M 2. lekce: MŮJ LES A LES POHÁDKOVÝ (45 min.) Žák zmapuje svůj vztah k lesu i zážitky a pocity, které v něm vyvolává les, a porovná, jak se liší les a chování zvířat v lese pohádkovém a skutečném. Dopis 2 PL1, 2 – Názory skřítků PL3–6 – Pohádky a papír nebo lesní deník pro odpověď na otázku z PL Pohádky PL7 – Zážitek z Lesa Lesní deník Lekci můžete s žáky projít ve třídě. Pokud jste žáky seznámili se skřítky v lese a chcete navázat na atmosféru minulé lekce, určitě se vám to lépe podaří ve vaší přírodní učebně, pokud ji můžete využít, než ve třídě.
MOTIVACE A NÁVAZNOST NA PŘEDCHOZÍ LEKCI: Lekce navazuje na úvodní představení formou dopisu od skřítků – Dopis 2. V této lekci skřítci odhalí své obavy i radosti z lesa, které částečně pramení ze zobrazení lesa a lesních zvířat v pohádkách. V závěru lekce se žáci podívají na vybrané úryvky z nejznámějších pohádek, v nichž se les nějak objevuje (např. temný les, ve kterém se děti ztratí, les, v němž žijí zlé nadpřirozené bytosti, či naopak les, který může někomu být krásným a bezpečným domovem). Předpokládáme, že obavy některých žáků z lesa mohou pramenit i z těchto pohádkových zobrazení lesa. Porovnáním lesa pohádkového a skutečného se mohou žáci svých obav a mylných představ aspoň částečně zbavit.
1. KROK
5 minut
Rozdejte žákům do dvojic PL 1 a 2, na kterých mluví skřítci o svých pocitech z lesa. Po přečtení může následovat krátká debata o tom, co si žáci ve dvojicích přečetli.
2. KROK
10 minut
Každý žák si připraví lesní deník, kde zodpoví první dvě otázky, na které se ho skřítci ptají v PL 7 (ten žáci dostanou). Cílem je, aby žáci zmapovali, co pro ně samotné vlastně les znamená; nejprve si vše samostatně zapíší či nakreslí, až poté sdílejte ve třídě.
3. KROK
5 minut
Během individuální práce žáků rozstřihněte výroky skřítků z PL 1, 2 a rozvěšte je po třídě. Pak žáky požádejte, aby se rozmístili podle toho, ke kterému „pohledu/názoru“ skřítka (dle toho, jak se cítí v lese) mají nejblíže (mohou stát i mezi dvěma), několik žáků může vysvětlit proč.
30
Lexikon lesních skřítků
4. KROK
15 minut
Skřítci dále pomocí pohádek poví dětem, na základě čeho se v lese bojí, nebo se jim tam líbí. Pošlou dětem část pohádky – PL 3–6, kterou jim rodiče četli, když byli malí, a kvůli které mají možná o lese nepřesnou představu. Žáci budou pracovat ve 4 skupinách, každá z nich dostane jinou pohádku (Červenou karkulku, O Smolíčkovi, Perníkovou chaloupku a Cipíska) – viz Pohádkový PL 3–6. Každý si úryvek sám přečte a buď napíše do lesního deníku, na papír, nebo si jen v duchu řekne odpověď na otázku pod pohádkou.
5. KROK
TIP PRO UČITELE K četbě pohádek můžete využít hodin čtení, kde je můžete číst společně nahlas. Případně si pohádky mohou číst žáci nahlas ve skupinách.
10 minut
Společně ve skupině potom žáci své odpovědi sdílejí a návazně na sdílení si zodpoví otázky v PL 7, jejichž cílem je porovnat skutečný a pohádkový les. Při vyplňování PL 7 prosím dbejte na to, aby žáci na stejném řádku porovnávali, co napíšou do řádku prvního sloupce s obsahem druhého sloupce. Např. když žák napíše do 1. sloupce, že skřítci se v pohádkovém lese mohou bát toho, že je sežere vlk jako Karkulku, tak v druhém sloupci by měl srovnat, zda je to možné i ve skutečném lese. Jeho odpověď by měla být např.: Vlka se bát nemusíme, vlci se lidem většinou vyhýbají. Poté vyzvěte jednotlivé skupiny, aby krátce představily své odpovědi. Pohádka o Cipískovi se od ostatních liší, neobjevuje se v ní žádný strach, pocit ohrožení apod. Má žákům ukázat, že les pro ně nemusí být jen zdrojem strachu, ale že také mohou využívat jeho darů. Ať proto v PL 7 zkusí porovnat, jak les pomohl Rumcajsově rodině a jak reálně může stejným způsobem pomoci i jim.
TIP PRO UČITELE Pokud se vám zdá celá lekce pro žáky náročná, můžete ji rozdělit na dvě. Např. v jedné lekci udělat krok 1–3 a další den si přečíst pohádky a pokračovat krokem 4 a 5.
Doporučte žákům, aby sepsali vše, na co přišli, do dopisu skřítkům, který jim necháte v lesním koutku. Případně můžete skřítkům jen „poslat“ vyplněný PL 7, aby věděli, že se v lese nemají čeho bát.
VÝSTUPY Z HODINY: Odpověď skřítkům, která obsahuje shrnutí, čeho se bojí a na co se těší v lese žáci, a popis, čeho se nemusí bát z pohádkového lesa a proč.
Lexikon lesních skřítků
31
Text pro učitele z PL 3-6 O SMOLÍČKOVI O čem je pohádka… Smolíček byl malý pacholíček a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy. Jelen chodíval na pastvu, a vždycky když odcházel, přikazoval Smolíčkovi, aby zavřel a nikoho nepouštěl. …a jak se žije Smolíčkovi v pohádkovém lese? Smolíček vždy měl zavříno a dlouho nikdo na dveře nezaklepal. Jednoho dne ale kdosi na dveře zaklepal, a když se Smolíček ptal, kdo to, ozvaly se zvenčí líbezné hlásky: Smolíčku, pacholíčku, otevři nám tvou sedničku, jen dva prstéčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zas půjdeme. Smolíček otevřít nechtěl; hlásky venku ještě líbezněji prosily. Smolíček byl by jim rád otevřel, ale bál se jelena. Že jim neotevře, ne a ne, a neotevřel. Když přišel jelen, povídal mu Smolíček, že někdo klepal na dveře, že líbezné hlásky prosily, aby jim otevřel; on však že neotevřel. „Dobře jsi udělal, Smolíčku, žes neotevřel, to byly jeskyňky. Kdybys byl otevřel, byly by tě odnesly.“ Otázka: Proč se Smolíček bál jeskyněk?
PERNÍKOVÁ CHALOUPKA O čem je pohádka… Děti se ztratily tatínkovi v hlubokém lese a nemohou najít cestu domů. …a jak je dětem v pohádkovém lese? A tedy čekaly a z dlouhé chvíle jedly zase jahody ze džbánku, až byly džbánky prázdné, musely je tedy zase naplnit, a tak jim ušla chvíle. Než začalo se stmívat, přestal tlukot palice a dětem bylo úzko, i vzaly džbánky a šly hledat otce. „Slunéčko se níží, k večeru se blíží, táto, pojďte domů!“ volaly lesem; ale žádného ohlasu neslyšely. „To jsme už, milý Honzíčku, zabloudili a tatínka nenajdeme; musíme tu zůstat přes noc,“ řekla Maruška; ona byla starší a moudřejší. „Ale já se bojím,“ Honzíček na to. „No tedy počkej, já vylezu na strom, jestli uvidím nějaké světlo, a v tu stranu bychom se potom dali,“ těšila ho Maruška a hned taky na strom lezla. Ze stromu dívala se kolem dokola, když viděla zdaleka světýlko, zavolala Honzíčka, aby se už nebál, slezla dolů, a v tu stranu, kde světlo viděla, se dali. I přišli z lesa ven, na zelenou louku; na té louce viděli hezkou chaloupku a ta chaloupka byla perníková. Šli až k okénku, koukli dovnitř a viděli tam sedět starou bábu a dědka. „Počkej,“ řekl Honzíček, „já vlezu na střechu, ulomím kus perníčku a budem se mít dobře.“ „A jestli na nás přijdou,“ Maruška se strachovala – ale Honzíček byl už na střeše a loupal perníček a Marušce dolů házel. Otázka: Čeho se Honzíček a Maruška v lese báli a proč?
32
Lexikon lesních skřítků
ČERVENÁ KARKULKA O čem je pohádka… Maminka poslala svoji dcerku Červenou karkulku s košíčkem a dobrotami do lesa za babičkou, aby jí popřála k svátku. … a jak je Karkulce v lese? Babička bydlela v lese; celou půlhodinu cesty od vesnice. Když šla Červená karkulka lesem, potkala vlka. Tenkrát ještě nevěděla, co je to za záludné zvíře, a ani trochu se ho nebála. „Dobrý den, Červená karkulko!“ řekl vlk. „Děkuji za přání, vlku.“ „Kampak tak časně, Červená karkulko?“ „K babičce!“ „A copak to neseš v zástěrce?“ „Koláč a víno; včera jsme pekli, nesu to nemocné a zesláblé babičce na posilněnou.“ „Kdepak bydlí babička, Červená karkulko?“ „Inu, ještě tak čtvrt hodiny cesty v lese, její chaloupka stojí mezi třemi velkými duby, kolem je lískové ořeší, určitě to tam musíš znát,“ odvětila Červená karkulka. Vlk si pomyslil: „Tohle mlaďoučké, jemňoučké masíčko bude jistě chutnat lépe než ta stařena, musím to navléci lstivě, abych schlamstnul obě.“ Otázka: Proč by se měla Karkulka bát vlka?
Václav Čtvrtek: CIPÍSEK − JAK SE CIPÍSEK NARODIL O čem je pohádka… V lese Řáholci žije v jeskyni hodný a spravedlivý loupežník Rumcajs se svou ženou Mankou. … a jak se žije v lese Rumcajsovi, Mance a Cipískovi? Jednou vyšla Manka z jeskyně a povídá: „Rumcajsi, narodil se nám synek a budeme mu říkat Cipísek.“ „To si musím na radost vystřelit z pistole!“ křikl loupežník Rumcajs. Nabil do pistole žalud a silně vystřelil, že to bylo slyšet z lesa Řáholce až do města Jičína. „A teď se na našeho synka podívám.“ Cipísek ležel v kolíbce z dlabaného borového polena, protože borovice je měkčí než dub a tolik netlačí. Pod hlavou má polštář z mechu a přikrytý je lopuchovým listem. „Víš co, Manko, já mu udělám střevíčky,“ povídá Rumcajs. Manka mu řekla, že nemá rozum. „Vždyť Cipísek udělá první krůček nejdřív za rok.“ „Ten kluk bude chodit už od neděle za týden,“ povídá na to pyšně Rumcajs. „Jednou jedna ještěřička utíkala do věříčka,“ usmála se Manka a odešla hloub do lesa Řáholce poprosit lesní včely o vosk, aby bylo Cipíska čím natírat po koupeli. Rumcajs se dal do šití střevíčků. Protože kdysi býval ševcem, ušil je snadno z mladé habrové kůry a na špičce ozdobil sojčím pírkem. Obul ty střevíčky Cipískovi, opatrně ho zas přikryl lopuchovým listem a šel odkrojit kousek kůry javorové a kousek bukové, aby bylo Cipískovi na kazajku a na kalhoty. Otázka: Jak les pomohl Rumcajsovi a Mance postarat se o Cipíska?
Lexikon lesních skřítků
33
Dopis 2
Naši moudRˇí pru° vodci, máme velkou otázku. Jak je to nenašli. A také jsme nepoznali nikoho, kdo by se jmenoval Cipísek. Po vídání o nich jsme našli
nebylo celé.
Vaši pRˇ átelé
domácí skRˇítci
Pro meˇ je to tu plné dobrodružství, taková velká teˇ locvicˇna. Za každým parˇezem je nové tajemství. Les má plno šplhadel, prˇeskakovadel, hopsadel, houpadel... nu, úplné hrˇišteˇ .
spousta zvírˇat, se kterýma se mu°žeme bavit i kamarádit.
Mneˇ se tu líbí. Je to tu takové veliké a plné dobrot No já se tu tedy nudím. Co se tady dá deˇ lat? Akorát se umažu.
PL1
PL2
Pro meˇ je les jak velký ateliér na tvorˇ ení nebo jevišteˇ velkého divadla. Napadá meˇ tu spousta nápadu°, co vyrábeˇ t, kreslit, chce se mi zpívat i tancovat.
Meˇ láká objevování, bádání _ a toho, cˇemu tu nerozumím, je kupa. Trˇ ebas procˇ ty stromy rostou tak vysoko? Nebo kdo ˇ e pod korˇ eny?
Já se bojím, všechno to tu tak skrˇípá, duní, funí. Je mi tu zima. A urcˇiteˇ meˇ neˇ co kousne.
PL4
Proč se Smolíček bál jeskyněk?
…a jak se žije Smolíčkovi v pohádkovém lese? Smolíček vždy měl zavříno a dlouho nikdo na dveře nezaklepal. Jednoho dne ale kdosi na dveře zaklepal, a když se Smolíček ptal, kdo to, ozvaly se zvenčí líbezné hlásky: Smolíčku, pacholíčku, otevři nám tvou sedničku, jen dva prstéčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zas půjdeme. Smolíček otevřít nechtěl; hlásky venku ještě líbezněji prosily. Smolíček byl by jim rád otevřel, ale bál se jelena. Že jim neotevře, ne a ne, a neotevřel. Když přišel jelen, povídal mu Smolíček, že někdo klepal na dveře, že líbezné hlásky prosily, aby jim otevřel; on však že neotevřel. „Dobře jsi udělal, Smolíčku, žes neotevřel, to byly jeskyňky. Kdybys byl otevřel, byly by tě odnesly.“
O čem je pohádka… Děti se ztratily tatínkovi v hlubokém lese a nemohou najít cestu domů.
O čem je pohádka…. Smolíček byl malý pacholíček a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy. Jelen chodíval na pastvu, a vždycky když odcházel, přikazoval Smolíčkovi, aby zavřel a nikoho nepouštěl.
Čeho se Honzíček a Maruška v lese báli a proč?
PL3
…a jak je dětem v pohádkovém lese? A tedy čekaly a z dlouhé chvíle jedly zase jahody ze džbánku, až byly džbánky prázdné, musely je tedy zase naplnit, a tak jim ušla chvíle. Než začalo se stmívat, přestal tlukot palice a dětem bylo úzko, i vzaly džbánky a šly hledat otce. „Slunéčko se níží, k večeru se blíží, táto, pojďte domů!“ volaly lesem; ale žádného ohlasu neslyšely. „To jsme už, milý Honzíčku, zabloudili a tatínka nenajdeme; musíme tu zůstat přes noc,“ řekla Maruška; ona byla starší a moudřejší. „Ale já se bojím,“ Honzíček na to. „No tedy počkej, já vylezu na strom, jestli uvidím nějaké světlo a vtu stranu bychom se potom dali,“ těšila ho Mařenka a hned taky na strom lezla. Ze stromu dívala se kolem dokola, když viděla zdaleka světýlko, zavolala Honzíčka, aby se už nebál, slezla dolů, a v tu stranu, kde světlo viděla, se dali. I přišli z lesa ven, na zelenou louku; na té louce viděli hezkou chaloupku a ta chaloupka byla perníková. Šli až k okénku, koukli dovnitř a viděli tam sedět starou bábu a dědka. „Počkej,“ řekl Honzíček, "já vlezu na st řechu, ulomím kus perníčku a budem se mít dob ře." „A jestli na nás přijdou,“ Maruška se strachovala, ale Honzíček byl už na střeše a loupal perníček a Marušce dolů házel.
Perníková chaloupka
O Smolícˇ kovi
cˇ ervená Karkulka O čem je pohádka... Maminka poslala svoji dcerku Červenou Karkulku s košíčkem a dobrotami do lesa za babičkou popřát jí k svátku. Jak je Karkulce v lese? Babička bydlela v lese; celou půlhodinu cesty od vesnice. Když šla Červená Karkulka lesem, potkala vlka. Tenkrát ještě nevěděla, co je to za záludné zvíře a ani trochu se ho nebála. „Dobrý den, Červená Karkulko!“ řekl vlk. „Děkuji za přání, vlku.“ „Kampak tak časně, Červená Karkulko?“ „K babičce!“ „A copak to neseš v zástěrce?“ „Koláč a víno; včera jsme pekli, nemocné a zesláblé babičce na posilněnou.“ „Kdepak bydlí babička, Červená Karkulko?“ „Inu, ještě tak čtvrthodiny cesty v lese, její chaloupka stojí mezi třemi velkými duby, kolem je lískové ořeší, určitě to tam musíš znát.“ odvětila Červená Karkulka. Vlk si pomyslil: „Tohle mlaďoučké, jemňoučké masíčko bude jistě chutnat lépe než ta stařena, musím to navléci lstivě, abych schlamstnul obě.“
Proč by se měla Karkulka bát vlka?
PL5
Václav cˇ tvrtek: Cipísek – Jak se Cipísek narodil
O čem je pohádka... V lese Řáholci žije v jeskyni hodný a spravedlivý loupežník Rumcajs se svou ženou Mankou.
Jak se žije v lese Rumcajsovi, Mance a Cipískovi? Jednou vyšla Manka z jeskyně a povídá: „Rumcajsi, narodil se nám synek a budeme mu říkat Cipísek.“ "To si musím na radost vystřelit z pistole!" křikl loupežník Rumcajs. Nabil do pistole žalud a silně vystřelil, že to bylo slyšet z lesa Řáholce až do města Jičína. „A teď se na našeho synka podívám.“ Cipísek ležel v kolíbce z dlabaného borového polena, protože borovice je měkčí než dub a tolik netlačí. Pod hlavou má polštář z mechu a přikrytý je lopuchovým listem. „Víš co, Manko, já mu udělám střevíčky,“ povídá Rumcajs. Manka mu řekla, že nemá rozum. „Vždyť Cipísek udělá první krůček nejdřív za rok.“ „Ten kluk bude chodit už od neděle za týden,“ povídá na to pyšně Rumcajs. „Jednou jedna ještěřička utíkala do věříčka,“ usmála se Manka a odešla hloub do lesa Řáholce poprosit lesní včely o vosk, aby bylo Cipíska čím natírat po koupeli. Rumcajs se dal do šití střevíčků. Protože kdysi býval ševcem, ušil je snadno z mladé habrové kůry a na špičce ozdobil sojčím pírkem. Obul ty střevíčky Cipískovi, opatrně ho zas přikryl lopuchovým listem a šel odkrojit kousek kůry javorové a kousek bukové, aby bylo Cipískovi na kazajku a na kalhoty.
Jak les pomohl Rumcajsovi a Mance postarat se o Cipíska?
PL6
cˇ
mohou skrˇítci bát a procˇ ?
ˇ ° ˇ ve kterém muže behat a skákat, Sklícˇ ka láká bádání eˇ? a Pískalku tvorˇení.
A mu° že je to potkat i ve skutecˇném lese?
jak je to tedy skutecˇném lese?
ˇ l?
PL7
