13. Vánoční. Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost. - sv. František z Assisi

6 / 2013

Společenství

Společenství 6/13

Vánoční „Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost.“ - sv. František z Assisi

OBSAH:

OPRAVA SV. ANNY SE CHÝLÍ KE KONCI……………………………….2 PLÁNOVANÉ AKCE VE FARNOSTI……………………………………….3 JÁHEN PAVEL JE PO RODIČÍCH MAREK……………………………….6 POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH………………………………….16

WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ

Email: [email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK CR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, ICO:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail: [email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 23.2.2014 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs.armády 2233, Frýdek-Místek

-1-

6 / 2013

Společenství

Oprava sv. Anny se chýlí ke konci... Drazí farníci. Zrovna teď, když píšu tento článek, tak nad ním místy usínám, mimo jiné i proto, že mě dnes nad ránem vzbudilo přes mobil nové zabezpečovací zařízení u sv. Anny s tím, že je narušen kostel. Po příjezdu policie jsme společně konstatovali, že to byla patrně jen myš, takže Bohu díky - planý poplach. Už jsem sice neusnul, ale potěšilo mě, že kostel je už funkční :-) Podobně „nepohodlně“ se můžete cítit každý z vás, když už téměř půl roku chodíte do kostela, který spíš připomíná staveniště. Ale věřím, že Vy, kteří chcete vidět dál než jen na prach na své lavici, už vidíte, že to dílo finišuje a že začíná nabírat na kráse. Já osobně mám z toho velkou radost. Chci poděkovat všem, kdo se o to hlavně přičinili v neděli 12. 1. v 15 h při slavnostním otevření kostela, na které vás všechny zvu. V tuto chvíli ale cítím potřebu poděkovat Vám, kteří jste nebyli tak „viditelní“ při samotné rekonstrukci, ale bez Vás by to prostě nešlo. Mám konkrétně na mysli: - brigádníky, kteří obětavě pomáhali při příležitostných brigádách, - uklízející, kteří každou sobotu dávali kostel do pořádku (a mnohdy byl opravdu hodně zaprášený), - dárce, kteří mnohdy dávali své mnohaleté úspory, - půjčovatele, kteří poskytli bezúročně finance, - a Vás, kteří jste se za zdar díla modlili. DÍKY! Psal jsem díky v minulém čase, ale ono to ještě nekončí. Už teď vím (i když nemám všechny faktury a nedokážu říct ještě celkové náklady), že máme v současné době dluh 3 mil. Kč. Takže má prosba do budoucna je o stálou přízeň – jak modlitební, tak i finanční! Dále prosím o nové dobrovolníky na úklid a drobné údržbářské práce – máme teď hezké prostory ke scházení, a pokud nechceme, aby brzy vypadaly jako ty staré, je potřeba je uklízet a udržovat. Kdo jste ochotní takto farnosti pomáhat a doplnit či vytvořit novou sobotní úklidovou četu, nebojte se u mě přihlásit. Věřím, že společně dokážeme nejen splatit dluh a udržovat v hezkém stavu nové prostory, ale že je také naplníme aktivitami, které nás povedou víc k Bohu i k sobě navzájem - to je moje hlavní přání! Kéž platí ta slova žalmu: „do domu Hospodinova půjdeme s radostí“! o. Marcel

Pořad bohoslužeb od ledna 2014 kostel sv. Anny kostel sv. Markéty Špluchov Pondělí 17,30 Úterý 7.00 Středa 8.00 Čtvrtek 17,30 16,00 Pátek 17,30 7.00 Sobota 7.00 Neděle 8,00 10,00 17,30 9,00 11,00 Ø Kostel se otvírá vždy 1 hod před mší sv. Ø Růženec se modlíme 45 min před začátkem mše sv., není-li adorace Ø Příležitost ke svátosti smíření je 30 min. před každou mší sv. -2-

6 / 2013

Společenství

Ø Každý 1. pátek v měsíci je po mši sv. adorace do 19 hod. Ø Ve čtvrtek před 1. pátkem je tichá adorace za kněze od 17 hod do 17,30 hod Ø Každou neděli od 17 do 17,30 hod je tichá adorace Ø Každou sobotu po 1. pátku je mše sv. za členy živého růžence a po mši sv. je v knihovně pohoštění Ø Kostel se uklízí každou sobotu po mši sv., mimo 2. sobotu v měsíci, kdy uklízí mládež již v pátek Ø Každou 1. neděli v měsíci u sv. Anny je v 10 hod mše sv. pro děti. Od 9,15 hod je nácvik písniček s kytarou ve zpěvárně – srdečně zveme děti a mládež Ø Každou 1. a 3. neděli v měsíci při mši sv. v 10 hod jsou katecheze pro malé děti v knihovně

Plánované akce v naší farnosti 28.12. - 1.1. – vánoční chata mládeže od 9. třídy, návrat nejpozději 1.1. do 12 hod. 2.1. čt v 17,30 hod – mše sv., od 17-17,30 hod. tichá adorace za kněze 3.1. pá v 17,30 hod – mše sv. , adorace do 19 hod. 4.1. so – mše sv. za členy živého růžence, pohoštění v knihovně 8.1. st – 1. hodina náboženství v kostele sv. Anny (již ne v Asterixu!) 9.1. čt – vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. „Lumen fidei“ (Světlo víry) – představení papežovy encykliky (P. Karel Rechtenberg) 10.1. pá – společenství mládeže u sv. Anny (již nebude na faře!), nácvik písniček od 16,30 hod, ukončení ve 21 hod. 12. 1. ne od 15 hod. - poděkování za ukončení oprav kostela sv. Anny, adorace, prohlídka upravených prostor, občerstvení 23.1. čt – vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. Církevní restituce – ano či ne? (P. dr Daniel Vícha) 31.1. pá (pololetní prázdniny) celodenní setkání menších ministrantů 8.2. so - mše sv. za členy živého růžence, pohoštění v knihovně 8.2. so – děkanátní volejbalový turnaj mládeže v Českém Těšíně 13.2. čt - vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. Starokřesťanská literatura: Život sv. Antonína Poustevníka (P. Karel Rechtenberg) 19.- 21.2. st-pá – jarní prázdniny pro děti na faře 27.2. čt - vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. Církev v Texasu (jáhen Pavel Marek) 1.- 2.3. so-ne – víkend na faře pro děti z 1.-3. třídy náboženství 8.3. so - mše sv. za členy živého růžence, pohoštění v knihovně 13.3. čt - vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. Slavení Velikonoc v dějinách Církve (P. PaedDr.Thlic. Marcel Puvák) 8.3. so - mše sv. za členy živého růžence, pohoštění v knihovně 27.3. čt - vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně od 18,15 hod. Zamyšlení nad biblickým textem (9. kapitola Janova evangelia) 8. - 11.5. – prodloužený víkend pro rodiny s dětmi na faře ve Velkých Losinách, odtud se zúčastníme také poutě rodin ve Zlatých Horách -3-

6 / 2013

Společenství

Vyučování náboženství opět v kostele sv. Anny První hodina náboženství v roce 2014 bude ve středu 8. 1. od 16 hod. Všichni se sejdeme v kostele na společné modlitbě a pak se rozejdeme do svých nových tříd. Zvu také rodiče na společnou děkovnou modlitbu za náš kostel, dále se dozví další organizační věci ohledně výuky náboženství.

Společenství mládeže v kostele sv. Anny První společenství mládeže v roce 2014 bude v pátek 10. 1.; od 16,30 hod. nácvik písniček na mši sv., která začíná v 17,30 hod. Následuje společenství, které bude probíhat do 21 hod. Srdečně zveme všechny, kteří nemohli chodit na faru.

Tříkrálová sbírka Prosím přihlaste se v sakristii dospělí i děti, kteří byste byli ochotní účastnit se tříkrálové sbírky, která bude probíhat od 1. ledna do 14. ledna 2014. Koledníci obdrží kasičku s logem Charity, vedoucí skupinky bude mít průkazku – pověření, dárcům budou rozdávat cukříky a malé kalendáře. Pro koledníky jsou připravené papírové koruny – symbol králů. Dostanou také malou svítilnu a vstupenku na film do kina v Těrlicku na 25.1. 2014.

Živý růženec v roce 2014 Tak jako každým rokem, chceme i v roce 2014 pokračovat v modlitebním společenství Živého růžence. Jednotlivá tajemství s půlměsíčními nebo měsíčními obměnami zůstávají stejná. Mše svaté za živé a zemřelé členy Živého růžence bývají obvykle první sobotu v měsíci (po prvním pátku). Jelikož v kostele sv. Anny probíhala letos rekonstrukce, byla naše setkání s malým občerstvením po mši svaté poněkud narušena. O to více se těšíme, že v novém roce budeme moci tato setkání obnovit v nově zrekonstruovaných prostorách. Termíny mší svatých obětovaných za živé a zemřelé členy Živého růžence a skupina zajišťující občerstvení:

4. ledna 1. skup. 8. února 2. skup. 8. března 3. skup. 5. dubna 4. skup. 3. května 5. skup. 7. června 6. skup.

5. července 1. skup. 2. srpna 2. skup. 6. září 3. skup. 4. října 4. skup. 8. listopadu 5. skup. 6. prosince 6. skup.

Vedoucí jednotlivých skupin zůstávají beze změn. Na mši svatou a po ní na setkání v živém společenství zveme všechny věřící, i ty, kteří do žádné skupiny nepatří.

Jarní prázdniny dětí na faře - pro „školní děti“, věk 6-14 let, - od středy 19. 2. do pátku 21. 2. 2014, - od 8 hod do 17 hod. (bez přespání na faře), - kapacita je maximálně 15 dětí; přihlaste se co nejdříve, více dětí vzít nemůžeme, - s sebou: teplé oblečení ven i na faru, (v případě sněhu boby, sáně), přezůvky, - cena 70,- na den (není nutné zúčastnit se všech tří dnů), - přihlaste se u Hanky Svobodové tel. 731 625 835 nebo e-mail: [email protected] -4-

6 / 2013

Společenství

KURZ EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ - KER Kurz efektivního rodičovství tvoří devět setkání dvou lektorek s uzavřenou skupinou rodičů. Je vhodný pro rodiče dětí různého věku. V jednotlivých lekcích jsou probírány základní principy pozitivní výchovy a jejich aplikace do praktického rodinného života. Kurz je veden zážitkovou formou, rodiče se aktivně podílejí na programu, dostávají pracovní listy a náměty pro domácí procvičování, díky kterým mají možnost se k probranému tématu vracet i později. Nově nabyté vědomosti rodiče postupně svým aktivním přístupem přetvářejí v rodičovské dovednosti, jimiž mohou ovlivňovat v rodině svůj vztah k dětem a chování dětí. Nezanedbatelnou úlohou skupiny je načerpání nových sil a energie, možnost si odpočinout, aby byl rodič dále schopen s chutí a zodpovědností plnit jednu z nejnáročnějších životních rolí a profesí zároveň, tj. být dobrým rodičem svým dětem s vědomím své nedokonalosti. Přehled témat: 1. Základy efektivního rodičovství, budování kladného vztahu rodič-dítě. 2. Tři výchovné styly, vliv původní rodiny; jsem jedinečný. 3. Sourozenecké konstelace. 4. Pochopení nesprávného chování dětí. 5. Povzbuzování a chvála. 6. Emoce v životě rodičů a jejich dětí - vstřícné naslouchání. 7. Emoce v životě rodičů a jejich dětí - já - sdělení. 8. Rodičovská autorita - trest a co volit místo něho. 9. Rodinná pravidla, řád, závěr. Cena kurzu za jednotlivce je 1200,- Kč, za pár 2000,- Kč. Pokusíme se získat dotaci, takže cena by mohla být podstatně nižší (do 400,- Kč) Kurz začne v úterý 1. dubna 2014 od 17 hod. v knihovně kostela sv. Anny, bude probíhat každé úterý 9x za sebou, délka jednoho setkání je 3,5 hodiny. Je určen pro skupinku maximálně 14 lidí. Máte-li zájem zúčastnit se tohoto kurzu nebo získat další informace (i ohledně platby), kontaktujte Hanku Svobodovou, tel. 731 625 835, e-mail: [email protected]. Kurz pořádá Centrum pro rodinu a sociální péči a.s. Ostrava. Více informací: kurz-efektivniho-rodicovstvi.webnode.cz ****************** VOLÁNÍ V ČASE ADVENTNÍM Libor Čihák Maria, Maria, Maria, Maria, úsměve, ohýnku v čase zimničním, jež zříkáš se sebe ve slově Amen, ty hřeješ mé srdce zkřehlé a toužící, pro lásku Boží porodíš syna, znavené tělem. z lásky k nám, v Betlémě v chudobě. Maria, hvězdičko na nebi temném, pohlazení v době úzkosti a strachu, světlo v jeskyni mého žití.

Maria, matko, matičko, v tvé náruči Syn Boží se choulí, já svíce svých rukou vztahuji k vám. .

Maria, holubičko sličná, na svých perutích mne nes k lotosovým nohám Stvořitele -5-

6 / 2013

Společenství

Jáhen Pavel je po rodičích Marek Během léta posílila havířovsko-bludovickou farnost nová duchovní síla – jáhen Pavel Marek. Pochází z Lubiny u Kopřivnice a stejně jako předcházejí jáhen Honza Zelenka i Pavel před Havířovem navštívil Spojené Státy. Pavel se ve farnosti věnuje hlavně mládeži, pak nemocným a občas se loučí se zesnulými. Povídali jsme si po hodině náboženství v jednu říjnovou středu. Kdy ses rozhodl pro kněžství? Já měl vlastně klasický životní styl a žádná extraudálost se v mém životě neudála. Spíše to vykrystalizovalo jednak rodinným prostředím, dále jsem měl možnost vnímat tatínkovu stranu – byli tam dva řeholní kněží a jedna řeholní sestra. I když na druhou stranu jeho víra není až tak hluboce prožívaná, zatímco u maminky je to prožívání víry intenzivní. Žili jsme klasický křesťanský život. Myslím si, že hodně pomohla společná rodinná modlitba. Takový první impuls, kdy jsem začal uvažovat nad kněžskou službou, přišel mezi 12.-13. rokem. Při všednodenní páteční mši jsem si při proměňování začal uvědomovat, že to není nějaká rutina nebo splnění si povinnosti jít do kostela, protože mamka chtěla, a že se tam bude něco dít. Klečel jsem a ve mně začala hlodat otázka, kdy se Ježíš ptal: „Vidíš, co já dělám pro svět? Chtěl bys něco podobného udělat pro mě? Tak, jako já se obětuji světu, sloužím mu, nechtěl bys něco takového dělat pro mě a tím taky i pro svět?“ To bylo vlastně poprvé, kdy se mě tohleto v nitru dotklo a od té doby to občas přicházelo a odcházelo. Až do konce střední školy ty impulsy byly, ale nepřikládal jsem jim nějakou významnou důležitost. Bral jsem to, jak to přicházelo. Někdy to vyšlo na povrch, pak to zase zaplulo. Samozřejmě se mi líbily holky a to jsem moc opouštět nechtěl. Takže jsem to nějak řešil – neřešil. Ten rozhodující moment, odkdy jsem to začal brát vážně, přišel ke konci střední školy. Byl jsem ve třeťáku, když umřel Jan Pavel II., a naskytla se mi možnost jet na pohřeb. Tu možnost mi nabídl o. Jenda Hurník, který už tenkrát byl knězem u salesiánů. Protože to byl výjezd na více dní, musel jsem mít dovolení svého třídního učitele. Přišel jsem za ním, že bych potřeboval volno ze školy, a on, aniž bych něco naznačil, se mě přímo zeptal: „Jedete na výlet do Říma?“ Já: „Jedu, jak jste na to přišel?“ On:„To je jedno, tak si jeďte.“ A pustil mě. Věděl jsem, že učitel něco s vírou má, ale netušil jsem, že je přímo praktikující věřící. On mě od té doby trošku hlídal a naťukával. Byl zároveň i výchovným poradcem, přes něhož se podávaly přihlášky na vysoké školy. Když jsem tedy za ním přišel s tím, že bych chtěl studovat herectví na JAMU, řekl mi na to: „Nic proti herectví, ale dělat ze sebe šaška, to tak. To by se vám líbilo. Vy máte na víc. Tak co vás napadá dál?“ Tím mi vyrazil dech a já mu na to řekl, že pak už připadá v úvahu jen studium na kněze. A jeho reakce zněla: „Fajn, takhle si vás umím představit. Začneme s přípravou na tuto cestu.“ Pak už jsem nastoupil do semináře. Po 4. ročníku na CMTF jsem přerušil studium, abych získal taky nějaké pracovní zkušenosti. To byla roční praxe ve třísměnném provozu mezi běžnými dělníky. Cos´ dělal? V areálu kopřivnické Tatry jsme v bývalé lisovně (dnes firma Tawesco) dělali různé díly pro automobily značky Škoda, Bentley a další. Já byl v úseku odporového svařování. Viklalo tě něco po tu dobu praxe? Když jsem přerušoval studium, byly určité otázky, jestli pokračovat, nebo ne. Ze začátku té pauzy jsem se seznámil s jednou slečnou a navázal krásný přátelský vztah, který se dále vyvíjel a krystalizoval. Ale už tehdy jsem poznal, že to není ta správná cesta, takže jsem do tohoto vztahu vůbec nevstupoval. Nechal jsem to všechno uklidnit a pak začal znova zkoumat své dřívější rozhodnutí. Nakonec se mi potvrdilo, že nastoupená cesta byla správná. -6-

6 / 2013

Společenství

Seminář jsi ukončil v roce 2013 a před nástupem do Havířova jsi ještě navštívil USA - stejně jako před Tebou o. Honza Zelenka. Vnímám to tak, že absolventi semináře tam jezdí jakoby na poslední významnou dovolenou. Nebo to tak není? J Není to tak úplně. Jezdíme tam především na pozvání potomků bývalých českých emigrantů. Kněz, k němuž se jezdí a který asi nejvíce zaštiťuje tuto akci, je právě jedním z těchto potomků. S dalšími kněžími tam vytvořili asociaci podporující toto české dědictví a na vlastní náklady zvou ročně dva až tři jáhny z České republiky. Prozatím z Moravské provincie, ale pro příští rok uvažují i nad pozváním bohoslovců z Čech. Je to taková podpora duchovních povolání v České republice. Dají příležitost vycestovat, zlepšit znalost jazyka, poznat jinou kulturu a taky jiné přístupy k liturgii, protože i tam je liturgie v některých aspektech poněkud odlišná. A pak především, co vnímám já, připomenou tímto gestem mladým klukům, že i v Texasu jsou lidé, kteří mají kořeny v ČR. Vůbec jsem nevěděl, že jsou tam tak velké skupiny českých přistěhovalců a jejich potomků. A Ty tam vezeš energii z Čech, a oni si osvěží český jazyk… Tak, tak. Jsou strašně rádi za pár slov. A když navíc umí říct nějakou tu větu, tak to je královský výkon. Komunikuješ s nimi asi v jejich rodném jazyce. Ano. S většinou z nich anglicky. Pokud to byl někdo z Čechů, který zažil češtinu ještě tady, tak byl schopný se domluvit. Anebo to musel být někdo fakt hodně starý, který zažil češtinu v Americe, kdy se doma ještě bavili česky. Ale jinak většinou ti lidé znají jen pár slov nebo pár vět. Dobrá, to je Amerika. Můžeš nám pro změnu přiblížit dojmy z Havířova? O. Honza Zelenka vnímal Havířov s ohledem na umístění fary podobně jako svůj venkovský domov. Lubina je na tom asi podobně jako Honzovy Bernartice nad Odrou. Přiznám se – byl to pro mě trošku šok. Jel jsem do Havířova s vědomím, že jedu do města, ale to farní zázemí – typicky dědinské, což mi rozhodně vyhovuje. Lidé, se kterými se setkáváš, nejsou moc nároční? Neodrovnávají Tě? Vím, že práce s lidmi je těžká. Mnohdy to kněží nezvládnou a sahají třeba k pravidelnému pití alkoholu. Zatím to tak nevnímám. Lidé, se kterými se setkávám, mi přijdou vstřícní a ochotní – samozřejmě v rámci svých možností. A nesetkal jsem se zatím s problémem, přes který bychom se nedostali. Je to asi dáno i tím, že jsme ještě neřešili významnější problém. Někdy jsou lidé až moc hodní s cílem“ hladit, hladit až do úplného vyhlazení“. Může se stát. Snažím se vnímat lidi v jejich přístupu k o. Marcelovi a k o. Kájovi a pak na ně získávám druhý pohled, jak je zase vidí zpětně oni samotní. Srovnávám to a hlídám si, abych si neudělal zkreslený předsudek. U některých není problém, u některých je to náročnější. Měl jsem se ještě na něco zeptat, na co jsem se nezeptal? Nenapadá mě teď nic. Snad kněžské společenství na faře. Myslím si, že jsem v dobrém kolektivu. Spíše se stále ještě poznáváme. S otcem Karlem se známe už od semináře, takže máme k sobě tak nějak blíž a mnohé věci řešíme i společně. O. Marcel tím, že má teď ještě dost starostí s kostelem, je tak trochu bokem. Ale snažíme se vycházet spolu co nejlíp a vyhýbat se větším konfliktům. Pokud už se něco řeší, tak s chladnou hlavou. Jelikož mám míň povinností a starostí, které na mě připadají, vezmu třeba za někoho kázání, když to jde. Díky za rozhovor. Rádo se stalo. ptal se Marek Světnička -7-

6 / 2013

Společenství

PŘEČETLI JSME… „Víra, naděje a láska“ - Anselm Grün, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2004. Benediktin Anselm Grün, oblíbený autor duchovní literatury, se v titulu zamýšlí nad třemi základními božskými ctnostmi - vírou, nadějí a láskou. Víra je bezpochyby jedním ze základních postojů lidského života. K víře patří důvěra. Kdo ji v sobě rozvíjí, cítí se na světě vítán. Komu se této základní důvěry nedostane, je skeptický k lidem, k životním okolnostem i ke své budoucnosti. V původním smyslu je víra nějak vždycky spojována s Bohem, věřící člověk uznává a přijímá existenci Boha. Víra bývá často a nesprávně chápána jako protiklad rozumu, zatímco je skutečností rozum přesahující. Sv. Anselm chápe víru jako uschopnění rozumu k hlubšímu vhledu do skutečnosti. Smíme a máme zapojit svůj rozum a pokusit se jím proniknout to, čemu věříme. (Víra jako změna pohledu, Víra uzdravující, Víra hory přenášející, Víra Abrahamova, Víra Ježíšova, Víra Mariina). Naději považují teologové za základní podmínku lidské existence, II. vatikánský koncil ji zasadil do samého středu církve v konstituci Gaudium et spes - „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem i úzkostí Kristových učedníků.“ Tento křesťanský postoj by měl být spojován s odpovědností za svět. Naděje je bytostnou křesťanskou ctností a měla by být rozhodující hnací silou obnovy a úsilí o lidštější budoucnost. Pro náš současný život je rozhodující, staneme-li se lidmi naděje a dokážeme-li ji přinášet světu. Naděje působí trpělivost, základem naší naděje je Ježíšovo vzkříšení. Láska je božskou ctností, jíž všechny ostatní vrcholí. Nalézáme ji v umění, v dílech světové literatury, hudbě, divadelních dramatech i filmových příbězích. O její moci se vyprávělo už v pověstech a pohádkách. Sama Bible zvěstuje její tajemství. Láska, o níž je řeč v Písmu a v teologické tradici, má na mysli vztah k Bohu, k bližním i k sobě samému. Je cílem duchovního úsilí a vrcholem, k němuž směřuje víra a naděje. Ona rozhoduje, jestli člověk dokáže naslouchat Bohu a zakoušet jeho přítomnost. „Ušatý osel, nebeský posel“ - Ivan Renč, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2004. Ivan Renč (syn básníka Václava Renče) absolvoval studium FAMU a pak působil v oblasti animovaného filmu jako autor a režisér. Hlavní náplní jeho činnosti byla tvorba večerníčkových seriálů a tato jeho zkušenost se odráží i v literární tvorbě. Kniha vypráví o malém oslíkovi, jenž statečně a věrně slouží Svaté rodině a je hrdinou všech sedmi napínavých příběhů. Dětskému čtenáři popisují události Velké noci v Betlémě – o narozeném děťátku, pastýřích, mudrcích, o zlém Herodovi a také o útěku Josefa a Marie s malým Ježíškem do Egypta. K úspěchu přispěla i výtvarná práce Zdeňky Krejčové, která ilustrovala celou řadu dětských titulů. Pěkná knížka potěší nejen děti, ale i rodiče či prarodiče, kteří ji budou těm nejmenším předčítat. Z.K. Ve Vatikánu byl koncem listopadu představen nový dokument papeže Františka, apoštolská exhortace EVANGELII GAUDIUM. Shrnuje závěry biskupské synody o nové evangelizaci, jež se konala v minulém roce, zároveň je rozšířena o osobní papežovy úvahy. Obsahuje sedm základních bodů: Reforma Církve v misijní slova smyslu. Pokušení pastoračních pracovníků. Církev pojatá jako celek Božího lidu, který evangelizuje. Homilie a jeho příprava. Sociální začlenění chudých. Mír a společenský dialog. Duchovní motivace pro misionářské nasazení. Centrálním bodem, spojujícím tato témata, je milosrdná Boží láska, která vychází vstříc každému člověku, aby mu ukázala jádro zjevení - život každého člověka získává plný smysl v setkání s Ježíšem Kristem a v radosti ze sdílení této zkušenosti s druhými. -8-

6 / 2013 ŽIVÁ POKRÝVKA

Společenství

Hned ráno po narození dítěte si majitel přišel pro osla s volem. První musel odnést náklad obilí a druhého čekalo nezorané pole. Do skalního přístřešku se vkrádal chlad. Nic neškodí novorozeňatům víc než zima. Josef honem rozdělal oheň, ale kouř si chtěl užít pohledu na Ježíška a tvrdošíjně visel nad jesličkami. Josef se tedy pokusil zahřát dítě svým pláštěm. Byl však tak hrubý a těžký, že by Ježíška spíš udusil, než zahřál. Zkusil tedy napodobit osla s volem, ale záhy zjistil, že jeho plíce jsou příliš malé a staré na takovou práci. Maria natáhla paže a uklidňovala ho: „Proč se tak namáháš? U mě mu bude teplo.“ Ale Josef věděl, že Maria je ještě příliš slabá. Právě tehdy venku zaslechl zvuk, který připomínal šustění křídel nebo šumění potůčku. Křoví kolem dokola jakoby ožilo. Schovávaly se tam děti pastýřů, které se také přišly podívat na ten div, a vzrušeně si mezi sebou šeptaly. K jesličkám se o Vánocích stavějí i postavičky dětí. Pravda ale byla jiná. Té dlouho očekávané události se v noci nezúčastnilo žádné dítě. Všechny do jednoho spaly a o všem se dozvěděly až ráno. „Pozvu je dovnitř,“ napadlo Josefa. „Budou Marii dělat společnost a i kdyby jeskyni nezahřály dechem, tak aspoň svou přítomností. Třeba to Ježíškovi udělá dobře.“ Jak málo vědí dospělí o schopnostech dětí! Babičce se říká: „Necháme ti tu Pepíčka, aby ti dělal společnost.“ A babička hned zahrne Pepíčka hračkami a pamlsky, aby si nepřipadal sám. Právě on, který by babičce mohl ukázat a dát tolik nových věcí, kdyby mu jen poskytla příležitost. Děti se slétly do jeskyně jako včely do úlu. Nejdřív se blížily k jesličkám trochu ostýchavě, ale pak se kolem nich semkly do velkého hroznu. Držely se rozpačitě za ruce, ale oči jim jen svítily štěstím, že vidí toho, kdo byl slíben od věčnosti a teď se stal tělem. Čím to, že se jesličky zachvěly? Že by do nich děti strčily? „Je mu zima,“ prohlásila největší holčička. „Je mu zima a měli bychom ho zahřát.“ Josef s Marií nevěděli, jak to chtějí provést, ale děti udělaly to nejjednodušší na světě: položily na děťátko svoje teplé a lehké dlaně. Od Ježíškova těla je dělily jen pleny a tenká látka, která sloužila jako pokrývka. Ježíšek se zaradoval: od prvního dne života mu teplo a život neposkytovalo slunce, oheň, ovčí nebo velbloudí vlna, ale něžný dotek lidské dlaně jako projev lásky. Právě v to doufal od začátku věků. Toho dne pokrývka z dětských rukou měnila tvar a barvu, protože každé dítě z okolí se chtělo na Ježíška podívat a požehnat mu. Když se večer vrátili vůl s oslem, Ježíškovy plenky a pokrývka zdaleka nebyly čisté, ale z očí mu zářila radost. Z knihy Piera Gribaudi - „Příběhy vánoční noci“

******************

NAPSALI JSTE NÁM Evangelizační kurz „Nový život“ v Hati. Na přelomu listopadu a prosince letošního roku jsem měla tu milost absolvovat evangelizační víkendový kurz „Nový život“, který pořádalo Společenství a Škola nové evangelizace Zacheus v čele s polským františkánským knězem o. Efraimem a římskokatolická farnost Hať pod vedením o. Jana Svobody. Jednalo se o charismatickou evangelizační akci. A byla to akce velmi krásná! Cílem bylo velmi osobní setkání každého z nás s živým Kristem, vylití Boží lásky do našich životů a celou dobu velmi silné modlitby k Duchu Svatému. Realizační tým se nám velmi věnoval. Měli jsme spoustu přednášek

-9-

6 / 2013

Společenství

a cvičení, které byly velmi přínosné. Velmi silné byly osobní modlitby nad každým z nás a pak modlitby za vylití Ducha Svatého… Tento kurz byl v ČR poprvé. V Polsku je již rozšířen a pro nás musel být proto celý přeložen z polštiny do českého jazyka. Jaká milost! Jakou milostí je také kněz o. Jan Svoboda, který umožnil realizaci tohoto velmi krásného evangelizačního kurzu poprvé v ČR! Farnost Hať má pro tyto akce také možnost velmi pěkného ubytování a konferenční místnost s jídelnou. Velmi dobře nám také v Hati vařili. A Bůh tam spojil dohromady velmi příjemné lidi… Další evangelizační kurz „Nový život“ v češtině bude u sester Alžbětinek na přelomu února a března 2014 v Jablunkově a pak znovu v Hati na konci dubna 2014. Kurz byl velmi krásný a vhodný pro všechny, kteří se chtějí setkat s živým Kristem, nebojí se charismatických akcí a chtějí zakusit vylití Boží lásky do jakékoliv oblasti svého život. Vřele doporučuji J Renáta Moldříková

LYŽE Téměř každý rok jezdíme mezi vánočními svátky na týden s rodinou mojí sestry a několika známými na chatu do Jeseníků. To jsme si tam jednou takhle tradičně vyjeli na sjezdovku zalyžovat. Povrch nebyl moc kvalitní a sjezdovku uměle zasněžovali. Sníh byl místy namrzlý, ale dalo se lyžovat. Všichni jsme lyžovali, ale já jsem najela do nějaké namrzlé rýhy zrovna, když jsem zatáčela. Jedna noha zatočila tam, kam jsem zamýšlela, ale druhá noha zůstala v namrzlé rýze a pokračovala dál. Nějak zvláštně se mi vytočilo koleno, pořádně mi v něm křuplo a já šla k zemi. Chvíli jsem tam seděla, než jsem zjistila, že to koleno docela bolí. Odepla jsem si lyže, protože pokračovat dolů na lyžích nešlo a snažila jsem se v bolesti sejít namrzlý kopec dolů. To se mi povedlo, ale bylo po lyžování. Do večera mi koleno nateklo natolik, že jsem na nohu nemohla šlápnout. Nemohla jsem sejít ani schody z pokoje v prvním patře dolů do přízemí za ostatními. Všichni do mě hučeli, ať nešílím a jedu s tím do nemocnice. Zahrnuli mě příběhy o natržených vazech, a tak jsem ráno poslechla a nechala se odvézt do nemocnice. Natržené vazy se nekonaly, ale vyfasovala jsem ortézu a příkaz nechat nohu v klidu. V té době jsem byla ve čtvrťáku na fakultě a dělala si hlavu, jak zvládnu přípravu na zkoušku ze statistiky. Studovala jsem dálkově a nikdo nám látku nevysvětloval. Dostali jsme kupu korespondenčních úkolů, které měly prokázat znalost problematiky statistiky, a vypracované úkoly jsme měli poslat mailem garantovi předmětu vždy do určitého data. Úkoly zahrnovaly také zvládnutí různých statistických funkcí v programu Excel. V životě jsem nic podobného v Excelu nedělala a myslela jsem, že to nezvládnu. Příprava na zkoušku zahrnovala asi 3 měsíce intenzivního samostudia statistiky a pak i Excelu. Statistika byla po matematice na ekonomické fakultě strašák č. 2. Bůh ale použil mé poraněné koleno k tomu, že jsem nemohla fyzicky nic dělat a tak jsem mohla jen sedět doma a věnovat se statistice. Protože bydlíme v 5. patře bez výtahu a já nemohla chodit, nemohla jsem do obchodu, nemohla jsem s dětmi do školy, školky a ani s nimi do žádného kroužku. Já jsem si před úrazem dělala starosti, jak najdu čas při své rodině a malých dětech na takovou časově náročnou zkoušku, ale díky poraněnému kolenu jsem opravdu nastudovala, co jsem nastudovat potřebovala a zkoušku jsem zvládla… Noha se mi pak zahojila skvěle. Nic mě nebolelo, ale pro jistotu lyžovala další rok po mém zranění jen má rodina. Nechala jsem svou nohu odpočívat. Po dvou letech od úrazu jsem se na lyže postavila znovu. Skončila jsem však velice brzy. Myslela jsem, že je noha v pořádku, ale už když jsem jela poprvé na vleku, tak moje noha se znovu ozvala. Kolenem projela známá bolest. Sjela jsem ještě dolů, ale raději jsem už nelyžovala. I při jízdě dolů - 10 -

6 / 2013

Společenství

jsem bolest v koleni cítila. Ten rok jsem to znovu vzdala a nelyžovala. Třetí rok od zranění se mi dostala do ruky kniha Síla rodičovské modlitby od Stormie Omartianové, a tam byla Modlitba za ochranu. Vzala jsem si knihu v zimě i na hory a modlila jsem se podle ní. Rodině a ostatním jsem ten rok řekla, že lyžovat určitě zase nebudu. Jenomže já jsem se tam na horách jednou pomodlila právě zmiňovanou Modlitbu za ochranu a přišel takový vnitřní impuls od Ducha Svatého – Zkus to znovu, Bůh tě chrání. A já tomu uvěřila. Zaplavila mě silná jistota, že jsem v Boží ruce, která odplavila veškerou pochybnost i strach… Ten den jsem si zalyžovala skvěle! Nic mě nebolelo a srdcem mi projížděla vděčnost nad nekonečnou Boží láskou, která se ke mně znovu sklonila a zhojila vše, co bylo potřeba. Renáta Moldříková MODLITBA ZA OCHRANU (z knihy Stormie Omartianová, Síla rodičovské modlitby) Pane, přicházím k tobě a prosím, abys kolem nás vystavěl ochranný val. Chraň našeho ducha, tělo, mysl a city před jakýmkoli druhem zla nebo zraněním. Prosím zvláště za ochranu od nehod, nemocí, poranění nebo jakéhokoli jiného fyzického, mentálního či emocionálního zneužití. Prosím, abychom si našli úkryt ve „stínu tvých křídel, dokud se nepřežene zkáza” (Žl.57,2). Ukryj nás před každým zlým vlivem, který by proti nám mohl vystoupit. Ochraňuj nás před každým skrytým nebezpečím a nedovol žádné zbrani, která by se proti nám pozvedla, aby slavila úspěch. Díky, Pane, za to, že jsi tolikrát slíbil, že nás budeš chránit. Pomoz nám kráčet po tvých cestách a v poslušnosti tvé vůli, abychom nebyli nikdy tohoto ochranného pláště zbaveni. Ochraňuj nás ve všem, co děláme a kamkoli jdeme. O to tě prosím v Ježíšově jménu.

Výzbroj „Neboť Hospodin je tvé útočiště, za ochranu zvolil sis Nejvyššího. Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží.“ (Žl 91, 9-10) „Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo bydlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!” (Žl 91,1-2) „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.” (Iz 43,2)

******************

Duchovní cvičení pro ženy Dne 30. listopadu 2013 se uskutečnila adventní duchovní obnova pro ženy na faře v Bludovicích. Této obnovy se zúčastnilo kolem 70 žen i z okolních farností. V 9 h. dopoledne nám Baruška Greplová ukázala, jak si můžeme vyrobit adventní věnec z různých přírodních materiálů. Poté jsme usedli do farního sálu a naslouchali slovům MUDr. Jitky Krausové (psychiatričky) na téma ADVENT. AD (KO), VENTUS - přicházet. Kde je moje KO? Ke komu přicházím a kam směřuji? Vidím jen sama sebe, nebo i svého bratra, sestru? Z čeho potřebuji vyvést, z jakých závislostí, zlozvyků, z pohodlí, ze svých model náboženství. Směřuji k Ježíši, dívám se Jeho očima? Jakou mám hodnotu? „Já mám hodnotu Ježíšovy krve a Jeho lásky.“

- 11 -

6 / 2013

Společenství

Kříž je bolestí i utrpením, ale neexistuje situace, kdy já nemohu milovat. On je čistá láska, On je štěstí. Láska je odevzdání, přání jeden druhému. Přicházím k Bohu - k Lásce, odevzdávám se a proměňuji se. To jen ve zkratce co jsme prožili při přátelském sobotním setkání na faře. Upřímně bych chtěla poděkovat Haničce Svobodové, že zorganizovala tuto akci a přivedla mezi nás báječnou ženu p. doktorku Krausovou, která obohatila svými podněty každou z nás osobně. Vždyť mnohým ženám oči jen zářily, když vycházely z její kanceláře po osobním pohovoru. Zároveň chci poděkovat o. Marcelovi, o. Karlovi, jáhnovi Pavlovi, že nám nabídli farní prostory a sdíleli s námi celou obnovu, obzvlášť ve sv. smíření, kde byli přítomni i kněží z farnosti Šumbarku. Rovněž chci poděkovat p. Aničce, která nám uvařila výborný guláš. účastnice obnovy Danka

Betlém na lodi Vánočních pohledů už chodí málo, nahradily je SMS-ky. O loňských Vánocích jsme ale dostali jeden hodně zvláštní. Svatá rodina je na něm v malém bambusovém člunu na obrovském jezeře, nad nímž září osamělá hvězda. Na zadní straně pohledu je vysvětlení, že se jedná o keramický betlém z Peru, kde dávní obyvatelé žili na lodích. Vzpomněl jsem si přitom na betlém ze svého dětství, který obsahoval Ladovy figurky v zimní krajině. Připadal mi zcela autentický, vždyť naše Vánoce většinou doprovázel sníh. Naopak betlémy s „originální“ palestinskou scenérii se mi zdály divné. Od té doby jsem už viděl hodně nejrůznějších betlémů z papíru, dřeva, keramiky, dokonce i z uhlí, betlémy živé i nanejvýš umělé. Stále znovu se však vracím pohledem k tomu jezernímu. Je dobře, že si každá kultura vytváří vlastní představu oné betlémské noci. Vždyť Ježíš se rodí stále znovu do každé doby, do každé rodiny, do každé osamělé lodičky našich životů, které se mnohdy nebezpečně kymácejí a nabírají vodu, přesto odvážně vyplouvají vstříc zářící hvězdě na vzdáleném obzoru. -ok-

Obrana opilých návštěvníků bohoslužeb Nedávno jsem se stal svědkem malého incidentu před nedělní bohoslužbou. V lavici přede mnou seděla žena, neustále si tiše něco mumlala a čas od času hlasitě vykřikla: „Aleluja!“ Pak ji kostelník s několika pomocníky násilím vyvedl z kostela a následně kněz vysvětlil, že opilí návštěvníci by příliš narušovali průběh bohoslužeb. Chápu jeho postoj, asi by se těžko soustředil na bohoslužebné texty a úkony. Chápu i pohoršené pohledy farníků, jež by směřovaly mnohem častěji k této lavici než k oltáři. Přesto musím přemýšlet o tom, co onu ženu přivedlo do chrámu. Pochybuji, že by to byl primárně alkohol; ten možná působil jen jako jakýsi katalyzátor, který urychlil dlouho probíhající reakci kdesi v tajemném lidském nitru. Možná ho ta žena potřebovala k tomu, aby překonala ostych a (jak se ukázalo oprávněnou) obavu z odmítnutí. Možná se jednalo o jednorázové „selhání“ po prožitém traumatu. Možná je na tom stejně každičký den. Když jsem jako kluk ministroval, vyvlekl jsem i já na pokyn pana faráře z kostela jednoho opilého mladíka. Připadal jsem si tehdy velmi statečný a důležitý. Později jsem na to vzpomínal s rozpačitými pocity, dnes se již hluboce stydím. Naprosto se necítím oprávněn k tomu, abych kádroval, kdo se smí zúčastnit bohoslužeb a kdo nikoli. Sám jsem se řady bohoslužeb účastnil v ne zcela střízlivém stavu. Nevím, zda to vadilo mým sousedům v lavicích či u oltáře, ale jsem si jist, že to nevadilo tomu, jenž nás k sobě vytrvale a bezpodmínečně zve. - 12 -

6 / 2013

Společenství

A tak se přimlouvám za všechny opilé návštěvníky bohoslužeb. Nechme je přijít a strávit hodinu v Boží (i naší) blízkosti. Nepátrejme po důvodech jejich návštěvy. Není důležité, zda přišli kvůli tomu, že je zde tepleji než venku (což v katolických kostelích rozhodně nebývá pravidlem), nebo hledají teplé slovo (bohužel ani to zde není pravidlem) anebo sem jednoduše náhodou zabloudili. Vydržme to s nimi alespoň na tu chvíli, vždyť dobrý Bůh má s námi neskonale větší trpělivost. Nakonec ta opilá návštěvnice nedělala nic jiného než běžný účastník charismatické konference. -ok************************************

Je za co děkovat, je za co prosit… 8. prosince 1841 – svátek Neposkvrněné Panny Marie – Turin (Itálie) Šestadvacetiletý kněz Jan Bosko se s bezprizorným učněm Bartolomějem Garellim pomodlil Zdrávas Maria. Tak prostě a skromně, ale s velkou důvěrou k Panně Marii začal Don Bosko své dílo, které dneska žije v celém světě. 8. prosince 1965 – svátek Neposkvrněné Panny Marie – Havířov (kostel sv. Anny) Odchovanci ostravské oratoře (Don Bosko) společně s novými havířovskými kamarády zasvěcují mužský sbor i své rodiny do ochrany Panny Marie. I když se od té doby členové sboru téměř obměnili, přesto své zasvěcení obnovují pravidelně každý rok už neuvěřitelných 48 let. 8. prosince 2013 – svátek Neposkvrněné Panny Marie – Havířov, Šumbark (kostel sv. Jana Boska) „.. pozdravuj všechny a 8. prosince budu na vás při zasvěcení vzpomínat…“ píše Bohuš M., který se před mnoha léty odstěhoval na rodnou Vysočinu. Ano, my také vzpomínáme na ty desítky chlapů, kteří prošli sborem, a jmenovitě na těch 35 zpěváků, kteří nás předešli na věčnost. A nejen vzpomínáme. Pokud nám to dovolí zdraví, scházíme se pravidelně na zkoušky. Pod vedením Josefa Reichenbacha a s varhanním doprovodem Jany Reichenbachové přispíváme - podle svých nepatrných schopností - k Boží oslavě při liturgii. A také někdy putujeme, někdy slavíme a také se modlíme živý růženec, který obětujeme za mír: v rodinách, ve farnosti, v Církvi, ve světě,… Dnes jsme děkovali i za manžele Hoňkovy a P. Václava Filipce, SDB, kteří první přišli s myšlenkou svěřit náš mužský sbor do neustálé ochrany Panny Marie a účinně pomohli tuto myšlenku přivést k životu. Opravdu je za co děkovat a je za co prosit… Zaznamenal dědek Jargus

Pro ty, kteří si myslí, že budou věčně mladí… Nedávno mi na krku přistal osmdesátý křížek a často na to myslím. Roh ulice je dvakrát dál, než býval. A přidali tam stoupání, kterého jsem si nikdy nevšiml! Musel jsem přestat dobíhat autobusy, protože teď vyjíždějí ze zastávky mnohem rychleji než dříve. Jsem přesvědčený, že jednotlivé stupně na schodišti se teď dělají mnohem vyšší. A všimli jste si, jak malými písmenky teď tisknou noviny? Prosit lidi, aby mluvili zřetelněji, není k ničemu. Všichni mluví tak potichu, že jim není skoro rozumět. A oblečení se vyrábí tak těsné, hlavně v pase a na stehnech, je to hrozně nepříjemné. I mladí se změnili. Jsou mnohem mladší, než kdysi jsem byl v jejich věku. A na druhé straně lidé mého věku jsou mnohem starší než já. Tuhle jsem potkal jednu starou známou, tak strašně zestárla, že mě vůbec nepoznala! O tomhle všem jsem přemýšlel, když jsem se ráno myl. Dneska už nedělají tak dobrá zrcadla jako před deseti léty! Z knížky Guy Gilberta Ať se ti život povede! (Portál 2012). - 13 -

6 / 2013 Dopisy do záhrobí

Společenství

Maria z Nazareta, matka Kristova V městě Šumbarku, v prvním roce vlády zemana Potácivého Maria, píši Tobě, prosté venkovské dívce, čerstvě zasnoubené s tesařem Josefem. Přestavuji si, jak se chystáš odejít z rodného domu a začít společný život se svým mužem. Jak se těšíš na to, co Ti tento nový život přinese. Jsi celá rozechvělá, jako každá dívka před svatbou. A tu se vše mění… Představuji si Tvůj zmatek, když zjistíš, že jsi těhotná. Nerozumíš tomu, jsi vyplašená a právem se obáváš Josefovy reakce. Hladíš si rostoucí břicho a postupně přijímáš to, co v něm roste. Nejde jen o samo dítě, nýbrž také o nepřijetí a odsouzení ze strany Tvého nejbližšího okolí. Hrozí Ti dokonce potupná a bolestná smrt z rukou sousedů. Evangelista popisuje Tvé intimní setkání s Božím poslem, jako by byl jeho očitým svědkem. Archanděl vše vysvětlí a Ty to radostně pochopíš. Vím, že to bylo mnohem složitější a těžší. Poznání a přijetí Boží vůle je dlouhodobý a nesnadný proces, který si žádá mnoho bezesných nocí. Magnificat je nádherný chvalozpěv vzešlý z pera básníka, nikoli z úst nevzdělané dívky. O to více si cením Tvého FIAT. Bůh, který Tě vyznamenal ojedinělou imunitou vůči dědičné vině (již nejenom nevěřící stupidně zaměňují s Tvým panenstvím), Tě neušetřil ničeho. Od chvíle, kdy se v Tobě zrodil nový život, jsi byla v neustálém ohrožení života vlastního. Rodila jsi v otřesných podmínkách, prchala do cizí země a žila ve strachu před pronásledovateli. Svého jediného syna jsi vychovala jako vdova, abys ho nakonec ztratila. Odešel za svým tajemným posláním a Tys ho následovala jen zpovzdálí. Nerozuměla jsi jeho slovům ani činům. Vlastně ses ho znovu mohla dotýkat až po smrti na kříži… Obracím se k Tobě, zkroušené tak těžkým životem, a přece nezlomené. Oslovuji Tě Tvým nejčestnějším titulem jako pravou matku. Všechny přídomky z loretánské litanie jen rozmělňují to podstatné. Můžeme Tě oslovovat – a oslavovat – jako matku nás všech! Dlouho a pracně jsem si k Tobě hledal cestu. Ztrácela se mi v houštině obskurních soukromých zjevení se všemi jejich pochybnými „poselstvími“ a modlitbami. Vadila mi Tvá zpodobnění s unylým úsměvem a očima obrácenýma k nebi. Odrazovala mě obtížně srozumitelná dogmata, která se Tě pokoušela definovat. Výsledkem mohla být jen karikatura skutečné osoby či její neživotná idealizace. A pak jsem Tě potkal v jesenických lesích, na jakémsi zapomenutém poutním místě. Vedla k němu nepohodlná kamenitá stezka smáčená vodou z mechových jezírek i deštěm ze zamračené oblohy. Našel jsem Tě pod skalním převisem, stejně promočenou a prochladlou. Dívala ses na mne pozornýma vědoucíma očima a já si náhle uvědomil Tvou blízkost. Vypadala jsi unaveně, možná ze všech těch rozdílných a rozporných proseb, jimiž Tě zahrnují poutníci z celého světa. Žádají Tě o všechno možné (a mnohdy i nemožné), od zázračného uzdravení po zajištění pěkného počasí, a Ty jim trpělivě nasloucháš, přestože jsi ve svém pozemském putování žádnou takovou mimořádnou přízeň nežádala a hlavně nezakoušela. Mám vůči Tobě dluh, pramenící právě z despektu ke všem těm organizovaným poutím a nátlakovým modlitbám. Z jakéhosi soukromého protestu jsem se k nim nikdy nedokázal připojit, a tak jsem se vyhýbal našemu setkání. Ale o tomto pošmourném víkendu se všechno změnilo. Církev slavila Tvůj svátek a v místním kostele se (jedinkrát v roce) sloužila mše svatá na Tvou počest. Byli jsme spolu v téměř prázdném chrámu, prostém jako Tvůj nazaretský příbytek. Děkuji za to vzácné intimní společenství, tolik odlišné od běžných mariánských slavností. Díky němu jsem si konečně uvědomil, co mě na Tobě fascinuje. Je to Tvé bezvýhradné přitakání životu za všech okolností a ve všech situacích. Nezajímají mě skutečné či domnělé zázraky, jaké Ti připisuje lidová zbožnost. Jsem ohromen zázrakem Tvého života, Tvou neokázalou poslušností a odvahou, s níž jsi čelila všem protivenstvím. Posílen Tvým příkladem a přímluvou budu i já schopen vyslovit své FIAT. -ok- 14 -

6 / 2013 Modlitba pro každý prst na ruce

Společenství

(papež František)

1) Palec je prst směrem k vám. Proto se začínáme modlit za ty, kteří jsou vám nejblíže. Jsou to lidé, které si pamatujeme nejlépe. Modlitba za naše milované je sladká povinnost. 2) Další prst je ukazováček. Modlete se za ty, kdo učí, vzdělávají a léčí. Do této kategorie patří učitelé, profesoři, lékaři a kněží. Potřebují podporu a moudrost, aby určovali ostatním správný směr. Vždy na ně pamatujte ve svých modlitbách. 3) Další prst je nejvyšší. Připomíná naše vůdce. Modlete se za prezidenta, poslance, podnikatele a vedoucí pracovníky. Jsou to lidé, kteří řídí osud našeho národa a ovlivňují veřejné mínění. Právě oni potřebují Boží vedení. 4) Další prst je prsteníček. Mnozí se budou divit, ale je to náš nejslabší prst, každý učitel klavíru to může potvrdit. Ten je tam, aby nám připomněl modlitbu za slabé, za ty, kteří se potýkají s problémy, a za nemocné. Oni potřebují vaše modlitby ve dne i v noci. Modliteb pro ně nebude nikdy příliš mnoho. A je to pozvání k modlitbě za manželské páry. 5) A konečně je tu náš malý prst. Nejmenší ze všech. Musíte se vnímat malými před Bohem a bližními. Jak říká Bible: „Poslední budou první.“ Malíček nám připomíná, abychom se modlili za sebe. Poté, co jste se modlili za všechny ostatní, oni budou moci lépe pochopit, jaké jsou vaše potřeby a jak se na ně dívat z pravého pohledu. ******************

SBÍRKY Datum Havířov-sv. Anna 27.10. 47 271,3.11. 12 208,10.11. 11 471,17.11. 45 802,24.11. 12 285,1.12. 14 052,8.12. 13 102,16.12. 44 884,-

Havířov-Bludovice 9 483,3 637,3 850,6 289,3 825,3 785,3 059,8 290,-

Špluchov účel 2 730,- Na opravu kostela 1 201,968,1 424,- Na opravu kostela 845,1 460,1 062,2 579,- Na opravu kostela

Říjen – prosinec 2013 v našich farnostech Svatá Markéta: Pohřby: Křty: Josef Čapla Barbara Szymurdová Libuše Miksová Tereza Revendová Antonín Stoklosa Klára Konušiaková Kaple Špluchov Marie Kociánová roz. Sojková - 15 -

6 / 2013

Společenství

Vánoční slovo Vánoce v mnoha lidech probouzejí jakousi jemnost, něžnost. Člověk se s láskou dívá do jesliček, na zářící oči dětí. Mnohé dobročinné akce mají o Vánocích větší „úspěch“. Jistě, podobně jako víra, tak i láska bez skutků je mrtvá. Neměli bychom však zůstat jen u vánočního pohnutí našich citů. Abychom v úsilí vidět pěkné („dívat se Ježíšovýma očima“) a konat dobré („jednat Ježíšovýma rukama“) vytrvali i po Vánocích, měli bychom naši snahu o dobro postavit ne až tak na pocitech, jako spíše na pravdě naší víry. Tato víra hledí k betlémským jeslím nejen s úsměvem nad roztomilostí malého dítěte, ale také s ochotou podřídit tomuto Dítěti celý svůj život. Náš papež František v encyklice o víře píše: „Nemá-li láska vztah k pravdě, je podrobena proměnlivým citům a neobstojí, až bude prověřována časem“ (Lumen fidei, č. 27). Usilujme tedy o vztah k pravdě. Náš Pán říká: „Já jsem Pravda.“ Jistě je snadnější rozvíjet vztah s konkrétní osobou než s nějakou abstraktní skutečností. Ptáme se snad, jak to dělat, jakou cestu zvolit. On říká také: „Já jsem Cesta.“ A abychom byli úplní, tak ještě do třetice: „Já jsem Život.“ (Jan 14,6) Na čelní stěně kostela sv. Anny nově zazářila tato stará, a přesto stále nová Kristova slova. „No, to už známe,“ můžeme si říci. Někteří - od doby, co umějí číst - čtou tento nápis neděli co neděli. Zářivé nápisy povánočních slev, přestože jsou každým rokem téměř stejné, budou možná hodně lákavé. Záleží tedy na tom, na co zaměříme svou pozornost. „Žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v Něho, v Krista, který je naše hlava“ (Ef 4,15). Správně zaměřenou pozornost k cíli a požehnané Vánoce Vám vyprošují o. Marcel, o. Karel a jáhen Pavel

Pořad bohoslužeb o vánocích út

st

čt

pá

so

ne

po

út

st

24.12 25.12 26.12 27.12 28.12 29.12 30.12 31.12 1.1 22.00 8.00 8.00 17.30 8.00 17.30 8.00 sv. Anna 10.00 10.00 10.00 10.00 17.30 17.30 17.30 sv. 24.00 9.00 9.00 9.00 9.00 Markéta polsky 11.00 11.00 11.00 11.00 Špluchov sv. Jan 15:00 Křtitel 21.00 8:45 8.45 8.45 15.00 8.45 sv. Jan 15.00 8.30 8.30 8.30 8.30 Bosko 20.00 10.15 16.30 10.15 16.30 16.00 10.15 Kaple PM 16.30 25. 12. u sv. Anny v 16 hodin jesličková pobožnost. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * * * * * *

„ Kristus se rodí, oslavujme Ho“ (z východní svaté liturgie) K těmto oslavám přejí vše dobré všem vaši ThDr. Adámek Milan, farář, a Mgr. Szymurda Jan, jáhen

- 16 -