Základní škola a mateřská škola Chornice rok 2010/2011
Číslo 6
Obsah tohoto občasníku: Obsah, redakce………………………………………………………….. 2 Den učitelů …………………………………………………………….. 3 Školní akcičky: - Ekocentrum Renata ……………………………………………………. 4 - masopust ………………………………………………………………. 5 - matematická soutěž Klokánek ………………………………………… 6 - 7 - poznávání živočichů …………………………………………………. . 8 – 9 Velikonoce ……………………………………………………………… 12 – 15 Okénko zajímavostí ……………………………………………………. 16 Pranostiky ………………………………………………………………. 17 Skrývačky ………………………………………………………………. 18 Osmisměrka …………………………………………………………….. 19 Omalovánka …………………………………………………………….. 20
Redakce – kdo se podílel na tvorbě? Zdenka Karafiátová, Žaneta Pokorná, Lubomír Goš, Klára Schneiderová, Radek Schreiber, Simona Ševčíková, Nikola Eliášová, Tereza Drobníčková, Vendula Kudláčková, Zuzana Zapletalová, Petra Plisková, Veronika Knollová, Marie Machálková, Petr Goš. p. uč. Mgr. Alena Továrková Vážení čtenáři školního časopisu, redakce dala hlavy dohromady a je tu opět další číslo Zeleného Chorňáčku. Najdete tu ještě ohlédnutí za událostmi v měsíci březnu a aktuální události z měsíce dubna. Jedná se o školní akce, do kterých se žáci rádi a ochotně zapojili. Další událostí v dubnu jsou samozřejmě Velikonoce. Redakce pro vás vyhledala na internetu informace ohledně těchto svátků jara. Za celou redakci vám přeji příjemné prožití těchto svátků a již pro vás chystáme další číslo!!! Mgr. Ludmila Faltýnková
2
Oslavme naše učitele, zaslouží si obdiv. 28. března 1592 se někde na Moravě narodil velký "učitel národů" Jan Ámos Komenský. V Českých zemích a na Slovensku (a možná i jinde) se proto tento den už dlouho slaví jako "Den učitelů" (neplést s podstatně mladším "Mezinárodním dnem učitelů", který je celosvětově slaven 5. října). Učitel je jedno z nejdůležitějších povolání. Měl by žáky učit a vychovávat tam, kde nestačí klasické základy poskytované rodinou, plus případně by bylo fajn, kdyby vyspravil to, co rodina zkazila. Obvykle pro to nemá ani vhodné podmínky, ani vhodné žáky. Placen je zoufale a občas na něj pořádají nájezdy rodiče, co se domnívají, že problém není v jejich něžné a maximálně "snad jen trochu živější" ratolesti, ale v učiteli. A mimo to: že jsme měli dobrého učitele, si často uvědomíme až delší dobu poté, co jsme vystudovali. Tak mě napadá, jaký je vlastně dobrý učitel? Ten, co naučí? Ten, co je oblíbený? Kombinace obou? Kdo ví. Můžeme o tom mudrovat do aleluja. Ale jsme-li žáci či studenti, úplně nejlépe svůj čas využijeme, když se zamyslíme nad tím, jaký je dobrý žák. A pak se jím pokusíme být. Aby se s námi ti dobří učitelé nedřeli zbytečně.
Z internetu Žaneta Pokorná, 9. třída
3
V pondělí 21. března k nám do školy přijeli dva páni z Ekocentra z Bělé u Jevíčka. Připravili si pro nás soutěž. Do soutěže se mohly zapojit vesnice z okolí: Křenov, Březina, Slatiny, Bělá u Jevíčka a také my z Chornic. Úkolem bylo nakreslit komiks, na kterém bude vyznačené, jak vznikl znak Chornic, podle naší fantazie. Byl to dobrovolný úkol, ale my jsme byli velmi aktivní a kreslili jsme ho ve výtvarné výchově. Úkol také obnáší práci a snahu. Vítězové soutěže vyzkouší, uvidí, uslyší a ochutnají spoustu věcí. Také potom vytvoří znaky obcí z keramiky, které se potom pověsí na ochranné plůtky kolem nově zasazených stromů. Jako hlavní cenu pro nejšikovnějšího tvůrce komiksu mají připravené velké dobrodružství. Pomocí proškolených instruktorů se bude dát vylézt do koruny buku, kde navštíví stromostan, tj. místo, kde si budou moci sednout, lehnout, nasvačit. Je to velmi zajímavé, myslíme si, že by bylo zajímavé to vyhrát. Děkujeme za skvělou příležitost!:) V příloze si můžete přečíst a prohlédnout výtvor žákyň Žanety Pokorné a Veroniky Knollové.
Zpracovaly Simona Ševčíková a Nikola Eliášová, 8. třída
4
Dne 4. 3. 2011 se na prvním stupni ZŠ Chornice konal masopust. Žáci i učitelé přišli v různých maskách, mohli jsme si všimnout například spousty strašidel, víl, princezen, čarodějnic, známé kreslené postavičky Pikachu, až po Ozzáka z Comebacku. Děti se vrátily do předškolních let díky návštěvě mateřské školky a prošly i vesnicí. ← Před startem
← Nejtvrdší koledníci
← Přehlídka masek
Zpracovaly Žaneta Pokorná a Zdenka Karafiátová, 9. třída
5
Klokánek je matematická soutěž, která se dělí podle věku na kategorie- Benjamíni, Kadeti. Klokánka se zúčastňuje několik zemí po celém světě. Čas na vypočítání úkolů je 60 minut. Také se může postoupit do krajského kola. Pro nás byla tato soutěž velmi namáhavá, museli jsme zapojit všechny mozkové závity, abychom příklady vypočítali. Na začátku má každý 24 bodů. Za správnou odpověď se postupně přičítají body a za nesprávnou odpověď se odečítají, také se nemusí nic přičíst ani odečíst (to je když na úkol neodpovíme). My jsme byli v kategorii Kadeti a měli jsme 24 úkolů. Nejtěžší byly úkoly za pět bodů, ve kterých jsme byli skoro všichni bezradní. Klokánek nás velmi bavil a jsme rádi, že takové soutěže jsou, neboť potom poznáme, co všechno jsme se nenaučili. Paní učitelka je z nás úplně bezradná, neboť nám v hodinách všechno pracně vysvětluje několikrát za sebou, ale my to stejně nechápeme. Poté je nám líto, že jsme nedávali pozor. Myslíme si, že je to podobné snad ve všech třídách našeho věku. Už se moc těšíme na další soutěž, protože příště se budeme všichni snažit!:))
Zpracovaly Simona Ševčíková a Nikola Eliášová, 8. třída
6
Matematický klokan 2011
Každým rokem píší žáci Základní školy Chornice Matematického klokana. Je to test, který ověřuje matematické znalosti a logické myšlení žáků. Čas na vypočítání úkolů je 60 minut. Také se může postoupit do krajského kola. Klokánek se dělí na dvě kategorie: Benjamín - 6. a 7. třída a Kadet - 8. a 9. třída. Klokánek nás velmi bavil a jsme rádi, že takové soutěže jsou, neboť potom poznáme, co všechno jsme se nenaučili. Paní učitelka z nás byla úplně bezradná, neboť nám v hodinách všechno pracně vysvětluje několikrát za sebou, ale my to stejně nechápeme. Poté je nám líto, že jsme nedávali pozor. Podle nás jsou šikovní všichni, co se testu zúčastnili bez ohledu na to, na kterém byli místě. Kategorie KADET
Kategorie BENJAMÍN
1) Goš Lubomír
70 b.
1) Kadlec Lubomír 51 b.
2) Knollová Veronika Pokorná Žaneta 3) Karafiátová Zdenka
64 b. 64 b. 53 b.
2) Pešková Jana 3) Znojilová Jiřina
43 b. 42 b.
Zpracovaly Klára Schneiderová, 9. třída a Tereza Drobníčková, 8. třída
7
V pondělí 14. 3. 2011 se na druhém stupni konala soutěž v poznávání živočichů. Žáci, kteří chtěli, se mohli zúčastnit. Probíhalo to na počítačích. Celkem tam bylo čtyřicet živočichů. Zdálo se to mírně náročné, ale stačilo se jenom naučit.Objevili se tam živočichové od ryb až po savce. Plný počet byl 79 bodů, kterého nedosáhl nikdo, ale i přesto dostala trojice žáků: Marie Machálková ( 6.tř.) - , Vendula Kudláčková (8. tř.) - a Žaneta Pokorná( 9. tř.) - bodů. Do Moravské Třebové pojede Marie Machálková, Vendula Kudláčková, Žaneta Pokorná, Veronika Knollová (9. tř.), Tereza Drobníčková (8. tř.) a Pavla Továrková (6. tř.) dne 21. 3. 2011. Přejeme jim mnoho úspěchů.
Vendula Kudláčková a Tereza Drobníčková, 8. třída
8
Velkým úspěchem skončilo pro chornické žačky oblastní kolo v poznávání živočichů, konané 21.3. v DDM Moravská Třebová. Ve kategorii 6. tříd zvítězila Marie Machálková, jejíchž úspěch podtrhla druhým místem Adriana Václavková. Obě děvčata budou školu reprezentovat v okresním kole v Litomyšli. Dařilo se ovšem i starším žákyním, jen o jediný bod uteklo okresní kolo Vendule Kudláčkové, která stejně jako Žaneta Pokorná skončila ve své kategorii na třetím místě. Děvčatům děkuji za vzornou reprezentaci školy a v okresním kole přeji hodně zdaru. Mgr. Alena Továrková
9
Žáci II. stupně se zúčastnili soutěže psaní dopisů na dvě různá témata podle věkových kategorií (6. – 7. třída, 8. – 9. třída). Soutěž vyhlásila Česká pošta a celkem se (dobrovolně) zúčastnilo 9 žáků. Zde přinášíme jen ochutnávku z jednotlivých kategorií. Nectava 7. 3. 2011 Milý baobabe prstnatý!
Jak si žijí stromy? Jaký to je pocit být celý život uvězněný v kůře? Já kdybych si mohla vybrat, co chci být za strom, určitě bych zvolila Wollemii vznešenou. Být jedním z nejstarších a nejvzácnějších stromů na světě a být propojena s vyhynulou minulostí. Žít si v národním parku, být vysoká až 40 metrů, trávit na světě třeba tisíc let, nebo růst v utajení před světem, na místě, o kterém ví jen pár lidí. Stáří její čeledi spadá do doby, kdy se na zemi proháněli dinosauři. Na rozdíl od nich měl tento strom štěstí – přežil a může se tak vznešeně označovat živoucí zkaměnělinou. Tohle celé svědčí i o tom, že tento skvost se musel vyrovnat s drsnými podmínkami, jako byla doba kamenná, je tedy i ohromným bojovníkem. Pokud bych se Wollemií stala, žila bych si jako ona - svobodně na utajeném místě, o mém přesném výskytu by vědělo pouze několik zasvěcených lidí a byla by věnována mi maximální ochrana a pozornost. Ale má to i své nevýhody. Kdybych měla žít v národním parku, jak dlouho by mě bavilo nechávat se okukovat spoustou lidí? Určitě bych na tom ale byla líp než leckteré běžné stromy v lese. Některé musejí růst pod vrstvami prachu, který na ně lítá ze silnic. Spodní vrstvy větví mít schované pod vrstvou odpadků a nechat do sebe kopat a na kmeni mít vyryté vzkazy nožem. Také bych se obávala každých Vánoc, toho, kdy i ke mně zamíří člověk s pilkou, aby si mě potom doma postavil do obývacího pokoje a navěsil na mě spoustu ozdob. Nezajímá je, jak dlouho mi trvalo, než sem vyrostl do výšky alespoň 3 metrů. Nevýhodou Wollemie je, že má velmi nejistou budoucnost. Malý požár nebo nemoc má za následek jejich zánik. Ale tak to je u všeho. Kdykoliv se může něco zvrtnout a všechno tím ukončit. Svým způsobem každý žijeme nejistý život, jako Wollemie. Zároveň by mě také zajímalo, kolik tajemství by do mě bylo našeptáváno a kolik síly bych rozdala objímajícícm lidem. Žít stereotypní život stromů by mě ale asi nebavilo. Představa stát třeba 30 let na stejném místě v lese a jen se kývat ve větru, mě děsí. Ale kdo ví, kolik dobrodružství strom během svého života zažije! Kolik zvířátek schová pod své dlouhé větve plné jehličí a kolik věcí ze své výšky zahlédne? Na všechny tyto otázky znají odpovědi pouze stromy. To se my, lidé, ale nikdy nedozvíme, protože strom tajemství pouze přijímá, ale nevydává. Do tvého budoucího života Ti přeji spoustu dalších let, pevné a silné kořeny, výživnou půdu, kvalitní olej, pevné lýko a kvalitní netopýry k opylovávání.
S pozdravem a přáním všeho dobrého Tvá Wollemie vznešená
10
Chornice 10. 3. 2011 Ahoj babi, chtěla bych Ti napsat o tom, jak jsem seděla na naší zahradě pod starou třešní. Mamka s bratrem odjela na nákup a taťka je v práci. Já jsem využila chvilky pro sebe. Jak mě znáš, mám u sebe knížku. Pohodlně jsem se opřela o kmen stromu a ponořila se do děje knihy. Třešeň zrovna kvetla a krásně voněla. Bylo slyšet včelky, jak pilně vykonávají svou práci a létají z květu na květ. Připadala jsem si jako ve včelíně, až jsem přestala úplně číst. Rozhlížela jsem se kolem a na protějším stromě si budoval hnízdo ptáček – zřejmě drozd. Od lesa se ozývala kukačka a vysoko v oblacích hlas káněte. Sluníčko krásně svítilo a hřálo, ptáci švitořili a já jsem usnula. Zdálo se mi, že strom, pod kterým sedím, mne omotává svými kořeny a větve mi nabízejí krásné červené třešně. Bohužel jsem měla i ruce omotány kořeny a já si je nemohla utrhnout. Tu se zjevila třešňová víla, která vzhledem i oblečením připomínala třešni. Místo stopky měla zelené vlasy a místo zubů pecky. Ze zajetí kořenů mě prý vysvobodí pod podmínkou, že kolem celého stromu vysbírám všechny pecky. Úkol jsem splnila a nasbírala obrovskou hromadu pecek. Kde se vzal, tu se vzal, přihnal se silný vítr a všechny pecky mě chtěly zavalit. Vtom mě ze snu probudilo houkání motorového vlaku. Ještě, že tak! Bůh ví, jak by to v tom pomotaném snu dopadlo! Máš, babi, také někdy takové podivné sny? Vstala jsem, popadla knížku a utíkala domů. Doma jsem si to namířila rovnou do sklepa. A víš pro co? Pro třešňový kompot! Na čerstvé třešně si ještě ale pár měsíců počkám. S pozdravem Tvá vnučka Maruška
Vrážné 28. 2. 2011 Ahoj buku u vody! Navazuji na naše setkání, ve kterém jsme se nestihli pobavit o mém vzniku a životě. Můj život se zrodil z krásné smrkové šišky. Mé další trvání se změnilo ze semínka na malinký stromeček. Postupem času se ze mne stával malý smrček, který sílil a každý rok mi přibýval další a další letokruh. Po třech letech mě zasadili do velké aleje na rozlehlé Ukrajině. Mí kamarádi, kteří tu bydleli se mnou, rostli rychleji než já. Byl jsem takový stromový lilipután. Pět let okolo mě chodili lesníci, ale naštěstí mě nepořezali jako slabý kus.O chvíli později za příznivých podmínek jsem zmohutněl a přerostl jsem i své sousedy. Moje dokonalá výška a tloušťka zaujala i světoznámého stavebního architekta. Rozhodl o tom, že mé dřevo použije na nejvyšší stavby Evropy. Mé požadované vlastnosti odpovídaly přesně. Cestoval jsem různými dopravními prostředky přes dva měsíce. Nyní se nacházím ve Spojených arabských emirátech. Celých dvě stě let, co jsem trávil na Ukrajině, teď budu užitečný jako nábytek v největším mrakodrapu. Milý buku, zajímaly by mě i Tvé zážitky z našeho dětství. Měj se hezky a napiš, kde se nacházíš a za jakým účelem Tě pokáceli. Slabý zdatný smrk
11
Hlavní barvou Velikonočních svátků je bezesporu žlutá, která by na žádném stole neměla chybět. Pokud máte štěstí, můžete si natrhat čerstvě rozkvetlé pampelišky. Pokud u vás ještě nevykvetly, žluté narcisky již seženete v každém květinářství či květinovém stánku. Stačí po květech naaranžovat do sklenek a rozestavit na stoly a i jinde po bytě. Zelená barva symbolizuje čerstvě vzrostlou trávu, pučící listy stromů a keřů, no a k velikonoční výzdobě jistě patří i miska zeleného osení. Lze jej zakoupit, avšak naprosto jednoduše a hravě si jej připravíme i sami doma. Do misky dáme čerstvou zeminu, nasypeme zrníčka osení, které je běžně k dostání, lehounce zasypeme hlínou a pravidelně zaléváme. Osení celkem rychle vyrůstá, proto jej pravidelně zastřihujeme. Do krásně vzrostlého osení můžeme naaranžovat malované kraslice, malé zajíčky či kuřátka. Důležitá je fantazie a cit pro barvy.
Červená barva • odvar ze slupek červené cibule a octa, červeného zelí • šťáva z červené řepy, borůvek nebo bezinek Tmavě zelená barva • odvar z mladého žita • voda ze špenátu • odvar z olšové kůry • odvar z kopřiv Světle zelená barva • odvar z lipového květu, kmínu nebo šafránu Žlutá barva • odvar z cibulových slupek (vejce v něm ale povaříme jen krátce) • odvar z šafránu • rozdrcené bobule jalovce nebo kurkumy Fialová barva • odvar z lipového květu, kmínu, šafránu nebo černého bezu Hnědá barva • odvar z cibulových slupek a čaj 12
Zelený čtvrtek. Původ tohoto názvu není přesně znám, ale usuzuje se, že je asi odvozen od zeleného mešního roucha, který nosili ten den faráři. Ve čtvrtek bychom měli jíst samou zelenou stravu, jako například zelí, špenát a podobně. Člověk by potom měl být silný a zdravý. Zajímavostí je, že právě v tento den uslyšíme naposled kostelní zvony. Když při jejich zvuku zacinkáme mincemi, pranostika praví, že jich potom v následujícím roce budeme mít hodně.
Veliký pátek se můžeme ochránit před nemocemi, pokud časně ráno skočíme do potoka. Pokud máte v rodině chlapce, který se nebojí potápět, řekněte mu, ať vyloví ze dna pusou kamínek a hodí ho levou rukou za sebe. Prý ho potom nebudou bolet zuby. Protože nemůžeme slyšet zvonit zvony, mají děti řehtat řehtačkami.
Bílá sobota je dnem úklidu. Každá hospodyňka uklízela světnici a celý dům, bílily se stěny pokojů a domů. Sobota byla zároveň i příprava na Boží Hod Velikonoční v Neděli. Chlapci pletli pomlázky, děvčata zdobila vajíčka. VV ten den také skončil dlouhý půst a večer se v kostelech se zapáleným posvěceným ohněm před vchodem či uvnitř konala mše.
Boží Hod Velikonoční byl vyvrcholením svátků. Světily se posvátné pokrmy jako beránci, mazance, chleba, víno a vejce. Děvčata už byla připravená na pondělní výprask a chlapci si naposledy přeříkávali koledu na pondělí. Velikonoční pondělí, kdy kluci šlehali dívky proutěnou pomlázkou, často vyrobenou z vrbového proutí. Dělalo se tomu proto, aby ženy byly příští rok silné a zdravé. Odměnou za výprask jsou malovaná vajíčka. V některých oblastech ale naopak děvčata chodila s pomlázkou či polévala muže studenou vodou. Zpracovala Zuzana Zapletalová, 8. třída
13
Materiál: vejce, voskovky, tužka nebo špejle, špendlík s kovovou hlavičkou. Vajíčko odmastíme ve vodě s Jarem a necháme uschnout. Voskovky rozehřejeme v kovové misce. Do špejle nebo tužky zapíchneme špendlík, který namáčíme v roztavené voskovce a vytváříme s ním tečky na skořápce. Hotové vajíčko navlékneme na stužku.
Materiál: slaměný věnec (můžeme si ho vytvořit sami, nebo koupit v květinářství), růžové stužky různých šířek a odstínů, aranžovací drát, fólii na potraviny, skleněné korálky v barvách od bílé po tmavě růžovou, nůžky. 1. Pomocí aranžovacího drátku si vytvořte dva druhy mašlí. 2. Vezmeme folii na potraviny, a nasypeme do ní korálky. 3. Fólii s nasypanými korálkami sbalíme do balíčku. 4. Převážeme drátkem a odstřihneme přebytečnou folii 5. Balíčků vytvořte větší množství a střídejte v nich barvy korálků, poté vždy po 3 - 4 kusech svažte drátkem do "kytičky". 6. Drátek, kterým jste vázali, nechte pod květem asi 5cm přečnívat, pomůže vám to při upevňování na věnec. Věnec rozdělte na třetiny a do každé zapíchněte jednu korálkovou kytičku. 7. Pokud chcete, aby věnec po dokončení visel na dveřích, musíte korálky ještě pevně převázat drátkem, ozdoby z nich jsou poměrně těžké. Volný prostor doplňte třemi výraznými mašlemi. 8. Vzhledem k tomu, že zdobený korpus je sám o sobě zajímavý, nepokryjte ho celý, ale naopak nechte vyniknout kontrastu mezi materiál.
14
500 g polohrubé mouky, 100 g másla, 1/4 litru mléka, 50 droždí, 0 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 2 žloutky, strouhaná kůra, trocha soli, 50 g sekaných loupaných mandlí na posypání, 1 bílek na potření těsta Droždí promícháme se lžící cukru, přidáme trochu mléka a mouky. Kvásek necháme vzejít na teplém místě. Do mísy dáme ostatní přísady, přidáme vzešlý kvásek a vypracujeme pružné těsto. Posypeme moukou, přikryjeme utěrkou a dáme na teplé místo kynout, až těsto zdvojnásobí svůj objem. Vykynuté těsto rozválíme na vále posypaném moukou a skleničkou vypichujeme kolečka. Přendáme na plech, ještě chvíli necháme kynout. Rádýlkem uděláme rýhy, potřeme rozšlehaným bílkem s troškou mléka a posypeme mandlemi. V předehřáté troubě upečeme dorůžova. Jidáše se tradičně podávají čerstvé a s medem. Zpracovala Klára Schneiderová, 9. třída
15
Dozvěděl jsem se o novém filmu Odcházení a našel vám k tomu informace: Podle vlastního scénáře snímek natočil exprezident a dramatik Václav Havel, který tak v oblasti filmové režie debutuje. "Je to pro mne velmi zajímavá a pozoruhodná zkušenost," uvedl Václav Havel s tím, že pro natáčení bylo nesmírně důležité, že byl po celou dobu obklopen nejlepšími profesionály v oboru – nejen kameramanem Janem Malířem, střihačem Jiří Brožkem, ale všemi, kteří se na natáčení podíleli. „Jde o jeden z nejnáročnějších projektů, jaký jsem realizoval. Rozpočet se podařilo zabezpečit v rekordně rychlé době, obvykle sháním finance tři roky, v tomto případě jsem na to měl tři měsíce. Celé natáčení nakonec proběhlo bez větších problémů. Obávali jsme se o zdraví pana prezidenta, ale zvládl to fantasticky a podrželo nás i počasí," uvedl producent Jaroslav Bouček. Natáčelo se během července a srpna v památkově chráněném objektu vily Čerych v České Skalici, závěrečné záběry pocházejí ze zámku v Ploskovicích. Snímek Odcházení vypráví o Dr. Vilému Riegerovi, který zastával dlouhá léta funkci kancléře, ale o svoji pozici přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. Rieger se snaží na sobě nedat nic znát, ale v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, ve které žil řadu let, a musí se účastnit procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve filmu se snaží Havel zachytit nejenom odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji fenomén změny. Do hlavních rolí obsadil Václav Havel svoji manželku Dagmar Havlovou, Josefa Abrháma nebo Jaroslava Duška. Ve filmu si dále zahráli Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Ivana Uhlířová, Jiří Macháček, Stanislav Zindulka, Miroslav Krobot, Jan Budař, Oldřich Kaiser, Barbora Seidlová, Jan Kraus, Josef Polášek a Pavel Landovský Premiéra snímku Odcházení je plánována na březen roku 2011. Z internetu Radek Schreiber, 7. třída
16
Svatého Marka deštivo - sedm týdnů blátivo. Jiří a Marek - mrazem se zalek. Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha. Na Velikonoce jasno - bude laciné máslo. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok. Po teplém Marku se často ochlazuje. Pršívá-li 1. dubna, bývá mokrý máj. Co se před svatým Jiřím zazelená, to se po něm ztratí. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Na svatého Jiří rodí se jaro. Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha. Velký pátek vláha - úrodu zmáhá. Svatý Jiří na bochník míří. Březen - za kamna vlezem; duben ještě tam budem. V dubnu hrom - nebojí se mrazu strom.
Z internetu Zuzana Zapletalová a Vendula Kudláčková, 8. třída
17
V následujících větách jsou ukryté čtyři kočkovité šelmy. Najdete je? Krysa našla stopu malého zajíce. Za ty kupóny dostanu slevu. Ty granáty jsou jenom cvičné. Starou babu Jagu rozhodně dárkem překvapíme. Podaří se vám v každé z těchto vět objevit drobný hmyz? Možná vám to půjde rychleji s kamarádem nebo třeba s rodiči! Zdeněk bydlí v Čelakovském ulici. Přidej volume, Karel zpívá! Potkal jsem Ivetu v osamělém lesíku. Arašíd loupu zručně už od dětství. Dnes strávím večer v otočném křesle. Mladý hraboš vábí samici. Ta naše husa rančera Johna štípla. Hluboké koryto zakryje vysoká navážka půdní hmoty. Puškvorec roste u vody. Znáte skrývačky? V následujících pěti větách je schováno pět potravin… Elvíra má slovenského dědečka. Prý že dneska přijede na návštěvu. V pátek s ním budeme doma, sobotu strávíme na výletě v hlavním městě. Petrovi něco spadlo do oka, šel s tím k lékaři. Mámo, u kapličky silně zahřmělo! Skrývačka zvířat, najdi ve větách zvířata: Vašek mele veliké množství zrní. To se lechce otáčí klikou a trnka se jen přidávají. To my šeptáme, protože Vašek chce mít klid. Jinak pořád křičí a ty lumpe sakra nemůžeš být ticho!!!
Z internetu Petra Plisková, 7. třída
18
Z internetu Lubomír Goš, 9. třída a Radek Schreiber, 7. třída
19
Z internetu Klára Schneiderová, 9. třída
20
