2. ZAMĚŘENÍ A CÍLE ANALÝZY Politika územního rozvoje (MMR, 2008) vymezuje rozvojové oblasti a rozvojové osy v lokalitách, v nichž z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu existují zvýšené požadavky na změny v území (např. z důvodu výstavby nové, či posílení významu stávající infrastruktury, jakož i navazujících investičních aktivit – rozvoj průmyslových, logistických a obchodních center i vysoce specializovaných terciárních aktivit a dále také rozvoj bydlení a občanské vybavenosti). Lze oprávněně předpokládat, že již v současnosti jsou v těchto prostorách soustředěny nejvýznamnější hospodářské aktivity. Kvantifikovat jejich význam z pohledu České republiky, ale i jednotlivých krajů, je jedním ze stěžejních cílů předkládané analýzy. Význam rozvojových oblastí a os vynikne nejenom srovnání s celou ČR, ale i ostatními území, které mezi rozvojové oblasti a osy nebyly zařazeny. Vzhledem k tomu, že u tohoto „zbytkového“ území lze očekávat značnou heterogenitu, bylo pro každou z jeho více než 3,3 tis. obcí stanoveno syntetické bodové skóre vypovídající o geografické poloze (přesná specifikace ukazatele je uvedena dále). Lze shrnout, že každá z 6249 obcí ČR byla zařazena právě do jedné z výše uvedených kategorií (rozvojové oblasti či osy, popř. „zbytková“ území, která jsou dále vnitřně diferencována pomocí polohy obcí). Tato typologie tvoří jádro analýzy. Vedlo toho je ještě pro některé tematické oblasti využito doplňkové územní členění, které však již prostor české republiky nepokrývá vyčerpávajícím způsobem, nýbrž z něj vyčleňuje jen vybrané skupiny obcí (spojité areály). V prvém případě se jedná o oblasti se soustředěnou podporou státu (přesně definované ve Strategii regionálního rozvoje ČR na období 20072013), v druhém tzv. specifické oblasti (definované v dokumentu Politika územního rozvoje, MMR 2008). Obě tyto dílčí typologie pojímáme autonomně, tj. některé obce mohu být přiřazeny do prvního i druhého typu (např. v Podkrušnohoří, na Jesenicku či Karvinsku). Určitou nevýhodou výše zvoleného postupu, kdy je analyzované území složeno z obcí, představuje nižší dostupnost statistických údajů, zejména těch, které odráží vývoj místní ekonomiky. Proto je analýza tematicky zaměřena především na socio-demografický vývoj, v některých kapitolách je potom vztah k ekonomice zmíněn nepřímo (bytová výstavba, trh práce). Jistou tematickou nevyváženost jsme se pokusili odstranit v kapitole mapující strukturu průmyslu na mikroregionální úrovni. Vyjma největších měst (s obvykle rozvinutou specializací na terciární aktivity), hraje průmysl v ostatních územích tradičně významnou roli. Rozbor průmyslové základny v těchto územích může pak nepřímo ukázat na stav ekonomik jako celku na mikroregionální úrovni. Analýza se zaměřuje především na hodnocení rozdílů v dosažené úrovni mezi vytipovanými územími. Tam, kde to datová základna umožňuje (z hlediska prosté dostupnosti či délky srovnatelné časové řady), jsou naznačeny krátkodobější vývojové tendence (obvykle od roku 2000). Konkrétně lze tyto cíle analýzy specifikovat: Jak významné jsou rozdíly v dosažené úrovni (především socio-demografického) vývoje mezi krajskými centry, jejich zázemí, rozvojovými oblastmi (jakožto jejich přirozenými spojnicemi) a ostatním územím v rámci ČR? Promítají se výše zmíněná území diferencovaně do celkové úrovně jednotlivých krajů, jak moc ovlivňují mezikrajské disparity? Do jaké míry se odlišují rozvojové oblasti a osy mezi sebou? Vykazují tato území v západní části ČR lepší charakteristiky než ve východní? Lze vysledovat změny u některých významnějších os při přechodu z jednoho kraje do druhého? Je „zbytkové“ území (tj. prostor mimo rozvojové oblasti a osy) homogenní (z pohledu ČR či jednotlivých krajů)? Jak moc se na případných disparitách podílí rozdílná geografická poloha jednotlivých obcí? Lze vysledovat horší postavení v některých oblastech vývoje (demografie, trh práce) v určitých příhraničních prostorech (tzv. specifické oblasti) a v regionech se soustředěnou podporou státu 33
(např. strukturálně postižené regiony) oproti ostatním územím? Jak moc se odlišují tato „problémová“ území mezi sebou (např. Šumava vs. Beskydy), lze u některých z nich vysledovat známky pozitivního vývoje, který je přiblíží úrovni ČR (např. výraznější snížení nezaměstnanosti v některých správních obvodech ORP zařazených do kategorie „regiony s vysoce nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti“)? Metodika vymezení území Území je analyzováno ze dvou pohledů – územně-správního (kraje) a funkčního, resp. územně-plánovacího (rozvojové oblasti a osy). Tyto pohledy jsou v některých případech kombinovány. Použité členění území je dobře patrné z následující tabulky. Tab. 1: Počet obyvatel (v tis.) podle typů regionu v krajích v roce 2007 ČR, kraje
Rozvojové osy
Rozvojové oblasti celkem
v tom centra
zázemí
celkem
Ostatní území
v tom vlivy osy silnější
1)
slabší
celkem
v tom poloha vůči centrům a doprav. infrastr. příznivá
2)
průměrná zhoršená nepříznivá
Česká republika
5 178,1
2 807,9
2 370,2
2 321,5
1 456,3
865,2
2 881,5
834,0
875,8
904,2
267,5
Praha+Středočeský
1 788,0
1 212,1
575,9
370,5
233,5
137,0
255,4
75,6
53,9
89,7
36,2
Jihočeský
191,3
95,1
96,3
96,6
74,1
22,5
345,3
109,4
99,4
100,3
36,1
Plzeňský
302,0
165,2
136,7
49,9
21,6
28,3
209,2
71,6
57,8
63,9
15,9
Karlovarský
111,4
51,2
60,2
91,5
69,9
21,6
104,5
30,7
38,8
33,5
1,6
Ústecký
207,9
95,0
113,0
427,6
303,1
124,5
195,7
54,7
79,0
44,5
17,5
Liberecký
210,6
99,7
110,9
36,7
19,6
17,2
186,6
81,0
57,0
44,4
4,2
Královéhradecký
190,7
94,3
96,4
71,2
36,1
35,1
296,4
113,3
94,0
76,6
12,6
Pardubický
191,3
89,2
102,1
171,3
121,5
49,8
142,6
16,3
49,0
48,5
28,8
Vysočina
105,5
50,8
54,7
108,5
53,2
55,3
299,7
100,4
81,9
84,4
32,9
Jihomoravský
570,6
368,5
202,1
301,1
174,4
126,7
268,8
22,3
88,2
122,8
35,5
Olomoucký
213,2
100,4
112,8
280,0
189,3
90,7
148,6
14,7
38,3
72,9
22,7
78,1 308,4
82,4
164,0 152,5
98,0 62,1
66,1 90,4
266,3 162,4
95,7 48,2
82,7 55,9
75,3 47,3
12,6 11,0
Zlínský Moravskoslezský 1) 2)
160,5 935,1
626,7
obce jejichž katastrem prochází osa celkový počet dosažených bodů: 7 a více (příznivá poloha), 5,0 - 6,5 (průměrná poloha), 3,0 - 4,5 (zhoršená poloha), 0 - 2,5 (nepříznivá poloha)
Rozvojové oblasti zahrnují obce (zázemí, spádová oblast), ovlivněné rozvojovou dynamikou hlavního centra (krajského města) při případném spolupůsobení vedlejších center. Oblastí je, podobně jako v případě rozvojových center, vymezeno 13 (Praha a Středočeský kraj jsou vnímány jako jeden celek). Rozvojovou oblast tedy tvoří vlastní centrum a jeho spádové zázemí. Rozvojové centrum je ztotožněno s administrativním územím krajského města, proti návrhu PÚR (verze 2008) je rozvojový prostor Hradec Králové-Pardubice (HK-PU) v této analýze rozdělen, obě města chápeme jako významná regionální centra, která si vytváří svá vlastní autonomní zázemí. Hranice spádových oblastí mezi těmito městy (HK-PU) byla na rozdíl od vymezení zázemí ostatních krajských měst stanovena přesněji - na základě výsledků dojížďky za prací (SLDB 2001), tudíž se přesně nekryje s hranice obou krajů (6 obcí z Pardubického kraje je zařazeno do rozvojové oblasti Hradce Králové). Důvodem aplikace tohoto odlišného přístupu je zvýšená konkurence mezi těmito centry, daná jejich geografickou blízkostí a srovnatelným regionálním významem (chápaným jako jejich postavení v systému osídlení ČR). V případě ostatních krajských center byla jejich zázemí stanovena tak, aby se co nejvíce přibližovala jejich vymezení podle PÚR. V PÚR však nejsou taxativně vyjmenovány spádové obce, ale rozsah spádového zázemí je pouze naznačen slovním popisem pomocí správních obvodů ORP (např. jih Slánska). Přesná specifikace zázemí byla provedena do úrovně obcí pomocí znalostí místních podmínek (mapové podklady) a s využitím výsledků dojížďky za prací. Vymezení zázemí krajských měst v územním detailu obcí může být v některých případech diskutabilní, ale pro účely této analýzy je však přesnost vymezení dostatečná.
34
Všechny rozvojové oblasti zahrnují polovinu obyvatel, téměř čtvrtinu obcí a více než pětinu rozlohy ČR. Nejvíce ve svém kraji dominuje pražská rozvojová oblast, která pokrývá ¾ obyvatel, 40 % obcí a třetinu rozlohy svého kraje (tj. Prahy a Středočeského). Velmi podobně je na tom rozvojová oblast Ostravy ve vztahu k Moravskoslezskému kraji. Naopak na Vysočině (díky rozdrobené sídlení struktuře), Ústecku (vlivem existence rozsáhlé podkrušnohorské aglomerace zasahují mimo definovanou rozvojovou oblast) a Zlínsku se populační váha rozvojové oblasti vůči příslušnému kraji pohybuje jen v rozmezí 21-27 %. Tab. 2: Základní charakteristika v analýze použitých rozvojových os (údaje z roku 2007) z toho území přímo ovlivněné osou
Osa celkem Rozvojové osy1)
Vliv2)
Dotčené kraje1)
vše bez PHA
Osy celkem
počet obcí 1 411
rozloha (km2)
Obyvatelstvo (v tis.)
16 111 2 321,5
rozloha (km2)
obce
460
Obyvatelstvo (v tis.)
6 693 1 456,3
1 Praha–Plzeň–hranice ČR/Německo (–Nürnberg)
D,Ž
STC, PLK
74
1 141
74,7
28
523
35,3
2 Praha-Ústí nad Labem–hranice ČR/Německo (–Dresden) Praha–Liberec–hranice ČR/Německo/Polsko 3 (–Görlitz/ Zgorzelec)
D,Ž
STC, ULK
93
812
109,2
33
271
48,3
R
STC, LBK
98
795
135,7
25
252
93,7
134
1 378
194,7
47
589
113,4
265
2 431
219,5
64
731
96,2
95
1 457
132,7
30
648
103,4
4
Praha–Hradec Králové/Pardubice–Trutnov– hranice ČR/Polsko (-Wroclaw)
5 Praha–(Kolín)–Jihlava–Brno
D,S, STC, HKK, PAK Ž STC, PAK, D,S VYS, JHM
6
Praha–Benešov–Tábor–Čes. Budějovice– hranice ČR/Rakousko (-Linz)
D,S, STC, JHC Ž
7
Ústí n. L.–Chomutov–Karlovy Vary–Cheb– hranice ČR/Německo (-Nürnberg)
R,S
ULK, KVK
101
1 794
413,5
36
840
325,9
8
Hradec Králové/Pardubice–Moravská Třebová– Mohelnice–Olomouc–Přerov
R,S, PAK, OLK Ž
157
1 630
220,6
62
759
130,5
75
638
77,9
17
193
36,7
188
2 407
422,8
73
1 136
263,9
116
1 397
286,5
38
638
183,8
15
232
33,7
7
115
25,0
9 Brno-Svitavy/Moravská Třebová S,Ž (Katowice–) hranice ČR/Polsko–Ostrava–Lipník n.B.– D,R, 10 Olomouc–Brno–Břeclav–hranice ČR/Slovensko (-Bratislava) S,Ž Lipník n.B.–Přerov–Uherské Hradiště–Břeclav– 11 S,Ž hranice ČR/Rakousko
JHM,OLK, ZLK
12 Ostrava–Třinec–hranice ČR/Slovensko (-Čadca)
MSK
S,Ž
PAK, JHM JHM, OLK, ZLK, MSK
1)
Rozvojové osy jsou definovány jako přirozené spojnice rozvojových oblastí, nezahrnují v sobě tedy údaje o těchto oblastech (např. osa 1: údaje bez rozvoj. oblasti Praha a Plzeň) 2) D= dálnice, R=rychlostní silnice, S=silnice 1.třídy, Ž=významné železniční trati
Rozvojové osy zahrnují obce, v nichž existují, nebo lze reálně očekávat zvýšené požadavky na změny v území, vyvolané dopravní vazbou na existující nebo připravované kapacitní silnice při spolupůsobení rozvojové dynamiky příslušných center osídlení. V prostoru křížení rozvojových os mohou být obce zařazeny do kterékoli z těchto rozvojových os, pro účely této analýzy se však osy nesmějí překrývat, tj. každá obec je zařazena maximálně do jedné osy (jak byla jednoznačnost přiřazení vyřešena, je patrné z mapy v obrázku 1 na příkladu Kolínska Přerovska). Do rozvojových os nejsou dále zařazovány obce, které jsou již součástí rozvojových oblastí (rozvojové osy chápeme jako jejich přirozené spojnice). Podkladem pro rámcové vymezení rozvojových os byla PÚR (2008), kde jsou však osy vedle konkrétní dopravní komunikace specifikovány pouze výčtem větších center (obvykle sídel ORP), která jsou osou ovlivněny. Možnost vymezit rozvojové osy obvody ORP se však neukázala jako ideální (tyto obvody jsou často dosti velké - v jejich okrajových částech může být vliv osy již málo znatelný. Navíc např. ve Středočeském kraji by podle tohoto kritéria mimo rozvojové oblasti a osy leželo pouze území Příbramska, Sedlčanska a Rakovnicka). Pro přesnější vymezení os bylo třeba stanovit jasná
35
kritéria. Nastavení prahových hodnot, při kterých je ještě obec pod vlivem rozvojové osy, je vždy zatíženo subjektivitou, proto byly stanoveny dvě úrovně vlivu osy (silnější a slabší vliv osy). Území se silnějším vlivem osy (bezprostředně ovlivněné dopravní tepnou) zahrnuje všechny obce, na jejichž katastru se tato tepna (dálnice, většina rychlostních komunikací, významné železniční trati) nachází, musí jít přitom o spojité území. Území se slabším vlivem osy zahrnuje soubor obcí nezařazených do předchozí kategorie a splňujících následující podmínky: pro bývalá okresní města – časová dostupnost nejbližšího dálničního sjezdu do 25 minut (je-li osa postavena na vlivu dálnice), popř. dostupnost železniční stanice či sjezdu z rychlostní komunikace do 20 minut (je-li osa postavena na vlivu železnice či rychlostní komunikace) pro sídla správních obvodů ORP – dálniční sjezd do 20 min., železniční stanice či sjezd z rychlostní silnice do 15 min. pro ostatní obce - dálniční sjezd do 15 min., železniční stanice či sjezd z rychlostní silnice do 10 min. Obr. 1: Rozvojové oblasti a osy
Rozvojová osa je tedy zpravidla vytvořena podél dálnice, rychlostní komunikace či významného železničního tahu. Podstatné je, že jsou vztahy v úvahu jen komunikace již stávající, nikoliv teprve plánované. V případech, kde je osa v rámci PÚR definována pouze plánovanou komunikací, je pro účely této analýzy obvykle nahrazena stávající komunikací nižšího stupně, která je
36
trasována ve stejném či podobném koridoru jako ta plánovaná (např. nahrazení plánované rychlostní komunikace v Pardubickém a Královéhradeckém kraji stávající silnicí 1. třídy, či nahrazení chybějících úseků dálnice či rychlostní komunikace v Moravskoslezském kraji stávajícími silnicemi 1. třídy). V některých případech však plánovanou komunikaci nebylo možné adekvátně nahradit stávající (příkladem je R-49 Hulín-Zlín-hranice ČR/Slovensko, navrhovaná rozvojová osa, která byla postavená pouze na této komunikaci, nebyla proto do této analýzy vůbec zařazena). Naopak oproti návrhu PÚR (2008) jsme do rozboru zařadili větev rozvojové osy 10 (Ivanovice na Hané-Kroměříž), neboť většina osy je v tomto úseku již podpořena stávající dálnicí). Rozvojové osy by měly tvořit spojitá území, v některých případech je však toto pravidlo porušeno. K tomu dochází tehdy, když je osa definována dvěma dopravními tahy, které jsou od sebe vzdálenější. Příkladem je mj. osa Hradec Králové-Olomouc, jejíž severní větev je vedena železničním koridorem a jižní silnicí č. 35. Podobný případ najdeme také v krajích Olomouckém a Moravskoslezském. Jak je patrné z tabulky 2, kromě tří os (9, 11, 12), všechny propojují alespoň 2 krajská města – dvě osy pak dokonce 3 krajská centra (osy 5 a 10, které shodně procházejí 4 různými kraji). Hranice kraje v ČR překračuje jediná osa (12 – Ostrava-Jablunkov), přičemž tato osa je nejmenší z pohledu plošného, tak i co do počtu dotčených obcí a obyvatelstva v nich. Populačně nejvýznamnější je hlavní moravská osa (Ostrava-Olomouc-Brno-Břeclav) soustřeďující (mimo výše uvedená města a jejich spádové oblasti) přes 400 tis. obyvatel, těsně následovaná podkrušnohorskou osou (Ústí nad LabemCheb), jenž prochází významnou aglomerací. Naopak relativně řídce osídlenou oblastí prochází osa Praha–(Kolín)–Jihlava–Brno, která je co do počtu dotčených obcí a plošného rozsahu nejvýznamnější, ale z demografického hlediska patří pouze k průměrným. Tato osa je zajímavá také tím, že většina z jejích 220 tis. obyvatel je jí dotčena pouze nepřímo. Významnější střediska osídlení, kde se vliv této osy uplatňuje, leží mimo přímý dosah D-1 (Pelhřimov, Vlašim, Zruč nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou, Ivančice). Rozvojové osy pokrývají více než pětinu území, obcí i obyvatelstva celé ČR. Relativně vysokou váhu mají osy na Ústecku (vliv rozsáhlé aglomerace) a Olomoucku (kde se sbíhají 3 osy), v obou případech v nich žije téměř polovina obyvatel kraje. Méně než desetinu obyvatel kraje koncentruje osa na Plzeňsku a Liberecku, kde se významnější města nachází v buď zázemí rozvojového centra, případné v odlehlejších „zbytkových“územích. Právě „zbytková“ území tvoří poslední součást hlavní typologie použité v této analýze. Jsou tvořena obcemi, které nejsou součástí rozvojových oblastí ani se nenachází v přímém či nepřímém dosahu klíčových dopravních tepen. Zahrnují bezmála 2,9 mil. obyvatel, více než polovinu obcí a téměř 60 % výměry celé ČR. Soubor „zbytkových“ obcí je velmi heterogenní – s očekávanou převahou malých obcí, ale i výskytem významnějších měst (Třebíč, Příbram). Jak je možno vidět z přiložených grafů (Obr. 2-3), i ve skupině měst s 10-49 tis. obyvateli se jich více než ¼ nachází mimo rozvojové oblasti a osy. Většina obcí s méně než 500 obyvateli byla zařazena mimo rozvojové oblasti osy (u extrémně malých obcí – do 100 obyvatel – téměř ¾ z nich). Právě vlivem významného zastoupení malých obcí bydlí téměř tři pětiny obyvatel Vysočiny na „zbytkových“ územích, nadpoloviční zastoupení obyvatel najdeme ještě v krajích Jihočeském a Královéhradeckém. V Jihočeském kraji reprezentují tato území 71 % obcí a 76 % plochy kraje. Především ve středních Čechách a na severu Moravy žije v územích mimo rozvojové oblasti a osy jen zlomek populace, přesto je jejich plošná váha nezanedbatelná (ve Středočeském kraji tvoří „zbytková“ území 43 % výměry, na severu Moravy mírně překračují 50% hranici). Klasifikace obcí podle geografické polohy byla provedena na základě syntetického bodového skóre, na kterém se rovnoměrně podílely 4 dílčí ukazatele: Poloha vůči silniční síti – body přidělované obcím byly odstupňovány podle významu silnice a její časové dostupnosti od středu obce. Prochází-li silnice středem obce (příp. pokud se alespoň dotýká jejího intravilánu) byly body přiděleny takto: 3 body – v případě nejbližšího sjezdu z rychlostní 37
komunikace, 2 body – pro silnici 1. třídy, 1 bod – silnice 2 třídy. Míjí-li silnice intravilán obce, pak je počet bodů ve stejném pořadí komunikací redukován – při dostupnosti do 5 minut (2 body, 1, resp. 0,5 bodu), v případě 5-10 minut (1, 0,5 bodu a 0 bodů). Poloha vůči železniční síti – bodování bylo provedeno obdobně jako u silnic. Je-li přímo na území obce stanice: 3 body pro EC/IC, 2 body pro rychlíky či Ex a 1 bod pro osobní a spěšné vlaky. Je-li zastávka od obce vzdálenější, byla provedena redukce bodů podle stejného principu jako u silnic. Časová dostupnost sídla ORP (pod které obec administrativně patří) individuální dopravou – bodování bylo provedeno podle intervalů časové dostupnosti: do 8 min. (3 body), 8-9 (2,5), 10-14 (2,0), 15-19 (1,5), 20-29 (1,0), 30-39 (0,5) Časová dostupnost krajského města (pod které obec patří) individuální dopravou – bodování bylo provedeno podle intervalů časové dostupnosti do 20 min. (3 body), 20-29 (2,5), 30-44 (2,0), 45-59 (1,5), 60-74 (1,0), 75-89 (0,5) S klesající populační velikostí obce se zvyšuje pravděpodobnost, že bude zařazena do „zbytkových“ území a také, že její poloha bude hodnocena méně příznivě. Přes 30 % obcí do 200 obyvatel ležících mimo rozvojové oblasti a osy vykazuje velmi nepříznivé polohové charakteristiky, u stejného souboru obcí s 10 - 49 tis. obyvateli lze u více než 80 % hodnotit polohu jako výhodnou. Města v této velikostní kategorii výrazně navyšují populační váhu zbytkových území – především ve 3 krajích: Vysočině (Třebíč, Žďár nad Sázavou), Jihočeském (Písek, Strakonice, Jindřichův Hradec) a Královéhradeckém (Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Jičín). Obr. 2: Rozložení obyvatel v krajích podle základní typologie a rozložení obcí podle polohy rozvoj. centra zázemí center rozvojové osy OSTATNÍ ÚZEMÍ - PODLE POLOHY příznivá průměrná zhoršená nepříznivá číslo u sloupků = % obyvatel bydlících na ostatním území
Obce mimo rozvojové oblasti a osy podle polohy (počet bodů) < 2,5
4,5 - 5,4
5,5 - 6,4
6,5 - 7,4
7,5 +
Jihočeský
55 %
Královéhrad.
53 %
Zlínský
45 %
Liberecký
43 %
Plzeňský
37 %
Karlovarský
34 %
obce v rozvojových oblastech či osách
Pardubický
28 % 24 %
Jihomoravský
24 %
Ústecký
23 %
Olomoucký Moravskoslezs.
13 %
Praha+Středoč.
11 %
80% 60% 40% 20% Podíl na obyvatelstvu kraje celkem
3,5 - 4,4
Vysočina
58 %
100%
2,5 - 3,4
0%
0
20
40 60 Podíl na celkovém počtu obcí kraje (%)
80
Jak je patrné z mapy na obrázku 5, do výsledného skóre obcí se více promítly charakteristiky časové dostupnosti (čímž byly poněkud znevýhodněny obce při hranicích velkých krajů (Jihomoravský i Středočeský) ve prospěch periferních obcí v malých krajích (především na Liberecku). Vliv polohy obcí vůči dopravní infrastruktuře se v typologii odrazil méně, neboť např. polovina z obcí ležících mimo rozvojové oblasti a osy nemá bezprostřední přístup k železnici nejbližší železniční stanice je vzdálena více než 5, resp. 10 minut (u zastávek rychlíků). I přesto je pozitivní vliv železnice na výsledné geografické poloze patrný – např. na Zlínsku (významné trať
38
100
Hranice-Vsetín-Horní Lideč-Púchov), nebo na Rakovnicku či Lounsku (velmi hustá síť tratí nižšího významu). Obr. 3: Rozložení obyvatel podle velikostních skupin a základní typologie a rozložení obcí podle polohy rozvoj. centra zázemí center rozvojové osy OSTATNÍ ÚZEMÍ - PODLE POLOHY příznivá průměrná zhoršená nepříznivá číslo u sloupků = % obyvatel bydlících na ostatním území 73 % 62 % 56 % 52 % 49 % 43 % 44 % 39 % 44 % 28 % 34 % 25 %
počet obyvatel obce
< 2,5
2,5 - 3,4
3,5 - 4,4
4,5 - 5,4
5,5 - 6,4
6,5 - 7,4
7,5 +
< 99 100-199 200-299 300-499 500-999 1000 - 1999 2000 - 2999 3000 - 4999
obce v rozvojových oblastech či osách
5000 - 9999 10000 - 19999 20000 - 29999 30000 - 49999 50000+
0%
100%
Obce mimo rozvojové oblasti a osy podle polohy (počet bodů)
80% 60% 40% 20% Podíl na obyvatelstvu velikostní skupiny celkem
0
0%
20 40 60 80 Podíl na celkovém počtu obcí ve velikostní skupině (%)
Obr. 4: Vztah rozvojových oblastí a os k dopravní a sídelní struktuře
39
100
Obr. 5: Souhrnné hodnocení polohy obcí mimo rozvojové oblasti a osy
Pro zachycení některých problémových okruhů regionálního rozvoje je v této analýze použita i doplňková územní typologie. Jde jednak o oblasti se soustředěnou podporou státu (přesně definované ve Strategii regionálního rozvoje ČR na období 2007-2013), a dále o tzv. specifické oblasti (volněji definované v dokumentu Politika územního rozvoje, MMR 2008). Obě tyto dílčí typologie pojímáme autonomně, tj. některé obce mohu být přiřazeny do prvního i druhého typu (obce v Podkrušnohoří, na Jesenicku, Karvinsku). Další jejich odlišností proti hlavní typologii (rozvojové oblasti a osy) je fakt, prostor České republiky nepokrývá vyčerpávajícím způsobem, nýbrž z něj vyčleňuje jen vybrané skupiny obcí (spojité areály). Pro účely této publikace bylo vymezení specifických oblastí (SO) oproti PÚR upřesněno. Většina SO byla vymezena na základě hranic chráněných území (CHKO, NP), byly zahrnuty všechny obce, na jejichž katastru se alespoň zčásti tento druh ochrany přírody realizuje. Zbylá část SO pak podle krajinného rázu – obce ovlivněné těžebním průmyslem (Mostecko, Karvinsko) či s horským charakterem, tj. např. nadmořská výška, lesnatost (Krušné hory). SO pokrývají úhrnem desetinu území České republiky a soustřeďují bezmála milión obyvatel. Jejich společným jmenovatelem je příhraniční poloha37, avšak v mnoha ostatních charakteristikách se 37
V první schválené verzi Politiky územního rozvoje (2006) byly do kategorie specifických území zařazeny i tzv. vnitřní periferie (konkrétně území při hranicích krajů Středočeského, Plzeňského a Karlovarského), s tímto územím však této publikaci nepracujeme. Naopak v návrhu PÚR 2008 byly oproti verzi z roku 2006 nově navrženy území Krušné hory a Krkonoše-Jizerské hory. 40
navzájem odlišují. Na jedné straně stojí plošně relativně malé vysoce urbanizované areály s průmyslovou tradicí, které v současnosti čelí strukturálnímu postižení ekonomiky a ekologickým i sociálním problémům, na druhé straně rozsáhlejší území s místy značně rozdrobenou sídelní strukturou se zachovalými cennými přírodními a krajinnými hodnotami a s potenciálem v oblasti cestovního ruchu, ale i s dosud nedostatečně rozvinutou ekonomickou základnou a navazujícími demografickými (depopulačními) hrozbami. Přitom i území v rámci SO se zachovalým přírodním charakterem se odlišují – např. sídelní strukturou (od rurální Šumavy, přes Krušné hory – které mají také venkovský charakter, avšak leží v sousedství vysoce urbanizovaných oblastí, až po Krkonošskojizerskou oblast s přítomností významného rozvojového centra). Na současné problémy specifických příhraničních území se lze dívat také optikou historického vývoje (např. ne/přítomnost železné opony). Tab. 3: Základní charakteristiky území tvořících doplňkovou typologii Rozloha Hustota (km2) zalidnění 31.12. 2007 ČR úhrnem z toho specifické oblasti celkem1)
31.12. 2007
Počet obcí (k 31.12.2007) celkem
200 499
do 199
Podíl (%) obyvatel bydlících v obcích s počtem obyvatel (k 31.12.2007)
Obyvatelstvo (v ti.s)
z toho s počtem obyv. (%) 500 999
2007
200 499
do 199
500 1 999
2 000 9 999
nad 10 000
78 867
132
6 249
25,1
32,4
21,0 10 381,1
1,9
6,4
18,2
20,3
53,3 59,7
8 399
118
295
11,2
20,3
22,0
993,4
0,4
2,0
12,3
25,6
Šumava
2 442
25
59
25,4
28,8
22,0
60,7
2,4
8,9
34,0
35,4
19,3
Beskydy
1 424
101
59
-
13,6
30,5
143,7
-
2,2
23,2
35,4
39,1
Jeseníky-Kralický Sněžník
29,4
1 931
71
68
13,2
20,6
19,1
136,4
0,9
3,7
18,9
47,1
Karvinsko
278
872
13
-
-
-
242,6
-
-
1,4
15,1
83,6
Mostecko
374
332
16
-
18,8
37,5
124,4
-
0,7
5,8
4,7
88,8
Krušné hory
770
68
30
23,3
33,3
10,0
52,6
1,4
5,7
8,8
57,5
26,6
Krkonoše-Jizerské hory
1 181
197
50
4,0
16,0
24,0
233,1
0,1
1,0
11,8
19,3
67,7
z toho regiony se soustředěnou podporou státu1)
53,8
1)
23 222
141
1 626
17,8
31,7
22,3
3 270,3
1,2
5,3
17,4
22,3
strukturálně postižené reg.
5 403
266
297
7,4
20,5
24,6
1 439,7
0,2
1,4
9,7
17,6
71,1
hospodářský zaostalé reg reg. s vysokou nezaměst.
12 373
94
930
21,9
34,0
20,9
1 161,9
2,3
9,0
25,9
25,3
37,5
5 446
123
399
16,0
34,8
24,1
668,8
1,3
7,0
19,5
27,2
45,0
vymezení na základě podkladů MMR (Politika územního rozvoje ČR, Strategie regionálního rozvoje ČR)
Typy regionů se soustředěnou podporou státu jsou vymezeny v §4 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Zákon rozeznává mj. regiony se soustředěnou podporou státu, které se podle charakteru svého zaostávání člení na strukturálně postižené regiony, hospodářsky slabé regiony a venkovské regiony. V dokumentu Strategie regionálního rozvoje ČR na období 2007-20013 jsou vymezeny 3 typy regionů (viz tabulka 3), i užitá metodika (víceaspektní hodnocení na úrovni okresů, použité ukazatele obvykle z let 2002-2004, jen u regionů se zvýšenou nezaměstnaností se vycházelo z území správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Strukturálně postižené regiony jsou ve Strategii charakterizovány jako území s hlubokými strukturálními změnami a masivním růstem nezaměstnanosti, jakožto důsledek nevhodné kvalifikační struktury nabídkové strany na trhu práce, odpovídající minulé struktury hospodářství, neadekvátní technické a podnikatelské infrastruktury apod. Na území oblasti Severozápad a Moravskoslezsko soustřeďují sedminu obyvatel ČR, především ve velkých městech. Hospodářsky slabé regiony se dle Strategie vyznačují nízkou ekonomickou výkonností, spojenou s nízkými mzdami, slabou ekonomickou aktivitou, vysokou nezaměstnaností, nepříznivou geografickou polohou a nerozvinutou technickou infrastrukturou. Vedle bývalých vojenských újezdů Milovice-Mladá a Ralsko zahrnují 10 okresů (zejm. na Moravě) tvořících 15 % území ČR (a desetinu obyvatelstva i obcí ČR). Rurální charakter těchto okresů dokumentuje i fakt, že 37 % obyvatel zde žije v obcích s méně než 2 tis. obyvateli (v ČR 26 %). 41
Regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností jsou tvořeny územími správních obvodů ORP, kde v hodnoceném období míra nezaměstnanosti o 25 % převýšila národní úroveň. Obr. 6: Obyvatelstvo specifických oblastí a regionů se soustředěnou podporou státu dle základní typologie rozvoj. centra zázemí center rozvojové osy ostatní území podle polohy příznivá průměrná zhoršená nepříznivá číslo u sloupků = % obyvatel bydlících na ostatním území
Obce mimo rozvojové oblasti a osy podle polohy (počet bodů) Typ regionu
< 2,5
3,5 - 4,4
4,5 - 5,4
5,5 - 6,4
6,5 - 7,4
7,5 +
Reg. s vys. nezaměstn.
37 %
Hospodářsky zaostalé reg.
55 %
Strukturál. postiž. reg.
6%
Regiony se soustředěnou podporou státu (SRR) Specifické oblasti (PÚR)
Regiony se soustředěnou podporou státu (SRR) Specifické oblasti (PÚR) KrkonošeJizer. hory
23 %
Krušné hory
35 %
obce v rozvojových oblastech či osách
Mostecko
5% 0%
Karvinsko JeseníkyKralic.Sněžník
76 % 80 % 100 %
100%
2,5 - 3,4
80% 60% 40% 20% Podíl na obyvatelstvu daného typu regionu
Beskydy Šumava
0
0%
20 40 60 80 Podíl na celkovém počtu obcí v daného typu regionu (%)
Územní průmět základní a doplňkové typologie ilustruje graf na obrázku 6. Na první pohled se od ostatních odlišují urbanizovaná území Mostecka a Karvinska. Ze specifických oblastí se dále vymyká Šumava, které leží zcela mimo rozvojové oblasti osy navrhované v PÚR, přičemž polovina obyvatel žije v obcích s nepříznivou polohou. Vysoký podíl obyvatel SO Krkonoše-Jizerské hory bydlících v rozvojové oblasti je způsoben zařazením města Liberec. Okresy spadající do strukturálně postižených regionů prochází téměř výhradně rozvojovými oblastmi nebo osami (94 % obyvatel, 72 % obcí), území hospodářsky zaostalých okresů se naopak významným aglomeracím a dopravním tepnám povětšinou vyhýbají (mimo rozvojové oblasti a osy je soustředěno 55 % populace a 72 % obcí).
42
100
Obr. 7: Specifické oblasti
43
Obr. 8: Regiony se soustředěnou podporou státu
44
