2011 číslo 6

MUCIN - květen 2010/2011 – číslo 6

ÚVOD Milí čtenáři, jako kaţdý měsíc i tentokrát se pro Vás s láskou přichystával školní časopis MUCIN. Květnové číslo si pro Vás připravilo malé překvapení. Jak jistě někteří z Vás vědí, tak Palma maturuje. Je to strašná škoda, protoţe byla pro MUCIN opravdu přínosná a převzít po ní otěţe nebude lehké. Nemusíte se ale bát, Váš oblíbený školní časopis bude pokračovat i nadále. Kaţdý z Vás asi ví, ţe se blíţí prázdniny, na které se všichni těšíme uţ od 1. září, přesněji tedy od chvíle, kdy si začneme uvědomovat, ţe škola zase začíná. Ale uţ brzo se zase budeme moct vyhřívat na rozpáleném slunci, u bazénu, nejlépe ještě se skleničkou mojita v ruce. Počasí uţ k tomu jenom nabízí. Ta horší zpráva ale je, ţe ať chceme nebo ne, tak ty ředitelské testy, kterými nás teď učitelé jenom zahrnují, prostě napsat musíme. Měli bychom. Takţe zatnout zuby!

Prázdniny začínají za 20 dní !!! Nikki

1


OBSAH A REDAKCE Redakce: Šéfredaktor

Nikola Foldynová  Rubrika: Zaměřeno na …Converse  Song: Avril Lavigne – Smile  Osobnost: Pete Wentz  Film: Transformers 3

Korektura

Mgr. Rostislav Gromnica

Redaktoři

Kristýna Koryťáková  Poezie  Legenda - část 1. Kateřina Hudečková  Úvaha: Zamyšlení nad bezmocí a beznadějí Tereza Hankusová  Reportáž: Šavrdův pohár 2011

Design

Nikola Foldynová

Titulní strana

Lucie Kolaříková

Obsah: Úvod………………....str. 1 Obsah a redakce.........str. 2 Poezie...……………...str. 3 – 4 Song….........................str. 5 Film………………......str. 6 Reportáţ…………......str. 7 - 8

Nábor nových členů….str. 9 Osobnost měsíce……...str. 10 - 11 Zaměřeno na..………....str. 12 - 13 Úvaha…………….….....str.14 Legenda: část 1..…….…str. 15 – 18

E-mail: ahol [email protected]  Zde můţete posílat své příspěvky, stíţnosti, připomínky i komentáře. Váš názor nás zajímá.

2


POEZIE Anděl smrti Hurt Today was like any other day At least I thought it’d be But then you walk in and say: „You disappointed me“ That’s not what you’re supposed to I always tried so hard Every day on and on To make you proud But now, the hope’s all gone And I’m left broken I’m not a toy, ya know I’m a living human being With feelings and so But I guess, you can’t see it And that’s what hurts the most I swear I’ll be good, you won’t regret If that’s what it takes to be If you’ll say „you’re good, not bad“ It’d be first good word you gave me And that’s not exactly on anyone’s good list Tears slowly blur my vision Knowin‘ that you don’t really care It‘s most likely my prison Where I’m locked, alone and bare With no one to open up to After all, I thought today was the day When you’ll finally say those words But you didn’t and that made world turn grey It meant to give up no matter how it hurts Now I am left here all alone and hurt

To jednou časně zrána, kdyţ rosa pokrývala zem, já vyhlédl ven z okna a uzřel taj ten kráčet sem. Postava, jeţ do očí mi hledí, smilování nedává teď jiţ vím, ţe zbytí není, ţivota konec mi nastává. Ţivota uţíval si plnými doušky, radostí z bytí byl jsem opilý leč nedbalost zřídkakdy se odpouští, snad posečkáš ty ještě chvíli. Nech mne proţít mou ţivota hodinu poslední neb neţ najdu cestu svou, jiţ nad ránem se rozední. Slunce víckrát nezasvítí, ptáci navţdy utichnou víc neuzřím jiţ jarní kvítí, kráčím cestou osudnou. Naposledy pokochat se okolní tou přírodou, naposled dát sbohem matce, a vydat se napříč cestou svou. Dnes jiţ vím, co ţivot stojí, co na konci se skrývá, první den se slunce strojí, nad posledním se stmívá.

3


Pray for life I know I promised That I’ll take care of you

CHORUS…

But I can’t keep doin‘ it For the rest of your life, you knew

Don’t worry about it too much You know, nobody’s perfect

Now it’s time for you

It’s not only one step, no need to

To get serious about it all And make a dream come true

rush Yet it’s a long way and no turnin‘

This time, you’ll get to know

back

CHORUS: There’s something to hide you know deep inside you refuse to face the fight so pray for life

But no need to worry I’ll be with you all the time Maybe you won’t achieve glory But trust me, it’ll go just fine

CHORUS… I will wait for the day when you find the real way and stand for yourself You’re a big girl now So stand on your own feet Don’t worry, I’ll show you how

CHORUS: There’s something to hide you know deep inside you refuse to face the fight so pray for life

But it’s the last time I get the lead This is one of many lessons You’ll ever cross in your life

I will wait for the day when you find the real way

You’ll make mistakes, there’ll be tons But remember you’re not alone, so don’t cry

can’t we wait for the day when you do as you say

Palma

4


♫ … SONG …♫ You know that I'm a crazy bitch, I do what I want when I feel like it, All I wanna do is loose control, But you don't really give a shit, You go with go with go with it, Cause you're fucking crazy rock-n-roll

AVRIL LAVIGNE - SMILE

You said hey, What's your name, It took one look, And now I'm not the same, Yeah you said hey, And since that day, You stole my heart and you're the one to blame, Yeah. Chorous: And that's why... I smile, It's been a while, Since everyday and everything has felt this right... And now, You turn it all around, And suddenly you're all I need, The reason why-I-I-I, I smi-I-ile. Last night I blacked out I think, What did you what did you put in my drink? I remember making out and then, I woke up with a new tattoo, Your name was on me and my name was on you, I would do it all over again.

You said hey, What's your name, It took one look, And now i'm not the same, You said hey, And since that day, You stole my heart and you're the one to blame, Yeah. Chorous You know that I'm a crazy bitch, I do what I want , when I feel like it All I wanna do is loose control, You know that I'm a crazy bitch, I do what I want , when I feel like it All I wanna do is loose control-o-ol.

I smi-I-ile. Nikki

5


FILM Akční / Sci-fi / Dobrodruţný USA, 2011 Režie: Michael Bay Hudba: Steve Jablonsky

 

V kinech od 30. 6. 2011 Hrají: Shia LaBeouf, Hugo Weaving, Tyrese Gibson, Frances McDormand, John Malkovich, Ken Jeong, Alan Tudyk, John Turturro, Peter Cullen, Kevin Dunn, Patrick Dempsey, a další.



Obsah: Podtitul třetího dílu nese název „Temná strana měsíce“, coţ logicky znamená, ţe se děj bude odehrávat od nějaké situace, která se na měsíci stala, nebo z Měsíce sestoupí mimozemšťani, kteří budou komandovat zemi svou technikou. Ve skutečnosti jsou správně obě moţnosti. Před pár lety objevila posádka Apolla 11 na Měsíci mimozemské vesmírné plavidlo . A jak uţ to v takových filmech bývá, nechala si to samozřejmě pro sebe, konkrétně tedy pro tajné sluţby. Autobotům, kteří uţ několikrát zachránili Pozemšťany před jejich konkurenty Deceptikony, se to ale samozřejmě nelíbí. Tato chyba je jimi označována jako taková, který by mohla zničit celou lidskou rasu. Kromě starých známých v čele s Optimem Primem a Bumblebeem se na scénu vrací jejich největší lidský spojenec Sam (Shia LaBeouf). Bohuţel uţ po boku Sama neuvidíme Mikaely (Megan Fox), jejíţ příčinu odchodu ví jen sama Megan a reţisér. Sam ale nezůstane sám – po jeho boku uvidíme Carlu (modelka Rosie Huntington – Whiteley), která se stane příčinou, ţe se Sam opět angaţuje do nekonečného boje mezi Autoboty a Deceptikony. Ti se totiţ rozhodnou zlikvidovat celé Chicago, ve kterém se Carla ‘nečekaně‘ nachází a Sam se jí chystá zachránit (jak překvapivé) a s ní i celou lidskou rasu.

Nikki

6


ŠAVRDŮV POHÁR 2011 Ti, kdo byli na recitační soutěţi jistě ví, o co jde, ale těm co tam nebyli, bych chtěla přiblíţit, jak taková recitační soutěţ probíhá. Jak jistě víte v březnu proběhla na naší škole recitační soutěţ, které jsem se, mimo jiné, účastnila i já a má spoluţačka Lucie Krentušová. Obě jsme postoupily a tudíţ obsadily v tomto školním kole 3. a 4. místo. Ale jak taková soutěţ vlastně probíhá? Recitační soutěţe školního kola se účastnilo cca 15 ţáků a ţákyň všech ročníků SOŠ AHOL, ale jen ti nejlepší mohou postoupit. Tímto bych ovšem nechtěla někoho nařknout. Já jsem reprezentovala třídu PL2 básní Na kočku paní Reynoldsové, kterou napsal John Keats a mohu říct ţe, tato báseň mně nadchla jak svým obsahem tak i tím ţe měla v sobě ukryto spoustu citů. Koneckonců Lucka taky měla úţasnou báseň, která byla o tom, jak se cítí zamilovaná holka v prvním týdnu. Ani byste nevěřili, jak tato báseň zaujala. Jak uţ jsem uvedla, obě jsme postoupily. A nyní k tomu, jak probíhal Šavrdův pohár. Bylo krásné ráno a já si ještě poslední chvíli opakovala svou báseň, kterou jsem dostala od Mgr. Sukové. Samozřejmě jsem ji uměla, ale pro jistotu jsem si s sebou vzala i text, abych podpořila sebedůvěru a v 6:55 se vypravila na autobus, který mě z Brušperku měl dopravit aţ na Ústřední ostravské nádraţí. V 8:00 jsem byla uţ na tramvajové zastávce a netrpělivě očekávala tramvaj číslo 2, která mně měla dopravit (bezpečně) na Svinovské mosty, kde nás měla čekat paní učitelka. Kdyţ jsem měla vystupovat před mosty, tak jsem si všimla ţe vedle mě sedí Lucka a ţe vlastně jedeme celou dobu spolu. Společně jsme se tomu zasmály a kdyţ jsme zamávaly na paní učitelku, řekla nám ţe rovnou můţeme zůstat v tramvaji a ţe pojedeme aţ na zastávku Poruba vozovna. Z konečné zastávky jsme se vypravily k místnímu Kulturnímu domu Ostrava – Poruba, kde mělo být v 9 hodin zahájení této soutěţe. Byli jsme tam s Luckou samozřejmě dřív (mezi prvními) a mohly jsme se rozhlíţet, kolik nás přibliţně bude. Kdyţ uţ se blíţil oficiální začátek této soutěţe, napočítala jsem všehovšudy něco kolem 20 recitátorů, nepočítala jsem samozřejmě nás dvě. Nejprve nás přivítala porota a potom uţ následoval konečný program, aneb jak bude tato soutěţ probíhat. Porota se skládala ze 3 členek, které působily v ostravských divadlech. Kdyţ uvedli jméno první soutěţící, stáhlo se mi hrdlo, protoţe jsem to byla právě já. K mému štěstí jsem byla vcelku ráda, ţe jsem první, a tak jsem se nadechla a vystoupala na jeviště. Kdyţ jsem viděla ty prosebné oči paní učitelky Sukové, snaţila jsem se podat co nejlepší výkon a taky se mi to povedlo. Po mém výstupu byla na řadě Lucka, která je herečka sama a podle mého názoru byla nejlepší. To ale nebylo zdaleka všechno! Během přestávky, která byla v 10 hodin jsme se seznámily s holkami ze Střední pedagogické školy Havířov. Lépe řečeno s holkou. Kdyţ jsem si poslechla

7


i II. kategorii, byl to pro mě neopakovatelný záţitek, protoţe to bylo něco úţasného. Byla tam totiţ holka, která to opravdu uměla ztvárnit a nakonec z ní vypadlo, ţe hraje v dramatickém krouţku. Musím potvrdit slova paní učitelky: „Je to neopakovatelný záţitek“, jelikoţ to byla pravda. Sice jsme nepostoupily, ale paní moderátorka nám řekla, ţe porotkyně jsou spravedlivé, a i kdyţ je to těţké vybrat z tolika lidí toho nejlepšího, podaří se jim to. Samozřejmě, ţe to přesně takhle bylo. Mezitím neţ porota hodlala vyřknout ortel, tak začala zábavná debata, zda by se v televizi mělo mluvit praţským slangem a nebo spisovně česky. Kaţdý měl (nečekaně) jiný názor, ale porota si stála tvrdě za tím, ţe je to veřejné a tudíţ se na to dívá celý národ a tudíţ by to mělo být spisovné. Nakonec jsme si poslechli, kdo zvítězil a komu se podaří dostat se do dalšího kola a s Luckou jsme se rozhodly, ţe by nebylo na škodu se těch porotců jít zeptat, co bychom měly zlepšit. Pro ţádnou to nebylo nic nového, ale přijaly jsme to s nadsázkou a vydaly se domů. Sice jsme nevyhrály, ale o tom je soutěţ nemohou vyhrát všichni!

SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM!! Tereza Hankusová PL 2

8


NÁBOR NOVÝCH ČLENŮ Redakce MUCINa hledá nové talenty pro letošní i nastávající roky. Nechceme přece, aby s letošním 4. ročníkem školní časopis skončil, nebo ano?

Přihlaste se buďto v BP1 anebo v kabinetě č. 307 – pan učitel Gromnica je vţdy připraven!

NENECHTE SVŮJ TALENT DŘÍMAT A PŘIHLASTE SE JEŠTĚ DNES.

ČEKÁME NA TEBE !!!

9


OSOBNOST MĚSÍCE Pete Wentz, celým jménem Peter Lewis Kingston Wentz III. se narodil 5. června 1979 ve Wilmette, v americkém státě Illinois. Moţná Vám toto jméno připadá povědomé. Jestli jste někdy slyšeli o kapele Fall out Boy, tak zřejmě právě ve spojení s jejich basovým kytaristou, vokálovým zpěvákem a autorem všech textů - Petem.

PETE WENTZ

Pete je nejstarší ze tří dětí. Na střední patřil do celostátního výběru fotbalistů. Po dokončení střední školy váhal mezi tím, jestli se věnovat hudbě nebo nastoupit na výšku. V roce 1997 pokračoval ve studiu politologie na univerzitě DePaul. Jeho láska k hudbě ho ale přemohla, a tak po prvním pololetí studium ukončil.

Jeho jméno je úzce spjato s chicagskou punkovou scénou, kde v jednu dobu působil hned v několika kapelách, jako je například Arms Angelus, Wellow Road Priest, Racetraitor a dalších, málo známých. V roce 2001 společně s Joem Trohmanem (hlavní kytarista) a Patrickem Stumpem zaloţil pop punkovou/rockovou skupinu Fall out Boy. Aţ později se k nim přidal i jejich bubeník – Andy Hurley. V roce 2004 Pete odehrál poslední koncert s Arms Angelus a naplno se začal věnovat nově vzniklé kapele. V roce 2003 vydali FOB svou první desku s názvem Fall ou Boy’s Evening Out with Your Girlfriend. Kapela se stala v Chicagu rychle známou a Pete se tak stal jejich frontmanem. Ke konci roku 2003 kluci z kapely podepsali nahrávací smlouvu s Island Records. Petův ţivot ale není tak lehký, jak by se mohlo na první pohled úspěšného hudebníka zdát. V únoru 2005 se pokusil o sebevraţdu. Předávkoval se antidepresivy. Strávil týden v

10


nemocnici a poté prohlásil: „Chtěl jsem zastavit mé myšlenky. Uţ jsem nechtěl o ničem přemýšlet.“ Svůj pokus o sebevraţdu poté i zhudebnil v písni 7 Minutes in Heaven, kterou můţeme slyšet na albu From Under the Cork Tree. Toto album vyšlo 3. května 2005, které se dostalo na deváté místo v americké hitparádě a hned první týden po vydání se jej prodalo přes 70 000 kusů. Důleţité j také Petovo hledání nových talentů v roce 2005, kde předvedl takové skupiny, jako jsou nyní Panic! At the Disco nebo Gym Class Heroes.

Diskografie Fall out Boy: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Fall Out Boy's Evening Out with Your Girlfriend Take This to Your Grave From Under the Cork Tree Infinity on High Folie à Deux Believers Never Die: Greatest Hits

Nejslavnější singly:             

Saturday (2003) Sugar, We're Goin' Down (2005) Dance, Dance (2005) This Ain't Scene, It's an Arm Race (2007) The Carpal Tunnel of Love (2007) Thnks for the Memories (2007) The Take Over, The Breaks Over (2007) Beat It (2008) I Don't Care (2008) America's Suitehearts (2008) Headfirst Slide Into Cooperstown on a Bad Bet (2008) What a Catch, Donnie (2009) Alpha Dog (2009)

Nikki

11


ZAMĚŘENO NA… Tuto značku znají všichni. Boty, tašky, mnoho dalšího a stoletá historie. Ano, řeč je o americké značce Converse. Historie je jako klasická story o dosaţení úspěchu v Americe. Firma prošla mnoha pády a hned poté se opět dokázala vyhoupnout na vrchol. Které jiné firmě se tohle povedlo? Seznam zase tak dlouhý není. Přitom všechno, co vedlo k zaloţení firmy, byla jen náhoda. Před 100 lety obchodník Marquis M. Converse pocházející z městečka Malden v americkém státě Massachussets vyrobil svou první botu. Legendy praví, ţe jednou Marquis uklouzl. Zranil sebe i svého oblíbeného poníka a rozhodl se vyrábět boty s gumovou podráţkou. Roku 1908 otevřel pan Converse továrnu nazvanou Converse Rubber Shoe Company, která zprvu vyráběla boty s gumovou podráţkou. Poté se zaměřila na výrobu bot pro tenis a později i na basketball. Roku 1917 spatřily světlo světa první Converse All-Star (‘klasické plátěnky‘), ze kterých se v 50. letech stal doslova kult. Koncem 60. Let měl dokonce Converse 90% podíl na trhu s basketbalovou obuví. Boty známé jako Chuck Taylor All-Stars navrhl známý basketbalista Chuck Taylor, který nosil boty Converse jako své nejoblíbenější. Právě proto mu firma dala moţnost navrhnout své vlastní boty. S podpisem Chucka Taylora se boty staly hitem. Spojení Converse (coby první firmy, která vyráběla tenisky) a Chucka Taylora (coby nejpolulárnějšího basketbalistu své doby) se stala nerozdělitelným. V dnešní době však boty Chuck Taylor AllStars nejsou určené pouze k basketbalu. Díky svému unikátnímu designu a pohodlnému, kvalitnímu materiálu se z bot Converse stal i nepostradatelný módní doplněk. Dá se říct, ţe byli jakýmsi ‘poznávacím znamením‘. V 50. letech se staly znakem mladých rebelů. Své majitele lákaly k úpravám, stejně jako basketbalisty – na jednobarevné plátno se psaly slogany, kreslily obrázky apod. Poskytovaly prostor pro ‘‘vyjádření individuality‘‘. Plátěnky si zamilovali i fanoušci rockabilly, v 60. letech to byli hippies, následující desetiletí si je přivlastňovali punkeři. Mnohokrát jsme Converse

12


boty mohli vidět i ve filmech. Řekla bych, ţe jsou dokonce ty nejpouţívanější. Například ve filmu Rocky v nich cvičil Sylvester Stallone, ve filmu Pomáda v nich John Travolta a spol. tančili na hřištích a ve West Side Story se podle jednotlivých barev rozlišovaly gangy. Kromě nízkých či kotníkových variant se objevily i modely do půlky lýtek. Vedle klasických plátěných Conversek se pouţívaly a dodnes pouţívají i materiály jako kůţe, vinyl, semiš nebo dokonce i konopí.

Modely Converse:  Nejznámějšími Conversky budou asi navěky All-Stars. Vedle nich ale existují i další modely.  The Weapon z roku 1986 patří mezi druhé nejznámější. Především díky jeho pouţití v basketbalu. V roce 2002 je objevila jejich první reedice a roku 2003 i druhá reedice pod názvem The Loaded Weapon.  Veškeré modely značky Converse se uţ dlouhá léta vyrábí v mnoha barvách, s mnoha potisky, dekorů nebo obrázků.  Dalším modelem je Converse Basketball Classic, které zachovávají původní tvar All-Stars.  Converse Performance Basketball jsou boty navržené pro hru na hřišti i v halách a důraz je kladen především na pohodlí, styl a ochranu.  Chuck Taylor All-Stars, taky známé jako ‚,Chucks‘‘; ,,Cons‘‘ nebo taky ,,Conies‘‘. Jsou idolem Ameriky. Prodalo se jich přes 750 milionu párů ve více jak 144 zemích.  Jack Purcel mají klasický tvar bot z roku 1935 - s kovovým páskem na přední části bot.  Limitovaní edice od Johna Varvatose je výsledkem spolupráce značky Converse a proslulého amerického módního návrháře.  Converse Re-Issue, Converse Sport Lifestyle, …  Converse One Star jsou populární u skate a surf komunity. Vyjádřuje alternativní ţivotní styl, který vyjadřuje především individualitu a kreativitu.

Nikki

13


ÚVAHA Zamyšlení nad bezmocí a beznadějí Bezmoc jde „jednoduše“ popsat jako pocit, kdy pro něco děláme maximum, ale pak z ničeho nic se nám všechno, co jsme pracně stavěli, zboří jako domeček z karet. A my nevíme, jak to napravit a co dělat. Většinou, pokud má člověk sílu a naději, začíná nový ţivot, ale co dělat ve chvíli, kdy uţ nám nezbývá nic? Lidé lépe snášejí trápení, kdyţ mají naději. Pokud člověk vidí svou budoucnost negativně, pak jeho ţivot ztrácí smysl. A kdyţ nemáte naději a víru, cítíte prázdno, jste otupělí a máte pocit, ţe ani nejste schopní cítit. Aţ tehdy, kdy „spadnete“, se pomalu rodí beznaděj. Jaký je mezi tím vlastně rozdíl? Obě „B“ jsou vyvolány strachem a strach jako spousta dalších pocitů je „pouze“ myšlenkový stav. Pokud bych udělala nějakou stupnici, obsahovala by: nejistotu, nervozitu, pochybnosti, úzkost, depresi, bezmoc a v neposlední řadě beznaděj. Můţu tedy říci, ţe beznaděj je horší… Představte si hradby. Čím lépe vidíte blíţícího se nepřítele, tím více pochybností o sobě a svých schopnostech máte. Dostávám se i k tomu, co všechno si je člověk schopen namluvit a svým vlastním lţím uvěřit jen proto, aby raději viděl jen tu „růţovější“ verzi. A pak, kdyţ nepřítel bouchá na dveře, objevují se první tři „strachy“. Pak prorazí bránu a my jsme v koncích. Kaţdý „bojujeme“ jinak. Někteří se bijí do posledních sil, jiní vidící jasnou převahu, se raději vzdají. Jasné je, ţe s nepřítelem se nemůţeme skamarádit či usmířit …Jedinou volbou je bojovat. Je tu kaţdý den, kaţdý den se pokouší prorazit naše hradby. Proto je důleţité mít u sebe přátele a lidi nám blízké, neboť kdyţ je s námi někdo ochoten sdílet utrpení, tím máme větší šanci na vítězství. A tak bojujme, i kdyţ nám nikdo neřekne, jak těţký váš boj bude, ale vy víte, ţe vţdycky máte šanci vyhrát. Nejtěţší je zvítězit nad sebou. Jednou, kdyţ jsem měla pocit, ţe jsem „na bitevním poli“ mi mamka řekla důleţitou větu „Na kaţdého je naloţeno tolik, kolik sám unese“. A čím déle poneseme břemena, batohy, nazvěte si to podle sebe, tím víc si budete váţit všeho, co bude následovat. Zkuste věřit, ţe to, co přijde, bude dobré, lepší a zaslouţené. Je to jako strom, kterému opadnou listy a celou zimu vypadá mrtvě, ale i ten se jednoho dne probudí k ţivotu a zazelená. Ovoce – to je to, na co všichni čekáme. Někomu pomůţe víra…v Boha, v sebe, v něco, co nás přesahuje a vy se na svět zase podíváte laskavýma a vděčnýma očima. Spousta z Vás si moţná říká „blbost“, ale řekněte, kdy jste se naposledy zastavili, vypadli z kaţdodenního stereotypu a místo do země, se raději podívali kolem sebe a na to, co je nad tím – na blankytně modré nebe…

Kateřina Hudečková

14


LEGENDA – ČÁST 1. Byl to den jako kterýkoli jiný. Mám tady příběh k napsání, ale ani jediné slovo do začátku a absolutně ţádný nápad na to, o čem by to mohlo být. K tomu všemu ještě ani čas není na mé straně. Tak se zdá, ţe zase napíšu nějaké fantasy. Není to zrovna můj šálek čaje, ale je to koneckonců to jediné, co mi jde, i kdyţ draci a podobné bytosti jsou pouze dobrý zdroj obţivy pro naivní spisovatele a obrovské korporace. „Další příběh pro puberťáky, nějaké hloupé fantasy. Musím ale uznat, ţe je to jasný úspěch.“ O chvíli později Po mnoha nápadech, jeden horší neţ ten předchozí, jsem si přečetla to, co stálo na papíře přede mnou a povzdychla. Tak to vypadá na další promarněný den. A kvůli čemu? Odloţila jsem ten téměř prázdný papír na stůl a usedla do svého oblíbeného křesla se svou oblíbenou knihou, coţ je podle mého názoru ta nejlepší věc na krácení času v deštivých dnech jako byl ten dnešní. Netrvalo to dlouho a udrţet oči otevřené se zdálo těţší a těţší, přičemţ ta poslední věc, kterou si pamatuji předtím, neţ jsem usnula, byl zvuk kapek dopadajících tiše na okenní parapet. V jediném okamţiku se zvuk jemného deště změnil v pravidelný cyklus kapek tříštících se o vodní hladinu jezera. Naprosto beze slov jsem zůstala stát, zírajíc na téměř magický obraz vodopádu přímo přede mnou. Malé kapky tiše dopadaly na hladinu v nepřetrţitém sledu jako by tančily. Strávila jsem snad hodiny jednoduše omámená, pozorujíc nekončící výtvor přírody a soustředíc svůj pohled na ty kapky, které po svém dopadu vytvářely malé kruhy jedna za druhou. Moţná jsem velice neúprosná, co se týče mytických bytostí, avšak i já dokáţu ocenit nespoutanou krásu okolní přírody. S úsměvem jsem vstala, udělala pár kroků k vodopádu a pomalu vztáhla pravou ruku k té vodní stěně, nechávajíc kapky dopadnout na mou obnaţenou kůţi. Pak mě náhle cosi chytilo za ruku a vtáhlo dovnitř. Tomu říkám překvapení. Kdyţ jsem pod svými teplými dlaněmi ucítila chladivě vlhkou trávu, otevřela jsem oči, netušíc, kdy jsem je vlastně zavřela a naprosto jasně připravena být zlá na kohokoli, kdo měl tu drzost mě tak nemile překvapit. Ve chvíli, kdy jsem otevřela oči, jsem uviděla nádherného rudého draka klidně přistát přímo přede mnou a s pusou dokořán jsem několikrát mrkla. „Vítejte zpět, Vaše Veličenstvo. Mé jméno je Saior,“ řekl drak a uklonil se. Tak to byla ta nejabsurdnější věc, kterou jsem kdy slyšela. „A co je tohle proboha za místo? Okamţitě chci vidět Vašeho nadřízeného. Nebudu tolerovat takové zacházení.“ Rozkazování lidem okolo mi vţdycky šlo. „Vaše načasování je perfektní, jak se dá od Vašeho Veličenstva očekávat. Teď si prosím naskočte, tlačí nás čas,“ řekl drak a otočil se. Nevědíc, co říct jsem bez jediného slova nasedla. Musím uznat, ţe jsem byla trochu zaskočena celou tou absurdní situací a po krátkém okamţiku ve vzduchu, o kterém jsem byla přesvědčena, ţe je pouhý laciný trik, jsme přistáli před nádherným a opravdu honosným hradem.

15


„Jsme zde,“ informoval mě Saior a znovu se poklonil. Seskočila jsem z jeho zad a rozhlédla se kolem sebe. V obrovské zahradě byla překrásná fontána s úţasnými sochami všude okolo, kytkami jakékoli barvy, kterou si jen člověk můţe představit a spousty obloukovými průchody, velice zručně zdobenými úponky vinné révy, obtáčejícími se kolem sloupoví jako stovka hadů. „Co je tohle... počkat! Kam se poděl ten drak? Jmenoval se Saior, nebo tak nějak... byl přímo tady, vedle mě ještě před malou chvílí,“ zeptala jsem se mírně zmateně, kdyţ jsem se otočila zase zpět a uviděla mladého muţe stát přímo za mými zády. Ten se jen usmál a přikývl. „Dostal jsem příkaz Vás sem přivést a doprovodit Vás ke Korunovačnímu Sálu. Teď mne prosím následujte, Vaše Veličenstvo.“ „Jasně přehrává. Opravdu bych měla prohodit pár slov s majitelem tohohle místa,“ zamumlala jsem spíš pro sebe, ale přesto jsem šla tiše za ním. „Toto je Korunovační Sál, Vaše Veličenstvo,“ řekl prostě Saior, otevřel dveře a uklonil se. Vůbec bych se nedivila, kdyby měl problém se zádama. Poté odněkud z druhé strany síně vyběhlo snad 12leté dítě s vlasy podobajícími se vrabčímu hnízdu, širokým úsměvem na tváři a s čímsi, co kdysi snad připomínalo plášť třímajíc to ve svých drobných ručkách. „Dobrá práce, Saiore, uţ jsme ji očekávali,“ přikývl chlapec mladému muţi, který se znovu uklonil a odešel. „Tento plášť byl mého otce, teď je Váš. Pojďte se mnou, máme toho mnoho, o čem si musíme promluvit,“ řekl chlapec, podal mi tu věc, kterou po tu dobu ţmoulal ve svých rukách a vstoupil do Korunovačního Sálu. „OK, tak to je na mě moc.“ Pomyslela jsem si a chvíli váhala, neţ jsem se konečně rozhoupala k prvnímu kroku. „Jmenuji se Eliad, syn Giliadův,“ řekl a mírně sklonil hlavu. Pak se znovu otočil, došel k dlouhému stolu, kde se posadil na ţidli a pokynul mi, abych se usadila na tu, která byla přímo naproti němu. Pomyslela jsem si, ţe je to uţ hodně dlouhý špatný vtip, ale zatouţila po tom, dostat se pryč co nejdříve, tak jsem se posadila. „Jsem si jist, ţe jste zvědavá a zmatená a tuším, ţe chcete vědět, proč jste tady. Důvod je prostý. Dávná legenda praví, ţe jednou, aţ přijde den války mrtvého krále, zjeví se mladá ţena a vše změní. Abych to blíţe vysvětlil, náš soused, král Tharian se dozvěděl o nešťastné smrti mého otce a rozhodl se nás napadnout, dokud jsme bezbranní. Vzhledem k tomu, ţe jsem příliš mladý na korunovaci a nemám ţádné sourozence, stanete se Vy královnou a budete za mne vládnout do doby, kdy budu dost starý zaujmout své právoplatné místo,“ vysvětlil malý princ snad aţ příliš váţně na svůj věk. „Co je to za hloupý vtip? Korunovace? Vládnout království? Kape ti na ořech?“ Fajn, tak teď uţ jsem opravdu naštvaná. Nemám ráda, kdyţ si ze mě lidi dělají blázny. „Ořech...? Nejspíš myslíte jinae1. Ale jistě, bez problému. Riari! Přines jinae!“ zvolal malý princ. „Není třeba. Podívej, králíčku. Nevím, co to tady všechno znamená...“ „Vraťme se k tomu, o čem jsme předtím mluvili, prosím. Obávám se, ţe jiţ nezbývá mnoho času.“ „Tak podívej... jsem hladová, je mi zima a jsem nasraná, takţe mě nech hezky odejít domů a nalákej si někoho jiného, aby vám tady dělal královnu nebo krále nebo co to po mně vlastně chcete. Já odcházím!“ Co je moc, to je moc. „Teď nemůţete odejít, stále jsem tady ještě vladařem já, i kdyţ neoficiálně!“ vyhrkl náhle. „Tak sleduj,“ ušklíbla jsem se a zvedla se k odchodu.

1

druh Regesijských ořechů 16


„Nemohu Vám to dovolit. Pojďte tedy, následujte mne a uvidíte sama.“ Obrátila jsem oči vsloup a následovala ho kamkoli mě to vlastně vedl. Uvědomila jsem si totiţ, ţe nemám ani tušení, kde to jsem a jak se odtamtud dostat. Proto čím dřív tohle divadýlko skončí, tím líp pro mě. „Toto je královská zahrada. Je to místo znázorňující bezpečí pro kaţdého zraněného tvora, který sem přijde hledat azyl a ošetření,“ řekl a jako na povel, sotva o vteřinu později přímo před námi přistál krásný bílý Pegas. Princ se mu beze slov podíval do očí a vztáhl k němu své ruce. Najednou z jeho rukou vyšlo jasné světlo a nehezká rána na pegasově boku se zacelila. Po tom se na mě prince obrátil s úsměvem a Pegas zase odletěl. „Páni... to je super. Jak jste na něj dostali ta křídla? Chci je taky.“ Sarkasmus tak brzo po ránu pro mě rozhodně není nic těţkého. Neţ stačil cokoliv říct, nějaká dvě stvoření vypadající jako špatný vtip přírody, se náhle zjevila přímo před námi. Chtěla jsem jim zamávat, vzhledem k tomu jak jsem si na to všechno začínala zvykat, ale místo toho mě rázně srazili k zemi a popadli „Malého prince“. Poté beze slova zmizeli i s ním, a abych pravdu řekla, nevypadalo to, ţe by s nimi šel dobrovolně. Náhle jsem cítila, ţe se mě začíná zmocňovat nějaký divný pocit. Snad strach nebo něco podobného, proto jsem pro jistotu zavřela oči. Kdyţ jsem je ale znovu otevřela, byla jsem zpět doma ve svém křesle, s knihou leţící v mém klíně. „Byl to všechno jenom sen?“ Proběhla jsem očima svůj pokoj, ale nic zvláštního tam nebylo. Vše vypadalo, ţe je zpět na svém místě. Povzdechla jsem si a zvedla levou ruku, abych dosáhla s knihou aţ na stolek vedle sebe. Kdyţ jsem ji zvedla, pocítila jsem náhlou a dost nepříjemnou bolest v místech, kam mě únosce trefil. Podívala jsem se dolů a uviděla krev, řinoucí se rudým potůčkem po mé paţi. Takţe to všechno se skutečně stalo! Proboha... Kdyţ jsem viděla kapky krve padat na zem, uvědomila jsem si, ţe jsem pravděpodobně osoba, zodpovědná za osud bytostí nacházejících se na druhé straně, ale co vlastně můţu udělat? Šla jsem do koupelny pro lékárničku a ošetřila jsem si tu ránu. Po tom jsem znovu povzdechla a pohlédla ven skrze okno. Tma, ne jako předtím, neţ jsem usnula. Udělala jsem několik kroků ke stolku a z horního šuplíku jsem vytáhla svůj deníček, který tam zapomenutý leţel jiţ tak dlouho. Cítila jsem, ţe to musím zaznamenat dřív, neţ mě paměť zklame a já vše zapomenu. Milý deníčku, měla jsem divný sen. Všude samí poníci, švábi na špejli... počkat, to bylo včera... i když dnešek byl snad ještě zvláštnější. ... Nevím, co se to se mnou děje. Obvykle bych tomu nevěřila anebo bych pokrčila rameny a šla dál, ale teď vím, že až příště usnu, dostanu se na to místo a tentokrát musím udělat něco, abych zachránila království a všechny poddané.

Ráno dalšího dne Paprsky ranního slunce se draly přes záclonu, já si zrovna dělala kávu a v momentě, kdy jsem četla poslední odstavec velice chytlavého článku v ranních novinách, se mi zatočila hlava a znovu jsem cítila, jako by mi někdo ţaludek otočil třikrát dokola.

17


Kdyţ jsem se konečně vzpamatovala, stála jsem v Královské zahradě tam, kde mé tělo několik hodin zpátky upadlo. „Vaše Veličenstvo, jste v pořádku?“ obrátila jsem se a za mnou stál Saior. Stále jsem ještě nepřišla na to, zda je to jen shoda jmen a nebo... ale to přece není moţné. Věnovala jsem mu tázavý pohled a pak mi došlo, ţe se zde nejspíš čas zpomalil, kdyţ jsem byla pryč. Lehce jsem si odkašlala a protřela oči. „Zdá se, ţe ano. Kde je princ?“ Komorník si důleţitě popošel aţ ke mně. „Na to samé jsem se chtěl zeptat Vás, Vaše Veličenstvo.“ „No včera, teda chci říci před chvílí ho popadli nějací dva ohavní zelení odulí obři a odtáhli ho někam pryč. A neţ jsem stačila...“ Ticho jako by se začalo vkrádat do mé mysli. Jakoby okolní zvuky přestaly existovat. I můj hlas najednou zmizel a jako někde v ozvěně se odráţel dál, aţ dokud úplně nezmizel. „Slyšíš mě, má paní?“ ozval se z ničeho nic jakýsi hlas v mé hlavě. „Coţe? Kdo to je? Jak jsi se dostal do mé hlavy?“ cítila jsem se ještě zmatenější, něţ jsem byla doteď. Jakoby můj duch cestoval za mým hlasem a tělo zůstávalo v teplých zahradách v podhradí toho fantasy světa. „To jsem já, Eliad. Cožpak nepoznáváš můj hlas?“ „No to nepoznávám. Proč mi lezeš do hlavy? Nikdo se tě o to neprosil. Jaký Eliad? Já ţádného ani neznám. Tohle není moţné, co se to tu děje...? Uţ jsem se asi dočista pomátla,“ začala jsem podezřívat hlas v mé hlavě, ţe je to jen výmysl z nedostatku kávy po ránu. „Princ Eliad, tvůj pán a král Regesie,“ řekl povýšeným hlasem. Najednou jsem ucítila pach plísně a hniloby. Zvedal se mi ţaludek a začala mě objímat zima. Cítila a viděla jsem vše, co viděl a cítil on. „Aaaa... Výsosti. Kampak jste mi odkráčel? Chtěla jsem vysvětlení tohohle tyjátru, ale neţ jsme si o tom stačili promluvit, ty obludy Vás odnesly. Kde se teď nacházíte?“ „Podívej, nemám moc času. Strážní se teď šli posilnit a nesmí zjistit, že umím s někým komunikovat na dálku.“ „Dobrá, tak kde jste?“ „Kdybych to věděl, tak ti to asi řeknu, ty hloupá,“ rozkřiknul se princ. „Proto jsem se s tebou spojil, potřebuji tvou pomoc. V rychlosti ti vyložím vše, co vím.“ Trvalo to jen pár chvilek a uţ mi říká, co mám dělat. Soustředila jsem se na informace, které mi teď běhaly hlavou jako mořští koníci. Hustý les, severní strana, velká a vlhká jeskyně, hlad. Coţe? Vţdyť jsem snídala. „Omlouvám se, ještě jsem nejedl. A to, co mi donesli ti prasečí rypáci se jídlu ani zdaleka nepodobá. Kolem jídla to snad ani nešlo. Už to je důvod, abys...“ Hlas se najednou vytratil a zvuk mého vlastního hlasu spolu s okolním bzukotem se vrátil. Najednou jsem se zasekla. „Musíme mu pomoct, princ je v nebezpečí.“ Popsala jsem Saiorovi vše, co jsem viděla a to, co mi princ popsal. Bylo znát, ţe moc dobře zná Regesii, protoţe okamţitě věděl, kde je princ uvězněn. Ihned se tlupa slouţících vydala na misi za znovu nalezením jejich panovníka. Od té doby můj svět není jen jeden ale dvojí, a to pokaţdé, kdyţ zavřu oči. Zaţila jsem velkou změnu a uvědomila jsem si, ţe uţ nejsem odpovědná jen sama za sebe, ale i za tisíce dalších ţivotů.

Palma

18

2011 číslo 6

Recommend Documents