16.5. Do Palm Springs
V Zurichu se cestujícím naskytl z nástupní haly pohled na rozebraný Boing 767. Do levého motoru občas někdo po žebříku vlezl a po chvíli zase vylezl. Nelíbilo se mi, když přitom kroutil hlavou. Boing nakonec nejenže vystartoval a přeletěl oceán ale i bezpečně přistál v Atlantě. Devadesátiminutové zpoždění způsobilo, že během rolování k terminálu jsme sledovali start našeho původního spoje do Los Angeles.
Veselá černá paní za přepážkou Hertz v L.A. nám bohužel nemůže předat klíčky od zamluveného Hummeru H3, protože ho dnes někdo zapomněl vrátit. Přesvědčuje nás, že Ford Expedition je prý taky auto. Noční provoz na dálnici I 10 je trochu ostřejší než si pamatuji z poslední návštěvy Californie. Předjíždějí mne zleva zpráva jakmile zpomalím pod 80 MPH.
17.5. Truckhaven První výlet je k Salton Sea. Jezero vzniklo nedopatřením při stavbě kanálu v roce 1905. Rozvodněné Colorado si vybralo nedokončený zavodňovací kanál jako hlavní koryto a za pár měsíců bylo jezero o rozměrech 60x30 km realitou. Protože je hladina desítky metrů pod hladinou Pacifiku, nemá kam odtékat. Pod dojmem příběhu z filmu Útěk do divočiny míříme na západ od Salton Sea a hledáme odbočku do kaňonu, kde přezimovávali hipíci u bazénku z horkých pramenů. V mexickém lokálu si dáváme kuře a po několika pokusech objevujeme krásnou divokou cestu jménem TRUCKHAVEN jako odbočku z S22 pár mil od Salton City.
Sjíždíme do hlubokého kaňon vyschlého koryta řeky, kde se střídá písek s kamením. Expedition se v terénu převádí jako opravdová čtyřkolka, po zařazení redukce se lze smířit i s automatickým řazením. Dnes se sem jezdí za 4WD zážitkem ale původně byla tato spleť kaňonů jediná cesta pře Santa Rosa Mountains spojující Coachella Valley se San Diegem.
18.5 Canyon Andreas a Joshua Tree Park Na rohu naší ulice Cathedral Canyon je kino IMAX, kde dnes dopoledne pro důchodce se slevou promítají hraný dokument Lewis&Clark o hledání cesty na severozápad před 200 lety.
Po kině vyjíždíme k Indian Cannyonu a projíždíme Joshua Tree Park
19.5. Anza Borrego V budově správy parku Anza Borrego se promítá dokument o místní přírodě. Je to opravdu "old fashion slideshow", komponované obrazy vznikají z několika synchronizovaných diaprojektorů, jsou podbarvené hudbou a provázené komentářem. Fotky samozřejmě nádherné. Neuvěřitelný je zejména pohled na barevně rozkvetlou poušť. Lidé jsou tu velmi ochotní a svoje zaměstnání v parku si vysloveně užívají, což je v U.S. parcích naprostým pravidlem. Hela podporuje mojí oblibu Salton Sea zakoupením velké knihy o historii tohoto neobvyklého jezera. Na stěně visí mapa okolí s dosažitelnými offroady a popisem sjízdnosti. Vydáváme se ke kaňonům na jihozápadě Anza Borrego. V této dokonalé pustině se objevuje air-strip s jedním zaparkovaným letadlem. Náš Cadillac Escalade vyhlíží jakoby měl být v terénu doma ale ovládání 4WD nikde nenacházím. Dvě stě stránková příručka pouze zmiňuje, že všechno je vyřešeno pomocí "Advanced Traction System". Raděj zastavujeme a jdu se na to dolů podívat. Náhon nacházím na obou nápravách, tak hurá do terénu. Pískem mezi kaktusy stoupáme k pohoří na obzoru. Na začátku průsmyku se mezi skalami objevuje vážná překážka. Do cesty přesahuje půlmetrové skalisko. Naši předchůdci nanosili ke skále kameny ve snaze vytvořit pozvolnější nájezd ale efekt není dostatečný, přes skálu se nedostane ani náš přední spoiler. Nosit další kamení ve čtyřicetistupňovém vedru po rozžhaveném písku nehodláme, takže jinudy. Nacházíme vyschlé říční koryto místy široké desítky metrů a rovné tak, že můžeme uhánět jako po dálnici. Později se prohlubuje a kolem se zdvihají vysoké stěny kaňonu. Projíždíme krásnými místy, kaňon ukazuje nejrůznější tváře. Návrat na silnici komplikuje prudké stoupání pískem, kde jsou koly vyhrabané díry od dříve zapadlých aut. Zvlášť ta poslední je velmi vydatná. Označil jsem si raději její okraj kamenem a couvám pod kopec abych se znovu pořádně rozjel. Další výzvu terénu nacházíme vpravo od silnice. Začíná snadným, téměř rovným úsekem, po kterém překonáváme několik zvládnutelných překážek a přijíždíme ke kolejím železnice. Fungovala tady zřejmě nějaká zásobovací stanice a je tu výhybka na jednokolejný úsek trati. Pokračujeme podél kolejí, kde jsou pravidelně přibližně po 0.5 km sudy s nápisem WATER a barevnou vlajkou. Nechápu účel. Písek je občas hlubší než našemu "jeepu" chutná a po chvíli si musíme přiznat, že trochu bloudíme. Štěstí, že jedeme pořád mírně s kopce, stoupání bychom asi nezvládli. Při brodění v hlubokém písku významně klesá palivoměr a nepříjemně stoupá teploměr. Kdybych upustil pneumatiky nebudeme tolik hrabat ale spotřeba by se asi ještě zhoršila. Raději občas hrabat než bez benzínu. V dálce na úbočí kopce začíná být vidět silnice ale podle mapy je to freeway na kterou není z našeho směru možný nájezd. Tu správnou silnici nakonec nacházíme ještě za světla . . ..
20.5. Bazén
21.5. Okruh přes Hemet Lake, oběd v Pradise corner, večer procházka v downtown
Tady jsme bydleli před 12 lety!
22.5. Shopping
23.5. Cesta do LA Ráno jsme se sbalili a opustili Palm Springs s myšlenkou na piknik někde v horách na sever od I10. V předchozích dnech jsme hory kolem Palm Springs projezdili a líbilo se nám, že tam není takové horko jako v té poušti dole (tam bylo přes 40C). Našel jsem na netu pěknou byway jménem Rim of the World. Po menším navigačním chaosu jsme se strefili na silnici 330, která stoupá serpentinami do San Bernardino National Forrest. Pozvolna se zhoršovalo počasí. Začalo pršet a občas se objevila mlha. Teploměr ukazoval postupně méně a méně, až mi došlo, že 35 F je už blízko bodu mrazu. Z protisměru vyjelo zcela zasněžené auto s malým průzorem od stěračů na předním skle. Během chvilky déšť nemilosrdně přešel ve sněhovou vánici. Když začala Toyota do prudšího kopce hrabat, tak mi došlo, že z pikniku asi nic nebude. Máme na sobě i v kufru jen trička a sandály. Otočil jsem to a krokem se ploužil zpátky že zasněžených kopců dolů. Toto se opravdu stalo 23. května 2008 na 33. rovnoběžce ve výšce 1800 m, 50 km od pouště.
Když už jsme byli z nejhoršího venku, udělal jsem na památku fotku.
24.-25. Los Angeles, Long Beach, Santa Monica
. . . . a zase domů.
