13. VÍRA Překvapivě bohatý svět Má víra šanci? Jít neprošlapanými cestami Dobrovolníkem na konci cesty Nejsme tady sami

02/13

ročník 16, číslo 78

únor 2013

VÍRA Překvapivě bohatý svět Má víra šanci? Jít neprošlapanými cestami Dobrovolníkem na konci cesty Nejsme tady sami

časopis pro rovery a rangers

ROVERSKÝ

KMEN

O B S A H

OBSAH ÚVODNÍK Učit se hledat a nenabít si přitom nos (J.)

ROVERING Králičí den (Sylva Š.) Šance změnit svět (Niki) Proaktivně, progresivně, projektově! (Kašpra) Internet ve službách skautů (Vojta P.) Koše z proutí na míru do klubovny (B.) Scénář=Jízdní řád akce (Zdenča P.) Aby neprohrávali stále ti samí (SpV)

3

4

Překvapivě bohatý svět (jpp)

26

Má víra šanci? (Ivan O. Štampach)

28

Kouzlo sebeuskutečnění (K.)

29

Jít neprošlapanými cestami (Elva Frouz, J.)

30

Kulturní střípky (jpp, J.)

31

Dobrovolníkem na konci cesty (Martina Špinková, Eva Špallová, J.)

36

Vydat se s mapou a kompasem (Vlastík, J.)

38

Život jako hledání svobody (jpp)

40

Nejsme tady sami (Šík)

42

číslo 78, ročník XVI vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. Více na www.skaut.cz/casopisy.

Vydavatel

7

Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod

Redakce

8

9

Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen

Šéfredaktorka Dominika Potůčková – Julča (J.)

Na tomto čísle spolupracovali

10

12

14

Co otřásá skautským světem (lad)

24

6

Broumovsko, kraj barokních věží (Viktorka H.)

AKTUALITY

Kláštery

ROVERSKÝ KMEN

časopis pro rovery a rangers

4

13

Slibuješ jen jednou (K.)

24

3

Smí skauti mluvit sprostě? (C.)

Jak si vybrat ponožky (Šum)

TÉMA

Petra Poncarová – Veve (jpp), Veronika Ušáková – Kostka (K.), Alex Bernadová – Šuměnka (Šum), Lada Matyášová – Laduš (lad), Václav Dostál – Václavka (vd), Jiří Bělohradský – Caesh (C.), Jakub Pejcal – Boby, Kristýna Marešová – Berta (B.), Jana Klímová (korektury), oponenti a autoři článků a fotografií

Foto na obálce Kristýna Marešová – Berta

KOLEM NÁS

44

Orientace, u které buzola nepomůže (K.)

44

Jdi, poutníče (Šum)

46

Jan na osobní cíle (Stenli)

48

16

Grafická úprava a zlom Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz

17

20

Předplatné

HYDE PARK

49

20 Jak se pálí smrtka (Brusinka)

ObRok 2013 už klepe na růžové dveře (tým ObRoku 2013)

21

Zmocnění mysli

22

Tisk POLYGRAF, s.r.o.

POZVÁNKY

SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 79 bude 22. 2. 2013.

49

50

Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků.

Ú V O D N Í K

ÚVODNÍK

Učit se hledat a nenabít si přitom nos

dy a podněty. Zda se tak stalo, zhodnoťte sami.

Už dlouho jsme si v redakci říkali, že by nás lákalo udělat jedno číslo časopisu na téma víry. Vždycky jsme však měli nějaké rozpracovanější nápady a především snadněji uchopitelné.

Články v tématu se často dotýkají nebo přímo zabývají křesťanstvím. Je tomu tak proto, že křesťanství jako jeden z vícera jazyků víry, umožňuje snadněji o některých věcech mluvit. Berte to, prosím, jako pozvání, jako jeden z možných způsobů nahlížení.

Otázky spojené s  vírou nosí kdekdo v  hlavě, ale umět o  nich psát nebo se dobře ptát, to už tak samozřejmé není. A  to ani pro redakci časopisu. Přesto se nám zdá, že je to téma důležité, a proto jsme se rozhodli, že do tohoto dobrodružného podniku přeci jen půjdeme a uvidíme, zda si na něm nabijeme nos či zda se nám nakonec povede přinést nové myšlenky, nápa-

V časopise najdete ale také mnohé jiné. Hned z  kraje inspiraci pro váš kmen (Králičí den), jak se dá s R&R pojmout téma původu jídla a  žití v  extrémnějších podmínkách. Spoustu konkrétních námětů na činnost najdete i  v  článku o  Dni zamyšlení (Šance změnit svět), o využití projektů v kmeni či v oddíle

(Proaktivně, progresivně, projektově!), o  tom, jak využívat vychytané internetové aplikace (Internet ve službách skautů) nebo například o  tom, co všechno se dá vidět a dělat při výletu na Broumovsko (Broumovsko, kraj barokních věží). A  nakonec ještě jedna výzva na závěr. Protože spolupracovníků nikdy není dost, mrkněte se na stranu 35, kde najdete, v čem byste nám mohli pomoci. Za nabídky budeme rádi. S přáním dobrého počtení, J. Foto: (B.) 3

R O V E R I N G

KRÁLIČÍ DEN ZAKUSIT EXTRÉMNĚJŠÍ PODMÍNKY

Jsme malý roverský oddíl z  Ostravy a  nevyznačujeme se ani přípravou věhlasných akcí ani nadměrnou sebeobětující pomocí. Zdravé jádro tvoří šest členů kolem sedmnácti let, kteří převzali žezlo po předchozí roverské generaci. Valnou většinu času věnujeme oddílové činnosti, protože je to potřeba a  protože nás to baví. Ale ne, není to tak, jak to vypadá. Samozřejmě děláme i spoustu echtovních roverských aktivit. Krom toho, že nesmíme chybět na žádných větších celorepublikových akcích, tak jsme se podívali taky na Intercamp do Belgie nebo na  islandské či finské Roverway. Každým rokem se účastníme Kapky a  nedávno jsme zorganizovali pro ostatní ostravské rovery sázení stromků v CHKO Poodří.

Zahajovací akce Letošní zahajovací akci jsem měla na  starost já, ale i  přes tuto rutinu se pro mě stala letos výzvou. Chtěla jsem, abychom si vyzkoušeli alespoň chvilku žít v extrémnějších podmínkách, aby4

ROVERSKÉ KMENY A DRUŽINY

chom se zamysleli nad otázkou obživy a  nad tím, že není vždy jednoduché sehnat jídlo, a že se dá z přírody dost čerpat a  z  mála vykouzlit dobré jídlo. Důležité také bylo zamyslet se nad původem jídla, který je dnes díky konzumní společnosti, ve které se k  nám vše dostává v  plastikových obalech a ne-li už přímo jako polotovar, značně zkreslený.

Příprava na vzácnou návštěvu Ráno bylo podzimní a  chladné. „Píseň bohů“ vzbudila šest spáčů a  neznámá postava je vyzvala, aby vše a  všeho zanechali a vydali se na cestu do země zaslíbené. A tak se vydali na pouť, hladoví, bez ničeho a  doufali, že na konci cesty bude to, co každý z nich ve svých myšlenkách hledal, to, co momentálně postrádal. Po nějaké době, jež se zdála věčností, prošli kamennou branou. Slunce už stálo vysoko a oni se ocitli na místě. Byli uvítáni v kraji, jenž se jim měl stát domovem a  bylo jim představeno místo na vzdá-

leném pahorku, kde stál oltář s  křížem. Toto místo bylo zdejším bohům nejblíže, na tomto místě bohové naslouchali, odpovídali a  konali. Ale na toto místo se muselo také pravidelně docházet, předkládat obětní dary a  naslouchat jejich rozmarům. Při prvním setkání s  bohy se poutníci dozvěděli o  jeskyni, která se má stát jejich útočištěm. Jediné, co jim však bránilo k jejímu osídlení, byla kletba, kterou byla jeskyně obtěžkána. Před dávnými časy přišla o duši a nemůže tak poutníky přijmout pod svou ochranu, ledaže by někde našli pramen s živou vodou a naplnili s ní její studnu. Poutníci tak učinili a  jeskyně se rozzářila. „Tak tady budeme žít“, pomysleli si osvoboditelé a  pohlédli do dáli na  špičky stromů a na hory za horizontem. Ani se nestačili pořádně zabydlet, když jim bylo sděleno, že chvíli po západu slunce má dorazit velice vážená návštěva a  že je na  nich, aby ji přivítali a  uhostili. „Uhostit…“, zamysleli se poutníci, „…ale čím, vždyť sami jsme dnes ještě nejedli“. Postupně se však dozvěděli, že nedaleko se nachází mlýn, ve kterém je možné získat mouku, že na severu je solná jeskyně, že na poli lze najít brambory, že zelenina se dá sehnat na určených souřadnicích, že i  „tři zakletí bandité“ od hladu pomůžou, že droždí na sloupku zapomněl potulný básník a  že jeskyně vědění poví i  to, co neví. Navíc všude kolem toho roste. Každou věc však obraceli v rukách a  přemýšleli, zda alespoň trochu utišit svůj prázdný žaludek nebo řádně pohostit a přivítat příchozí. A tak ubíhal den, až se v  odpoledních hodinách sešli opět na místě bohům nakloněnému. „Tento kraj neoplývá bohatstvím pouze rostlinným“ pravila bohyně, „ale i zvěře je zde hojnost“ a „hosté masitou stravu milují“ dodala a podala nevěřícím smrtelníkům živého králíka. Králík se překvapeně koukal na poutníky a poutníci se koukali na králíka. V jejich pohledech se zrcadlilo spousta otázek vedoucích ke chvíli rozhodnutí, která musela přijít, což všichni

R O V E R I N G

věděli. Opravdu ho musíme zabít? Mám až tak velký hlad nebo to musím udělat proto, že se to očekává? Očekává se to? Lidi to kdysi dělali… Lidi to přece do teď dělají! Maso mám rád, ale opravdu to bylo kdysi tak živé a  roztomilé? Vždyť vlastně ani nepotřebujeme jíst. Ale pokud to budeme chtít udělat, budeme to umět? Kdo to udělá? Jak se to vlastně dělá? … Jedině na tuto poslední otázku znala jeskyně vědění odpověď. A  tak se poutníci po dlouhém přemítání rozhodli … Noc v jeskyni byla chladná, oči se zavíraly, žhavé uhlíky ještě doutnaly. Průhledem jeskyně byly vidět hvězdy a  skoro kulatý měsíc. Skoro kulatý a nedokonalý jako my sami. A pomíjivý, jako náš život. Ale při ohlédnutí stále na svém místě, stejně jako každý rover ve svém kmeni a jako každý zážitek v našich vzpomínkách. Sylva Švihelová (23 let), Ostrava

Akce vznikla v rámci RLK Rovel, http://rovel.skauting.cz

Foto: Janek Dočekal – Lupen INZERCE

JUN SHOP.CZ 100% skautský obchod

JSME TU PRO VÁS JIŽ DVACET LET Kompletní skautský sortiment i velký výbŖr vybavení do pŜírody nakoupíš Krojová halenka krátký rukáv vyrobeno v ČR

651,- Kč*

Zákaznícká karta

JUN

výhodnŖ v kamenné prodejnŖ JUNu nebo na www.junshop.cz

Krojová halenka dlouhý rukáv vyrobeno v ČR

698,- Kč*

Díky JUN kartø šetþí již pþes 290 stþedisek. A co to Vaše? *cena platí po uplatnøní JUNkarty s 5% slevou

NAJDI SI NÁS NA

U a získej další výhody

Prodejna: Haškova 7, Praha 7, [email protected]É , tel.: 77KMENY 3 29A4DRUŽINY 840 (STS)

5

R O V E R I N G

ŠANCE ZMĚNIT SVĚT Zní to asi tak trochu jako z pohádky. Pro někoho je to možná „sisyfovská práce“, pro ty optimističtější „běh na dlouhou trať“ a pro některé každodenním chlebem – a nemusí ani vědět, že něco svými činy mění. A protože se blíží 22. únor, věnujeme tento článek Dni zamyšlení. Není to tak dávno (2009), co se WAGGGS rozhodl pro tento tradiční svátek zavést témata týkající se nějakého světového problému, kterým se ten rok věnuje OSN – jde o tzv. Millenium Development Goals (MDG), neboli rozvojové cíle tisíciletí. Tato témata se řeší po celý rok. Na rok 2013 spadají dvě MDG – cílem je zredukovat úmrtnost matek při porodu až na jednu čtvrtinu a umožnit všem možnost zdravého těhotenství a  porodu, a  snížení úmrtnosti dětí mladších pěti let. Letošek je zaměřený na několik zemí, z  každého regionu byla zvolena jedna: Irsko, Jordánsko, Malawi, Pákistán, Venezuela. Statistika je neúprosná, matek zemře za rok na 287 000 (během těhotenství či porodu) a dětí 7,6 milionů, a to kvůli nedostatečné hygieně, péči a  znalostem. My v České republice jsme zvyklí jak na kvalitní péči o matku a dítě, tak na jejich nízkou úmrtnost, která je mimochodem jedna z nejnižších v Evropě, a proto je pro nás těžké si uvědomit, že by to mohlo být jinak. V  roce 1932 byl odsouhlasen vznik „World Thinking Day Fund“ (WTD Fund) – fondu, jehož účel je podpořit rozvojové země a  dát jejich skautům možnost pokračovat v  práci a  jednat o  problémech dané země. Po celém světě fungují skauti jako hybná síla a  odvádějí ohromný kus práce, což jim WTD Fund umožňuje – podporuje neformální vzdělávání, projekty a růst organizace. Zde je několik příkladů, na co poputují peníze z fondu tento rok: • V  Jordánsku zdraví matky a  dítěte ovlivňuje více faktorů, od sociálních (dívky se vdávají v nízkém věku, násilí) po výživu. Projekt jordánských skau-

6

ROVERING ZA OBZOREM

tů je zaměřen na vzdělávání veřejnosti ohledně ochrany zdraví matek a dětí. • Malawi zase bojuje proti těhotenství u mladých dívek, které čelí mnohonásobným problémům, jako jsou nedostatečné vzdělání pro dívky a následná negramotnost, vdávání v příliš mladém věku a posléze porod. • Každých dvacet minut zemře v Pákistánu jedna žena ve věku 12–49 let, z jedné pětiny kvůli komplikacím během těhotenství a porodu. Díky grantu budou pákistánské skautky vypomáhat v 500 rodinách a  s  pomocí specialistů budou vzdělávány v oblasti ochrany zdraví. • Ve Venezuele je jedním z hlavních důvodů mateřské úmrtnosti chybějící přístup ke zdravotnickým službám. Skautky využijí grant ke vzdělávání mladých dívek o zdravých a zodpovědných vztazích. • I v zemi nám tak blízké jako je Irsko dle statistiky k roku 2010 umírají 4 děti na každých tisíc zdravě narozených. IrPokud se se svojí družinou, oddílem nebo sami chcete věnovat těmto tématům blíže a splnit tím podmínky pro nášivku, můžete si tyto balíčky stáhnout na: http:// wagggs.org/en/news/22120. Obě příručky jsou přeložené na www.skaut.cz/mezinarodni, kde můžete najít i témata z minulých let. Chcete přispět do fondu? Peníze věnované tomuto účelu podpoří rozvoj v chudších zemích. Kdyby každý skaut věnoval jednu britskou penny, vybralo by se na 2 miliony liber – s tím by se už dalo něco dělat! www.worldthinkingday.org/ en/donatenow

ské skautky grant odmítly s tím, že jsou země, které peníze potřebují víc a rozjely na vlastní náklady několik projektů.

Jak se zapojit? K  letošnímu Dni zamyšlení byly zveřejněny dva balíčky aktivit, do kterých můžete zapojit svou družinu či oddíl. Nicole Hovorková – Niki (21 let), České Budějovice

• Porovnávání zdraví matek z celého světa (družinová aktivita): každý rok se WAGGGS na Den zamyšlení zaměřuje na jednu zemi v každém regionu. Přečtěte si o zemích, kterým se věnuje letošní téma, najděte si na internetu, jak je na tom vaše země s úmrtím matek a s nezletilými matkami a porovnejte si údaje. Zjistěte, v čem a proč se liší. Zjistěte si, jak tyto problémy ostatní země řeší. • Výroba pohlednic: použijte vlastní fotky či různé techniky ruční práce k výrobě pohlednic, které pak můžete použít k prodeji. Na každou přidejte poznámku o Dni zamyšlení. Peníze utržené za prodej věnujte fondu. • Ukaž to: udělejte výstavu či prezentaci fotek z vaší komunity – zobrazení toho, co je dobré pro zdraví matek a co jim naopak ztěžuje život. Šiřte obrázky s ostatními, vysvětlete komunitě, jak by zlepšení mohlo mít dopad na chudobu, genderovou rovnost a životní prostředí. • Můžete se také zapojit do světového zasílání pohlednic: http:// www.mythinkingday.com

R O V E R I N G

PROAKTIVNĚ, PROGRESIVNĚ, PROJEKTOVĚ! JAK NA PROJEKTY V ROVERSKÝCH SKUPINÁCH „Tak do čeho se letos pustíme?“ běží nejspíš hlavou nejednomu z  vás, když listuje v novém diáři. Schůzky, vandry, na léto nějaká expedice, hmm, klasika. Chtělo by to atraktivní myšlenku, zapojit všechny v kmeni, dělat něco smysluplného… Co takhle napřít síly do nějakého projektu? V Roverském programu je projekt definován jako komplexní a strukturovaný celek, do jehož přípravy a plnění se zapojí větší skupina, jejíž členové budou mít různé funkce při řešení jednotlivých úloh. Potřebujete tedy tým, který někdo povede a ve kterém bude mít každý své místo, a problém, který si rozplánujete tak, abyste ho projektem vyřešili. Mezi neméně důležité vlastnosti projektu patří, aby řešil problémy či úkoly, které mají smysl, vycházejí z  vašich potřeb a  zájmů a  souvisejí se životem. Nejde jen o  výsledek, ale i  o  proces, kterým se k  výsledku dostáváme a  díky kterému se mnohé naučíme. Ke slovu přijde týmová práce stejně jako samostatnost, skupinová i  individuální odpovědnost, globální pohled, tvůrčí přístup… Nu řekněte, nezní to takhle pohromadě jako dokonalý prostředek k oživení činnosti vaší roverské party? Jak tedy na to? Na úplném začátku vždy stojí podnět neboli rozhodnutí, co, proč a  jak byste chtěli zrealizovat. Můžete se chopit zajímavého nápadu z  dřívějška, anebo na to jít systematicky a začít třeba analýzou potřeb vašeho kmene, střediska, místa, ve kterém žijete apod. Až budete mít před sebou jasný úkol, přichází na řadu plán, jak ho řešit. Chrlte nápady, kreslete si myšlenkové mapy (graficky uspořádaný text s  vyznačenými souvislostmi, příp. doplněný o obrázky, symboly apod.), hledejte ověřené i neokoukané možnosti řešení. Využijte toho, že máte

různé znalosti a  zkušenosti a  společně dokážete nevídané věci. Rozdělte si zodpovědnosti, vytvořte harmonogram, nezapomeňte, že můžete potřebovat nějaký materiál a také si co nejkonkrétněji definujte, co je cílem projektu, ať v praxi poznáte, zda už jste skutečně se vším hotovi.

leným kmenem, prezentujte na webu, co zajímavého jste díky projektu podnikli. Nejen, že se vaší práci dostane náležitého ocenění, ale také si procvičíte své prezentační dovednosti. Až budete mít vše za sebou, přichází čas sednout si nad horkým čajem či jiným nápojem dle ročního období a pustit se do hodnocení. Co se vám podařilo a co byste příště vylepšili? Běželo vše dle původních očekávání? Jak jste si poradili s problémy, které se v průběhu vyskytly? Co vám práce na projektu přinesla, ať už jako skupině či jednotlivcům? A co dál – máte chuť pustit se do dalšího projektu?

Až budete mít před sebou plán postupu (který je důležitý také proto, abyste si na konci mohli říct, které kroky vedly k výsledku a které se vám vydařily méně a proč), pusťte se do samotné realizace. Soustřeďte se na práci ve skupině, buďte optimističtí a  kreativní! Vše nepoběží podle plánu a nejspíš budete muset i  trochu improvizovat, i  to je však důležitá schopnost, ve které je dobré se cvičit. A  nezapomeňte, že součástí realizace bývá i  prezentace výsledků. Vyžádejte si místo na střediskové radě, porovnejte dosažené úspěchy se spřáte-

Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra (31 let), Praha instruktorka RVLK Rovel + Foto: Jiří Eitler Projekty jsou nedílnou součástí vůdcovské zkoušky na Rovelu+. Chceš se pod vedením zkušeného patrona pustit do projektu, který ti přinese vůdcovskou kvalifikaci? Zkus, zda ještě máme volná místa! Více na http://rovel.skauting.cz či mailu [email protected].

Několik nápadů pro inspiraci: Uspořádejte střediskový rádcák Zrekonstruujte klubovnu Poznejte ČR v rámci expedice Vytvořte nový web kmene Připravte celotáborovou hru pro oddíly Zrealizujte sérii besed s lokálními osobnostmi Vymyslete, jak znovu zapojit bývalé členy střediska

ROVERSKÝ PROGRAM

7

R O V E R I N G

INTERNET VE SLUŽBÁCH SKAUTŮ TIPY NA ŠIKOVNÉ APLIKACE PRO VÁŠ KMEN ČI ODDÍL Internet, to není jen křižovatka, email a modrá lišta. Jsou zde i tisíce aplikací zdarma, které vám mohou pomoct.

Sdílejme! Potřebujeme si v kmeni nebo v oddíle nasdílet více souborů a mít je neustále aktuální? Použijme Dropbox.com. Když si nainstalujete tento program, vznikne složka a  cokoli do ní přetáhnete, se sesynchronizuje s  mobilními zařízeními (PC, net, telefon), podpora pevné linky zatím neexistuje. Jako základ jsou k dispozici 2 GB volného místa, které lze snadno i zdarma rozšiřovat. Alternativou může být služba Disk od Googlu, SkyDrive i Box.com. Může se nám hodit i sdílení polohy, kde se nacházíme. Pomocí Google Latitude můžete vidět, kde se nachází vaši přátelé. Vhodné především pro hry či sledování skupinky skautíků, která bloudí a netuší, že vy víte, kde se nachází. Zkuste se podívat na evidenci členů, jak ji vyrobil bratr Pif. Zpracovává krom základních údajů i stezky, tábory či rodinné zázemí člena. Více na www.blanik.info/gskautis.

Spolupracujme! Vytvářejme věci společně. Mějme přehled o tom, v jakém stavu jsou naše sny a  plány, sdílejme inspiraci. Na adrese Mindmeister.com můžete vytvářet a sdílet myšlenkové mapy či plány. Mapy lze stahovat a nahrávat, ve free verzi je ale omezený počet online map zdarma. Zajímavou službou je web Trello.com. Jde o  pomyslný stůl, kde máte složky a  v  nich karty. Přemísťováním karet a  další činností můžete vytvořit velice zajímavé místo pro sdílení nápadů, inspirací a sledování stavu věci. Služba je prostá, ale geniální. 8

HOMO TECHNICUS

Internet se přesouvá do rukou. Aplikace, které skauti ocení, najdeš v blogu bratra Fleka na goo.gl/aGQP6 (pozor na velká a malá písmena – za lomítkem: malé a, ostatní písmena velká).

Pokud chcete ostatní úkolovat a sledovat, jak úkoly plní (kdo by to nechtěl!), zkuste Do.com. Jde o  task manager, který vám možná pomůže udělat pořádek v úkolech. Alternativou můžou být weby jako Wunderlist.com či Todledo. com. Připadá v úvahu i skvělý Any.DO či standartní Google Task. Za zmínku stojí i tuzkaapapir.cz. Možná vás to tvrdě zasáhne, ale Facebook není jen o sdílení fotek z koupelny. Dá se na něm i pracovat. Vytvořte si vlastní interní a  uzavřenou (!) skupinu. Sdílení pro mail maličkostí, hlasování (stop doodlu), události, přehled o čtenosti. Nově můžeš získat účet u Googlu na doméně skaut.cz/skautka.cz. K tomu Dokumenty, Weby, Skupiny, Kalendáře a emaily, samozřejmě. Víc na goo.gl/71Ysa.

Pokud je vám skupina malá, zkuste Yammer.com. Jde o obdobu Facebooku, ale můžete si snadno měnit barvu horní lišty. Navíc, Yammer je stavěn pro firmy. Vše sdílíte jen ve vlastní síti. A místo přátel jsou tu kolegové.

Publikujme! Chceme-li něco vyvěsit na web, máme řadu možností. Základem jsou Google Weby (součástí Apps Junáka s  větším prostorem), alternativou může být Wordpress. Ať už jako služba nebo jako redakční systém vhodný k nainstalování na vlastní web. Zajímavé jsou i  služby Tumbrl.com či Posterous.com, které jsou spíš obdobou Bloggeru. Pokud na web chcete přidat počítadla, online monitory a  další, zkuste Miniaplikace.blueaboard.cz. Chcete-li seriózní statistiky se vším všudy, pak je tu Google Analytics.

Mrkněte na dobryweb.skauting.cz

Krom webů často můžete i  něco prezentovat. PowerPoint je standard, Prezi.com je kouzlo. Vytvořte si online prezentaci, ze které se vám zatočí hlava. Doslova. V  článku jsem se zabýval především méně profláknutými weby. Ty standardní (Google, Doodle, Mapy atd.) najdete v  článku na Teepkovi. Díky za pomoc Pifovi, Alešovi, Jámovi a Orlovi – bratrům geekům. Vojta Petr – 22 (let), Praha Googler, kameraman, fotograf, IT hračička, hrdý Černošípák, čerstvá posila Oikosu a šéfredaktor webu Teepek.cz

Mrkněte se do dubnového čísla (2012) Skautingu na stranu 16 ;-). Najdete tam článek On-line nástroje pro oddíl. Inspirace není nikdy dost!

KOŠE Z PROUTÍ NA MÍRU DO KLUBOVNY Pletené košíky je sice možné koupit v nákupních řetězcích, ale pojďte si je sami zkusit vyrobit. Na míru, barevně sladěné a hlavně s otiskem práce našich rukou. Získáte originální koše, procvičíte trpělivost a zručnost. A také si během této několikahodinové práce můžete dlouze povídat…

Košíkaření není příliš složité, ale pokud jste ještě nikdy klasický koš nepletli, doporučuji nahlédnout do některé knížky o košíkaření, nebo na různé rukodělné internetové stránky, kde naleznete základní postupy. 06a

R O V E R I N G

06b

ké dřevěné desky (necháme si v prodejně nařezat přesné rozměry nebo si je nařežeme sami, můžeme také využít různých zbytků). 3 Vrba potřebuje dlouhé namáčení. Čas je závislý na šířce proutků, na jejich stáří. Počítejte raději s dvěma hodinami u tenkých a půldnem u větších. 4 Na deskách si vyměříme vzdálenosti jednot01 livých prutů. Rozestup závisí především na síle 07 vrby, u tenčích prutů je to asi okolo 4 cm. Pokud si 1 Objednáme vrbu. Vrba má na rozdíl vyměříme vzdálenost užší než by bylo potřeba, koš se nám bude sám přirozeně při pletení rozšiřovat, od dostupného a uživatelsky jednoduchého což ale nemusí být na škodu. rozšířeného pedigu několik výhod. Jednak je možné sehnat vrbu pocházející z místních 5 Ruční vrtačkou vyvrtáme díry. Jejich velikost nebo středoevropských zdrojů a jednak vrba záleží na tloušťce vrby. je přirozenější a krásnější než technicky zpracovaný pedig z jihovýchodní Asie. Za to 6 Natřeme sololit vodou ředitelnou barvou nás ale čeká více námahy, delší namáčení a necháme zaschnout (z obou stran). Většinou je a větší nebezpečí praskání proutků a velmi vhodné provést dva nátěry. 08a často je budeme muset nastavovat. 7 Do připraveného dna zastrkáme stejně dlouhé 2 Rozmyslíme si, jak velké koše by se proutky. Při jejich stříhání (zahradními nůžkami, nám hodily. Nakoupíme sololit nebo tenkleštěmi) počítáme výšku koše + 10 cm spodní okraj + 10 cm obyčejný horní okraj.

08b

U spodního okraje proutek zvenku opřeme okolo následujícího a za další založíme/zapřeme. Tímto způsobem obkroužíme celé dno. 8 U pletení z proutí se vyplatí vyplétání pomocí 08c tří proutků. Za tři stojící proutky založíme tři volné proutky, první položíme přes další dva a založíme za čtvrtý stojící tak, že proutek směřuje opět směrem ven. Takto tři proutky střídáme, až 02 vypleteme postupně celý koš. Když proutek skončí, zastřihneme jej a nastavíme novým v místě, kde se starý opírá o stojící proutek.

Koš budete během pletení muset namáčet. Sololit se snažte namáčet co nejméně, kroutí se. 03

Jednoduchou uzavírku vytvoříme podobně jako jsme tvořili spodní stranu koše. Proutek ohneme za následující a za další zapřeme. Z knížek můžeme nastudovat i různé pletené ozdobné uzavírky.

TIP!

Mnoho radosti z pletení z vrby! 04

05

Pro snadnější udržení tvaru si můžeme z kartonu vyrobit pomocnou formu, podle které koš oplétáme.

(B.)

TVOŘENÍ

9

R O V E R I N G

SCÉNÁŘ = JÍZDNÍ ŘÁD AKCE Pojmy jako dramaturgie, scénář, režisér si většina z nás spojí s divadelní či filmovou tvorbou. Co se však pod těmito slovy skrývá, podíváme-li se na ně z hlediska skautské, roverské (či jakékoliv zážitkové) akce? V minulém čísle byla řeč o tom, jak využít zážitek. Teď si společně ukážeme, co by nám mohlo pomoct s přípravou akce tak, aby byl náš záměr úspěšný. proč se akce má vůbec konat. My, organizátoři, bychom v tom měli mít jasno. Existují jistá dramaturgická pravidla, nástroje či zásady, které nám mohou při výběru a řazení programů pomoct (viz. rámeček). Ovšem nemusíme se jimi řídit vždy. Slovy Oty Holce: Můžu zařadit cokoliv kamkoliv, ale musím vědět proč. Dobrý scénář má hlubokou vnitřní logiku. Programy v něm nejsou umístěny podle toho, kam se právě vešly či jak nás napadaly, ale naopak. Mají návaznost na činnosti předcházející, stejně jako jsou následovány dalšími ději s  jistým záměrem. Jsou té správné délky a jsou to právě ty pravé programy pro to, aby mohly co nejlépe naplnit náš organizátorský cíl. Je dobré mít na paměti, že i  z  kvalitních, osvědčených programů se dá udělat „blbá“ akce, bez nálady a spádu. Aby se z  připravované akce nestalo drama, tragédie či fraška, aby vše zůstalo v naší (organizátorské) režii a abychom dosáhli vytčeného cíle, právě proto je dobré věnovat pozornost dramaturgii akce, tvorbě scénáře akce a konečně také režii akce přímo v jejím průběhu.

3. předložit programy v  pravý čas a ve správné kombinaci

Z pohledu zážitkové akce je dramaturgie v jistém smyslu umění, v němž jde o to

Pořádáme-li v kmeni, oddíle či na středisku nějakou akci, pravděpodobně už víme, pro koho bude, s kým ji budeme připravovat, jak dlouho bude trvat, kde se bude konat a  jak bude zajištěna (finance, materiál, strava, zdravotník,…). Nevíme-li to, je třeba si na tyto otázky odpovědět dříve, než začneme s  prací dramaturgickou (výběrem a  sestavováním programů). Právě výše uvedené podmínky (a  nejen ty) totiž zásadně ovlivňují výslednou podobu akce. Jak již bylo naznačeno, dramaturgie akce je samozřejmě podmíněna cílem akce, tím,

1. namíchat takový programový koktejl, který bude chutnat všem, tzn. na jedné straně povede k  naplnění záměrů akce a na straně druhé bude vyhovovat mentalitě a zájmům účastníků (tedy nebude jednostranný, ale naopak pestrý) 2. vybrat nejvhodnější a  nejúčinnější programy pro danou akci (v souvislosti např. s níže uvedenými podmínkami) 10

ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA

Ota Holec, klasik zážitkové pedagogiky, říká: Dramaturgie je metodou, jak vybírat a poté seřazovat jednotlivé programy a další děje do času, který má akce k dispozici, s cílem dosáhnout co nejlepšího účinku.

Rizika akce Při plánování akce a výběru programů bychom se také měli zamyslet nad možnými riziky akce jako celku i  riziky jednotlivých činností, které chceme zařadit. Měli bychom si rozmyslet, jak se zjištěnými riziky naložíme. Zda rizika poneseme a program zařadíme, zda zvolíme náhradní variantu či podnikneme preventivní opatření, abychom riziko snížili.

Čím začít… Při tvorbě scénáře (programové tabulky) je výhodné začít obecnou kostrou s  vyznačením času příjezdu a  odjezdu účastníků, času jednotlivých jídel a  dalších „jistých“ programů, jako je např. budíček, večerka nebo pravidelná společná reflexe. Do takto připraveného rámcového scénáře pak

R O V E R I N G

podle vnitřní logiky akce skládáme jednotlivé programové bloky. Zahájení a  ukončení akce se vyplatí věnovat zvýšenou pozornost.

Být připravený, ale nenechat se spoutat Je nanejvýš vhodné mít scénář hotový ještě před začátkem akce. Ale zrovna tak je vhodné a  potřebné nenechat se připraveným scénářem na akci úplně spoutat. Je třeba umět reagovat na momentální situaci, která často do našeho ideálního plánu (připraveného scénáře) zasáhne. Mějme na paměti, že je třeba zareagovat na to, co se aktuálně děje a  podle toho jízdní řád akce upravit. Například si asi rozmyslíme zařazení na pozornost náročného programu, shledáme-li, že většina účastníků je natolik unavená, že usíná při jídle…

Mysleme na komfort Na závěr malé připomenutí: Neměli bychom zapomenout na zajištění určitého komfortu účastníků i  organizátorů (např. strava, ubytování), neměli bychom opomenout čas, který účastníci potřebují sami pro sebe (např. pro vstřebání získaných informací), čas, který má skupina sama pro sebe (v němž se např. formují vztahy ve skupině), ale také čas, který mají sami pro sebe organizátoři. Jak již bylo uvedeno v  minulém čísle v  článku o  zážitkové pedagogice, akce nekončí odjezdem účastníků či uložením materiálu organizátorů, ale zhodnocením naplnění jejího cíle. A navíc, chystáme-li se v  organizátorské (a  dramaturgické) činnosti pokračovat, je velice užitečné si zaznamenat, co se nám na akci povedlo, ale také co se nepovedlo a proč, abychom se chyb mohli příště vyvarovat. Zdenča Pušová (30 let), Praha, článek byl zpracován za pomoci materiálů z ILŠ Ejhle 2009

Dramaturgické nástroje, zásady a pravidla lze nalézt např. v těchto knihách: HORA, Petr. Prázdniny se šlehačkou. Praha: Mladá fronta, 1984. HOLEC, Ota. Instruktorský slabikář. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 1994.

Nebo v tomto časopise: Gymnasion, časopis pro zážitkovou pedagogiku, Prázdninová škola Lipnice

Téměř doslovný přepis kapitoly o dramaturgii z knihy Prázdniny se šlehačkou lze nalézt na: http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/dramaturgie/ 107-dramatizace-akce.html http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/o-programu/ 108-rezijni-triky.html

Foto: Jakub Pejcal – Boby

ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA

11

R O V E R I N G

ABY NEPROHRÁVALI STÁLE TI SAMÍ ANEB PROČ SE O TO SNAŽIT A JAK NA TO JÍT VE SVÉM ODDÍLE Říká se sice, že každý je v něčem dobrý, každý je na něco šikovný, ale v  praxi se setkáváme s  tím, že to není tak úplně pravda… V oddíle máme děti bystré a šikovné, které vyhrávají vědomostní kvízy, sportovní soutěže, jsou nejlepší v kimovce i ve vázání uzlů, jsou i vtipné a oblíbené. Ale na druhé straně je tu zpravidla i dítě nebo děti, které v ničem zvlášť nevynikají, jsou neobratné, pomalé nebo nechápavé. Při hrách i dalších oddílových aktivitách se pak celkem snadno může stát, že takové dítě opakovaně končí na spodních příčkách. To samozřejmě vede ke špatnému pocitu ze hry nebo dokonce ze členství v oddílu obecně. Dítě, které se opakovaně setkává s neúspěchem, se utvrzuje v  přesvědčení, že nic neumí, nic nedokáže, za nic nestojí. Na své neúspěchy si zvyká a  pak je i předem předpokládá, nevěří si, bojí se výzev a úkolů, straní se kolektivu. Odborněji bychom to pojmenovali jako pocity méněcennosti, špatné sebehodnocení, negativní obraz sebe sama. Jako ti, kteří se občas nebo pravidelně zapojují do přípravy a  vedení programů pro děti, si musíme uvědomovat, že děti si názor na sebe vytváří nejdřív podle toho, jaký názor na ně má autorita (rodič, učitel, vedoucí), ve starším věku skautů a skautek pak podle názoru, který na jeho osobu mají jeho vrstevníci. Díky tomu máme velkou příležitost bludný kruh přetnout. Můžeme svým chováním vytvářet atmosféru, ve které je každý člověk uznán a ceněn ne pro to, co dokáže a vykoná, ale proto, že už jen jako člověk/individualita má svou obrovskou hodnotu. Můžeme také u dětí, které jsou méně úspěšné a tedy méně oceňovány, aktivně hledat příležitosti k pochvale a uznání. Třeba takové situaci

12

ODDÍL PRO VŠECHNY

i napomoct – vytvořit příležitost, ve které dítě bude moct vyniknout, a pak být pochváleno, zažít tolik důležitý úspěch. Při hrách můžete využít několik tipů, které umožňují výhru bez ohledu na výkony dětí: a) nemusíte ve všech hrách hodnotit děti ve srovnání s  ostatními, můžete použít hodnocení ve vztahu k  nim samým, resp. k  jejich minulým výsledkům – viz výše v  textu o  tom, jak si děti vytváří názor na sebe sama podle hodnocení od autorit nebo vrstevníků; b) zařazujte i  kooperativní hry, kde je kladen důraz na spolupráci, společnou radost ze hry a  vyhrává celá skupina, když splní společný úkol; c) dbejte na pravidelné obměňování skupin, aby nedocházelo k tomu, že i ve skupinách budou vyhrávat stále ti stejní; d) zařazujte do programu cíleně také hry, ve kterých vyhrává náhoda (např. kostky – kdo nahází víc bodů, apod.).

Při všech hrách klaďte důraz spíš na samotné potěšení ze hry, než na výkony a výsledky. Vždyť o to nám jde především, aby hra děti bavila a cítily se spolu dobře, ne už tolik o to, jestli vyhraje Dušan nebo Tygr… Tým odboru Skauting pro všechny

E-learningový kurz Skautingu pro všechny: Tento text je ukázkou z připravovaného e-learningového kurzu odboru Junáka Skauting pro všechny. Kurz bude určen všem, kteří pracují s dětmi ve skautských oddílech a bude se věnovat tématu, jak v oddílech cíleně vytvářet prostředí, které je otevřené pro všechny děti a ve kterém se všechny děti mohou cítit dobře. Kurz bude spuštěný v průběhu jara 2013. Aktuální informace o něm a o možnosti přihlásit se do něj najdete na stránce http://spv.skauting.cz.

„Všem lidem jsou vlastní dvě protichůdné tendence, které určují výši jejich nároků na vlastní výkony. Předně jsme skoro všichni vedeni touhou vyniknout mezi ostatními lidmi. Jistou míru sebeúcty a sociálního uznání potřebuje každý člověk, jinak trpí pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Tato potřeba sebeúcty a vyniknutí nutí nás (ovšem ještě vedle jiných motivů), abychom si své cíle stavěli co možná nejvýše, abychom tvrdě pracovali a cenili si více výsledků dosažených perným úsilím. Na druhé straně si však přejeme vyhnout se neúspěchům, které nás srážejí a ubíjejí. A proto si opět vybíráme nároky dostatečně nízké, abychom si zajistili jejich splnění a prožívali co nejčastěji zdar. Na tom, která z obou tendencí převládá, záleží, jak vysoko si bude člověk stavět své nároky. U většiny lidí to bude někde uprostřed – ani příliš vysoko, ani příliš nízko.“ (MATĚJČEK, Zdeněk. Člověk známý, neznámý. Praha: Mladá fronta, 1959, s. 182)

R O V E R I N G

SMÍ SKAUTI MLUVIT SPROSTĚ? ZAMYŠLENÍ NAD 10. BODEM SKAUTSKÉHO ZÁKONA „Skaut je čistý v  myšlenkách, slovech i  skutcích,“ praví 10. bod skautského zákona a skoro každému se hned vybaví Mirek Dušín. Ze sprostých slov zná jen „himbajs šůviks“ a „plantážníci“ a nikdy by ho ani ve snu nenapadlo zabít komára, natož udělat ještě něco horšího. No – pěkné, ale lehce naivní, že? Přes všechna podobná klišé si ovšem myslím, že tato literární postava (stejně jako mnoho dalších foglarovských hrdinů) skutečně může být při plnění 10. bodu skautského zákona zajímavou inspirací. Jen ta čistota spočívá úplně v něčem jiném. Vzpomeňme třeba na příhodu ze stínadelské trilogie, v níž Rychlé šípy vyhodí bez milosti z  klubu Červenáčka, jelikož získají mylný, avšak opodstatněný dojem, že je zradil a  vynáší informace nepřátelské straně. Po nějaké době a jistých

peripetiích se všechno vysvětlí a Červenáček je s oboustrannou radostí a s plnou důvěrou opět přijat zpět. Je to nenápadná příhoda, ale ledacos z onoho čistého myšlení, slov a skutků v sobě obsahuje. Jde totiž o to, jak podobná věc probíhá mnohem častěji: i přes faktické vysvětlení na jedné či obou stranách zůstane hořkost z nespravedlnosti a nikdo už na nějaké velké přátelství nemá chuť. Třeba proto, že si to lidé nevyříkají nebo proto, že se vzájemně neomluví nebo proto, že zkrátka ztratí důvěru. Foglar nám nabízí jinou, mnohem hodnotnější variantu, která ovšem vůbec není automatická ani snadná. Kluci projevili schopnost uvědomit si svou chybu a veřejně ji přiznat, následně si odpustit a na velké neporozumění a nespravedlivé obvinění vlastně zapomenout.

V  tom je, zdá se mi, ukryta ona čistota: ve schopnosti vidět, a pak taky připustit si k tělu pravdu, přestože jde třeba proti mým představám a  usvědčuje mne z  chyby. I kdyby Mirek v tu chvíli pronesl něco ve stylu: „Ty vole, já jsem to posral. Měl jsem tě za hajzla, ale byla to blbost,“ nic zásadního by to na čistotě toho momentu nezměnilo (i když se asi shodneme, že inteligentní člověk by zřejmě našel i vhodnější slova…). Podobné příběhy mi vždy nasadí brouka do hlavy: „A jak jsem na tom já? Dokážu se přátelit s člověkem, kterého jsem z jakéhokoli důvodu neměl v  lásce, když se ukáže, že byl můj obraz zkreslený nebo že se dotyčný změnil?“ No, asi si dovedete představit, jak mi to báječně jde. Ale už na tom dělám! (C.)

KŘÍŽOVKA 1. Bakelitové vozidlo 2. Had 11 3. Pivní přísada 4. RAM, ROM, DDR, HDD a v mozkové kůře 5. Nad hlavou laso, u pasu kolt, pod botami prach 6. Obvyklé ohraničení pozemku 7. Materiál získávaný z kůry jednoho z dubů 8. Jemná textilie a autor textu naší hymny 9. Běžný nástroj smrtky 10. Trhavina ze Semtína 11. Tělocvičné náčiní a hospodářské zvíře 12. Autor opery Věc Makropulos 13. Emanuel i lišaj smrtihlav 14. Nejchladnější místo v domácnosti 15. Citoslovce nůžek 16. Jediná opice žijící v Japonsku 17. Sopečné sklo

ZAMYŠLENÍ

13

R O V E R I N G

BROUMOVSKO, KRAJ BAROKNÍCH VĚŽÍ Broumovsko je romantický kraj na severovýchodě Čech, kopcovitá krajina skýtající spoustu skalních zákoutí, malebných vísek, tajemných poutních míst, barokních kostelů a kaplí… Práce však bylo mnoho, času mu zbývalo jen pomálu. Co za svého života Kryštof nestihl, dokončil jeho nejlepší žák, syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Vyrazíte-li na výlet do Broumova, návštěvu kláštera byste rozhodně neměli opomenout. A  nebudou-li vaši malí svěřenci či kamarádi z kmene fanoušky architektury a průvodcovských výkladů, určitě je nalákáte na prohlídku vambereckých mumií, které se nacházejí v  klášterním podzemí. Kromě několika barokních kostelů se v Broumově nachází ještě jeden unikát sakrální architektury, kterým je hřbitovní kostel Panny Marie, nejstarší dřevěný kostel ve střední Evropě. Údajně ho nechala postavit pohanská šlechtična, která na tomto místě přijala křest. Kostelu věnovala svou perlovou čelenku, kterou spolu s dalšími zajímavými exponáty můžete zhlédnout v městském muzeu. Nedaleko Broumova se nachází další městečko spojené s  Dientzenhoferovým jménem – i  Police nad Metují se může pochlubit klášterem, jehož úpravy měl slavný architekt ve své režii. A zajisté nejen mladší věkové kategorie zaujme místní muzeum známé stavebnice Merkur.

Stopy víry

Broumov Srdcem Broumovské kotliny je malé městečko ze 13. století, o jehož rozvoj se zasloužili břevnovští benediktini. Jejich působením, zejména v  18. století, nabyla okolní krajina duchovního rázu, jímž je prodchnuta dodnes. 14

KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI

Tehdy se totiž hlavním architektem broumovského opatství stal slavný mistr barokní architektury Kryštof Dientzenhofer, kromě jiného autor přestavby břevnovského kláštera v Praze. Podobného úkolu se mu dostalo i  v  Broumově, kde se zhostil návrhů na přestavbu Broumovského kláštera.

V  okolí Broumova se rozprostírá několik malých vesnic, jejichž dominanty utvářejí malebné kostelíky. A  až na jeden jsou všechny navržené Dientzenhofery. Tomuto komplexu venkovské sakrální architektury z období baroka se říká „broumovská skupina“. Ty od Dientzenhoferů se nacházejí v  Bezděkově nad Metují, Božanově, Heřmánkovicích, Otovicích, Ruprechticích, Šonově, Verné-

řovicích a  Vižňově. Záměrem bylo vytvořit jednotně koncipovaný celek se správou v  Broumově tak, aby pohledové dominanty chrámů navazovaly na  strukturu vesnic, cest a  krajiny. Oba Dientzenhoferové se museli vypořádat se dvěma velkými omezeními, kterými byla jednak ekonomická situace v pobělohorské době, jednak nízká úroveň místních řemeslníků. S těmito problémy se však vyrovnali s elegancí, jež přísluší velkým tvůrcům. Všechny vynikají spojením jednoduchosti a nápaditosti, jež se projevuje zejména v půdorysu lesní kaple Hvězda, kde je dnes restaurace, a jejíž návštěvu můžete spojit s výletem Broumovskými stěnami. Ačkoli kostely přečkaly téměř tři stovky let ne zrovna poklidných dějin, s  poklesem víry a  kulturněhistorické odpovědnosti vůči kulturnímu dědictví bojují dnes o holý život. Mnohé z  nich zásadním způsobem chátrají, zatéká do nich, jejich interiéry se živí nelítostná dřevomorka. Je zajisté lehké svést vinu na minulý režim, nicméně po dalších dvaceti letech již „demokratického chátrání“ se tyto dominanty, jež celým generacím byly symbolem domova, rozpadají místním před očima. Na  poslední chvíli se nyní farnost snaží získat dotace na opravy, a místní obyvatelé tak před sebou mají nesnadný úkol.

Skály, skály… Asi před sto miliony let se moře postaralo o  vznik jedné z  geograficky nejkrásnějších oblastí na území Čech. Broumovské stěny, Teplicko-adršpašské skály, Křížový vrch a Ostaš jsou dnes rájem horolezců a vhodným místem pro dobrodružné výlety. Vydáte-li se na cestu za poznáním broumovských památek, nezapomeňte s  sebou vzít kolo či lezecké vybavení, neboť nejen duchovními stavbami, ale i přírodními krásami vyniká Broumovsko. Viktorka Hlaváčková (23 let), Praha/Východní Čechy

R O V E R I N G

Tipy: www.klaster-broumov.cz – Broumovský klášter http://tinyurl.com/afansn6 – článek o chátrání kostelů broumovské skupiny www.merkurpolice.cz – Muzeum Merkur Police nad Metují www.adrspach.cz/priroda/index.html – příroda Broumovska

Ubytování: www.chata.webz.cz – skautská chata na Janovičkách (vesnice nedaleko Broumova), v okolí krásná příroda, poblíž sjezdovka a lanové centrum www.autokemp.wz.cz – kemp blízko vstupu do Teplicko-adršpašských skal www.dokempu.cz/kempy/cr/kralovehradecky-kraj/teplice-nad-metuji/ kemp-camp-kamenec-360 – kemp v Teplicích nad Metují na úpatí kopce, na jehož vrcholu stojí zámeček a zřícenina hradu Bischofstein

Sport: www.hkostas.cz/umela-stena.php – lezecká stěna Ostaš http://tinyurl.com/a28zsgy – lezecká stěna Broumov

Tipy pro roverské skupiny: • Než vyrazíte na Broumovsko, zkoukněte společně krátký pořad České televize o unikátních broumovských statcích: http://tinyurl.com/bzkjmz7 a inspirujte se k vymýšlení originální strategické hry (vaše nápady Kmen rád otiskne;-) • Broumovsko je ideální místem pro službu: navštivte třídírnu vyřazeného oblečení, kterou sbírá Diakonie Broumov a nabídněte svou pomoc; ozvěte se místním ochranářům přírody; ozvěte se místnímu knězi, vaše ruce a mysl ke společnému dílu jistě ocení; vyhledejte majitele některého ze statků, v létě je to ideální příležitost ke službě; domluvte se s Centrem pro rodinu Broumov a připravte pro místní děcka akční program • Uspořádejte večerní čtení o Dientzenhoferech, v knihovnách je k dispozici mnoho zajímavých a inspirativních knih (M. Vilímková – Stavitelé paláců a chrámů, knihy M. Horyny atd.) • Navštivte někoho z místních a nechejte si vyprávět o tom, jak místo vypadalo dřív, jaký tam byl život apod. – stačí se projet nebo projít po kraji, někoho ochotného jistě najdete

http://taborjanovicky.cz/LC/index2. html – lanový park Janovičky

• Pozvěte si odborníka na Sudety, sociální vyloučení a další aktuální témata týkající se kraje a uspořádejte povídání s ním pro sebe nebo jako veřejnou debatu

http://lyzovani.infocesko.cz/content/ kladske-pomezi-lyzarsky-areal-janovicky.aspx – sjezdovka Janovičky

• Domluvte se s polskými skauty (mají to kousek!) a uspořádejte společnou výpravu

www.skikamenec.cz1.cz – sjezdovka Teplice nad Metují

• A samozřejmě – vyrazte do kraje a společně ho poznávejte

www.adrcentrum.cz – lanové centrum Adršpach

Foto: Michal Sedláček

KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI

15

R O V E R I N G

JAK SI VYBRAT PONOŽKY V kultovním filmu Forrest Gump pronesl poručík Dan během scén války ve Vietnamu památnou větu: „ponožky jsou to nejdůležitější, co si můžete vzít za války do džungle“. Neplatí to však jen za války, ale v každé situaci, natož pak na výpravě a při pobytu v terénu. Ačkoliv se říká, že základem všeho jsou dobré boty, sebelepší boty bez vhodných ponožek jsou k ničemu. Do trekových bot jsou samozřejmě nejvhodnější termoponožky (nazývané též trekové ponožky). Taková ponožka má několik základních úkolů, a to: • chránit nohu při chůzi v  botě proti otlakům, puchýřům a odřeninám • odvádět pot • regulovat teplotu (aby nám při nízkých teplotách nebyla zima a při vysokých horko) • omezovat zápach

sům a  horolezecké jsou zas maximálně lehké a prodyšné. Liší se též i v použitých materiálech – od klasických vlněných přes bavlněné až po moderní směsné materiály či jen umělá vlákna. Každý má svou výhodu i  nevýhodu. Tradiční vlna může kousat, špatně se tvaruje a ponožky jsou vcelku velké, těžké a neforemné. Nicméně, ještě před 10–20 lety se jiné ponožky v pevných botách či kanadách

Přírodní materiál či umělá vlákna? Dle použití se ponožky dělí na cyklistické, trekové, lyžařské, horolezecké, běžecké… Liší se samozřejmě svou konstrukcí a  termoizolací. Cyklistické ponožky bývají perfektně padnoucí, spíš nízké a  dobře odvádí pot, lyžařské zas dobře izolují. Běžecké lépe chrání proti otře16

NA CESTÁCH

Pár rad na závěr V případě ponožky do pohorek je podstatné, aby vám ponožka dobře padla, držela přes nárt a patu. Lem u kotníků by neměl tlačit a tím omezovat krevní oběh (což pak brání termoregulaci), šev u špičky by měl být plochý a ušitý tak, aby netlačil v botě. Chcete-li ponožky do pohorek, měly by být o něco vyšší než samotná bota, aby se tolik neshrnovala a  netlačila kolem kotníků. Pozor si dejte na podkolenky, aby nebránily krevnímu oběhu, v  podkolení jamce se to stane snáze než u  kotníku! Na spaní je zas vhodné mít ponožky spíš volnější, které budou dobře držet teplo.

Hlavním rozdílem oproti obyčejné ponožce je to, že je speciálně vytvarovaná tak, aby dobře držela na noze. Kombinací různých typů vláken a  úpletu je možné vytvořit dobře sedící ponožku, která perfektně obemkne nohu, neshrnuje se přes nárt, netlačí kolem kotníků, a tudíž drží dobře i v botě. Různé typy použitého materiálu odvádí pot a zároveň izolují. I když mám pocit, že v dnešní době se to s vývojem termoponožek dost přehání, některé vlastnosti jsou přece jen důležité. Ponožky, podobně jako spacáky, se dělí v principu do tří kategorií: • letní • zimní • celoroční

mám o této funkci jisté pochybnosti. Bohužel cena ponožek ne vždy přímo odráží kvalitu. Mnohdy jsou ponožky vyrobené na zakázku pro outdoorové výrobce dražší než ponožky ze sériové výroby a rozdíl je pouze v barvě a vyšitém logu.

nenosily, a  ve stejných ponožkách byly dobyty mety jako Jižní pól či Mount Everest. V  dnešní době populární vlna Merino je velmi příjemná, ponožky však často obsahují i  směsi s  polyamidem či jiným umělým vláknem. Jejich cena je však vysoká (cca od 300 Kč výš). Nejčastěji bývají ponožky vyrobené z bavlny a polyamidu, elastanu či jiného umělého vlákna v různých poměrech a cenově jsou mnohem dostupnější (cca od 75 Kč). Umělé vlákno jim dodává pevnost, pružnost a funkčnost. Někdy ponožky obsahují též ionty stříbra, které by mělo mít antibakteriální účinky, ačkoliv osobně

Ponožky nejsou nepromokavé. Základem je mít nohy v suchu. Není od věci nosit náhradní ponožky v batohu a je-li potřeba, tak je vyměnit. U nás doma se letos ježíšek vytáhl a nadělil nepromokavé ponožky s membránou. Nicméně dobré ponožky dobře odvádí vlhkost od nohou i rychle schnou a mírné namočení ani nepocítíme. Není dobré spát ve stejných ponožkách, ve kterých jsme celý den chodili. Dejte svým nohám i ponožkám možnost se vyvětrat. Ponožky se v obchodech těžko zkouší, více než kdy jindy je dobré se zeptat svých kamarádů, jak jsou s těmi svými spokojeni. (Šum) Foto: Jakub Pejcal – Boby

R O V E R I N G

SLIBUJEŠ JEN JEDNOU… JAK NA SKAUTSKÉ PRINCIPY V ODDÍLE

O abstraktním konkrétně Povinnost k  Bohu, povinnost k  jiným a  povinnost k  sobě – tři základní kameny skautského hnutí, které jsou obsažené ve skautském slibu, zákoně a  hesle, jsou společné všem skautům světa a přítomné v každodenní činnosti všech oddílů. Jak s nimi ale pracovat a vysvětlit je dětem tak, aby jim porozuměly? Jak pomoct tomu, aby děti věděly, co vlastně při skládání skautského slibu slibují? Myšlenky obsažené ve skautském slibu, zákoně a  hesle mohou mít velmi abstraktní podobu, jak je tedy nabídnout dětem, které abstraktním pojmům rozumí nejdříve na počátku skautského věku (cca 12 let), některé i později?

Se skautskými principy se dá pracovat 2 způsoby: • během každodenní činnosti oddílu • ve speciálních, tematicky zaměřených programech

Skautské principy každý den Skautské principy přibližujeme dětem každý den, aniž bychom si to možná plně uvědomovali. Představujeme je svým chováním, dobrým příkladem, vedením dětí k  tomu, aby vzájemně spolupracovaly, respektovaly se, pomáhaly si. Pracujeme s nimi také tím, že dětem poskytujeme zpětnou vazbu, upozorňujeme je vhodně na jejich ne-

dostatky a  vybízíme je k  jejich zlepšování a  snad ještě více vyzdvihujeme jejich přednosti a  přínos ostatním. Děti se tak skautským principům učí aktivně, nápodobou. Kromě obvyklého jednání s  dětmi, dávání vlastního příkladu atd., realizujeme také spoustu programů, které nejsou primárně zaměřeny na uvědomění si a chápání skautských principů, ale přesto jsou v nich obsažené – např. různé charitativní sbírky, ekologické projekty a  další aktivity, kdy vedeme děti k aktivnímu přístupu k okolnímu světu, vnímavosti vůči okolí… Skautské principy jsou zkrátka ve skautské výchově přítomny neustále, aniž by se na ně přímo upozorňovalo nebo se o nich mluvilo.

ODDÍL

17

R O V E R I N G

Tematicky zaměřené programy Před tím, než budeme přemýšlet o tom, jak budeme pracovat se skautskými principy, bychom si měli uvědomit, pro jak staré děti bude program určen, a tomu ho především přizpůsobit. Jinak zkrátka budeme mluvit se světluškami a vlčaty a jinak se skauty a skautkami. Jak můžeme tedy například dětem skautské principy přiblížit? Každý bod zvlášť Vymysleme pro každý bod slibu (sami nebo společně s  dětmi) nějaký úkol, jehož splnění daný bod nějakým způsobem naplňuje. Úkoly by měly být úměrné věku dětí. Například pro světlušky by úkoly mohly vypadat třeba takto: Slibuji, že se budu snažit:

• světluška je pravdomluvná – úkol: vzpomenout si s ostatními světluškami, kdy se jim nepodařilo mluvit pravdu a proč • světluška je poslušná – úkol: vzpomenout si, kdy byla doma neposlušná a kdy byla poslušná a  jaké mělo její chování následky • světluška pomáhá jiným – úkol: pomoct s  něčím jiné světlušce, pomáhat doma mamince • světluška je statečná a  veselá – úkol: zúčastnit se noční hry a zúčastnit se družinové hry, která se dříve osvědčila a světlušky pobavila Úkoly mohou být samozřejmě různé, pro každý bod se jich dá vymyslet mnoho, je dobré si také všímat, jak jednotlivé body korespondují s  principy. Obdobně lze vymyslet úkoly týkající se slibu vlčat a skautského slibu.

Hledat nejvyšší Pravdu a  Lásku – úkol: vybrat si jinou světlušku a tu něčím potěšit, dělat dobré skutky.

Povídka nebo film

Být prospěšná své vlasti – úkol: vymyslet, s čím by světluška mohla pomáhat doma, přírodě, městu – realizovat něco samostatně nebo společně

Se skautkami a skauty si můžeme přečíst povídku nebo se podívat na film, kde jedinec bojuje za své ideály proti druhým. Existují například texty

INZERCE

18

A zachovávat zákony světlušek.

o skautech, kteří bojovali za své ideály během 2. světové války nebo v období socialismu, vhodná je třeba i  zfilmovaná povídka Jana Drdy Vyšší princip a spousta dalších. Besedy, diskuze Pozvěme do oddílu pamětníka, který byl skautem v dobách totality, a poslouchejme jeho vyprávění a  skautům dejme možnost ptát se na to, co je zajímá, vést diskuzi. Pozvat můžeme i bývalého člena oddílu a poslouchat, jak skautská léta ovlivnila jeho další život – profesi, rodinu, pohled na svět. Diskutujme také se skauty, jak se slib a  zákon prakticky odrážejí v  jejich životech, bavme se o  konkrétních událostech, nejen teoreticky o  tom, co si lze pod jednotlivými body a  principy představit. Výstavy, památníky, divadlo Můžeme navštívit tematicky vhodnou výstavu či památník nebo se vypravit do divadla na představení, které se věnuje potýkání se s vlastními i celospolečenskými ideály. Můžeme s  tím pak pracovat podobně jako s  povídkou nebo filmem.

Scénky Přiblížit skautský zákon ostatním mohou také samy děti prostřednictvím vlastních scének. Rozdělíme děti do malých skupin a každá dostane za úkol ztvárnit jeden konkrétní bod zákona. Po předem daném čase na přípravu děti ukazují scénky ostatním, například u ohně nebo jako součást večerního programu. Pokud neprozradíme dopředu, co která skupina ztvárňuje, mohou to ostatní děti hádat. Stezka Pro starší skauty lze také připravit stezku se svíčkami či „stanovišti“, kde by u každého světýlka (zastavení) byl uveden citát vztahující se nějak k  principům skautingu nebo samotný bod slibu či zákona, důležité hodnoty nebo další podněty k  zamyšlení. Na konci stezky by měli účastníci získat prostor v klidu zpracovat vlastní dojmy ze stezky. Na co nezapomenout Součástí debat nad slibem, heslem či zákonem by mělo být (především u starších dětí) i zamyšlení nad problematičností některých bodů (kdy je například dobré některého bodu neuposlechnout, jestli je vhodné za určitých okolností lhát…) – zkrátka učit se zaujímat k věcem okolo nás kritický postoj, zvažovat různé aspekty dané věci, přijímat zodpovědnost za vlastní rozhodnutí… Závěrem každé aktivity by měla proběhnout reflexe a  nějaká forma hodnocení aktivity, její podoba a  míra záleží na věku dětí. Dětem i nám pomůže zpracovat právě získaný, nový prožitek.

Samotný slibový večer Samotný slibový večer je moment, který je asi nejsilněji spjat se skautskými principy. Je to večer posvátný, často spojený s různými očekáváními do budoucnosti nebo naopak s bilancováním minulosti. Význam slibu pro každého slibujícího bývá spojený i  se zážitkem z  vlastního

slibového večera, jde o  zážitek silný a natrvalo uchovaný v paměti. Proto by se jeho příprava neměla zanedbat. Slibový večer by měl být obřadný, spojený s oddílovými zvyky a rituály, každému slibujícímu by se měla věnovat zvláštní pozornost – jak před slibem samotným a během slibu, tak i po něm.

Jakých programů zaměřených na skautské principy jsem se v družině či oddíle účastnila? … atd.

R O V E R I N G

(K.) Foto: archiv autorky

Začít u sebe

Kam dál

Abychom dětem mohli přibližovat ideály, na kterých je skauting postaven, zabývat se s dětmi slibem, heslem a zákonem, měli bychom k  nim sami zaujmout nějaký postoj, zamyslet se nad jejich významem pro nás, nad tím, jak se odráží v našich životech, v čem a kdy mohou být pro nás problematické…

http://krizovatka.skaut.cz/ databaze/databaze_programu/ vyhledat-program – databáze různých programů různorodého zaměření, které jsou navázané i na práci se stezkou. Obsahuje i programy vhodné pro práci se skautskými principy.

Proto, než si příště půjdeme s  dětmi povídat o  skautských principech, udělejme si chvíli čas jen pro sebe a  sami a  v  klidu si nad nimi chvíli nerušeně přemýšlejme.

ZAJÍC J. A KOL. Kdo jsem. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, TDC, 2008 – metodická příručka Jiřího Zajíce – Edyho a kol. o práci s touto oblastí stezky.

Podněty k vlastnímu zamyšlení Vnímám všechny tři principy jako stejně důležité? Jestli ne, tak jak bych je seřadil/a? Co je pro mě nejvyšší Pravda a Láska? Jak skautské principy ovlivňují můj život? Jsou nějaké oblasti, kterých se dotýkají nejvíc nebo naopak nejméně? Dá se zpětně zjistit nějaký moment, od kterého se skauting pro mě stal životním stylem a ne jen zájmem? A je tomu tak vůbec? Vzpomněl/a jsem si někdy na skautský slib, zákon či heslo v průběhu běžného dne a  v  jakých situacích se to stalo či stává? Mohly by skautské principy někdy posloužit i špatně (mohly by být například zneužitelné), nebo ne? Mám rád/a tradice a rituály? Proč ano nebo ne?

ZAJÍC J. A KOL. Nikdy nekončící dobrodružství – metodický průvodce rozvojem duchovního života. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, TDC, 2006 – obsahuje podněty jak pro vlastní duchovní rozvoj, tak podněty pro práci s dětmi všech věkových kategorií. ZAJÍC J. A KOL. Myšlenkové základy skautingu. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, TDC 2001 – jeden z dílů edice Vůdcovská zkouška. MAREK J. Po stopách junáckých myšlenek. České Budějovice: Vavéha, 1991. HÁJEK P. Nad slibem vlčat. Plzeň: Tomáš Pokorný – Elektron (53. oddíl Šedá Střela Plzeň), 1997. HÁJEK P. S vlčaty krok za krokem rok za rokem. Liberec: Skauting/Skautské prameny, 1996.

ODDÍL

19

A K T U A L I T Y

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM Buď připraven, buď v obraze! Informuj, inspiruj, sdílej a  využij RS informačních kanálů na sociální síti! http://www.facebook.com/r.a.r.cr a http://www.facebook.com/rovertymRO.

Mikulášský víkend 2012 30. listopadu – 2. prosince 2012, Praha: Opět proběhl tradiční mikulášský víkend pro R&R. V pátek bylo možné navštívit Komponovaný večer nebo se zúčastnit festivalu Polibku múzy a vyhlášení soutěže, obě na téma Vzory. V sobotu proběhla série přednášek známých hostů v rámci Mikulášského semináře pod tématem V zrcadle (jací jsme, po čem toužíme, v čem jsme jiní). Taneční večer ve víru zábavy i tance potěšil jistě každého příznivce společenské zábavy a na závěr celého víkendu byla možnost zúčastnit se Filmové neděle.

Rozbalte si vánoční dárek od skautIS týmu! Je to celý balík profesionálních služeb Google Apps for Education (dále jen „GA“) pro všechny členy Junáka úplně zdarma! Součástí služeb GA Junáka jsou E-mail (Gmail; s  aktuální kapacitou 25  GB), Disk a dokumenty (Google Drive; on-line úložiště souborů s aktuální kapacitou 5 GB + editor dokumentů Google Docs), Skupiny (Google Groups for Business; rozesílací seznamy, konference a  webové diskuze), Weby (Google Sites; nástroj pro  snadnou tvorbu webových stránek), Kalendář (Google Calendar). Protože zavedení není snadné a projekt je velmi rozsáhlý, aktuálně spouštíme první část, která má již svou podporu ve skautISu a postupně ji budeme rozšiřovat. http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/7890rozbalte-si-vanocni-darek-od-skautis-tymu 20

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

Nový skautský bazar Na adrese www.bazar.skauting.cz se nedávno rozeběhl skautský internetový bazar. Můžete zde prodávat či nakupovat jakékoli skautské potřeby a vybavení. Bazar mohou skvěle využít zejména rodiče nováčků, protože nákup nového vybavení a  oblečení není levná záležitost a děti z něj navíc rychle vyrostou. Naopak pokud vaše skříň přetéká již nepoužívaným skautským vybavením, můžete je pomocí bazaru poslat snadno dál někomu, kdo je ještě využije.

Kapka 2013 v novém! Bude to nové, bude to super a  bude to pro dobrou věc! Rozšíří se možnosti, jak se do sbírky zapojit. Jako časově pevný pilíř formy sbírky zůstává umývání oken na benzinových pumpách. K  tomu přibude možnost zapojit se jakoukoli jinou aktivitou, ať je to ples, závod, hra, přehlídka, či jiná aktivita, se kterou můžou RS přijít. Například pořádá-li někdo ples nebo závod a má

s tím už nějaké zkušenosti – může takovou akci využít pro sbírku i v netradičním termínu. Jako příklad můžu uvést Netradiční ples, který probíhal v  létě v havajském stylu. KAPKA se mění, přichází do svého patnáctého roku života a  stává se z  ní rover plný nápadů, kreativity, nadšení a energie. To vše v duchu roverské služby a pomoci pro dobrou věc. V neposlední řadě nový koncept KAPKY hledá rovery a  rangers, kteří jí vtisknou novou tvář a provedou ji rokem 2013. Každý, kdo se chce zapojit, je vítán! Aktuální informace o  tom, kdo se hledá na pomoc, jaké jsou plány a aktuální stav, hledej na webu sbírky http://www.skaut.cz/kapka. Kontakty: Sid – [email protected], +420 731 225 732 (lad)

A K T U A L I T Y

Obrok 2013 už klepe na růžové dveře HUEG. Už jste to slyšeli? Challenge accepted? Frikulin? LOL? Cože? No přece Obrok 2013 v úžasném prostředí vodního hradu Švihov. Jako na hradě, jo? Přesně tak. Pro všechny rovery a rangers od patnácti let. Bude nás tam tisíc šest set: tisíc čtyři sta účastníků a dvě stě servisáků (ti se mohou hlásit až od osmnácti let). Důvodů, proč jet na Obrok 2013, je mnoho. Tím nejzásadnějším důvodem, proč tam vyrazit, je uvedení Roverského programu. Všechno si z něj můžete vyzkoušet, povídat si s jeho tvůrci, a když usoudíte, že to zvládnete líp – můžete navrhnout i úpravu. Samozřejmě vás ale neochudíme o programy, na které jste na Obrocích zvyklí. A co víc – můžete se těšit i na programy nové. Obrok 2013 se koná od středy 5. června do neděle 9. června asi třicet kilometrů od Plzně – v krásném prostředí vodního hradu Švihov. Účastníci to mají za 600 Kč a servisáci za 300 Kč. Víc na www.obrok13.cz.

stavují činy svých postav. Můžete se těšit na divadelní prostředí, angličtinu, 1. a 2. světovou válku, ale třeba i na kouzelníka. Na tábořišti budou dvě stage. Jedna pro ceremoniály, ale také pro kapely s nádechem rocku, ska, popu nebo punku. A bude se i pogovat. Ta druhá je tu pro vás! Máte kytaru? Stačí si sednout na podium a zahrát. Podobně začínal třeba Tomáš Klus nebo Xindl X. Kdo z vás skončí jako oni? Chybět nebude ani VAPRO. Workshopy, semináře, předváděčky, tvorby. Od všeho něco. Od šroubu k lokomotivě. Rozmanité tržiště činností, které si připravují samotní účastníci. To je Inspiro. Hrajete v oddílu oblíbenou hru, bavíte na táboře upraveným fotbálkem nebo máte vlastní formu MTV? Ukažte to.

A co všichni Frikulini na Obroku 2013 zažijí?

Kolik hráčů hraje velkou hru? Asi tak tisíc čtyři sta. To je podobně jako třeba ve hře World of Warcraft v pět hodin ráno. Čtrnáct set borců a borkyní pobíhajících po louce a servisáci, kteří jsou v pohotovosti.

Mrknou na vodní hrad Švihov a seznámí se s historií této památky. Překvapí je ale i prostředí hradu, které mohou znát i z televize? Fakt jo? No jasně, třeba z kultovní pohádky Tři oříšky pro Popelku nebo ze seriálu Borgiové.

Hele a znáte 4D Kino? No Hobit je ve 3D, ale 4D? Top Secret, jsou i věci, které se neprozrazují. Proto charakteristika této lahůdky bude něco jako Kinder Surprise. Ale bude to LEGENDÁRNÍ.

Opět ale všichni pomůžeme v duchu roverského hesla „Sloužím“. Kdo z vás už stavěl hrad? Sázel stromy na hradě? Natíral plot ve školce? Zničíme nejedny pracovní rukavice. Ale zahřeje nás dobrý pocit.

Pořád málo? Můžete se těšit na zamyšlení nad duchovnem, geocaching, diskuze, filmy, brandball, kinball, korfball, QR kody, růžovou barvu, krčmu, dvě čajovny, kavárnu a hlavně na přítomnost Frikulina.

Live Action Role Play, ve zkratce LARP. To je jeden z programových bloků, který je fungl nový. Je to forma hraní rolí, ve kterém živí lidé fyzicky svými činy před-

Pojď do toho!

Tým ObRoku 2013

www.obrok13.cz CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

21

A K T U A L I T Y

NADPIS ZMOCNĚNÍ MYSLI ROZHOVOR S LUCIÍ LAUDÁTOVOU – SMÍŠKEM A ANDĚLOU MATOUŠKOVOU – PODTITULEK ŘEHTAČKOU – DVĚMA SKORO-VÍTĚZKAMI POLIBKU MÚZY 2012 Smíšku a Řehtačko, co vás vedlo k vytvoření uměleckých děl do soutěže? Téma nebo ceny?

Řehtačko, umístila ses na třetím místě v kategorii „Výtvarno“. Co tvé dílo vyjadřuje a jak tě napadlo je vytvořit?

Jak se vám líbily workshopy v budově Právnické fakulty na festivalu Polibku múzy?

S: Obě jsme letos soutěžily na Polibku poprvé.

Ř: Zobrazuje jednotlivé vzory podstatných jmen, jak je známe z pravopisu, ztvárněné v  obrazech tvořených zmíněnými slovy. Nápad jsem dostala, protože jsem docela posedlá pravopisem. Jen je škoda, že jsem se nemohla zúčastnit soutěže o cenu diváků, protože jsem obraz zapomněla doma.

S: Nejvíc jsem ocenila Robotiku, kde jsme si mohly vyrobit brože, náušnice nebo sponky do vlasů z  PC součástek a zkusit si brousit do skla.

Ř: Tvoření byla davová psychóza. NĚCO se prostě zmocnilo naší mysli a nešlo odporovat :-).

Mimo jiné jste se podílely na filmu Projekce. Je pravda, že byl porotou nazván jako „laciná hříčka s elektronickou hudbou, spořiči obrazovky a projektorem“? S: Bohužel ano. Je to tím, že porota naše dílo nepochopila. Vznikalo náhodným natáčením během výpravy. Snímky jsme daly za sebe a vznikl film. Ř: Film nás stál jednu probdělou noc v Nymburce :-). Hlavní bylo, že jsme si užily jeho natáčení.

Lucie Laudátová – Smíšek: Dobrý vzor

22

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

Smíšku, ty jsi své dílo nafotila v Rusku a získalo nejen diváckou cenu, ale i druhé místo ve své kategorii. Opravdu ti stálo za to jet až do Ruska? A jak tvé dílo hodnotila porota? S: Fotku jsem nefotila se záměrem dát ji do soutěže, o té jsem se dozvěděla až potom. Ale nechtěla jsem se jako jediná od nás z družiny neúčastnit, tak jsem ji poslala.

Ř: Mně se ještě líbila výroba placek, protože to byla sranda a  mohla jsem bratrovi vyrobit placku k svátku.

Máte v plánu se další rok účastnit znovu? Ř: Anóóó! A  máme v  plánu vyhrát všechny kategorie! :-) Za rozhovor děkují Anna Radová – Netyka (22 let) a Kateřina Bartošová – Lotty (16 let), Čelákovice

Ř: A hodnocení je pouze mezi Smíškem a porotou.

Lucie Hyšková – Ropák: Kolejnice barev

CENA DIVÁKŮ:

byla nádherná, ale s  mým problémem mi vůbec nepomohla.

Vzory…? „Jako už jsem něco měl, ale nechtělo se v  tu noc vstávat a  ráno jsem to nevěděl…“, postěžoval jsem si svému alter-egu. „To máš jako dost špatný,“ vysmálo se mi. „Prosím tě, vždyť o  vzorech se dá psát dost a dost, neměl by ses soustředit pouze na tu jednu myšlenku. Nechalo by se toho napsat spoustu, třeba nějaké zamyšlení… a nebo, a to k tomu přímo vybízí, nějakej zajímavej popis..“ „No jo, jenže tohle bylo opravdu něco…. kdybych nebyl tak línej…,“ pronesl jsem a  opět jsem začal mlátit hlavou o  stěnu. Už opadala omítka a začínali bejt vidět cihly, jak často jsem to dělal… „Neblbni… Tak to bude horší…“, uklidňovalo mě moje alter-ego. Zkus spíš sednout za ten stroj a něco napsat!“ „Tobě se to řekne, ale ty to vymýšlet nemusíš…“ oponoval jsem. Už jsem se takto bavil hodně dlouho. V  létě jsem se dozvěděl téma Polibku múzy 2012. Vzory. V  tu chvíli mě ale nic nenapadlo. Řekl jsem si, že tomu dám čas a snad něco vymyslím. Časem ta myšlenka opravdu přišla, ale nedokázal jsem ji udržet. Od té doby jsem začal vést tento dialog se svým alter-egem, kde se ta myšlenka ztratila, případně co napsat. Moje alter-ego mi dokáže velmi často pomoct. Ale tentokrát ne… Tentokrát bylo snad bezradnější než já… „Jako je sice hezký,“ spustilo alter-ego a  vytrhlo mě z  myšlenek, „že ti Mike řekl už v  tom Finsku, ale stejnak ti to bylo úplně k ničemu…“ „ To bych se i docela hádal… Měl jsem na přemejšlení dost času…“, naštval jsem se a  odešel z  místnosti. Zamířil jsem ven a  koukal na oblohu. Ta sice

Problém s tématem vzory nastal opravdu už v  počátku, o  tom žádná. Jednoduchý to opravdu nebylo. Možná pro malíře, sochaře a podobně. Ale jak to maj pojmout literáti? Horko těžko. Existujou sice dvě možnosti… Jedna je popsat nějakej vzor, kterej se kdesi najde… Jenže to opisujete umění, které už někdo udělal, pokud jste to neudělal sám. Je to sice třeba nádhernej vzor, ale přece jen, je lepší se na něj koukat a přihlásit ho do výtvarna, než ho popisovat… To by jinak nedávalo smysl… Druhou možností je napsat o  nějakém tom vzoru. Míněno, že člověku jde něco příkladem. No, to je sice lehčí, za  to to asi bude dělat spousta lidí… Navíc, žádnej takovej vzor nemám… Tím se možnosti vyčerpaly a  já stojím ještě před začátkem… není ani z čeho vybírat… Když se slovo vzory prožene Googlem, tak se nic, co by člověka upoutalo, také nenajde… Vzory smluv atp. Nebo odkaz na vzory podstatných jmen… To už je zajímavější, ale opět ouha. Jediný, co se s tim dá dělat, je to, že je člověk napíše, nebo o  nich polemizovat… a to já moc nechci… Sečteno podtrženo, nezbývalo mi nic jinýho, než se vrátit a pokračovat v započatý diskuzi s alter-egem… Vstoupil jsem do místnosti a alter-ego už tam nebylo. Někam šlo, řekl jsem si a posadil se tam, kde před tím sedělo ono. Pustil jsem se do přemýšlení a oči mi padly na plazmatickou lampu, kterou jsem si přivezl z  Poitiers. Zapnul jsem ji… To, co vytvářela, mě bohužel nijak neinspirovalo, ačkoliv vzory vytvářela velmi pěkné. Ale v  tomhle případě to bylo hlavně na fotku… Nechalo by se tu vyhrát s  manuální expozicí…. Ale mým cílem je literárno, ne fotky.

Šel jsem si opět sednout, ale na jinou židli. Tentokrát jsem seděl naproti otlučené zdi…Budu jí muset opravit… někdy…časem… ale … teď… Úplně jsem se zarazil… Otlučená stále byla… ale něco se změnilo…

A K T U A L I T Y

Nad ní vyvěral nějaký pramen červené tekutiny, která tekla po stěně a  vyplňovala jednotlivé praskliny… V  prvním momentě jsem se lek, že snad krev nebo co… Došel jsem ke  stěně a  prostě tekutinu ochutnal. Byl to rajčatovej džus…. Kterej nesnášim… Koukal jsem na výjev jako na slitování boží. Za mnou se objevilo moje alter-ego. „Tak co tomu řikáš? Provrtal jsem stěnu a hadičkou jsem pustil džus… Koukám, že jsi ho i  stihnul ochutnat…“ „To jo… ale pořád tohle je spíš výtvarno…“ „Není, když to vemeš kolem a kolem. Zkus napsat návod k vytvoření. S ním se můžeš příhlásit rovnou do literárna a výtvarna… Protože pak každej může mít takový obrazec doma a  každej bude originál!“ Měl pravdu. Sedl jsem a začal psát. Jak si udělat zajímavý vzor, nesnadno a dlouze Když máte vztek, mlatťe hlavou o stěnu, dokud omítka není pořádně oprýskaná. Pozor, nesmí ale být vidět cihly. Poté provrtejte stěnu a hadičkou pusťte rajčatový džus nebo jinou barevnou tekutinu. A máte hotovo. Byly to sice jen čtyři řádky, ale dali mi přídně zabrat. Pořád to je literárno. Pořádně to je o  vzorech. Podmínky snad byly tímto splněny. Nezbývá mi už nic jinýho než to gramaticky vychytat, poslat, a pak vyrazit na Polibek múzy… Kdy vlastně, hergot, je? Jan Honza Jiráň

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

23

T É M A

Klášter Bohosudov Petr Mikšíček

Klášter Sázava Imrich Hornyák

www.klaster-sazava.cz

Klášter Plasy www.klaster-plasy.cz

Klášter Zlatá Koruna www.klaster-zlatakoruna.eu

24

T É M A

Klášter Sedlec

Klášter Králíky

www.sedlec.info

www.kraliky-klaster.cz

Opatství Porta Coeli Předklášteří u Tišnova

www.portacoeli.cz

Klášter Želiv www.zeliv.eu

Klášter Rosa Coeli Dolní Kounice

www.dolnikounice.cz

25

T É M A

PŘEKVAPIVĚ BOHATÝ SVĚT LETEM SVĚTEM STALETÍMI POHNUTÉ HISTORIE KLÁŠTERŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY zbožnosti, ale i  prestiže. Vznik klášterů často znamenal důležitý impuls v kulturním a hospodářském vývoji té které země, protože řády s sebou přinášely nové technologie a vědomosti a mnoho klášterů stavěli a zdobili přední architekti a umělci té doby. Ne všechny aktivity řeholních řádů však z dnešního hlediska hodnotíme kladně – např. podíl dominikánů na inkvizičních procesech a potírání kacířství. Tip na výlet:

Součástí klášterního areálu v Želivě je Trčkův hrad s velmi zajímavou historií: za 1. sv. války sloužil jako lazaret, v období komunismu pro internaci kněží a řeholníků a později jako součást psychiatrické léčebny

„Zdá se jim, že smutnými chodbami toho starého kláštera bloudí přesmutní duchové z mnichů dávno mrtvých. Již klapou jich kroky v  dřeváky obuté celami klenutými jak hrobka, již pochod nebožtíků těch k půlnočním orgiím s kostlivci míří.“ (Josef Váchal, Krvavý román) Málokdo si dnes nejspíš pod pojmem klášter představí to, co popisuje úvodní humorný úryvek z parodie na brakové romány 19. století. Mnozí z nás si však možná kláštery dosud spojují zejména s odloučeností a odříkáním (o žíněných košilích a půstech ani nemluvě). Někomu se může zdát, že do kláštera odchází jen ti, které život ve společnosti zklamal, případně ti, kdo se „opravdového“ života bojí nebo na něj „nemají“. Na následujících stránkách se pokusíme ukázat, že kláštery byly a dosud jsou součástí české kultury a historie a že řeholní život nemusí nutně znamenat únik před životem, ale naopak dobrodružnou cestu blíž ke světu a blíž k lidem. 26

Kláštery zakládané Myšlenka prostého, zbožného života bez rodinných závazků (v  tzv. „celibátu“) se v rámci křesťanství objevila už v prvních stoletích našeho letopočtu. Tento způsob života mohl mít dvě základní podoby – buď se mu dotyčný věnoval sám, tj. stal se poustevníkem, nebo vstoupil do komunity podobně smýšlejících věřících. Postupem času se tyto komunity začaly řídit soubory pravidel, jejichž autorem byla některá z významných osobností (sv. Benedikt, sv. Dominik, sv. Klára), a vznikaly jednotlivé řeholní řády, které se odlišovaly svými aktivitami, oděvem a  přísností životního stylu. Díky tomu, že řeholní řády nebyly většinou omezené na jeden stát a šířily se napříč Evropou i mimo ni, sloužily kláštery jako důležitý prostředek mezinárodní komunikace. Do  nových působišť přicházeli bratři a  sestry na pozvání panovníka či šlechty – zakládání a podpora klášterů byly symbolem nejen

mezi architektonicky významné kláštery otevřené veřejnosti patří např. Osek a Bohosudov (severní Čechy), Plasy a Kladruby (západní Čechy), Vyšší Brod a Zlatá Koruna (jižní Čechy), Broumov a Králíky (východní Čechy), Sázavský klášter a Kutná hora – Sedlec (střední Čechy), Hradiště v Olomouci, Dolní Kounice či Předklášteří (Morava), Třebíč a Želiv (Vysočina), Břevnov a Strahov (Praha). Podrobnější informace o těchto (a mnoha dalších) klášterech: www.atlasceska.cz/ praha/cirkevni-pamatky/klastery

Kláštery rušené Po období husitských válek, kdy byly mnohé kláštery vypleněny, a následném rozkvětu v  období baroka, přistoupil císař Josef II. k  rušení mnoha klášterů, které se nevěnovaly veřejně prospěšným činnostem (vzdělávání, péče o  nemocné), avšak jeho radikální kroky v tomto směru byly v pozdějších letech zmírněny. V devatenáctém století a v prvních třech desetiletích se kláštery v českých zemích těšily relativnímu klidu, který zásadně narušila nacistická okupace. Mnoho kněží a řeholníků se snažilo pomáhat odboji či obětem nacistického režimu, za což si vysloužili vězení, mučení či pobyt (a někteří i smrt) v koncentračních táborech.

T É M A

Tip na schůzku: diskuze o příbězích konkrétních lidí – obětí nacistického pronásledování (stránky Ústavu pro studium totalitních režimů, www.ustrcr.cz/cs/ rimskokatolicka-cirkev – např. Antonín Bořek-Dohalský, Štěpán Trochta, Emanuel Hanuš). Podrobný a vstřícně napsaný text o katolické církvi v období protektorátu včetně fotografií je zdarma ke stažení na portálu Moderní dějiny (www.moderni-dejiny.cz/clanek/ katolicka-cirkev-v-obdobi-protektoratu-odboj-a-utrpeni). Příběhy konkrétních lidí toho mohou o dané době prozradit víc než data bitev a přináší nový pohled na témata jako hrdinství, oběť či vlastenectví. Klášter Bohosudov

Kláštery pustnoucí Po skončení války měli řeholníci jen tři krátké roky na obnovu toho, co bylo zničeno za protektorátu – po komunistickém převratu r. 1948 se totiž katolická církev ocitla na seznamu úhlavních nepřátel nového režimu. V rámci „Akce K“ a  „Akce Ř“ se komunistická strana snažila zlikvidovat mužské i  ženské řehole, stejnému cíli sloužily i  vykonstruované politické procesy s  významnými osobnostmi řeholního života (www.ustrcr.cz/cs/machalka-a-spol), v nichž se odsuzovalo i k doživotnímu žaláři. Mnozí řádoví bratři a sestry tak šli doslova z jednoho lágru do druhého: pokud se jim podařilo přežít nacistický koncentrační tábor, mohli své zkušenosti „využít“ v komunistických věznicích či uranových dolech. Tip na výlet: nově otevřený „Památník obětem internace“ v bývalém klášteře v Králíkách – expozice pojednává o pronásledování řeholních řádů po r. 1948, představuje jednotlivé oběti, k vidění jsou osobní věci vězňů i sbírka cenností zabavených v klášterech. Samostatná část památníku je věnována táborům nucených prací a věznicím (http://pamatnik.militaryclub.info).

Tip na schůzku: promítání filmového dokumentu „Ztracená duše národa – Ztráta víry“ s diskuzí (viz. Kulturní střípky). Výbornými zdroji informací jsou i knihy Vojtěcha Vlčka – např. Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel: rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 1948–1989 či Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Část dokumentů z výstavy o perzekuci církve v letech 1948–1960, volně ke stažení v pdf: www.pronasledovani.cz/prochazkavystavou.html.

tické nadvlády odvykla mnoha hodnotám, které jsou řeholním společenstvím vlastní, např. komunitnímu smýšlení i  péči o  myšlenkové a  kulturní tradice. Jednotlivé řády se začaly adaptovat na nové podmínky (mj. na české ateistické prostředí) a  věnovat se aktivitám, které jsou jim nejbližší – salesiáni se zaměřují na  práci s  dětmi a  mládeží, boromejky na péči o nemocné. (jpp) Foto: archiv klášteru v Želivě a Petr Mikšíček Tip na schůzku:

Kláštery obnovené Po sametové revoluci se řeholní řády začaly do České republiky vracet či vycházet z nuceného ústraní. Počty bratrů a sester se již nikdy nevyrovnaly těm před II. světovou válkou a  do obrovských, navíc po léta zanedbávaných, zpustlých klášterů se vracely malé skupinky, jejichž velkou starostí často bylo, aby jim jejich příbytky (často kulturní památky zásadního významu) doslova nespadly na hlavu. Krom oprav hmotných čekala na bratry a  sestry spousta práce i  v  oblasti rekonstrukce duchovní a  společenské – česká společnost za desetiletí komunis-

podívejte se, zda se ve vašem okolí nenachází nějaký funkční klášter. Někteří z bratrů či sester by mohli být svolní k rozhovoru o své volbě životního stylu. Mnoho řeholních řádů se zabývá aktivitami, které jsou velmi blízké roverské službě (pomoc potřebným, obnova kulturních památek či práce s mladými lidmi) a možná by přivítaly pomoc, případně sdělily zajímavé zkušenosti. Zeptejte se! Některé kláštery nabízí i možnost krátkodobého pobytu v komunitě pro ty, kdo by si rádi vyzkoušeli, jak takový život vypadá nebo hledají šanci, jak se ztišit a zamyslet (např. www.klasterslany.cz/klaster či www.kapucini.cz).

27

T É M A

MÁ VÍRA ŠANCI?

Uvěřím, až se přesvědčím, tuto námitku často slýcháme, když je řeč o náboženství. Možná ji někdy sami vyslovujeme. Kdybychom se ovšem skutečně přesvědčili, tak už nepotřebujeme věřit. Pak bychom už věděli. Hrdě se bijeme v prsa a ukazujeme, že nejsme lehkověrní. Chceme důkazy. A přitom naprosté většině toho, co domněle víme, ve skutečnosti jen věříme. Jsou to informace z druhé ruky, získané ze školní výuky nebo z  četby knih, z  rozhlasu, televize a  internetu. Myslíme si, že něco víme o fyzikálních, chemických a  biologických procesech, ale většinou jsme asi nepodnikli příslušný výzkum a  nepřesvědčili se. Prostě pokládáme zdroje informací za věrohodné. Předpokládáme, že učitelé a autoři svou věc znají a nechtějí nás oklamat. Pak už záleží na tom, spokojíme-li se s tím, co přináší poznatky vědy, s holými fakty. Někteří chceme jít dál a ptáme se, proč to všechno je, jaký to má smysl a cíl. Oč v životě ve skutečnosti jde, co je 28

skutečně důležité. Na tyto otázky nám věda neodpoví, protože věda je skromná a  nenamlouvá si, že má odpovědi na všechno. Tyto otázky jsou filosofické a náboženské. Nemusíme být univerzitními odborníky na filosofii a přece můžeme o těchto otázkách přemýšlet. Musíme pečovat o  duši, jak říkával jeden ze zakladatelů Charty 77 Jan Patočka, abychom mohli pečovat o obec. Uvažujeme-li o  původu, smyslu a  cíli, o lidském směřování a hodnotách, těžko můžeme něco dokazovat, těžko se můžeme přesvědčit. Můžeme si vybrat, co nás inspiruje, která odpověď nabízí posilu, která nám dodává naději a odvahu k nezištnému jednání. Když takové odpovědi uvěříme, neděláme chybu. Nemusí to být naivita. I  tuto svou víru přece můžeme ověřovat. Kdyby nepřinášela pro život dobré podněty, můžeme hledat dál. V  našem prostředí má víra nejčastěji podobu víry křesťanské. Staví i dnes do středu dávnou postavu Ježíše, který žil v 1. století našeho letopočtu na území

dnešního Izraele a  Palestiny. Ukazoval životní cestu, kterou pak jeho žáci v dalších staletích nazvali humanismem. Je to úcta k životu, péče o život, ochrana života a jeho rozvoj. Patří k tomu zápas o svobodu a sociální spravedlnost, o nesnadnou kombinaci obojího. Některé z  nás od víry odrazuje to, jak se chovají jednotlivci a organizace, které se k  Ježíši Kristu slovně hlásí. Někteří raději zvolili ateismus. Přece se však otázka po smyslu v našem nitru ozývá, nenechá se zaplašit. Můžeme a nemusíme se někam zařazovat. Můžeme zůstat svobodní od dogmat a  náboženských autorit, a  přesto věřit. Můžeme nezávisle na organizacích prostě důvěřovat životu. Můžeme bez důkazů přijmout přesvědčení, že v životě o něco jde a že stojí za to, o to dobré v životě zápasit. Ivan O. Štampach, Praha Religionista, pedagog a autor mnoha odborných a publicistických textů Foto: (B.)

T É M A

KOUZLO SEBEUSKUTEČNĚNÍ HARRY POTTER V NÁS

Není příliš mnoho lidí, kteří by neznali Harryho Pottera. Toho využívá M. Jung v  knize, kterou vydal v  roce  2012

Portál. Autor pomocí příběhu Harryho Pottera přibližuje myšlenky týkající se seberozvoje každého z nás. Kromě první kapitoly, která shrnuje příběh Harryho Pottera, je v knize nabídnuto 9 hlavních témat, která se v příběhu o mladém čaroději objevují a která jsou tématy nejen Harryho, ale každého z nás. Jsou to témata dětství, významu fantazie, osobnostního vývoje, podobností a individuálních rozdílů mezi lidmi, dobra a zla v nás, významu „kouzel“, sebeuvědomování, důležitosti mýtů v našich životech a o lásce a přátelství. Výhodou knihy je zejména to, že autor přibližuje poměrně abstraktní témata na konkrétním příběhu Harryho, který čtenáři znají a  předkládaná témata tím mohou být pro čtenáře snáze pochopitelná. Jednotlivými tématy se mohl M. Jung zabývat i  podrobněji, přeci jen sedmidílná série nabízí spous-

tu podnětů ke zpracování. Na druhou stranu nezabředávání do velké hloubky může být pro mnoho čtenářů výhodou, možná to byl i záměr autora. Kniha není jen psychologickým výkladem příběhu Harryho Pottera, ale zabývá se i tím, čím je Harryho příběh užitečný dětem a  dospívajícím, jak jim může pomoct ve vlastním vývoji a nám dává podněty k sebeuvědomění, přemýšlení o sobě a rozvoji sebe sama. Kniha je vhodná nejen pro příznivce Harryho Pottera, ale i  pro ty, kteří přemýšlí o vlastním směřování, o sobě samých. A ve kterém věku se nás tato témata dotýkají víc než právě v  tom roverském. JUNG, Mathias. Kouzlo sebeuskutečnění. Praha: Portál, 2012. (K.)

INZERCE

29

T É M A

JÍT NEPROŠLAPANÝMI CESTAMI O OSOBNÍ CESTĚ VÍRY, POVOLÁNÍ JÁHNA A O TOM, JAK PEČOVAT O SPOLEČENSTVÍ Jsem přesvědčený o  tom, že asi každý člověk zažije v  životě to, čemu se říká duchovní zážitek. Hodně z nás ale nepotká někoho, kdo by mu to pomohl jako duchovní zážitek rozeznat. Já jsem to štěstí měl. Moji blízcí mi tehdy pomohli propojit se s něčím, co už ve mně vlastně bylo, s hlasem, který poukazoval na to nejdůležitější. ELVA FROUZ (44 let) žije se svou ženou a třemi dětmi na barokní faře v Holostřevech na Tachovsku. Provozuje zde duchovní, kulturní a vzdělávací centrum, vykonává povolání trvalého jáhna. Kromě toho učí společenské vědy a češtinu na Gymnáziu ve Stříbře.

Vyrostl jste v křesťansky založené rodině? Ne. Moji rodiče nebyli praktikující křesťané, i  když byli jako děti pokřtění. Myslím, že s křesťanstvím do styku příliš nepřišli. Jestli byli věřící, to je jiná otázka…

Jak se z vás tedy stal praktikující křesťan? Mám pocit, že se to chystalo od té doby, co jsem začal brát rozum. Když jsem v  osmnácti letech našel víru, uvědomil jsem si, že nejrůznější okamžiky v životě, jako třeba s kamarády u ohně, když jsem byl sám pod hvězdami nebo když jsem putoval krajinou a cítil jsem při tom přítomnost jiné síly, snad i jiné osoby, byly duchovními zážitky. Tehdy jsem také narazil na lidi, kteří křesťanstvím žili, a se kterými jsem mohl často diskutovat o tématech víry a náboženství.

Co ale člověka přivede člověka k tomu, že si řekne: Jsem věřící? Duchovní zážitek? 30

ROZHOVOR

O tom může být těžké mluvit… Ano i ne. Díky setkání s lidmi, o nichž jsem mluvil, jsem narazil na jazyk, který jsem do té doby nebyl zvyklý používat. Pojmy jako Bůh, láska, pravda, víra jsem měl zaškatulkované v určitém kontextu jako většina lidí. Musel jsem si osvojit novou řeč. Docházelo často k  dramatickému vyjasňování, až se to postupně usazovalo.

„

Podobně jako se křesťan vyrovnává s tím, že existuje ideál církve a její realita, je i vyrovnávání se s dogmaty napínavé. Přijme je člověk bezmyšlenkovitě, nebo je bezmyšlenkovitě odmítne?

“

Vaše cesta se dál vyvíjela a vy jste se rozhodl stát jáhnem. Co vás k tomu vedlo a co to pro vás znamenalo? Na vysoké škole, kde jsem studoval bohemistiku a  politologii, jsem zjišťoval, že velkou část času trávím v rozhovorech s  lidmi, kteří se ptají na Boha, ačkoliv podobně jako já krátkou dobu před tím by to takto neřekli. Moc jsem tehdy nerozuměl tomu, proč se obracejí právě na mne. Pak jsem začal učit na gymnáziu a  uvědomil jsem si, že pro

mě není ani tak důležité, jaké znalosti studentům předám, ale spíše moct být na blízku těm, kteří hledají, kteří řeší nějaké své osobní záležitosti a potřebují se o tom s někým poradit.

To ale není úplně typické pro učitele… Ano, byl jsem hodně nejistý, kdo vlastně jsem. Nebyl jsem úplně ani učitel, ani psychoterapeut, ani kněz. Měl jsem pocit, že jsem něco mezi tím. Chvilku jsem zvažoval, zda jsem nezmarnil povolání ke kněžství, ale to byl opravdu jen letmý dotek. Pak jsme s  mojí ženou zjistili, že existuje trvalé jáhenství a spojuje všechna ta tři povolání, o kterých jsem mluvil. Zjišťoval jsem, že se mě to asi bude týkat. Později jsem se začal na jáhenství cíleně připravovat. Před šesti lety jsem byl jako jáhen vysvěcen biskupem.

Co povolání jáhna obnáší a co obnáší příprava k němu? Příprava zahrnuje studium teologie, kterou jsem vystudoval v  Českých Budějovicích, a  dlouhodobé osobní doprovázení nějakou duchovní autoritou, aby člověk zjistil, zda je to povolání opravdu pro něj a jakým způsobem by ho měl žít. A  co se týče toho, jak já to povolání chápu, tak už v Novém zákoně se píše, že jáhni měli na starost sirotky a vdovy. Mysleli se tím potřební či lidé na okraji. Sám se k povolání jáhna vztahuju tak, že je to povolání pro sirotky a  vdovy dnešní doby, což se nemusí nutně číst jen doslovně. Myslím si totiž, že dnešní nouze je spíš vztahová, hodnotová, duchovní. Jáhen je poslán k  lidem, kteří jsou na okraji společnosti, na okraji svého životního smyslu nebo na okraji či za okrajem církve, tedy lidé hledající, ně-

T É M A

kdy bloudící. Takže na rozdíl od kněze presbytera, který má klasické kněžství, jak ho známe, jáhen stojí ve dveřích, na hranici dvou světů. Není tolik obrácený dovnitř církevní obce. Je spíše obrácený ven.

Často se ale můžeme setkat s názorem, že stát se duchovním je odvrácením od světa… Jeden biblický výrok říká, že jsme ve světě, ale nejsme ze světa. A pro mě to znamená hledat alternativu k mainstreamovému způsobu života a myšlení, ale zároveň se necítit výlučně.

Učíte na gymnáziu. Co to pro vás znamená? Mám tu práci rád, protože si myslím, že mladí lidé v dospívajícím věku jsou

hodně otevření k  zjišťování toho, kdo jsou, a  k  poznávání podstaty světa, ve kterém žijí. Řekl bych, že starší lidé často zapomínají na to, že jsou to stále důležité otázky. Jako to hlavní ve svém zaměstnání vidím pro sebe pomáhat mladým lidem na tyto otázky odpovídat a inspirovat je k tomu, aby hledali poctivě a do hloubky.

Kdybyste měl říci jedinou věc, která by mohla napomoct tomu, aby měl člověk při vzdělávání se možnost nacházení sebe, co by to bylo? Řekl bych, že situace ve školství odráží celý stav společnosti, která ztrácí respekt k  individualitě člověka. Takže za  hlavní považuji, aby učitelé tenhle respekt ke studentům měli.

Může v hledání sebe sama pomáhat vzdělávání se? Určitě. Ale obávám se, že vzdělávací systém tak, jak je nastavený, se svým akcentem na znalosti, informace a technické dovednosti, má kultivaci člověka hodně v pozadí nebo vůbec. Myslím, že vzdělání možnost kultivovat má – tak, jak je ve slově obsaženo (colere – kultivovat, pěstovat), jako to dělá zahradník s  rostlinami. Ale tu možnost dnes asi většina škol bohužel nevyužívá.

O co dalšího se může mladý člověk ve svém životě opřít tak, aby jeho duchovní život vzkvétal? Často narážím na mladé lidi, kteří by se rádi nějakou duchovní cestou vydali, i  když – opět – možná by pro to nepoužili termín duchovní cesta. Ale mají dojem, že by byli divní, že by jim nikdo nerozuměl. Je dobré, když mohou mít vedle sebe někoho, kdo se už tako-

ROZHOVOR

31

T É M A

vou cestou vydal, kdo je může podepřít, pomoct, nebo když se spojí se skupinou lidí, kteří ji žijí.

Povídáme si o duchovním životě. Ten jistě úzce souvisí s vírou. Co je to podle vás víra? Mám rád výrok, že člověk je schopný definovat skutečnosti, které jsou menší než on sám. Víra je jednou ze skutečností, které jsou větší než my. Definice víry, která by zahrnovala všechny její aspekty, neexistuje. Takže to, co řeknu, je jen pokus: Víra, aby byla vírou, v sobě musí zahrnovat osobní vztah k tomu, co člověka přesahuje, a zároveň reflexi tohoto vztahu. Potravu pro to, co v nás touží po prožitku, tedy potravu pro srdce, a zároveň potravu pro rozum.

katolická církev, vztáhnu to vysvětlení k  ní. Církev je společenství lidí, kteří jsou napříč časem a  prostorem a  kteří žijí s  Bohem a  z  Boha. Myslím, že v dějinách vždy existovalo napětí mezi ideální podobou takového společenství a  konkrétním ztělesněním tohoto ideálu. A asi každý křesťan se s tímto napětím musí nějak vyrovnat. Mně v tom hodně pomáhá, že to společenství netvoří jen ti, kteří žijí, ale i  ti, kteří tu byli před námi.

Zdá se mi, že je pojem církev ve společnosti poměrně dost zatížený. Podobně i církevní dogmata… Aby se víra mohla rozvíjet, potřebuje rozumovou reflexi, o  níž jsme již

„

Dělat to nejlepší, čeho jsem schopen a věřit druhým, že se snaží o totéž. Uvědomovat si příběh vlastního společenství, připomínat si jeho klíčové okamžiky, dál jej rozvíjet. Učit se snášet, že druzí jsou jiní, než jakými bych je chtěl mít, vnímat to dokonce jako příležitost a obohacení. Umět spojovat pravdivost s úctou. Sdílet radost i bolest. Nebát se.

“

Často se zaměňuje víra s náboženstvím. Je mezi tím nějaký rozdíl? Jaký? Rozdíl mezi vírou a náboženstvím určitě je. Náboženství je propracovaný jazyk sdílené víry. Tou sdílenou vírou myslím, že tady byli a jsou lidé, kteří jdou podobnou cestou jako já a  pokouší se o tom už několik set let mluvit a dorozumět se o tom. Náboženství chápu tak, že je to dlouhotrvající pokus dorozumět se o tom, co je nejdůležitější.

Společenstvím lidí, kteří se takto snaží dorozumívat, se označuje jako církev. Jak křesťanství církev chápe a co znamená pro vás? To se nedá říci obecně, protože i v rámci křesťanství je mnoho proudů, které to chápou rozličně. Protože je mi blízká 32

ROZHOVOR

hovořili. Církevní nauku chápu jako kondenzovanou zkušenost všech lidí, kteří tu před námi žili a  dopracovali se k  nějakému poznání. Podobně jako se křesťan vyrovnává s  tím, že existuje ideál církve a  její realita, je i  vyrovnávání se s  dogmaty napínavé. Přijme je člověk bezmyšlenkovitě, nebo je bezmyšlenkovitě odmítne? Pro mě jsou to orientační body a mám důvěru v to, že se nezklamu, když se jim budu snažit porozumět. Dosud jsem se nezklamal.

Může dnes církev něco nabídnout mladým lidem? Může jim například nabídnout právě ten zmiňovaný jazyk, pomocí kterého si mohou sami v sobě i v dialogu s druhými rozšiřovat vědomí toho, „co je očím neviditelné“. Může nabídnout konkrétní způsoby, jak vnést do svého života verti-

kální rozměr. V  neposlední řadě může zprostředkovat důvěru a  přijetí, které dnes nejen mladí lidé tak často postrádají.

Má mít víra nějaké místo ve společenství mladých lidí, kteří sebe nepojímají jako křesťanské společenství? V nějaké podobě určitě ano – například jako víra ve smysl toho, oč usiluji, jako důvěra jednoho k druhému, jako síla k odpuštění, jako zdroj vděčnosti a radosti.

Jak vlastně dobře pečovat o společenství? Myslím, že základem je přát si navzájem dobro a aktivně se o něj přičinit. Dělat to nejlepší, čeho jsem schopen a  věřit druhým, že se snaží o  totéž. Uvědomovat si příběh vlastního společenství, připomínat si jeho klíčové okamžiky, dál jej rozvíjet. Učit se snášet, že druzí jsou jiní, než jakými bych je chtěl mít, vnímat to dokonce jako příležitost a obohacení. Umět spojovat pravdivost s úctou. Sdílet radost i bolest. Nebát se.

Jaké výzvy staví víra mladým lidem? Víra umožňuje být k sobě zároveň náročný i milosrdný – vědět, že mám neustále směřovat k překročení svého ega, a přitom unést, že mi to většinou moc nejde. Jako podstatnou vnímám i výzvu stávat se sám sebou, jít neprošlapanými cestami.

Jaké výzvy staví vám? Obecně tytéž. V  aktuální etapě své životní cesty se vyrovnávám s  výzvou vnést do svého času trochu víc řádu, nerozptylovat se tolika rozličnými činnostmi, dovolit si více pozornosti k sobě a k těm, kteří mi jsou nejbližší. (J.) Foto: archiv Elvy Frouze

T É M A

KULTURNÍ STŘÍPKY Jaro, léto, podzim, zima… a jaro Nejznámější film hvězdy jihokorejského filmu, režiéra Kim Ki-duka, je jemnou, neuspěchanou a  vizuálně působivou meditací o  tom, jak ubíhá lidský život, co je v něm pomíjivé a co má možná naději přetrvat. Mladý chlapec, jenž si postupně osvojuje životní styl a  postoje buddhistického mnicha, žije se svým mistrem v  malém klášteře na  ostrově uprostřed lesního jezera. Postupně prochází různými zkouškami a mistr se mu snaží vštípit úctu k živým tvorům i schopnost existovat bez vlastnění a ulpívání. Do mladíkova výcviku i života nicméně náhle zasáhne přitažlivost k dívce, která přichází za mistrem s  prosbou o  pomoc. Název snímku naznačuje, že v centru pozornosti stojí jak možnost obrody, nového začátku a  vysvobození, tak i  neustálé opakování – tak jako se navrací jaro, opakuje každá generace chyby a  krutosti těch předchozích.

např. Beneš Knüpfer či Gabriel Max. Tento obrat k  víře a  věcem přesahujícím hmatatelný svět byl reakcí na rozsáhlý pocit úpadku a  krize evropské společnosti v  období zvaném fin-desiècle. Více než 400 kvalitních reprodukcí a  fotografií doprovází rozsáhlý komentář, který objasňuje společenský kontext i formální zajímavosti jednotlivých děl. Kniha může dobře posloužit coby zdroj inspirace pro debatu na duchovní témata, osobní úvahu či výlet za některými ze zmiňovaných obrazů, soch či staveb.

Ztracená duše národa – Ztráta víry (Olga Sommerová, ČR, 2001)

Viktor Fischl – Píseň o lítosti

Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom, Kim Ki-duk, Jižní Korea/Německo, 2003)

Neklidem k Bohu Výpravná monografie s  podtitulem „Náboženské výtvarné umění v  Čechách a na Moravě v letech 1870–1914“ navazuje na úspěšnou výstavu z r. 2006, která představila umění v  českých zemích v  daném období v  neobvyklé perspektivě. V  posledních desetiletích devatenáctého století byla náboženská a duchovní tématika přítomná v dílech mnoha umělců – počínaje slavnými Františky Drtikolem a  Bílkem a  konče dnes nepříliš známými autory jako

né politické procesy, v nichž byli kněží, řeholníci i laici odsuzováni k desítkám let vězení, rušení klášterů, monstrózní propaganda líčící církev i věřící občany coby nepřátele Československa a přisluhovače Vatikánu – těmito a jinými prostředky se komunistický režim snažil zničit instituci, již pokládal za jednoho ze svých úhlavních nepřátel, neboť si dobře uvědomoval, že křesťanské a stranické hodnoty nelze sloučit. Ve filmu vypovídají osobnosti, které komunistickou perzekuci zažily na vlastní kůži, např. významný teolog Otto Mádr, jenž v komunistických věznicích strávil 14 let na základě vykonstruovaného obvinění ze špionáže. Film je součástí projektu Člověka v  tísni „Příběhy bezpráví“ (www.jedensvetnaskolach.cz – Filmy o československých dějinách).

FILIP, Aleš. MUSIL, Roman (ed.). Neklidem k Bohu. Olomouc a Plzeň: Muzeum umění Olomouc a Západočeská galerie v Plzni, 2006.

Ztracená duše národa – Ztráta víry Dokumentární cyklus Ztracená duše národa režisérky Olgy Sommerové poukazuje na to, o co vše byla duše českého národa připravena v  období komunistického režimu. V díle nazvaném „Ztráta víry“ se zabývá represemi, jimž byla vystavena katolická církev. Zinscenova-

Viktor Fischl, izraelský diplomat a český židovský spisovatel, není ve své vlasti příliš známý – brzy po komunistickém převratu emigroval do Izraele, neboť v Čechách by ho čekal politický proces a  následně vězení, ne-li něco horšího. Jeho román Píseň o lítosti (1948) sice vyhrál cenu Evropského literárního klubu, v Československu však byl zakázán a česky vyšel až v Kanadě v 80. letech. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách: v první z nich se mladý muž vrací do své rodné vsi, ve druhé vzpomíná na dětská léta, zejména na složité otázky spojené s vírou v Boha a židovstvím, které mu pomáhal promyslet a pochopit moudrý dědeček. Společně s Danielem uvažuje čtenář nad příčinami zla ve světe a  v  člověku či nad

KULTURNÍ STŘÍPKY

33

T É M A

nutností a  smyslem oběti. Román je psán živým, nekomplikovaným jazykem a krom velkých filosofických otázek, podaných lidskou a  autentickou formou, je v  něm i  mnoho humoru a laskavosti. Primárně je však Fischlova próza tím, co o  ní vypovídá název – písní o lítosti, neboť doba, v níž Daniel vyrůstá, je temná první polovina čtyřicátých let, a  není těžké si domyslet, proč už ve vesnici, do níž se již dospělý Daniel sám vrací, nikdo z  příbuzných a přátel nežije.

FISCHL, Viktor. Píseň o lítosti. Brno: Atlantis, 1992.

Radim Palouš – Dopisy dnešnímu kmotřenci Profesor Radim Palouš, významný český filosof a  pedagog, mimo jiné také bývalý rektor Univerzity Karlovy a  vedoucí vodáckého oddílu, vydal vedle svých odborných prací i  drobnou knihu, která obsahuje sedm dopisů adresovaných dnešnímu kmotřenci. Jejich námětem jsou proměny soudobé společnosti, výchova, etika, víra, čas i  lidská smrtelnost, nicméně díky zvolené formě dopisů, v  nichž je s  láskou, po34

KULTURNÍ STŘÍPKY

chopením a  zájmem oslovován mladý člověk současného světa, a  s  pomocí mnoha příběhů a pohádek, se najednou tato velká témata nejeví tak obrovská a  nepřístupná, jak by se třeba mohla zdát v  učebnici filosofie. Texty výstižně doplňují a  rozvíjejí jemné ilustrace Vladimíra Komárka a  výsledný celek je ideální volbou pro večerní kmenové čtení, po němž může následovat jak plamenná diskuze, tak individuální tiché přemýšlení.

lečně zamýšleli zejména nad otázkami souvisejícími s  výzkumem lidské mysli a  vědomí. Západní vědecké myšlení a  buddhismus přistupují k  člověku a  jeho nitru v  mnoha ohledech odlišně, nicméně podaří-li se jim najít onen most k vzájemnému porozumění a naslouchání, jako se to stalo v  případě této konference, vyjeví se obohacující kontrasty i  nečekané shodné momenty. Martin M.  Šimečka poznamenává, že tuto neobvyklou a cennou knihu lze číst mnoha způsoby: „jako svědectví důvěrného rozhovoru, jako dotek s člověkem, pro  něhož je jistota inkarnace naprostou samozřejmostí, ale také jako úvod do  biologie, fyziky či neurovědy nebo ještě také jako stručné dějiny západního myšlení.“

PALOUŠ, Radim. Dopisy dnešnímu kmotřenci. Brno: Cesta, 2001.

Jeremy Hayward a Francisco Varela – Mosty k porozumění Kniha rozhovorů předních vědců s  tibetským duchovním vůdcem, 14. dalajlamou, spojuje dvě oblasti lidského života, které často vnímáme jako protikladné a těžko slučitelné: náboženství a  vědu. Profesoři informatiky, chemie či kognitivní psychologie z  prestižních univerzit přijali pozvání Jeho Svatosti a  během týdenního semináře se spo-

HAYWARD, Jeremy. VARELA, Francisco. Mosty k porozumění. Praha: DharmaGaia, 2009.

(jpp)

Jako bychom dnes zemřít měli „‚Všechny živočichy, které v  přírodě najdete, přiveďte nebo přineste živé. Usmrtíme je odborně až zde a  ucho-

váme pro sbírky.‘ Měl samozřejmě na mysli všelijaké ty prevíty, kterých se v  trávě potulovala hejna. Tahle výzva měla ovšem neobyčejný, i  když poněkud jiný ohlas. Studenti se předháněli v nápadech, které svědčily spíše o jejich naivnosti či dokonce schválnosti, než o  skutečné snaze vyhovět panu profesorovi. Všechny tyhle extrémy překonal však návrh studenta Oldy Línka. Bydlel totiž přímo u řezníka, a tak ho napadlo požádat ho, aby nám zapůjčil z důvodů pokusných jedno tele, které bychom bez úhony na jeho zdraví v pořádku vrátili. Nápad byl přijat s nadšením, pouze student Josef odporoval…“ Student Josef je v tomto veselém příběhu, který ještě dále pokračuje, o více než deset let starší než jeho spolužáci. Je tomu tak proto, že si jeho otec nepřál, aby šel na studia a  mohl se starat o  hospodářství. Když pak ale Josefův otec zemřel, rozhodl se Josef pro přípravu na kněžské povolání. Příběh známého kněze Josefa Toufara

spojeného s  tzv. Číhošťským zázrakem se v  knize odvíjí dál až k  brutálním událostem, kdy ho Státní bezpečnost umučila. Předcházel tomu právě onen zázrak, neboť v Číhošti, kde byl tou dobou knězem, se pohnul několikrát kříž. On sám u  toho však nebyl. I  z  jiných dalších důvodů, kvůli kterým již předtím nebyl zrovna v  přátelském vztahu k tehdejší komunistické straně, se o něj začala více a  více zajímat farnost, ale právě i StB. Kniha rozhodně stojí za doporučení, a to nejenom proto, že seznamuje s jedním z velkých a silných příběhů zhůvěřilostí minulého režimu. Ona se zaujetím vypráví příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem, rozhodl se, že podnikne náročnou cestu, aby se stal tím, kým chtěl být. Pozoruhodným způsobem také vykresluje události předválečné, válečné i poválečné, neboť Toufar rozhodně nestál mimo ně, ale snažil se je do svého života začlenit, byl jich účasten (obzvláště během a po vál-

ce, když podporoval židovské obyvatele obcí, které spravoval, nebo po válce, když se stal členem Národního výboru, prosazoval zájmy Lidové strany atp.). Kniha může zaujmout i  tím, že obsahuje kolem sedmi set fotografií, na kterých jsou Toufarovi spolužáci, učitelé, příbuzní, příslušníci StB a mnozí další. Rozsah je to na české knihy tohoto zaměření nevídaný. Možná i proto musel autor knihu nabídnout menšímu nakladatelství z Vysočiny, protože dvě velká jeho knihu odmítla. Přesto se kniha stala Knihou roku v  prestižní soutěži Lidových novin.

T É M A

DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2012.

J.

INZERCE

ROVERSKÝ KMEN HLEDÁ SPOLUPRACOVNÍKY PÍŠETE RÁDI? NEBO RÁDI EDITUJETE TEXTY NĚKOHO JINÉHO? FOTÍTE? A CHCETE MÍT PŘÍLEŽITOST SVÁ DÍLA NĚKDE PREZENTOVAT A JEŠTĚ PŘITOM POMOCI? Pak se mrkněte, koho hledáme ke spolupráci: • Garant rubriky Na cestách – rubrika o cestování po ČR, tradičně i netradičně • Garant rubriky Homo technicus – rubrika o využívání techniky a technologií v kmenech a oddílech • Garant rubriky Roverské skupiny – rubrika o skupinách R&R, které vyvíjejí zajímavou a inspirativní činnost • Garant rubriky Roverský program – rubrika o využívání nástrojů Roverského programu • Garant rubriky V pohybu – rubrika o tom, jak pořádně prohýbat roverské kosti • Garant rubriky Soft skills – rubrika o tom, jak se seberozvíjet v oblasti tzv. měkkých dovedností • Garant rubriky Volný čas – rubrika o tom, jak smysluplně nakládat s volným časem • Editor rubriky Hyde park – rubrika děl vás – čtenářů • šikovné a pohotové fotografy • pomocníky, které zajímá téma Práce a zaměstnávání

Chcete se dozvědět víc? Napište na [email protected] a my se vámKULTURNÍ brzy ozveme. STŘÍPKY

35

T É M A

DOBROVOLNÍKEM NA KONCI CESTY O MOŽNOSTECH POMOCI V HOSPICOVÝCH SLUŽBÁCH

Příprava dobrovolnických výrobků k adventnímu prodeji

Hospic je zařízení, které poskytuje tzv. paliativní péči. To znamená, že se věnují pacientům, kteří jsou v závěru nevyléčitelného onemocnění. Existují lůžkové a domácí hospice, kdy jsou pacienti u sebe doma, kam k nim dochází personál. V hospicích je možné se zapojit při docházení k pacientům, ale i při pořádání různých benefičních akcí, v krámku apod.

Rozhovor s Martinou Špinkovou, předsedkyní občanského sdružení Cesta domů (S Martinou Špinkovou jste v Roverském kmeni již jeden rozhovor mohli přečíst před časem v čísle 73.)

Jak vypadá zapojení dobrovolníka v domácím hospici? Dobrovolníci, kteří mají po ročním kurzu certifikát, mohou pomáhat pečujícím rodinám s jejich pacienty: bdí u nich, aby se rodina mohla vyspat, mohou pomoct s  dopravou k  lékaři, obstarají nákupy 36

DOBROVOLNICTVÍ

nebo pomohou třeba s  dětmi, někdy i venčí psy… Dle toho, co je zrovna doma třeba, aby život běžel dál i tehdy, když je třeba pečovat o těžce nemocného člověka. Často stěhují polohovací postele a  další pomůcky do rodin a zpět. Mohou ale dělat mnoho dalších věcí, a to i tehdy, když ještě navštěvují kurz: pomáhají v kanceláři, v krámku, při benefičních a vzdělávacích akcích. Každá jejich pomoc je vítaná, bez nich bychom mnoho věcí nezvládli.

Co přináší zapojení dobrovolníka klientům vaší služby? Myslím, že dobrovolníci především dokáží ulevit rodině a  podpořit ji. Někdy

právě tou konkrétní činností, nezřídka ale i pouhá jejich přítomnost nebo možnost si s nimi popovídat jsou pro pečující velkou radostí. Jistě udělají radost i pacientovi, ale myslím, že hlavními pomocníky jsou pro okolní rodinu. Jiné to je tehdy, když o pacienta nepečují jeho blízcí doma, ale je v Domově Pod střechou, kam také náš domácí hospic chodí. Tam je dobrovolník trošku pečujícím, ale zároveň i vítanou návštěvou: přijde si popovídat, předčítat, pomoct s jídlem a pitím. V  posledních chvílích může tichou přítomností nahradit rodinu, pokud ta tam nechce či nemůže být. Podle mne s dobrovolníkem k  pacientovi a  jeho rodině přichází kus normálního života, hezký lidský vztah a tím mizí osamělost.

Co přináší dobrovolníkovi zapojení se do vaší služby? Čas na konci našeho života je velmi důležitý: asi patří k nejdůležitějším v našem životě. Každá maličkost má velkou cenu, slova vděku či lásky velkou váhu, slova loučení také – vždyť nikdy nevíme, nejsou-li poslední, zítra se třeba už neuvidíte. Přejeme si život žít smysluplně a co „nejvíc“, protože už máme málo času. Domnívám se, že možnost se v tomto čase pohybovat, je velkým darem do života každého dobrovolníka. Učíme se vděčnosti za to, co máme, za čas, který jsme dostali. Kromě toho jistě mají dobrovolníci obyčejnou lidskou radost z toho, že mohli pomoct někomu, kdo pomoc potřeboval, a určitě jsou vděční i za zkušenost s umíráním a smrtí samotnou – jsou to chvíle někdy velmi tiché i  slavnostní zároveň, velké i něžné. A málokdo v dnešní době je už zažívá se svými blízkými, přitom je to podle mne pro každého z nás důležitá zkušenost do života. Umí nás zbavit zbytečného strachu, žije se bez něj lépe.

Jak přispět? Vítáme jak dobrovolnou pomoc (a  vůbec ne jen u pacientů, může to být třeba i  prodávání v  benefičním krámku), tak třeba souputníky a  podporovatele, kteří vstoupí do našeho Klubu přátel či ty, kteří nás chtějí a mohou podporovat finančně: díky darům tu můžeme být a  dělat svoji práci, která nás těší a je potřeba. (viz třeba: www.cestadomu.cz/proc-a-jakpodporit.html)

Rozhovor s Evou Špallou, koordinátorkou dobrovolníků Domácí hospic Jordán Jak vypadá zapojení dobrovolníka v domácím hospici? Zapojení dobrovolníka v domácím hospici je různorodé. V současné době jsou pro nás největší pomocí při organizaci

benefičních akcí a  akcí pro  veřejnost. Také pomáhají při kurzech a  svépomocných setkáních pro pečující nebo při vzpomínkových setkáních pro  pozůstalé, při prodeji v  našem dobročinném obchůdku, ale i  třeba s  administrativními činnostmi a  údržbářskými pracemi v  hospici. Dobrovolníci nám také např. spravují webové stánky a facebook nebo zajišťují fotodokumentaci našich akcí či grafickou úpravu informačních materiálů. Velmi přínosné je i  jejich „předávání a  šíření“ hospicové myšlenky jako takové, aby se informace o  možnostech hospicové péče dostala k co nejširšímu počtu lidí.

Co přináší zapojení dobrovolníka klientům vaší služby? V  současnosti je to právě ten druhotný efekt – pomoc při fungování hospice jako takového, informování o  péči a pomoc při akcích. Rádi bychom dobrovolníky zapojili i  přímo v  rodinách, jako je tomu např. v domácím hospici Cesta domů v  Praze. Proto, aby dobrovolník mohl v  rodinách pomáhat, prochází několikaměsíční přípravou, během níž získá potřebné znalosti o potřebách nemocných i  jejich blízkých, základy ošetřování u lůžka nemocného, kurz první pomoci a  sebezkušenostní setkání s  našimi psychoterapeuty. Osobnostní předpoklady jsou pro pomoc v rodinách nezbytné.

Co přináší dobrovolníkovi zapojení se do vaší služby?

T É M A

Jako přínosné uvádějí nejčastěji pocit smysluplnosti, užitečnosti, ale i  setkání se zajímavými lidmi a  možnost realizace v jiných aktivitách, než je jejich práce a běžné povinnosti. Mohou dělat, co je baví a těší, a ještě se o to rozdělit s ostatními (např. vyrobit něco hezkého do obchůdku, připravit pohoštění na akci, zužitkovat svoji zkušenost s  péčí o někoho blízkého). Také se seznamují s  novými lidmi podobného směřování a  v  rámci vzdělávání mají i  možnost osobnostního růstu a sebepoznání. Vítáme, když přichází s  novými nápady, snažíme se, aby měli prostor ke kreativitě a seberealizaci. Jejich práce si velmi vážíme a patří jim náš velký dík! Foto: archiv Domácího hospice Jordán

Kde najdu další informace? Občanské sdružení Cesta domů: www.cestadomu.cz Domácí hospic Jordán v Táboře: www.hospicjordan.cz Informace o tom, co je to hospic, o historii paliativní péče atp. www.umirani.cz/co-je-hospic.html Rozcestník literatury a článků: www.hospice.cz/otazky-a-odpovedi/ kde-a-co-si-mohu-precisto-hospicich

Tipy pro roverské skupiny: • Uspořádejte si pořad na téma paliativní péče, pozvěte si hosta k tomuto tématu • Vyzkoušejte si test svých znalostí o paliativní péči: www.umirani.cz/otestujte-sve-znalosti-paliativni-a-hospicove-pece.html • Připravte pro ostatní R&R program na téma umírání. Na webu Cesty domů (www.umirani.cz/myty-o-umirani.html) najdete časté mýty o umírání. Ty předložte ostatním a snažte se společně hledat odpovědi, jak je to doopravdy. • Domluvte se s hospicem v blízkosti místa, odkud jste, na pomoci z vaší strany – pomozte s uspořádáním benefiční akce, střídejte se po nějakou dobu v benefičním krámku, pomozte s úklidem – prostě, co bude potřeba. • Přemýšlejte společně, zda a popř. jak souvisí paliativní péče s vírou

DOBROVOLNICTVÍ

37

T É M A

VYDAT SE S MAPOU A KOMPASEM O CESTĚ KE KŘESŤANSKÉ VÍŘE – shodovaly se s tím, co mě učili doma a co jsem poznal ve skautu. A protože se snažím žít dobrým životem, cesta mě vedla ke konverzi. Konverze pro mě znamená jednoduše to, že jsem uznal, že nejsem na světě ten nejdůležitější – přijal jsem Ježíše Krista za svého pána a  snažím se žít podle jeho učení. V některých věcech mi konverze připadá podobná skautskému slibu – snažím se podle Boží vůle žít nejlépe, jak umím, a  nikdo mě u  toho nekontroluje, hlídám se jen sám. VLASTIMIL MAZURA – VLASTÍK (21 let) pochází z 27. střediska Oheň v Horních Počernicích, momentálně studuje v Hradci Králové vojenskou medicínu. Působí jako instruktor RLK Safír. Ke křesťanské víře se přihlásil v 18 letech, po dvouleté přípravě, a dosud nelituje.

Vlastíku, co pro tebe znamená konverze ke křesťanství a proč ses pro ni rozhodl? Už od mala jsem si pokládal otázky, na které jsem nedokázal vymyslet odpověď. Co bude po smrti? O co se mám v životě snažit? Proč se o to mám snažit? Svět se mi nezdál úplně srozumitelný. Když jsem se začal více seznamovat s křesťanstvím, našel jsem spoustu odpovědí, které mi dávaly dobrý smysl

Co znamená žít podle Boží vůle? Z mého pohledu to znamená nežít sobecky, jen pro svůj prospěch, ale snažit se svými skutky zlepšovat svět okolo nás. Vycházím z toho, že Bůh je dobrý a  chce k  dobru vést i  nás ostatní, všechny lidi bez rozdílu. Proto usiluju o  to, chovat se dobře ke všem lidem okolo, abych tak mohl pomáhat Božímu záměru. Pozorný čtenář si asi všimne, že to celé trochu „visí ve vzduchu“ a  lze to snadno zrelativizovat. Když řeknu, že se jednoduše snažím žít podle svého svědomí, nebude to o  mnoho lepší. Ale v  tom to právě podle mě vězí – stejně jako je třeba pečovat o své svědomí a pěstovat si je, snažím se neustále hledat, v čem spočívá „dobrý Boží záměr“ a rozvíjet smysl pro jeho vnímání.

Jak vypadala tvá příprava ke konverzi? Když jsem nad konverzí začal přemýšlet, nejdřív jsem se hodně ptal všech známých a  hledal moudra v  různých chytrých knihách. Tím jsem strávil několik měsíců a jen se utvrdil v tom, že chci pokračovat. Od jednoho skauta ve středisku jsem získal číslo na kněze, který provádí přípravu konvertitů. Na prvním setkání se nás sešlo asi dvanáct. Celá příprava trvala asi dvacet měsíců, společně jsme si četli různé texty z  Bible i  z  jiných zdrojů a dlouho o všem mluvili. Otec Brtník nás nevedl nijak akademicky, setkání byla docela neformální, a  snad právě díky tomu jsme si na mnoho věcí po chvíli dokázali přijít sami.

„

Co bude po smrti? O co se mám v životě snažit? Proč se o to mám snažit? Svět se mi nezdál úplně srozumitelný.

“

Když jsem se na začátku dozvěděl, jak dlouho to bude celé trvat, připadalo mi to nekonečné. Ale teď jsem za to vděčný. V  přípravě jsem si tak stihl prožít i několik prvních „krizí“ a měl jsem dost času si všechno pomalu promyslet.

-… / .-. / .- / -- / -… / --- / .-. / -.-- // -. / .- / -.- / .-. / .- / .--- / .. / -- / . // -. / .- // - / . / -. / -.- / . // .--. / .-.. / .- / - / -.- / -.-- // .- // -.. / .- / -- / . // .--. / . / -.-. / - // -.. / --- // - / .-. / --- / ..- / -… / -.-- // -. / .- // .---- / --… / ----- // … / - / ..- / .--. / -. / ..- // -- / . / --.. / .. / - / .. / -- // … / -- / .. / ---- / .- / -- / . // .--- / --- / --. / ..- / .-. / - // … / . // --.. / -… / -.-- / - / -.- / . / -- // .. / -. / --. / .-. / . / -.. / .. / . / -. / -.-. / .. // -.- / .-. / --- / -- / . // --- / -.- / ..- / .-. / -.- / -.-- // - / ..- // -. / .- / … / - / .-. / --- / ..- / …. / .- / -- / . // -. / .- / …. / .-. / ..- / -… / --- // …- / -.-- / -- / .- / -.-. / -.- / .- / -- / . // --.. // -. / .. // … / - / .- / …- / ..- // .- // .--. / .-. / .. / -.. / .- / -- / . // .--- / .. // -.- // .--- / --- / --. / ..- / .-. / - / --- / …- / . // … / -- / . / … / .. // -.. / --- // …- / --.. / -. / .. / -.- / .-.. / . // --- / -- / .- / -.-. / -.- / -.-- // -. / .- / -- / .- / -.-. / .. / -- / . // .--. / . / -.-. / . / -. / . // -… / .-. / .- / -- / -… / --- / .-. / -.-- ///

38

ROZHOVOR

T É M A

Čeho se týkaly tvé krize? Co na tvé přípravě bylo nejnáročnější? Nejtěžší asi bylo odhodlat se a  začít. Z  dálky všechno vypadá divně a  nebezpečně. Navíc nikdo z  příbuzných věřící není, a tak jsem moc netušil, co mě čeká. Docela pravidelně jsem se potýkal s krizemi, kdy mi celá příprava a  vůbec celá víra připadaly nesmyslné a prázdné, kdy se mě zmocnily pochyby, jestli si celou dobu jen něco nenalhávám. Těch jsem se nezbavil doteď, ale už vím, že občas přijdou a že nemá smysl trápit se jimi. Zatím pokaždé odezněly. Jednou jsem se trochu nepohodl s rodiči, ale většina lidí v okolí mi vycházela vstříc. A snad každý křesťan, kterého jsem oslovil, se mi ochotně snažil na různé zákeřné otázky odpovědět.

Pochyby odezněly samy? Nijak jsi tomu nenapomáhal? To je pokaždé jiné. Někdy si po nějaké době dokážeš odpovědět sama, jindy ti pomůže rozhovor s  někým druhým. Občas mi pomohla nějaká knížka, ale většinou se pochyby prostě najednou „rozplynuly“. Vím, že to celé zní hodně neurčitě, ale připadá mi, že stejně jako víra i  pochyby jsou velmi abstraktní – těžko se vysvětluje jak jedno, tak druhé. O víře jsem obyčejně docela pevně přesvědčený, ale špatně se mi vystihuje, proč – zčásti to spočívá na úrovni pocitů, které nejsou příliš přenosné. A když tohle přesvědčení ztratím, snažím se si ho různými cestami znovu potvrdit.

Co je pro člověka při hledání odpovědí v církvi to nejdůležitější? Největší význam pro mě má to, že v církvi mohu s ostatními sdílet svoje radosti a starosti ve víře, že jsem v ní potkal lidi, kteří sdílí podobné hodnoty. Nefunguje to tak, že by nám někdo shora diktoval a my dole poslouchali, nebo že bych naopak chodil do kostela za naservírováním „duchovních zážitků“. Ne, příslušenství k  církvi nás určitě jakkoliv nezbavuje odpovědnosti. Myslím si, že víru musím v první řadě žít uvnitř, v sobě, abych ji

pak mohl upřímně, ne pokrytecky, žít navenek. A  v  tom má pro mě velkou cenu, že mohu s někým sdílet, jak svou víru žije on. Občas mi, v  obdobích „krize“, pomáhá chození do kostela v  udržení „setrvačnosti“, ale není to zásadní. Nechtěl bych věřit jen setrvačností.

Jak konkrétně se promění každodenní život někoho, kdo se chce stát (v náboženském smyslu) duchovním člověkem? Přiznám se, že díky dlouhé přípravě si nejsem vědom žádné převratné změny. Možná se od té doby trochu usilovněji snažím jednat dobře a vystříhat se zlého, snad proto, že mám důvod navíc – dříve jsem se snažil kvůli skautskému slibu, teď se mi k  tomu přidává snaha žít tak, abych si střádal dobré skutky na cestu do věčnosti…

Co bys doporučil čtenářům při hledání jejich vlastních odpovědí, při hledání smyslu v životě? Nebát se toho a opravdu hledat. Nespokojit se s  žádnými lacinými náhražkami a  nenechat se odradit nezájmem okolí. Věnovat tomu čas, ptát se na smysl života lidí kolem sebe, číst knížky, nad kterými se musí přemýšlet. A nezáleží na tom, jestli hledáním dojdete ke  křesťanství, nebo k  čemukoliv jinému. Přijde mi, že najít si v životě nějaký dobrý smysl je opravdu zásadní úkol, který za nás nikdo jiný neudělá. I když to třeba stojí hodně úsilí, beze smyslu se můžeme snažit, jak chceme, ale bude to trochu jako vydat se na cestu bez mapy a bez kompasu. Takhle si také představuji součást roverského hesla „Sloužím“ – službu Nejvyšší Pravdě a Lásce. (J.) Foto: Tomáš Petřík – Fido, Jan Haken – Haky

ROZHOVOR

39

T É M A

ŽIVOT JAKO HLEDÁNÍ SVOBODY O ŽIVOTĚ POZORUHODNĚ ODVÁŽNÉ A INSPIRATIVNÍ EDITY STEINOVÉ (12. ŘÍJEN 1891, VRATISLAV AŽ SRPEN 1942, OSVĚTIM) „Kam nás to na této zemi povede, nevíme a nemusíme se předčasně na to tázat.“ ve studiích na univerzitě v  Göttingenu a  pod vedením věhlasného filozofa Edmunda Husserla se zabývala fenomenologií, tj. filozofickým směrem zaměřeným zejména na problematiku poznání skutečnosti. Během první světové války absolvovala zdravotnický výcvik a strávila šest měsíců péčí o zraněné ve vojenské nemocnici. Tato dobrovolná práce byla jedním z projevů jejího vztahu k vlasti – Steinová se zejména v mládí aktivně hlásila k  pruské kultuře a  identitě a  kvůli tomu, co pokládala za svou povinnost, neváhala přerušit studium. Po skončení války dokončila doktorát a stala se Husserlovou první asistentkou, editorkou jeho spisů a blízkou rodinnou přítelkyní.

Cesta do neznáma, do nečekaných míst a  za rozmanitými zkušenosti: z  Pruska přes Holandsko do okupovaného Polska, ze synagogy do kostela, z univerzitní posluchárny do vojenské nemocnice a  následně do kláštera. Jedním z inspirativních a svěžích rysů příběhu Edity Steinové byla právě schopnost následovat to, co ji zrovna „táhlo“ a připadalo jí důležité – naplno a bez zbytečného předčasného tázání. Osudy Edity Steinové zásadně ovlivnil její vztah ke dvěma formám náboženské víry – židovská dívka ze zbožné rodiny se během dospívání od vyznání svých předků vzdálila, v dospělosti konvertovala ke katolickému křesťanství a  roce 1933 vstoupila do kláštera. Její plodný a mnohostranný život filozofky, 40

VZORY

spisovatelky, pedagožky, překladatelky a  karmelitské řádové sestry předčasně ukončila nacistická perzekuce. Edita Steinová byla deportována do koncentračního tábora a  přesné okolnosti její smrti nejsou známé – nejspíše zemřela brzy po příjezdu do Osvětimi na začátku srpna 1942. Její příběh charakterizují radikální změny, široké pole zkušeností a  aktivit a  plodné propojování zdánlivě nesourodých oblastí. Edita Steinová se narodila do židovské rodiny ve slezské Vratislavi, jež byla tehdy součástí Pruska. Jako jedna z prvních žen začala studovat na Vratislavské univerzitě a nejprve se zajímala o psychologii, německý jazyk a literaturu a filozofii. Roku 1913 se rozhodla pokračovat

Později se jejich osobní i  odborné cesty rozešly a Edita Steinová se více věnovala vlastní vědecké práci. Cestovala po Evropě a přednášela, psala knihy o pedagogice a překládala, například Tomáše Akvinského. Dalším z  jejích velkých témat bylo postavení ženy ve společnosti, ke kteréžto problematice měla – coby jedna z  prvních doktorek filozofie v Německu, jejíž další kariérní postup byl omezen právě skutečností, že byla žena – rozhodně co říci. Po hlubokém zážitku, který pro ni znamenala četba spisů španělské mystičky sv. Terezie z Ávily, se stala křesťankou: v knihovně u přítelkyně objevila Tereziin vlastní životopis a po noci strávené četbou se rozhodla konvertovat ke katolicismu. Konverze však v  Editě Steinové nevyvolala nenávist k  Židům, ačkoliv v  osobní rovině znamenalo toto rozhodnutí vážný konflikt s matkou, která se hlásila k judaismu. Steinová však na své židovské kořeny nezapomínala, což je patrné i z dopisu, který na jaře 1933 poslala tehdejšímu papeži Piu XI. Ve svém – na tu dobu nebývale odvážném a otevřeném – apelu

upozorňuje na vyhrocenou situaci v tehdejším Německu a velmi prozíravě podotýká, že pokud bude katolická církev přecházet aktivity nacistické vlády (již tehdy namířené nejen proti Židům, ale i proti křesťanům) mlčením, zpochybní tím své vlastní učení a morální stanoviska:

mecku, a  věřím, že po celém světě, již týdny čekají a  doufají, že Kristova církev pozvedne svůj hlas a  učiní přítrž tomuto zneužívání Kristova jména. Cožpak není toto zbožštění rasy a vládních pravomocí, které jsou do veřejného povědomí vtloukány rádiem, otevřeným kacířstvím? Cožpak není snaha zničit židovskou krev urážkou nejsvětější lidskosti našeho Spasitele, nanejvýš požehnané Panny a apoštolů? […] My všichni, věrné děti Církve, kdož vidíme podmínky v  Německu s  otevřenýma očima, se obáváme nejhoršího, pokud jde o prestiž Církve, bude-li toho mlčení nadále pokračovat. Jsme přesvědčeni, že v dlouhodobém horizontu mlčení nedokáže koupit mír se stávající německou vládou. Prozatím je boj proti katolíkům veden tiše a  s  menší brutalitou než boj proti židovstvu, ale není o nic méně systematický. Nebude dlouho trvat a žádný katolík nebude v  Německu moci zastávat veřejný úřad, aniž by se bezpodmínečně odevzdal tomuto novému běhu událostí. […]

Svatý Otče! Jakožto dítě židovského národa, jež je však, z milosti Boží, po jedenáct let rovněž dítětem katolické církve, se odvažuji promluvit k  Otci křesťanstva o  tom, co utlačuje miliony německých občanů. Již několik týdnů sledujeme, jak jsou v  Německu páchány skutky, jež se vysmívají vší spravedlnosti a lidství, nemluvě o lásce k bližnímu. Již několik let šíří vůdci národního socialismu nenávist vůči Židům. Nyní, když se chopili vlády a  ozbrojili své příznivce, mezi nimiž jsou i  usvědčené kriminální živly, začíná toto sémě nenávisti klíčit. Teprve nedávno vláda přiznala, že došlo k jistým excesům. O jejich míře se však můžeme jen dohadovat, neboť veřejné mínění je neustále umlčováno. Soudím-li nicméně na základě toho, co jsem se dozvěděla od svých známých, nejedná se v žádném případě o ojedinělé, výjimečné případy. […] Vše, co se stalo a co se nadále dnes a denně děje, vzchází z vlády, která sebe samu nazývá vládou „křesťanskou“. Nejen Židé, ale i tisíce věrných katolíků v Ně-

Dr. Edita Steinová, asistentka na Německém institutu vědecké pedagogiky, Münster, Vestfálsko, Mariánská kolej Téhož roku byla Steinová donucena ukončit své působení na pedagogickém institutu, neboť podle antisemitských zákonů z  dubna 1933 museli všichni státní zaměstnanci neárijského původu opustit své funkce. Na podzim vstoupila do karmelitského kláštera v Kolíně nad Rýnem, přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže, a ačkoliv se podle všeho jednalo o radikální změnu životního stylu (z univerzitních knihoven a poslucháren do pevného režimu řeholního života), Edita Steinová byla dle svědectví přátel ve svém novém domově velmi šťastná. Ve snaze uniknout protižidovským útokům roku 1938 tajně opustila Německo a  usadila se v  karmelitském klášteře v  holandském Echtu. Nicméně v  květnu 1940 Holandsko dobyla nacistická vojska a  o  dva roky později Steinová nastupuje, společně se svou sestrou Rosou, do transportu mířícího do polské Osvětimi.

V roce 1998 byla Edita Steinová svatořečena katolickou církví a stala se jednou z patronek Evropy. Papež ve své promluvě při oslavě Editina svatořečení mimo jiné vyzdvihl její snahu stále znovu hledat pravdu a  zaměření na svobodu v  mnoha podobách. Její rozsáhlé a  rozmanité dílo zůstává i dnes, sedmdesát let od její násilné smrti, otevřeným a  bohatým zdrojem inspirace. Na Editu Steinovou můžeme nahlížet z  mnoha úhlů – jako na židovskou konvertitku ke křesťanství, umučenou pro svůj židovský původ, či jako na ženu, která se dokázala prosadit ve vědecké disciplíně v  době, kdy akademickému světu dominovali muži. Ať už si zvolíme jakoukoliv perspektivu, příběh Edity Steinové vypovídá mnohé o  Evropě ve 20. století i  o  tom, co vše může obsáhnout jeden lidský život.

T É M A

(jpp) Foto: archiv Karmelitánského nakladatelství Zdroje, odkazy, tipy Červenková, Denisa. „Edith Steinová“. www.cestanahoru.org/blog/ wp-content/zivotopis-edith-stein.pdf Červenková, Denisa. „Edith Steinová, domov a smíření“. www.cestanahoru.org/blog/ wp-content/edith-steinovadomov-smireni.pdf Mészáros, Márta. Sedmý pokoj (Maďarsko, Itálie, 1996) – hraný film pojednávající o životě E. S. Neyerová, Maria Amata. Edita Steinová: Život v obrazech a dokumentech. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1993.

www.cestanahoru.org/blog/ wp-content/ze-spisu-edith-stein.pdf – krátké citáty ze spisů E. S. www.baltimorecarmel.org/saints/ Stein/letter%20to%20pope.htm – anglický text dopisu papeži Piu XI., český překlad je pracovní a byl pořízen pro potřeby tohoto článku Knihy od a o E. S. vydává v češtině Karmelitánské nakladatelství (www.ikarmel.cz), mnoho z nich je dostupných v Městské knihovně v Praze.

VZORY

41

T É M A

NEJSME TADY SAMI SVĚT SE MĚNÍ A MY S NÍM

Paní Ruslana pochází z  Ukrajiny a  je jí třicet pět let. Na Ukrajině studovala pedagogiku na univerzitě a  chtěla se stát učitelkou. Poté, co zemřel její otec, musela školu přerušit a začala vydělávat, aby pomohla zajistit rodinu. Pomáhala na poště, pracovala jako prodavačka, na uživení rodiny to ale nestačilo. Rozhodla se tedy hledat štěstí při práci jinde. Vybrala si Českou republiku. Před patnácti lety se obrátila na zprostředkovatele práce, ten jí pomohl vyřídit všechny dokumenty a  jednoho dne přijela do Prahy. Brzy tu našla práci a začala uklízet ve velkém hotelu. V práci se seznámila se svým přítelem, který byl rovněž cizinec. Brzy poté se jí narodilo miminko. Od roku 2008 získala v  České republice trvalý pobyt. Její dcera dnes mluví česky lépe než ukrajinsky, má tu školu a kamarády. Paní Ruslana chce v České republice právě kvůli své dceři už zůstat. Příběh paní Ruslany je příběhem jednoho z více než tyři sta tisíc migrantů, kteří dnes žijí v České republice (podle údajů Českého statistického úřadu 42

FENOMÉNY DNEŠNÍ DOBY

zveřejněných v  únoru 2012 zde žije přibližně čtyři sta osm tisíc migrantů). Jejich počet do roku 2009 pravidelně narůstal, od té doby jejich počet klesá. Nejpočetnější skupinou migrantů jsou Ukrajinci (je jich více než sta dvacet čtyři tisíc), druhou nejpočetnější skupinu tvořili Slováci (sedmdesát dva tisíc) a  třetí Vietnamci (přes šedesát tisíc). Třetina migrantů žijících v  České republice je zde bez rodiny, kterou tak živí odsud zpoza hranic. To, že na území naší republiky pravidelně přichází cizinci, je přirozenou součástí dnešního světa. Česká republika v  tom není žádnou světovou výjimkou. V  dnešním světě žijí vždy tři lidé ze sta z  celosvětové populace mimo svou vlast, zemi, kde se narodili nebo jejímiž jsou občany (celkem jde asi o  sto sedmdesát pět milionů lidí). Za posledních dvacet pět let se počet těchto migrantů více než zdvojnásobil. Podle statistik OSN ročně přibývá okolo dvou až pěti milionů osob žijících mimo svou vlast.

Různost, která obohacuje Stejně samozřejmou realitou je i to, že cizinci přicházející ať už na krátkou dobu nebo natrvalo do České republiky, si s  sebou přivážejí své zvyky, svou kulturu a často i své náboženství. Česká společnost se stejně jako společnosti ostatních zemí prakticky celého světa stává místem, ve kterém se pravidelně setkávají lidé mluvící různými jazyky, poslouchající různou hudbu, připravující různé pokrmy či uctívající různá božstva. Přítomnost všech těchto tradic pro nás může být nesmírně obohacující – můžeme poznávat nové lidi, seznamovat se na konkrétních příkladech s projevy kultur, které neznáme, a vlastně i mnohem lépe a z nových úhlů přemýšlet sami o sobě.

Poznávejte neznámé Česká republika se po čtyřiceti letech, kdy byly její hranice jedním směrem takřka uzavřené, dostala do zcela nové

Obhajoba a kritika náboženství

Cíl: Diskutovat, zabývat se nejdůležitějšími stereotypy a předsudky vůči náboženstvím. Učit se argumentovat, klást otázky, zamýšlet se na pojmy jako je pravda, lež, spravedlnost, smysl života atd.

píší seznam nejčastějších mýtů, stereotypů a předsudků souvisejících s náboženstvím a  pokusí se najít argumenty do diskuze. Pokud skupinky nebude nic napadat, lektoři jim pomohou. Skupinky se kdykoli mohou zeptat lektora na vysvětlení nebo upřesnění. Pokud je jejich argumentace chybná, lektor je na  to taktně upozorní. Čas na přípravu: cca 15 minut. 2. Poté si všichni sednou do kruhu a každá skupina vystoupí se svou kritikou a  obhajobou. Začnou kritici, obhájci reagují. Jako obhájci se mohou zapojit i členové jiných skupin. Lektoři kontrolují, aby diskuzi o  každém náboženství náležel stejný čas, cca 10 minut. 3. Reflexe programu

Doba trvání: 45 minut

Texty:

Převzato z: www.mkc.cz/uploaded/otevrena_skola/ ikd_svetova_monot_nabozenstvi.pdf

Pomůcky: texty s nejčastěji zmiňovanými mýty, stereotypy a předsudky týkajícími se jednotlivých náboženství

Židé • jsou lakomí • okrádají • mají velké nosy • vybírají svým dětem partnera (tj. manžela, manželku) • pořád se modlí • zavraždili Ježíše Krista • jsou zrádci • ctí rodinu • jsou líní • jsou vzdělaní a moudří • chtějí ovládnout svět

Další inspirace www.varianty.cz www.inkluzivniskola.cz www.ferovaskola.cz www.rvp.cz www.multi-kulti.cz www.cerme.cz www.czechkid.cz www.mladezvakci.cz www.globalissues.eu www.helcom.cz www.la-ngonpo.org www.mezikulturnidialog.cz

ka: „Ale multikulturalismus není mrtvý. To je jen jejich další myšlenkový kiks (myšleno politiky). Pastu do tuby zpět nenacpete. Oni jsou u  nás, my jsme u  nich. To je realita. Když se budeme tvářit, že neexistuje, a nebudeme vážně

mluvit o tom, jak s ní naložit, čekají nás jednou další malá Norska.“

Metodická poznámka: Jedná se o  poslední aktivitu tzv. Interkulturní dílny zaměřené na světová monoteistická náboženství. Dále uvedený seznam k jednotlivým náboženstvím je seznamem stereotypů. Je vhodné uvést i předchozí programy nebo s  účastníky pracovat tak, aby jim bylo jasné, že se jedná o stereotypy.

Popis aktivity: 1. Účastníky rozdělíme do tří skupinek. Každá ze tří skupinek se ještě rozdělí na polovinu. První polovina se bude připravovat na roli obhájců náboženství, druhá polovina bude náboženství kritizovat. Skupiny musí dopředu promyslet, co si na ně ti druzí připraví – na popud lektorů se-

situace. Zvykáme si na fenomén migrace a uprchlictví a na to, jak různorodá může být zdejší společnost. Některým to jde jen pozvolna, jiní se i díky bohatým cestovatelským zkušenostem nebo díky studiu v  zahraničí cítí v  takové společnosti jako ryby ve vodě. Poznávat méně známé oblasti a překonávat nedůvěru, která bývá s  takovou neznalostí často spojena, můžete i  ve vašich kmenech. Pokud často přemýšlíte nad tím, co všechno ještě zařadit do jejich programu, zkuste si vybrat i  některý z tipů, které uvádíme v rámečku pod tímto textem. Vyplatí se to. Jak v  minulém roce po masovém vraždění Anderse Breivika na ostrově Utøya napsal reportér MF DNES Milan Vodič-

Muslimové • jsou náboženští fanatici a sebevrazi • diskriminují ženy tím, že je nutí chodit zahalené • neradi se fotografují • nosí dlouhé vlasy • při jídle sedí na zemi a jedí rukama • jsou špinaví a bydlí v poušti

T É M A

Křesťané • mají hodně dětí, protože nepoužívají antikoncepci • mohou páchat hříchy, když se po  nich vyzpovídají a  poprosí Boha o odpuštění

Václav Zeman – Šík (29 let), Praha Foto: Jakub Pejcal – Boby

Tipy pro kmen: • Kupte si na webu Doc alliance (http://dafilms.cz) některý ze zajímavých dokumentů z kategorie náboženství a veďte po filmu debatu. • Navštivte webovou stránku pořadu Crossings na Radiu Wave (www.rozhlas.cz/radiowave/crossings). Najdete na ní bohatý archiv pořadů o životě cizinců v ČR. Pusťte si ten, který vás nejvíce zaujme. • Projděte si společně stránku Czechkid (http://czechkid.cz). Seznámíte se na ní s příběhy deseti mladých lidí, kteří pocházejí z odlišného sociokulturního prostředí. Dozvíte se více o jejich rodině, koníčcích i náboženství.

FENOMÉNY DNEŠNÍ DOBY

43

K O L E M N Á S

ORIENTACE, U KTERÉ BUZOLA NEPOMŮŽE O HODNOTÁCH

Jak budu trávit svůj volný čas? Jaké si vyberu zaměstnání? Koho si vezmu za muže nebo za ženu? … Snad do všech oblastí našeho života více či méně zasahují hodnoty. Co to vlastně přesně je? Jak se vytvářejí a známe dobře své vlastní hodnoty?

Čím vlastně jsou Hodnoty jsou rámcem, který ovlivňuje naše chování a styl života. Často vystupují v podobě cíle, ke kterému směřujeme. Jsou něčím pro nás žádoucím, důležitým, něčím, o  co stojí usilovat a něco tomu obětovat. Je to připisování významu různým věcem a ideálům. Hodnoty můžeme různě členit. Zajímavé je například členění hodnot podle jejich funkce na cílové (cíle, o které usilujeme – např. mít rodinu), instrumentální (hodnota je nástrojem k  něčemu – např. vzdělání), směrové (tzv. hodnotové orientace, označují směr usilování člověka – např. pravda) a  kriteriální (tedy to, podle čeho posuzujeme události, předměty…). K čemu se dá takové členění použít? Můžeme díky němu například prozkoumat vlastní hodnoty. Zkusme se každý sám zamyslet nad svými hodnotami a  rozdělit je do zmíně44

PSÝCHÉ

ných kategorií. Bude nějaká převažovat nebo chybět? Co to o nás může vypovídat? Možná ještě zajímavější je zkusit si tento úkol s členěním hodnot podle obsahu na materiální, sociální a duchovní.

„

Přemýšlení o hodnotách velmi pomáhá vlastnímu sebepoznávání.

“

Jak hodnoty vznikají Hodnoty si osvojujeme v průběhu života díky rodině, přátelům i celé kultuře, ve které žijeme. Už od začátku života ovlivňují rodiče naše směřování tím, co nám předávají a  podporují v  nás jako žádoucí a  naopak potlačují jako nežádoucí. V  průběhu života přejímáme za sebe i svoje hodnoty vlastní odpovědnost (respektive bychom měli a je otázkou, do jaké míry tomu tak je), už by

neměla být potřeba odměna nebo trest, ale přítomnost svědomí, které pomáhá řídit chování a  vzniká právě díky výchově. Rozvoj našeho svědomí, mimo výše zmíněného, souvisí i  s  rozvojem inteligence. Abychom totiž o  hodnotách mohli kriticky přemýšlet, musíme nejdříve umět pracovat s  abstraktními pojmy, přemýšlet o věcech, které si nemůžeme představit a to je něco, co malé děti neumí, něco, k  čemu každý z  nás musí dozrát.

K čemu jsou dobré Hodnoty jsou v  našich životech všudypřítomné, protože neustále musíme mezi něčím volit, rozhodovat se, posuzovat (hodnotit) a nikdy není nic dokonale dobré, spíše rozpoznáváme to horší a lepší a podle toho pak volíme. V souvislosti s  tím, jak se dostáváme do  situací, kdy musíme mezi něčím volit,

často dochází ke střetu hodnot. Může jít nejen o střet něčeho dobrého a méně dobrého, ale i  dvou pro nás dobrých nebo dvou pro nás špatných rozhodnutí, to je pak rozhodování zvláště obtížné. Často volíme mezi naší povinností a touhou. Zkusme si vybavit, kdy jsme se dostali do situace, kdy jsme museli volit mezi různými hodnotami, jak se nám rozhodovalo a podle čeho jsme nakonec volili. A  k  čemu vlastně může být dobré zamýšlet se nad svými hodnotami, jejich povahou? Hodnotová orientace může napovídat o  tom, jestli je pro nás důležitá spíše naše minulost, přítomnost nebo budoucnost, jak umíme zacházet se světem, mohou nám napovědět, k  jakému se hodíme povolání, jak si vybíráme přátele, jaké máme ambice… Přemýšlení o hodnotách velmi pomáhá vlastnímu sebepoznávání. Díky poznání vlastních hodnot snáz činíme různá rozhodnutí. Přemýšlejme nad vlastními hodnotami i  společně s  kmenem. Sdílení různých názorů a pohledů na věc je obohacující pro všechny strany.

Tipy na program zaměřený na hodnoty

Náměty pro reflexi: Bylo obtížné přijít na důležité hodnoty a řadit je? Jaké bylo vytvářet společný žebříček? Jste s ním spokojeni? Domluvili jste se bez problémů? … Věci, kterých se dokážeme zbavit Cíl: uvědomit si důležitost i relativnost vlastních hodnot Pomůcky: lístečky (pro každého 10), psací potřeby Průběh hry: Hráči na 10 lístečků napíší 10 věcí, kterých si nejvíce cení. Postupně se musí vždy 1 věci (1 lístečku) vzdát. Ke každé věci, které se vzdali, připíší na lísteček číslo (začíná se 1, končí 10). Nakonec hráčům zůstane 1 lísteček, ten nejvzácnější. Na konci si každý vytvoří 3 řazení svých věcí – podle citového vztahu k  nim, podle ceny v  penězích a  podle jejich životní důležitosti. Pak každý zkusí porovnat, kterému seznamu se nejvíc přiblížilo pořadí odevzdávání věcí. Závěrem je společná diskuze nad aktivitou. Náměty pro reflexi: Jaké věci jsi si zvolil a proč? Jak náročné bylo se jich vzdát? Jak se liší závěrečné 3 seznamy? …

Kam dál Tipy na aktivity http://krizovatka.skaut.cz/databaze/ databaze_programu/ – databáze různých skautských her a programů, která mj. obsahuje i programové tipy zaměřené na hodnoty.

N Á S

PEKÁRKOVÁ A., Přemýšlíme o hodnotách. Praha: o.s. Projekt Odyssea, 2007 – publikace zpracovávající okruh osobnostní a sociální výchovy Hodnoty, postoje, praktická etika – mj. obsahuje i hry s tématikou hodnot použitelné pro skautský i roverský věk.

Čtení o hodnotách CAKIRPALOQLU, P. Psychologie hodnot. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci: 2009 – encyklopedie o hodnotách a hodnoceních, o jejich vzniku a projevech v jednání člověka. FRANKL V. E. A přesto říci životu ano. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2005 – kniha známého existenciálního psychologa s českými kořeny o zážitcích z koncentračního tábora a jejich vlivu na porozumění smyslu vlastního života.

Tipy na filmy (upraveno podle PEKÁRKOVÁ A., Přemýšlíme o  hodnotách. Praha: o.s. Projekt Odyssea, 2007) Filmy a příběhy

Žebříček hodnot Cíl: uvědomění si vlastních hodnot a priorit mezi nimi, prosazování Pomůcky: papíry, psací potřeby, (seznam hodnot) Průběh hry: Hráči dostanou za úkol se zamyslet nad tím, co je pro ně v životě důležité a  pokusit se to vyjádřit prostřednictvím hodnot. Své důležité hodnoty napíší na papír (nebo je mohou vyznačit v  předem připraveném seznamu). V  další fázi je mají seřadit podle důležitosti. Nakonec představí své žebříčky ostatním a  cílem všech bude vytvořit společný žebříček hodnot, něco jako hodnotový žebříček vašeho kmene. Pokud se programu účastní hodně lidí, je dobré ještě před poslední fází pracovat v menších skupinách.

K O L E M

Cíl: uvědomit si relativnost hodnot, přemýšlet o střetu hodnot Pomůcky: vhodný film nebo povídka Průběh hry: Vyberte vhodný film nebo povídku, kde dochází ke střetu hodnot, k  jejich zpochybnění apod. Zhlédněte společně film nebo si přečtěte povídku a o tom, co jste viděli nebo slyšeli, pak společně diskutujte. Můžete také film nebo povídku ve vhodných okamžicích přerušovat a diskutovat o dalším vývoji příběhu. Náměty pro reflexi: Jaká další řešení, volby mohly v příběhu nastat? Dokážete si představit, jak byste volili vy? atd. (záleží na konkrétním filmu či povídce). (K.)

Lovec draků. Marc Forster (USA/Čína), 2007, 128 minut – příběh nejen o rozbitém přátelství 2 afgánských chlapců, z nichž jeden s rodiči utekl do USA a druhý zůstal v Afgánistánu. Nedoktnutelní. Olivier Nakache, Eric Toledano (Francie), 2011, 112 minut – příběh ochrnutého boháče a mladíka z předměstí, kterého si ochrnutý vybral jako svého asistenta. Noc rozhodnutí. Pavel Háša (Česko), 1993, 69 minut – Emil Hácha a noc, kdy se rozhodovalo o vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Zlo mezi námi. Mikael Hafström (Švédsko), 2003, 113 minut – na internátě, kam je poslán Erik, je zavedený systém šikany mladších studentů. Jak se Erik s těmito pravidly vypořádá? Film je pro otrlejší povahy.

Všechny filmy je nutné před využitím v programu předem zhlédnout a posoudit jejich využití vzhledem k zaměření programu a věku účastníků.

Foto: archiv autorky

PSÝCHÉ

45

K O L E M

JDI, POUTNÍČE! POUTNICTVÍ A POUTNÍ MÍSTA

N Á S

Slovo pouť, pocházející ze staročeského slova “pút”, čili cesta v nás dnes vyvolá zcela jiné představy než dříve. V dnešní době si představíme především hluk a světla kolotočů, stánky s jídlem a různými cetkami. Původní význam pouti je však právě cesta, putování k určitému místu, je to též akt zasvěcení či poděkování Bohu. Vyskytuje se napříč náboženstvími. Nám nejbližší křesťanská poutní místa se vztahují k  významným kostelům, místům, kde došlo ke zjevení svatého, kde se stal nějaký zázrak… Svá poutní místa mají nejen křesťané, ale i  židé, muslimové či hinduisté. Pouť do Mekky – tzv. hadždž, do místa, kde se narodil Mohamed, je povinností každého muslima, je-li to v jeho silách. Hinduisté zas putují do míst, kde se narodil či působil Budha. 46

NA CESTÁCH

Některé poutní cesty mají stoletou tradici, ale jsou zakládané i  cesty nové. Samotná poutní cesta je především o překonání sebe sama a zvládnutí nepohodlí. Díky vlastní oběti a  fyzické zátěži se poutník stává vnímavější pro duchovní zážitky a  setkání s  Bohem. Poutní cesta přináší i prožitek blízkosti k  přírodě a  pobytu v  krajině. S  poutěmi souvisí i  tzv. barokní kompozice krajiny, což bylo záměrné rozmisťování prvků v  krajině (např. kostely, smírčí kříže atp.) s ohledem na to, jak budou působit na poutníka (viz článek v tomto čísle Broumovsko, kraj barokních věží, který najdete na straně 14). Jedna z nejznámějších poutních cest je nepochybně Jakubská pouť, známá spíše jako pouť do Santiaga de Compostela, jejíž tradice sahá až do 10. století. Každý rok jí projdou desetitisíce pout-

níků. Vede k  ní několik tras ze všech koutů Evropy. Původní česká trasa není sice úplně známá, ale v dnešní době je vyznačena nová díky Klubu českých turistů označením I24 v  rohu turistické směrovky. Jedna z větví, severní, je značena od zbraslavského kláštera v  Praze přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a  Kladruby k  hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Oettingen, kde navazuje Francká Svatojakubská cesta. Jižní větev vede od Karlštejna a pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a  Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské Svatojakubské cestě směrem na Řezno. Dalším známým poutním místem jsou Lurdy v  Pyrenejích proslavené díky zjevení Panny Marie Bernadettě Soubirous, kde došlo k  několika zá-

zračným vyléčením. Příběh Bernadetty vylíčil Franz Werfell v  knize Píseň o Bernardettě.

Poutní místa v českých zemích Mezi nejznámější poutní místa v České republice patří jistě Velehrad ležící 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Zde se každý rok 5. července koná u  příležitosti výročí věrozvěstů Cyrila a  Metoděje tzv. „Národní pouť“. Klášter byl založen ve 13. století, ale historie poutního místa sahá až  do  9.  století, do  doby příchodu Cyrila a  Metoděje. Od té doby zažil klášter několik bouřlivých momentů, které se podepsaly na jeho vnitřním uspořádání i fasádě. Ale o tom je lepší přesvědčit se přímo na místě. Archeoskanzen v  obci Modrá, který přibližuje život a stavby v době Slovanů za Velkomoravského osídlení (9. stol.), se nachází kilometr od poutního místa.

Svatá Hora u Příbrami Svatá Hora se řadí mezi nejznámější středoevropská poutní místa. Mariánské poutní místo (= místo, kde došlo ke zjevení Panny Marie) a  nejcennější stavba raného baroka přitahuje poutníky již od 16. století. Již dříve přitahoval k hoře pramen, u  nějž byl ve 14. století postaven původní kostel, v němž často pobýval Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský.

Novodobé poutnictví aneb i cesta může být cíl Projekt „Via Nova“ je novodobá poutní cesta, která vede přes německé Bavorsko a  Horní Rakousko a  nyní je protahována i  k  nám do Čech, kde začíná právě u Svaté Hory u Příbrami. Samotná cesta nemá žádný stanovený začátek ani pevný cíl. Vede však přes známá i  méně známá poutní místa a každý si může zvolit trasu dle libosti. Jejím cílem, krom duchovního rozměru, poznání sebe sama a  fyzického vybití je i  rozvíjení přeshraniční spolupráce, rozvoj infrastruktury na cestě

Tipy pro roverské skupiny: • Naplánujte si společnou letní tichou pouť • Vydejte se na pouť každý sám, ale po návratu sdílejte dojmy, myšlenky, zážitky – co jsem zažil? co jsem poznal? co nového jsem se o sobě dozvěděl? • Zjistěte si informace o poutích mimo evropskou kulturu a uspořádejte o tom večerní pořad • Pište si na pouti deník, pište dopisy blízkým – pouť je jedinečný prostor, jak si rovnat myšlenky • Foťte na cestách a uspořádejte pak vernisáž v klubovně, knihovně nebo v nějaké pěkné kavárně ve vaší obci

(přístřešky pro poutníky, informační tabule) či regionální ekonomiky. I sama cesta je cíl… Novodobou podobu poutní cesty má i  Svatojakubská cesta – takzvaná „poutnická trasa“ je projektem sítě evropských cyklostezek EuroVelo. Trasa EV3 vede severojižním směrem, z  norského Trondheimu až do Santiaga de Compostela přes historická poutnická místa.

K O L E M N Á S

(Šum) Foto: Jakub Pejcal – Boby

Kde najdete informace o poutních cestách: www.poutnicesta-vianova.cz http://svata-hora.cz http://svatojakubskacesta.blog.cz www.vwv.cz/jakub

Inspirace pro čtení: KAISER, Vladimír. Pole plné hvězd. Pěšky z Ústí nad Labem do Santiaga de Compostela a pak ještě dál až na konec světa. Ústí nad Labem: Albis International, 2010. JAZAIRIOVÁ, Pavla. Cestou hvězdy. Praha: Radioservis, 2005. COELHO, Paolo. Alchymista Praha: Argo, 2005. WERFEL, Franz. Píseň o Bernardettě Praha: Vyšehrad, 2007.

Brouk rozlil asi milion barelů oranžové ropy yjé! Oblékl krátké urousané roztrhané kalhoty akorát. Čvachtal tak v rytmickém tanci, lámal iglú tepnou ruky u řeky Elbe, co kdyby énem hroši oblékli jako orangutani grošovanou utěrku rubem trochu ušpiněnou. Cypřiše intenzivně trnuly rozmanitě ovívaly nylonovou obludu v átriu šlavné ťavy ále vlekly alkohol. Kradl on prastrýcovu rudou oblou větrovku é víte ý hrozně omlouvám naše krákorání yáéůkrá. Doma vadl aspoň století tragéd rarášek onoho uměleckého žvýkání krabice ynu čas enem se nám estrádně kvedlá uprká. Svatba ůplných lidoopů? Prosím eště půlku řízku Drama echt satirického editora tragikomického lamího íhahá situovaného také k ůlům má ávšak tyto ynformace. Ošklivý lampový i vysmažený olej vyvanulý ýbr obstojný laciný empiricky jelito.

NA CESTÁCH

47

K O L E M N Á S

JAK NA OSOBNÍ CÍLE V jedné knize jsem kdysi četl: „Příteli, vidím tě ve chvatu a spěchu. Co je cílem tvé cesty?“ Ať už patříte k lidem, kteří odpověď na tuto otázku vystřelí téměř bez zaváhání nebo k těm, jimž by hledání odpovědi nějaký čas trvalo, věřím, že pro vás budou následující řádky inspirací. Stává se totiž, že kvůli spěchu pokládáme některé věci za samozřejmé, ačkoliv tomu tak není. Jak a proč si tedy stanovovat cíle? Proces dosahování cílů by se dal rozfázovat třeba následovně: 0) Zhodnocení současné situace – čemu a proč se věnuji 1) Stanovení cílů – co chci dosáhnout 2) Stanovení strategie – jakým způsobem toho dosáhnu 3) Realizace – záležitosti time managementu, motivace apod. Bystřejší čtenář už jistě správně tuší, že se budeme věnovat právě první fázi.

Jak jste na tom? (nultá fáze) Celá první fáze je o  hledání odpovědi na tuto zdánlivě jednoduchou otázku. Někdo možná namítne, že přece naprosto přesně ví, co chce a není tedy důvod se tím dále zabývat. Pokud to tak máte, gratuluji vám, máte v mnohém jednodušší život. Osobně se v současné době marně snažím najít dlouhodobější cíle. Když už vím, co chci, nemám problém vymyslet, jak na to a nějak si to zorganizovat. Problém je právě v tom CO? Je to jako mít traktor s pluhem, ale nemít žádné pole k zorání.

Přelétavost a „zubynehtost“ Kolikrát už si člověk myslí, že tohle je ten pravý životní cíl a  vzápětí si uvědomí jeho bezvýznamnost nebo jeho představy narazí na realitu. Poměrně klasickým příkladem srážky s  realitou může být vysněné zaměstnání. Když jsem se hlásil na vysokou školu, líbila se mi představa být vědcem. Pak jsem zjistil, že dnešní vědecké bádání se velmi 48

SOFT SKILLS

významně liší od metod používaných v  dobách pánů Maxwella nebo třeba Faradaye. Tehdy se především experimentovalo, zatímco dnes se především sedí u  počítače. Netvrdím, že vědecká práce je nezajímavá, jen jsem zjistil, že není pro mě. Přelétavostí v  tomto případě myslím nestálost v  cílech. Měnit své cíle je na  jednu stranu v  pořádku, prostě jen reagujeme na nové poznatky a  změnu svých postojů. Na druhou stranu extrémním případem přelétavosti může být stav, kdy nejsme schopni nic dotáhnout do konce. To už se spíše podobá lenosti, nedůslednosti a slabé vůli. Druhým extrémem je „zubynehtost“, neboli když se svých cílů držíme „zuby nehty“. Je dobré dotahovat věci do konce, ale zároveň by se seznam cílů neměl stát bičem, který nás nutí do něčeho, co vlastně už vůbec nechceme. Pak je něco špatně a  je na čase si věci znovu promyslet.

Recept nebo kompas Mají být cíle formulovány konkrétně, tj. stylem „dodělat školu“ nebo spíše neurčitě jako „být dobrým člověkem“? Jinak řečeno, má být seznam cílů receptem, který dodržujeme krok za krokem nebo kompasem naznačujícím směr? Tak i  tak. Narážíme na problematiku dlouhodobých a krátkodobých cílů. Dlouhodobě se například snažím být dobrým člověkem, ale zároveň si musím vyjasnit, co to pro mě v  tuto chvíli znamená. Musím mít konkrétní představu toho, na čem teď budu pracovat. Třeba se budu snažit být více

v kontaktu s lidmi a pomáhat jim s jejich problémy (pak následují další fáze dosahování cílů).

Ještě jednou: Proč si stanovovat cíle? Můžete se vyvíjet podle vlastních přání nebo podle přání vašeho okolí. Záleží na tom, zda si budete své cíle stanovovat sami nebo tuto činnost přenecháte jiným. Pak se ale nedivte, když se po nějakém čase přistihnete u práce, která vás nezajímá a nebaví. Stanovovat si cíle znamená neustále si být vědom toho, kterým směrem chci jít. Stále znovu přehodnocovat směr své cesty. Jednak reagovat na změnu podmínek, ale zároveň umět vzpřímeně kráčet za každého počasí. Martin Hlaváč – Stenli (25 let), Veselí nad Moravou Co chci? Vezměte kus papíru a sepište všechny své krátkodobé cíle. Hotovo? Tak teď napište ke každému cíli, co děláte pro to, abyste ho dosáhli. Buďte upřímní a klidně i trochu přísní. Máte u všeho něco? Chvíli sledujte, co jste napsali a přemýšlejte, kolik čemu věnujete energie a času. Odpovídá to vašim představám? Pokud ne, co můžete zlepšit? Pobavte se o svém výtvoru s někým druhým.

Kam dál? www.tvoje-osobnost.eu www.mitvsehotovo.cz www.osobniproduktivita.cz

H Y D E

JAK SE PÁLÍ SMRTKA O VENKOVSKÝCH TRADICÍCH

Jednou z  velikonočních tradic je klapání, což je – na rozdíl od Housete – záležitost kluků. Jak víme, podle křesťanských zvyků v době Velikonoc odletí zvony do Říma. Proto se na  vesnicích nezvoní poledne a  klekání. Lidé ale potřebovali vědět, kolik je hodin – odpovědnost tím pádem padla na  hochy z vesnice, kteří chodili po vsi s řehtačkami, klapadly, trakaři a vydávali velký hluk, který upozorňoval, kolik je hodin. Tento zvyk se zachoval i u nás. Skupinka malých kluků pod vedením starosty,

Na prvního máje vše láskou pěje a  na  vesnicích se stavějí májky. Dříve májka patřila jedné ze svobodných dívek z vesnice a dostala ji od svého milého, který jí tak dal najevo svou lásku. Poté májku hlídal se svými kamarády před chlapci z okolních vesnic – hrozilo totiž její skácení. Májek přitom mohlo být ve vesnici více. Dnešní májky se objevují jen málokde, většinou stojí uprostřed dědiny a patří všem. U  nás každý rok vyroste májka také, velká sláva však nastane až při jejím kácení. U májky se celý den chystají lavičky, občerstvení a hlavně kulisy na  divadlo, které pro nás připravují dobrovolní hasiči. Představení i samotné kácení se jim velice daří, po celý den není nouze o  humor a  vtip. Večer se sedí a vypráví… Tereza Tichá – Brusinka (17 let), Obectov

VÝSLEDKY:

Druhý den ráno se celí natěšení ani nestihneme nasnídat, vezmeme Smrtku, u kapličky se seřadíme do zástupu a zpíváme: „Smrťáku, prťáku, proč ty lidi dávíš, useknem ti ruce, nohy, abys je nedávil! Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi, buďte páni veselí na tu Smrtnó neděli.“ Tak chodíme kolem celé dědiny až dolů k potoku, kde Smrtku a Smrťáka zapá-

Klapání

Májka

Brambory s tzatziki

Než děti na vesnici přivítají dlouho očekávané jaro, musí vyhnat strašnou zimu. Zahánění zimy neboli vynášení Smrtky a  Smrťáka se uskutečňuje pátou neděli v postní době, tedy Smrtnou neděli. V  den před ní se děti schází, aby se připravily na druhý den, holky a  kluci zvlášť. Holky se většinou scházejí po obědě u  nás. Tatínek nachystá dřevěný kříž, my obstaráme staré hadry, bílou plachtu a  něco, čím bychom Smrtku vyplnily. Na kříž oblečeme staré triko, vyplníme a vytvarujeme bříško a ňadra, dále kalhoty, z kterých budou později nohy. Velice se u výroby Smrtky nasmějeme, nechybí ani pěkné zanotování písniček, které nám zpříjemní práci. Nejraději malujeme obličej, aby ze  Smrtky nebyla kráska, ale šeredná babice. Celou Smrtku dozdobíme většinou záclonou, která slouží jako závoj, nebo sukní, botami, náhrdelníky atd.

My holky se předtím ale domluvíme, v  kolik vyrazíme na obchůzku. U  nás na Obectově se jí říká „House“ podle nejmladší holčičky, která představuje jaro právě jako malé housátko. Jde tedy o vítání jara s malými holčičkami z dědiny. Chodíme od domu k domu, po zatancování a zazpívání nám poděkují a  dostaneme výslužku: většinou cukroví, peníze, ale i  vajíčka. Po celoodpolední obchůzce si vše královsky rozdělíme. Byly bychom skromné, kdybychom říkaly, že to děláme jen kvůli přinášení jara – rády si vyděláme nějaké ty penízky.

který na vše dohlíží, obchází dědinu v šest ráno, dopoledne, ve tři odpoledne a v šest večer. S klapáním se začíná ve  čtvrtek večer a  končí v  sobotu odpoledne, kdy se dokončuje s  vybíráním. Kluci obcházejí domy ve vesnici s  říkankou: „Stréčko, tetičko, koronko, vajíčko, obdarujte nás, obdarujte nás.“ Dostávají jako holky s Housetem různé sladkosti, peníze a vajíčka.

Brambory, okurka, čtvrt litru řeckého jogurtu, citronová šťáva, koprové výhonky, dva stroužky česneku, sůl, pepř, deset lístků máty, olivový olej

Smrtná neděle

líme. Pálení nám zabere tolik času, že se od potoka rovnou vydáme domů na oběd.

Brambory nakrájíme na tenké plátky a dáme péct do trouby na 170 stupňů. Mezitím smícháme jogurt se zbytkem ingrediencí, kromě okurky. Tu nastrouháme na hrubo, vymačkáme z ní šťávu a přidáme ji k jogurtové směsi. Do vzniklé omáčky namáčíme pečené brambory.

Co je podle mého názoru tím největší zlatem? Zkušenosti našich předků. Podle nich vznikla řada krásných tradic, které zpříjemňovaly lidem život od každodenní těžké práce a  udržovaly kontakt mezi lidmi na vesnici i  ve městě. Je to dar, do kterého se vtisklo moudro, radost a láska našich předchůdců. A je podle mě důležité, aby se takové tradice stále uchovávaly. A tak bych vám chtěla povyprávět o  některých zvycích, které se dodržují u  nás v  malebné vesničce Obectov.

P A R K

49

P O Z V Á N K Y

POZVÁNKY Předěl 22.–24. 2. 2013 | Jan Špička – Hastrman, [email protected] Chceš zkusit pohodlí noci v eskymáckém iglú, toužíš užít sněhu na běžkách i pěšky při různých hříčkách a poznat pár nových přátel? K odhodlání vyrazit s námi do Jizerských hor nemusíš být žádným drsňákem, ani eskymačkou. Stačí, když je tvé aspoň šestnáctileté zdravé tělo schopné svižného pohybu na běžkách. Rozhodni se do konce ledna 2013 a pojeď s námi. Můžeš se objevit i na budování iglú o týden dříve v sobotu 16. února.

ADHD – vím, co s tím?! 8.–10. 3. 2013 | Praha | http://spv.skauting.cz | [email protected] Odbor Skauting pro všechny pořádá tématický seminář o práci s dětmi s ADHD ve skautských oddílech. Na semináři se mimo jiné seznámíte s vhodnými hrami a skladbou programu, které jsou vhodné pro děti s ADHD, setkáte se s odborníky, kteří mají s prací s těmito dětmi dlouhodobou zkušenost a nebo se seznámíte s dalšími přidruženými poruchami, které mohou být s ADHD spojené.

Seminář: Václav Břicháček – Vzpomínky – Setkání – Stopy 24. 3. 2013, 15.00 | Městská knihovna v Praze, Mariánské nám. 1, Praha 1 | www.facebook.com/VaclavBrichacek Věra Vosecká – Ferda, [email protected] Kruh instruktorů Fons Vás zve na vzpomínkový seminář na památku Václava Břicháčka. Bude se jednat o přednáškovou koláž, kde vzpomeneme našeho Václava jako dobrého přítele, psychologa, skauta, učitele, kolegu.

VLK Ursus 2013 12.–14. 4. | 16.–25. 8. | 20.–22. 9. 2013 | základna Bělice u Humpolce, Červený Hrádek u Sedlčan, Pardubice http://ursus.skauting.cz/, [email protected] Ursus je vůdcovský lesní kurz, který je typický pohodovou atmosférou, která vytváří prostor pro otevřené rozhovory, bližší poznání nás všech, hlubší zamyšlení nad konkrétními potřebami a problémy, který se jmenuje podle latinského názvu pro medvěda – moudrého učitele v džungli. Podmínkou absolvování kurzu bude i vytvoření a prezentování projektu.

Prasátko 7 12.–14. 4. 2013 | Adamov | www.prasatko.skauting.cz

Rovel+ 15.–17. 3. | 9.–12. 5. | 9.–17. 8. | 17.–20. 10. 2013 http://rovel.skauting.cz/ | [email protected] Rovel je vůdcovský kurz ochucený roveringem. Druhý ročník propojí to nejlepší z prvního experimentálního vydání s novými nápady, aby z něj mohli vzejít ještě lepší roverští vůdci. Vedle klasické náplně vůdcovského kurzu pomůžeme s motivací roverů, prací s autoritou, prodiskutujeme specifika a rizika roverského věku, podíváme se na zoubek Roverskému programu a spoustě dalších věcí.

Minulost nezměníš, budoucnost můžeš! Hustě napruzený prasátko je zážitková akce pro mladé lidi co chtějí prožít něco netradičního. Poznat sami sebe, nové přátele, jiné názory. Pro jednou se nestarat a užívat si, naučit se něco nového. Již tradiční akce na začátku dubna. Poznej jiné způsoby práce s programem, dětmi a zážitky! Nenásilnou zážitkovou formou dostaneš nový náhled na strukturování a obsah programu.

Jaro v Moravském krase aneb další ze seminářů ekologického odboru

Jihočeská lesní škola 15.–17. 3. 2013, 3.–5. 5. 2013, 9.–18. 8. 2013, 18.–20. 10. 2013 Svárožná, Rynartice, Mergart, Zlatá koruna | www.jcls.skauting.cz Proč jet právě na JCLŠ? Máme pro tebe 5 důvodů: prostor pro maximální individuální přístup instruktorů k frekventantům, sami frekventanti nastavují témata, která nejvíce potřebují, řešíme aktuální témata a problémy hnutí i osobnosti, svou absolventskou prací pomůžeš sobě i ostatním, nabízíme osobní čas, který jinde nedostaneš. Pokud alespoň jeden bod je důvodem pro Tebe, pak Ti nesmí uniknout další ročník Jihočeské Lesní Školy s hlavním tématem: „Trvalá udržitelnost a rozvoj oddílů a středisek“.

Gala parket – Gala párty 16. 3. 2013 | Praha http://gala.skauting.cz | [email protected] Mistrovství České republiky ve společenském tanci skautských amatérských tanečních párů spojené s večerní tančírnou. • Můžete si vyzkoušet taneční soutěž, i když netancujete závodně • Výkon bude hodnotit porota složená nejen z tanečníků • Zažijete atmosféru taneční soutěže v přátelském duchu Stát se mistrem republiky ve společenském tanci nebylo nikdy snazší!

50

19.–21. 4. 2013 | skautská základna Kaprálův mlýn [email protected] | 777 085 116 „Pojeďte s námi obdivovat jarní přírodu i načerpat inspiraci pro oddílovou činnost. Seminář se po třech letech opět uskuteční v největší a nejvýznamnější krasové oblasti naší republiky, kde nás čekají rozkvetlé dubohabřiny i stepní stráně, vývěry, jeskyně i další krasové útvary.

Moje poprvé na ČLK Sursum 19.–21. 4. 2013; 16.–25. 8. 2013; 17.–20. 10. 2013 http://sursum.webnode.cz „Vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Nějaké fámy šly, ale realita byla docela nářez. Čekatelský lesní kurz Sursum byla dobrá volba. Umím SMARTovat (toto není nadávka), poznal jsem, že moje vlčata mám rád a k tomu plno nápadů, co s nimi dál. Zjistil jsem, že to u nás v oddíle neděláme tak úplně nejhůř. Bylo moc zajímavé o duchovních věcech mluvit s nevěřícími kolegy a v družině s holkami vymýšlet vlčácký či světluškovský program na téma Dobra, zákonů, dobrého skutku. Poznal jsem, že rovering je tajemství a Službu v rámci kurzu jsem si vychutnal do morku kostí. Sursum neprobíhal jen na souši, ale i na vodě a pod hladinou. Upřímně přiznávám, že čekatelky byly asi náročnější, než je snad obvyklé, ale o to víc si jich vážím.“

Lanáč 2013

ČLKVS Námořní akademie 2013

25.–28. 4. 2013 – nízké lanové překážky 16.–19. 5. 2013 – vysoké lanové překážky Senečák, Plzeň http://www.lanac.eu | [email protected]

14.–23. 8. 2013, 4.–6. 10. 2013, 15.–17. 11. 2013 | celá ČR www.namorniakademie.skauting.cz

„Líbí se Ti spojení adrenalin a pedagogika? Umíš loďák a chceš umět víc? Chceš obohatit program svého kurzu (kmene, oddílu, …)? Tak neváhej a přijeď na LANÁČ!“

Neváhejte a naloďte se s námi na palubu školní lodi Walrus a plavte se pod vlajkou Jejího Veličenstva. Nabízíme ti možnost zažít spoustu neobvyklých situací, zjistit, jak se zachováš v krizovém okamžiku, jaká je tvá role ve skupině, ale i rozjímání u táborového ohně, silných zážitků a kamarádství „na život a na smrt“. A jako „bonus“ možnost skládat čekatelskou zkoušku.

P O Z V Á N K Y

PROVAZ 2013 3.–5. 5. 2013 | Brno http://provaz.skauting.cz | [email protected] Již podruhé se mají možnost setkat všichni skautští vedoucí, do jejichž oddílů chodí děti se specifickými potřebami. Cílem setkání bude opět možnost při řadě programů navzájem sdílet zkušenosti a postupy, které využíváte při práci s těmito dětmi, seznámit se s novými informacemi a trendy v této oblasti nebo možnost zúčastnit se skupinové supervize.

JeVLK 2013 30. 5.–2. 6. 2013, 16.–25. 8. 2013, 4.–6. 10. 2013 Olšanské hory (okr. Šumperk) Kunčice u Starého Města pod Sněžníkem http://www.jels.cz „Jesenický vůdcovský lesní kurz se zaměřuje na rozvíjení osobnosti budoucích skautských vůdkyň a vůdců. Věříme, že platí dávná myšlenka: „Jaký vůdce, takový oddíl!“ Chceš změnit svůj oddíl? Chceš prožít deset dní v prostředí, které propojuje dávnou skautskou spiritualitu s metodickými a praktickými dovednostmi? Schází ti prožitek společenství lidí zapálených skautskou myšlenkou? Chceš se kvalitně připravit na vůdcovské zkoušky? Pokud jsi odpověděl(a) na tyto otázky „Ano“, pak neváhej a přijeď na JeVLK 2013. Jsme tu pro právě pro Tebe!“

Ruprno

Vlčácký Lesní Kurz 2 0 1 3 14.–24. 8. 2013, 11.–13. 10. 2013, 14.–17. 11. 2013 celá ČR | http://www.vlk.skauting.cz https://www.facebook.com/vlcackylesnikurz Je Ti mezi 15 a 20 lety? Hledáš inspiraci pro vedení vlčat? Chceš si splnit čekatelky? Tak tedy přijeď na jubilejní 20. ročník čekatelského Vlčáckého lesního kurzu! O přihlášku si napiš na e-mail: [email protected] co nejdříve, uzávěrka přihlášek je po naplnění kapacity nebo nejpozději do konce března 2013.

Roverský tábor Naděje 16. 8.–1. 9. 2013 http://www.tabornadeje.cz | [email protected] XIV. ročník tábora roverů a rangers – jak prožít i tuto část prázdnin naplno. Je-li ti mezi 16 a 22 lety, máš příležitost být na táboře s programem vpravdě roverským. V situacích, do kterých se dostaneš, poznáš své netušené schopnosti a možnosti. Uvědomíš si svůj vztah k ostatním a k prostředí, v němž se pohybuješ. Rozvineš svou zručnost, tvořivost a důvtip, získáš náměty na roverskou činnost a motivaci do dalšího života. Na přihlášky se těšíme do 14. dubna 2013. „Naděje nutí trosečníka k mocným tempům, třebaže břeh dosud není vidět“.

31. 5.–2. 6. 2013 | Jan Špička – Hastrman, [email protected] Rozpohybuj zjara trošku své mladistvé kosti trénováním na Ruprno. Už teď se můžeš poohlédnout po protějšku opačného pohlaví, abyste spolu v červnu pádlovali v kánoi na klidné hladině 6 km, v sedle kola zdolali 50 km a poté ještě uběhli 12,5 km malebnou krajinou. Zdraví obou ať odpovídá charakteru akce, věk od 16 let výše. Horské nebo silniční kolo potřebuješ mít svoje, lodě zajistíme. Pojď se s ostatními podílet na vytvoření zdravé sportovní atmosféry tohoto triatlonu. Do prvního máje 2013 mi dej vědět, že chceš mít místo na startovní listině.

Obrok 2013 5.–9. 6. 2013 | Hrad Švihov http://www.obrok13.cz | [email protected] Obrok 2013 bude pořádně velký zážitek a zároveň největší roverské setkání, které se u nás kdy uspořádalo, s rozmanitým programem (odreagování i adrenalin, noční hra, koncerty, workshopy, LARPové večery, velká hra aj.).

Svatoplukovy pruty 2013 letní běh: 22.–31. 8. 2013 podzimní setkání: listopad 2013 http://pruty.skauting.cz | [email protected] Zážitkový lesní kurs, určený pro 3–6ti členné skupiny R&R ve věku 16–20(+) let, zaměřený na podporu a rozvoj roverských společenství. Nabízí společné vyžití, navázání nových kontaktů, inspiraci pro další činnost, možnosti, jak rovering skloubit s oddílovým, střediskovým a osobním životem. Nejsou SP pro vás? Koukněte na roverskekurzy.cz.

Fons Beníšky 2013 23. 8.–1. 9. 2013 | Beníšky, Krkonoše http://fons.skauting.cz/benisky/ | [email protected] FONS Beníšky je roverský zážitkový lesní kurz se zaměřením na sebepoznání, sebevzdělávání a hledání životních cest v souvislostech dnešního světa.

51