12 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

2012

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

01/12

stavebnictví MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

věda a výzkum v praxi brněnský kampus Masarykovy univerzity reportáž: Hlavní nádraží v Praze cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz

Life® Nové barvy Baumit

Všechny barvy, které si jen představíte.

888 nových barev Baumit Life® Baumit – přední evropská značka v oblasti fasád a zateplování vám přináší novou paletu 888 fasádních barev Life pro váš dům. Ať si představujete moderní, derní, energické, pohodové, jemné nebo tradiční barvy, Life vám nabízí vše v široké škále odstínů. Kromě toho si můžete vybrat z 36 nových trendových mozaikových omítek pro zvýraznění detailů. Vaše fasáda tak získá originální a stylový vzhled. Díky novým barvám Life už můžete nechat své fantazii volnost bez omezení.

Váš dům. Vaše barvy. Váš Life.

editorial

Vážení čtenáři,

časopis Stavebnictví završil jedenatřicátým prosincem loňského roku svůj pátý ročník. Proto si, netradičně na začátku ročníku nového, dovolím krátkou bilanci. Časopis Stavebnictví spatřil světlo světa před pěti lety s mnoha očekáváními, ale i  se špetkou nedůvěry v  jeho budoucnost. S odstupem můžeme říct, že se naplnila především očekávání optimistická a nedůvěra byla velmi brzy překonána. Časopis poměrně záhy naplnil svoji existenční ideu – být vysoce odborným titulem, který dokáže aktuálně i  tematicky mapovat

celé odvětví stavebnictví a  své informace předávat více než třicetitisícové skupině odborné stavební veřejnosti. K naplnění tohoto cíle vedlo několik naprosto zásadních okolností. První z  nich bylo uskutečnění dohody mezi Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR a  Českým svazem stavebních inženýrů o  spojení sil těchto nevládních organizací v podpoře jednoho společného vydavatelského projektu. Za  tento osvícený přístup patří zmíněným organizacím obdiv. Druhou okolností bylo sestavení redakční rady. Tento institut je často noční můrou šéfredaktorů a  pracovníků redakce, protože není výjimkou, že se v něm sejdou lidé bez patřičné odbornosti a chuti pracovat a tento nedostatek kompenzují arogantním exhibicionizmem. V případě časopisu Stavebnictví se ovšem v redakční

Slovo předsedy ČKAIT k úmrtí Václava Havla V osobě Václava Havla ztrácíme osobnost, kterou jsme my Češi dlouho mezi sebou neměli, zejména v čele státu. Celý svět přichází o jeho lidský rozměr, s kterým vstoupil do světové politiky. Prezident Václav Havel byl iniciátorem obnovení občanských tradic, které ve svobodném českém životě vždy byly. Snad si mnozí současní politici uvědomí, že ne jejich osobní ješitnost je důležitá pro český národ. Snad na chvíli vstoupí mezi ně skromnost, která byla tak vlastní Václavu Havlovi. Jménem svým, ale i jménem všech autorizovaných inženýrů a techniků vyjadřuji hlubokou soustrast všem pozůstalým. Ing. Pavel Křeček, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě V Praze 20. 12. 2011 Odesláno elektronicky na oficiální stránky www.hrad.cz – smuteční stránka radě sešla skupina expertů, kteří nesleví ani o  píď na  odborné úrovni textů, hlídají a  zamezují jejich případné komercializaci, ale hlavně aktivně spolupracují na tvorbě obsahu a ke každé kritické poznámce mají připraveno konkrétní konstruktivní řešení. Za  tento vysoce profesionální přístup patří členům redakční rady velký dík. Dále se podařilo vytvořit velmi obětavý tým spolupracovníků, zajišťujících výrobu časopisu Stavebnictví. Příprava odborného měsíčníku, jenž je založen na intenzivní spolupráci s externími autory – experty ve  svém oboru – vyžaduje nasazení překračující rámec běžné pracovní doby a také mimořádnou osobní motivaci odvést co nejkvalitnější práci. Hmatatelným výsledkem úspěšné kooperace redakční rady a  realizačního týmu je zařazení časopisu Stavebnictví na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v  České republice, který zřizuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace vlády ČR. Posledním, ale neméně podstatným přínosem k  úspěšné existenci časopisu Stavebnictví je stále stoupající povědomí našich komerčních partnerů o marketingové síle unikátní čtenářské skupiny časopisu, jež seskupuje drtivou většinu celé odborné stavební veřejnosti v České republice.

I jim patří mé poděkování. Oprávněně věřím, že i za dalších pět ročníků budu moci napsat podobně optimistický editorial, a  také bych rád popřál všem stavbařům bez výjimky, aby optimizmus v našem odvětví přestal být (pokud možno daleko dříve než za  pět let) nedostatkovým zbožím. Vážení čtenáři, děkuji Vám za přízeň, kterou časopisu Stavebnictví věnujete, děkuji za Vaši pochvalnou i  kritickou zpětnou vazbu a nepochybujte o tom, že pro Vás budeme mít stále dost kvalitních článků a  potřebných informací. Ty Vám, počínaje tímto číslem, přinášíme v  lehce pozměněné grafické podobě časopisu. Na závěr bych rád smeknul před (bohužel již navždy dokončeným) dílem Karla Hubáčka, jenž svým návrhem televizního vysílače a hotelu na Ještědu vytvořil jednu z nejkrásnějších ukázek českého stavebnictví dvacátého století.

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský šéfredaktor [email protected]

stavebnictví 01/12

3

obsaha v ýzkum v praxi věda

8–13

text A | grafické podklady a

18–20

Univerzitní kampus v Brně – stavba desetiletí?

Rekonstrukce pražského Hlavního nádraží

Etapizovaná výstavba Univerzitního kampusu v Brně – Bohunicích trochu zastírá význam i velikost tohoto investičního počinu. Ani titul Stavba roku 2011 dostatečně nevystihuje jeho výjimečnost.

Zhruba v půli cesty je rekonstrukce a revitalizace pražského Hlavního nádraží. Architektura sedmdesátých let minulého století se začala prolínat s modernou.

60–61 ■

68

■

Napojení ČR na evropskou síť vodních cest

Prestižní ocenění pro české projektanty

Dalším příspěvkem do dlouhé dizkuze o možnostech vodní dopravy v České republice je článek o propojení řeky Labe s evropskou sítí vodních cest a jeho důsledcích pro mezinárodní dopravu.

Mezi vítěznými stavbami mezinárodní soutěže Steel Design Awards byla letos zařazena i stavba zimního stadionu v Chomutově. Úspěch v oblasti ocelových konstrukcí si získala unikatním řešením zastřešení.

Na Pražském hradě byl podepsán miliardový kontrakt Dne 8. prosince 2011 v  Praze došlo během návštěvy ruského prezidenta Dmitrije Medveděva k podpisu smlouvy mezi českou OHL ŽS, a.s., a ruskou Jamalskou železniční společností. Kontrakt s názvem SMLOUVA č. 520/11 na výstavbu železničního úseku Obskaja – Salechard – Nadym, včetně Mostu přes řeku Ob, Ruská federace, je součástí projektu výstavby dopravní trasy Severnyj shirotnyj chod. Kontrakt bude realizován ve třech fázích: 1. úsek – Salechard – Nadym, 2. úsek – Obskaja – Salechard, 3. úsek – Most přes řeku Ob. Akciová společnost OHL ŽS, a.s., bude plnit roli generálního dodavatele. Hodnota kontraktu přesáhne 1,5 mld. eur bez DPH,

4

stavebnictví 01/12

jeho realizace započne momentem dořešení celkového financování z české a ruské strany. Podpis kontraktu je tedy úzce spojen s podpisem mandátu České exportní bance k účasti na financování projektu spolu s českými a ruskými komerčními bankami. V  rámci realizace stavby počítá OHL ŽS, a.s., s  rozsáhlým zapojením řady českých firem (např. ŽPSV, AŽD, Sudop, DT Prostějov, Třinecké železárny, Vítkovice atd.), které se budou na výstavbě železnice podílet. Tímto však možnosti spolupráce českých firem na zakázkách v Ruské federaci nekončí. „Na tuto železnici naváže řada dalších projektů na  poli energetiky a zpracovatelského průmyslu, a proto vnímáme tento kontrakt jako otevření dveří pro další významné české firmy, které získají nové příležitosti exportu svých služeb a technologií,“ řekl Ing.  Michal Štefl, předseda představenstva a  generální ředitel OHL ŽS, a.s.

01/12 | leden

46 Nový zateplovací systém je výsledkem spolupráce dvou vývojových týmů 48 Vývoj cihelného izolantu pro nízkoenergetickou výstavbu 3 editorial 4 obsah 6 aktuality stavba roku 8 Brněnský kampus jako vesmírné sídliště stavba Jihomoravského kraje 14 Architektura 21. století v městském jádru reportáž 18 Pražské Hlavní nádraží, poločas revitalizace a rekonstrukce stavební paragrafy 2 Novela zákona o veřejných zakázkách 2 téma: věda a výzkum v praxi 26 Nanotechnologie ve stavebnictví 21. století: změna paradigmatu? Prof. RNDr. Pavel Demo, CSc. 29 Zónové sálavé vytápění velkoprostorových objektů Ing. Miroslav Kotrbatý 32 Výzkum a vývoj nových progresivních materiálů na FAST VUT v Brně Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. 36 Rehabilitace památkově chráněného objektu Vítkův hrádek Ing. Petra Bednářová, Ph.D. 40 FAST VŠB – TU Ostrava a výzkum a vývoj v praxi Prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D.

technika prostředí budov 4 Požadavky na větrání bytů – I. díl 4 Ing. Zuzana Mathauserová energetická náročnost staveb 0 Novela ČSN 73 0540-2:2011 5 z pohledu tepelných vazeb¨ historie ČKAIT 52 20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT) III. díl – činnost OK ČKAIT (1992–1994) pojištění autorizovaných osob 58 K pojištění autorizovaných osob ČKAIT vodohospodářské stavby 60 Zkapacitnění napojení České republiky na evropskou síť vodních cest názory 62 Energetická spotřeba budov – dogmata a fakta analýza 65 Dopady hospodářské krize na vývoj českého stavebnictví v 1. dekádě století mezinárodní ocenění ECCS 68 Mezinárodní ocenění českých výrobců ocelových konstrukcí 70 infoservis 72 firemní blok 74 v příštím čísle foto na titulní straně: Univerzitní kampus v Brně, Tomáš Malý

inzerce

stavebnictví 01/12

5

ak tuality

Karel Hubáček (*1924–†2011)

Doc.  Ing.  arch. Karel Hubáček, dr.  h. c., byl mimořádnou osobností české architektury 20. století. Narodil se 23. února 1924 v Praze. Tamtéž vystudoval i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v letech 1945–49. Svou profesní dráhou je však spojen s Libercem, kam v  roce 1951 nastoupil do  tehdejšího Stavoprojektu. Po  řadě raných projektů výrobních závodů, škol, obytných souborů a  dalších staveb, mezi nimiž zaujme především budova kina v  Doksech (1958–64, s  V. Boháčem a V. Kolářem), získal mezinárodní věhlas svým návrhem televizního vysílače na Ještědu (1963–71, spolu se Z. Zachařem

a  Z. Patrmanem). Ještě před jeho dokončením za  něj v  roce 1969 obdržel Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů (UIA). Stavba, jež zahrnuje i hotel s  restaurací, vyniká originálním technickým řešením, které reagovalo na extrémní povětrnostní podmínky místa i na specifické požadavky vysílacích zařízení. Její elegantní aerodynamický tvar, plynule navazující na siluetu horského vrchu, však byl zároveň citlivou odpovědí na  charakter krajiny. Jako nová dominanta kraje se stavba záhy stala jeho symbolem. Hubáčkova úzká spolupráce s vynikajícími konstruktéry byla určující pro práci ateliéru SIAL, který v  roce 1969 spolu s  dalšími architekty založil a  sám vedl. (Po  zrušení v  70. letech byl ateliér znovu obnoven v roce 1990, nakrátko opět pod jeho vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil v  Súdánu a  Jemenu, i  vyrovnávací vodárenská věž v  Praze na  Dívčích hradech (1972–77) či meteorologická věž v Praze – L i b u š i (19 7 3 –7 9 , o b o j í s e Z. Patrmanem).

Za  druhý vrchol Hubáčkov y tvorby je však třeba považovat budovu s  koncer tní síní v  Teplicích (1977–86, kolonáda O. Binar). Jedná se o  záměrně jednoduše působící stavbu, jejíž interiér vycházel z  požadavků na  akustiku. I  tato realizace získala mezinárodní ocenění – Grand Prix na bienále Interarch v  Sofii v  roce 1989. Kultuře slouží i  jeho poslední realizace – dostavba a  rekonstrukce budovy DAMU v Praze (1996–99, s J. Hakulínem). Vedle těchto klíčových děl je architektem řady dalších realizací, a to jako jejich hlavní architekt – např. Malé scény divadla F. X. Šaldy (1986–89) a Komerční banky (1992–94) v  Liberci. Jako spolupracovník se podílel na projektu obchodního střediska Ještěd v  Liberci (1968–71, hlavní architekt M. Masák) nebo př i dokončení divadla Husa na  provázku v  Brně (1985–93, hlavní architekt V. Králíček). Karel Hubáček, muž jiskřivého ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invencí svých návrhů a  neústupností při prosazování skutečné architektury i v dobách, jež jí vůbec nepřály.

Právě proto tvorba ateliéru SIAL svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i  v  70. a  80. letech často publikována v  zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí. V tzv. Školce SIAL, již spolu s M. Masákem založil v r. 1969, vychoval několik generací architektů, kteří později významně zasáhli do  vývoje české architektury nebo se uplatnili v  zahraničí. Ve výchovném působení pokračoval i po roce 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci. Za  svou tvorbu Karel Hubáček obdržel – vedle již zmíněných cen – i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu a čestný doktorát ČVUT. V roce 2005 mu byla udělena Pocta České komory architektů, určená pro mimořádné osobnosti na poli architektury. Oceněním je jistě i  to, že stavba na  Ještědu byla v  několika anketách vyhlášena českou stavbou 20. století. ■ Zdroj: Česká komora architektů

Inovací roku je také systém protihlukových stěn Prestižní soutěž Inovace roku má své vítěze. Cenu za rok 2011 si odnesl koncept vylepšující přesnost obráběcích strojů od  firmy TOS Varnsdorf a.s. a stavební projekt sloupku do  protihlukových stěn z vláknobetonu Fakulty stavební ČVUT v Praze. V 16. ročníku soutěže, pořádané Asociací inovačního podnikání ČR, bylo konzultováno 383 inovačních projektů. Do  finále jich postoupilo 20, z nich pak porota vybrala dva vítěze. Hodnoticími faktory byla úroveň produktu, původnost řešení, vliv na životní prostředí a  především využitelnost na trhu – tu předseda komise

6

stavebnictví 01/12

Pavel Švejda považuje za  nezbytnou. Nejde totiž jen o pokrokovou inovaci a výrobu, je také důležité, aby se výrobek dobře prodával. V kategorii Inovace roku 2011 tedy vyhrála již zmíněná firma TOS Varnsdorf a.s. z  oblasti strojírenského průmyslu a Fakulta stavební ČVUT v  Praze, jejíž projekt předpjatého vláknobetonového sloupku protihlukových stěnových systémů vznikl za podpory společnosti Stavby mostů Praha, a.s. Významným inovačním atributem projektu je sloupek protihlukového systému z betonu, který byl změněn z hlediska materiálu a  konstrukčního řešení. Nejenže vzrostla efektivita

potlačení hluku, ale zvýšila se i trvanlivost, která přinesla značné finanční úspory. Čestná uznání obdrželo dalších sedm projektů, včetně projektu Vápno pro speciální účely – měkce pálené – od  Výzkumného ústavu stavebních hmot, a.s., Brno. Vápno bylo připraveno při optimalizovaných podmínkách výpalu a vyznačuje se velkou čistotou (obsah aktivního CaO je větší než 95 %) a reaktivností. Výrobek se používá pro přípravu speciálních hydrosilikátů. V přihlášených projektech měl největší zastoupení stavební průmysl, není tedy divu, že další inovace byly zastoupeny i  v  poslední kategorii

Účast v  soutěži. Patří mezi ně Ovládací dotyková jednotka RF Touch od společnosti ELKO EP, s.r.o. Tato jednotka umožňuje bez použití rozvodů elektřiny ovládat např. osvětlení v historických budovách. K inovacím patří také tvárnice HELUZ Family 50 2in1 s lepšími tepelně fyzikálními vlastnostmi od společnosti HELUZ cihlářský průmysl v.o.s.; ekologická interiérová deska Cemvin Light s 50% obsahem cementu z dílny Výzkumného ústavu stavebních hmot, a.s., Brno, a nová generace cihel POROTHERM 42,5 T Profi s minerální vatou od společnosti Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. ■

Desátý ročník soutěže Stavba Vysočiny Tradiční soutěž Stavba Vysočiny v  jubilejním, desátém ročníku přichází s  inovacemi a  novinkami. Poprvé budou vedle staveb z Kraje Vysočina hodnoceny i  stavby za  jeho hranicemi. Vrací se kategorie Řemeslný detail stavby a nově vznikly samostatné kategorie Stavby malého rozsahu (do 6 mil. Kč) a Veřejná prostranství. Ke  stálému doprovodnému programu v podobě Studentského projektu přibude soutěž Učeň roku. Účastníci v ýstavby mohou do  desátého ročníku přihlásit realizace – novostavby a rekonstrukce staveb – jež byly dány do  provozu nebo zkolaudovány v  období od  1. ledna 2010 do  31. prosince 2011. Příjem přihlášek začíná 2. ledna a končí 4. května 2012.

Pro rok 2011 byly vypsány následující soutěžní kategorie: Stavby malého rozsahu, Občanské stavby, Dopravní a inženýrské stavby, Veřejná prostranství, Průmyslové a  zemědělské stavby, Stavby za  hranicemi kraje a  Řemeslný detail stavby.  Soutěž má zviditelnit architekturu a  stavebnictví před širší laickou i  odbornou veřejnosti a  dát jí signál, že estetická a  řemeslná kvalita se vyplácí. Chce zároveň podpořit investory, architekty, projektanty, stavební firmy a řemeslníky, kteří kvalitativním způsobem změnili a  mění podobu Kraje Vysočina a  dávají o  sobě vědět i v ostatních částech České republiky i světa. V  září letošního roku bylo vyhlášeno také téma doprovodné soutěže pro studenty v projektování, a to za podpory společnosti

Pragoprojekt, a.s., a statutárního města Jihlavy. Cílem je navrhnout moderní vodácké centrum, jež vytvoří v  Jihlavě důstojné zázemí pro většinu vodáckých oddílů. Vedle studentů budeme také oceňovat šikovné a zručné učně ze stavebních oborů, kteří významně uspěli v  oborových soutěžích. Soutěž proběhne pod záštitou hejtmana Kraje Vysočina Jiřího Běhounka. Vypisují ji, včetně doprovodných aktivit, Stavební sdružení Vysočina, krajské reprezentace Svazu podnikatelů ve  stavebnictví v  ČR a  České komory autorizovaných inženýrů a  techniků činných ve  výstavbě a  Kraj Vysočina. Generálními partnery soutěžních kategorií jsou společnost Rieder Beton, spol. s r.o., a společnost Needful. Hlavními partnery jsou společ-

nost Českomoravský štěrk, a.s.; Wienerberger cihlářský průmysl, a.s.; a  společnost Ursa. Slavnostní vyhlášení výsledk ů s o u t ě že s e u sk u te č ní v  pondělí 11. čer vna 2012 v Horáckém divadle v Jihlavě. Souč ástí galavečera bude předání finančních darů autorům vítězných návrhů Studentského projektu a udílení titulů Učeň roku. Komplexní informační servis včetně pravidel a postupu pro přihlášení stavby je připraven na stránkách: www.stavbavysociny.cz. ■ Autor: Martin Pertl, manažer pro Kraj Vysočina, Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR E-mail: [email protected]

Reakce společnosti EUROVIA CS na další obvinění ohledně dálnice D47 Redakce časopisu Stavebnictví cituje tiskovou zprávu společnosti EUROVIA CS, jež se ohrazuje proti dalším krokům Ředitelství silnic a dálnic ČR v problematice reklamací stavebních prací na nových úsecích dálnice D47. Vedení ŘSD je buď zcela nekompetentní, nebo záměrně klame veřejnost! Většina údajných vad vznikla z rozhodnutí ŘSD, zejména nedostatečnou údržbou! Společnost EUROVIA CS se důrazně ohrazuje proti postupu Ředitelství silnic a dálnic, které opakovaně klame veřejnost ohledně stavu dálnice D47. Společnost EUROVIA CS konstatuje, že většina údajných vad z  kontrolních protokolů, které byly distribuovány do  sdělovacích prostředků (a  to dříve, než byly předány společnosti EUROVIA CS), vznikla právě kvůli rozhodnutím Ředitelství silnic a  dálnic, nikoliv kvůli špatnému postupu stavební společnosti. Společnost EUROVIA CS je připravena tento fakt prokázat, a to nejen detailním rozborem těchto protokolů, ale také vypracováním nezávislého oponentního posudku.

Ze strany ŘSD se tak fakticky opakuje situace, kdy ŘSD před několika týdny zcela lživě a účelově obvinila společnost EUROVIA CS, že se dálnice D47 vlní proto, že byla svévolně postavena na  odpadcích. Přitom právě samo ŘSD vyžadovalo použití struskového odvalu a o pravé příčině zvlnění dálnice bylo již více než rok informováno. K novým lživým obviněním ze strany ŘSD společnost EUROVIA CS uvádí následující: 1. Protokoly z mimořádné prohlídky mostů na dálnici D47 jsme od ŘSD obdrželi ve  večerních hodinách. Stalo se tak až poté, kdy volali první novináři disponující stejnými protokoly. 2. Po první analýze lze konstatovat, že většina údajných vad vznikla kvůli rozhodnutím Ředitelství silnic a dálnic, nikoliv kvůli nesprávnému

postupu společnosti EUROVIA CS, jak se zástupci ŘSD snaží klamně prezentovat veřejnosti. 3. Významná část údajných vad byla způsobena nedostatečnou údržbou ze strany ŘSD. Jde například o  zanesené dilatační závěry, jež vedly k  zatékání vody a  k  následnému poškození konstrukce. Přitom ŘSD je podle platných norem povinno tyto závěry čistit dvakrát ročně. To je jedním z důvodů, proč je na dálnici nyní třeba omezit rychlost. 4. Další skupina údajných vad byla způsobena silničním provozem a  vandalizmem, tedy nedostatečnou péčí o mosty ze strany ŘSD. Jde mimo jiné o  vykradenou kabeláž, rozebrané zídky, graffiti a porosty, jež se na  mostech objevují v posledních letech. 5. Samostatnou kapitolu představuje výhrada, podle níž si konstrukce mostu „sedá“. Protokoly tento fakt označují za vadu, a to přesto, že jde o klíčovou součást projektu celé stavby těchto mostů, jež byla schválena a převzata právě ze strany Ředitelství silnic a dálnic jako investo-

ra stavby. Šlo totiž o stavbu na poddolovaném území a  na  vysokých násypech. Mosty jsou proto projektovány tak, aby mohlo k takovýmto pohybům docházet. Dosavadní pohyb konstrukce je navíc zcela v souladu s původním očekáváním, včetně indikovaných mikrotrhlin. 6. Pouze část údajných vad v zaslaných protokolech lze označit za vady, na něž se vztahuje reklamace a jež tedy nevznikly z rozhodnutí či špatného postupu ŘSD. Jde zejména o rezavění některých prvků, například šroubů, a rovněž o nefunkční zatmelení pracovních a dilatačních spár betonových říms. Tyto vady, jež nejsou žádným důvodem k omezení provozu, je společnost EUROVIA CS připravena opravit. 7. Velice nízkou profesionalitu ze strany vedení ŘSD dokumentuje rovněž fakt, že ze zaslaných dokumentů není naprosto jasné, co je a co není předmětem případné reklamace. ŘSD zároveň požaduje odstranění blíže nespecifikovaných vad v termínu do 31. března 2012, a to i přesto, že v zimním období takovéto opravy provádět nelze. ■

stavebnictví 01/12

7

stavba roku

text Petr Zázvorka s použitím materiálů A PLUS a.s. | foto archiv A PLUS a.s.

▲ Lávka propojující studijní a komerční zónu kampusu Masarykovy univerzity v Brně – Bohunicích ústí do 2.NP vstupní budovy, foto: Lukáš Pelech

Brněnský kampus jako vesmírné sídliště Kampus je termín, kterým se v České republice rozumí zejména unikátní soubor staveb pro Masarykovu univerzitu, jenž byl v loňském roce předán do užívání studentům a profesorům v Brně. Učební zařízení, které nemá v České republice obdoby jak moderní výbavou, tak architektonickým pojetím, zdařile evokuje představu vesmírného sídliště. Kampus byl oceněn titulem Stavba roku 2011. Stejně tak by ovšem mohl být jmenován stavbou desetiletí. Pro Brno by v dané kategorii patrně reprezentoval i stavbu přesahující významem současnou generaci. Stavbu kampusu v Brně–Bohunicích redakce časopisu Stavebnictví již několikrát navštívila a přinesla i reportáž z dokončené části stavby (Stavebnictví 01/2008). Přesto by bylo vhodné zrekapitulovat alespoň základní fakta výstavby kampusu ve všech jeho etapách a souvislostech.

8

stavebnictví 01/12

Urbanistické řešení Území kampusu, jehož hlavní součástí je univerzitní městečko Masarykovy univerzity o rozloze 35 ha, ohraničuje Pražská radiála, Strážný vrch a Fakultní nemocnice Brno. V  červenci roku 2000

vyhlásila Masarykova univerzita na  toto území mezinárodní urbanistickou soutěž, ve  které získal první místo autorský tým společnosti A  PLUS a.s. pod vedením Jaromíra Černého, Karla Tuzy a  Petra Uhlíře. V  prosinci roku 2002 byl schválen investiční záměr stavby. Z  širších urbanistických souvislostí návrhu je třeba připomenout vytvoření dostatečně atraktivních ploch (sport, obchod) pro okolní zástavbu tak, aby se oblast kampusu stala přirozeným centrem oblasti, včetně bezkolizního dopravního spojení s centrem města.

Architektonické řešení Koncepce výstavby kampusu byla založena na  možnosti postupné realizace – etapovitosti výstavby. Výuková část je umístěna v pavilonech, lze tedy

postupně realizovat jednotlivé budov y. Jejich skládáním je pak možné vytvořit horizontální kryt komunikačního koridoru. Důležitým momentem tohoto způsobu řešení je i  skutečnost, že každá nová část je vždy funkční. Šachovnicovým skládáním buněk postupně narůstá stavební struktura do  výsledné podoby komplexu výukové části, přitom jsou části provozuschopné již po realizaci první buňky. Osa výukové části je spojnicí budovy děkanátů a Morfologického centra. Základní komunikační směr ve  výukové části je jasně vymezen a  na  něj jsou jakoby navlečeny korálky výukových pavilonů. Kolmo na  tento směr v  ose lůžkového traktu Fakultní nemocnice Brno leží další hlavní komunikační směr. Na  této ose je situováno společné výukové centrum chemické a  biologické sekce Přírodovědecké fakulty, Informační centrum, jež se nachází

jsou využita pro sadové úpravy. Výtvarný názor vychází ze snahy o stírání hranic mezi exteriérem a  interiérem, což nachází odraz v  transparentnosti navržených budov a ve snaze o prolínání zeleně do interiéru. Výraz pavilonů i použité materiály reflektují provozní, komunikační a prostorové vazby areálu. Jasná šachovnicová struktura vědeckých pavilonů nachází odraz v kombinaci keramiky a skla. Opakující se uniformitu v jejich případě nabourávají barevné akcenty venkovního zastínění a nasvětlení venkovních únikových schodišť. Barevné řešení má také velký význam z  hlediska orientace v  areálu. Jednotlivým částem a funkčním celkům byly totiž přiřazeny barvy, odrážející se na barevnosti dílčích částí objektů (již zmíněné žaluzie, dveřní křídla, výtahové šachty, nábytek, atd.).

Etapy výstavby na  křížení obou komunikačních směrů, a také logické propojení lávkou do  Fakultní nemocnice. Propojení jižní a  severní části areálu zajišťuje lávka (ve skutečnosti spíše most), která překračuje čtyřproudou ulici Kamenice. Umožňuje přechod jak v interiéru, tak i v exteriéru v návaznosti na pěší areálové cesty. Pravoúhlá struktura výukové části reflektuje stávající systém zástavby areálu nemocnice, směry komunikací a  podmínky dané konfigurací terénu. Pavilony jsou navrženy jako čtyřpodlažní (tři nadzemní a  jedno podzemní podlaží). Je přitom dodržena zásada, že k  terénu se přimyká pouze část plochy pavilonu (vertikální komunikace a  seminární místnosti). Hlavní pracovny a  laboratoře se nacházejí ve  dvou podlažích. Celá využitelná plocha je tedy organizována horizontálně. Vzhledem ▼ Skica vstupní budovy – boční pohled

k  tomu, že pavilony jsou spolu organicky spojeny, hranice mezi sousedními ústavy či katedrami se stírají. To umožňuje pružně reagovat na  eventuální změny struktury kateder, ústavů či náplně výuky ve vztahu k organizaci prostoru. Pavilony stíní zeleň, exteriérové žaluzie a  slunolamy tak, aby se tepelná zátěž z přímého slunečního záření projevovala v optimální výši. Hlavní pěší komunikace v areálu byla posunuta o  výšku podlaží nad stávající terén. Je situována do  koridorů vytvořených přímo konstrukcí jednotlivých objektů. Zásobovací komunikace se nacházejí v podzemním podlaží. Díky tomu zůstává areál na úrovni terénu volný. Šachovnicové uspořádání umožňuje přístup denního světla k  seminárním místnostem v  přízemí a  vytváří vzájemně spojená atria. Tato atria

Stavba Univerzitního kampusu Masarykovy univerzity probíhala po etapách. Výstavba byla realizována ve dvou stavbách. První stavba – Integrované laboratoře biomedicínských technologií (ILBIT) – zahrnovala čtyři výzkumné pavilony a  příslušné inženýrské objekty a  provozní soubory. V rámci této etapy byl vybudován výzkumný skleník, fytotrony a čisté laboratoře. Druhá výstavbová část – Akademický výukový a  výzkumný areál (AV VA) – byla projektově rozdělena do  dílčích etap. Tzv. modrá etapa zahrnovala v ýstavbu studijního a  informačního centra, sedm pavilonů lékařské a  přírodovědecké fakulty včetně výukového laboratorního centra, vstupní objekt, chovné zařízení a  lávku přes Kamenici. V  rámci této etapy byla mimo jiné zbudována i čistírna chemických odpadních vod v  technickém suterénu,

energetické centrum areálu a laboratoře úrovně UTZ 3. Červená etapa představovala výstavbu infrastruktury kampusu (komunikace, parkoviště, kanalizační a vodovodní řad, plynovod, rozvody vysokého napětí). Další etapa výstavby, tzv. žlutá, zahrnovala objekty Fakulty sportovních studií (kancelářskou a administrativní část a sportovní haly). Poslední v ýstavbovou č ást, tzv. zelenou etapu, rozdělil investor na dvě výstavbové fáze (fázi E a fázi F). V rámci těchto částí byl vybudován vstupní objekt s  aulou, výukové centrum, děkanáty a šest typických pavilonů lékařské a přírodovědecké fakulty. Výstavba areálu univerzitní části ještě není u  konce; v  současné době se realizuje objekt centra ekotoxikologie (CETOCOEN) a v přípravě jsou budovy centra experimentální, systematické a  ekologické biologie (CESEB) a středoevropský technologický institut (CEITEC). Tyto stavby, byť provozně propojené s  realizovanou částí areálu, jsou řešeny jako samostatné funkční celky. Podrobný popis všech etap v ýstavby kampusu Masar ykovy univerzity v  Bohunicích přesahuje rámec tohoto článku. Kromě rekapitulace záměru se v  tomto č lánku chceme soustředit na  vstupní budovu A22. Ta je coby vstupní objekt jedním z  vizuálních symbolů kampusu.

Vstupní pavilon A22 Pavilon A22, vstupní objekt s aulou, má čtyři nadzemní podlaží. Podzemní podlaží je minimalizováno, jedná se o část technického zázemí (strojovnu ústředního vytápění a rozvodnu NN) a podzemní koridory, které propojují všechny objekty kampusu. Vstupní hala probíhá přes první a druhé nadzemní podlaží. Hlavní

▼ Skica vstupní budovy – pohled od komerční zóny

stavebnictví 01/12

9

6

7

5 2

8

4 3

1

▲ Pohled na kampus od západu: 1 – stravování, obchodní centrum; 2 – Fakulta sportovnících studií; 3 – hlavní vstup; 4 – aula; 5 – přednáškové sály;   6 – studijní centrum, knihovna; 7 – východní vstup; 8 – spojení s fakultní nemocnicí, foto: Zdeněk Müller

▲ Řezopohled, hlavní osa

i pro pořádání slavnostních událostí (promoce, apod.), čemuž je přizpůsoben i  jeho vzhled. Obklady z přírodní javorové dýhy, korianový obklad galerie, použitý mobiliář, svítidla a ostatní prvky vytvářejí příjemný reprezentativní prostor. Je samozřejmostí, že je aula vybavena moderními audiovizuálními technologiemi. Komplex auly doplňuje přípravna výuky, zázemí pro pořádání slavnostních akcí (šatna, talárovna) či akademická klubovna s barem. V  části 3.NP je situováno IT oddělení kampusu. Potřebným technologiím ( V Z T, chlazení, servery) je vyčleněno místo pod střechou budovy.

Technické řešení

▲ Letecký pohled na studijní zónu areálu, foto: Tino Kratochvíl

vstup se nachází na úrovni 1.NP, o  podlaží výše ústí do  budovy lávka propojující univerzitní kampus s  komerční částí areálu (nachází se zde mimo jiné i  univerzitní menza). Naproti vstupu návštěvníky vítá busta T. G. Masaryka od  Vincence Makovského.

10

stavebnictví 01/12

Příchozí mohou použít dvou reprezentativních nerezových schodišť se skleněnými stupni (a  vystoupat tak přímo ke  vstupu do  auly), či dvojici výtahů obemknutých dalšími schodišti. Ta se nacházejí v  těsném sousedství vstupní haly, na počátku (či na konci) nadzemních korido-

rů tvořících komunikační páteř areálu. V  hale je také recepce, podatelna a šatna. Vnější, v  řezu elipsovitý tvar objektu formuje jeho hlavní prostor – aula pro 346 osob. Vstup do  ní je z  úrovně 2.NP. Aula tedy stupňovitě klesá na úroveň přízemí. Prostor je koncipován

■ Výkopy Podloží objektu tvoří vrstva různorodé navážky do hloubky cca 0,5 m. Pod násypem a navážkami leží jílovité hlíny. S postupující hloubkou se mění vlastnosti tohoto podloží z  rozvětralého materiálu na  méně narušené skalní horniny. Podzemní voda nebyla v  těchto místech pozorována. ■ Základy, železobetonové konstrukce Založení stavby je navrženo na  pilotách průměru 600 mm,

4 2

8

3

5

1 7

6

▲ Pohled na kampus od jihu: 1 – výukové a laboratorní pavilony; 2 – hlavní vstup; 3 – děkanáty; 4 – Fakulta sportovních studí; 5 – studijní centrum,   knihovna; 6 – laboratorní trakt; 7 – zvířetník; 8 – východní vstup, foto: Petr Fajkoš

900 mm a 1200 mm. Piloty podpírají základové železobetonové konstrukce (pasy, patky, hlavice). Základová deska včetně šachet z  vodostavebního betonu je vodotěsná. Nepodsklepená část objektu je rovněž založena na pilotách. Základové konstrukce dále tvoří základová deska tl. 200 mm, základové patky uložené na pilotách a základové pásy umístěné po obvodu konstrukce. Obvodové stěny v podsklepené části jsou železobetonové monolitické, z vodostavebního betonu. Lokálně jsou obvodové stěny zesíleny pilíři. Veškeré pracovní spáry jsou opatřeny plastovými profily. Ty zabraňují průsaku vody v ytvořenou spárou. Veškeré prostupy stěnami jsou opatřeny typov ými prvky zaručujícími nepropustnost vody. Stropní desky jsou navrženy jako lokálně podporované monolitické bezhřibové a  mají tloušťku 240 mm. Desk y jsou podporovány čtvercovými sloupy o  rozměru 450 x 450 mm, po  obvodu suterénu desky podporují stěny tl. 300 mm. Pro kotvení ocelové konstrukce jsou v  horním líci stropní desky umístěny kotevní desky, osazené před betonáží stropu. Tyto desky jsou zapuštěny do  stropní konstrukce. Horní líc kotevních desek se přitom shoduje s horním lícem stropní konstrukce.

▲ Situace kampusu: tři fakulty MU jsou umístěny ve 24 výukových pavilonech, ve kterých je 562 laboratoří,   435 pracoven a 325 učeben a dalších zařízení pro výuku, relaxaci a sport

Železobetonová obvodová zeď 1.PP je zateplená. ■ Svislé a  vodorovné nosné kons trukc e, oc e lové kon strukce Stěny jsou v úrovni 1.PP monolitické železobetonové tl. 300 mm. Výtahová šachta je do  úrovně

1.NP řešena jako železobetonová monolitická, od  úrovně 1.NP jako ocelová. Stropní desky nad 1.PP jsou pojaty jako monolitické železobetonové tl. 240 mm. Desky jsou podporovány stěnami tl. 300 mm a čtvercovými sloupy o  rozměru 450 x 500 mm. Pro kotvení ocelové konstrukce se

v  horním líci stropní desky nacházejí kotevní desky. Nosnou ocelovou konstrukci budovy tvoří prostorová rámová konstrukce, uložená kloubově na  železo betonové patky. Průvlaky jsou ve  všech směrech vetknuty do  hlavic sloupů. V  podélném směru se jedná o sdružený rám

stavebnictví 01/12

11

▲ Vstupní budova a jižní komunikační koridor, foto: Lukáš Pelech

s jedním až čtyřmi poli proměnného rozpětí. V  příčném směru jde o rámy s jedním až osmi poli proměnného rozměru. Rozpětí průvlaků rámu je nepravidelné (3,98 až 10,00 m). Konstrukce je však symetrická, podle východo-západní osy Bv. Střední trakt tvoří čtyřpodlažní budova půdorysného tvaru lichoběžníka, s delším rozměrem ve směru východ – západ. Kapotáž střechy budovy se nachází na kótě +14,60 m nad terénem. Příčný řez aulou má tvar elipsy skloněné pod úhlem 16° směrem k  ose 57 (východ). V opláštění má délka elipsy 38,60 m a vzepětí od hlavní osy 7,00  m. Tvar elipsy byl konstrukčně aproximován a složen z kružnic o třech poloměrech. Přibližně mezi osami 63 a  67 se nachází zmíněná prostorová rámová konstrukce. Její průvlaky se neprotínají vždy na sloupech a svírají často jiný úhel než 90°. V úrovni +4,00 m a +7,80 m jsou rámy zakončeny konzolami o délce až 4,00 m až 5,80 m. V této části je statická funkce zajištěna spolupůsobením konzol s  převislými konci střešních vazníků.

12

stavebnictví 01/12

V řadě 67 leží nad úrovní +7,80 m dva příhradové průvlaky o rozpětí 10,00 m, jež zajišťují statickou funkci stropů v  této oblasti bez sloupů. Na  sloupech a  nosnících rámové části a  sloupech v  řadě 58 jsou spojitě rovnoběžně uloženy vazníky ze svařovaných nesymetrických I-profilů proměnné výšky i  tvaru (400 – 450 mm). Podle půdorysného tvaru budovy mají vazníky proměnnou délku. Konzoly rámů i vazníky jsou dílensky nadvýšeny. Ve stěnách jsou vazníky nahrazeny skruženými průvlaky. Leží jednak na sloupech rámů a jednak na stěnových sloupech. Tyto sloupy spolu s vloženými paždíky tvoří součást hrázdění zděných štítových stěn. K těmto profilům bylo nutné připojit další sloupky a paždíky hrázdění podle zvoleného systému a rozměru vyzdívky. Přibližně mezi osami 59 a  63 je mezi úrovně ±0,00 m a +4,00 m vložena ocelová konstrukce tribuny. Radiálně uložené průvlaky jsou kotveny kloubově na železobetonový základ a  na  rámovou konstrukci na  úrovni +4,00 m. Průvlaky pro

ocelová vyztužená skružená korýtka stupňů tribuny jsou nosné. Prostorovou tuhost a  stabilitu konstrukce zajišťuje především rámové spolupůsobení sloupů a  průvlaků. V  některých modulech stěn jsou vložena příčná i  podélná ztužidla. Vodorovnou tuhost zajišťuje železobetonová deska, v podlažích případně křížová ztužidla střechy. Nosnou konstrukci zavěšené části tvoří příčné trojpatrové rámy o  rozpětí 5,00 m uložené kloubově na  železobetonové konstrukci. V  podélném směru se jedná o  soustavu prostých a  vetknutých nosníků o  rozpětí 4,00 m až 6,925 m. V  osách 57 a  62 jsou nosníky vynášeny šikmými závěsy umístěnými v podélném směru mezi sloupy. Další část navazující na  trakt auly a  schodišťovou věž u  osy 66 tvoří prostorová rámová konstrukce s průvlaky a stropnicemi. Konstrukci stropní desky střechy tvoří trapézový plech tl. 0,75 mm a nadbetonovaná železobetonová deska tl. 65 mm. Požární odolnosti je u ocelových trubkových sloupů dosaženo po-

mocí vyplnění vnitřního prostoru železobetonem. Vodorovné prvky ocelové konstrukce, tj. průvlaky a  stropnice, chrání protipožární nástřik. ■ Obvodový plášť Pavilon má ocelový skelet s železobetonovými stropy. Vyzdívky obvodového pláště z  keramických tvarovek jsou v neprůhledných částech eliptických štítů na severní a jižní straně budovy. Vnější povrch opláštění větší části pavilonu, včetně všech svislých ploch spojovacích krčků ke koridorům, se skládá z kazet tvořených kompozitními deskami. V  návaznosti na  dvoupodlažní hlavní vstupní halu byla na  západní straně pavilonu navržena členitá prosklená fasáda. Střední díl této prosklené fasády s dveřmi a zádveřím navazujícím na  mostní objekt lávky přes ulici Netroufalky byl pojat jako hliníková fasáda s  ocelovou podkonstrukcí. Zbývající část prosklených stěn haly (trojúhelníky, podkosené západní stěny, severní a  jižní lichoběžníkové štíty) mají stejnou konstrukci.

Nad prosklenou fasádou haly ční hmota eliptického tvaru proříznutá štěrbinou rámového okenního pásu. Do kazetami obloženého nadpraží tohoto pásu jsou vestavěny elektricky ovládané venkovní žaluzie. Nad exteriérovou částí půdorysu 1.NP lze nalézt podhled z  tahokovu. Kovový obklad eliptické plochy střechy vedoucí až k terénu tvoří kazety ohýbané z kompozitních desek. V 2.NP a 3.NP směrem do spojovacích koridorů je kovový obklad shodný s exteriérem. ■ Střešní konstrukce Pod kazetovým obkladem se nachází hydroizolace a  tepelná izolace uložená na  trapézovém plechu neseném ocelovou konstrukcí. Odvodnění této střechy je řešeno pomocí odvodňovacích žlabů umístěných nad okenním pásem ve  3.NP a  u  paty elipsy v 1.NP. V atriu byla navržena jednoplášťová střecha na nosné konstrukci. V  této části odvodnění střechy umožňuje temperovaný střešní vtok s ochrannou mřížkou proti zanesení, ke  kterému je konstrukce střechy vyspádována. Hydroizolační fólie byla kladena volně na  separační geotextilii, spoje byly v  přesazích svařeny. Po obvodu střechy (u pat a zhlaví atik) a  po  obvodu konstrukcí prostupujících střechou je fólie stabilizována pomocí profilů z poplastovaného plechu, kotvenými k  podkladu. U  zelených střech se použila fólie s odolností proti prorůstání kořínků. Vzduchotechnické potrubí, prostupující střešní konstrukcí, je do úrovně 500 mm nad úroveň vegetační vrstvy opatřeno tepelnou izolací z minerální plsti tl. 100 mm a  obaluje je hliníková fólie. Tuto izolaci v horní části uzavírá límec z pozinkovaného plechu. ■ Výplně otvorů Dveře a stěny s dveřmi v pavilonu jsou dřevěné a ocelové, plné i  prosklené v  ocelových nebo hliníkových rámech. Zapadají obvykle do typových ocelových zárubní, některé jsou odolné proti požáru. Stěny instalačních šachet jsou osazeny revizními dvířky. Ve  vybraných místnostech jsou

použity vnitřní žaluzie na oknech nebo na prosklených stěnách. ■ Tepelné a zvukové izolace Stropní konstrukci nad 1.NP ve venkovním prostředí zespodu zatepluje izolace z  minerálních vláken. Opatřena je kovovým podhledem umožňujícím větrání. Sloupy venkovního prostoru 1.NP jsou tepelně izolovány minerální vlnou a  opláštěny plechovými skruženými kazetami. Plné části fasády pod obklady z kompozitních desek typu bond jsou opatřeny také izolací z  minerálních vláken. Střechu a  atiky izoluje pěnový polystyren. V podlahách je jako kročejová izolace použit pás z  extrudovaného pěnového polyethylenu tl. 5 mm. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Univer zitní kampus Bohunice Investor: M asarykova univerzita Brno Projektant: A  PLUS, a.s., Karel Tuza, Jaromír Černý, Petr Uhlíř, Jiří Babánek, Pavel Bainar, Jiří Ducháček, Marek Focher, Petr Ondráček Dodavatel: Stavba ILBIT – sdružení IMOS Brno, a.s. a Metrostav a.s. Stavba AVVA (modrá etapa) – OHL ŽS, a.s. Stavba AVVA (červená etapa, infrastruktura) – IMOS Brno, a.s. Stavba AVVA (žlutá etapa, fáze D) – sdružení PŘEMYSL VESELÝ stavební a  inženýrská činnost s.r.o.; ESSOX spol. s r.o. Stavba AVVA (zelená etapa, fáze E) – sdružení UNISTAV a.s., IMOS Brno, a.s., PSG International a.s. Stavba AVVA (zelená etapa, fáze F) – sdružení UNISTAV a.s., IMOS Brno, a.s., PSG-International a.s. Doba výstavby: 08/2004–05/2010 Náklady: 5,159 mld. Kč

▲ Interiér vstupní budovy, Vincenc Makovský: Tomáš Garrigue Masaryk, busta, foto: Lukáš Pelech

▲ Interiér vstupní budovy, schodiště a zaústění lávky do 2.NP, foto: Lukáš Pelech

▲ Interiér vstupní budovy, aula kampusu, foto: Lukáš Pelech ▼ Interiér vstupní budovy, vstup z lávky do 2.NP, stěna s bustou prezidenta Masaryka, foto: Lukáš Pelech

stavebnictví 01/12

13

stavba Jihomoravského kraje

14

stavebnictví 01/12

text Ing. Luboš Stloukal | foto Kamil Jursa

Architektura 21. století v městském jádru Polyfunkční stavba nepřehlédnutelného atypického tvaru je situována v Brně, na nároží ulic Orlí, Divadelní a Benešova, při východním okraji historického jádra, v prostoru před Měnínskou bránou. Budova, jejíž architektura vhodně navazuje na starou i moderní zástavbu v okolí, nabízí obchodní a administrativní plochy a ve dvou podzemních podlažích i čtyřicet parkovacích míst. Stavba získala ocenění v soutěži Stavba Jihomoravského kraje 2010, v kategorii Stavby občanské vybavenosti. Projekt, realizovaný společností MAGNUM City Center, s.r.o., byl vybrán odbornou porotou jako vítězný návrh z architektonické soutěže, vypsané investorem v únoru roku 2006.

Architektonické řešení Dům stojí na mírném svahu, v místě, kde se nacházel menší dům ze 40. let 19. století, jenž byl na přelomu 19. a  20. století nahrazen novostavbou nájemního domu. Ten stál na místě až do roku 1944, kdy byl nenávratně poškozen a zbourán. V únoru roku 2008 byla na vzniklé proluce zahájena výstavba polyfunkčního Paláce Magnum. ■ Sedmipatrová budova je koncepčně řešena tak, aby vytvořila logické pokračování historického vývoje nejbližšího okolí, prezentovaného zástavbou z  počátku minulého století, na kterou navazuje v časové ose funkcionalistický palác Morava. ■ Architektonický vývoj počátku 21. století pak představuje Palác Magnum, jenž reaguje i  na  nový metalický a skleněný objekt Všeobecné zdravotní pojišťovny na ulici Benešova. ■ Vlastní výtvarné řešení budovy používá výrazných skleněných ploch (zejména parter 1.NP, 2.NP a  rohová věž) zelenkavého vzhledu, kombinovaných s  hliníkovými rámy kovově šedé metalické barvy a  žulového, světle okrového kamenného obkladu. V  detailech

vstupů z ulice Benešova a vjezdu do autovýtahu na ulici Orlí se objevují fasádní prvky ze smaltovaného skla. Nad vstupy do  obchodních jednotek a do objektu samotného jsou v  rámci proskleného portálu na  nerezových prutech zavěšeny prosklené markýzy. ■ Zvýšená rohová část – skleněná věž – je zvolena záměrně jako motiv navozující spojitost se skleněným vrchlíkem Paláce Morava nebo s  obdobným řešením bankovní budovy ČSOB na rohu České ulice. Záměrem architekta je deklarovat tímto výtvarným prvkem příslušnost budovy k nejužšímu městskému jádru, charakteru jeho zástavby i dostavby ve dvacátém století. ■ Motiv zkoseného skleněného nároží stavby navozuje záměrně pocit nestability a  je prvkem na-

pětí v jinak klidné fasádě budovy. Dochází k propojení vnitřního prostoru s  nárožím ulice. Snahou je integrovat nové vnitřní prostory do  prostoru ulice, aby nový dům vstoupil do  městského jádra jako jeho vnitřní součást, i když výtvarné prostředky řešení fasádního pláště jsou zcela soudobé. ■ Funkční a  prostorové pojetí stavby je zvoleno tak, aby umožňovalo maximální flexibilitu vnitřních prostor a odpovídalo požadavkům odpovídajícím poloze na  okraji vnitřního městského jádra. ■ Po celou dobu výstavby objektu bylo využito minimální plochy pro zábor staveniště, nebylo nutné přerušit dopravu či jinak omezovat provoz na frekventované ulici Benešova. ■ Vzhledem k požadavku vybudovat v  rámci novostavby garážové stání s maximálním počtem parkovacích míst v poměru k jednomu autovýtahu (cca 40 aut na  jeden autovýtah) byla maximálně využita plocha pozemku vyhloubením stavební jámy, kde základová spára sahala do hloubky 11,0 m pod stávajícím terénem.

Konstrukční řešení Inženýrsko-geologické a  hydrogeologické poměry stavby podle

vrtaných sond prokázaly velmi proměnlivou mocnost antropogenních navážek, zbytků původních konstrukcí (sklepy, kaverny, apod.). Pod navážkami se nacházely jílovito-písčité a jílovito-prachové hlíny, štěrkopískové sedimenty s  mocností vrstev cca 2,0 m. Tyto vrstvy byly středně ulehlé a  zvodněné v celé své mocnosti. Vrstvy jílu se nacházely cca od 10,0 m pod stávajícím terénem s tuhou konzistencí, přecházející do pevné po cca 1,0 m. Přítomnost podzemní vody byla vázána na fluviální štěrkové a pískové sedimenty říčky Ponávky. V době průzkumu byla ustálená hladina zaznamenána v hloubce cca 8,5 m pod současným terénem. Úroveň podzemní vody a  její kolísání je trvale ovlivněno jejím čerpáním ve  sklepech okolních objektů. Při posuzování základových konstrukcí bylo třeba zohlednit složité základové poměry, ze statického hlediska šlo o velmi náročnou konstrukci. ■ Před zahájením prací speciálního zakládání bylo nutné provést přeložky inženýrských sítí a přesunout sloup trakčního vedení mimo stavební pozemek. ■ Zajištění stavební jámy se řešilo tryskovou injektáží a pomocí berlínských záporových stěn. ■ Pomocí tryskové injektáže byly po  obvodu jámy vytvořeny pilíře

▼ Půdorys 1.NP polyfunkční budovy

Polyfunkční budova společnosti Magnum City Center, s.r.o., v Brně

stavebnictví 01/12

15

▲ Komerční prostory se stropní ventilací

▲ Vnitřní schodiště a světelné efekty prosklených ploch dotváří vzdušný interiér budovy

▲ Prosklené markýzy nad vstupy jsou zavěšeny na nerezových prutech

vzájemně se protínající v souvislé stěně či bloku. Stabilita byla dále zajištěna kotvením ve  dvou úrovních pomocí dočasných zemních předpjatých pramencových kotev či táhel. Podchycovány byly rovněž stěny jámy pod sousedními budovami, jež se vyrovnaly vrstvou stříkaného betonu. ■ Pomocí berlínských stěn byly paženy stěny stavební jámy přiléhající k ulici Orlí a Benešova. Konstrukce se skládala ze zápor z  ocelových válcovaných profilů I  nebo IPE a z vkládaných pažin z dřevěných hranolů. Stabilita záporové stěny byla zajištěna ve  dvou úrovních pomocí dočasných předpjatých zemních kotev. Teprve po předepnutí kotev v uceleném úseku bylo možné pokračovat s  výkopovými pracemi. Ty se prováděly postupně v jednotlivých výškových úrovních. ■ Budova je založena na konstrukci suterénní bílé vany, založené na vrtaných železobetonových pilotách. ■ Piloty byly vytvořeny z  betonu C25/30 XC2 XA1 s minimálním obsahem směsného cementu CEM II 300 kg/m3 betonu a byly vyztuženy prutovou výztuží z oceli. ■ Základová deska a  suterénní stěny jsou z vodostavebného be-

vity provozu a  účelné vynaložení investičních nákladů. Budova má svoji výměníkovou stanici, trafostanici a náhradní zdroj – dieselagregát. Garážová stání v 1.PP, 2.PP a obchodní jednotky v 1.NP a 2.NP jsou vybaveny sprinklerovým hasicím zařízením a  vzduchotechnikou. Veškeré komerční prostory mají stropní jednotky chlazení. Topení zajišťují podlahové fancoily pod okny obvodových stěn, doplněné radiátory ve společných prostorách. Systém měření a regulace pro chlazení a  topení je napojen na  okenní čidla, jež při otevření oken dají pokyn pro zastavení těchto médií, čímž se podstatně snižují provozní náklady. ■ Prosklené plochy okenních systémů fasády od 3.NP do 7.NP jsou opatřeny motorickými hliníkovými exteriérovými žaluziemi. Samotná skla v oknech fasády mají vzhledem k  tramvajové dopravě v  daném místě nadstandardní zvukotěsné vlastnosti. Každé kancelářské podlaží má své sociální zázemí, včetně zařízení pro invalidy. Celkově se jedná o  budovu s moderními technologiemi, kde je použito nadstandardního vybavení tak, aby celek působil moderně a technicky. ■

16

stavebnictví 01/12

tonu C30/37 XC4 XD2-S3 (max. průsak vody 50 mm) v systému bílá vana. ■ Budovu tvoří železobetonový monolitický skelet, kde jsou jako svislé nosné konstrukce použity sloupy s  hlavicemi, štítové stěny v  místech styku se sousedními objekty, vnitřní trojramenné schodiště a jádro pro sociální zázemí budovy. Stropní konstrukce vyšších podlaží jsou monolitické železobetonové stropní desky. Část nosných sloupů v uskočeném 6.NP a 7.NP v místě skleněného nároží je ocelová. ■ Do  řešení monolitických konstrukcí byly vzaty v  potaz také požadavky na  ochranu proti bludným proudům a došlo k provedení opatření podle korozního průzkumu. V budově se nachází jedno hlavní schodiště obcházející výtahovou šachtu se dvěma osobními výtahy. Provedením prosklené zadní stěny u výtahů, okenních prvků v šachetní stěně a  prosklených fasádních stěn směrem do atria bylo dosaženo denního osvětlení a vzdušnosti tohoto vnitřního prostoru. ■ Při řešení veškerých TZB budovy byl kladen důraz na zařízení, odpovídající úrovni inteligentní budovy. Šlo tedy o dosažení maximální efekti-

Základní údaje o stavbě Název stavby: Víceúčelový objekt – novostavba v proluce Orlí – Divadelní – Benešova v Brně Místo: nároží ulic Orlí – Divadelní – Benešova v Brně Investor:  MAGNUM City Center, s.r.o. Architekt: Ing. arch. Boris Hála Projektant: Hladík a  Chalivopulos s.r.o., Ing. Petr Řezníček Projektant interiéru: Ing. arch. Jiří Vlček Technický dozor investora: Ing. Luboš Stloukal Zhotovitelé: SAJ spol. s.r.o. – stavební část; KELLER – speciální zakládání spol. s  r.o., Stavitelství DE a.s. – monolitické konstrukce; ALBET – METAL, s.r.o. – lehký obvodový plášť fasády; TRASKO, a.s. – ZTI, ÚT; Spectrum, spol. s r.o. – elektroinstalace; KLIMAKOM, spol. s r.o. – VZT, chlazení, MaR; KLIMATHERM s.r.o. – SHZ Investiční náklady: 160 mil. Kč Doba výstavby: 02/2008–12/2010

repor táž

text doc. Ing. arch. Patrik Kotas | foto Tomáš Malý, Ing. arch. Jaroslav Smola

Pražské Hlavní nádraží, poločas revitalizace a rekonstrukce V roce 2002 vypsala a.s. České dráhy veřejnou obchodní soutěž na investora rekonstrukce a revitalizace tří železničních stanic: Praha – Hlavní nádraží, Karlovy Vary – Horní nádraží a Mariánské Lázně. Vítězem této veřejné obchodní soutěže se stala italská společnost Grandi Stazioni, SpA (dceřiná společnost italských státních drah FS), která v současné době revitalizuje třináct největších italských nádraží a několik dalších v Evropě připravuje. Revitalizaci Hlavního nádraží v Praze zajišťuje nyní česká pobočka Grandi Stazioni Česká republika, s.r.o. Revitalizace a rekonstrukce železniční stanice Praha – Hlavní nádraží zahrnuje novou odbavovací halu z  roku 1977, realizovanou podle architektonického návrhu architektů Šrámka, Šrámkové, Bočana a  Dandy. Dále zahrnuje historickou secesní Fantovu budovu z roku 1909, včetně prostoru nově rozšířeného prvního nástupiště. Rekonstrukce probíhá v etapách za plného provozu nádraží. Pro projektovou činnost si společnost Grandi Stazioni vybrala sdružení projektantů METROPROJEKT Praha a.s. a doc. Ing. arch. Patrik Kotas, Ateliér designu a architektury.

Rekonstrukce a revitalizace odbavovací haly a historické budovy V červnu 2004 představila společnost Grandi Stazioni svou koncepci revitalizace Hlavního nádraží. Ihned po  započetí projektových prací v červenci téhož roku byli hlavním architektem projektu přizváni ke  spolupráci spoluautoři nové odbavovací haly – profesorka  Alena Šrámková a profesor Jan Bočan. Začal dlouhý a  nesnadný proces hledání koncepce přijatelné pro investora s  tím, aby u  nové odbavovací

▼ Hlavní průčelí nové odbavovací haly těsně po výstavbě...

18

stavebnictví 01/12

haly byla zachována nesporná hodnota původní architektury ze 70. let. Za  základní koncepci architektonického řešení interiéru nové odbavovací haly byl zvolen princip důsledného zachování původního designu ze 70. let na  vstupním průčelí, obou bočních fasádách a  skleněných věžích. Tyto konstrukce však byly stavebně restaurovány. V  interiéru byl důsledně zachován design původní architektury dlažeb a všech těch prvků, jejichž funkce a poloha zůstává zachována. Naopak nově vkládané prvky, nové komerční vybavení a nové centrum odbavení cestujících (nahrazující původní pokladny) byly vytvořeny v soudobém designu, s  převahou prosklených bezrámových konstrukcí. Nově vkládané objekty v  interiéru se záměrně svým výrazem, materiálem i detailem liší od původní architektury tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o soudobou vestavbu. Funkční náplň rekonstruované nové odbavovací haly tvoří kombinace tradičních dopravních funkcí spojených s odbavováním cestujících a  nově vytvořené pronajímatelné komerční plochy. Stávající, často roztříštěné provozy Českých drah byly seskupeny do  funkčních celků. V  uvolněných a  nevyužívaných plochách

▼ ...a v roce 2004 ještě před rekonstrukcí

vznikly jasně definované prostory s  novou funkční náplní. Novým půdorysným uspořádáním došlo k  mírné úpravě pěších toků cestujících tak, aby se využíval a tím i oživil celý rozsáhlý prostor nové odbavovací haly. Výrazně posíleny byly prvky vertikální komunikace, pevná schodiště nahradily nebo doplnily sestavy pohyblivých ramp a  eskalátorů. Samozřejmostí je bezbariérové propojení všech úrovní pomocí výtahů a ramp. Technicky i funkčně byly rehabilitovány skleněné věže na  parkovišti na  střeše haly, jež slouží jako vstupy pro přímé propojení parkoviště a haly pomocí panoramatických výtahů. Současně se stavební a  architektonickou obnovou došlo také k celkové obnově a rekonstrukci veškerých technologických zařízení a infrastruktury budovy. Místo tradičních pokladen cestující využívají nově navržené centrum odbavování cestujících, což je prostor koncipovaný na podobných principech jako na letišti. Kromě samotného prodeje jízdenek a rezervačních služeb by toto centrum mělo nabízet veškeré typy dopravních a turistických informací včetně kompletních služeb spojených s  městskou hromadnou dopravou. Komerční plochy jsou pojaty jako pronajímatelné jednotky a vytvá-

▲ Střed haly před rekonstrukcí...

řejí obchodní pasáže ve směrech hlavních tahů pohybu cestujících. Restaurační zařízení nabízejí různou škálu úrovně stravování od  rychlého občerstvení až po  luxusní restauraci, kavárnu a vinárnu, jež by měla být jedním z  hlavních magnetů v  přízemí historické Fantovy budovy. Rozšířený prostor prvního nástupiště, který navazuje na  přízemí této historické budovy, nabídne motiv pěší promenády pod krásnou monumentální konstrukcí ocelových oblouků hal, zastřešujících kolejiště. Na  prvním nástupišti tak mohou vzniknout nové formy posezení, navazující na  secesní Fantovu restauraci a  Fantovu kavárnu. Pozornost bude sou-

▲ ...a po rekonstrukci

středěna na  propojení interiéru a exteriéru především do prostoru prvního nástupiště. Původní prostory restaurací v přízemí budovy budou restaurovány do historické podoby a jejich zázemí bude upraveno tak, aby byly opět připraveny poskytovat gastronomické služby na vysoké úrovni. Interiér původních pokladen v  kopuli centrální části bude upraven jako kavárna s posezením uvnitř i přímo v prostoru kopule. Důležitým úkolem bude v ybudování vnitřní infrastruktury budovy v  nové podobě, která nahradí současné živelně vzniklé provedení jednotlivých rozvodů. Celkové stavební úpravy nebudou tak rozsáhlé jako v nové od-

▼ Hlavní průčelí nové odbavovací haly po rekonstrukci

bavovací hale. Objekt historické Fantovy budovy bude spíše očištěn od  nehodnotných vestaveb a  jeho nejcennější části včetně fasád budou odborně restaurovány do původní podoby. Do  budoucna nabízí takto nově koncipované první nástupiště možnost pěšího propojení směrem k Vinohradské třídě, případně opačným směrem k Bulharu. Vzniká tak šance na širší urbanistické zapojení historické Fantovy budov y do  struktury města. Přestože samotnou rekonstrukcí budov Hlavního nádraží nedochází k  zásadní změně dopravního režimu na  původní magistrále, jsou vytvořeny konkrétní podmínky pro následné postupné zklidňování magistrály do podoby městského bulváru.

Modernizace západní části kolejiště a nástupišť Ve  stejném časovém horizontu jako rekonstrukce výpravní a odbavovací budovy Praha – Hlavní nádraží proběhla modernizace západní části kolejiště nádraží, jež je ve vlastnictví Správy železniční

dopravní cesty, s.o. Rekonstrukce kolejiště a  nástupišť navazovala na zprovoznění tzv. Nového spojení. To novou čtyřkolejnou estakádou a  dvojicí ražených tunelů pod vrchem Vítkovem vytvořilo kapacitu napojení na nádraží Libeň – Horní, Vysočany a  Holešovice. Výsledkem jsou nová nástupiště 1–4, nahrazující ta stávající, která nevyhovovala požadavkům na  moderní železniční provoz. Stávající střední a jižní podchod byl rozšířen tak, aby navázal na  již dokončené části pod novějšími nástupišti 5 –7. Zároveň bylo dokončeno bezbariérové zpřístupnění všech veřejných částí nádraží. Vizuálně nejvýznamnějším článkem modernizace by se měla stát v budoucnu celková oprava a rekonstrukce dvojice velkorozponových obloukových ocelových hal, jež tvoří symbolickou dominantu pražského Hlavního nádraží. Toto impozantní památkově chráněné inženýrské dílo se tak, doufejme, dočká komplexní opravy, která spolu se zprovozněním Nového spojení završí po mnoha desetiletích proces budování centrálního pražského nádraží pro osobní železniční dopravu. ■

stavebnictví 01/12

19

▲ Horní úroveň haly (u vstupu do podchodů) před rekonstrukcí...

▲ ...a po rekonstrukci

▲ Původní pokladny

▲ Nové centrum odbavení cestujících

▲ Spojení nové haly s historickou Fantovou budovou před rekonstrukcí...

▲ ...a po rekonstrukci

Základní údaje o stavbě Název stavby: Revitalizace a rekonstrukce železniční stanice Praha – Hlavní nádraží Investor: Grandi Stazioni Česká republika, s.r.o. Projektant: S d r u ž e n í M E T R O PROJEKT Praha a.s.

Smola, Ing.  arch. Karel Hájek Spolupráce na  architektonickém řešení nové haly: prof. Ing. akad. arch. Alena Šrámková, prof. Ing. arch. Jan Bočan Projektant modernizace západní části kolejiště: SUDOP PRAHA a.s.

20

stavebnictví 01/12

a  doc.  Ing.  arch. Patrik Kotas, Ateliér designu a architektury Hlavní architekt projektu: doc. Ing. arch. Patrik Kotas Hlavní inženýr projektu: Ing. Jan Kykal Architekti: doc.  Ing.  arch. Patrik Kotas, Ing. arch. Jaroslav

Zhotovitel: Metrostav a.s., divize 09 Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Michal Kaiser Doba výstavby: Nová odbavovací hala 2007–2010, Fantova budova – ve výstavbě Náklady: cca 1 mld. Kč

stavební paragraf y

text Ing. Petr Vrbka

Novela zákona o veřejných zakázkách V současné době schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky významnou rozsáhlou změnu zákona o veřejných zakázkách, jejíž účinnost se očekává od 1. dubna 2012 a kterou ještě musí schválit Senát Parlamentu České republiky a podepsat prezident. Lze očekávat, že kromě drobných úprav, týkajících se zejména prokazování vlastnické struktury subdodavatelů, nebude mít Senát PČR k  tomuto zákonu žádné významnější připomínky, takže znění zákona, a  zejména změny v procesní části, je možné považovat za definitivní.

Změny limitů pro zadávací řízení O změnách finančních limitů se již poměrně dlouho diskutuje. Přes nesouhlas odborné veřejnosti došlo ke snížení hodnoty veřejné zakázky malého rozsahu na  1  000  000 Kč u  veřejných zakázek na  dodávky a  služby a na 3 000 000 Kč u veřejných zakázek na  stavební práce. Veškeré veřejné zakázky nad tyto finanční limity již musí být zadávány pomocí postupů definovaných zákonem, což výrazně počet zadávaných veřejných zakázek rozšíří. Tato změna dolehne zejména na menší zadavatele (obce), protože budou muset dodržet veškeré zákonem stanovené a  administrativně poměrně složité postupy, což se nejenom prodlouží, ale ztíží to i dokončení zadávacího řízení. V souvislosti se změnou limitů se rovněž upravuje i  finanční limit určený pro použití zjednodušeného podlimitního řízení na veřejné zakázky na stavební práce. Tuto formu zadávacího řízení lze použít jen u  veřejných zakázek, jejichž předpokládaná hodnota nepřesáhne 10  000  000 Kč. Nad tuto hranici musí pak zadavatelé zvolit otevřené nebo užší řízení.

22

stavebnictví 01/12

S  účinností od  1. ledna 2014 dojde ke  snížení limitu i  u  veřejných zakázek malého rozsahu na  stavební práce na  hodnotu 1 000 000 Kč.

Zrušení omezení počtu zájemců v užším řízení Jedná se pravděpodobně o nejzásadnější protikorupční opatření. Z procesu zadávacího řízení je pro veřejného zadavatele odstraněna možnost omezit počet vhodných zájemců, kteří splnili kvalifikační požadavky podle předem daných kritérií a stanoveného počtu. Užší řízení jako takové v zákoně zůstává, ale pro veřejné zadavatele platí, že ten dodavatel, jenž podá žádost o  účast a  prokáže svoji kvalifikaci podle podmínek vymezených zákonem nebo zadavatelem, postupuje do  dalšího kola a musí být vyzván k podání nabídky. Již tedy žádné omezení podle kvalifikačních kritérií, ani žádné losování. Tuto možnost (omezení počtu zájemců) mají pouze zadavatelé zadávající veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Mají ji rovněž sektoroví zadavatelé. Totéž se pak vztahuje i na jednací řízení s uveřejněním.

Zadávací dokumentace N ovela zákona klade d ůraz na  odpovědnost zadavatele za správnost a úplnost zadávacích podmínek. V  souvislosti s  veřejnými zakázkami na  sta-

vební práce podrobněji popisuje prostřednictvím prováděcích právních předpisů (zatím nejsou k  dispozici) obsah a  rozsah příslušné projektové dokumentace a soupis stavebních prací, dodávek a  služeb. Oba tyto dokumenty budou upřesněny prováděcími vyhláškami a  lze očekávat, že podrobně stanoví, co přesně a  v  jaké formě má zadavatel dodavatelům předložit ke  zpracování nabídky. Stejně tak u veřejných zakázek na  stavební práce bude prováděcí právní předpis korigovat obchodní podmínky. Stanoví tedy určité mantinely pro definice jednotlivých smluvních práv a  povinností, jejichž účelem je zamezit používání nevhodných hodnotících kritérií a  odstranit ze zadávacího procesu nepřiměřené hodnoty z  některých spekulativních nabídek a  zejména pak v y t voř it smluvní vztah postavený na  zásadách poctivého obchodního styku a dobrých mravů, s vyváženým poměrem práv a  povinností obou smluvních stran. Pro dodavatele stavebních prací tak bude vytvořen shodný základ pro všechny veřejné zakázky, jenž by měl při jeho dodržování ze strany zadavatelů zabezpečit obsahově shodné a  úplné nabídky. Pro zadavatele to však znamená zv ýšit úsilí a  kon trolu projektové dokumentace a soupisu prací (výkazu výměr) a  klást na  zpracovatele projektové dokumentace nepoměrně vyšší nároky. Jakákoliv vada v projektové dokumentaci nebo soupisu prací je totiž v důsledku problémem zadavatele, který je za jejich úplnost a správnost odpovědný. V  souvislosti se zadávací dokumentací pak zákon upravuje i  lhůt y pro její posk y tování a  pro poskytování případných dodatečných informací k  zadávacím podmínkám, kde se opětovně vrací do zákona lhůty pro dodavatele, kdy si mohou

zadávací dokumentaci vyžádat nebo do kdy mohou požadovat k zadávacím podmínkám dodatečné informace. I  když zákon neřeší, co se žádostmi, které budou podány po zákonné lhůtě (ať již o  vydání zadávací dokumentace nebo o  dodatečné informace k  zadávacím podmínkám), přece jen je již nově vytvořen určitý časový rámec, poskytující zadavatelům právní jistotou, že na  pozdě podané žádosti nemusí reagovat v  zákonem stanovených, ale velmi krátk ých lhůtách. Současný stav, kdy není právo dodavatelů časově omezeno vůbec, působilo v procesu zadávacího řízení zadavatelům v ýrazné komplikace. Na druhou stranu novela zákona jednoznačně definuje povinnost zadavatele, že v  případě dodatečných informací k  zadávacím podmínkám, jež mají za následek úpravu zadávacích podmínek, musí přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek (přiměřeně k  povaze provedených úprav). Pokud by úprava zadávacích podmínek měla vliv na okruh přihlášených dodavatelů (zejména úpravy v požadavcích na kvalifikaci dodavatelů), musí zadavatel prodloužit lhůtu pro podání nabídek nebo žádostí o  účast nejméně o  celou její zákonnou délku. To bude mít samozřejmě vliv na prodloužení doby průběhu zadávacího řízení. K  zadávací dokumentaci se vztahují ještě dvě drobné úpravy, jež však mění současné zvyklosti. S  účinností od  1. ledna 2014 je doplněno, že se k  zadávacím podmínkám nadlimitní veřejné zakázky, kterou zadává veřejný zadavatel, musí před zahájením zadávacího řízení vyjádřit osoba se zvláštní způsobilostí a u nadlimitních veřejných zakázek na  stavební práce se k  zadávacím podmínkám musí vyjádřit i osoba s odbornou způsobilostí podle zvláštního právního předpisu (autorizovaná osoba).

Ze zákona nelze dovodit, jaká má být forma či obsah takovýchto vyjádření, ani jak postupovat, pokud by příslušná vyjádření měla negativní obsah. Nelze ani dovodit, jaká je odpovědnost osoby, jež se k zadávacím podmínkám vyjádřila. Přesto musí zadavatelé počítat s  tím, že taková vyjádření musí u nadlimitních veřejných zakázek zabezpečit. Druhou drobnou úpravou je změna práva zadavatele omezovat subdodavatelské plnění veřejné zakázky. Toto právo zadavatele v zákoně zůstalo zachováno, ale je umožněno pouze formou věcného vymezení. V nových zadávacích řízeních již nebude možné definovat maximální podíl subdodavatelského plnění procentním podílem z ceny nebo předpokládané hodnoty, ale zadavatel bude muset věcně definovat, které části veřejné zakázky nesmí být plněny subdodavatelem.

Obchodní jména v zadávací dokumentaci Zákaz definovat v zadávací dokumentaci bez objektivních důvodů obchodní jména výrobků platí i  nadále. Novelou je však připuštěna výjimka pro veřejné zakázky na stavební práce, kde lze takové uvedení obchodního jména připustit, pokud to nepovede k  neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. V  každém případě je však povinností zadavatele umožnit jiné, srovnatelné řešení. Nelze úplně zcela jednoznačně vymezit, co je neodůvodněné omezení hospodářské soutěže. To může způsobit v následném posuzování postupu zadavatele spory, protože jde o subjektivní pohled na  konkrétní položku s obchodním jménem výrobku. Alespoň však existuje zákonná opora pro zpracovatele projektové dokumentace, že všude tam, kde je to dáno objektivními technickými potřebami, lze obchodní názvy uvádět (např. je-li ústřední topení dimenzováno a spočítáno v projektu na urči-

tý typ kotle, bylo by nelogické připouštět jiný typ, neboť by se musely výpočty a dimenzování provádět znovu).

Kvalifikace dodavatelů Oblast kvalifikace dodavatelů, resp. požadavků zadavatele na  kvalifikaci, zákon výrazným způsobem omezuje. Zásadní změnou je vyřazení ekonomických a  finančních kvalifikač ních předpokladů z  kvalifikace dodavatelů, přesněji výrazné

šeně řečeno, vyloučeny požadavky zadavatele na certifikáty ISO. Po předcházející době, kdy zavádění a udržování certifikátů ISO činilo prioritu většiny dodavatelů a vlastní certifikáty byly alespoň teoretickým dokladem o  tom, že se dodavatel snaží držet se zásad řízení jakosti či ochrany životního prostředí, jde o změnu razantní a výrazně rozšiřující okruh budoucích soutěžitelů. Nejvíce se však mění technická kvalifikace u veřejných zakázek na  stavební práce. Zadavatel u nich nesmí v rámci referenč-

Z  procesu zadávacího řízení je pro veřejného zadavatele odstraněna možnost omezit počet vhodných zájemců, kteří splnili kvalifikační požadavky podle předem daných kritérií a stanoveného počtu. zjednodušení jejich prokazování. Zadavatel již nově nemůže vymezovat požadavky na  kvalifikaci v oblasti pojištění odpovědnosti předložením pojistné smlouv y, celkového ročního obratu dodavatele či údajů z poslední zpracované rozvahy. Pro splnění kvalifikace v oblasti ekonomických a finančních předpokladů nově postačí, požaduje-li to zadavatel, pokud dodavatel do  své nabídk y, respek tive do dokladů, jimiž prokazuje svoji kvalifikaci, přiloží čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku. Již přítomnost takového prohlášení bez jediného konkrétního údaje je dostatečným prokázáním kvalifikace v oblasti ekonomické a finanční. Smysluplnost takového postupu je malá (v  době, kdy bylo prohlášení činěno, může být každý dodavatel přesvědčen, že způsobilý je). Spíše by bylo vhodné údaje k ekonomické a finanční situaci dodavatele vyloučit z kvalifikace úplně, ale nezbývá, než respektovat provedenou změnu. Změnu doznává i  technická kvalifikace dodavatele, kde jsou z oblasti technických kvalifikačních předpokladů, zjednodu-

ních zakázek požadovat předložení dokladů o  provedených zakázkách, jejichž ho dnot a by byla vyšší než 50 % předpokládané hodnoty zadávané veřejné zakázk y. Z ákon ne upravuje po čet a  charak ter pož adovaných referenčních zakázek, ale pouze omezuje jejich finanční objem. Tím se opět výrazně otevírá prostor pro vyšší počet soutěžitelů se všemi důsledky, kterými trpí i současná doba (další snížení dnešních nesmyslně nízkých nabídkových cen, výrazně vyšší riziko námitek). Zadavatelům pak zákon ukládá povinnost o posouzení kvalifikace pořídit protokol, jehož minimální obsah je zákonem vymezen velmi podrobně. Tento krok přináší sice vyšší přehlednost a  kontrolovatelnost postupu zadavatele, ale současně výrazně zvyšuje administrativní náročnost. N aopak ve  zjednodušeném podlimitním řízení je proces kvalifikace zjednodušen tím, že v  tomto druhu zadávacího řízení se kvalifikace prokazuje prohlášením (tedy i  technické kvalifikační předpoklady, jsou- li v y žadovány). To usnadní zpracování nabídek dodava -

telům a  současně i  následně zadavatelům př i posuzování kvalifikace.

Nabídky dodavatelů a otevírání obálek Požadavky na nabídku dodavatelů se staly místem, kam se přesunuly původní kvalifikační předpoklady spojené s  vlastnickou strukturou akciov ých společností a  s  prokazováním vazby mezi dodavatelem a  zadavatelem. Nabídka tedy nově musí obsahovat seznam statutárních orgánů nebo členů statutárních orgánů, kteří v posledních třech letech od konce lhůty pro podání nabídek byli v pracovněprávním, funkčním či obdobném poměru u zadavatele. Dále, má-li dodavatel formu akciové společnosti, musí předložit v nabídce seznam vlastníků akcií, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu. Nakonec musí dodavatel předložit prohlášení o tom, že neuzavřel a neuzavře zakázanou dohodu v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou. Kterýkoliv chybějící dokument požadovaný zákonem činí z  nabídky obsahově neúplnou nabídku. V  následném otevírání obálek s  nabídkami pak komise, jejíž složení ani nároky na ni se nemění, kontroluje pouze skutečnosti, zda je nabídka zpracována v  požadovaném jazyku a  zda je návrh smlouv y podepsán oprávněnou osobou. Při otevírání obálek se již nekontroluje obsahová úplnost nabídky. Tento krok přechází do  posouzení nabídek. Po provedení kontroly nabídky pak komise zveřejňuje výši nabídkové ceny a současně před přítomnými zástupci uchazečů i hodnoty ostatních číselně v yjádřitelných kritérií. Ihned po otevírání obálek s nabídkami bude tedy u většiny zadávaných veřejných zakázek jasné, jaký je jejich výsledek. Rovněž novému ustanovení nařizující otevírání obálek ihned po ukončení lhůty pro podání nabídek nelze vůbec nic vytknout. Pouze je třeba

stavebnictví 01/12

23

v  praxi ustálit názor na  pojem ihned, lze však předpokládat, že takový pojem naplní doba nepřesahující několik hodin po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Nelze než konstatovat, že změny související s  procesem otevírání obálek s  nabídkami výrazně zvyšují transparentnost zadávacího řízení.

Hodnoticí kritéria a hodnocení nabídek Pro běžného veřejného zadavatele platí ustanovení o  hodnoticí komisi velmi podobně jako v  současnosti. Pouze u  nadlimitních veřejných zakázek bude s  účinností od  1. ledna 2014 stanovena nově povinnost, že členem hodnoticí komise u  nadlimitních veřejných zakázek musí být osoba se zvláštní způsobilostí a  u  nadlimitních veřejných zakázek na  stavební práce i  autorizovaná osoba. Významnou změnou je však omezení možných hodnoticích kritérií, pokud zadavatel rozhodne o zadání veřejné zakázky na základě ekonomické výhodnosti nabídek. Novela zákona v ýslovně de finuje, že dílčím hodnoticím kritériem nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky. Toto ustanovení výslovně zakazuje využít jako kritérium hodnocení výši jakékoliv smluvní pokuty (tou je zajištěno splnění určité povinností zhotovitele) nebo i  jakékoliv bankovní záruk y, např. za  řádné provedení díla či za  splnění záručních podmínek. Obě tato dílčí kritéria jsou v současnosti zcela běžná a  vedou k  nabídkám naprosto nesmyslných částek, odporujícím dobrým mravům. Jejich odstranění z hodnocení je tedy zcela logické a správné. Stejně tak platební podmínky, tedy někdy používaná délka splatnosti faktur, již nemohou být stanoveny jako kritérium hodnocení. Společně s  existujícím omezením, podle něhož dílčí hodnoticí kritéria musí být

24

stavebnictví 01/12

stanovena tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny, je tedy okruh možných dílčích kritérií značně omezen. Vše tedy směřuje k  tomu, aby jediným hodnoticím kritériem byla pouze nabídková cena, byť se zákon v celém textu tváří, jako by jiná kritéria připouštěl.

Uzavření smlouvy V  systému a  principech uzav ření smlouv y s  v y braný m dodavatelem ke  změně nedochází. Stále platí, že smlouva se uzavírá v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce v ybraného dodavatele, tedy bez jak ýchkoliv následných úprav. Novela však vyslovuje zákaz podstatných změn uzavřené smlouvy, tedy budoucích dodatků, kde pro veřejného zadavatele platí zákaz takových změn, jež by ovlivnily nebo mohly ovlivnit průběh před chozího zadávacího řízení. Jde o změny, které by rozšířily předmět veřejné zakázky s výjimkou postupů podle ustanovení § 23 odst. 5 písm. b) a § 23 odst. 7 (do d ate č né st avební práce nebo opce). Případně o změny, které by za použití v původním z a d áv a c í m ř íze ní u m o ž nil y ú č ast jinýc h d o d avatel ů č i za použití v původním zadávacím řízení mohly ovlivnit výběr nejvhodnější nabídk y, nebo o  změny, jež by měnily eko nomickou rovnováhu smlouvy ve  prospěch vybraného uchazeče. Při uzavírání dodatků ke smlouvám tedy zadavatel bude muset pečlivě zkoumat, zda změna neodporuje zákonu, a  pokud odporuje, nesmí takový dodatek uzavřít. Toto ustanovení, jehož pravděpodobným cílem je zabránit účelovým změnám smluv ve  prospěch vybraných dodavatelů, je však na  dru hou stranu natolik obecné, že umožní jakýmkoliv kontrolám vytknout zadavateli jakýkoliv dodatek ke smlouvě a zejména u veřejných zakázek na stavební práce, kde existuje mnoho proměnných, může toto ustanovení

zákona při přísném výkladu být zcela kontraproduktivní.

Profil zadavatele Významnou změnou, týkající se zejména povinností zadavatelů, je povýšení profilu zadavatele na elektronický nástroj s povinnostmi, které vyplynou z  prováděcího právního předpisu. Pro zadavatele novela zákona stanovuje výrazně rozšířenou povinnost uveřejňovat informace k zadávaným a realizovaným veřejným zakázkám na  profilu zadavatele, a  to nejen u  veřejných zakázek zadávaných ve zjednodušeném podlimitním řízení, ale rovněž i u ostatních ve řejnýc h z ak ázek z a d áva ných v  jiných druzích řízení. Na profilu zadavatele musí být uveřejněna např. textová část zadávací dokumentace (tento pojem zákon blíže neupřesňuje), může v něm být uveřejněna kompletní zadávací dokumentace, musí v něm být uveřejněna smlouva uzavřená s vybraným dodavatelem vč etně všech dodatků, skutečně zaplacená cena a  seznam subdodavatelů, kteří se podíleli na  splnění veřejné zakázky. Ve  zjednodušeném podlimitním řízení pak zadavatel může kromě výzvy k podání nabídek na profilu uveřejnit i údaje o vyloučení dodavatele nebo informace o výběru nevhodnější nabídky, a to místo jejich odesílání dotčeným dodavatelům. Lhůta pro případné námitky pak běží ode dne takového uveřejnění. Znamená to, že profil zadavatele budou muset všichni účastníci zjednodušeného podlimitního řízení pečlivě sledovat a  re agovat na  informace v  něm uveřejněné.

Závěr Ostatní drobné úpravy, změny ne b o d o p ln ě ní ( p ře d b ě ž né oznámení, odůvodnění účelovosti veřejné zakázky) budou případně komentovány v  dalších článcích, nemají však již

takový vliv na  zažité procesy a  postupy. Přesto nelze př i celkovém zhodnocení novely dospět k  jinému závěru než k takovému, že několik zásahů či změn v rámci boje proti korupci vytvořilo administrativně a  finančně náročný předpis. Ten způsobí zejména menším obcím výrazné problémy a poskytne všem poskytovatelům dotace v  rámci následných kontrol prostor pro dodateč né snižování dotace, protože dodržet beze zbytku vše, co zákon nařizuje, bude vyžadovat pečlivou a  časově náročnou činnost. Lze očekávat, že snížení limitů veřejných zakázek a omezení požadavků na kvalifikaci se bude dít v souběhu s výrazným poklesem poptávky, s velkým nárůstem účastníků jednotlivých zadávacích řízení, velkým nárůstem námitek a  správních řízení před orgánem dohledu a  zejména se v ý razn ě pro dlou ží d o b a zadávacího řízení. Tento stav je daní za zvýšení transparentnosti veřejných zakázek. Je jen otázkou, zda daní přiměřenou a ekonomicky odpovídající. Zajímavé bude rovněž sledovat, jak bude probíhat školení osob se zvláštní způsobilostí, jejichž působnost v  procesu zadávání bude nezbytná od 1. ledna 2014. I zde lze totiž očekávat další náklady vynaložené na přípravu a vlastní provedení školení, které zcela jistě nebude jednorázové a  bude se muset t ýkat velkého po č tu osob, protože v  podstatě každá z  takovýchto osob musí být v pracovněprávním vztahu k  zadavateli. Dojde pravdě podobně k  v y t voření určité specializované skupiny lidí, kteří budou působit v  oblasti zadávání veřejných zakázek a  budou určitou zárukou kontroly zadávací dokumentace, byť ani taková kontrola nesejme ze zadavatele odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace. ■ Autor: Ing. Petr Vrbka, předseda dozorčí rady RTS, a.s.

SOUTěž VYHLÁšENA!

Vypisovatelé: KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, ČKAIT OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČSSI OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČKA, REGIONÁLNÍ STAVEBNÍ SPOLEČNOST SPS PRO PRAHU A STŘEDNÍ ČECHY, OBEC ARCHITEKTŮ, KRAJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA STŘEDNÍ ČECHY Soutěž je vypsána pod záštitou: Hejtmana Středočeského kraje

1. ročník soutěže

Stavba roku Středočeského kraje

vyhlášen Uzávěrka přihlášek 29. 2. 2012

Soutěžní podmínky, přihlášku a registraci do soutěže naleznete na

www.stavbaroku.cz Hlavní mediální partner:

Mediální partneři: VIDEOFILMSTUDIO KUTNÁ HORA INTERNETOVÁ TELEVIZE - ITV

věda a v a výzkum ýzkum v praxi v praxi věda

text Pavel Demo, Jan Krňanský, Alexey Sveshnikov | grafické podklady textarchiv A | grafické FSv ČVUT podklady v Praze a

■

▲ Obr. 1. Mikrofotografie plísní (vlevo nahoře, zdroj: National Geographic Society) a ukázky budov poničených plísní (zdroj: JM Associates Inc.)

Nanotechnologie ve stavebnictví 21. století: změna paradigmatu? Prof. RNDr. Pavel Demo, CSc. V roce 1977 absolvoval Matematickofyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika. Zabývá se termodynamikou, statistickou fyzikou, moderní teorií fázových přechodů, nelineární dynamikou, nukleací. Na Fakultě stavební ČVUT v Praze a ve Fyzikálním ústavu AVČR, v.v.i., se v současnosti zabývá teoretickými aspekty pokročilých nanotechnologií a jejich potenciálními aplikacemi. Je členem vedení Centra pro nanotechnologie ve stavebnictví FSv ČVUT v Praze. E-mail: [email protected] Spoluautor: Mgr. Alexey Sveshnikov, Ph.D. E-mail: [email protected]

Moderní stavební průmysl, který by měl vyhovět všem požadavkům na něj kladeným – tedy kromě ryze technických také zejména environmentálním podmínkám a trvalé udržitelnosti –

26

stavebnictví 01/12

stojí na počátku 21. století tváří v tvář vážné výzvě: problému strukturální doby životnosti svých produktů. Mluvíme, přirozeně, o budovách, mostech, silnicích, jaderných elektrárnách ap., které jsou dnes a denně čím dál tím více ohrožovány vzrůstajícím množstvím agresivních polutantů ve vzduchu, vodě a pozemní vodě. Tyto biologické a chemické agens trvale – a bohužel i s rostoucí účinností – působí na  použité materiály a  struktury. Rostoucí zájem o  esenciální řešení těchto problémů je zřejmý. Náklady na údržbu a opravy stavebních objektů jsou totiž čím dál tím vyšší a zdaleka přesahují předpokládané objemy investic. Vedle ekonomických aspektů je nutno mluvit také o bezpečnostních problémech, spojených s touto problematikou. Vždyť mosty, železnice, jaderné elektrárny ap. mohou začít ohrožovat své okolí v důsledku dostatečně dlouhého působení korozivních a jiných degenerativních procesů v  použitých materiálech, vedoucích k  podstatnému zhoršení kvality objektu. Otázkou tedy není, zda problémy, týkající se doby životnosti a bezpečnosti produktů stavitelství a architektury začnou naléhavě klepat na naše dveře, ale kdy se tak stane. Na  jedné straně stavební průmysl spotřebovává obrovské objemy betonu, malt, plastů, kovů a dřeva; na straně druhé jsou jeho produkty pod neustálým tlakem agresivních látek ze svého okolí. Vstupní branou nepřítele na tyto struktury jsou jejich povrchy.

▲ Obr. 2. Schematické znázornění atomů v nanovláknu. Malý počet atomů v průřezu vlákna nenechává velký prostor pro vznik defektů.

▲ Obr. 3. Zařízení NANOSPIDER od firmy Elmarco s.r.o. sloužící k výrobě nanotextilií

V  současné době používaný způsob ochrany povrchů (ať už budov, mostů, silnic atd.) není dlouhodobě příliš účinný a principielně používá dvou standardních metod. ■ První je založena na pokrytí hraničního povrchu různými typy chemických látek. Tradičně používané metody natírání nebo nástřik nejsou dlouhodobě efektivní. Po jisté době dochází často k oddělení ochranného povrchu nebo ke ztrátě ochranných vlastností aplikovaných nátěrů. Navíc neskýtají záruku rovnoměrnosti ochranného filmu (homogenita, tloušťka). ■ Druhý, sofistikovanější způsob vychází z poměrně jednoduché myšlenky modifikovat porézní strukturu celého objemu použitého materiálu pomocí speciálních substancí (plnicí granulární systémy, superplasticizéry, UHCP betony atd.), jež mohou ve finále podstatně zmenšit hustotu výskytu pórů – a tím i minimalizovat míru penetrace agresivních agens z okolí. I tento způsob ochrany povrchů má však své vady: je poměrně drahý, aplikace je velmi citlivá na  složení, resp. způsob zpracování, a v neposlední řadě nepůsobí na jisté druhy agresivních polutantů.

sektorů našeho hospodářství. Způsob, jakým lze dosáhnout změny tohoto stavu, se nabízí v podobě aplikace nanotechnologií jako zdroje stavebních materiálů pro 21. století. V této souvislosti se budeme zabývat především aplikačním potenciálem polymerních nanovláken – tedy systémy ve stavebním průmyslu zatím nepříliš používanými.

Z těchto úvah je možno učinit jediný závěr. Je nutno pracovat na vývoji kvalitativně nových typů multifunkčních materiálů, šitých přímo na míru, splňujících všechny požadavky na ochranu povrchů produktů stavitelství. Stavebnictví patří (ve srovnání například s farmaceutickým či automobilovým průmyslem) mezi jeden z  nejkonzervativnějších

Příprava, úprava a použití nanovláken Stručně řečeno, nanovlákna jsou objekty válcové symetrie, jejichž průměr je mnohem menší než jejich délka. Pohybuje se v rozměrech desítek až stovek nanometrů. (Nanometr, nm, je jedna milióntina milimetru. Pro ilustraci: řádová velikost viru HIV je 90 nm, zatímco průměr typické bakterie ~ 1000–10 000 nm). Na  rozdíl od  klasických makroskopických vláken (např. skelné vaty) vykazuje systém, složený z nanovláken, mnohem větší plochu, umožňující mnohem intenzivnější fyzikálně-chemický kontakt s okolím. (Této vlastnosti využívá např. katalytická chemie.) Protože se navíc v průřezu nanovlákna nachází relativně velmi málo atomů či molekul, jedná se o systémy s minimálním počtem poruch, které se do prostoru kolmého na osu nanovlákna „nevejdou”, a proto se jedná o systém s poměrně vysokou pevností.

▼ Obr. 4. Principielní schéma zařízení NANOSPIDER

stavebnictví 01/12

27

věda a v ýzkum v praxi

text A | grafické podklady a

▲ Obr. 5. Elektronová mikrofotografie polymerních nanovláken (zdroj: Colorado State University). Průsvitnost filtru závisí na jeho tloušťce.

▲ Obr. 6. Nanočástice stříbra na povrchu polymerních nanovláken (zdroj: Hong Dong, Cornell University)

Nyní se již dostáváme k  otázce, jež je pro techniky zajímavější. Jak je možné tyto exotické systémy vyrobit? V  principu existuje několik možností produkce nanovláken, ale pouze jedna z  nich umožňuje jejich výrobu ve skutečně masovém (a pro stavebnictví tudíž zajímavém) měřítku a je navíc schopna garantovat stabilitu vlastností a homogenitu vyrobeného produktu. Jedná se o  zařízení NANOSPIDER využívající principu zvlákňování polymerních roztoků (obvykle PVA – polyvinylalkoholu a vody) a zachytávající nově formovaná nanovlákna na nosnou tkaninu. Rotující válec je částečně ponořen do polymerního roztoku a nachází se pod elektrickým napětím. Pod vlivem elektrického pole se nanovlákna táhnou nahoru a zachycují se na pohybující se podložce. Ta je zároveň druhou elektrodou. Zatímco průměr nanovláken se dá regulovat složitou souhrou elektro■ statického pole a vlastností polymerního roztoku, tloušťka usazených nanovláken (gramáž) závisí na  rychlosti pohybu nosné tkaniny. Samotná tloušťka pak již přímo souvisí s velikostí ok nově vytvořeného filmu, skládajícího se z nanovláken. Čím je tlustší vrstva nanovláken, tím jsou menší oka. Tato poslední vlastnost má již přímý aplikační výstup – ochranná vrstva, tvořená systémem nanovláken, propustí pouze ty částice (molekuly, bakterie, řasy, plísně, houby, atd.), jejichž charakteristický rozměr je menší než velikost ok. Jedná se tedy o jakési laditelné molekulové filtry, jejichž účinnost je při jejich vlastní produkci nastavitelná.

■ Obdobný systém, navíc s inkorporovaným aktivním bakteriocidem (stříbrem, anebo ještě lépe nanodiamantovým práškem), může přispět k řešení komplexního problému vnitřního zateplení historických budov (u nichž zateplovat zvnějšku z pochopitelných důvodů nelze). Dosud používané technologie vedou – dříve či později – ke vzniku plísní, bakterií a hub na vnitřních omítkách zateplených objektů. ■ Použití tenké vrstvy polymerních nanovláken jako nosiče antikorozních a hydrofobních substancí (inkorporovaných buď při zvlákňování, nebo pomocí nukleace či depozice). Tento systém, nanesený na  kovové plochy stavebních prvků, by mohl podstatně prodloužit jejich životnost. ■ Podobnými systémy (hydrofobicitou a  bakteriociditou) je možné minimalizovat záchyt a šíření zelených řas na novotou zářících fasádách zateplených panelových domů. To je pouze několik příkladů konkrétního využití polymerních nanovláken, přetvořených nukleací nebo depozičními procesy. Centrum pro nanotechnologie ve stavebnictví Stavební fakulty ČVUT v Praze, kde se také nachází i zařízení NANOSPIDER od firmy Elmarco, s.r.o., se studiu těchto témat intenzivně věnuje. A jak odpovědět na otázku z názvu tohoto krátkého, přehledného článku? To ponecháváme na jeho čtenářích. ■ Článek je věnován našemu příteli a  kolegovi, nedávno zesnulému prof. Ing. Janu Krňanskému, CSc. – muži s vizí.

Aplikační možnosti nanovláken Tento systém je v podstatě možno použít dvojím způsobem. Pasivní aplikace používá již zmíněné laditelné molekulové filtry (síta). To však není zdaleka všechno. Mikrovrstvy (o  tloušťce < milimetr) tvořené nanovlákny můžeme dále přetvářet, transformovat. Lze je například plazmaticky upravit tak, že se stanou hydrofobními (odpuzujícími vodu), resp. naopak hydrofilními (přitahujícími vodu). Je také možné již před procesem zvlákňování přidat do roztoku polymeru aktivní chemickou substanci (např. stříbro) a  zvláknit tento systém en bloc. Získáme tak vrstvu polymerních nanovláken, obsahujících v sobě (i na svých površích) částice stříbra. To je – jak je známo již mnoho set let – silně bakteriocidní. Tento systém tedy funguje jednak pasivně (zachytává částice větší než velikost daných ok), a také aktivně, využívaje bakteriocidity stříbra; lze jej použít např. při čištění vody. Chemicky aktivní substanci můžeme také inkorporovat do  polymerních nanovláken využitím různých fyzikálních metod (např. nukleací či depozičními procesy). Tímto způsobem je možné substituovat stříbro (těžký kov) nanokrystalickým diamantem (tj. uhlíkem), jenž má velmi podobné bakteriocidní vlastnosti. Jaké tedy mohou být zcela konkrétní aplikace polymerních nanovláken v moderním stavitelství? Následně je uvedeno několik příkladů. ■ Tenká vrstva složená z  nanovláken, jejíž horní povrch je hydrofilní a spodní hydrofobní, může sloužit jako velmi účinná bariéra proti vypařování vody z povrchu čerstvého betonu. To by mohlo vést k minimalizaci počtu mikrotrhlin a k celkové optimalizaci průběhu hydratačního procesu.

28

stavebnictví 01/12

english synopsis Nanotechnologies in the Building Industry of the 21st Century: Change Of Paradigm?

At the beginning of the 21st century, modern building industry which should meet all the requirements imposed on it (apart from purely engineering issues, mainly environmental and sustainability aspects) is facing a serious challenge: that of structural life time of its products. It is therefore necessary to focus on the development of new quality type of multifunctional materials, tailor-made and compliant with all the requirements for the protection of surfaces of products used in building and architecture. One of the possibilities is the application of nanotechnologies as a source of materials for the building industry of the 21st century. Hereunder, the article mainly deals with the application potential of polymer nanofibres – systems that have not been used in a larger scale in the building industry yet.

klíčová slova: Stavební fakulta ČVUT v Praze, polymerní nanovlákna, aplikace nanotechnologií ve stavebnictví

keywords: Faculty of Civil Engineering of the Czech Technical University in Prague, polymer nanofibres, application of nanotechnologies in the building industry

věda a v ýzkum v praxi

text Miroslav Kotrbatý | grafické podklady autor

Zónové sálavé vytápění velkoprostorových objektů Ing. Miroslav Kotrbatý Profesně je zaměřen na projektování otopných soustav v průmyslových závodech a je hlavním specialistou koncepční studie zásobování průmyslových závodů teplem. Během dosavadní pracovní činnosti se věnoval vývoji sálavých a infrazářičových soustav a typizaci předávacích stanic tepla. To se stalo i hlavní náplní soukromé projektové firmy, kterou v roce 1990 založil v Praze, a později i výrobního závodu, který založil se synem, dcerou a vnukem v Pelhřimově. V 50. letech byl zakládajícím členem ČSVTS, obor technika prostředí, a v 90. letech zakládajícím členem ČKAIT. E-mail: [email protected]

Tvorba pracovního prostředí ve velkoprostorovém objektu, resp. v průmyslové hale, je nesmírně obtížnou úlohou. Na rozdíl od maloobjemových místností se u velkoprostorových staveb vytvářejí v celém prostoru různé zóny s odlišnými teplotními parametry. Tento různorodý stav způsobují jak proměnné vnější podmínky, tak i fyzikální zákony, působící na pohyb vzduchu v halovém prostoru. Rozhodující vliv, a to jak na tvorbu vnitřního prostředí v zóně pobytu člověka, tak i na energetickou náročnost, má zvolený princip vytápění – teplovzdušné, resp. sálavé. Z hlediska tvorby energetických zón lze velkoobjemový objekt dělit jak ve směru vertikálním, tak ve směru horizontálním. Vertikální zónování Ve směru vertikálním lze výšku objektu rozdělit na tři zóny (viz obr. 1). ■ Zóna A – zóna pobytu člověka – zóna tvorby vnitřního prostředí V této části objektu se připravují podmínky pro pobyt člověka. Jedná se o prostor od podlahy do výše cca 2 m. Úkolem návrhu tepelně technických zařízení je vytvořit v tomto prostoru požadované mikroklimatické -3 °C ae = 12 ÷náročností. ae = -3 ÷ -15 °C podmínky s minimální energetickou ■ Zóna B – neutrální zóna ai = 20 ÷ 22 °C ai = 23 ÷ 24 °C V této části objektu ve výšce od dvou metrů nad podlahou až cca jeden metr pod střešní plášť se nachází prostor bez přímého využití pro tvorbu mikroklimatu. Je však zapotřebí, pokud to technologie a zvolený způsob vytápění dovolí, využít tepelnou kapacitu tohoto prostoru pro ohřev větracího vzduchu.

ai = 14 ÷ 16 °C

ai = 18 °C

ai = 14 ÷ 16 °C

ai = 20 °C

▲ Obr. 1. Rozdělení velkoprostorového objektu ve směru vertikálním na tři zóny A, B, C

■ Zóna C – zóna energetické náročnosti Z hlediska energetické náročnosti objektu je tato zóna nejvýznamnější a podstatně ovlivňuje spotřebu tepelné energie pro vytápění. Teplý polštář vzduchu se v této části objektu tvoří od výšky 1 m pod střešním pláštěm až ke střeše a světlíkům. Při volbě otopné soustavy je proto třeba volit takový princip dodávky tepelné energie, při kterém se dosahuje nižších teplot vzduchu, jenž je v kontaktu se střešním pláštěm. Teplovzdušné versus sálavé vytápění Z  hlediska vertikálního zónování má podstatný vliv na  energetickou náročnost zvolený princip dodávky tepla do vytápěného prostoru. Pro posouzení tohoto rozdílu byly proměřeny různé druhy hal s rozdílnými typy otopných soustav. V současné době se pro vytápění velkoprostorových objektů navrhují buď nástěnné teplovzdušné soupravy, nebo závěsné sálavé panely (případně infračervené zářiče). ■ Nástěnné teplovzdušné soupravy Jelikož nástěnné teplovzdušné soupravy pracují na principu konstantního průtoku vzduchu ohřívací jednotkou a změna výkonu se řeší změnou teploty vypouštěného vzduchu do vytápěného prostoru, dochází během celé topné sezony ke změnám teplot ve všech třech vertikálních zónách. Změny teplot jsou ovlivňovány měnícími se vnějšími proměnnými podmínkami. Pro názornost jsou na obr. 2 zvoleny dva provozní stavy. ▼ Obr. 2. Teplotní podmínky v hale vytápěné nástěnnými teplovzdušnými soupravami. Přechodné a zimní období.

ae = 12 ÷ -3 °C

ai = 27 ÷ 30 °C

ai = 22 ÷ 24 °C

ai = 16 ÷ 18 °C

ae = -3 ÷ -15 °C

ai = 10 ÷ 12 °C

ai = 10 ÷ 12 °C

stavebnictví 01/12

29

věda a v ýzkum v praxi

text A | grafické podklady a

1. Při teplotách venkovního vzduchu te = +12 °C až –3 °C (přechodné období – viz levá polovina obr. 2). Při tomto provozním stavu nástěnné soupravy přivádějí vzduch o nižší teplotě – odpovídající momentálnímu požadavku na  dodávku tepelné energie. Obraz proudění zajišťuje jeho přívod do pracovní oblasti. Proud vzduchu se posléze obrací vzhůru a stoupá ke střešnímu plášti. Rozmezí teplot v jednotlivých zónách je vyznačeno na obrázku. 2. Při teplotách venkovního vzduchu te = –3 °C až –15 °C (zimní špička – viz pravá polovina obr. 2). Zvýšený požadavek na  dodávku tepla do  vytápěného prostoru se projevuje tím, že se zvyšuje teplota otopné vody a následně i teplota vypouštěného vzduchu z nástěnné soupravy. Mění se obraz proudění. Proud vzduchu stoupá rychle vzhůru pod střešní plášť. Dochází k absurdní situaci – teplota vzduchu v zóně pobytu člověka klesá a v energeticky náročné zóně pod střechou stoupá. Výsledkem jsou enormně zvýšené tepelné ztráty. ■ Závěsné sálavé panely (případně infračervené zářiče) Stejně tak jako v předchozím příkladu i při posuzování sálavých soustav poslouží údaje uvedené na obr. 3. Při sálavém vytápění nastává zcela odlišný princip dodávky tepla. Tepelná energie dopadá na podlahu, kterou zahřívá, zvyšuje její teplotu a od ní se potom ohřívá vzduch. Následně stoupá vzhůru. Tento princip zcela mění podmínky v celém prostoru ob■ V příčném řezu halou jsou v levé části numericky uvedeny teploty jektu. vzduchu dosahované v přechodném období, v pravé části pak teploty v období zimním.

ae = 12 ÷ -3 °C

ai = 18 °C

ai = 14 ÷ 16 °C

▲ Obr. 4. Vliv obvodového pláště na podmínky vnitřního prostředí



ae = 12 ÷ -3 °C

ae = -3 ÷ -15 °C

ai = 20 ÷ 22 °C

ai = 14 ÷ 16 °C

Na obr. 4 je znázorněn příčný řez okrajovou částí haly. Na  boční stěně se ochlazuje vzduch (1) od střešního pláště a klesá k podlaze. V  oblasti oken se intenzita ochlazování vlivem infiltrace (2) zvětšuje. Oba proudy vzduchu se nad podlahou spojí a  vytvářejí chladný jazyk (4). Společně pak s chladným sáláním oken (3) nepříznivě ovlivňují mikroklima v blízkosti obvodového pláště.

ai = 23 ÷ 24 °C

ai = 22 ÷ 24 °C

ai = 20 °C

ai = 16 ÷ 18 °C

ae = -3 ÷ -15 °C ai = 27 ÷ 30 °C

ai = 10 ÷ 12 °C

ai = 10 ÷ 12 °C

▲ Obr. 3. Teplotní podmínky v hale vytápěné sálavými soustavami. Přechodné a zimní období. ▲ Obr. 5. Poměry osálání podlahové plochy při rovnoměrném rozmístění panelů. Horizontální rozmístění energetických zón.

Vliv vertikálního zónování Poznatky získané z vertikálního zónování umožňují hodnotit sálavé soustavy jako prioritní s ohledem na podstatně nižší energetickou náročnost. Sálavé vytápění má však ještě další nezanedbatelnou výhodu. Princip dodávky tepla – zářením – umožňuje nasměrovat rozdílná množství tepelné energie na rozdílné funkční plochy situované vedle sebe v jednom prostoru. Proto je také v další části, při komentování horizontálního zónování, věnována pozornost závěsným sálavým panelům.

Horizontální zónování Na rozdělení prostoru v oblasti pobytu člověka na zóny se stejnými podmínkami vnitřního prostředí má vliv jak měnící se venkovní prostředí, tak zvolená otopná soustava.

Zóna č.

Q z [W]

l [m]

Q i [W]

r [%]

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 S

17 280 56 340 12 729 31 871 25 458 63 742 12 729 31 871 17 280 56 340 325 640

24 90 24 90 48 180 24 90 24 90 684

12 036 45 270 12 024 45 045 24 060 90 315 12 024 45 045 12 036 45 270 343 125

69,7 80,4 94,5 141,3 94,5 141,7 94,5 141,3 69,7 80,4

▲ Tab. 1. Energetická bilance v jednotlivých horizontálních zónách při rovnoměrném rozmístění panelů. Qz [W] = tepelná ztráta zóny, l [m] = délka panelů v zóně,   Qi [W] = instalovaný výkon, r [%] = podíl instalovaného výkonu k tepelné ztrátě.

30

stavebnictví 01/12

▲ Obr. 6. Rovnoměrné rozmístění sálavých panelů nad celou plochou haly

▲ Obr. 7. Zónové vytápění výrobní haly závěsnými sálavými panely. Optimální řešení.

Dalším prvkem ovlivňujícím tvorbu mikroklimatu je samotná sálavá soustava. Rozmístí-li se sálavé panely (obr. 5 a 6) nad vytápěnou podlahovou plochou rovnoměrně, vzniká nerovnoměrné osálání, a tudíž nerovnoměrná dodávka tepla v okrajových a vnitřních částech haly. Aby se dosáhlo stejných mikroklimatických podmínek po celé ploše, je třeba ji rozdělit podle poměru osálání na zóny a podle tohoto rozdělení navrhnout potřebnou otopnou plochu. Zlomy křivek poměru osálání na obr. 5 určují šířku jednotlivých zón v příčném i podélném směru. Na základě tohoto rozdělení podlahové plochy byly spočítány tepelné ztráty jednotlivých zón a byla sestavena tabulka 1, která ukazuje, jak je plocha haly vytápěna nerovnoměrně. Okrajové zóny (1, 2, 3, 7, 9, 10) jsou nedotápěny v případě, že čidlo regulace je umístěno v prostoru zón (4, 5, 6). V případě, že se čidlo umístí do okrajových zón, dochází uvnitř haly k přetápění – více než 30% (viz tabulka 1). Jak je z popisu a přiložených obrázků zřejmé, jeví se rovnoměrné rozmístění otopné plochy jako nevhodný způsob řešení. Sálavé vytápění však umožňuje i v prostoru objektu halového charakteru a bez dělicích příček dodat na vymezenou plochu rozdílné množství tepelné energie. Při stejném rozmístění panelů se v návrhu otopné soustavy využívá jednak teplotního rozdílu otopného média (například: v krajní lodi panely zapojené za sebou – teplota teplonosné látky směrem do vnitřku objektu klesá) a jednak šířky panelů (obr. 7). Každá výrobní loď tvoří samostatnou otopnou sekci (A, B, C). Zapojení jednotlivých pásů za sebou (1, 2, 3, 4) pak zajišťuje dodávku potřebného množství tepla podle situování dané podlahové plochy ovlivňované vnějšími podmínkami. V krajních lodích teplota média od vnější stěny směrem do vnitřku objektu klesá. Ve střední lodi je v příčném řezu teplota

konstantní v celém profilu haly. V přiložené tabulce jsou vyjádřeny tepelné ztráty jednotlivých zón a tepelné výkony sálavých panelů pro jejich krytí. Je patrné, že po celé ploše se ve všech zónách dosahuje požadovaných hodnot s minimálním rozptylem. Optimální provoz zajistí regulace.

Zóna č.

Q z [W]

l [m]

Q i [W]

r [%]

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 S

17 280 56 340 12 729 31 871 25 458 63 742 12 729 31 871 17 280 56 340 325 640

24 90 24 90 48 180 24 90 24 90 684

19 104 61 335 13 728 36 315 29 208 70 290 13 728 36 315 19 104 61 335 360 462

110,6 108,9 107,9 113,9 114,7 110,3 107,9 113,9 110,6 108,9

▲ Tab. 2. Energetická bilance při optimálním řešení rozmístění a zapojení sálavých pásů

Závěr Využívání předložené metodiky navrhování soustav vytápění se závěsnými sálavými panely umožňuje snižování spotřeb tepla pro vytápění v rozmezí 35 až 45 % proti dlouhodobě používaným teplovzdušným soustavám. Uváděný způsob navrhování sálavých soustav je prezentován v publikaci Hospodaření teplem v průmyslu (Kotrbatý, Hojer, Kovářová). Na základě požadavku asociace společností pro techniku prostředí REHVA byla tato metodika zapracována do evropské příručky pro navrhování vytápěcích a větracích zařízení průmyslových hal s názvem Energy Efficient Heating and Ventilation of Large Halls (Kabele, Hojer, Kotrbatý, Sommer, Petráš – vydáno 2011). V současné době je původní publikace překládána do ruštiny. Druhým poznatkem z tohoto sdělení je význačná role kvalitního projektanta, jež je podmíněna jeho dalším průběžným vzděláváním. ■

english synopsis Radiant Zone Heating of Large Buildings Halls

Unlike small rooms, in large span buildings there are various zones featuring different temperature parameters. The variety of conditions is caused both by variable external conditions and physical laws affecting the air circulation in the hall. The decisive aspect, regarding both internal environment in the zone where people stay and power consumption, is the heating system you choose – hot air or radiant heating.

klíčová slova: velkoprostorové objekty, teplovzdušné vytápění, sálavé vytápění

keywords: large span buildings, hot air heating, radiant heating

stavebnictví 01/12

31

věda věda a v a výzkum ýzkum v praxi v praxi

text archiv A | grafické podklady a text Rostislav Drochytka, Jiří Bydžovský, Božena Vacenovská | grafické podklady FAST VUT v Brně

Výzkum a vývoj nových progresivních materiálů na FAST VUT v Brně Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Od roku 2001 je profesorem pro obor fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a současně vedoucím Ústavu technologie stavebních hmot a dílců Fakulty stavební VUT v Brně. Je znalcem v oboru stavebnictví a ekonomika. Od roku 2010 je děkanem FAST VUT v Brně. E-mail: [email protected] Spoluautoři: doc. Ing. Jiří Bydžovský, CSc., E-mail:[email protected] Ing. Vacenovská Božena E-mail:[email protected] ■

Výzkumná a vývojová činnost Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně je zaměřena především na rozvoj teoretických a experimentálních metod navrhování a ověřování vlastností nových progresivních materiálů, konstrukčních prvků a systémů. Významnou oblastí je rovněž rozvoj teorie spolehlivosti a určování životnosti stavebních konstrukcí a materiálů, problematika optimalizace konstrukcí, vývoj nových konstrukcí a systémů a v neposlední řadě modelování degradace stavebních konstrukcí a materiálů. Na FAST VUT v Brně jsou rovněž rozvíjeny metody počítačového modelování a  využití simulačních nástrojů a  jejich uplatnění jak v procesu projektování nových staveb, tak při rekonstrukcích či při ověřování a hodnocení energetické efektivnosti a tepelné ochrany budov, akustiky, denního osvětlení a mikroklimatu v budovách při využití alternativních a obnovitelných zdrojů energie. Jako nová součást Fakulty stavební VUT v Brně je v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) v současné době budováno Regionální centrum AdMaS – Advanced Materials, Structures and Technologies (Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie). Centrum AdMaS je navrženo jako komplexní výzkumná instituce v oblasti stavebnictví a sestává ze dvou výzkumných programů. Ty se dále člení na několik výzkumných skupin. ■V  ýzkumný program VP1: Vývoj pokročilých stavebních materiálů; ■V  ýzkumný program VP2: Vývoj pokročilých konstrukcí a technologií. Předpokládané dokončení výstavby Centra AdMaS je plánováno v  polovině roku 2014. Centrum by mělo následně sloužit široké stavební veřejnosti a stavební praxi.

32

stavebnictví 01/12

Výzkumný záměr K nejvýznamnějším výzkumným projektům, řešeným na Fakultě stavební VUT v Brně, patří výzkumný záměr MSM0021630511 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí, jenž byl podporován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Období jeho řešení spadá do let 2005–2011. Příjemcem podpory bylo Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, řešitelem výzkumného záměru byl prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Tematicky i  personálně navazoval na  řešení předchozího výzkumného záměru MSM261100008 Výzkum a vývoj nových materiálů z odpadních surovin a zajištění jejich vyšší trvanlivosti ve stavebních konstrukcích. Organizačně bylo řešení rozděleno do tzv. dílčích témat (dále DT), z nichž každé mělo zodpovědného garanta, odborníka v dané oblasti. Přehled dílčích témat je následující: ■ DT 01 Hydraulická a síranová pojiva; ■ DT 02 Výzkum a vývoj nových druhů betonů; ■ DT 03 Zajištění trvanlivosti betonů; ■ DT 04 Vývoj nových druhů malt; ■D  T 05 Výzkum nových druhů povrchových úprav a injektážních hmot; ■ DT 06 Keramika a pálené výrobky; ■ DT 07 Tepelné a izolační vlastnosti stavebních materiálů a výrobků; ■ DT 08 Speciální kompozitní materiály; ■ DT 09 Zkoušení materiálů a enviromentální management; ■D  T 10 Ekonomické aspekty použití nových stavebních hmot s odpady; ■ DT 11 Výzkum a vývoj konstrukčních systémů v pozemních stavbách; ■ DT 12 Alkalicky aktivované materiály. Podstatou výzkumného záměru MSM0021630511 byl výzkum a vývoj v oblasti nových progresivních stavebních hmot s vysokou trvanlivostí. Tyto materiály jsou určeny pro využití prakticky v celém spektru stavebnictví. Akcentována byla například snaha o maximální využití průmyslových a stavebních odpadů jako druhotných surovin, analyzována byla možnost využití obnovitelných surovin jako ekologického zdroje pro udržení trvalého rozvoje. Významným tématem řešení byla problematika vývoje nových metod a metodik pro optimalizaci použití vyvíjených materiálů do konstrukcí včetně nástrojů pro jejich ekonomické hodnocení atd. Prováděn byl jak základní výzkum, jehož výstupem je zejména publikační činnost, tak i výzkum aplikovaný, mezi jehož výsledky patří patenty, uplatněné metodiky, funkční vzorky, software apod.

Cíle výzkumného záměru Cíle výzkumného záměru byly koncipovány s ohledem na stav stavebnictví v době jeho přípravy. Vycházelo se ze stavu, kdy produkce stavebních hmot byla dosud převážně založena na využívání klasických nerostných surovin, jež jsou neobnovitelné a nepřemístitelné. Další zásadní problém průmyslu stavebních hmot ve světě je vysoká spotřeba energií a produkce nežádoucích skleníkových plynů (CO2). Nové evropské normy kladou na stavební konstrukce stále vyšší požadavky, kterým stávající stavební materiály a  konstrukce mnohdy nevyhovují. Proto vzniká celosvětový požadavek na jejich inovaci z hlediska surovinové základny, ekonomiky

jejich výroby, spolehlivosti a trvanlivosti. Změna se týká i metodiky navrhování, projevuje se přechod od minimalizace pořizovacích cen konstrukcí k minimalizaci nákladů spojených s životním cyklem konstrukce. S tím jsou spojeny i vyšší požadavky na vývoj kvalitativně hodnotnějších materiálů, příznivých pro životní prostředí, a to s využitím druhotných surovin, recyklátů apod. Podstatou výzkumného záměru proto bylo studium možností komplexního zpracování průmyslových odpadů jako druhotných surovin ve výrobě stavebních hmot a dílců, s následným přímým nebo nepřímým zabudováním do konstrukcí pozemních, inženýrských a vodních staveb apod. Snahou bylo postihnout celé spektrum materiálů, používaných ve stavebnictví. Pozornost proto byla zaměřena na pojiva, malty, betony, keramiku, dřevo, povrchové úpravy, izolační materiály a další skupiny hmot. Druhou oblastí bylo posouzení možnosti využití nových hmot do stavebních konstrukcí, tak aby byla co nejlépe využita jejich pozitiva a potlačeny případné negativní vlastnosti. Neméně důležitou se ukázala oblast ekonomická a legislativní. Nepochybná byla potřeba vyvinutí nových zkušebních metodik, neboť stávající zkušební postupy nemohou být pro nové materiály plně kompatibilní. Za  další významný cíl bylo určeno snížení výrobních nákladů u nových materiálů, proto bylo nutné vypracovat postupy pro hodnocení ekonomické náročnosti nových materiálů pro celý jejich životní cyklus.

Výsledky dosažené při řešení výzkumného záměru V průběhu řešení byla získána řada nových poznatků o možnostech využití druhotných surovin pro výrobu stavebních hmot. Byly postihnuty všechny významné oblasti umožňující spotřebovávání těchto surovinových zdrojů, převážně vzniklých úpravou průmyslových odpadů. Jedná se zejména o malty, betony, povrchové úpravy, hydraulická i vzdušná pojiva, tepelné izolace, zásypové materiály, podkladní vrstvy vozovek, keramiku, sádru apod. Provedené teoretické i  experimentální práce ukázaly možnost využití celé řady odpadů, jako například popílků, strusek, dřevní hmoty, odprašků, kalů, drcené gumy, energosádrovce, skla apod. Materiály obsahující tyto druhotné suroviny se svou kvalitou vyrovnají materiálům tradičním jak z hlediska fyzikálně-mechanických vlastností, tak i z hlediska trvanlivosti a korozní odolnosti. Ekonomické studie navíc prokázaly, že tyto materiály jsou v naprosté většině případů výhodnější i z hlediska finančního. Jednotlivé konkrétní materiály a jejich vlastnosti jsou podrobně specifikovány v materiálových listech, kterých je pro jednotlivé materiály zpracováno několik desítek. Zpracování návrhů stavebních subsystémů na modelovém objektu V oblasti aplikace nových stavebních materiálů do konstrukcí patří mezi nejdůležitější výsledky zpracování návrhů stavebních subsystémů na modelovém objektu, kde bylo dosaženo vyšší náhrady klasických materiálů materiály na bázi druhotných a/nebo obnovitelných surovin. Na základě již navržených subsystémů jsou i nadále vybírány stále vhodnější recyklované materiály pro použití ve stavebnictví při hodnocení tepelných a energetických vlastností materiálů a konstrukčních prvků. Zvyšování odolnosti nových materiálů U všech nových materiálů vyvíjených v rámci řešení záměru byla analyzována jejich trvanlivost v různých prostředích a byly hledány možnosti zvyšování jejich odolnosti v extrémních podmínkách. Pozornost byla zaměřena především na chemicky agresivní prostředí, prostředí s vysokými teplotami atd., podle konkrétního možného využití jednotlivých materiálů ve stavebních konstrukcích.

Nedestruktivní sledování vývoje fyzikálně mechanických vlastností Pro monitorování vlastností nových materiálů po  jejich zabudování do  konstrukce byla řešena problematika nedestruktivního sledování vývoje jejich fyzikálně mechanických vlastností (např. pevností, modulů pružnosti apod.) v závislosti na různých podmínkách výroby, ošetřování a zrání. Bude prováděno dlouhodobé sledování vlastností těchto materiálů i vlastností celých konstrukcí. Dále byly upřesňovány nebo nově stanoveny metodiky zkušebních postupů hodnocení konstrukcí a metodicky navrženy krátkodobé zkoušky trvanlivosti nových progresivních materiálů. Výzkum nových metodik a postupů Nedílnou součástí řešení byl výzkum nových metodik a  postupů pro vyhodnocení ekonomických přínosů, spojených s  uplatněním nových materiálů do stavebních konstrukcí. Vyvinuty byly i zkušební metodiky, např. metodika pro hodnocení pevnosti v tlaku betonových bloků nedestruktivní metodou, včetně návrhu speciálního zkušebního zařízení. Dále jsou vyvinuty metody pro solidifikaci nebezpečných odpadů, což přináší významné ekologické efekty (zpracování nebezpečných odpadů, které jsou při skládkování potenciální ekologickou hrozbou) a rovněž i přínosy ekonomické, kdy namísto nutnosti platit značné poplatky za skládkování nebezpečného odpadu je tento přeměněn buď na odpad ostatní anebo přímo v druhotnou surovinu, použitelnou pro některé stavební aplikace. Pro ekonomické hodnocení parametrů byla vytvořena aplikace, umožňující hodnocení společenského benefitu při substituci klasických materiálů novými hmotami na bázi druhotných a obnovitelných surovin. Velmi inovativní je rovněž webová databázová aplikace Interaktivní stavební tabulky materiálů a výrobků z druhotných surovin, jež se postupně zaplňuje novými hmotami, a pro odbornou i laickou veřejnost je tak zpřístupněn přehled nových materiálů, s možností jejich výběru. Nejvýznamnější výsledky v oblasti výzkumu a vývoje materiálů Mezi nejvýznamnější konkrétní výsledky v  oblasti výzkumu a  vývoje materiálů pro široké užití ve stavebnictví patří níže vyjmenované položky. ■ Kompozitní materiál s alkalicky aktivovanou matricí s metakaolínem, mikromletým vápencem a  s  přídavkem polypropylenových vláken, s odolností vůči působení vyšších teplot. ■ Glazovaná keramická interiérová obkládačka na bázi kalu z praní kameniva – keramická obkládačka skupiny BIII podle ČSN EN 14411, vyrobená suchým lisováním a  rychlovýpalem při 1030 °C. Surovinová směs připravená z kalu vznikajícího při praní kameniva (moravská droba) v lomu Výkleky. ▲ Struktura keramického střepu na bázi odpadních ■ Stříkaný beton odolný vůči působení kalů (zvětšeno) síranových prostředí – materiál pro konstrukce realizované technologií torkretáže, u kterých existuje reálný předpoklad, že budou při své exploataci vystaveny působení agresivních vod (zejména vod vykazujících síranovou agresivitu). Jako typický příklad jejich uplatnění lze uvést primární ostění silničních tunelů apod. ■ Měkká izolační rohož na bázi přírodních vláken – jedná se o měkkou tepelně a akusticko izolační rohož na bázi konopných vláken a polymerních pojivových vláken. Čistota konopného vlákna je nad 80 %, přičemž podíl bikomponentních vláken činí do 20 %. Daný materiál vykazuje při objemové hmotnosti 28–35 kg.m-3 velmi dobré tepelně izolační a akustické vlastnosti. ■ Výplňová hmota pro svislé konstrukce na bázi technického konopí – nenosná výplňová hmota na bázi technického konopí a anorganického pojiva pro svislé konstrukce s tepelně izolační funkcí.

stavebnictví 01/12

33

věda a v ýzkum v praxi ■ Cementy pro zdění s odprašky ze zpracování kameniva – cementy s pevnostmi odpovídajícími pevnostní třídě MC5–MC12,5. ■ Jemnozrnný beton na  bázi bezsádrovcového cementu s  vysokými počátečními pevnostmi – jemnozrnný beton s pevnostmi ve stáří tři dny odpovídajícími pevnostní třídě C40/F7. Výrobek je určen pro rychlé lokální opravy cementobetonových dopravních ploch a podlah z cementového betonu. ■ Modifikovaný kompozitní dřevoplastový dílec pro vnější obklady – kompozitní výrobek, jež na  rozdíl od  samotného plastu vykazuje díky přidání příslušných plniv na  silikátové bázi lepší vlastnosti než běžné WPC materiály. ■ Silikátový paropropustný nátěr V5R – nátěr na bázi draselného vodního skla modifikovaný akrylátovou disperzí s pigmentem recyklovaného skla. Vhodný pro interiérové i exteriérové použití na opravu a ochranu silikátových povrchů stavebních konstrukcí. ■ Stříkaný beton T-Firex – materiál pro technologii stříkaného betonu určený pro realizaci konstrukcí, jež mohou být vystaveny působení extrémních teplot. ■ Sklosilikátová deska ASM9 – sklosilikátový prvek vyrobený sintrací z recyklovaného skla automobilů s přídavkem modrého pigmentu – používá se zejména jako obklad v interiéru i exteriéru budov. ■ Směs pro doplňky cihelných prvků na historických stavbách – materiál je vhodný pro doplňky stávajících cihelných prvků na fasádách historických staveb. Barvu je možno volit podle okolních cihelných prvků, které ■ na historických stavbách již nemají cihlově červenou barvu, cihly jsou totiž obvykle vlivem znečištění šedočervené. ■ Sanační omítka – tepelně izolační omítka pro sanaci vlhkého zdiva a zdiva s vysokým obsahem solí. ■ Lícová cihla klinker na bázi kalu z praní křemenného písku – mrazuvzdorná lícová cihla s nízkou nasákavostí do 8 %, pevností v tlaku nad 60 MPa, vyrobená výhradně z kalu, jež vzniká během procesu praní drobného kameniva (křemenného písku). Vybrané postupy, metodiky a další výstupy v technicko-ekonomické a legislativní části řešení výzkumného záměru ■ Solidifikační technologie pro sypký nebezpečný odpad – technologie solidifikace včetně solidifikační receptury s využitím fluidního popílku a cementu jako solidifikačních činidel pro solidifikaci sypkého nebezpečného odpadu, katalog. č. 070710. Solidifikát připravený podle ověřené technologie je možné uložit na skládku typu S-OO2. Solidifikací nebezpečného odpadu dojde ke  značným finančním úsporám spojeným s  uložením na skládku s nižší třídou vyluhovatelnosti S-OO2. ■ Technologický postup pro zkoušení betonových dlažebních bloků Schmidtovým tvrdoměrem – obsahuje popis postupu přípravy zkušebních vzorků, postup zkoušení, kalibrační vztahy mezi odrazem tvrdoměru a pevností v tlaku a příčném tahu i postup pro vyhodnocení výsledků zkoušek. ■ Metodika návrhu betonu s nízkým vývinem hydratačního tepla – jedná se o metodiku návrhu receptury betonu pro konstrukce s vysokými nároky na nízký vývin hydratačního tepla. Metodika využívá tři stupně laboratorních zkoušek a měření: – 1. studium hydratačního procesu na modifikovaných cementových pastách; – 2. studium chování betonu během hydratace za laboratorních podmínek; – 3. studium chování betonu během hydratace za reálných podmínek in situ. Výsledky měření jsou použity jako vstup do numerického modelu reálné konstrukce. ■ Společenský benefit při výstavbě budov – softwarová aplikace je zaměřena na hodnocení společenského benefitu při substituci materiálů ve fázi přípravy stavebního objektu. Substituce probíhá u vybraných stavebních materiálů. Materiály vyrobené z  přírodních surovin se nahrazují materiály z recyklovaných odpadů. Informace jsou dostupné na  http://www.fce.vutbr.cz/ekr_sb/.

34

stavebnictví 01/12

text A | grafické podklady a

▲ Detail struktury materiálů na bázi sintrovaného skla z recyklace televizních obrazovek

▲ Snímky ztvrdlé popílkové matrice aktivované vodním sklem

▲ Struktura kompozitu s polymerní matricí a plnivem tvořeným popílkem (zvětšeno)

■ Interaktivní stavební tabulky materiálů a výrobků z druhotných surovin – webová databázová aplikace umožňující správu záznamů – stavebních materiálů a  výrobků z  druhotných surovin. Informace jsou dostupné na http://ps1.fce.vutbr.cz/recyklaty. Počty výsledků vědy a výzkumu celkem jsou uvedeny v tabulce 1.

výsledky výzkumu a vývoje FAST VUT v praxi Aby výsledky výzkumu a vývoje, dosažené jak v rámci řešení výzkumného záměru MSM0021630511, ale i při řešení dalších grantů a projektů, měly

Výsledek Průmyslový vzor Užitný vzor Patent Prototyp Funkční vzorek Certifikovaná metodika Software Poloprovoz Ověřená technologie Prezentace Odborná kniha Kapitola v knize Článek ve sborníku Článek v časopise Článek v časopise s impakt faktorem

Počet 3 19 46 4 76 12 3 1 24 14 9 22 1409 339 22

▲ Tab. 1. Počty výsledků vědy a výzkumu celkem

smysl, je nezbytné transferovat je do praxe. Lze konstatovat, že Fakulta stavební v tomto směru s praxí cílevědomě spolupracuje. ■ Mezi nejobjemnější podoby spolupráce fakulty s aplikační sférou patří především řešení společných vědecko-výzkumných projektů za finanční podpory různých poskytovatelů. Prostřednictvím těchto projektů jsou inovovány a  zefektivňovány výrobní procesy firem, jsou modifikovány jejich produkty či jsou vyvíjeny produkty zcela nové, s  cílem zvýšení jejich konkurenceschopnosti na trhu. Úspěšné zavedení výsledků těchto projektů do praxe pak vede ve většině případů k navázání dlouhodobé spolupráce firmy s fakultou. ■ Význačná část aplikovaného výzkumu je na Fakultě stavební tvořena spoluprací s  aplikační sférou prostřednictvím hospodářské činnosti, jež se uskutečňuje především formou smluv uzavíraných mezi firmou a fakultou nebo formou ekonomických pronájmů prostor a zařízení, kdy je speciální přístrojové vybavení fakulty využíváno externími subjekty, provádí se měření na zakázku či jsou poskytovány poradenské a expertní služby v oblasti stavebnictví. Každoroční nárůst počtu těchto zakázek tak svědčí o zájmu praxe spolupracovat s fakultou nejen na úrovni řešení vědecko-výzkumných projektů. ■ V současné době se velká pozornost soustředí především na rozvoj spolupráce Fakulty stavební se zástupci aplikační sféry ze zahraničí, jelikož bylo dosaženo důležitého milníku z hlediska celosvětového významu Brna ve vědecko-výzkumné sféře – Brno se nejen díky výzkumnému Centru AdMaS, ale také díky dalším nově vznikajícím centrům stává centrem vědy na evropské úrovni. Spolupráce fakulty s odbornou praxí je momentálně stále více rozšiřována také za hranice České republiky, a to hlavně prostřednictvím zahraniční mobility, díky které se výzkumné kapacity Fakulty stavební včetně speciálního přístrojového vybavení otevírají také zahraničním partnerům. ■ Kromě spolupráce Fakulty stavební s aplikační sférou na úrovni vědecko-výzkumné probíhá odborná spolupráce s praxí také na úrovni vzdělávací. Každoročně se tak na Fakultě stavební pořádá velké množství vzdělávacích kurzů a seminářů určených pro odbornou veřejnost se zaměřením na profesní vzdělávání pracovníků a na seznámení s nejnovějšími trendy ve  stavebnictví. Další významnou aktivitou, jež umožňuje prohlubovat spolupráci s aplikační sférou, je pořádání odborných workshopů, konferencí a sympozií. Jejich prostřednictvím je umožněno setkání odborníků z praxe a vědců z akademické sféry, vzájemné konfrontování zkušeností a hledání nových příležitostí pro co nejtěsnější propojení vědy a výzkumu s praxí. ■ Významná je také spolupráce s aplikační sférou v oblasti vzdělávání a výchovy studentů Fakulty stavební, protože právě správná profilace budoucího stavebního inženýra představuje nejdůležitější faktor pro jeho uplatnění v praxi. Vliv aplikační sféry na vývoj jednotlivých oborů, náplň studijních programů i na vlastní vyučované předměty umožňuje především Průmyslová rada, kterou tvoří externí členové z firem a jejímž cílem je zajistit úzkou spolupráci fakulty s praxí.

■ Firmy jsou pro Fakultu stavební rovněž zdrojem zadání praktických témat bakalářských a  diplomových prací, jež řeší konkrétní problémy praxe a jejich výsledek je tak přímo aplikován a nachází své skutečné uplatnění. Rovněž zpětná vazba je v tomto případě poskytována přímo zástupci průmyslové sféry, a to prostřednictvím oponentských posudků zpracovaných těmito zástupci a jejich vlastní účastí v odborných komisích na obhajobách bakalářských a diplomových prací.

Závěr Výzkum nových materiálů a konstrukcí ve stavebnictví v současnosti směřuje ke snížení energetické a surovinové náročnosti při zachování stejných nebo dosažení vyšších užitných vlastností. Tento trend se následně uplatní při snižování nákladů během realizace konstrukcí, čímž přispěje k trvale udržitelnému rozvoji stavebnictví. Jednou z možných cest k tomuto cíli je intenzívní využívání druhotných surovin a rovněž surovin z obnovitelných zdrojů. V souladu s těmito trendy jsou na Fakultě stavební VUT v Brně vyvíjeny nové, progresivní materiály a jsou hodnoceny veškeré jejich vlastnosti včetně trvanlivosti. Následně jsou hledány cesty pro jejich optimální užití ve stavebních konstrukcích jak z hlediska technického, tak i ekonomického a ekologického. Nové poznatky jsou bezprostředně aplikovány v  praxi v  součinnosti s mnoha partnery ze stavebního průmyslu, s nimiž je udržována úzká spolupráce. Je to významný příspěvek ke znalostní ekonomice, nikoli ekonomice postavené převážně na primárních surovinových zdrojích. Lze předpokládat, že v rámci dalších projektů, a s využitím moderního výzkumného a vývojového zázemí v nově budovaném Centru AdMaS, bude i nadále dosahováno dalších cenných poznatků, které přispějí k rozvoji stavebnictví a zlepší konkurenceschopnost České republiky v rámci EU. ■ Tento příspěvek byl vypracován s finanční pomocí EU OP – Výzkum a vývoj pro inovace, projekt reg. č. CZ.1.05/2.1.00/03.0097, v rámci činnosti regionálního Centra AdMaS – Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie – a za podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci výzkumného záměru MSM0021630511 Progresivní stavební materiály s  využitím druhotných surovin a  jejich vliv na  životnost konstrukcí.

english synopsis Research and Development of New Progressive Building Materials at the Faculty of Civil Engineering, University of Technology in Brno

Research and development activities of the Faculty of Civil Engineering, University of Technology in Brno, are primarily focused on the development of theoretical and experimental methods for the design and testing of characteristics of new advanced materials, design elements and systems. Another significant area is the development of the reliability theory and determination of the life time of building structures and materials, issues of structure optimisation, development of new structures and systems, and last but not least modelling of degradation of building structures and materials.

klíčová slova: Fakulta stavební Vysokého učení technického v Brně, teoretické a experimentální metody navrhování, teorie spolehlivosti materiálů, stavební konstrukce, určování životnosti

keywords: Faculty of Civil Engineering of University of Technology in Brno, theoretical and experimental design methods, theory of material reliability, building structures, determination of lifetime

stavebnictví 01/12

35

věda a v a výzkum ýzkum v praxi v praxi věda

text Petra Bednářová, Alena Hynková | grafické textpodklady A | grafické archiv podklady autorky a

■

▲ Stavba památkově chráněného objektu Vítkův hrádek po dokončení stavebních úprav. Vizualizace.

Rehabilitace památkově chráněného objektu Vítkův hrádek Ing. Petra Bednářová, Ph.D. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, vedoucí katedry stavebnictví. E-mail: [email protected] Spoluautorka: Ing. Alena Hynková, CSc. E-mail: [email protected]

Zřícenina hradu Vítkův hrádek je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod č. 1243. V roce 1998 si od vlastníka této nemovitosti – obce Přední Výtoň – pronajalo zříceninu Občanské sdružení Vítkův hrádek, s cílem vrátit v té době silně poškozenou stavbu v havarijním stavu jako kulturní památku k objektům v takové podobě, aby ji mohli turisté zhlédnout bez ohrožení svého zdraví.

36

stavebnictví 01/12

Od roku 2000 byly postupně prováděny podle finančních možností stabilizační práce na obytné věži – donjonu, probíhala vestavba dřevěné vyhlídkové plošiny a  v  současné době je připravena studie a projektová dokumentace zastřešení bývalé konírny. Zastavěný prostor bude sloužit jako útočiště návštěvníků památky před deštěm.

Historie stavby Hrad v nadmořské výšce 1032 m byl podle českého historika prof.  J. V. Šimáka poprvé vzpomínán v roce 1310. Historik A. Sedláček se domníval, že hrad byl pojmenován po svém zakladateli, za kterého je považován Vítek z Načeradce a z Krumlova. Hrad byl v majetku Rožmberků až do roku 1602. V roce 1394 zde byl vězněn král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka prodal hrad v roce 1602 Rudolfu II. Od roku 1621 patří objekt Eggenberkům, kterým jej věnoval císař. Hrad byl funkční až do  18. stol., neboť ještě v  roce 1725 byla realizována poslední oprava střechy věže.

▲ Zřícenina hradu Vítkův hrádek před započetím stavebních úprav

Stavební vývoj a konstrukční řešení Zřícenina hradu, vybudovaného na žulové skále, sestává z obytné věže, torza zdí opevnění a torza zdí čtyř nárožních bastionů. Věž je základním stavebním jádrem hradu. Půdorysný rozměr obytné věže (13,7 x 17,5 m) je obrovský, a  to zejména s  ohledem na  zastropení, identifikovatelné z nálezů kapes ve zdivu jako plochostropé. Na východní straně věže je předsazené polygonální křídlo, do kterého je vkomponován vstupní dveřní otvor, přístupný po kamenném schodišti prostupujícím zdí. Proti vchodu do věže se nacházejí zbytky kamenných zdí stavení vestavěného pravděpodobně do opevnění. Budova patrně sloužila jako bývalá konírna. Veškeré zdivo je vyzděno z místního lomového kamene na vápeno-hlinitou maltu. V období mezi poslední opravou střechy funkčního hradu v roce 1725 a  další opravou v  roce 1815 byl hrad opuštěn a  postupně chátral až do stavu zříceniny. Stavební úpravy v roce 1815 jsou sporné, v literatuře jsou tytéž úpravy datovány do roku 1869. Další opravy zříceniny byly prováděny v letech 1905 a poté 1934–1937, kdy byla stavba donjonu stažena ocelovými táhly s pásovými kotvami. Tyto opravy ve 20.století byly posledními opravami. Od 50. let 20. století byla zřícenina součástí uzavřeného hraničního pásma a využívána armádou. V době převodu zříceniny do  majetku obce Přední Výtoň, kdy se zřícenina nacházela ve stavu ohrožujícím bezpečnost, byla uzavřena a znepřístupněna. Systematické opravy stavby začalo realizovat až Občanské sdružení Vítkův hrádek od roku 1999, a to na základě Rozhodnutí – závazného stanoviska Okresního úřadu Český Krumlov, referátu regionálního rozvoje č.j. RR – 2598/99-HR ze dne 27. července 1999 k obnově kulturní památky. Stavební úpravy byly realizovány v rámci následujících etap: ■ první etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva věže a stabilizace základů; ■ druhá etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva hlavy věže a zřízení dřevěné vyhlídkové plošiny; ■ třetí etapa – statické zabezpečení kleneb polygonální části věže a zamezení zatékání do objektu; ■ č tvrtá etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva opevnění, bastionů, vyčistění hradní studny a vestavba druhého dřevěného schodiště k vyhlídkové plošině. Po realizaci těchto stavebních úprav byl v roce 2005 hrad zpřístupněn veřejnosti.

Projektová příprava  zastřešení bývalé hradní konírny V západní části zříceniny, v místě původního vstupu do hradu, se nacházejí pozůstatky bývalé konírny. Zadáním pro projektanta bylo

▲▼ Zřícenina hradu po první etapě úprav

vyřešit v tomto prostoru posezení s ochranou proti dešti. Stávající prostor byl vymezen původním kamenným zdivem, podlaha byla hliněná, mlatová. Závažnou podmínkou danou pracovníky památkového ústavu bylo nezasahování do  zdiva hradu a  minimalizace zásahů do základů i terénu v prostoru hradu, realizace zelené střechy a  uplatnění pouze stavebních materiálů a  konstrukcí adekvátních historickému prostředí. Volbu stavební konstrukce výrazně ovlivňovaly zejména klimatické podmínky – nadmořská výška 1029,40 m n. m., nechráněná poloha hřebene Šumavy, geografická poloha otevřená ve  směru k  Lipenské přehradě i k Rakousku, poloha silně zatížená větry a sněhovými srážkami. Zřícenina je v období cca od poloviny listopadu do konce dubna trvale pod sněhovou pokrývkou, jejíž výška dosahuje až 1500–2000 mm. Stavební návrh vycházel z  původního materiálového řešení hradu – pro vysprávky zdiva, podezdívky pod lavice a stoly a vyzdívku otevřeného ohniště uprostřed prostoru je použito lomového kamene. Hlavní nosná konstrukce zastřešení je tvořena dřevěnou trámovou konstrukcí s uložením trámů na dřevěné překlady a sloupy po obvodu zdiva – bez porušení stávajícího zdiva a se směrováním trámů paprskovitým uložením na nosný

stavebnictví 01/12

37

věda a v a výzkum ýzkum v praxi v praxi věda

text A | grafické podklady a LEGENDA LEGENDA GRAFICKÉHO ZNAČENÍ

B

LEGENDA PLOCH A KAPACIT OBESTAVĚNÝ PROSTOR ZASTŘEŠENÁ PLOCHA KRYTÉ SEZENÍ ELEKTROCENTRÁLA POČET MÍST K SEZENÍ

MÍSTNOST ELEKTROCENTRÁLY

A

KRYTÉ SEZENÍ

A

■ LEGENDA LEGENDA GRAFICKÉHO ZNAČENÍ

TU

VS

STUDIE

P

ZASTŘEŠENÍ BÝVALÉ KONÍRNY LEGENDA PLOCH A KAPACIT NA VÍTKOVĚ HRÁDKU

B

B

2

OBESTAVĚNÝ PROSTOR

ZASTŘEŠENÁ PLOCHA KRYTÉ SEZENÍ

PŮDORYS 1:50

ELEKTROCENTRÁLA

POČET MÍST K SEZENÍ

▲ Návrh zastřešení objektu konírny MÍSTNOST ELEKTROCENTRÁLY

kamenný prstenec A u ohniště. Veškeré dřevěné konstrukce jsou pospojovány tesařskými spoji a jejich profily jsou na povrchu upraveny otesáním. Trámy a překlady o velkých rozponech doplňuje vestavěná uhlíková lamela ukrytá do těla trámu. Stropní konstrukce je z kulatiny a tvoří nosnou konstrukci pro zelenou střechu. Část střešní konstrukce zůstává otevřená a umožňuje průhled z interiéru do vnějšího prostředí. Voda ze střešního pláště je svedena do žlabu s výplní z valounů a s přepadem do kamenky ve tvaru koryta v interiéru.

Návrh zastřešení hradní konírny

KRYTÉ SEZENÍ

A

Byla zvolena dřevěná nosná konstrukce z masivních trámů, samostatně vestavěná do  prostoru. Jediným nosným prvkem z  jiného materiálu je nosný kruhový pilíř vyzděný z lomového kamene, který umožňuje centrické podepření stropních trámů, kterým je veden kouřový odtah od otevřeného ohniště vlastním sopouchem odděleným od kamenného pilíře vzduchovou mezerou. Stropní konstrukce byla provedena z tzv. kuláčů s pokrytím zelenou střechou.

▲▼ Interiér stavby konírny (vizualizace)

UP

T VS

STUDIE

B

ZASTŘEŠENÍ BÝVALÉ KONÍRNY Statické hodnoty

NA VÍTKOVĚ HRÁDKU VYKOS CZ, s.r.o. Závažným problémem daného řešení byla nutnost realizace dřevěné Vrbenská 547 370 01 konstrukce v  masivu. Celkové výpočtové zatížení krokví a  vaznic PŮDORYS 1:50 České Budějovice -1 dosáhlo hodnoty 22,9 kN.m . Délka krokví a vaznic dosahovala kri-

2

38

stavebnictví 01/12

▲ Schéma vlepení výztužné lamely

▲ Posloupnost modelování

tických délek 6,0 m. Se spojením krokví a vaznic do tvaru roštu se délky pohybovaly v rozmezí 3,0 až 5,0 m. Prvotní výpočet vedl k příliš mohutným profilům – trámy 180/280 mm a překlady 260/420 mm. Varianta zkrácení rozpětí pomocí pásků (vzpěrek) nepřinesla žádnou podstatnou změnu profilu. Další úvaha vedla k řešení trámů s podporami jako spojité nosníky. Ani tato varianta, která by si vynutila zhuštění podpěrných sloupů v interiéru, nepřinesla výrazné zlepšení.  

Technologie zesílení uhlíkovým kompozitem Pro výpočet a  simulaci s  vyhodnocením limitní konstrukční výšky sloupů a  jejich světlé výšky  v  interiéru byl zvolen limitní profil 180/280 mm, a  to pro všechny vodorovné nosné trámy. U  těch trámů, kde z hlediska nadměrného zatížení limitní profil nevyhověl, bylo navrženo zesílení výztužnými lamelami z uhlíkových vláken. Lamely byly navrženy pro každý výztužný prvek individuálně. Po délce zesilovaného profilu mají lamely proměnou průřezovou plochu. Lamely budou vlepeny do drážky v trámu o rozměru 140/30 mm. Po vlepení lamely bude drážka zakryta vlepením prkna do pryskyřice. Fládrování vlepeného prkna bude přizpůsobeno výběrem dřeva tak, aby vlepení bylo sjednoceno s kresbou původního trámu.  

Technologické podmínky provádění zesilování Základními podmínkami pro dokonalé spojení a funkci zesílení trámů lamelami tak, aby bylo dosaženo vzájemného spolupůsobení, jsou: ■ dokonalé vytvrzení matrice a lepicí pryskyřice; ■ zamezení mechanického poškození zabudované lamely do trámu. První kritérium vyžaduje realizaci vyztužování trámů v  prostorách odborné firmy, zabývající se výrobou kompozit, jež má zkušenosti s jejich navrhováním. Jednotlivé profily se proto dodávají na stavbu v přesných délkách pro zabudování bez úpravy jako prefabrikát. Druhé kritérium vyžaduje zvláštní postup realizace – při nutnosti řezání mohou být vyztužené profily kráceny pouze speciálním kotoučem, a to personálem vyškoleným od dodavatele vyztužených trámů. Při použití standardního kotouče hrozí nebezpečí úrazu a smrti statickou elektřinou. Spojování zesílených trámů se vzpěrkami musí být prováděno dvojitým čepem mimo zásah do zesilovací lamely.

Závěr Při rehabilitaci nosných dřevěných konstrukcí historických památkově chráněných objektů vyvstává řada problémů. Jedním z nich je nutnost

řešení dřevěné trámové konstrukce z  masivního dřeva  na  velké rozpony, nad nepravidelným půdorysem a s velkým zatížením. Tyto vstupní podmínky  a  rozměry řezaných profilů vyvolávají nutnost zvýšení únosnosti profilu, eliminaci průhybů a  eliminaci rozměrů nosných prvků. Tento případ byl řešen při rehabilitaci zastřešení prostoru bývalé konírny památkově chráněného objektu zříceniny Vítkův hrádek. Volena byla masivní dřevěná prostorová konstrukce se zesílením trámů technologií vestavby uhlíkových kompozitových lamel do těla trámu. Zesilování dřevěných konstrukcí kompozitním materiálem na bázi vláken v pryskyřicové matrici může napomoci při řešení týkajícího se zmenšení dřevěného profilu při vysokém zatížení, zesilování původních a sanovaných historických dřevěných konstrukcí nebo řešení atypických a složitých dřevěných soustav. Jedná se o novou technologii, jež může posunout aplikace dřevěných konstrukcí do  pozice materiálu, schopného přenosu zatížení o vyšších hodnotách. ■ Použitá literatura: [1] Projekt stavby, vypracovaný spol. VYKOS CZ s.r.o. České Budějovice

english synopsis Renovation of a Listed Building Vítkův hrádek Castle

The ruins of the Vítkův hrádek castle are listed as a national monument in the Central List of National Monuments under reg. no. 1243. Since 2000 the Association has been working on the ruins depending on their financial possibilities and accomplishing the donjon and wooden built-in view platform. These days, studies and design of the roofing of the former horse stables are being made. The sheltered room will be used as a hideaway from the rain for tourists and visitors.

klíčová slova: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Vítkův hrádek, kulturní památka, vyhlídková plošina, zastřešení bývalé konírny

keywords: Institute of Technology and Business in České Budějovice, Vítkův hrádek Castle, national monument, view platform, roofing of the former horse stables

odborné posouzení článku:

Ing. Michael Trnka, CSc., autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika staveb, mosty a inženýrské konstrukce

stavebnictví 01/12

39

věda a v a výzkum ýzkum v praxi v praxi věda

text Darja Kubečková Skulinová | grafické podklady archiv text A FAST | grafické VŠB – TU podklady Ostrava a

FAST VŠB – TU Ostrava a výzkum a vývoj v praxi Prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D. Na Fakultě stavební VŠB – TU Ostrava působí od roku 1997. Na katedře pozemního stavitelství se věnuje problematice konstrukční tvorby budov, konverzím budov industriálních území a jejich nové stavebně energetické koncepci. Kromě výuky odborných předmětů (např. Konstrukce staveb, Teorie konstrukční tvorby, Pozemní a průmyslové stavitelství, Technologie a řízení výstavby), vedení studentských projektů a doktorského studia pracuje na řadě tuzemských a mezinárodních projektů financovaných EU. Od roku 2010 je na Fakultě stavební děkankou. E-mail: [email protected]

■

Vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace jsou dnes považovány za klíčové prvky rozvoje současné lidské společnosti. Problematika komunikace mezi oblastí výzkumu a oblastí výroby je velmi rozsáhlá a spadá do obecnější oblasti vztahu teorie – praxe. Uvedená problematika se citelně dotýká Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (dále jen VŠB–TUO) i Fakulty stavební (dále jen FAST). Z tohoto důvodu se vedení univerzity i fakulty rozhodlo zpracovat dlouhodobou strategii spolupráce s průmyslovou sférou. Univerzita a fakulta Úzká spolupráce s průmyslovými podniky je jednou z klíčových oblastí a činností každé fakulty i celé univerzity VŠB–TUO. Mezi hlavní úkoly patří zejména inovace pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti FAST s ohledem na její větší provázanost s průmyslovou praxí a také zvýšení zájmu firem o  výsledky výzkumu a  vývoje. V  souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, VŠB–TUO aktualizovala a konkretizovala vědecko-výzkumné cíle v hlavním dokumentu Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti na období 2011–2015. VŠB–TUO je počtem studentů jednou z  největších univerzit v  České republice se značným vědeckým a pedagogickým potenciálem, který chce univerzita dále rozvíjet. Dlouhodobý záměr univerzity na období let 2011–2015 vymezuje priority, kterým se chce univerzita zejména věnovat a alokovat na ně již existující vlastní zdroje, prostředky z rozvojových projektů a  z  dalších zdrojů, jako např. Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), Operačního programu Vzdělávání pro

40

stavebnictví 01/12

konkurenceschopnost (OP VK), Grantové agentury České republiky (GAČR), Technologické agentury České republiky (TAČR), Ministerstva průmyslu a obchodu, apod. (Pramen: www.vsb.cz/dlouhodobyzamer). VŠB–TUO si stanovila šest integrujících směrů: suroviny, energetika a  ekologie; výpočetní vědy a  informační technologie; nové materiály, konstrukce a technologie; bezpečnostní výzkum; moderní strojírenství, metody modelování ekonomických a finančních procesů. Uvedené směry jsou dále rozpracovávány na úrovni jednotlivých fakult. Fakulta stavební VŠB–TUO již od svého založení věnuje nemalou pozornost řešení úkolů vědy a výzkumu, a to jak teoretických úloh základního výzkumu, tak i úkolů vyplývajících z přímé kooperace se stavební a hornickou praxí. Fakulta působí v regionu, jenž se tradičně vyznačoval rozsáhlou průmyslovou a těžební aktivitou. To je reflektováno v tématech, která ve svých výzkumných úkolech především řeší: účinky hornické činnosti a dopady na stavební konstrukce a omezování jejích následků, výzkum v oblasti geotechniky a podzemního stavitelství, využívání opuštěných průmyslových ploch, konverze budov industriálních sídel, aj.

Vybrané projekty řešené na FAST VŠB–TUO v letech 2006–2011 ■ Navržení nového typu uzavíracích hrází z hlediska konstrukce a použitých materiálů, bezpečnosti pracovníků v hlubinných dolech a v podmínkách podzemního stavitelství Doba řešení: 2006–2008. Hlavní řešitelé za  FAST VŠB–TUO: prof.  Ing.  Josef Aldorf, DrSc.; doc. Ing. Petr Janas, CSc.; doc. RNDr. Eva Hrubešová, Ph.D.; Ing. Jiří Lukš, Ph.D. Zadavatel úkolu: Český báňský úřad. Projekt se zabýval problematikou návrhu nového typu uzavíracích hrází z hlediska konstrukce a použitých materiálů v hlubinných dolech a v podmínkách podzemního stavitelství. Tyto hráze se často budují ve  velmi obtížných podmínkách a musí během krátké doby po vybudování (u navržených hrází do osmi hodin) odolávat zatížení výbuchové rázové vlny p = 1 MPa. Nové návrhy hrází z materiálu Tekblend H (lehká betonová směs), případně z materiálu Izolitex C (minerálně cementová směs), tyto ▼ Obr. 1a. Prostorové numerické modely uzavíracích hrází (autorka: Eva Hrubešová)

▲ Obr. 1b. Prostorové numerické modely uzavíracích hrází (autorka: Eva Hrubešová)

požadavky splňují. Aplikují se zejména v  podmínkách hlubinných dolů v OKD, a.s., dle Doplňku č. 1, Instrukce 1/2003, pro stavbu výbuchovzdorných hrází, vydané ředitelem HBZS Ostrava v roce 2009. Pro dosažení projektovaného cíle se laboratorně analyzovaly různé materiály, prostorově matematicky modelovaly hráze pro předpokládané geometrické podmínky a zatížení (obr. 1a, 1b) a dále experimentálně ověřovaly skutečné vlastnosti reálných hrází ve zkušební štole Štramberk ve spolupráci s VVUÚ, a.s., Ostrava – Radvanice. Zadavatelem úkolu byl Český báňský úřad. Hlavním výsledkem projektu bylo stanovení geometrických parametrů protivýbuchových hrází s cílem jejich geometrické a hmotové optimalizace. Výsledky využívá OKD, a.s. ■ Výzkum přetvárných a pevnostních vlastností ostění ze stříkaného betonu vyztužených tuhými ocelovými prvky Doba řešení: 2009–2011. Hlavní řešitel: doc. Ing. Karel Vojtasík, CSc. Projekt: GAČR. Projekt se zabýval návrhem a  ověřením vhodných metodik výpočtu přetvárných a pevnostních parametrů ostění podzemních děl. Součástí řešení byl i  vývoj výpočetního systému, který vychází z  navrženého analytického postupu pro výpočet přetvárných a pevnostních parametrů v ocelobetonovém průřezu. Tento výpočetní systém je určen k výpočtu přetvárných, pevnostních a plastických vlastností a ke stanovení vývoje plastického přetváření ostění, jež se skládá ze stříkaného betonu a tu-

hých ocelových válcovaných profilů. V rámci prováděných numerických výpočtů modelových situací byly zkoumány závislosti vývoje vlastností ostění na jeho struktuře a procesu jeho vytváření, zejména vliv tvaru, počtu a umístění tuhých ocelových válcovaných profilů, vliv počtu a pozice umístění ocelových profilů a časový vývoj parametrů ostění s ohledem na proces tuhnutí stříkaného betonu. Výsledky projektu: – metodika výpočtu přetvárných parametrů homogenizovaného průřezu primárního ostění a stanovení stavu napětí v jednotlivých konstrukčních materiálech – oceli, betonu primárního ostění; – vyvinutý výpočetní program Homo stanovující přetvárné parametry nehomogenního ocelobetonového průřezu a  výpočet stavu napětí v ocelobetonovém průřezu primárního ostění; – praktické využití v oblasti podzemního stavitelství. ■ Vliv technické a přírodní seizmicity na statickou spolehlivost a životnost staveb Doba řešení: 2009–2011. Hlavní řešitel: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze. Spoluřešitel: doc. Ing. Robert Kořínek, CSc. Projekt: GAČR. Projekt se zabýval výzkumem vlivu účinků technické a přírodní seizmicity na stavební konstrukce, především panelové stavby. Ve skupině technické seizmicity byly studovány vlivy důlně indukované seizmicity na Karvinsku na povrchové objekty a také projevy vibrací vyvolaných dopravou. Přirozená seizmická aktivita rojového charakteru (maximální magnituda cca 4) je dokladována v západních Čechách, v ostatních oblastech České republiky jsou intenzivnější zemětřesení pozorována sporadicky. Přesto si vliv vibrací na stavební objekty, zvláště pokud se blíží konci své životnosti, zaslouží patřičnou pozornost. Výsledkem projektu je realizace řady numerických modelů vybraných stavebních objektů a analýza projevu vibrací v těchto modelech (obr. 3). Zásadním výsledkem projektu je realizace stochastických výpočetních analýz modelů panelových objektů a navazující studie vlivu vybraných parametrů na  dynamické chování panelového domu. Zvláštní pozornost byla věnována modelování styků panelů a jejich aplikace v modelech. Parametry modelů vycházejí z vlastních experimentálních seizmických měření nebo z  reinterpretací archivních dat. Nepřetržitý monitoring seizmického zatížení probíhal na Karvinsku (pět seizmických stanic) a též na historickém Dole Jeroným nedaleko kraslické zemětřesné

▲▼ Obr. 2. Princip řešení homogenizace a stav napětí v ocelobetonovém průřezu (autor: Karel Vojtasík)

stavebnictví 01/12

41

věda a v ýzkum v praxi

text A | grafické podklady a

▲ Obr. 3. Záznam vlnového obrazu rezonančních vibrací a numerický model panelového objektu (autoři: řešitelé projektu)

oblasti (obojí v kooperaci s Ústavem geoniky AVČR, v.v.i., Ostrava, v rámci Smlouvy o sdružení). V rámci projektu byly měřeny a analyzovány také např. projevy vibrací vyvolaných při rekonstrukci silnice v Karlově Studánce a zatížení dopravou v obci Světí – v obou případech šlo o účinky na památkově chráněné objekty. ■ Vliv geometrie stavebních prvků na bezpečnost a plynulost ■ provozu na okružních křižovatkách a možnost predikce vzniku dopravních nehod Doba řešení: 2009–2010. Hlavní řešitel: doc. Ing. Ivana Mahdalová, Ph.D. Projekt: Výzkumný projekt Ministerstva dopravy ČR. Projekt řešený ve spolupráci s firmou V-projekt s.r.o. se věnuje výzkumu vlivu geometrického uspořádání návrhových prvků okružní křižovatky na úroveň bezpečnosti provozu a pravděpodobnost vzniku dopravních nehod v podmínkách České republiky. Byl řešen návrh metod predikce vzniku dopravních nehod na okružních křižovatkách a v jejích bezprostřední blízkosti v souvislosti s geometrickým uspořádáním a intenzitou provozu (obr. 4). Cílem projektu bylo stanovit parametry pro projektování okružních křižovatek tak, aby nově budované či rekonstruované okružní křižovatky plnily svůj účel a umožňovaly skutečně bezpečný a plynulý provoz s přihlédnutím k dopravnímu zatížení a skladbě dopravního proudu v daném místě, při respektování specifických požadavků například na trasy nadměrných přeprav. Význam projektu spočívá v aplikaci aktuálních poznatků z provozu na okružních křižovatkách do projektové a stavební praxe. Výsledkem řešení je tvorba certifikované metodiky s názvem Projektování okružních křižovatek na  silnicích a  místních komunikacích. Certifikovaná metodika je podkladem pro revizi stávajících technických podmínek Ministerstva dopravy TP 135 Projektování okružních křižovatek ▼ Obr. 4. Predikce vzniku nehod na okružních křižovatkách (autor: Vladislav Křivda)

42

stavebnictví 01/12

na  silnicích a  místních komunikacích. Technické podmínky podrobně rozvádějí a zpřesňují ustanovení příslušných článků ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na pozemních komunikacích. Výsledky řešení projektu již byly zapracovány do změny Z1 původní ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na pozemních komunikacích, kterou vydal Úřad pro technikou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v srpnu roku 2011. ■ Inovační a výzkumné centrum – Centrum pasivní výstavby Doba řešení: 2011–2012. Hlavní řešitel: MSDK (Moravskoslezský dřevařský klastr, Ing. Josef Pavlík). Spoluřešitel za FAST: prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D.; Ing. Iveta Skotnicová; Ph.D.; doc. dr. Ing. Hynek Lahuta. Projekt: operační program Podnikání a inovace. Typ projektu: výzkumný/vzdělávací. Projekt je zaměřen na problematiku výstavby dřevostaveb a konstrukcí na bázi dřeva a ověřování vlastností a chování těchto staveb z dlouhodobého hlediska. Projekt vznikl ve spolupráci Fakulty stavební s Moravskoslezským dřevařským klastrem (MSDK) a Moravskoslezským energetickým klastrem (MSEK). Charakteristika dřevostavby: dům v pasivním energetickém standardu, difúzně otevřená obvodová konstrukce stěn a  střechy, systém vytápění s  nadřazenou regulací navržených tepelných zdrojů s  možností využití pro výzkumné a výukové účely, měrná spotřeba energie budovy EPa = 35 kWh/m2.a, měrná potřeba tepla na vytápění budovy: 10 kWh/m2.a, průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy Uem = 0,13 W/m2.K, tepelná ztráta do 2 kW (obr. 6). Přehled dlouhodobě sledovaných charakteristik prostředí domu: –m  ěření součinitelů prostupu tepla konstrukce, měření povrchových teplot, měření vlhkosti, měření teplot vnitřního vzduchu, měření parametrů vnitřního prostředí při nuceném větrání; ▼ Obr. 5. Skladba obvodové stěny dřevostavby (autor: Josef Pavlík)

▲ Obr. 6. Sestava tepelných zdrojů, variantní řešení sledování otopných systémů dřevostaveb a jejich vyhodnocování – přímotopný elektrokotel o příkonu 6 kW, elektrická spirála o příkonu 2 kW, plynový kondenzační kotel o regulovatelném výkonu v rozsahu 2–10 kW, automatický kotel na spalování pelet o výkonu do cca   12 kW, tepelné čerpadlo země/voda o výkonu 6 kW, solární systém s vakuovými trubicemi (autor: MSDK)

– varianty tepelných zdrojů a jejich vyhodnocování; – měření totálního napětí v zemních zásypech a násypech, nepřímé měření mechanického napětí v ŽB desce pomocí deformace odporových tenzometrů (snímání tlaku v základech pomocí tlakových buněk a tenzometrů, zemní tlaková buňka – Earth Pressure Cell, standardní rozsahy: 70, 170, 350, 700 kPa; 1, 2, 3, 5, 7,5, 20 MPa, zesílená tlaková buňka – Fat Back Pressure Cell, standardní rozsahy: 350, 700 kPa; 1, 2, 3, 5 MPa, zapuštěné odporové tenzometry, modely 4200, 4202, 4210), viz obr. 7. Klastrové iniciativy v projektu – MSDK: dřevařský klastr zaměřující se na  podporu rozvoje dřevařského sektoru v Moravskoslezském kraji, který má ambici stát se významným dodavatelem a  exportérem dřevostaveb a  inovačních komponentů pro dřevěné konstrukce a  domy (pramen: www.msdk.cz). – MSEK: nové sdružení firem zaměřené na energetiku. Moravskoslezský energetický klastr (MSEK) založilo sedm členů. Mezi ně patří energetická skupina Dalkia Česká republika, Krajská hospodářská komora i VŠB–TUO. Nový klastr chce spolupracovat na energetické koncepci státu, rozvíjet výzkum v energetice a také podpořit regionální zemědělce v produkci biopaliv; chce rovněž ovlivnit legislativu ▼ Obr. 7. Kontaktní napětí pod základovou spárou (autor: Hynek Lahuta)

v oblasti energetiky, jež souvisí s připravovanými směrnicemi Evropské unie (pramen: www.msek.cz).

Závěr Prezentované projekty byly připraveny a následně řešeny na základě poptávky z odborné stavební praxe a vzhledem k charakteristice regionu i důlní praxe. Našly praktické uplatnění v podobě výpočetních softwarových podpor, užitných vzorů, metodik a metodických pokynů. V neposlední řadě projekty přispěly k prohloubení již existující spolupráce fakulty s praxí a mnohdy i k navázání nových spoluprací. Spolupráce fakulty s praxí je orientována také na klastry a jejich iniciativy, a to nejen v oblasti vědy a výzkumu, ale také v oblasti vzdělávání. V Moravskoslezském kraji jsou nejvýznamnější průmyslové sektory organizovány v klastrech, což dává kraji nový profil a výrazně zjednodušuje přístup investorů k jednotlivým subdodavatelům. Region je v tomto ohledu lídrem mezi kraji v České republice. ■

english synopsis Faculty of Civil Engineering, VŠB – Technical University of Ostrava and research and development in practice

This paper deals with science, research and innovation and collaboration with practice. Innovation and science faculty research trends are documented at several examples of research projects whose results have been put into practice as patents, utility models, software promotion; the results were published in professional domestic and international conferences.

klíčová slova: věda, výzkum, inovace, praxe, spolupráce

keywords: science, research, innovation, practice, collaboration

stavebnictví 01/12

43

technika prostředí budov věda a v ýzkum v praxi

text | grafické podklady a textAZuzana Mathauserová

Požadavky na větrání bytů – I. díl Ing. Zuzana Mathauserová Autorka absolvovala ČVUT v Praze, Fakultu strojní, obor technika prostředí, pracuje ve Státním zdravotním ústavu v Praze, konkrétně v Centru hygieny práce a nemocí z povolání v oblasti fyzikálních faktorů vnitřního prostředí budov, a to jako vedoucí akreditované Laboratoře pro fyzikální faktory a Národní referenční laboratoře pro prašnost a mikroklima v pracovním prostředí. E-mail: [email protected]

Příspěvek se zabývá větráním bytů z pohledu současného právního rámce, požadavků právně závazných předpisů i doporučení norem. ■ Základní požadavky na větrání bytů vycházejí z národní přílohy zpracované k převzaté evropské normě ČSN EN 15665 Větrání budov pod označením ČSN EN 15665 Změna 1. Vedle konkrétních hygienických požadavků na větrání je v příloze zpracována celková koncepce větrání včetně příkladu výpočtu větrání bytu. Současná snaha o energetické úspory v oblasti vytápění neznamená jen novou výstavbu s nízkou spotřebou energie. Ve staré zástavbě se tato problematika řeší zateplováním budov a utěsňováním oken, nebo jejich výměnou za okna těsná. Tím dochází většinou k omezení přirozeného větrání bytů, protože provedená výměna oken je jediným krokem bez návaznosti dalšího řešení v oblasti dostatečného větrání vnitřních prostor budov.

Požadavky předpisů Protože byty jsou uzavřeným prostorem, kde činností člověka, vybavením interiéru i vlastnostmi stavby dochází k uvolňování a hromadění celé řady chemických látek, jež mohou být dráždivé, alergizující Typ prostředí Pracovní

Předpis NV č. 361/2007 Sb. NV č. 68/2010 Sb. vyhláška č. 602/2006 Sb. vyhláška č. 343/2009 Sb. vyhláška č. 6/2003 Sb.

Existují limity pro MKL, chemické látky a prach, větrání Stravovací neexistují Školské MKL, větrání Pobytové MKL, chemické látky a prach Bazény, sauny vyhláška č. 238/2011 Sb. MKL, větrání Vnitřní prostředí větrání, koncentrace vyhláška č. 268/2009 Sb. staveb CO2 ▲ Tab. 1. Hygienické požadavky vybraných platných předpisů (MKL = mikroklima, resp. tepelně vlhkostní podmínky a rychlost proudění vzduchu)

44

stavebnictví 01/12

i karcinogenní, a samozřejmě i vlhkosti, je jediným řešením k zajištění potřebné kvality vnitřního prostředí bytů dostatečné větrání. Základní hygienický požadavek daný dávkou přivedeného venkovního vzduchu na osobu vychází z tzv. Pettenkoferova kritéria, kdy pro zajištění základního ukazatele kvality prostředí, tj. koncentrace CO2 ve vnitřním prostředí staveb ve výši 1000 ppm = 1800 µgm -3 = 0,1 obj. %., vychází cca 25 m 3 .h -1/osobu. Tento údaj spolu s koncentrací CO 2 ve výši 1000 ppm najdeme i jako požadavek stavební vyhlášky č. 268/2009 Sb. (V ní je poněkud nesmyslně spojen s akustickými vlastnostmi výplní otvorů. V připravované novelizaci však již bude v tomto smyslu jednoznačně formulován požadavek na větrání.) Limity na jednotlivé faktory vnitřního prostředí, a tudíž i větrání bytů a bytových domů by měly být dány hygienickými předpisy, tj. prováděcími předpisy ke zdravotnímu zákonu č. 258/2000 Sb. Existuje řada předpisů stanovujících limity pro jednotlivé typy prostředí. Pro bytovou oblast však žádný právně závazný předpis neexistuje – s výjimkou již citované stavební vyhlášky, ale to je již prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu.

Normové požadavky Nejsou-li k dispozici právně závazné požadavky, je třeba vycházet z  doporučení/norem. Do  nedávna jsme měli k  dispozici pouze ČSN 73 0540-2 s požadavkem intenzity větrání 0,3 až 0,6 h -1. V rámci přebírání evropských norem najdeme nyní v  příslušných ČSN EN některé další požadavky na větrání, které však většinou vycházejí z podmínek a zkušeností autorské země a jsou okrajovými podmínkami pro jiné faktory, většinou pro oblast energetické náročnosti budov. Jsou nejednoznačné a špatně aplikovatelné na tuzemské podmínky. Lze uvést například následující normy. ■ ČSN EN 15251 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a  posouzení energetické náročnosti budov s  ohledem na  kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí a  akustiky – požadovaná intenzita větrání je 0,5 až 0,7 h -1. ■ ČSN EN 15665 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov. Tato norma vychází ze švýcarských požadavků. Za  minimální požadavek pro prostory bez přítomnosti lidí je považována výměna vzduchu 0,2 h -1 a dále jsou pak uváděny požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu v m3.h -1 v závislosti na počtu místností, celkové dispozici bytu a počtu osob. Tuto normu se podařilo doplnit o národní přílohu (informativní), která stanovuje požadavky na větrání obytných budov v ČR, a to pod označením ČSN EN 15665 Změna Z1. V příloze jsou popsány jednotlivé systémy větrání obytných budov, jež jsou optimální k zabezpečení potřebné kvality prostředí, tj.: ■ podtlakové nucené větrání, kdy je odvod vzduchu zajištěn ventilátory v hygienickém zázemí bytu, případně kuchyňskou digestoří, a venkovní vzduch je do prostoru přiváděn větracími otvory, které mohou být součástí okenních výplní nebo jsou umístěny v obvodových stěnách budovy; ■ hybridní větrání, jehož základem je střídavý režim přirozeného a nuceného odvodu vzduchu při minimalizaci spotřeby energie, systém přívodu vzduchu je stejný jako u podtlakového nuceného větrání; ■ nucené rovnotlaké větrání se zpětným získáváním tepla.

Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu) Požadavek

Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)

Intenzita větrání [h -1]

Dávka venkovního vzduchu [m3h -1]

Kuchyně [m3h -1]

Koupelny [m3h -1]

WC [m3h -1]

Minimální hodnota

0,3

15

100

50

25

Doporučená hodnota

0,5

25

150

90

50

▲ Tab. 2. Požadavky na větrání obytných budov dle ČSN EN 15665/Z1. V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány, lze připustit provoz s nižší intenzitou větrání 0,1 h-1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu/rodinného domu.

V této části uvedená poznámka reaguje na současné dobře utěsněné prostory a jasně říká, že: větrání infiltrací spárami oken pro budovy s novými a rekonstruovanými okny nelze použít. Infiltrace u těsných oken je téměř nulová a tím tedy chybí i základ přirozeného větrání, tj. zajištění výměny vzduchu v prostoru jako hygienického minima. Současně používaných větracích systémů u  starších objektů je s větší či menší účinností celá řada a na jeden z nich také příloha normy reaguje – v poznámce upozorňuje, že: rotační hlavice pro odvod vzduchu, pro jejich nízkou účinnost, se nedoporučují. Podrobně jsou uvedeny požadavky na koncepci větrání, včetně větrání prostorů s plynovými spotřebiči. Konkrétně spotřebiči typu A, které si spalovací vzduch berou z prostoru, a spaliny v prostoru zůstávají (plynový sporák) a také typu B, které si spalovací vzduch berou z prostoru, a spaliny odcházejí spalinovou cestou mimo prostor (plynové kotle, průtokové ohřívače apod.). Požadavky jsou řešeny odkazem na TPG 704 01, kde je pro spotřebiče typu A požadována jednonásobná výměna vzduchu a pro spotřebiče typu B je požadováno 1,6 m3h-1 spalovacího vzduchu na 1 kW jmenovitého tepelného příkonu při Dp = 4 Pa. O tom, že tyto požadavky v utěsněných bytech s plynovými spotřebiči splněny nejsou, svědčí nárůst otrav oxidem uhelnatým, který je ve spalinách obsažen. Přílohu doplňují výpočtové příklady návrhu větrání podle uvedené koncepce větrání.

chemických látek, vysokou vlhkost vzduchu a  v  neposlední řadě spaliny z plynových spotřebičů. Jediným důvodem je nedostatečné větrání. Díky zpracované národní příloze ČSN EN 15665 Změna Z1 máme nyní k dispozici základní požadavky na větrání bytů a bytových domů a je třeba se jimi pro zachování zdravého vnitřního prostředí budov řídit. ■

english synopsis Apartment Ventilation Requirements

The article deals with the ventilation of apartments from the point of view of the current legislation, requirements set forth by the binding regulations and recommendations in standards. The basic requirements for apartment ventilation are based on the national transposition of the European standard ČSN EN 15665 Ventilation of Buildings under the denomination ČSN EN 15665 Amendment 1. Apart from specific sanitary requirements for ventilation the Amendment describes the entire ventilation concept, including examples of calculation of apartment ventilation.

klíčová slova:

větrání bytů, hygienické požadavky, právně závazné předpisy, normy

Závěr Kvalita prostředí v současných utěsněných bytech je většinou velmi špatná, ať už se jedná o vysoké koncentrace oxidu uhličitého, řady

keywords: apartment ventilation, sanitary requirements, legal binding regulations, standards

inzerce

stavebnictví 01/12

45

věda a v ýzkum v praxi

text Petr Zázvorka | grafické podklady archiv Baumit, spol. s r.o.

Nový zateplovací systém je výsledkem spolupráce dvou vývojových týmů Potřeba zateplení většiny stávajících staveb společně s novými požadavky na energeticky úsporné novostavby způsobily, že dvě firmy (Baumit, spol. s r.o. a Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., Divize Isover), které reprezentují významné producenty na trhu stavebních materiálů, společně vyvinuly nový produkt. Ten doplňuje vývojovou řadu o další výhodné vlastnosti, zejména v oblasti snížení hmotnosti, zjednodušení aplikace, zlepšení akustiky a požární bezpečnosti. Na vývoji nového produktu i na jeho zavádění do praxe včetně certifikací a technické dokumentace se přímo podíleli Ing. Petr Lorenc, produktový manažer firmy Baumit, spol. s r.o., a Ing. Pavel Rydlo, manažer technické podpory společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., Divize Isover Můžete blíže charakterizovat nový produkt? Ing.  Lorenc: Nový sendvičově uspořádaný tepelný izolant Isover TWINNER je tvořen z vnější krycí vrstvy minerální vlny Isover TF PROFI o konstantní tloušťce 30 mm a spodní tepelně izolační vrstvy šedého fasádního polystyrenu Isover EPS GREYWALL, jehož tloušťka je proměnlivá podle celkové tloušťky této složené tepelně izolační desky. Dvojice vrstev je spojena průmyslovým lepením pomocí speciálního lepidla PUR, které zajišťuje vysokou pevnost v tahu i smyku. Tento produkt je spolu se špičkovými lepicími a stěrkovými hmotami a samočisticími omítkami součástí vnějšího kontaktního zateplovacího systému Baumit TWINNER. Co bylo bezprostředním impulzem k dalšímu vývoji? Ing. Rydlo: Požadavky na nový výrobek přicházely jak z okruhu stavebníků a stavebních firem, s potřebou zvyšovat požadavky na  tepelnou ochranu budov, tak v souvislosti se

46

stavebnictví 01/12

zaváděním nových protipožárních opatření v  praxi, vyplývajících ze schválení nových norem. Ty měly samy o sobě vliv na změnu dříve používaných zateplovacích systémů, u nichž bylo nutné zvýšit jejich požární bezpečnost. Ing. Lorenc: Rád bych ještě dále specifikoval hlavní příčiny, které měly bezprostřední vliv na  vývoj nového výrobku. Požadavky na tepelně izolační výkon obálky budovy se neustále zvyšují a v zateplovacích systémech se ve  stále větší míře používají desky z  šedého polystyrenu či z  minerální vlny s  vylepšenými tepelně izolačními vlastnostmi. Často ovšem na úkor vzájemně odlišných doprovodných stavebně fyzikálních parametrů, jako jsou např. nasákavost, pevnost ve smyku, objemové změny apod. Nezávisle na  tomto technickém vývoji docházelo v minulých letech ke změnám požárních předpisů. Například u dodatečného zateplování sice zůstal povolený fasádní polystyren zhruba do výšky 22 m, ale od určité výšky musel být nad okny přerušen vodorovnými oddělovacími protipožárními pásy z minerální vlny. Tyto „zelené a bílé kry“ se však na fasádě chovají zásadně rozdílným způsobem a na jejich rozhraní často hrozí praskliny, změny barevnosti či dokonce vápenocementové výkvěty. Navíc v  očekávané další změně požárních norem, která se právě projednává v  normalizační

komisi, má být zavedena povinnost provádět dělicí protipožární pásy z minerální vlny a ta má být jednoznačně vyžadována již od  úrovně přízemí. Fasáda s izolantem Isover TWINNER si ponechává nadprůměrné tepelně izolační vlastnosti vylehčené minerální vlny i „šedého“ polystyrenu a navíc je jednolitá, má v celé ploše neměnné požární a především stavebně fyzikální vlastnosti. Třetím motivačním pramenem pro vývoj systému byla snaha snížit rizika poruch plynoucích z  nedostatku technologické kázně na stavbách. Reaguje nový produkt již na očekávané zpřísnění protipožárních předpisů? Ing.  Lorenc: Ano, v  celé ploše fasády do oněch zhruba 22 m nad terén a ve všech detailech, jako je založení u soklu, nadpraží a ostění oken apod., tento systém vyhovuje požadavkům současných i  připravovaných protipožárních předpisů. Ing.  Rydlo: Je nutné zdůraznit, že pokud jsou dobře navrženy a  provedeny, fungují zateplovací systémy, realizované v  průběhu posledních čtyřiceti let, bez podstatných funkčních vad. Zároveň je ovšem třeba dodat, že nově vyvinuté systémy z  posledních let patří samozřejmě o  kategorii výš. Znamená to například, jak už bylo řečeno, že se v  současnosti standardně předepisuje požární dělení mezi plochami zateplenými polystyrenovými deskami pomocí pásů z minerální vaty, čímž se situace z mnoha důvodů komplikuje. Grafitový polystyren se vyrábí již s λD = 0,032 W/m.K a minerální vata s  λD = 0,036 až 0,039 W/m.K, což znamená výrazný rozdíl v  tepelné vodivosti. Každá část stěny by tedy byla izolována rozdílným způsobem, což není určitě optimální. Další rozdíl, který musí být zohledněn, je rozdílný prostup vodní páry mezi polystyrenem a minerální vatou, jenž se může projevit změnou barevnosti

na povrchu omítky budovy. Třetím problémem na  přechodu dělicích pásů minerální vata/polystyren je skutečnost, že každý přechodový spoj je třeba zvýšeně armovat a tato výztuž „navíc“ tvoří nerovnost. Srovnání těchto ploch do ideální roviny je většinou komplikované, navíc vzniká riziko trhlin. Čtvrtou komplikací je požadavek požární normy vytvořit požární dělicí pás v  šíři 0,50 m, který smí být maximálně 150 mm nad okenním nadpražím. Ten však nenavazuje na moduly polystyrenu, kladené od spodní části domu při jeho zateplování. Hrozí tedy velmi komplikované dořezávání pásů polystyrenu, popřípadě minerální izolace. Uvádím jen část z celé řady konkrétních problémů, jež nový výrobek řeší. Umožňuje totiž vytvoření homogenní, jednolité fasády a v celé ploše vytváří stejné difúzní i požární vlastnosti, bez nároků na speciální vyztužování. Ing.  Lorenc: Rád bych se ještě podrobněji vrátil ke  třetí z  uvedených výhod nového systému – tedy zmenšení problémů, jež se vyskytují u nových izolantů, používaných v zateplovacích systémech nové generace. Například jinak vynikající šedý polystyren není dostatečně odolný proti nekázni a lehkomyslnosti některých řemeslníků. Jedná se zejména o jeho ochranu před slunečním zářením a kolísáním teplot ve fázi, kdy je čerstvě přilepen k podkladu. Nerovnoměrné teplotně dilatační pnutí mezi ohřátým povrchem desek a jejich chladnější rubovou stranou může někdy způsobit prohnutí a  až odskočení čerstvě nalepené desky od zdi budovy. V Německu a Švýcarsku se tento problém řeší tak, že se v těchto zemích vyrábějí podobné sendvičové desky, ale jen z polystyrenu. Jádro mají šedé a zevně je pak polystyren bílý – ten chrání jádro před přílišným zahříváním. Domnívám se, že jsme tento problém vyřešili elegantněji, když jsme zároveň vyhověli i  požárním

předpisům, a to použitím minerální vlny. Přiznám se, že to byl i jeden z důvodů, proč obě naše firmy začaly problém řešit společně. Jak probíhal vývoj samotného izolantu? Ing.  Lorenc: Byla to především záležitost Isoveru. Ing.  Rydlo: Rád bych upozornil na  skutečnost, že různé systémy na  bázi sendvičových desek se vyrábějí i jinde v Evropě, například ve Francii nebo v Německu. Důvody výroby jsou svým způsobem podobné, cílem je vždy skloubit výhody jednotlivých částí sendviče. Lze konstatovat, že situace na českém trhu pro výrobu nového produktu postupně uzrála. Rozhodující byla však změna tepelně technických norem a zájem o energeticky úsporné stavění. Ty vyvolaly potřebu zavést jak grafitový polystyren se zvýšeným izolačním účinkem, tak účinnější minerální izolace. To bylo společně se zpřísněním požárních předpisů předpokladem, aby se tyto nově vyvinuté materiály staly součástí sendviče Isover TWINNER, čímž se splnil náš původní záměr na inovaci celého zateplovacího systému.

tora také není snadné vyčíslit ztrátu, která by vznikla, pokud by za pět let omítka v nynějším řešení (v důsledku např. rozdílné difúze polystyrenu a minerální izolace) změnila barevnost povrchu a z objektu se stala špatně pruhovaná zebra. Z těchto důvodů jsem přesvědčen o tom, že nové řešení při započtení všech potřebných materiálů, pracnosti, popř. rizik, bude optimálním řešením zateplení jak stávajících staveb, tak energeticky úsporných novostaveb, a to i z ekonomického hlediska.

Použití systému v praxi předcházela certifikace a  řada ověření a zkoušek. Jak probíhaly? Ing. Lorenc: Výsledky ze zkušeben jsou velmi přesvědčivé. Výrobek se chová podle našich očekávání, pracuje se s ním jednoduše a snadno, podobně jako s běžnými polystyrenovými deskami. Má dobré vlastnosti, i pokud jde o přídržnost a možné změny v souvislosti s barevností omítky. Před uvedením na trh jsme museli vyzkoušet statické, hydrotermální i požárně bezpečnostní vlastnosti. Lepidla uvažovaná pro tento systém (cementová lepidla s přídavkem disperzí) i další komponenty byly již dříve Jak se projeví výhody nového ověřeny v odpovídajících nadstandardsystému v jeho prodejní ceně? ních skladbách existujících zateplovaIng. Lorenc: To je samozřejmě dů- cích systémů Baumit. Požární zkoušležitá otázka, která zajímá každého, ky musely být provedeny v plném kdo se rozhoduje systém využít. Pro- rozsahu zcela nově. Nespokojili jsme tože se při výrobě používají vysoce se pouze s povinným SBI-testem. kvalitní a technicky špičkové mate- Navíc jsme dobrovolně otestovali riály, nemůže cena tohoto výjimeč- požární bezpečnost všech rizikových ného izolantu a celého zateplovacího detailů (sokl, nadpraží, ostění). Provedli systému soupeřit s  klasickými jsme tedy v evropských podmínkách polystyreny. Od  samého počátku jedinečnou a v tuzemských poměnavíc čelíme tlaku zvyšování cen rech první velkorozměrovou požární surovin a energií. Přesto doufáme, zkoušku plně odpovídající extrémním že se nám podaří udržet cenu podmínkám, které by se mohly vyna takové úrovni, kdy při zohlednění skytnout na reálných objektech. jednoduchosti, spolehlivosti, trvanli- Ing.  Rydlo: Požární zkoušky se vosti a požární bezpečnosti u tohoto dělaly nejen na výrobek, ale na celý řešení nebude nutno jakkoliv váhat. systém. Zdrželo se tím sice mírně Ing. Rydlo: Náš nový zateplovací uvedení na  trh, ale jistota, kterou systém nelze cenově srovnávat s  jsme takto získali, za to stojí. Kolegou 1 m2 běžného zateplovacího systé- zmíněná velkorozměrová zkouška mu, jak se nám občas stává. Lze jej stojí pro svoji výjimečnost určitě srovnávat se stávajícím kompletním za povšimnutí. Například již výška řešením například v oblasti celého zkušebního vzorku 6 m je ojedinělá. podlaží, nebo celé stavby, včetně Poskytuje simulaci opravdu extrémstřídání polystyrenové a  minerální ního požáru ve velkém měřítku, kdy izolace, s doplňkovými výztužemi, plameny šlehají ze simulovaného zvýšenou pracností v oblasti navázání okna několik metrů vysoko až na úromodulů apod. Pro budoucího inves- veň oken dalšího podlaží. Zdrojem

tepelného výkonu je zkušební komora ve  tvaru místnosti o  ploše 4 x 4 m, kterou po celé ploše zaplňují pravidelně rozmístěné hranice hranolů vysušeného řeziva. Extrémní výkon je dosažen během několika minut, protože všechny hranoly hoří prakticky najednou. To je situace, která se u  běžného požáru bytu téměř nevyskytuje. Přestože byla zkouška svým výkonem a rozsahem extrémní, systém odolal na výbornou. U zateplení nedošlo k žádnému hoření, systém zůstal po celou dobu zkoušky celistvý. Nedocházelo ani ke zvýšenému výskytu kouře. Ještě musím poznamenat, že v poslední době se vývoj většiny firem soustředil především na velmi drahé materiály pro zcela speciální použití, například na vakuové izolanty apod. Naše zaměření na běžného klienta se od tohoto trendu zcela odlišuje, což se ukázalo velmi prospěšné. Znamená to totiž, že nový výrobek je určen pro ekonomické zateplení běžných staveb, jakých jsou v České republice tisíce. Jde skutečně o produkt, určený pro nejširší použití, jako je dodatečná izolace panelových domů, rekonstrukce rodinných domů, výstavba energeticky pasivních domů a podobně. Byly využity nejlepší materiály s nejlepšími vlastnostmi, přičemž pracovník stavební firmy nepracuje s materiálem, jenž by byl principielně zcela nový. Ekonomika, jednoduchost a cenová dostupnost, to jsou základní parametry, které Isover TWINNER splňuje. Ing.  Lorenc: K  tomu se připojuji v plné míře. Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o řešení spolehlivé a ověřené. Není zásadním způsobem převratné, jako by možná mohly být zmíněné vakuové panely, kde ovšem nastane možná problém v souvislosti s tím, jak dlouho vydrží

vakuum v průběhu let. U jiných materiálů může dojít k jejich kolabování a smršťování za přítomnosti vlhka atd. V našem řešení figuruje minimální riziko dalších změn vlastností použitých materiálů v průběhu času a  to je pro stavebníka a  uživatele patrně nejdůležitější zjištění. Jaké jsou reference ohledně využití systému TWINNER v praxi? Ing. Lorenc: Mohu hovořit konkrétně o dvou stavbách, kde byl nový systém použit. Jedná se o větší rodinné domy v severních a východních Čechách. V obou případech jde o zájemce, kteří sledují pečlivě vývoj nových zateplovacích systémů a chtěli mít v jejich užití prioritu. Musím ovšem zdůraznit, že nový systém přišel na trh na podzim 2011, jde tedy opravdu o horkou novinku. V obou případech se systém velmi dobře osvědčil. Chystáte se ve spolupráci pokračovat, nebo si po úspěšném dokončení vývoje nového výrobku dáte pauzu? Ing.  Lorenc: Představy o  dalších možnostech vývoje už sice máme, ale v nejbližší době žádné bezprostřední vylepšení neplánujeme. Trh musí nový výrobek vstřebat a naše domněnky potvrdit, vyvrátit či korigovat. Překvapily nás pozitivní reakce na první představení našeho výrobku. Řada projektantů by ráda systém do svého návrhu již chtěla zapracovat. Připravujeme se především na ostrý start v nové stavební sezoně. Ing. Rydlo: To, že zatím neplánujeme nyní nový společný vývoj, ovšem neznamená, že nebude. Trh si vývoj vynutí. Příkladem může být výroba speciálních tvarovek systému Isover TWINNER na rohy fasády, pro sokly a okna, atd., které vyrábíme na podnět uvedených referenčních staveb. ■

▼ Kompletní přehled produktů pro zateplovací systém Baumit TWINNER

stavebnictví 01/12

47

věda a v ýzkum v praxi

text Petr Zázvorka | foto archiv HELUZ

Vývoj cihelného izolantu pro nízkoenergetickou výstavbu Naplnit cihlu polystyrenem je nápad, jehož splnění si předsevzal uskutečnit nejen vývojový tým firmy Heluz, cihlářský průmysl v.o.s. Pouze v této firmě však existuje výrobní linka, na jejímž konci je k dispozici broušený cihelný blok, jehož dutinky obsahují tepelnou izolaci v podobě kompaktního kusu z expandovaného polystyrenu, který zůstává uvnitř zdí. Právě nepatrná velikost těchto otvorů činí z výrobku, zvaného HELUZ Family 2in1, izolant velmi zajímavých parametrů, jehož výroba je přihlášena k patentové ochraně. Vývoj tohoto nového produktu popsal technický ředitel firmy Heluz, cihlářský průmysl v.o.s, Vladimír Fajtl a  produktový manažer téže firmy Ing.  Miroslav Vacek, kteří jsou zároveň autory řešení. Vá š v ý r o b e k by l o c e n ě n na  podzimním veletrhu FOR ARCH 2011 cenou GRAND PRIX. Bylo to jeho premiéra na trhu? Fajtl: Po několikaleté spolupráci s  odborníky z  ČVUT v  Praze, v rámci projektu výzkumu a vývoje FR-TI2/007 Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, se nám podařilo vývoj nového výrobku úspěšně dokončit. Firma Heluz se při inovaci svých produktů řídí heslem, že náš nový výrobek by měl svými parametry vytlačit z  trhu třeba i  jiný náš produkt. Tudíž nás ve  výsledku zajímaly především výsledné technické parametry. Ale od začátku. Vylehčené cihly a cihelné bloky s otvory se u nás začaly vyrábět počátkem 70. let minulého století. Po  uvolnění trhu v  90. letech k  nám začaly přicházet nové výrobní technologie, které stimulovaly i vývoj naší výroby. Začaly se vyrábět cihly typu pero-drážka, počet přepá-

48

stavebnictví 01/12

žek v cihelných blocích se zvětšoval. Konkrétně šlo vždy o  to, abychom předstihli konkurenční nabídky, neboť každá inovace přinášela vždy zlepšení užitných vlastností, zejména pokud jde o  tepelnou izolaci. Současný výrobek HELUZ Family 2in1 má žeber a otvorů největší množství a  jeho izolační vlastnosti tomu odpovídají. Největším přínosem našeho vývoje je naplnění těchto malých otvorů polystyrenem. Tím se lišíme od jiných výrobců v Evropě, jejichž cihelné výrobky mají velké otvory, do  kterých se zasouvají například špalíky polystyrenu, minerální vaty, PUR pěny nebo směsi perlitu a lepidel, které do  velkých otvorů vtékají a posléze tuhnou. Ing.  Vacek: Nové broušené cihelné bloky v  sobě spojují ty nejlepší vlastnosti kvalitního zdicího materiálu a tepelné izolace. Výsledkem je zdicí materiál, který má nejlepší tepelněizolační vlastnosti na trhu a je vhodný pro výstavbu domů s téměř nulovou spotřebou energie. Jak dlouho trval vývoj tohoto výrobku a  jak velký byl tým, který na vývoji spolupracoval? Fajtl: Technologii plnění polystyrenem jsme spolu s  týmem

kolegů z naší firmy vytvořili přibližně za rok. Na vývoji produktu spolupracovali kromě mě tři až čtyři lidé, šlo ovšem především o  pracovníky, kteří měli ještě jiné pracovní úkoly, problém je ale zaujal. Se zaváděním nového produktu do výroby se jejich počet zvětšil, takže v závěrečném stádiu se na  výrobě podílelo přibližně sedm pracovníků. Certifikaci nového výrobku předcházela řada zkoušek. Potvrdily se předpoklady jeho kvality? Ing. Vacek: Jak jsem říkal, naše firma již léta vyrábí cihly, které mají otvory prázdné, bez výplně. Optimalizovali jsme požadavky na naše produkty a ujasnili jsme si i  problematiku cihelného materiálu, optimálního k  naplnění. Při výběru vhodného izolantu jsme zvážili jejich pozitivní i  negativní účinky a z pohledu praxe jsme zvolili polystyren. Plněním polystyrenu do  malých otvorů se podařilo maximálně eliminovat sálavý přenos tepla. Díky zkouškám bylo možné prokázat, že naše rozhodnutí bylo správné i  pokud jde o  trvanlivost a  užitné vlastnosti celé konstrukce, neboť při užití jiných materiálů, které mohou otvory v cihelných blocích vyplnit, takových hodnot nedosáhneme. Týká se to i  odolnosti proti požáru? Ing.  Vacek: Určitě. Cihla patří z  pohledu zatřídění do  stupně hořlavosti A1. Provedli jsme zkoušky cihel plněných samozhášivým polystyrenem. Podle těchto zkoušek by bylo možné zařadit takto upravené cihly i do třídy A2. Jenže podle normy, která bere v  úvahu přítomnost organické látky nehomogenně rozptýlené, tedy otvory plněné částicemi s větším průměrem než je 1 mm,

což je náš případ, nelze výrobek klasifikovat ve třídě A2, i když má parametry odpovídající tomuto zařazení. V  případě našeho výrobku jde o objem 55–57 % polystyrenu v poměru k ostatnímu materiálu. Hmotnostně to představuje 300 g polystyrenu z 20 kg váhy celého cihelného bloku. Vzhledem k  malému množství polystyrenu je energie uvolněná při hoření minimální, netvoří se kouř ani kapky, které by mohly odkapávat z výrobku při možném požáru stavěné budovy. Finální hodnota, do  které je výrobek zařazen, je B-s1. Toto malé množství izolantu je velice příznivé i  z  environmentálního pohledu. Pokud bychom totiž místo polystyrenu použili minerální vatu, byly by jí potřeba až 3 kg pro naplnění jedné cihly. Toto pak představuje desetkrát větší potřebu primární energie na výrobu izolantu a vznik desetkrát vyššího množství emisí CO2 než při použití polystyrenu. Fajtl: V praxi se polystyren vůbec k otevřenému ohni nedostane. Je uzavřený v broušené cihle, která je lepená na  tenkovrstvou maltu a  je opatřena oboustrannou omítkou. Jednoduchá obvodová stěna nejčastěji v  šíři 500 mm, bez dodatečného zateplení, pro kterou je tento výrobek určen, tak v plné míře plní předpokládanou funkci izolantu pro nízkoenergetické budovy. Můžete více konkretizovat průběh zkoušek a  jejich výsledky? Ing.  Vacek: Jednalo se o  následující zkoušky, platné pro broušené cihelné bloky HELUZ Family 50, o  rozměrech 247 x 500 x 249 mm: ■ Zkouška reakce na oheň podle EN 13501-1+A1; Pavus, a.s., Veselí nad Lužnicí – Třída reakce na oheň B-s1, d0;

▲ Broušený cihelný blok HELUZ Family 50 2in1

▲ HELUZ Family 50 2in1 – zdění na celoplošné lepidlo

▲ HELUZ Family 50 2in1 – zdění na pěnu HELUZ

▲ HELUZ Family 50 2in1 s otvorem pro elektroinstalaci

■ Stanovení tepelného odporu fragmentu zdiva podle EN ISO 8990; CSI, a.s., Praha – Tepelný odpor zdiva R = 8,64 m2.K/W a  součinitel prostupu tepla U = 0,11 W/m2.K (při vlhkosti 1,0 % hm.); ■ Stanovení difúzních vlastností částí tvarovek podle EN ISO 12572; CSI, a.s., Praha – faktor difúzního odporu cihel neplněných μ = 9,30, faktor difúzního odporu cihel plněných polystyrenem μ = 9,71; ■ Zkouška stavební akustiky podle EN ISO 10140-1, -2, -4, -5 a EN ISO 717-1; TAS Bauphysik, Leonding – Vážená vzduchová laboratorní neprůzvučnost Rw (C, Ctr) = 44 (-1;-2) dB; ■ Posouzení zdravotní nezávadnosti; SZÚ, Praha – Osvědčení o  shodě výrobku cihly HELUZ Family 50 v yplně né pěnovým polystyrenem

z pohodlných řešení je právě použití již polystyrenem zaplněných cihel, které dokonalou izolaci vytvoří. Další využití cihel HELUZ Family 2in1 je při stavbě obvodových zdí domů s téměř nulovou spotřebou energie. Rozdíl ceny zdiva z cihel HELUZ Family 2in1 a zdiva zatepleného vnějším kontaktním zateplovacím systémem je zanedbatelný, přičemž izolant je v  případě užití našeho výrobku uzavřen navždy uvnitř stěny. Výhodou je vyšší životnost zdiva a lepší mechanická odolnost. Kontaktní zateplovací systém narozdíl od jednovrstvého cihelného zdiva neodolává biologickým vlivům a při jeho nesprávném provedení užitná hodnota a životnost dramaticky klesá.

vyhovují pro použití v interiérech budov. Fajtl: Vysoké izolační schopnosti cihly je třeba zohlednit i  při jejím zapracování do  plánů navrhovaných budov, především s  ohledem na  možnou kondenzaci vody. Uložení polystyrenu v cihle ovšem nezhoršuje difúzi vodních par stěnou z  těchto cihel, což bývá u „hutného“ polystyrenu problém, neboť stěna „nedýchá“. Cihla a  polystyren, tedy dva v jednom, neboli 2in1, je i marketingový název, kterým označujeme náš výrobek. Můžete ještě upřesnit využití cihly v praxi? Fajtl: Ve využití výrobku sledujeme dva směry. První vrstva cihel na základové spáře má být vyplněna izolantem, aby neprocházel ze země chlad do cihelné konstrukce obvodové stěny domu. Jedním

Použili jste již cihly při stavbě nějakého domu v praxi? Ing.  Vacek: Ano, cihelné bloky HELUZ Family 2in1 již byly pou-

žity na výstavbu několika desítek rodinných domů. Jejich dokončení se očekává v průběhu příštího roku. Reakce stavebníků na tento výrobek jsou velmi kladné. Řešení, které uvádíte do praxe, zřejmě bude potřebovat další podporu, aby se výrobek mohl uplatnit v nejširším měřítku. Fajtl: Po  úspěšném dokončení první etapy jsme vlastně opět na začátku. Předpokládáme další rozšíření výrobní linky, která je dosud schváleným prototypem, proto jsme připravili projekt řešení sériové výroby, který byl přihlášen do  dotačního programu Inovace, kde nám byla zatím schválena registrační žádost. Domníváme se, že výrobek by mohl úspěšně obstát na  trhu stavebních materiálů i  v  soutěžích, jako je například Výrobek roku. ■

stavebnictví 01/12

49

energetická náročnost staveb

text Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová

Novela ČSN 73 0540-2:2011 z pohledu tepelných vazeb Novela normy ČSN 73 0540-2:2011, platná od 1. listopadu 2011, přináší několik novinek. Pokud se na ni díváme z pohledu řešení detailů stavebních konstrukcí a tím i z pohledu tepelných mostů1, resp. tepelných vazeb2, jsou v ní důležité dva požadavky. Prvním je minimální povrchová teplota, resp. teplotní faktor3. Druhým požadavkem normy, který má přímou souvislost s konstrukcí stavebních detailů, je maximální lineární či bodový činitel prostupu tepla4. ■ Minimální povrchová teplota, resp. teplotní faktor5 V jeho případě dochází ke zmírnění požadavku proti předchozímu znění této normy. Např. norma z  roku 2007 měla pro teploty v  interiéru qai = 21 °C a v exteriéru qae = –17 °C požadavek fRsi ≥ 0,804; v  normě z letošního roku činí tento požadavek fRsi ≥ 0,762. Dřívější požadavek znamenal minimální povrchovou teplotu qsi ≥ 13,56 °C, nyní má platit qsi ≥ 11,96 °C. Pro zajímavost lze uvést, že v nové normě je uvedena i  tabulka, ve  které je rovnou pro určité hodnoty teplotní faktor vyjádřen i v povrchových teplotách. Je tedy prokazatelné, že se požadavek na  minimální povrchovou teplotu zmírňuje. V  tomto případě však bude zajímavé zahrnout do  výpočtů trojrozměrné vedení tepla, neboť povrchová teplota se obvykle prokazuje stacionárním výpočtem

dvourozměrného vedení tepla. Pokud bychom však začali běžně provádět trojrozměrné výpočty rozložení teplot, budou zpravidla

vypočtené povrchové teploty nižší než doposud. ■ Maximální lineární či bodový činitel prostupu tepla6 Druhým požadavkem normy, který má přímou souvislost s konstrukcí stavebních detailů, je maximální lineární či bodový činitel prostupu tepla7. V  aktuálním znění normy dochází k velkému zpřísnění požadavků, neboť norma z  roku 2007 stanovovala, že lineární činitel y ≤ 0,6 W/(m.K). Novela normy tento požadavek posunula na  podmínku y ≤ 0,2 W/(m.K) pro napojení dvou konstrukcí a 0,1 W/(m.K) u napojení otvorové

Typ lineární tepelné vazby

Vnější stěna navazující na další konstrukci s výjimkou výplně otvoru, např. na základ, strop nad nevytápěným prostorem, jinou vnější stěnu, střechu, lodžii či balkon, markýzu či arkýř, vnitřní stěnu a strop (při vnitřní izolaci), aj. Vnější stěna navazující na výplň otvoru, např. na okno, dveře, vrata a část prosklené stěny v parapetu, bočním ostění a v nadpraží Střecha navazující na výplň otvoru, např. střešní okno, světlík, poklop výlezu Typ bodové tepelné vazby Průnik tyčové konstrukce (sloupy, nosníky, konzoly, apod.) vnější stěnou, podhledem nebo střechou

konstrukce na  stěnu. Podrobněji viz tabulka 1. Jedná se o velký skok a  je pravděpodobné, že mnoho stavebních detailů bude nutné řešit zcela jinak. Na  našich stránkách věnovaných tepelným mostům www.tepelnymost.cz máme i pokročilý vyhledávač, kde je možné zadat různé filtry. Nově jsme změnili hodnotu jednoho filtru pro vyhledávání. Dříve byla možnost vyhledat tepelné mosty s y ≤ 0,6 W/(m.K). Nově je tato hodnota nastavená na aktuální požadavek normy, a sice na y ≤ 0,2 W/(m.K). Dříve byl tento filtr v podstatě limitující a vyhledával všechny detaily, neboť na webu se nenacházely žádné detaily, jež nesplňovaly normy. (Tento vyhledávač byl připraven pro vyhledávání chybně navržených a  námi posuzovaných detailů, se kterými se v praxi setkáváme velmi často). Výrazně většího významu tak nabude přesné zpracování výpočtu tepelných mostů. Půjde samozřejmě nejen o vhodné navržení detailů tak, aby

Lineární činitel prostupu tepla [W/(m2.K)] Doporučené Požadované Doporučené hodnoty pro hodnoty hodnoty pasivní budovy yN yrec ypas 0,2

0,10

0,05

0,1

0,03

0,01

0,3

0,10

0,02

Bodový činitel prostupu tepla [W/K] cN cNrec cNpas 0,4

0,1

0,02

▲ Tab. 1. Požadované a doporučené hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla tepelných vazeb mezi konstrukcemi

Tepelný most je část konstrukce, kde dochází k jinému než jednorozměrnému vedení tepla. Zpravidla je tepelný tok touto částí konstrukce větší než homogenní konstrukcí. 2 Tepelná vazba je tepelný most vzniklý napojením dvou konstrukcí na sebe, např. okno a stěna, dvě stěny apod. 3 Teplotní faktor fRsi [–] je poměrné vyjádření povrchové teploty. Pokud je potřeba spočítat teplotní faktor z povrchových teplot, anebo obráceně, lze použít on-line kalkulačku uveřejněnou na stránkách www.tepelnymost.cz. Výpočet lze samozřejmě provést i ručně, neboť jde o obyčejnou trojčlenku. 4 Lineární a bodový činitel prostupu tepla je hodnota, která nemá fyzikální opodstatnění. Zjednodušený pohled, tedy že se jedná o úniky tepla např. rohem místnosti nebo napojením okenního rámu na konstrukci, je příliš zjednodušující a vede k omylům. Lineární a bodový činitel prostupu tepla jsou konstanty zcela závislé na každém konkrétním řešení stavebního detailu a závisí jak na přesné geometrii, tak i na tepelné vodivosti použitých materiálů. Např. záměna dřevěného okenního rámu za plastový již vede ke změně lineárního činitele prostupu tepla. Lineární či bodový činitel prostupu tepla je vlastně hodnota, která se získá tak, že se vypočte konkrétní dvourozměrný či trojrozměrný tepelný tok a od něj se odpočítá tepelný tok vypočítaný jednorozměrně. Proto hraje pro stanovení lineárního činitele prostupu tepla velkou roli, jaké rozměry se uvažují u jednotlivých konstrukcí. 5 Platí totéž, co v bodě 3. 6 Platí totéž, co v bodě 4. 7 Platí totéž, co v bodě 4. 1

50

stavebnictví 01/12

ŘEZ OKENNÍHO NADPRAŽÍ PRO STĚNU TL. 500 MM 500

30

101_500 K S TVAROVKOU

15 1b Tepelně izolační omítka s povrchovou úpravou 1b 2 3

11

210

4 5 6

30

238

30

165

80

7b O p

200

3 Vnitřní vápenná omítka s povrchovou úpravou

4 Nosný keramický překlad Heluz 23,8 uložený do maltového lože tl. 10 mm

9 O

10 D v

5 Tepelná izolace EPS tl. 220 mm 6 3 x Nosný keramický překlad Heluz 23,8 uložený do maltového lože tl. 10 mm 7b Okenní rám s U =0,9 W/m²K podrobnosti osazení okna viz. detail č. 199

165

24 T z

f

247

8 Tepelná izolace XPS tl. 30 mm, 3 3 zasíťkovat, přetáhnout lepidlem

5 9 8

3 V s

220

220

2 Z

9 24

2 Zdivo Heluz Family tl. 500 mm

15

70

10

500

Int.

2

249

1

1b 2 3 Ext.

1b T s

Ext.

9 Omítková rohová lišta

247

25

25 X

7b

Int.

K, K-1/2 s vyklepnutou 10 Doplňková ▲ Obr.cihla 2. Půdorys okenního ostění prokapsou stěnu tl.pro 500 mm s tvarovkou K, M = 1:15,   vložení XPS šířky 200 mm omítka a tloušťky 30 mm úpravou; 2 – zdivo Heluz Family tl. 1b – tepelně izolační s povrchovou 80 200 220 500 mm; 3 – vnitřní vápenná omítka s povrchovou úpravou; 7b – okenní rám   celoplošným lepidlem 11 Vyrovnat 500 s Uf = 0,9 W/m²K (podrobnosti osazení okna viz detail č. 199); 9 – omítková rohová lišta; 10 – doplňková cihla K, K-1/2 s vyklepnutou kapsou pro vložení XPS šířky 200 mm a tloušťky 30 mm; tepelná izolace XPS tl. 30 mm, zasíťkovat, ▲ Obr. 1. Řez okenním nadpražím pro stěnu tl. 500 mm, M = 1:15, 1b – tepelně přetáhnout lepidlem; 25 – XPS šířky 200 mm, tl. 30 mm izolační omítka s povrchovou úpravou; 2 – zdivo Heluz Family tl. 500 mm;   3 – vnitřní vápenná omítka s povrchovou úpravou; 4 – nosný keramický byly splněny požadavky normy, Jaký může mít vliv na lineární tepelný překlad Heluz 23,8 uložený do maltového lože tl. 10 mm; 5 – tepelná izolace tedy aby lineární činitel byl menší most konkrétní rozměr okna, je ukáEPS tl. 220 mm; 6 – 3 x nosný keramický překlad Heluz 23,8 uložený do maltového lože tl. 10 mm; 7b – okenní rám s Uf = 0,9 W/m²K (podrobnosti než 0,2 W/(m.K), v případě, kdy jde záno v tabulce 2 a 3. V tabulce 2 jsou osazení okna viz detail č. 199); 8 – tepelná izolace XPS tl. 30 mm, zasíťkovat, o napojení otvorové výplně a stěny uvedeny hodnoty lineárního činitele přetáhnout lepidlem; 9 – omítková rohová lišta; 10 – doplňková cihla K, K-1/2 pod 0,1 W/(m.K). Zároveň bude prostupu tepla y, který byl počítán s vyklepnutou kapsou pro vložení XPS šířky 200 mm a tloušťky 30 mm;   11 – vyrovnat celoplošným lepidlem důležité správně definovat vztažný pro nadpraží u zdiva HELUZ Family 7b 10

Lineární činitel prostupu tepla ψe [W/(m.K)] Poloha roviny, ke které je Výrobní roz- Skladebný Č i s t ý roz hodnocení provedeno měr okna rozměr okna měr otvoru Anizotropní vlastnosti cihly 0,023 0,016 0,008 Izotropní vlastnosti cihly 0,017 0,009 0,002 ▲ Tab. 2. Lineární činitelé prostupu tepla pro nadpraží zdiva HELUZ Family tl. 500 mm

Lineární činitel prostupu tepla ψe [W/(m.K)] Poloha roviny, ke které je Výrobní roz- Skladebný Č i s t ý roz hodnocení provedeno měr okna rozměr okna měr otvoru Anizotropní vlastnosti cihly 0,022 0,014 0,007 Izotropní vlastnosti cihly 0,017 0,010 0,002 ▲ Tab. 3. Lineární činitelé prostupu tepla pro ostění zdiva HELUZ Family tl. 500 mm

rozměr, ke kterému je daný tepelný most počítán. Např. u otvorových výplní můžeme rozměr otvorové výplně pro výpočet lineárních tepelných činitelů definovat skladebným rozměrem, výrobním (čistým) rozměrem výplně nebo výrobními rozměry otvoru. Pokud budeme otvorovou výplň uvažovat o  stejných parametrech pro každý rozměr, dostaneme tři různé lineární činitele prostupu tepla y, ačkoliv vždy půjde o geometricky i materiálově stejné řešení ostění.

tl. 500 mm, viz obr. 1, a v tabulce 3 se jedná o ostění, viz obr. 2. Výpočet byl proveden s tím, že byl uvažován zdicí materiál s  izotropními a  anizotropními vlastnostmi. Z  tabulek vyplývá, že podle zvolené přesnosti výpočtu a vztažné roviny lze získat různé výsledky, jež se liší řádově. ■ Autoři článku: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová, sdružení Energy Consulting www.tepelnymost.cz

inzerce

CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ VE STAVEBNICTVÍ kalendář akcí Praha — 1. pol roku 2012 19. 1.

Vady skryté a zjevné z pohledu soudního znalce

26. 1.

Odpovědnost úřadů za škodu způsobenou ve stavebním řízení

31. 1.

Řešení zdravotní nezávadnosti v budovách

12. 4.

Garáže z požárního hlediska

2. 2.

Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT

17. 4.

Zákon o pozemních komunikacích z hlediska stavební činnosti

8. 2.

Cyklus poruchy a sanace – část příčky a podhledy

19. 4.

Řešení správních deliktů v oblasti památkové péče

9. 2.

Technický dozor investora

26. 4.

Nová směrnice o energetické náročnosti budov

16. 2.

Jak podat žádost o stavební povolení nebo ohlášení stavby

29. 3. 5. 4.

9. 5.

Bezbariérové užívání pozemních staveb Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT

Stavební opatření proti vnějšímu hluku a otřesům

1. 3.

Kontrolní prohlídky stavebním úřadem

16. 5.

Architektura a požární bezpečnost

7. 3.

Cyklus poruchy a sanace – prosklené stěny a lehké obvodové pláště

24. 5.

Stavební zákon – územní řízení a stavební řád

8. 3.

Novela zákona o veřejných zakázkách

31. 5.

Závady historických budov

20. – 21. 3.

Obnova památek 2012 – Tradiční řemesla v památkové péči

5. 6.

Autorské právo při projektování staveb

www.studioaxis.cz Podrobné informace a přihlášky:

stavebnictví 01/12

51

historie ČK AIT

text a foto Hana Dušková | grafické podklady archiv ČKAIT

▲ Fotografie z debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici dne 15. listopadu 2011. Zleva: Ing. Václav Mach, Ing. Miroslav Loutocký, Ing. Bohumil Pech, Ing. Martin Mandík, Ing. Anežka Najdekrová, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Bohumil Rusek, Ing. Matylda Dufková, Ing. Jiří Schandl,   Ing. Miroslav Najdekr, CSc., Ing. Vlastimil Moucha, Ing. Michael Trnka, CSc.

20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT) III. díl – činnost OK ČKAIT (1992–1994) Třetí díl seriálu, mapujícího hlavní události dvacetiletého období činnosti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), představí etapu zahájení činnosti oblastních kanceláří ČKAIT (OK ČKAIT) v prosinci 1992. Zabývat se bude také závěry z prvních valných hromad oblastí, konaných v listopadu a prosinci roku 1993 a vazbami autorizační rady ČKAIT na jednotlivé oblastní kanceláře v rámci zkušebního procesu. Účast v debatě zabývající se výše uvedenou problematikou, z níž prezentujeme nejzajímavější výstupy, přijali tito odborníci – reprezentanti oblastních kanceláří České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve  výstavbě (OK ČKAIT): Ing. Matylda Dufková, první před-

52

stavebnictví 01/12

nostka OK ČKAIT Zlín; Ing. Miroslav Loutocký, tajemník Regionální sekce ČKAIT Brno; Ing.  Václav Mach, první předseda ČKAIT; Ing. Martin Mandík, přednosta OK ČKAIT Ústí nad Labem od jejího založení doposud a člen představenstva ČKAIT od 1. řádných voleb; Ing. Vlastimil

Moucha, první přednosta OK ČKAIT Pardubice; Ing.  Miroslav Najdekr, CSc., předseda autorizační rady ČKAIT a první přednosta OK ČKAIT Olomouc; Ing. Anežka Najdekrová, od založení OK ČKAIT Olomouc výkonná zástupkyně přednosty, poté přednostka OK ČKAIT doposud; Ing. Jindřich Pater, místopředseda ČKAIT od jejího založení doposud; Ing. Bohumil Pech, první přednosta OK ČKAIT Liberec; Ing.  Bohumil Rusek, první přednosta OK ČKAIT Hradec Králové a  místopředseda ČKAIT v letech 1992–2008; Ing. Jiří Schandl, první přednosta OK ČKAIT České Budějovice; Ing.  Michael Trnka, CSc., přednosta OK ČKAIT Praha a Středočeský kraj od roku 1994 do  roku 1999, kdy se stal přednostou Ing. Jaroslav Machek,

a  poté od  roku 2005 doposud; Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta OK ČKAIT Karlovy Vary doposud a člen představenstva ČKAIT od jejího založení. ■ Oblastní kanceláře zahájily svoji činnost 1. prosince roku 1992 na  základě statutu oblastních kanceláří, schváleného Ustavujícím výborem ČKAIT 3. listopadu roku 1992. Jak zpětně hodnotíte význam územního řešení struktury ČKAIT? Ing. Mach: Domluva na územním vytváření struktury Komory byla v  celém procesu vzniku ČKAIT zásadní záležitostí, protože v zákoně č. 360/1992 Sb. tato problematika není zahrnuta. Na činnosti jednotlivých oblastí je v podstatě posta-

veno celé působení ČKAIT. Kdyby se jednotlivé oblastní kanceláře nevytvořily, Komora by se uváděla do chodu jen velmi těžko. Celý proces velmi pomohli nastartovat právě první přednostové a týmy výborů oblastních kanceláří ČKAIT. Ing.  Schandl: Vzniku oblastních kanceláří předcházela náročná přípravná práce Ustavujícího výboru ČKAIT. Formálně začaly OK ČKAIT fungovat tři dny po prvním shromáždění delegátů ČKAIT. To se konalo 28. listopadu 1992 a  byly na  něm zvoleny řádné orgány ČKAIT – představenstvo (v čele s předsedou Ing. Václavem Machem), dozorčí rada (předsedou se stal doc. Ing. Antonín Pokorný, CSc.), stavovský soud (jehož předsedou byl Ing.  Josef Mach). Byl rovněž schválen návrh kandidátů autorizační rady a řády ČKAIT. Ing. Mach: Považuji za mimořádný úspěch to, že se tehdy jednotlivé oblasti mezi sebou domluvily bez větších sporů na vzájemných hranicích. Ing.  Najdekrová: S  rozdělením ČKAIT na oblasti, a z toho vyplývajícím nastavením odpovídajících úkolů, byla spojena určitá autonomie. Výsledné řešení podle mě bylo velice objektivní, funguje a dává určitý mandát rozhodovat na oblastech se všemi důsledky. I když to zejména ze začátku nebylo jednoduché. Ing.  Pater: Při tvorbě oblastních kanceláří jsme akceptovali tehdejší územní členění státu. Pod oblast Ostrava patřily mimo Ostravy regiony Třinec, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Bohumín, Opava, Krnov a další v rámci MSK. Ing. Pech: Pod oblast Liberec patřily okresy Semily, Jablonec, Liberec a Česká Lípa. Původně měla být Česká Lípa přičleněna k Ústí nad Labem a část Liberce měla náležet Hradci Králové, ale nakonec jsme oba okresy uhájili. Ing.  Najdekrová: Do  oblasti Olomouc byl například původně začleněn i Bruntál. Když byl později tento okres v  rámci územně správního členění státu připojen pod vyšší územně samosprávní celek Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, dohodli jsme se nabídnout autorizovaným osobám možnost výběru. Kdo chtěl, mohl se přihlásit do  oblasti Olomouc.

Tento systém funguje bez problémů dodnes. Ing. Zídek: Ke třem okresům karlovarské oblasti – Cheb, Sokolov a Karlovy Vary – jsme původně připojili Louny a Chomutov. Tyto okresy však od roku 2001 připadly v souladu s novým územně správním členěním státu oblasti Ústí nad Labem. I v našem případě si mohli dosavadní členové OK ČKAIT v Karlových Varech zvolit OK buď v Karlových Varech, nebo v Ústí nad Labem. ■ Pro výkon stanovených činností byly oblastní kanceláře rozděleny na  regionální sekce ČKAIT Praha a  Brno. Jak byly jednotlivé oblasti v rámci těchto regionálních sekcí rozčleněny? Ing.  Rusek: Regionální sekce Praha zahrnuje tyto oblasti: Praha, s působností v hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové a  Pardubice. Regionální sekce Brno zahrnovala tyto oblasti: Brno, Ostrava, Olomouc a Zlín. Ing.  Pater: Později, po  novém územně správním uspořádání ČR, přibyla ještě oblast Jihlava, s působností v Kraji Vysočina. Ing. Loutocký: Ustavující valná hromada, která se konala v lednu roku 2001, měla za úkol určit, zda oblast Jihlava bude přičleněna k  brněnskému, nebo pražskému regionu. O příslušnosti k regionální kanceláři Brno se rozhodlo v tajných volbách rozdílem pouhého jednoho hlasu. ■ Jak vzpomínáte na  začátky činnosti jednotlivých oblastních kanceláří? Ing. Najdekrová: Již v lednu roku 1993 se konala první schůzka v  rámci regionální sekce Brno, kde jsme se domlouvali na zastoupení odborníků z  oblasti jednak ve  zkušebních komisích, a  také v orgánech ČKAIT, takže organizace byla velmi dobrá. Většina tehdy vybraných odborníků svou funkci v Komoře dodnes vykonává, i přes značné časové vytížení ve  svých vlastních firmách. Jsem jim za  to velmi vděčná, protože tito lidé mají obrovské zkušenosti z praxe. V rámci získávání expertů pro spolupráci ve výboru oblasti jsme měli kvalitní výsledky. V  regionu jsme

se totiž znali a měli jsme povědomí o kontinuální odborné úrovni daných odborníků. Když jsme je oslovili, byli velice vstřícní. Viděli, že daná struktura Komory má systém a na základě důvěry pak s ní spolupracovali. Toho si velice považuji. První žádost o autorizaci byla na oblasti přijata dne 23. února roku 1993. V tomtéž roce ještě platily průkazy zvláštní způsobilosti a bylo třeba konat osvětu, vysvětlovat, že autorizací se zákonem přenáší odpovědnost z podniků na fyzické osoby Ing.  Pater: Osobně bych chtěl zdůraznit otevřenost vůči odborníkům ze strojních oborů (elektro, hydraulika, vzduchotechnika), jež započala již při formování Ustavujícího výboru ČKAIT, jednotlivých orgánů ČKAIT a později se projevovala také při výběru zastoupení ve výboru oblasti Ostrava. Strojaři i  elektrikáři se prezentovali vždy velmi aktivně a přispěli k vysoké odborné úrovni Komory. Při práci v Komoře jsem zastupoval právě oblast strojních inženýrů a techniků. Za oblast Ostrava jsme se pak postupně stali garanty strojních oborů v  rámci ČKAIT. Strojaři začali aktivně pracovat v  představenstvu, v  autorizační radě, ve stavovském soudu i v dozorčí radě ČKAIT. Ing.  Loutocký: Brno mělo tu výhodu, že se dění, souvisejícího se založením Komory, zúčastnilo od  počátku, a  to v  rámci práce Ustavujícího výboru ČKAIT. Je však třeba říci, že při  prvních krocích přípravy ČKAIT, nejistých na  výsledek, sehrála velkou roli především Praha, zejména snazším přístupem k Parlamentu ČR, k Senátu Parlamentu ČR, tak k tehdejší exekutivě. V Brně jsme měli za úkol zejména zpracování organizačního řádu ČKAIT. Upravoval podrobnosti o organizaci Komory, o orgánech Komory, působnosti kanceláře ČKAIT a regionálních a oblastních kanceláří. Při přípravě jsme čerpali jak z historických zkušeností Inženýrských komor v  Rakousku, tak z organizace a působnosti Inženýrské komory v první Československé republice. Do činnosti oblastní kanceláře jsme pak následně přešli jaksi přirozeně, plynule a  neměli jsme žádné startovací datum. Pro

práci ČKAIT jsme využívali prostory Svazu inženýrů. Ing.  Schandl: Vlastní rozběh oblastních kanceláří nebyl jednoduchý. Jedním z problémů, který v té době musela ČKAIT řešit, byla absence vlastních příjmů. Lidé ve výborech oblastí v  té době vedle vlastního zaměstnání vyvíjeli iniciativy v Komoře zcela zdarma. ČKAIT jako celek i jednotlivé oblastní kanceláře nejprve musely svůj provoz finančně zajistit. Protože však tehdy ještě neměly právní subjektivitu, nebylo to jednoduché. Ing. Mach: K 31. prosinci 1992 měla ČKAIT celkem 256 autorizovaných osob (což byli členové Ustavujícího výboru a vybraní zkušební komisaři). Ty v době, kdy ještě nikdo netušil, jak bude celá organizace Komory fungovat, složily ve prospěch činnosti ČKAIT částku 5000 korun. Byl to první vstup, jenž ČKAIT měla. Oběma komorám (ČKAIT i ČKA) tehdy ještě poskytlo 100 000 korun Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Jsou to od té doby do dneška jediné finanční prostředky, které kdy Komora dostala. Ekonomickým mandatářem Komory byl tehdy Ing. Jan Merenda z OK ČKAIT Ostrava. Ing.  Schandl: Do  poloviny roku 1993 byly věcné náklady Komory financovány z účtu Svazu stavebních inženýrů, který tehdy přispěl také určitým úvěrem. Ing. Trnka: Nebyl jsem přednostou od  začátku, stal jsem se jím až v  roce 1994. Prvním přednostou oblasti Praha a Středočeský kraj se stal prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc. Hned na  počátku byla vyřešena otázka sídla oblasti, protože jsme měli a doposud máme automaticky sídlo v ústředí ČKAIT. Pražská oblast zahrnuje území dvou správních celků – Prahu a Středočeský kraj. Dodnes vidím velký problém v  určité rozpolcenosti. Na jednu stranu mají totiž všechny centrální a krajské úřady státní správy sídlo v Praze, ale hlavní podnikatelské zájmy jsou soustředěny de facto okresně, v „prstenci“ mimo Prahu. Tuto problematiku jsme později začali řešit tzv. výjezdními zasedáními výboru pražské oblasti ČKAIT v rámci jednotlivých bývalých okresních měst. Problematika průkazů zvláštní způsobilosti zde již byla zmíněna.

stavebnictví 01/12

53

Příliv nových členů však pokračoval, a nakonec se oblast Praha a Středočeský kraj stala oblastí s nejvyšším počtem autorizovaných osob. Ing. Pater: Důležitou roli v rámci technického a  organizačního zajištění Komory hrála také kancelář ČKAIT v Praze. V osobě ředitelky Ing.  Lenky Zimové vždy byla skloubena odbornost a současně zajištěna veškerá administrativa, kterou bylo ze zákona třeba dodržet. A tak tomu je dodnes. Pod jejím dohledem se mj. vytvořilo a  postupně formovalo Informační centrum ČKAIT vedené kolegyní Marií Báčovou, které sehrálo v  dalších letech činnosti Komory významnou úlohu. Ing. Rusek: V Hradci Králové existovala v letech 1968–1978 aktivní pobočka Českého svazu stavebních inženýrů. V roce 1989 jsme ještě s  Ing.  Josefem Machem přešli do  Ustavujícího výboru ČKAIT, kde byl Ing.  Josef Mach nejstarším členem. Když vzpomínám na  zakládání oblasti, musím také jmenovat Ing.  Vladimíra Blažka, CSc. Již tehdy jsme se shodli na zásadě, že je činnost OK ČKAIT třeba postavit na  úzké spolupráci s místní pobočkou Českého svazu stavebních inženýrů. Toto rozhodnutí se ukázalo pro další působení oblasti jako velmi správné. Začátky pochopitelně nebyly jednoduché. Kancelář OK ČKAIT jsme umístili v budově Stavoprojektu, kde se nacházelo také sídlo oblastní pobočky ČSSI. Byl jsem jmenován prvním přednostou oblastní kanceláře, ale po  svém zvolení místopředsedou ČKAIT jsem musel tuto funkci po  krátké době opustit. Do  této doby mě vystřídali pouze dva přednostové, Ing. Miroslav Ježek, CSc., a  Ing.  Milan Havlišta, a  na  postu tajemnice se vyměnily jen dvě, Věra Havigerová a  Miroslava Dolanová; veškerá činnost oblasti je navíc doposud realizována v  úzké spolupráci s ČSSI. Tato fakta, myslím, potvrzují, že jsme v začátcích postupovali správně. Ing. Zídek: Je pravda, že v těch oblastech, které byly ochotny s ČSSI spolupracovat, Svaz pomohl činnost OK ČKAIT zahájit. V karlovarské oblasti začátky jejího budování ovlivnila rovněž skutečnost, že zde byla v roce 1968 založena oblastní

54

stavebnictví 01/12

pobočka ČSSI. Měl jsem to štěstí, že jsem byl jejím členem. Dodnes OP ČSSI v Karlových Varech funguje výborně a jsme schopni se vždy domluvit. Před osmi lety jsme zde založili Krajskou radu výstavby – SIA, kde si rozdělujeme jednotlivé úkoly mezi partnery, kterými jsou ČKAIT, ČSSI a Rergionální stavební sdružení, které je kolektivním členem SPS v ČR. Osobně jsem celý život profesně působil v  oblasti realizace, jako stavbyvedoucí, později jako hlavní inženýr. Když jsem se v roce 1989 stal ředitelem stavební firmy, pochopitelně jsem se snažil působit ku prospěchu Komory a kancelář oblasti byla umístěna v sídle naší firmy. Ing. Mach: V této souvislosti bych zmínil jméno Ing. Radko Moschnera, který je dodnes v rámci ČKAIT aktivní. Působil rovněž v legislativním výboru ČSSI. Ing. Dufková: Z mého pohledu se ČKAIT podařilo prosadit a  uvést do chodu zejména kvůli nadšení, profesionálnosti a  také nezištnosti lidí, kteří si tuto myšlenku vytyčili za  cíl. Oblast Zlín zahrnovala okresy Uherské Hradiště, Hodonín, Kroměříž, Zlín a Vsetín. Škoda, že jsme později o Hodonín přišli, byla zde nastavena velice dobrá spolupráce. Díky dobré součinnosti s  profesionály v  daných oborech a s lidmi, jež měli zkušenosti z  podnikatelských aktivit, byli do  výboru oblasti vybráni jak vynikající odborníci v  rámci jednotlivých profesí (inženýři i technici), tak také zástupci příslušných okresů. Získali jsme tím pádem zastoupení v  jednotlivých komisích ČKAIT a dodnes také reprezentujeme oblast Zlín ve stavovském soudu a v dozorčí radě. Od počátku činnosti oblasti jsme také aktivně spolupracovali se státní správou a měli jsme tak zastoupení v  jednotlivých městských i krajských komisích. Ing. Pech: Od počátku se nám velmi dobře spolupracovalo s profesními organizacemi v oblasti, což později vyústilo v podepsání smlouvy o spolupráci na koordinaci akcí a přístupu k odborné veřejnosti v oblasti. Ing.  Mandík: V  Ústí nad Labem jsme historicky rovněž začínali v  70. letech, založením pobočky Svazu inženýrů. Po listopadu 1989,

ještě před vznikem ČKAIT, obnovily činnost Inženýrské služby. Nejaktivnější jádro ČSSI působilo na Útvaru hlavního architekta města Ústí nad Labem a tento tým se také podílel na  zrodu činnosti Komory. Například Ing. Vladimír Provazník, CSc., bývalý hlavní architekt v  Ústí nad Labem, byl členem Přípravného výboru ČKAIT, Ing.  Jiří Koudelka, odborník v oboru dopravní stavby, se stal později členem Ustavujícího výboru ČKAIT, pracoval jsem zde i já. Později jsem se v rámci tvorby oblastní kanceláře ČKAIT stal prvním, a zatím jediným, přednostou (dnes předsedou) v OK ČKAIT Ústí nad Labem. Po celou dobu máme také na oblasti stejnou paní Dagmar Urbanovou. Pokud v rámci některé z oblastních kanceláří provázelo začátek její činnosti nadšení, vznik oblasti Ústí nad Labem takové zapálení a pochopení pro vznik Komory jako instituce neprovázelo. V  té době ještě existovaly projektové ústavy. Existovala i  možnost soukromně projektovat, protože si v  těchto velkých firmách všichni opatřili osvědčení o zvláštní způsobilosti. A  navíc – od  lidí se vyžadovala činnost zadarmo, zároveň nikdo tehdy ani nevěděl, jak celé dění vlastně dopadne. Práce v  začátcích opravdu nebyla jednoduchá. Ti, kdo se na vzniku oblasti podíleli, museli být nějakým způsobem pro věc zapálení. Celý proces se tedy v oblasti rozjížděl pomalu a zprvu neměl příliš stoupenců. Až teprve když se rozpadl Stavoprojekt – neboli Krajský projektový ústav v Ústí nad Labem, nastala větší podpora a  příliv nových spolupracovníků a  uchazečů o  členství v  Komoře se zvyšoval. Ing.  Moucha: Pardubická oblast tehdy vznikla jako jižní část Východočeského kraje. Součástí se staly okresy Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí, Svitavy a Havlíčkův Brod, jenž byl později přisouzen jihlavské oblasti. Dominantní osobnost spojenou s počátky tvorby ČKAIT představoval zejména Ing.  Pavel Čížek. Oba jsme se tehdy stali členy Ustavujícího výboru. Z období úsilí o vytvoření oblasti zmíním zejména vzpomínky na komunikaci s  orgány státní správy, s přednosty okresních úřadů, nebo

na  jednání s  tehdejšími odbory výstavby na  okresních úřadech, kdy někteří projevovali výraznou nedůvěru. Bylo třeba okolí informovat, prosazovat myšlenku vzniku Komory a základní cíle její existence, snažit se, aby vešla do  povědomí těchto obecných a  speciálních stavebních úřadů na okresech. Důležitým úkolem bylo také zajistit informační toky vůči odborné veřejnosti. V tomto případě jsme spolupracovali s OK ČKAIT Hradec Králové. Organizovali jsme zejména semináře zaměřené na výklad autorizačního zákona, určené potenciálním žadatelům o autorizaci, ale také speciální akce pro velké firmy, jako například Transporta Chrudim, Synthezia Semtín, Pozemní stavby Pardubice atd. Ing.  Mach: Jsem rád, že v  této debatě zazněla slova o nelehkých začátcích budování oblastních kanceláří. Někde byly podmínky pro jejich vznik příznivější, jinde méně. Často bylo třeba čelit opozici. Pro vznik Komory však byla činnost lidí ve  výborech jednotlivých oblastí naprosto rozhodující. Je dobře, že jména několika z  nich zazněla. Osobností, které se o vznik oblastí zasloužily, však bylo více a bez jejich zapálení, bez jejich pomoci by se Komora nemohla „rozeběhnout“. ■ Jaký byl tehdy zájem uchazečů o  autorizaci v  jednotlivých oblastech ČKAIT? Ing.  Schandl: V  oblasti České Budějovice, kde mě zvolili prvním přednostou, se ukázal zájem o autorizaci mimořádný. I když se i v této oblasti tehdy také projevovala jistá rozpolcenost, související se souběžnou platností průkazů zvláštní způsobilosti. Kromě toho ještě část vládní garnitury, zejména v závěru roku 1993, usilovala o zrušení komor. Vše nakonec vyústilo v prodloužení platnosti průkazů zvláštní způsobilosti až do roku 2004. Ing.  Mach: Chtěl bych v  této souvislosti také připomenout významnou roli Českého svazu stavebních inženýrů. V  těch regionech, kde činnost oblastních poboček ČSSI dobře fungovala, byly Komoře velkou oporou, tam, kde tomu tak nebylo, vypadala situace složitěji.

Ing. Dufková: Lidé, kteří se v rámci Českého svazu stavebních inženýrů v  určité pozici na  vzniku Komory podíleli, se většinou stali později jejími členy a pokračovali v ní ve své činnosti. Ráda bych ještě v  této souvislosti v  rámci oblasti Zlín zmínila Ing. Coufala nebo například Ing. Milana Jaroše. Ing. Najdekrová: Za oblast Olomouc musím říci, že určité kontinuitě s ČSSI významně napomáhal Ing. Jaroslav Karásek, dnes čestný člen ČKAIT. V tomto směru v naší oblasti problémy nefigurovaly, obě organizace sdružovaly odborníky, kteří si vzájemně důvěřovali. ■ Jakou problematiku bylo třeba v  té době kontinuálně řešit v rámci zajištění zdárného chodu Komory? Jakým překážkám bylo nutné čelit? Ing. Loutocký: V době, kdy oblastní kanceláře ustavovaly orgány oblasti a připravovaly se na svoji činnost, musela Komora jako organizace hájit svá práva a postavení, zejména v rámci státní exekutivy. Byly nám předkládány návrhy zákonů v pátek večer, s tím, že bylo třeba stanovisko ČKAIT dodat v pondělí ráno. Kolegové pracovali v sobotu, v neděli, aby výsledky mohly být v pondělí odevzdány. V této souvislosti apeluji na to, že Komora by měla být v pozici povinného subjektu připomínkujícího zákony, což se týká zejména zákona stavebního, vodního a zákonů souvisejících s výkonem činnosti autorizovaných osob. Ing. Rusek: V roce 1993 vznikla určitá opozice vůči myšlence Komory, která se v té době projevovala v celé republice. Zejména středoškoláci měli zpočátku pocit, že stojí mimo dění. S Ing. Machem jsme podnikli výpravu za představiteli nespokojenců do Svitav a nakonec se někteří z nich stali funkcionáři Komory. Ing.  Loutocký: Jedním z  hlavních principů, jež jsme se snažili zdůraznit, a také v Parlamentu ČR prosadit, bylo to, že Komora musí mít povinné členství. Jednalo se o zásadní tezi – Komora by neměla být zájmovým spolkem s veškerou zranitelností takovéhoto subjektu, ale naopak subjektem veřejného práva ve  věcech svěřených, to znamená ve  věcech projektování staveb a vedení realizace staveb.

■ S principy organizace ČKAIT významně souvisí téma zkušebního procesu a  jmenování autorizační rady. Ing. Mach: Autorizační proces byl další naprosto rozhodující platformou, jež funguje bez problémů dodnes. Účastník této debaty, Ing.  Miroslav Najdekr, CSc., byl od počátku předsedou autorizační rady. Ing.  Rusek: První shromáždění delegátů ČKAIT, které se konalo 28. listopadu 1992, schválilo návrh kandidátů autorizační rady z  řad autorizovaných inženýrů ve  složení: Ing.  Miroslav Najdekr, CSc.; Ing. František Kleček; doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.; Ing.  Václav Oupor; Ing. Jiří Kokoška a Ing. Jaromír Šišma.

CV SO KARLOVY VARY KV CH PS PLZEŇ TC PM

BE

RO

LIBEREC JN

CL

SM MB

ME

KD

RA

NA

HRADEC KRÁLOVÉ HK RK PU PARDUBICE

KO

PY

PZ

TU

JC NB

AB PRAHA

KH PB PI

ST PT

UO

SU

SY

PE

TA

JE

CR

BN HB

KT

ZR

TR

BRNO BM BI ZN

BR

OP OSTRAVA OV NJ

OLOMOUC OC

BK

JI

ČESKÉ BUDĚJOVICE JH CB CK

PR

PV

ZLÍN ZL UH

HO

BV

VS

KM

VY

KI FM

▲ Na základě tehdejšího územně správního uspořádání České republiky byla Komora od roku 1992 územně členěna na 12 oblastí OK ČKAIT

CV SO KARLOVY VARY KV CH PS PLZEŇ TC PM

LI

DC TP UL ÚSTÍ NAD LABEM MO LT LN RA

KT

AB PRAHA PZ

JN SM

PY

MB

TU

JC NB

KO

NA

HRADEC KRÁLOVÉ HK RK PU PARDUBICE

KH PB PI

TA

PE

ČESKÉ BUDĚJOVICE JH CB CK

JE UO

CR

BN

SY

HB ST

PT

LIBEREC CL

ME

KD

BE

RO

PJ

DO

■ Můžete připomenout počátky zkušebního procesu ČKAIT? Ing.  Najdekr: Nejprve bylo třeba navrhnout strukturu autorizační rady: počet členů, personální složení. Ukázalo se jako velmi prozíravé, že byly v tomto směru zastoupeny vrcholné orgány státní správy a také Česká komora architektů, kterou zastupoval Ing. arch. Miroslav Tůma. Ing. Rusek: První autorizační radu ČKAIT jmenoval ministr hospodářství doc. Ing. Karel Dyba, CSc., dne 14. ledna 1993. Autorizační rada ze zákona následně jmenovala zkušební komise pro jednotlivé obory a  vybírala odpovědné odborníky do funkce předsedů těchto komisí, kteří autorizační zkoušky řídili. Kromě profesní proslulosti bylo současně třeba dbát také na morální způsobilost těchto lidí, neboť rozhodovali o  výsledku zkoušky jednotlivých uchazečů o autorizaci. Ing.  Najdekr: V  rámci odpovědnosti za kvalitu profese v ČR bylo třeba nastavit a hlídat vysokou odbornou úroveň a zkušební výsledky této skutečnosti musely odpovídat. Ing. Mach: Na výběru zkušebních komisí se tehdy nepodílela jen autorizační rada a předseda, ale také oblastní výbory jednotlivých oblastí. Dbalo se na  to, aby byli zástupci pokud možno ze všech regionů. Ve finále museli být zvoleni skutečně „neprůstřelní“ lidé. V té době totiž Komora čelila tlakům na její zrušení a kdyby byl ve zkušební komisi někdo zkorumpovatelný, nebo vystupoval

LN

PJ

DO

LI

DC TP UL ÚSTÍ NAD LABEM MO LT

JIHLAVA JI

ZR

TR

BK BRNO BM BI

ZN

BV

SU

BR

OP OSTRAVA OV NJ

OLOMOUC OC PR

PV VY

HO

KI FM

VS

KM

ZLÍN ZL UH

▲ Po novém územně správním uspořádání České republiky byla v rámci ČKAIT vytvořena 13. oblastní kancelář OK ČKAIT Jihlava

nekorektně, celé dění by se zhroutilo. Bylo tedy třeba odpovědně vybírat mezi odborníky navrženými oblastmi. Ing. Trnka: Z počátku bylo nutné vyřešit řadu problémových míst, jež v  rámci zkušebního procesu vznikly. Jednalo se například o profesory vysokých škol, kteří v rámci autorizačního procesu de facto nemohli komisi předložit žádnou projektovou dokumentaci, o ředitele velkých rozpadajících se podniků, kteří nemohli prokázat dostatečnou odbornou praxi, nebo např. o problematiku autorizace stavbyvedoucích. V této souvislosti bych chtěl poděkovat Ing. Najdekrovi. Pokud jsem se někdy s určitými spornými body v rámci zkušebního procesu, kde jsem působil jako předseda zkušební komise pro statiku a dynamiku staveb, setkal, vždy se daný problém rozumně dohodl a vyřešil. ■ Jak byla vybírána zkušební místa ČKAIT? Ing.  Mach: Zpočátku se velmi diskutovalo o tom, zda budou zkušební místa na  všech oblastech. Nakonec bylo dohodnuto, že budou zřízena na dvou místech – v Praze

a Brně. Vznikla tak zkušební místa, která byla naprosto funkční a byla schopna garantovat kvalitu. Ing. Loutocký: V působnosti zkušebního místa v Brně jsme důsledně dbali na to, aby ve zkušebním procesu bylo regionální zastoupení zkoušejících z oblastí ČKAIT. ■ Jaké byly požadavky na složení autorizační rady? Jaký panoval poměr mezi odborníky ČKAIT a  zástupci státní správy? Bylo požadováno zastoupení jednotlivých autorizačních oborů? Ing. Rusek: Postupy a podoba autorizace byly již dříve definovány autorizačním zákonem č. 360/1992 Sb., k ter ý n a by l ú č innosti d ne 7. června 1992. Ing.  Mach: V  autorizační radě muselo být více členů Komory než zástupců státní správy. Účast zástupců ministerstev životního prostředí, dopravy, průmyslu a místního rozvoje jsme však považovali za nezbytnou. Zastoupení daných oborů nebylo jednoznačně definováno, každý ze  členů autorizační rady reprezentoval několik disciplín. Struktura Komory nestaví

stavebnictví 01/12

55

na  oborovosti, to je důležité zdůraznit. Kladli jsme důraz především na odbornost. ■ Jakou formou se přistupovalo k vlastnímu zkušebnímu procesu? Jaké se uplatňvaly zásady? Ing. Loutocký: Po našich zkušenostech a podrobných konzultacích s  Rakouskou komorou inženýrů, jsme nabyli pocitu, že nemáme právo jako Komora někoho zásadně zkoušet z  teoretických znalostí, protože naši uchazeči mají maturitní vysvědčení nebo diplomy z vysokých škol. Uchazeči byli zkoušeni zejména jako hlavní inženýři, jako osobnosti, jež musejí být schopny zorganizovat výstavbu od  záměru po její ukončení a uvedení do provozu. A takovýto rozhled jsme po autorizovaných osobách požadovali. V Brně jsme na to, abychom vybrali vhodné zkušební komisaře, měli dostatečné podnikatelské zázemí osobností, a to jak v Českém svazu stavebních inženýrů, tak v Komoře. Dbali jsme také na  regionální zastoupení členů ve zkušebních komisích. To bylo zásadní. Abychom dosáhli jakési srovnatelné úrovně v rámci zkušebního procesu mezi Prahou a Brnem, vyžadovali jsme v tomto směru dohled autorizační rady. Důsledně jsme dbali také na  etickou stránku, snažili jsme se o kultivaci zkušebního procesu a  zejména u  slibu autorizovaných osob jsme vyžadovali společenské oblečení. Ing.  Trnka: Byl jsem předsedou zkušební komise pro statiku a dynamiku staveb. Ta byla specifická v  tom, že oproti ostatním zkušebním komisím se jí předkládaly příslušné projektové dokumentace uchazečů o  autorizaci předem k  prostudování. Skutečně jsme nezkoušeli teorii statiky, ale zjišťovali jsme pochopení chování dané konstrukce. Ing. Mach: Nešlo o zkoušení. Spíše o zjišťování, zda daný uchazeč o autorizaci v  procesu výstavby bude, nebo nebude nebezpečný. Zda si je schopen uvědomit své meze. Není třeba řadu věcí detailně znát, ale je nutné si uvědomovat souvislosti. Ing. Trnka: S tímto faktem souvisí také šířka oborů. Například zkouška v oboru statika a dynamika staveb zahrnuje veškeré materiály – beton,

56

stavebnictví 01/12

dřevo, ocel. Předpokládá se tedy, že pokud například dotyčný odborník působí v oblasti ocelových konstrukcí a  získá zkoušku, která z právního hlediska zahrnuje oblast veškerých stavebních materiálů, bude se pohybovat jen v  okruhu svých odborných znalostí. Jde tedy zejména o  morálku daných uchazečů. Ing.  Mach: Autorizační obory jsou takto postaveny. Například statika se týká všech stavebních oborů – od  dřevěných konstrukcí po konstrukce ocelové a betonové. A každý se pohybuje samozřejmě jenom v  určitém okruhu, který ovládá. Myslím si, že kdokoliv z nás statiků je schopen utopit u zkoušky kohokoliv – protože nikdo neví všechno. To ale nebyl účel. Účelem byla výsledná bezpečnost, uvědomění si souvislostí. Ing.  Rusek: Ostatní oblasti se buď doučí, anebo se musí řídit § 12, odst. 6 autorizačního zákona: K  zajištění řádného výkonu vybraných činností ve  výstavbě, přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v  příslušném oboru, popřípadě specializaci. Ing. Mach: Komora vede a směřuje k vnímání stavitelství obecně, v  celkovém působení – nehledět na  danou profesi pouze v  úzkém pohledu, kam bohužel velmi často směřuje orientace po škole. ■ Oblasti právních předpisů v  rámci autorizačních zkoušek jsme se věnovali již v  předchozích dílech debaty. Chcete ještě k této problematice něco poznamenat? Ing.  Mach: Do  autorizačního zákona jsme při jeho tvorbě zanesli definici, že: …ověření znalosti platných právních předpisů upravujících výkon příslušných odborných činností, popřípadě činností souvisejících, je součástí zkoušky odborné způsobilosti…, neboť jsme dospěli k závěrům, že autorizace je odpovědnost fyzické osoby, jež se pohybuje v právním státě. Znalost příslušných právních předpisů je tedy nezbytná.

■ Jak zpětně hodnotíte vlastní zkušební proces? Ing. Loutocký: Racionálním a korektním výkonem autorizační rady vznikla jakási stabilita zkušebního procesu. Ani Praha ani Brno si nemohly dovolit experimentovat. Autorizační rada byla organizací, jež měla autoritu, a  tuto pozici si udržuje dodnes. Ing.  Mach: Chtěl bych zdůraznit, že za celou dobu činnosti Komory si v  podstatě na  zkušební proces nikdo nestěžoval. Na  některé formální skutečnosti ano, ale takových případů bylo minimum. Po odborné stránce si však nestěžoval nikdo. I ti, kteří u zkoušky neuspěli, výsledek uznali. A to považuji za velmi důležité. Zkušební komise byly sestaveny z kombinace vynikajících odborníků jak z  fakulty, tak také z praxe. Ing.  Trnka: Myslím, že se také nikdy nepodařilo, aby byl někdo do Komory protlačen protekčně. Ing. Mach: Na druhou stranu musím konstatovat, že celá řada vysokoškolských pedagogů principy autorizace nepodpořila a  zůstala dodnes stranou. V  době přípravy autorizačního zákona jsme dokonce zvažovali, zda by profesoři na vysoké škole neměli dostat v začátcích činnosti Komory autorizaci automaticky a  zda by tak neměli být zapojeni do celého dění. Ing. Moucha: Když jsme s kolegy Ing.  Čížkem a  Ing.  Ruskem jako zkušební komisaři autorizovali první skupinu statiků, šlo především o citlivost přístupu k těmto lidem, protože samozřejmě že zkoušet vysokoškolského profesora z oboru, který vyučuje, je nesmysl. Takže šlo o standardní komunikaci mezi kolegy, aby neměli pocit, že jsou nějakým způsobem ponižováni. ■ Vraťme se k jednotlivým oblastem. Jaké byly závěry prvních valných hromad oblastních kanceláří ČKAIT? Jak hodnotíte tehdejší spolupráci s ostatními profesními organizacemi a školami v regionu? Ing.  Najdekrová: První valná hromada na  oblasti se konala v  listopadu 1993. Tehdy jsme měli na oblasti celkem 102 členů – 74 inženýrů a 28 techniků a stavitelů, a  účast byla téměř 50%.

Svědčí to o  tehdejší atmosféře. Je také zajímavé, že v diskuzi tenkrát zazněly dotazy, s kterými se kontinuálně setkáváme dodnes. Poukazovalo se například na nedostatky při výběrových řízeních, na  problematiku dumpingových cen, nedodržení etického řádu nebo na pojišťovny vyhýbající se náhradě škod. Pokud jde o vztah k profesním organizacím v oblasti, máme uzavřenu smlouvu o krajské radě SIA, a např. při jednáních se státní správou a samosprávou vystupujeme společně. V oblasti školství jsme v kontaktu zejména s průmyslovými školami. Ing.  Pater: První valná hromada v oblasti Ostrava se konala v listopadu 1993. Tehdy jsme zaznamenali téměř 1200 potenciálních uchazečů, jež se o Komoru zajímali, dále bylo podáno cca 600 žádostí o autorizaci a 124 osob bylo v té době již autorizováno. Valné hromady se zúčastnilo 84 členů. Prvním přednostou byl zvolen Ing.  Jan Merenda, který byl členem ustavujícího výboru ČKAIT a  hlavním organizátorem vzniku oblastní kanceláře v Ostravě. V počátcích činnosti byla jeho spolupracovnicí kolegyně Ludmila Hudcová. Rozhodujícím krokem pro rozvoj činnosti kanceláře se ale ukázal pozdější výběr tajemnice Jaroslavy Jarcovjákové, která tuto pozici vysoce fundovaně vykonává doposud. Oblast Ostrava je v dnešní době počtem autorizovaných členů třetí nejsilnější oblastí ČKAIT. Není jistě náhoda, že vysoká odborná úroveň oblasti Ostrava, založená v počátcích Komory, trvá a zvyšuje se i pod vedením v historii druhého přednosty Ing. Svatopluka Bijoka. V době rozběhu Komory byla situace ve všech oblastních kancelářích obdobná. Téměř všichni jsme zastávali několik funkcí najednou. Pracovali jsme v Představenstvu ČKAIT, jako zkušební komisaři, někteří z nás také jako přednostové oblastí. Dnes už je vytvořena početná databáze autorizovaných osob, ze  které lze vybírat zástupce do jednotlivých orgánů Komory, do pracovních skupin a profesních aktivů. ČKAIT v  rámci konzultací spolupracovala s  velkými firmami a  organizacemi. Z  oblasti strojní technologie zmíním například Asociaci strojních inženýrů ČR, sektor strojírenství Českého svazu vědec-

kotechnických společností nebo Sdružení dodavatelů investičních celků, sekci projektování. Lidé z praxe tak poznávali, že zkušební komisaři u  autorizačních zkoušek jsou kolegové, praktici, s  kterými běžně konzultovali své pracovní problémy a kteří jim ve většině případů poradili. Věřím, že ze všech oblastí ČKAIT byla tato klidnější atmosféra již na  prvních valných hromadách znát. Jednání se vedlo v  klidném duchu. Komora začínala fungovat celorepublikově i regionálně. Ing.  Mach: U  prvních valných hromad byly ohlasy členů ČKAIT kladné a  většinou byl znát určitý pozitivní vývoj. Členové pochopili tehdejší dění. Uvnitř Komory problémy nebyly, mimo ni ano. Ing.  Trnka: V  rámci spolupráce se Stavební fakultou a Strojní fakultou ČVUT se ukázalo výhodou, že děkani těchto fakult, prof. Ing. Jiří Witzany a prof. Ing. František Hrdlička, CSc., byli od  začátku členy Ustavujícího výboru ČKAIT. Automaticky se tak vyvinuly podmínky pro kontinuální spolupráci. Předseda ČKAIT, Ing.  Václav Mach, byl členem vědecké rady. Autorizované osoby pracovaly jako členové státních zkušebních komisí. Tato spolupráce pokračuje dodnes. Od začátku oblast spolupracuje také s  oběma průmyslovými školami stavebními v Praze – jak se SPŠS Dušní, tak SPŠS Josefa Gočára. Ing. Schandl: První valná hromada v oblasti České Budějovic proběhla 2. prosince roku 1993. Protože jsme pracovali na vzniku Komory už od poloviny roku 1992, nabyli jsme již v tomto směru určité zkušenosti a nevznikly žádné problémy. Ing. Mach: Ing. Schandl byl přednostou oblasti jmenován Ustavujícím výborem v srpnu roku 1992. Ing. Loutocký: V Brně jsme měli stabilizovaný soubor osobností z ČSSI, proto se tito lidé stali členy výboru oblasti. Prvním předsedou oblasti a prvním přednostou oblasti OK ČKAIT Brno se stal Ing. Miroslav Čermák, CSc. Následně jsme zahájili autorizační proces. Do Komory se rovněž hlásila celá řada ředitelů a prominentů, bez dostatečné odborné praxe. Těm jsme v  rámci odevzdávání žádosti vysvětlili, že nereprezentují firmu ani organizaci, ale sami sebe – jako fyzické osoby.

Tím docházelo k prvnímu „prosevu“ uchazečů o autorizaci. Po  celou tu dobu jsme se tedy opírali o výkony zkušených členů ze svazu inženýrů. Spolupráce s  Rakouskem postupně přerostla do velmi dobrých kontaktů s Rakouskou inženýrskou komorou, později dovršenou uzavřením mezinárodní smlouvy o spolupráci. V  Brně jsme také měli velkou záštitu ve  velmi dobré spolupráci s technickými fakultami VUT. Ing.  Rusek: Jako místopředseda ČKAIT jsem měl na starosti oblast legislativy. V této souvislosti bych chtěl připomenout dva významné zahraniční počiny Komory v  roce 1994. Jednak byla uzavřena první mezinárodní smlouva o spolupráci ČKAIT a  ČSSI se zahraničními partnery, a  to dne 29. července s prezidentem Bavorské inženýrské komory prof.  Klingem v  Klášteře Teplá v Karlových Varech. V listopadu se poprvé sešli zástupci stavovských organizací zemí Visegrádské čtyřky v  Bratislavě. Započala tak tradice a každý rok setkání pořádá jiná ze zúčastněných zemí. Ing. Zídek: Všechny tyto mezinárodní smlouvy o spolupráci, jež tehdy vznikaly na základě fungujících osobních kontaktů, jsou doposud činné a živé. Ing. Mach: Rád bych v této souvislosti také připomněl osobu Ing. Jiřího Plíčky, CSc., který měl na starosti zahraniční styky Komory. Ing.  Zídek: Komora vždy dbala na to, aby všechna jednání ČKAIT byla důstojná i po formální stránce. Příkladem byly již první valné hromady oblastí. Od  začátku jsme také dbali na  to, aby se těchto akcí zúčastnili příslušní primátoři, a  v  podstatě se nám to dařilo. Ing.  Mach: Nastavení slušného, korektního chování je jednoznačně základním principem Komory. Ing.  Najdekr: Z  dalších významných principů Komory bych uvedl také apolitičnost. Ing. Zídek: Také v rámci Karlovarského kraje jsme se snažili veřejnost upozornit na  to, že Komora existuje a má svoji váhu a autoritu. V té době jsme již měli dobře fungující stavební sdružení SIA – Radu výstavby. Protože mnozí z  nás již tehdy založili soukromé firmy,

vybídli jsme na základě požadavků pro vybrané činnosti ve  výstavbě v  rámci stavebního zákona příslušné stavbyvedoucí svých firem s tím, že pokud chtějí dále vykonávat činnost v profesi stavbyvedoucí, musejí získat autorizaci. Pokud ji nezískají, nemohou působit jako stavbyvedoucí samostatně, ale pouze jako úsekoví stavbyvedoucí pod vedením autorizovaného stavbyvedoucího. V  této souvislosti bych v  rámci karlovarské oblasti také opakovaně vzpomněl Ing. Moschnera, jenž podobné podmínky nastolil u projektantů. Pokud chtěli zastávat pozici vedoucího ateliéru nebo vedoucího projektanta, museli mít autorizaci. Ing.  Dufková: Výbor oblasti Zlín má pouze 11 členů. V  rámci zkušebního procesu jsme začali velmi úspěšně, naši členové byli vybráni ve zkušebních komisích v oborech statika a dynamika staveb, pozemní stavby a vodohospodářské stavby. Ing. Valkovič je předsedou zkušební komise dodnes. S  technickými školami v regionu jsme velmi úzce spolupracovali od začátku činnosti oblasti, zejména s Univerzitou Tomáše Bati, v jejíž aule se konala i první valná hromada OK ČKAIT Zlín. Ing. Pech: V rámci první valné hromady oblasti musím vzpomenout zejména vysokou účast politické reprezentace. Pokud mám hovořit o  spolupráci s  vysokými školami, zmíním dobré vztahy  s  Fakultou architektury, kde naši členové dosud působí na katedře pozemního stavitelství, nebo s  průmyslovou školou stavební v Liberci. Ing. Mandík: Vzhledem k tomu, že v počátku členové oblasti vstoupili do Komory z vlastního přesvědčení, byla procentuální účast na prvních valných hromadách vždy velká. Dnes už je průměrná účast při současném množství členů oblasti kolem 7–10 %. Z prvních zvolených členů výboru jich zde dodnes působí zhruba polovina. Co se týče škol, od počátku spolupracujeme např. se Střední průmyslovou školou a Vyšší odbornou školou v Děčíně, kde v rámci studijního oboru železnice působíme zejména při každoroční konferenci Železniční dopravní cesta. Ing. Moucha: První valná hromada v OK ČKAIT Pardubice se kona-

la 29. listopadu roku 1993. Tehdy bylo přítomno 49 ze 79 autorizovaných osob. Když nahlédnu do statistiky, oblast dlouhá léta vévodila v  procentu účastníků. V  řadě případů to bylo i přes 25 %. Segmentu školství jsme přikládali také mimořádnou důležitost. Např. při Dopravní fakultě Jana Pernera, kde jsem jako přednosta oblasti působil ve  vědecké radě, jsme spolupracovali na vzniku učebních plánů, identifikovali jsme některé nedostatky, zejména ve  znalosti práva, a podařilo se nám prosadit nápravu tohoto stavu. ■ Jak hodnotíte význam regionální struktury ČKAIT z  pozice autorizačního procesu a z hlediska současného vývoje v rámci ČKAIT? Ing.  Najdekr: Z  hlediska vazby autorizační rady na  oblasti síť oblastních kanceláří v  podstatě nasává uchazeče o  autorizaci. Jsou tedy prvním článkem, jenž rozhoduje o  kvalitě uchazečů o  autorizaci, kontroluje formální stránku procesu. V tomto směru jsme úspěšní v  oblasti pedagogicko výzkumné a  projektové, méně se daří získávat odborníky z oblasti realizační. Vysoká kvalita jednotlivých přednostů oblastí jako reprezentantů Komory na určitém regionu je pro Komoru velkou výhrou. Ing. Mandík: Zaplať Bůh, že Komora vznikala hned na  počátku, v devadesátých letech, kdy jsme všichni byli plni nadšení. V dnešní době by už ČKAIT asi nevznikla. Ing. Najdekr: Myslím, že založení Komory v  devadesátých letech bylo mementem pro technickou veřejnost. Byl to zásadní krok, jehož počáteční ideje se nakonec podařilo realizovat. Pro společnost v České republice znamená velký přínos. Ing.  Loutocký: K  tomu, aby Komora byla do  budoucna silná a  měla dobrou společenskou a politickou pozici, je třeba jediné – a to, aby si udržela etické atributy, se kterými byla založena. To znamená, aby si uchovávala odborný kredit, byla profesionální, vstřícná a  komunikativní, jak při jednání s exekutivou, tak při tvorbě právních předpisů tohoto státu. ■

stavebnictví 01/12

57

pojištění autorizovaných osob

text Stanislav Hlavatý, Marie Báčová

K pojištění autorizovaných osob ČKAIT Autorizační zákon (zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů) ukládá v § 16 autorizovaným osobám povinnost uzavřít pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem jejich činnosti. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě zabezpečuje – na základě rozhodnutí shromáždění delegátů z roku 1995 – toto pojištění pro své členy hromadně. Pojistné je hrazeno z členských příspěvků členů Komory, autorizovaných inženýrů a techniků/stavitelů. První pojistná smlouva o  pojištění odpovědnosti za  škodu byla uzavřena v roce 1995 s IPB Pojišťovnou, a.s. (později ČSOB Pojišťovnou, a.s.) Na  začátku roku 2003 převzala zastupování Komory ČK AIT a  jejích členů v oblasti pojištění makléřská firma Čásenský & Hlavatý, s.r.o., Hradec Králové. Za  její účasti byla uzavřena nová pojišťovací smlouva s  ČSOB Pojišťovnou, a.s., na  období 20 0 4 –20 0 6. V  ro c e 2 0 0 6 a  p ak v  ro c e 2009 rozhodlo představenstvo ČKAIT o uzavření dalších smluv s ČSOB Pojišťovnou Pardubice na následující tříletá období. Celkové pojistné činí v současné době 7  257  600 Kč za  jeden rok. Platba pojistného tak představuje částku 257 Kč / člen a rok. Nové škodní případy jsou kryty maximálně ve  výši 250 tis. Kč za  jednu škodní událost a rok. Výše spoluúčasti činí 10 tis. Kč. Pro členy ČKAIT, kteří se prokazatelně průběžně v zdělávají v  rámci projek tu celoživotního vzdělávání členů ČK AIT, se spoluúčast snižuje na 5000 Kč. Autorizované osoby mohou uzavřít s  pojišťovnou ČSOB výhodnou individuální smlouvu o  připojištění (částka 250 tis. Kč je spoluúčastí pro další připojištění autorizované

58

stavebnictví 01/12

osoby na  vyšší částky). Připojištění je možné jak jednorázové pro jednu individuální zakázku, tak trvalé po dobu trvání smlouvy. Pojištění je rozšířeno o tzv. udržovací pojištění, jež kryje předchozí činnost autorizované osoby, která ukončila v ýkon vybraných činností ve  výstavbě i  členství ČK AIT, po  dobu tří roků. Podmínkou nároku na  plnění z pojistné smlouvy je zejména: ■ ř ádné vedení deníku autorizované osoby, kde musí být provedený výkon autorizované osoby, v jehož souvislosti došlo k  pojistné události, zapsán; ■ p okud to obecně závazný předpis ukládá, příslušný záznam ve stavebním deníku nebo v  jednoduchém záznamu o  stavbě během doby trvání pojištění; ■ v č asná úhrada členského příspěvku.

Platnost pojištění autorizované osoby mimo ČKAIT Jakou má platnost pojištění autorizované osoby v případě, že pozastaví svoji činnost, resp. vystoupí z ČKAIT?

Z ákladním principem nové ho systému pojištění je systém, který pojistitelé nazývají „claims made“, tedy princip prvního uplatnění nároku na pojistiteli nebo uplatnění požadavku na  provedení likvidace škodní události atd. Na tomto principu je podstatné, kdy pojištěný, resp. jeho pojišťovací makléř, poprvé nahlásil pojistnou událost pojišťovně. Předpokladem, aby pojišťovna danou událost uznala za  po jistnou, je současné splnění tří podmínek. ■ Hlášení pojistné události bylo provedeno v době platnosti pojistné smlouvy (tedy nelze uplatnit škodu, která – i když vznikla dříve – je hlášena po skončení platnosti pojistné smlouvy). ■ Vznik škody nebo zjištění chyby (škody) se projeví v době platnosti pojistné smlouvy. ■ Je podmínkou, aby se vzniklé pochybení, případně vyhotovení příslušné projektové dokumentace, uskutečnilo v  době platnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna tedy vzniklou škodu proplatí pouze tehdy, pokud platí všechny tři výše uvedené podmínk y zároveň. Z  praxe není samozřejmě možné, aby se všechny tyto tři podmínky projevily například v  jednom roce. Avšak většina klientů má uzavřenou pojistnou smlouvu na  dobu neurčitou, je tedy v  platnosti po  dobu několika, případně desítek let. Pak je snadné tyto podmínky splnit.

První uzavření pojistné smlouvy Na co se zaměřit při prvním uzavření pojistné smlouvy? Vždy se vyplatí uzavírat pojistné smlouvy prostřednictvím pojišťovacího makléře. Při prvním uzavření pojistné smlouvy by za  normálních okolností nikdy nebyly pojištěny projekty vy-

hotovené před datem počátku první pojistné smlouvy. Zde se však sjednává tzv. retroaktivní datum. To znamená datum např. tři roky zpětně, a  pak, i  když pojistná smlouva je platná až od  data podpisu, pojištění zahrnuje veškerá díla (projekty vyhotovené až tři roky zpětně). Pochopitelně za toto retroaktivní datum zpětného krytí si klient připlatí cca 33 % navíc nad základní cenu pojistného, má však jistotu, že i dřívější projekty jsou skutečně pojištěné. Obecně má každá z pojišťoven své vlastní podmínky retroaktivního pojištění a  doby, jak daleko zp ětně lze pojištění uzavřít. Jeden až tři roky zpět jsou běžné u  všech pojišťo ven. Některé nabízejí i  pět let a občas se vyskytne i možnost pojistit se až k datu faktického zahájení činnosti, tedy „neomezeně zpětně“. Odpověd nost za  škody je samozřejmě omezená promlčecí dobou, a to jak objektivní, tak i subjektivní, a může mít různé délky. Pokud vznikne škoda na  zdraví nebo životě, je odpovědnostní doba i deset let. Zde je třeba zdůraznit následující – (viz podmínky výše) je třeba, aby kontinuita nespočívala obecně jen v tom, že jedno pojištění u určité pojišťovny navazuje na další pojištění u jiné pojišťovny. Bohužel, pojištění musí bý t stále jen u  jedné z pojišťoven. Tento princip tedy poněkud omezuje možnost volně přecházet od jedné konkurenční pojišťovny ke  druhé. Volnost však zamezena není, protože i  při přechodu mezi pojišťovnami je možné u nové pojišťovny si pro jistotu zaplatit zpětné retroaktivní krytí.

Datum pojištění a dílo K  jakému datu se  vztahuje pojištění na dílo?

Vysvětlením a popisem v předchozím bodě je vlastně zodpovězen i tento bod. Pojištění na  dílo se vztahuje jenom a  pouze za  splnění tří podmínek. ■ Byla uzavřena pojistné smlouva již k datu vyhotovení projektové dokumentace. ■ Současně musí být pojistná smlouva v  platnosti i  v  době realizace projektu. ■ Pojistná smlouva musí být stále platná i v době, kdy se škoda projeví, (nebo když se škoda zjistí) a též musí být stále platná i v době, kdy se pojistná událost pojišťovně hlásí. Je třeba mít na  mysli neustálou kontinuitu pojištění. Zvláště pak se tato okolnost projevuje, když se inženýr pojišťuje pouze jen na jeden daný projekt (jen na  jedno dílo). Obvykle si koupí pojistnou smlouvu jen na  jeden rok, a  to na  ten, kdy zhotovuje daný projekt, ale zásadně zapomíná na skutečnost, že realizace projektu bude probíhat například další rok a škoda sama se projeví ještě později. Tuto skutečnost lze vyřešit tím, že uzavření pojistné smlouvy na  jedno dané dílo nebude uzavřeno jen na  jeden rok, ale například fixně na pět let.

Doba trvání pojištění v případě ukončení inženýrské činnosti Jak dlouho platí pojištění, pokud inženýr ukončí činnost? V  podstatě pojištění okamžitě zanikne, pokud nebude dále kontinuálně pokračovat. Jak je možné tento problém vyřešit? Speciální druh pojištění pro vyřešení této situace se nazývá tzv. runoff cover. Český ekvivalent je tedy ukončovací nebo

doběhové pojištění. Projektant, ať již při odchodu do důchodu, nebo při fyzickém ukončení všech projektů, si jednorázově koupí pojistnou smlouvu např. na doběh pěti let. Během tohoto období již nic nekoná a neprojektuje, ale má možnost kdykoli během těchto pěti let hlásit pojistné události a  pojišťovna má povinnost takovéto pojistné události proplácet.

inzerce

■K   datu vyhotovení projektové dokumentace; ■ k   datu realizace projektové dokumentace; ■ k  datu, kdy je uvedena projektovaná stavba do  provozu, apod.

Pojišťovací makléř Proč se vyplatí uzavírat pojistné smlouvy prostřednictvím pojišťovacího makléře? Jaká jsou základní kritéria při jeho výběru? Obecně je profesionálem ve  svém oboru a  měl by své práci rozumět. Nese stejnou odpově dnost za  uzavřené pojistné smlouvy jako projektant za  svůj pro jekt. Podlé zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích musí být pojištěn na  svoji profesní odpově dnost minimálně na  25 mil. Kč (ekvivalent 1 mil. eur). Pokud si každý inženýr či projektant srovná výši své vlastní pojistné částky (v průměru je každý inženýr pojištěn cca na  3 mil. Kč, většina má však základní komorové pojištění pouze do  výše 0,25 mil. Kč), zkušený makléř se vyzná ve všech v ýše popsaných principech, a může je proto svému klientovi vysvětlit. Přestože je však v ČR registrováno cca 150 000 zprostředkovatelů pojištění, podle mého názoru může kvalitně zajistit profesní pojištění maximálně jedna desetina z tohoto počtu. Vzhledem k  tomu by jedním ze základních kritérií při výběru makléře na pojištění z  titulu profesní odpovědnosti měl být fyzický počet těchto uzavřených pojištění. ■ Autoři článku: Stanislav Hlavatý, pojišťovací makléř a poradce, Čásenský & Hlavatý, s.r.o. E-mail: [email protected] Marie Báčová, ČKAIT E-mail: [email protected]

stavebnictví 01/12

59

vodohospodářské stavby

text a grafické podklady Ing. Michael Trnka, CSc., ml.

▲ Plavební stupeň Děčín. Vizualizace.

Zkapacitnění napojení České republiky na evropskou síť vodních cest Vodní doprava je v České republice neustále diskutovaným tématem. Největší rozpory vzbuzuje doprava nákladní. Někteří ji vyzdvihují, jiní ji proklínají. V médiích se čas od času objeví články o tom, jak Spolková republika Německo upouští od lodní dopravy na Labi a jak se v České republice připravují ohromné zbytečné stavby za mnoho miliard Kč. Tento článek si naopak klade za úkol informovat stavební veřejnost o možnostech výhledu nákladní vodní dopravy v ČR. Vodní doprava je nejšetrnějším druhem dopravy. Podle studie zpracované institutem PLANCO Consulting GmbH z  Essenu je výše externích nákladů v  rámci vodní dopravy pětkrát nižší než u dopravy silniční a třetinová oproti dopravě železniční. Externí náklady

60

stavebnictví 01/12

zohledňují celospolečenské výdaje na  nehody, zatížení hlukem, zatížení ovzduší zplodinami, prachem a  klimatickými plyny. Z  tohoto důvodu je v  Evropě běžné vodní dopravu využívat a  podporovat na státní úrovni. Mělo by tomu tak být i v České republice.

Hlavní směr nákladní dopravy mezi Českou republikou a  SRN míří na  Ústí nad Labem a  Drážďany, podél Labe. Pozemní trasy v  tomto koridoru jsou značně zatížené a  pohybu zboží by jistě prospělo nové spojení o kapacitě cca 8 mil. tun ročně. Shodou okolností představuje Labe naši jedinou spojnici se sítí evropských vodních cest. Je přímo napojeno na významné námořní přístavy, ať již na  Hamburg a  Bremerhaven, tak na  Amsterdam, Rotterdam a Antverpy (přístavy ARA). Pozemní přeprava v těchto přístavech je velmi zatížená a je vítána doprava překládaného zboží vnitrozemskou vodní dopravou s přímým překladem, ať do  námořních plavidel, nebo do skladovacích prostor. To je dalším důvodem, proč vodní

dopravu v  České republice podporovat.

Výstavba plavebního stupně Děčín na Labi Z výše uvedených příčin připravuje státní investor, Ředitelství vodních cest ČR, výstavbu plavebního stupně Děčín na  Labi, těsně pod přístavem Děčín – Loubí. Maximální vzdutí jezu při minimálních průtocích je navrženo ve výši 5,1 m s tím, že při jednoletém průtoku je vzdutí nulové. To znamená, že v průběhu celé zdrže nepřesáhne hladina úroveň, na které se statisticky alespoň jednou ročně vyskytuje. Většina zdrže leží v intravilánu města Děčín. V současné době jsou dokončovány úpravy dokumentace EIA podle požadavků MŽP.

Výstavbou stupně Děčín budou i na území České republiky zajištěny minimálně takové plavební podmínky, které odpovídají současným potvrzeným parametrům labské vodní cesty na  území SRN – plavební hloubka z Magdeburgu do Drážďan 1600 mm a z Drážďan do Hřenska 1500 mm, po 345 dní ve statisticky průměrně vodném roce. Tyto hodnoty jsou ze strany SRN garantovány memorandem podepsaným ministry dopravy SRN a ČR v roce 2006. Platnost memoranda potvrdila i kancléřka Angela Merkelová premiéru Petru Nečasovi dopisem ze dne 6. června 2011. Stejně tak potvrdil platnost memoranda státní tajemník Ministerstva dopravy a pro rozvoj výstavby a sídel SRN Enak Ferlemann na konferenci v Senátu Parlamentu České republiky dne 27. září 2011. Z jeho projevu cituji: Labská vodní cesta má ohromný potenciál. Je to životodárná tepna, kterou musíme využít. Dnes se z celého kontejnerového provozu z Hamburku přepravuje pouze 1,7 % po vodních cestách. Je to příliš málo. V  roce 2015 až 2020, tak jak se bude vnitrozemská vodní doprava rozvíjet, by to znamenalo, že bychom mohli transportovat 1 000 000 kontejnerů, což by znamenalo ušetřit 10 000 celých  vlaků ročně, a tím také uvolnit železniční cestu pro další transporty. V  závěru svého vystoupení Ferlemann prohlásil: Podstatné je, že Labe bude splavné na  hloubku 1,60 metru po 345 dní v roce dle Společného prohlášení z roku 2006 mezi Ministerstvem dopravy SRN a ČR. To je věc, která platí. Kategorie vodních cest se plánovaného stavu nedotkne, ta se týká především zeštíhlení státní správy vodních cest v SRN. Chtěl bych ještě jednou říci, že kategorizace vodních cest v SRN nebude mít žádný vliv na to, co se bude dít na Labi. Podporu zvýšenému využití Labe jako vodní cesty včetně výstavby plavebního stupně Děčín pak přednesl vedoucí úřadu pro životní prostředí magistrátu zemského města Drážďany Dr. Christian Korndörfer, jenž ve  svém vystoupení na konferenci s mezinárodní účastí s názvem 26. plavební dny, konané ve dnech 13.–15. září 2011 v Ústí nad Labem, mimo jiné prohlásil: Zemské hlavní město má existen-

▲ Levý břeh Labe v Děčíně. Vizualizace.

▲ Úprava soutoku Labe a Ploučnice. Vizualizace.

ciální zájem na ekologicky intaktním toku a na fungující labské vodní cestě. Plavební stupeň Děčín je k tomu dobrým kompromisem. Kompromis však nikdy neznamená, že by jedna strana prosadila své zájmy na  sto procent. Přejeme si, aby obě strany byly ochotny plně akceptovat tento kompromis. Vidíme skutečně nebezpečí, že takzvaný ekologický konflikt bude využit k  tomu, aby omezené veřejné prostředky byly z  Labe staženy a  z  krátkozrakého myšlení efektivity byl po  staletí rostlý dopravní systém redukován k bezvýznamnosti. Jsem přesvědčen o  tom, že nákladní doprava na Labi se v důsledku stoupajícího nedostatku zdrojů ve střednědobém horizontu opět vrátí ke konkurenceschopnosti, kterou měla před dobou levné ropy a upřednostňování silniční dopravy. K  tomu nutné investice do  přizpůsobení infrastruktury pro budoucnost, která bude významně charakterizována vyššími cenami

za  energie a  pokračující změnou klimatu, musí být realizovány nyní, aby byly včas účinné. Z výše uvedených důvodů se domnívám, že vybudování plavebního stupně Děčín má pro Českou republiku smysl. Za 4,5 mld. Kč obnovíme rozumné plavební hloubky na 14 km Labe, to znamená, že vybudujeme dopravní cestu s nákladem 321 mil. Kč na 1 km a připojíme tak Českou republiku na evropskou síť vodních cest. Cena je cca ve  výši 50 % ceny dálnice srovnatelné kapacity ve  srovnatelném terénu. Mimo tyto vynaložené prostředky bude vybudována malá vodní elektrárna, která bude produkovat tolik žádanou čistou elektrickou energii a  bude samostatně ekonomicky návratná. Ekologičnost stavby ještě podtrhuje skutečnost, že kamiony jedoucí po trase z Lovosic do Drážďan musejí z údolí Labe v úrovni 170 m n.m. vystoupat na hřeben Krušných hor do výše 600 m n.m. a poté sjíždějí

zpět do údolí Labe k Drážďanům. Plavidlo zdolá tuto cestu řekou bez překonávání zbytečného převýšení. Obnovením tohoto dopravního spojení se posílí současný dopravní koridor a  zvýší se konkurence silniční a železniční dopravy. Tím se vyvine tlak na ceny přepravy a sníží se náklady na vývoz či dovoz zboží, což povede ke  zvýšení konkurenceschopnosti českých výrobců. U některých druhů zboží je vodní doprava zcela nenahraditelná. Jedná se zejména o velmi rozměrné investiční celky a o těžké náklady. Existence vodní cesty podpoří zachování a další rozvoj této výroby. Nezanedbatelný je i vliv na rekreační plavbu, a to jak soukromou, tak osobními loděmi. I pro tato plavidla je důležité zajištění plavebních hloubek. ■ Autor článku: Ing. Michael Trnka, CSc., ml., Pöyry Environment a.s. E-mail: [email protected]

stavebnictví 01/12

61

názory

text doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc.

Energetická spotřeba budov – dogmata a fakta Budovy postavené v EU spotřebovávají přibližně 40 % veškeré energie, mají 30% podíl na produkci emisí CO2 a vytvářejí přibližně 40 % všech odpadů. S touto větou v různých obměnách se setkáváme na každém kroku, používají ji novinář i, autoři odborných článků i  diskutéři na  nejrůznějších fórech a samozřejmě politici. Nechybí však ani v dílech renomovaných odborníků. Na mezinárodní konferenci Tepelná ochrana budov 2011 (v  květnu ve  Vysokých Tatrách na  Slovensku) se vyskytla v  několika příspěvcích. Nevím, zda se některý z autorů zamyslel nad tím, je-li to možné, je-li to pravda, existuje-li někde výpočet či jiný důkaz tohoto na  první pohled podezřelého tvrzení, které ovlivňuje chování vlád a  též ekonomiku a  životní prostředí evropsk ých států. Pokusme se o analýzu, z níž by vyplynulo potvrzení, nebo vyvrácení tohoto dogmatu alespoň v podmínkách ČR. Nosným tématem je energetická spotřeba budov v  EU. Položme si tedy otázku: Jakou energii spotřebovávají budovy postavené v EU? Zřejmě budeme uvažovat o energii spojené s  provozem a  údržbou budov. Především to tedy bude energie nutná k  vytvoření příznivého vnitřního klimatu, tj. energie potřebná k  vytápění, případně chlazení. Potřebné množství této energie přímo souvisí se stavebním provedením budov y, s  jejím tvarem, polohou a kvalitou obvodového a střešního pláště. Nazývejme ji dále energií ovlivnitelnou, rozumí se stavebním provedením. Další energetická spotřeba již souvisí s  aktivitami provozovanými v budově. Pokud jde o obytnou budovu, pak je to příprava teplé

62

stavebnictví 01/12

vody, vaření, praní, osvětle ní, úklid, provoz nejrůznějších spotřebičů, bazénů, saun, co se veřejné budovy týče, jsou to kancelářské stroje a  technologická zařízení (lékařská technologie, informační technologie, divadelní technologie, prodejní technologie, stravovací technologie apod.). Tuto energii budeme nazývat energií neovlivnitelnou – rozumí se opět z pohledu stavebního provedení. Podíl neovlivnitelné energie z  celkové spotřeby se značně různí podle intenzity užívání

Pasivní dům Nízkoenergetický dům Běžný dům – novostavba Nezateplený starší dům

bytu (počet obyvatel v  bytě) a podle úrovně a zájmů jeho uživatelů (vybavenost elektrickými spotřebiči a  vlastním technickým zařízením budovy). V průměru lze uvažovat, že z celkové spotřeby energií přísluší 70 % energii ovlivnitelné (vytápění), 20 % energii spotřebované na  ohřev teplé vody a  vaření a 10 % na ostatní spotřebu. V  úvodu citovaná věta je používána jako argument ke zkvalitnění tepelně technick ých vlastností budov. V naší analýze tedy budeme zkoumat zejména tu část energetické spotřeby budov, kterou můžeme tepelně technickými vlastnostmi budovy ovlivnit, což je v  podstatě pouze energie potřebná k vytápění, případně chlazení.

Energetická spotřeba budov pro bydlení Podle údajů uveřejněných v Bytové politice ČR [4] je v  České republice 4,5 mil. bytů, jejich průměrná velikost je 76,3 m2, počet obyvatel v ČR činí přibližně 10 mil., celková plocha bytů tvoří 343 mil. m2. Jak vyplývá z  četné  literatury a z vlastních měření [18], lze naše současné byty rozčlenit podle spotřeby energií přibližně do  čtyř kategorií (viz tab. 1). Pro orientač ní v ýpo č t y bu deme uvažovat potřebné množst ví ovlivnitelné energie ve  v ýši 110 kWh/m 2 /rok a množství celkové energetické spotřeby obytných budov v e   v ý š i 14 0 k W h / m 2 / r o k . Tato hodnota odpovídá též výsledkům sledování skutečné spotřeby na čtyřech vzorcích v období tří let [18]. Sledování bylo prováděno ve  třech rodinných domech a  jednom bytě. Výsledky jsou uvedeny v tab. 2.

Energie ovlivnitelná (kWh/m2/rok) 15 50 70 120–140

Energie celkem (kWh/m2/rok) 45 80 100 150–180

▲ Tab 1. Byty podle spotřeby energií

Objekt

m2

a) Novostavba RD b) RD po rekonstrukci c) RD po rekonstrukci d) Byt nezateplený Průměr

331 264 248 121

Ovlivnitelná kWh/m2/rok 71 99 107 126 101

Celkem kWh/m2/rok 99 141 149 171 140

▲ Tab. 2. Množství ovlivnitelné energie a celkové energetické spotřeby obytných budov v průměru za rok

Zdroj Plyn Nafta Benzin Letecký benzin Elektrická energie Uhlí (mimo výrobu el. energie), zdroj [13], [14] Spalování dřeva [15] Celková spotřeba energie v ČR

Technické jednotky 8,979 mld. m3 4,5 mld. l 2,4 mld. l 250,0 mil. l 16,5 mil. t

▲ Tab. 3. Přehled celkové spotřeby energie v ČR

1,19 mil. m3 -

Energie (GWh) 95 000 49 000 24 000 4 000 60 300 40 000 2 600 274 900

Jak je patrné, do průměru nebyly zahrnuty domy pasivní a  nízkoenergetické, kterých je zatím v  ČR minimum. Hodnota 110 kWh/m2/rok, kterou zavádíme do výpočtu, je z důvodu bezpečnosti výpočtů vyšší než obvyklé procento z celkové spotřeby, jež činí na vytápění cca 70 až 75 %. Objekty a), b), d) byly vytápěny plynovým kotlem, objekt c) kotlem na dřevo. U tohoto objektu se projevila nižší účinnost energetického zdroje než u vytápění plynového. Spotřeba energie na  vytápění průměrného bytu o velikosti 76 m2 bude tedy uvažována ve výši 8360 kWh ročně. Celkové roční množství ovlivnitelné energie pro vytápění obytných budov v ČR potom vychází ve výši 343 mil. m2 x 110 kWh/ m 2 /rok = 37 730 GWh, tj cca 3,77 MWh na 1 obyvatele. Celková spotřeba energií v obytných budovách pak vychází ve  výši 48 020 GWh za rok. Zde se nabízí zajímavé srovnání například s  energetickou spotřebou osobního automobilu, kter ý má dnes téměř každá domácnost. Podle statistic kých údajů [3] bylo v roce 2007 v ČR 4,3 mil. osobních aut. Při uvažovaném průměrném proběhu pouze 25  000 km ročně a  spotřebě nafty 7 l/100 km je energetická spotřeba jednoho auta cca 19 250 kWh. Při počtu aut 0,43 na  1 obyvatele je to 8,3 MWh na  1 obyvatele, tedy více než dvojnásobek energetické spotřeby na  vytápění obytných budov. Rok Dokončené byty Plocha bytů (m2) Plocha nebytová (m2) Podíl nebytové plochy

Celková energetická spotřeba v ČR Z pramenů uvedených v literatuře [3, 5, 6, 13, 14, 15] je možno sestavit přehled celkové spotřeby energie v ČR (viz tab. 3). Je třeba poznamenat, že údaje v tab. 3 jsou z různých pramenů z  let 2007–2010, jde tedy o  orientační výpočet. V  případě uhlí, kde je výrazně nižší účinnost při energetickém využití nežli u ušlechtilých zdrojů, bylo počítáno s účinností 55 %, jeho primární energie je tedy cca dvojnásobná. Porovnáme-li spotřebu energie na  vytápění obytných budov (37 730 GWh) s celkovou spotřebou energie v ČR (275 000 GWh), dostáváme se k  podílu 13,7 %. Podíl celkové energetické spotřeby energií obytných budov pak vychází ve výši cca 17,5 %. Pro ujištění, že výpočet celkové spotřeby energií, sestavený z mnoha zdrojů, je přibližně správný, jsme použili ještě dalšího pramene [17], kde se uvádí celková spotřeba primární energie v  ČR v  roce 2010 ve  výši 1150 PJ, což je po přepočtu 310 000 GWh. To p o m ě r n ě p ř e s n ě ko re sponduje s  naším výpočtem (275 000 GWh), vezmeme-li v úvahu účinnost jednotlivých zdrojů.

Energetická spotřeba ostatních budov Z formulace tvrzení EU lze usoudit, že se tato spotřeba týká 2007 41 649 3 165 324 1 572 176 49,7 %

2008 38 380 2 916 880 1 418 469 48,6 %

všech budov, tedy nejen obytných, ale i  budov občanské vybavenosti a  administrativních a  sociálních budov v  průmyslových areálech. Je otázkou, jaká je v  těchto budovách struktura energetické spotřeby a  jaký je poměr celkové užitné plochy těchto staveb v relaci k celkové užitné ploše obytných budov. Struktura spotřeby je velmi rozdílná podle určení jednotlivých budov. V  administrativních budovách např. činí podíl energie potřebné na  vytápění a  chlazení více než 80 %, v  hotelích a  ubytovnách je podíl spotřeby na vytápění mírně nižší než 70 %, vyšší je podíl spotřeby na ohřev teplé vody; v sociálních budovách je podíl spotřeby na ohřev vody výrazně vyšší. V  budovách se speciálním určením, vybavených náročnou technologií (nemocnice, divadla, bazény apod.), je podíl spotřeby na vytápění a chlazení nižší než 70 %. Odhadujeme, že v průměru může být spotřeba ovlivnitelné energie ostatních budov ve výši cca 65 % z celkové spotřeby. Statistické údaje o celkové užitné ploše budov určených k  jinému účelu než k  bydlení se nepodařilo zjistit. Orientačně můžeme vyjít ze statistických údajů o  dokončených bytech a nebytových budovách v letech 2007–2010 [21]. Počty dokončených bytů a  podlahové plochy dokončených nebytových budov jsou uvedeny v tab. 4. Podlahová plocha bytových domů (vč. rodinných domů) byla přepočtena 2009 38 473 2 923 948 1 613 433 55 %

2010 36 442 2 769 592 1 058 014 38,2 %

▲ Tab. 4. Počty dokončených bytů a podlahové plochy dokončených nebytových budov

Energetická spotřeba Celková spotřeba energie v ČR Ovlivnitelná energie obytných budov Ovlivnitelná energie ostatních budov Celková spotřeba energie obytných budov Celková spotřeba energie ostatních budov Podíl spotřeby energií v budovách celkem Podíl ovlivnitelné spotřeby v budovách ▲ Tab. 5. Energetická spotřeba budov v ČR

GWh/rok 275 000 37 730 15 560 48 020 23 940

% 100,0 13,7 5,6 17,5 8,7 26,0 19,0

z uvedeného počtu průměrnou plochou 76 m2. Pro výpočet použijeme hrubý odhad ve  výši cca 50% plochy obytných budov, tedy přibližně 343 x 0,5 = 171 mil. m2. V tom případě činí spotřeba ovlivnitelné energie v  těchto budovách 171 mil. m2 x 140 kWh/m2 x 0,65 = 15  560 GWh ročně. Celková roční spotřeba na  provoz nebytových budov pak činí 23 940 GWh.

Energetická spotřeba budov v ČR Na podkladě uvedených propočtů a odhadů docházíme k výsledkům v tab. 5. Poněvadž ve výpočtech byly pro některé veličiny použity odhady, jež mohou být zatíženy určitou chybou, provedeme hrubou kontrolu na  podkladě statistických dat o struktuře konečné spotřeby energií v  ČR (údaje pocházejí z roku 2010 – viz [17]). Z grafu uvedeného ve zdroji [17] lze vyčíst následující hrubé údaje o konečné spotřebě energií. Jsou následující. Průmysl: 36,9 %, doprava: 25,8 %, domácnosti: 22,9 %, ostatní: 14,4 %. Spotřeba energie pro provoz budov je skryta v  položkách domácnosti a  ostatní. Kromě energie potřebné pro provoz budov uvedené výše (energie ovlivnitelná a neovlivnitelná kvalitou budovy) spotřebovávají domácnosti energii pro další účely. Vysokou spotřebu energie vykazuje v posledních letech zejména provoz a údržba bazénů a zahrad, vybavení tzv. hobby dílen aj. Spotřeba energie pro provoz a údržbu středně velkého bazénu (25 m3) představuje cca 35 0 0 kW h ročně (tedy 50 % energie potřebné k  vytápění průměrného bytu), pokud se nepoužívá ohřev vody. U bazénů s ohřevem vody je spotřeba energie násobně vyšší. Pokud tedy odhadneme, že z  celkové spotřeby domácností a spotřeby ostatní se spotřebuje cca 75 % na provoz budov, pak je to (22,9 + 14,4) x 0,75 = 27,7 % z celkové spotřeby energií v ČR. Z toho podíl spotřeby ovlivnitelné

stavebnictví 01/12

63

stavem budovy činí 70 %, tj. cca 19 % z celkové spotřeby. Na podkladě uvedených výpočtů můžeme tedy učinit tento závěr: ■ s potřeba energií na  provoz budov představuje 26 až 28 % z celkové energie spotřebované v ČR; ■ spotřeba energií na  vytápění budov představuje cca 19 % z celkové energie spotřebované v ČR. Vzhledem k tomu, že tyto údaje jsou významné zejména z hlediska snahy o dosažení úspor energií zateplováním budov a konstrukcí nízkoenergetických a  pasivních domů, je třeba si uvědomit, že těmito opatřeními ovlivňujeme pouze cca 18 až 19 % energetické spotřeby státu, nikoliv 40 %, jak je všeobecně deklarováno. I těchto necelých 20 % spotřeby energií je samozřejmě významnou položkou v  celkové energetické bilanci, není však položkou dominantní a je třeba úspory energií hledat i jinde, zejména v dopravě.

Vedlejší účinky zateplování budov Nejčastěji používanou technologií pro zvýšení tepelného odporu netransparentních částí obvodových a střešních plášťů budov je použití zateplovacích systémů na  bázi pěnového polystyrenu EPS. Běžně se používají tloušťky tepelněizolační vrstvy o mocnosti 80 až 220 mm, ve  střešních pláštích i více. Na 1 m2 podlahové plochy bytu připadá v  průměru 0,65 m 2 netransparentní části obvodového pláště. Připočteme-li určitý podíl izolací podlahy a střechy, můžeme uvažovat cca 0,75 m2. Na zateplení průměrného bytu o ploše 76 m2 při tloušťce vrstvy 150 mm se tak spotřebuje cca 8,6 m3 polystyrenu. Energetická náročnost výroby polystyrenu [1] je cca 600 MJ/ m2 při tloušťce zateplení 300 mm, přepočteno je to 560 kWh/m3. Na  průměrný byt tedy připadá 4790 kWh, což představuje cca 60 % roční spotřeby energie na vytápění bytu. Připočteme-li energii na dopravu a manipulaci,

64

stavebnictví 01/12

bude se výsledek blížit roční spotřebě. Podle statistiky sdružení výrobců EPS se roční spotřeba EPS v ČR v posledních letech pohybuje kolem 50 000 t, což představuje cca 3,7 mil. m3 (uvažována je objemová hmotnost EPS 13,5 kg/m 3). Z  toho cca 50 % připadá na  zateplování budov. EPS jako tepelněizolační materiál používáme v ČR cca čtyřicet let, v masivní míře posledních deset let. Životnost zateplovacích systémů odhadujeme na třicet až padesát let. Jednou budeme muset toto množství polystyrenu zlikvidovat. Zatím jsou známy dva způsoby likvidace – spalování a  skládkování. Při spalování se sice získá určité množství energie, udává se až 80 % [19], vzniká však značné množství kysličníku uhličitého. Skládkování není z ekologického hlediska nebezpečné, co se možné kontaminace půdy nebo spodních vod týče, je však nebezpečné tím, že se jedná o  velmi lehký materiál o nízké pevnosti, jenž může být větrem nebo vodou zanesen do  širokého okolí. Již dnes se s úlomky polystyrenu setkáváme podél cest, silnic, velmi často na březích řek a potoků i na mnoha jiných místech v přírodě. Vůbec nejhorší situace nastává v ústí řek a na březích moří. Podle sdělení odborníků [20] jsou již dnes na hladině oceánů shluky polystyrenových úlomků o  ploše několika desítek čtverečních kilometrů. V jejich stínu dochází k  tlumení fotosyntézy, která případně vůbec neprobíhá, a  následkem toho se rozrušuje celý původní trofický řetězec mořského společenstva. Drobné částice polystyrenu omylem přijímá řada mořských živočichů jako potravu a následkem toho mnoho z nich zahyne. Určitou možností je též recyklace, tedy znovupoužití polystyrenu do  lehčených betonů. Z  kvantitativního hlediska se však jedná o možnost významnou jen málo. Za nejzávažnější problém je možné považovat organizaci a techniku sběru polystyrenového odpadu. Jeho separace ze stavebních dílů je v  některých případech značně obtížná, materiál se drolí

a nelze zabránit mnoha zbytkům, které jsou větrem zanášeny do okolí, což při skládkování polystyrenu znamená také vážný problém. Podle sdělení EUMEPS [16] bylo v EU v roce 2009 vytříděno 500  000 t odpadů typu EPS (tj. cca 37 mil. m 3), 57 % bylo recyklováno nebo energeticky využito (to znamená spáleno), 43 % bylo uloženo na skládky. V ČR bylo v tomtéž roce vyprodukováno 8000 t odpadů typu EPS, z  toho 63 % bylo uloženo na  skládky. Srovnejme tento údaj s naší roční spotřebou EPS (50 000 t) a  posuďme, jaké nebezpečí pro tuto planetu vytváříme. Netýká se to samozřejmě jen EPS, ale veškerých plastických hmot a  výrobků chemického průmyslu, jež jsou našemu přirozenému prostředí cizí.

Závěr V  podmínkách České republiky není pravda, že české budovy spotřebovávají 40 % celkové spotřeby energií. Tento podíl je výrazně nižší, podstatně větším spotřebitelem energie je doprava a  průmysl. Zejména v  oblasti dopravy máme v  globálním pojetí tohoto fenoménu nesmírné možnosti úspor. Potraviny a  zboží běžné spotřeby vozíme po  světě naprosto nesmyslně, nikoliv k  obecnému prospěchu. Do  této oblasti je třeba napřít úsilí po  úsporách energií. U  budov můžeme jejich tepelnou ochranou získat též významné úspory energie, nesmíme však podcenit ekologická rizika plynoucí z nesmírné produkce materiálů (zejména EPS), které jsou přírodě cizí. Tento fakt představuje významné pole pro výzkum spolehlivé techniky sběru a technologie likvidace EPS. ■ Použité prameny a výpočtové hodnoty: [1] Chybík: Přírodní stavební materiály, Grada 2010 [2] Chybík: Vliv stavebních materiálů na utváření životního prostředí. In: Materiály pro stavbu, XVI. roč., č. 9/2010

[3] Česká ekonomika v číslech – ČSÚ, ČKAIT 2008 [4]  Bytová politika ČR – zpráva MMR 1. 10. 2009 [5] Spotřeba nafty a  benzinu v r. 2010 – HN 10. 1. 2011 [6] Spotřeba plynu v  r. 2010 – zpráva MPO na  internetu, www.mpo.cz [7] Energetický ekvivalent nafty 39,9MJ/l – Reinhard 1993, Křen Jan 2010 [8] Energetický ekvivalent plynu 10,6 kWh/m3 – údaj RWE, dřevo 14,6 MJ/kg [9] Fyzikální tabulky – 1 Wh = 3,6 kJ, 1 cal = 4,18 J [10] Energetická náročnost běžného domu – vlastní měření na třech objektech [11] Ceny 2010. Plyn: 1,18 Kč/kWh, elektro: 5,20 Kč/kWh – zjištění z faktur [12] Fojtík, V.: Půjde to i s limity. In: EURO č. 19/2011, str. 54 [13] www.okd.cz/cz/tezime-uhli (9. 5. 2011) [14] w ww.vytapeni.tzb-info.cz (15. 5. 2011) [15] w w w . m e z i s t r o m y . c z (15. 5. 2011) [16] T isková zpráva. In.: Materiály pro stavbu 5/2011, www.eumeps.org [17] Gebauer, P.: Udržíme souč asné tempo snižování energetické náročnosti? In: Energetika – Magazín vydavatelství Economia Praha, květen 2011, str. 14–17 [18] Vlastní měření [19] Z emene P., Vörös F.: Evropské environmentální prohlášení o  EPS izolaci. In: Tepelná ochrana budov 2011, ZSV TS Bratislava 2011 [20] České stavebnictví v číslech 2010 – ČSÚ, ČKAIT 2011 Autor: doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc., předseda Jihomoravského stavebního společenství SPS v  ČR, předseda odborné sekce Kvalita v průmyslu a stavebnictví Rady kvality ČR Odborné posouzení: Ing. Jaroslav Šafránek, CSc., Centrum stavebního inženýrství a.s.

analýza

text Ing. Zbyněk Novotný, CSc.

Dopady hospodářské krize na vývoj českého stavebnictví v 1. dekádě století Stavebnictví patří v České republice k základním odvětvím, jak svým příspěvkem k tvorbě hrubého domácího produktu, tak podílem na zaměstnanosti. A je také odvětvím, které bylo velmi silně postiženo hospodářskou krizí, jejíž dopady se objevily s určitým časovým předstihem již v roce 2008 a které se budou zřejmě projevovat i po roce 2010, resp. 2011, kdy ostatní odvětví budou snad oživovat. Tento „prodloužený“ negativní dopad bude odrazem evropské „dluhové krize“ i českého státního dluhu, což povede k preferování úsporné strategie před strategií podporující hospodářský růst. Stavební produkce Vývoj se od  začátku dekády jevil příznivě s  výraznými meziročními reálnými přírůstky objemu stavební produkce, které dosáhly maxima v letech 2001, 2003 a 2004 ve výši kolem 9 %. Růst trval až do konce

Celkem Pozemní stavitelství Inženýrské stavitelství

roku 2007, i když tempa v jednotlivých letech kolísala. V roce 2008 lze mluvit o prvním projevu recese – stagnaci, jevu, který se projevil nejen dříve než v jiných odvětvích, ale i dříve, než se o krizi (recesi) začalo obecně mluvit. Krizové příznaky se v ukazateli objemu stavební produkce projevily ostřeji v  dalších dvou

letech meziročním poklesem, který se postupně prohloubil z  –1,0 % v roce 2009 na výrazných –7,6 % v roce 2010. Krizové jevy se ukázaly především v pozemním stavitelství: poklesem objemu produkce od  roku 2008, a  to prohlubujícím se tempem až na  –8 % v  roce 2010. Inženýrské stavitelství naopak, po  poklesu v roce 2007, v následujících dvou letech výrazně rostlo, o  +10 % a o +14 %, a to díky státním zakázkám v  oblasti dopravní infrastruktury. Tyto nárůsty však nevykompenzovaly propady pozemního stavitelství. Krize se v inženýrském stavitelství projevila až v roce 2010 poklesem produkce o –6,7 %. To potvrzuje i  strukturální pohled porovnávající podíly jednotlivých směrů výstavby na  celkové produkci (stavebních pracích v  hodnotě „S“) v  předkrizovém roce 2007 s rokem 2010. V něm došlo k  poklesu produkce ve  směrech výstavby, které jsou tradičně „doménou“ soukromého sektoru,

Indexy (meziroční relativní změny) objemu stavební produkce 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 103,0 109,4 108,8 105,2 106,0 107,1 100,0 109,6 ▼ ▲ ▼ ▼ ▲ ▲ ▼ 105,3 107,4 104,9 105,0 110,7 96,5 102,7 ▲ ▲ ▼ ▲ ▲ ▼▼ 121,7 112,9 105,8 108,8 97,9 110,0 104,2 ▲ ▼ ▼ ▲ ▼▼ ▲▲

2009 99,0 ▼▼ 93,9 ▼ 114,1 ▲

2010 92,4 ▼ 92,0 ▼ 93,3 ▼▼

▲ Tab. 1. Indexy (meziroční relativní změny) objemu stavební produkce. ▲ – zrychlení tempa růstu; ▲▲ – růst po předchozím poklesu; ▼ – zpomalení tempa růstu, prohloubení tempa/pokles; ▼▼– pokles po předchozím růstu/stagnaci. ▼ Tab. 2. Struktura objemu stavebních prací v hodnotě „S“ podle směrů výstavby

2007 2010 ´10–´07 (%) 2007 2010 ´10–´07 (%)

Struktura objemu stavebních prací v hodnotě „S“ podle směrů výstavby Stavební práce v tuzemsku StavebNová výstavba, rekonstrukce a modernizace Opravy ní práce Neb. b. InžeVodov zahraa Bytové Neb. b. Celkem Celkem nevýnýrské hosp. ničí údržba budovy výrobní robní stavby stavby Stavební práce v hodnotě „S“ celkem = 100,0 97,3 72,6 15,5 12,2 17,5 26,5 0,9 24,7 2,7 97,8 72,8 11,5 12,6 12,1 35,4 1,3 25,0 2,2 +0,5 +0,2 +0,4 +8,9 +0,4 +0,3 –4,0 –5,4 –0,5 Nová výstavba, rekonstrukce a modernizace = 100,0 – 100,0 21,3 16,8 24,2 36,5 1,2 – – – 100,0 15,7 17,4 16,6 48,6 1,8 – 0,0 +0,6 +12,1 +0,6 – – – –5,6 –7,6

a  k  růstu produkce ve  směrech s  tradiční  převahou, nebo alespoň vysokým podílem veřejného sektoru. Strukturální změny v  roce 2010 proti roku 2007 lze stručně popsat takto: ■ mírné zvýšení podílu prací v tuzemsku s odpovídajícím poklesem prací v zahraničí (v řádu desetin %); ■ v tuzemsku výrazný pokles podílu výstavby s převahou soukromého sektoru, tj. mírné zvýšení podílu oprav a  údržby (rovněž v řádu desetin %) a výrazný pokles podílu výstavby bytových budov a  nebytových výrobních budov (o –4 %, resp. –5 %); ■n  árůst podílu výstavby s převažujícím nebo vysokým podílem veřejného sektoru, tj. výrazný nárůst podílu inženýrských staveb (o +9 %) a  mírný nárůst podílu nebytových nevýrobních budov a  vodohospodářských staveb (o desetiny %). V úrovni položek klasifikace CZ-CC za podniky s 20 a více zaměstnanci došlo v  období let 2007 až 2010 k těmto nejvýraznějším relativním změnám (nad ±2 %), které potvrzují předchozí konstatování. Došlo k poklesu podílu u budov bytových (–6,5 %), z toho u jednobytových a  dvoubytových, tj. RD (–1,1 %), u  tříbytových a  vícebytových, tj. BD, a  ostatních bytových budov (–5,4 %), i  u  budov pro obchod (–5,3 %). Růst podílu nastal u dálnic (+2,8 %) a vedení trubních, komunikačních a energetických (+3,1 %).

Zaměstnanost a mzda Zaměstnanost (průměrný počet zaměstnaných, resp. průměrný evidenční počet zaměstnanců) sledovala s  určitým časovým posunem vývoj produkce tak, jak stavební podniky přizpůsobovaly stavy svých pracovníků měnícím

stavebnictví 01/12

65

se potřebám. (Mohlo také jít o strategii, která je uváděna v souvislosti s  vývojem zaměstnanosti např. v  Německu – podniky nechtěly propustit, a tedy ztratit své kvalifikované kmenové pracovníky, jež by později, po  oživení poptávky, postrádaly). Po poklesu v letech 2001 a 2002 v následujících letech konjunktury stavebnictví zaměstnanost rostla, a to až do roku 2008, kdy dosáhla v obou ukazatelích maxima. Počet zaměstnaných dosáhl 410  927 osob a průměrný evidenční počet zaměstnanců 270 516 osob. (Průměrný evidenční počet zaměstnanců je přepočtem počtu zaměstnanců ve fyzických osobách podle délky jejich pracovních úvazků na zaměstnavatelem stanovenou/ plnou/pracovní dobu.) V  posledních dvou letech dekády se zaměstnanost snížila až na 394 719, resp. 249 570 osob. Snížil se především, relativně i absolutně, průměrný evidenční počet zaměstnanců. V roce 2010 proti roku 2000, tedy za  celou dekádu, klesl počet zaměstnaných o –1,0 % a průměrný evidenční počet zaměstnanců o  –8,4 %. Proti roku 2008, kdy zaměstnanost dosáhla svého vrcholu, klesl (což lze interpretovat jako důsledek krizového vývoje ekonomiky) počet zaměstnaných o  –4,9 % a  průměrný evidenční počet zaměstnanců o –7,7 %. Průměrná hrubá měsíční mzda po celou dekádu nominálně trvale rostla, a  to i  v  krizových letech 2009 a  2010, i  když, samozřejmě, výrazně nižším tempem než v  letech vrcholné konjunktury (avšak tempem srovnatelným např. s rokem 2005). V roce 2010 vzrostla proti roku 2000 o +75,3 %, proti roku 2007 o +16,2 a proti roku 2008 o +5,8 %. Z relace růstu produkce a zaměstnanosti (průměrného počtu zaměstnaných) je patrné, že: ■ v letech 2001–2007 tempo růstu produkce předstihovalo tempo růstu zaměstnanosti (z  toho v letech 2001 a 2002 produkce rostla při poklesu zaměstnanosti), a tedy že produktivita práce rostla; ■ v  letech 2008–2010 produkce klesala rychlejším tempem než

66

stavebnictví 01/12

zaměstnanost, tzn. že v důsledku krizové situace došlo k poklesu produktivity práce.

tzv. agenturních zaměstnanců, což ovlivnilo růst průměru – bez podrobnější analýzy je možné jen prosté konstatování bez pokusu o zdůvodnění).

(Podobné výsledky dostaneme i z průměrného evidenčního počtu zaměstnanců jako ukazatele zaměstnanosti.) Z rozdílu tempa růstu/poklesu produktivity práce (objemu produkce k průměrnému evidenčnímu počtu zaměstnanců) a  růstu průměrné hrubé měsíční mzdy zjistíme, že: ■ tempo růstu produktivity předstihovalo tempo růstu mezd jen v letech 2001–2003, a to při snižujícím se rozdílu obou temp; ■ od roku 2004 tempo růstu produktivity za tempem růstu hrubé měsíční mzdy zaostávalo, do roku 2007 jen mírně; ■ v  roce 2008 došlo k  výrazně vyčnívajícímu rozdílu (zaostání), a  to o  –10,3 %, kdy mzdová politika podniků nezareagovala adekvátně na stagnaci produkce; ■ v roce 2009 se zaostávání zmírnilo přibližně na  pětinu, v  roce 2010 se však opět prohloubilo na  –4,8 % (na  tuto skutečnost mělo patrně vliv i diferencované propouštění zaměstnanců nižších platových kategorií, včetně

2001 Zaměstnaní tis. index Zaměstnanci**) tis. index

Stavební zakázky a povolené stavby Rozdíly v  objemu zásoby stavebních zakázek (u  podniků s 50 a více zaměstnanci) a v jejich struktuře mezi lety 2007–2010 (stavy ke  konci roku) lze stručně popsat takto. ■ Zvýšil se celkový počet zakázek v zásobě, především tuzemských soukromých. Počet zakázek v  zásobě ke konci roku celkem se zvýšil o +11,6 % na 9857 zakázek. Mírně vyšší nárůst přitom zaznamenal počet zahraničních zakázek (+12,6). Počet tuzemských zakázek vzrostl o +11,6 %. Z tuzemských zakázek se zvýšil především počet soukromých zakázek, a to o +18,2 %. Počet veřejných zakázek vzrostl jen o +3,5 %. ■ Tuzemské zakázky měly stále dominantní podíl, tj. 98,9 %, a ve sledovaném období se jejich podíl prakticky nezměnil. V  počtu  tuzemských zakázek převa-

2002

žovaly soukromé zakázky (57,6 % z  celkového počtu zakázek); proti roku 2007 došlo ke zvýšení tohoto podílu o +3,2 %. Podíl veřejných zakázek v roce 2010 zaznamenal snížení na  41,3 %, tj. oproti roku 2007 o –3,2 %. Snížila se celková hodnota zásoby zakázek (tj. zásoba práce) v  důsledku poklesu hodnoty zásoby tuzemských zakázek, především veřejných. Jen částečně to kompenzoval relativně vysoký nárůst zásoby zahraničních zakázek (více než na dvojnásobek). ■ Hodnota všech stavebních zakázek v zásobě (celková hodnota nerozpracovaných zakázek a zbytková hodnota rozpracovaných zakázek v  běžných cenách) se ke  konci roku 2010 proti roku 2007 snížila o –20,2 % (s ohledem na růst cen byl reálný pokles ještě hlubší). Hodnota zahraničních zakázek relativně vzrostla na více než dvojnásobek (o +107,7 %). Význam tohoto nárůstu snižuje jejich absolutně nízký objem, tj. i nízký podíl, jedná se jen o 12,7 %. Hodnota tuzemských zakázek zaznamenala pokles o –26,8 % a byla pro celkový vývoj zásoby zakázek rozhodující; z toho zásoba veřejných zakázek se snížila o –28,6 % a soukromých zakázek o –23,1 %.

Vývoj zaměstnanosti 2003 2004 2005 2006

2007

2008

2009

2009

*)

395,3 99,1

381,0 384,5 96,4 100,9

392,2 394,2 102,0 100,5

402,4 102,1

407,0 101,1

410,9 408,2 101,0 99,3

394,7 96,7

270,9 98,3

252,6 93,2

259,1 102,2

266,9 100,2

269,4 100,9

270,5 264,2 100,4 97,7

249,6 94,5

253,6 100,4

266,5 102,9

▲ Tab. 3. Vývoj zaměstnanosti. *) – průměrný počet zaměstnaných, **) – průměrný evidenční počet zaměstnanců.

2001

2002

2003

107,4

104,8 ▼

107,0 ▲

Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy 2004 2005 2006 2007 Předchozí rok = 100,0 106,9 103,3 106,3 106,7 ▼ ▼ ▲ ▲

2008

2009

2010

109,9 ▲

103,1 ▼

102,6 ▼

▲ Tab. 4. Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy. ▲ – zrychlení tempa růstu, ▼ – zpomalení tempa růstu. ▼ Tab. 5. Relace vývoje produkce – zaměstnanosti – mezd. A – průměrný počet zaměstnaných, B – průměrný evidenční počet zaměstnanců, *) orientační údaj na základě propočtu z globálních dat.

Relace vývoje produkce – zaměstnanosti – mezd 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Meziroční změna: předchozí rok = 100,0 92,4 99,0 109,6 103,0 109,4 108,8 105,2 106,0 107,1 100,0 Produkce 96,7 99,3 96,4 100,9 102,0 100,5 102,1 101,1 101,0 99,1 Zaměst. A 94,5 97,7 93,2 100,4 102,2 102,9 100,2 100,9 100,4 98,3 Zaměst. B 107,4 104,8 107,0 106,9 103,3 106,3 106,7 109,9 103,1 102,6 Mzda Meziroční změna produktivity práce v %*) Prod. p. A*) +11,6 +7,4 +8,4 +6,7 +4,7 +3,8 +5,9 –1,0 –0,3 –4,5 +11,5 +11,1 +9,0 +6,5 +2,2 +5,8 +6,1 –0,4 +1,0 –2,2 Prod. p. B*) Předstih růstu produktivity práce před růstem průměrné hrubé mzdy v proc. bodech*) Pp (B) –M*) +4,1 +6,3 +2,0 –0,4 –1,1 –0,5 –0,6 –10,3 –2,1 –4,8

Celkem v zahraničí v tuzemsku ■ veřejné ■ soukromé

Změna zásoby zakázek ke konci roku: 2007–2010 Zakázky Hodnota (b. c.) Změna Struktura Změna Struktura počtu 2010 (%) Změna hodnoty 2010 (%) Změna (%) (%) (p. b.) (p. b.) – 100,0 –20,2 – 100,0 +11,6 +7,8 12,7 +107,7 0,0 1,1 +12,6 –7,8 87,3 –26,8 0,0 98,9 +11,6 –6,7 57,3 –28,6 –3,2 41,3 +3,5 –1,1 30,0 –23,1 +3,2 57,6 +18,2

Ø hodnota 2010 Změna mil. Kč (%) –28,8 +84,5 –34,3 –30,9 –34,7

15,1 177,7 13,4 21,0 7,9

▲ Tab. 6. Změna zásoby zakázek ke konci roku: 2007–2010

Podíl nových budov na hodnotě povolených budov celkem Bytové budovy Nebytové budovy

2007

2010

2007

2010

76,2 %

68,0 %

65,4 %

55,7 %

▲ Tab. 7. Podíl nových budov na hodnotě povolených budov celkem

■ Hodnota tuzemských zakázek měla na celkové zásobě rozhodující podíl, tj. 87,3 % na konci roku 2010. Proti roku 2007 se jejich podíl snížil o –7,8 % ve prospěch podílu zahraničních zakázek. Z tuzemských zakázek měly většinový podíl veřejné zakázky (57,3 %), a to přes snížení podílu, oproti roku 2007 o –6,7 %. ■ Snížila se průměrná hodnota zakázky, o více než čtvrtinu, a to v  důsledku poklesu průměrné hodnoty tuzemské zakázky, a to o více než třetinu; což znamená, že v  tuzemsku ubývají velké stavby. Naopak vysoko vzrostla průměrná hodnota zahraniční zakázky. Průměrná hodnota zakázky se proti roku 2007 snížila o –28,8 %, na 15,1 mil. Kč. Hodnota průměr-

né tuzemské zakázky dosahovala 13,4 mil. Kč, z toho: ■ soukromé zakázky 7,9 mil. Kč (snížení o –34,7 %); ■ veřejné zakázky 21,0 mil. Kč (snížení o –30,9 %). Naopak se výrazně zvýšila průměrná hodnota zahraniční zakázky o +84,5 %, tedy na 177,7 mil. Kč. Za nejvýznamnější změny, ke kterým v  oblasti stavebních zakázek v daném období došlo, je možné považovat: ■ snížení zásoby práce, tj. hodnoty zásoby zakázek: celkem o pětinu, na  tuzemském trhu o  více než čtvrtinu, a to přes zvýšení počtu zakázek; ■ snížení průměrné hodnoty zakázky o více než čtvrtinu, z toho v tuzemsku o více než třetinu.

Povolené stavby Počet povolených staveb se v  roce 2010 snížil oproti roku 2007 o  –9,9 %. Ke  snížení došlo ve všech sledovaných položkách, kromě změn dokončených nebytových budov a ostatních staveb. Nejvyšší podíl na počtu staveb si zachovaly bytové budovy vzhledem k počtu změn dokončených staveb. Následovaly je ostatní stavby. Oproti roku 2007 se struktura příliš nezměnila. Za  období let 2007–2010 došlo k  nejhlubšímu relativnímu i  absolutnímu meziročnímu snížení v roce 2009 (–7,8 %). Pokles tímto rokem neskončil, pokračoval i v roce 2010, a to o dalších významných –6,2 %. Orientační hodnota povolených staveb v  roce 2010 proti roku 2007 vzrostla, celkem o +11,5 %, a to díky enormnímu nárůstu hodnoty staveb určených k  ochraně životního prostředí, tj. o +225,5 %. Zvýšila se i  hodnota ostatních staveb, o +9,4 %. Hodnota povolených budov se snížila, především u  nových bytových i  nebytových

Změna počtu, hodnoty a velikosti povolených staveb: 2007–2010 Počet Hodnota (b. c.) Ø Hodnota Změna Struktura Změna Struktura 2010 Změna počtu 2010 Změna hodnoty 2010 Změna (%) (%) (%) (%) (p. b.) (%) (p. b.) Mil. Kč Celkem Stavby k ochraně ŽP budovy bytové ■ nové budovy nebytové ■ nové ostatní stavby

–9,9 –22,7 –17,2 –19,1 +1,3 –8,0 +1,9

100,0 13,9 37,0 (14,7) 19,7 (6,9) 29,3

– –2,4 –3,3 (–1,8) +2,2 (+0,2) +3,4

+11,5 +225,5 –17,3 –26,5 –4,7 –18,9 +9,4

100,0 21,3 23,9 (16,3) 29,6 (16,5) 25,2

– +14,0 –8,5 (–8,4) –5,0 (–6,1) –0,4

3,772 5,771 2,438 4,176 5,658 9,032 3,237

+23,8 +321,2 –0,6 –8,3 –6,0 –11,8 +7,4

▼ Tab. 9. Index cen stavebních děl

Stavební díla celkem ■ opravy a údržba Podle směrů výstavby ■ budovy bytové ■ budovy nebytové nevýrobní ■ budovy nebytové výrobní ■ inženýrské stavby ■ vodohospodářské stavby

104,5 104,3 104,5 104,5 104,3

Ceny stavebních děl Trend poklesu stavební produkce se projevil i ve vývoji cen stavebních děl: ■ v letech 2008 a 2009 růst ještě dále pokračoval, i když zmírňujícím se meziročním tempem (z +4,5 % v roce 2008 na +1,2 % v roce 2009) a celkem i podle směrů výstavby; ■ v  roce 2010 již došlo k  poklesu (o  –0,2 %), rostly přitom jen ceny inženýrských staveb (+0,3 %) a ceny oprav a údržby (+0,1 %). Rozdíly mezi indexy cen v jednotlivých směrech výstavby nebyly velké, zejména v roce 2008, případně i v roce 2010.

▲ Tab. 8. Změna počtu, hodnoty a velikosti povolených staveb: 2007–2010

Index cen stavebních děl 2008 104,5 104,7

budov. Aktivita stavebníků se tedy zaměřovala především na změny dokončených budov. Pro úvahy týkající se vlivu vývoje ukazatelů povolených staveb na  potenciální vývoj stavební produkce je třeba brát v  úvahu to, že ne každá povolená stavba bude realizována. U  ukazatele orientační hodnot y je třeba vědět i  to, že tato hodnota nepředstavuje hodnotu pouze stavebních prací. Z  vývoje ukazatelů o  zakázkách a  povolených stavbách je možné odvodit lapidární závěr – v nejbližší době nelze očekávat výraznější posun stavebnictví mezi růstová odvětví. K tomu se ukazují zároveň ne neoprávněné obavy z  možné recidivy globální nebo evropské hospodářské krize a opakovaného propadu (vývoj ve  tvaru W). Budoucí výhled kromě toho nepříznivě ovlivňují úsporné rozpočtové škrty vlády, které budou právě v dalších letech výdaje na stavební investice dále omezovat. Nelze proto počítat s tím, že by v nejbližší době mohla veřejná výstavba stavební činnost stimulovat, a bohužel ani to, že by její výpadek mohla kompenzovat oživující soukromá výstavba .

2009 101,2 101,7

2010 99,8 100,1

100,8 100,5 100,4 101,9 102,4

99,4 99,6 99,5 100,3 99,4

Číselné údaje jsou převzaty z publikace České stavebnictví v číslech 2010, ČSÚ. ■ Autor: Ing. Zbyněk Novotný, CSc., nezávislý analytik

stavebnictví 01/12

67

mezinárodní ocenění ECCS

text redakce, na základě podkladů Excon, a.s., a ČAOK | foto Tomáš Malý

Mezinárodní ocenění českých výrobců ocelových konstrukcí Evropská asociace ocelových konstrukcí (ECCS) oceňuje každé dva roky významné stavby z oblasti ocelových konstrukcí v rámci jednotlivých členských zemí. V letošním roce vybrala mezinárodní porota soutěže Steel Design Awards mezi čtrnácti vítěznými stavbami i jednu z České republiky. Stavbu zimního stadionu v Chomutově do soutěže nominovala Česká asociace ocelových konstrukcí, jejím investorem byl Magistrát města Chomutov, architekty návrhu Jindřich Smetana a Jan Burgemeister a generálním projektantem firma Excon, a.s. Ocelovou konstrukci vyrobily společnosti Excon, a.s., a Metrostav a.s., Divize 7. Slavnostní ceremoniál, který je považován za  největší událost v  oboru ocelových konstrukcí v  roce 2011, se uskutečnil 22. září v německé Postupimi a zúčastnilo se jej všech čtrnáct oceněných delegací z  jednotlivých zemí. Ocenění pro stavbu zimního stadionu v  Chomutově převzal Ing. Antonín Pačes, prezident České asociace ocelových konstrukcí. Projekt se objevil ve společnosti takových staveb, jako je například Aviva Stadion v irském Dublinu, největší komerční centrum na Pyrenejském poloostrově Dolce Vita Tejo v portugalské Amadoře, nová závodní dráha se zázemím pro Formuli 1 v  Abú Dhábí, administrativní budovy Les Rives de Clausen v Lucemburgu a The Crystal v Kodani, centrum Basalte v  pařížské čtvrti La Défense nebo nové letištní terminály v tureckém Istanbulu, maďarské Budapešti a rumunské Bukurešti. Hlavním posláním soutěže je zviditelnění a celková propagace staveb z oceli a oceněné projekty jsou posuzovány dle jejich přínosu pro obor ocelových konstrukcí, tedy nezávisle na jejich velikosti, původu, množství použité oceli či jiných podobných kritériích.

68

stavebnictví 01/12

Je podepřen vně haly dvěma dvojicemi šikmých táhel, jež jsou kotveny k  patkám. Na  oblouk jsou zavěšeny na  šikmých táhlech příhradové trubkové vazníky na rozpětí max. 71 m, při vzepětí 3,5 m. Tvar střechy určují vazníky, umístěné od středu ve vzájemné vzdálenosti cca 6600 mm sestupně po kružnici, takže v podélném směru má střecha při rozpětí 82,5 m vzepětí cca 4,9 m. Navržené řešení je úsporné jak z hle-

diska prostorového řešení, tak z hlediska pořizovacích nákladů, a i vzhledem k  minimalizaci vytápěného prostoru a  fasádních ploch podstatně přispívá ke snížení provozních nákladů. (Podrobný popis konstrukčního řešení stavby viz časopis Stavebnictví č. 05/2010). ■ Zpracováno na základě podkladů firmy Excon, a.s., a České asociace ocelových konstrukcí (ČAOK).

V předchozích ročnících soutěže již bylo oceněno několik českých staveb, například stanice metra Střížkov v  Praze, Sazka Aréna v Praze, Mariánský most v  Ústí nad Labem, lávka pro pěší přes dálnici D8 s  názvem Kočičí oči nebo budova Jihomoravské plynárenské v Brně. Ocelová konstrukce zastřešení zimního stadionu v Chomutově Zimní stadion v Chomutově disponuje dvěma ledovými plochami, z  nichž jedna je v  hlavní aréně pro 5000 diváků a druhá v tréninkové hale. Administrativní blok a šaty jsou umístěny mezi oběma objekty. Oceněno bylo zejména zajímavé řešení ocelové konstrukce zastřešení zimního stadionu. Konstrukční řešení bylo navrženo s ohledem na okolní zvlněný terén předhůří Krušných hor. Kromě tvarových a  stavebně technických funkcí musí střecha nést multimediální kostku a  třicetitunové excentrické zatížení divadelní technikou pro koncerty. Střešní konstrukce je nesena superkonstrukcí – hlavním nosným vnějším obloukem v  podélné ose stadionu. Kruhový průřez oblouku má průměr 1000 mm, rozpětí 120 m a  vzepětí 28 m.

▲ Střešní konstrukce stavby zimního stadionu po dokončení montáže v Chomutově

▲ Pohled na střešní konstrukci z interiéru stavby ▼ Virtuální prohlídku stavby najdete na www.casopisstavebnictvi.cz

inzerce

Nová generace minerální izolace od Knauf Insulation S vývojem požadavků na konstrukce staveb nespí ani výrobce stavebních materiálů a velkou měrou se soustředí na vývoj nových, lepších materiálů. Jedním z předních úspěchů výzkumu a vývoje společnosti Knauf Insulation je zcela nová generace minerální izolace s technologií ECOSE Technology. Nová přírodní izolace vyrobená s pomocí této nové revoluční technologie se výrazně liší od tradičních izolačních materiálů – při její výrobě se namísto pojiva na ropném základě používá patentované přírodní pojivo z obnovitelných organických látek bez obsahu formaldehydu. Nová generace minerální izolace s technologií ECOSE® Technology je díky použití přírodního pojiva výrazným krokem směrem k trvale udržitelnému stavebnictví, neboť se vyrábí bez použití formaldehydu a fenolu. Ve srovnání s tradiční minerální izolační vlnou naše produkty nejenže přispívají k zlepšeni vzduchu uvnitř budov, ale také k celkové udržitelnosti budov. Z pohledu koncového zákazníka, který upřednostňuje ekologické

bydlení, je minerální izolace s technologií ECOSE® Technology tou nejlepší variantou. Co je ECOSE® Technology? E C O S E ® Technology je zcela nová technologie přírodního pojiva bez obsahu formaldehydu, fenolů a akrylátů. Při její výrobě se namísto ropného základu používají rychle obnovitelné látky. Díky nižší energetické náročnosti při výrobě pojiva je technologie šetrnější k životnímu prostředí. Technologie ECOSE® Technology je chráněna několika celosvětovými patenty. Jaké výhody má minerální izolace s ECOSE® Technology? S minerální izolací s technologií ECOSE® Technology se skvěle pracuje – produkty jsou příjemnější na dotyk, jsou méně prašné, bez zápachu a snadno se řežou. Minerální izolace s novou technologií ECOSE® Technology se vyznačuje vysokým stupněm ekologické udržitelnosti, jakého dosud nebylo dosaženo. Ve srovnání s tradiční izolační vlnou přispívá použití nové minerální izolace ke kvalitnějšímu vnitřnímu prostředí budov. Navíc má všechny výhody, na které jste zvyklí u tradiční minerální vlny. Minerální izolace s technologií ECOSE® Technology zachovává stávající vynikající mechanické vlastnosti – vysokou izolační a akustickou schopnost, paropropustnost a ohnivzdornost.

Přešli jsme ze „žluté“ na „hnědou“ Produkty z minerální vlny mají díky technologii ECOSE® Technology i zcela nový vzhled. Pojivo dodává izolační vlně výraznou, přirozeně hnědou barvu – produkty neobsahují žádná barviva či bělidla. Reakce trhu na tuto revoluční novinku byla zatím naprosto úžasná, a to navíc i na trzích, které zaznamenaly pokles ve stavebnictví. Architekti ekologický aspekt velice oceňují a mnoho projektů vysloveně vyžaduje použití izolace s ECOSE® Technology. Po produktech je vysoká poptávka také mezi stavebníky, a to zejména proto, že s novými izolacemi se podstatně lépe a pohodlněji pracuje. Vyšší úroveň udržitelnosti Další informace najdete na: www.knaufinsulation.cz

stavebnictví 01/12

69

infoservis Veletrhy a výstavy 14.–17. 1. 2012 DOMOTEX 2012 Mezinárodní veletrh koberců a podlahových krytin Německo, Hannover Výstaviště Hannover www.domotex.de 17.–21. 1. 2012 SWISSBAU 2012 Švýcarský stavební veletrh Švýcarsko, Basilej, Exhibitions Center Basel, E-mail: [email protected] 8.–11. 2. 2012 FOR WOOD 7. veletrh dřevostaveb a využití dřeva pro stavbu Společně s výstavami

Střechy Praha 2012 a Solar Praha 2012 PVA EXPO PRAHA, Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-wood.cz 8.–11. 2. 2012 STŘECHY PRAHA 14. mezinárodní veletrh PVA EXPO PRAHA, Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.strechy-praha.cz 8.–11. 2. 2012 SOLAR PRAHA 8. specializovaná výstava

PVA EXPO PRAHA, Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.strechy-praha.cz

Odborné semináře a konference 3. 1.–1. 2. 2012 Zateplovací systémy Školení pro stavební dělníky a stavbyvedoucí Zábřeh, Na Křtaltě 980 E-mail: [email protected] 3. 1.–2. 3. 2012 Zateplovací systémy Školení pro stavební

Semináře ČKAIT – 1. pololetí 2012 V prvním pololetí roku 2012 se konají v Domě ČKAIT, 1. patro, Sokolská 15, Praha 2, 120  00, pro autorizované inženýry a  techniky v  rámci celoživotního vzdělávání tyto odborné semináře, hodnocené 1 kreditním bodem. 11. 1. 2012 Instalace výtahů do  staveb v roce 2012 Přednášející: Ing. Jan Dvořák Seminář se zohledněním požadavků platných právních předpisů a českých technických norem upravujících oblast výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů. 25. 1. 2012 Zkušenosti soudních znalců z  praxe a  z  šetření mimořádných událostí Přednášející: Ing. Jiří Kutáč Rozbor mimořádných událostí po  úderech blesku v  roce 2011. Praktické poznatky znalce a revizního technika z  provozu fotovoltaických elektráren. Rozbor soudních případů z hlediska dodržování bezpečnosti práce. Role znalce při řešení soudního sporu. 1. 2. 2012 Tepelná ochrana budov – obálka budovy versus tradiční a moderní materiály

70

stavebnictví 01/12

15. 2. 2012 Poznatky a zjištěné nedostatky v řešení pozemních komunikací Přednášející: pplk.  Ing.  Vladimír Menšík Poznatky a  nedostatky zjištěné bezpečnostní inspekcí Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR. Revize prováděné dopravně inženýrským úsekem služby dopravní policie. Přechody pro chodce. Obytné zóny a zóny 30 – chybná řešení. Poměrové radary a  SSZ ovládané radarem. Cyklostezky – chybná řešení. Křižovatky. Využívání dotací SFDI. 22. 2. 2012 Požární větrání chráněných únikových cest Přednášející: Ing. Stanislav Toman Principy, výpočty a návrhy jednotlivých komponentů a  celých sestav větracích zařízení chráněných únikových cest. Vazba na  ostatní technické systémy budov (EPS, VZT, EZS, záložní zdroje elektrické energie atd.). Ověřování výkonu a  provozuschopnosti a  ukázky konkrétních aplikací. 7. 3. 2012 Bezbariérové užívání pozemních staveb z pohledu právních předpisů a technických norem 14. 3. 2012 Bezpečné užívání stavby

Přednášející: Ing. Mojmír Klas, CSc. Základní požadavky na  stavby podle stavebního zákona a  navazujících vyhlášek. Povinnosti projektanta a zhotovitele stavby při přípravě a  realizaci stavby. Základní právní a technické předpisy se vztahem k bezpečnému užívání stavby. Údržba střech a zařízení umístěných na střeše. Údržba fasády – práce v závěsu na laně. 4. 4. 2012 Pasivní domy, principy a příklady možných řešení Přednášející: Ing. arch. Josef Smola Příklady řešení pasivních domů v ČR a zahraničí. 18. 4. 2012 Vnitřní prostředí budov; Změny předpisů v oblasti tepelné pohody a osvětlení Přednášející: Ing. Zuzana Mathauserová Změny právních předpisů v oblasti větrání, tepelně vlhkostní pohody i přípustné koncentrace CO2 ve vnitřním prostředí budov. Problematika se týká především novely vyhlášky č. 268/2009 Sb., nařízení vlády č. 361/2007 Sb., řešící pracovní prostředí i  normy stanovující požadavky na  kvalitu vnitřního prostředí a větrání bytů.

dělníky a stavbyvedoucí Vážany 13, Restaurace u Marušky E-mail: [email protected] 9. 1.–10. 2. 2012 Zateplovací systémy Školení pro stavební dělníky a stavbyvedoucí Brno – Černá pole, Nám. SNP 33 E-mail: [email protected] 10. 2. 2012 Setkání lídrů českého stavebnictví 2012 Diskuzní setkání zástupců státu, klíčových představitelů největších stavebních společností a médií Praha E-mail: [email protected]

25. 4. 2012 Energetická náročnost budov – zavádění novely směrnice EP a Rady č. 2010/31 EU Přednášející: Ing.  Jaroslav Šafránek, CSc. Ustanovení uvedené směrnice a její promítnutí do  české legislativy. Změny zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a vyhlášky č. 148/2007 Sb., o  energetické náročnosti budov. Nové požadavky na energetickou náročnost budov. Navrhování konstrukcí a  budov s  minimální energetickou náročností. 23. 5. 2012 Kontrola provádění staveb Přednášející: Ing. Čeněk Kadlec Tématem je dokumentace stavby, vedení stavebního deníku, kontrolní činnost během provádění stavby. Přípravné semináře k autorizačním zkouškám ČKAIT na  I. pololetí roku 2012 proběhnou v termínech 18.–19. 1. 2012, dále 20.–21. 3. 2012 a  15.–16. 5. 2012. Usnadní žadatelům přípravu v oblasti závazných právních předpisů nutných pro úspěšné absolvování obecné písemné části autorizační zkoušky. Přihlášky a další informace: Ivana Peřková, IC ČKAIT, tel.: 227 090 213, fax: 227 090 222, e-mail: [email protected], [email protected], www.ice-ckait.cz.

stavebnictví 01/12

71

firemní blok

Mobilní aplikace pro technickou kontrolu staveb Společnost Software Solutions s.r.o. před více než dvěma lety zařadila do svých inovačních programů vývoj řešení, jež umožňuje mnohem efektivnější práci techniků v terénu, dokonalejší distribuci a sdílení informací účastníků výstavby a údržbových procesů. Na  základě této inovace byly v y t vořeny mobilní aplikace v  chytrých telefonech nebo tabletech, podporující pořízení fotodokumentace místa závad, technických nebo klientských změn, a  to s  možností vkládání grafických znaků do  fotografií. Dále je součástí aplikace vyplnění jednoduchého formuláře s využitím předem vytvořených číselníků (specifikace), označení místa zjištění na  grafických půdorysech a  zatřídění těchto informací v databázi HelpDesku prostřednictvím GPRS. Vlastní HelpDesk je jednoduché a  přehledné uživatelské rozhraní pro distribuci informací a jejich sdílení s dodavateli, investory a klienty. Během dvou let se ukázalo, že Tempus Construction si získal svoje místo v údržbě infrastruktury, což potvrzují úspěšná nasazení například na Brněnských komunikacích a.s., Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci; Správě a  údržbě silnic Olomouckého kraje, příspěvkové organizaci; společnosti 1. městská správní při údržbě bytového fondu městské části Brno – sever, Vodárenské akciové společnosti, a.s., při údržbě a opravách kanalizačních vpustí. Avšak novou významnou oblastí je jeho využití při technické kontrole liniových a  pozemních staveb, nasazení při kontrole kvality v návaznosti na kontrolní a zkušební plány (v souladu s procesy ISO) a při řešení reklamací a provádění inspekcí staveb.

72

stavebnictví 01/12

Bc. Oldřich Zeman a Ing. Martin Jílek ze společnosti Software Solutions s.r.o. mají již první zkušenosti s ostrým provozem, přičemž stavební firma Komfort, a.s., jako první na území České republiky a Slovenské republiky (a pravděpodobně v celé střední Evropě) použila toto řešení pro kontrolu prací a  dodávek při výstavbě bytového komplexu v Brně na ulici Kotěrova. Stavební firma ŽSD a.s. v současnosti nasazuje toto řešení na inspekci staveb. Před dvěma měsíci byla tedy společnost Software Solutions s.r.o. vybrána ŘSD, aby nasadila a  provozovala systém Tempus Construction pro kontrolu kvality prací a dodávek na výstavbu dálnic (závod Brno). Nejnovější událostí je pak nasazení systému Tempus Construction v  rámci významného projektu realizovaného společností PSJ a.s. v Olomouci. Na  konkrétních projektech se prokazuje, že Tempus Construction je významným pomocníkem v procesu životního cyklu stavby – od její realizace přes garanční fázi a procesy reklamací až po vlastní údržbu, modernizace a provádění technických a klientských změn. V  posledních měsících spo lečnost Soft ware Solutions s.r.o. rovněž analyzuje možnosti na  zahraničních trzích, a  to jak v  případě působení nadnárodních společností, které mají svoje zastoupení v  České republice, tak pro konkrétní projekty v  oblasti pozemních a dopravních staveb.

Zkušenosti stavební firmy Komfort, a.s. V  rámci pokračování v  hledáních nových trendů a  možností jsme v roce 2011 začali pracovat na zcela nové, unikátní a  inovativní aktivitě. Zkoušíme ji v  letošním roce na  podporu větší kvality našich stavebních dodávek a lepšího monitoringu stavebních prací. Jedná se o systém HelpDesk (s obchodním označením Tempus Construction), včetně mobilní aplikace (Tempus Construction Touch). Systém se zkouší při výstavbě bytového domu na  ulici Kotěrova v  Brně. Jedním z lidí, kteří systém sledují od  samého začátku, je manažer integrovaného systému Ing. Radim Vystavil. Jeho dosavadní zkuše-

nosti a  hodnocení systému jsou následující: systém – a  zejména pak jeho mobilní aplikace nahraná v tabletu – dokázal v oblasti kontroly stavby ušetřit stavbyvedoucímu až 50 % času oproti dříve používané formě „textový/tabulkový procesor v PC – papírový formulář – propiska“. Vedení stavby se tak značně zjednodušilo a zpříjemnilo. Namátkou: stavbyvedoucí má v tabletu kdykoliv k dispozici kompletní projektovou dokumentaci (takže není problém ověřit si přímo na  stavbě sebemenší maličkost). Přímo v mobilní aplikaci na stavbě pak zaznamenává mezioperační kontroly kvality, kontroly bezpečnosti a  ochrany práce. Zjištěné nedostatky může namístě zaznamenat do projektové dokumentace, pořizovat podrobnou fotodokumentaci atp. Ovládání systému je jednoduché, intuitivní. V současné době probíhá dolaďování systému a  drobné úpravy, které by práci měly ještě více zefektivnit. ■ Zdroj: Software Solutions s.r.o. Komfort, a.s.

▲ Bytový dům Křídlovická ▼ Pořízení záznamu z mezioperační kontroly kvality přímo do mobilní aplikace

Podlahy FERMACELL ve školicím středisku KOVOSTEEL Společnost KOVOSTEEL, s.r.o., ze Starého Města se od  roku 1998 zabývá svozem, tříděním a recyklací odpadů. V  roce 2008 společnost začala řešit situaci, jakým způsobem zajistit pro své zaměstnance systematický rozvoj jejich znalostí a rozhodla se pro vybudování školicího střediska, které se začalo budovat na podzim roku 2010 v prostorách 2. a 3.NP bývalého skladu cukru. Na stavbě proběhly statické úpravy celého objektu, byly doplněny části krovů a podlah, zesíleny a vyměněny ocelové konstrukce, proběhla repase dobového výtahu a dopravníku, které dříve sloužily k manipulaci s cukrem. Stavba je vybavena novou vzduchotechnikou, rozvody zdravotechniky a elektra. Na rekonstrukci podlah se významnou měrou podílely podlahové systémy FERMACELL. Realizaci podlah FERMACELL zajistil FC Expert, společnost JPgips s.r.o. Josefa Pospíchala z  Uherského Brodu, k úpravě komplexního designu byl přizván Ing. arch. Jan Konečný.

V učebnách a konferenční místnosti jsou podlahy tvořeny voštinou FERMACELL 60 mm (alternativa 30 mm) + voštinovým zásypem FERMACELL, voština je přitom v  místě elektrokanálů přerušena. Na  vyrovnávací podsyp FERMACELL o tloušťce 10–50 mm je pak položen podlahový prvek FERMACELL 2E33 35 mm, tvořený dvěma 12,5 mm deskami a jednou 10 mm deskou. V  hlavním sále školicího střediska byla podlaha ještě zesílena a na podlahový prvek 2E33 byla položena další vrstva se sádrovláknitou deskou FERMACELL tl. 10 mm, která byla na podlahový prvek celoplošně prolepena a pojištěna vruty (sponkami). Vrchní vrstvu podlah školicího střediska KOVOSTEEL, které se slavnostně otevřelo v pátek 7. října 2011, tvoří masivní dřevěné podlahy. Informace o technologii lepení masivní dřevěné podlahy na sádrovláknitou podlahu FERMACELL lze najít na www.fermacell.cz.

Akademie Baumit 2012 V  lednu a  na  začátku února proběhnou v pěti krajských městech České republiky přednášky o nejnovějších trendech a  poznatcích v oboru zateplování. Zájemci se konkrétně budou moci seznámit jak s  novými poznatky a  postupy z  oblasti zateplování, včetně evropské směrnice EPBD 2 pro tepelnou ochranu budov a změnami v  požárních předpisech, tak s  novinkami v  zateplovacích systémech. Dozvědí se tedy např. o inovativním zateplovacím systému se sendvičovým izolantem či o  zateplení pomocí keramického obkladu. Zateplovací systémy budou probrány i z hlediska požadavků spolehlivosti a kotvení. Součástí přednášek je také představení barev v architektuře a nejnovějšího vzorníku Baumit LIFE® na  trhu s  888 barvami. Chybět nebude ani ukázka inovativních produktů Baumit pro rok 2012. Přednášek se ujmou Ing. Petr Lorenc ze společnosti Baumit, spol.

s r.o.; Ing. Ivan Řehoř, člen expertní skupiny Cechu pro zateplování budov; doc. Ing. Michaela Brožová, autorizovaná architektka z  Fakulty architektury ČVUT; a  akademický malíř Karel Pokorný z Fakulty architektury ČVUT. Přednášky se uskuteční v krajských městech v  těchto termínech a  prostorách: Praha (24. ledna 2012, Národní technická knihovna), Brno (24. ledna 2012, Kongresové centrum BVV), Liberec (26. ledna 2012, Kongresové centrum Babylon), Plzeň (31. ledna 2012, Hotel Primavera), Ostrava (1. února 2012, hotel Clarion Congress). Přednášky jsou součástí programu celoživotního vzdělávání členů ČKA a ČKAIT (v hodnotě 1 akreditovaného bodu). Účast na akademii je bezplatná. Zájemci se mohou přihlásit na  tel.: 724 557 352 či na e-mailové adrese: [email protected].

▲ Školicí středisko firmy KOVOSTEEL

QUALIFORM, a.s., pod křídly Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p. Známý zkušební dům působící na  českém trhu od  r. 1996 změnil v  těchto dnech svého majitele. Úspěšnou akvizicí rozšířil Technický a  zkušební ústav stavební Praha, s.p. (TZÚS), který počátkem roku 2013 oslaví 60. výročí svého založení, svoje kapacity o  první akreditovanou stavební zkušebnu. Tato zkušebna má  Osvědčení o  akreditaci č. 1008, autorizovanou osobu č. 238 a  notifikovanou osobu č. 1544. Má rovněž akreditovaný certifikační orgán pro systémy č. 3011 a pro stavební výrobky č. 3012, dále akreditovaný kva-

lifikační orgán a znalecký ústav zapsaný pro obor ekonomika a stavebnictví. Ve funkci předsedy představenstva vystřídá zakladatele společnosti QUALIFORM doc.  Ing.  Lubomíra Mikše, CSc., současný ředitel pobočky TZÚS Teplice Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. Management společnosti QUALIFORM pod vedením generální ředitelky Ing.  Aleny Chalupové zůstává ve  svých funkcích a  je připraven poskytovat svoje služby ve  stejném rozsahu a  kvalitě jako dřív. Probíhat bude samozřejmě úzká spolupráce mezi odborníky obou institucí.

stavebnictví 01/12

73

v příštím čísle

02/12 | únor

Únorové číslo časopisu má téma nosné konstrukce. Je zaměřeno jak na problematiku jednotlivých stavebních materiálů, tak řešení konstrukčních systémů staveb. Články představí například realizace betonových konstrukcí pro sportovní, obchodní a průmyslové objekty, návrh obnovy ocelové konstrukce historické stavby nebo dřevěné střešní konstrukce na zimních stadionech z pohledu tepelné techniky.

Ročník VI Číslo: 01/2012 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz

Číslo 02/12 vychází 7. února

ediční plán 2012

předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

■

ediční plán 2012

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktorka odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D., Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: EUROPRINT a.s.

pozice na trhu

časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Věra Pichová tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]

74

stavebnictví 01/12

Náklad: 33 040 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300501 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O  tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

Nejnovější trendy ve stavebnictví, úsporách energií a interiéru

24.–28. 4. 2012 Brno – Výstaviště 17. mezinárodní stavební veletrh

13. mezinárodní veletrh technických zařízení budov

Souběžně probíhá:

www.stavebniveletrhybrno.cz Mezinárodní veletrh nábytku a interiérového designu

www.ceuv.cz

www.mobitex.cz

Ha ppy Ha ppy new year 2012 Chytrá firma podporuje chytré filmy.

RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210