2012 * cena 10,- *

ROSÍK Noviny plné novinek, aneb co se děje ve škole i za školou …

29. ČÍSLO školního časopisu žáků ZŠ Rosice * školní rok 2011/2012 * cena 10,- *

Obsah: Antické olympijské hry Naše želízka v ohni Medailové úspěchy našich sportovců Olympijská pohádka Staré sporty na olympiádě Bývalý žák naší školy Přijeli k nám psychoušové Elio Historie Rosic Na stáži v Chroustovicích Na návštěvě v Krouně Rozhovor s Aikem Murczechym Věděli jste, že … Beseda s myslivcem Masopust Návštěva Hlinska Písemková slavnost Dnes je moderní nekouřit Práce žáků

2

Antické olympijské hry Antické olympijské hry byly nejvýznamnější z všeřeckých her. Byly pořádány od 8. stol. př. n. l. do přelomu 4. a 5. stol. n. l. každé čtyři roky v Olympii. Konaly se v srpnu nebo září k poctě boha Dia. První olympijské hry, o kterých se dochovaly zprávy, se v Olympii uskutečnily roku 776 př. n. l.. Tento rok, konkrétně pak 8. červenec, je považován za počátek her i řeckého kalendáře. Legendy a báje však hovoří o sportovních kláních v Olympii, která se konala mnohem dříve. Po ovládnutí Řecka Římany (146 př. n. l.) nastal úpadek OH. K novému rozmachu došlo v 1.-3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány římskými císaři. Císař Nero se sám aktivně účastnil her. Závodníci řeckého původu byli v menšině, vítězili Syřané, Féničané, Ilyrové, Afričané, Babyloňané. Přesné zprávy o době trvání her neexistují. Historikové se shodují v tom, že první hry trvaly jeden den (konala se pouze jedna disciplína - běh na jedno stadio) a že se doba trvání zvyšovala s přibývajícím počtem disciplín. Během konání olympijských her se dodržoval všeobecný posvátný mír, zvaný okecheiria („zdržení se rukou od zbraní“). Na půdu Olympie nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce a v době konání her ani ozbrojený jednotlivec. Účastníkům her byla zajištěna volná cesta do Olympie a zpět i přes území nepřátelských států. V době her byly zakázány všechny války a jiné násilné činy. Údajně o tom byla napsána smlouva, ale text se nedochoval. K porušení této dohody došlo jen výjimečně, např. roku 420 př. n. l. Spartou. Olympijský vítěz získal respekt ve všech oblastech života. Vítězství na olympijských hrách bylo ceněno tak vysoko jako vítězství vojevůdce ve válce. Ve svém městě byl velkolepě uvítán. Nejprve zamířil do chrámu, kde vzdal děkovnou oběť bohům a věnoval jim svůj věnec. Pak vláda a rada města uspořádala na jeho počest slavnostní hostinu v prytaneiu, kde měl od té doby zadarmo stravování. Vítěz byl často osvobozen od některých nebo i všech daní. Získal také keramické vázy naplněné jemným olejem. Měl též právo nechat si postavit sochu - bohatí si ji zaplatili sami, chudým město.

↓ Ruiny Palaestry v Olympii ↓

Sportovní disciplíny: • • • • • • • • • • • • • •

Běh Pentathlón Hod diskem Skok do dálky Hod oštěpem Zápas Box Závody koňských čtyřspřeží Pankration Běh těžkooděnců Závody dvojspřeží mulů Závody klusáků Závody koňských dvojspřeží Soutěž trubačů a hlasatelů

Vypracovala:Michaela Paclíková, VII. třída Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antick%C3%A9_olympijsk%C3%A9_hry

3

Petra Kvitová Země: Česká republika Bydliště: Fulnek, Česká republika Datum narození: 8. března 1990 (21 let) Místo narození: Bílovec, Československo Výška: 183 cm Váha: 71 kg Profesionálně hraje od roku 2006 Zajímavosti: hraje levou rukou, obouručný bekhend Petra Kvitová je česká tenistka, která do profesionálního tenisu vstoupila v roce 2006. Na okruhu WTA vyhrála sedm turnajů ve dvouhře žen. V rámci okruhu ITF zvítězila na sedmi singlových událostech. Na nejvyšší grandslamové úrovni získala titul ve Wimbledonu 2011. Ve stejném roce vyhrála také Turnaj mistryň a Ženská tenisová asociace ji na konci sezony vyhlásila hráčkou roku, Mezinárodní tenisová federace pak mistryní světa ve dvouhře. V roce 2007 debutovala v českém fedcupovém týmu, s nímž získala vítězný pohár pro rok 2011. Stala se hlavní oporou družstva, když vyhrála všech šest dvouher. V roce 2011 zvítězila v anketě Sportovec roku České republiky, ocenění pro kolektiv roku navíc získal fedcupový tým, jehož je členkou. Do šestnácti let startovala za TJ Fulnek, kde ji vedl otec Jiří Kvita, poté se stal mateřským tenisovým klubem TK Agrofert Prostějov, s nímž opakovaně vyhrála mistrovství republiky smíšených družstev a jehož je od 4. července 2011 doživotní čestnou členkou. Současný trenérský tým tvoří kouč David Kotyza a kondiční trenér.

4

David Kostelecký Povolání: střelec Věk: 36 let Datum narození: 12. května 1975 Místo narození: Brno, Československo Znamení: Býk

David Kostelecký je český sportovní střelec, který získal na letních olympijských hrách v roce 2008 zlatou medaili ve střelbě na trap. V současnosti působí v týmu Dukla Hradec Králové. Střelbou se začal zabývat ve čtrnácti letech v brněnském středisku mládeže. V šestnácti letech byl ze střediska vyloučen jako neperspektivní. Vyloučeného hocha si však povšiml bývalý český reprezentant ve střelbě Josef Machan, který jej u sportu podržel. Dne 2. října 2010 před polednem se ve slovenské Trnavě oženil, vzal si Lenku Bartekovou.

Petra Chocová Datum narození: 16. srpna 1986 Sport, disciplína: plavání, prsa Petra Chocová si vybojovala přímou účast na LOH v Londýně 2012 ve své sportovní disciplíně. Petra Chocová patří již několik let do evropské špičky na prsařských tratích. V minulosti bodovala na juniorských mistrovstvích Evropy, je několikanásobnou mistryní České republiky. Podařilo se jí třikrát překonat český rekord na 50 a 100 metrů prsa.

Vypracovala: Nikola Drahošová, 5. třída

5

Bára Špotáková Je vysoká, vypracovaná, nakrátko ostříhaná, přesto i ve fleesové mikině mile ženská. Nehraje si na hvězdu (i když jí je), ale s odzbrojující samozřejmostí líčí mezní sportovní okamžiky, bouřlivou pubertu, lásku k pivu a kapele Tři sestry, seznámení s přítelem i společné sny o biofarmě. Třicetiletá oštěpařka a olympijská vítězka Barbora Špotáková skončila i letošní sportovní sezónu úspěšně - po loňském zlatu ze seriálu Diamantové ligy jí v tomto roce o vlásek unikl bronz a teď v září přivezla z MS v jihokorejském Tegu stříbrnou medaili. Nenechala se unést slávou a jela dál svoji „lajnu“. Poslední rok jí přinesl hodně změn: dokončila zemědělskou univerzitu, dobudovala hnízdo v centru Prahy, změnila trenéra - přešla pod křídla sportovní jedničky Jana Železného. Obhájila výkonnostní laťku, ustála tlak veřejnosti a naučila se hlídat svůj čas. Bářin trénink se skládá z běhu, posilovny, odrazů a přelézání překážek, házení medicinbalem a samozřejmě oštěpem. Těch pět složek se točí v jasně daném systému. Jak to začalo? Jak to začalo Jako malá Bára bydlela v Jablonci v pěkné čtvrti Žižkův vrch a měla hodně kamarádů - partu z parku. „Nejvíc mě bavily sporty, lezla jsem po stromech a měla hodně zlomenin. Byla jsem velmi živá, hravá a extrémně soutěživá - taková ta vzteklá holčička, která když nevyhraje, neovládne se a zuří. Což mě už naštěstí pouští.“ Rodiče dělali atletiku a Báru nemuseli do ničeho nutit. Od páté do osmé třídy byla její třídní učitelkou i první trenérkou maminka. „Sama jsem chtěla zkusit všechno a všechno mi celkem šlo. Chodila jsem i na střelbu, keramiku, basketbal, ale nejraději jsem měla kroužek, kde jsme se učili stopovat a jezdili na výlety. Ale nakonec jsem zakotvila u atletiky. Dělala jsem sedmiboj a až v jednadvaceti zjistila, že můj obor je oštěp.“

Roman Šebrle Kdo nezná vynikajícího českého desetibojaře, který za svou kariéru dosáhl nejednoho úspěchu a rekordu, může se jít se svými sportovními znalostmi zahrabat. Absolutně nejlepší sportovec v desetiboji na světě, Roman Šebrle, si určitě zaslouží obdiv od každého z nás. Ne každý však ví, jak se Roman Šebrle k tomuto vrcholovému sportu vůbec dostal a že mu v jeho ranném dětství ke cvičení dopomáhala celá, sportovně založená rodina, bez které by pravděpodobně vůbec nebyl tam, kde je nyní.

6

Dnešní děti už od malička vyrůstají při počítači, a proto musíme dbát na to, aby aspoň v slunečném počasí netrávily tolik času při počítači, ale šly i ven na čerstvý vzduch, dětský bicykl je tou nejideálnější pomůckou, jak je vyhnat od počítače. Roman Šebrle, vynikající atlet a sportovec známý nejen u nás, ale po celém světě, se narodil 26. listopadu 1974. Narodil se v Lanškrouně, samozřejmě všichni občané této obce jsou na jeho výkony pyšní, drží mu palce a mají důvod pro zviditelnění své obce. Jeho sportovní vlohy se u něj nevyskytly jen tak z ničeho nic, již jeho rodiče a celá rodina byli zdatní sportovci. Otec Romana Šebrleho byl úspěšným skokanem do výšky, navíc ještě jezdil závodně na lyžích. Obě jeho babičky cvičily ve sportovním spolku Orel. Sportovní vlohy se nevyskytly jen u Romana Šebrleho, zdatnou sportovkyní je i o pět let mladší sestra, která vystřídala tenis, atletiku a dokonce i karate. Roman Šebrle už jednou olympijské hry vyhrál a vybojoval na nich i stříbrnou medaili. Desetiboj ale není jediný sport, kterému se věnuje. Osm let už hraje golf, který se stal i jeho vášní. Bag s holemi s sebou tahá i na atletická soustředění do Jihoafrické republiky a nenechává ho zahálet ani doma.

Jaroslav Bába Berlín - výškař Jaroslav Bába medaili na mistrovství světa v Berlíně nezískal. V dnešním finále, které bylo kvůli dešti o hodinu a půl odloženo, skočil pouze 223 centimetrů a obsadil dělenou pátou pozici. První úspěch zaznamenal v roce 2003 ve finském Tampere, kde se stal juniorským mistrem Evropy. V roce 2005 skončil čtvrtý na halovém ME v Madridu a v létě se stal v německém Erfurtu mistrem Evropy do 23 let. V lednu roku 2006 splnil limit na halové mistrovství světa, které hostila Moskva. Halovou sezónu však předčasně ukončilo těžké poranění kotníku, které si český výškař přivodil v únoru na mítinku v německém Weinheimu. Rekonvalescence trvala déle oproti původním předpokladům a Jaroslav musel zapomenout i na evropský šampionát v Goteborgu. V létě naopak prošel sítem kvalifikace na letním MS v Ósace, kde skončil ve finále na 8. místě.

7

Praha - český výškař Jaroslav Bába získal na halovém mistrovství Evropy v atletice stříbrnou medaili, kterou si zajistil výkonem 234 centimetrů. Pro Bábu to je třetí medaile z velké akce, ty předchozí dvě jsou však již sedm roků staré. „To čekání už bylo hodně dlouhé. Pocity jsou super," vyznal se po závodě stříbrný medailista.

Vypracovala: Adéla Rázková, 5. třída Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/

Medailové úspěchy našich sportovců Šárka Kašpárková (* 20. května 1971, Karviná) Šárka Kašpárková je česká sportovkyně, basketbalistka, bývalá atletka, skokanka do výšky a trojskokanka. Tato atletka, jejímž životním partnerem je její trenér Michal Pogány, je bronzovou medailistkou z olympijských her 1996 v Atlantě. Atletickou kariéru ukončila v roce 2006, o tři roky později se ale k vrcholovému sportu vrátila. V lednu 2009 totiž oznámila, že vypomůže při sérii zranění basketbalovému Valosunu Brno.

Věra Čáslavská (* 3. května 1942, Praha) Úspěchy: zlato zlato zlato zlato zlato zlato stříbro stříbro stříbro stříbro

LOH 1964 LOH 1964 LOH 1964 LOH 1968 LOH 1968 LOH 1968 LOH 1960 LOH 1964 LOH 1968 LOH 1968

gymnastika - víceboj gymnastika - přeskok gymnastika - kladina gymnastika - víceboj gymnastika - bradla gymnastika - prostná gymnastika - družstva gymnastika - družstva gymnastika - kladina gymnastika - družstva

Věra Čáslavská je bývalá česká sportovní gymnastka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru. Je jednou ze dvou gymnastek historie, které se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na mistrovství světa v roce 1966 a mistrovství Evropy v letech 1965 a 1967. Již přes čtyřicet let drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964 až 1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena.

Jarmila Kratochvílová (* 26. ledna 1951, Golčův Jeníkov) Jarmila Kratochvílová je bývalá vynikající československá atletka, běžkyně na krátkých a středních tratích. Je stále držitelkou světového rekordu na 800 m v čase 1minuta 53, 28 vteřin, který vytvořila 26. července 1983 v Mnichově. Tento rekord oslavil již 28 let a je tak vůbec nejdéle trvajícím světovým rekordem v oficiálních disciplínách v atletické historii. Kratochvílová drží také 2. nejlepší čas v historii v běhu na 400 metrů časem 47,99 s. (spolu s Maritou Kochovou je jedinou ženou v

8

historii, která běžela čtvrtku pod 48 sekund). Nyní se věnuje zejména trenérské činnosti. Na stejné trati drží stále halový světový rekord časem 49,59 s. Národní rekordy drží v ženské kategorii v disciplínách 100 m, 200 m, 400 m i 800 m. Je nepochybně jednou z nejlepších československých i českých atletek historie. V roce 1983 byla zvolena nejlepším sportovcem. Vypracovala: Barbora Michlerová, 6. třída Zdroj: Ludwigshaven http://www.ceskysvazcyklistiky.cz/clanek/900_pospisil-jindric

Dostala jsem za úkol napsat pohádku na téma,,Olympiáda“. Od paní učitelky Němcové mám zadána klíčová slova, je jich šest: Řecko, olympijské hry, hod diskem, Héra, čarovné byliny, souhvězdí Velká medvědice (Býk)

Olympijská pohádka Jednou se v malé vesničce narodila dvojčata - bratři, kterým dali jména Romulus a Remus. Oba dva byli od dětství vychováváni vlčicí Artemis (ano, opravdu se jmenuje jako Artemis, bohyně lovu). Vlčice se o Romula a Rema starala velmi dobře jako o vlastní. Naučila je lovit, naučila je také jak přežít. Ale naučit je mluvit nedokázala. Chlapci uměli mluvit jen s vlky, ptáky a s medvědy. Vyrostli z nich statní mládenci, silní, urostlí a hlavně měli srdce na pravém místě. Jednou jim Artemis řekla: ,,Ach…chlapci, je mi to velmi líto, ale musíte odejít. Jste lidé, musíte se naučit mluvit, číst, psát i počítat. Zítra před úplňkem vás dovedu k jedné mé známé, která pochází z Řecka, ale teď žije nedaleko odtud v hlubokém lese. Naučí vás vše, co potřebujete umět k velkému poslání.“ ,,Ale jaké velké poslání?“ zeptali se oba dva zároveň. Vlčice jim však neodpověděla. Moc dobře ví, že na to chlapci musí přijít sami. Příštího dne se Romulus a Remus cítili velmi špatně. Opouštěli svůj domov, svoji matku. A navíc se strachovali o jakési velké poslání, o kterém Artemis mluvila předchozího dne. Nastal čas vydat se vstříc novému životu, životu mezi lidmi. Vydali se na cestu k tajemné Artemidině známé. Kdo je to? Co se vůbec děje? Takové otázky se jim posledních pár hodin honily hlavou. Zanedlouho všichni dorazili k chaloupce. Chaloupka to byla prapodivná, ale ještě prapodivnější byl ten hustý černý les, který ji obklopoval. Artemis řekla větu se slovy, která chlapci nikdy neslyšeli. Tato věta zněla velmi zvláštně: simetrA ej ydaT. iřveto, oryL ět mívardZ. Dveře otevřela shrbená postava o holi. Nejspíš to byla žena. Byla zahalena v temném černém plášti a na hlavě měla kapuci, která jí zakrývala obličej. Podivná žena je pustila do chalupy. Oproti tomu, co jste mohli vidět venku, byla tahle chaloupka na pohled velmi útulná. Nacházela se v ní sice jen jedna světnice, ale pro jednu osamělou ženu to naprosto stačilo. Romulus a Remus se najednou cítili v bezpečí. Útulnost světničky a teplo vycházející z krbu, v kterém praskalo dříví a z kterého občas vyletěla nějaká jiskra, dávaly chlapcům pocit bezpečí. Vlastně se tu cítili jako doma. Všichni si sedli na veliký prostorný koberec, který se rozprostíral téměř po celé světnici. Artemis si stále s tou podivnou ženou povídala, ale chlapci jim nerozuměli. Po chvilce konečně ta tajemná žena promluvila: ,,Jmenuji se Lyra. Budete u mě pobývat do té doby, než se naučíte všem dovednostem, které budete potřebovat k splnění velkého poslání. Určitě se ptáte, co je to za velké poslání, ale to vám říci nemohu, na to přijdete sami. Nyní si určíme pravidla, která musíte dodržovat, abych vás učila. Za prvé každé ráno při východu slunce půjdete nasbírat dříví, nasekáte ho a narovnáte ke krbu, ve kterém zatopíte. Já vám poté uvařím něco k snědku. Poté si můžete na chvilku odpočinout. A teď to nejdůležitější. Každý večer chodím o půlnoci pro čarovné byliny. Nikdy, opakuji, nikdy mě nesmíte sledovat, nebo se vyplní zlé proroctví. To je asi vše, co jsem vám chtěla říct. Nyní se rozlučte s Artemis. Těžko se to říká, ale už se asi nikdy neuvidíte. Až se rozloučíte, tak mě následujte, ukáži vám, kde budete v noci

9

spát. Ach a ještě něco, nelekněte se až si sundám kapuci. Jsem totiž worgen (rasa divokých vlků ) a... No, nejsem tak krásná jako Artemis.“ …. Mezitím co se Artemis s chlapci loučila, šla Lyra připravit místo, kde chlapci budou nocovat. Byla to malá ponurá komůrka, která naháněla strach. Byla plná pavučin, které utkali ti největší pavouci, a také byla plná pěkně smradlavé plísně. Po chvíli se vrátila pro chlapce. Řekla jim, že už je konec loučení a že potřebují spánek. A tak dali ještě poslední sbohem Artemis a následovali Lyru do té malé ponuré komůrky. Jakmile si lehli, tak usnuli. Lyra se zděsila. Vůbec si neuvědomila, že je skoro půlnoc. Rychle musí pro čarovné byliny! Vyběhla ze světnice ven a ovál ji lehký letní vánek. Rozběhla se. Do půlnoci musí být na nevelkém paloučku uprostřed lesa! Cestou několikrát upadla a už si myslela, že to do půlnoci nestihne. Ale stihla. Usedla na starý pařez a zanedlouho se objevila bohyně Héra. Héra promluvila: ,,Vítej milá Lyro. Jak jsem slyšela, tak už k tobě dorazili chlapci, již splní velké poslání. Doufám však, že víš, že tě nemohou chlapci sledovat, pokud půjdeš sem. Jestliže by se to stalo, půjde jim o život. Nyní si nasbírej bylin, kolik potřebuješ. Sbohem.“ Jakmile to Héra dořekla, rozplynula se jako prach. Lyra si nasbírala bylin, kolik potřebovala, a šla pomalým, šouravým krokem zpátky k chaloupce. Když dorazila do chalupy, na chvíli si šla zdřímnout. Ráno chlapce probudila záře ranního slunce. Zpočátku se jim nechtělo vstávat. Byli totiž zvyklí na to, že si můžou vstávat, kdy chtějí, a že nemusí dělat žádnou práci hned tak po ránu. Chlapci vstali a vydali se do lesa nasbírat dříví. Nasbíráno už měli, a tak se vydali k chalupě. Nasekáno měli také raz dva, takže stačilo dříví narovnat ke krbu a zatopit v něm. Jakmile chlapci v krbu zatopili přišla k nim Lyra. Tentokrát bez kapuce. Chlapci se nejprve lekli, ale za chviličku si na Lyřinu tvář zvykli a už je neděsila. Lyra chlapcům uvařila něco k snídani. Bylo to zelené, plavalo v tom cosi hnusného... Kdybyste to viděli, tak byste to asi nevydrželi a běželi za nejbližší keř. Ale chlapcům to kupodivu chutnalo. Hadí oči namáčené v kravinci to bylo jejich nejoblíbenější jídlo. Chlapci už všechnu práci udělali, a tak se pekelně nudili. Vymýšleli různé lumpárny, ale Lyra na ně vždy přišla. Až je najednou něco napadlo. Půjdou se podívat do lesa, který v noci vypadal hrůzostrašně, ale teď ve dne vypadal zase neškodně. Zeptali se Lyry a ta jim to kupodivu dovolila. Ve dne to byl opravdu krásný les, všude samé do zelena zbarvené stromy, červeňoučké jahody, sladké maliny a hrozně kyselé ostružiny. Chlapcům se tady líbilo. Lehli si do trávy a usnuli. Lyra se o chlapce začala strachovat. Uběhlo mnoho hodin a chlapci nikde. Snad je nesežrala divá zvěř! Tak moc se o ně Lyra strachovala, ale bála se pro ně jít ve dne. Ve dne na ni svítilo slunce a to jí nedělalo vůbec dobře. Zbývalo jí jen a jen čekat. Blížila se půlnoc a chlapci nikde. Za chvíli budu muset jít pro bylinky, pomyslela si Lyra a podívala se na malé kapesní hodinky, které měla v kapse. Za deset minut půlnoc. Už musím vyrazit! A také vyrazila. Dnes nemusela celou cestu běžet, měla dostatek času. Za chviličku už byla na nevelkém paloučku. Opět si sedla na starý pařez a čekala na Héru, která jí dá svolení, aby si mohla natrhat byliny. Mezitím se chlapci probudili. Spalo se jim nádherně jako v ráji. Vstali a chystali se jít k chaloupce. Ale něco je zarazilo. Nedaleko od nich někdo mluvil. A znělo to jako Lyra! Vykoukli přes keře a na paloučku uviděli Lyru s nějakou nezvykle velikou ženou. A vtom to uslyšeli! Lyra tu ženu oslovovala jako Héru a chlapcům došlo, že to musí být bohyně. Ale co na tom sejde, že se Lyra zná s bohyní, chlapcům to bylo úplně jedno. Zvedli se a vydali se na cestu k chalupě. Následující den probíhal úplně stejně jako ten první. Za východu slunce se vzbudili, šli do lesa na dříví, nasekali ho, narovnali ke krbu a zatopili v něm. Takto se to opakovalo už rok. Celý ten rok Lyra chlapce učila všem dovednostem, které lidé umějí. A jak to chlapcům šlo! Lyra si pomyslela, že už jsou chlapci dosti chytří, aby se mohli vydat mezi lidi. Jednoho dne jim pověděla: ,,Chlapci moji milí, vypadá to, že už umíte vše pro to, abyste se mohli vydat mezi lidi. Vydáte se do Řecka, kde se mají přesně za měsíc konat první olympijské hry. Vy na nich budete soutěžit. Oba dva v jedné disciplíně a tou bude hod diskem. Tuto disciplínu jste trénovali celou dobu, co jsem vás učila. Doufám, že to zvládnete. A teď to nejdůležitější. Cena, která se za disciplínu hod diskem vyhrává, je nevyčíslitelné ceny. Vy ji musíte poctivě vyhrát a přinést bohyni Héře. Tím zachráníte celý svět před rozhněvaným Diem. Zvládnete to. Já vám věřím. Zítra ráno se vydáte na dlouhou cestu do Řecka.“ Chlapci se zděsili. Do Řecka. To možná, ale rovnou na olympijské hry?! Byl večer, a tak šli spát. Ráno je probudilo sluneční světlo. Vydali se dolů na svou oblíbenou snídani. Jakmile se vydatně najedli, tak si šli sbalit všechno, co měli. A věřte, nebylo toho vůbec moc. Každý chlapec měl jen

10

jednu košili a jedny kalhoty, takže jim na věci bohatě stačil malý raneček. Jakmile si sbalili, tak se vydali na cestu. Cesta to byla velmi dlouhá a trvala skoro celý měsíc. Chlapci se každou noc pokoušeli na hvězdném nebi najít souhvězdí Velké medvědice. Ale už poněkolikáté ho nenašli. Až poslední den své cesty ho na nebi uviděli. Vypadalo to tak, jakoby jim oznámilo, že už jsou téměř na místě. Hned po příchodu do města se šli Romulus s Remem zapsat jako soutěžící v disciplíně hod diskem. Uplynuly dva dny a nastal den D. Chlapci se měli dostavit na místo konání už brzy ráno, a tak museli vstávat dříve. Než hry začaly, dodělávalo se mnoho věcí a soutěžící trénovali. Chlapcům to šlo velmi dobře. Ale z jednoho chlapce měli strach. Házel velmi dobře a chlapci se báli, že vyhraje. Hry začaly! Tribuny se začaly plnit lidmi. Romulus a Remus byli čím dál tím víc nervózní. Jejich disciplína byla až poslední. Konečně jsou na řadě. První jde Romulus, který hodí úctyhodných 350m. Po Romulovi přichází na řadu Remus. Ten hodil o mnoho více - 551m. Jen doufejme, že chlapec, který dělal Romulovi a Removi starosti, nepřehodí jejich výkony. Co myslíte, přehodil? Kdepak! Remus byl přece jenom o pár metrů lepší. Chlapci se cítili úžasně. Mají cenu! Teď honem za Lyrou a za Hérou! Cesta zpátky jim trvala o trochu méně než cesta tam. Jakmile otevřeli dveře do malé světničky, tak je s nadšením přivítala Lyra. Chlapci nestačili nic říct a Lyra už je hnala na palouček, kde se Lyře zjevovala Héra. Héra už na ně čekala. Něco chlapcům řekla, nejspíš je pochválila a vzala si od nich cennou trofej, aby ji předala Diovi. Romulus a Remus byli šťastní. Lyra jim řekla, že se mohou vrátit zpět domů. Za Artemis. A to také udělali. Vrátili se zpět k Artemis a spolu s ní pravidelně Lyru navštěvovali. Chlapci spolu s Artemis žili šťastně až do smrti. Vypracovala: Barbora Chytilová, VII.třída

Staré sporty na olympiádě Šplh na olympiádě Šplh byl jednou z disciplín na olympijských hrách. Na olympijských hrách v novodobé historii šplhali závodníci do výšky 14 metrů. Kromě dosaženého času se hodnotil i styl !!! Na třetích hrách roku 1904 v Saint Louis byla délka lana zkrácena na 7,62 metrů. Po třetí se šplh objevil na olympiádě až v roce 1924 v Paříži . Medaile: První zlatou medaili z Československa získal Bedřich Šupčík, třetí skončil Ladislav Vácha.

Vodní pólo Vodní pólo je míčová hra, ve které proti sobě nastupují dvě 6členná družstva a jeden brankář. První zmínka o této hře pochází z roku 1840. Tato podobnost hry s koňským pólem dala vzniknout nazvu vodní pólo. První pravidla byla sepsána roku 1870. Vodní pólo je nejdéle hraným sportem na olympijských hrách. Tato hra se poprvé objevuje v Paříži v roce 1900.

11

Lyžování Lyžování vzniklo ve Skandinávii před tisíci lety. První lyžařský klub byl založen v Norsku v roce 1877. První národní svaz vznikl v roce 1903 v Čechách, potom také ve Švýcarsku, Rakousku a Německu.Tento sport je součástí zimních olympijských her dodnes !!!!!!!!! Soutěže:Lyžařské soutěže procházejí vývojem, který stále není u konce. Kromě běžeckých a sjezdových disciplín má zvláštní postavení skok. Spojením běhu a skoku vznikla další disciplína severská kombinace.

Bruslení První zmínky o bruslení pocházejí z Dánska z roku 1134 a je pokládáno za druhý nejstarší druh sportu. Mezinárodní federace bruslení řídí dva sporty krasobruslení a rychlobruslení.

Jízda na bobech Tento sport se objevil v druhé polovině 19. století ve Švýcarsku, a to jako zábava bohatých Angličanů, kteří tam trávili své dovolené. Při své zábavě spojovali dvoje saně k sobě, což inspirovalo Američana Townseda, který vyrobil první „bob“. Nejdříve byly boby dřevěné, poté však se vyráběly z kovu. V roce 1887 vznikl první bobový klub na světě v St. Moritz ve Švýcarsku. Zpočátku se jezdilo na čtyřsedadlových bobech, i když i s pěti členy. Od roku 1932 se konají soutěže dvousedadlových bobů.Tento sport se na Olympiádě koná !!!!

Vypracoval : Milan Novák VII. Čerpal :www.jablko.cz/Sport/Sport/Sport_6.htm

12

Přechod ze základní školy na střední školu Jak jsem si vybral střední školu? Nebylo to kvůli tomu, že jsem chtěl být ekonomem nebo účetním. Bylo to tím, že v devítce se mnou dobře burácely hormony a na jejich základě jsem se rozhodnul vybrat si Obchodní akademii v Chrudimi. Ale to je věc jiná. Tento slohový útvar píšu proto, abych Vám přiblížil moji první cestu na střední školu. Nejenom cestu, ale i myšlenky, které mi běhaly hlavou ráno 1. září 2007. :-) Už od předešlého dne jsem nemohl pořádně usnout. Říkal jsem si, jak asi bude vypadat moje budoucí třída, jak to na té škole bude chodit, jestli to bude opravdu tak děsné, jak nám povídali na základce, jestli najdu nějaké kamarády mezi lidmi, se kterými budu sdílet stejnou třídu další 4 roky a mnoho dalšího. Nastalo ráno, bylo myslím půl osmé, když jsme s tátou vyjeli nejdřív odvézt do školy Báru s Martinem. Když jsme je vysazovali před základkou, došlo mi, že do téhle školy já už půjdu maximálně na „rodičák“ zjistit, jak si vedou mí sourozenci. Zabouchly se dveře. „A jedeme do Chrudimi,“ zvolal táta. Opravdu jsem byl na celý ten první den zvědavý. Tak zvědavý, že jsem celou cestu nepromluvil ani slovo a jen jsem koukal nepřítomně z okna s hlavou plnou otázek. Zastavili jsme na Tyršově náměstí. Vylezli jsme z auta a táta šel se mnou. Došli jsme k velkým dubovým vratům obchodní akademie. Za dveřmi jsou schody nahoru, po kterých jsme vyšli do přízemí. Naproti nám byly napsány souřadnice kudy jít do tříd 1. ročníků. Táta musel jít ještě něco zařizovat s paní ředitelkou, takže šel se mnou do 1. patra. Tam se ode mě oddělil a já musel pokračovat ještě o patro výš do učebny 301, která se na rok stala mojí třídou. Těsně před dveřmi jsem se zastavil. Teď nastala ta chvíle, kdy bylo potřeba učinit krok pravou nohou do dveří, protože to bude i krok do další etapy mého života. Poslední nádech. Beru za kliku a jsem tam. 30 obličejů se podívalo směrem ke dveřím. Já jsem si všímal jen obličeje Nikoly Kadidlové, protože tu už jsem znal ze základky a myslel jsem, že si se mnou sedne do lavice. Našel jsem ji ale sedět vzadu s nějakou další holčinou. Jediné místo, které bylo volné, bylo přímo před katedrou a přímo před tabulí. Zvolil jsem lavici přímo před tabulí. Vepředu jsem vlastně poznal spolužačky, se kterýma jsem se bavil nejradši z celé třídy. Zazvonil první zvonek na střední škole a vešla naše třídní Martina Růžičková. Pohodová paní profesorka, která nám všem hned všechno vysvětlila, dala nám rozvrhy, seznam věcí, co budeme potřebovat na poznávací program, a klíčky od šaten. Taky nám sdělila, že první týden bude jen takový informační a příští týden, že už se pojede naostro. Postupem času jsem se pomalu, ale jistě učil pravidlům a povinnostem na obchodní akademii a ani to moc nebolelo. Myslel jsem, že to bude horší. Učení mi dělalo problém pouze první pololetí. Musel jsem si zvyknout na diktování zápisu oproti psanému zápisu na tabuli. Testy jsou taky o dost těžší, ale je fakt, že když si přečtete zadání a trochu se zamyslíte, tak to nakonec dáte za 1. V pololetí jsem měl opravdu dilema kvůli známkám. Hlavně z matematiky. Říkal jsem si: „Zvládnu to vůbec? Když mi to nejde ani v prváku, tak co potom ve čtvrťáku a při maturitě?“ Zase na druhou stranu jsem si řekl: „Už jsem tady ten půlrok bojoval, takže nesmím dopustit, aby ten boj přišel vniveč.“ A nepřišel. 4 roky na střední škole mi utekly jako voda. Maturita se mi napoprvé nepovedla, což mi zamezilo vstup na vysokou školu. Dodělával jsem ji tedy v září z účetnictví. Napodruhé se mi to už naštěstí povedlo. Stejně jako řidičák. Teď mám maturitu, ale sháním práci. Není to jednoduché, zvláště když Vám škola, na které jste 4 roky studovali, skoro nic neříká. Proto radši myslete dopředu, co opravdu v budoucnu chcete dělat a podle toho zvolte školu. Myslím si, že není na škodu i nějaký učňák. Možná bych na tom byl s výučním listem, že umím postavit skříň nebo opravit auto, o něco líp. Těžko říct. Můj životní příběh jsem si takovým způsobem rozepsal. A je pouze na mně, jak budu v psaní pokračovat dál. Snad si tato slova vezmete k srdci milí deváťáci a nebudete bláznit jako já. :-) Jan Chytil, bývalý žák ZŠ Rosice

13

!pŘiJeLi K nÁm PsYcHoUšOvÉ! Každý měsíc k nám do sedmičky a do šestky zavítají dvě slečny. Jsou z takového projektu Elio (více informací na http://www.elio.cz/ ). Magda a Jolana (dovolily nám, že jim můžeme tykat :) ) nás hned první den ujistily, že nejsou žádní,,psychoušové“, ale že to jsou vlastně pedagogové. A nám se asi docela ulevilo. Jak už jsem psala, jezdí k nám každý měsíc jednou a budou k nám jezdit i příští rok. Vždycky s námi stráví tři hodiny a během těch tří hodin hrajeme různé hry, které jsou většinou o spolupráci v naší třídě. Taky nám říkaly, že budeme jezdit i na různé výlety. Myslím, že (aspoň v sedmičce) nás to hodně baví, a jsme rádi, že k nám Magda s Jolanou budou jezdit i příští rok :).

Co je vlastně Elio? Jsme občanské sdružení poskytující psychologické služby institucím a široké veřejnosti. Našimi členy jsou psychologové a pedagogové s terapeutickým výcvikem či zaškolením pro probíhající programy a další aktivity sdružení. Ve své práci vycházíme z osobnostního rozvoje a růstu našich klientů. Důraz klademe na skutečné potřeby a praktickou využitelnost získaného. Elio, o. s. bylo založeno v Praze v roce 2006 skupinou mladých psychologů, jako sdružení poskytující veškeré psychologické služby pod jednou střechou. Vedle individuálních, skupinových, rodinných terapií vznikaly také nejrůznější tématické skupiny a další aktivity z oblasti psychologie. V dalších letech sdružení začalo působit v rámci rozvojových, preventivních a vzdělávacích činností pro základní a střední školy. V roce 2008 byla založena pobočka v Jihočeském kraji. Nyní sdružení Elio působí ve svých projektech v šesti krajích ČR. Zpracovala: Bára Chytilová, VII.třída

Historie Rosic Rosický zámek Zámek, který je dnes v dost zuboženém stavu, stojí v Rosicích u města Chrast, 12 km východně od Chrudimi. Zámek se skládá ze dvou architektonicky odlišných budov jednopatrové renesanční budovy čtvercového půdorysu a jednopatrové barokní budovy na půdorysu protáhlého obdélníka, který je zakončen bývalou zámeckou kaplí. V průběhu staletí se vystřídala řada držitelů rosického panství jako Talackové, Berkové a Kinští. V 16. stol. došlo ke spojení obcí za vlastnictví Talecků z Ještětic. Roku 1611 získali

14

obec Berkové z Dubé. Začali se stavbou zámku ještě ve stylu pozdní renesance. Další objekty v areálu zámku už patří do období baroka. Berkové z Dubé jsou starý český šlechtický rod, který se vyčlenil z rodu pánů z Dubé a jsou tak jednou z linií Ronovců. Ve své době patřili k nejbohatším rodům. Drželi majetky zejména v severních a východních Čechách, ale i na Moravě a v Kladsku. V roce 1637 byl rod povýšen na říšská hrabata. Rod vymřel v 18. století. Poslední majitelé rosického statku byli Kinští. Pokračovali ve stavebních pracích na areálu zámku. V tomto období byla vystavěna např. kaple "Nejsvětější svátosti oltářní". Na oltáři býval obraz od Petra Brandla - "Poslední večeře páně"- který koncem I. světové války odvezli Kinští do Vídně. Vypracovala: Veronika Stroukalová, 5. třída Zdroj: www.infočesko.cz

NA STÁŽI V CHROUSTOVICÍCH Ve čtvrtek 26. ledna se mně a Míše dostala možnost podívat se do ZŠ T. G. Masaryka v Chroustovicích. Vynechám všechny ty věci jako ,,vystoupily jsme z auta“ a tak. Tak jsme tady. Obě jsme měly smíšené pocity, snad jsme měly i trošičku trému. Vešly jsme do školy a za chvíli jsme narazily na paní hospodářku, u které se platí obědy. A potom jsme vyrazily rovnou do ředitelny, kde nás hned přivítala paní ředitelka Houdková a kam jsme si mimo jiné daly i bundy a přezuly jsme se. V ředitelně právě byl pan školník, se kterým nebyl problém udělat rozhovor. Akorát nastal jeden menší problém. No…Neměly jsme připravené otázky. Nesmějte se nám, to se může stát každému! Ale ,,zkušené“ redaktorky přece nemůžou říct, když jim někdo nabídne rozhovor, že nemají otázky. Nebo snad ano? A tak nastala naše improvizace, která (myslíme si) dopadla dobře. A potom nastala ještě jedna prekérní situace, ale tu sem radši ani nebudeme psát. Po rozhovoru s panem školníkem nás paní učitelka doprovodila do sedmičky, která byla hned vedle ředitelny. Paní učitelka Kociánová se chtěla podívat na hodinu OSV, která byla první hodinu. Přišly jsme do třídy a sedly si do úplně poslední lavice. Když zazvonilo, tak za chvíli přišla paní učitelka třídní. OSV je taková ,,volnější“ hodina, kde si povídají o třídnických věcech nebo si třeba dodělávají projekty. Asi po 10ti minutách nám poskytly rozhovor Áďa a Lucka. Řekly nám, na co jsme se jich zeptaly. Ještě při hodině jsme se šly podívat na dětský koutek, který je hned naproti sedmičce. Do dětského koutku můžou jen děti od 1. do 5.třídy. O první přestávce Míša vyzkoušela, jak jim tam funguje automat. Fungoval. Druhou hodinu byl zeměpis s paní ředitelkou Houdkovou. Každý (i já s Míšou) si vylosoval barevné víčko na zařazení do skupin. Každá skupina potom dostala lístek s jedním názvem státu Afriky. Moje skupina dostala Súdán a Míšina skupina Tunisko. Paní ředitelka nám zadala různé úkoly, které se měly k danému státu vypracovat, a na tabuli napsala různé pojmy. Víte třeba, co se vyrábí z arabské gumy? Když všichni práci dodělali, tak jsme to přečetli. Moje skupina měla skoro všechno dobře a Míšina také. Když zazvonilo, šly jsme se podívat po škole a nafotily i nějaké fotky. Třetí hodinu byla čeština. Četli jsme si něco o Leonardovi da Vinci a Michelangelovi Buonarrotim. Líbilo se mi, že nás nechala paní učitelka také číst. A prý nás potom ve sborovně hodně chválila.

15

Čtvrtou hodinu jsme měly být na hodině matematiky, ale nebyly jsme tam. Paní ředitelka nám řekla, že nám může ukázat dílny, mateřské centrum a hlavně mateřskou školku, která ke škole patří. Nejdřív nám paní ředitelka ukázala dílny, kde to vypadá stejně jako u nás, ale je to tam možná trošku větší . Hned vedle dílen je mateřské centrum, které vzniklo z malé nevyužívané tělocvičny. Mateřské centrum si zařídily samy maminky! Poté jsme se šly podívat do školky, která je nedaleko. Už z dálky jsme viděly malé děti, jak dovádějí venku. Jedna holčička nám dokonce poskytla rozhovor. Poté následovala prohlídka mateřské školky. Školka byla vyzdobena třeba obrázky, kterými si děti ,,označují“ své věci. Našly jsme tam i nějaké obrázky, které jsme měly v první třídě (želvičku, myšičku…). Prošly jsme si celou školku, kde (jak všichni víme) jsou všude jen hračky, hračky, hračky a postýlky. Paní ředitelka nám ukázala i ,,mini jídelnu“. Po prohlídce školky nás paní ředitelka odvedla zase do školy, kde nám poskytla rozhovor. Za chvíli zvonilo, a tak jsme se vydaly spolu s paní učitelkou Kociánovou na hodinu ruského jazyka do jazykové učebny. Ruský jazyk byla asi jedna z hodin, která nás nejvíc překvapila. Jedna holčina nám půjčila učebnici, abychom mohly také číst. Ale to sotva! Hned jak jsme ji otevřely, tak jsme si uvědomily, že číst budeme asi těžko, protože všude byly takové klikyháky… A to byla azbuka. Něco se ale přiučit dá, třeba jen z poslouchání. Třeba víme, jak se řekne já se jmenuji, nebo kde bydlím. Víte co? Obdivujeme lidi, kteří umí rusky, možná ani tak moc ne ty, kteří umí jen mluvit, ale hlavně ty, kteří mají trpělivost učit se azbuku. Kdybychom se to měly učit, tak je to jako učit se v první třídě psát abecedu. Takže tahle hodina byla jedna z nejpřekvapivějších hodin. Po hodině ruského jazyka se místo hudební výchovy pouštěl film Lotrando a Zubejda (který doufáme, všichni znáte). Ale my jsme se na film dívat nešly. S paní ředitelkou Houdkovou a s paní učitelkou Kociánovou jsme šly šestou hodinu rovnou na oběd. Musíme tedy říct, že v Chroustovicích mají lepší jídelnu než my v Rosicích. Tam si prostě vezmete tácek a na tácek si dáte příbory a jedete podél kovového pultu z trubek a paní kuchařky vám podávají talíře s jídlem a vy si to na tácek jen dáte a odnesete si rovnou obě jídla. V ten den zrovna podávali výbornou hovězí polévku s kapáním a rovněž výborný jelení guláš s houskovým knedlíkem + jablko. Paní kuchařky tedy musíme pochválit. Po vynikajícím obědu jsme se vydaly zpět do ředitelny, kde jsme si ještě s paní ředitelkou povídaly (to byste nevěřili, kolik věcí jsme se dozvěděly). Tahle stáž pro nás byla dobrodružstvím, které už (asi) nezažijeme. Děkujeme všem, hlavně paní ředitelce Houdkové, že nám dovolila umožnit naši stáž. Jo, a na něco bychom málem zapomněly. Ptáte se, jestli je škola v Chroustovicích lepší než v Rosicích? My to posoudit nemůžeme, byly jsme tam jeden den, a navíc od první třídy chodíme do Rosic. Ale jedno vám říct můžeme. Každá škola má svoje plusy i minusy . ☺

↑To u nás taky bejvávalo..↑ ↑Tuhle loďku si skoro samy ↑ (je to automat) postavily děti z družiny. 16

↑A takhle to vypadá na chodbě..↑

←↑Školka - to bychom si taky nechali líbit, co Vypracovaly: Barbora Chytilová a Michaela Paclíková, VII. třída

Rozhovor s paní družinářkou Jak dlouho tady pracujete? 3 roky. Baví Vás tato práce? Moc . Zlobí děti ve družině? Vůbec ne. ☺

Rozhovor s panem školníkem Jak dlouho pracujete na této škole? Už sám ani nevím. Už je to strašně dlouho. Myslím takových pomalu 30 let. Baví Vás tato práce? Baví. Jsou děti hodně zlobivé? Podle toho které.

Rozhovor s Káťou ze školky Jak se jmenuješ? Káťa. Těšíš se do školy, Káťo? Jo. Co se Ti ve školce líbí? Takový kamínky, které se pokládají na takovou plošinu. Čím chceš být, až budeš velká? Kadeřnicí.

Rozhovor s Áďou a Luckou Jaký je váš oblíbený předmět? Áďa: Angličtina. Lucka: No asi taky ta ájina. ☺ Na čem si rády pochutnáte ve školní jídelně? Áďa: No špagety a občas ty sladký knedlíky. Lucka: Špagety. Jaký předmět nemáte rády? Áďa: Tělocvik. Lucka: Tělocvik.

17

Co děláte ve volném čase? Chodíte třeba na nějaký kroužek? Áďa: Jumpingy a anličtina. Obě chodíme na angličtinu. Lucka: A já ještě keramika. Jezdíte hodně na výlety nebo na zájezdy? Áďa: No v pastičkách jsme byli, to byla taková spíš přírodovědná exkurze . Lucka: Vždycky tak jeden výlet a dvě exkurze. V čem si myslíte, že je vaše škola dobrá? Áďa: Za 3 sekundy dokážu naštvat každý dítě. ☺ Lucka: Podle mě asi to, že když něco od učitelů potřebujeme, můžeme za nimi kdykoliv zajít. Třeba i když jde o doučování.

Rozhovor s paní ředitelkou Čím jste na svoji školu pyšná? No tak to je těžká otázka. Teda. Čím jsem na svoji školu pyšná? Nevím jestli pyšná jsem, ale řekla bych, že po mnoha letech, co tady učím, jsem pyšná na to, co jsme všechno dokázali. Nejenom já jako učitelka a ředitelka, ale i na to, co dokázali vlastně ti žáci. A pro mě je vlastně hrozně velkou devízou, když se sem na nás přijdou žáci podívat, když máme projekt, ať je to vánoční rozjímání, májové oslavy a tohle, to tak přijdou do naší školy a řeknou: ,,Jé, já tohleto pamatuji, ale tohleto je něco jiného.“ A ještě víc jsem možná pyšná na to, že jsme vynikající kolektiv. Jsem pyšná i na to, že k nám sem přicházejí lidé, kteří tady dříve působili. A oni už pracují v jiných školách, přestěhovali se. Anebo důchodci, kteří už odešli, a hrozně rádi se k nám vrací a jsou to lidé třeba z druhého konce okresu - třeba například paní učitelka Špásová, která tady u nás působila před třemi lety a prostě pravidelně se sem vrací k nám, nebo paní učitelka Kolářová, která tady neučila, je z jiné školy ze Základní školy Hrochův Týnec, ale my jsme potřebovali suplování a ona je důchodkyně a pravidelně sem jezdí, jezdí s náma na akce do kulturního divadla a tak. A na to jsem pyšná! Vyučujete také nějaké předměty? Ano vyučuji. Já jsem národňačka, což znamená, že mám aprobaci 1.-4. ročník. Učím ve 4. třídě matematiku a tam jsem teda pes a zeměpis, tam jsem teda druhý pes.  A pak mám výtvarnou výchovu spojenou 8+9. třídu. A to jsou takové ty předměty, které mám ráda, ale vyloženě výtvarník nejsem. Já jsem spíše hudebník. Myslíte si, že by se vaše škola měla něčím vylepšit? Ale tak na vylepšení materiálně určitě. Ale zase toho nemohu chtít tolik, protože jako město Chroustovice,, co se týká tohodletoho, tak nám to vychází životně vstříc a pokud jde o opravy, něco potřebujeme akutního nebo tak, tak se s nimi vždycky domluvíme a je to vidět na tom, že třeba mateřskou školku máme předělanou, budova základní školy je také předělaná. Vlastně teď se bude tvořit mimoto hřiště, máme už udělaný projekt na přebudování té části, kde je tělocvična a jenom tento projekt stál mnoho, mnoho, mnoho desítek tisíc. Naše paní starostka si myslí, že v letošním školním kalendářním roce by zažádali o projekt přebudování té další části a měla by být v uvozovkách vlastně celá ta budova už předělaná. Jak dlouho jste na této škole ředitelkou? Já jsem ředitelkou 6. rok. Ale jinak tady působím od roku 92 jako učitelka. Původně jsem tu působila od roku 87 na dva roky, pak jsem se vrátila do Rosic, kde jsem ale působila na mateřské školce. Já jsem totiž učitelka mateřské školy a vystudovala jsem při zaměstnání vysokou školu a od roku 92 až do roku 2005 jsem působila jako učitelka. Jako kmenová učitelka - takže na národce (což je 1.-5. ročník). A od roku 2005 jsem ředitelka obou škol. Což znamená jak Mateřská školka, tak i Základní škola v Chroustovicích. Vypracovaly: Michaela Paclíková, Barbora Chytilová, VII. třída

18

ZÒ Krouna V 06:45 jsme odjely s paní učitelkou Bouškovou do ZŠ v Krouně. Cesta nám trvala 32 min., takže jsme měly trošku zpoždění, ale to nevadilo. Když jsme přijely do Krouny a podívaly se na budovu školy, řekly jsme si: „Jejda ta škola je ale dlouhá.“ Když jsme vstoupily do budovy, byly tam 3 vchody, 2 vchody vedly dolů do šaten a ten 3. to byly schody nahoru do učeben. Tak jsme šly do šaten a přestrojily se. Šly jsme do učebny 5. třídy, kam nás odvedli páťáci. Prví hodinu jsme měly přírodovědu, paní učitelka nám půjčila učebnice, abychom se mohly učit. Druhou hodinu jsme měly matematiku, paní učitelka Žežulková nás vyzkoušela z dělení dvojciferným dělitelem. Třetí hodinu jsme měly tělocvik, hrály jsme vybíjenou na dvě družstva a soutěže např. běh, skok, plazení, běhání po boku. Čtvrtou hodinu jsme měly češtinu, četly jsme si z čítanky o sněžném muži neboli yettim. Pátou hodinu jsme měly vlastivědu, paní učitelka nám rozdala hlasovač a odpovídaly jsme na otázky jak se jmenuje tento prezident? Na interaktivní tabuli jsme měly obrázek a my jsme odpověděly buď A, B ,nebo C. Ve všech třídách mají interaktivní tabuli a černou tabuli. Mají speciální učebnu na angličtinu a dvě tělocvičny. Budova ZŠ v Krouně má 4 nebo 5 pater. My jsme měly učebnu ve 3. patře. Mají dvě tělocvičny, jedna je taková menší a ta druhá je trochu větší, ale je to tělocvična na balet, má tam zrcadla a tyče, za které se drží baletky. Jídelnu mají o trošku menší než je ta naše, ale zase tam mají tácy, na které si dávají jídlo. Můžou si vybrat jestli chtějí to nebo to a podobně.

Vypracovala: Adéla Rázková, 5. třída

19

Rozhovory ZŠ Krouna Šly jsme za panem ředitelem Josefem Kynclem, který nás přivítal, a my jsme s ním udělaly rozhovor. Zajímalo nás: Jste na svoji školu pyšný? No určitě tím, že tým lidí ve škole je kvalitní, jsou to lidi, kteří mají svoji práci rádi a je to na výsledcích práce znát, pak i na děti, které ve škole máme, protože si myslím, že byť občas dělají lumpárny, ale ty dělají všichni děti.Takže jinak jsou fajn a mám z nich radost. No a pak samozřejmě tím, co jsme za těch 5 až 10 let podařilo ve škole všechno vybudovat. Ale to posoudíte samy. Vyučujete také nějaké předměty? Ehm, matematiku a fyziku. Myslíte si, že by se vaše škola měla něčím vylepšit? Vždycky je určitě co zlepšovat. Určitě jo.V oblasti bychom se mohli zlepšovat hodně, hodně, moc. Jak dlouho jste na této škole panem ředitelem? No bude to 10 let. Potom jsme šly za žákyní Anetou Filipiovou a s ní jsme udělaly rozhovor. Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět? Můj nejoblíbenější předmět je asi přírodověda. Jaký předmět nemáš ráda? No asi mám ráda všechny, ale trošku matematiku. Co děláš o volném čase? Tak já cvičím zumbu a pak mám pejska. Jaké máte ve škole kroužky? Takže máme tady počítače, zpívání, malování. Jezdíte hodně na výlety? Jezdíme hodně na výlety. 20

Čím si myslíš, že je vaše škola dobrá? Takže máme interaktivní tabuli ve všech třídách . A udělaly jsme rozhovor i s Leonou Novotnou. Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět? Ajina (angličtina). Jaký předmět nemáš ráda? Matiku. Jaké máš kroužky? Žádnej. Jezdíte hodně na výlety a zájezdy? Ano. Čím si myslíš, že je vaše škola dobrá? Že máme interaktivní tabule, jazyková učebna.

Paní učitelka Lenka Žežulková Jaké předměty učíte? Já učím hlavně na 1. stupni, učím skoro všechny předměty (kromě tělocviku a přírodovědy) a učím na 2. stupni angličtinu. Máte školní časopis? Ano, naše škola má. Jmenuje se Škrob - to znamená Školní krounský občasník. Vydáváme ho nepravidelně zhruba 1 za 2 až 3 měsíce. Schází se vás tam hodně? Já časopis nevedu, vede ho pan kolega - pan učitel Šemík. A pokud vím, tak letos jich tam chodí 15. Paní vychovatelka Čím jste na svoji školu pyšná? Čím? No tak určitě. Vyučujete také nějaké předměty? No. Tak na prvním stupni hudební výchovu a na druhém stupni tělesnou výchovu. Myslíte si, že by se tato škola měla v něčem zlepšit? No ne. Já myslím, že ne. Jak dlouho jste na této škole? Půl roku.

21

Paní kuchařka Kolik zhruba vaříte jídla na den? Pro děti jenom? My vaříme obědy pro doplňkovou činnost a vaříme pro děti a těch dětí máme zhruba kolem 20. Co mají děti nejraději? Asi omáčku s knedlíkem nebo s těstovinami, sladká jídla. Nejde to říci. Chodí děti na polévku ? Můžou si dát, nemusí. Jak kdo.

Vypracovala: Adéla Rázková,Veronika Stroukalová, V. třída

ROZHOVOR S AIKEM MURCZECHYM Rozhovor s nadaným zpěvákem, fotografem a hlavně s člověkem, který když něco chce, tak si za tím jde. Aik Murczechy, svým jménem Lukáš Murček, se narodil 15. listopadu 1987 v Praze. Je to český komik a recesista známý díky videovému portálu YouTube. Aikova aktivita začala roku 2009. Jeho první videa byla parodiemi na známý gastronomický pořad Ano, šéfe! moderovaný Zdeňkem Pohlreichem. Aikovou hlavní doménou je však internetový seriál Sexperti, který uvádí se svým přítelem Sendrem Forestem. V tomto seriálu učí Aik, jak si rychle získat srdce dívky. Tyto pokusy končí většinou neúspěchem. V roce 2010 přišel na casting česko-slovenské reality show Talentmania, kde vystupoval se svým parťákem Sendrem. Ale protože z velké části svého představení mluvili, nepostoupili. Dne 20. prosince 2010 přišel Aik na casting druhé řady Česko Slovenské Superstar. Tam se snažil políbit jednoho z porotců, slovenského rappera Rytmuse (šlo o sázku). Pak chtěl vyznat lásku své partnerce, modelce Dominice Myslivcové. Nakonec po něm hodil další porotce Paľo Habera banán a Aik byl vyveden ochrankou.

Už je to pár let, co se objevila na internetu tvoje první parodie. Jak jsi se k tomu vlastně dostal? Celkem vtipně, přišlo mi, že SexyBitch, což je moje první parodie, je v originále celkem sprostá, ale jinak pěkná písnička. Řekl jsem si, jak by to asi vypadalo, kdyby byla úplně o něčem jiném než o sexu ☺ Jak jsi vlastně přišel ke jménu Aik Murczechy? Ono tak nějak přišlo ke mně. Dřív jsem chtěl mít nějakou kulózní přezdívku, asi jako každý člověk, který tvoří nějaká díla, ale žádná mi neseděla, až si mě našlo mé osudné jméno Aik Murczechy :)

22

Na youtube máš skoro 5 a půl milionu zhlédnutí. Jak na to reaguješ? Měl jsem přes 10 mega, než mi Youtube smazal učet za nahrání doktora Haluze. Takže to teď tak nějak doháním a jsem za to samozřejmě rád. Cítím, že moje práce nevychází vniveč. Co nejradši děláš ve volném čase? Natáčím, píšu scénáře, vtipy, hlášky nebo i jen pouhé myšlenky. Rád si třeba zajdu na procházku a prostě jen zapisuju, co mě napadá. Často přemýšlím nad životem, kam směřuju, co bych měl změnit, atd. Rád trávím čas se zajímavými lidmi, protože mě inspirují. Pak samozřejmě sport (fotbal, brusle atd.), jako každý jiný průměrný kluk. Jaké máš plány na rok 2012 a plánuješ další díly Sexpertů? Plány se po tom, co mi ukradli můj foťák, na který jsem točil, dost změnily. Na 2012 si plánuju vydělat na nový vlastní foťák, natočit samozřejmě plno videí a především jedno minidílko, které si mezi svými scénáři hýčkám už 3 roky. Bude se jednat o zcela něco jiného, než normálně točím. Sexperty bych chtěl též točit, ale tam jde o to, jestli si najde čas i Sendro. A to je zatím ve hvězdách ☺

Vypracovala: Michaela Paclíková 7.tř.

VĚDĚLI JSTE, ŽE.... •

sloni jsou jediná zvířata, která nedokáží povyskočit?

•

nejsilnějším svalem našeho těla je jazyk?

•

všichni polární medvědi jsou leváci?

•

krokodýli nedokážou vypláznout jazyk?

•

motýli mají chuťové buňky na nohách?

•

švábi dokážou žít bez hlavy až 9 dní? Umírají jen proto, že se nemohou nažrat.

•

komáři mají zuby?

•

dle jedné studie prováděné u 200 000 pštrosů během 80 let nestrčil ani jeden

•

hlavu do písku.

•

pokud pořádně kýchnete, můžete si až zlomit žebro.

•

krysy se množí tak rychle, že během 18 měsíců můžou mít až milion potomků.

•

zapalovač byl vymyšlen před zápalkou.

Vypracovala: Michaela Paclíková, VII. třída Zdroj: http://kiwi.pise.cz/26818-vedeli-jste-ze.html

23

„Beseda s myslivcem“ – 4. třída Dne 20.2. 2012 jsme šli do Chrasti na besedu s myslivcem, šli jme po silnici a pak jsme dorazili k paní učitelce domů… Dan Filipov Paní učitelky tatínek nám vyprávěl o lesních zvířatech, co potřebují v zimě k jídlu, jak se o ně myslivci starají… Lucie Tlustá Potom jsme se dívali na film o zvířatech. Bylo tam mnoho zvířat, například srnec, prase divoké, muflon…. Honza Bureš Po skončení jsme odpovídali na otázky, co jsme viděli. Pak nám ukázal trofeje srnce, jelena, muflona, kamzíka, vycpanou koroptev, káně… A bylo to nádhera, protože jsme poznali bažanta královského. Když jsme odcházeli, dostali jsme prázdné náboje… Zdeněk Chyba Na zpáteční cestě jsme pozorovali dalekohledem život u rybníka. Bylo to prima. Zuzka Stehnová

24

Masopust očima žáků 4. třídy 21. února 2012 v 8.30 jsme se sešli před školou a čekali na Laufra. Poté jsme šli na obecní úřad, aby Laufr požádal pana starostu o svolení, aby masopustní průvod mohl chodit po vesnici… Natálie Laubová Byla zde spousta masek – babky, dědek, policistka, žid, nevěsta a ženich, hasič, smrtka, myslivci a jiné… Zdeňka Kadidlová Chodili jsme po vesnici, dostali jsme u paní Havlíčkové čaj, koblihy … Jirka Chour Když jsme došli ke škole, myslivec zastřelil kobylu a šli jsme se veselit… Jakub Čermák V tělocvičně jsme hráli hry, tancovali jsme s koštětem, předváděli různá zvířata – králíka, lva, opici, slona…Tento den byl moc krásný. Andrea Tlapáková

25

Návštěva Hlinska Dne 29. 2. 2012 jsme společně s paní učitelkou Němcovou navštívily Základní školu Resslova v Hlinsku. Jako zajímavost můžeme podotknout, že na této škole paní učitelka studovala a také na ní začala svou učitelskou kariéru. Na rozdíl od naší školy vyučování začíná v 8 hodin. My jsme dorazily krátce po půl osmé a usadily se do zadní lavice. Třída se začala pomalu naplňovat a my pozorovaly hlinecké žáky. První hodina byla dělená a byla to hodina anglického jazyka. Konečně jsme poznaly, jak by měla vypadat správná hodina anglického jazyka. Žáci společně s panem učitelem stihli spoustu práce a hodina byla vykládána zábavnou formou. Také jsme společně s 9. třídou strávily hodinu matematiky, českého jazyka, chemie, fyziky a zeměpisu. Velice nás upoutala vyhrazená učebna na chemii a fyziku, kde mohou žáci provádět různé pokusy. Zaujaly nás chodby vyzdobené vitrínami, ve kterých byly různé exponáty z oblasti přírodopisu, chemie, fyziky apod. Na konci dne jsme udělaly ještě rozhovory s žákyněmi 9. třídy, s třídní paní učitelkou. Navštívily jsme i ředitelnu, kde jsme udělaly rozhovor s panem zástupcem ředitele, který byl velmi příjemný. Podle nás je nevýhodou jídelna a družina v jiné budově. Jinak se nám škola moc líbila a hodnotíme ji velmi kladně. Zpracovaly: Míša Dostálová a Martina Chmelíková,☺ 9. Třída Základní škola Resslova, Hlinsko – rozhovory ROZHOVOR SE ZÁSTUPCEM ŘEDITELE Petrem Culkem Jak dlouho jste na této škole zástupcem? 6 let. Učil jste dříve na jiných školách? Ano, na učilišti. Jaké předměty na této škole vyučujete? A jaký předmět Vás baví vyučovat nejvíce? Matiku a PČ (pracovní činnosti). Jaké máte do budoucna cíle? Čeho byste chtěl dosáhnout? Aby se k nám vždy vraceli naši žáci spokojeni a vědomi, že jim tato škola dala do života dobrý základ. Pořádáte na vaší škole ke konci školního roku nějaké akce, při kterých slavnostně vyřazujete devátou třídu? Ano, mají zhruba hodinový rozlučkový program, kterého se účastní rodiče, často i prarodiče a všichni zaměstnanci školy. ROZHOVOR S TŘÍDNÍ UČITELKOU 9. TŘÍDY Soňou Dobrovolnou Jak dlouho vyučujete na této škole? Jééjda, takže nastoupila jsem v roce 1998, byla jsem tady do roku 2000, pak jsem byla 6 let na mateřské a v roce 2006 jsem nastoupila znovu. Máte 9. třídu jako třídní učitelka od začátku druhého stupně? Ano. Jaké předměty vyučujete? Češtinu, hudebku a angličtinu. Jak hodnotíte jako třídní učitelka kolektiv své třídy? Tak.., třída to bývala dobrá, no a asi tak v polovině 7. třídy se to tam začalo trošku hádat. No a tím, jak k nám přicházeli žáci, propadli a zase odcházeli, tak se to trošku narušilo, ale myslím si, že je to vcelku dobrá třída. Možná tam jsou takoví dva, tři rušitelé, kteří narušují takovou tu pohodovou atmosféru. Jinak si myslím, že je to vcelku dobrá třída. 26

ROZHOVOR SE ŽÁKY 9. třídy Anežka Pavlišová Jaké si myslíš, že má výhody tato škola oproti jiným školám v Hlinsku? Hmmm.., máme lepší vybavení, no a máme projektový dny, takže.. dobrý. ☺ Jaký předmět máš nejraději a proč? No, tak třeba angličtina, protože tam je lepší učitel. Jaký je tvůj nejoblíbenější učitel? Vaněk, učitel angličtiny a dějepisu. Co se ti na této škole nejvíce líbí? Na týhle škole? Vybavení učeben. Jak hodnotíš jídelnu, do které se chodíte stravovat? Joo, někdy je to blivajs, ale jako dobrý, no. Máme výběr ze tří jídel. Kristýna Vtípilová Jaké si myslíš, že má výhody tato škola oproti jiným školám v Hlinsku? Tak asi to vybavení učeben a ti učitelé jsou tady jakože hodní. Jaký předmět máš nejraději a proč? Asi matiku, protože je to taková hodina, při který se hodně bavíme, jakože se spolužákama. To je asi všechno. Jaký je tvůj nejoblíbenější učitel? Vaněk a třídní. Co se ti na této škole nejvíce líbí? Hmm, asi to vybavení a jakože ty lidi tady v pohodě. Jak hodnotíš jídelnu, do které se chodíte stravovat? Noo, někdy je to fakt kekel a někdy je to dobrý.

Zpracovaly: Míša Dostálová a Marťa Chmelíková, ☺ 9. třída

PÍSEMKOVÁ SLAVNOST Škola Vejvanovice 1. třída 1. hodina • Na začátku hodiny šly děti z 1. třídy na koberec, kde si rozdaly kartičky, kde byli smajlíci. • Poté si rozdaly obálky - děti měly za úkol složit 2 slova z malých tiskacích písmen do velkých tiskacích písmen. • O chvilku později bylo slovní domino. • Děti dostaly křížovku. • Poté si četly o pohádkových bytostech – podtrhnout pohádkové bytosti. • Paní učitelce se pomíchaly bytosti z pohádek, děti chtěly pomoct, tak spojovaly bytosti do dvojic.

27

2. hodina - INTERAKTIVNÍ TABULE. • • •

Tabulky – př.: pra_átko KHS Děti dostaly nové knížky. Za hezké pracování si spapaly veliký a krásný dort.

3. a 4. třída ANGLIČTINA • Čtení z knížky s rádiem. • Pracování na interaktivní tabuli.

Rozhovor se 4.třídou 1. JAK SE JMENUJEŠ? : Jmenuji se Jan (Honza). 2. KOLIK TI JE LET? : Je mi 9 let. 3. CO SE TI VE ŠKOLE LÍBÍ? : Ve škole se mi líbí počítače. 4. DO JAKÉ TŘÍDY CHODÍŠ? : Chodím do 4. třídy. 5. JAKÝ PŘEDMĚT SE TI LÍBÍ? : Líbí se mi tělesná výchova. 6. KTERÉ JÍDLO MÁŠ NEJRADĚJI VE ŠKOLNÍ JÍDELNĚ? : Nejraději mám hranolky. 7. ODKUD JSI? : Jsem z Dvakačovic. Děkuji za rozhovor. Vypracovala: Laubová Natálie, 4. třída

28

Dnes je moderní Nekouřit Dne 22. 2. 2012 k nám do školy přijel pan František Krampota, který přednášel o kouření. Ze začátku nám říkal, že i on sám kouřil a že jeho prví cigaretu si zapálil ve 12 letech. Dnes ale nekouří a je na to hrdý. Ptal se nás na to, kdo nekouří a nebo kdo si nezapálil ani jednu cigaretu a z celého 2. stupně zvedlo ruku jen pár lidí. Povídal nám i o tom, jak mnoho lidí přestalo kouřit. Ukazoval nám též obrázky, že když má někdo nějaký vzor tak se ho snaží napodobit (na obrázku bylo třeba dítě, co má oblek Spider-mana atd.). To nám mělo říct to, že když náš vzor kouří, neznamená to, že my máme začít taky. Viděli jsme i různá videa – důsledky kouření. Bylo tam například krvácení do mozku, nádor, praskání očních cév a zakouřené plíce. Docela zajímavá informace byla ta, že 30% doktorů a 40% sestřiček kouří anebo to, z čeho se cigareta skládá a k čemu se ty složeniny používají. Pro mě byla nejvíce zajímavá informace ta, že jedna vodní dýmka = 30 cigaret. Můj vztah k cigaretám to nezměnilo. Stále nemám ráda cigarety a vadí mi kouř z nich. Lidé za to akorát utrácejí peníze , průměrně 25 000 za rok a ničí si zdraví. Po skončení přednášky jsem slyšela mnoho názorů. Nejvíce bylo asi těch, že už cigaretu nevezmou do pusy, ale objevily se i ty názory, že po přednášce mají ještě větší chuť na cigaretu. Je to docela smutné, ale pokud si chtějí ničit zdraví už takhle v dětství, tak je to jejich problém. A jak se říká: ,,dnes je moderní nekouřit‘‘. Michaela Paclíková, 7.tř. Kuřák kouří cígo, ani neví, že je poslední, příští cígo bude smrtelný. Michal Žalud, 7. tř. Kouří on a kouří ona, Dneska je to velká móda. Smrdí to však velice, Bolej nás z toho palice. Taky nám to ničí zdraví. Pořád vás to ještě baví? Michaela Paclíková, 7. tř. Stačí jeden nádech A ležíš na zádech. Pavel Stehno, 7. tř. Anketa Žáci 7. třídy si pro naši školu připravili anketu zaměřenou na problematiku kouření. Navázali tak na přednášku pan Františka Krampoty, která se zde nedávno konala. Ankety se účastnilo celkem 93 žáků, z toho 40 dětí z 1. stupně. Většině dotázaných kouření a kuřáci vadí především proto, že zápachem obtěžují ostatní. Přibližně 1/3 žáků má kuřáka ve svém nejbližším okolí, rodiče či sourozence. Ovšem zkušenost s cigaretami má více než polovina dotázaných. Jako důvod kouření nejvíce děti uvádí stres a na druhém místě zábavu. Při potřebě získat další informace, týkající se kouření, by se nejvíce dotázaných obrátilo na odborníky, na rodinné příslušníky, internet a kamarády. Téměř všichni účastníci ankety jsou si vědomi zdravotních rizik, souvisejících s kouřením. Také velice dobře znají

29

věkovou hranici pro nákup cigaret. Přesto někteří uvádí, že cigarety jsou jim prodávány, i když tuto hranici ještě nepřekročili. Jediná otázka, která dělala velké většině dotázaných problémy, byla ta, jež se ptala, kdo je pasivní kuřák. 80% dětí to netuší, proto jim patří vysvětlení. Pasivní kuřák je takový člověk, který sice sám nekouří, ale vdechuje cigaretový kouř z okolí (pohybuje se v zakouřeném prostoru) a tím si poškozuje své zdraví. Kolektiv 7. třídy

Práce žáků Fotbal Hnědé je hřiště. Vypadá jak smetiště. Roztrhlá je stará síť, nikdo už tam nechce být. Hráči jsou líní, nikdo není pilný. Vypadají jak Shrek, jsou totiž samý špek. Trenér, ten je zoufalý, protože nic neumí. Každý zápas prohrajou a férově nehrajou. Hráči už to všechno vzdali, 30

aby více neprohráli. Trenér ten radost má, už se o ně nestará. Anna Sádecká, 8. tř. Fotbalový příspěvek Kusák na střídačce řval, že by pořád hrál. Když se dostal na hřiště, stříkalo mu bláto po hlavě. Až se z toho rozkoukal hetrik z toho dal. Z jeho velké radosti, trenér ho dal do Chrasti. Tejnice o něj stála, že mu půl prasete dala. Za nové kopačky ho prodal. A když nové kopačky měl, hetrik z toho nastřílel. Roman Kusý, 8. tř. Plavání Třpytí se čistá voda, skáče do ní první Eda, Všichni křičí, jásají, ostatní se přidají. Letní vzory, značkové plavky, to je něco pro holky. Na kluky to neplatí, mají radši nanuky! V plavání se čeká závod, předtím ještě v plavkách průvod. Kdo zvítězí, nikdo neví, to je krásné na plavání! Eliška Nováková, 8. tř. 31

32

33

34

35

Rosík, občasník ZŠ Rosice Redakční rada: Rázková Adéla, Stroukalová Veronika, Vybíralová Lucie, Drahošová Nikola, Novák Milan, Chytilová Barbora, Paclíková Michaela, Michlerová Barbora pod vedením D. Brdíčkové, L. Němcové, M. Richterové a H. Bouškové

Adresa školy: Rosice 97, 538 34 Telefon: 469 667 445 Email: [email protected], www.skola-rosice.net

36