jaro, které tak předčasně lehce, a tak brzo, poráží letošní velmi slabou zimu. Přejeme vám vážení čtenáři další zajímavé informace z našeho časopisu, které odráží kolorit života na našem malém městě. Redakce

Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení Buštěhradské fórum. Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.

ˇ NEVEŠLO CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ

Postřehy z veřejného zasedání dne 26. února Prostorná místnost, chlad, okna bez závěsů, sbalené promítací plátno, chybějící dataprojektor, nepoužívaný mikrofon, špatná akustika, malý znak města mezi světly na čelní stěně, chybějí stoly, na které byli občané zvyklí v kulturním středisku. První počáteční dojmy. Do závěru zasedání vydrželo z asi 24 občanů jen deset. Z projednávaných bodů se zastavím jen u několika. Odprodej pozemků obce. Má-li občan možnost si pronajmout pozemek od obce u svého domu, může jej za pár let zhodnotit nabídkou odprodeje do svého vlastnictví za 100 Kč/m2. Okamžitě si tak můžete zhodnotit svou nemovitost o desítky metrů čtverečních za cenu 10x menší než na běžném realitním trhu. U současného zastupitelstva by to neměl být problém. Příklad ze zasedání je toho dokladem. Notoricky opakované připomínky občanů na úspory energií města jsou stejně notoricky odráženy panem místostarostou vysvětlujícími frázemi o náročném vyjednávání bez výsled2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ku. A tak od počátku roku 2013, kdy jsem upozornil na veřejném zasedání na úspěšný efekt snížení cen energií obce Říčany, jsme dnes tam, kde před rokem, a vedlejší obec Lidice nás už předběhla… Chodníky. Notoricky opakované připomínky občanů na řešení situace u lokalit, kde není chodník napojený na další komunikaci pro pěší. Notoricky opakované odpovědi, že je to problém a stojí obec peníze. Ze zákona však již obce mají uzavírat s developery smlouvu, která má infrastrukturu řešit. Pokud existuje smlouva například s lokalitou Sluneční, kde je řešeno napojení chodníkem na město? Snaha zbytků členů kulturní komise o lepší komunikaci mezi paní starostkou jako vedoucí komise a jejími členy vedla k návrhu na

změnu komise na výbor v čele s jiným zastupitelem, který by měl možná více času na spolupráci a mohl činnost dobrovolníků s městem zkvalitnit. Nedočkali jsme se. Komise zvítězila nad výborem a komisi následně opustil pan Pergl a paní Vřešťálová. Naopak pan Kluiber nabídl její posílení pod paní starostkou svou osobou. Věřím, že do budoucna bude sál zámku důstojným prostorem pro veřejnost, a je dobře, že se podařilo MěÚ do zámku přestěhovat. JJ st.

První veřejné zasedání na zámku. Foto: J. Pergl

ST R A N A

2

2012 cislo 0


Slavnostní otevření zámku Dne 28. února byla otevřena slavnostně západní, buštěhradská část zámku. Slavnostní projevy a vystoupení dětí, mládeže a dospělého pěveckého sboru Buštěhradu byly součástí programu. Bohaté pohoštění a slavnostní nálada prostupovala celé druhé podlaží zámeckého křídla. Snad jedinou vadou na kráse byla vysoká účast, která překročila svým počtem očekávání a ne všichni měli možnost vyslechnout program a zaujmout místo v sále. (Podrobnější informaci a bohatou fotodokumentaci naleznete v Buštěhradském zpravodaji). JJ st.

Dotazy na zastupitelku paní Javorčekovou Paní Javorčeková, zcela zřetelně se vymezujete jako jediná zastupitelka, která upozorňuje na některé nedostatky a pochybení vedení MěU. Jak se v takové pozici cítíte? Neřekla bych, že jsem jediná. V různé míře stávající vedení MěÚ kritizovali i ostatní opoziční zastupitelé. Jenže já jsem asi nejvíc slyšet, protože moje aktivita je soustavná a nebojím se říci otevřeně svůj názor. A také se snažím mít kritiku podloženou konkrétními případy pochybení (řadu porušení zákona, na které jsem poukazovala, například potvrdily kontroly z ministerstva vnitra a jiných institucí). Příjemné to ale samozřejmě není, spíše stresující. Rozhodně se v tom nevyžívám. Jen mi prostě nepřijde v pořádku, když za nekompetenci několika jedinců na radnici platí celé město. Taková stížnost třeba na ministerstvo vnitra je v podstatě jediný legitimní prostředek, který může občan použít, když místní samospráva nefunguje, jak má; ke kterému se lidé uchylují, až když se neshody s městem na určité téma vlečou řadu měsíců a vedení města nereaguje na opakované žádosti a upozornění. Vždycky jsem se považovala za nekonfliktního člověka, a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se v takové pozici „obecní potížistky“ ocitnu. Do zastupitelstva jsem přitom 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

vstupovala s dobrou vůlí a idealismem, připravena ke spolupráci s kýmkoliv, kdo bude mít dobré úmysly. Realita je však jiná – kdo se chce zbavit iluzí, nechť vstoupí do politiky! pitelů – mohla by pak snad fungovat efektivněji. To bohužel na posledním Jak se díváte na krizi v kulturní zasedání neprošlo. Komise poté rekomisi, jejíž členové v posledních agovala rezignací téměř všech zbyměsících ubývali, a na VZ 26. 2. re- lých členů (zůstal jeden, a to nejspíš zignovala další členka a předseda proto, že tam zrovna nebyl) s tím, že nemají chuť v této atmosféře dál prakomise? Kulturní komise se cítila již řadu covat. Na tomto případu je vidět, jak měsíců paralyzována, měla pocit, že paní starostka není schopná dialogu nemůže efektivně fungovat. Paní sta- a sebereflexe – argumentovala tím, že rostka preferuje pouze pár zavede- komise je přece „její“, má zřejmě tedy ných akcí a ostatní nápady odmítá, pocit, že má nad členy absolutní moc. či zas naopak organizuje ve jménu Jenomže toto v dnešní době již nelze. komise akce, o kterých komise vůbec neví, často ani pořádně neví, jaký Jste, mimo jiné, místopředsedmá rozpočet a z čeho se něco zapla- kyní Buštěhradského fóra, nejčertí, apod. To ještě vygradovalo tím, že stvějšího občanského sdružení ve paní starostka několik měsíců nerea- městě. V čem vidíte jeho přínos pro govala na žádosti komise o schůzku. naši obec? Velice mě potěšilo, že se v posledJiž delší dobu tedy docházelo k tomu, že lidé, kteří by rádi pro město něco ních pár letech dalo dohromady veludělali, byli tímto znechuceni a po- ké množství aktivních lidí (a to nejen stupně začali z komise odcházet (pů- „náplav“, natěšených něco nového děvodně měla 12 členů). Předseda ko- lat, ale i starousedlíků) a podařilo se mise, pan kronikář Pergl, se pokusil uskutečnit mnoho nových, většinou situaci vyřešit návrhem, aby se komi- velmi zdařilých akcí. Velká účast na se opět stala výborem, a dostal ji na akcích pokaždé potvrzuje, že je o tenstarost někdo z „nevyužitých“ zastu- to druh činnosti ve městě zájem a je ST R A N A

3

2012 cislo 0


to krok správným směrem. Dokonce jsem slyšela chválu z jedné nedaleké obce: Vy toho tam na Buštěhradě tolik máte, tolik děláte, to my u nás nemáme ani náhodou…Dalším přínosem je také to, že činnost nejen Buštěhradského fóra (BF), ale i ostatních spolků v podstatě ve značné míře nahrazuje kulturní činnost města – lidé to, co chtějí, si také sami zorganizují (příkladem je ples města, který se několik posledních let již nekonal, protože na městě nebyl nikdo, kdo by se tím chtěl zabývat, ale protože lidé nechtěli zůstat bez plesu, zaujal jeho místo Buštěhradský ples organizovaný BF – letos již druhý ročník). Zaplať pánbůh, že město na tyto činnosti občas alespoň finančně přispívá. Jako velký přínos samozřejmě vidím i to, že pod hlavičkou BF vychází tento časopis (to je samozřejmě samochvála, která nevoní, ale když se na to ptáte, neměli bychom to pominout). Máme zpětnou vazbu, že tento alternativní zdroj informací jedni lidé velmi vítají a jiným naopak velmi vadí, což je signál, že jsme trefili do černého. Časopis plní svůj účel – přináší nezávislé informace, podnítil určitou společenskou diskusi, což je dobře. Lidé by se měli zajímat o to, co se v jejich městě děje, proč mají ve schránkách najednou dva časopisy místo jednoho, a jakákoliv reakce je lepší než lhostejnost. Zároveň je to dobrá škola – jak vytvářet velmi levně a efektivně časopis. Jak hodnotíte činnost vedení MěÚ v jeho postupu proti výstavbě bioplynové stanice (BPS) v Buštěhradě? Po pravdě řečeno, nevím. Na tuto problematiku nějak pořád nejsem schopná udělat si jednoznačný názor. Jsou tu lidé, kteří celou kauzu znají dopodrobna, a to já nejsem. Netuším, jestli bychom si mohli vést lépe, ani jak to může celé dopadnout. Nicméně se zdá, že ve stávající situaci se město celkem snaží, především získalo pár odborníků, kteří zřejmě radí docela dobře. Objevily se snahy ze Středočeského krajského úřadu vrátit svou část 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

zámku zpět Buštěhradu, co o tom soudíte? To úplně tak není. Přesněji, kraj v prosinci vznesl na město dotaz, jestli bychom chtěli, aby nám zámek vrátili, či měli něco proti tomu, kdyby ho kraj pronajal nebo prodal někomu třetímu. V zastupitelstvu na to není jednotný názor, a než se město vůbec stihlo vyjádřit, již proběhla v tisku zpráva, že kraj nabídl zámek francouzskému investorovi. Později se však ukázalo, že to byla poněkud nafouklá mediální bublina. Domnívám se, že stojíme na prahu pro Buštěhrad zcela zásadního rozhodnutí. V této situaci se obávám nějakého nevratného rozhodnutí současného vedení města, které by mělo pro město negativní důsledky, daleko přesahující zbytek tohoto volebního období. Znepokojuje mě i to, jak se paní starostka vyjadřuje v médiích, že zastupitelstvo proti prodeji v podstatě nemá námitek, přestože nic takové odsouhlaseno nebylo! V první řadě bychom měli asi trvat na tom, aby kraj dostál svým závazkům a zámek opravil – i přes skandál s panem Rathem byl původní záměr využití jednoznačně dobrý (Kladensku opravdu chybí např. důstojný a kapacitní společenský sál. Všichni, kdo absolvovali nějaký ples v kulturáku na Sítné, budou jistě souhlasit…), projekt je hotový, je použitelný a měl by se zrealizovat. Pokud by to však z jakéhokoliv důvodu nešlo, měli bychom si myslím zámek raději vzít zpět, než abychom pak v budoucnu třeba ztratili vliv na to, kdo a co s ním bude dělat. Myslím, že prodat či pronajmout bychom ho dnes již dokázali i sami, situace je o mnoho lepší než před pár lety. Už to není beznadějná ruina. Část je již opravena a funkční, i park je krásně opraven, a díky kauze pana Ratha máme dnes možná mediálně nejznámější zámek v republice – proč toho nevyužít? Všechno zlé by mohlo být pro něco dobré. Kromě pokut, které již město dostalo, by mělo ještě platit, podle rozhodnutí zastupitelstva z 18. pro-

since, 220 000 Kč jako mimosoudní vyrovnání za kontroverzní výpověď zaměstnance MěÚ. Na základě usnesení má být tato částka následně vymáhána na viníkovi. Kdo je podle vás tímto viníkem a dalo se této situaci vyhnout bez plateb za mimosoudní vyrovnání, za právníka města a soudní výlohy? Původcem výpovědi bývalé zaměstnankyni je paní starostka. Ona ji iniciovala i podepsala. Jako statutární zástupce je za takové věci zodpovědná. Jestli u toho byl ještě právní zástupce města, nevím, ale jistě by nemělo být složité to zjistit. Nicméně právní zástupce pouze plní vůli klienta. Nastává tak kuriózní situace, že paní starostka by měla zřejmě sama na sobě vymáhat škodu, kterou způsobila městu svým nekompetentním rozhodnutím… Jak to udělat, to je asi otázka spíš pro právníka, a jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že ku prospěchu města. Platit 220 tisíc z peněz daňových poplatníků jen proto, že se někdo někoho na úřadě chtěl zbavit a zpackal to, to už by bylo trochu moc (ostatně, nevím, jak naše paní starostka, ale rozumní starostové bývají na podobné události pojištěni). Jinak je tento výsledek pro město ještě docela dobrý, v případě, že by nepřistoupilo na smír a dál se soudilo, je pravděpodobnost hraničící s jistotou, že by nakonec prohrálo, a muselo posléze platit ještě daleko více. V sobotu 14. prosince proběhl zajímavý kurz Jana Mrkvičky na téma formulace a management projektů. Tento kurz pomohl účastníkům pochopit systém vypracování projektu za účelem získání dotací, jejichž získání pro město je podle mého názoru důležité. Proč si myslíte, že kromě vás nikdo ze zastupitelů nebyl přítomen? Ten kurz byl skutečně velmi podnětný; přestože mám již pár projektů za sebou a nejsem v této problematice úplným nováčkem, dozvěděla jsem se tam spoustu zajímavých věcí. Jan Mrkvička je mimochodem šéfem humanitární a rozvojové sekce nadace Člověk ST R A N A

4

2012 cislo 0


v tísni, realizují projekty za mnoho milionů v řadě zemí, takže jsou jistě schopni předat praktické zkušenosti v této oblasti. Tím spíš nechápu, že se na kurz nepřihlásil nejen nikdo další ze zastupitelů, ale ani nikdo ze zaměstnanců úřadu (kurz byl navíc za naprosto symbolickou cenu, a zaměstnanci MěÚ jej měli zcela zdarma). Tento přístup možná zčásti vysvětluje, proč město není v posledních letech v získávání dotací příliš úspěšné. Ale už mě to nepřekvapuje. Naopak mě příjemně překvapilo, že se kurzu zúčastnila nová paní ředitelka základní školy. Další účastníci byli z řad neziskovek a aktivní veřejnosti. Doufám, že se alespoň někteří z nich objeví v budoucím zastupitelstvu a zúročí tam své zkušenosti, ochotu se učit, i zájem o město. Tím bych se oklikou vrátila k první otázce. Možná mě lidé opravdu vnímají (někteří v pozitivním, někteří v negativním smyslu) tak, že jsem jediná zastupitelka, která upozorňuje na různé nedostatky. Která neustále kriti-

zuje, do všeho šťourá, píše všemožné články, nenechá vedení města „v klidu pracovat“. Navíc je to náplava, tak proč nám tu do toho mluví? Ale jsem také možná jediná zastupitelka, která se snaží vzdělávat, která nejen přemýšlí o tom, co by se dalo dělat lépe (o tom jistě přemýšlí spousta lidí), ale je pro to ochotná i něco konkrétního dělat – a věnovat volnou sobotu na kurz je opravdu to nejmenší. Letos jsem absolvovala ještě velmi zajímavou konferenci „Otvírejme radnice“ na Vysoké škole ekonomické v Praze, vloni konferenci o financování památek a seminář Otevřené společnosti s názvem „Aktivní občan“. Všechny akce byly hodně zajímavé, dozvěděla jsem se tam spoustu konkrétních tipů a příkladů dobré praxe, které jinde již fungují, jak řešit různé problémy v obci. Ještě k onomu často skloňovanému „klidu na práci“ – radnice by se neměla nechat „v klidu pracovat“, protože to znamená, že si bude hrstka lidí rozhodovat, jak bude chtít, a kdo jim do

toho bude chtít nahlížet či mluvit, toho klepne přes prsty. Radnice by měla být otevřená, dávat sama občanům veškeré informace o chodu města, o všem důležitém, co se chystá, a umožňovat jim, aby vyjadřovali své názory a podíleli se na rozhodování. A tam, kde je uplatňován tento přístup, není (poněkud zahnívající) klid, ale spíše rozruch, protože lidé se zajímají, diskutují, dávají najevo své názory, a ne že jen apaticky sedí doma a nadávají na poměry s pocitem, že oni stejně nic nezmění. Obcí, které uplatňují demokratičtější a otevřenější přístupy, je dnes naštěstí již spousta, a také je to na nich vidět. Budu snažně doufat, že po příštích komunálních volbách se mezi ně zařadí i Buštěhrad. Děkuji za Vaše odpovědi PS: Byly včas a opakovaně zaslány také dotazy na zastupitele pana Dědiče, bohužel jsme odpovědi nedostali. (dotazy kladl JJ st.)

Generální zkouška na čarodějnice? Všímavý buštěhradský občan mi třináctého února zavolal, že v zámeckém nádvoří hoří obrovský oheň a jeho plameny šlehají v těsné blízkosti okolních stromů. Byl jsem požádán, zda bych mohl ihned zjistit situaci a zabránit tak ničení cenných dřevin, protože on je zaneprázdněn. Bohužel jsem na tom byl stejně, takže mi nezbývalo se tam podívat, až když zbyly po bezohledném pálení jen zahlazené stopy. Ještě že jsem ten večer na e-mail dostal vícero fotografií, které zmíněný Buštěhraďan promptně pořídil. Opravdu se pálilo jen 3 metry od stromů! Kdo v zámeckém areálu pálil? Kdo k tomu dal příkaz? Kdo vybral zrovna ono místo, když na vymýceném nádvoří je velká prázdná plocha? Ví o pálení na svém pozemku majitel Středočeský kraj? Bylo vůbec pálení včas a řádně nahlášeno hasičům dle zákona č. 137/1985 Sb.? Každopádně bylo porušeno hned několik jeho 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

paragrafů! Dovedu si představit, jak by třeba byl stíhán obyčejný občan, kdyby obtěžoval sousedy čmoudem táboráku? Na tyhle otázky by asi měl někdo kompetentní odpovědět. A protože ten nácvik na čarodky prý prováděli

pracovníci TS, tak odpovědnost nese nějaký vedoucí pracovník úřadu. Jenže, jak je v Buštěhradě zvykem, všechno se zase přejde, jako by se nechumelilo a životní prostředí jen tiše zapláče. JB

Chudáci stromy. Foto Inkvizitor

ST R A N A

5

2012 cislo 0


Zbytky naší vesnice /Bývalo dřív zvykem, že se paní starostka každoročně vyjadřovala k problematice odpadů na stránkách BZ. Tak mě napadlo, že letos budu rychlejší… jako blesk./ To, že bývá po Vánocích okolo popelnic a kontejnerů na tříděný odpad nepořádek, známe už léta. Jenže se píše rok 2014! A přesto spousta lidí jako by usnula někde hluboko v minulém století. (V tom předminulém by totiž se zpracovatelným materiálem nikdo takhle nesmyslně nezacházel.) Lidé si třeba z neznámých důvodů „nemohou“ nechat ty své vytříděné papíry doma v suchu až do té doby, než bude v kontejnerech volné místo. Takže se prostě papírový odpad dá do krabice nebo igelitové tašky, a ta se pohodí poblíž přeplněného kontejneru. A tam do toho fučí severák, buší lijavec, čmuchají psi… znáte to? A pak je tu ještě ta nejprimitivnější věc. V kontejnerech i kolem nich vidět spousta netříditelných „lidských zbytků“. Odpadky z kuchyně, staré hadry a boty, televize a kusy nábytku, no hrůza! Nepotřebné nebo spotřebované elementy sem určitě tajně pohazují ti, kdo jsou i doma zvyklí žít na smetišti. Je to opravdu taková ošklivá vzpomínka na minulé století. Na všechno tehdy byly jenom jedny popelnice, a co se nevešlo, tak se vozilo za vesnici někam do rokle. (A to tehdejší Výkupny druhotných surovin proplácely i „láhve, hadry, kosti, kůže, olejáky“… jen dodnes nevím, co jsou to ty olejáky?) Těžko říci, čím to je, že

jsme my lidé jako druh taková čuňata. V době, kdy je všude různobarevných odpadových nádob jak naseto, fungují sběrné dvory, a hlavně máme povinné jednotné platby za likvidaci odpadu, se pořád lidské zbytky jen tak pohazují po ulicích nebo vyvážejí za humna a do roklí. Jedna věc je však jasná, je to dědičné! Vídává-li syn otce svého, kterak ledabyle odhazuje za jízdy ven z auta nedopalky, papírky nebo dokonce petky, bude mít i on předpoklady chovat se podobně. Vypouští-li děd vyjetý motorový olej někam do lučiny, nebude zřejmě ani vnukovi stydno nechat své exkrementy třeba uprostřed návsi. A takoví primitivní tvoři počnou další primitivní tvorstvo, kterému bude už úplně fuk, že ve svých odpadcích jednou zhyne. (A dobře mu tak…) Takové otřepané téma by si jistě zasloužilo alespoň nějaké návrhy na řešení nastíněné situace. Je jasné, že nejpotřebnější je uvědomělá výchova a názorný příklad osobního chování. Ukázala se účinná i metoda „zasklívání rozbitých oken“ (jak o tom psal Jiří Janouškovec mladší v minulém čísle), tedy pravidelné uklízení divokých skládek všeho druhu. Lze předpokládat, že na „čisté místo“ se odpadky odhazují méně snadno než na hromadu, která tam již leží. (Ale jsem to v jádru fakt optimista, že?) Zdálo by se, že by šlo třeba snížit povinné poplatky za popelnice, ale nejpodstatnější je jejich důsledné vybírání a tvrdé vymáhání dlužných částek. Povinnost by se neměla vztahovat jen na ty, kteří jsou zde trvale hlášeni, ale na všechny, kteří na území obce prostě bydlí nebo dlouhodobě pobývají. Zde je asi problém v nějaké evidenci, ale třeba v Praze dříve chodil po ulicích a domech tzv. „šedý mor“, tedy kontroloři z místního úřadu, kteří měli přehled. Napomínali například majitele objektů k pořádku kolem jejich nemovitostí, měli možnost úředního postihu a pokutování, ale hlavně znali

velmi dobře situaci ve svém rajónu. Ano, dnes takovou práci provádějí třeba městští strážníci, ale ty prozatím v Buštěhradě nejsou, protože na ně nemáme. Vykazovaná hlídková činnost, kterou tu údajně pravidelně dělají stehelčevští muži zákona, nemůže zmíněné „místní dráby“ suplovat. V roce 2014 by se dalo čekat, že inkriminované chování primitivů zaznamená kamerový systém a následně dojde k postihu, ale bohužel kolem našeho městečka taková ta „moderní doba“ jen prolétla. Slibovalo se, že budou do země uloženy optické kabely, debatovalo se mnohokrát o výhodnosti toho či onoho systému, řešily se nutné náklady a průběžné výdaje, ale nakonec to zase všechno „vyšumělo“, jak je tu obvyklé. A někteří populisté dokonce šíří zvěsti, že „kdyby se zbytečně neopravoval zchátralý zámek, tak by bylo na městskou policii, na opravu silnic a chodníků, na kamery, a dokonce i na bankomat“, na což pochopitelně slyší zejména ti lidé, kteří se o fungování města jinak nezajímají. (A výsledkem jsou pak volební preference, jejichž výsledkem je třeba právě status quo – momentální situace, zmíněná výše.) A co mentorského napsat závěrem? Snad jen naději, že v budoucnu zameteme nejen před svým prahem, ale hlavně, že ze svého chování a jednání vymeteme ty zbytky socialistické vesnice. A konkrétně, že se technicky a esteticky upraví stanoviště sběrných nádob tak, aby už nehyzdily tvář města, aby k nim byl snadný přístup, a také třeba aby prostě „šly otvírat“. Také doufám, že si úřad města ještě důsledněji posvítí na neplatiče, a také na firmy, jež přeplňují obecní kontejnery odpadem, který by měly likvidovat vlastními náklady. A věřím, že v dohledné době na radnici dojde k takovým změnám, aby se dále neplýtvalo financemi, jež by šly investovat jinak, ve prospěch města. (Mám mimo jiné na mysli například množství placených úředníků. Předpokládal bych třeba, že za měsíční plat pro jednoho zbytečně kooptovaného „druhého“ místostarostu by šla pořídit docela slušná kamera… ale to budu asi populista i já, že?) Naděje tu je a prý umírá poslední, naštěstí. JB

Zátiší s našimi zbytky. Foto J. Blesk

2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

6

2012 cislo 0

Co má přednost? Na veřejném zasedání 18. prosince zaznělo, že to, co nebylo projednáno na pracovní schůzce, nebude projednáváno jako bod na veřejném zasedání. Pominu, že jde podle mého názoru o obranný nedemokratický postup, který má za cíl vyloučit nepředpokládané projednávání bodů na zasedání, jež by koalice nebyla schopna na místě posoudit a vyjádřit se k němu hlasováním. A to pokud jde o návrhy z řad zastupitelů nebo přítomných občanů. Zamýšlím se nad tím, zda na stejném zasedání má doplněný bod programu, neprojednaný na pracovní schůzce zastupitelů, přednost před jiným doplněným a neprojednaným bodem. Schválení dotace iniciované ze ZŠ je jistě důležité, ale pokud chci princip projednávání dodržovat, měl by být projednán a odhlasován i návrh na změnu kulturní komise na výbor. Je přirozené, že nový zastupitel, pan Luboš Kluiber, jako člen koalice nezná po třech letech působení nového zastupitelstva ve městě rozdíl mezi komisí a výborem. Přesto se domnívám, že ostatní členové zastupitelstva rozdíl znají a vědí i o důvodech, pro které byl bod na jednání předložen. Cíl byl totiž jasný a prostý. Lepší fungování členů komise a jeho předsedy ve prospěch občanů Buštěhradu. Tak složitý zase tento bod nebyl, aby jej koaliční zastupitelé nebyli schopni pojmout a vyhodnotit i mimo projednávání na pracovní schůzce. Navíc se domnívám, že svou složitostí jistě nepřevážil bod týkající se dotace.


Souhlasím tedy s vyjádřením pana Jiřího Müllera, že zde jde o princip, který má platit pro všechny. Ne že jednou bude platit pravidlo projednání na pracovní schůzce plus hlasování a jednou platit nebude. Zároveň je z veřejného zasedání zřejmé, že si občané musí dávat stále pozor na nedemokratické postupy současné koalice. PS: Komisi, jako svůj poradní orgán řídí paní starostka. Výbor řídí jiný zastupitel. JJ st. Zde je na místě citovat z Desatera otevřené obce, které vydává Otevřená společnost, o. p. s. (www.Otevrete.cz). Na téma veřejných zasedání a pracovních porad je zde uvedeno: „Jednání zastupitelstva je vždy veřejné… Zásadním a velmi častým omezením veřejného jednání však je systematické konání části rozpravy mimo veřejné zasedání, zejména formou tzv. pracovních porad zastupitelů… Veřejnost projednávání má umožnit občanům, aby mohli sledovat diskusi, kterou zastupujíce občany vedou zvolení zastupitelé, a to včetně jakýchkoliv dotazů a vysvětlování… Též je otázkou, zda člen zastupitelstva smí postupovat tak, že na jakémsi pracovním jednání vyjádří v diskusi své názory, dotazy, pochybnosti k určité věci, a pak na ,oficiálním‘, tzv. veřejném zasedání zastupitelstva o téže věci již jen mlčí a hlasuje. V takovém

postupu lze i na úrovni jednotlivého člena zastupitelstva spatřovat porušení slibu, že bude vykonávat svůj mandát. Výkonem mandátu se totiž musí mínit právě účast na veřejném projednávání věcí…“ Podle této charakteristiky je tedy to, co se stalo na prosincovém zasedání a co výše popisuje kolega Janouškovec, v podstatě protiprávní jednání, a bylo by možné za to na MěÚ opět podat stížnost na Ministerstvo vnitra ČR. Správným postupem mělo být, že by diskuse o kulturní komisi, důvodech návrhu proběhla přímo na zasedání – vždyť od toho zasedání je, navíc zde byl přítomen předseda komise a mohl vysvětlit důvody návrhu. Ostatně toto je na poradách našeho zastupitelstva běžná praxe, že se nějaká věc prohovoří a na zasedání se pak již jen hlasuje. Dokonce to někým bylo i vyžadováno – občas jsme slýchali na VZ poznámku: to si prodiskutujte na pracovní poradě a nezdržujte. takže pozor – toto není správně! Aby toho nebylo málo – další věc s tímto související se stala zcela nedávno, kdy paní starostka odmítla umožnit jednomu občanovi přístup na pracovní poradu, přestože bylo jasné, že ho sem vede pouze zájem o věci veřejné, rozhodně nechtěl jednání nijak narušovat a slušně požádal předem. Zákon o obcích přitom nijak účast občanů na schůzkách zastupitelstva neomezuje, nic takového jako „neveřejné“ či „neformální“ jednání definováno není. Takže další v řetězu protiprávních rozhodnutí našeho vedení města… DJ

Zájezd Telč V březnovém Lidickém zpravodaji čteme tuto informaci: „Mikroregion Údolí lidického potoka, jehož je obec Lidice členem, pořádá 23 -24. 5. 2014, dvoudenní zájezd do města Telč a okolí. Cena a program budou upřesněny v měsíci dubnu. Případní zájemci se mohou hlásit na Oú Lidice tel. číslo 773 28 08 72 – Kellerová, co nejdříve, neboť kapacita je omezena vzhledem k počtu 10 obcí a jednoho autobusu.

Konec jednoho nadšeného zastupitele Na začátku listopadu složil svůj mandát zastupitel Petr Sejkora. Domnívám se, že je na místě zamyšlení nad jeho prací, i nad tím, co ho k rezignaci vedlo. Toto zamyšlení je čistě mé osobní, napsané na základě zkušeností a dojmů, které jsem jako 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

zastupitelka přihlížející této situaci získala, i pod vlivem debat, jež jsem příležitostně s Petrem vedla. Vnímám to jako neveselý příběh o tom, jak nadšení a dobrá vůle činit něco pro ostatní může za jistých okolností přijít vniveč a změnit se v osobní tragédii. Myslím, že komentář si situace zaslouží, asi by to celé nemělo skončit pouze suchou zmínkou v zápise ze zasedání. Po volbách v roce 2010 vytvořilo ví-

tězné hnutí „Pro Buštěhrad“ koalici s místní TOP 09. Za TOP 09 se však do zastupitelstva dostal pouze Petr Sejkora – ze třetího místa na kandidátce přeskočil (a tedy poněkud zaskočil) i lídra TOPky Luboše Kluibera. Oblíbený a energický mladý pan učitel se zdál být tolik potřebným čerstvým prvkem v novém zastupitelstvu, a mnoho voličů do něj jistě vkládalo své naděje. Jeho názory se ovšem od zbytku TOPky v lecčems lišily a s ST R A N A

7

2012 cislo 0


koalicí měl od začátku jistý problém. Argument, že TOP 09 má ve svých stanovách zákaz spolupráce s komunisty, mu neprošel – šalamounsky se zdůrazňovalo, že „Pro Buštěhrad“ je hnutí nezávislé, přestože lidé znali většinu jeho členů z komunistických kandidátek. Dle vyjádření P. S. byl tlak TOPky natolik silný, že se nakonec podvolil a vítězné hnutí navzdory svému přesvědčení podpořil. Tím se však stal v určitém okamžiku pomyslným jazýčkem vah, díky němuž mohla koalice upevnit svoji moc, za což byl částí veřejnosti velmi kritizován. Na základě uzavřené koaliční smlouvy byl zvolen na post místostarosty a bylo mu přislíbeno, že mu město maximálně vyjde vstříc při realizaci jeho vizí, např. při rozšiřovaní kapacity mateřské školy, ale také při zefektivnění práce technických služeb či získávání dotací. Do práce pro město se P. S. pustil sice poněkud zbrkle (někdy rychleji konal než přemýšlel), nedostatek zkušeností však doháněl entuziasmem a osobním nasazením. Byl také velmi pracovitým předsedou kulturního výboru. Realita však byla nakonec taková, že o svých vizích většinu zastupitelů nepřesvědčil (například záměr přestěhovat Rodinné centrum Pelíšek ze Seifertovny do základní školy a Městský úřad do Seifertovny se zdál být poněkud krkolomný ve chvíli, kdy nové prostory MěÚ již vznikaly v zámku). Jím připravený záměr vybudování nové třídy MŠ v ZŠ podpořen nebyl (aby byl realizován o rok později, když město nestihlo dodělat úřad na zámku) a ohledně TS mu nebyla dána žádná pravomoc. Když posléze v hlasování podpořil zvolení p. Oplta jako druhého místostarosty (i toto bylo po volbách součástí koaliční smlouvy – údajně proto, že na tolik práce jeden místostarosta nestačí), byl brzy poté z funkce místostarosty odvolán a dehonestován. Najednou jeden místostarosta zase stačil, navíc hnutí „Pro Buštěhrad“ získalo většinu v zastupitelstvu také podporou zastupitelky paní Mrázkové, takže pana Sejkoru již nepotřebovalo. Za dobré věci, kterých za svého místostarostování dosáhl, se mu uznání nedostalo, 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

spíše naopak (například když sám se žáky školy vyčistil větrolam od odpadků a dal jim za to ze svého pár korun, byl kritizován za nelegální „dětskou práci“, a podobně). Nově založená tradice jarmarků u rybníka, které s manželkou (aktivní členkou kulturního výboru) vymysleli a organizovali, po nějaké době opět odumřela, přestože jarmarky byly vždy velmi zdařilé a přilákaly stovky lidí. Město je totiž moc nepodporovalo (přestože akce byla oficiálně pod hlavičkou města), a dokonce někdy samo dělalo obstrukce. Petr Sejkora také odhaloval pozadí zadávání veřejných zakázek – ztracené cenové nabídky na MěÚ, plýtvání veřejnými prostředky (nesmyslné posudky) a další nedostatky. Poté, co otevřeně kritizoval provázanost TOPky s radnicí a její roli „šedé eminence“ v pozadí vedení města, využili členové MO TOP 09 toho, že nezaplatil členské příspěvky, a vyloučili ho i z TOP 09. V následujícím období se zcela znechucený P. S. do veřejného dění zapojoval již jen nárazově, většinou tím pádem nebyl informován o aktuálních kauzách, a vzhledem k tomu a ke své prchlivosti byl na zasedáních snadným terčem někdy až vulgárních útoků svých bývalých spolustraníků, kteří se jej takto snažili dotlačit k rezignaci. Většinou se to neobešlo bez hádek a křiku, čímž se dále zhoršovala jeho image zastupitele. Docházelo k tomu,

že i v případech, kdy jeho kritika byla oprávněná, ho již nikdo neposlouchal. Je tragické, že dle mého názoru i tyto události (spojené zřejmě s vyhořením a mnoha dalšími osobními problémy) mohly přispět ke zhoršení jeho zdravotního stavu do té míry, že tři roky po svém zvolení zastupitelem skončil za poměrně dramatických okolností v péči psychiatrů. Jeho auto či obchod u školy, popsané hesly, různé protikomunistické „pomníčky“ a gesta burcující veřejnost či donkichotský pokus o to, aby se občané prostřednictvím ankety vyjádřili, zda skutečně podporují současné „rudé“ vedení města, byla již pouze dohra, důsledek deziluze, kterou si jako zastupitel prošel, a snad i důsledek vědomí, že se stal bezděky figurkou na šachovnici, kterou posouvali jiní. Nicméně sám před sebou si spolupráci s bývalými komunisty nakonec omluvil, a svůj podíl zodpovědnosti za vývoj situace v zastupitelstvu přesunul na lidi okolo. S odchodem bývalé paní ředitelky ZŠ Sklenářové odchází z místa učitele na základní škole i on, přestává provozovat i slibně rozjetý krámek u školy a z veřejného dění se stahuje. Nezbývá asi než mu přát klid a znovunalezení životní rovnováhy. Novým zastupitelem se místo něj stává L. Kluiber. DJ

Výzva Petra Sejkory. Foto: P. Sejkora

ST R A N A

8

2012 cislo 0


ˇ SPOLECENSKÁ A KULTURNÍ RUBRIKA

Novoroční výstup a Buštěhradský švih Již podruhé se uskutečnil novoroční prvovýstup na nejvyšší bod našeho katastru. Téměř souběžně se těší tradici i organizování Buštěhradského švihu, kterého se dobrovolníci účastní na svých kolech v okolí Buštěhradu. Novoročního výstupu se zúčastnilo 17 osob a výstup byl trochu náročnější než loni. Zvládli ho však i slabší jedinci. Počasí se vydařilo a nálada byla výborná, pohled na Buštěhrad jasný a dalo se dohlédnout daleko. Udělali jsme něco pro zdraví a příjemná popovídání během výstupu nám všem zpříjemnila první den roku 2014. Soubežně probíhající cykloakce Buštěhradský švih se naopak účastnili jedinci, kteří se pokusili zabít několik

much jednou ranou – dokázat si, že jsou v lepší formě než účastníci výstupu na haldu, učinit zadost přísloví jak na Nový, tak po celý rok, prostě se projet na kole (když k tomu na jaře, v létě ani na podzim nebyla vůle) a v neposlední řadě zbavit se zbytků silvestrovské kocoviny pohybem. Počasí výletu víc než přálo, a tak osm statečných na svých kolech urazilo poměrně snadných dvacet kilometrů po okolí Buštěhradu bez větších komplikací. Jediným náročnějším dobrodružstvím byly bahenní koupele v Okořském údolí, za což je nutné poděkovat jinak skvělému plánovači trasy Tomáši Obí Rudčenkovi. Zaslouží si vyzdvihnout výkony Víti Helíska

(sraz byl ve 13.00, teprve ve 13:05 byl Víťa o akci informován a ve 13:20 už byl v plné kolní členem pelotonu), Daldy Jánského (akce se odvážně zúčastnil na městském kole – ano, to je to skorodámské kolo s odpruženou sedačkou, blatníky a řazením v zadním náboji) a Ctibora Janiše (přijel za námi na kole z Prahy a po akci zase do Prahy kombinací kolo & železnice dojel). Cestou proběhly tři dekompresní zastávky – ve Středoklukách, v restauraci na Zájezdě a ti největší nezmaři se nakonec dorazili v Hotelu Buštěhrad. Všichni účastníci přežili a už se těší na příští Buštěhradský švih! Jiří J. a Michal F.

Novoroční výstup 2014. Foto J. Janouškovec ml.

Účastníci Novoročního švihu 2014. Foto: M. Fiala

2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

9

2012 cislo 0


Pelíšek v dubnu 2.4.2014 od 16:00. Legohraní. Také si rádi hrajete s kostkami? Tak si pojďte pohrát společně s námi do Pelíšku. Pro nejmenší máme připravené kostky Lego duplo a pro ty větší klasické kostky Lego. Svoje kostičky nechte doma - ať se nám nepomíchají. Těšíme se na vás. Vstup zdarma. 3.4.2014 od 19:00. Večerní dílna pro dospělé - Keramika s jarní tématikou a glazování vypálených polotovarů. Pojďte si společně vytvořit nějaký krásný dárek z keramické hlíny anebo originálně pomalovat již vypálený talíř nebo vázu. Kurzovné včetně materiálu 150,- Kč, rezervace nutná do 1.4.2014 na [email protected]. 7.4.2014 od 15:30. Výtvarné kouzlení. Pojďte si s námi zahrát na zahradníky - budeme sázet velikonoční osení do květináčů. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč). 9.4.2014 od 16:00. Pohádkové odpoledne. Pro všechny, kteří mají rádi pohádky, bude-

me hrát pohádku O Smolíčkovi. Přijďte si ji poslechnout nebo třeba i zahrát. Na děti se už těší Zuzana Šípkovská. Vstup 30,- Kč za dítě (členi RC 15,- Kč), další sourozenci zdarma. 14.4.2014 od 15:30. Keramika pro děti. Zveme všechny malé výtvarnice a výtvarníky na hliněné kouzlení, kde si již ti nejmenší mohou zkusit práci s tvárnou keramickou hlínou. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč). 15.4.2014 od 20:00. Večerní dílna pro dospělé - Velikonoční aranžování květin. Dekorace z živých květin krásně vyzdobí i provoní váš domov. Kurzovné včetně materiálu a živých květin - velikonoční košík 200,- Kč, velikonoční věnec 200,- Kč. Rezervace nutná do 11.4. 2014 na [email protected]. 16.4.2014 od 16:00. Chytré hraní s montessori prvky. Přijďte si s námi vyzkoušet oblíbené vzdělávací montessori aktivity hravou formou. Vstup 30,- Kč za dítě (členi RC 15,Kč), další sourozenci zdarma.

23.4.2014 od 16:00. Hledání velikonoční vajíček. Hravé odpoledne pro děti, plné soutěží a zábavy na hřišti u Pelíšku. Přijďte využít již příznivější počasí a zasoutěžit si společně venku na čerstvém vzduchu. V případě nepříznivého počasí se přesuneme do herny Pelíšku. Vstupné dobrovolné. 26.4.2014 od 14:30. Ořešínský Vandráček. Srdečně zveme rodiny s dětmi na jarní procházku, během které si zasoutěžíte a hezky se pobavíte. Více informací již brzy na www. mcpelisek.cz. 28.4.2014 od 15:30. Výtvarné kouzlení. Pálení čarodějnic se blíží a my budeme vytvářet koláž čarodějnice z odstřižků látek. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč). Bližší informace či případné změny naleznete na www.mcpelisek.cz.

Buštěhradský betlém V postatě, když v roce 1506 začal Michelangelo malovat na strop Sixtinské kaple, byl to pro něho docela normální kšeft, který objednal a financoval papež Julius II. Pracovitý umělec si na vysokém lešení v chladné stavbě ničil zdraví dlouhé čtyři roky. Vedle umu vložil do obrazu doslova kus života. Když přišel Milan Jaroš (více známý přezdívkou Jarin) s nápadem, že dlouhou stěnu v sále Hotelu Buštěhrad vyzdobí panoramatickým obrazem „buštěhradského betlému“, provozovatel restaurace Alexandr Uhlíř jej spontánně přijal. Jarin není Buonarotti, ale v náročném

prostředí restaurace si při tvorbě díla vlastně také ničil zdraví. Spočítal to nejméně na šedesát hodin čistého času! Restauratér a mecenáš Saša neváhal, a přestože není papežem, Jarinovo úsilí finančně podpořil. Z jejich společné myšlenky tak vzešel výrazný artefakt, o němž se domnívám, že bude trvale zapsán do buštěhradské historie. Restaurace Hotel Buštěhrad uspořádala k příležitosti odhalení nástěnné malby vernisáž s občerstvením a živou hudbou. Toho večera přeplněný sál doslova praskal ve švech. Všichni přítomní dostali sklenku sektu ke slav-

nostnímu přípitku a nestor hotelových štamgastů Václav Říha slavnostně odhalil do té doby zakryté dílo. A pak se už všichni vrhli k obrazu, aby zde prozkoumali všechny šokující detaily. Jistě je k tomu vedl upřímný kulturní zájem, ale byla tu ještě další drobná motivace. V dnešní době takřka neuvěřitelnou se dá nazvat Sašova nabídka, že každý, kdo najde na obraze svůj dům, dostane pivo zdarma! A tak se všichni bavili, popíjeli a tančili dlouho do nočních hodin. Myslím, že dodnes Jarinovo panorama zhlédlo už několik set lidí, domácích i přespolních, takže je na místě vyzvat k jejich následování. „Galerie Hotel“ je pro všechny otevřena denně, od dopoledne do pozdního večera. Vstupné se nevybírá! Tato krátká informace je jen závdavkem před plánovaným rozhovorem pro některé z příštích čísel Buštěhradských listů, v němž bych vám rád buštěhradského airbrushera Milana „Jarina“ Jaroše ještě blíže představil v cyklu Žijí mezi námi. A o tom, kterak s aktivitami donátora Saši Uhlíře „povstala z popela“ úroveň a atmosféra v Hotelu Buštěhrad, také ještě uslyšíte. Nebo ještě lépe, přesvědčte se sami! JB

Jarin v akci. Foto: J. Blesk

2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

10

2012 cislo 0


Takový byl vánoční koncert souboru SIMEON

Koncert v Dynexu. Foto J. Pergl

I o poslední adventní neděli se sešli milovníci komorní hudby, aby si užili sváteční koncert. Díky vstřícnosti buštěhradské firmy Dynex se mohlo pětašedesát Buštěhraďanů pohodlně usadit a pěkně v suchu a teple se zaposlouchat do produkce smyčcového kvarteta SIMEON. Na pořadu byl Johann Sebastian Bach, Antonín Dvořák a Joseph Haydn. Hned na

začátku jsem byl sice trochu překvapený, když se nástrojů chopili jen tři hráči, školy nemám, muzikant nejsem, ale naštěstí první houslista vše promptně vysvětlil. Že se tím adventní koncert na chvíli stal tak trochu koncertem výchovným, jsem byl moc rád, protože jsme se dozvěděli nejednu zajímavost. Začínalo se totiž „Bachovým barokním triem“, a

teprve následně přisedl i violista, to když se pokračovalo „klasicistním Haydnem“. (Ten údajně jako první zkomponoval hudbu pro smyčcový kvartet.) A když „přišel Dvořák“, rozvinula se hra smyčcového kvarteta Simeon doslova na plný plyn. Zajímavé bylo porovnat pak zážitky z tohoto koncertu s tím, co jsme nedávno slyšeli v zámku. Každý z nich měl jiný náboj, jinou atmosféru, jakousi jinou notu. K příjemné a slavnostní atmosféře v Dynexu přispěla nejen hudba a přátelské průvodní slovo, ale i to, že Štědrý den byl doslova za humny. A tak byl ten večer vrcholem adventu, plný očekávání a naděje. A já i díky němu věřím, že se budeme scházet v novém roce s přátelskými úsměvy a že naše občanské sdružení zase něco milého přichystá. A tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří jakoukoliv měrou přispěli nejen k uspořádání tohoto koncertu, ale pomohli i při přípravách všech aktivit Buštěhradského fóra v roce 2013. JB

Druhý Buštěhradský ples Před valnou hromadou občanského sdružení Buštěhradské fórum jsme si jako členové kladli otázku, zda dokážeme navázat na úspěšný ples, který jsme pořádali před rokem. Po ukončení toho letošního plesu, 17. ledna, můžeme díky organizátorskému talentu Elišky Hrabinové konstatovat, že se povedl. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jaká bude celková účast, a tak jsme byli rádi, že se sál zaplnil i tanečníky, kteří přišli na ples přímo, bez předplatného. Často bývá zpočátku ostych při prvních tónech taneční hudby a čeká se na první odvážné páry. Tentokrát byli těmi prvními manželé Tajovští. Jinak vynikající taneční pár, na který byla radost se podívat. Taneční parket byl také svědkem dvou vystoupení mladých slečen 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

místní umělecké školy, které nám předvedly jemný baletní tanec v krásných úborech na téma baletu Louskáček. Další dvě vystoupení nám předvedly zkušené tanečnice. Buštěhradské šťabajzny, jak jsou známy veřejnosti, nám předvedly vtipný a zdařilý tanec charleston, který se tančí na jazzovou hudbu zvanou ragtime. Bohaté tombole vévodila hodnotná šunka a věřím, že hodně účastníků ji výherkyni závidělo. Jak jsem vnímal letošní ples osobně, myslím si, že se všichni přítomní dobře pobavili. Doufám, že tato tradice vydrží i nadále, již jen proto, že místních plesů je žalostně málo. Poděkování za pomoc při uskutečnění 2. Buštěhradského plesu patří, kromě již zmiňované hlavní organizátorky, zejména Stáně Šumné za zajištění

tomboly, Jitce Mahovské za některá administrativní opatření a dalším pomocníkům. Daniele Javorčekové, Jeníkovi Javorčekovi, manželům Bleskovým a Jiřímu Janouškovcovi mladšímu a dalším. JJ st.

ST R A N A

11

2012 cislo 0


Masopustní moučka Buštěhrad sobě, Backaldrin, Strýci z Buštěhrada, DPS Buštěhrad, Hotel Buštěhrad, Buštěhradišťan Oty Pavlici, Restaurant U Bečvářů, Jitka, Daniela, Zdeněk, Sylva, Michal, Žíťa, Monika… no, dlouhý je seznam všech, kdo se všeličím zasloužili o úspěch čtrnáctého ročníku tradičního masopustu v Buštěhradě. Díky jejich nezištné aktivitě a pěknému počasí se průvod maškar opravdu vydařil. Domácích i přespolních účastníků bylo napočítáno 370! Na závěr pochodu, který se tentokrát propletl Buštěhradem po lehce pozměněné trase, si dětičky užily dárkový automat Perpetuum Tombole a dospělci zase milou pohostinnost Hotelu Buštěhrad. Od sobotního odpoledne tak žilo oslavami takřka celé město až do večerních hodin. Jedlo se, pilo, zpívalo… jedna radost! Neodmyslitelnou součástí oslav byla opět oblíbená tancovačka s cimbálovkou, která končila až s nedělním kuropěním. Do průvodu přišel sám pan král, malá královnička a několik princezen, Hon-

za s uzlíkem buchet i děsivě ozbrojený voják, byl tu duch Oty Pavla, cikánka, upíří rodinka, víly, supermani, Gagarin a strašák do zelí, ještě pak beruška s mandelinkou, modrý ježura, Vochomůrka, malá paní Zimička, i velká panenka Marie, také pan Asipařez, Smrťák, pták Voklobák, kočky a jiná havěť. Poprask pochopitelně ztropil zejména veliký tříhrbý dromedár buštěhradský, na kterém beduíni některým lehkovážníkům dovolili i se trochu povozit! Ale krásné převleky měly samozřejmě všechny masopustní maškary, pajďuláci a všelijací pišišvoři. Jak málo stačí k té společné radosti! No, a co na závěr? Snad si přát, ať žije dál tenhle ztřeštěný svátek, ať se děje co se děje! A aby příště na masopust dorazili i ti, kterým je tohle dovádění tak nějak pořád proti srsti… Text JB; Foto M. Žitníková

Divadlo v sokolovně U příležitosti letošního

120. výročí založení Sokola v Buštěhradě

připravujeme několik akcí v průběhu celého roku. První z nich je divadelní představení. ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA

29.3. od 19:00 v buštěhradské sokolovně S výplněmi, extrakcemi, můstky, resekcemi, záněty a dalšími nepříjemnostmi nemusíte jen k zubaři. Vyřešíme to společně v buštěhradské sokolovně během představení Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, v pořadí druhé hry divadla V.A.D., která měla premiéru v roce 1999. Jedná se již o 112. uvedení inscenace. Není potřeba se obávat zákroků ze strany protagonistů divadla V.A.D. Všichni herci prošli víkendovým stomatologickým kursem! Má skutečně hlasování diváků ve hře Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka vliv na průběh děje? Ano, během hry diváci 6x hlasují, jak se má hlavní �� hrdina zachovat, hra má tedy 2 na 6. tedy 64 verzí. �� Je pravda, že ve všech vašich hrách figuruje alkohol? Existu�� je pro to vysvětlení? ��!��"#��$��%#&'' Téměř ve všech. Důvodem tak masivní přítomnosti alkoho��!�(�!�� $�� lu není jeho propagace, ale přemrštěně přísné stanovy divadla, �!��$(�%'')*�+, �!��$��!��$��-+�� . které hercům pod hrozbou trestu zapovídají konzumaci alkoholu ��/��$�� 012�%#1�'32 před představením. Herci si ale umně našli ve stanovách díru, ne444�� *��/� boť tyto popíjení přímo na scéně nijak neupravují. Připravila V. Buková, zdroj: V.A.D newsletter

2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

12

2012 cislo 0


Zoologická zahrada za humny Obyvatelé Buštěhradu si mohou na procházku zajít do zoologické zahrady. Tato exotika za humny nespadla z nebe, a proto jsem se vypravil za ředitelem Zooparku Zájezd o.p.s. panem Jiřím Markem, abych se dozvěděl o tomto zjevení více. Jak dlouho existuje zoopark v Zájezdu? V Zájezdu jsme již od roku 1998 a začínalo to jako taková servisní či dodavatelská firma pro zoologické zahrady a chovatele, která existuje dodnes a je naším významným investorem. Provoz takové firmy s sebou přinášel nutnost vybudovat rovněž určitá chovatelská zařízení, jako jsou výběhy a voliéry. A v situaci, kdy se nějaké zvíře zdrží trochu déle, nebo je vaším chovatelským snem, je u nadšenců, jako jsme my, již jen krůček k tomu si ho nechat a věnovat se jeho chovu. V našem případě ještě chuť se o jejich krásu podělit s ostatními znamenala to, že jsme se rozhodli otevřít si vlastní zoologickou zahradu. Poprvé jsme pro veřejnost areál Zooparku zpřístupnili 1. září. 2009. Následně jsme v roce 2010 dostali „licenci zoologické zahrady“, zpočátku tak trochu zkušebně na dobu 2 let, a vzhledem k tomu, že jsme obstáli, máme dnes již licenci na dobu neurčitou. Zájezd je malá obec. Jste v očích místních přínosem, anebo přítěží? Bohužel zatím asi spíše přítěží, místním občanům se nelíbí hlavně zvolna narůstající počet návštěvníků, kteří zde procházejí a narušují tak poklid malé vísky. Bohužel je pravdou, že někteří méně vychovaní lidé často neukázněně parkují a jsou schopni po sobě zanechat i značný nepořádek. Samozřejmě jsme si těchto skutečností vědomi a snažíme se je co nejvíce eliminovat. V souladu s naším plánem postavit novou zoo mimo obec jsme ve spolupráci s obecním úřadem upravili novou příjezdovou cestu s více než 60 parkovacími místy, po které se k nám návštěvníci od nové sezony dostanou, aniž by projížděli vesnicí. Také jsme po obci i zoo rozmístili dostatek odpadkových košů. Námitky, že chovat exotická zvířa2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ta v obci je neúnosné, nám přijdou bezpředmětné, protože pro okolí je to srovnatelná zátěž s běžně odedávna na vesnici chovanými domácími a hospodářskými zvířaty. Navíc zvířata chovaná v zoo jsou na rozdíl od domácích pod přísnou veterinární kontrolou, neboť okresní veterinář pravidelně dohlíží na dodržování zoohygienických podmínek, na předepsaná preventivní vyšetření a vakcinace, rovněž také na tzv. „velfér“, tedy pohodu chovaných zvířat. Dosud si místní zatím neuvědomují, že s naším rozvojem budou jednak vznikat například nové pracovní příležitosti, a samozřejmě i pro ně, obec se naší přítomností stane známější a navštěvovanější, na což se mohou navázat nějaké nové podnikatelské aktivity, zvýší se dopravní dostupnost a tím vším se může navýšit i daňový přínos do obecní pokladny. I když v současné době myslím, se dá říci, že „válečná sekera byla již zakopána“, a zvolna se učíme spolu existovat a časem budeme jistě i daleko více spolupracovat. Kolik zvířat vystavujete? V našem zooparku záleží na ročním období, v letní sezóně to bude více než 40 druhů hospodářských a exotických zvířat. V zimních měsících pak o něco méně, jelikož některé druhy, které chováme, potřebují teplo a ještě nemají temperovaný příbytek nebo expozici, a proto je musíme na zimu přemisťovat do zimoviště (např. chameleoni, želvy, drápkaté opičky). I když letošní zimu jsme většinu uprázdněných ubikací po „teplomilech“ zaplnili druhy naší zimě odolnými (puštík bradatý, orel stepní). Na jak velké ploše jste nyní a jak velký bude zoopark, až bude hotov? V tuto chvíli se zoopark rozkládá na necelých 2500 m2 plochy, která je rozdělena na dvě části („Hlavní vchod“ a nová část „U velbloudice Áji“). Do

budoucna se plánujeme přemístit na druhou část našeho pozemku („U velbloudice Áji“) hned za obcí. V této části se stále rozšiřujeme, stavíme nové výběhy a voliéry. Celková rozloha našeho zooparku, až bude hotov, by měla být cca 5 hektarů. Čím se liší od ostatních a v čem vidíte přednosti a slabiny? Lišíme se asi tím, že jsou u nás návštěvníci v blízkém kontaktu se zvířaty, snažíme se, aby naše výběhy a voliéry byly převážně z přírodních materiálů, expozice zvířat na sebe navazují a vytvářejí tak dojem, že jste součástí přírody a života zvířat. Celé je to v takovém řekl bych komorním provedení. Návštěvníci se u nás cítí příjemně a popisují nás jako „malá rodinná zoo“. Každý rok úspěšně odchováváme mláďata od většiny druhů zvířat, které zde vystavujeme. Za největší přednost považuji to, že stavíme zoo novou, a tak ji, pokud nám to prostředky dovolí, můžeme postavit dle svých představ, poznatků a potřeb moderního chovatelství. Velkou slabinou, úskalím a každodenním bojem je samozřejmě získávání peněz jak na provoz stávající zoo, tak na její další rozvoj, ale povídání o financování zoo je na samostatný a dlouhý článek. Nevýhodou je trošku také současné umístění té hlavní a původní části zooparku. V intravilánu obce není možné se rozvíjet, proto se chceme přemístit na pozemky mimo obec, kde do budoucna plánujeme vybudovat novou zoo. Co můžete nabídnout dětským návštěvníkům? Pro ty nejmenší (a samozřejmě nejen pro ně) tu máme kontaktní zookoutek, kde je možnost jít do ohrady s domácími zvířaty (ovce, kozy, králíci, holuby, slepice, morčata). Dále pro děti i rodiče celoročně připravujeme nejrůznější zábavné a naučné programy (ukázky dravých ptáků, komentovaná krmení, prohlídky s průvodcem, hry a soutěže s přírodní tematikou apod.). Spolupracujete s nějakou školou při péči o exotickou zvěř? Přímo se školou nespolupracujeme, ale každý rok nás kontaktují studenti ze středních a vysokých škol s přírodovědným zaměřením, že by k nám rádi chodili na praxi. Někteří studenti k nám pak chodí pravidelně na brigáST R A N A

13

2012 cislo 0


du a odborné stáže. Jedna studentka od nás čerpala informace pro svou bakalářskou práci na téma Chov a rozmnožování madagaskarských chameleonů. Jaké zvíře je k vidění jenom u vás? Musíme se pochlubit unikátní kolekcí chovaných chameleonů, asi nevzácnější druh je Chameleon Parsonův, kterého také množíme. Jen u nás uvidíte v expozici cca 10 druhů horských chameleonů. Patří mezi ně např. chameleon deremenský (chamaleo deremensis), chameleon křovinný (bradypodion thamnobates) a bradypodion transvaalense. Chováte i druhy ohrožených zvířat? Dobře dvě třetiny u nás chovaných zvířat patří mezi v přírodě ohrožené

druhy, a proto je také chováme, a tak se podílíme na jejich záchraně. Jak roste návštěvnost? Návštěvnost roste každým rokem. Průměrně k nám chodí 600–700 návštěvníků za víkend a 200–300 návštěvníků ve všední dny v letní sezóně (květen–říjen) v zimní sezóně (listopad–duben) je to 100–150 návštěvníků za týden. Každým rokem se návštěvnost zvyšuje cca o 100 návštěvníků za týden. V roce 2014 očekáváme přes 30 tisíc návštěvníků. Kolik máte zaměstnanců? Pro zoopark pracuje v současné době 7 zaměstnanců celý rok a během hlavní sezóny (duben–říjen) nám pomáhají 2 až 3 brigádníci. Jste významným producentem bioodpadu. Je to pro vás zdroj příjmů,

anebo se za jeho zužitkování platí? Nevím, zda jsme významným producentem, ale každopádně za jeho likvidaci, přesněji odvoz, platíme. Jak se vám daří jednat s dodavateli energií a exotických a jiných krmiv? Zatím jsme pro dodavatele energií malý zákazník, a tak žádné výhodnější ceny nenabízejí. Co se týká dodavatelů krmiv, tak máme okruh léty prověřených firem, které nás zásobují. Jaké bene�tynabízítesousedůmbydlícím v sousedství exotických zvířat? Obyvatelé obcí Zájezd a Bůhzdař mají vstupné zdarma. V roce 2014 dostanou speciální kartičku, kterou se prokáží u hlavního vchodu. Rozmlouval LZ

Sbohem, Hugo Oznamujeme smutnou zprávu, že 30. ledna v necelých 89 letech zemřel pan Hugo Pavel, nejstarší a poslední žijící z bratrů spisovatele Oty Pavla. Pro ty, kdo se s ním setkali, zůstává vzpomínka na nevšední osobnost. Na

srdečného, moudrého a velkorysého chlapíka, který miloval Berounku a ryby podobně jako jeho slavnější bratr, jehož odkazu se celý zralý život s velkou obětavostí věnoval. Byl to on, kdo v roce 2000 přišel s myšlenkou vy-

budovat muzeum Oty Pavla v Buštěhradě a daroval mu mnoho předmětů a dokumentů. Byl výjimečným člověkem, kterého jsme všichni měli rádi. Za o. s. Buštěhrad sobě

zvířat, především ptactva, členy expedice získávány. Za zajímavé vyprávění panu Zavadilovi za všechny přítomné velice děkuji a určitě se nejen já, ale i ostatní budeme těšit na příští přednášky, které díky paní knihovnici a přednášejícím obohacují kulturní dění v Buštěhradě. Zároveň chci poděkovat všem občanům Buštěhradu, kteří se akce účastnili a souhlasili s tím, že místo vstupného, které mnozí navrhovali, byl dobrovolný příspěvek zaslán na pomoc dětem v Sýrii. Byla vybrána částka 1.092,- Kč a zaokrouhleně na 1.300,- Kč odeslána jako

dar občanů Buštěhradu na konto společnosti „Člověk v tísni“ (účet Sýrie). Poděkování ve formě mailu jsem obdržela od pana Tomáše Vyhnálka, Fundrasing Director, Člověk v tísni, o.p.s., Šafaříkova 24, Praha 2. Viz text mailu: Moc díky za ten dar na Sýrii!!! V té zemi se situace zhoršuje každým dnem a o to více je naše společná pomoc potřeba.Přeji hodně energie do pořádání dalších podobných akcí a ještě jednou děkuji! Tomáš Vyhnálek - Fundrasing Director Tak ještě jednou díky všem!

Veronika Richterová

ˇ ˇ NÁM PÍŠÍ CTENÁRI

Pod čarou Ve čtvrtek 30. ledna 2014 se již tradičně od 19 hodin v restauraci U Bečvářů konala přednáška, kterou pořádá místní knihovna pod vedením paní Mgr. Čermákové. Tentokrát se ujal slova pan MUDr. Vít Zavadil a velice poutavě převyprávěl nejen zážitky z cestování po Chile, které navštívil s expedicí v roce 2012, ale především fundovaně popsal výskyt veškeré flóry a fauny místních hor, údolí, pamp a vyprahlých stepí. Latinské názvy květin a především kaktusů se objevovaly na promítacím plátně, ale stejně zajímavé byly i příhody, kdy a jak byly snímky jednotlivých rostlin a 2 0 1 4 , Č Í S LO 9

Jitka Mahovská

ST R A N A

14

2012 cislo 0

Vzpomínka na Bláhovy Jsem už také ze starší generace a na rodinu Bláhových si pamatuji velmi dobře. Paní Bláhová byla velmi ochotná a k lidem přívětivá. Starý p. Bláha měl malého koníka a vozík a chleba rozvážel po městě. Ve vozíku měl slámu, na slámě bílou látku a na té naskládaný chléb. Když se starý pán s někým sešel na kus řeči, koník nerad čekal a sám se rozjel k dalšímu zákazníkovi. Moje babička byla také odběratelem ještě teplého chleba. Kdy Bláhovic skončili s pekařstvím, to bohužel také nevím. Na Buštěhradě byli ještě další pekaři, Kváčovic a Schmalzovic. Pamatuji se, že Kváčovic roznášeli chleba a housky v nůši. Pekař p. Schmalz mimo chleba také pekl každé odpo-


ledne velké housky, které byly krásně propečené, křupavé a velice oblíbené. Tato doba je bohužel už také nenávratně pryč a na Buštěhradě chybí možnost, abychom si mohli koupit chutné a křupavé pečivo přímo od místního pekaře Eliška Procházková

Co je nového s hrnečky? Pro ty, kdo se zajímají o příběh hrnečků na našem plotě, je zde pokračování. Po minulém článku, který popisoval, jak ze čtyřiceti hrnečků na plotě zbylo pouhých osm, začaly hrnečky opět přibývat. Momentálně je jich okolo padesáti. Totožnost některých dárců znám, jiní jsou neznámí. Hrnečky si žijí svým vlastním životem. Občas některý pěknější zmizí

(nejrychleji byly pryč dvě konvičky na smetanu), občas se objeví nový, ale již nemizí hromadně, což dokládá zlepšení morálky kolemjdoucích. Občas přijde někdo známý, že se mu některý hrneček líbí, ale hned přinese jiný na výměnu. Jeden jsem darovala kamarádce, neboť básnila o tom, že úplně stejný hrneček (se slonem) měla jako dítě. Objevily se i papírové kelímky od kávy. Nenapadlo by mě, do jakých rozměrů se taková legrácka s hrnečky rozroste! Už jsem i slyšela, že našemu domu někdo říká „hrníčkový dům“. Děkujeme tedy všem dárcům za hrnečky a připomínáme: nejbezpečnější jsou na plotě takové, které jsou prasklé nebo bez ouška. DJ

ˇ BUŠTEHRADSKÝ CHODEC

Míče Tak nám dneska otevřeli nový krámek na Kladenské! Nápis nade dveřmi POTRAVINY A LAHŮDKY U POŠTY zcela jasně oznamuje převažující sortiment i umístění prodejny. Dozvěděl jsem se, že paní Irena Firzina bude mít otevřeno denně od sedmi ráno do osmé večerní. A tak, vedle několika známých vietnamských VEČEREK a krámu POTRAVINY U ŠKOLY, báječně přibyla další možnost nedělního nákupu a poslední naděje třeba těm, kteří se vracejí pozdě ze zaměstnání. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl… to jsem se jen tak všimnul, když chodí Chodec okolo. Na webu města jsem před časem zaregistroval stýskání nějakého Buštěhraďana, že tu nikde není supermarket. Pamatuji si, že se dokonce povídalo o tom, že by něco takového mohlo vyrůst někde poblíž sila na východním konci města. Zatrnulo mi. Hamižným developerům bývá totiž šumafuk, v jaké lokalitě něco takového prosadí, protože nejspíš bydlí někde úplně jinde. V dnešní době, kdy má většina domácností před domem auto, celkem slušně funguje hromadná doprava a kdy máme k prvnímu prodejnímu komplexu necelé tři kilometry, je ono web-přání trochu nepochopitelné. S otevřením nějakého toho multi-mega-extra-speciál-super-marketu by totiž v brzké době nejspíš zanikly všechny ty malé příjemné buštěhradské provozovny, prodejci by přišli o práci a my ostatní o ten nenahraditelný osobní přístup a obsluhu. A já bych chtěl i nadále kupo2 0 1 4 , Č Í S LO 9

vat kvítí v prodejně LINEA, nebo v KVĚTINÁŘSTVÍ u pošty, shánět tkaničky u firmy BOTY BUŠEK, škádlit životosprávu v CUKRÁRNĚ U NÁPRSTKŮ, koupit si propisku v PAPÍRNICTVÍ U ŠPIMRŮ nebo potěšit domácí mazlíčky laskominou z krámku U HAFIKA. Pochopitelně vím, kde pohodlně pořídit barvy a laky, šminky i toaletní papír, neboť Švejdovic DROGERIE je přímo v domě, kde bydlíme. Tam, co je hned vedle zavedeného KADEŘNICTVÍ paní Jíři. S oblibou také nakupuji v obchodě s názvem ŘEZNIC-

TVÍ-UZENÁŘSTVÍ-DRŮBEŽ-BUFET

u zastávky Na Kahanci, protože se tam na mne vždycky usmívají a ochotně poradí, co vybrat. Nápis nade dveřmi mají sice trochu dlouhý, ale určitě jasný a všeobjímající. Pravdou je, že by se mi možná pro naše malé obchůdky líbily trochu zajímavější a zábavnější názvy, ale to musím nechat na vůli provozovatelů. Když prostě prodávám housky, tak si logicky nebudu nade dveře psát poněkud záhadný nápis „KARLÍKOVY PLETÝNKY“, protože zákazníky nalákají docela polopatické HOUSKY. Docela mě však baví invence a humor vedoucího potravinové prodejny ve zlomu Kladenské, velmi oblíbeného obchodu, jenž proslul zaužívaným názvem POTRAVINY U MEĎÁKA a „luxusní teplou sekanou“. Když se totiž Mírovi Vinklovi zatelefonuje, tak se ze sluchátka často ozve: „Tady buštěhradskej Kaufland!“. A tak bych chtěl znovu apelovat na všechny, kteří by mi kvůli vlastnímu pohodlí chtěli tuhle pohodu

zlikvidovat, nedělejte to! Sice byste si v tom vytouženém obchoďáku mohli nakoupit třeba trochu zbytečně exotické chobotnice, žraloky a kraby, a k tomu ještě všechny možné i nemožné svršky a spodky, naráz komplet a pod jednou střechou, ale určitě bychom všichni přišli o to naše milé domácí buštěhradské: „Dobrý den, co si přejete?“ A proč zrovna nadpis „Míče“? No, to je jen malá zábavná inspirace, tentokrát pro ty naše obchodníky. Pojedete-li autobusem do Prahy, tak si všimněte za Horoměřickou po levé straně malého obchůdku s výborným nápisem: TRENÝRKÁRNA. Skvělý nápad! Pak se mi moc líbí třeba název jednoho krámu na Letné (poblíž kina Oko), který zase hlásá jasnou zprávu o sortimentu: ČESKÉ FUSEKLE! No, a ty MÍČE? Vzpomínám si, že tak bývala pojmenovaná taková nenápadná prodejna na Hanspaulce, ve které opravdu prodávali jen samé míče, meruny, balony a tenisáky. Nevídaný homogenní artikl na nepříliš frekventovaném místě mi tenkrát vnuknul myšlenku, že prodej kulatých nesmyslů je zřejmě jen zástěrka pro nějakou úplně jinou a trochu podezřelou činnost. Myslím, že tam skrytě sídlila nějaká cizí strašně tajná informační služba plná špionážních agentů. Bylo to tam na kopci, u svatého Matěje… a tam se přece slunko zasměje… tak se zasmějte taky… jaro už je za humny! JB

ST R A N A

15

2 0 1 4 , Č Í S LO 9

ST R A N A

Náklad 1000 ks

Tisk: Kočka Slaný

Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 13. 3. 2014. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 5. 2014

Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady.

Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová

Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ), Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP), Ing. Luděk Zámyslický (LZ)

Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected]

Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz

Obrázek na titulní straně: Masopust. Foto: M. Žitníková Obrázek na zadní straně: Jarinovo panorama v Hotelu Buštěhrad. Foto: Aushaus

Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893

2012 cislo 0


16

2012 cislo 0 OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU

Recommend Documents