2 0 1 2 c i s l o 01
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE KTERAK PEČOVAT O SVOU DUŠI - NOVÝ OBJEKT ŠKOLY - KRAJSKÉ VOLBY PROHIBICE - VERNISÁŽ PO JAPONSKU - O PÁDU MOCNÝCH TOMÁŠ DURDÍK A HRAD BUŠTĚHRAD FENOMÉN ZVANÝ VÝMLUVA
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
1
SLOVO REDAKCE Jsme rádi, milí čtenáři, za pozitivní reakce na první číslo našeho časopisu. Je to zcela jiné, než když jsme dříve připravovali Buštěhradský zpravodaj. Odpadla práce s neustálým upomínáním města a některých organizací o příspěvky. Odpadlo schvalování obsahu časopisu „z vyšších míst“. Odpadl frustrující pocit z toho, že snaha o vzájemný dialog s vedením města není oboustranná. Zadostiučinění, že můžeme otisknout cokoliv, co bude pro občany Buštěhradu zajímavé a nikdo nám do toho nemůže mluvit, nám vlévá do žil nový elán, se kterým časopis připravujeme. Je to vlastně i velká zodpovědnost a dobrodružství, vytvářet vlastními silami obsah časopisu. Jsme vděční i za kritické připomínky, které nás budou motivovat ke kvalitnější práci. Pokud obsah našich článků a zpráv vyplní mezeru v oficiálním tisku města, a jiné články zase pobaví a rozšíří obzor našich příznivců, bude to pro nás pobídkou a povzbuzením do další činnosti.
Naše aktivita je ovšem zcela závislá na příspěvcích sponzorů, takže oceníme jakýkoliv dar, který odešlete na podporu naší činnosti, tedy na vydávání Buštěhradských listů. Nebráníme se ani reklamě a inzerci. Číslo našeho bankovního účtu je následující: 2200312227 / 2010 Pokud budete potřebovat potvrzení o předání daru, naše neziskové občanské sdružení Buštěhradské fórum vám je vystaví. Můžete nás kontaktovat na e-mailové adrese:
[email protected]. Děkujeme vám za vaši přízeň a podpodporu. (redakční rada Buštěhradských listů)
Na straně 15 Buštěhradských listů nultého čísla se uvádí následující text: „... jako zázrakem se na městském webu objevila elektronická podoba nejnovějšího čísla zpravodaje, ačkoliv sběratelé a čtenáři volají již dlouho neúspěšně po přechozích
číslech z letošního roku, tak lze očekávat obvinění, že za zdržení nese odpovědnost bývalá redakce...“. Paní Heráňová nás upozornila na zavádějící znění tohoto vyjádření dané situace. Na webové stránky města se vyvěšují jednotlivá čísla Buštěhradského zpravodaje po jejich zaslání webmasterovi (paní Heráňové), až po jejím přijetí z emailu MěÚ. U bývalých čísel starého vydání BZ byla praxe taková, že podoby BZ určené na vyvěšení poskytoval výkonný redaktor, který s webmasterem tuto záležitost komunikoval. U čísel č. 1 a č. 2 vznikly komplikace z důvodu velké kapacity souboru a připomínky ke grafice znaku města (v případě č. 2). Tyto překážky se nedořešily, nikdo je dále neinicioval a zmiňovaná připomínka celé záležitosti v nultém čísle Buštěhradských listů vedla k tomu, že se kapacita nakonec upravila a k vyvěšení došlo. Za nepřesnost se redakční rada omlouvá. (redakční rada Buštěhradských listů)
ˇ ˇ FEJETONY A PRÍBEHY
Kterak pečovat o svou duši Když jsem jednoho večera seděla ve vinotéce a četla Buštěhradský Zpravodaj, zapůsobil na mě jako blesk z čistého nebe článek o tom, kterak nám poškozuje zdraví sedmero negativních pocitů (závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach, trápení se pro jiné). Když tyto pocity vpustíme do svého nitra, nemůžeme se pak divit následkům v podobě nemocí. Po zamyšlení se nad článkem jsem velmi znejistěla. Kterým pocitem 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
jsem si asi způsobila rýmu a kašel posledního týdne? Jaká paseka v duši vyústila v objevení se nevzhledných pupínků na mojí bradě? Měla bych jistě lépe pečovat o svoji duši! Při první sklence Rulandského šedého jsem se tedy rozhodla velmi přísně se hlídat, a napříště žádné negativní emoce do svého nitra nevpustit. Naopak, dokážu se změnit tak, že pozitivní energie ze mě bude jen čišet a prozařovat život všem okolo. Již toto rozhodnutí ve mně vyvolalo tušení pozitivní změny v mém životě. Tušení se změnilo v blažené očekávání po druhé sklence. Po třetí sklence jsem již byla naplněna všeobjímající láskou ke všemu živému na planetě a představovala si, jak budu milovat i své nepřátele. V tomto vznešeném
rozpoložení jsem také ulehla v jednu v noci na lože, zatímco hvězdy nad hlavou kroužily jako nebeský kolotoč a sladce zpívaly. První emocí, kterou jsem si uvědomila při probuzení, byl pocit nenávisti směřovaný na zvonící budík. Následovaly pocity lítosti a křivdy při představě, že musím vstávat do práce, i když mě tolik bolí hlava. Zprvu pomalé tempo vstávání následně zrychlil strach, že mi ujede autobus. O něco později, zatímco jsem visela v přecpaném autobuse za dva prsty jedné ruky, se ve mně mísil pocit zloby vůči poblíž sedícímu staříkovi, který se zřejmě nejméně čtrnáct dní zapomněl umýt, s pocitem lítosti nad paní, která visela přímo nad ním, a očividně se jí dělalo špatST R A N A
2
ně. Při pohledu z okénka se k tomu přidala ještě závist vůči řidičům, kteří si sedí v pohodlí svého vozu a do města se dopravují individuálně. V dopravní zácpě na Evropské se opět dostavil strach, že přijdu pozdě do práce, a vztek na očividně lhostejného řidiče. V metru jsem si s úlekem konečně vzpomněla na své včerejší předsevzetí. Zastyděla jsem se a v duchu si slíbila, že odteď už si na to dám opravdu pozor. Během cesty metrem jsem tedy posilovala svůj organismus radostným úsměvem věnovaným ostatním zamračeným spolucestujícím. Při výstupu jsem pomohla s kabelou milé stařence a ve vestibulu metra zakoupila žertovná tykadla a přispěla tak na konto „Světluška“. Pozitivní rozpoložení se mi podařilo udržet až do kanceláře, avšak vystřídaly je vztek a pocit křivdy po zjištění, že neoblíbená kolegyně sedí u mého počítače a pije kávu z mého hrnečku. S vypětím sil se mi podařilo tuto emoci zkrotit tím, že jsem kolegyni pochválila účes, a vyptala se, jak se mají děti. Když jsem
si již bláhově myslela, že mám vyhráno, přišla mi druhá kolegyně sdělit, jak vypadal kontrolní den na zámku v Buštěhradě. Když jsem si vyslechla, jak úřad bude šetřit peníze tím, že se nebudou dělat na stropech fabiony, jak nový památkář nařizuje vymalovat všechny místnosti na bílo, přestože restaurátorský průzkum nabízí mnoho krásných barevných odstínů původních výmaleb, a že úřad, který se měl stěhovat v lednu 2012, se prý bude stěhovat až v dubnu 2013, zaplavila mě taková smršť pocitů, že jsem se již ani nepokoušela je všechny identifikovat. Posléze převážila lítost nad tím, že letitá práce nemůže být v klidu dotažena do konce, a vztek na všechny těžko uvěřitelné komplikace, které přišly a zřejmě ještě přijdou. Tyto pocity mi pak vydržely po celou pracovní dobu, nezmenšeny ani uspokojením z dobrého oběda, jen trochu se mi ulevilo po konzumaci kafe a čokolády. Při cestě z práce jsem se pokusila vylepšit skóre podarováním beznohého žebráka, převe-
dením slepého mládence přes silnici (byť protestoval, že nikam nechce) a přátelským rozhovorem s paní provádějící výzkum veřejného mínění, ale efekt byl minimální. Cestou autobusem z práce jsem se ještě zoufale na poslední chvíli pokoušela zvrátit nepříznivý vývoj sdílením dětské radosti (chlapeček, který radostně rozmatlával po sedadle banán) a pocity vlastenectví (pohled na siluetu hory Říp), ale čím dál víc mi bylo jasné, že jsem zřejmě ztracený případ. Když můj muž u večeře nadhodil, že se tvářím nějak naštvaně, už jsem se neudržela a s pláčem mu svěřila svůj nezdařený pokus o ozdravění svojí duše. Konstatoval, že je to pěkný nesmysl, chtít z života za každou cenu vytěsňovat všechno negativní, protože všechno zlé je pro něco dobré, a bez stínu by nebylo světla. Když jsme pak ve vinotéce pili druhou sklenku Tramínu, musela jsem mu dát za pravdu, a v duši se mi usídlil klid a mír. (DJ)
ˇ NEVEŠLO CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Otevření nové třídy mateřské školky Konečně jsme se tedy dočka- třídy mateřské školky (MŠ). Oteli slavnostní chvíle otevření nové vřením školního roku 2012–2013,
dne 3. 9., se současně otevřela možnost umístění pro 28 nových dětí v MŠ. Červenou pásku symbolicky přestřihli Honzík s Aničkou, jako zástupci prvního ročníku dětí, které budou využívat nové prostory zadaptované v prostorách základní školy. Ke slavnostní náladě přispěly svým krátkým projevem paní ředitelka Sklenářová a paní starostka Leflerová. Návštěvníci, v modrých ochranných návlecích na boty, se pak přesunuli do vlastních proUmývárny v nové třídě MŠ. Foto Jiří J.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
3
stor školky, aby následně vyslechli krátké pásmo, které si pro ně děti připravily. V kruhu rozestavěné děti, pod dohledem svých učitelek, zazpívaly několik písniček, které doprovázely i gesty. Jako první zazněla písnička „Na tom pražským mostě“. Děti byly odměněny nejen potleskem posluchačů, ale i malým dárkem ze strany MěÚ. Na odloučeném pracovišti, v Tyršově 77, povede novou třídu tým učitelek paní Bělohlávkové Lucie a Herákové Diany. K Beruškám, Žabičkám a Krtečkům tak přibude na odloučeném pracovišti 28 Medvíďat. Návštěvníci si prohlédli prostorný sál pro hry a výuku dětí, toalety se sprchou, umývárnu, kuchyňský kout a šatny. Vše bylo čisté, uklizené a nové. K vybudování přispěla řada firem, mezi jinými společnost Level, zastoupená panem ředitelem Pasekou, Třinecké železárny, zastoupené panem Ing. Kalvodou, dále firmy Mao a Vodárny. Poděkování patřilo i panu Vavruškovi, který za město dohlížel na vybudování školky. Nezaznělo jmenovité poděkování všem dalším lidem, kteří se o otevření školky zasloužili. Především panu zastupiteli Sejkorovi, který se od samého počátku působení v zastupitelstvu aktivně zasazoval o co nejbližší otevření nových prostor pro školku již v roce 2010. Původně v prostorách knihovny a poté, na popud pana Ing. Müllera, v současných prostorách nové školky. Na prostory MŠ v budově ZŠ Buštěhrad byl již roku 2011 vypracován projekt a byla vykonána administrativní příprava k stavbě na základě spolupráce obou zmiňovaných občanů. I Ing. Müllerovi tak patří dík za aktivní přístup při řešení krize umístění našich ratolestí do MŠ. Nesmíme zapomenout ani na vykonanou práci technických služeb města. Pod vedením pana Ráka se mimo jiné opravil venkovní chodník na dvoře a ještě po slavnostním zahájení se dokončila venkovní vrátka, 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
aby celkové práce mimo budovu byly prakticky zakončeny. Dalším očekávaným krokem je nyní přesun MěÚ do prostor západního křídla zámku, aby se uvolnilo místo na současné adrese MěÚ v ulici Hřebečská. Snad se to vedení MěÚ podaří co nejdříve. Na novou třídu Buštěhrad čekal necelé dva roky. (JJ dne 3. 9. 2012)
Černý koberec Buštěhrad se rozrůstá o nové lokality. Finální úpravu komunikace dokončili po třech dnech pracovníci staveb v oblasti na západ od ulice Okružní. Asfaltový koberec pokryl cestu k budoucím domům v období od 29. 8. do 1. 9., s páteční přestávkou vyplněnou vydatnými dešti, které Buštěhrad již dlouho potřeboval. Jde o lokalitu, která byla inzerována s pozemky, kde měly být septiky u domů. Komunikace je tedy hotova. Na několik dotazů ze zasedání města na realizovanou kanalizaci v této lokalitě odpovídal pan místostarosta Oplt vždy vyhýbavě s tím, že otázka kanalizace je zde velmi složitá a bude se řešit zřejmě tlakovou kanalizací a ne spádovou.
Chodník v ulici U Schodů Nový chodník můžeme nalézt v ulici U Schodů, která se nachází u Nového rybníka a vede od rybníka směrem vzhůru. Tento chodník byl vybudován technickými službami Buštěhrad a práce na něm trvala asi tři týdny se stabilním obsazením minimálně dvou pracovníků. Podklad budoucího chodníku byl postupně odtěžen a vyvezen na haldu. Podkladový štěrk byl navážen průběžně během stavby multikárou. Za pomoci sil technických služeb tak máme nový kvalitní dlážděný chodník s pevnými obrubníky. Samozřejmě bychom si přáli více takových chodníků a opravených cest. Pozitivní ale je, že si na tyto práce nemusí město najímat draze cizí firmy a může využít kapacitu technických služeb. (JJ dne 3. 9. 2012)
Nový objekt školy
V areálu ZŠ Buštěhrad vyrostl nový objekt. Nedaleko nově otevřené třídy MŠ, po levé straně komunikace probíhající budovami školy, najdeme dřevěnou smrkovou no(JJ dne 3. 9. 2012) vostavbu zářící novotou. Jde o za-
Nový odpočinkový altán školy. Foto Jiří J.
ST R A N A
4
hradní altánek určený pro děti. Žáci se teď již nemusejí schovávat před sluncem a deštěm během svého pobytu na venkovním vzduchu mezi stromy, ale mohou nepříznivé podmínky trávit venku pod střechou prostorného altánku. Stavbu provedl kolektiv pracovníků firmy pana Jana Vlka z Kladna. Aby se firma vešla do požadovaných kalkulací, musela upustit od dokonalejšího opracování dřevěných desek protahovačkou a desky se hoblovaly. Práce trvala jeden a půl dne a celkem na ní pracovalo pět pracovníků. Povrch pod altánkem upravily místní technické služby jako štěrkové podloží obehnané obrubníky. Dobrý nápad, který vzešel zřejmě z družiny, se realizoval z prostředků SRPŠ. Nová stavba z přírodního materiálu vhodně zapadá do prostředí školy.
ní branky na stranu brankáře může dojít teprve až při úhlu více než 45°. K rozhodnutí pořídit větší množství takovýchto branek pro fotbalisty kraje se vedení Středočeského kraje rozhodlo po smutné události, která se stala před několika lety v Žilině, kde na jednoho žáka spadla brána. Těchto bezpečnějších branek bylo určeno asi 6 párů na okres. Jejich cena je dvakrát 28 000 Kč. Pan místostarosta poděkoval za dar a v přátelském rozhovoru, s upřímnou otevřeností, rozebíral
s panem Jiřím Janouškovcem a s panem Marcelem Hrabětem současné problémy, které musí naši fotbalisté řešit. Zejména stav šaten a zajištění vody na zavlažování hřiště. Buštěhradští fotbalisté ocenili dar kraje a o jejich využití jistě nebude nouze. (JJ dne 29. 9. 2012)
(JJ dne 3. 9. 2012)
Předání nových branek V pátek 21. 9. se uskutečnilo předání nových fotbalových branek, které dostali naši fotbalisté od Středočeského kraje. Branky oficiálně přijel předat náměstek hejtmanky kraje, ing. Marcel Hrabě. Za město je převzal pan Oplt a pan Heidenreich. Branky byly využity okamžitě již při dvou současně hraných zápasech. Mladší buštěhradská přípravka zdolala Hostouň 8 : 5 a starší přípravka Zákolany 11 : 0. V nové brance Buštěhradu mladší přípravky jsme obdivovali výkon mladého brankáře Jakuba Štíbra. Oficiální předání branek se z plánovaných 17.00 hod. posunulo organizačními nedopatřeními ze strany MěÚ až po začátku zahájení obou zápasů. Branky jsou velmi lehké. Přesunout je mohou dva dospělí muži. Jsou nastavitelné do několika směrů a jsou velmi stabilní. K překlope2 0 1 2 , Č Í S LO 1
Předání branek s mladší přípravkou. v poslední řadě zleva pan Heidenreich, pan Hrabě, pan Oplt, pan JanouškovecFoto Jiří J. ml.
Stabilita zvratu zpět u nové branky. Foto Jiří J. ml.
ST R A N A
5
Příprava na volby do Středočeského kraje řada důležitých věcí. Počet členů volební komise na každém z volebních míst byl pět lidí plus jeden zapisovatel. Z počtu členů komise se volí předseda, který dozoruje a řídí celou přípravu, průběh a závěr celých voleb ve svém okrsku. Zapisovatele určila v našem městě paní starostka. Vzhledem k již modernímu zpracovávání zápisu voleb musí zapisovatel zvládnout zápis do počítače. A zápis se po spočítání a vyhodnocení hlasů na flesh disku přenese snadno do databáze na Magistrát města Kladna, kde se elektronicky shromažďují všechny výsledky z okrskových komisí. Členové volební komise, podle předložených archů z výpisu ze stálého seznamu voličů, zaznamenají a zkontrolují přicházející voliče podle jména, data narození a trvalého bydliště podle platného dokladu. Tedy občanského průkazu nebo cestovního pasu. Každému voliči se vydá orazítkovaná obálka, do které volič vloží vybraný volební lístek strany, kterou preferuje. V krajských volbách je možné na volebním lístku (JJ dne 29. 9. 2012) označit čtyři preferované kandidáty mimo pořadí v seznamu. Volič musí zajít za plentu a vložit lístek do obálky Krajské volby a nezalepenou ji vložit do volební urny. Platný je jeden volební lístek v obálce. V našem městě proběhly jako již Pokud se označí více jak čtyři kanditradičně volby v hasičárně a škole ve dáti, bere se lístek platný v pořadí uvednech 12. a 13. října. Tentokrát do za- deném na seznamu lístku dané strany. stupitelstva kraje. Prvního dne přišlo Neplatí lístek přetržený. Neplatí ani odvolit v hasičárně 229 oprávněných hlas, který do obálky vloží více jak jevoličů. Následující den přišlo k urnám v hasičárně 175 voličů. Celkem tedy na tomto volebním místě 404 občanů. Ve škole odevzdalo své hlasy 341 voličů. Celkově mohlo v Buštěhradě vyjádřit svůj názor 1270 v hasičárně a 1025 občanů ve škole. Z uvedených údajů je zřejmé, že účast na krajských volbách byla letos v naší obci 32 %. Jak vypadá zázemí a organizace voleb v okrskových komisích? Přestože se zdá celá záležitost jednoduchá, musí se přesně zabezpečit podle zákona celá Dne 20. 9. proběhla informační schůzka na radnici s cílem seznámit členy volebních komisí s činností, která je čeká při volbách, zvolit předsedy, určit zapisovatele komisí a upozornit na další organizační záležitosti spojené s volbami. Setkání vedla velice praktickým způsobem paní Zemanová, která má s organizačním zajištěním voleb již své zkušenosti. Do komisí delegovala strana ODS dva členy, strana KSČM jednoho člena a strana ČSSD také dva členy. Všichni přítomní pociťovali hladký průběh jednání a příjemnou atmosféru. Na hasičárně byla předsedkyní volební komise zvolena Eliška Hrabinová, zapisovatelka paní Mrázková. Ve škole byla zvolena předsedkyní paní Heroldová a zapisovatelkou paní Kozlerová. V Buštěhradě se očekává 2 295 oprávněných voličů. Základním předpokladem voleb je občanský průkaz s aktuální dobou platnosti a trvalý pobyt v Buštěhradě. Kandidáti do kraje byli nominování z 21 politických stran a hnutí. Volební lístky musely být rozneseny do 9. 10. obyvatelům obce.
den volební lístek. Pokud omylem vložíte do obálky občanský průkaz, můžete jej dostat zpět, až po otevření urny na konci voleb. Tedy v našem případě, až po 14,00 hod. v sobotu. Přes noc se musí zapečetit urna i přenosná urna a místnost samotná. S přenosnou urnou se pak obchází občané, kteří nemohou dojít do volební místnosti sami a chtějí volit. Vydané obálky občanům a označená jména voličů se pečlivě evidují a musí se shodovat. Po uzavření volební místnosti se platné lístky spočítají a roztřídí podle zvolených stran a preferencí. Závěrečný zápis vytištěný z počítače musí členové komise a zapisovatel podepsat. Komise se rozchází až po potvrzení předsedy, že odevzdání zápisu na Kladně proběhlo v pořádku. Jaká byla věková hranice našich voličů? Podle výsledků účasti na hasičárně jsou údaje přibližně následující: 18 až 30 let 10,1 % 31 až 50 let 27,2 % 51 až 60 let 16,3% nad 61 let 46,5 % Z odevzdaných hlasů pro jednotlivé strany se dostalo v hasičárně jen šest stran nad deset hlasů. ČSSD (92), ODS (90), KSČM (82), TOP 09 (29), Česká pirátská (11), SPOZ-Češi (10). Za dva roky nás čeká nejdůležitější volba pro obec – volba do místního zastupitelstva. (JJ)
Volby v hasičárně. Foto J. Pergl.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
6
Střední Čechy jsou rozkradené víc, než si myslíte Pod tímto sloganem dostali buštěhradští občané do svých schránek pozvánku na setkání s představiteli TOP 09 a Starostové v našem městě. V sobotu 15. 9. od 11.00 hod. se v restauraci Starý Vinohrad u „kulatého“ stolu setkalo sedm osob, aby prodiskutovaly otázky a pohled představitelů TOP 09 na problémy kraje před krajskými volbami a záležitosti týkající se přímo Buštěhradu. Dva přítomní občané mimo TOP 09 se zajímali hlavně o názor na rekonstrukci části zámku patřící Středočeskému kraji. V této souvislosti uvedla kandidátka na hejtmanku, paní Helena Langšádlová, že pokud se opět neuvolní dotační programy z EU, bude velmi obtížné najít na dostavbu v současné situaci peníze z rozpočtu kraje jako takového. Na potřebě rekonstrukce zámku se shodli všichni přítomní občané města. V této souvislosti se Mgr. Langšádlová zmínila o situaci v Přerově nad Labem a zámku ve Zruči nad Sázavou, jako o zdařilém projektu s historickými budovami. Na dotaz týkající se boje proti korupci byla odpověď s úmyslem prosadit zveřejňování všech smluv nad 50 000 Kč se všemi výdaji. Představitelé TOP 09 jsou proti dotacím s novým využitím více peněz do pokladen menších měst a obcí na základě zákona o rozpočtovém určení daní (RUD). Tato změna by měla přinést do pokladny Buštěhradu asi o 10 mil. Kč více než nyní. Na problematiku stavby bioplynové stanice (BPS) v katastru Buštěhradu
reagovala paní Langšádlová spontánně: „Proč si to neudělá Kladno na svém území?“ Upozornila na význam BPS pro teplárenský systém v místech s větší koncentrací např. panelových domů, kde by využití tepla mělo svůj význam. Upozornila hlavně na provozní problémy. Výměny filtrů jsou poměrně drahé a není jisté, zda bude ochota k takto nákladným záležitostem. Je-li investorem město, je větší jistota kvality provozu BPS. Uvedla podobný problém, který má obec Dobrovice u Ml. Boleslavi, kde tamější lihovar produkuje puch a obyvatelé jsou z toho nešťastní. Diskutovala se další řada otázek včetně žákovských jízdných, privatizace nemocnic a jiných praktických témat. Na téma rozkradených středních Čech se nedostalo. Z účasti je ale zřejmé, že veřejnost není na podobné akce v Buštěhradě připravena. (JJ dne 29. 9. 2012)
Zasedání 19. 9. Kvalita VZ se lepší. Pokud bude vedeno každé další VZ stejným způsobem jako to, které bylo možné zažít ve středu 19. září, bude to výrazné zlepšení pro přítomné občany. Pochvalu zaslouží zejména dobře připravené jednání o změnách č. 4, územního plánu. Všechny pozemky byly přehledně vyobrazeny dataprojektorem na stěnu a ke každému bodu změny byl podán výstižný komentář a přija-
to rozhodnutí zastupitelů. Zastupitelé dali jednoznačně najevo úmysl nerozšiřovat nové pozemky s určením na novou výstavbu. Prezentace byla provedena pracovníky společnosti Prisvich, ale věříme, že stejné prezentace se nám dostane i od zaměstnanců MěÚ při dalších VZ, kde se bude jednat o pozemcích nebo kde bude potřeba vidět, o čem a kde se jedná. Rovněž bylo dobré, že se používal mikrofon, aby všichni posluchači mohli dobře slyšet. Paní Javorčeková si postěžovala, že nedostala již dvakrát zápis z VZ, aby se na něj mohla podívat. Rozruch do závěru zasedání vneslo několik dotazů posluchačů, ale zejména předcházející vstup dvou protestujících romských občanek obce k přidělení obecního bytu města jiným uchazečům. Eliška Hrabinová požadovala urychlené vyjasnění klíče rozdělení dotací města spolkům a neziskovým organizacím obce na další rok. Upozornila správně na důležitost osobní zodpovědnosti jednoho člověka, který má tento projekt řídit a tlačit jej do včasného a zdárného konce, aby se tak zodpovědnost nevytratila a záležitost se neúměrně neprotahovala. Problém nebezpečí uschlých stromů na ulici Lidická stále trvá, stejně tak jako nefunkční zodpovězení dotazů občanů podané elektronickou cestou na webu města, co bylo již potřetí na VZ v tomto roce připomínkováno. (JJ dne 29. 9. 2012)
ROZHOVORY S DUŠANEM SPIRITEM
Prohibice V polovině měsíce září nás zasáhla prohibice. Celou zemi postihl zákaz prodeje alkoholu nad 20 % jeho obsahu. Co by se zdálo v dnešní době nemožné, se stalo realitou. Jaké jsou zkušenosti a rady pana Dušana Spirita, odborníka na řešení těžkostí, se 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
kterými se potýkají malé obce a města do 5000 obyvatel? Pane Dušane Spirite, očekával jste poslední události týkající se omezení prodeje alkoholu? Nejen to. Víte, dnes je svět tak propojený, že vše negativní, co se přihodí v jedné části planety, se zanedlouho objeví na její druhé straně. Proto
si již dnes řada obyvatel vytváří dostatečné zásoby, zpravidla na jeden měsíc, a to nejen alkoholu, ale hlavně trvanlivých potravin. Jaké jsou tedy vaše rady ohledně alkoholu pro malé obce, jako je Buštěhrad? Zásoby, zásoby a zase zásoby! To rozhodně nepodceňovat. Pokud máte doma dostatečný počet lahví, ST R A N A
7
tato situace vás nemůže zaskočit. Majitelé restaurací a obchodníci by měli na tuto zkušenost z času na čas poukázat a vyzývat zákazníky k vytváření zásob. Pak je nemůže výpadek z prodeje tolik zaskočit. Jak se ale, pane Spirite, vyhnout nebezpečí otravy metanolem? Jak se vyhnout nelegálnímu alkoholu s tímto nebezpečím? Metod je samozřejmě celá řada. Kontrolním opatřením státu nelze důvěřovat, to je zřejmé z aktuální prožité situace. Důvěřovat etiketám je také ošidné. Zákazník může být oklamán stejnou etiketou, jakou používá i oficiální výrobce. Nejlepší je zkušební praktická metoda. Kupujte více lahví stejného oblíbeného alkoholu u jednoho prodejce. Nejste-li si jisti kvalitou, pozvěte nějaké známé, které nemáte zvlášť v lásce, pohostěte je, nabídněte předmětný alkohol a za pár dnů zavolejte, jak se jim daří. To je nejjistější indikátor. Pokud se pro-
káže koupený alkohol jako závadný, zavézt nějaké věci. Musíme zapojit přirozenou inteligenci. reklamujte jej u dodavatele. To je zajímavá, ale poněkud drastická metoda. Je to etické?
Ne každý je v tom však tak zběhlý, aby „klamal tělem“. Kde se inspirovat? Dobrá jsou například veřejná zasedání města. Někteří zastupitelé jsou v tom skutečnými mistry. Mám na mysli umění v mnoha slovech odvést pozornost od jádra problému a utišit rozbouřené emoce s nic neříkajícím nekonkrétním závěrem, který vás k ničemu nezavazuje. Podobně musíte uklidnit i návštěvu, aby nic netušila.
(Pan Dušan Spirit se na mě dlouze dívá, než po chvíli odpoví) Podívejte se, asi takto, nežijeme v pohádce. Ve skutečnosti žijeme ve světě, kdo s koho. Vyhrává ten silnější, rafinovanější a rozhodně ne etický. Samozřejmě naoko to tak vypadá, ale skutečnost je jiná. Máte smutný pohled na život. Je reálný. Rozumím, ale nemyslím si, že by Napadá mě však, že při té dříve tato metoda byla dobrá. popisované zkušební metodě by bylo Pak stále potenciálně riskujete svůj poněkud divné, kdybyste nepopili s život. Tak si vyberte. Je to vaše volba. návštěvou společně. To je pravda, ale od toho je člověk Děkuji za rozhovor a těším se na tvor vynalézavý. Můžete použít vy- příští témata. světlení, že ještě pojedete v noci na (fiktivní rozhovor napsal letiště vyzvednout známého, nebo JJ dne 29. 9.) že máte potíže se srdcem, nebo že musíte někam ještě nutně služebně
ˇ SPOLECENSKÁ A KULTURNÍ RUBRIKA
Přehled kulturních představení Památníku Lidice, připravovaných v rámci „Lidických zimních večerů“ sezóna 2012–2013: 31. 10. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jana Rosáka. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček. 6. 11. 2012 od 18°° hod. Scarlatti versus Shakespeare. Komponovaný pořad pro sólový soprán, trubku, recitaci a continuo. Soprán – Štěpánka Heřmánková, trubka – Miroslav Laštovka, varhany …umělecký přednes – Alfred Strejček. 15. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Báru Hrzánovou. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Martin Fila. 22. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jiřího Krytináře. Večerem provází Jan Mikeš, klavír Marcel Javorček 26. 11. 2012 od 18°° hod. Literární pořad o Vladislavu Vančurovi. Účinkují: Oldřich Vlček a Boris Krajný – klavírní doprovod. 29. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Antonii Hegerlíkovou. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Marcel Javorček. 6. 12. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jana Potměšila. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček 14. 12. 2012 od 18°° hod. Vánoční koncert. Účinkuje: Pěvecký sbor Harmonie Louny. 8. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Stanislava Zindulku. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Martin Fila. 10. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Vladimíra Brabce. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček. 15. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Antonína Panenku. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Martin Fila.
Vstupenky a předplatné na kulturní akce je možné zakoupit v recepci Lidické galerie. Cena vstupného je 80,- Kč, pokud není uvedeno jinak; cena předplatného je 800,- Kč s platností do 03/2013, místa je nutno rezervovat 3 dny před představením. Změna programu vyhrazena. Kontakt: Památník Lidice, Tokajická 152, 273 54 Lidice; tel.: 312 253 063, 312 253 702; e-mail:
[email protected] , www.lidice-memorial.cz
Ostatní události: 1. 11. 2012 od 19,30 hod. Dušičkový ateliér. V. Fikrle, J. Paulík, Knezaplacení: Pavlína Jíšová a Adéla Lounková. Kavárna vinárna Ateliér. Trojanova 309 Kladno. Vstupné 100 Kč. Rezervace a předprodej tel.: 312 682 803. 15. 11. 2012 od 19,00 hod. Zastávka v čase. Folková skupina Knezaplacení uvádí: …mistři bluegrassu v Buštěhradě… Robert Křesťan a Druhá tráva. Sokolovna. Vstupné 150 Kč. Předprodej 120 Kč. Vstupenky k dispozici na MěÚ.Tel. 312 250 301.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
8
Vernisáž po japonsku Na talířcích úhledné a krásně barevné porce suši, pohárky se saké, usměvavá paní domu v hedvábném kimonu se uklání hostům, kteří přišli na vernisáž. Téměř celou jednu velkou klenutou místnost zabírá rozměrná plastika skládající se z těžko definovatelných dřevěných objektů. Menší keramické miskovité předměty povědomých oblých tvarů tvoří na podlaze linii, která návštěvníka dovede chodbou až na verandu, oddělenou ode dvora prosklenou stěnou. Dvůr je obsazen početnou skupinou kamenných ptáků. Nejsme však na japonských ostrovech, ale v nově vzniklé soukromé galerii v domě na buštěhradském Náměstí, který je zřejmě jedním z nejstarších domů ve městě (pomineme-li hrad). Galerii si ve svém domě zřídil pro potěšení pan
Aleš Benda, architekt a sochař, a první výstava zde patří tvorbě jeho ženy, japonské sochařky Hiromi Nagakawa, která se nedávno stala obyvatelkou Buštěhradu. Dřevěná plastika již nacesVernisáž po japonsku. Foto J. Pergl tovala asi 25 tisíc kilometrů (z Čech do Japonska a zase ho aspoň zčásti tak, aby se v něm dalo zpět), kamení ptáci jsou vytvořeni bydlet. Sice ještě nejsou hotové naz kousků skály, které byly vytěženy příklad fasády, při mimořádně zdařipři stavbě nových domů v Lidicích. lé obnově se však podařilo zachovat Díla jsou pojatá poměrně syrově starobylé kouzlo domu. Výstava se a vzbuzují mimo jiné příjemný po- konala 13. a 14. října. Budeme-li mít cit sepětí s přírodou. I samotný dům štěstí, podobné výstavy zde snad nyní je nesmírně zajímavý a inspirativní. budeme moci navštěvovat častěji. Pan Benda ho získal v havarijním staDJ vu a stálo ho mnohaleté úsilí opravit
Kdo byla Anna Stujová Nebyla hvězdou stříbrného plátna, nezískala žádnou významnou cenu. Nebyla slavná. Ale byla úžasná. A proto bych ráda napsala pár řádek o jejím životě. Možná pro ty, kteří ji měli rádi, možná pro ty, které zajímá společenská rubrika, a možná prostě jen tak, jako krátkou vzpomínku na ni. Moje babička Anička se narodila 10. dubna 1929 v malé východoslovenské vesničce jménem Krušinec. Nikdy jsem tam nebyla, ale díky jejímu vyprávění jsem si vždycky dovedla barvitě představit, jak krásně tam asi muselo být. Vyrůstala mezi čtyřmi bratry a celé dětství s nimi vyváděla všechny chlapecké lotroviny. Není proto divu, že myšlenka na to, že se provdá a bude mít kopu dětí a bude muset pracovat v zemědělství, tak jak to chtěli její rodiče, ji děsila. Toužila poznat jiný způsob života, a proto odešla z vesnice do města. Už od dětství si přála pomáhat lidem, a tak se rozhodla pro zdravotnickou školu. Vystudovala ji a stala se zdravotní sestrou. Pracovala v kalmetizaci a v boji proti tu2 0 1 2 , Č Í S LO 1
berkulóze dosahovala značné úspěchy. Také díky tomu se stala vrchní, později okresní a krajskou sestrou. Výsledky její práce byly tak vynikající, že jí byla nabídnuta práce v zahraničí. Ale jak už to bývá, vstoupil jí do cesty mladý muž. Zamilovala se a práci odmítla. Jak vesele uměla vyprávět o jejich seznámení! Jak to bylo, ví jen ona sama, ale celý život všem tvrdila, že se s holkama vsadila o flašku rumu, že ho sbalí. Povedlo se a po delší známosti se vzali. Odešli do Čech, odkud Jiří pocházel, a netrvalo dlouho a narodily se jim dvě nádherné dcery. A život plynul. Postavili dům, jezdili na dovolené, chodili do práce, radovali se z maličkostí a strachovali se tak, jak už to prostě bývá. Anička ráda trávila čas na zahradě. Pěstovala jahody, brambory, šnytlík, angrešt, rybíz, mrkev a mnoho dalšího. Milovala svoje slepičky a králíky a různé další opeřence, kterým jsem všem vždycky říkala husy. Sama jsem se ve všech druzích drůbeže totiž nevyznala. K věcem, které měla ráda, patřila
určitě i hudba, a to hlavně slovenské lidové písně, které jí připomínaly její rodnou zemi. V hlavě mi jako první zní: Veš ty zajdu i já zajdu, pojdzeme do mlýna… Je toho tolik, co by se dalo ještě napsat, ale myslím, že každý, kdo ji znal, si už zavzpomíná sám. Celých 52 let, které Anna prožila po boku svého manžela, byla vzornou manželkou, starostlivou maminkou, rozmazlující babičkou a veselou prababičkou. Až zrádná Alzheimerova choroba a ještě zrádnější rakovina tuto skvělou ženu přemohly a 3. září letošního roku zemřela. Pamatuji si, jak nám říkala: „Holky, až budu na obláčku, ne že budete plakat. Koukejte udělat nějakou merendu, usmívejte se a vzpomínejte na to, jakou srandu jsme spolu zažily.“ Merendu jsme udělali, vzpomínali a smáli se. A teď? Vždycky, když je na obloze nějaký pěkný nadýchaný obláček, posílám úsměv a pozdrav. Eliška Hrabinová
ST R A N A
9
Tomáš Durdík a hrad Buštěhrad (malá vzpomínka na velkého badatele)
Profesor Durdík při obhlídce Buštěhradu. Foto D. Stolzová
Když mne 20. září tohoto roku zastihla těžko uvěřitelná zpráva, že nás v pouhých 61 letech opustil velikán české i evropské kastellologie Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., vzpomněl jsem si po prvním šoku i na lokalitu Buštěhrad. Měl jsem tu čest spolupracovat s Tomášem více než čtvrt století (od svých studentských let až po naše poslední setkání pod hradem Zlenice letos v srpnu), ale asi nejintenzivněji jsme se spolu setkávali a diskutovali nad problematikou zaniklého hradu 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
v Buštěhradě. Společně nás totiž fascinovala možnost odhalit někdejší velkolepou podobu hradu, který řízením osudu takřka zmizel pod parazitní zástavbou domků z 19. a 20. století. Uvedená situace, nepostrádající sice punc malebnosti, komplikovala celým generacím hradních badatelů možnost bližšího poznání zdejší lokality, o detailnějším odhalení jejího stavebního vývoje ani nemluvě. Donedávna pak neexistoval ani žádný modernější stavebně-historický průzkum, či archeologický výzkum. Stavební úpravy zde probíhaly povětšinou chaoticky a bez účasti (často i bez zájmu) památkářů a veškeré terénní zásahy byly (z hlediska archeologie) realizovány výhradně „načerno“! K pozitivnímu posunu v celé problematice došlo až v průběhu 90. let minulého století. V té době jsme se začali společně s Danou Stolzovou podrobněji zabývat místopisem zaniklého hradu, přičemž se nám podařilo objevit, či alespoň znovu dohledat, řadu zapomenutých ikonografických i písemných pramenů. V konfrontaci těchto nových informací s aktuální podobou domkářské zástavby a plánovou dokumentací uloženou na zdejším stavebním úřadě se před námi začala pomalu ale jistě vynořovat velkorysá podoba zdejšího hradu na přelomu středověku a časného novověku. Tomáš Durdík tehdy krotil některé z našich odvážných hypotéz a svými věcnými připomínkami je vracel zpátky „na zem“. Většina z těchto nových poznatků byla roku 1997 zveřejněna ve sborníku vydaném u příležitosti kulatého výročí udělení městských práv obci Buštěhradu. Tehdy jsme však netušili, že další významné objevy jsou teprve před námi. Stav archeologické poznání lokality se výrazně změnil v souvislosti s realizací celé série liniových staveb v areálu zaniklého hradu, zaháje-
nou v roce 1998 kabelizací celé obce Buštěhrad. Hned v roce 1999 pak následovala plynofikace, probíhající v podobných trasách, ale ve větším rozsahu. Naše společnost ARCHAIA tehdy převzala garanci nad zdejšími archeologickými výzkumy v partnerství s Archeologickým ústavem AV ČR, zastoupeným na všech projektech právě Tomášem Durdíkem. I když byly tyto „první archeologické vlašťovky“ v areálu hradu realizovány takřka výhradně formou odborného dohledu nad pracemi prováděcích stavebních firem (vlastní výkopy jsme tehdy prováděli jen zcela výjimečně), přinesly celou řadu pozoruhodných výsledků. Udiveně jsme s Tomem hleděli na situace, rýsující se často jen několik decimetrů pod povrchem současných komunikací. Vedle dlažeb hradních nádvoří vystoupilo po staletích na denní světlo i šikmé nároží jednoho z gotických paláců nebo špaleta brány vedoucí do západního parkánů, o příkopech a hradebních zdech ani nemluvě! Odkryté situace, zcela klíčové pro bližší určení stavebního vývoje zdejšího hradu, nás utvrdili v názoru, že musí být přísně chráněny a každý připuštěný terénní zásah realizován přímo archeology. Vzpomínám si, jak profesor Durdík opakovaně přesvědčoval o nutnosti dodržovat tento koncept tehdejšího buštěhradského starostu Petra Dütsche. Ideálním přístupem měla být podle něj kolektorová síť, jejíž trasu by v areálu hradu po etapách postupně realizovali archeologové v předstihu před stavbou. Navzdory větší finanční náročnosti (řešitelné ovšem různými dotacemi) umožňoval tento návrh soustředit veškeré sítě v jedné trase a bránil často zbytečnému a opakovanému rozkopávání celého unikátního areálu. K tomuto optimálnímu řešení sice nikdy nedošlo, přesto však profesor Durdík prosadil vahou své osobnosti oprávněný požadavek, ST R A N A
10
aby další plánovaná stavba – kanalizace – byla řešena namísto odborného dohledu řádným předstihovým výzkumem. V roce 2006 tak konečně došlo na „první regulérní“ archeologický výzkum v areálu buštěhradského hradu. Regulérní v tom smyslu, že archeologové byli od samého počátku jeho realizátory a nikoli jen dohlížiteli zemních prací realizovaných stavební firmou, jak tomu bylo při předchozích liniových stavbách. Není divu, vždyť plánovaná kanalizace měla často zasahovat do značných hloubek a vytěžená kubatura archeologických terénů výrazně přesahovala objemy všech dosud realizovaných staveb. Výsledky toho výzkumu pak výrazně překonaly veškerá naše očekávání. Nejen, že došlo k upřesnění dosavadních znalostí o vnitřní zástavbě hradu (např. odkrytí schodišťové komunikace mezi centrálním nádvořím a západní hradbou), ale též o detailnější podobě fortifikačních prvků a dosud zcela neznámé podobě předhradí. Zásadním objevem celého výzkumu však byl zejména odkryv rozsáhlého středověkého pohřebiště (minimálně z 13. až 14. století) v prostoru mezi východní hradbou a dnešní hudební školou. Spolu s nálezem druhotně zazděných románských okének v hradební zdi ukázal tento objev, že „Buště-Hrad“ nebyl založen na „zeleném drnu“ ale vyrostl na místě starší středověké vsi s tvrzí a důvodně předpokládaným románským kostelem! Tato často překvapivá zjištění jsme s Tomášem živě diskutovali a řadu z vytvářených hypotéz si přímo v terénu ověřovali. Nezůstalo při tom jen u samotné trasy výzkumu. Zdejší zjištění jsme často rozšiřovali návštěvami okolních domů, ukrývajících ve svých zdech svědectví středověku. Tomáš nikdy nebyl kabinetním vědcem, který by se „bál umazat“ a do terénu vyrážel po celý svůj život. I na Buštěhradě jsme tak společně prolezli řadu sklepení, půd i přízemních partií domů 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
a pokoušeli se přitom doplňovat objevené detaily do mozaiky celkové podoby zdejšího hradu. Ta byla i díky těmto drobným krokům v posledních dvou desetiletích významně doplněna. Postupně tak před námi vykrystalizoval obraz honosného feudálního sídla, rozkládajícího se na ploše téměř 2 hektarů (!), které od 14. do 16. prošlo pestrým architektonickým vývojem. Buštěhrad byl v období své největší slávy nejen výstavným a pohodlným šlechtickým sídlem, ale též významnou pevností, při jejíž výstavbě se uplatnily nejmodernější trendy soudobé fortifikační architektury. Ve vědě však není důležité k podstatnému objevu „pouze“ dospět, ale také s ním seznámit odbornou i laickou veřejnost. I v tomto oboru byl Tomáš Durdík mistrem. Za svůj život vydal nejen úctyhodnou řadu odborných titulů (nejen v tuzemsku, ale především v zahraničí), ale věnoval se též popularizaci „hradologické“ tématiky v řadách nejširší veřejnosti. Vedle jeho encyklopedických děl zde stojí za zmínku i úspěšné televizní cykly a především neopakovatelné popularizační přednášky, uskutečněné nejen na půdě různých spolků a institucí ale často přímo v místě výzkumu samotného. Buštěhradští si snad v této souvislosti vzpomenou na přednášku – „Buštěhrad ve světle nových archeologických výzkumů“, která se uskutečnila v budově zdejší hudební školy u příležitosti ukončení terénní fáze výše zmíněného výzkumu. V této souvislosti je vhodné připomenout ještě jednu skutečnost. Byl to právě Tomáš Durdík, který jako jeden z prvních badatelů poukázal na význam zdejšího hradu, patřícího ve své době k největším a nejlépe fortifikovaným objektům svého druhu v celých Čechách. Upozornil, mimo jiné, také na zdejší monumentální bolwerk (na němž dnes stojí domek čp. 164), donedávna poněkud skrytý za bývalým hostincem „U Koulů“. Tento předsunutý obran-
ný prvek, sloužící jako platforma pro těžká pevnostní děla, je jedním z nejstarších tohoto typu pevnostní architektury a to nejen na našem území. Až o něco později se podobné stavby uplatnily ve středomořském prostředí, kde například na ostrovech Rhodos a Malta sehrály významnou roli při tuhých bojích s expandující osmanskou říší. I tento „nadnárodní“ postřeh patří k odkazu Tomáše Durdíka, jehož odborný rozhled zdaleka nekončil horizontem českých pohraničních hor. Každý zdejší fenomén vždy zařazoval minimálně do celoevropského kontextu, čímž rozšiřoval vědecké obzory také všem svým žákům i posluchačům z řad široké veřejnosti. Tomáš Durdík odešel od nedokončené rozdělané práce. Také v případě Buštěhradu zde zůstala spousta otázek, na něž jsme postupně hledali odpověď. Když jsme před rokem pracovali na korekturách společného článku věnovaného souboru mimořádně zdobných manýristických kachlů z jednoho z buštěhradských výzkumů, konstatovali jsme i skutečnost, že nazrál čas k publikování nějakého souhrnnějšího zhodnocení všech zdejších výzkumů. K tomu již se s Tomášem, bohužel, nepropracujeme. Tento badatelský dluh však můžeme a musíme chápat jako závazek nás „pozůstalých“: dotáhnout alespoň některé z mnoha společných restů ke zdárnému konci. Příklad pracovitosti a odborné erudice našeho velkého učitele i dobrého kamaráda při tom pro nás zůstává velkou výzvou a závazkem. Tome, díky! Petr Juřina (archeolog a předseda společnosti ARCHAIA o.s.)
Pozdně gotický klíč z Buštěhradu. Foto D. Stolzová
ST R A N A
11
Červený kříž Na jaře letošního roku jsem navštívil sběrnu odloženého šatstva, které se sbíralo pro diakonii v Broumově za pomoci místních žen sdružených do buštěhradské organizace Červeného kříže. Společně se dvěma členkami jsme strávili několik minut rozhovoru o jejich činnosti v Buštěhradě, o jejich trápení i radostech. Až nyní se mi podařilo se sejít s jejich předsedkyní, paní Olgou Procházkovou, abychom společně zavzpomínali. Ze zápisu předsedy Československého Červeného kříže se ze dne 26. 10. 1945 dozvídáme, kolik bylo jednotlivých členů v Buštěhradě a jeho okolí: Buštěhrad 450, Zájezd 46, Vrapice 122, Libochovičky 25, Stehelčeves 113, Dřetovice 98.
Dnes má Červený kříž Buštěhrad kolem sta členů. Členský příspěvek je pro důchodce nyní 100 Kč ročně a počet členů stále klesá. Činnost místních členů se zaměřuje v převážné míře na charitativní činnost a sociální péči o potřebné starší spoluobčany. Kromě zmiňovaného sběru starého šatstva, které se koná dvakrát do roka, se aktivně účastní na Vánoce roznosu dárkových balíčků pro občany, kterým je přes 80 let, jsou osamocení a většina z nich je v domově důchodců v Unhošti nebo v DPS v Buštěhradě. Je jich asi 52. Nezapomínají ani na své členy při příležitosti jejich narozenin. Paní Olze Procházkové a její spolupracovnici, ačkoli jsou již v pokročilém věku, nelze upřít snahu být užitečnými pro druhé a pomoci tam,
kde jiní nejsou z různých důvodů aktivní. Celoživotní aktivita paní Olgy Procházkové byla oceněna například zápisem do knihy cti za dlouholetou a obětavou práci v ČSČK v Senátu České republiky dne 14. 5. 1992 nebo pamětním listem při příležitosti Světového dne Červeného kříže, který převzala dne 12. 5. 2008. Červený kříž na Buštěhradě si zaslouží naši pozornost, protože ačkoli je jeho členská základna již ve zralém věku, stále je podle svých sil a možností aktivní a vyplňuje mezery v pozornosti pro ty, kteří jsou leckdy opomíjeni. Najde se někdo z mladých, kteří budou pokračovateli bohaté tradice tohoto buštěhradského spolku?
nosti se firma poprvé představila tím, že v prostorách svého konferenčního sálu umožnila uspořádat jeden z podzimních koncertů pořádaných paní starostkou. Tentokrát nám představil Ondřej Novák, jménem pořádající nadace Alvaro Goméz, smyčcové sdružení Epoque Quartet, které předvedlo značný rozsah svých repertoárových možností od klasické komorní hudby až po (v tomto nástrojovém podání) velmi netradiční jazz a rock.
Jsem přesvědčen, že své účasti na tomto koncertu nikdo nelitoval a hudebníci přinesli všem přítomným nevšední hudební zážitek. Pokud se i do budoucna zapojí firma Dynex takto do kulturního dění našeho města, můžeme ji zde přivítat aplausem, jaký zazněl po skončení koncertu. A možná, že se zde časem objeví i pracovní příležitosti pro naše občany.
Jiří Janouškovec dne 6. 10. 2012
Netradiční koncert Začátkem měsíce září slavnostně zahájila provoz firma Dynex v nové, moderní budově v areálu bývalého zámeckého statku. I když jejím hlavním zaměřením jsou laboratorní přístroje a diagnostické soupravy, pro nás představovala pouze zkrášlení nevzhledného prostoru při vjezdu do města. Buštěhradské veřej-
Jaroslav Pergl
Koncert v areálu společnosti Dynex. Foto Jaroslav Pergl.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
12
Rodinné centrum Buštěhradský pelíšek Víte, co se děje za dveřmi Buštěhradského pelíšku v úterý dopoledne? Vždy od 9.30 hod. si mohou děti od jednoho do tří let přijít zacvičit se svým rodičem nebo jiným opatrovníkem. Děti si zábavnou formou procvičují jemnou a hrubou motorku a učí se říkadla a písničky. Kromě cvičení můžete se svými dětmi navštívit např. naše volné herny, které jsou otevřeny ZDARMA každé pondělí a středu od 9.00 do 12.00 hod. a od 15.00 do 18.00 hod. A co vás v nejbližší době v našem centru čeká? Mimořádné akce, tematické herny 11. 11. Svatomartinský lampionový průvod Srdečně zveme malé a velké na tradiční světélkovou pouť za legendou svatého Martina a symbolikou Martinského pokladu. Sraz v 17.00 hod. na Žižkově náměstí (před restaurací U Bečvářů). Čeká nás divadelní zastavení, společně najdeme ukrytý poklad a pustíme martinská světélka po vodě. Vstup zdarma. Nezapomeňte si s sebou vzít lampiony, které si můžete společně s námi vyrobit v pondělním Výtvarném kouzlení 5. 11. 2012. 14. 11. Listopadový bazárek od 16.00 hod. Máte doma dětské oblečení a věci, z kterých již vaše děti vyrostli anebo naopak potřebujete nějaké věci koupit? Přijďte se podívat na náš podzimní bazárek. Vstup zdarma. Při prodeji nutno rezervovat stůl do 6. 11. 2012 na
[email protected] nebo na tel. 739 771 706.
V Pelíšku zažíváme mnoho radostí. Foto Libuše Zamprová.
by vám na první pohled padl do oka? Tak si k nám přijďte od 19.00 6. 11. Večerní dílna pro dospělé – Krakelovácí technika a decoupa- hod. vyrobit svůj vlastní. Není to nic ge dřevených výrobků. Přijďte si od těžkého a pod vedením zkušeného 19.00 hod. s předstihem vyrobit osob- lektora to zvládne opravdu každý. ní vánoční dárek. Na dílnu je nutné se Kurzovné včetně základního matepřihlásit do 28. 10. 2012. Přihlášení, riálu a dekorací je Kč 250,- + cena výběr výrobků a ceny dle seznamu na zvlášť za svíčky dle výběru. Na dílnu je nutné se přihlásit do 22. 11. 2012 mailu
[email protected]. na
[email protected]. Večerní dílny a přednášky
7. 11. Přednáška – Ušní, nosní a krční trampoty našich dětí Přednášku na aktuální téma poveden zkušená lékařka z oboru ORL MUDr. Monika Plášková. Začínáme v 16.00 hod.. Vstupné dobrovolné.
22. 11. Večerní dílna pro dospělé – Fimo – výroba šperku Dílna je vhodná i pro začátečníky. Za použití polymerové hmoty, textur a metalických pudrů si vytvoříme vlastní originální šperk. Kurzovné včetně materiálu (fimo hmota, bižuterní komponenty, upečení atd.) je 28. 11. Víčkohraní S víčky od pet lahví se toho dá hod- Kč 199,-. Začínáme ve 20.00 hod. Na ně podniknout. My jsme si pro vás dílnu je nutné se přihlásit do 17. 11. vymysleli tvoření různých tvarů, např. 2012 na mailu
[email protected]. postavy, které budeme víčky vyplňovat. Tato hra podporuje, mimojiné, 27. 11. Večerní dílna pro dospělé rozvoj jemné motoriky a je vhodná již – Výroba adventních věnců Nemůžete si každoročně vybrat pro ty nejmenší. Vstup zdarma. Přijďte si pohrát, začínáme v 16.00 hod. ten správný adventní věnec, který 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
Výtvarné kouzlení – vždy v pondělí od 15.30 hod. – tvořit můžete i později, končíme v 17.30 hod. 5. 11. Výroba originálních lampionů na Martinský průvod 12. 11. Zvířátka ze skořápek od vlašských ořechů 19. 11. Myška – stojánek na tužky 26. 11. Keramika Přijďte si s dětmi „pohrát“ s poddajnou keramickou hmotou a pod vedením nové výtvarné lektorky Ivety Klímové si vytvořit nějaký originální dárek s vánoční tematikou. Markéta Kučerová, Libuše Zamprová
ST R A N A
13
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
O pádu mocných To, že se český národ dozvídá o Buštěhradu a o tom, kde vlastně leží, až v souvislosti se smutnou aférou ex-hejtmana Ratha, je věru ostuda. Jak je vůbec možné, že národ, o němž je známo, že z nedostatku vítězství slaví kdejakou porážku, ani neví, že Buštěhrad navštívil jeden z nejslavnějších poraženců českých dějin, Fridrich Falcký, český král řečený „zimní“, pár měsíců předtím, než po Bílé hoře neslavně utekl z Čech. Copak by král, i když budoucí exulant, zamířil do nějaké bezvýznamné díry? Nás tu zajímá, že svou návštěvou Buštěhradu Fridrich zahajuje cosi, co bychom dnes už mohli nazvat místní tradicí: Buštěhrad se stává jakousi povinnou štací v životě padlých vladařů. Jejich úděl, v souvislosti s Buštěhradem a obecně, je předmětem tohoto literárně-historického exkurzu. Padl-li Fridrich, tak nutno dodat, že dopadl lépe než jeho švagr Karel I., kterému v Anglii uříznou hlavu. Královské řemeslo věru není lehké. Z historických pramenů nelze zjistit, zda si Fridrich do Buštěhradu přivezl svou choť, Karlovu sestru, a spolu s ní svou v onom roce 1619 asi tak roční dceru Alžbětu Českou a zda se v tom případě celá ta rodinka do Králičovny (čp. 161) vešla, o čemž lze bohužel úspěšně pochybovat. Škoda. Kdyby tu přespali všichni, tak by se Buštěhrad mohl chlubit tím, že ho navštívila holčička, která se stane, až vyroste, jednou z nejpřemýšlivějších žen 17. století, což nám dokazuje svou oduševnělou korespondencí, kterou vedla ze svého holandského exilu s francouzským filozofem René Descartem. Dokonce se bude tvrdit, že ho ovlivnila v některých z jeho úvah o vztahu mezi tělem (od nějž lze, jak už víme, oddělit hlavu) a nesmrtelnou duší. Je pravděpodobné, že na rozdíl od údajně lehkovážné2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ho tatínka, který zmoudřel až pět minut po dvanácté, Alžběta věděla, že život lidi občas vrhá na křivolaké stezky. Ale nechme Alžbětu. Když už jsme zmínili Descarta a Francii, tak hned sdělme s pohoršením, že Francouzi na tom nejsou se svou neznalostí, kde se vlastně Buštěhrad nachází, o moc lépe než Češi. Kdyby to totiž francouzští pošťáci věděli, tak by nikdy nemohli zaslat dopis, na jehož obálce v adrese jasně figuruje jméno Buštěhradu, kamsi na druhý konec světa. Dokazují tím zároveň, že se špatně učili ve škole, a tím pádem nevědí, že v Buštěhradě strávil dobré tři roky svého českého exilu poslední Bourbon na francouzském trůnu, nejmladší bratr nešťastného a jako Karel I. Anglický o hlavu kratšího Ludvíka XVI., starosvětsky smýšlející Karel X., vyhnaný z Francie revolucí z července 1830. Onou revolucí, kterou ti nevzdělanci znají tak akorát z filmu Bídníci, v němž malý Gavroche sbírá za zpěvu patrony mrtvých vojáků, dříve než jiná patrona ukončí jeho píseň o Voltairovi a o Rousseauovi. Už je to tak: lidi se mnohem radši dojímají nad smrtí nezletilého revolucionáře než nad trnitým osudem stárnoucího monarchy, pevně připoutaného k tradičním feudálním představám o uspořádání společnosti. Leckterý český konzervativec – a co jich tu máme, jak na Hradě, tak ve vládě – by v tom bezpochyby viděl šokující nespravedlnost. Ano, zopakujme, život králů není lehký. Čtenáři stačí otevřít Chateaubriandovy „Paměti ze záhrobí“, aby si o tom udělal obrázek. Nechme mluvit autora, protože i při největší snaze by se nám to nikdy nepodařilo napsat tak sugestivně. Překládáme: „Nic není smutnější než život padlých králů; jejich dny nejsou ničím jiným než spletencem reality a fikce: zůstávají panovníky ve svém domě, mezi svými lidmi a svými vzpomínkami. Leč sot-
va překročí práh tohoto domu, tak se hned za dveřmi setkávají s pravdou prodchnutou ironií: Jakub II. či Eduard VII., Karel X. nebo Ludvík XIX. v soukromí se venku promění v Jakuba či Eduarda, Karla či Ludvíka bez údaje pořadí jako nejposlednější z jejich sousedů; trpí dvojí nevýhodou, jak soukromého, tak i veřejného života: patolízalové, oblíbenci, intriky a ambice na straně jedné, urážky, stresy a drby na straně druhé: je to nekonečná maškaráda stále se převlékajících sluhů a ministrů. Nálada v této situaci zatrpkne, naděje ochabnou a výčitky se hromadí; probírá se minulost, svalují se viny, formulují se výtky, jejichž hořkost posiluje to, že výrazivo ztrácí vkus, jejž poskytují dobrý rod a větší bohatství: člověk se stává vulgární pod tlakem vulgárních útrap; starosti ztraceného trůnu degenerují v problémy domácnosti. (…) Tyto bytosti zbavené koruny trčí pod dohledem uprostřed světa, zapuzováni vládci coby odpůrci a podezřelí národům coby držitelé moci.“ Věru magistrální text a člověk by se nad osudem padlého monarchy div že nerozplakal. To, co nás ale zajímá, je, že „dům“, za jehož prahem se Karel X. proměňuje v pouhého „Karla“, je buštěhradský zámek, o němž se dočítáme v jiné pasáži: „Butschirad (jak píše René de Chateaubriand v poznámce z 30. září 1833) je vila velkovévody Toskánského asi šest mil od Prahy na silnici do Karlových Var (sic). Rakouští panovníci mají své majetky ve své zemi a za Alpami jsou pouze doživotními vlastníky: s jistotou drží Itálii. Do Butschiradu se přijíždí trojitou alejí jabloní. Vila nijak zvlášť nevypadá; s hospodářskými staveními se podobá pěknému nájemnímu dvorci a uprostřed holé pláně vévodí vesničce, kde se tyčí stromy a věž. Interiér obydlí je opravdový italský nesmysl, zde na 50. rovnoběžce: velké salony bez krbů a bez kamen. Apartmány jsou smutně okrášleny zbytky Holyroodu. Hrad JaST R A N A
14
kuba II., který Karel X. vybavil nábytkem, poskytl Butschiradu po přestěhování křesla a koberce.“ Zjevně vše, buštěhradský zámek a jeho obyvatelé, psychický stav, v němž nachází posledního Bourbona, působí na legitimistu, stoupence tohoto rodu, Chateaubrianda, depresivně: „Usnul jsem s hlavou plnou smutných myšlenek,“ píše. Ještě naštěstí jsou tu krásné Buštěhraďanky, což ostatně můžeme s povděkem kvitovat dodnes: „Probudil mě sladký hlas. Česká vesničanka si přicházela natrhat jablka. Vypnula prsa, zdvihla hlavu a s úsměvem královny mě pozdravila ve slovanském jazyce. Málem jsem vypadl ze své kukaně a odpověděl jsem jí francouzsky: „Jste opravdu krásná, děkuji!“ Podle výrazu jsem viděl, že mně porozuměla: jablka mají vždy něco společného v mých setkáních s Češkami. (1) Slezl jsem ze žebříku jako onen odsouzenec ve feudálních dobách, spasený přítomností mladé ženy. Myslel jsem na Normandii, na Dieppe, na
Fervacques, na moře… a vydal jsem se zpět do Trianonu stáří Karla X.“ Pár dní poté, na břehu Vltavy, Chateaubriand zvedá číši šampaňského na zdraví legitimního následníka francouzského trůnu Jindřicha V., Karlova vnoučka, který pobíhá opodál „ve strachu, že uslyší přípitky na svou korunu“. O pár hodin později Chateaubriand sbalí své kufry „v naději, že se už do Čech nikdy nevrátí“. Odjíždí do Francie, jsa si vědom toho, že „královské žezlo bez království není než poutnickou holí“. Vše je pomíjivé. Připomněl mu to Buštěhrad. Buštěhrad, který se svým zbořeným hradem, zpustlým zámkem a minulostí obývanou svrženými králi, či dokonce dnes už i hejtmany, zde stojí nadále, snad aby připomínal mocným tohoto světa, že jejich moc není věčná.
si zde hraje se slovem, zejména vzhledem k tomu, že Cikánkám byly přisuzovány kouzelnické schopnosti. V souvislosti s touto pasáží lze poznamenat, že Normandie je známá svou produkcí jablek… a kořalky Calvados, která se z nich vyrábí.
Petr Fleischmann
1) „Bohémienne“ je obyvatelka Čech, Češka, leč také Cikánka. Chateaubriand
Obraz Karla X. od francouzského malíře François-Pascal-Simon Gérarda
bylo náhodné setkání spolužáků ze základní školy ve vlaku, kdy Mick Jagger pozval Keitha Richardse do kapely Little Boy Blue and Blue Boys. O necelé dva roky později má 12. července ve známém londýnském Marquee Club vystupovat bluesman Alexis Korner, koncert však zruší, takže majitel klubu shání záskok. Poprvé tedy nastoupí The Rollin‘ Stones (první název byl tehdy ještě psán s apostrofem) ve složení Mick Jagger /zpěv, klávesy/, kytara, Keith Richards /zpěv, kytara/, Brian Jones /zpěv, kytara, harmonika, klávesy/, Ian Stewart /klávesy, piano/, Dick Taylor /basa/ a Tony Chapman /bicí/. Záměrně provokativní hudbu „těch zlých vlasatých hochů“ produkuje Andrew Oldham, kterého proslavila věta: „Čím víc vás budou nenávidět rodiče, tím víc vás budou milovat jejich děti.“ Dalo by se říci, že jakýmsi protikladem R. S. byli také „rozpus-
tilí a uhlazení hoši“ od The Beatles, kteří vystoupili ve své slavné sestavě Paul – John – George - Ringo úplně poprvé ve stejném roce, 1962, jen o něco později. Obě kapely však k sobě vázaly vzájemné sympatie i muzika (například John Lennon a Paul McCartney v roce 1963 složili pro R. S. slavný singl „I wanna be your man“). Zatímco se The Beatles v roce 1970 rozpadli, skupina Rolling Stones plní koncertní sály a stadióny dodnes. (Poznámka: Opravdoví rockoví dinosauři.)
VÍTE, ŽE …
Víte, že… …je tomu 240 let, co byla zahájena důlní činnost na katastru Buštěhradu? Od povrchových výchozů byly podle uhelných slojí raženy horizontální štoly (první byly štoly Josef a Gottfried). Teprve později se zakládaly šachty. Tomuto tématu se léta intenzivně věnuje kronikář Buštěhradu, pan Jaroslav Pergl, který je i autorem nejrůznějších článků a přednášek, a to nejen o buštěhradském dolování. (Poznámka: Zajímejte se o místo, kde žijete, a jeho okolí, je to moc zajímavé pátrání.) …před neuvěřitelnými padesáti lety vystoupili poprvé světoznámí The Rolling Stones? Na počátku 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
…známé dělnické heslo „práci čest!“ není dílem komunistické propagandy? Lze se domnívat, že poprvé jej vymyslel a jako název svého sociálního dramatu použil pražský vydavatel časopisů, spisovatel, překladatel a dramatik Otto Faster /1872–1907/. Jeho divadelní hra „Práci čest!“ byla na repertoáru dřevěného předměstST R A N A
15
ského divadla Uránie, které v té době stálo v zahradě pivovaru v Praze-Holešovicích. Tento slogan se pak znovu objevil pravděpodobně až v roce 1927, však již jako jasné dělnické heslo. Bylo to při prvomájovém průvodu zaměstnanců Baťových závodů ve Zlíně. Teprve o mnoho let později jej začali používat ideologové socialismu. V současnosti je poněkud zapomenuto, dokonce je na něj zřejmě pohlíženo jako na jakýsi nevhodný relikt. Asi proto bylo heslo „Práci čest“ nedávno odstraněno i z takzvaného Váňova kamene (u kladenského gymnázia) a nahradil jej známý hornický pozdrav „Zdař Bůh!“ (Poznámka: Jo, časy se mění… jen mám obavy, aby z našeho nedalekého Bůhzdaře neudělal někdo někdy třeba nějaký Čestprác.)
v tomto ohledu „šlape na paty“ pouze vlk, který prý dokáže za noc uběhnout až 80 km. To je však zlomek vzdálenosti, kterou běhají někteří lidé. Při nejdelším certifikovaném běžeckém závodě světa je trať dlouhá nepředstavitelných 3100 mil, což je 4988 kilometrů! Rekordmanem je německý běžec Madhupran Wolfgang Schwerk, který tuto vzdálenost překonal za 41 dnů a 8 hodin k tomu. (Poznámka: Což je naprosto šílené.)
…uběhlo čtyřicet let ode dne, který palestinská teroristická skupina (radikální odnož Organizace pro osvobození Palestiny zvaná Černé září) přepadením výpravy izraelských olympioniků zapsala opravdu černě do dějin novodobých olympijských her? Tehdy, v ranních hodinách 5. září roku 1972, vniklo osm ozbrojených …žádné zvíře nevydrží běžet tak fanatiků do mnichovské olympijské dlouho jako člověk? Různá zvířata se vesnice a do ubytovny Izraelců, dva sice vydrží pohybovat na obrovské sportovce zastřelili a zbývajících devzdálenosti, ale není to běh. Člověku vět vzali jako rukojmí. Cílem vražed-
p! š! t!
V dnešní době je obecně potíž uchránit osobní údaje. I celkem nevýznamná registrace je kolikrát podmíněna vyplňováním zneužitelných dotazníků, například rodné číslo po nás chce kdekdo, povinně zveřejňujeme adresu bydliště, svůj věk, rodinné vztahy, a někde požadují i sexuální orientaci. Člověk se pak nevědomky ocitá na tajných seznamech různých reklamních agentur nebo vtíravých sekt. Údaje o nás jsou třeba i předmětem čilého obchodu. A z toho mi jde mráz po těle. Je potřeba si dávat dobrý pozor, komu svá data sdělujeme. Volný přístup k citlivým osobním detailům může způsobit zárodek nejrůznějším křivdivým klevetám, pomluvám, nebo dokonce závisti i zášti. A člověk se pak bude marně uchylovat do léčebných koutků, když už je jeho „solařisko plexisklo“ terčem nějaké té jedovaté tiché pošty. Jednou z věcí, která mne v této oblasti také trápí, je časté porušo2 0 1 2 , Č Í S LO 1
vání zásady lékařského tajemství. Onehdy zjišťovala zdravotnice renomované nemocnice údaje o mé mamince hlasitým pokřikováním dotazů otevřenými dveřmi ordinace do plné čekárny. Nacionálie, zdravotní potíže, věk a další věci asi nikoho z čekajících nezajímaly, ale o porušení etiky zdravotníka tu šlo zjevně. Nebo třeba, jednou zašel kamarád se svými potížemi k pražskému urologovi. Bodrý lékař jej krátce vyšetřil, bohužel však nestanovil diagnózu úplně správně, takže zbytečně nahlas zahlaholil: „Z toho si nic nedělejte, mladý muži, to je jen taková rýma džentlmenů! Támhle si vezměte letáček o pohlavních chorobách!“ Když pak přítel vyšel do čekárny, nebyl mezi přítomnými snad nikdo, kdo by po něm nehodil pátravé očko. A představte si třeba takovou situaci v malé obci. To se pak těžko vysvětluje, že člověk třeba jen prachobyčejně nastydl na rybách. V tichých prostorách se tak
né mise byl požadavek na propuštění dvou set palestinských vězňů. Vyjednávání skončilo rozhodnutím únosců odletět s rukojmími do Káhiry. Na letišti Fürstenfeldbruck však byl připraven tým elitních střelců, takže vznikla přestřelka ve snaze zabránit teroristům v odletu. Přitom však došlo i k výbuchu granátu a požáru helikoptér, takže zahynulo všech devět rukojmích, pět teroristů, jeden pilot a jeden policista. Celý svět byl šokován a MOV uvažoval o předčasném ukončení mnichovských olympijských her. Celá tragédie byla tehdy vrcholem dlouhotrvajících konfliktů mezi Palestinou a Izraelem. Bohužel kvůli tomu bylo politicky zneužito mezinárodní sportovní setkání. Mnichovská tragédie však byla precedentem, protože olympiádu zneužili pro svou politickou propagandu již němečtí nacisté v Berlíně v roce 1936. (Poznámka: Nemělo by se zapomínat.) JB
ledacos nechtěně dozvíte nebo je na vás prostě něco prozrazeno. Takové ty dotazy na konkrétní potíže nebo hlasité probírání vaší anamnézy „před ušima“ jiných pacientů, to je bohužel častou praxí i našich buštěhradských čekáren a ordinací. Je to nepříjemné a přímo to zasahuje do lidského práva na soukromí, ať jde o dospělého, dítě nebo důchodce. Zdravotníci, tedy nejen lékaři, mají povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a údajích, se kterými se při výkonu svého povolání setkávají. (Dokonce tato povinnost trvá, ačkoliv své povolání třeba nevykonávají nebo dotčený pacient již nežije.) Bylo by jistě možné si na takové nemravné jednání stěžovat u lékařské komory nebo dokonce podat žalobu na ochranu osobnosti, ale dost možná, že bude stačit jen tohle „stýčkojedličkovské p.š.t“! JB
ST R A N A
16
Královopolský koňak aneb prohibiční pátrání „Koupil jsem si francovku, dal jsem za ni třicet korun, teď ji vozkusím, jestli je lepší než rum…“ znělo Bondyho básnění v pubertálním binci kamarádova pokojíku, ze zdi se nedíval Ringo Star, ale zvětšenina fotografie The Plastic People of the Universe, tajně pořízená na tajném koncertě nedaleko Budějovic. Vláďa byl starší a jednoznačně zkušenější, proto odběhl do spíže a po chvíli štrachání se vítězoslavně vrátil s velkou láhví, kterou zdobila známá modrobílá viněta se žlutou hvězdou. „Dáme?“ zeptal se, tak přímočaře, že jsem ve vteřině kývnul. Zbytek toho květnového dne roku 1975 si už moc nepamatuji. Mezi naše „české rodinné stříbro“ patří ALPA francovka zcela nepochybně. Její historie však začala údajně již kolem roku 1805, kdy z Vídně odtáhla napoleonská vojska, zanechavše po sobě nedopité sudy s koňakem. Pro rakouské nálezce byl však nápoj příliš silný, takže jej později úspěšně použili alespoň ke kožnímu mazání. Toho se chopili mnozí lékárníci a začali vyrábět podobné přípravky. Výroba bez monopolu přinesla nespočet variant
tzv. „domácích specialit“, vyráběných destilací matolin – kvasných zbytků ušlechtilých vín – nebo mícháním vysokoprocentních lihových roztoků vonných silic. Tinktury měly většinou zlatavou barvu od vyluhování taninu v dubových sudech. Až v roce 1913 se do výroby pustil Josef Veselý z Králova Pole u Brna. Ve své výrobně vytvořil mentolovou variaci, kterou nechal vzápětí zaregistrovat u Obchodní a živnostenské komory pod názvem „ALPA“ (zanedlouho si nechal zaregistrovat také původní etiketu s obrázkem vodní víly). Od té chvíle se píše historie „první české francovky“. V dalších letech se firma úspěšně rozrůstala a v roce 1918 se přeměnila ze soukromé na veřejnou obchodní společnost. Roku 1930 vytvořil akademický malíř a architekt Leo Heilbrunn návrh dodnes používané modrobílé etikety s typickou žlutou hvězdou. (V témže roce také firma zaslala T. G. Masarykovi k osmdesátinám dárkovou kazetu se třemi lahvičkami a zlatým písmenem „A“, která byla vyložena gazelí kůží – viz obrázek.) Zajímavostí je, že na Alpu
byly vydávány také „potravinové lístky“ za války. Až do znárodnění v roce 1948 se francovka vyráběla v Brně-Králově Poli, pak byla přesunuta do Velkého Meziříčí, kde sídlí dodnes. Věhlas francovky Alpa se vždy šířil zejména díky mnoha reklamním kampaním. Mezi propagačními počiny jistě zaujme například to, že firma koupila práva na kreslené postavičky „kocoura Felixe“. Dnes se vyrábí šest druhů Alpy a na trh je dodáváno přes pět miliónů balení ročně. JB
Kazeta pro T. G. M. Foto in: Pharm Business Magazine 1/2011
ˇ ˇ NÁM PÍŠÍ CTENÁRI
nový buštěhradský zpravodaj – barevné lentilky na lesklém papíře zalité sladkokyselou omáčkou Ze stylového časopisu Zastupitelstva města psaného nezávislými lidmi se stalo to, co jsem popsal v nadpise, a říká se tomu bulletin. Výslovnost slova je „biltén“. To je přeci rozkošné slovo. Nezdržuji sebe ani pracovníky městského úřadu, kteří nový Biltén plní plky, posíláním tohoto svého příspěvku tam. Nijak se nechci dotknout příspěvků jiných organizací, ale Biltén již zcela zjevně není nezávislý a moje úvahy jsou pro současné vedení města jen nepodloženým pošťuchováním. Biltén pana Oplta mi na cover page přináší lentilku o otevření zázemí školky, starostka o sobě píše v 3. oso2 0 1 2 , Č Í S LO 1
bě a je spokojena se čtyřmi svými portréty na celkem pěti fotografiích. S mnohaletým zpožděním se nakonec sáhlo k vybudování školky ve škole. Provedení akce je z mého pohledu další selhání současného vedení buštěhradské radnice. Přestavbu provedla firma Level – vlastník torza buštěhradského pivovaru. Reference této firmy jsou minimálně nedobré. Místní firmy odhodlané nabídnout víc za nižší cenu se o termínu odevzdání obálek do výběrového řízení dozvěděly pozdě, nebo vůbec. Nová střecha na objektu byla provedena jedním z nejdražších dodavatelů
v regionu, ačkoli místní střechaři se diví, proč o zakázce dopředu nic nevěděli. Uznejte, tady se nejedná o slibovanou podporu podnikatelských subjektů ve městě. Z jiného soudku. V červnu roku 2011 se někteří zastupitelé rozhodli na urychleném dokončení zámku patřícího městu, aby se uvolnil prostor pro školku v současných prostorách MěÚ. Významná část městských peněz tam teče dodnes. A potečou dále. Úřad se prý bude stěhovat. Pan Vavruška v Bilténu uvádí, že si musíme se stavbou pospíšit, abychom mohli začít temperovat. To znamená topit. ST R A N A
17
Odhaduji, že nikdo dodnes neví, kolik bude představovat roční účet za energie pro tento objekt. A pokud to někdo ví, tak to nás zajímá – ne lentilky. Zajímá mě také, jestli budu muset na úřad chodit v zimě v holinkách dírou v plotě, anebo má město s krajem již vyřešen přístup do objektu. Nové přeložky elektrického vedení firmy ČEZ pro objekt zámku, jak informují v Bilténu, plně hradí zadavatel, tedy město Buštěhrad. Přijdou nové a nové nutné náklady spojené se zámkem, jehož dvě třetiny jsou ruinou, která, jak víme z kauzy Rath, ruinou možná i zůstane. Otevřel bych ještě soudek Technické, resp. Zahradnické služby města Buštěhrad, které podle údaje v Bilténu vše posekaly, posbíraly papírky a vyvezly koše. Havarijní stav
téměř všech městských bytů je však dlouhodobě neřešen, doporučuji například exkurzi na nádvoří v domu čp. 68, kde donedávna sídlil gynekolog. Pravděpodobný šéf TS pan Vavruška je pohlcen dirigováním přestavby zámku, řešením problému výstavby parkingu, chodníku a dešťové kanalizace na nádvoří. Dalším soudkem by mohlo být nehorázné plýtvání městskými penězi za zpracovávání výběrových řízení a různých studií externí osobou na všechno možné. Placení úředníci a úřednice města by měli jednodušší agendu zvládat sami, a pokud si netroufnou, nejsou k práci na úřadě kompetentní. Hovořit o personálním obsazení pozic na městském úřadu v Buštěhradě je také zajímavé, zvláště když starostkou nově najatí
zaměstnanci jsou v úzkém vztahu, bydlící na jedné společné adrese. V režii vedení města jsme svědky špatných a drahých rozhodnutí všeho druhu. Jedná se o legální plýtvání v souladu se zákonem. Těším se na brzké rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který začne kontrolovat i samosprávy. Neboť Kontrolní výbor našeho města, stejně jako Biltén, samozřejmě ovládá současné vedení Buštěhradu. Všem čtenářům, kteří se pročetli až sem, doporučuji rozhovor s viceprezidentem NKÚ v pořadu InterviewCT24 z 10.10.2012. Časová osa: 10.50 min. – 12.00 min. rozhovoru. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/ 212411058041010/
nete novou třídu do prvního září?“ – „Pardon, bolí mě bříško, musím si odskočit!“ – „Proč to výběrové řízení nebylo vyvěšeno na webu města?“ – „Tyhle otázky si nechte, jsem už dneska strašně unavený!“ – „Jak to, že minulé zastupitelstvo schválilo záměr bioplynové stanice?“ – „Já to nebyl, nic takového si nepamatuju.“ – Vždyť jste byl v zastupitelstvu, hlasoval jste pro!“ – „To jsem ale byl ještě malej!“ Uznejte, to opravdu nevypadá dobře. S takovými dětskými výmluvami by se politici na svých místech dlouho neudrželi. Ti používají daleko sofistikovanější fráze. Posuďte sami: …“To není tak jednoduché, vůbec netušíte, jaká by to byla práce!“… “To nám nepovolí SUS, PLC nebo BLB. Před pár lety se to už zkoušelo.“…“S tím stejně nic neuděláme, je to tak naplánováno od ŘSD.“…“Na to nemáme peníze.“…“Může za to minulé zastupitelstvo.“…“To měl udělat pan XY.“…“Asi máme rozbitý počítač.“…“Paní účetní je v nemocnici.“…“To vám teď z hlavy neřeknu, přijďte se v úředních hodinách zeptat
na MěÚ.“…“A co jste pro to udělal vy, že to kritizujete? Jak dlouho tu žijete?“…“Nic takového jsem neříkal. V žádném zápise nic takového není.“…“Máte pravdu, zařadíme to do střednědobých až dlouhodobých úkolů našeho zastupitelstva.“…“Sejdeme se, abychom domluvili schůzku, na které popřemýšlíme, kdy bude další schůzka.“… Při použití takto vytříbených vět a jejich dostatečně trpělivém opakování a kombinování si pak mnohý občan nevšimne, že se vlastně vůbec nic nedozvěděl, a spokojeně odchází domů s pocitem, že ve vedení města jsou lidé na svém místě, kteří vědí, co dělají. Vlastně má svým způsobem pravdu. A navíc tak hezky a rozumně mluví!
Petr Sejkora, nestranný zastupitel města
Fenomén zvaný výmluva Již malé děti ovládají skvěle umění, jak se vymlouvat. Tedy jak se vyhnout nějakému vysvětlení, či odpoutat pozornost od něčeho, co nechtějí udělat. Například můj šestiletý syn. Když nechce dojíst jídlo (neboť je v něm hrášek, houby či rozinky – přísady, které vysílají silnou negativní energii), jeho výmluvy postupně zní: „Já mám žízeň!“ Potom následuje: „Bolí mě bříško“, „Musím na záchod“, a nakonec propukne v pláč: „Jsem už dneska strašně unavenej!“ Další skvělou výmluvou, pokud najdu něco zničeného, nebo fixem počmáraný nábytek, je: „Já to nebyl, vůbec si to nepamatuju.“ Když je přeci jen usvědčen, vytáhne eso z rukávu: „To jsem ale byl ještě malej!“ Vymlouvají se samozřejmě i dospělí lidé. Specifickým druhem výmluvy je pak výmluva v politice. Tady už ovšem nevystačíme s výše uvedeným triviálním výčtem. Představte si například nějakého politika na veřejném zasedání pod palbou otázek: „Pane místostarosto, jak budete řešit malou kapacitu školky?“ – „Já mám žízeň, musím se jít napít.“ – „Stih2 0 1 2 , Č Í S LO 1
DJ
ST R A N A
18
ˇ BUŠTEHRADSKÝ CHODEC
Obnova techniky v naší kuchyni Jednou večer jsme se sešli u čaje a já jsem přednesl své návrhy. Dlouho do noci jsme prohlíželi katalogy a nejrůznější technické listy. Domácí komise, tedy manželka s dětmi, následně velmi objektivně zhodnotila problém ze všech úhlů, aby nakonec schválila mnou doporučený výběr. Takže jsem v srpnu zakoupil nový stolní mixér typu Tajfun T34 a slavnostně jej předal rodině k užívání, včetně všech doplňkových nástavců. Abyste pochopili upřímnou radost celé rodiny z nového kuchyňského strojku, připojím velmi zajímavý technický popis tohoto modelu. Posuďte sami: Náš nový stolní mixér Tajfun T34 je užitečný kuchyňský pomocník s ultramoderním elegantním designem a opravdu velkou variabilitou použití. Je zajímavý již nepřehlédnutelně růžovým a spektrálně opalizujícím nerezavějícím povrchem kapotáže vlastní, technologicky naprosto exkluzivní konstrukce. Ta vyniká zejména svou mimořádnou stabilitou, kterou zaručuje ve velkém rozsahu rektifikovatelná a fakt masivní základna (Z4), umožňující sekání, mixování, hňahňání či šlehání i na velmi nerovné podložce. Nový model T34 je také vybaven jedinečnou bezpečnostní pojistkou JBP-01/365 zaručující opravdu blbuvzdorné používání. Významně je tak ochráněno duševní zdraví obsluhy. Samotná kostra přístroje, kompaktní a nepřehlédnutelně robustní (osvědčený typ Caput 22), je v základním provedení vybavena opravdovou skleněnou nádobou (OSN 2012), futuristicky trojúhelníkovitého tvaru s integrovanou stupnicí, díky které můžeme velmi přesně dávkovat nejrůznější sajrajty až do 1,5 litru obsahu. Nezměrnou výhodou přístroje T34 je vybavení vyjímatelnými trojitými vroubkovanými břity (Bř1, Bř2, Bř3) 2 0 1 2 , Č Í S LO 1
z damascénské oceli asijské provenience. Ty umožňují velmi efektivní rozdrcení ovoce, zeleniny, masa, prstů i všech dalších podobně obtížných soupeřů na poli kuchyňském, poli válečném. Sofistikovaný tvar jednotlivých břitů řezací růžice zvládá hravě i rozsekání pěkně velké hromady velmi tvrdého ledu, a to pouhým stisknutím tlačítka. A k tomu to závratně široké a hluboké plnicí hrdlo (populární typ 0007-DeTh)! To umožňuje neuvěřitelně rychlou a pohodlnou manipulaci se vším, co vám přijde pod ruku. Zmíním snad ještě ergonomicky vyladěné ovládací prvky stroje, pochopitelně vodotěsně upravené, a také ten úsporně maličký, avšak skvěle přehledný, rozpustile podsvícený displej (SP-RD), nabízející průběžnou a velmi pohodlnou kontrolu činnosti, stejně jako úžasně širokou škálu možností naprogramování. Logický systém nejrůznějších ťuflíků, točítek a šoupátek zaručuje snadnou obsluhu i dětem nebo osobám se sníženou příčetností. Dvourychlostní bezzákluzová převodovka (rozsah 9–2012 otáček/min), pulzní zumba-spínač, univerzální turbo-tlačítko, bezchybný tangenciální štift, k tomu nepředstavitelný výkon motoru, neopominutelný indolentní bazmek či naprosto glotalizovaná abruptivka, to nám dělá pochopitelnou radost. A výše zmíněná, zázračně opacitní povrchová úprava s tonickými akcenty způsobila (spolu s dalšími uvedenými přednostmi tohoto přístroje), že je z Tajfunu T34 jednoznačně nejoblíbenější mašinka v naší domácnosti. Jeho sympatická velikost a široká škála doplňkového vybavení jen podtrhují výborné užitné vlastnosti, pochopitelně při výrazném snížení provozních nákladů. No, nekupte to! Původní mixér jsme pro jeho stáří a nefunkčnost vyřadili z provozu.
Protože s naším novým kuchyňským mazlíčkem nešel nijak zkombinovat ani použít na náhradní díly, tak jsme si řekli, že jej nebudeme zbytečně schovávat. Prostě letěl na smégro (průměrnou rychlostí asi tak 16,8 m/s)… JB
Jen tak něco pro chuť Ořechový zákusek do plechu • 30 dkg cukr krupice • 10 dkg mletých ořechů • 20 dkg polohrubé mouky • 1/2 prášku do pečiva • 11 lžic vlažné vody • 4 žloutky • sníh z bílků • Vše smíchat a upéct v troubě na 175 °C Náplň: 2–3 dcl mléka, 1 vanilkový cukr, 2 žloutky, 3 rovné lžíce hrubé mouky – uvaříme v hustý krém a necháme vychladnout. 20 dkg másla utřeme s 2 dkg cukru krupice a vmícháme do vychladlého krému Poleva: Čokoládu na vaření rozehřejeme v hrnku (ve vodní lázni) a přidáme 5 dkg másla Na upečený vychladlý zákusek namažeme náplň a polijeme polevou. Dáme ztuhnout do lednice. Milí čtenáři, zdá-li se vám tento recept kapánek dražší než vaše oblíbené recepty po babičce, uložené v kredenci (a hlavně vyzkoušené), věřte, že tímto dortíkem uděláte velkou radost svým nejbližším, zejména jsou-li to milovníci sladkých pokrmů. Dobrou chuť přeje Heble (Helena Blesková)
ST R A N A
19
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893 Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum; www.bustehradskeforum.cz Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec;
[email protected] Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ), Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP) Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 12. 2012 Tisk: Kočka Slaný Náklad: 1000 ks Cena: zdarma
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
20
