2008 vydání pro olomouckou arcidiecézi ÚVODNÍK

č. 1 1

ÚVODNÍK Význam četby Písma svatého pro katechetku nebo katechetu Druhý vatikánský sněm otevřel cesty, které stále ještě objevujeme a kterými jdeme do budoucnosti. Některé koncilové výpovědi o Písmu svatém v životě církve stále ještě nepůsobí dostatečně v našem životě. Snad také pro-

to je rok 2008 v olomoucké arcidiecézi rokem Bible. Vztah mezi Písmem a církví je v konstituci O zjevení znázorněn představou dialogu, který Bůh ve své lásce navázal se svým lidem a který pokračuje. „V těchto svatých knihách vychází Otec, který je v nebesích, s láskou vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi. Proto má Boží slovo takovou sílu

a moc. Je oporou a životní silou církve. Dětem církve je silou víry, pokrmem duše, čistým a nevyčerpatelným zdrojem duchovního života“ (Dei Verbum, čl. 21). Znázornění rozhovorem nacházíme v konstituci na několika místech. Jde o stěžejní obraz, který vede k mnoha dalším úvahám: „A tak Bůh, který odedávna mluvil, bez ustání rozmlouvá se Snoubenkou svého milovaného Syna a Duch svatý, skrze něhož zaznívá živý hlas evangelia v církvi a skrze církev v celém světě, uvádí věřící do veškeré pravdy a působí, aby slovo Kristovo v nich bohatě přebývalo“ (Dei Verbum, čl. 8). Obraz Písma jako zprostředkovatele rozhovoru mezi Bohem a jeho lidem fascinuje, ale je zároveň zvláštní. Fascinuje propojením knihy Písma s živým Božím duchem – obojí je zdrojem duchovního života v církvi. Zvláštní je, že zatím došel tak malé odezvy při výkladu Písma. Ten se v nedávných letech přenechával odborníkům, kteří se s pomocí mnoha souvisejících poznatků pokoušeli dospět k prvotnímu (historickému) významu biblického textu. Už koncil se přitom nespokojil s dosažením tohoto významu. Upozorňuje Pokračování na str. 2

Katechetické listy č. 1 – 2007/2008

Školní rok 2007/2008 vydání pro olomouckou arcidiecézi

Pokračování ze str. 1

2

naléhavě na jednotu celého Písma, na živou tradici církve a souvislost s naukou církve. Dnes si můžeme v duchu tohoto způsobu uvažování uvědomit: K výkladu Písma dochází v živé souvislosti celé církve. Biblický text není tedy nedotknutelným útvarem, který by jako uzavřená nádoba obsahoval jediný význam, který by pak stačilo „odčerpat“. Biblické texty jsou spíš útvary, které mohou při setkání s čtenářem vést vždy k novému významu, když obvyklé čtenářovy náhledy rozšiřují, když jej provokují nebo k něčemu vyzývají. Snad se dá říci s určitou nadsázkou, že nás biblické texty uvádějí do nových světů. Při četbě dochází k setkání, které nezůstává bez důsledků. Jde přece o rozhovor, který nekončí. Četba Bible neznamená především objevování všech souvislostí jejího

vznikání. Písmo je v církvi především knihou, kterou společenství věřících potřebuje k životu. Biblické texty nejsou náhodně nahromaděny. Obrazně řečeno vytvářejí scénu, na níž se odehrává život společenství. Jde o drama celého světa, které se odehrává před Bohem – od stvoření po příchod „nového nebe a nové země“ (2 Petr 3,13). I když jsou biblické texty velmi pestré, tvoří přece jen tuto scénu, na které se církev objevuje čtoucí a naslouchající. Uvědomovali si to například adresáti Pavlových dopisů. Tyto listy neměly být uloženy do jejich archivu, ale měly se předávat dál, navzájem vyměňovat. Měly zaznívat v nových situacích, které odesílatel nemohl snad ani tušit: „Až si tento list přečtete, postarejte se, aby ho přečetli také v laodicejské obci, a laodicejský list si zase přečtěte vy“ (Kol 4,16). V různých svědectvích vnímá církev téhož Bo-

žího ducha, který usiluje o nekončící rozhovor. Proto i konkrétní, stále platná výzva Druhého vatikánského sněmu: „…všichni …, kdo se věnují službě slova, jako jáhni a katecheté, se musí zabývat Písmem svatým ve vytrvalé duchovní četbě a v pečlivém studiu, aby se nikdo z nich nestal „marným kazatelem slova Božího jen navenek, aniž by byl jeho posluchačem ve svém nitru“ (sv. Augustin), když má… sdělovat věřícím sobě svěřeným přehojné bohatství Božího slova“ (Dei Verbum, čl 25). Přeji Vám všem ze srdce, abyste při pravidelné četbě Písma svatého zakoušeli, jak mnohotvárně vás Boží slovo obohacuje. P. Petr Chalupa, ředitel Českého katolického biblického díla


MILÍ PŘÁTELÉ A ČTENÁŘI ČASOPISU! I v letošním školním roce se budeme setkávat na stránkách tohoto časopisu. Jsme rádi, že vám touto cestou můžeme nabízet materiály nejen pro Vaši práci v katechezích, ale i pro Vaše vlastní obohacení. Nově od tohoto školního roku byla ustanovena redakční rada časopisu. Tvoří ji Helena Polcrová, P. Jiří Kopřiva, Marie Mléčková, s. Siarda Trochtová a Zdislava Vyvozilová. Kromě redakce se tak jako v minulých letech budou na tvorbě časopisu podílet i další lidé – především rubrika „Katecheze dospělých“ a také úvodníky budou dílem oslovených kněží a laiků naší diecéze. S laskavým dovolením budeme i letos přebírat rubriky „Vzdělávám se“ a „Inspirace pro katechezi“ z brněnského katechetického centra. Z našich pravidelných rubrik se budete setkávat dále s „Katechezí rodin“, „Katechezí dospělých“, s katechezemi pro katechety, „Formací katechetů“ a „Okénkem pedagogických zkušeností“. Ne-

budou chybět také aktuální pozvánky a informace z katechetického centra. Letošní ročník si zachová podobu těch minulých – tzn., že časopis vyjde celkem 5x během školního roku a bude mít rozsah 24 stran. Termíny vydávání Vám překládáme, abyste věděli, kdy tento časopis můžete očekávat, popř. kdy ho můžete obdržet na setkání katechetů nebo od svých kněží. Chceme tímto podpořit právě děkanátní setkávání katechetů a povzbudit Vás, abyste si našli čas se těchto setkání účastnit a mohli i tímto způsobem zakoušet Boží pomoc a požehnání pro Vaši práci. Nově se od tohoto čísla budete sekávat s rubrikou Rok Bible, protože v roce 2008 bude hlavním pastoračním tématem v naší diecézi Bible. Doufáme, že pro toto stále aktuální téma zde najdete dostatek inspirací a nápadů jak pro každého z Vás, tak pro ty, které katechizujete. Na téma Bible chceme připravit také adventní a postní kalendář.

Věřím, že i letos bude tento časopis pro Vás povzbuzením, inspirací a také pomocníkem do Vaší katechetické služby. Těším se také na všechny Vaše dopisy, příspěvky a připomínky k tomuto časopisu. Helena Polcrová Odpovědná redaktorka

Uzávěrky a odeslání časopisu: 1. číslo – – 2. číslo – – 3. číslo – – 4. číslo – – 5. číslo – –

uzávěrka vychází uzávěrka vychází uzávěrka vychází uzávěrka vychází uzávěrka vychází

10. 8. 2007 27. 8. 2007 12. 10. 2007 29. 10. 2007 11. 1. 2008 28. 1. 2008 22. 2. 2008 10. 3. 2008 11. 4. 2008 28. 4. 2008

ROK BIBLE

Každé pastorační téma, které chce katecheta předávat dále, je zároveň zamyšlením k tomu, jak je on osobně žije a prožívá. Určitě i téma Bible v tomto není výjimkou. Jak já, jako katecheta, žiji z Bible, jaký význam má toto Slovo Boží v mém životě? Nevíte? Zkuste si sednou a napsat si – třeba sami pro sebe – čím je Bible v mém životě. Pokud budete mít pocit, že byste se mohli o svoji zkušenost rozdělit, rádi Vaše svědectví zveřejníme na stránkách tohoto časopisu. Věřte, že vlastní zkušenosti prožívání a života z víry v tomto čase a v této době bývají tím největším obohacením pro ostatní katechety. Na úvod Vám přinášíme přepis svědectví katechetky, paní Ivy Molnárové, které bylo natočeno pro setkání mládeže. Toto svědectví bylo nahráno krátce před její smrtí, v době, kdy již trpěla těžkými bolestmi. Doufám, že Vás toto svědectví osloví a povzbudí k tomu, abyste napsali to svoje. Protože každý z nás má jistě zkušenost z četby a hlavně ze života z Písma svatého. Boží slovo je v mém životě hodně důležité. Nebylo tomu ale tak vždycky. Začala jsem je číst dosti pozdě, protože jsme vyrůstali v době, kdy se nedoporučovalo, aby člověk sám četl Bibli, protože by jí mohl špatně rozumět. Bibli jsem tedy začala číst až v době, kdy jsem byla vdaná, na mateřské dovolené. Začala jsem ji číst postupně, tak jak je napsaná. Takže jsem samozřejmě brzy narazila na různé obtížné úseky a setkala se s těžkostmi při jeho četbě. Přesto jsem ale pochopila, že znalost Starého zákona je velmi důležitá pro pochopení Nového zákona.

číslo 1/2007–2008 Rok Bible

3

Povídky

5

Rodinná katecheze

6

Formace katechetů

8

Katecheze

3

13

Okénko pedagogických zkušeností 15 Katecheze dospělých 17

Informace a pozvánky

Je to nesmírně bohatý verš, ve kterém je skryta náplň pro každý den po celý život člověka. Zvláště pro dnešní dobu je to význačný verš – pro dobu, kdy člověk často hledá různé cestičky a kompromisy, jak uspět v životě. Ale Bible říká: … „zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit se svým Bohem“. A výraz – „pokorně chodit se svým Bohem“ – obsahuje celé následování Boha. Neumím si představit, jak bych prožívala svou nemoc bez vztahu k Bohu a bez Božího slova. Myslím si, že by to pro mě bylo mnohem, mnohem těžší. Můj vztah k Bohu mi pomohl se s mou nemocí vyrovnat. Jsou ale chvíle, kdy se nemoc zhorší, kdy je člověku opravdu zle. To se mi stalo jed-

22

Katechetické listy vydává pro interní potřebu diecéze Centrum pro katechezi Arcibiskupství olomouckého Redakce vydání pro olomouckou arcidiecézi: Mgr. Helena Polcrová Ilustrace: Mgr. Alena Rosová Sazba a tisk: Matice cyrilometodějská s. r. o., Dolní nám. 24, 771 11 Olomouc, tel.: 585 222 803 Vychází 5x během školního roku. Svoji korespondenci a objednávky zasílejte na adresu: Centrum pro školy, Biskupské nám. č. 2, 771 01 Olomouc, tel.: 587 405 219 e-mail: [email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě čj. 276/93 – P/1 ze dne 8. 2. 1993.


ŽIVOT Z BOŽÍHO SLOVA

Co mi hodně pomohlo ve vztahu k Bibli byl rozpis celoročního čtení Bible, který se mi dostal jednou do rukou. Dělala jsem toto denní čtení pravidelně dva nebo tři roky a zvykla jsem si na pravidelnou četbu. Když jsem si začala budovat tento nový vztah k Bibli, oslovil mě verš, který mě provází celým životem. Bylo to v době, kdy jsem již chodila do práce, z práce domů, kde mě čekala velká rodina a tím mnoho povinností. Provázely mě při tom pochybnosti, jestli toho dělám pro Boha dost. V tom mě oslovila slova proroka Micheáše: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mich 6, 8).

OBSAH


4

nou v nemocnici, kdy to už vypadalo, že budu moci jít domů, ale v tom jsem prožila hroznou noc. Měla jsem několik hodin intenzivní bolesti a žádné injekce nepomáhaly. Napadaly mě všelijaké myšlenky: „pořád se modlím, kolem sebe mám spoustu lidí, kteří se za mě modlí, mnoho kněží za mě slouží mše a vše je k ničemu. Pane Bože, já už opravdu nevím, má to vůbec cenu, myslíš na mě vůbec“? K ránu se bolesti ztišily a chvíli jsem usnula. Když jsem se ráno probudila a otevřela Bibli, četla jsem:


„Pozvedám své oči k horám: odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebe i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání… Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život“. (Žalm 121) Pro mě to byla konkrétní odpověď, že Pán je se mnou a den se mi začal postupně rozjasňovat. Vnímám, to že bolest přijde, patří k životu a musím se s tím smířit. Co jsem nemocná, začala jsem také číst pravidelně breviář. Často mě některý ze čtených žalmů osloví a jeho slova mi zazní pro ten daný den. Některé verše mě osloví natolik, že jimi žiji dlouho dobu. Je to například verš ze třetího týdne žaltáře z proroka Izaiáše: „Doufejte v Hospodina navždy, neboť Hospodin je skála na věky“. Vždy, když přijde nějaká nejistota, pochybnosti nebo nepříjemná zpráva, tak se mi tento verš vybaví. To „na-

vždy“, „navěky“, platí za každé situace a to mi nesmírně pomáhá. Z Nového zákona mě vždy oslovovaly verše o lásce a milosrdenství a v poslední době také o pokoji. Na vánoce jsem si více uvědomila pozdrav, co zazněl z nebe: „Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem dobré vůle.“ Hlas z nebe je přece hodně důležitý. Kvalita života člověka je úplně jiná, pokud žije v pokoji. A pouze, když žijeme v pokoji, tak ho také můžeme vytvářet. Uvědomila jsem si také, co zmínek o pokoji v NZ je. Pán Ježíš takto zdravil: „Pokoj Vám“! Je to pro mě velmi oslovující a snažím se tento pokoj vědomě kolem sebe šířit. A jak se já osobně vyrovnávám s tím, že milující Bůh mi dopustil tuto vážnou nemoc? Není to jednoduché a každý člověk si musí hledat svou odpověď. Mně pomohlo, že jsem si řekla, že v dnešním světě je tolik utrpení, zla a bolesti, tak proč bych zrovna já se tomu měla vyhnout? Měla jsem pěkný život a to,

že mě v 50. letech postihla zhoubná nemoc, neznamená, že je to něco mimořádného – vždyť co dětí trpí, co je na světě hladu a utrpení. Takže jsem to vzala, že žiji v tomto světě a k němu patří i utrpení. Neberu to jako boží trest, ale spíš se snažím pochopit, co mi má tato nemoc říct a v čem může můj život obohatit. Díky Bohu jsem to ale nikdy neobrátila proti Bohu, že mě dosti nemiluje. Na závěr bych chtěla říct, že Boží slovo je jeden z obrovských pokladů, které máme a je jenom na nás, jestli ten poklad necháme někde pečlivě ukrytý a zakopaný a nebo jestli ho použijeme tak, jak je zamýšlený – pro to, aby nám v životě pomáhal, aby nás poučoval, aby nás vedl, aby skutečně osvěcoval, ukazoval nám cestu životem. Každému přeji, aby tento poklad nejenom objevil, ale také ho využíval. (Podle nahrávky z března 2006 upravila Helena Polcrová)

! ! ! VÝZVA ! ! ! PŘÍSPĚVKY DO RUBRIKY ROK BIBLE Jak je psáno v úvodu této rubriky, rádi bychom v tomto roce otiskovali Vaše osobní zkušenosti z Božího slova. Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu. Mohou to být konkrétní příběhy, rádi také uvítáme i stručnou zprávu o tom, který verš z Bible je pro Vás důležitý, který Vás provází Vaším životem. Můžete nám napsat i příběh, který se stal někomu z Vašich blízkých, či příběh, o kterém jste pouze slyšeli. Těšíme se, že právě tyto příběhy se mohou stát pro mnohé z čtenářů povzbuzení k odvaze žít z Božího slova. Příspěvky zasílejte na adresu naší redakce.

POVÍDKA Mladík z bohaté rodiny se chystal na promoci. V širokém příbuzenstvu bylo zvykem, že k takové příležitosti oslavenec dostával darem auto. Otec se proto se synem vydal do nejdražších autosalonů ve městě, aby spolu vybrali nejlepší vůz. Mladík si byl jistý, že ho v den promoce najde před domem zářící novotou a s plnou nádrží. Byl však zklamán. Když bylo po promoci, nepřišel za ním otec s klíčky v ruce, ale s knihou – s Biblí.

Mladík ji vztekle hodil do kouta a celý den na otce ani nepromluvil. Našel si práci v jiném městě a odstěhoval se. Domů se vrátil, až když jeho otec umřel. Noc před pohřbem se probíral papíry na otcově stole a našel také Bibli, kterou mu otec kdysi daroval. Se stínem výčitky sfoukl prach z desek a Bibli otevřel. Našel v ní šek s datem promoce. Byl vystavený přesně na částku, kterou stál vysněný automobil.

5

Pro řadu lidí je to zavřená, zbytečná a zaprášená kniha. A přece se na jejich stránkách skrývá to, po čem odjakživa toužíme. Z knihy Osvěžení pro duši od Bruna Ferrera

F F F

ZNÁŠ PÍSMO SVATÉ?


Tímto malým kvízem nechceme zjišťovat Vaše znalosti o Bibli. Spíše jím chceme ukázat, co vše můžete v Bibli nalézt a podnítit Vás tak k tomu, abyste ji otevřeli, četli a čerpali z ní pro svůj život. Proto také za tímto kvízem nenajdete odpovědi na dané otázky, pouze odkaz, kde si je můžete v Bibli najít.

RODINNÁ KATECHEZE BIBLE U NÁS DOMA


6

„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ (Mt 7,24–27)

mí, že s Boží pomocí a s naší otevřeností, může skrze ni Boží slovo prodchnout naše srdce. Bibli bychom si měli zamilovat především my rodiče. Nedávno jsem jela vlakem. Přisedla jsem do kupé a zdálo se mi, že je tu nevšedně pěkná atmosféra. Cestovala tu rodina. Překvapilo mě vzájemné všímavé chování dětí i rodičů jeden k druhému. Každý si něco četl. Otec měl v ruce Bibli a bylo znát, že je často používána. Byl do ní plně ponořen. O Bibli a o modlitbě, ze které čerpá posilu matka třinácti dětí, svědčí následující úryvek: „Můj všední den je bez modlitby a důvěry v Boží slovo pouhým bojem a sledem jednotvárných domácích prací. Tak modlitba a Bible se mi staly nepostradatelnými. Zkouším to takto: „Na počátku každého dne je má ranní modlitba. Zkouším se modlit dřív, než se mé palce u nohou dotknou podlahy v ložnici. Vím už dobře, že bude vždycky nesnadnější modlit se, až se začnu věnovat dětem, začnu chystat snídani nebo něco vyřizovat. Jak se modlím? Vkládám jednoduše sebe samu, svůj den, všechnu svou práci, radost a trápení do Ježíšových rukou, to dává mému dennímu „kolotoči aktivit“ smysl a význam. Do modlitby vložím kratičké čtení z Písma, na které potom myslím v malých zastaveních svého všedního dne.“ Čtení Bible pro pilné matky (kráceno)

Následující liturgický rok se budeme věnovat Bibli. Setkali jsme se již určitě s jejími nejrůznějšími přívlastky – „nejčtenější kniha“, „kniha knih“, nebo třeba při hře „Co by sis vzal na pustý ostrov“, apod. Je ale důležité vědět, že jde především a o stále živé Boží slovo, které nás povzbuzuje, chrání, učí opravdově milovat a věřit až do konce věků. Bibli má většina z nás také doma. Možná v nejrůznějším vydání – kapesní, kterou máme v úmyslu brát si na cesty, v polici se na nás usmívá ekumenický překlad, pak najdeme možná dětskou Bibli, nebo nějakou památeční. Z tohoto výčtu můžeme mít dobrý pocit. A navíc, Boží slovo přece slyšíme i každou neděli v kostele. Zkusme si s dětmi zahrát hru: Řekneme jim, jestli by dokázaly k večerní modlitbě přinést opravdový poklad, který najdou doma. To je výzva! Co se to asi večer všechno sejde. Někdo možná přijde i na to, že by to mohla být Bible. Ale dost možná to bude rodič, kdo ji vytáhne z police (a pokud máme doma ještě další bible, děti je pak mohou dohledat). Tak se večer sejdeme nad „Knihami všech knih“. Každou si prohlédneme a podle vrstvy prachu budeme o pokladu vědět své… A přece – právě Bible má své nejvýsadnější postavení v rodině. Je to ryzí Boží slovo, které utváří naši cestu. Sv. Řehoř nás vyzývá: „Pomocí Božích slov se uč poznávat Boží srdce“. Možná v roce Bible zaujme tento vzácný poklad nějaké čestné místo v našem domově. Ale nejdůležitější bude vědo-

Naše první společné rodinné setkání nad Biblí bych ráda věnovala tomu, aby se u dětí vzbudil zájem o tuto královskou knihu. Proto kromě společného povídání jsou tu uvedeny i některé hry. – Popovídáme si s dětmi o tom, co o této knize už vědí. Seznámíme je hlavně s tím, že prostřednictvím Bible k nám Bůh mluví. Slyšíme kolem sebe nejrůznější slova, ale ta, která se nachází v Bibli, jsou všechna pravdivá a pomáhají nám dobře žít. (Rodič povídání může rozvést podle věku a vyspělosti dětí.) – Prohlédneme si společně Bibli. Ukážeme si, že se skládá ze dvou velkých celků – Starého a Nového zákona. Starý zákon vypráví události před narozením Pána Ježíše, Nový zákon popisuje události od narození Pána Ježíše. Každý z těchto dvou velkých celků obsahuje ještě další knihy. Podle obsahu si je prohlédneme. Možnosti her: 1. Vystřihneme dva větší lístky s nápisy „Starý zákon“ a „Nový zákon“. Každý den nebo třeba několikrát za týden si vystřihneme několik ryb – např. 5 (ryba – znak prvotních křesťanů) s názvy jednotlivých knih, které obsahuje Bible. Ryby můžeme schovat různě v místnosti, děti je hledají a potom přiřazují, zda patří k Novému nebo Starému zákonu. V kratší verzi hry je možno dát ryby do krabičky a děti je postupně vytahují a přiřazují. Jde o prvotní seznámení.

4. Tajná zpráva. Do lahve vložíme smotek papíru. Použijeme známou skutečnost, že v takové láhvi vždy po moři plaval důležitý vzkaz. Děti se pokusí smotek vylovit např. špejlí a přečtou zprávu – kratičký, srozumitelný vzkaz z Bible, ale mohou

7 to být i něčí milé vzkazy pro druhého. Vždyť to je největší Boží přání – abychom se navzájem milovali.

3. Jednoduché kreslení. Někdo z rodiny odejde za dveře. Ostatní se mezi tím domluví na velmi jednoduché kresbě, kterou bude hráč kreslit. Na zavolání vejde do místnosti a kreslí podle pokynu. Např. – nakresli kruh, kolem něho paprsky. Uhádne co to je a k čemu se to vztahuje? (slunce, stvoření). Nebo – nakresli čáru doprostřed výkresu a asi 7 cm pod ní čáru kratší. Spoj čáry bočnicemi – a je zde loďka. Můžeme se dětí zeptat, kde se v Bibli vyskytuje.

5. Dobrý start. Děti si stoupnou ke startovní čáře. Jeden udává pokyny. Oběhněte stůl, podlezte židle, apod. Děti vybíhají až na pokyn „teď“. Není to vždy jednoduché, protože hráči jsou ve střehu, ale ten, kdo dává pokyny, může mezitím něčím odvést pozornost, zašustit apod. Děti mnohdy nedbají na slovo teď, ale vybíhají podle vzoru ostatních . Pak řekneme dětem, že často slyšíme také falešné pokyny – třeba od kamarádů, z médií, apod. (můžeme se o tom pobavit). Ale jen jeden pokyn je správný a to je, když jednáme podle Božího slova a nedáme se svést. A k tomu je potřeba velké odvahy. Za tu se můžeme denně modlit. Uvést Bibli do našeho života není tak těžké, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to v podstatě jednoduché – zamilovat si Boží slovo. „V ten čas řekl Ježíš: ‚Velebím tě, otče, Pane nebes a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče,tak se ti zalíbilo.“ (Mt 11,25 – 26) Pro katechetické listy připravila Marie Mléčková, ilustrace Alena Rosová

I TOTO MŮŽEME NAJÍT V BIBLI Žena na sebe nevezme, co patří muži, a muž neobleče, co nosí žena. Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí. (5 Moj 22,5) Tuku zdechlého nebo rozsápaného zvířete se může užívat k různému účelu, ale jíst jej rozhodně nesmíte. (3 Moj 7,24) Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. (Přísl 6,6) Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. (Lk 21, 33) Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. (Sir 33, 9a)

Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení. (Přísl 11,1) Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. (Mt 12,36) Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje. (Mt 15, 11) Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. (Řím 12,18)


Zde přehnout a slepit k sobě

2. Krabička s pokladem, který zde zastupuje Bibli. Jednotliví členové rodiny sem mohou dávat lístky s otázkami. Děti vybírají a společně hledáme odpověď.

FORMACE KATECHETŮ APOŠTOL MATOUŠ

8

ÚVOD Apoštol (řecky apostolos = poslaný) je v křesťanském chápání ten, koho Ježíš Kristus vyslal, aby hlásal evangelium. V užším slova smyslu se jím rozumí dvanáct Ježíšových učedníků, které „ustanovil, aby byli s ním, on je posílal kázat s mocí vyhánět zlé duchy“ (Mk 3,14–15). Podle učení katolické církve je na dvanácti Ježíšových apoštolech založena církev. Podívejme se tedy v letošním ročníku Katechetických listů podrobněji na život některých z nich.


MATOUŠ Podle církevní tradice se dnešní první evangelium připisuje Matoušovi (řecky Maththaios; jedná se o zřejmě o zkrácené hebrejské jméno Mattatjah, které znamená „dar Hospodina“), jednomu z apoštolů, kterého Ježíš povolal z celnice v Kafarnaum (srov. Mt 9,9; Mk 2,14; Lk 5,27). V seznamech Dvanácti se jeho jméno uvádí na sedmém (srov. Mk 3,18; Lk 6,15) nebo na osmém místě (srov. Mt 10,3; Sk 1,13). Evangelista Marek a Lukáš ho označují jménem Lévi (Mk 2,14: Lévi, syn Alfeův). Ježíš přijímá do skupiny blízkých člověka, který byl podle mínění v té době v Izraeli považován za veřejného hříšníka. Matouš totiž nejen manipuloval s penězi, považovanými za nečisté, protože pocházely od národa, který byl Božímu lidu cizí, ale také spolupracoval s touto cizí nenáviděnou autoritou. Z tohoto důvodu kladou evangelia vedle sebe celníky a hříšníky (srov. Mt 9,10; Lk 15,1) a celníky a nevěstky (srov. Mt 21,31). Celníci jsou příkladem hamižnosti (srov. Mt 5,46), v mínění lidu byli pokládáni za lupi-

če, podvodníky a cizoložníky (srov. Lk 18,11). Je zřejmé, že Ježíš neodpírá své přátelství nikomu. Sdílí s nimi společenství kolem stolu (např. Mt 9,10n; Lk 15,2; Lk 19,5n) a těm, kteří nad tím vyjadřují své pohoršení, navíc zdůrazňuje, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Ježíš nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky (srov. Mk 2,17). Dobrá zpráva Evangelia pro nás spočívá v tom, že Bůh nabízí svou milost hříšníkovi. Ten, kdo je zdánlivě od svatosti vzdálen, může se stát dokonce vzorem v otevření se Božímu milosrdenství (srov. Lk 18,9n) a nechat tak ve svém životě vyniknout jeho podivuhodné účinky. Další důležitá skutečnost spočívá v tom, že Matouš na Ježíšovo povolání pohotově odpoví svým jednáním: „Vstal a šel za ním“ (Mt 9,9b). Znamenalo to, že musel opustit všechno, zejména zaměstnání, které mu zaručovalo pravidelný příjem, i když nespravedlivého a nedůstojného výdělku. Matouš zřejmě pochopil, že důvěrnost a hloubka Ježíšem nabízeného vztahu, mu již nedovoluje pokračovat v činnosti, která nebyla poctivá a spravedlivá. Právě to, že Matouš vstal a šel za Ježíšem (srov. Mt 9,9b) ukazuje, že se rozhodl změnit své hříšné chování a vědomě přilnout k nově nabízené cestě ve společenství s Ježíšem. Matouš se setkal s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání (srov. Mt 28,16n), byl svědkem jeho nanebevstoupení a seslání Ducha svatého (srov. Sk 1,1n) a v síle Ducha svatého šel a získával učedníky, křtil je a učil je, co Ježíš přikázal (srov. Mt 28,19–20). Matouš je jedním z mála dvanácti Ježíšových učedníků, kteří jsou jmenovitě uvedeni v apokryfním Tomášově evangeliu (Logion 13). Od křesťanského spisovatele Origena se dovídáme, že Matouš kolem roku 42 opustil Palestinu a působil jako misionář v Etiopii, Mezopotámii nebo Persii (Eusebius, Hist. eccl. 6,25,3). Přesné údaje o místě, době a způsobu smrti Matouše nejsou známy. Matouš je v latinské

i řecké církvi uctíván jako mučedník. V roce 952 byly jeho ostatky převezeny do Salerna, kde je Matouš od té doby uctíván jako patron města a diecéze a kde se jeho relikvie během středověku staly cílem mnoha poutníků. O Matoušově údajném působení v Etiopii a v Arábii, stejně jako o jeho mučednické smrti, nemáme spolehlivé informace. Legenda vypravuje, že Matouš, který působil jako kazatel v Etiopii, zde obrátil na křesťanskou víru mladou dívku Ifigenii, jež byla zasnoubena s etiopským králem Hirtakem. Když se král dověděl, že se stala nevěstou Kristovou, popadl ho vztek a podle Zlaté legendy po bohoslužbě poslal válečníka, aby nalezl Matouše. Ten stál před oltářem v modlitbě s rukama pozvednutýma k nebi. „Bodl apoštola do boku, a zabiv jej, učinil z něj mučedníka.“ Datum události se udává 21.září kolem roku 69. Apoštol Matouš se stal patronem celníků a bankovních úředníků, pracovníků finančních úřadů, prostě těch, kteří mají co činit s penězi… Obraz Mučení svatého Matouše od Carravaggia tvoří spolu s obrazy Povolání svatého Matouše a Svatý Matouš (s andělem) výzdobu kaple kostela San Luigi dei Francesi v Římě. Obrazy tak zachycují stěžejní okamžiky života svatého Matouše: jeho povolání, psaní evangelia a jeho umučení. Obraz Mučení svatého Matouše (1599–1600) Postavy se vynořují z temnoty. Kompozice obrazu je odstředivá. Zdá se, jako by se paprskovitě rozbíhala od ústřední postavy popravčího. Hra světla stínu zdůrazňuje některé momenty a vytváří děsivou atmosféru. Mučení se odehrává před volně stojícím oltářem, k němuž vede pár schodů a u nějž Matouš sloužil mši svatou. Kříž na oltářním plátně je za andělovým obláč-

v popředí, které čekají na křest, a náznak toho, že by mohl pocházet z jejich středu, a tudíž zabil nástroj své spásy, ještě umocňuje hrůznost výjevu. K zamyšlení… A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – ale duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo (Mt 10,28). Ježíš nedává svým učedníkům žádnou záruku, že jim nemohou uškodit nebezpečí, kterých se bojí. Přesto však jeho výzva zní: Nebojte se! Ježíš neříká, že se nám nic nestane. Avšak všechno, co se nám přihodí, se nachází v Boží ruce. Bůh o všem ví, vše má ve své moci a vede k dobrému cíli. Tuto nesmírnou Boží starostlivost pak zdůrazňuje výrok: „u vás jsou spočteny všechny vlasy na hlavě“ (Mt 10,30). Nic nás tedy nemůže zastrašit; plni důvěry můžeme přenechat svůj osud milostivému Božímu vedení a jeho prozřetelnosti. „Nebojte se tedy!“ (Mt 10,31) Vyžaduje od nás též nebojácné přiznání ke své osobě (Mt 10,32). Učedníci mají bezpodmínečně dostát tomu, že náleží k němu a že věří jeho

poselství – a především poselství o jeho Otci, který je v nebi. Na tom závisí, zda se k nim Ježíš přizná před Bohem, který rozhoduje o spáse a záhubě (Mt 10,28) a který je jeho Otcem. Ježíš ukazuje novým způsobem své nedostižné postavení a autoritu. Na našem vztahu vůči němu se rozhoduje naše hodnocení Bohem, a tím náš věčný osud. Úcta k Otci je nyní završena úctou Syna, který ho zjevuje učedníkům (Mt 10,32n). Neohroženě hlásat evangelium znamená bez bázně ohlašovat Ježíše. Selhat přitom znamená znemožnit sobě i druhým přístup k Otci (P. Mareček). Jsme pozváni dívat se vzhůru, obracet oči k nebi a přemístit naše srdce tam, kde se Kristus nachází po Otcově pravici. Důvod jásotu a svaté radosti je v jistotě víry a pevné naději, že náš život směřuje k cíli, jenž je plným bytím v Pánu. Námahy, utrpení ani rozporů dnešního života jsme nebyli ušetřeni. Ale už máme jistotu, a to větší „než skvělí vítězové skrze toho, který si nás zamiloval“ (Řím 8,37). Jak víme, po Nanebevstoupení Ježíše začala pro apoštoly, a tedy i pro všechny křesťany, dlouhá a namáhavá cesta svědectví a mučednictví. Začalo velké očekávání Pánova návratu. Ale celé toto bolestné čekání je také plné radosti, protože je živeno vírou a nadějí, jistotou slova věrnosti, které nám dal. Pane Ježíši, který nás voláš, abychom byli přesažným znamením tvého Království. Zachovej nás čistými a věrnými tvému Slovu pravdy, pevnými a stálými v očekávání tvého návratu. A tím se ty, zářivá jitřní hvězdo, budeš třpytit ve skrytosti našeho srdce a my, děti vzkříšení, budeme stát v bílých šatech s tvářemi rozzářenými radostí ve tvé slavné přítomnosti a jásat z vítězství Lásky. Dnešní historický pohled na autora prvního evangelia Pokud jde o otázku autorství Matoušova evangelia, je třeba zmínit, že nejstarší svědectví tradice ohledně au-

Pokračování na str. 10

9


kem sotva viditelný, ve tmě se třepotá plamen oltářní svíce. V rozích obrazu jsou tři velké mužské postavy, oblečené jen do bederní roušky, patrně novokřtěnci, čekající na křest. Tyto postavy tvoří základnu trojúhelníka, jehož vrcholem je katova hlava, umístěná s působivou dramatičností do formálního centra obrazu. Na obraze se mísí minulost a současnost. Například Matoušovy bosé nohy evokují dávnou hrdinskou minulost. Carravaggio vytvořil i přesvědčivý dojem skutečnosti – na obraze se odehrává vražda soudobého kněze oděného do černého roucha, který právě vykonává bohoslužbu v setmělém římském kostele, a v pohybu jeho paží na zemi můžeme rozpoznat gesto kněze při eucharistické modlitbě. Anděl podává vítěznou palmovou ratolest mučednictví do Matoušovy otevřené dlaně. V zesíleném emocionálním zápalu tehdejších let kolovaly po Římě zlověstné zkazky o ďábelských útocích kacířů ze severu (např. v r. 1581 byl v neděli v kostele sv. Petra napaden kněz, který právě pozdvihoval Hostii). Výkřik prchajícího zpěváčka (z kůru) jakoby prostupoval celým obrazem. Popravčí je pohledný římský mladík. Jeho nahota ho spojuje s postavami



10

torství Matoušova evangelia nám poskytuje biskup Papiáš: „Matouš sestavil logia hebrejskou řečí; každý je však překládal, jak byl schopen“ (Eusebius, Hist. eccl. 3,39,16). Podle této tradice apoštol Matouš napsal své evangelium aramejsky (= hebrejská řeč), které pak bylo přeloženo do řečtiny (nám se dochoval tento řecký překlad). Další svědectví církevních Otců jsou patrně ovlivněna Papiášem. Tomuto Papiášovu tvrzení však není možné přiznat velkou historickou hodnotu, neboť se nedá dokázat aramejský původ Matoušova evangelia. Na řecký originál poukazuje především syntaxe (semitský styl je jednodušší). Obsahové důvody rovněž mluví proti autorství Matoušova evangelia tímto Ježíšovým učedníkem. L. Tichý připouští, že apoštol Matouš byl autorem nějakého pramene prvního evangelia a v tradici bylo jméno tohoto apoštola (kvůli Mt 9,9; 10,3) přeneseno na kanonické evangelium. Všeobecně je zastáván názor, že Matoušovo evangelium použilo jako pramen Markovo evangelium. Je proto velmi nepravděpodobné, že by očitý svědek Ježíšova působení použil za podklad svého evangelia Markovu předlohu, který naopak nebyl očitým svědkem. V celkové teologické výpovědi evangelia, především při hodnocení židovského zákona a zdůraznění svébytnosti křesťanského společenství (srov. Mt 16,18n; 18,17n), je rozpoznatelný autor židokřesťanského původu, jehož křesťanské zázemí se zjevně nacházelo v obranném postavení proti židovským a judaizujícím seskupením. Matoušovo evangelium vzniklo někdy v letech 80–90 po Kr. Text Mt 22,7 zřetelně hledí zpět na událost zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 po Kr. Naznačená konfliktní situace mezi křesťany a židy poukazuje na Sýrii jako možné místo vzniku tohoto evangelia. Je možné, že Matoušovo evangelium vzniklo v jejím hlavním městě Antiochii. Poselství evangelia Cílem evangelia je posílit křesťanské obce v diskuzích se Židy, utvrdit je ve

víře v Ježíše Krista – Mesiáše a dát jim směrnice pro život jejich společenství podle Ježíšova učení. Matoušovo evangelium je tedy evangelium církevního společenství, evangelium Církve. Evangelista představuje Ježíše jako Abrahámova potomka, přislíbeného Mesiáše, kterého náboženští vůdcové židovského národa zavrhli a pronásledovali, zatímco hříšníci a pohané ho přijali (srov. Mt 1,1.17.22n; 8,11n; 23,34–39). Jako důkaz toho, že Ježíš je slíbený Mesiáš, dokazuje Matouš mnoha citacemi ze SZ. Místo Izraele v dějinách spásy zaujala Církev jako pravý Boží lid, složená ze Židů i pohanů, postavená na skále, kterou je Petr (srov. 16,13n). Ježíš je Syn živého Boha, definitivní zákonodárce a učitel. Největším Božím příkazem je přikázání lásky (srov. Mt 22,34– 40), které přikazuje milovat nejen bližní, ale i nepřátele (srov. 5,43–48). Ježíšovým zmrtvýchvstáním se všem lidem otevřela cesta spásy: všichni učedníci se mají stát Ježíšovými učedníky a dětmi nebeského Otce (srov. Mt 28,18–20). Evangelista Matouš se zobrazuje se symbolem člověka nebo anděla, protože jeho evangelium začíná rodokmenem, tedy lidským původem Ježíše Krista. Obraz Svatého Matouše (s andělem) od Carravaggia Obraz znázorňující známý námět nečekaným způsobem je často odsuzován. Když kolem roku 1600 dostal Carravaggio úkol namalovat obraz svatého Matouše, bylo od něj požadováno, aby znázornil světce píšícího evangelium spolu s andělem, který dílo inspiruje. Carravaggio, mladý umělec s vekou obrazotvorností, dlouho uvažoval o tom, jaké to asi bylo, když starší, chudý, těžce pracující muž, bývalý výběrčí daní v římské provincii, náhle usedl a začal psát knihu. Carravaggio vypodobnil Matouše jako prostého, starého muže, vousaté-

ho a plešatého, oblečeného do prosté tuniky a sedícího na židli. Sedí nepohodlně a drží knihu jako člověk, který tomu není zvyklý. Jeho těžká, upracovaná ruka spočívá na stránce a svraštělé čelo a vykulené oči vyjadřují údiv. Anděl vede něžně jeho ruku, asi tak, jako když učitel pomáhá dítěti, křídly rámuje světcovu hlavu a zdá se, že dýchá na stránku, na níž se zázračně objevují slova psaná brkem (ale kalamář zde není): „Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova…“ .

Carravaggiův obraz byl odmítnut. Poté, co jej nainstaloval na oltář, kněží ho sundali a prohlásili, že postava s takto zkříženýma nohama a chodidly hrubě vystrčenými k divákovi nemá dekorum ani vzhled světce. Navíc byl tento statný Matouš zcela odlišným figurálním typem než výběrčí daní z obrazu „Povolání“. Druhá verze Svatého Matouše (1602) vžité interpretaci odpovídá více. Je umístěna na hlavním oltáři kaple. Svatý Matouš zůstává asketickou postavou s odhalenou hrudí a bosýma nohama, ale je změněn v intelektuála v tóze a se svatozáří, čímž získal větší důstojnost. Stolička vypadá, jako by se měla převrhnout do prostoru diváka. Anděl se vznáší nad světcem, jenž přispěchal ke

K zamyšlení… Uviděl zástupy… otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni…. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi (Mt 5,1–11). Mezitím, co Ježíš prohlašuje blahoslavenství, zdá se nám, že vidíme dlouhé procesí, které pod jeho pohledem ožívá. I my se cítíme, jako bychom byli mezi tím množstvím chudých, trpících, pokorných, hladových a žíznivých po spravedlnosti, milosrdných...

Stále ještě zaznívá tvůj harmonický hlas, Mistře, který naplňuje radostí srdce každého člověka: blahoslavení...blahoslavení... blahoslavení... Stále ještě přichází zázrak, kdo v tebe věří, vytvoří na každém místě země horu blahoslavenství, ze které se rozeznívá zvěst velkého utěšení. Obraz Povolání svatého Matouše (1598–1601) Námět je vzat z krátké pasáže Evangelia sv. Matouše (9,9): Když odtamtud šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Příběh je zasazen do Kafarnaum u Tiberiadského jezera, kde v celnici Matouš vybíral poplatky od karavan, které putovaly z Damašku. Tato práce mu zajišťovala bohatství, privilegia a moc. Carravaggio čerpal inspiraci ze svého vlastního života a troufale zasadil výjev do soudobé reality. Scéna připomíná podezřelou atmosféru dlouhých

večerů, strávených v římských ulicích a hostincích. Umístění je vědomě nejednoznačné a tak divák může rozeznat okno chodby (vně domu) i interiér místnosti v domě. Matouš na Carravaggiově obraze (muž s mincí na klobouku) a stejně i jeho spoluvýběrčí jsou oblečeni jako Carravaggiovi současníci. Carravaggio postavil svět oslnivých barevných tónů, rozmanitých textur sametů, furiantských per a měkké kožešiny proti nadčasové strohé prostotě Krista a Petra, bosých, oděných jen do hrubé tógy. Jaký protiklad pomíjivé módy k nadčasové přítomnosti Boha! Hra světla a stínu vytváří dramatické napětí. Postavy jsou zahaleny stínem a velký prostor tmavé zdi nad jejich hlavami je tíží jako vězení a naznačuje krátký pobyt člověka na tomto mnohdy neutěšeném světě. Temnotou proniká paprsek světla, který dopadá úhlopříčně na stěnu ve směru Kristovy paže a ozařuje tvář svatého Matouše, jenž se k němu obrací. Je to hluboký symbol božského osvícení. Kristus je Světlem. Kristovo slovo (výzva) zachraňuje hříšníka před propastí hříchu a vlévá mu vnitřní sílu vstát a jít. Vidíme mladého muže, jehož hlava je zcela skloněná nad sumou peněz, zatímco starší muž s brýlemi dává pozor na jeho počítání. Oba jsou natolik uneseni množstvím peněz, že si ani nepovšimli, že je Pán navštívil. Mladík představuje lidstvo, které setrvává v temnotě, a snad v sobě nese náznak příběhu o bohatém mladíkovi z evangelia, který nedokázal všeho zanechat a následovat Krista (srov. Mt 19,16–29). Dva mladí šermíři sedí jako ochrana. Jejich nejistota, či nedůvěra nás upozorňuje na to, jak mnoho lidí zaslechlo Boží volání, ale zpěčují se buď pro svou „nehodnost“ nebo neochotu vydat se cestou, která se nezdá pohodlná. Matoušova tvář zachycuje přímý pohled Krista, jehož nádherná tvář odráží vnitřní krásu, a prozrazuje úžas a podiv nad jeho pozváním. V jeho nitru se odehrává drama. Cesta, na kterou ho Ježíš volá, se diametrálně liší od té, po které kráčí nyní. Matouš musí opustit Pokračování na str. 12

11


stolu, aby zapsal slova evangelia. Svatý Matouš je teď srovnatelný se světcem, který se objevuje na bočních obrazech, a plátno, visící v ohnisku celé kaple, nepůsobí už tak šokujícím dojmem.

Ježíš se na nás zahleděl. Učí nás a přitahuje nás tak, jako když povolal své učedníky, aby jim odhalil nejskrytější a nejhlubší věci Božího úradku. Blahoslavenství jsou písní Boží radosti, která je předávána všem, kteří se otevírají přijetí nebeského království. Blahoslavenství zní jako symfonie, která je uvedena a ukončena hlavním nápěvem složeným ze slov: „...neboť jejich je nebeské království.“ Uprostřed kompozice zaznívá střídání těžkých a lehkých not. Mezi úzkými a bolestnými přechody se rozezvučí strhující rozložené akordy jako křídla ptáků na nebi. Tato hudební báseň je paradoxním rozhovorem, který zvěstuje všem pokorným, trpícím, milosrdným, čistým v srdci, tvůrcům pokoje radost přítomnou v bolesti. Bůh tuto největší radost uchovává.



12

svou zajištěnost (viz pravá ruka) a vydat se za chudým Mistrem. Dialog, který se odehrává mezi Ježíšem a Matoušem, je vyjádřen prostřednictvím gest. Kristova paže zve Matouše: „Pojď za mnou.“ Carravaggio se inspiroval gestem paže Michelangelova Adama na stropě Sixtinské kaple. Je to gesto daru milosti; Ježíš jako Nový Adam, dovršuje Matoušovo stvoření tím, že mu dává jeho osobní povolání a spásu. Spása je plodem kříže, který je vytvořen spojením okenních tabulek. Matouš ukazuje na sebe s otázkou: Já? nebo ujištěním: „Voláš mne?“ Jeho odpověď se radikálně odlišuje od ostatních, kteří jsou s ním. Ten, kdo se otevře Božímu volání ve svém životě, je schopen slyšet a odpo-

telnou“ hlavou Církve (prvním papežem), Těla Kristova, ve kterém se Kristův život rozlévá do věřících, kteří se prostřednictvím svátostí tajemně, ale skutečně sjednocují s umučeným a oslaveným Kristem (KKC 790). Obraz zachycuje příběh „nanosekundu“ před tím, než se Matouš stane Ježíšovým učedníkem. Carravaggio namaloval okamžik, ve kterém se však promítá průběh celé události i její závěr. Jediný okamžik v životě člověka může zcela změnit náš život. Chlapci, mladý muž, Matouš a starší muž s brýlemi zastupují čtyři generace (dětství, mládí, dospělost a stáří). Ukazují nám, že povoláni můžeme být v jakémkoliv věku. (Poznámka: Prezentaci Carravaggiova obrazu lze nalézt na www.poust.cz)

né perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. (Mt 13,44–46) Slovo, které nás vtahuje do krásného dobrodružství – dar a koupě, touha Boží a touha lidská, poklad ukrytý a nádhera zjevená – vytváří silné napětí směřující k jednotě a k radosti, a tak zakládají skutečnost nebeského království. Radost spočívá v lásce přijaté od Otce a lásce vydané. Pán nám ji nechce dát jako krásně zabalený dárek, ale zve nás, abychom ji hledali a nechali ji v sobě vytrysknout. On sám přišel na svět jako člověk, vzal na sebe náš hřích a hledá radost prostřednictvím cesty očisty a poslušnosti. Tak nám odhaluje náš šťastný úděl a ukazuje nám cestu. Když nám byla dána milost, abychom ve svém životě zahlédli reálnou přítomnost Krista, pravého pokladu, nastává v nás zázrak radikálního obrácení. Všechna naše kritéria hodnocení se změní, protože se změnil horizont naší víry a naší lásky. Pak pro nás platí to, co říkal Pavel: „Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.“ (Flp 3,8) Otevři, Pane, oči našeho srdce, abychom odhalili, že ty, náš poklade, nás očekáváš na poli naší každodenní existence. Daruj nám sílu všechno prodat, to málo, čím jsme a co máme, abychom za to dostali tebe, jenž jsi pravá neprodejná radost. Amen. Pro Katechetické listy připravila s. Siarda L. Trochtová

Literatura: BENEDIKT XVI.: Apoštol Matouš. Kateche-

vědět mu, nechat se vtáhnout do jeho lásky a mít podíl na jeho životě. Ježíšovy bosé nohy jsou otočeny k odchodu a naznačují, že povolání dosáhlo svého cíle a je přijato. Postava Petra téměř úplně zakrývá postavu Ježíše. Gesto jeho ruky je ozvěnou Ježíšovy paže. Je „vidi-

K zamyšlení…

ze z gen. audience z 30.8.2006. CÁNOPI, A. M.: Evangelium radosti. Praha:

Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzác-

Paulínky, 2001. Nový zákon. Praha: Česká liturgická komise, 1989. STRÖBINGER, R.: Hosté poslední večeře. Brno: Moravská Bastei, 1997. TICHÝ,L.: Úvod do Nového zákona. Řím: Křesťanská akademie, 2003.

KATECHEZE POVOLÁNÍ ABRAHÁMA

Gn 15,1–6

Gn 17,1–3a

Oslovení Hospodinem

Hospodin řekl Abramovi: Vyjdi ze své země…

Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: Neboj se…

Když bylo Abramovi 99 let, zjevil se mu Hospodin a řekl mu: Choď přede mnou, buď dokonalý!

Zaslíbení

Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš požehnáním.

Já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká. Tak četné (jako hvězdy) bude tvé potomstvo.

Kladu svou smlouvu mezi sebe a tebe; nadmíru tě rozmnožím.

Abrahámova reakce

Abram se vydal na cestu.

Abram Hospodinu uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Abram padl na tvář.

Poselství pro nás (vnitřní postoj)

Žít jako „kočovník“ pod vedením Boha = nechat se Bohem dát do pohybu.

Spolehnout se na Boha = důvěřovat Božímu působení víc než své činnosti.

Zachovat Smlouvu = zřetelně ukázat odpověď na Boží lásku.

Spolehnout se na Boha a svůj osud přenechat jeho působení.

Požadavky prožívat jako projev vděčnosti Bohu.

Afektivní cíl: Učit se dělat nový krok na cestě víry k Bohu. Postup: A) Motivační vstup: Můžeme nad textem písně skupiny Agapé „Požehnání Všemohoucího“ (z alba Jsem ti blízko), kterou nalezneme v příloze nebo na internetové stránce: www.3pe.cz/mp3hi/ Ag195113_Pozehnani_Vsemohouciho_HighQ.mp3 nebo nad jiným vhodným textem. B) Četba biblického textu: Gn 12,1–4a; Gn 15,1–6; Gn 17,1–3a C) Komentář k textu: Hospodinovo slovo má moc proměnit člověka. Abram opustil zemi, rodiště, dům svého otce. Odchází ještě za otcova života a trhá důsledně všechny svazky. Má jít do neznámé země s neplodnou ženou a spolehnout se jen na zaslíbení Boží. Opuštění a vyjití ze země je však doprovázeno zaslíbením toho, co dostane. Namísto vlasti je slíbena nová země. Namísto příbuzenstva potomstvo, ze kterého bude velký národ. Namísto otcovského domu veliké jméno, velké uznání. Odpovědí na Boží volání je Abrahámova připravenost a poslušnost. Bůh je tím, kdo jde zároveň s člověkem a kdo mu na jeho cestě žehná. Je tím, kdo vyzývá k cestě, i tím, kdo na této cestě doprovází. Člověk je veden novým směrem, opouští své zaběhlé stereotypy. Obraz cesty nám může připomenout mnoho životních cest a snad také naši cestu k Bohu, naše obtíže, nejistoty i radosti. D) Rozhovor: Každý z účastníků dostane tabulku, na které je možno sledovat stavbu biblických textů. Rozhovorem ve skupině se účastníci snaží hledat vztah mezi poselstvím těchto textů a svým životem.

Odpověď víry Odvážit se žít s důvěrou, že Bůh je se mnou na cestě a dává mi život.

E) Práce s obrazem: Je možné pracovat v menších skupinách (trojice), nakonec probíhá reflexe v celé skupině. Abrahám je obrazem člověka, který se na Boží pokyn vydává na cestu a je stále znovu na cestě. Na základě rozjímání nad Chagallovým obrazem (Žid nesoucí dům) přemýšlíme nad následujícími otázkami: – Co mi brání vydat se na cestu, na čem lpím nejvíc? – Co jsem se odvážil/a ve víře opustit? – Který Abrahámův rys je pro mě zvlášť důležitý? Pokračování na str. 14

13


Kognitivní cíl: 1. Seznámit se s biblickým textem. 2. Porozumět, že každý je volán Bohem na cestu. 3. Analyzovat kvalitu své odpovědi Bohu.

Gn 12,1–4a


14


Použitá a doporučená literatura:

– Měl/a bych udělat nějaký nový krok na cestě víry k Bohu? Jestliže ano, jaký? F) Úkol: Tam, kde je člověk schopen ve víře se něčeho vzdát, mnohem víc dostává. Zrevidujeme kvalitu své odpovědi na Boží volání. Pokusíme se udělat nový krok na cestě víry k Bohu.

CHALUPA, P. Bůh volá–Abrahám se vydává na cestu. NAIM-časopis pro pastoraci mládeže. Praha: Salesiánská provincie, 1/95. CHALUPA, P. Smlouva a obřízka. NAIM-časopis pro pastoraci mládeže. Praha: Salesiánská provincie, 2/95. LÄPPLE, A. Úvod do Starého zákona. Praha: ČKCH, 1972. Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Kostelní Vydří: Karmelit. nakl., 2006. Výklady ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 1991.

G) Spontánní závěrečná modlitba: Modlitba může být inspirována biblickým textem i Chagallovým obrazem.

Připravila s. Siarda Trochtová

OKÉNKO PEDAGOGICKÝCH ZKUŠENOSTÍ Změny, kterými naše školství prochází, jsou opravdu velké, a proto i letošní ročník časopisu budeme věnovat zavádění těchto změn do škol. Něco z toho, co budete číst, jste se již dověděli v loňském ročníku časopisu. Přesto ale doporučujeme tuto rubriku vaší pozornosti, protože tyto změny jdou stále kupředu. Dozvíte se zde také konkrétní kroky, které by měl učitel náboženství v těchto změněných podmínkách podniknout. Autorkou této rubriky bude PhDr. Ludmila Muchová, Ph.D, vyučující na teologické fakultě Jihočeské univerzity.

15 PŘEDMĚT NÁBOŽENSTVÍ NA STÁTNÍCH ŠKOLÁCH A PŘECHOD NA ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

Národní škola. Každá škola bude mít povinnost předkládat veřejnosti i nadřízeným orgánům svůj vlastní ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Letos podle něho začnou pracovat žáci prvních a šestých ročníků. Změní se pro ně toho mnoho: počet vyučovacích hodin během týdne, nové předměty, které se budou školu od školy poněkud lišit, nové způsoby práce. To vše ale musí škola nabízet tak, aby svými cíli i obsahy výuky naplňovala RÁMCO-

VÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ. Což je pro školy ze zákona (tzv. školského zákona č. 561/2004 Sb.) závazný dokument, který vlastně nahrazuje dosavadní předmětové osnovy. Týká se tato změna i předmětu náboženství? A jestliže ano, bude to změna k horšímu nebo k lepšímu? A jak mají učitelé tohoto předmětu při práci na školní učební osnově předmětu náboženství postupovat, když jejich předmět se od ostatních tolik liší? Na některé z učitelů náboženství se již ředitelé škol obrátili s prosbou, aby takovou osnovu vypracovali, jiným stačí jen základní informace o tom, že se předmět náboženství na škole nabízí jako nepovinný, ještě jinde se o něm s učiteli náboženství nehovoří vůbec. V průběhu tohoto školního roku proto chceme postupně zveřejňovat základní informace, které by učitelé náboženství o všech těchto změnách měli mít. Postupovat budeme podle následujícího plánu: 1. Jak bude v budoucnosti začleněn předmět náboženství do života školy? 2. Co je to Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a školní vzdělávací program? 3. Jak postupovat při tvorbě vlastní osnovy pro předmět náboženství na škole, na níž vyučuji? 4. Bude mít učitel náboženství možnost spolupracovat i s učiteli povinných či volitelných předmětů? 5. Jaké možnosti dává učiteli projektový způsob práce? Dnes se tedy věnujme otázce č. 1:

Jak bude v budoucnosti začleněn předmět náboženství do života školy? Odpověď můžeme nalézt na internetových stránkách Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, jehož pracovníci jsou autory celé této školské reformy. Ti, kdo umí pracovat s internetem, ji naleznou na adrese www.vuppraha.cz. Těm, kteří takovou možnost nemají, patří následující informace: Školní vzdělávací program bude obsahovat rozdělení na povinné, volitelné a nepovinné předměty. K tomu bude mít každá škola k dispozici během týdne omezený počet vyučovacích hodin. Pro výuku povinných oborů to bude na prvním stupni zhruba dvacet, v některých ročnících 21 vyučovacích hodin, na druhém stupni 24, v některých ročnících 25 vyučovacích hodin. Dále však každá škola bude mít povinnost využít k výuce ještě tzv. „disponibilní hodiny“. Ty budou určeny jednak pro výuku povinných vzdělávacích obsahů, jak je obsahuje Rámcový vzdělávací program, jednak pro nabídku volitelných předmětů. Na prvním stupni tak přibudou žákům během týdne další dvě až tři vyučovací hodiny, na druhém stupni dokonce zhruba šest hodin týdně. A nyní důležitá informace: nepovinné předměty bude moci škola nabízet až nad rámec těchto hodin. To znamená, že žáci na prvním stupni musí nejprve absolvovat všechny hodiny z výuky vzdělávacích oborů a z disponibilní části hodinové dotace, a teprPokračování na str. 16


Většina učitelů náboženství si během posledních měsíců zřejmě všimla, že na školách, do nichž docházejí učit náboženství, se něco mění. Ředitelé i celé skupiny učitelů pracují na novém dokumentu, který od září letošního nového školního roku bude určovat co, proč a jak se budou děti na jejich škole učit. Nebudou už platit předmětové osnovy vypracované v programech Základní škola, Obecná a občanská škola nebo

Pokračování ze str. 15 ve potom – tedy jako hodiny „navíc“ – výuku nepovinného předmětu. A že má předmět náboženství na stát-


16

ních školách charakter nepovinného předmětu, to vyplývá z § 15, odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. V budoucnosti bude mít rozdílné postavení předmět náboženství na církevní škole. Tam může být předmět náboženství zařazen mezi povinné nebo volitelné předměty a žáci se ho v takovém případě budou účastnit v rámci povinné hodinové dotace, jak jsme ji právě popsali. Rozdílným způsobem také budou dokumentovány školní učební osnovy tohoto předmětu. Pokud bude vyučováno náboženství na církevní škole jako povinný nebo volitelný předmět, musí být jeho školní učební osnova za-

řazena do školního vzdělávacího programu. Pokud bude vyučováno náboženství na církevní škole jako předmět nepovinný, platí pro jeho učební osnovu totéž, co platí pro výuku nepovinného předmětu náboženství na státní škole. A na státní škole neřeší Rámcový vzdělávací program vůbec, jak nepovinné předměty začlenit do školního vzdělávacího programu. Podle informace Výzkumného ústavu pedagogického v Praze je tomu tak především z praktických důvodů, protože nabídka a skutečná realizace nepovinných předmětů se každým rokem mění. Výzkumný ústav tedy spíše školám doporučuje, aby do školního vzdělávacího programu uvedly pouze informaci pro rodiče, že nepovinný předmět náboženství je na škole vyučován a podrobnější dokumentaci o cílech a o obsahovém zaměření tohoto předmětu uložily v dokumenta-

K této informaci Výzkumného ústavu pedagogického nabízím ještě svou vlastní úvahu: Nová reforma českých základních škol spočívá především ve snaze, aby veškeré působení školy získalo jednotný směr, aby se žáci učili propojovat své znalosti z různých oborů, vyvozovat z nich důsledky, řešit pomocí nich praktické problémy, atd. Ať už tedy bude učební osnova nepovinného předmětu náboženství přímo součástí školního vzdělávacího programu nebo součástí zvláštní dokumentace školy, bylo by dobré, aby předmět navazoval na vzdělávací program, o který usiluje škola jako celek. Učební osnovy předmětu náboženství by měly ukázat, že podporují a rozvíjejí výchovné a vzdělávací cíle, o které usiluje škola. Čím srozumitelnějším jazykem pro ředitele, ostatní učitele, inspektory a rodiče to udělají, tím lépe! Na mnoha diecézních katechetických střediscích jsou dnes připraveny

ci školy. Škola však také může tento nepovinný předmět zařadit přímo do svého školního vzdělávacího programu. Má tedy obě možnosti.1 V každém případě to však znamená, že učitelé náboženství na státních i církevních školách musí pro svůj předmět zpracovat podrobnou dokumentaci o cílech a obsahovém zaměření předmětu.

metodické materiály, díky nimž nebudou mít učitelé náboženství se školní učební osnovou předmětu tak těžkou práci. Nemohou však tyto materiály prostě „opsat“, musí jim dobře porozumět a musí je umět doplnit o specifické problémy a otázky, které jsou spojeny právě s jejich školami nebo s místem, na němž se nachází škola. K tomu by měly sloužit moje příspěvky v následujících číslech.

1 Srov. Metodický portál, On-line verze: http://www.rvp.cz/clanek133/1450 (cit. 30. 7. 2007)

Pro katechetické listy připravila Ludmila Muchová

KATECHEZE DOSPĚLÝCH SPOLEČENSTVÍ A KATECHEZE

Proč potřebujeme společenství pro katechezi ? Jednoduše proto, že dnes se hledající nesetká s autentickým životem z víry téměř nikde mimo společenství, ani křesťan sám nedokáže žít a zrát ve víře uprostřed sekulárního světa bez opory společenství. Křesťanské společenství se stává podmínkou účinné katechizace. Direktorium shrnuje: „Katechetické výchově se daří účinně v té míře, v jaké se křesťanské společenství stává konkrétní oporou a příkladem pro cestu víry jednotlivců. A k tomu dochází tehdy, projevuje-li se společenství jako pramen, místo a cíl katecheze.“ 2 Pokusím se stručně objasnit tyto atributy. 1 2

RM 49. VDK (1997) 158, srov. CT 24.

3

Srov. CT 67.

ní představitelů a členů křesťanských hnutí v Římě. Zde zaznívá jeho výzva k vzájemné spolupráci mezi hnutími. Na prahu nového tisíciletí v Apoštolském listu Novo millennio ineunte Jane Pavel II. již vyzývá „integrovat tradiční formy pastorační péče s novějšími podobami, jak je nabízejí různá sdružení a hnutí uznávaná církví.“ 4

17

Shrňme si to tedy Aby katecheze v evangelizačním poslání farnosti byla účinná, je zapotřebí vytvořit v ní určité podmínky. Tyto podmínky na základě již zmiňovaných církevních dokumentů definuje Všeobecné direktorium pro katechizaci (1997) takto: a) Dejme prioritu katechizaci dospělých. Začněme katechezi po křtu na způsob katechumenátu. b) Tím vznikne (někdy až po několika letech úsilí) jádro společenství ze zralých křesťanů, již uvedených do víry. Toto společenství se stává pevným opěrným bodem farní katechizace – svěří se mu vhodná a rozčleněná pastorační péče zaměřená na vytváření malých společenství.“ c) Až potom můžeme s novou odvahou projektovat hlásání evangelia lidem vzdáleným, nábožensky lhostejným. V tomto úsilí mohou mít základní důležitost příprava k svátosti manželství, ke křtu a k prvnímu svatému přijímání dětí. d) Jsou-li tyto uvedené podmínky, vztahující se hlavně na dospělé, uskutečňovány, bude to velice prospívat i katechezi dětí, adolescentů a mladých lidí. Na závěr bych chtěla osobní zkušeností potvrdit tato doporučení církve. Jako hledající jsem zažila nejdříve sdílení společného hledání na cestě víry ve studentském společenství. To 4

Srov. NMI 31.

Pokračování na str. 18


Když jsem se problematikou společenství zabývala studiem církevních dokumentů, pozorovala jsem, jak po druhém vatikánském koncilu postupně narůstá v těchto dokumentech důraz na vytváření a podporu společenství. Pavel VI. ve své apoštolské exhortě Evangelii nuntiandi napsané v roce 1975 mluví o potřebě společenství pro hlásání evangelia: „má-li se hlásání evangelia setkat s účinkem v srdcích lidí, musí se obrátit se svým poselstvím na komunity věřících, které je pak mohou a mají zprostředkovat druhým“. Jan Pavel II. v apoštolském listu Cristifideles laici (1988) zdůrazňuje důležitost malých společenství při „výchově a vzdělávání laiků“. V apoštolské exhortě Redemptoris missio (1990) však Jan Pavel II. mluví již o „nutnosti pokoušet se zřizovat všude křesťanská společenství“ 1

V Apoštolském listu Novo millennio ineunte Jan Pavel II. říká, že společenství „... v sobě vtěluje tajemství církve a vyjadřuje samou podstatu jejího tajemství“. Křesťanské společenství je samo v sobě živou katechezí. Křesťanské společenství je tedy v tomto smyslu subjektem katechizace (a nese za ní také odpovědnost). Proč je společenství také cílem katecheze? Protože společenství není samozřejmost, nevzniká samo od sebe. Je třeba k němu pečlivě vychovávat. Myslím, že to byl Luis Evely, který v šedesátých letech provokativně řekl, že Pán Ježíš tři roky vytvářel s apoštoly společenství a na závěr sloužil jedinou mši a my sloužíme denně mši svatou, aniž bychom vytvářeli jakékoli společenství. Proto i Jan Pavel II. na prahu nového tisíciletí církvi říká, že „učinit z církve domov a školu lásky je velká výzva... ale dříve, než začneme plánovat konkrétní iniciativy, je třeba podporovat spiritualitu společenství a vyzdvihnout ji jako výchovný princip...“ Kde jsou místa, na kterých se katecheze realizuje? Výsadním místem katecheze zůstává farní společenství. Přestože farnost trpí změnami společenskými i urbanizačními, zůstává základním styčným bodem jak pro křesťanský lid, tak i pro tzv. matrikové věřící.3 Katecheze se však nemůže rozvíjet ve farnost, která „funguje“ pouze jako úřad – instituce, nebo v takové, kde existuje pouze anonymní společenství nedělních křesťanů. Katecheze se uplatní jenom ve farnosti vybudované jako „společenství společenství“. Hned za farností jako nejdůležitější místo katecheze dospělých direktorium uvádí společenství různých sdružení, hnutí a skupiny věřících. Jan Pavel II. ještě jako krakowský biskup rozeznal v hnutích nosný prvek kvalitativních změn církve, které vyhlásil II.Vatikánský koncil. V předvečer Letnic r. 1998, roku věnovaného Duchu svatému, se uskutečňuje první společné setká-

Pokračování ze str. 17 mělo svou krásu především ve velice podobných problémech a podobném prožívání. Zažila jsem v něm nádheru naprostého vzájemného porozumění díky stejným zkušenostem, kterými jsme jako studenti procházeli. Podobné prožitky zakouším v současné době ve společenství manželů.

Celou krásu a bohatství společenství jako znamení Boží lásky jsem ale zakoušela a zakouším ve farním společenství. Na začátku mé cesty to bylo farní společenství sv. Václava v Praze Vršovicích, dnes je to neokatechumenátní společenství v dominikánském konviktu v Olomouci. Právě díky různosti věku, povah, vzdělání, zralosti ve víře i životní situace je život v ta-

kovém společenství náročnější a vytváření vztahů pracnější. Ale zakoušet originálnost a rozmanitost Božího vedení každého člověka a účastnit se na něm je nejkrásnější dobrodružství víry, jaké jsem poznala. A zakoušení jednoty v této různosti je zase nekrásnějším darem Ducha svatého. Daniela Pazderová

18

ÚHLY POHLEDU NA KATECHEZI DOSPĚLÝCH Ludvík Dřímal


ÚVOD Množné číslo – úhly pohledu – naznačuje, že katecheze s dospělými je trochu složitější záležitostí, než by si člověk představoval. Dokládá to i naše současnost: v posledních 18 letech vzrostl v děkanátech a farnostech naší arcidiecéze počet akcí či aktivit, které mají určitou katechetickou dimenzi nebo mají aspoň v názvu slovo katecheze. Dá se říci, že termín katecheze se stal v naší místní Církvi téměř módním výrazem. Přitom tyto akce či aktivity jsou a zůstávají prostě tím, čím jsou: záleží na tom, kdo je uskutečňuje, jaké má vlastní předpoklady pro katechezi a jaké jsou jeho vlastní představy o katechezi; dále zde hraje roli, komu je akce určena a kdo se jí fakticky účastní… Kromě tzv. poučení snoubenců před sňatkem či tzv. křestního pohovoru s rodiči, kteří požádali o křest dítěte, se staly takřka běžnými např. přednášky či promítání filmů s náboženskými tématy, na něž zpravidla navazuje diskuse či beseda; přibývá skupin dospělých, kteří se pravidelně scházejí spojeni zájmem o Písmo svaté nebo text Katechismu katolické církve. Tyto a další akce či aktivity jsou běžně a víceméně automaticky považovány za katechezi dospělých.

tickou dimenzi nacházíme v mnoha aktivitách s dospělými. Ø Katecheze je doprovodem člověka na jeho cestě víry. Doprovázet znamená být druhému nablízku a navíc respektovat to, že ta jeho cesta je třeba diametrálně odlišná od mojí, že má pomalejší tempo, dokonce zastávky, přešlapování na místě, objížďky... Katecheticky doprovázet znamená ani ne tak rozšiřovat vědomosti, jako především člověku pomáhat, aby nacházel úzký vzájemný vztah mezi svými každodenními zkušenostmi a základní zkušeností křesťanství (= konkrétním způsobem prožívání víry, tak jak je utvářen živou Tradicí). Ø Katecheze je součástí evangelizačního procesu jako to, co následuje po prvním obrácení. Obrácení je nesmírně důležitý mezník: všechno to, co mu předchází, není katecheze, ale první evangelizace. Katechizovat lze pouze člověka obráceného, tedy takového, který má zájem, který je motivovaný. Pokusme si to názorně ozřejmit pomocí náčrtku: PROCES EVANGELIZACE

První evangelizace

Katecheze

K identitě katecheze s dospělými Vzhledem k různorodosti možných aktivit je iniciační trvalá vhodné položit si otázku: jsou všechny skutečnou katechezí ve vlastním slova smyslu? Nebo: co je Svědectví života Svědectví prostřednictvím Předání Začlenění Plný život beze slov slova Symbolu víry do církve z víry kritériem, co je nezbytné k tomu, abychom mohli tu či onu aktivitu právem považovat za formu autenticK a t e c h u m e n á t Slavení sv. iniciace Účast na apoštolátu ké katecheze s dospělými? Jak chápe identitu kateSK, SB, SE Setkání s křesťany 1. KONVERZE s s cheze dospělých Církev? Jednoduchá odpověď zní: katecheze dospělých je tam, kde se dělá s dospělými Přilnutí k poselství skutečná katecheze. A co je podstatou každé autentické katecheze, tedy i autentické katecheze s dospěNa náčrtku vidíme jednak katechezi iniciační jako jednu lými? Odpověď můžeme strukturovat takto: Ø Katecheze je jednou z forem služby slova, jejímž úče- etapu, na niž později navazuje katecheze trvalá. Tomuto lem je prohloubení a zrání víry. Slovo jako znamení a ja- členění odpovídají i formy katecheze: ko prostředek k prohloubení víry za účelem jejího vyzrávání. Ø existují formy a typy katecheze s výrazným charakterem Slovo ve službě zrání víry. Tam, kde toto není podstatou, nekřesťanské iniciace (tj. uvádění nebo nového uvádění do jde o katechezi ve vlastním slova smyslu, přestože katecheskutečného života víry);

Katecheze dospělých s charakterem křesťanské iniciace K této oblasti řadíme všechny formy katecheze zaměřené k dospělým, kteří se blíží ke křesťanskému životu a dosud nepřijali křest, anebo k dospělým, kteří sice byli pokřtěni, avšak životem víry nežijí nebo téměř nežijí, a to z různých důvodů. Mezi nejvýznamnější formy takové katecheze patří: Ø Katechumenát v původním slova smyslu neboli doprovod na cestě víry těch, kdo touží stát se věřícími křesťany a členy Církve prostřednictvím svátostí křesťanské iniciace nebo si potřebují doplnit tento proces iniciace, protože zůstal nedokončen. V řadě národů Evropy s kdysi intenzívní křesťanskou tradicí jsme dnes svědky pozoruhodného rozvoje katechumenátu jako instituce se zřetelně odstupňovanými etapami, což představuje nový krok v pastoračních iniciativách s víceméně misijním charakterem (viz např. rozvoj katechumenátu v Církvi ve Francii); Ø Katecheze dospělých v katechumenátním stylu. Tyto iniciativy se týkají dospělých pokřtěných, kteří sice prošli iniciační katechezí a přijali iniciační svátosti, avšak krátce nato či později své náboženské praxe a života z víry částečně nebo úplně zanechali a nyní cítí potřebu znovu projít tou cestou, kterou už jednou absolvovali, avšak jen formálně, povrchně nebo ne zcela svobodně, nebo ne celou. Nestačila je dovést k opravdovému obrácení, takže ani nikdy neprožili skutečnou radost z víry a náboženství pak odložili jako tíživé či zbytečné břemeno. Výrazným příkladem je katecheze v rámci hnutí Neokatechumenátní cesta. Její cíl je velmi aktuální: přivést pokřtěného člověka k opravdovému prožívání daru křtu, a sice prostřednictvím tzv. reiniciace (znovu-uvedení člověka do svátostného života) za aktivní účasti věřícího křesťanského společenství. Ø Itineráře katecheze s rodiči dětí, které se připravují na přijetí iniciačních svátostí. Je to jakýsi druh katecheze rodin, kdy se rodiče pod vlivem svých dětí začnou o svátosti zajímat a v některých případech se skutečně rozhodnou: i já chci vykročit na cestu, po níž jde moje dítě. Takové případy nejsou sice časté, avšak představují velkou pastorační šanci. Mám na mysli to, jestliže se podaří postoupit od běžného, často jen formálního zapojení rodičů do svátostné přípravy dětí až k zahájení jejich vlastní cesty víry. Ø Rozličné formy příležitostné katecheze. Některé situace nebo události, zejména v rodinném životě, se stávají „příhodnou“ příležitostí pro katechetické oslovení dospělých, kteří jsou životu víry vzdáleni: narození dítěte, vstup dospělých dětí do manželství, úmrtí a pohřeb blízkého člověka. Katecheze dospělých se zaměřením na růst a prohloubení ve víře Zde máme na mysli všechny formy katecheze s dospělými věřícími, kteří měli v životě to štěstí, že prožili zdravou vý-

chovu víry v dětství nebo mládí a že se jim podařilo projít i náročným obdobím tzv. puberty v duchovním životě; tedy že se v něm nezabydleli, a touží pracovat na sobě dál, prohlubovat si obsah víry i kultivovat postoj víry. Uveďme si alespoň nejznámější formy: a) katecheze dospělých v rámci liturgického slavení: homílie jako součást mše sv. nebo bohoslužby slova při slavení kterékoliv svátosti, a dále promluvy katechetického rázu během vánočního, postního a velikonočního období liturgického roku. Liturgie Církve je přednostním prostředím katechetického působení a nelze si než přát, aby tato skutečnost byla důsledněji zohledňována i ve formaci budoucích kněží či trvalých jáhnů; b) katecheze dospělých v kontextu duchovního doprovázení (setkání s duchovním průvodcem, duchovní obnovy, katecheticky pojaté exercicie, úvod k následování Krista v duchu charismatu některého světce a další); c) katecheze ve skupinách dospělých lidí, spojených zájmem o Písmo svaté. Jedná se o různé typy biblických kroužků, jejichž účastníci se scházejí ke společné práci s textem Písma za účelem hlubšího poznání jeho smyslu prostřednictvím rozličných metod; d) katecheze v rámci tzv. katechetických kurzů (základní teologicko-pedagogická formace dospělých, která se vyžaduje ke způsobilosti pro konání katecheze v mimoškolním prostředí). Přestože tento typ formace jako takový nelze identifikovat s katechezí ve vlastním slova významu, v praxi je docela dobře možné, aby v rámci plánu takové formace byl uskutečněn proces prohloubení víry účastníků; e) katecheze dospělých prostřednictvím sdělovacích prostředků. Sem patří rozličné iniciativy duchovní formace a katecheze prováděné v médiích a za využití médií: jednak masmédií (internet, tisk, rozhlas, televize), jednak oblíbených nosičů obrazu či zvuku pro individuální použití (video, audiokazety, CD, DVD aj.). ZÁVĚR Viděli jsme, že katecheze s dospělými může být pojata jako buď katecheze iniciační, nebo jako trvalá výchova víry. V tomto druhém pojetí je žádoucí, aby se uskutečňovala během celého života dospělého člověka. Bylo by tedy nesprávné chápat katechezi dospělých ve smyslu příležitostné „recyklace“ základní duchovní formace, kterou člověk obdržel v období svého dětství. Katecheze má sloužit katechizovanému k růstu jeho víry a k lepšímu zvládání života. Proto je jejím úkolem reagovat na otázky, které si on klade (ne na ty, které si klade katecheta). Otázky dospělého nezřídka problematizují odpovědi, které je katecheta zvyklý uplatňovat, což znamená vyšší nároky, než klade katecheze s dětmi. Lze říci, že katecheze s dospělými je zvláštním způsobem záležitostí důvěry, naděje a lásky: Důvěry v katechizovaného, projevované v opakovaném poskytování šance ke změně a růstu. Naděje, která dává jistotu smysluplnosti katechetovy námahy přes absenci kýžených výsledků. Lásky jako schopnosti učit se být milován a dát pocítit Boží lásku, která nad člověkem nikdy nerezignuje.

19


Ø a existují formy a typy katecheze trvalé, určené zejména těm, kteří chtějí pokračovat dále a skutečně pokračují. Takže s určitým zjednodušením máme 2 skupiny: 1. katecheze dospělých s charakterem křesťanské iniciace; 2. katecheze s dospělými jako pomoc v růstu a prohlubování jejich víry.

HUDBA V KATECHEZI


20

Současná pedagogika preferuje zapojování všech smyslů a rozvoj celé osobnosti žáka. Mnozí katecheté se o to snaží a tak ve svých hodinách používají hudbu jako jednu z metod. Oslovili jsme odborníka v této oblasti, pana Františka Macka, aby Vám přiblížil, proč a jakou duchovní hudbu je vhodné používat a také jakým způsobem ji zařazovat do katechezí. Tento článek je zároveň doporučením dvou CD s názvem „Dialog hudby a víry“. Na tomto CD najdete duchovní hudbu různých autorů v průběhu staletí a liturgického období s odborným komentářem. Tyto CD jsou na Centru pro školy k zapůjčení a rádi je také na Vaše požádání zapůjčíme. Při předávání informací je důležité mít vnímavého posluchače. Je-li posluchač neschopen z různých důvodů vnímat naše sdělení, je to stejné, jako když rychle přeléváme velké množství vína do sklenice s úzkým hrdlem. Víno, i když je dobré, z velké části přijde nazmar. Jak připravit vnímavého posluchače? Na to lze použít jednoduchý návod. Je to hudba. Citovou kapacitu posluchače lze rozšířit hudbou. Posluchač je právě pomocí hudby schopen více citově vnímat a prožívat informace, které mu sdělujeme. Na hloubce prožitku je závislá paměť. Co si ze svého života nejvíce pamatujeme? Jsou to právě prožitky. Události, které si nejvíce pamatujeme, jsou ty, které se dotkly nejen našeho rozumu, ale hlavně našeho srdce. To znamená, že prožitek výrazně působí na paměť. Na příklad – vstoupíme-li do nádherné zahrady a přitom vnitřně řešíme nějaký problém, jsme tímto problémem citově pohlceni natolik, že nevnímáme okolí. Krásu sice vidíme, ale tím, že ji neprožíváme, nepůsobí na nás a naše paměť zaznamená jen ten problém, který jsme v zahradě prožívali.

Schopnosti prožívání jsou různé, ale hudba je schopná působit na všechny. I když ji nevnímáme, jako např. při filmu, silně nás ovlivňuje. Zkusme si vypnout při filmu zvuk a zjistíme, že obraz není tak silný, aby nás zaujal, a příběh se stává méně působivý. Lidstvo již od prvopočátku používá „hudbu“ (různě intonované zvuky) jako nedílnou součást lidské komunikace. Lze dokonce říci, že tato hudba byla dříve než řeč. Malé dítě svým pláčem oznamuje svoje potřeby a citlivá maminka pozná, co si dítě přeje. Hudebně pedagogické myšlení má své kořeny již v antice. Hudba svým účinkem pomocí pravidelných kmitočtů harmonizuje nitro člověka, silně působí na jeho citovou stránku a stává se nedílnou součástí vzdělávacího procesu. To, co nelze vyjádřit slovem, lze vyjádřit hudbou. Setkáme-li se s tvrzením, že hudba je umění, které nic nevyjadřuje, pak toto tvrzení popírá hudbu jako možný způ-

sob sdělování. Hudební skladatel vyjadřuje určitou myšlenku, která se rodí jako idea skladby. Umělec se setkává s krásou a ve své duši ji přetváří v ideu uměleckého díla. Duchovní hudba by neměla přivést člověka do nevyváženého stavu, v němž by rozum byl podřízen smyslovému vnímání. Již Platon dělí hudbu do dvou skupin. V první skupině je hudba, která vede člověka k celistvos-

ti tím, že sjednocuje smysly s duchem a staví je do jednoty.Ve druhé skupině je pak hudba, která k této jednotě nevede a ponechává člověka v opojení smyslů. V liturgické hudbě má své místo jen první skupina, kde dominantní postavení má slovo. CD Dialog hudby a víry od Mons. J. Hrdličky je hlásáním evangelia v účinnější formě. Radost z Boha a setkání s jeho přítomností je hybnou silou pro tvůrce duchovní hudby. Zaposloucháme-li se do gregoriánského chorálu, slyšíme nejen text zhudebněného slova, ale hudba nám sděluje výklad zhudebněného textu. To znamená, že duchovní hudba by měla být nedílnou součástí katecheze pro svoji schopnost sdělovat Boží poselství. Gregoriánským chorálem se nechalo inspirovat mnoho hudebních skladatelů a vytvořili nám překrásná duchovní díla. V chorálu nalézáme důležité rysy svatosti církevní hudby. Chorál je zhudebněná zpívaná liturgie. Je to modlitba, která je směřována k Bohu a je to víra zpívaná slovy liturgie. Tento zpěv se svou posvátnou důstojností i pokojnou atmosférou se dotýká srdce a činí eucharistii slavností víry. Chorál je vzorem pro každou další církevní hudbu. Nikde není bohoslužebný zpěv spojený s textem vyjádřen lepším, dokonalejším způsobem, než v gregoriánském chorálu. Při katechezi hlásáme slovo Boží a stejné poslání má i církevní hudba. V ní podivuhodným způsobem vnímáme krásu, která nám umožňuje zakoušet Boží přítomnost někdy působivěji než kázání. Hudba spojená s katechezí pak hlásá krásu, transcendentální krásu, která přesahuje hranice rozumu a zkušenosti, a proto nemůže být ničím jiným než krásou vnitřní. Tak se projevuje Bůh ve své nádheře a ve své slávě a poukazuje na nevidi-

uklidnili, ale i sjednotili a citově naladili, a potom s radostí vnímali nové informace. I k dramatickým hrám se psávaly předehry, aby se posluchač naladil a více vnímal příběh hraného divadelního představení. Mám zkušenost, že studenti na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kteří v hodinách hudební výchovy nejsou vždy připraveni vnímat to, co jim sděluji, při poslechu CD Dialog hudby a víry od Mons. Josefa Hrdličky se zklidní a velmi pozorně poslouchají. Jejich pozornost upoutá jak duchovní hudba, tak i mluvené slovo, které tuto hudbu vysvětluje a umocňuje. Mons. biskup Josef Hrdlička je nejen moudrým pastýřem svých ovcí, ale i vyhledávaným odborníkem v oblasti duchovní hudby. Proto jsou jeho CD nedílnou součástí výuky hudební výchovy. Biskupovo slovo spojené s hudbou se tak stává katechezí pro studenty gymnázia. Zejména nevěřící studenti tento způsob katecheze vnímají velmi přirozeně, bez vnitřních zábran. Duchovní melodie na CD vyzařují harmonickou jasnost a rozehrávají pestrou paletu kontrastů skloubených v bohatý celek. Tato hudba promlouvá k posluchači stejně silně jako texty katecheze.

Hudbou lze přetvářet lidské nitro u všech, i u dětí jinak nepřizpůsobivých. Hudba by proto měla mít nezastupitelné místo ve výchově a v katechezi. Slovo zpívat je jedním z nejpoužívanějších slov v Bibli. Při poslechu duchovní hudby vznikají v naší psychice hluboké stopy, které neovlivňují pouze

naše myšlení a cítění, ale přímo působí na jednání každého jednotlivce a mění jeho nitro k dobru. V katechezi nám hudba pomáhá udržet rovnováhu mezi duchovním životem jedince a přetechnizovanou společností. Hudba se stává ventilem přetlaku a tak nás uzdravuje od přemíry informací. Je třeba jí umět naslouchat a rozumět jí. Hudba při sdělení dává slovu delší čas na vnímání a pomocí intonace a rytmu buší na naše nitro, které se hudbou otvírá a připravuje dobrou půdu, aby Slovo mohlo nést užitek. Hudba má významný vliv na rozumové a citové utváření osobnosti a v žádném případě není neutrální. Hudbou odpovídáme na Boží aktivitu, která nás zapojuje do Kristova vykupitelského díla. Je mnoho oblastí lidského života, kde nesprávně hospodaříme s Božím darem. Jednou z nich je i hudba. Technika nám umožňuje pořizovat si nahrávky a poslouchat všechnu hudbu, o kterou máme zájem. Snadný přístup k hudbě zase na druhé straně odvádí lidi od aktivního muzicírování a pěstování domácí hudby. Tyto záliby často ustupují do pozadí zejména každodennímu sledování televizních pořadů.

Kromě toho poslouchání hudby v nevhodných prostředích a v nevhodném čase z ní učinilo pouhou zvukovou kulisu. Jestliže hudba zní aniž jí věnujeme pozornost, jestliže se při hudbě hovoří, jí a pracuje, jestliže nás hudba pronásleduje v restauracích a obklopuje nás celý den, pak otupuje naši citlivost pro její vnímání. Sebedokonalejší tvorba mistrů se znehodnotí, zachází-li se s ní tak nešťastně. A výsledek? Neschopnost soustředit se, poslouchat, poddat se působení hudby a odhalovat krásu poselství uměleckého díla. Někteří mladí lidé mohou být ovlivněni špatnou hudbou, která v nich nevyvolává schopnost vnímat krásu, ale vede k agresivitě a bezohlednosti.Tato problematická hudba si libuje v zážitku mas, převládá u ní rytmus a hluk a k zdůraznění používá světelných efektů. Zejména pravidelný rytmus může vyvolat u člověka nežádoucí stavy a tím narušit jeho nervový systém. Jednostranná polytechnická výchova by mohla způsobit, že by ze školy mohli vycházet lidé citově lhostejní, studenti bez fantazie. Člověk proniknutý hudbou se jinak dívá na svět a má vytříbený vnitřní zrak pro vnímání krásy. Pomocí hudby probouzí v sobě sebedůvěru a rozvíjí samostatné myšlení. Hudba mu dává inspiraci k získání dalších vědomostí. V katechezi vzděláváme člověka tak, aby byl otevřený dalšímu studiu, to znamená musí být stále tvořivý. Bude potřebovat vlastnosti, které v sobě objeví pomocí hudby a s hudbou si je vypěstuje a upevní. Tímto způsobem hudba přímo souvisí s katechezí, která znamená nejen Boží pravdy učit znát, ale podle nich se i řídit. Zpěv církve pramení z lásky, neboť právě ona ve své hloubce zpěv tvoří. Bůh je Láska. Hudba nám pomáhá tuto Lásku poznat a podle ní žít. Tak se rozvíjí dialog hudby a víry. MgA. František Macek

21


telné, tak jako Syn viditelně ukazuje na neviditelného Otce. Ve vyučovacím procesu jíž v 16. století se zpěv stal postupně hlavním vyučovacím předmětem a uplatňoval se při každodenní výuce. Krásu hudby využívali čeští kantoři při vyučování zejména v 17.–19.století. Na začátku vyučování si žáci zazpívali, tím se nejen

INFORMACE A POZVÁNKY

22 BIBLE NA VIDEU


Rádi bychom vás upozornili na sérii animovaných biblických příběhů. Jedná se o 6 videokazet po dvou 60minutových příbězích ze Starého i Nového zákona, kterým je vlastní vtip a humor, ale také biblická věrnost. Příběhy jsou prolínány originálními písničkami. Ze Starého zákona zde nalezneme příběhy o stvoření, Noemově arše, Josefu a jeho bratrech, Mojžíšovi, Davidovi a Goliáši, bitvě o Jericho, ale také o proroku Danielovi nebo Jonášovi. Co se týče Nového zákona, tak jedna videokazeta je věnována narození Pána Ježíše a Ježíšovým zá-

běhu (na celý příběh), na kterou katecheta, animátor či kněz děti připraví tím, že je s příběhem seznámí a po shlédnutí ukázky dovysvětlí potřebné, či vybere důležité body. Videokazeta by měla sloužit jako pomůcka ke katechezi, ne jako náhrada za katechetu. Kazety můžeme půjčit u nás na katechetickém centru nebo si je můžete objednat na www.gimel.cz. v ceně 323 Kč.

Jako pokus o odpověď na tyto otázky pak vznikal po dobu tří let soubor katechezí pro mše svaté s dětmi. První díl souboru pod názvem „Nebraňte dětem přicházet“ vydalo Kartuziánské nakladatelství a máte tedy možnost jej sami zhodnotit. V dílku dlouholeté katechetky Mgr. Jany Zehnalové je vám k dispozici 85 hotových katechezí, které vycházejí z nedělních evangelií cyklu C (od začátku školního roku) a navazujícího cyklu A (až do doby adventní dalšího školního roku). Přesto, že převážná většina katechezí byla použita ve stávající formě, autorka si nedělá nárok na přesnou interpretaci. Jednotlivé katecheze mohou posloužit i jako inspirace, kterou lze jakkoliv doplnit nebo přetvořit. Tím je dána určitá univerzálnost, protože se dají využít nejen pro „dětské“ mše svaté ve všední den, ale také jako „slovo dětem“ při nedělní bohoslužbě, k prohloubení a dynamice při výuce náboženství, případně rodičům pro zopakování nedělního evangelia. Katecheze byly původně koncipovány pro střední školní věk, ukázalo se však, že mají co říci i dospělým, a po malé úpravě i malým dětem. U některých katechezí je přímo udáno, pro jaký věk by

Martina Orlovská KATECHEZE DĚTÍ PŘI BOHOSLUŽBĚ

zrakům, druhá pak podobenství o Samaritánovi a marnotratném synu. Tyto nahrávky lze použít do hodin náboženství nebo při katechezích dětí předškolního či mladšího školního věku, ale také na schůzkách ministrantů nebo schóly, nebo v rodinách s těmito dětmi. Máme také dobré zkušenosti s využitím těchto snímků při katechezi dospělých. Při využívání tohoto materiálu doporučujeme použít ukázku z vybraného pří-

V tomto roce vychází nová kniha, jejímž účelem je pomoc kněžím při přípravě homilií dětské mše sv. Knihu mohou využít také rodiče při četbě Písma se svými dětmi, nebo katecheti při rozebírání či připomenutí nedělní homilie v hodinách náboženství nebo různých schůzkách (ministrantů, schóly, farní katecheze). V následujících řádcích vám autorka tuto publikaci přiblíží: „Od září bychom opět mohli začít s bohoslužbami pro děti,“ oznámil pan farář na konci školního roku katechetce. „Otázka zní: jak to udělat, aby se mše sv. nestala pro děti jenom „další povinností“? Také by bylo dobré, aby si ze mše sv. něco odnesly, něco si zapamatovaly,“ pokračoval. „Mám děti rád, ale povinností je mnoho. Pohřby, návštěvy nemocných, různá zařizování a vyřizování. Jak jen všechno stihnout?“ dodal už spíš pro sebe.

měly sloužit. Hlavní zásadou katechezí je určitá akčnost, zapojení dětí do promluvy, využití jejich touhy pomáhat při bohoslužbě, být viděn a vidět... Pokud jste na tom podobně jako pan farář z úvodu tohoto článku, je knížka určena právě Vám. Vyzkoušejte – a uvidíte. Jana Zehnalová

ČTVRTEK 25. 10. 2007 9.00 – 11.00 Registrace – Arcibiskupské gymnázium, Pilařova 3, 767 01 Kroměříž 11.30 – 12.30 Mše svatá celebruje Mons. Jan Graubner (chrám sv. Mořice) 13.00 – 14.00 Oběd 14.30 – 15.45 Přednáška, diskuze Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík (religionistické hledisko) 15.45 – 16.30 Přestávka 16.30 – 17.45 Přednáška, diskuze Prof. Dr. Karel Skalický, Th.D. (fundamentální teologie) 18.30 – 19.30 Večeře PÁTEK 26. 10. 2007 7.00 – 8.00 Snídaně 8.30 – 9.45 Přednáška, diskuze Jaroslav Brož Th.D., S.S.L. (biblické hledisko) 9.45 – 10.30 Přestávka 10.30 –11.45 Přednáška, diskuze Mons. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. (pastorální hledisko) 12.00 – 13.00 Oběd 14.15 – 15.30 Přednáška, diskuze ThLic. Pavel Vojtěch Kohut OCD (spirituální hledisko) 16:00 – 17:00 Mše svatá celebruje Miloslav kardinál Vlk 17:30 – 18:30 Večeře SOBOTA 27. 10. 2007 7.00 – 8.00 Snídaně 8.30 – 9.45 Přednáška, diskuze Dr. Vojtěch Eliáš (katechetické hledisko) 11.00 – 12.00 Mše svatá celebruje Mons. ThLic. Dominik Duka OP Závěr setkání Balíčky na cestu

VI. CELOSTÁTNÍ KONGRES KATECHETŮ

METODICKÝ DEN PRO VYUČUJÍCÍ NÁBOŽENSTVÍ

Ve dnech podzimních prázdnin, tj. 25. –27. října, se bude v Kroměříži konat VI. celostátní kongres katechetů. Navazuje na dosavadních pět celostátních setkání katechetů, která se konala v královéhradecké diecézi. Pro přihlášené zde přikládáme program. Přednášek se mohou zúčastnit pouze přihlášení, ale účast na mších svatých vřele doporučujeme všem katechetům z blízkého okolí. Martina Orlovská

Centrum pro katechezi olomoucké arcidiecéze ve spolupráci s Centrem pro katechezi ostravsko-opavské diecéze srdečně zve kněze, vyučující náboženství a všechny zájemce na metodický seminář k materiálům pro výuku náboženství v 6. ročníku ZŠ nebo ve spojených ročnících 2. stupně ZŠ. Seminář se koná 15. září 2007 v Olomouci v budově kurie ve velkém sále od 9.00 do 15.00.

Materiál, jehož se seminář bude týkat, patří do systému pomůcek, které systematicky vydává katechetické centrum ostravsko-opavské diecéze už několik let a které odpovídají schváleným „Osnovám k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.–9. ročníku základní školy“ z roku 2004. V metodice pro 6. ročník s názvem „Společně objevujeme víru“ je zpracováno Vyznání víry. Metodika na rozdíl od materiálů pro 1. stupeň ZŠ obsahuje také pracovní listy, které najdete za každým tématem společně s barevnými obrázky, fotografiemi nebo přehledy. Pokud se vyučující rozhodne, že je použije, může si přílohy pro vlastní potřebu kopírovat. Najdete zde oproti materiálům pro vyučování náboženství pro 1. stupeň ZŠ mnohem více námětů, abyste si mohli vybrat, co bude vám i vaší skupině vyhovovat. V semináři se teoreticky a prakticky podíváme, jak systematicky vyučovat děti v 6. ročníku podle „Osnov k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.–9. ročníku základní školy“. Poradíme, jak vše využít, když učíte ve věkově smíšených skupinách. Připomeneme si učitelské dovednosti a formy práce vhodné pro starší děti. Nabídneme vám související témata, která se dají využít také jako samostatné vstupy do škol. Doporučujeme, pokud již pracujete s metodikou pro 6. ročník (v červe-

23


PROGRAM VI. CELOSTÁTNÍHO KONGRESU KATECHETŮ KROMĚŘÍŽ 25.–27. 10. 2007 Téma: „Věřím ve vzkříšení těla a život věčný“

VSTUPY DO ŠKOL S NÁBOŽENSKÝMI TÉMATY

jí zájem tyto vstupy do škol nabízet, aby se domluvili se správcem farnosti na dalším postupu. V případě potřeby o další informace a pomoc se obraťte na Centrum pro školy, Helena Polcrová, tel. 587 405 219.

��

Odesílatel: Arcibiskupství olomoucké Biskupské nám. 2 771 01 OLOMOUC

24

ných deskách), vezměte si ji s sebou, abyste mohli sledovat text a dělat si aktuální poznámky. Pokud ji nemáte, můžete si ji zakoupit na místě. Seminář bude probíhat pod vedením Evy Muroňové a Jarmily Plačkové z Centra pro katechezi ostravsko-opavské diecéze. Nápoje během semináře budou zajištěny, svačinu doporučujeme vzít si s sebou. Pokud dovezete něco dobrého ke společnému stolu, děkujeme. Přihlášky zasílejte do 10. září mailem či poštou na katechetické centrum v Olomouci. Martina Orlovská

��

��

��

V zářijovém čísle Acta curiae obdrží všichni kněží letáčky s nabídkou vstupů do škol s náboženskými tématy spolu s doporučením, jak tyto vstupy nabízet do škol. Prosíme všechny, kteří absolvovali školení na toto téma a ma-

��

• „U které hory se Mojžíšovi poprvé zjevil Bůh v podobě hořícího keře“? „U Řípu.“

• „O kterém podobenství jsme si minule četli?“ „O marnotrapném synovi.“

• „Jaké dary přinesli tři králové Ježíši?“ „Zlato, kadidlo a niveu.“

• „Proč museli Panna Maria s Josefem a malým Ježíškem prchat před Herodesem?“ „Protože Herodes chtěl Ježíše zapít.“

• „Co zpívali andělé nad Betlémem?“ „ Pásli ovce valaši!“ • „Co podávali Pánu Ježíši na kříž, když měl žízeň?“ „Houby s voctem.“ • „Kdo pokřtil Pána Ježíše?“ „Jan Chrstitel.“ „Nespletl sis to náhodou?“ „Ne, je to od toho, že chrstal vodu.“ • „V které knize starého zákona se dočteme o Noemovi?“ „V sedmé na kraji.“ • „Bibli dělíme na mladou a starou.“

Převzato ze starších čísel Katechetických listů. Pokud máte i vy od dětí podobné perličky na téma Bible, těšíme se, že nám je zašlete!

Placeno převodem 706 037


CO V BIBLI NAŠLY DĚTI

2008 vydání pro olomouckou arcidiecézi ÚVODNÍK

Recommend Documents