JAN K A R O N O V¡ DOMŸ D O H O L LY SPRINGS
Jan Karonová Domu do Holly Springs °
P ¯ Ì b Ï h y otc e T i m a VYäEHRAD
Z ANGLICK…HO ORIGIN¡LU H O M E T O H O L LY S P R I N G S P ÿ E L O é I L A V L A S T A H E S O U N O V¡
Copyright © Jan Karon, 2007 All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form. This edition published by arrangement with Viking, a member of Penguin Group (USA) Inc. Translation © Vlasta Hesounov·, 2008 Illustration © Adolf Born, 2008 ISBN 978-80-7021-953-9
P O D Ã K O V¡ N Õ
V¯elÈ podÏkov·nÌ si zaslouûÌ Dr. Daniel P. Jordan, Lou Jordan, Dan Jordan Jr., Christy Jones, Blanton Jones, Jean Ann Jones, Mary Ann Connell; Reverend Bruce McMillan, Quentell Gipson; Annie Moffitt z oblÌbenÈ Anniiny restaurace v Holly Springs; Dorothy Warren; Ruthie Bowlin; Russell Whitehead; Cary Whitehead; Mike Moore; Betty McGeorge, Lois Swanee; Jorja Lynn; John Peaches; Dr. Ben Martin; David B. Person; Chelius Carter; Frances Gresham; Steve Gresham; Olga Reed Pruitt; Carol Hill; the Very Reverend Dr. Paul Zahl; Jim Boone; Tony Bowers; Billy Jones; Melba Darras; zem¯. Tommie Darras; Ann Barnes; Sara Lee Barnes; Earl Scott; Polly Hawkes; Reverend Marshall Edwards; Jim Shank; Albert Ernest; Rodger Bellew; Marvin Gormours; Jeff Heitzenrater; Nancy Briggs; Betty Moore; Jean Coors; Wendall Winn, Jr.; Cathie Lillis; Winston K. Barnham; Wyne Dowdy; Frank S. Brown; Bill Hargrove; Larry Dean Richardson; Mike Thacker (m˘j poradce na st¯elnÈ zbranÏ a lov); Beki Thacker; Ollie Thacker; Joyce Thacker; Judy Grigg; Reverend Edwin Pippin; Darlene Rush; Ed a Dean Rushovi; moje sestra, Brenda Furman; moje dcera Candace Freeland; Dr. David M. Heilbronner; Dr. Robert Gibson; Tom Nangold; Kevin Whitley; Mary Minor; major Tom Pike; Bob Maurino; Rt. Reverend William A. Jones, Jr.; a jako uzn·nÌ za p¯Ìnos ke kulturnÌmu rozkvÏtu Holly Springs a okolÌ i Elizabeth Blanton Jones (1868-1949). NekoneËnÈ dÌky n·leûÌ Dr. Paulu Klasovi, Dr. Kevinu McConnellovi, Dr. Emanuelu Cirenzovi, Dr. Johnu J. Densmoreovi a Dr. Thomasu R. Spitzerovi, ¯editeli programu transplantace kostnÌ d¯enÏ v massachusettskÈ vöeobecnÈ nemocnici v Bostonu.
V Ã N O V¡ N Õ
Kdyû jsem p¯ed vÌce neû deseti lety zaËÌnala ps·t ¯adu knÌûek o Mitfordu, pot¯ebovala jsem vÏdÏt, kde se narodil a vyrostl m˘j hlavnÌ hrdina, otec Timothy Andrew Kavanagh. JistÏûe podle zp˘sobu vyjad¯ov·nÌ, chov·nÌ a osobnÌch z·lib n·leûÌ na americk˝ jih, ale kter· konkrÈtnÌ Ë·st ho formovala a ovlivnila? Rozloûila jsem si v pracovnÏ na podlaze mapu Spojen˝ch st·t˘ a postupnÏ jsem vy¯azovala vöechny jiûanskÈ st·ty kromÏ Mississippi (kde jsem nikdy nebyla). Pak jsem pohledem bloudila po mÏstech a mÏsteËk·ch a hledala jsem nÏjakÈ libozvuËnÈ mÌstnÌ jmÈno. Jakmile jsem objevila Holly Springs, bylo rozhodnuto: Tim Kavanagh poch·zÌ z Holly Springs ve st·tÏ Mississippi. MÏsto m· 8000 obyvatel a je to mÌsto poslednÌho odpoËinku tolika slavn˝ch voj·k˘ padl˝ch ve v·lce, ûe mÌstnÌmu h¯bitovu se p¯ezdÌv· Mal˝ Arlington. Nikdy se mi nesnilo o tom, ûe bych tuto perlu hlubokÈho jihu nÏkdy skuteËnÏ navötÌvila. Avöak po naps·nÌ devÌti rom·n˘ a po vÌce neû deseti letech jsem si uvÏdomila, ûe musÌm dalöÌ knihu zasadit do rodnÈho mÏsta svÈho hrdiny ñ a najÌt chybÏjÌcÌ kousky jeho d¯ÌvÏjöÌho ûivota. A v Holly Springs jsem naöla nejen ty chybÏjÌcÌ dÌlky, ale i nÏco vz·cnÈho a ˙ûasnÈho. Naöla jsem tam lidi, kte¯Ì si v·ûÌ svÈho hlubokÈho propojenÌ se spoleËnou minulostÌ, a jsou ochotni si navz·jem odpustit svÈ proh¯eöky. Bez v˝jimky jsou hrdÌ na svÈ mÏsto a vÌce neû öedes·t p¯edv·leËn˝ch dom˘; jsou pyönÌ na Rustovu akademii, coû je stolet· vzdÏl·vacÌ instituce, a jsou pyönÌ i na vöechnu tu kr·su, kter· je obklopuje na kaûdÈm kroku. V tomto pozemskÈm ûivotÏ je kr·sa velmi d˘leûit· a v Holly Springs jÌ majÌ vrchovatÏ. NechybÌ tam ani srdeËnost a velkorysost, s nÌû mÏ p¯ijali. (8)
A tak mohu stejnÏ jako Paige Benton Brownov· ¯Ìct: ÑMississippi nenÌ st·t, to je rodina.ì Pokud v·m to p¯ipad· aû p¯Ìliö sentiment·lnÌ, tak aù. Zjistila jsem, ûe je to pravda. AËkoliv jsem tento rom·n zasadila do skuteËnÈho mÏsta, na jeho str·nk·ch se neobjevÌ û·dn· ze skuteËn˝ch postav z Holly Springs. Avöak nÏkter· ze zmiÚovan˝ch mÌst jsou zcela re·ln·. Rozhodla jsem se pouûÌt Tyson˘v dragstÛr, Bookerovo ûelez·¯stvÌ a Phillipsovy potraviny, protoûe jsou to dnes v Holly Springs d˘leûitÈ orientaËnÌ body, a byly neodmyslitelnou souË·stÌ kultury v dob·ch ml·dÌ otce Tima. DalöÌ skuteËnÈ body, o nichû se v knize pÌöe, jsou Airliewood, Fantova rezidence, kostel Christ Church, kostel baptist˘ i presbyteri·n˘, budova Utley, n·draûÌ, h¯bitov na kopci Hill Crest, Stafford, rodnÈ mÌsto Idy WellsovÈ, a impozantnÌ soudnÌ budova v ¯eckÈm stylu, postaven· z v·pence a tvo¯ÌcÌ dominantu n·mÏstÌ. Hotel Peabody v Memphisu, kter˝ je v knize zmÌnÏn, takÈ skuteËnÏ existuje. Avöak navzdory tomu, ûe se zobrazovanÈ dÏje odehr·vajÌ ve skuteËn˝ch kulis·ch, jsou bez v˝jimky smyölenÈ. Douf·m, ûe moji p¯·telÈ v Holly Springs mi odpustÌ veökerÈ chyby a ned˘slednosti, aù historickÈ Ëi jinÈ, jichû jsem se v knÌûce dopustila, a ûe pochopÌ, ûe jsem ji s hlubokou ˙ctou vÏnovala vöem, jimû jsou Holly Springs domovem. Jan Karonov·
¯Ìjen 2007
(9)
K A P I T O L A
P R V N Õ
Takov˝ far·¯, kter˝ se v ËervenÈm kabrioletu mustang se zdviûenou st¯echou ¯ÌtÌ po silnici s cihlou na ped·lu, by mohl dopravnÌ policii pÏknÏ naöÚupnout. Mrkl do zpÏtnÈho zrc·tka. AËkoli kromÏ nÏho po d·lnici nic nejelo, zpomalil na devades·t. Uû to bude skoro Ëtrn·ct let, co dostal naposled pokutu za rychlou jÌzdu, i kdyû mezitÌm se mu jeötÏ dostalo napomenutÌ. Ovöem to napomenutÌ dostal, kdyû jeötÏ ¯Ìdil sv˘j p¯edpotopnÌ buick. Nejenûe tehdy ta rachotina probudila v policistovi slitov·nÌ v˘Ëi duchovenstvu jako takovÈmu, ale onoho muûe z¯ejmÏ naprosto konsternovalo, ûe dotyËnÈ vozidlo dok·zalo vyvinout rychlost sto dvaceti kilometr˘ v devades·tikilometrovÈ zÛnÏ. TeÔ mrkl na sedadlo spolujezdce. Jeho spolucestujÌcÌmu, nynÌ p¯ÌleûitostnÏ naz˝vanÈmu Star˝ p·n, se zjevnÏ lÌbilo, jak mu vÌtr fiËÌ kolem uöÌ. Moûn· by si mÏl dÏlat v˝Ëitky, ûe bere na ten v˝let svÈho nejlepöÌho p¯Ìtele, a ne svou ûenu. Ale coûpak ho prakticky nevykopla ze dve¯Ì? ÑJeÔ!ì nak·zala mu, pajdajÌc kolem nÏho s kotnÌkem v s·d¯e. ÑLeù, a buÔ jako mot˝l!ì Ujiöùoval se kolem dokola, jestli skuteËnÏ m˘ûe odsud na takov˝ch pÏt nebo öest dnÌ vypadnout, a p¯itom si z˘stat jist, ûe na nÏho nezanev¯e. ÑA jak to tu zvl·dneö se z·sobov·nÌm potravinami, kdyû nem˘ûeö ¯Ìdit?ì ÑDrah˝ m˘j, tohle je p¯ece Mitford. Vöichni se tu budou p¯Ìmo rojit s hotov˝m jÌdlem pro manûelku nejoblÌbenÏjöÌho duchovnÌho, co jen jejich pamÏù sah·.ì Ñée se budou rojit, ¯Ìk·ö? Pro kaûd˝ p¯Ìpad ti udÏl·m velk˝ n·kup z·kladnÌch potravin.ì ÑProsÌm tÏ, nedÏlej to. Jenom uû jeÔ. Leù, a buÔ ñ ì (11)
ÑTo uû jsi ¯Ìkala.ì ÑAno, a taky to tak myslÌm. VÌö, mot˝li neûijÌ moc dlouho. A jestli se nÏkdy majÌ vypravit do Mississippi, aby dali do po¯·dku jistÈ srdeËnÌ z·leûitosti, mÏli by sebou hodit. A samoz¯ejmÏ si tu cestu p¯itom taky uûÌt.ì Jeho ûena byla autorka a ilustr·torka dÏtsk˝ch knÌûek a mÏla sv˘j vlastnÌ zp˘sob nazÌr·nÌ na svÏt. ÑA jak to budeö dÏlat s odpadky?ì ÑTy mi vynese Sammy nebo Kenny, vûdyù jsou hned vedle. Nebo t¯eba Harley. MyslÌm, ûe pro vöechny ty pomocnÌky ani tolik odpadu nevyprodukuju.ì ÑA co jestli se tu zaËneö b·t, nebo tak nÏco?ì ÑJ· a b·t se, nebo tak nÏco? VidÏl jsi mÏ nÏkdy, ûe bych dostala strach, nebo tak nÏco?ì Tedy vlastnÏ vidÏl, jenûe tenkr·t zabloudili v jednÈ jeskyni v divoËinÏ. Usm·la se na nÏho sv˝m typick˝m zp˘sobem a jeötÏ ho odzbrojila pohledem chrpovÏ modr˝ch oËÌ. A tak teÔ byl tady. Kudzu. Kam jen oko dohlÈdne. Nepamatoval se, ûe by za jeho ml·dÌ tato rostlina pokr˝vala takovÈ plochy. V hor·ch SevernÌ KarolÌny ji skoro nebylo vidÏt. Usoudil, ûe na tuhle popÌnavou orient·lnÌ trvalku, nynÌ plnou kvÏt˘, tam je p¯Ìliö chladno; öla jÌ k duhu hork· lÈta a mÌrnÈ zimy v Mississippi. Ve t¯ic·t˝ch letech ji tam zaËala vysazovat vl·da na ochranu proti erozi, a to se tedy poda¯ilo, jen co je pravda. Pustil r·dio a zaËal hledat nÏjakou stanici, kter· hraje country. K tÈhle cestÏ by se Mozart nehodil. Ñ Öj· jedu do Jacksonu, a to je teda fakt, jo, my jedem do Jacksonu, a z˘stanem uû tamÖì Johnny Cash a June Carterov· jeli do Jacksonu, a on jede do Holly Springs. Na prvnÌm exitu z d·lnice ke svÈmu rodnÈmu mÏstu odboËil doprava a s ˙levou si uvÏdomil, ûe zatÌm to nepocÌtil ñ n·val smutku nebo obav Ëi dokonce chladnÈho nez·jmu, z nichû mÏl strach od chvÌle, kdy p¯iöel ten lÌstek a on se rozhodl, ûe se na tuhle cestu vyd·. Kdyû vËera r·no vyjÌûdÏli z Mitfordu, p¯edem se p¯ipravil na nÏjakÈ dlouho potlaËovanÈ emoce, kterÈ by ho mohly n·hle p¯epadnout. Ale nic takovÈho se nestalo. (12)
Mohly ho p¯epadnout vËera veËer v pokoji v motelu, kdyû s nechutÌ zalÈzal pod pokr˝vku naËichlou tab·kov˝m kou¯em, dobr˝ch osm set kilometr˘ od svÈ ûeny. TakÈ dneönÌho r·na nastala takov· chvilka, kdyû na jiûnÌm okraji Memphisu posnÌdal vdolek a najednou pocÌtil z·chvat paniky ñ a m·lo chybÏlo a sedl za volant a otoËil to zp·tky. Ale polapil ty pocity vËas a nedovolil jim, aby nad nÌm zvÌtÏzily. To, co nynÌ dÏlal, udÏlat musel, i kdyby to mÏlo mÌt za n·sledek zoufalstvÌ, coû bylo pravdÏpodobnÈ, nebo z·rmutek, coû bylo jeötÏ pravdÏpodobnÏjöÌ, nebo hnÏv, coû bylo tÈmϯ jistÈ. NÏkolik kr·m˘. Akry kudzu. ÑBrig·dnÌ gener·l Samuel Benton,ì ¯ekl svÈmu psovi. Byl by to z·zrak, kdyby se rozpomnÏl na jmÈna vöech tÏch gener·l˘ pochovan˝ch na h¯bitovÏ Hill Crest nad Holly Springs. ÑBrig·dnÌ gener·l Winfield S. Featherston, brig·dnÌ gener·l ChristopherÖì Brig·dnÌ gener·l ChristopherÖ D·l nic. Musel by se nejd¯Ìv rozpomenout na tohle konkrÈtnÌ p¯ÌjmenÌ, neû by se ten dlouh˝, slavnostnÌ seznam jmen v˝znaËn˝ch neboûtÌk˘ z Hill Crestu pohnul vp¯ed, stejnÏ jako kdyû jej od¯Ìk·val v p·tÈm roËnÌku. To mu tenkr·t vyneslo pÏt zlat˝ch hvÏzdiËek a k vlastnÌmu ˙ûasu si na nÏjak˝ Ëas zÌskal i ˙ctu svÈho otce. Silnici, po nÌû ujÌûdÏl, nepozn·val, byla to novÏ p¯eloûen· silnice Ë. 78. Ale vûdyù po tom, co byl mimo osmat¯icet let a Ëty¯i mÏsÌce, ani nemohl Ëekat, ûe tuhle nebo jinou cestu vedoucÌ do rodnÈho mÏsta pozn·. S·hl si na kapsiËku u koöile, aby se p¯esvÏdËil, ûe nezapomnÏl mobil, a uslyöel zaöustÏnÌ ob·lky, kterou mÏl sloûenou p¯ed mobilem. Kdyû asi p¯ed Ëtrn·cti dny tu ob·lku vylovil ze schr·nky, doslova mu to vyrazilo dech, jako by dostal r·nu na solar plexus. Uk·zal ji Cynthii i s listem linkovanÈho papÌru, kter˝ byl uvnit¯. Jeho ûena, kter· tak miluje z·hady, ob·lku i list peËlivÏ studovala. Tak zvl·ötnÏ zkroutila pusu, jak to Ëasto dÏl·vala, kdyû byla hluboce zamyölen·, a pak jeötÏ naklonila hlavu na stranu, jako by poslouchala nÏjakÈho neviditelnÈho inform·tora. ÑTen rukopis vypad· jako z jinÈ Èry,ì vynesla koneËn˝ verdikt nad tÌm dvouslovn˝m sdÏlenÌm. ÑP¯ipad· mi jaksiÖ noblesnÌ.ì (13)
NoblesnÌ. Vûdycky byl p¯esvÏdËen o tom, ûe jeho ûena je obda¯ena schopnostÌ rozpoznat vÏci, kterÈ jinÌ vËetnÏ nÏho rozpoznat nedok·ûou. NÏkolik dnÌ se spoleËnÏ pokouöeli dospÏt k nÏjakÈmu rozumnÈmu z·vÏru, aû nakonec usoudili, ûe rozumn˝ z·vÏr neexistuje. Cel· ta z·leûitost se zvrtla v hotov˝ zdroj nejdivoËejöÌch teoriÌ. ÑJe to od Peggy CramerovÈ,ì ¯ekla Cynthie, ÑtvÈ starÈ l·sky s tyrkysov˝m kabrioletem. Moûn· jejÌ chud·k manûel nat·hl baËkory a ona by se s tebou r·da seöla. Nebo je od Jessiky RaneyovÈ, kter· tÏ zboûÚovala v dobÏ, kdy jsi choval kr·lÌky. Nikdy se nevdala, a protoûe na seznamku po internetu je zapot¯ebÌ poËÌtaË, kter˝ ona nem· a nikdy mÌt nebude, poslala ti tohle psanÌËko.ì ÑTobÏ p¯eskoËilo.ì ÑVûdyù jsi mi ¯Ìkal, ûes mÏl ten lÌstek od nÌ schovan˝ v öuplÌku pod ponoûkami, jeötÏ neû jsi öel na vysokou.ì NÏkdy litoval, ûe se nedok·zal zbavit toho odpornÈho zvyku ¯Ìkat svÈ ûenÏ ˙plnÏ vöecko. ÑA je tu dalöÌ moûnost.ì ÑJeötÏ vÌce materi·lu z hlubin mimovolnÈ mozkovÈ Ëinnosti!ì ÑMohlo by to b˝t od tÈ dÌvky, co jsi s nÌ byl poprvÈ v kinÏ. ÿÌkal jsi, jak sis p¯ipadal straönÏ, kdyû jejÌ rodiËe museli sedÏt dvÏ hodiny naproti v kav·rnÏ. Byli jste naÖ poËkej, ne¯Ìkej mi to. Na LÈtajÌcÌch tygrech.ì Uûasl, ale z·roveÚ ho i jaksi potÏöilo, ûe si Cynthie pamatuje i takovou lap·lii. ÑKdybychom nemÏli jinak co na pr·ci,ì ¯ekla Cynthie, Ñmohli bychom o tom, co se skr˝v· za tÏmi dvÏma sl˘vky, napsat celou knihu.ì Po¯·d kolem dokola zkoumal ob·lku i peËlivÏ napsanÈ jmÈno a adresu. PoötovnÌ razÌtko p¯es zn·mku bylo trochu rozmazanÈ, ale ËitelnÈ. Dopis p¯iöel zcela jistÏ z Holly Springs, ale vzhledem ke svÈmu kryptickÈmu obsahu to bylo stejnÈ, jako kdyby p¯iöel z Jupiteru nebo Marsu. Porovnal pÌsmo na lÌsteËku s pÌsmem na ob·lce. TotoûnÈ. Nezn·m˝ odesilatel ho na ob·lce tituloval Reverend, Ëili tento fakt nÏkdo v Holly Springs vÏdÏl. Ale proË se pisatel nebo pisatelka nepodepsali? NÏkdy mu nep¯Ìtomnost podpisu p¯ipadala jaksi neblah·, jako by v sobÏ skr˝vala temnou hrozbu. A zase jindy mu ta dvÏ prost·, hol· slova bez oslovenÌ a bez podpisu p¯ipadala mnohem nalÈhavÏjöÌ, hlu-
(14)
boce a v·önivÏ jÌmav·, jako by cokoli navÌc znamenalo p¯Ìliö mnoho. BÌl˝ linkovan˝ list papÌru byl vytrûen z bloËku stejnÈho druhu, jak˝ s·m pouûÌval. Tady nebylo nic neobvyklÈho. Dokonce papÌr oËichal jako oha¯ slÌdÌcÌ po stopÏ. Ale takÈ na nic nezvyklÈho nep¯iöel. NÏkolik dnÌ chodil po domÏ sem a tam a chvÌlemi pot¯·sal hlavou, jako by si ji chtÏl proËistit. Z˘stal v Holly Springs jeötÏ nÏkdo, koho si pamatuje? KromÏ jeho bratrance Waltera v New Jersey byli vöichni jeho p¯ÌbuznÌ mrtvÌ a pochovanÌ ñ u sv. Petra v Oxfordu, v Elmwoodu v Memphisu a na Hill Crestu v Holly Springs. Ani o Tommym Nolesovi, kterÈho kdysi povaûoval za svÈho nejlepöÌho kamar·da, nevÏdÏl, kam se podÏl, ba ani jestli je dosud naûivu. Kdyû jednou p¯ijel na vÌkend dom˘ ze svÈ farnosti v Arkansasu, doslechl se, ûe Tommy z Holly Springs odeöel. Tehdy se nerozbÏhl za Tommyho matkou a otcem, aby se jich vyptal na takzvanÈ zmizenÌ jejich syna, a mÏl pro to dobr˝ d˘vod. Po celÈ ¯adÏ let, kdy si myölenky na svÈ rodnÈ mÏsto zakazoval, se na nÏ nynÌ soust¯edil se vzr˘stajÌcÌ nalÈhavostÌ. Cynthii uû unavilo jeho vÏËnÈ p¯emÌt·nÌ a kombinov·nÌ a uch˝lila se k Ëinnostem, kterÈ ji vÌce uspokojovaly, jako nap¯Ìklad k vytvo¯enÌ m¯Ìûky z vÏtviËek, po nÌû by se pnula klematis. Odeöel do ob˝vacÌho pokoje a ze stolku vedle knihovny u okna vzal st¯Ìbrn˝ r·meËek a pozornÏ se zadÌval na sÈpiovou fotografii svÈ maminky a sebe ve vÏku Ëty¯ let. Nejd¯Ìve se zahledÏl do jejÌch oËÌ, potom do sv˝ch. Co se z nich d· vyËÌst, pokud v˘bec nÏco? Pohladil ohmatan˝ r·meËek palcem a uvÏdomil si, ûe maminka vypadala smutnÏ, ale byla kr·sn·. On naopak vypadal spokojenÏ, i kdyû trochu rozpaËitÏ. Pohledem utkvÏl na jejÌ silnÈ ruce zahradnice se snubnÌm prstenem, kter˝ nynÌ nosila Cynthie. éivÏji neû na n·vötÏvu fotoateliÈru se rozpomnÏl na den, kdy poötou p¯iöla velk· fotografie. Obr·zek jich dvou ho p¯Ìmo fascinoval, bylo to prvnÌ kouzlo, kterÈ zaûil. Otev¯el z·suvku stolku, kter˝ si po matËinÏ smrti vzal z Whitefieldu, a pohlÈdl na druh˝ st¯Ìbrn˝ r·meËek, poloûen˝ lÌcem dol˘ mezi neuspo¯·danou smÏsicÌ rodinn˝ch fotografiÌ. Po cel· lÈta hr·l jakousi neurotickou hru ñ b˝vala
(15)
dlouh· obdobÌ, kdy tento obr·zek jeho otce byl vystaven vedle toho, kter˝ drûel nynÌ v ruce, potom ho vöak p¯epadlo zoufalstvÌ a dal jej pryË, protoûe nedok·zal snÈst pohled na otcovu chladnou, i kdyû hezkou tv·¯. TeÔ uû leûel lÌcem dol˘ nÏkolik let. Zav¯el z·suvku, z˘stal st·t u okna a dÌval se ven. Jestlipak lidÈ jeötÏ parkujÌ po celÈm n·mÏstÌ a kaûdou sobotu tr·vÌ v obchodech? Jestlipak prostornÈ n·draûÌ dosud vrh· stÌn na sÌù rezivÏjÌcÌch kolejÌ, nebo je uû zbouranÈ, Ëi je vyuûÌvajÌ k jinÈmu ˙Ëelu? A co se stalo se starou lisovnou bavlny, kam jel s Louisem, kdyû vezli poslednÌ n·klad bavlny jeho otce? Nejednou byl v pokuöenÌ napsat jmÈno mÏsta do vyhled·vaËe Google a najÌt odpovÏdi na vöechny tyto ot·zky, ale nikdy to doopravdy neudÏlal. Nakonec ho stejnÏ nejvÌc zajÌmalo, co se asi stalo s domem a pozemky ve Whitefieldu, kde vyrostl. Jeho maminka tam takÈ zem¯ela, p¯esnÏ pÏt let potÈ, co zem¯el otec, a vöichni tenkr·t ¯Ìkali, ûe oba byli jeötÏ mladÌ. Tenkr·t za nÌ p¯ijel z Arkansasu, kde slouûil v malÈ venkovskÈ farnosti jako kaplan, aby s nÌ byl v jejÌch poslednÌch dnech. PozdÏji, kdyû byla vy¯Ìzena poz˘stalost, matËiny kvalitnÌ koberce prod·ny i s vysok˝mi pendlovkami a o¯echovou sk¯ÌnÌ, v nÌû kdysi schov·vala v·noËnÌ d·rky ñ kdyû vöechno bylo pryË, ba i jejÌ v˘nÏ p¯ehluöena ËisticÌmi a dezinfekËnÌmi prost¯edky, umÌnil si, ûe uû se tam nikdy nevr·tÌ. Vûdyù co tam tak mohlo jeötÏ z˘stat, kv˘li Ëemu by st·lo za to se vracet? P¯e¯adil na dvojku a rozhlÌûel se kolem sebe. Pod vrcholem kopce napravo se tyËily novogotickÈ budovy MississippskÈ industri·lnÌ st¯ednÌ ökoly, zjevnÏ jiû mnoho let opuötÏnÈ a pomalu se rozpadajÌcÌ. Pohled na jejich hrozivou siluetu a ¯ady oken s vytluËen˝mi skly, kterÈ slepÏ hledÏly na na Rustovu kolej naproti, jÌm ot¯·sl. PohlÈdl vlevo na kopii philadelphskÈho Pal·ce nez·vislosti, kter· se vypÌnala uprost¯ed koleje i s impozantnÌ vÏûÌ s hodinami. VzpomÌnka na poû·r, kter˝ zniËil p˘vodnÌ stavbu, byla dosud ûiv·; tenkr·t, kdyû kolej ho¯ela, ho drûela Peggy, kter· byla jako jeho druh· matka, a spoleËnÏ se dÌvali na poû·r. VzpomÌnal si, jak ho tÌsnily tÏûkÈ öaty, do nichû ho oblÈkli proti mrazivÈmu chladu, i na sev¯enÌ Peggyin˝ch paûÌ, kterÈ z nÏj m·lem vym·Ëkly duöiËku. (16)
ÑPusù mÏ na zem!ì ÑNem˘ûu tÏ pustit na zem, mrÚousi, dyù bysem tÏ tady mezi tÏma lidma ztratila.ì Peggy teklo z nosu a po tv·¯Ìch se jÌ koulely slzy. ÑJ· nejsem mal˝, uû je mi pÏt!ì ⁄plnÏ zu¯il, ûe ho drûela na ruce, jako by byl mimino. Ale zase ho dojalo, kdyû vidÏl jejÌ slzy; mÏl jejich Peggy moc r·d. P¯estal kopat a pohladil ji po tv·¯i. ÑProË breËÌö?ì ÑNaöe m·ma chtÏla do t˝ ökoly chodit, ¯Ìkala, ûe to je velk· nadÏje pro barevn˝.ì Kdyû byl pak vÏtöÌ, dozvÏdÏl se, jak se tÈmϯ okamûitÏ sebÏhly davy, aby se dÌvaly na to planoucÌ peklo, dalöÌ lidÈ p¯ijÌûdÏli dod·vkami, n·klaÔ·ky, ot¯Ìskan˝mi osobnÌmi vozy. »ernÈ i bÌlÈ dÏti byly uvolnÏny ze ökoly, pravdÏpodobnÏ proto, aby uvidÏly to, co uû asi nikdy v ûivotÏ nespat¯Ì, aby vidÏly, jak se pÌöe historie v plamenech, kterÈ zachvacujÌ svislÈ p¯ÌËle oken, a jak se ¯ÌtÌ vöech pÏt podlaûÌ v hromadu trosek. VzpomÌnal si, ûe otec ¯Ìkal, ûe d˝m byl vidÏt na Ëty¯icet mil. JinÌ mluvili o tom, ûe û·roviötÏ doutnalo jeötÏ nÏkolik t˝dn˘ potÈ; öarlatov· z·¯e nad vrcholkem kopce vypadala jako z·pad lednovÈho slunce. Brig·dnÌ gener·l ChristopherÖ Mott! Ano, tak to bylo. Christopher H. Mott, p¯esnÏ ¯eËeno. Aùsi naöemu hrdinovi bylo p¯edevËÌrem uû sedmdes·t, mozek mu jeötÏ ˙plnÏ nezkornatÏl, aleluja! A pak ji uvidÏl, jak se vyno¯ila nad obzorem jako obrovit· cibule. RozhodnÏ byla jeötÏ impozantnÏjöÌ neû ta ˙ûasn· ikona jeho dÏtstvÌ, i kdyû postr·dala odstÌn i symboliku origin·lu. Tenkr·t s Tommym tu lump·rnu pl·novali dva roky. Protoûe oba tehdy bydleli na venkovÏ, nebyla to pro nÏ jednoduch· z·leûitost jen tak si odskoËit do mÏsta. Musely se st·t dvÏ vÏci. Museli mÌt lepöÌ neû jen dobr˝ d˘vod, aby byli ve mÏstÏ p¯es noc. A jelikoû on mÏl veökerÈ styky s Tommym zak·z·ny, museli se do mÏsta dostat kaûd˝ zvl·öù. A vöechno se muselo odehr·t hodnÏ rychle. Tommyho vzkaz naöel ve Ëtvrtek v kr·lÌk·rnÏ. Tommyho vezme v p·tek jeho otec do mÏsta, kde p¯espÌ u tety a str˝Ëka, a v sobotu jim posek· tr·vu. Ani ne deset minut potÈ, co naöel lÌsteËek od Tommyho, se ho maminka zeptala, jestli nechce v p·tek a v sobotu p¯espat u babiËky, a ûe pak spoleËnÏ p˘jdou do kostela k baptist˘m. (17)
Cel˝ rozechvÏl˝ vzruöenÌm, a taky rozklepan˝ strachem, se setkal v p·tek r·no v dobÏ krmenÌ s Tommym u kr·lÌk·rny. ÑNesmÌme to ¯Ìct v˘bec nikomu,ì ¯ekl tenkr·t. ÑPlatÌ.ì Podali si ruce tajn˝m pot¯esenÌm: dvakr·t se dotkli prav˝m palcem, na dvÏ vte¯iny si zah·kli malÌËky, pak dvakr·t pleskli nataûenou dlanÌ a dvakr·t o sebe ùukli praviËkou sev¯enou v pÏst. A pak unisono pronesli tajnÈ slovo. Uû se nedalo couvnoutÖ RozhodnÏ nemÏl v ˙myslu tam naho¯e nÏco napsat, t¯eba BYLI JSME TADY nebo TYGÿI DO TOHO jako nÏkter· skopov· hlava, a uû v˘bec ne to slovo, kterÈ jednÈ sobotnÌ noci nÏkdo napsal na vöechny Ëty¯i strany n·drûe a kterÈ tam vyz˝vavÏ trËelo p¯ed zdÏöen˝mi pohledy vöech, kte¯Ì v nedÏli r·no kr·Ëeli do kostela. ChtÏl prostÏ jen vylÈzt nahoru. B˝t tam s hvÏzdami nad hlavou a svÏtly mÏsta pod sebou. Jenûe nepoËÌtal s tÌm, jak bude vydÏöen˝. Strach se ho zmocnil uû v tom okamûiku, kdy vylezl oknem babiËËina domu v SalemskÈ ulici; jakmile se nohama dotkl zemÏ, zalil ho studen˝ pot. Chvilku z˘stal st·t za cesmÌnov˝mi ke¯i, zvedal se mu ûaludek a byl jako om·men˝. Potom vyklouzl p¯es dvorek a dol˘ ze svahu a rozbÏhl se jako zajÌc po tichÈ ulici koupajÌcÌ se v mÏsÌËnÌm svÏtle. Kdyû letÏl podÈl ztemnÏl˝ch dom˘, n·hle zahlÈdl nÏjak˝ mal˝, z·¯ÌcÌ bod, snad ûhav˝ konec cigarety, jak opisuje krouûek ve vzduchu. Srdce mu ml·tilo jako perlÌk, ale nevidÏl nikoho a nezastavil se. RozötÏkali se dva psi. Baterka, kterou mÏl v kapse kr·tk˝ch kalhot, ho ml·tila do nohy; vyt·hl ji z kapsy a pevnÏ ji sev¯el. Kdyby pes na nÏho vyrazil, praötÌ ho s nÌ do hlavy; kdyby ho pokousal, to by ¯eöil, aû kdyby ta situace nastala. DobÏhl k vod·renskÈ vÏûi zalit potem a strachy nap˘l zbaven˝ rozumu. Kdyby se Tommy n·hle zjevil mezi ke¯i, asi by p¯iöel o rozum docela. Ve svÏtle mÏsÌce v poslednÌ Ëtvrti vidÏl Tommyho; byl v obliËeji bled˝ jako smrt. ÑJ· m·m strach,ì ¯ekl Tommy. ÑNeboj, nikdo n·s neuvidÌ.ì T¯·sl se tak straönÏ, ûe upustil baterku a musel ö·trat v suchÈ tr·vÏ, neû ji naöel. ÑKoukni nahoru, dyù ani nenÌ vidÏt vröek.ì
(18)
ÑPolezeme pÏknÏ pomalu, jednu p¯ÌËel za druhou. A kdyû budeme muset, tak si odpoËineme.ì ÑJo, kdyû budeme zastavovat, tak tam polezeme aû do r·na, kdy uû bude vidÏt. A pak n·s seberou policajti.ì ÑKdyû vylezeme kus nahoru a nebude se n·m to zd·t, m˘ûeme se vr·tit. P¯estaÚ fÚukat.ì ÑJ· p¯ece nefÚuk·m.ì Poloûil baterku k patÏ ûeb¯Ìku; mÏsÌËnÌ svÏtlo bylo dostateËnÈ. ÑTak lezeme.ì ÑLez prvnÌ,ì ¯ekl Tommy. ÑA ne abys mi spadnul na hlavu.ì ÑHele, ne¯vi na mÏ.ì ÑJ· p¯ece na nikoho ne¯vu.ì Jakmile se dotkl ûeleznÈ p¯ÌËle ûeb¯Ìku, projelo jÌm nÏco jako elektrick˝ proud. Ucukl a pak se dotkl ûeb¯Ìku znovu. Ta r·na nepoch·zela od nÏjakÈho zvl·ötnÌho vedenÌ, kterÈ mÏlo lidi odradit od lezenÌ nahoru a psanÌ n·pis˘; byla dÌlem vzruöenÌ, jakÈ jeötÏ nikdy nepocÌtil. Chytil se p¯ÌËle nad hlavou obÏma rukama. P¯ece to dok·ûe. ZaËali stoupat nahoru jako smysl˘ zbavenÌ, zd·lo se jim, ûe dlouhou dobu; pak se zastavili a op¯eli se o ûeb¯Ìk, zoufale vyËerp·ni a srdce mÏli aû v krku. ÑJ· se asi pobliju,ì ¯ekl Tommy. ÑJak se kouknu dol˘, udÏl· se mi zle.ì ÑNedÌvej se dol˘, dÌvej se rovnÏ p¯ed sebe.ì ÑTam ale nenÌ nic vidÏt.ì ÑBuÔ se pozvracej, nebo se dÌvej dop¯edu. Je to na tobÏ.ì Tommy se pozvracel. ÑUû je to dobr˝,ì ¯ekl. ÑLezeme d·l.ì Lezli d·l. TeÔ uû cÌtili vÌtr ñ ËÌm v˝ö vylezli, tÌm byl citelnÏjöÌ; podolek koöile se mu nadouval jako plachta. Co kdyû je to sfoukne a r·no je najdou na Van DornovÏ t¯ÌdÏ rozpl·cnutÈ jako û·by? S vÏtrem nepoËÌtal. NepoËÌtal ani s tÌm, ûe dv̯ka mezi ûeb¯Ìkem a ochozem budou zamËen·. ÑBudeme je muset p¯elÈzt,ì zavolal do poryvu vÏtru. Tommy mu odpovÏdÏl tÌm slovem, kterÈ bylo naps·no na n·drûi. Potily se mu ruce; ut¯el si jednu a pak druhou ruku o kalhoty a znovu se pevnÏ chytil. ÑPojÔ se vr·tit!ì vyk¯ikl Tommy.
(19)
Byl r·d, ûe to vyslovil Tommy a ne on. Myslel na maminku, kter· spÌ Ëty¯i mÌle odtud a nic netuöÌ; myslel na kr·lÌky, kte¯Ì se v mÏsÌËnÌm svÏtle ve sv˝ch kotcÌch krmÌ ¯epn˝m chr·stem. ChvÌli nemohl uvϯit tomu, co pr·vÏ dÏl·; byl ˙plnÏ ohromen˝ skuteËnostÌ, ûe je tady naho¯e a t¯epot· se tu ve vÏtru horkÈm jako z udÌrny a tÏûkÈm jako sametovÈ z·vÏsy v salonu panÌ Luly. Pane Boûe, ¯ekl si pro sebe a snaûil se vymyslet nÏjakou modlitbu. PotÌû s modlitbou byla v tom, ûe to, co pr·vÏ teÔ dÏl·, by dÏlat nemÏl, takûe B˘h nem˘ûe vyslyöet û·dnou prosbu, kterou by teÔ vyslovil. ZamËen· branka se v mÏsÌËnÌm svÏtle leskla. ÑJ· ji p¯elezu!ì zavolal. ÑJestli se zabiju, m˘ûeö si vzÌt moje kuliËky a prak. V jedn˝ p¯ihr·dce pod kr·lÌk·rnou je plechovka od öÚupacÌho tab·ku a je v nÌ pÏt Ëtvrtdolar˘. A seöity komiks˘Öì Ne, ty ne. I kdyby byl mrtv˝, o tyhle komiksy nechce p¯ijÌt; to radöi aù se rozpadnou pod jeho postelÌ. Na chvilku se zarazil a pak zaùal zuby. ÑA ¯ekni panÌ uËitelce Phillipsov˝, ûe celou povinnou Ëetbu na lÈto uû m·m p¯eËtenou.ì Zah·kl öpiËku levÈ kotnÌËkovÈ boty do öirokÈho oka dr·tÏnÈho pletiva branky a p¯ehoupl se p¯es ni, p¯ekulil se na druhou stranu, aû jeho tÏlo p¯i dopadu rozezvuËelo kovovou ploöinu. Tommy se p¯ekulil p¯es branku vz·pÏtÌ po nÏm. Op¯eli se o n·drû a vyËerpanÏ oddechovali. Platinov˝ mÏsÌc nad nimi plul v takovÈ blÌzkosti, ûe kdyby povyskoËil, mohl by se ho dotknout. Jeho svÏtlo mÏnilo vzhled ˙plnÏ vöeho: mÏl st¯Ìbrnou koöili, st¯ÌbrnÈ ruce a paûe, i Tommy byl st¯Ìbrn˝. ÑCÌtÌm mo¯e,ì vyk¯ikl. ÑTo je aû z Christian Passu!ì Nas·l vzduch jako teriÈr a objevil jeötÏ hluböÌ ûilku v˘nÏ, nÏco jako kozÌ list a s˘l. ÑKde jsou naöe bar·ky?ì zahul·kal Tommy. NechtÏlo se mu myslet na jejich domy; chtÏl myslet na to, jak je voln˝, jako by se vzn·öel vysoko nad zemÌ, nad vöÌm, co dosud znal. HroznÏ touûil nÏkomu ¯Ìct, ûe vylezli s Tommym aû sem nahoru, odkud je vidÏt cel˝ st·t Mississippi a moûn· i Alabama a Tennessee ñ jenûe to samoz¯ejmÏ nemohli ¯Ìct nikomu. Kdyby se to jejich otcovÈ dozvÏdÏli, byli by oba mrtvÌ. Ale on, Timmy Kavanagh, by byl mrtvÏjöÌ.
(20)
NÏkde v hloubi duöe cÌtil, ûe slovo, kterÈ dal Tommymu, nedodrûÌ. Bude to muset ¯Ìct Peggy. Ale to je v po¯·dku. Peggy by ho nikdy nepr·skla, takûe kdyû to ¯ekne jÌ, je to stejnÈ, jako kdyby to ne¯ekl nikomu. Za nÌm zatroubilo nÏjakÈ auto. Lekl se, m·vl rukou, jako ûe se omlouv·, a rozjel se. U srdce cÌtil podivnÈ pohnutÌ vyvolanÈ vzpomÌnkou na tu noc i na to, jak Tommy vyt·hl z kapsy n˘û, neû se vydali na dlouhou zp·teËnÌ cestu dol˘. ÑTak jsme to zvl·dli,ì ¯ekl tehdy Tommy. ÑUdÏlali jsme, co jsme si slÌbili. PojÔ, teÔ spolu uzav¯eme pokrevnÌ bratrstvÌ.ì Cel˝ ûivot, snad kaûdou minutu si p¯·l bratra. A kdyû Tommy vyt·hl noûÌk, kter˝ mÏl vûdycky peËlivÏ nabrouöen˝, udÏlalo se mu divnÏ kolem ûaludkuÖ Snad ten pocit na prsou ñ jak·si stopa z·rmutku Ëi touhy, nevÏdÏl p¯esnÏ, Ëeho ñ byla p¯edzvÏstÌ toho, na co Ëekal. Ale ten pocit brzy pominul. Pozdravil starou vod·renskou vÏû zdviûen˝m palcem. KoneËnÏ zaËal pozn·vat okolÌ; m̯ili k n·mÏstÌ. Vpravo v ˙zkÈ uliËce um˝vali dva Ëernoöi poh¯ebnÌ v˘z; na rozp·lenÈm asfaltu se bl˝skaly bubliny sapon·tu. Celou cestu z Mitfordu si l·mal hlavu, v jakÈm po¯adÌ kter· mÌsta navötÌvÌ, a st·le je mÏnil. Nakonec se rozhodl, ûe nejlogiËtÏjöÌm mÌstem, kde svou n·vötÏvu zaËÌt, je n·mÏstÌ, vûdyù na n·mÏstÌ v Holly Springs p¯ece vûdycky vöechno zaËÌnalo. Skoro cel˝ jeho nejranÏjöÌ ûivot by se dal vyËÌst z projÌûÔky po n·mÏstÌ kolem soudnÌ budovy. Byl by p¯ekvapen, kdyby Tyson˘v dragstÛr p¯eûil do jednadvac·tÈho stoletÌ, a jistÏ i Bookerovo ûelez·¯stvÌ s bl˝skav˝mi p¯ihr·dkami na h¯ebÌky bude d·vno pryË. Moûn· si na n·mÏstÌ i zajde na nÏco k snÏdku. A pak se rozjede na h¯bitov. Ano, to je logickÈ. ÑKvÏtiny,ì ¯ekl svÈmu psovi. ChtÏl vzÌt kvÏtiny. A takÈ chtÏl vidÏt Tate Place a nÏkolik z tÏch vÌce neû öedes·ti p¯edv·leËn˝ch dom˘, jimiû se mÏsto Holly Springs vûdycky tak pyönilo. Mnoho tÏchto dom˘ v minulosti navötÌvil; v nejednom z nich stoloval. Uvolnil si kol·rek a ut¯el si obliËej kapesnÌkem. Je straönÈ vedro; z nÏho se stal horal.
(21)
N·vötÏvu kostela si nech· aû na konec, a jak se blÌûili zp·tky do motelu, projÌûdÏli kolem jeho b˝valÈho domova, kter˝ byl jen Ëty¯i mÌle na v˝chod. Znovu zvaûoval sv˘j pl·n. ÑTo nenÌ dobr˝ n·pad.ì PodÌval se na svÈho spoleËnÌka, kter˝ moment·lnÏ spal. ÑNa jeden den je toho aû moc.ì Byl choulostiv˝ jako sklenÌkov· rostlinka; pot¯eboval Ëas, aby se mohl zocelit, neû znovu öl·pne na Ëervenou p˘du svÈho rodnÈho kraje. KromÏ toho si stanovil Ëty¯i dny na to, aby rozluötil smysl kr·tkÈho vzkazu ñ pokud se dal v˘bec rozluötit ñ a pak se vr·tÌ zp·tky do Mitfordu. Kdyû dorazili k poötÏ, zajel na parkoviötÏ a nat·hl st¯echu. Zkr·tka a dob¯e mu nep¯ipadalo vhodnÈ, aby se vr·til do rodnÈho mÏsta po tolika letech a projÌûdÏl se po n·mÏstÌ v ËervenÈm kabrioletu se sklopenou st¯echou. UrËitÏ by to vypadalo drob·tko nafoukanÏ. Upevnil l·tkovou st¯echu, nalil vodu do kovovÈ misky a dÌval se, jak Barnab·ö pije, pak si s·m dal nÏkolik douök˘ z l·hve. Sklopil clonu proti slunci a zamûoural do zrc·tka na spodnÌ stranÏ. OlÌzl si prsty slanÈ potem a uhladil si rozcuchanÈ vlasy. Potom vyt·hl z kapsy ob·lku, foukl do otev¯enÈho konce a vyt·hl papÌrek, aby si znovu p¯eËetl vzkaz.
P¯ijeÔ dom˘. Kolem se s ¯evem p¯ehnalo n·kladnÌ auto, za nÌm nÏkolik osobnÌch aut. Podrbal psa za uöima a upÌral zrak na poötu, i kdyû ji nevnÌmal. Na palubnÌ desce tikaly hodiny. ÑTak dobr·, Pane.ì StrËil lÌsteËek do ob·lky, ob·lku zav¯el do p¯ihr·dky na rukavice, a kdyû otoËil klÌËkem v zapalov·nÌ, v kapsiËce u koöile mu zazvonil mobil. Copak tahle malink· pÌsmenka se dajÌ p¯eËÌst? Bude zas pot¯ebovat novÈ br˝le. StejnÏ by se vsadil, ûe je to jeho ûena. ÑAhoj, mil·Ëku.ì ÑAhojky. Kdepak jsi?ì ÑZrovna se chyst·m jet na n·mÏstÌ. Jen jsem na minutku zaparkoval a nat·hl st¯echu.ì ÑM·ö se dob¯e?ì ÑAno. A co ten tv˘j kotnÌk?ì ÑJe to o hodnÏ lepöÌ. Otok uû splaskl.ì ÑJeötÏ to bolÌ?ì ÑTo vÌö, ale snaûÌm se nohu nezatÏûovat, jak mi doktor po(22)
ruËil, takûe m˘ûeme tu cestu do Irska p¯eloûit na srpen. UdÏl·m cokoliv, jen abych se uû zbavila tÈ hnusnÈ s·dry.ì ÑNepot¯ebujeö nic?ì ÑJsem doËista spokojen·. Jelikoû nemusÌm d¯Ìt na û·dnÈ knÌûce, hlt·m knÌûky, kterÈ napsali jinÌ. A pokud jde o jÌdlo, nemusÌm ani hnout rukou. Puny se tady stavÌ v poledne se svou slavnou slepiËÌ polÈvkou a Dooley, Sammy a Kenny p¯ijdou v öest a p¯inesou pizzu. A Timothy, nebudeö tomu vϯit ñ ale vöichni ti kluci ¯ÌkajÌ ,ano, prosÌm,ë ,ne, prosÌmë.ì ÑTo by ËlovÏk ne¯ekl, jakÈ poûitky m˘ûe p¯inÈst zlomen˝ kotnÌk.ì ÑKenny je tolik podobn˝ Dooleymu. A pro Sammyho je to moc dobrÈ. Kaûd˝ ve mÏstÏ, kdyû vidÌ ty t¯i pohromadÏ, to povaûuje za projev BoûÌ milosti. A neb˝t tebe, v˘bec by se to neuskuteËnilo.ì ÑMnÏ se po tobÏ st˝sk·, Kavanaghov·.ì ÑMnÏ po tobÏ taky.ì ÑDÏkuju ti, ûes mÏ pustila.ì ÑJ· jsem tÏ nepustila, j· jsem tÏ poslala. UvidÌö, ûe budeö nakonec r·d, ûe ses tam rozjel. V·ûnÏ se m·ö dob¯e?ì ÑZatÌm to jde. NedÏlej si starost.ì Byl jako na trnÌ a v krku mÏl sucho. Vyjel s mustangem z parkoviötÏ a za¯adil se do proudu voz˘. ÑJak se m· Barnab·ö?ì Tamhle je to, p¯Ìmo p¯ed nÌm. ÑV˝bornÏ,ì ¯ekl. ÑOba jsme trochu p¯ebrali slunÌËka, ale nic v·ûnÈho.ì Kancel·¯ jeho otce nad bankou. P¯edv·leËnÈ ûeleznÈ schodiötÏ po stranÏ budovy. PovÌdalo se, ûe se Martin Houck jednou z tÏch schod˘ horemp·dem skut·lel. Nikdy se nedok·zal spolehlivÏ rozpomenout, jestli tenkr·t skuteËnÏ vidÏl, jak Houck pad·, nebo o tom slyöel tak Ëasto, ûe nabyl dojmu, ûe u toho byl. ÑVeËer ti zavol·m,ì slÌbil. TeÔ se vzpomÌnky jen valily, hr·z se protrhla. Slyöel otc˘v ostr˝ hlas za dve¯mi loûnice. ÑUvÏdomujeö si, ûe za to, co provedl, je pokuta pÏt set dolar˘ a p˘lroËnÌ vÏzenÌ?ì ÑAle Matthewe, vûdyù je nezletil˝. P¯ece bysÖì ÑZase mÏ neuposlechl a provedl lump·rnu s tÌm uliËnÌkem Nolesov˝ch, svÈvolnÏ p¯ekroËil z·kon a vöe, co znamen·, vöechno, za ËÌm stojÌm j·. BÏû od tÏch dve¯Ì, Madelaine.ì (23)
ÑUû jsi toho ¯ekl dost, abys mu zp˘sobil tr·penÌ, kterÈ si zaslouûil.ì ÑUhni.ì ÑNeubliûuj mu, Matthewe.ì ÑAbych mu neubliûoval? Co je do v˝chovn˝ch prost¯edk˘, kdyû v nich nenÌ trochu bolesti? »ti si ve svÈ baptistickÈ bibli, Madelaine.ì To brut·lnÌ potrest·nÌ, kterÈ mu otec uötÏd¯il nedÏli potÈ, kdy vylezl na vod·renskou vÏû, ho utvrdilo v p¯esvÏdËenÌ, kterÈ si bude pamatovat cel˝ ûivot: Aù si je jeho otec kdekoli, aù si je to v kteroukoli dennÌ nebo noËnÌ dobu, Matthew Kavanagh m· oËi a uöi vöude. O sv˝ch dvan·ct˝ch narozenin·ch se zeptal babiËky, jak se to otec tenkr·t dozvÏdÏl. BabiËka Howardov· ho popl·cala po rameni. ÑU tvÈho taùky ËlovÏk nikdy nevÌ. DozvÌö se to, aû budeö v nebi. A pak uû na tom nebude z·leûetÖì ÑTamhle je otcova kancel·¯,ì ¯ekl Barnab·öovi. ÑVypad·Öì ñ na chvÌli nebyl schopen promluvit ñ Ñpo¯·d stejnÏ. To je divnÈ. A bankaÖì Zajel k chodnÌku a za ûelezn˝m plotem uvidÏl malou cihlovou budovu skladiötÏ, kde si schov·val vÏci, kterÈ nemohl vzÌt dom˘. Nemohl tomu uvϯit. Po¯·d je tam. Ne, ¯ekl si, po¯·d je tady. UdÏlal to, co mu nakazoval ten lÌstek. Je teÔ tady. P¯ijel dom˘ do Holly Springs.
(24)
K A P I T O L A
D R U H ¡
U Stafford˘ bylo samoz¯ejmÏ zav¯eno. Doufal, ûe zav¯eno nebude, ale tak uû to na svÏtÏ chodÌ. Do restaurace u Stafford˘ chodÌvali vöichni na obÏd; tenkr·t staËilo, aby jen vkroËil do toho hluËnÈho s·lu a uû byl cel˝ rozechvÏl˝. Byli tam pr·vnÌci a bankȯi i obchodnÌci s bavlnou a maklȯi, zkr·tka lidÈ, kte¯Ì vybudovali toto mÏsto, vtiskli mu jeho podobu a ¯Ìdili je. Byl pyön˝, kdyû se rozhlÈdl kolem p¯eplnÏnou mÌstnostÌ a mezi tÏmi v˝znamn˝mi osobnostmi uvidÏl jemnÏ modelovanou tv·¯ svÈho otce s h¯Ìvou p¯edËasnÏ st¯Ìbrn˝ch vlas˘, a vûdycky se bedlivÏ dÌval, jestli otec vzhlÈdne a uvidÌ ho a d· nÏjak najevo, ûe o jeho p¯Ìtomnosti vÌ, i kdyû vÏdÏl, ûe u otcova stolu v rohu by nebyl vÌt·n. U Stafford˘ takÈ okusil prvnÌ zapÈkan˝ s˝rov˝ sendviË, cel˝ k¯upav˝ a zploötÏl˝ tÏûk˝m vÌkem grilu; a tady takÈ vyzunkl prvnÌ toËenou kolu, coû tehdy urËitÏ pat¯ilo k nej˙ûasnÏjöÌm z·ûitk˘m jeho ranÈho ûivota. Bublinky z n·poje mu vnikly do nosnÌch dutin a odtud p¯Ìmo k mozku, kde se rozechvÏly, roztanËily a rozprskly jako rachejtle. SoudnÌ budova z cihel a v·pence s dvojit˝m sloupovÌm a centr·lnÌ kupolÌ vypadala skoro stejnÏ. Pravda, jakoby o trochu vÌc vypar·dÏn· ñ snad to dÏlaly novÏ nat¯enÈ ¯Ìmsy nebo povyrostlÈ stromy na n·mÏstÌ. Vûdycky sl˝chal, ûe budovy, kterÈ si ËlovÏk pamatoval z dÏtstvÌ, vypadajÌ menöÌ a mÈnÏ v˝znaËnÈ, kdyû se na nÏ zadÌv· ËoËkou uplynul˝ch let. Ale uölechtile postaven· soudnÌ budova mu st·le p¯ipadala v˝znamn· ñ vûdyù to bylo epicentrum jeho ûivota a vlastnÏ ûivota vöech. Pamatoval se na rytmus otcov˝ch krok˘, jak mu cvakaly podk˘vky na podpatcÌch, kdyû kr·Ëel chodbou k soudnÌ sÌni. PlÌöek na podpatku jeho zdravÈ nohy znÏl na d¯evÏnÈ podlaze ost¯e, podk˘vka na botÏ druhÈ nohy vyd·vala dut˝, öoupav˝ zvuk. (25)
PodÌval se na hodinky. Hodiny na budovÏ soudu öly p¯esnÏ, coû mu dodalo neËekan˝ pocit bezpeËÌ. Kostel prvnÌ presbyteri·nskÈ cÌrkveÖ Utleyho budovaÖ Pomalu objÌûdÏl kolem n·mÏstÌ a kulil oËi jako turista. NÏjakÈ auto za nÌm zatroubilo a on uhnul doleva z MemphiskÈ ulice na Van Dornovu. Na Van DornovÏ se zadÌval dop¯edu, kde se tyËila ötÌhl· vÌûka episkop·lnÌho kostela nad solidnÌ, cihlovou p¯ÌzemnÌ budovou modlitebny prvnÌ baptistickÈ cÌrkve. Souboj cÌrkvÌ, tak tomu ¯Ìkala babiËka Howardov· ñ otec ho t·hl k olt·¯nÌ m¯Ìûce episkopali·n˘, matËina rodina ho zah¯Ìvala u krbu baptist˘. ÑA kter· strana zvÌtÏzila?ì zeptali se ho kdysi jako mladÈho kaplana. ÑObÏ,ì musel tehdy odpovÏdÏt. A po lÈtech si uvÏdomil, ûe tenkr·t odpovÏdÏl po pravdÏ. Tyson˘v dragstÛr byl po¯·d Tyson˘v dragstÛr. To je tedy div divoucÌ. V dobÏ, kdy v Mitfordu zavÌral Gril na HlavnÌ ulici, Percy Mosely vedl ten podnik vÌc neû Ëty¯icet let na stejnÈm mÌstÏ, coû nebylo jen tak. Ale Tyson˘v dragstÛr tady byl uû v dobÏ, kdy on byl mal˝ kluk, prop·naj·na, a kdo vÌ, jak dlouho p¯edtÌm? Kdyû vjÌûdÏl na parkoviötÏ, pocÌtil cosi jako z·van obËanskÈ p˝chy. ÑTak jdeme, starouöi.ì P¯ipjal psovi na obojek ËervenÈ vodÌtko. ÑJe Ëas, abychom se pozdravili s mÌstnÌmi.ì NevÏdÏl, jak jsou na tom v Holly Springs s veverkami; hroznÏ nerad by zaûil, aby ho pes t·hl p¯es n·mÏstÌ p¯ed tv·¯Ì BoûÌ a veökerÈho ËlovÏËenstva. Pravda, ve zralÈm vÏku dvan·cti let uû jeho k¯Ìûenec bouviera ty veverky tolik neproh·nÌ. Nejd¯Ìv si nebyl jist˝, jestli m· br·t na takovou cestu s sebou psa, zejmÈna psa rozmÏr˘ menöÌho n·klaÔ·Ëku. Ale teÔ byl r·d, ûe to udÏlal; mluvil na Barnab·öe celou cestu z Mitfordu do Memphisu, a jeho dobr·k pes mu skuteËnÏ naslouchal, jako ostatnÏ vûdy. U Tyson˘ to bylo stejnÈ. I kdyû samoz¯ejmÏ ˙plnÏ jinÈ ñ pÌpa na sodovku zmizela stejnÏ jako letnÌ slam·ky. ÑDobr˝ den,ì pozdravil mladou ûenu za pultem. PodÌvala se na Barnab·öe. ÑTo m· b˝t jakoÖ pes?ì Zasm·l se. ÑätÏk·, vrtÌ ocasem a nepohrdne praseËÌm ouökem.ì
(26)
ÑJ· jen zÌr·m,ì ¯ekla nevϯÌcnÏ. Nahnula se p¯es pult a nechala Barnab·öe, aby jÌ oËichal ruku. Ñ»Ìm v·m poslouûÌm?ì ÑMy jsme tady vlastnÏ na n·vötÏvÏ. J· jsem tady d¯Ìv bydlel.ì ÑP¯Ìmo tady, v Holly Springs?ì ÑAno. Ale uû jsem tu dlouho nebyl.ì ÑTak to jo,ì ¯ekla, prohlÈdla si ho a usm·la se. ÑJ· jsem Amy McPhersonov·. TÏöÌ n·s, ûe jste sem zase p¯ijel.ì P¯ipadalo mu ˙ûasnÈ, ûe to ta dÌvka z¯ejmÏ myslÌ up¯ÌmnÏ. ÑJ· jsem Tim Kavanagh, Amy. Hled·m nÏkterÈ starÈ zn·mÈ.ì Jedin˝ problÈm bude v tom, ûe i jeho ponoûky jsou asi staröÌ neû Amy McPhersonov·. MladÌ lidÈ nebudou vÏdÏt nic o lidech, kterÈ doufal najÌt. RozhlÈdl se. ÑJe tady nÏkdo, hm, staröÌ?ì ÑPan öÈf je doopravdy star˝, ale zrovna öel do banky. Tomu je uû p¯es Ëty¯icet.ì ÑA jak jdou obchody?ì ÑBezva. Dneska zased· soud. Kdyû zased·, tak je to vûdycky dobrÈ.ì ÑTo je p¯ÌjemnÈ, ûe nÏkterÈ vÏci se prostÏ nemÏnÌ. M·te nÏjakou pohlednici soudnÌ budovy?ì ÑM·me tady fotku z roku 1900 ñ jsou na nÌ i vozy s bavlnou, to majÌ lidi r·di ñ nebo z roku 2004, na tÈ jsou zase zachycenÌ nÏkte¯Ì mÌstnÌ.ì ÑDejte mi od kaûdÈ dvÏ,ì ¯ekl a vylovil penÏûenku. Str·vil tady kdysi nejednu p¯Ìjemnou chvÌli. ÑM·te nÏjakÈ noviny?ì ÑVedeme JiûanskÈho hlasatele, to jsou mÌstnÌ noviny, pak Hospod·¯skÈho zpravodaje, to je memphisk˝ denÌk a jeötÏ USA dnes. Jsou na stojanu u dve¯Ì.ì ÑAha. V˝bornÏ. Tak si vezmu JiûanskÈho hlasatele, a zÌtra zase na shledanou.ì ÑVemte s sebou toho psa,ì ¯ekla dÌvka. Zastavil se u nat¯enÈho kamennÈho sloupu p¯ed dvouk¯Ìdlov˝mi dve¯mi Tysonova dragstÛru, na nÏjû kdysi s Tommym touûili zvÏËnit svou existenci na tÈto planetÏÖ Bylo straölivÈ vedro, propocenÈ koöile se jim lepily na tÏlo jako druh· k˘ûe. Na n·mÏstÌ bylo jen p·r lidÌ; byla to ide·lnÌ chvÌle, kdy mohli provÈst to, co mnozÌ uû udÏlali p¯ed nimi. Vyt·hli svoje kudliËky, ot¯eli Ëepele o zadek dûÌn˘ a vyhlÈdli si mÌsto na sloupu. (27)
W I L zaËal vyr˝vat do n·tÏru. ÑJak˝ Wil?ì ptal se Tommy. ÑUvidÌö.ì SpokojenÏ pozoroval, jak se pod zelenou barvou objevuje bÌl· podkladov· barva a pÌsmena jasnÏ vystupujÌ. L I A M. ÑTakhle se p¯ece nejmenujeö, ty hlavo skopov·.ì ÑTeÔ jo, ty troubo.ì ÑKdo je to William?ì ÑToho nezn·ö.ì ÑLeda bys mi to ¯ekl.ì ÑJeden b·snÌk,ì ¯ekl. ÑB·snÌk?ì Ñ,PojÔ jenom blÌû, a nechù tvÈ srdce pozornÈ je a vnÌmavÈ.ë ì Ñ»eho?ì ÑPanÌ uËitelka Babcockov· n·s p¯it·hla k poezii,ì ¯ekl a vyr˝val do barvy p¯ÌjmenÌ. ÑTo jsem r·d, ûe nem·me sleËnu Babcockovou, b·sniËky jsou leda pro fajnovky.ì Jestliûe muûi pÌöÌ poezii, proË by to mÏl b˝t projev zûenötilosti ËÌst b·snÏ? Tohle nech·pal. Kdyû se uËil veröe z PÌsma, oblÌbil si uËenÌ zpamÏti, a moûn· i proto se mu zalÌbila poezie ñ ty dvÏ vÏci se jaksi spojovaly v jednu. Na obr·zku v uËebnici angliËtiny mÏl Wordsworth mohutn˝ bÌl˝ plnovous a troöku mu p¯ipomÌnal P·na Boha. MÏl laskavÈ a moudrÈ oËi, jako by k nÏmu mohl skuteËnÏ promlouvat, kdyby ovöem nebyl mrtev. ÑJ· sem napÌöu svoje jmÈno,ì ¯ekl Tommy. ÑA jednoho kr·sn˝ho dne p¯ijedu do Holly Springs a po¯·d tady bude.ì Tommy vyr˝val svoje p¯ÌjmenÌ a troöku p¯itom vyplazoval jazyk v koutku. ÑTy chceö nÏkam odejÌt?ì Najednou pocÌtil ˙zkost; nikdo nikdy nemluvil o tom, ûe by chtÏl odejÌt z Holly Springs. ÑCopak ty tady chceö z˘stat, aû vychodÌö ökolu?ì ÑAsi ne.ì ÑTak taky odejdeö?ì ÑJ· nevÌm,ì ¯ekl v·havÏ. ÑSnad.ì ÑA kam bys chtÏl jÌt?ì To uû vÏdÏl, ûe Ostrov poklad˘ neexistuje. Moûn· na Mount Everest, ten je aspoÚ skuteËn˝. Nebo do äpanÏlska, nebo do Indie. PokrËil rameny. ÑJ· myslÌm, ûe vöude je to fajn. Teda kromÏ Afriky.ì Nikdy se mu nelÌbilo pomyölenÌ, ûe by ho zaûiva rozs·pali lvi a pak seûrali. (28)
ÑJenûe z Afriky p¯iöli Louis a Sally i jejich dÏti,ì ¯ekl Tommy. ÑI ta vaöe Peggy a n·ö Sam a plno dalöÌch Ëernejch poch·zÌ z Afriky.ì ZatÌm ho nikdy nenapadlo, ûe by Peggy mohla poch·zet odjinud neû z toho domku na konci uliËky, kter· vedla od jejich velkÈho domu. ÑTy budeö moct jÌt, kam se ti zachce,ì ¯ekl Tommy, Ñjenûe to j· ne.ì ÑJak to?ì ÑProtoûe my jsme chudÌ ñ a ty jsi bohat˝.ì To se mu nelÌbilo, kdyû mu nÏkdo p¯edhazoval, ûe je bohat˝. Samoz¯ejmÏ vÏdÏl, ûe nenÌ chud˝ ñ jeho otec byl ve spr·vnÌ radÏ banky, mÏli auto s gumov˝mi pneumatikami, jednopatrov˝ d˘m a p¯es sto akr˘ p˘dy, z toho pades·t öest oset˝ch bavlnou ñ ale nemyslel si, ûe jsou bohatÌ. To öÈf Tate byl boh·Ë. ÑJ· bysem ne¯ek, ûe jste chudÌ, akor·t ty to po¯·d tvrdÌö. Ale nejste.ì Kdyû nebyl doma, ve ökole, nebo v kostele, ¯Ìkal schv·lnÏ ,bysemë. ÑM·te p¯ece d˘m a stodolu a auto. A kr·vu. My kr·vu nem·me.ì Tommy pokrËil rameny. ÑA v·ö t·ta uËÌ dÏjepis. UËitelÈ p¯ece hodnÏ vydÏl·vajÌ.ì ObËas nÏkdo ¯ekl Timovu otci, ûe ho vidÏli s Tommym Nolesem; a to pak vûdycky dostal v˝prask, a pokaûdÈ horöÌ, neû byl ten p¯edch·zejÌcÌ, a to vöechno jen proto, ûe jeho otec tvrdil o Jacku Nolesovi, nejen ûe je jako uËitel dÏjepisu neschopn˝, ale ûe je to jeötÏ k tomu opilec, kter˝ nech·v· svoje hospod·¯skÈ stroje rezivÏt na poli. Kdyby tak Tommyho otec chtÏl posekat tr·vnÌk a znovu nat¯Ìt d˘m a d·t zemÏdÏlskÈ stroje pod st¯echu, pak by si snad s Tommym mohli hr·t, jenûe to se nestalo. Zav¯el noûÌk a strËil ho do kapsy. ÑTohle se tatÌnkovi lÌbit nebude, Timothy.ì Za nimi se zjevil plukovnÌk ve slam·ku a se ûlut˝m mot˝lkem, pr·vÏ k nim zaboËil z Van Dornovy ulice. ÑCo by se mu nemÏlo lÌbit, prosÌm?ì Jestli ho plukovnÌk pr·skne, ûe se zase toulal venku s Tommym, pÏknÏ si to slÌzne. Ñée se tady podepisujeö na soukrom˝ majetek! VÌö, ûe se to nesmÌ.ì PlukovnÌk vyt·hl kapesnÌk a utÌral si zarudl˝ obliËej. ÑJ· jsem se tady ale nepodepisoval,ì ¯ekl. PlukovnÌk se p¯edklonil a mûoural na sloup, narovnal si br˝le a proËÌtal ty n·pisy. (29)
ÑZ ulice se mi zd·lo, ûe m·ö v ruce n˘û.ì ÑNoûÌk m·m v kapse, prosÌm.ì Na dotvrzenÌ sv˝ch slov si poklepal na kapsu. ÑTak kluci, aù se do nÏËeho nenamoËÌte.ì ÑKdepak, my si d·me pozor.ì PlukovnÌk p¯iblÌûil nos ke sloupu jeötÏ vÌc. ÑWilliam Wordsworth,ì Ëetl nahlas. ÑKdo to jako m· b˝t?ì Narovnal se a jeötÏ jednou si je p¯ÌsnÏ zmϯil. ÑTak se koukejte sluönÏ chovat, kluci,ì napomenul je, otev¯el dve¯e do dragstÛru a p¯ibouchl je za sebou. N·sledujÌcÌho dne se osmÏlil Peggy zeptat. ÑHele, Peggy, j· bysem chtÏl nÏco vÏdÏt, kde jsi se vlastnÏ narodila?ì Peggy zametala na verandÏ a hlavu mÏla ov·zanou Ëerven˝m ö·tkem. Ten Ëerven˝ ö·tek nosila po¯·d. Jednou se jÌ na to zept·, jestli nem· nÏco s hlavou, t¯eba m· bradavice. Peggy zaËala mÈst jeötÏ energiËtÏji. ÑNe¯Ìkej bysem, vÌö, ûe to nesmÌö ¯Ìkat. ÿÌkej bych.ì Posadil se a op¯el se z·dy o sloup verandy. ÑTak dob¯e. ChtÏl bych vÏdÏt, kde jsi se narodila.ì ÑV lese.ì Peggy byla urËitÏ nazloben·; odmetala n·nos pylu ze strany verandy neobyËejnÏ energicky a pustila se do zamet·nÌ schod˘. ÑTommy ¯Ìk·, ûe jste p¯iöli z Afriky.ì ÑZ Afriky, to urËitÏ! Tam jsem jaktÏûiva nebyla.ì ÑA odkud teda?ì ÑTy seö jak ËtvrtodennÌ zimnice, ty kluku.ì To nikam nevedlo. ÑTak bysem chtÏl vÏdÏt, kde by si chtÏla ûÌt, kdyby si od n·s odeöla.ì Peggy se na nÏho zamraËila ze schodu. ÑCo jsem ti ¯Ìkala o tom bysem? ÿekni to spr·vnÏ.ì ÑChtÏl bych vÏdÏt,ì zahul·kal, Ñkde bys chtÏla ûÌt, kdybys od n·s odeöla.ì ÑNo urËitÏ ne tam, odkaÔ jsem p¯iöla, to teda ne.ì TeÔ mÏl öanci a honem se jÌ chopil. ÑNo a odkud jsi p¯iöla?ì Peggy mu pohrozila koötÏtem a zatv·¯ila se v˝hr˘ûnÏ. ÑJestli se zept·ö jeötÏ jednou, tak ti to povÌ todle koötÏ.ì Rozhodl se, ûe se jÌ radöi vypt·vat nebude. AspoÚ nÏjak˝ Ëas neÖ
(30)
No tohle. NeuvϯitelnÈ ötÏstÌ. Podle v˝vÏsnÌho ötÌtu nad hlavou bylo Bookerovo ûelez·¯stvÌ po¯·d na stejnÈm mÌstÏ. Chodit do Bookerova ûelez·¯stvÌ se mu nikdy neomrzelo; nÏkolikery pr·zdniny tam dokonce smÏl pracovat ñ obsluhoval z·kaznÌky, markoval zboûÌ u pokladny, kde sedÏl na stoliËce. Uû to samotnÈ mu p¯in·öelo pocit, ûe vyrostl o p˘ldruhÈho metru, i kdyû p¯i tom sedÏl. U Bookerov˝ch taky vykou¯il svou prvnÌ cigaretu Lucky Strike a jaksi ofici·lnÏ slyöel prvnÌ sprost˝ vtip ñ a byl tenkr·t z toho tak perplex, ûe si ten vtip dodnes pamatoval ñ a taky se tam nauËil p·r slov, kter· dosud neslyöel, ba ani na bavlnÌkovÈ plant·ûi ne. VzpomÌnky na Bookerovo ûelez·¯stvÌ pat¯ily k tÏm nejhezËÌm, kterÈ si z Holly Springs odn·öel. P¯ebÏhli Van Dornovu ulici a veöli do ûelez·¯stvÌ, prostornÈho jako jeskynÏ, s d¯evÏnou podlahou. Zvonek nade dve¯mi zaklinkal. ÑT˝ jo,ì ¯ekl muû za pultem. ÑTo m· b˝t jako pes, nebo je to n·klaÔ·k?ì ÑPouh˝ pes. Nekouöe ani neloudÌ a m· r·d romantickÈ b·snÌky. J· jsem Tim Kavanagh.ì Pot¯·sli si s muûem rukama. ÑJ· jsem Red Lowery.ì PodÌval se na jeho kol·rek. ÑVy jste ten nov˝ pastor od presbyteri·n˘?ì ÑKdepak, s·m uû jsem takov˝ star˝ pes, p¯ijel jsem do Holly Springs po m·lem Ëty¯iceti letech.ì ÑVy jste se tu narodil?ì ÑAno. A musÌm v·m ¯Ìct, ûe Bookerovo ûelez·¯stvÌ jsem jako kluk miloval, troje pr·zdniny jsem tady pracoval. Je to z·zrak, ûe po¯·d funguje.ì ÑNo to v·m teda ¯eknu, ûe je to z·zrak. Jenom kdyû si vemete, jak vl·da ty mal˝ podnikatele bere u huby, vûdyù si kolikr·t ¯Ìk·m, ûe to ani nem· cenu, abych r·no otvÌral kr·m.ì ÑJ· v·s poslouch·m, Rede.ì PodÌval se vpravo, a byly tam. PospÌöil si p¯es uliËku a p¯ejel pohledem kovovÈ truhlÌËky na h¯ebÌky, p¯iva¯enÈ kolem dokola otoËnÈho stojanu. MÏl pocit, ûe ten stojan snad musÌ obejmout. Kdyby vÏdÏl, kam ho d·, snad by cel˝ ten kr·m koupil. Hele, Kavanaghov·, ¯ekl by, vezu dom˘ takov˝ pÏkn˝ z·sobnÌk na h¯ebÌky, tak vycouvej z gar·ûe a zaparkuj na ulici. Pomalu ot·Ëel stojanem a okouzlenÏ se kochal rozmanit˝m obsahem truhlÌËk˘. DÏl·val to Ëasto jako kluk, poslou(31)
chal sk¯Ìp·nÌ, jak se z·sobnÌky ot·Ëely na stojanu. Vybral si jeden h¯ebÌk a zam̯il s nÌm k pultu. ÑTenhle si vezmu,ì ¯ekl Redovi. ÑJen ten jeden?ì ÑJen jeden. Na pam·tku.ì Vyt·hl penÏûenku. ÑTo je na m˘j ˙Ëet.ì ÑCo v·s nem·. PÏt cent˘? Deset? Jak jsou vlastnÏ dneska drahÈ h¯ebÌky?ì ÑTenhle je zadarmo. A jestli se nÏkdy pustÌte do stavby domu, budete br·t h¯ebÌky ode mÏ.ì ÑPlatÌ. Tak tedy dÏkuju.ì Zvonek zaklinkal; do kr·mu se vhrnuli t¯i muûi v mask·ËÌch. ÑTo jsou lovci, co jdou na sviötÏ,ì ¯ekl Red. ÑDneska si lidi berou maskovacÌ odÏv, kdyû jdou lovit sviötÏ?ì ÑTihle ml·denci jo. M·te tu nÏjakÈ p¯ÌbuznÈ?ì ÑUû jen na kopeËku na h¯bitovÏ.ì ÑM·te v ˙myslu se sem zase p¯istÏhovat?ì ÑJ· se sem vr·tit nem˘ûu. Zapustil jsem uû ko¯eny v SevernÌ KarolÌnÏ.ì ÑTam je Ëerven· hlÌna, taky jsem tam byl.ì ÑNe¯Ìk· v·m nÏco jmÈno Tommy Noles, ËistÏ n·hodou?ì ÑTommy Noles, Tommy Noles. Ani nevÌm.ì ÑA taky nezn·te jednoho barevnÈho, m˘ûe mu b˝t o p·r let vÌc neû mnÏ, kter˝ se jmenuje Willie? TeÔ si moûn· ale ¯Ìk· Will nebo William.ì ÑZrovna t·mhle m·te jednoho Ëern˝ho Willa.ì Red uk·zal palcem k p¯ednÌmu oknu. ÑWille! Hled· tÏ tady nÏkdo z berÚ·ku!ì Srdce mu udÏlalo kotrmelec; moûn· pr·vÏ teÔ nast·v· chvÌle, kv˘li nÌû se modlil, byù nesystematicky, od dÏtsk˝ch let. ÑWill nem· r·d psy.ì ÑM˘ûu v·m ho tu nechat? Je hodn˝.ì ÑTak ho p¯ivaûte tady k tomu ötokrleti.ì Kdyû zam̯il k p¯ednÌmu oknu, Will mu öel naproti a zubil se od ucha k uchu. Byl to chlap jako hora, na sobÏ mÏl montÈrky. ÑWille ñ j· jsem Tim Kavanagh.ì CÌtil v krku knedlÌk. Podali si ruce. ÑWill Pruitt. Teda douf·m, ûe si pan Red ze mÏ st¯ÌlÌ.ì
(32)
Vöiml si, ûe Willova praviËka je obrovsk· jako uzenÈ koleno; levou ruku mÏl vraûenou do p·nskÈ polobotky. ÑTo vÌte, ûe si dÏlal legraci; j· jsem duchovnÌ a nikdy jsem se nenauËil û·dn˝ trik, jak dostat z lidÌ penÌze. Hled·m nÏkoho, komu se ¯Ìkalo Willie, kdyû byl jeötÏ chlapec, znal jsem se s nÌm p¯ed mnoha lety.ì TeÔ tady st·l obliËejem k Willovi a doufal, ûe ho Will pozn·. ÑÿÌk·vali mi Willie ñ teÔ jsem Will a podr·ûÌm boty.ì ÑPodr·ûÌte boty?ì ÑPolobotky, kotnÌËkov˝ i kozaËky. A moje podr·ûky se neproöoupou, to se d¯Ìv rozpadne svröek.ì ÑTomu ¯Ìk·m poctivÈ ¯emeslo. Nejste n·hodou ten Willie, kter˝ pracoval jako chlapec u Tateov˝ch?ì ProsÌm. ÑJ· jsem u Tateov˝ch nikdy nedÏlal, co se pamatuju.ì Will st·hl polobotku z leviËky. Nebyl to Willie. ÑVy jste v Holly Springs nov˝?ì ÑStar˝ i nov˝. Narodil jsem se tu a ûil jsem tady, neû jsem odeöel na studie. P¯ijel jsem sem na n·vötÏvu. A co vy?ì ÑJ· jsem se tu narodil i vyrost. Loni jsem öel do d˘chodu, do t˝ doby jsem dÏlal ˙drûb·¯e na vyööÌ ökole, a teÔ dÏl·m tady u Reda a podr·ûÌm boty. AspoÚ nem·m û·dn˝ trable.ì ÑJ· uû jsem takÈ v d˘chodu.ì Ñÿek bych, ûe kdyû nosÌte ten kol·rek, tak se v·m trable vyh˝bajÌ.ì ÑTrable se na û·dn˝ kol·rek neohlÌûej,ì ¯ekl a uvÏdomil si, ûe se tÛnem p¯izp˘sobuje mÌstnÌmu n·¯eËÌ. S l·skou se rozpomnÏl na mÏkkou, pomalou mluvu svÈho ml·dÌ; p¯ipomÌnala mu rozh¯·tou Ëokol·du. Sundal si jeden mokasÌn a otoËil ho podr·ûkou vzh˘ru. ÑJestli jsem si to nemyslel, Wille. KouknÏte.ì ÑJo jo, hnedle se proöoupe. Zvl·öù tady po stranÏ, vy asi trochu ömajd·te.ì ÑA podpatky se v·m zdajÌ v po¯·dku?ì ÑJo, ty vypadajÌ, ûe by Ú·kou chvÌli mohly eötÏ vydrûet.ì ÑCo kdybyste mi teÔ dal novÈ podr·ûky, mohl bych si tu poËkat?ì Ñ,Pracujeme na poËk·nÌë ñ to je moje heslo. Budete chtÌt podk˘vky?ì Podk˘vky na bot·ch nemÏl kolik desÌtek let. ÑSamoz¯ejmÏ, podk˘vky.ì Jeden z lovc˘ se probÌral vystaven˝mi tkaniËkami do bot.
(33)
ÑTak vy pr˝ se chyst·te na sviötÏ,ì ¯ekl Tim stojÌcÌ na prkennÈ podlaze jen v ponoûk·ch. ÑJestli se teda v˘bec vyhrabeme z mÏsta. Kluci vÌc nakupujou, neû aby öli do lesa. J· jsem Merle.ì ÑTim Kavanagh.ì ÑP·ni, ale takovej pes, co t·mdle m·te, ten se hned tak nevidÌ.ì ÑJ· vÌm. A vy lovÌte ty sviötÏ ze sportu?ì ÑNo, j· je lovÌm hlavnÏ pro sousedku, m· osum dÏcek, a kdyû se sviöù dob¯e udÏl·, nenÌ to öpatn˝ jÌdlo. Clyde, ten by se sviötÏ nedotknul ani klacÌkem, ten je nech·v· pro krkavce ñ a to voni vÏdÌ, a t·hnou se za nÌm, kudy jde. A zase Smokey ñ ten snÌ vöecko, co st¯elÌ. Pro nÏj veËe¯e o sedmi chodech je sviöù a öest lahv·Ë˘.ì ÑAle ne¯Ìkejte, a prosÌm v·s, jak se takov˝ sviöù upravuje?ì ÑSt·hnete ho. Naporcujete. ObalÌte v mouce. HodÌte na p·nev.ì Jeden z Merleov˝ch parù·k˘ se zjevil s n·ruËÌ svaËinov˝ch balÌËk˘. ÑJo, zapomnÏl jsi, ûe se musÌ p¯edva¯it. MusÌte tu potvoru nap¯ed asi hodinku pova¯it.ì Pot¯·sl otci Timovi pravicÌ. ÑSmokey Davis.ì ÑTim Kavanagh. TÏöÌ mÏ.ì ÑJo, tak znova,ì ¯ekl Merle. ÑNaporcovat. P¯edva¯it. PomouËit. Potom smaûit.ì ÑV hork˝m omastku,ì ¯ekl Smokey. ÑV hork˝m,ì dodal Merle. ÑDo zlatova.ì ÑJakou to m· chuù?ì ÑJako ku¯e.ì Moc r·d by mÏl pÏticent za kaûdÈ prapodivnÈ maso vËetnÏ kojota a p·sovce, o nÏmû slyöel, ûe chutn· jako ku¯e. ÑAsi tuhÈ?ì zeptal se. ÑDocela to ujde,ì ¯ekl Merle. ÑJo, jeötÏ jsem nÏco vynechal.ì ÑJasnÏ,ì ¯ekl Smokey. ÑZapomnÏl jsi, ûe se musÌ marinovat.ì ÑA co potnÌ ûl·zy?ì Clyde se k nim p¯iblÌûil s balÌËkem pracovnÌch ponoûek a s·Ëkem tab·ku znaËky Rudoch. ÑPovÏdÏl jsi mu o potnÌch ûl·z·ch?ì Merle tÏûce vzdychl. ÑTak dobr·. JeötÏ jednou od zaË·tku. St·hnete ho. Vynd·te potnÌ ûl·zy, ty jsou tadydleÖì Zvedl paûi a ukazoval si do jednoho mÌsta. ÑNaporcujete ho. Marinujete. P¯edva¯Ìte. ObalÌte v mouce. UsmaûÌte. SnÌte.ì ÑUû to m·m.ì Zalitoval, ûe se v˘bec ptal. (34)
ÑJe s tÌm teda dost pr·ce.ì ÑZrovna si to ¯Ìk·m.ì ÑA vy jste odkaÔ?ì ÑPr·vÏ odsud.ì Smokey si ho zmϯil. ÑAle j· v·s tu v ûivotÏ nevidÏl.ì ÑTaky jsem tady nebyl osmat¯icet let plus nÏjakÈ drobnÈ.ì ÑStÏhujete se nazp·tek?ì ÑNem˘ûu.ì Smokey mu pot¯·sl rukou. ÑNo co se d· dÏlat. I tak jsme r·di, ûe jste p¯ijel. A kousek toho sviötÏ byste si mÏl nÏkdy d·t, to byste vidÏl, jak by v·m zachutnal.ì Zastavil se u pokladny a odv·zal Barnab·öe. ÑStavÌte se jeötÏ, neû odjedete?ì ptal se Red. ÑMyslÌm, ûe sem zaskoËÌm kaûd˝ den, jen tak prohodit p·r slov. M·te to tu fajn.ì ÑVemte psa s sebou,ì û·dal Red. ÑJe to dobr˝ n·mÏt k hovoru.ì Zvuk podk˘vek na podpatcÌch mu byl p¯Ìjemn˝. Cvak·nÌ nebylo nijak p¯Ìliö n·padnÈ, jenom takov· mal· p¯ipomÌnka toho, ûe je naûivu, ûe m· obÏ nohy a kr·ËÌ po ulici za kr·snÈho dne. Za ty Ëty¯i dolary plus nÏjakÈ drobnÈ to rozhodnÏ st·lo. V autÏ se hojnÏ nat¯el krÈmem na opalov·nÌ s vysok˝m ochrann˝m faktorem a Barnab·öovi nalil Ëerstvou vodu. A potom zase st·hl st¯echu, protoûe se mu zd·lo, ûe tady proti nÏmu prozatÌm nikdo nic nem·. Vedro troöku polevilo; bylo p¯ÌjemnÈ projÌûdÏt ulicemi pod baldach˝nem star˝ch strom˘. Jeho maminka Holly Springs vûdycky milovala a hroznÏ jÌ vadilo, kdyû se musela jako novomanûelka p¯estÏhovat na venkov. Byla zvykl· na bohat˝ spoleËensk˝ ûivot, kter˝ byl pro Holly Springs tak charakteristick˝, a musela vynaloûit hodnÏ ˙silÌ, aby manûelovi odpustila, ûe nedodrûel sv˘j slib, ûe koupÌ d˘m ve mÏstÏ. JeötÏ vÏtöÌ ˙silÌ ji st·lo, aby mu odpustila, ûe jejÌ vlastnÌ penÌze pouûil na koupi Whitefieldu, aniû se jÌ zeptal. Jak jen mohl zapomenout na to, jak je jeho rodnÈ mÏsto kr·snÈ? ProjÌûdÏl po SalemskÈ t¯ÌdÏ, öirokÈ jako bulv·r, lemovanÈ domy, kterÈ postavili bohatÌ bavln·¯i. VzpomnÏl si na francouzskÈ tapety v obrovskÈ hale Fantovy rezidence i na d˝ch·nky v jejÌm honosnÈm salonu, na kterÈ chodili jeho rodiËe ñ i on dostal pozv·nÌ na Ëaj s rumem, neû odjel na (35)
studia. A d˘m Montrose ñ jako chlapec si hr·val na jeho zpustlÈm dvo¯e a trochu se b·l, jestli mu okenice z hornÌch pater nespadnou na hlavu; teÔ vypadal jako obr·zek z pohlednice. Projel mimo Airliewood, kde, jak dob¯e vÏdÏl kaûd˝ ökol·k z Holly Springs, mÏl v roce 1862 gener·l Grant sv˘j hlavnÌ stan. Grantovi muûi rozkradli st¯ÌbrnÈ kliky, st¯Ìleli na tyËky v ûeleznÈm plotÏ a olovÏnou koupacÌ vanu promÏnili v kulky ñ ale starÈ r·ny byly zhojeny a d˘m nynÌ vypadal lÈpe neû kdykoli p¯edtÌm. Maminka mu vûdycky ¯Ìkala, ûe skoro kaûd˝ d˘m ve mÏstÏ je jako ûiv· uËebnice dÏjepisu vËetnÏ rodnÈho domu jednÈ otrokynÏ jmÈnem Ida, na p¯ÌjmenÌ si nevzpomÌnal, kter· se stala prvnÌ bojovnicÌ za obËansk· pr·va. Wellsov·! Tak to bylo. Ida Wellsov·. Fakta i jmÈna, kter· d·vno hodil p¯es palubu, se znovu vyno¯ovala na hladinu jako n·klad svrûen˝ do mo¯skÈ hlubiny. Zajel k obrubnÌku a zastavil. Valil oËi a ztÏûka polykal. I d˘m jeho babiËky proöel renovacÌ. Nat·hl se po svÈm psu a zabo¯il prsty do jeho hustÈho, drsnÈho koûichu. Tady vyrostla jeho maminka, tady se on s·m narodil. A tamhle je to z·bradlÌ k verandÏ, na nÏmû se pokouöel projÌt jako provazochodec, a skonËil se zlomenou rukou, kter· ho cel˝ ûivot Ëas od Ëasu zlobÌ. ÑTak tady jsem p¯iöel na svÏt,ì ¯ekl Barnab·öovi. ÑPanu doktoru Jordanovi pr˝ uû t·hlo na devades·tku, ale ruku mÏl pevnou jako sk·la.ì BabiËka Howardov· chodila po domÏ v modr˝ch dom·cÌch öatech, kterÈ nosila aû do Ëty¯ odpoledne, kdy se p¯evlÈkala; okna byla zakryt· ûaluziemi i z·vÏsy, aby dovnit¯ nemohlo horko; na sedadle oblÌbenÈho babiËËina houpacÌho k¯esla na spacÌ verandÏ leûela jejÌ bible; a babiËËina kaûdodennÌ modlitba ñ ÑNÏkdy ji od¯Ìk·vala u snÌdanÏ, nÏkdy, kdyû jsme spolu vyöli do zahrady ñ ,Pane, dej, aù jsem dnes pro nÏkoho poûehn·nÌm.ë ì Barnab·ö se mu dÌval up¯enÏ do oËÌ. ÑRozhodnÏ byla,ì musel si odkaölat Ñpoûehn·nÌm pro mne. Byla ostrovem klidu v rozbou¯enÈm mo¯i.ì Jako chlapec p¯irovn·val jejÌ v˘ni k broskvovÈ zmrzlinÏ a byl trochu zklam·n, kdyû zjistil, ûe je to parfÈm pudru Coty, kter˝ kupovala v TysonovÏ dragstÛru.
(36)
I dÏdeËek Yancey Howard ho silnÏ ovlivnil. Byl laskav˝, optimistick˝, rozen˝ usmi¯ovaË ñ a nesmÌrnÏ oblÌben˝ baptistick˝ kazatel, kter˝ jednou nasadil vlastnÌ ûivot, aby zachr·nil p¯ed utonutÌm z rozvodnÏnÈ ¯eky jednoho chlapce. TakÈ si po venkovÏ dobyl jistÈ sl·vy, kdyû p¯i jednÈ z n·vötÏv sv˝ch farnÌk˘ p¯ivedl na svÏt dvojËata kluky. AËkoli mÏl dÏdeËek Yancey sympatie mÌstnÌch obËan˘ a k tomu jeötÏ dosti velk˝ kus p˘dy, penÌze v jejich rodinÏ mÏla babiËka Howardov·, stejnÏ jako v jeho rodinÏ mÏla podstatnou sumu jeho matka Madelaine. DozvÏdÏl se, ûe jeho otec by si nevzal od dÏdeËka Kavanagha ani öest·k, aËkoli ten si nadÏlal jmÏnÌ v tov·rn·ch na bedny v Oxfordu, Jacksonu a Memphisu, a podle veöker˝ch mϯÌtek byl opravdu bohat˝. Coû bylo v po¯·dku, kdyû chtÏl otec st·t na vlastnÌch nohou, ovöem to, ûe pouûil maminËiny penÌze na zakoupenÌ Whitefieldu, to bylo nÏco ˙plnÏ jinÈho. JeötÏ dlouho p¯edtÌm, neû byl Tim natolik star˝, aby se doslechl o tomto dvojÌm metru, mÏl pocit, jako by uû p¯ed narozenÌm byl poznamen·m nÏËÌm, co nedok·zal pojmenovat ani pochopit. Od sv˝ch osm˝ch narozenin aû do dvan·cti let, kdy nikdo z jeho vrstevnÌk˘ nemÏl û·dnÈ penÌze na ˙tratu, mu babiËka Howardov· d·vala kaûdÈ t¯i mÏsÌce t¯i dolary. Jak matka, tak otec zpochybÚovali spr·vnost tohoto p¯Ìsunu financÌ v dobÏ v·lky i po v·lce. Ale babiËka tehdy ¯ekla: ÑKdyû dÌtÏ nem· û·dnÈ penÌze, jak se m· nauËit s nimi hospoda¯it?ì Ale na opl·tku za tuto ËtvrtletnÌ nadÌlku babiËka oËek·vala, ûe uslyöÌ o mnoha obÏtech a vykonan˝ch dobr˝ch skutcÌch, a to byl vÏtöinou schopen splnit. ObËas zatajil nÏjak˝ pÏù·k nebo desetnÌk, kter˝ utratil za nÏco mÈnÏ chv·lyhodnÈho, ale p¯iöel na chuù tomu uûÌvat sv˘j poklad k jin˝m ˙Ëel˘m neû vlastnÌm. Brzy se nauËil, ûe d·vat p¯in·öÌ stejnÈ a nÏkdy jeötÏ vÏtöÌ potÏöenÌ neû cukrov˝ öpalek, kter˝m si jednou mimodÏk vylomil zkaûen˝ zubÖ ÑDvacet pÏt cent˘ za komiksy.ì ÑAno, babiËko.ì BabiËka Howardov· byla zahlouban· do jeho ˙ËetnictvÌ, vedenÈho na linkovanÈm pap̯e tuûkou Ë. 2. ÑPades·t cent˘ za ponoûky a ûv˝kaËky pro serûanta Silvermana.ì
(37)
ÑAno, prosÌm. P¯idal jsem je do balÌËku, kter˝ posÌlala maminka.ì P¯ik˝vla. ÑV˝bornÏ. Pades·t cent˘ za önÏrovadla a h¯eben. To asi taky pro serûanta Silvermana.ì ÑTo ne, prosÌm. Pro Peggy. MÏla narozeniny. Bylo jÌ öestadvacet.ì ÑJe hezkÈ, ûe na ni myslÌö. T¯icet cent˘ na sbÌrku, na dÌlo P·nÏ v cizÌch zemÌch. ,RadostnÈho d·rceÖë ì OtoËila se na nÏho. Ñ,Miluje B˘h!ë ì dopovÏdÏl. ÑDruh˝ list Korintsk˝m, kapitola dev·t·, verö sedm˝.ì ÑV˝teËnÏ. Osmn·ct cent˘ za pohlednice.ì ÑPro poruËÌka Kreppa, aby mohl ps·t dom˘. Poslali jsme mu balÌËek p¯es Organizaci spojen˝ch sluûeb, a on mi poslal fotografii, na kterÈ je se sv˝m muûstvem v It·lii. M· dvÏ dÏti.ì ÑDouf·m, ûe jsi mu poslal jednu pohlednici se soudnÌ budovou.ì ÑTo ano. S vozy s bavlnou.ì ÑAle nevidÌm, ûe bys uöet¯il jedin˝ centÌk.ì ÑNedost·v·m tolik, abych z toho mohl jeötÏ nÏco uöet¯it.ì ÑTak poslyö, nÏco ti ¯eknu. Kdybych j· byla neöet¯ila, nebylo by nic, z Ëeho bych ti mohla nÏco d·t. I kdyû m·ö jen pÏticent, m˘ûeö uöet¯it aspoÚ cent.ì NechtÏl babiËku Howardovou zklamat. P¯ÌötÏ to udÏl·. NÏjak to provede. JeötÏ zb˝valo vy˙Ëtovat jeden dolar a dvacet sedm cent˘, a po celou tu proceduru sedÏl, jako by spolkl pravÌtko. AËkoli si kv˘li nÏkter˝m poloûk·m dÏlal starosti, sv˝mi poËty si byl jist˝. Kdyû dospÏli ke konci, babiËka mÏla radost. ÑTy nejsi obyËejn˝ chlapec,ì ¯ekla. ÑDÏdeËek bude na tebe pyön˝.ì A pak mluvila o charakteru, jako by u toho nebyl a mohl poslouchat, jenom kdyby chtÏl. Ñ,Charakter,ë ¯ekl jednou pan Dwight Moody, ,je to, co m·ö i potmÏ.ë ì A v tom to pr·vÏ spoËÌv·, pomyslel si ñ snaûit se b˝t dobr˝ i potmÏÖ ÑTenkr·t tady byla spousta veverek,ì ¯ekl svÈmu psu. Moûn· se tady jeötÏ stavÌ a zept· se, jestli by si mohl prohlÈdnout d˘m. ChvÌli jezdil bez cÌle, rozhlÌûel se, vzpomÌnal, aû zaboËil na Gholsonovu t¯Ìdu. (38)
Na ten veËer v sÌdle Tateov˝ch nikdy nezapomene; ta vzpomÌnka ho bude pron·sledovat, co ûiv bude, leda ûe byÖ Otc˘v halasn˝ smÌch se zvedal nad tich˝ öum hlas˘ na galerii. Kdykoli se jeho otec sm·l, byl cel˝ nesv˘j; cÌtil û·rlivost, ûe ten smÌch nepat¯Ì jemu, a z·roveÚ se jaksi stydÏl, ûe je tak hlasit˝. SedÏl v rohu na stoliËce a pozoroval ruch v horkÈ letnÌ kuchyni. DvÏ kucha¯ky pracovaly u spor·ku, smaûily ku¯ata v ohromn˝ch rendlÌcÌch; vysok˝ Ëernoch jmÈnem Mose pod·val podnosy s jÌdlem ¯adÏ bos˝ch pomocnÌËk˘ p¯ed kuchyÚsk˝mi dve¯mi. Vyst¯Ìkl omastek; nÏkdo zaklel; kynutÈ rohlÌËky byly zabaleny do naökroben˝ch bÌl˝ch ubrousk˘ a vloûeny do koöÌËku na peËivo. SÌùovÈ dve¯e se neust·le zavÌraly a otvÌraly, jak jimi proudily naloûenÈ t·cy a mÌsy ven a p¯es zelen˝ tr·vnÌk na venkovnÌ galerii. ÑTak, a vy dÏte do jÌdelny, a koukejte, aù tam nic nerozlejete, slyöÌte? Tak dÏte uû, j· pudu hnedka za v·ma a tobÏ p¯inesu veËe¯i.ì »ern· sluûebn· v z·stϯe vystrËila jeho a bosÈho ËernÈho chlapce z kuchynÏ. ÑWillie!ì zavolal nÏkdo za nimi. ÑAù se ten chlapeËek najÌ, a pak se posaÔte na p¯ednÌ verandÏ, dokaÔ pro v·s nep¯Ìdu. To m·ö teÔkonc za ˙kol, tak to koukej udÏlat po¯·dnÏ.ì Hnali je p¯es tr·vnÌk a pak po schodech do domu a chodbou k malÈmu stolku se Ëty¯mi ûidlemi v rohu jÌdelny panÌ Luly. Uû tady veËe¯el na BoûÌ hod velikonoËnÌ, ale tenkr·t tady byly jeötÏ dalöÌ dÏti. Tehdy naöel v houötÌ azalek sedm vajÌËek. Sluûebn· poloûila na st˘l tal̯ a s bouchnutÌm p¯ihodila vidliËku a n˘û a misku s ovocn˝m piökotem. ÑTy seö tady dneska na slavnosti jedin˝ dÏcko. Willie dohlÌdne, aby si snÏd veËe¯i, a pak tÏ vohlÌd·, neû si tÏ vyzvednou vaöi. Pijeö mlÌko?ì Za zept·nÌ nic ned·. ÑProsÌm, m˘ûu dostat kolu?ì ÑWillie, poÔ se mnou a p¯ineseö tomu chlapeËkovi kokakolu. Dyû je tady jedinej malej, tak aù si uûije.ì V duchu zu¯il nad tÌm, jak o nÏm mluvÌ, ale jenom up¯enÏ klopil oËi do tal̯e a p¯itom nic nevidÏl. ÑDej si pod bradu ubrousek!ì zah¯Ìmala, ûe by to probudilo mrtvÈho. P¯ipadalo mu, ûe je obrovsk·.
(39)
ZastrËil si cÌp ubrousku za naökroben˝ lÌmeËek koöile. Ten tuh˝ lÌmec nen·vidÏl a nen·vidÏl i tohle mÌsto. ÑTo je prima prcek,ì ¯ekla sluûebn·, kdyû s Willem odch·zeli z jÌdelny. P¯Ìmo ho¯el hanbou. NechtÏl, aby Ëern˝ chlapec slyöel, ûe o nÏm nÏkdo mluvÌ jako o prckovi. Nikdy do smrti nejdelöÌ uû do domu panÌ Luly nevkroËÌ, i kdyby ho t¯eba na kolenou prosili. Willie se vr·til s kokakolou a postavil otev¯enou lahev na st˘l. ÑJak se jmenujeö?ì Timothy mu p¯ipadalo jako jmÈno pro prcka. ÑTim!ì ¯ekl. ÑKolik ti je?ì ÑBude mi öest.ì ÑMnÏ je deset.ì Rozhostilo se ticho. PodÌval se do tal̯e, koneËnÏ vidÏl, co na nÏm je. SmaûenÈ ku¯e. To ano. D˝nÏ. Ne. RajËata. Ne. ZelenÈ fazolky. Ne. V malÈ misce byl piökot s bor˘vkami a vrstvou hustÈ smetany. Ano. DÌval se, jak fialov· ovocn· öù·va barvÌ okraj bÌlÈ misky. ÑSnÌö to vöecko?ì ÑAni nem·m moc velk˝ hlad.ì ÑJ· to klidnÏ m˘ûu snÌst mÌsto tebe.ì ÑSnÌm si asi to ku¯e. A moûn· ten piökot.ì ÑSnÏz co chceö, j· dorazÌm ten zbytek. Ale nesmÌö to nikomu ¯Ìct.ì Willie se zadÌval na kokakolu. Tim zvedl steh˝nko a zakousl se do horkÈho, öùavnatÈho masa. Bylo to moc dobrÈ, skoro tak dobrÈ, jako ho dÏlala Peggy. Tak asi m· p¯ece jenom hlad. ÑKoukej.ì Willie zvedl levou ruku; chybÏl mu na nÌ palec. ÑDrûel jsem slepici toudle rukou na öpalku a v druh˝ ruce jsem drûel sekyrku. UdÏlal jsem si to s·m.ì UdÏlalo se mu divnÏ kolem ûaludku. ÑBreËel jsi?ì ÑJasnÏ, ûe jsem bulil. Krev mi tekla, po mnÏ i po tom öpalku. Ten palec popadla koËka a utekla s nim do stodoly.ì Poloûil steh˝nko na tal̯. ÑJ· jsem ten palec chtÏl, moh jsem ho ukazovat a t¯eba za to vybÌrat po pÏù·ku. Jenûe ta mrcha koËiËÌ s nim nÏkam zalezla a j· jsem ho uû nenaöel.ì ÑM˘ûeö si snÌst celou tu veËe¯i,ì ¯ekl a odstrËil tal̯. Willie se zazubil. ÑAkor·t vypiju tu kolu.ì ÑMusÌö ale hlÌdat, dokaÔ budu jÌst, jinak bysem si to pÏknÏ slÌznul.ì (40)
Bylo to napÌnavÈ st·t na str·ûi u dve¯Ì do jÌdelny a hlÌdat nÏkoho, komu je uû deset, i kdyû ten dotyËn˝ je Ëern˝. MÏl hvÌzdnout, kdyby slyöel nÏjakÈ kroky. Srdce mu prudce buöilo; doufal, ûe sluûebn· se vr·tÌ a naËap· Willieho, jak jÌ jeho veËe¯i, a pak se zase modlil, aby nep¯iöla. Potom vyöli v houstnoucÌm soumraku na verandu a posadili se na hornÌm schodu. Obrovsk˝ cestovnÌ v˘z, kter˝ pat¯il öÈfu Tateovi, bylo jedinÈ zaparkovanÈ auto na p¯ÌjezdovÈ cestÏ; vozy hostÌ parkovaly venku na GholsonovÏ t¯ÌdÏ. CvrËci hlasitÏ cvrËeli, ale na tak nahlas jako u jejich domu na venkovÏ. Kdyby tak Willie mohl slyöet jejich cvrËky, ten by koukal. ÑKde bydlÌö?ì ÑS mamkou v zimnÌ kuchyni, vona je hlavnÌ kucha¯ka. J· zas pom·ham pani Lule se zahradou, vona ¯ik·, ûe jsem rozenej zahradnÌk. VidÌö t·mdle ty z·hony s kytkama? Tak ty jsem vöecky vyplel j· s·m.ì Byl konec b¯ezna, na to obdobÌ se udÏlalo neobyËejnÏ teplo; mÌrn˝ v·nek p¯in·öel v˘ni kaliny. ÑKdyû Mose sek· pani Lule tr·vu, tak j· ji hrabu. Vona skov·v· zbytky a drobky a j· je nosim slepicÌm. Vona mi ¯ekne, p¯ines mi boty, a j· jÌ je p¯inesu.ì ÑTy jsi otrok?ì ÑJakej votrok?ì Willie vypjal hruÔ. ÑJsem svobodnej muû!ì ÑTy p¯ece nejsi muû.ì ÑTak svobodnej kluk!ì ÑTo jo,ì ¯ekl. ÑPani Lula je moc hodn·, j· dÏlam pro pani Lulu r·d. Mose ¯Ìk·, ûe nenÌ zdrav·, ûe sch·zÌ. J· teda nevim, co bysme si bez pani Luly poËali, to fakt nevimÖì Willieho hlas postupnÏ sl·bl. ÑPanÌ Lula je star· a cel· ohnut·,ì ¯ekl, kdyby si toho Willie n·hodou nevöiml. ÑT·mdle ta sl·va je kv˘li jejÌm narozenin·m. Je jÌ devades·t vosum.ì Z galerie se nesl smÌch a potlesk aû na p¯ednÌ verandu. Pak uslyöeli zpÏv. ÑTak teÔkonc jÌ nesou dort,ì ¯ekl Willie. ÑA ten dort by si mÏl vidÏt, je velkej jako kolo vod vozu. A pan öÈf potom bude ¯ikat svojÌ mamce p¯Ìötipek.ì ÑDostaneme kousek dortu?ì
(41)
Willie zavrtÏl hlavou. ÑPro barevn˝ a pro tebe byl ten piökot s bor˘vkama.ì ÑCo to je za dort?ì ÑTakovej ûlutej s citronovou polevou, to je jejÌ zamilovanej, a pana öÈfa taky. A pani Lula mi skoro kaûdou nedÏli kousek takov˝ho dortu d·. Naöe mamka mi dort ned·, ale pani Lula, ta jo.ì Peggy mu taky d·vala nÏco, co maminka ne. T¯eba kokakolu. ÑZ t˝ kokakoly se ti zkazÌ zuby a vöecky ti vypadajÌ,ì ¯Ìkala Peggy. ÑAle j· se nekoukam, jak to do sebe lejeö, ani mÏ nehne, j· se koukam na ten fialovej svlaËec, jak straönÏ rychle roste, budu ho muset vost¯Ìhat.ì Kdyû pak öli z verandy do p¯ednÌ haly, nakoukl do salonu panÌ Luly a uvidÏl klavÌr. Vûdycky si p¯·l, aby mÏli klavÌr, ale otec nesn·öel v domÏ û·dn˝ r·mus. ÑJ· bysem si na to zahr·l,ì ¯ekl Williemu. ÑTy to umÌö?ì ÑMy m·me doma pi·no.ì Ta leû mu vyklouzla z ˙st jako nic, jako by to ¯ekl nÏkdo jin˝. ÑNo, snad by si si moh chviliËku zahr·t, kdyby si to nikomu ne¯ek. UmÌö hr·t ragtime?ì ÑJ· zahraju skoro vöecko.ì DalöÌ leû jako vÏû; ani nevÏdÏl, jak z nÏho vypadla. Ale dob¯e vÏdÏl, ûe lh·t se nem·, ani barevn˝m ne. ÑTak jo,ì ¯ekl Willie. ÑTak teda poÔ. Ale na nic jin˝ho neöahej, jasn˝?ì ÑJasnÏ,ì ¯ekl. A pak se to stalo. Na klavÌru st·la modr· v·za na hedv·bnÈm p¯ehozu s t¯·snÏmi, kter˝ malebnÏ spl˝val na podlahu. Kdyû öel ke klaviatu¯e, cel˝ ochromen˝ p¯edstavou, jak· to bude ostuda, aû vyjde najevo jeho leû, na p¯ehoz öl·pl. P¯ehoz sklouzl a v·za se zakym·cela; pak se z¯Ìtila na podlahu a rozt¯Ìötila se na tisÌc kousk˘. ÑJÈûÌöku na k¯Ìûku,ì zaöeptal Willie. ÑTu v·zu jÌ dal pan öÈf. A von ji dostal, kdyû se stal starostou Memphisu.ì Z˘stal st·t jako omr·Ëen˝, zkamenÏl˝ hr˘zou, a nedok·zal odtrhnout oËi od modr˝ch st¯ep˘, kterÈ se rozlÈtly po naleötÏn˝ch parket·ch. ÑTimothy.ì Zd·lo se mu, ûe jenom zvednout hlavu trv· celou vÏËnost. UvidÏl ve dve¯Ìch st·t otce a uvÏdomoval si, ûe m· pusu doko¯·n a nedok·ûe ji zav¯Ìt.
(42)
Otec z˘stal st·t mezi dve¯mi. ÑZrovna jsem se vydal, ûe se po tobÏ podÌv·m. Kdo provedl tu straönou vÏc?ì Nad salonem viselo ticho, kterÈ mu p¯ipadalo nekoneËnÈ. ÑJ·,ì ¯ekl Willie. Kdyû potom buick poskakoval na polnÌ cestÏ k jejich domu, leûel na zadnÌm sedadle jako balvan a p¯edstÌral, ûe spÌ, ale bylo mu öpatnÏ strachy a nen·vidÏl se. Kdyû na sebe Willie vzal vinu, otec ho popadl za koöili a vyvedl ho z mÌstnosti ñ a co udÏlal on, aby ho zarazil? Nic, jenom tam st·l, nic ne¯ekl, na nic se nezmohl, horöÌ neû nemluvnÏ. Willie se na nÏho otoËil a usm·l se od ucha k uchu. Jako kdyby se tÏöil na ten akt, o nÏmû se nesmÌ mluvit, ale ke kterÈmu urËitÏ dojde. Ten ˙smÏv mu neöel z mysli, p¯i pouhÈm pomyölenÌ na nÏj ho pokaûdÈ zamrazilo. Kdyby tak maminka vÏdÏla, ûe p¯ipustil, aby Willieho odvlekli za zloËin, jehoû se dopustil jejÌ synÖ Ale to jÌ nemohl nikdy ¯Ìct, nemohl to ¯Ìct nikomu, ani Peggy ne, v tomhle z˘stal s·m. NÏkdy mu bylo zatÏûko uvϯit, ûe existuje tolik vÏcÌ, kterÈ se nedajÌ ¯Ìct nikomu. Modlil se z celÈho srdce, aby Williemu vystrojili kr·sn˝ poh¯eb, s Ëern˝m vozem vep¯edu se z·clonkami v oknech. Kdyby ho ale pozvali, samoz¯ejmÏ by nemohl na nÏj jÌt, protoûe by mu bylo tak öpatnÏ, ûe by nemohl ani z postele. ÑÖ od tÈ doby, co ÿecko kapitulovalo p¯ed Hitlerem.ì ÑÖ NÏmciÖ Lond˝nÖì ÑÖ nemÏl jsi toho chlapce tak ponÌûit p¯ed sluûebnictvem, Matthewe.ì ÑÖ uû mÏ ta tvoje p¯ecitlivÏlost unavuje, Madelaine.ì Ale vÏdÏl, ûe hovo¯Ì o tÈ straönÈ vÏci, k nÌû doölo vinou jeho nepozornosti, a vÏci jeötÏ straönÏjöÌ, jiû on zp˘sobil svou zbabÏlostÌ. Vedle nÏho na sedadle leûel zabalen˝ kousek ûlutÈho dortu, kter˝ mu poslala panÌ Lula; ale on se ho ani nedotkne. Na druh˝ den r·no p¯iöla maminka do jeho pokoje a stanula u jeho postele. Zav¯el oËi jeötÏ pevnÏji a modlil se, aby odeöla a nechala ho b˝t. Pane Boûe, modlil se potichu, dej aù um¯u a m˘ûu mÌt zas pokoj. ÑTimothy?ì Zacukal trochu nosem, jak to vidÏl u Louise, kdyû spal. ÑTy nespÌö. ÿekni mi, co tÏ tr·pÌ.ì ZËistajasna ho nÏco napadlo. ÑM·m ûlutou zimnici.ì
(43)
Jan Karonov· Dom˘ do Holly Springs Z anglickÈho origin·lu Home to Holly Springs, vydanÈho nakladatelstvÌm Viking Penguin, a member of Penguin Group (USA) Inc. v roce 2007 p¯eloûila Vlasta Hesounov·. Ob·lku s pouûitÌm ilustrace Adolfa Borna navrhl VladimÌr Verner. Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. roku 2008 jako svou 829. publikaci. Vyd·nÌ prvnÌ. 15,33 AA. Stran 312. OdpovÏdn· redaktorka Marie V·lkov·. Vytiskla tisk·rna Finidr, s. r. o. DoporuËen· cena 298 KË. NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail: info @ ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7021-953-9
