Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR

Slovo úvodem Předkládaná publikace je určena těm, kteří se zajímají o stav stavebnictví v kontextu vývoje české ekonomiky. Růst ekonomiky je podmíněn i růstem produkce stavebnictví. Situace rozvoje stavební výroby je od roku 2000 trvale příznivá. Na otázku jak by se měla vyvíjet do roku 2015 se pokusili najít odpověď autoři publikace. Kolektiv autorů byl tvořen specialisty různých profesí a specializací jako jsou manageři, stavební inženýři, architekti, ekonomové, specialisté z oblasti ekologie, techniky, technology a řady dalších oborů. Nebyla to jednoduchá úloha, protože v období permanentních změn vnějšího prostředí nelze s jistotou prognózovat vývoj v poměrně dlouhém časovém úseku. Je mnoho faktorů, které budou působit na českou ekonomiku a jejich dopady budou ovlivňovat stavebnictví. Stojíme na prahu ekonomických reforem, připravujeme se na vstup do eurozóny, skončí přechodné období omezující volný pohyb pracovní síly, budou se postupně vyrovnávat ceny vstupů do stavebnictví s úrovní starých zemí EU. Dojde ke změně struktury finančních zdrojů především u veřejných zakázek. Prostředky z privatizace budou muset být nahrazeny jinými. Předpokladem pro budoucnost je osvojení si způsobu realizace PPP projektů a účelné čerpání fondů EU. Dopad budou mít i rozhodnutí Evropské komise v oblasti ekologie, legislativy, norem a dalších. Jedním z nejrizikovějších faktorů bude kapacita kvalifikované pracovní síly. Obor budou významnou měrou ovlivňovat inovace, věda a výzkum. Strategie vychází z analýzy odvětví v jeho jednotlivých sektorech, z vývoje podnikatelského prostředí, a to i v kontextu evropského stavebnictví. Vytyčuje tendence v profilujících směrech výstavby, perspektivy odvětví a jeho rozvojové šance. Bilancuje rozsáhlou poptávku, která představuje velký zásobník práce, shrnuje možná rizika vývoje a stanovuje priority a cíle strategického rozvoje stavebnictví. Věříme, že publikace „Strategie – vize stavebnictví do roku 2015“ má dobré předpoklady stát se zdrojem informací o možnostech a předpokladech úspěšného rozvoje českého stavebnictví a základním východiskem diskuse odborné veřejnosti k dalšímu vývoji celého stavebnictví.

Ing. Václav Matyáš

Ing. František Glazar

prezident

ředitel

Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR

ÚRS PRAHA, a.s.

Obsah 1. ÚVOD

5

2. Analytická východiska strategie 2. a) Postavení a úloha stavebnictví v ekonomice 2. b) Základní charakteristiky vývoje odvětví stavebnictví Produkce Zaměstnanost Organizační struktura Zahraniční kapitál Struktura stavební produkce v letech 1993-2006 Veřejné zakázky Stavebnictví v regionech Ceny stavebních prací 2. c) Trh nemovitostí 2. d) Výroba stavebních hmot – vazba na stavebnictví Struktura průmyslu výroby stavebních hmot Surovinová základna vybraných oborů Perspektivy a nové směry 2. e) Segmenty stavební produkce a jejich vývoj v letech 1993 – 2006 Bytová výstavba Kvalita bytů Domovní a bytový fond Skladba rodin, domácností a bytů Socioekonomická problematika bydlení Obsluha území a jeho technická vybavenost Dopravní infrastruktura Památkové objekty 2. f) České stavebnictví v kontextu evropského stavebnictví 2. g) Podnikatelské prostředí Kultivace podnikatelského prostředí Legislativní prostředí v oblasti výstavby a stavebnictví Příprava průmyslových zón Investiční pobídky Technická normalizace, jakost a zkušebnictví Pojištění ve stavebnictví

8 8 9 9 10 11 12 13 14 14 16 18 20 20 22 23 24 25 26 27 28 28 28 29 31 32 35 35 36 40 40 41 42

3. Faktory dynamiky stavebnictví v dalším období (10-15 let), perspektivy odvětví, rozvojové šance 3. a) Faktory společenské objednávky a poptávky po stavební produkci Demografický vývoj Interakce klimatických změn a stavební výroby Životní styl a stavebnictví 3. b) Tendence v profilujících směrech výstavby Bytová výstavba Dopravní infrastruktura Inženýrské stavby Památkové objekty Práce v zahraničí

44 44 44 44 46 47 48 51 54 57 58

3. c) Trh práce - lidský činitel Pracovní síly a jejich kvalifikace Cena pracovní síly a migrace Motivace 3. d) Problémové okruhy stavebního podnikání 3. e) Služby ve stavebnictví Služby zákazníkovi Nové formy financování a realizace staveb Projektování a konzultační činnosti Výkon funkce architekta 3. f) Organizační struktura Orientace a specializace podnikatelských subjektů Malé a střední podniky (MSP) v českém stavebnictví 3. g) Vstupy do stavebnictví Materiály, doprava, energie a paliva Ceny nemovitostí a dostupnost pozemků 3. h) Fondy Evropské unie 3. i) Informační a komunikační technologie ve stavebnictví (ICT) Uplatnění ICT ve stavebnictví Klasifikace a číselníky v ICT ve stavebnictví 3. j) Inovace – výzkum – vývoj Strategie výzkumu Řízení a organizace výzkumu Priority pro vědu a výzkum Vývojové tendence ve stavebním procesu 3. k) Architektura a urbanismus 4. strategie, vize stavebnictví pro další období 4. a) Východiska pro strategii Makroekonomický rámec Hlavní souvislosti vývoje stavebnictví Stav a možnosti použití potřebných finančních zdrojů Analýza pro budoucnost – SWOT 4. b) Kvantifikace poptávky ve vybraných oborech Bilanční úvaha 4. c) Rizika a omezení rozvoje 4. d) Priority a cíle strategického rozvoje stavebnictví 4. e) Vize stavebnictví Podkladové materiály pro Strategii stavebnictví Seznam spolupodílejících se organizací

59 59 61 62 63 64 64 65 67 68 69 69 70 71 71 72 73 74 74 77 79 79 80 82 83 86 89 89 89 89 90 91 92 96 97 98 102 105 107

Strategie stavebnictví – srpen 2007

1.

ÚVOD

Formulace odvětvové strategie představuje stanovení cílů a cest vedoucích k jejich dosažení ve složitém a dynamickém prostředí politickém, ekonomickém a sociokulturním, které působí mnoha vlivy na jeho výkonnost a efektivnost. Musí vycházet nejen ze stávajícího stavu, ale i z analýzy dlouhodobých časových řad, tedy z uplynulého vývoje hledat příčiny úspěchů i nedostatků. Součástí strategie odvětví je také analýza citlivosti odvětví na vývoj národního hospodářství (a při prohlubujícím se zapojení do mezinárodní spolupráce a nadnárodních seskupení také na vývoj EU a dalších relevantních aktérů světového trhu) . Musí reagovat na vývoj těch vědeckých a technických poznatků, které mohou významným způsobem dlouhodobě ovlivnit fungování a chod stavebnictví. Podstatný je také vliv výrobních i nevýrobních činitelů (v dané etapě a z toho plynoucích změn v žádoucím objemu a struktuře prací) na možnou orientaci odvětví, jeho výkonnost a konkurenceschopnost – pracovních sil, kapitálu, know how, ale také měnící se objem a struktura poptávky v důsledku rostoucích/klesajících příjmů či zadluženosti obyvatelstva/územních celků/státu. Na stavebnictví působí i změny ekonomických faktorů (daňové soustavy, očekávaného vývoje cen pozemků , úvěrů, cen vstupů, růst/pokles nákladů i cen výsledného produktu). Rostoucí vliv mají omezení způsobená vyčerpáním zdrojů, ekologickými důsledky výrobní činnosti apod. Vzhledem k obslužnému charakteru odvětví stavebnictví je třeba vycházet ze strategií vyšších stupňů (národního hospodářství dané země, ale i jiných zemí, s nimiž je hospodářsky propojeno, EU, a pod), které reflektují regionální, kontinentální nebo i celoplanetární limity, zlomy či potřeby změn. Kvalita stavebních fondů, stejně jako potřeba dosažení srovnatelné úrovně vybavenosti stavebními fondy s vyspělými zeměmi, patří rovněž mezi parametry, jež významně ovlivňují volbu strategie. Pro evropské stavebnictví jsou významnou orientací především vytýčené cíle, ale i cesty, obsažené ve strategických dokumentech obecných (Lisabonská strategie) i speciálních (Evropská technologická platforma pro odvětví stavebnictví do r.2030). Strategie není pouze lineární prodloužení vývoje za období několika posledních let. Proces přípravy, aktualizace programových záměrů a stanovení cílů Strategie vychází především z podnětu podnikatelské sféry, reprezentované Svazem podnikatelů ve stavebnictví za plné podpory a součinnosti dalších orgánů a organizací zainteresovaných do problematiky stavebnictví, ať již jde o orgány státní správy, představitele teoretické fronty, výzkumných pracovišť, vysokých škol, poradenských a dalších organizací. Snahou je vytvoření konsensuálně pojímaného dokumentu na bázi širokého partnerství. Subjekty angažované při zpracování Strategie si uvědomují význam vzniku a uplatnění vizí ve stavebnictví, tj. poznání a vymezení příčin, trendů a možného budoucího vývoje odvětví, vytýčení jeho cílů, priorit a nástrojů při jejich promítání do praktické politiky, ale i rizika a možná ohrožení. Podnětem jsou i strategické dokumenty Evropské unie, ke kterým se Česká republika připojila, i příklady řady zemí Evropské unie, kde strategie a strategické řízení mají významnou úlohu v systému správy země. Stavebnictví je možno zařadit mezi pilíře rozvoje české ekonomiky. Vytváří díla dlouhodobé životnosti a zajišťuje tak kromě hmotného výrobního procesu i přínos kulturní a architektonický, který je významnou součástí národního duševního výkonu s velkým estetickým, sociálním a ekologickým dopadem. Proto je pro stavebnictví nastolení strategických problémů a volby jejich řešení včetně vytýčení priorit nezbytným úkolem. Vyplývá to i z jeho vazby na řadu dalších odvětví a multiplikačních účinků, které jsou v předkládané Strategii souhrnně vyhodnoceny.


Strategie stavebnictví je dokument, který formuje pro delší časový horizont přístup k rozvoji oboru. Využívá poznatků základních koncepčních dokumentů ČR i EU zpracovaných do roku 2006. Zpracování takto široce pojatého dokumentu vychází rovněž z informační základny a z poznatků, které byly shromážděny v průběhu více jak 10 let v rámci činnosti MPO v této oblasti. Jedná se jak o koncepční materiály, tak rozsáhlé datové soubory z oblasti výstavby a stavebnictví. Strategie předpokládá, že v souvislosti se začátkem programového období Evropské unie na léta 2007 – 2013 budou základní rozvojové programové dokumenty aktualizovány zejména pro přístup k čerpání prostředků z Evropských strukturálních fondů. Předkládaný dokument vychází z analýzy vývoje a stavu hospodářského a technického rozvoje odvětví a charakteristik jeho slabých a silných stránek. Stavebnictví přitom chápe a prezentuje v jeho širších souvislostech a návaznostech, zejména potom ve vazbě na urbanistiku a výstavbu. Stanovuje hlavní priority, z nichž vyplývají úkoly zaměřené na zvýšení konkurenceschopnosti odvětví v podmínkách tuzemského a evropského stavebního trhu, přeměnu ve znalostní odvětví, respektující zásady udržitelného rozvoje. Smyslem je, aby Strategie byla nejen zdrojem potřebných informací, ale byla i podnětem pro odbornou diskusi a vznik dalších námětů při hledání způsobů realizace vytýčených cílů i odvrácení možných rizik. Kolektiv autorů předkládá formulaci jednotlivých složek ovlivňujících faktory dalšího rozvoje stavebnictví, které budou zdrojem námětů i pro upřesnění dalšího zaměření aktivit odvětví jakožto celku i jeho jednotlivých dílčích částí. Naznačuje cesty k dosažení strategických cílů a poskytuje východiska a základní rámce pro vypracování programů a způsobů jejich naplnění. Strategie není plánování budoucnosti, jejím smyslem je nacházení optimálních způsobů realizace rozvoje odvětví při využití nabízejících se rozvojových příležitostí, ale i uvědomění si možných rizik a omezení. Nezabývá se všemi problémy či nedostatky. Z provedené analýzy vyvozuje faktory ovlivňující postavení a rozvoj odvětví. Strategie počítá se synergií prioritních oblastí konkurenceschopnosti české ekonomiky, kterými jsou institucionální prostředí, zdroje financování, infrastruktura, lidské zdroje, výzkum, vývoj, inovace. Rozvoj stavebnictví se musí zaměřit na prorůstová opatření směřující k oborům a službám s vysokou přidanou hodnotou, při aktivnějším využívání výsledků výzkumu a vývoje. Strategie sleduje využití stávajících konkurenčních výhod a jejich dalšího prohloubení při naplňování strategických cílů a vizí ve střednědobém i dlouhodobém horizontu.

Trh práce, vzdělávání ve stavebnictví + motivace

Profesní, podnikatelské svazy, sdružení, komory

Trh s realitami, develop.

Technické, technologic. normy Požadavky EU, směrnice -zkušebnictví

Výrobci a obchod stavebních materiálů výrobků

Věda výzkum, inovace

Demograf. vývoj obyvatelstva

ICT, komunikační a informační technologie

-živnosti -obyvatelstvo

-stavební firmy

Stavebnictví

-Státní rozpočet - Fondy EU

Finance

Stát

stavebních strojů, mechanizmů, technol. zařízení

Dodavatelé, obchodníci, leasing. firmy

- leasing, - pojištění, -architekti, - projekce

Služby pro stavebnictví

-veřejní - PPP - soukromí - zahraniční

Investoři

-Strategie ekonomiky ČR - inform. společnost, - znalostní ekonomika - ekologie - energetika, úspory - legislativa - veřejné zakázky - bytová politika - dopravní politika - exportní strategie - podpora -zahr. investic - financ. st. zakázek


7


2. Analytická východiska strategie Strategie si klade za cíl analyzovat uplynulý vývoj odvětví v kontextu politických a hospodářských trendů, ale i změn či zlomů, k nimž ve vývoji země docházelo v uplynulých desetiletích, a které mnohdy rozhodujícím způsobem ovlivnily současný stav, velikost, výkonnost a charakter tohoto odvětví Každá strategie stanoví vždy cíle cesty jejich dosažení, avšak s přihlédnutím k existujícím a neustále se měnícím podmínkám okolí, pro něž činnost odvětví představuje finální službu .Hodnotově jde o vztahy, charakterizované odvětvovými údaji input-output v rámci národního hospodářství, ty však představují jen souhrnné ekonomické charakteristiky, které jsou peněžním výsledkem aktivit daného období. Věcně se jedná o tisíce staveb různé velikosti, charakteru, délky výstavby, významu, nároků na jejich životnost, estetické a funkční vlastnosti a ekonomickou efektivnost jejich dlouholetého užívání. Výsledky odvětví jsou dosahovány nesmírně komplikovaným systémem hmotných, energetických, informačních, finančních, technických, obchodních, ale také lidských a dalších vztahů a procesů - v dynamicky se vyvíjejících podmínkách, s trvale se měnícími potřebami národního hospodářství, jednotlivých odvětví, regionů, měst i individuálních investorů. O úspěchu rozhoduje trh, který nezná budoucí požadavky na stavební práce, ale jehož funkcí je hodnotit v daném okamžiku výsledný výkon/produkt. Většina operací se odehrává na tisících staveb a ve stovkách výroben. Materiálové a finanční toky stejně jako potřebné lidské a informační zdroje i výsledný produkt se realizují na příslušných trzích. Výsledný produkt odvětví vytváří tisíce podniků různé velikosti a desetitisíce drobných individuálních řemeslných firem..

2. a) Postavení a úloha stavebnictví v ekonomice Stavebnictví v České republice patří mezi hlavní národohospodářská odvětví a je možno je zahrnout mezi hlavní pilíře zajišťující ekonomický rozvoj s výrazným dynamizujícím faktorem ekonomiky. V současné době vytváří 7 % hrubé přidané hodnoty a zaměstnává kolem 9 % osob pracujících v civilním sektoru. Stavebnictví je významným spotřebitelem energií, materiálů a výrobků. Důsledkem jeho činnosti jsou i dopady na životní prostředí, a proto má pro toto odvětví mimořádný význam dodržování zásad udržitelného rozvoje. Stavebnictví má do značné míry národní a regionální charakter, v národním měřítku je převážně soběstačné a jako odvětví je značně diverzifikované. Po věcné stránce je hlavním tvůrcem budov a staveb, které jsou jednou z hlavních součástí investic v celé ekonomice. V průběhu transformace centrálně plánované ekonomiky na moderní tržní ekonomiku prokázalo české stavebnictví rychlou adaptací na měnící se poptávku svoji životaschopnost. Pružně reagovalo na nároky na vyšší kvalitu stavebních prací, stejně jako na náročnější architektonické řešení staveb. Důkazem je překonání krize, která nastala v prvních letech transformace. České stavebnictví si po transformaci našlo podobnou strukturu, jakou má v zahraničí. Vytvořila se přirozená hierarchie malých, středních a velkých firem, odpovídající struktuře poptávky. Každá z nich si našla své místo na stavebním trhu. Stavební podniky v ČR si osvojily nejnovější technologie a disponují nejmodernější technikou, kromě jiného i díky tomu, že zejména v největších z nich mají významné majetkové podíly zahraniční subjekty. České stavebnictví je schopné vytvářet stavební fondy vysoké kvality. Stavebnictví je rovněž odvětvím s výrazným vlivem na zaměstnanost v celé ekonomice.


Ukazatel Stavební práce „S“ Index (předchozí rok=100) Podíl stavebnictví na tvorbě HDP Zaměstnanost ve stavebnictví Podíl na celkovém počtu prac.NH Index cen staveb.prací

M.j. mld.Kč b.c % s.c.

2002 311,2 102,60

2003 346,8 108,90

2004 394,3 109,7

2005 422,7 104,2

2006 463,1 106,6

%

6,2

6,4

6,5

6,6

6,2

tis.osob

425,2

438,7

435,6

458,5

438,9

%

9,10

9,30

9,2

9,6

9,1

% předch. rok=100

102,70

102,20

103,7

103,0

102,0

Stavebnictví má ve své produkční činnosti řadu vazeb na jiná odvětví, jakožto na dodavatele potřebných surovin, výrobků, energií, služeb a pod. Podle rozsahu těchto vazeb, tj. konkrétní poptávky a také rozsahu své vnitroodvětvové kooperace, dochází v produkci stavebnictví k větším či menším vyvolaným zakázkám vůči dodavatelům a při růstu produkce subdodavatelů k významnému multiplikačnímu efektu. Kvantifikace multiplikátorů vychází z údajů Národních účtů ČSÚ. Příslušný multiplikátor je vyjádřen ve vztahu k jednotce dané produkce a pro odvětví stavebnictví se dlouhodobě pohybuje v úrovni 3,2 ÷ 3,3. Znamená to konkrétně, že každá realizovaná 1 mld. Kč stavební produkce, např. v podobě stavebních investic, vyvolávala v daných letech (včetně transformační role zahraničního obchodu) i celkový nárůst produkce (hrubého obratu) v národním hospodářství ve výši 3,2 – 3,3 mld. Kč. To lze pak ze širšího národohospodářského hlediska brát jako určitou informaci o tom, k jakému zvýšení celkové produkce v národním hospodářství dojde, zvýší-li se v určitém větším rozsahu i stavební investice. Prostřednictvím veřejných stavebních zakázek lze výrazně ovlivnit ekonomický růst a zaměstnanost a tato role stavebnictví může být v rámci hospodářské politiky spolehlivě využívána. Konkrétně se mezi sledovanými odvětvími české ekonomiky z tohoto celkového multiplikačního, resp. konjunkturně-stimulačního pohledu, nachází stavebnictví na 9. – 10. místě. Jestliže se však příslušné propočty provádí jen ve vztahu k tuzemským dodávkám pro výrobní spotřebu (tzn. po vyloučení mezispotřeby z dovozu), pak je stavebnictví ve vyvolávaném efektu v porovnání s ostatními obory hospodářství jednoznačně na prvním místě, má největší přímý a bezprostřední vliv na tuzemskou produkci.

2. b) Základní charakteristiky vývoje odvětví stavebnictví Produkce Objem stavební produkce v prvních letech ekonomické transformace národního hospodářství dramaticky poklesl jako důsledek rozpadu dřívějšího systému centrálně řízeného investičního rozvoje a systému centrálně řízených dodavatelsko odběratelských vztahů a zasáhl i období vzniku samostatné České republiky: • v roce 1993 objem produkce dosáhl dna poklesu, když se proti roku 1990 snížil téměř o -20 %, resp. proti roku 1992 téměř o -10 %,


• další období, do konce roku 1999, lze označit za období postupného oživování investičního a stavebního trhu, v němž se střídala léta růstu, 1994 až 1996, s léty stagnace, resp. poklesu, 1997 až 1999, objem produkce však nedosáhl ani tehdy úrovně roku 1990, • rokem 2000 začalo období prosperity odvětví, která se projevila setrvalým reálným růstem objemu produkce, který, včetně letošního roku, trvá v nepřetržité řadě již sedmý rok a jehož tempa růstu předstihují tempa dosažená v řadě členských zemí Evropské unie i průměr unie jako celku. Reálný nárůst objemu produkce za dobu trvání České republiky dosáhl 40 až 54 % a vzhledem k tomu, že počet osob činných ve stavebnictví se v podstatě nezměnil byla hlavním faktorem růstu objemu produkce produktivita práce. Stavební produkce a její vývoj 2000 2001 2002 2003 2004 2005 BĚŽNÉ CENY – objem v mld. Kč meziroční změna v % 259,7 295,7 311,2 346,8 394,3 422,7 +9,3 +13,8 +5,2 +11,4 +13,7 +7,2 SROVNATELNÉ CENY – meziroční reálná změna v % +5,3 +9,6 +2,5 +8,9 +9,7 +4,2

2006

463,1 +9,5 +6,6

Na celkovém objemu stavebních prací se většinou podílely stavební podniky s 20 a více zaměstnanci, a to přes klesající tendenci jejich podílu: • na konci předchozí dekády, tj. v roce 2000, byl na úrovni tří čtvrtin, • v dalších letech se snížil na cca 70 %, v roce 2005 pod tuto hranici a • za rok 2006 dosáhl cca dvou třetin. Stavební produkce podle velikosti podniků 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Podíl na produkci v % – podniky s 19 a méně zaměstnanci 25,7 26,4 27,3

29,0

74,3

71,0

73,6

72,7

2006

podniky s 20 a více zaměstnanci 29,4 31,2 30,7 70,6

68,8

69,3

Zaměstnanost Průměrný počet osob pracujících ve stavebnictví překračoval od 70. let 400 tisíc osob. V období dosavadního trvání samostatné České republiky, tj. v letech 1993 až 2006, nedoznal podstatnějších změn. S výkyvy se pohyboval mezi cca 430 až 480 tisíci osobami: k nárůstu došlo přibližně po polovině 90. let, následoval pokles zejména v roce 1999 na úroveň cca 430 tis. osob až do roku 2004, aby v roce 2005 došlo ke zvýšení o cca 23 tis. osob na 458,5 tisíc, tj. přibližně na úroveň roku 1995. V roce 2006 pak počet pracujících ve stavebnictví koncem roku dosáhl úrovně 437,9 tis. osob. V těchto číslech není vyjádřen vliv „šedé ekonomiky“ a problémem je rovněž vyjádření zaměstnanosti v malých firmách. Počet dělníků na stavebních pracích se pohybuje v současné době přibližně na dvou třetinách celkového počtu zaměstnanců. Ve stavebnictví působí 20 – 40 tisíc zahraničních pracovníků, kteří ne vždy jsou vykazováni v počtech zaměstnanců sledovaných statistkou.

10


Na celkovém počtu pracovníků v národním hospodářství se počet osob působících ve stavebnictví pohyboval kolem 9 %, což je významný podíl. Počet pracovníků ve stavebnictví 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Počet osob pracujících ve stavebnictví v tisících Podíl z osob pracujících v národním hospodářství v % 455,4 468 481 472 443,2 439,0 428,4 435,6 438,6 435,6 9,2 9,0 8,8 8,8 9,3 9,3 9,0 9,1 9,3 9,2

2005

2006

457,5 9,6

437,9 9,1

Pro zaměstnanost ve stavebnictví jsou charakteristická tři specifika: • nízký podíl pracovníků se statutem zaměstnance, přibližně 64 %, což je výrazně nejméně ze všech odvětví a výrazně pod celkovým průměrem • vysoký podíl osob samostatně výdělečně činných, tj. podnikatelů („sebezaměstnaných“); • nízký silně podprůměrný podíl žen, přibližně 8,4 %.

Organizační struktura Změny v organizační struktuře lze považovat za nejvýznamnější změny, ke kterým v odvětví stavebnictví v období trvání samostatné České republiky došlo. Mezi podstatné změny organizační struktury patří skutečnost, že oproti roku 1993 se na konci roku 2006: • zvýšil se počet registrovaných ekonomických subjektů s převažující stavební činností o 60 %, • více než trojnásobně se zvýšil počet registrovaných obchodních společností, převážně společností s ručením omezeným a v případě největších firem akciových společností. Ekonomické subjekty zapsané v Registru organizací k 31. 12. 1993 počet % 13,7* Subjekty s převažující stavební činnosti (OKEČ 45) 171 760 100,0 Soukromé podnikající osoby ** 96,2 165 207 - zapsaní v obchodním rejstříku . . 5 644 Obchodní společnosti 3,3 - akciové společnosti 410 0,2 Družstevní organizace 442 0,3 Státní podniky 258 0,1

k 31. 12. 2006 počet % 11,6* 277 286 100,0 83,2 235 040 2 817 1,0 16 633 6,7 846 0,3 600 0,2 53 0,6

Vysvětlivky k tabulace: * procento z registrovaných subjektů všech činností ** osoby podnikající podle živnostenského zákona

Další zásadní změnou byla změna typu vlastnictví podniků a jejich sektorová příslušnost. Dominantního postavení dosáhly soukromé podniky, které během 1. poloviny 90. let (především v letech 1991 a 1992) nahradily dominantní postavení státních podniků.

11


Strukturální změny tohoto druhu v posledních letech proto rozlišují změny ve skladbě podniků podle institucionálních sektorů (zahrnuty jsou stavební podniky s 20 a více zaměstnanci): Skladba podniků s 20 a více zaměstnanci podle institucionálních sektorů 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2005 2006 počet % Nef.veř. p. 12 10 7 5 6 7 6 0,3 0,2 1 884 1 860 1 920 1 921 2 058 2 193 2 228 Nef.soukr.p. 86,7 87,1 Pod zahr. k. 51 89 96 97 114 133 138 5,3 5,4 Domácnosti 369 251 219 224 226 196 185 7,8 7,2 Vysvětlivky zkratek: Nef. veř. p. – nefinanční veřejné podniky Nef. soukr. p. – nefinanční soukromé podniky Pod zahr. k. – nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou

Změny, které přinesla transformace české ekonomiky a privatizace, se promítly i do velikostní struktury podniků. Došlo k velmi výraznému zvýšení počtu malých a středně velkých podniků a ke snížení počtu největších podniků a ke snížení počtu jejich zaměstnanců. Velké podniky, i při malém počtu a nízkém podílu, však mají podstatný význam pro svůj relativně vysoký podíl na produkci, tržbách, a zaměstnanosti. Z vyššího podílu na produkci, resp. na tržbách, proti podílu na zaměstnanosti, také vyplývá nadprůměrná produktivita větších podniků s 250 a více zaměstnanci. Struktura stavebních podniků podle velikosti v roce 2006 Počet Tržby Podniky s počtem zaměstnanců procenta 97,5 26,5 19 a méně 20 až 99 2,2 25,8 100 až 249 0,2 13,4 250 a více 0,07 34,3 z toho s 500 a více 0,026 26,4

Zaměstnanci 27,8 37,0 14,3 20,9 14,2

Zahraniční kapitál Přímé zahraniční investice jsou považovány za jeden z nejefektivnějších faktorů působících pozitivně na rozvoj české ekonomiky. Stavebnictví jako odvětví se nejeví pro zahraniční investory jako příliš atraktivní. Do stavebnictví bylo z celkového objemu přímých zahraničních investic vloženo 23,4 mld. Kč, tj. 1,8 %. Přesto znamenají zahraniční investice do českého stavebnictví významný přínos. Zahraniční kapitál ve stavebnictví pochází především z členských zemí Evropské unie. Zahraniční investice do stavebnictví jsou umístěny především do největších stavebních společností se sídlem v ČR a lze konstatovat, že v průběhu privatizace a dalšího formování nabídky ze strany českého stavebnictví získaly zahraniční investorské subjekty majoritní většinu ve všech největších českých stavebních společnostech. Významné jsou stavební podniky pod zahraniční kontrolou z hlediska jejich • rostoucího počtu a podílu na produkci i zaměstnanosti (136 podniků s cca 60 mld. stavební produkce) • vyšší produktivity práce, která přesahuje celkový průměr podniků s 20 a více zaměstnanci o cca 60 % 12


• vyšší průměrné měsíční mzdy, která přesahuje celkový průměr o cca 40 %. Podniky se zahraniční účastí jsou nejvýznamnějším nositelem inovačních změn a progrese.

Struktura stavební produkce v letech 1993-2006 Dominantní podíl na provedených stavebních pracích mají práce v tuzemsku. Jejich podíl se soustavně pohybuje na úrovni cca 98 až 99 procent s meziročními výkyvy v řádu desetin procentního bodu. Podíl prací provedených v zahraničí se tedy pohybuje na úrovni 1 až 2 procent. Výraznější trend se v podstatě neprojevil a vzhledem k absolutně malému rozsahu jsou výkyvy spíše ovlivněny realizací individuálních projektů. V porovnání s vyspělými zeměmi Evropské unie je podíl prací prováděných v zahraničí podniky se sídlem v České republice spíše nižší, je ale třeba brát v úvahu, že velcí evropští exportéři stavebních prací realizují svou zahraniční produkci převážně prostřednictvím svých dceřiných společností se sídlem v dané zemi. Nelze předpokládat, že by strategickým záměrem zahraničních většinových vlastníků byl vývoz stavebních prací do třetích zemí prostřednictvím stavebních společností se sídlem v ČR, a proto nelze ani předpokládat, že by v nejbližších letech došlo v tomto směru k výraznějšímu posunu v relaci mezi objemem prací provedených v tuzemsku a v zahraničí. České stavebnictví bude prioritně zaměřeno na tuzemský trh. Stavební práce ´93 ´94 ´95 T Z

´96

´97 ´98 ´99 ´00 ´01 ´02 ´03 ´04 ´05 ´06 procenta (celková produkce = 100) 97,3 98,6 98,1 98,4 99,0 99,2 98,9 98,5 98,0 98,7 98,9 98,6 98,6 97,7 2,7 1,4 1,9 1,6 1,0 0,8 1,1 1,5 2,0 1,3 1,1 1,4 1,4 2,2

Vysvětlivky: T – stavební práce v tuzemsku Z – stavební práce v zahraničí

Vysokou převahu v tuzemské výstavbě má nová výstavba, včetně rekonstrukcí a modernizací (dále jen nová výstavba). Její podíl se pohyboval v druhé polovině 90. let těsně pod 80 procenty, v posledních sedmi letech, tj. od roku 2000, se snížil na úroveň kolem 75 procent. Zbývající část tuzemské produkce představovaly především opravy a údržba, jejichž podíl vzrostl z cca 20 % v druhé polovině 90. let na cca 25 procent v posledních letech. V porovnání se zahraničím je podíl oprav a údržby nižší, v některých případech výrazně. Nízký je i s ohledem na potřebný rozsah zlepšit zanedbanou údržbu existujících stavebních fondů, např. panelových bytových domů, zastaralé vybavení obytných domů, nedobrý stav pozemních komunikací, zejména silnic nižší třídy, mostů, historických památek ad. Podíl ostatních prací je dlouhodobě málo významný. Stavební práce – struktura podle druhu výstavby ´93 ´94 ´95 ´96 ´97 ´98 ´99 ´00 ´01 procenta (práce v tuzemsku = NV 70,7 72,8 78,3 78,3 79,8 78,3 78,5 75,6 75,6 OÚ 27,4 24,8 20,0 20,3 19,1 20,8 20,9 23,7 23,7 OP 1,8 1,1 1,7 1,4 1,1 0,9 0,6 0,7 0,7

´02 ´03 ´04 ´05 ´06 100) 74,4 73,5 73,7 74,0 76,5 24,6 25,5 25,2 24,7 23,0 1,0 1,0 1,1 1,2 0,6

Vysvětlivky zkratek: NV – Nová výstavba, rekonstrukce a modernizace OÚ – Opravy a údržba OP – Ostatní práce

13


Dlouhodobě mají na nové výstavbě výrazný podíl inženýrské stavby; jejich podíl vzrostl z 25 % v roce 1993 na více než 38 % v roce 2006, tj. růst cca o 13 %. V růstu podílu sice došlo ke dvěma výkyvům, v roce 1999 a 2001, přesto jde o jednoznačný růst, který byl dosažen především díky velkým vládním investicím do dopravní infrastruktury (výstavba dálnic a modernizace železničních koridorů). Význam inženýrských staveb ve směrové struktuře nové výstavby vyjadřuje převaha jejich podílu nad podílem velikostí druhého směru výstavby, tj. výstavby nebytových výrobních budov, která v roce 2006 dosáhla 19 bodů. Růstový trend, i když pozvolnější, byl také zaznamenán v bytové výstavbě, jejíž jednociferné podíly v letech 1994 až 1996, resp. minimum cca 7 % v roce 1995, vzrostly do roku 2006 na 20 %. Přibližně na stejné úrovni jako v prvních letech existence České republiky je v současné době podíl výstavby nebytových výrobních budov. Výrazně klesající trend podílu na nové výstavbě byl zaznamenán především ve výstavbě nebytových nevýrobních budov, která byla v roce 1993 nejsilnějším směrem výstavby s podílem 37 %. Od roku 1993 se její podíl snížil o celých 18 %. Boom na začátku 90. let představovala výstavba kancelářských budov pro finanční sektor, po jehož nasycení došlo jen k částečné kompenzaci, především výstavbou hypermarketů pro zahraniční obchodní řetězce. Druhým směrem výstavby, jehož podíl na nové výstavbě zaznamenal ve sledovaném období jednoznačný pokles, je vodohospodářská výstavba. Pokles podílu od roku 1993 byl relativně značný, do roku 2001 na méně než třetinu. Objemem, a tedy i podílem, je vodohospodářská výstavba dlouhodobě výrazně nejslabším směrem výstavby s odstupem za ostatními směry o 15 % a více. Struktura nové výstavby podle směrů ´93 ´94 ´95 ´97 ´98 ´99 ´00 ´01 procenta (nová výstavba Byt. bud. 12 8 7,2 13,3 15,5 15,3 15,4 15,0 37 NbNv b. 33 25,0 21,1 18,7 19,7 19,4 16,4 NbV b. 22 28 33,3 26,3 28,5 28,7 27,5 33,7 Inž.stavby 25 28 32,2 36,3 35,1 33,9 35,6 33,7 Vodoh.st. 4 3 2,3 3,0 2,2 2,4 2,1 1,2

´02 = 100) 15,5 17,0 30,4 35,8 1,3

´03

´04

´05

´06

17,3 16,2 29,5 35,4 1,6

18,6 18,5 22,5 38,9 1,5

18,7 17,0 21,6 41,2 1,5

20,1 18,9 21,2 38,5 1,5

Vysvětlivky: Nová výstavba včetně rekonstrukcí a modernizací NbNv b. – nebytové nevýrobní budovy NbV b. – nebytové výrobní budovy

Veřejné zakázky V letech 2000 – 2005 bylo dle zákona č. 199/1994 Sb. a 40/2004 Sb. realizováno 51 364 veřejných zakázek. Stavebnictví se na jejich celkové ceně 299 mld. Kč podílelo 220 mld. Kč, tj. více než 73 %. Výše a struktura veřejných zakázek je pro podnikatelské stavební subjekty rozhodná. Profiluje a usměrňuje stavební kapacity jak po kvantitativní tak kvalitativní stránce.

Stavebnictví v regionech Stavební díla jsou charakterizována tím, že jsou trvale vázána na místo, na němž se bezprostředně budují a kde jsou po dokončení používána, nelze je jako ucelené předměty přemísťovat. Uvedená skutečnost je hlavní příčinou rozdílů mezi místem realizace stavební produkce a místem sídla stavebního podniku, i když v podmínkách ČR nejde o výrazné vzdálenosti. 14


Stavební podniky, kromě toho, že realizují svojí produkci ve vzdálenějších regionech od sídla podniku, mají, a to zejména velké stavební podniky, řadu místních jednotek umístěných v regionech (krajích) mimo sídlo podniku, kde mají umístěnou svoji výrobní základnu a zaměstnávají osoby žijící v daném regionu. To vše zvýrazňuje regionální rozměr stavebnictví. Počet podniků působících v jednotlivých krajích má v období 1998 až 2004 rostoucí trend, v posledních dvou letech však jejich počet klesá – s výjimkou Pardubického kraje a Vysočiny. Největší nárůst působících podniků byl zaznamenán v Praze a to o 162 podniků. Druhý nejvyšší nárůst působících podniků byl v Jihomoravském kraji – o 102 podniků, následuje Vysočina a Královéhradecký kraj s nárůstem o 93 a 92 podniků. Nejmenší nárůst byl zaznamenán v Ústeckém kraji – o 7 podniků a v Karlovarském kraji působil v roce 2006 stejný počet podniků jako v roce 1998. Uvedené počty neukazují na nárůst počtu podniků celkem, nýbrž na zvětšení akčního rádiusu a počtu zakázek jednotlivých podniků. Počty podniků působících v jednotlivých krajích Kraj Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

1998 644 746 360 307 226 418 258 297 323 324 479 385 304 432

1999 672 739 356 320 259 423 262 313 307 347 477 386 306 430

2000 791 719 356 347 247 412 245 345 305 332 483 384 306 423

2001 782 722 355 352 256 448 267 357 329 349 520 405 315 448

2002 771 723 387 359 257 455 265 338 343 348 532 404 322 449

2003 818 771 402 382 247 452 269 330 345 339 542 389 314 446

2004 902 821 432 395 239 459 286 364 363 384 577 435 352 498

2005 894 808 451 389 296 472 327 413 323 388 617 460 382 495

2006 806 776 401 383 226 425 290 389 386 417 581 424 363 492

* podniky s 20 a více zaměstnanci

Podíl stavebních prací, které realizovaly podniky mimo kraj svého sídla, je v jednotlivých regionech (krajích) odlišný. Relativně nejvíce „uzavřeným“ krajem je kraj Jihomoravský, jehož místní podniky pokryly 74,1 % objemu „S“. Podniky z jiných krajů se zde podílejí na objemu „S“ cca 8,7 mld.Kč z 33,6 mld. Kč. Druhým nejvíce uzavřeným krajem je hl. m. Praha, kde místní podniky realizovaly 71,9 % objemu „S“ (49,0 mld.Kč z 68,1 mld.Kč). Přesto ale tento kraj poskytuje dost prostoru pro podniky z ostatních regionů, v Praze staví podniky ze všech krajů ČR. Dalším velmi uzavřeným krajem je Moravskoslezský a Zlínský kraj, kde 66,6 %, resp. 58 % stavebního trhu, obhospodařují domácí firmy. Největší objem stavebních prací byl v posledním období realizován na území hlavního města Prahy – 22,9 % celkového objemu stavebních prací v ČR. Nejvyšší zastoupení v Praze v roce 2006 má občanská výstavba (nebytové nevýrobní budovy) s 31,7 %, bytová výstavba s 29,5 % a inženýrské stavby s 24,1 %. Praha má nejnižší podíl prací na opravách a údržbě ze všech krajů – opravy a údržba představují v Praze 5,6 % stavebních prací realizovaných v kraji, celostátní průměr je 9,7 %. Podíl prací pro veřejné zadavatele v roce 2006 činil 32,4%.

15


Jihomoravský kraj je s 11,3 % celkového objemu stavebních prací v tuzemsku na druhém místě. Nejvyšší podíl v kraji představují inženýrské stavby s 37,3 % a nebytové nevýrobní budovy s 25,9 %. Podíl prací pro veřejné zadavatele přesáhl 46 %. Ve Středočeském a Moravskoslezském kraji bylo realizováno 9,7 %, resp. 9,1 %, z celkového objemu stavebních prací v tuzemsku. Inženýrské stavby jsou ve Středočeském kraji zastoupeny 31,1 %, v Moravskoslezském kraji 36,9 %. Ve Středočeském kraji byl druhý nejvyšší objem prací realizován na výstavbě bytových budov (22,5 %). Podíl prací pro veřejné zadavatele činil 37,5 % stavebních prací v kraji. Největší podíl prací pro veřejné zadavatele v roce 2006 byl realizován v Karlovarském kraji – 58,9 %, v Olomouckém kraji – 55,6 % a v Pardubickém kraji – 50,0 %. Sledování objemů stavební výroby z regionálního hlediska poskytuje informace o rozložení investic a dokumentuje tak rozvoj jednotlivých oblastí. Základní údaje 30 000

60,0

25 000

40,0

"S"/km2,"S"/obyv.

Rozloha, poþet obyvatel,"S"

20 000

15 000

10 000

20,0

5 000

sk ý Pl ze Ės ký Ka rlo va rs ký Ús te ck ý Li be Kr re ál ck ov ý éh ra de ck ý Pa rd ub ick ý Vy so þin Jih a om or av sk ý O lo m ou ck ý Zl M ín or sk av ý sk os le zs ký

Ji h oþ e

Pr a Čs to

St Ĝe

Hl .m

do þe

ha

0,0

sk ý

0

Rozloha (tis.km2)

Poþet obyvatel v tisících

"S"/km2 mil.Kþ s.c.

"S"/obyv. tis.Kþ s.c.

Hodnota "S" v mil.Kþ s.c.

Ceny stavebních prací Ceny stavebních prací výrazně ovlivnily především tyto faktory: • liberalizace cen a daň z přidané hodnoty • aplikace zákona o zadávání veřejných zakázek a zákona o shodě • osvojení zahraničních technologií a know-how • zpřístupnění materiálů, výrobků a strojů ze zahraničí • povýšení běžného standardu vybavení a kvality stavebních děl • konkurence na stavebním trhu. Ceny stavebních prací v prvních letech transformace rostly pomaleji než ceny materiálů ve stavebnictví, ale i pomaleji než míra inflace celkem. S tímto rozdílem trendů z let 1991, 1992 se stavebnictví vyrovnalo v podstatě až v roce 1997.

16


Po výrazném vzestupu cen stavebních prací na začátku 90. let minulého století (v návaznosti na všeobecný růst cen, který sledoval odstranění cenových diskrepancí z předchozího období centrálně řízené ekonomiky) se růstový trend sice zachoval, ale roční tempa růstu se postupně snižovala. Snižování probíhalo pozvolna s výjimkou skoků v letech 1994 a 1999. Rok 2004 přinesl v tomto směru změnu a to zvýšení růstového trendu. Tento trend se projevuje i v roce 2006. Ve sledování vývoje cen došlo k řadě metodických změn. Dlouhodobá řada je uvedena v následující tabulce: 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Indexy ročního růstu cen stavebních prací: předchozí rok = 100,0 110,9 111,3 111,3 109,3 104,5 104,0 104,0 102,7 102,2 103,7 103,0 102,9 Ke zvýšení temp růstu cen došlo v roce 2004 ve všech směrech výstavby, naopak v roce 2005 došlo ke snížení temp růstu ve všech směrech výstavby; nejmarkantněji se meziročně zpomalil růst cen nebytových výrobních budov o 1 %, naopak k nejmenšímu snížení, resp. ke stagnaci, došlo v případě cen vodohospodářských staveb a sice o 0,1 %. Roční tempa růstu v jednotlivých směrech výstavby se pohybovala v jednotlivých letech většinou v intervalu +2,6 až +3,1 %. V průběhu roku mělo tempo růstu snižující tendenci ve všech směrech výstavby. Nejvyšších hodnot dosáhlo v 1. čtvrtletí. – indexy cen přesáhly 104,0 (rozsah 104,0 -104,4), a naopak ve 4. čtvrtletí byly hodnoty nejnižší ( rozsah 102,3 -103,2). Stejné období předch. r. = 100 Ceny stavebních prací (OKEČ 45) Ceny stavebních děl (CC-CZ) - budovy bytové - budovy nebytové nevýrobní - budovy nebytové výrobní - inženýrské stavby - vodohospodářské stavby

2003 102,2 102,2 102,2 102,1 102,1 102,2 102,7

2004 103,7 103,7 103,7 103,4 104,1 103,6 102,7

2005 103,0 102,9 102,8 102,8 103,1 103,1 102,6

2006 102,9 102,9 102,9 102,9 103,0 102,8 102,5

* rok 2003 Ceny stavebních děl (OKEČ 46)- Oborová klasifikace ekonomických činností Construct Clasification – CZ

Cenu stavebních prací a děl ovlivňují zejména složky přímých a nepřímých nákladů. Jsou to materiály a výrobky, přímé mzdy, nákladů strojů a režie. Nedílnou součástí ceny stavebních prací je i přiměřený zisk. Konečná cena je zatížena sazbou DPH. Podíl jednotlivých nákladových položek na celkových nákladech v posledních letech byl tento: Hmoty 59,1

Mzdy 13,9

Stroje 8,2

Režie 18,8

Náklady celkem 100,0

Více než 50 % nákladů představují ceny, tedy náklady na použitý materiál a výrobky. Pohyb cen reprezentativních výrobků a materiálů i přes občasný cenový skok, například u oceli, neovlivnil celkové náklady stavebních prací výraznějším posunem. Sazba DPH pro stavební práce je 19 %. Výjimku představují práce na bytové výstavbě, kde daň činí 5 %. Snížená sazba pro stavební práce spojené s bydlením je předmětem jednání s EK a s konečnou podobou daňové reformy. Hodnota stavebních prací je vykazována bez DPH. Cena stavebního díla pro konečného uživatele je tedy o sazbu DPH vyšší.

17


Cenové indexy (prosinec 1999=100) 130,0 120,0 110,0 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Stavební díla

Materiály a výrobky spotĜ. ve stavebnictví celkem

Inflace

Je patrná vazba mezi vývojem cen stavební produkce a jejich dominantní součástí, kterou jsou materiály a výrobky a mezi vývojem spotřebitelských cen – inflací. Tyto charakteristiky se ve vývoji vzájemně ovlivňují.

2. c)

Trh nemovitostí

Trh s nemovitostmi je jedním z faktorů, který významně ovlivňuje stavebnictví. Trh s nemovitostmi má širokou škálu segmentů s různou intenzitou ve vztahu ke stavební činnosti. Za významné segmenty z pohledu stavebnictví jsou považovány: • trh s byty • trh skladových nemovitostí • trh průmyslových nemovitostí • trh s nemovitostmi pro cestovní ruch • trh s pozemky. Trh s nemovitostmi v rámci České republiky se po prvních letech zmatků dostal do relativně standardních podmínek a v posledních letech je většinou ovlivňován již standardními tržními mechanizmy. Situace není úplně ideální a je ovlivňována ještě některými deformacemi (například regulovaným nájemným).

18


Trh s byty V posledním období dochází k posilování a růstu objemu bytové výstavby. Rozvíjí se i tento segment trhu. V souvislosti s deregulací nájemného a předchozím poklesem komerčních pronájmů se očekává pozvolné zvyšování zájmu o nájemní formu bydlení, a to hlavně u klientů do 30 let. Statistika vykazuje zvyšující se rychlost výstavby. Ceny bytů se odvíjejí zejména od atraktivity lokality, ve které se nacházejí, a mají vzestupnou tendenci. Tento trend se může v budoucnu snižovat, protože jej bude ovlivňovat residenční trh s pronájmy a to zejména z titulu úpravy navazující legislativy a situace na trhu práce. Trh průmyslových a skladových nemovitostí Trh průmyslových a skladových nemovitostí dlouhodobě zaznamenával každoroční růst o 20%. Míra obsazenosti je vysoká, ačkoliv koncentrovaná konkurence nutí developery stavět stále častěji na spekulativní bázi, bez známých nájemců. Nedaří se regenerovat starší průmyslové areály, tzv. brownfieldy. Očekává se, že se sníží nabídka pozemků na zemědělských půdách a může nastat zvýšení poptávky po pozemcích se zástavbou ve starších průmyslových areálech. Potvrzuje to i skutečnost ve vyspělých evropských zemích, kde tyto areály prošly a procházejí nákladnou rekonstrukcí a výsledkem jsou komplexy se změněnou funkcí, např. zajišťující mnohostranné služby. Trh s nemovitostmi pro cestovní ruch V České republice, s ohledem na existující potenciál rozvoje odvětví cestovního ruchu, by jeho podíl mohl v dohledné budoucnosti - podle odhadů mezinárodních institucí - dosáhnout podílu na zaměstnanosti až 22 %. Cestovní ruch v České republice se zatímně podílí na tvorbě HDP 13,8 %, 12,9 % na zaměstnanosti a 13,3 % na exportu. Rýsuje se velký prostor v oblasti sportovního vyžití a rozvoje sportovně rekreační infrastruktury. Trh s pozemky Tento segment trhu je z pohledu stavebnictví prioritní. Pozemek je nezbytnou součástí dodávky stavebního díla. Jeho cena často představuje podstatnou část ceny stavebního díla. Specifikou stavebních pozemků je jejich omezená dostupnost, zejména v oblastech s koncentrací obyvatelstva a ekonomických aktivit. Ceny pozemků rostou. Vyplývá to z aktualizované cenové mapy. Důvodem tohoto růstu cen je nedostatek pozemků a také vývoj cen pozemků v Evropě. Nejvyšší ceny pozemků jsou dosahovány v Praze a dále v Brně a v Hradci Králové. Naopak nejnižší ceny jsou v Ústí nad Labem. Ceny stavebních pozemků pro stavbu rodinných domů v krajských městech v Kč za metr čtvereční: Praha* Č. Budějovice Plzeň Karlovy Vary

700-15000 500-1650 800-2600 500-1900

Ústí nad Labem Liberec Hradec Králové Pardubice

350-900 500-2200 900-3000 500-1900

Jihlava Brno Olomouc Zlín Ostrava

400-1350 1200-4200 900-2100 550-1700 400-1750

* Tržní ceny stavebních pozemků v Praze: Ceny v centru 26000-56000 Kč, stavební pozemky pro vícepodlažní bytové domy 1530-5800 Kč, stavební pozemky pro rodinné domy 1600-15000 Kč, komerční budovy a stavební pozemky, na nichž stojí administrativní budovy s obchody, 3500-56000 Kč. Maximální nabídka zatím činila 235 tis. Kč.

Vývoj cen bude ovlivněn i zatím nedořešenou budoucností dosud platné snížené sazby DPH na výstavbu bytů a růst by naopak mohly zmírnit připravované územní plány, díky kterým by se pro výstavbu začala prodávat i zemědělská půda.

19


Indexy cen stavebních pozemků průměr 2000 = 100

Celkem ČR

rok 2001 rok 2005 čtvrtletí čtvrtletí 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 104,3 106,9 111,4 115,6 138,3 142,9 148,9 154,8

Hlavní město Praha

104,2 107,6 112,8 117,3 143,6 149,8 158,4 166,2

Celkem ČR mimo hl. m. Prahu: do 1 999 obyv. velikost 2 000 - 9 999 obyv. 10 000 - 49 999 obyv. obcí: 50 000 obyv. a více

111,9 110,5 109,1 101,5

113,4 112,6 113,5 102,4

115,8 114,7 121,8 104,8

120,6 116,6 129,8 107,5

150,8 131,2 162,7 117,2

154,8 132,8 165,0 118,7

157,3 133,1 167,7 121,0

158,0 132,3 173,4 125,1

2. d) Výroba stavebních hmot – vazba na stavebnictví Průmysl stavebních hmot má velmi silnou vazbu na stavebnictví; tvoří podstatu materiálové základny tohoto odvětví. Obě odvětví se vzájemně výrazně ovlivňují. Často dochází k organizačnímu nebo jinému propojení firem obou odvětví v důsledku technických i ekonomických vazeb souvisejících s progresivními směry vývoje, ať již jde o zprůmyslnění stavebních činností nebo o rostoucí finalizaci výroby stavebních hmot (montáže průmyslově zhotovovaných stavebních prvků, výroba suchých betonových a maltových směsí, lehkých stavebních hmot, modernizace technologií rekonstrukcí a oprav budov, vznik zásobovacích základen s dodávkami materiálů pro stavby just in time a další). Hlavním cílem budoucího rozvoje odvětví výroby stavebních hmot je dosažení takového stupně konkurenceschopnosti ve všech oborech, který by v rámci zvýšení dynamiky celkového ekonomického růstu a s ním souvisejícího očekávaného růstu stavební výroby, umožnil plně využít multiplikačních účinků stavebnictví pokrytím jeho materiálových potřeb jak v množství, tak v sortimentním složení, kvalitě a užitné hodnotě. Postavení průmyslu stavebních hmot bude vždy ovlivněno celkovou situací ve stavebnictví a ekonomickými i legislativními podmínkami v ČR. Změny ve stavebnictví se odrážejí ve struktuře a v objemech produkce jednotlivých výrobků a materiálů. Postupně dochází ke koncentraci některých výrobních kapacit a český trh stavebních hmot tak z více než 80 % ovládají velké nadnárodní firmy, které obstojí v konkurenci na evropském trhu.

Struktura průmyslu výroby stavebních hmot Průmysl stavebních hmot zahrnuje mimořádně široký sortiment výrobků, které jsou roztříděny do oborů: 141- těžba a úprava kamene 142- těžba a úprava písků 2626- výroba žárovzdorných materiálů 263- výroba keramických obkladaček a dlaždic 264- výroba pálených zdicích materiálů 265- výroba cementu, vápna a sádry 20


266- výroba betonových, sádrových, vápenných a cementových výrobků 267- zpracování přírodního kamene 268- výroba jiných minerálních výrobků. Dosavadní vývoj hospodářství v ČR i EU vedl k tvrdšímu konkurenčnímu boji na trhu. To se projevilo i koncentrací některých výrobních kapacit v průmyslu stavebních hmot a vytlačováním menších výrobců; v podstatě se ale počty podniků (se 100 a více zaměstnanci) působících na trhu v tomto odvětví od r.2001 stabilizovaly. Počet podniků výroby stavebních hmot podle oborů OKEČ 141 142 2626 263 264 265 2651 266 268

Podniky se 100 a více zaměstnanci Těžba a úprava kamene Těžba a úprava kameniva, písků, štěrkopísků, kaolínu, jílů a jíl. zemin Výroba žárovzdorných keramických výrobků Výroba keramických obkládaček a dlaždic V. pálených zdicích materiálů, tašek, dlaždic a pod. Výroba cementu, vápna a sádry - z toho výroba cementu V. beton., sádrových, vápenných a cement. výrobků Výroba jiných nekovových minerálních výrobků Celkem

2001 4 14

2005 2 12

2006 2 13

7 4 8 8 5 32 13 91

7 1 6 7 4 40 12 88

11 1 4 7 4 42 10 91

V průmyslu stavebních hmot docházelo v uplynulém období k postupnému poklesu zaměstnanosti především vlivem koncentrace a zvýšení produktivity práce. Vznikla řada nových samostatných podnikatelských subjektů, které zajišťují nezbytný technický servis, obchodní služby, informatiku apod. K nárůstu zaměstnanosti došlo v oboru „Výroba betonových, sádrových , vápenných a cementových výrobků“. V současné době je v průmyslu stavebních hmot zaměstnáno cca 25 000 osob. Výrobní závody průmyslu stavebních hmot jsou převážně vybaveny moderními technologickými linkami umožňujícími realizovat produkci bez přímé součinnosti lidského faktoru. Průmysl stavebních hmot je stabilizovaný po výrobně technické i ekonomické stránce. Řada výrob je dnes plně konkurenceschopná na zahraničních trzích, s výhledem na další zintenzivnění těchto aktivit v následujícím období. Významnými ukazateli jsou poměrně vysoký podíl exportu na celkové produkci (cca 26,2 %), dovozu (cca 20 %) a trvale kladné saldo zahraničního obchodu. Podstatná část exportu směřuje do zemí EU, a to především do SRN a Rakouska. Na vývoz jsou vhodné tradičně úspěšné obkladové materiály, keramický kaolin, střešní krytina, sádrokarton, ale i prefabrikované železobetonové konstrukce.

21


Zahraniční obchod se stavebními hmotami v roce 2005 a 2001 OKEČ 14.1 14.2 26.26 26.3 26.4 26.5 26.6 26.7 26.82 Celkem

Vývoz / v mil. Kč / 2005 2001 index 212 195 108,7 2032 1987 102,3 3547 1996 177,7 1347 2789 48,3 684 964 71,0 1007 1622 62,1 4320 3486 123,9 521 687 75,8 4011 3152 127,3 17681 16878 104,8

Dovoz / v mil. Kč / 2005 2001 index 331 423 78,3 633 401 157,9 2612 2691 97,1 1982 1375 144,1 692 302 229,1 2184 1514 144,3 1669 1398 119,4 529 345 153,3 3057 2844 107,5 13689 11293 121,2

Ceny stavebních hmot Ceny stavebních hmot výrazně ovlivnily především tyto faktory: • liberalizace cen • aplikace zákona o shodě výrobků • osvojení zahraničních technologií a know-how • aplikace některých nových harmonizovaných norem • vrůst ceny energií • některé závazné limity a předpisy EK (emisní limity CO2, ekotoxicita).

Surovinová základna vybraných oborů Česká republika disponuje poměrně solidní surovinovou základnou v sektoru nerudných a stavebních surovin. V případě některých surovin patříme mezi významné producenty Evropy či světa (kaolín, živce, bentonity). Těžba stavebních surovin zaznamenala po roce 1989 silný pokles především v důsledku snížení tuzemské poptávky v období 1991-1995, kdy došlo k útlumu stavební výroby. Tuto skutečnost neovlivnil ani vyšší podíl exportu některých stavebních surovin a vyrobených produktů (maltařské písky, těžené a drcené kamenivo), který pouze zmírnil důsledky poklesu tuzemské poptávky a zamezil úpadku těžebního průmyslu stavebních hmot. V blízkém výhledu lze očekávat zájem o české živce, kaolíny, sklářské písky, bentonity a žárovzdorné jíly, tedy o suroviny, které mají dobré uplatnění i na zahraničním trhu. Do popředí se dostává využívání druhotných surovin, které nejsou jen pouhou náhradou za suroviny primární, ale v mnoha případech mohou vést ke zlepšení užitných vlastností konečného výrobku a v některých případech se podílet na snižování objemu emisí. Druhotné suroviny lze s jistým ekonomickým efektem (pro producenty i odběratele) použít ve stavebnictví zejména pro výrobu lehkých a lehčených umělých kameniv, na výrobu betonu a cementu, výrobu pórobetonu a pěnobetonu, mohou být náhradou umělého kameniva v lehkých betonech, dají se využít jako pojiva, přísady a plniva. Dodatečné náklady na změnu technologií jsou vyváženy:

22


• snížením množství odpadů ukládaných na skládky nebo určených ke spalování • snížením těžby primárních zdrojů • dalšími pozitivními faktory – snížení množství emisí, úspory nákladů, energií, nerostných surovin atd. Dalšími odpady s využitím ve stavebnictví jsou: • odpadní produkty z elektrárenských a teplárenských provozů • struska • energosádrovec • odpadní písky a jíly • stavební sutě • živičný recyklát

Perspektivy a nové směry Přestože výrobně technická úroveň zvláště velkých společností průmyslu výroby stavebních hmot se blíží nebo již je na úrovni evropského standardu, stojí před odvětvím důležitý úkol: investovat nejen do výrobní základny, strojů a technologií, ale i do výzkumu a vývoje jako podmínky pro udržení a zvyšování technické a ekonomické úrovně českého stavebnictví (jako celku) v následujícím období. Rozvoj odvětví výroby stavebních hmot nemůže být založen pouze na zvyšování výroby stávajících klasických stavebních materiálů pomocí zavedených technologií, ale trvalé konkurenceschopnosti odvětví lze dosáhnout prostřednictvím inovací prováděných na základě výstupů efektivně fungujícího výzkumu a vývoje. V odvětví výroby stavebních hmot není situace v domácím výzkumu a vývoji uspokojující. Současný stav charakterizuje skutečnost, že ze struktury výzkumné a vývojové základny odvětví se zachovala pouze dvě samostatná pracoviště (Výzkumný ústav stavebních hmot, a.s., Brno a Výzkumný ústav maltovin Praha, s.r.o.), která se zabývají aplikovaným výzkumem a vývojem. Vzhledem k majoritní participaci renomovaných zahraničních firem však je využíváno know-how i výsledky dobře organizovaného výzkumu a vývoje těchto firem. Inovační potenciál odvětví výroby stavebních hmot není však zdaleka vyčerpán a jeho možnosti výrazně ovlivňují nejenom toto odvětví, ale zejména technologickou úroveň a produktivitu práce ve stavebnictví s dopady do finální kvality a užitné hodnoty výstavby a v návaznosti s tím se mohou promítnout např. do cen stavebního díla, úspor energií, apod. Inovační strategie výroby stavebních hmot musí mít proto úzkou vazbu na inovační strategie stavebnictví. Používání tradičních materiálů na bázi keramiky a betonu a další specifické znaky současného stavebnictví neumožňují dosažení průmyslové výroby staveb a jejich částí na úrovni pokročilých průmyslových odvětví (automobilový průmysl, elektrotechnický a spotřební průmysl). Lze předpokládat, že i v tomto směru bude učiněn významný pokrok vyžadující zásadní kvalitativní ale i kvantitativní změny výrobní a technické základny stavebnictví, především uplatněním progresivních materiálů s řízenými vlastnostmi (konstrukční a integrální pěny, zpěněné kovy apod.). Tento trend bude provázen zásadním snížením hmotnosti staveb (odbourávání vlhkosti, odstraňování mokrých procesů) jako předpokladu uplatnění průmyslových technologií ve stavebnictví. Tento vývoj bude vyžadovat i zásadní změny v dosavadním přístupu k navrhování a realizaci staveb a metodám výstavby. České stavebnictví disponuje výrobou stavebních hmot v míře, která v převážném rozsahu postačuje potřebám odvětví. Exportní podíly dokladují špičkovou úroveň tohoto segmentu, ať již jde o cementy, keramiku, betonové prefabrikáty a dílce, cihly či písek a kámen. Nabídka hmot 23


je stabilizovaná v úrovni cca 60 mld. Kč a 25 tis. pracovníky (za podniky se 100 a více zaměstnanci). Cenově je produkce v podstatě již na úrovni průměru cen dosahovaných v EU. Inovační strategie v odvětví výroby stavebních hmot je zaměřena do těchto hlavních směrů: • technické inovace, tj. výrobkové a technologické inovace, sestávající ze zavedení nových výrobků a technologií nebo podstatného zlepšení již vyráběných výrobků a používaných technologií, • netechnické inovace, tj. podnikatelské (manažerské) a organizační inovace, zavedení významných změn organizační struktury, implementace nových nebo podstatnějších změn ve strategické orientaci firmy, řízení odbytu just in time, • informační inovace, tj. zejména využití výpočetní techniky, informačních technologií pro sdílení informací technického i obchodního rázu. Vývojové trendy v hlavních oborech: • Obor výroby cementu, vápna a sádry Mimo komplexní řady základních výrobků – cementu a vápna se po roce 1990 rozvinula produkce širokého spektra suchých maltových a omítkových směsí (cca desetinásobný nárůst). V současnosti výrobci pokračují v trendu rozšiřování sortimentu především o speciální, „doplňkové“ materiály ( výrobky stavební chemie, lepidla, tmely). • Obor výroby výrobků z betonu, cementu a sádry Produkce oboru vykázala v posledních letech, po stagnaci v první polovině let devadesátých, nejdynamičtější nárůst v odvětví. Dnes má tento obor s cca 23 mld. Kč ročního obratu v odvětví největší podíl. U jednotlivých výrobců pokračuje restrukturalizace a diversifikace výrobní náplně, směřující především k zefektivnění vlastní výroby a zprůmyslnění stavebních prací při realizaci staveb. • Obor výroby cihel, krytiny pálené a kameniny pro stavebnictví Obor nevykazuje tak intenzivní nárůsty produkce jako předchozí obor, ale výrazného pokroku bylo dosaženo v podstatném rozšíření sortimentu, nárůstu kvality a užitné hodnoty výrobků. Výrobci zaměřují své inovační aktivity především na zlepšování tepelněizolačních a akustických vlastností zdících prvků, na řešení kvality a spolehlivosti stropních konstrukcí a do oblasti úspor energií. • Obor výroby keramických obkladaček a dlaždic Současné výsledky (celková tržba, zahraniční obchod) vykazují určitý útlum, který je dán především stagnací evropského trhu, ale i rostoucí konkurencí nových výrobců z regionů, které byly tradičními odběrateli (Polsko). Přes tyto negativní ukazatele výrobci neustále rozšiřují sortiment a také přecházejí od výroby jednotlivých obkladových prvků k produkci komplexních obkladových sestav vyšší užitné hodnoty. Současný stav a předpokládané trendy vývoje jednotlivých oborů, surovinová základna, vytvářejí pro stavebnictví pružně reagující systém na měnící se požadavky stavebního trhu i pro další období.

2. e) Segmenty stavební produkce a jejich vývoj v letech 1993 – 2006 Úkolem je postupně vyrovnat vybavenost stavebními fondy v ČR s úrovní vyspělých evropských zemí. Tím je dána i intenzita stavebních prací podle jednotlivých oborů stavění. Převažuje, jak vyplý24


vá z analýzy dosavadního vývoje, inženýrské stavitelství, pomalu nabírá tempo bytová výstavba, ještě nedostačující tempo je u dalších oborů (ekologické stavby, vodohospodářské stavby) a stavebních prací na údržbě a opravách stávajícího stavebního fondu (dlouhodobě zanedbaných). Vlivem vysokého podílu inženýrských staveb (infrastruktura) převažují hodnotově veřejné zakázky, v posledním období dochází k nárůstu privátních developerských projektů, zejména u pozemních staveb. Současná tendence a trendy rozvoje stavění vybraných směrů výstavby jsou uvedeny v následujícím textu.

bytová výstavba V roce 1990 bylo dokončeno 44 594 bytů, z toho 38,5 % v rodinných domech, v roce 1995 bylo dokončeno pouze 12 662 bytů, z toho 54,3 % v rodinných domech. Zatímco počet dokončených bytů v bytových domech klesal plynule, počet bytů v rodinných domech stoupal až do konce roku 1993 a teprve v následujících dvou letech nastal propad. V následné dekádě, tedy v letech 1996 až 2005, je vývojový trend již vzestupný, nikoli však v dostačující míře. V roce 2006 bylo dokončeno 30 187 bytů. Přehlednou informaci o základním vývoji poskytuje následující graf.

Pramen: Český statistický úřad.

Z pohledu počtu zahajovaných bytů si standardní pozici zachovává v období let 1997 až 2005 výstavba bytů v rodinných domech. Od roku 2002 je vzestupný trend také u bytů v bytových domech. Pokles u domů s pečovatelskou službou a domech-penzionech je zapříčiněn neustálým poklesem objemu státních dotací. Počet zahájených modernizací bytů ve sledovaném období výrazně vzrostl Nejvýraznější byl nárůst v mezidobí 1997 a 1999 (185,6 %)

25


Počet a struktura zahajovaných bytů 1997 ‑ 2005 podle druhu objektů

Rok

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

v tom Počet v nástavbách Počet v domomodernistaveba přístavbách zaháj. zovav rodin. v byt. vech v nebyt. ními bytů k rodin- k bytodomech domech –penzio- objekt. úpravami ných celkem ným vým nebybytů1) nech domům domům Absolutně 33 152 12 521 9 411 5 086 2 574 1 183 595 1 782 8 668 35 027 14 933 7 961 5 820 3 300 648 593 1 772 10 587 32 900 12 489 7 192 5 766 3 248 1 371 1 247 1 587 16 087 32 377 12 177 7 097 4 272 3 658 845 1 453 2 875 16 638 28 983 12 895 6 276 3 639 2 048 1 357 1 384 1 384 16 659 33 606 13 659 10 246 3 600 1 850 1 803 1 225 1 223 16 050 36 496 17 250 10 043 3 561 2 288 1 017 1 167 1 170 17 145 39 037 17 485 11 901 3 499 1 841 855 1 318 2 138 20 074 40 381 17 579 13 574 3 141 2 103 527 1 932 1 525 24 404 43 747 20 620 14 541 2 409 2 009 979 2 182 1 007 211 444

1) Modernizované byty představují kvalitativní zlepšení bytového fondu, nejsou tedy započítávány do úhrnu zahájených bytů.

Kvalita bytů Ke kvalitativním ukazatelům řadíme zejména rozsah obytné plochy v přepočtu na 1 byt a počet místností na 1 osobu. Skutečnost, že již v roce 2001 klesl počet osob na 1 místnost na 0,98, lze považovat za velmi významný faktor. Byty stavěné po roce 2001 jsou evidentně na podstatně vyšší úrovni kvality než v letech předchozích. Garsoniéry činily v roce 2005 5,9 % u bytové výstavby, 1 pokojové byty 13,4 %, 2 pokojové byty 22,3 %, 3 pokojové byty 20,9 %, 4 pokojové byty 18,3 %, pětipokojové a více 19,2 %. Velikost obytné a užitkové plochy bytů v průběhu let kolísala v závislosti na struktuře dokončených bytových objektů. V roce 2005 byla průměrná obytná plocha jednoho bytu 70,3 m2 a průměrná užitková plocha 100,7 m2. Při výstavbě rodinných domů je obytná plocha téměř dvojnásobná proti bytům. Nejmenší byty se staví v domech s pečovatelskou službou a domovech-penzionech (26,5 m2). Ke kvalitativní charakteristice bydlení patří i struktura bytového fondu podle stáří, podíl neobsazených bytů, intenzita bytové výstavby a vybavenost obyvatel byty. K těmto ukazatelům se pojí i finanční dostupnost bydlení, podíl bytů ve výškových budovách, skladba bytů podle velikosti a vybavenost bytů a domů. Mezinárodní srovnání i zde ukazuje, že v ČR je potřebné postupovat rychleji a snižovat rozdíly u několika z těchto ukazatelů. Ve vybavenosti bytů (teplá voda, koupelna, vytápění, kanalizace) se již úroveň bydlení v ČR ve značné míře vyrovnala s úrovní vyspělých evropských zemí a podobně je tomu s vybaveností obyvatelstva byty. Zůstávají však větší rozdíly v podílu bytů postavených po roce 1990, v nižším stupni využití bytového fondu (neobsazené byty), vysokém podílu ve výškových budovách (větší část tvoří sídliště bez náležité rekonstrukce a regenerace). Nejvyšší intenzita bytové výstavby byla v krajích s největším počtem zahajovaných bytů (Středočeský kraj, hlavní město Praha a Jihočeský kraj). Vzestupný trend posledních let se projevuje v Jihomoravském kraji. Nejnižší dosavadní vývojové tendence lze zaznamenat v krajích Ústeckém a Moravskoslezském, kde ovšem byla před rokem 1989 bytová výstavba preferována. 26


Z pohledu počtu zmodernizovaných bytů v období 1997-2006 v přepočtu na 1 000 obyvatel je modernizace intenzivnější v Olomouckém, Karlovarském kraji, hlavním městě Praze a i kraji Jihomoravském, naproti tomu v kraji Ústeckém, Libereckém, Jihočeském, Plzeňském, Zlínském a Vysočině je velmi pomalá.

Domovní a bytový fond • V letech 1970-1980 rostl počet domů. V období 1980-1991 se však jejich počet snižoval. Byl to důsledek především vysokých úbytků rodinných domů na venkově (stěhování do měst). V období let 1991-2001 počet trvale obydlených rodinných domů opět narůstá. Projevuje se suburbanizační efekt a staví se více rodinných domů; • Trvale obydlené byty předstihovaly růst počtu obyvatel po celé období 1961-1991. V letech 1991-2001 se zvýšil počet bytů o 122 tisíc, i při poklesu počtu obyvatel. • Vzestup počtu bytů však nebyl velký (+ 3,3 %), byl nižší než přírůstek počtu domácností.Tak tomu bylo i v letech 1961-1970; • Poslední údaje ukazují na měnící se tendence ve skladbě bytů podle typu objektů. Období 1970-1991 se vyznačovalo vysokými přírůstky bytů v bytových domech a úbytky bytů v rodinných domech. V letech 1991-2001 při celkovém podstatně nižším přírůstku trvale obydlených bytů se poměr podstatně změnil. Přírůstky bytů v bytových domech klesly až na 0,7 %, v rodinných domech se dřívější úbytek změnil v přírůstek v rozsahu 7 %. Současný stav domovního a bytového fondu je jiný než počátkem roku 2001, uplynula totiž více než polovina sčítacího období. K prognostické úvaze je proto potřebné vzít v úvahu změny v počtu obyvatel a zejména v počtu a skladbě domácností v letech 2001-2006 a také zapojit údaje o bytové výstavbě v těchto letech. Obyvatelstvo, domácnosti, domy a byty 1961-2001 Počet Rok, etapa 1961 1970 1980 1991 2001 1961-1970 1970-1980 1980-1991 1991-2001 1961 1970 1980 1991 2001

trvale obydlených bytů trvale trvale obydlených obydlených v bytov. v rodin. obyvatel domů bytů domech domech Absolutní počet 9 571 531 3 214 263 . 2 845 145 . . 9 807 697 3 502 608 1 627 630 3 088 837 1 652 782 1 436 055 10 291 927 3 875 674 1 634 304 3 494 846 1 604 843 1 890 003 10 302 215 4 051 583 1 597 076 3 705 681 1 525 389 2 180 292 10 230 0601) 4 270 7171) 1 630 705 3 827 678 1 632 131 2 195 547 Přírůstky (úbytky) v % výchozích stavů 2,5 9,0 . 8,6 . . 4,9 10,7 0,4 13,1 -2,9 31,6 0,1 4,5 -2,3 6,0 -5,0 15,4 -0,7 5,4 2,1 3,3 7,0 0,7 Index (rok 1961 = 100; případně první vyplněný rok = 100) 100,0 100,0 . . . . 102,5 109,0 100,0 108,6 100,0 100,0 107,5 120,6 100,4 122,8 97,1 131,6 107,6 126,1 98,1 130,2 92,3 151,8 106,9 132,9 100,2 134,5 98,8 152,9 cenzových domácností

1) Včetně 69 654 cizinců s dlouhodobým pobytem v České republice. Pramen: ČSÚ, propočty a sestavení ÚRS PRAHA, a.s.

27


Skladba rodin, domácností a bytů Vzrůst počtu a podílu jednočlenných domácností potvrzuje i struktura a složení rodin a domácností podle počtu členů. V současné době představují jednočlenné domácnosti nejvyšší podíl 29,9 % z úhrnu rodin a domácností. Zvýšil se také podíl dvoučlenných domácností z 27,8 % na 29,3 % a podíl tříčlenných domácností z 18,6 % na 19,3 %. Podíl domácností s více členy naopak klesl, a to nejen z důvodů nižší reprodukce obyvatelstva a zmenšeného počtu úplných rodin, ale také ze společenských důvodů, vyplývajících z tendence osamostatňování dospělých dětí. Kvalita bydlení v letech 2002-2005 i v roce 2006 se dále zvyšovala jak na základě rostoucí bytové výstavby, tak i v důsledku rekonstrukcí bytového fondu. Objektivní obraz o dostatečnosti celkového počtu bytů podává přepočet bytů na 100 cenzových domácností. Zhoršení ukazatele vybavenosti domácností byty z 91,5 na 89,6 (-1,9 bytu na 100 domácností) bylo doprovázeno poklesem ve všech krajích s výjimkou hl. m. Prahy, kde došlo k vzestupu o 0,1 bytu. Největší snížení vybavenosti bylo v Ústeckém kraji (-4,9 bytu na 100 domácností) a v Karlovarském kraji (-5,9 bytu). Z údajů a tendencí vyplývá, že i v podmínkách zesílení suburbanizace v zázemí velkých měst budou nadále hlavním působištěm stavebnictví ve výstavbě i v rekonstrukcích města s 10 tis. a více obyvateli. K vzestupu počtu bytů dochází i ve městech s 5-10 tisíci obyvateli. Obce a města s 2-5 tisíci obyvateli si zhruba rostoucím počtem bytů jen udržují svůj podíl z roku 1980, v obcích do 2 tis. obyvatel se absolutně i relativně počet bytů snižuje.

Socioekonomická problematika bydlení Od roku 1990 nastal náročný přechod k tržně motivované bytové politice bez velkých sociálních odlišností. Po roce 1989 dochází k zásadní změně v bytové politice, která se nejdříve zaměřila na výraznou restrikci státních podpor a započalo postupné zvyšování participace občanů na krytí nákladů. Sociální odlišnost v oblasti bydlení se projevují nejvíce ve velkých městech, ve městech s vysokou a rostoucí cenou bytů, resp. s nižší cenovou úrovní, ale s vysokou nezaměstnaností. Územně pak nejvíce v hlavním městě Praze, Brně, Plzni, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, v krajích, resp. menších územích s větší i menší dynamikou rozvoje (Středočeský, zčásti Plzeňský kraj, Brněnská, Hradecko-Pardubická, Českobudějovická, Liberecká, Olomoucká a Zlínská aglomerace).

Obsluha území a jeho technická vybavenost Investice do technické vybavenosti a obsluhy území představují z pohledu stavebnictví jeden z nejvýznamnějších poptávkových okruhů po jeho produkci. Identifikace dosavadního stavu a očekávaných trendů v této oblasti proto představuje jeden z výrazných pilířů strategie rozvoje stavebnictví. Technická vybavenost a obsluha území patří k základním podmínkám vyrovnaného a komplex ního rozvoje. Vytváří předpoklady pro rovnoměrný ekonomický a sociální rozvoj. Po kvantitativní stránce - hustotou dopravních a technických sítí - lze řadit Českou republiku i jednotlivé kraje mezi poměrně vyspělé regiony. Problémy se projevují ve struktuře a kvalitě vybavenosti. Technická vybavenost území v sobě spojuje komplex dopravní infrastruktury s technickými (inženýrskými) sítěmi pro energetická média (elektřina, plyn, teplo), vodu, kanalizaci a ČOV. Vybavenost technickými sítěmi pro zásobování energiemi a vodou v nejvyšších úrovních je na území České republiky poměrně dostatečná (přenosové sítě elektřiny, páteřní plynovody, ropovody a zásobovací řady vodovodů), i když tyto sítě trpí zastaralostí. Vybavenost rozvodnými sítěmi 28


nižších úrovní souvisí se strukturou osídlení a ekonomickou rozvinutostí regionů. Městské rozvodné sítě jsou všeobecně zastaralé, ve špatném stavu, provozně vysoce poruchové a nespolehlivé. Elektrifikace území je úplná, rozvod elektrické energie provádějí rozvodné společnosti, které jsou vůči svým odběratelům v monopolním postavení. Plynofikace závisí na ekonomických možnostech subjektů, zejména venkovských obcí, u nichž plynofikace zatím zaostává. Rozvod plynu zajišťují plynárenské rozvodné společnosti. Teplo se vyrábí v centrálních teplárnách, případně sídlištních kotelnách. RD jsou většinou vytápěny lokálními topeništi. Pitná voda a její distribuce k uživateli zaznamenala snížení odběru z veřejných vodovodů. To vedlo k vyšší ceně a namnoze se projevilo i zvýšenou kvalitou vody. Rozsah zásobování je relativně nízký (86 %) se značnými regionálními rozdíly a rozvodné sítě jsou poruchové (ztráty 31 %). Kanalizační síť je v ČR vybudována nerovnoměrně a neodpovídá rozsahu vodovodní sítě (téměř milion obyvatel připojených na vodovod nemá kanalizaci), podíl připojených domácností (73 %) je nízký, nízký je rovněž podíl čištěných odpadních vod. Neřešeny jsou především soustředěné venkovské zdroje – sídla od 2 do 5 tisíc obyvatel. Ceny stočného jsou regionálně značně rozdílné. Kanalizace jsou majetkem obcí nebo akciových společností. Telefonní síť zabezpečuje po pevných linkách plné pokrytí území s možností kombinovaného přenosu dalších médií. Pro přenos signálu pro mobilní telefony existují oblasti nedostatečně vybavené telekomunikačními prostředky, zejména z hledisek vzrůstající potřeby přenosu dat a rostoucího využívání internetu. Nezbytná je modernizace a zvýšení kapacity rozvodných energetických soustav, vodovodních a kanalizačních řadů a čistíren odpadních vod.

Dopravní infrastruktura Stavby dopravní infrastruktury představují jeden z nejvýznamnějších segmentů poptávky po stavebních pracích. Rozsah investic do dopravní infrastruktury postupně roste, avšak míra investování nedosahuje optimální výše z hlediska růstu intenzity poptávky po tuzemské i tranzitní dopravě ani z hlediska optimálního propojení regionů v ČR. V posledních letech zaznamenáváme výraznou dynamiku rozvoje dopravního trhu v České republice. Ta má sice relativně hustou silniční síť, odpovídající průměru zemí EU, nebo hustou železniční síť s největší hustotou v Evropě. Stávající síť však trpí řadou závadových míst s nedostatečnou údržbou a modernizací a v kombinaci s rostoucí poptávkou po přepravních procesech je oblast dopravní infrastruktury investičně poddimenzovaná. Rostoucí mobilita obyvatel znamená rostoucí individuální automobilovou dopravu, ekonomický růst a otevřenost českého hospodářství spolu s polohou České republiky ve středu Evropy vede v posledních letech k dramatickému nárůstu poptávky po nákladní přepravě a růstu tranzitu, především pak v oblasti nákladní automobilové dopravy. Vnitrozemská vodní cesta má v důsledku těchto tendencí a v kombinaci s nízkými investicemi do jejího dalšího rozvoje omezenou ekonomickou možnost. Důsledkem těchto trendů jsou negativní účinky silniční dopravy na životní prostředí, především pak ve velkých městech (hluk, prach, světlo), degradace stávající silniční sítě, nedostatečné výkony železnice a vodních cest. I když postupně roste síť dálnic, budují se nové obchvaty měst a obcí, dochází k odstraňování závadových míst na silnicích, modernizují se páteřní železniční tratě, přesto se současná zanedbanost údržby stávající infrastruktury odhaduje na zhruba 400 mld. Kč. Ani v současné době nemá Česká republika kvalitní dopravní spojení západu s východem a severu s jihem, na dobudování stále čeká řada obchvatů, včetně např. silničního okruhu kolem Prahy, rozvoj železnice podmiňují investice do dalších národních železničních koridorů, také vnitrozemská vodní cesta čeká na zlepšení plavebních podmínek především na Labi. Potřebné je rovněž zrealizovat velké množství 29


dalších dopravních investic do státní a krajské dopravní infrastruktury. Vedle toho je třeba vzít v úvahu stav místních komunikací ve vlastnictví obcí, kde je rovněž jejich stav neuspokojivý. V letecké dopravě došlo také v posledních letech k výraznému zdynamizování rozvoje. Současným požadavkům na technickou úroveň v zásadě vyhovuje pouze pražské letiště Ruzyně, avšak i existující regionální letiště mají základní technické předpoklady k vyššímu využití a očekávání dalšího rozvoje letectví znamená potřebu výrazných investic v této oblasti. Dopravní infrastrukturu tvoří • dálnice a silnice I.třídy ve vlastnictví státu, silnice II a III. tříd ve vlastnictví krajů a místní komunikace vlastnictví obcí • celostátních a regionálních drah • vnitrozemská vodní cesta • účelové komunikace a železniční vlečky a další infrastruktura ve vlastnictví privátních subjektů • letecká infrastruktura. • infrastruktura městské hromadné dopravy a metro. K základním procesům pak patří údržba a oprava stávající dopravní infrastruktury, její modernizace a nová výstavba v souladu s dopravní koncepcí státu, krajů a měst a obcí Srovnání vybraných charakteristik ČR a EU Charakteristika Počet obyvatel v mil. obyv. Rozloha v tis. km2 HDP EURO mld. Délka železniční sítě v tis. km Délka silniční sítě v tis. km Hustota silnic v km/100 km2, státní a regionální silnice Hustota dálnic km/1000 km2 Hustota železnic v km/1000 km2

ČR

% 10,2 79 98 9, 6 128 703 6,6 122

EU 2,2 2,0 0,9 4,8 2,7

460 3 900 198 000 199 4 800 458 14,6 50

Napojení na evropskou dopravní síť Pro ČR jsou podstatné tři prioritní evropské projekty: • železniční osa Atény-Sofie-Budapešť-Vídeň-Praha-Norimberk/Drážďany • železniční osa Gdaňsk-Varšava-Brno/Bratislava-Vídeň • dálniční osa Gdaňsk-Brno/Bratislava-Vídeň Pozornost bude věnována modernizaci, obnově a dobudování připojení příhraničních regionů na dopravní sítě okolních států.

30


2,5%

Podíl investičních výdajů do dopravní infrastruktury na HDP (v běžných cenách) Kč doporučení 1,5 – 2,5 %

58 mld.

2,0%

47 mld.

73 mld. 77 mld. 80 mld. 68 mld.

1,5% 1,0% 25 mld.

32 mld.

34 mld.

do roku 2006 skutečnost

25 mld.

0,5% 0,0%

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

od roku 2007 predikce HDP – MF

2007

2008

2009

Zdroj: do roku 2004 Ročenka dopravy ČR, údaje bez letecké infrastruktury Poznámka: v přehledu jsou zahrnuty celkové investiční výdaje do dopravní infrastruktury od roku 2007 je propočet vázán na predikci vývoje HDP podle MF při předpokladu podílu investičních výdajů na HDP ve výši 2,5%. Po započtení potřebných výdajů na opravy a údržbu ve výši 15-20 mld. Kč dostáváme minimální bilanci potřebných zdrojů pro dopravní infrastrukturu na úrovni 100 mld. Kč

Památkové objekty Památkový fond ČR je velmi rozsáhlý a prohlašování věcí za kulturní památku dále pokračuje. Péče o kulturní dědictví je zakotveno v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Přehled lokalizace předmětů ochrany (památek) podle zákona č. 20/1987 Sb. (stav k 1.3.2005) Typ ochrany Světové kulturní dědictví – památky UNESCO Národní kulturní památky Archeologické památkové rezervace Ostatní památkové rezervace Městské památkové rezervace Vesnické památkové rezervace Krajinné památkové zóny Městské památkové zóny Vesnické památkové zóny

Počet v ČR 12 192 8 2 40 61 19 253 211

Zpřístupněné památky tvoří zlomek nemovitých kulturních památek. V nejhorším stavu jsou památky nevyužívané. Jejich vlastnictví je jak státu, tak obcí, církví ale i privátních vlastníků. Celkový počet nemovitých kulturních památek v ČR je přibližně 34 000. Z toho je v Praze přibližně 6 %, v moravských krajích přibližně 31 %, v českých krajích 63 %. Historických jader památkového významu je přibližně 1400, dominant více než 2400. Obestavěný prostor památek byl odhadnut na 10 042 948 m³, střech 1 056 234 m², fasád 1 643 302 m². Vyčíslit náklady na systém památkové péče v ČR jako celek je velmi obtížné. 31


Ochrana památek je v České republice prostřednictvím ministerstva kultury byla financována z pěti programů : • Program záchrany architektonického dědictví • Program regenerace městských památkových rezervací a zón

331 mil. 161,5 mil.

• Program péče o vesnické památkové rezervace, zóny a krajinné památkové zóny

18 mil.

• Havárie střech památek

60 mil.

• Program restaurování movitých kulturních památek

18 mil.

Za uplynulé období bylo opraveno z Programu regenerace 8 233 památek v celkovém objemu 8 169 tis. Kč., z toho pouze 3 277 tis. Kč bylo ze státního rozpočtu. Více než polovinu poskytla města, obce a soukromí vlastníci. Částky, které jsou každoročně uvolňovány do státních programů zaměřených na záchranu a rekonstrukci památek, se již několik let neustále snižují, nehledě na to, že není reflektována inflace a zvýšení DPH stavebních prací. Roční nezbytná potřeba prostředků na Programy regenerace a Program záchrany architektonického dědictví je odhadována na 350 mil.Kč pro každý z programů, tj. 700 – 1000 mil. Kč. Nízká je péče i využití venkovského památkového fondu. Cenné jsou i technické a vojenské památky na venkově, jejichž obnova by přinesla uplatnění v cestovním ruchu, a v souvislosti s tím by byla vytvořena i nová pracovní místa. Seznam technických památek v ČR obsahuje více než 5 000 zdokumentovaných položek. Jestliže z celkového odhadovaného počtu nemovitých památek pokládáme za opravené památky zpřístupněné za peníze (vyžadující pouze údržbu a běžné opravy), a jestliže dále vezmeme v úvahu dosud opravené památky ze státních programů, pak lze potřebu na záchranu a opravy nemovitých památek odhadnout minimálně na 61 172 000 000 Kč.

2. f) České stavebnictví v kontextu evropského stavebnictví Celkové výdaje na stavební práce dosáhly v roce 2006 u 27 evropských států, které jsou členy Filcu, více než 1.2 bil. EUR, přičemž na pět největších zemí Unie (Německo, Velkou Británii, Francii, Itálii a Španělsko) z toho připadlo 72%. Rok 2006 tedy ve svém souhrnu znamenal pro stavebnictví všeobecný oproti roku 2005 výraznější růst (+3,6%), a to především díky nové bytové výstavbě (+6,2 %) a výstavbě inženýrské (+7,3 %). Na tomto příznivém vývoji se podílela nebytová privátní výstavba nárůstem 6%. Celkově je možné očekávat, že po uplynulých obtížných let dojde ke zlepšení a k růstu i ve výstavbě občanské. V nových členských státech určité zpomalení celkového hospodářského růstu v podstatě ovlivnilo vývoj stavební činnosti pouze okrajově. V těchto zemích růstové tendence vycházely jak z růstu pozemního tak i inženýrského stavitelství. Tato tendence zůstane zachována i v dalších letech, přestože ve všech těchto zemích přetrvává daleko větší poptávka především po výstavě bytové . Bytová výstavba V r. 2006 (+ 6,2 %) byla nosnou činností stavebnictví ve většině zemí výstavba nových bytů. K této skutečnosti přispívá nízká úroveň úroků. Výstavba nových bytů bude hrát důležitou roli v dalším období V České republice by se po silném nárůstu z let 2003 a 2004 měla v příštích letech růstová tendence bytové výstavby stabilizovat na 4-5 %.

32


Nebytová výstavba Tento segment produkce po letech útlumu zaznamenal v roce 2006 nárůst o více jak 6%. Inženýrská výstavba Rozpočtová omezení, kterým musely čelit četné země EU, měly značně negativní dopad na tento segment, který silně závisí na veřejných zakázkách. Od r. 1999 růstový trend inženýrské výstavby trvale klesal. V roce 2006 došlo k oživení a nárůstu o 3%.. Markantní růstový trend byl ve všech nových členských zemích (+ 11,1 % na Slovensku, + 12% v České republice, + 18,8 % v Maďarsku. Opravy a údržba Opravy a údržba, které méně podléhají ekonomickým cyklům, vykázaly v posledních 10 letech tendenci k relativně nízkému, avšak stabilnímu růstu. V několika zemích se jim dostává podpory díky daňovým úlevám, jako je snížená DPH a pomoc při zavádění energetických úspor. Tento sektor pocítil poněkud negativní vliv silného rozběhu výstavby nových bytů v letech 2003-5, ale měl by si udržet svou všeobecnou růstovou tendenci. V r. 2006 došlo k nárůstu o 1,9 %. Zaměstnanost Zaměstnanost ve stavebnictví byla ovlivněna zejména všeobecným zpomalením rozvoje sektoru v posledních 5 letech a i když v r. 2006 množství zaměstnanců v sektoru přesáhlo 14 milionů, růstové trendy stavebnictví v některých zemích se neobrazily v odpovídajícím růstu zaměstnanosti.

Vývoj stavební produkce 2002–2006 v % 25,0

ýeská Republika Irsko

22,5

Slovensko

22,3 20,8

Norsko

18,8

Maćarsko 14,9

ŠpanČlsko 9,5

Polsko

9,1

Finsko

8,8

Švýcarsko

8,1

Dánsko

7,3

Rakousko

6,7

Spojené Království

6,3

Francie

5,4

Belgie

4,6

PrĤmČr 19 zemí

4,3

Švédsko 2,2

Itálie

0,8

Nizozemsko 0

5

10

15

20

25

30

33


České stavebnictví má za uplynulé tři roky nejrychlejší růst z 19 evropských zemí. Vývoj stavební produkce v ČR byl v období 2002-2005 nejrychlejší. Prognóza dalšího vývoje stavební produkce 19 zemí sdružených v Euroconstructu na období 20072009 předpokládá zpomalení temp růstu, zejména v západoevropských zemích. Očekávaný vývoj stavebnictví ČR v kontextu evropských zemí je však dále nadprůměrný, i když konkrétně Polsko očekává růst ještě rychlejší. Intenzita stavČní EURO/obyvatele parita a kurs 2005 Irsko

5307

Finsko

4935

Portugalsko

4536

Itálie

3760

Norsko

3747

SpanČlsko

3491

Rakousko

3349

Dánsko

3178

Švýcarsko

2785

PrĤmČr 19 zemí

2616

Nizozemsko

2609

ýeská Republika

2451

SRN

2339

Belgie

2370

Spojené Království

2315

Švédsko

1705

Maćarsko

1387

Polsko

kurs parita

1122

Slovensko

920 0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

Intenzitou stavění se v roce 2005 v paritě kupní síly zařadila ČR na 12. místo v pořadí ze srovnávaných 19 zemí Euroconstructu a předstihla takové západní země jako je SRN, Belgie a Spojené Království. Intenzita stavění je významný indikátor úrovně stavebního trhu. V bytové výstavbě je intenzita stavění v ČR na 39,9 % evropského průměru, v nebytové výstavbě tento průměr převyšuje o 49,7 % a v inženýrské produkci dokonce o 55,3 %. Vývoj struktury stavební produkce zemí západní, východní Evropy a ČR 1990-2006 v % Záp. Vých. bytová nebyt. inžen. bytová nebyt. inžen. ČR bytová nebyt. inžen. E. Evr. 1990 45,5 34,2 20,3 1990 31,2 36,5 32,3 1990 12,6 58,8 28,6 1995 49,1 31 19,9 1995 20,1 44 35,9 1995 7,9 58,4 32,7 2000 47,5 31,9 20,6 2000 23,8 46,6 29,6 2000 15,1 50,4 34,5 2006 48,7 30,8 20,5 2006 25 40,1 34,9 2006 12,4 41,8 45,8

34


FIEC – Evropská federace podnikatelských svazů ve stavebnictví v zaměřeném programu své činnosti pro další období konstatoval: • Je nutno posunout vnímání a chápání stavebnictví jako významného národohospodářského odvětví a to jak v oblasti ekonomické, tak i společenské, kultivace krajiny a dalších spektrech života člověka. • Stavebnictví bude v budoucnu stále více národním odvětvím limitujícím udržitelný vývoj společnosti. Výzkumná a vývojová základna evropského stavebnictví - Evropská stavební technologická platforma – musí produkovat materiály, konstrukce a technologické postupy šetrné k životnímu prostředí a stavby plnící svůj účel po omezenou dobu, flexibilní, se snadným způsobem likvidace. • Nezbytnost zefektivnění expanze a modernizace městských zón, v nichž žije 80 % evropských obyvatel a v příštích letech může integrovaný přístup k rozvoji měst hrát podstatnou roli v dosažení trvale udržitelného rozvoje. • Nezbytné je věnovat vysokou podporu malým a středním podnikům jako nositelům změn. • Nedostatek odborných pracovních sil se stává celoevropským problémem a možnosti růstu výrazně limituje. Možnost pro další růst stavebnictví v budoucnosti se proto jeví nově jako nutná ne již pouze dřívější spolupráce mezi investorem a projektantem, ale nově i mezi stavebním podnikem a projekční sférou. Roste význam výzkumných úkolů zaměřených na „benchmarking“ stavebnictví v jednotlivých zemích. SPS České republiky zdůraznil nutnost otevřenosti a sjednocení systému kvalifikace a certifikace stavebních podniků tak, aby se i české firmy mohly podílet na zakázkách veřejných prací v jednotlivých zemích EU a předložil požadavek na revizi stávajících prioritních projektů transevropské dopravní sítě (TEN- Trans-European- Network). Spojení mezi západní Evropou směrem na jihovýchod, tedy směrem na Rumunsko a Bulharsko, musí být považováno za základní novou celo-unijní prioritu.

2. g) Podnikatelské prostředí Kultivace podnikatelského prostředí Podnikatelské prostředí prochází od roku 1989 poměrně bouřlivým vývojem. Důležitým a trvalým úkolem je jeho kultivace a stabilizace etiky podnikání. Obchodní vztahy účastníků výstavby nebývají vždy na dobré úrovni. Bývají poznamenány pokusy o získání dominantního postavení a snahou o přesun rizik na partnera. To se pak projevuje v nevyváženém stanovení podmínek, práv a povinností v průběhu přípravy i realizace investičních akcí. Tyto tendence jsou zdrojem napětí na stavebním trhu a impulsem pro šíření dalších negativních jevů. Bývá to redukováno na vztahy velkých a malých firem, ale do nich se promítají a přenášejí nevyváženosti podmínek mezi zadavatelem a zhotovitelem. Proto Svaz podnikatelů ve stavebnictví ve spolupráci s partnery SIA a MPO inicioval vypracování aktualizace Všeobecných obchodních podmínek na dodávky staveb a bude usilovat o to, aby se staly všeobecně uznávanými a respektovanými mezi partnery ve výstavbě. V zájmu zvýšení úrovně dodavatelského systému staveb je rozšíření certifikace na všechny druhy stavebních dodávek, takže investoři budou mít k dispozici systém certifikovaných dodavatelů pro snazší výběr a získání referencí o stavebních firmách. Je nezbytné zdokonalit legislativu pro konkursy a vyrovnání firem, které jsou nuceny ukončit podnikatelskou činnost a zprůhlednit činnost a odpovědnost konkurzních správců. V budoucích letech 35


dojde nepochybně k určitému vyčištění trhu od konjunkturálních firem s nepevným zázemím technickým i finančním. Jde o to zajistit, aby negativní vliv na ostatní firmy-věřitele byl minimální. Pravidla pro podnikání je nutné zpřísnit i v tom směru, aby nemohly dále podnikat fyzické i právnické osoby, které nemají vyřešené závazky z předchozí podnikatelské činnosti, či se v minulosti dopustily vážných a úmyslných poklesků vůči právu, eventuálně proti podnikatelské etice. Garantem dodržování podnikatelské etiky by měly být podnikatelské svazy, asociace a cechy. Pro pozitivní vnímání podnikatelského prostředí je vhodné průběžně seznamovat veřejnost s úspěšnými podnikatelskými projekty i osobnostmi. V současné době je mediální obraz podnikatelské činnosti převážně negativní. Média ve značné míře vyzdvihují některé negativní případy podnikání a dopouštějí se tak nesprávné a účelové negativní generalizace celého podnikatelského prostředí. I při akceptování investigativní role žurnalistiky, k opravdu věrohodné a objektivní žurnalistice se lze dostat jen tím, že budou publikovány i pozitivní stránky podnikání a docení se význam podnikatelské činnosti pro celou společnost. Ke zlepšení podnikatelského prostředí v budoucnu určitě přispěje zkvalitnění vztahu mezi dodavateli stavebního díla a zákazníkem a to zejména u menších stavebníků rodinných domů, modernizací, rekonstrukcí a oprav. Do budoucna tedy vede cesta ke zlepšení podnikatelského prostředí i přes zlepšené vztahy mezi objednatelem a dodavatelem staveb nekompromisní selekcí dobrých a špatných firem, avšak podle objektivních a všeobecně uznávaných kritérií. Jednoznačně pozitivním prvkem větší otevřenosti trhu je důraz na průhlednost zakázek, větší kontrola čistoty obchodu a snižování míry korupce. Tento trend bude i v budoucnosti pokračovat za přispění zpřesnění legislativy a zpřísnění dohledu nad jejím dodržováním. Samoregulace je považována za vhodnou formu kultivace tržního prostředí. Lze ji chápat i jako prevenci před neodpovědným a manipulativním chováním podnikatelů vůči ekonomicky slabším zákazníkům, ale i poddodavatelům. Aby samoregulativní opatření nebyla pouhou deklarací, musí obsahovat také transparentní nástroje pro vynucení plnění závazků. Dialog mezi spotřebiteli a podnikateli napomáhá k hledání efektivních řešení problémů z každodenní praxe. Dialog se spotřebiteli a státními institucemi je jednou z nebytných podmínek pro účinné definování cílů a následně i pro jejich naplňování. Dalším orgánem, který se snaží pozitivním způsobem ovlivňovat vývoj podnikatelského prostředí, jsou jednotlivé národní antimonopolní úřady. Tyto orgány se starají o zajištění zdravého konkurenčního prostředí v rámci svého národního trhu, a to omezením vzniku velkých a zcela dominujících uskupení v jednotlivých oborech podnikání. Ke kultivaci podnikatelského prostředí přispívá nemalou měrou i působení Transparency International v ČR (TIC).

Legislativní prostředí v oblasti výstavby a stavebnictví Základním požadavkem na legislativní prostředí a jeho další vývoj je jeho podstatné zjednodušení, větší srozumitelnost a jednoznačná aplikace právních norem. Způsob tvorby právních norem, jejich spojování do neorganických souborů a častá novelizace ztěžují orientaci v systému, a to i zkušeným právníkům. Splnění těchto požadavků umožní, aby podnikatelská veřejnost i obchodní partneři právu rozuměli a akceptovali je. Úkol je nad jiné naléhavý ve vztahu k malým a středním podnikatelům, pro které je celá řada příkazů nepochopitelná a v praxi nesplnitelná. SPS proto prosazuje přímé zapojení podnikatelské sféry do tvorby právních předpisů a to již v počáteční fázi v rámci programu RIA (Regulatory Impact Analysis), který je sice v úrovni vlády ČR definován, ale jeho praktické využití je zatím nedostatečné.

36


Koncepce tvorby právních norem musí na jedné straně rozvoj podnikatelského prostředí podporovat, na druhé straně jej i chránit a v rámci tohoto procesu chránit i adresáty výstupů produkce. Současný stav a krátkodobá perspektiva Rozvoj výstavby a stavebnictví je ve významné míře podmíněn vhodným nastavením právního prostředí. Jedná se o činnosti, které vyžadují ke svým specifikám a postavení vyšší rozsah regulace oproti jiným odvětvím. Tuto oblast legislativně ovlivňují zejména právní předpisy upravující: • územní plánování a stavební řád, • ochranu životního prostředí, • zadávání veřejných zakázek, • technické požadavky na výrobky, • obchodně závazkové vztahy. Obecný vliv mají samozřejmě též další legislativní normy, jak průřezové (z oblasti živnostenského podnikání, správního práva, daňové a další), tak i předpisy týkající se specializovaných oblastí, např. hospodaření energií, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci apod. Základními právními normami jsou především předpisy na úseku stavebního práva. V roce 2006 došlo k jejich zásadním změnám. Byl přijat nový stavební zákon [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a předpisy související [zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) a zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění]. Soustava těchto zákonů spolu s vydanými prováděcími vyhláškami zavádí do přípravy a realizace staveb celou řadu systémových změn doprovázených vyšší odpovědností jednotlivých účastníků investičního procesu, zejména z hlediska veřejných zájmů. Těžiště se přesouvá do územního plánování, v jehož rámci budou komplexně řešeny rozhodující otázky uspořádání resp. změn v území, včetně koordinace veřejných a soukromých zájmů. Stavební řízení je liberalizováno a stává se z něj záležitost techničtější s větším důrazem na odpovědnost stavebníka, projektanta a stavbyvedoucího a na funkce kontrolních mechanizmů v průběhu provádění a užívání stavby. Je např. výrazně rozšířen okruh staveb, které lze realizovat bez ohlášení nebo na ohlášení stavebnímu úřadu, povinné kolaudace jsou nahrazeny umožněním užívání stavby na základě oznámení nebo kolaudačního souhlasu; naproti tomu je zaveden systém pravidelných kontrolních prohlídek staveb aj. Ustavením institutu autorizovaného inspektora a jeho působnosti v rámci zkráceného stavebního řízení dochází k částečné privatizaci stavebního řízení. Celým procesem se prolínají nově stanovené zásady, upravující efektivnost výkonu veřejné správy, a to zejména: zásada zjednodušených postupů, zásada součinnosti s dotčenými orgány (které již nebudou vydávat samostatná správní rozhodnutí), zásada koordinovaného stanoviska a zásada kontinuity stanovisek. K 1. lednu 2007 nabyla účinnosti převážná většina prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu, v průběhu roku 2007 se očekává v průřezové oblasti vydání vyhlášky, která upraví obecné požadavky na výstavbu, a dále vydání sektorových prováděcích předpisů (zejména v odvětví dopravy a pro vodní díla) a předpisu pro výstavbu v hlavním městě Praze. Ne vše se však z původních záměrů podařilo prosadit. Nenaplněn zůstal např. návrh na spojení postupů v územním řízení a při posuzování stavby z hlediska jejího vlivu na životní prostředí. V privátní sféře výstavby a stavebnictví došlo v důsledku přijetí zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, k postupnému zkvalitnění odborné základny. Osoby, které provádějí vybrané činnosti ve výstavbě, mají ze zákona povinnost ochrany veřejných zájmů. V současné době je připravována novela uvedeného zákona zejména za účelem transpozice komunitárního práva podle konsolidované směrnice o uznávání kvalifikace. 37


Nutno konstatovat, že právo životního prostředí EU se nadřadilo národním úpravám stavebního práva a v prvé etapě jeho harmonizace byla zavedena v řadě postupů dvoukolejnost a značná rigidnost požadavků. Plnění povinností, vyplývajících z legislativy upravující oblast životního prostředí, se tak zařazuje mezi příčiny omezující rozvoj podnikání v ČR, přičemž v některých případech jde svými požadavky nad rámec předpisů Evropských společenství. To může české podniky stavět do znevýhodněného konkurenčního prostředí a současně může mít negativní dopad na rozhodování potencionálních investorů o budoucích investicích a v důsledku toho i na stavební výrobu. Proto vláda ČR usnesením č. 1401 ze dne 2. listopadu 2005 schválila „Identifikaci problémových oblastí vybraných právních předpisů k ochraně životního prostředí ve vztahu k výrobní a podnikatelské sféře“ a uložila realizaci příslušných opatření s tím, že tato identifikace bude aktualizována v roce 2006 a následně každé dva roky. Cílem je zjednodušení a zefektivnění environmentální legislativy s následným zvýšením konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů za současného respektování legislativy Evropských společenství, principů udržitelného rozvoje a priorit ochrany životního prostředí. Gesci za tuto aktualizaci převzalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. V materiálu je navrženo např. novelizovat zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o přírodě a krajině a předložit nový zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Z hlediska přípravy investičních záměrů se jedná především o proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), který je složitý, časově náročný a mnohá vyjádření (např. veřejnosti či dotčených správních úřadů) jsou vyžadována opakovaně. Nutno řešit vztah EIA k územnímu řízení – směrnice 85/337/EHS dává možnost zahrnutí EIA jako součásti správních řízení o povolení určitého záměru, což však v ČR není využito. Z důvodu zjednodušení a zkrácení procesu přípravy staveb by bylo žádoucí začlenění EIA do fáze územního řízení. K řešení s cílem zjednodušení jsou vhodné i některé další záležitosti, např. integrace příslušných stanovisek na úseku ochrany přírody a krajiny. V souladu s usnesením vlády ČR č. 68 ze dne 24. ledna 2007 má být do konce roku 2007 předložen vládě návrh věcného záměru zákona o životním prostředí, od něhož odborná veřejnost ve stavebnictví očekává koordinaci a zjednodušení postupů v oblasti životního prostředí, a to ve vyváženém vztahu k ekonomickému a sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje. Zadávání veřejných zakázek doznalo v roce 2006 významných legislativních změn. K 1. červenci 2006 byly schváleny nové zákony č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a č. 139/2006 byly Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon). Zákon o veřejných zakázkách provádí transpozici nových směrnic Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES a 2004/18/ES včetně zavedení nových zadávacích institutů (např. soutěžní dialog) a prvků elektronizace zadávacího řízení. Nová právní úprava je podrobnější a jednoznačnější, což však má za následek zvýšení rozsahu textové části. V oblasti výstavby a stavebnictví jsou nejdůležitějšími změnami: • nová definice veřejné zakázky na stavební práce s možností zadávání stavebních prací včetně souvisejících projektových a inženýrských služeb; • změna vymezení technických podmínek (jako součásti zadávací dokumentace), které lze formulovat (v určitých případech) též formou požadavků na výkon nebo funkci; • zahrnutí stavebních zakázek s hodnotou do 6 mil. Kč mezi veřejné zakázky malého rozsahu, u nichž není zadávací proces stanovený zákonem povinný; • zavedení nového druhu zadávacího řízení – soutěžního dialogu (u veřejných zakázek se zvlášť složitým předmětem plnění); • umožnění zjednodušeného podlimitního řízení (u podlimitních veřejných zakázek na stavební práce v hodnotě do 20 mil. Kč a v případě dodávek nebo služeb u všech podlimitních veřejných zakázek);

38


• podrobnější řešení možnosti prokazování kvalifikace prostřednictvím systému certifikovaných dodavatelů; • nová úprava soutěže o návrh. Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení stanovuje obecně platné právní podmínky a postup veřejného zadavatele při realizaci koncesních projektů formou koncesní smlouvy v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), přičemž transponuje do národního právního řádu část směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES. Přijatý zákon vytváří příležitosti pro veřejný sektor k využití finančních zdrojů a know-how soukromých subjektů, čímž se zvýší poptávka po nových investicích a tím i po stavebních kapacitách. V krátkodobém výhledu bylo usnesením vlády ČR č. 1199 z 25. října 2006 uloženo ministrovi pro místní rozvoj do 30.6.2008 předložit vládě návrh věcného záměru nového zákona o veřejných zakázkách v závislosti na postupu legislativních prací Evropské komise, týkajících se připravované směrnice Evropského parlamentu a Rady o koncesích a návrhu úpravy příslušné směrnice ke zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek. V průběhu roku 2007 se očekává novelizace stávajících právních předpisů (zpřesnění některých ustanovení) s cílem zjednodušení a zprůhlednění systému zadávání veřejných zakázek a koncesí. Snahou Svazu podnikatelů ve stavebnictví je znovu vyvinout úsilí o zařazení do znění novelizovaného zákona m.j. povinnost kvalifikace zadavatelů a jednoznačný odkaz na vhodnost používání Všeobecných obchodních podmínek pro provedení stavby. Je rovněž iniciováno zpracování metodických pokynů pro zadávání veřejných zakázek na stavební práce, které by stanovily rámcové zásady zadávacích a obchodních podmínek s cílem eliminovat případné nežádoucí praktiky zadavatelů. Základním právním předpisem v oblasti stavebních materiálů a výrobků pro stavění je zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, kterým se řeší způsob stanovování technických požadavků na výrobky. Výběr vhodných materiálů pro stavbu je zajišťován zákonem č. 22 o všeobecných požadavcích na výrobky a následnými vyhláškami, které stanoví požadavky na stavební výrobky v regulované sféře. Do této kategorie jsou zařazeny výrobky, které významnou měrou mohou v průběhu životnosti stavby ovlivnit její kvalitu. Na tyto výrobky výrobce nebo dovozce vystavuje Prohlášení o shodě na základě Certifikátů a zjištění vydaných autorizovaným či notifikovaným orgánem. Při kolaudaci by měly být tyto dokumenty předkládány realizátorem stavby. Předmětem dlouhodobějších diskusí v odborné veřejnosti je ustanovení § 13b zákona č. 22/1997 Sb., jež upravuje zásady a podmínky uznávání shody u výrobků vyrobených nebo uvedených na trh EU v případech, kdy pro ně neexistují harmonizované technické specifikace. Obecné ustanovení zákona neuvažuje se specifiky stavebních výrobků, jejichž konečné užití se uskutečňuje až v rámci jejich zabudování do stavby, a nepřihlíží ke skutečnosti, že výrobky uvedené na trh v příslušné zemi EU (a tam vyzkoušené podle místních předpisů) nelze mnohdy automaticky použít pro stavby v jiných zemích EU (např. z důvodů klimatických aj.). Proto je projednáván variantní návrh legislativního řešení této záležitosti. Sjednocujícím základním předpisem Evropských společenství pro stavební výrobky je směrnice Rady 89/106/EHS ve znění směrnice 93/68/EHS. V roce 2006 započaly práce na její revizi s předpokladem příslušného výstupu cca v roce 2010. Poté bude přikročeno k novelizaci národní legislativy, týkající se stavebních výrobků (jednou z variant by mohl být i samostatný zákon o stavebních výrobcích, obsahující mj. prokazování shody, podmínky uvádění výrobků na trh a technické požadavky pro jejich zabudování do staveb). V oblasti obchodně závazkových vztahů může ovlivnit vývoj ve stavebnictví připravovaná zásadní právní úprava, a to návrh nového občanského a obchodního zákoníku a souvisejících předpisů. Podle usnesení vlády ČR č. 68 z 24. ledna 2007 mají být návrhy těchto kodexů předloženy vládě do konce roku 2007. Je nezbytné průběh prací aktivně sledovat a prosazovat jak v obecných 39


ustanoveních, tak i u příslušných smluvních typů používaných ve výstavbě adekvátní úpravy, které by vycházely ze zásad poctivého obchodního styku a vyhovovaly praxi ve stavebnictví.

Příprava průmyslových zón Příprava průmyslových zón je jedním z několika prvků podpory podnikání a rozvoje podnikatelského prostředí. Tuto aktivitu realizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR již od roku 1998 a od té doby došlo v této oblasti k významným změnám. K nejdůležitějším patří podpora tzv. brownfields, které kromě nesporných ekonomických přínosů přispívají i ke zlepšení životního prostředí. Kromě nově budovaných průmyslových zón (greenfields) se nyní aktivity stále více zaměřují na regenerace stávajících nevyužívaných území (brownfields) a dále také na posilování infrastruktury již existujících úspěšných průmyslových zón. V období od roku 1998 bylo v rámci podpory rozvoje průmyslových zón ze státního rozpočtu podpořeno celkem 98 průmyslových zón. Prostřednictvím systému podpory tak bylo zainvestováno přes 2100 ha průmyslových ploch a připraveno k okamžitému převedení na investora. Z toho se již podařilo prodat či pronajmout investorům téměř 80 % zainvestovaných ploch, na kterých dosud bylo vytvořeno cca 52 500 pracovních příležitostí. V následujících letech se nadále počítá s pokračováním podpory výstavby průmyslových zón, a to s důrazem na rozvoj strategických průmyslových zón a zón pro pobídkové investory (tedy pro konkrétního investora). • Do výstavby průmyslových zón bude stále více zapojen soukromý kapitál. • Po zkušenostech některých měst, která vystavěla (mnohdy za cenu zvýšení vlastní zadluženosti) infrastrukturu pro vznik průmyslových zón a nyní se ocitla před problémem získání investorů pro tyto zóny se jistě bude jako logičtější jevit spolupráce místní správy se soukromými specializovanými subjekty na tržním principu. To by mělo eliminovat investice do míst, která nejsou z pohledu potenciálních investorů perspektivní. • Hlavním úkolem státní správy pak bude legislativní dohled a územně-plánovací dohled. Zainvestování průmyslových zón a další investice v těchto zónách vytváří zdroje pro stavební aktivity v těchto lokalitách.

Investiční pobídky Investičními pobídkami se rozumí: • sleva na dani z příjmů právnických osob, • převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu, • hmotná podpora vytváření nových pracovních míst, • motná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců, • převod pozemků. Ve vládou schváleném systému investičních pobídek (předzákonný režim) byly poskytnuty pobídky celkem 31 investorům, jejichž investice dosahující více než 70,8 mld. Kč vytvoří 15 206 nových pracovních míst. Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách nabyl účinnosti dne 1. května 2000. V současné době je aktualizován. Na základě zákona o investičních pobídkách využívá ke dni 31. 12. 2006 investiční pobídky 366 společností. Realizované investice podpořených firem dosáhnou dle předpokladů více než 343,8 mld. Kč a předpokládají vytvoření téměř 80 tis. pracovních míst. 40


V rámci výroby ostatních nekovových minerálních výrobků (DI) jsou investičními pobídkami podpořeny investice v celkovém objemu více než 46 mld. Kč.

Technická normalizace, jakost a zkušebnictví Technická normalizace Evropské normy, jejich sledování, překlady a publikování musí být předmětem centrálního místa - státní správy. Nesplnění tohoto předpokladu by mělo negativní důsledek především pro malé a střední firmy. Absence státní správy se projevuje při tvorbě norem na nové technologie, při oponentaci evropských norem, zpracování národních dodatků. Toto nemůže vyřešit podnikatelská sféra, role státu je nezastupitelná. Je to významný faktor, který představuje velké riziko pro stavebnictví. Normy pro navrhování garantuje MMR, normy pro provádění garantuje MPO. Prudký nárůst nových norem bude nutné předkládat, zpracovávat národní dodatky, to vyžaduje finanční a věcné zajištění ze strany státní správy. Stavebnictví klade mimořádné požadavky na tvorbu harmonizovaných i neharmonizovaných evropských norem, na národní úrovni pak na tvorbu aplikačních norem nebo jiných dokumentů. Předpokládá se, že pro potřeby stavebnictví bude třeba zpracovat asi 1600 EN včetně norem pro měření a zkoušení vlastností výrobků. Zatím je jich hotovo několik set a všeobecně se očekává velmi dynamický rozvoj v této oblasti, což vyvolává potřebu investic jak do technické normalizace samotné tak i do technologické základny ve stavební výrobě, při výrobě stavebních výrobků i ve zkušebnictví. Doposud docházelo k pouhému převzetí schválených evropských norem jako ČSN buď překladem nebo převzetím v originále. Navíc není zajištěna dostatečná koordinace (především jednotná terminologie) v rámci specializovaných skupin norem. Tento stav je třeba radikálně změnit a zajistit především aktivní účast zainteresovaných subjektů na tvorbě evropských norem. Aktivní účast však bude vyžadovat financování a provádění výzkumu před zpracováním návrhu normy a zajištění přímé účasti odborníků na jednáních technických komisí CEN. Dalším specifikem stavebnictví je skutečnost, že samotné umístění výrobku na trh plně v souladu s platnou legislativou a aplikovatelnými normami ještě neznamená, že výrobek bude řádně plnit svoji funkci ve stavbě. Aby byla i tato konečná podmínka splněna, musí být stavba řádně navržena a provedena. V této oblasti existují v ČR závažné mezery, protože do data vstupu ČR do EU platilo, že by se na trhu neměl právoplatně objevit výrobek, který nesplňuje normy a příslušné předpisy platné v ČR. V důsledku volného pohybu zboží v rámci společného trhu však nyní mohou nastávat situace, kdy na trhu bude nabízen výrobek, který splňuje požadavky některé jiné členské země a nikoli předpisy platné v ČR. Je tedy zřejmé, že bude nutno vytvořit pro celou řadu stavebních výrobků aplikační dokumenty, které stanoví, klasifikační třídy výroků a minimální úrovně jejich vlastností včetně požadavků na jejich zabudování nebo instalaci, a to ve vazbě na předpisy pro stavby a zamýšlené (určené) použití výrobku ve stavbě. V praxi to znamená vytvořit novou předpisovou základnu obdobně jako jsou např. Bauliste v Rakousku nebo Regelliste v Německu. Předpokladem pro řešení těchto problémů je efektivní tvorba aplikačních dokumentů a koncepční využití všech dostupných zdrojů Stávající systém je postaven na legislativě EU, což je jistě správné, avšak nevyužívá plně možností, které členské země mají. Zdá se, že v regulované oblasti byly vytvořeny účinné mechanismy pro implementaci evropské legislativy, ale tomu neodpovídají mechanismy pro uplatňování požadavků, které vyplývají z použití výrobku. Je známou skutečností, že výrobek, který plní požadavky pro umístění na společný trh, nedosahuje úrovně bezpečnosti uplatňované dříve na národní úrovni nebo nemá vlastnosti odpovídající požadavkům zákazníků. Často není možno řešit tuto situaci v rámci legislativy. Členské země proto využívají jiných nástrojů, jako jsou různé 41


dobrovolné certifikační systémy, mediální kampaně, cílený dozor nad trhem, porovnávací testy v odborných časopisech, atd. V rámci podpory jakosti výrobků jsou pak vyhlašovány soutěže a cílové odměny pro firmy, které produkují takové výrobky a služby, které svojí kvalitou uspokojí požadavky uživatele nebo spotřebitele. Dobré zkušenosti z ostatních odvětví by měly být využity i ve stavebnictví (v rámci Národní politiky jakosti ČR - NPJ nemá stavebnictví ani vlastní sektor a stavební firmy jsou vyhodnocovány v rámci sektoru „služby“. Výrobkové harmonizované Evropské normy však předepisují v různém stupni důkladnosti požadavky na zkoušení, neřeší však většinou podmínky uplatnění výrobku ve stavbě. Heslo, že označení výrobků značkou shody CE, je dostatečným průkazem pro umístění výrobku na trhu EU, nikoliv však průkazem pro uplatnění výrobku ve stavbě, je ve svém důsledku popřením filosofie tvorby jednotného systému EhN. Jestliže tato skutečnost však nastala a jednotlivé členské země si kladou své národní požadavky pro uplatnění CE výrobků ve stavbách, je nezbytné se zasadit buď o potlačení a minimalizaci těchto požadavků obecně, nebo se velmi rychle přiblížit této politice a formou buď národních dodatků EhN, nebo aplikačních dokumentů, vymezit podmínky pro uplatnění výrobků z jednotlivých členských zemí EU v našich podmínkách. Současná bezbřehá otevřenost s přijímáním zahraničních výrobků naším trhem je bezprecedentní ve srovnání s okolními státy. Důsledky této liberální politiky s ohledem na zajištění bezpečnosti staveb zatím nejsou dostatečně vnímány. Výhled pro další období Pro ověření kvality prováděcí firmy se budou i v budoucnu užívat atributy certifikace systému jakosti dle řady EN-ISO 9000. K posouzení kvality prováděcí firmy zavedl Svaz podnikatelů ve stavebnictví Certifikát, který potvrzuje splnění kvalifikačních předpokladů uchazeče o veřejnou zakázku. Všechny tyto kroky jsou v současné době více či méně kompatibilní s prokazováním kvality staveb v rámci zemí EU. Vzhledem ke skutečnosti, že stavby se vyznačují v porovnání s jinými materiálními předměty dlouhodobou životností, měly by požadavky na nové typy konstrukcí a staveb odpovídat nejnovějším realizovatelným poznatkům vědy, výzkumu a vývoje. Tato realizovatelnost a tím i předpokládaná kvalita staveb může být seriozně ověřována pouze na experimentálních stavbách, ve kterých se ověří tendence možného zdokonalení staveb s uplatněním poznatků, které jsou v současnosti z různých důvodů (nejčastěji ekonomických) nerealizovatelné, ale z hlediska budoucích možností jsou přesto nadějné. Výsledky získané z experimentální stavby mohou dát všeobecnou odpověď nejen na otázku, zda jsou reálné možnosti realizovat takové stavby, ale hlavně za jakých podmínek bude realizace možná. Jakost finálního produktu-stavby se odvíjí od jednotlivých kroků výrobního procesu. Projektové práce by měly být i v budoucnu garantovány autorizovanými inženýry a architekty v jednotlivých oborech. Ty při zkouškách komor ČKAIT a ČKA před zkušební komisí deklarují své vědomosti a při zkoušce předkládají i realizované projekty.

Pojištění ve stavebnictví Pojištění se stalo běžnou součástí procesu výstavby a života převážné většiny stavebních firem. Jak pestré spektrum činností stavebnictví realizuje, tak široké spektrum produktů se snaží pojišťovnictví nabídnout: - Na jedné straně jde o řadu pojistných produktů běžně využívaných i v jiných odvětvích. Kromě obvyklého pojištění majetku a nezbytného pojištění odpovědnosti za škodu jde např. o zákonné pojištění zaměstnanců, povinné pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla, havarijní pojištění motorových vozidel aj. 42


- Na straně druhé se jedná o produkty speciálně určené pro oblast stavebnictví, jako je např. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadou projektu, tedy pojištění profesní odpovědnosti projektantů, dále stavební pojištění, pojištění stavebních strojů, pojištění skrytých vad díla aj. Pojištění majetku je základním a nejrozšířenějším druhem pojištění. Tento pojistný produkt zabezpečuje pojistnou ochranu vlastního movitého i nemovitého majetku obvykle v rozsahu živelních nebezpečí. Pojištění odpovědnosti za škodu z výkonu podnikatelské činnosti lze sjednat v rozsahu obecné odpovědnosti, tedy pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému v souvislosti s jeho činností nebo vztahem. Pojištění díla – stavebně montážní pojištění pokrývá škody, které mohou vzniknout v průběhu montáže nebo stavby. Sjednává se pro případ náhlého poškození nebo zničení pojištěné věci v důsledku jakékoli nahodilé události, ke které dojde na místě pojištění během sjednané doby pojištění a která není z pojistného krytí vyloučena. Pojistné plnění se stanovuje dle výše škody, nikoliv ve výši předem sjednaného obnosu budovaného díla a rizik s jeho výstavbou souvisejících. Pojištění se vztahuje i na odcizení věci. Jde tedy o komplexní pojištění proti všem nebezpečím, tzv. pojištění typu Contractors All Risks - CAR. Toto pojištění lze dále rozšířit o připojištění stavebních strojů a potřebného zařízení staveniště, připojištění stávajícího majetku, který je ve vlastnictví nebo správě objednatele, dále o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s výstavbou pojištěného díla a o pojištění ušlého zisku investora v případě takové škody na díle, která způsobí prodlení s uvedením díla do provozu. Dobou, na kterou se stavební pojištění sjednává, je doba výstavby pojištěného díla. Může zahrnovat i dobu zkušebního provozu a tzv. dobu údržby, neboli dobu od předání dokončených prací (potvrzení kompletnosti provedených prací) do doby vystavení protokolu o dokončení díla (potvrzení funkčnosti díla), jak bývá pravidlem zejména u rozsáhlejších investičních záměrů. Stavební pojištění se vztahuje nejen na všechna živelní nebezpečí, ale i na škody v důsledku vadného provedení stavebních prací, na škody odcizením a pokud je ujednáno, též na škody v důsledku vady materiálu, chyby v projektu, škody způsobené občanskými nepokoji aj. Pojištěnými, tedy těmi, komu je poskytnuto v případě pojistné události pojistné plnění, jsou zpravidla objednatel a zhotovitel jako smluvní strany smlouvy o dílo a dále subdodavatelé, jejichž práce a dodávky jsou zahrnuty do pojistné částky pro budované dílo. Pro zabezpečení ochrany finančních prostředků investora (je-li osobou odlišnou od objednatele; obvykle se jedná o financující banku) je sjednávána vinkulace pojistného plnění. Jedná se tedy o pojištění zastřešující všechny účastníky výstavby budovaného díla bez ohledu na to, kdo z nich pojistnou smlouvu s pojišťovnou uzavřel. Oblastí, která má doposud rezervy ve vzájemných vztazích mezi stavebnictvím a pojišťovnictvím, je oblast zadávacích podmínek pro zakázky financované z veřejných prostředků, zejména z prostředků obcí, ze zdrojů evropských fondů a dále zakázky, jejichž zadávací podmínky obsahují specifické podmínky pro pojištění.

43


3.

Faktory dynamiky stavebnictví v dalším období (10-15 let), perspektivy odvětví, rozvojové šance

3. a) Faktory společenské objednávky a poptávky po stavební produkci Společenská objednávka stavební produkce má svou kvantitativní a kvalitativní stránku. kvalitativní rozměr společenské objednávky po stavební produkci budou formovat jednak faktory globálních změn a jednak faktory ekonomických změn. Hlavní globální faktory jsou: • Demografický vývoj • Interakce klimatických změn a stavební výroby • Životní prostředí a stavebnictví • Životní styl a stavebnictví. • Vliv informační společnosti Vedle globálních faktorů budou na společenskou objednávku působit neméně důležité faktory ekonomických změn, z nich potom zejména • změna ekonomických pravidel, reforma veřejných financí • změna ekonomických podmínek spojených se vstupem do eurozóny • dopad výše uvedených změn do objemů disponibilních prostředků ve státním rozpočtu i ve fondech EU užitých pro realizaci stavebních projektů • reálný dopad ekonomických cyklů české ekonomiky.

Demografický vývoj Období do roku 2015 je z hlediska populačního vývoje relativně příznivé. Dojde k zastavení úbytků obyvatelstva přirozenou měnou a kladnému migračnímu saldu. Po celé období počet obyvatelstva poroste. Ze současných 10 280 968 by se počet obyvatel do roku 2010 měl zvýšit na 10 291 000 a do roku 2015 na 10 308 000 obyvatel. V roce 2015 bude přibližně 4 600 tis. cenzových domácností oproti 4 270 tis. v roce 2001. Výrazněji se bude měnit věková struktura obyvatelstva a bude docházet ke stárnutí populace. Bude se zvyšovat podíl nejstarších obyvatel. Váha obyvatel starších 65 let se zvýší z dnešních 14 % na přibližně 18 % populace.

Interakce klimatických změn a stavební výroby Brzké a pravděpodobné následky změn klimatu budou: • Stoupání hladiny oceánů a moří - táním ledovců a rozpínáním vody v oceánech, způsobeným vyšší teplotou. • Uvolňování skleníkových plynů z tající věčně zmrzlé půdy a odumírajících lesů. • Častější a silnější extrémní výkyvy počasí jako vlny veder, sucha, záplavy a vichřice. • Různé regionální vlivy. V Evropě (včetně České republiky) budou častější a intenzivnější povodně. Vzroste intenzita vodní eroze v kombinaci s obdobím sucha. 44


• Ohrožení stability řady přirozených ekosystémů. • Intenzivnější vymírání rostlinných a živočišných druhů a snižování biodiverzity. • Rozšiřování tropických nemocí vázaných na teplomilný hmyz do zemí mírného pásma. • Další zhoršování dostupnosti pitné vody. • Pokles zemědělské produkce v rozvojových zemích, ale i v Evropě a Severní Americe. Z tohoto výčtu je zřejmé, že v souboru faktorů, negativně ovlivňujících klimatické změny a jejich důsledky nemá stavební výroba primární nebo mimořádné postavení. Stavební doprava je stále významnější součástí stavební výroby a tudíž i producentem oxidu uhličitého. Její postupné omezování je závislé jak na racionalizaci přípravy a vlastní realizaci výstavby, tak zejména na územní a projektové přípravě staveb. Snižování dopravní náročnosti ve stavebnictví je významné nejen z hlediska energetických úspor, ale i z hlediska silničního provozu a rizika nehod. Značné rezervy jsou v koncipování staveb z hlediska energetických úspor a snižování jejich hmotnosti. Účelné se jeví rovněž využívání renovovaných a recyklovaných výrobků. Životní prostředí a stavebnictví Interakce stavebnictví a prostředí se odvíjí ve dvou rovinách : a) přírodní prostředí (území, plochy, reliéf terénu, atmosféra, hydrosféra, biosféra, pedosféra, litosféra), b) socioekonomické prostředí (průmysl,doprava, zemědělství, bydlení, sociální a technická infrastruktura). Vztahy stavební výroby k oběma rovinám životního prostředí a jejich složkám jsou vesměs obousměrné, přímé i nepřímé, pozitivní i negativní. Proces postupné optimalizace vývoje těchto vztahů představují pro stavebnictví nové požadavky a úkoly. Vlastní proces využití ploch pro výstavbu musí akcentovat racionalizaci a hospodárnost ve využití ploch na jedné straně (výšková zástavba, podzemní urbanismus, úsporná řešení) a tvorbu estetického životního prostředí na straně druhé (humanizace využití ploch, maximální ochrana přírodních prvků v území). • Charakter reliéfu terénu (např. stupeň členitosti a svažitosti) má značný vliv na pracnost, stavební a dopravní náklady, využití mechanizace, volbu stavební technologie a celkové řešení stavebního díla. Tvorba reliéfu terénu, resp. kombinace přírodních a umělých prvků terénu v důsledku zemních prací, umělých hald a proláklin např. při těžbě a zpracování surovin stavebních hmot, násypů a zářezů při řešení dopravní sítě, musí probíhat citlivě a hospodárně. Tyto vztahy probíhají velmi složitě a projevují se přímo nebo zprostředkovaně v různých modifikacích a intenzitě. Tvary reliéfů jsou jedním z primárních prvků přírodního prostředí, s přímým a velkým vlivem na delimitaci a využití ploch pro zemědělské a lesní účely, průmyslovou činnost, směrování dopravní sítě, historické a současné aspekty tvorby sídel, ale i rekreačního využití území. • Vodohospodářské poměry a jejich specifika (extrémní nedostatek či nadbytek vodních zdrojů, zamokření, bažinatý terén apod.) mají vliv na stavební náklady a technologie i na budoucí provozní náklady stavebního díla, v ojedinělých případech i na samotnou existenci stavby. Vlivy výstavby vodohospodářských děl (přehrad, nádrží, přeložek toků, čistíren odpadních vod, meliorací) na vodohospodářské poměry, čistotu vodních toků, rekreaci, vegetaci (biosféra) a klimatické podmínky (atmosféra) jsou nesporné a převážně pozitivní. Permanentní řešení vyžadují negativní vlivy na znečišťování vodních toků a podzemních vod stavební výrobou a výrobnami stavebních hmot.

45


• Biosféra a zejména některé její složky (lesní kryt, zemědělská vegetace, městská a rekreační zeleň, převážně i fauna) musí být stavební výrobou respektovány a maximálně chráněny jak ve stádiu přípravy, tak při vlastní realizaci stavebního díla. Stavební výroba ovlivňuje (pozitivně či negativně) základní složky biosféry přímo (budování parků a lesoparků, městská zeleň, devastační zásahy apod.) i nepřímo prostřednictvím vlivů na další složky přírodního prostředí. Ze všech složek životního prostředí se nejrůznější interakce stavební výroby nejvíce kumulují právě v biosféře. Její významnou součástí je zeleň, která má pro zlepšení hygienických i estetických podmínek regionů, měst a mikrooblastí mimořádný význam. Je prokázáno, že rozsáhlé zelené masivy mají značný ozdravující vliv nejen na žijící a pracující obyvatele na vlastním území, ale i na územích sousedních. Tento význam biosféry musí proto stavebnictví respektovat.

Životní styl a stavebnictví Pozice stavebnictví je z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí značně specifická, převážně pozitivní, i když z lokálního či regionálního hlediska nechybí příklady negativního vlivu. Více než přímé negativní vlivy vyniká úloha a podíl stavebnictví na tvorbě životního prostředí, zejména v jeho socioekonomické sféře. Zde jsou pozice, ale také důsledky stavební výroby primární a nezastupitelné. Přínosy stavebnictví k tvorbě ekologického životního stylu budou zaměřeny na: • maximální hospodárnost ve výstavbě a šetrnost k přírodě • omezování emisí oxidu uhličitého a dalších zplodin, negativně ovlivňujících atmosféru a podmínky postupujících klimatických změn • stavby s maximální energetickou úsporností a využíváním obnovitelných zdrojů energie (tepelné izolace, výstavba tzv. ekodomů a ekovesniček, aplikace alternativních energetických zdrojů) • koncipování obytných areálů ve spolupráci s urbanisty a projektanty tak, aby respektovaly sociální diverzifikací a optimální soužití lidské komunity • podporu pěší, cyklistické, kolejové, a hromadné městské dopravy před individuální automobilovou dopravou • prioritu oprav a rekonstrukcí stavebních objektů před novou výstavbou a k tomu účelu i přizpůsobování stavebních technologií a struktury stavebních profesí • aktivní participaci stavebních podniků na tvorbě místní a regionální ekologické politiky a na socioekonomickou ochranu a revitalizaci krajiny. Objektivně působící faktory se promítají do produkce stavebnictví prostřednictvím nových požadavků na: • kvalitu stavebních děl, snižování materiálové náročnosti • revitalizaci stavebního fondu a růst podílu oprav, modernizací • urbanizaci a architektonické řešení • užitné vlastnosti a vybavenost stavebních děl (inteligentní budovy, nízkoenergetická řešení) • plnění funkce stavebního díla v celém cyklu jeho životnosti • energetickou situaci v kontextu se stavem a strukturou energetické základny v ČR. • změna struktury pracovních sil a trvalý růst vzdělanosti. Globální problémy Země a hledání východisek formou „udržitelného rozvoje“ jsou natolik aktuální a závažné, že se musí i ve stavebnictví stát předmětem trvalého výzkumu i praktických aplikací. 46


Vyžaduje to interdisciplinární přístup, zejména kooperaci s orgány ochrany životního prostředí. Jde o naléhavé úkoly, protože výraznější důsledky klimatických změn se projeví již v horizontu 10-15 let. Globalizační faktory však do roku 2015 stavebnictví výrazně neovlivní. Rizika vyplývající z globalizačních faktorů nepřekryjí ostatní rizika.

3. b) Tendence v profilujících směrech výstavby Úkolem stavebnictví je budování staveb pro všechny aktivity člověka: pro bydlení, práci, pro volný čas, dopravu, potřebu vody a energií a pro naplnění ekologických požadavků. Naplňování těchto potřeb bude probíhat s různou intenzitou v závislosti na společenských prioritách, ekonomickém cyklu a vstupu do eurozóny. Dále uvedený tabulkový přehled ukazuje předpokládaný vývoj a váhu jednotlivých oborů stavební činnosti. Předpokládaný vývoj struktury stavebních prací Ukazatel Celkem V zahraničí V ČR Z toho* Bytové budovy Nebyt. bud. nevýr. Nebyt. bud. výr. Inž. a vodní stavby Z toho opravy údržba

% % %

2008 100,0 1,2 98,8

2009 100,0 3,0 97,0

2012 100,0 3,5 96,5

2015 100,0 4,5 95,5

% % % % %

20,1 14,0 24,7 39,8 24,2

22,1 15,2 21,7 38,0 27,0

25,2 14,1 20,9 36,3 32,1

27,0 15,5 18,0 35,0 37,0

* včetně oprav a údržby

Struktura stavebních prací je do určité míry dána nutností náhrady a obnovy stávajícího stavebního fondu. Stavební fond ČR, jeho kvantifikace a struktura je uvedena v následující tabulce: Stavební fond ČR v reprodukčních cenách v roce 2000 (mil. Kč) Národní hospodářství ČR KS brutto mil. Kč KS netto mil. Kč */ Obydlí 4 785 187 2 490 817 Nebytové budovy 6 435 697 3 971 527 Silnice a dálnice 1 149 251 500 194 Místní komunikace 1 235 937 480 448 Železnice 244 293 99 427 Inženýrské sítě - elektřina 250 682 155 186 Inženýrské sítě - plyn 108 773 67 337 Celkem 14 209 820 7 764 936 */ Konečný stav snížený o spotřebu fixního kapitálu Uvedeno v reprodukčních cenách r. 2000

Pořadí priorit je proměnlivé v čase. Pro období nejbližších 10 let jsou profilující tendence ve vývoji struktury stavebních prací, zejména v těchto směrech výstavby: • bytových domů • dopravní infrastruktury • inženýrských, ekologických a energetických staveb • revitalizace památkových objektů. Podrobnější predikce a kvantifikace vybraných druhů výstavby je uvedena v následujícím textu.

47


Bytová výstavba Prognóza bytové výstavby Z pohledu prognózy potřeby bytové výstavby jsou však určující údaje za kraje ČR. Následující tabulka ukazuje, že k růstu počtu domácností bude docházet ve všech krajích ČR. Nejvýraznější vzestup však proběhne ve Středočeském kraji a také v hlavním městě Praze a to zejména v souvislosti s předpokládaným zvyšováním počtu obyvatel v těchto regionech. Proti tomu v některých krajích (především na Moravě) bude celkový počet obyvatel klesat, nicméně i zde by měl počet domácností růst. Bude docházet ke změně struktury domácností. Sníží se podíl úplných domácností (zejména s dětmi) a také podíl neúplných domácností s dětmi. Naopak dojde k nárůstu všech forem domácností bez dětí a především domácností jednotlivců. V roce 2015 již bude téměř třetina domácností jednočlenných. Vývoj obyvatelstva, cenzových domácností 2001-2015 Počet obyvatelstva 1.1.2006 2010 2015 Hlavní město Praha 1 181 610 1 190 000 1 200 000 Středočeský 1 158 108 1 192 000 1 215 000 Jihočeský 627 766 631 000 633 000 Plzeňský 551 528 555 000 558 000 Karlovarský 304 274 306 000 306 000 Ústecký 823 173 827 000 830 000 Liberecký 429 031 431 000 432 000 Královéhradecký 548 368 550 000 550 000 Pardubický 506 024 506 000 504 000 Vysočina 510 767 509 000 506 000 Jihomoravský 1 130 358 1 133 000 1 133 000 Olomoucký 639 161 638 000 636 000 Zlínský 590 142 588 000 585 000 Moravskoslezský 1 250 769 1 235 000 1 220 000 Česká republika 10 251 079 10 291 000 10 308 000

Průměrná Počet CD velikost CD 2010 2015 2010 2015 2,03 2,00 585 846 600 000 2,32 2,28 513 553 532 494 2,34 2,30 270 000 275 000 2,25 2,21 246 225 252 287 2,17 2,13 141 000 144 000 2,18 2,14 379 331 387 399 2,23 2,20 193 000 196 000 2,29 2,25 240 183 244 557 2,35 2,31 215 276 217 728 2,50 2,46 204 000 206 000 2,36 2,32 480 000 488 000 2,37 2,32 269 000 274 000 2,46 2,43 239 000 241 000 2,29 2,25 539 000 542 000 2,28 2,24 4 514 509 4 599 677

Pramen: Na základě projekce obyvatel ČSÚ z roku 2003 zpracované ÚRS PRAHA, a.s.

Z dat a údajů o projekci obyvatel a domácností je možné odvodit potřebný počet trvale obydlených bytů a rozsah nové bytové výstavby. Vybavenost domácností byty v období 1991-2001 se snížila z 91,5 bytu na 100 cenzových domácností na 89,6 trvale obydlených bytů. V prognóze do roku 2015 uvažujeme tři varianty, které na tuto skutečnost reagují. Varianta „A“ počítá se vzestupem vybavenosti na 90,7 bytů v roce 2010 a 91,0 bytů v roce 2015, varianta „B“ obdobně na 90,8 a 91,4 bytů, varianta „C“ na 91,4 a 91,8 bytů.

48


Potřeba bytů v roce 2010 a 2015 a potřeba nové bytové výstavby 2001 – 2010 a 2010-2015 (v tis.) Varianty potřeby bytů a rozsahu bytové výstavby Bilanční položka 2010

2015

2010

2015

„C“ 2010 2015

1. Potřebný počet trvale obydlených bytů

4 095

4 186

4 100

4 200

4 127

4 223

2. Disponibilní počet trvale obydlených bytů1)

3 668 20012010 427 43

3 568 20012015 618 41

3 668 20012010 432 43

3 568 20012015 632 42

3 668 20012010 459 46

3 568 20012015 655 44

3. Potřeba nové výstavby2) - celkem - průměr ročně

„A“

„B“

Disponibilní počet trvale obydlených bytů bez nové výstavby – postup v propočtu uveden v tabulce V letech 2001-2005 bylo dokončeno 144 tis. bytů, 29 tis. bytů v průměru ročně. V letech 2006-2015 ve všech variantách by průměrný roční počet dokončených bytů musel být větší než v tabulce uváděný počet, u varianty „A“ 47 tis. bytů, varianty „B“ 49 tis. bytů a u varianty „C“ 51 tis. bytů. 1) 2)

Podle této prognózy by se vybavenost obyvatel trvale obydlenými byty v roce 2010 pohybovala mezi 398-401 byty na 1 000 obyvatel a vybavenost domácností mezi 90,8-91,8 byty na 100 cenzových domácností. Spolu s růstem rekonstrukce obytných budov a zvýšením efektivnosti celkového procesu bydlení se jako dostačující jeví průměrné roční počty dokončovaných bytů v letech 2006-2015 v rozsahu 47-51 tis. bytů. K prognóze bydlení je však nutno připojit úvahu o dynamice uspokojování potřeb bydlení. Od roku 1991 do roku 2001 se zvýšil počet trvale obydlených bytů ze 3 706 tis. na 3 828 tis., tj. o 3,3 %. V prognóze do roku 2010 a 2015 počítáme s růstem oproti roku 2001 o 7 % až 9,3 % ve variantě „A“, o 7,8 % až 10,3 % ve variantě „C“. Dynamika růstu počtu bytů při rozsahu výstavby 47-51 tis. bytů ročně není proto nikterak nadhodnocena. Pro srovnání uveďme, že v desetiletí 1921-1930 se počet bytů zvýšil o 17 % a v sedmdesátých letech minulého století se přírůstky rovnaly 13,1 %. Tempa růstu v dalším období (po roce 2015) budou již nižší, lze však nadále předpokládat další růst vybavenosti obyvatel jak v počtu bytů, tak zejména v obytné ploše a celkové kvalitě bydlení. Zkušenosti z vyspělých zemí ukazují, že v bydlení jsou růstové tendence trvale obsaženy. Budoucnost bytové výstavby a rozsah rekonstrukce bytového fondu je potřebné znát nejenom z hlediska celkového počtu bytů, ale pro úvahy o předpokládané poptávce po stavebních pracích je žádoucí znát i základní strukturu bytové výstavby a rekonstrukcí bytového fondu. Zde sehrává důležitou úlohu především podíl nové výstavby rodinných domů včetně přístaveb a nástaveb v porovnání s podílem ostatních bytových objektů. Před rokem 1989 dominovala výstavba nájemních bytů (včetně družstevních). V současnosti se předpokládá, že bytů ve vlastnictví je 47 %, družstevní bydlení představuje 17 % bytů a 29 % tvoří nájemní byty. V období 2005-2010 by se měl dosavadní trend upřednostňování vlastnického bydlení zmírnit. U nájemního bydlení bude možno podíl v nové výstavbě zvýšit tak, aby více odpovídal rozvoji ekonomiky počítajícímu s vyšší migrací obyvatel do ekonomicky se rozvíjejících oblastí.

49


Počet a struktura trvale obydlených bytů v letech 1980, 1991, 2001, 2010 a 2015 Ukazatel 1980 Počet bytů v rodinných domech 1 890 % 54,1 Počet bytů v bytových domech a ostatních budovách 1 604 % 45,9 Celkový počet trvale obydlených bytů 3 495 % 100,0 1)

1991 2 180 58,8 1 526 41,2 3 706 100,0

2001 2010 2015 2 196 2 330 2 350 57,4 56,8 56,0 1 632 1 770 1 850 42,6 43,2 44,0 3 828 4 1001) 4 2001) 100,0 100,0 100,0

Pro zjednodušení zvolen invariantní celkový počet.

Financování bytové výstavby Financování bytové výstavby a rekonstrukce bytového fondu je možné alespoň rámcově odvodit od prognózy počtu a skladby bytů. Z prognózy vyplývá, že v letech 2006-2015 by bylo potřebné dokončit výstavbu 480 tis. bytů. Tato výstavba představuje 920 mld. Kč (92 mld. Kč/rok). Rekonstrukce bytových domů z panelů podle propočtů založených na výsledcích průzkumu ve 122 městech s 35 % a vyšším podílem bytů v těchto domech a s nejméně 1 000 bytů v celkovém bytovém fondu by si vyžádala kolem 270 mld. Kč (Náklady 300 tis. Kč/1 byt – 900 tis. bytů). Ostatní bytové domy by do roku 2015 mohly být podle odhadu rekonstruovány v rozsahu cca 300 tis. bytů. Při nákladu 500 tis. Kč v průměru na 1 byt by to znamenalo celkem 150 mld. Kč. (jde o běžné ceny 2007). Rekonstrukce u rodinných domů se vyznačuje celkově menším zpožděním. Do roku 2015 by bylo možné uvažovat, že obsáhne 10 % z bytového fondu rodinných domů. To představuje rodinné domy se zhruba 160-200 tis. trvale obydlenými byty. S průměrnou výší nákladů 500 tis. Kč na 1 rodinný dům (s 1 bytem) finanční potřeba v letech 2006-2015 činí cca 100 mld. Kč, tj. 10 – 11 mld. Kč ročně. V roce 2005 se podpory ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj a mimorozpočtové v rámci Státního fondu rozvoje bydlení pohybovaly kolem 26 mld. Kč. S připočtením podpor z rozpočtů obcí bylo by možné usoudit na 32 mld. Kč. Z uvedených údajů vyplývá, že při jejich naplnění je bytová výstavba pro nadcházející období významnou ale nikoliv dominantní částí stavební produkce. Podpůrná opatření v oblasti státní bytové politiky V roce 2005 se objem finančních prostředků, které byly využity na podporu bydlení ze státního rozpočtu a z rozpočtů státních fondů, pohyboval kolem 26 mld. Kč. V této částce jsou obsaženy související sociální dávky (MPSV ČR), majetková újma bankám a stavební spoření (MF ČR), přímé a nepřímé dotace včetně podpory hypotečních úvěrů poskytované MMR ČR, podpora energetických auditů ze strany ČEA ČR a také finanční prostředky uvolněné Státním fondem rozvoje bydlení. S přičtením podpor z rozpočtů obcí ve výši cca 6 mld. Kč lze konstatovat, že pro potřeby související s uspokojováním bydlení bylo uvolněno v roce 2005 celkem 32 mld. Kč. Ve většině případů se jednalo z pohledu objemu o nevratné přímé dotace. V letech 2007 – 2013 mají být poskytovány dále podpory prostřednictvím Integrovaného operačního programu ze zdrojů EU. Podpůrná opatření byla vyhodnocena z hlediska přínosu pro rozvoj stavebnictví – generování stavebních prací a z hlediska jejich efektivity. Souhrnně jsou výsledky provedených analýz uvedeny v následujícím přehledu včetně orientační kvantifikace předpokládaného ročního objemu finančních prostředků. Hodnocení efektivity a přínosů jednotlivých formy podpory bydlení v ČR – přehled 50


Forma podpory

Přínos pro rozvoj stavebnictví

Efektivita

Orientační kvantifikace ā rok

Nepřímé formy podpory Příspěvek na bydlení

●

●●

Poroste

Majetková újma

500 mil

Hypoteční úvěry

●●●●●

●●●●●

100 mil

Stavební spoření

●●●●

●●

Program Panel

●●●●●

●●●●●

750 mil.

Podpora výstavby podporovaných bytů

●●●

●●●

500 mil.

Podpora regenerace panelových sídlišť (extravilán)

●●

●●●

100 mil.

Podpora oprav domovních olověných rozvodů vody

●●

●●

20 mil.

Podpora výstavby technické infrastruktury

●●●●

●●●●●

200 mil.

Dotace na opravy panelového byt.fondu

●●●

●●●●

400 mil.

Dotace na výstavbu nájemních bytů

●●●●

●●●●

1 mld.

Dotace obcím na opravy a modernizace

●●●

●●●●

200 – 300 mil.

13,7–15,6 mld.

Přímé formy podpory

Finanční prostředky EU - Integrovaný ope●● rační progr.

- ●●●●

●●

- ●●●●

750 mil./rok

Dopravní infrastruktura Dopravní infrastruktura je nabídkou kapacity a kvalitou svých parametrů jednou ze základních předpokladů fungování národního hospodářství. Financování rozvoje dopravní infrastruktury státu představuje proto jeden z prioritních záměrů při plánování rozsahu a účelu alokace finančních prostředků. Má současně mimořádné multiplikační efekty, kdy realizované investice do dopravní infrastruktury jsou „motorem ekonomiky“ s přímým dopadem na růst HDP. Kvalita dopravního spojení je také neopominutelným faktorem při rozhodování o alokaci investic do České republiky, konkrétně do určitého regionu. Logickým požadavkem investorů, kteří pracují v systému „just in time“ je dostupnost kvalitní pozemní komunikace, železničního spojení, případně přístavu. Zajišťováním rozvoje nosné části dopravní infrastruktury v ČR je pověřen Státní fond dopravní infrastruktury, který používá svých příjmů ve prospěch rozvoje, údržby a modernizace silnic a dálnic, železničních dopravních cest a vnitrozemských vodních cest v rozsahu daném zákonem. K základním úkolům rozvoje dopravní infrastruktury patří: 1) zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dopravní infrastruktury, 2) realizace obchvatů velkých měst a dopravních projektů snižujících zdravotní zátěž obyvatelstva a projektů snižujících zátěž životního prostředí, 3) zkvalitnění a zkapacitnění propojení velkých sídelních aglomerací v ČR, 4) odstranění zanedbanosti v oblasti údržby dopravní infrastruktury, 5) modernizace železničních koridorů a výstavba nových úseků dálnic a rychlostních komunikací zejména ve vazbě na transevropské dopravní sítě, 51


6) přestavba velkých železničních uzlů, 7) zvyšování kvality a parametrů vnitrozemských vodních cest, 8) zajištění napojení hospodářských zón na státní, či krajskou silniční nebo železniční síť. Mezi priority železniční infrastruktury patří modernizace III. a IV. tranzitního koridoru, rekonstrukce železničních uzlů a zajišťování interoperability sítě. V případě vnitrozemských vodních cest je prioritou především zlepšování plavebních podmínek. Vzhledem k významu dopravní infrastruktury pro rozvoj ekonomiky a rychlou a kvalitní dostupnost jednotlivých regionů, zvyšování kvality života člověka, ale i s ohledem na potřebu zapojení České republiky do transevropských dopravních sítí, dochází zcela přirozeně k vyvolávání velmi silných tlaků na zajištění odpovídajících finančních prostředků v krátkodobém i střednědobém horizontu. Je sledován cíl optimalizace nákladů na údržbu, opravy, modernizaci a výstavbu dopravní infrastruktury. Rozhodující vliv na ekonomický rozvoj má oblast investiční, tj. modernizace a výstavba nových dopravních děl. Investice státu do dopravní infrastruktury znamenají nezpochybnitelný zpětný přínos pro státní rozpočet a podílejí se na růstu HDP. Průřezově jsou v krajích financovány obchvaty měst na silnicích I. třídy, okružní a mimoúrovňové křižovatky, optimalizace a elektrizace železničních tratí, protihluková opatření, opravy mostů atd. Významným ukazatelem míry investování do rozvoje dopravní infrastruktury je podíl celkových investic na HDP. Interval minimálního podílu doporučený Evropskou unií pro nové členské země se pohybuje mezi 1,5% až 2,5%. V roce 2006 dosáhl tento podíl již téměř 2,2%. Vývoj do budoucna je dán především zajištěním dostatečných a systémově stabilních zdrojů financování. Od roku 2000 do konce roku 2006 se prostřednictvím SFDI do české dopravní infrastruktury investovalo zhruba 270 mld. Kč. Velmi významně – celkem 150 mld. Kč – se na tom podílely příjmy z privatizace. Platí, že se vznikem fondu se investice do dopravní infrastruktury znásobily: zatímco v roce 2002 se na tento účel z fondu investovalo zhruba 39 mld. Kč, v roce 2006 to bylo již 56 mld. Kč. Z hlediska vazby na HDP: zatímco v roce 2000 se podíl investičních výdajů do dopravní infrastruktury pohyboval na úrovni zhruba 1,2 %, v současné době přesahuje tento podíl již dvě procenta. Vlastní bilance střednědobého výhledu je systémově rozdělena do několika částí v závislosti na stavu přípravy a realizace příslušných staveb, což umožňuje získat jednoznačnou informaci o případných dopadech nedostatku finančních zdrojů. a) Opravy a údržba dálnic, silnic, celostátních a regionálních drah, příspěvky poskytované na projektové práce, bezpečnost dopravy a cyklistické stezky. Ve schváleném rozpočtu na rok 2007 se jedná o objem ve výši necelých 10,6 mld. Kč, v následujících letech se předpokládá postupný nárůst vlivem inflace, potřeby postupného vylepšování technického stavu a uvádění nových staveb do provozu na 12,5 mld. Kč v roce 2008, 13,5 mld. Kč v roce 2009 a 14,5 mld. Kč v roce 2010. Finanční prostředky na opravy a údržbu je v uvedených částkách nutné považovat za minimální, tyto nestačí na odstranění dlouhodobé zanedbanosti oprav a údržby, která je regiony i veřejností nepříznivě reflektována.

52


b) Stavby rozestavěné k 31.12.2006 Jedná se o akce s úhrnem celkových nákladů ve výši 245 mld. Kč, z toho do roku 2006 již na ně bylo vynaloženo 110 mld. Kč. V roce 2007 je pro ně v rozpočtu SFDI vyčleněno 37 mld. Kč, pro rok 2008 se počítá s 33 mld. Kč, pro rok 2009 s 19 mld. Kč a pro rok 2010 se 7 mld. Kč. Z fondů EU se předpokládá kofinancování v objemu přibližně 20 mld. Kč v celém období jejich realizace. Na tyto akce jsou již uzavřeny smlouvy s jejich zhotoviteli a jen velmi obtížně by u nich mohlo být případně omezováno financování. Mezi tyto akce patří také akce s tzv. „rozvolněným financováním“, u kterých byl použit model řízené splatnosti. c) Stavby připravené k zahájení realizace v roce 2007, tj. akce, u kterých SFDI a MD již vydaly souhlas se zahájením zadávacího řízení. Jedná se o akce s úhrnem celkových nákladů ve výši 12 mld. Kč, z toho do roku 2006 již byla na jejich přípravu vynaložena 1 mld. Kč. V roce 2007 jsou pro ně v rozpočtu SFDI vyčleněny 2 mld. Kč, pro roky 2008 a 2009 se počítá s 3 mld. Kč a pro rok 2010 s 0,1 mld. Kč. Z fondů EU se předpokládá kofinancování v objemu přibližně 3 mld. Kč. Rozpočtový rámec ve výši 50,0 mld. Kč umožní v podstatě financovat pouze realizaci akcí již rozestavěných. d) Stavby připravované k zahájení realizace v roce 2007, tj. akce, u nichž se předpokládá souhlas státních orgánů se zahájením zadávacího řízení v roce 2007, nebo tento souhlas není vyžadován a nebo nebylo v roce 2006 ukončeno zadávací řízení na zhotovitele. Jedná se o akce s úhrnem celkových nákladů ve výši cca 180 mld. Kč, z toho do roku 2006 již byly na jejich přípravu vynaloženy 2 mld. Kč. V roce 2007 je pro ně v rozpočtu SFDI vyčleněno 7 mld. Kč, pro roky 2008 a 2009 se počítá s 14 mld. Kč a pro rok 2010 s 11 mld. Kč. Z fondů EU se předpokládá kofinancování v objemu přibližně 25 mld. Kč. Rozsah rozestavěnosti v příštím období vyvolané zahájením realizace těchto akcí lze vzhledem ke stupni jejich připravenosti korigovat v případě nedostatku veřejných prostředků snáze než u akcí uvedených v bodech b) a c). Nedostatek prostředků na tyto akce by omezil naplňování celostátních i regionálních priorit v oblasti dopravní infrastruktury. e) Stavby připravované k zahájení realizace v letech 2008-2010. Jedná se o akce s úhrnem celkových nákladů ve výši 350 mld. Kč, z toho do roku 2006 již na ně bylo vynaloženo přes 2 mld. Kč. V roce 2007 jsou pro ně v rozpočtu SFDI vyčleněny 2 mld. Kč, pro rok 2008 se počítá s 31 mld. Kč, pro rok 2009 s 45 mld. Kč a pro rok 2010 s 64 mld. Kč. Z fondů EU se předpokládá kofinancování v objemu přibližně 94 mld. Kč. U těchto staveb existuje v zásadě největší prostor pro omezování výdajů při nedostatečné výši disponibilních finančních prostředků. Bylo by však nutné rozhodnout o zpomalení nebo zastavení přípravy i některých důležitých staveb opět s důsledky zpomalení dobudování základní dopravní infrastruktury a nevyčerpání celé alokace fondů EU. S ohledem na rozvojové potřeby dopravní infrastruktury a její stav v současnosti by bylo zapotřebí do této oblasti ročně investovat minimálně 100 mld. Kč. Oproti současnému stavu jde tak o nárůst o cca 25-30 mld. Kč ročně. Současným neuralgickým bodem financování dopravní infrastruktury je vysoká míra závislosti investování do této oblasti na zdrojích z privatizace. Jejich náhrada za stabilní zdroje v co nejdříve možném horizontu je důležitá i pro posuzování strategických tendencí stavebnictví jako celku.

53


Inženýrské stavby 1. Vodohospodářské stavby a) Vodní cesty Přednosti lodní dopravy: • odlehčuje přetížené síti pozemní dopravní infrastruktury, • je provozována za nižších nákladů, • je energeticky výhodnější, • minimalizuje vliv na životní prostředí, • má nezanedbatelný význam pro dopravu ve stavebnictví (transport materiálů, stavebních hmot, štěrkopísků, kameniva, stavebních dílů, i přesuny výkopku z velkých staveb, především mimo městské aglomerace). Pro renesanci lodní dopravy je nutné dokončit práce na splavnění Labe v úseku Pardubicestátní hranice. K tomu je nutné dobudovat: • plavební stupeň Děčín – celkový náklad 4,5 mld. Kč, • plavební stupeň Přelouč včetně plavebního kanálu - celkový náklad 2,5 mld. Kč. Ke zkapacitnění dopravní cesty na Vltavě v úseku Praha – ústí do Labe je nutné provést: • výstavbu nového jezu v Miřejovicích, • rekonstrukci plavebních komor Roztoky, Dolany, Hořín na parametry požadované mezinárodními normami pro tuto kategorii vodní cesty. Celkový náklad 2,6 mld. Kč. Investice potřebné na dobudování vodních cest na Labi a Vltavě činí 9,6 mld. Kč. Dobudování dopravních cest pro nízkoobjemovou a osobní dopravu znamená úpravu a splavnění jezů, zvětšení plavebních hloubek, vybudování zdvihacích zařízení (Slapy, Orlík). Celkové náklady: Labská vodní cesta

0,3 mld. Kč,

Vltavská vodní cesta

2,8 mld. Kč,

Moravská vodní cesta včetně Baťova kanálu

1,0 mld. Kč,

Oderská vodní cesta

1,9 mld. Kč.

Celkem

6,0 mld. Kč.

Pro vybudování a modernizaci vodních cest v ČR je zapotřebí 15,6 mld. Kč. V období do roku 2015 bude zřejmě zahájena projektová a územní příprava významné evropské vodní cesty – plavebního kanálu Labe – Odra – Dunaj. b) Protipovodňová opatření Po zkušenostech z následků velkých povodní v letech 1997 a 2002, ale i řady dalších účinků velkých vod v menších povodích je nezbytné budování protipovodňových opatření všech typů. Jako ochrana území proti velké vodě budou sloužit: 54


• úpravy jezů, • regulace toků včetně přeložek některých úseků, • rekonstrukce rybníků, • vybudování menších nádrží, především na Moravě, • protipovodňové mobilní ochrany vybraných obytných a průmyslových lokalit. Předpokládané investice celkem 8 mld. Kč. c) Práce a úpravy na vodních tocích Jde o údržbu, úpravy a opravy vodních toků, prohrábky, regulace, opevnění, v povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry. Předpokládaný objem 12 mld. Kč. d) Vodní zdroje Aktuálně nebudou budovány nové zdroje pitné vody o velké kapacitě. Půjde pouze o údržbu a modernizaci jímacích objektů, úpraven vody, vodojemů a dalších objektů vodárenských soustav. Bude pokračovat především zajišťování malých regionálních vodních zdrojů, hrazených převážně z obecních rozpočtů a soukromých finančních zdrojů. S předpokládaným budoucím nedostatkem pitné vody bude nezbytné být připraveni na budování nových zdrojů o větší kapacitě – údolních přehrad. Nelze předpokládat, že jejich realizace by byla zahájena již ve sledovaném období, bude však probíhat jejich intenzivní územní příprava. Předpokládaný objem 6,5 mld. Kč. e) Čištění odpadních vod Bude pokračovat intenzifikace čistíren odpadních vod a spolu s ní výstavba čistíren v malých obcích dle Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 21.5.1991 ve znění Směrnice Rady 98/15/ES ze dne 27.2.1998 o čištění městských odpadních vod. Součástí je budování nebo rekonstrukce kanalizačních sítí. Značný bude i podíl rekonstrukcí a budování nových čistících systémů v průmyslových objektech. Předpokládaný objem 130 mld. Kč. Celkový objem vodohospodářských staveb Vodní cesty Protipovodňová opatření Práce a úprava na vodních tocích Vodní zdroje Čištění odpadních vod Celkem vodohospodářské stavby

15,5 mld. Kč 8,0 mld. Kč 12,0 mld. Kč 6,5 mld. Kč 130,0 mld. Kč 172 mld. Kč.

55


2. Liniové stavby – infrastruktura území a) Potrubní řady a zásobníky Půjde o nezbytné opravy a rekonstrukce na trasách stávajících tranzitních plynovodů a ropovodů na území naší republiky vzhledem k jejich zastarávání – odhad 3 mld. Kč. Je rozhodnuto o přepravě ropy z tzv. Baltské cesty přes naše území v úseku Hora Sv. Kateřiny – Weidhaus – náklad 15 mld. Kč. Pro posílení energetické nezávislosti bude nezbytné napojit naši republiku na tzv. severní cestu s vybudováním terminálových zásobníků a případně i reagovat na další možné krizové události – rezerva 10 mld. Kč. Celkem potrubní řady včetně rezervy – 28 mld. Kč. b) Energetické rozvody Rekonstrukce energetické sítě VN a VVN včetně rozvoden – odhad 3 mld. Kč. Budování nové páteřní trasy VVN – odhad 15 mld. Kč. Energetické rozvody celkem – 18 mld. Kč. c) Teplovody Rekonstrukce teplovodů a horkovodů a budování nových rozvodů tepla z centrálních zdrojů do míst spotřeby včetně výměníkových stanic. Odhad 8 mld. Kč d) Městské kolektory Budování kolektorů ve větších městech pro společné vedení rozvodů vody, tepla, plynu, kabelů energetických a telekomunikačních včetně optických. Odhad – 3,5 mld. Kč. Celkový objem liniových staveb Potrubní řady a zásobníky

28,0 mld. Kč

Energetické rozvody

18,0 mld. Kč

Teplovody

8,0 mld. Kč

Městské kolektory

3,5 mld. Kč

Celkem liniové stavby

57,5 mld. Kč.

3. Energetické stavby a) Tepelné elektrárny Potřeba dalších energetických zdrojů v nejbližší budoucnosti je nezpochybnitelná i při předpokládaných realizovaných úsporných opatřeních ve všech oblastech spotřeby. Posílení uhelných a energetických zdrojů je klíčem nejen k zajištění energetické soběstačnosti ČR, ale i ke snižování emisí oxidu dusíku, uhlíku a síry. Realizována bude obnova až deseti stávajících a výstavba až tří nových hnědouhelných bloků. Tepelné elektrárny celkem 20,0 mld. Kč. 56


b) Jaderné elektrárny Navzdory protestům ze zahraničí i vzdorům ekologických aktivistů je vybudování dalších bloků jaderné elektrárny nade všechny pochybnosti. JE Temelín byla budována pro čtyři reaktorové bloky a velká řada objektů i vnitřních rozvodů byla na tuto kapacitu již vybudována. Teprve dodatečné rozhodnutí omezilo stavbu na dva bloky. Je tedy zřejmé, že nejsnazším a nejhospodárnějším řešením bude dokončení původního konceptu a dobudování dalších dvou bloků na původně plánovanou kapacitu 4 x 1000 MW. Očekávaný náklad 80 mld. Kč. c) Teplárny Potřeba budování nových centrálních zdrojů tepla bude dána důvody rozrůstání městských a příměstských aglomerací i důvody ekologickými a ekonomickými. I v této kategorii staveb budou kromě budování nových nezbytné rekonstrukce a modernizace stávajících provozů. Odhadovaný objem 7 mld. Kč. d) Obnovitelné zdroje energie Vláda ČR vyhlásila „Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie“, který bude znamenat intenzivnější budování jejích nových zdrojů. Jde o výrobu energie z větrných elektráren, elektřiny a tepla z bioenergie, spolu s využíváním energie geotermální a solární. Hodnota obnovitelných zdrojů energie v budoucí skladbě zdrojů je dosud ve stadiu diskusí a zkoumání, a proto nelze ani potvrdit uvažované docílené procento výroby energie z těchto zdrojů, ani náklady na budování těchto zdrojů. Odhadovaný objem 1 mld. Kč. e) Spalovny Budování a rekonstrukce objektů pro ekologickou likvidaci odpadů Odhad 10,0 mld Celkový objem energetických staveb Tepelné elektrárny

100,0 mld. Kč

Jaderné elektrárny

80,0 mld. Kč

Teplárny

7,0 mld. Kč

Obnovitelné zdroje energie

1,0 mld.Kč

Spalovny Celkem energetické stavby

10,0 mld. Kč 198.0 mld. Kč.

Památkové objekty Bude pokračovat rozšiřování pojmu památka, památkový objekt. Nepůjde již jen o stavby, které jsou uvedeny v registru památkových objektů, požívajících oficiální ochrany. Vzhledem ke stále většímu důrazu, který moderní společnost klade na udržení identity místa, na zachování paměti jinak prudce se měnících sídel, budou za důležité považovány objekty, které jsou především spojeny s tradicí konkrétního místa. Problémem bude nalézt pro takové objekty optimální způsob využití, což se neobejde bez proměny původních funkcí. Historické objekty, jejichž stáří se bude snižovat (již dnes se ochrany dostává 57


objektům starým necelých 40 let a pravděpodobně se dojde k hranici 30, možná až 25 let), nebudou již fungovat jako neměnné památníky své doby. Budou sice udržovat paměť své doby, ale nezbytně budou muset procházet jistou transformací, aktualizací podle potřeb společnosti, podle možností stavby jako takové. I tam, kde bude moci zachovat původní funkci, neboť bude i nadále aktuální, dojde k proměně podle současných potřeb (např. proměny způsobu bydlení, proměny způsobu provozování obchodů, kulturních zařízení apod.). Postupně bude muset dojít k proměně pojetí památkové péče ve vztahu k objektům, jež mají být trvale a běžně užívány. Tato proměna s sebou nutně ponese jemnější členění, rozmanitější přístup k stavebnímu řešení historických objektů. Stále zůstanou takové, které budou v podstatě restaurovány, tedy svým způsobem opraveny a konzervovány bez viditelných následků současných stavebních vstupů. Tento přístup však bude omezen na velmi malý počet staveb, podléhajících nejpřísnější památkové ochraně a bude vyžadovat nejvyšší úroveň stavebních a řemeslných prací, zároveň bude nejvíce svázán omezujícími podmínkami. Větší podíl stavební proměny historických objektů budou znamenat rekonstrukce, které budou úpravou pro funkci novou nebo lehce odlišnou. Přitom se zřetelem ke stavebnímu stavu objektu budou nahrazovány původní části konstrukcí, budou používány nové materiály, nové konstrukce i nové technologie, ovšem vždy s důrazem na zachování původního tvaru, výrazu a charakteru stavby, udržení jejího slohového či stylového zařazení. Pravděpodobně největší bude rozvoj jiného druhu práce s historickým objektem, pro který zatím není určen odpovídající název, pracovně lze použít slovo remodelace či přestavba. U nich většinou dojde k zásadní proměně funkce, jejich původní stavební struktura zůstane zachována jen tam, kde to vůbec bude možné. Budou se používat nové konstrukce, nové materiály, nové technologie. V případě rekonstrukcí a remodelací se bude dále objevovat otázka aktuálních dostaveb. V naprosté většině případů se budou prohlubovat tendence k tomu, aby nové části nebyly nápodobou původního stylu stavby, ale aby zřetelně vyjadřovaly dobu svého vzniku, materiálově, řemeslně, technologicky i výrazově, jistě při dodržování ohleduplného vztahu k dostavovanému objektu. Potřebu na záchranu 61 172 000 000 Kč.

a opravy

nemovitých

památek

odhadnout

minimálně

na

Práce v zahraničí Pro české stavebnictví bude i nadále dominantní produkce v tuzemsku. Přesah v rámci příhraničních regionů lze předpokládat v hojném počtu akcí, nikoliv však v objemu. Ve vývozu stavebních kapacit dojde k výrazným změnám v lokalizaci jeho směrování. Vývoz kapacit českých stavebních firem byl orientován především na „západní“ země, zejména Německo. Stavební trhy zemí jako Francie, Španělsko, Nizozemí, Velká Británie byly a až na výjimky zůstávají pro naše stavební firmy nepřístupné. Zajímavé šance pro naše dodavatele poskytují země bývalého Sovětského Svazu, zejména Rusko, které je svým ekonomickým potenciálem a politickou stabilitou velkou příležitostí pro zahraniční investory. Intenzivně se zvyšují i objemy investované domácími ruskými subjekty. Dalším potenciálním trhem jsou země Balkánu,zejména ty, které nově přistoupily do EU. Tady je možné očekávat výraznou podporu financování především infrastrukturálních projektů z evropských fondů a následný rozvoj dalších odvětví stavebnictví v pořadí: • Obchod • Administrativa 58


• Průmysl • Logistika Silnými stránkami českých stavebních firem pro vstup do uvedených regionů jsou: • Technická a technologická úroveň při řízení projektů • Velmi dobrá znalost prostředí včetně lidského • Absence jazykových bariér •

Vysoká flexibilita manažerů a všech úrovních řízení, která je v těchto oblastech nepostradatelná

• Podpora exportu ze strany vládních, svazových i bankovních institucí • Větší ochota českých občanů vycestovat, než u občanů zemí západní Evropy Diverzifikace uplatnění kapacit je určitou jistotou stability růstu stavební společnosti a to nejen v segmentovém, ale především regionálním měřítku. • Zahraniční trhy dávají možnost a šanci na rozložení kapacit a plánovaných výnosů českých stavebních společností v zájmu omezení rizika recese odvětví v jednom regionu a dále možnosti růstu nelimitovaného potenciálem jednoho trhu. • Faktory ovlivňující úspěch v novém – zahraničním teritoriu: •

Politická stabilita

•

Schopnost zajistit si dostatečné počty kvalifikovaných a jazykově vybavených pracovníků pro zabezpečení projektů

•

Prověření a zajištění místních materiálových a subdodavatelských kapacit a jejich potenciálu a kvality

Novou kvalitou vývozu je vývoz služeb spojených s • realizací specielních, zejména průmyslových objektů – např. elektrárny, rafinerie • vypracováním územní a projektové přípravy včetně dodavatelského inženýringu • zpracováním a vyhodnocení fisibili study s následným zajištěním přípravy a realizace. Celkový objem vývozu stavebních prací by mohl dosáhnout více jak 4 % oproti současnému podílu necelých 2 %. Nové formy vývozu kapacit, prací a služeb by se mohly stát zajímavým segmentem podnikání v rámci odvětví stavebnictví.

3. c) Trh práce - lidský činitel Pracovní síly a jejich kvalifikace Základní podmínkou rozvoje stavebnictví a jeho konkurenceschopnosti v evropském prostředí je dostatek kvalifikovaných výkonných a spolehlivých zaměstnanců. Problém výkonové a kvalitativní kapacity stavebnictví je tedy závislý nejen na celkovém množství pracovníků, ale i na jejich profesní struktuře a motivaci. Věkový průměr zaměstnanců se trvale a zneklidňující rychlostí zvyšuje. V profesní skupině manuálních pracovníků je stav nejsložitější, nepříznivý stav se dále prohlubuje.

59


Nutným předpokladem ke změně nepříznivého trendu vývoje věkové struktury je zvýšení počtu zaměstnanců z řad mládeže vstupující do povolání. Absolventi vysokých škol: V tomto případě lze konstatovat, že z hlediska počtu představují nejméně problémovou skupinu. Přesto se stále více projevuje nedostatek zájemců o studium na stavebních fakultách. Tento stav vyplývá z celkové nízké popularity technických oborů. Je zcela zřejmé, že naprostá většina absolventů nachází uplatnění ve stavební výrobě, projekci a státní správě na úseku územního plánování a stavebního řádu. Pro komplexní přípravu absolventů je úkolem zvýšit podíl výuky v ekonomických disciplínách, minimálních základech právního myšlení (zejména v oborech správního a obchodního práva), personálních dovedností při řízení lidí, organizaci výstavby, projektovém řízení apod. Orientaci na program věda-výzkum-vývoj soustředit do vybraných vysokých škol (technických univerzit), případně pro tuto skupinu profilovat studenty se zájmem o tuto disciplinu v rámci doktorandského studia. Tomuto poslání vysokých škol přizpůsobit odborné zaměření pedagogického personálu. Úkolem je prosadit povinné cyklické stáže vysokoškolských učitelů v hospodářské sféře a státní správě a snížit tak odtržení výuky od praxe. Absolventi středních (průmyslových) škol – maturitní obory: Ani tato skupina absolventů nepředstavuje významný problém. I zde je ovšem nutné studijní obory více zaměřit na získávání dovedností s větší hloubkou vědomostí k detailu a současně zvýšit znalosti o práci s lidmi. Nezbytnou součástí výuky musí být získávání praktických zkušeností. Zvýšení úrovně této skupiny středního vzdělávání vyžaduje zapojení specialistů z praxe a s tím související vyrovnání výdělkových možností v pedagogické činnosti a výrobní sféře. Pedagogický personál, postrádající kvalitní zkušenosti z praxe, může být pouze výjimkou. Střední školy – se studiem ukončeným výučním listem: Dlouhodobé podceňování problému zajištění řemeslných profesí ve stavebnictví vytvořilo v současné době bez nadsázky katastrofální situaci, kterou nebude možné bez zásadních opatření v krátké době změnit. Ke studiu učňovských oborů nastupují žáci s nízkými studijními předpoklady, se slabou motivací k práci. Rekonstruovat systém učňovského školství lze proto intenzivním zapojením stavebních podnikatelů do přípravy učňů a to zvýšením kvality výuky, která vedle odborné připravenosti bude vzbuzovat i trvalý zájem o obor. Tento kvalitativně odlišný přístup se však neobejde bez aktivní pomoci státu. Účast podnikatelů po stránce personálního i hmotného zabezpečení je zapotřebí řešit cestou úhrady souvisejících nákladů nikoliv daňovými asignacemi. Nákladová část musí zahrnovat nejen přímé náklady výuky, ale i náklady související s vyšší motivací učňů. Neoddělitelnou součástí aktivní účasti podnikatelů musí být podmínky následné stabilizace vyučenců na smluvním základě v rámci platných pracovněprávních předpisů. V současné době se připravuje na výkon povolání ve stavebnictví (řemesla) ve všech ročnících cca 12.500 žáků, tj. o více než polovinu méně než před 12 lety. Ve stavebnictví včetně návazných oborů pracuje cca 450 000 pracovníků. Ročně jich odchází přes 10 000 mimo odvětví z titulu zdraví a odchodu do důchodu. Na jejich místo může z učilišť přijít ročně pouze 3 500 vyučenců. Dostupnost pracovní síly je nejrizikovější faktor, který podmiňuje udržení úrovně stavebnictví jako důležitého oboru lidské činnosti na odpovídající výši.

60


Počty učňů Zedník Instalatér Malíř – natěrač Tesař Klempíř Pokrývač MSS (sádrokartonář) Podlahář

4600 3 500 1 400 1 075 795 350 350 200

Kritická situace v získávání odborných pracovníků stavebních řemesel vyžaduje řešit učňovské školství zásadní změnou. Nezbytná je celková modernizace a adaptace vzdělávacích systémů a struktur včetně změn legislativy. Získávání odborné způsobilosti uznáváním výsledků dalšího vzdělávání: Zákonem 179/2006 Sb. byl vytvořen právní rámec pro uznávání odborné kvalifikace zaměstnanců získané mimo školskou soustavu. Podporujeme možnost působením autorizovaných osob získat, podle jednotných hodnotících a kvalifikačních standardů, potřebná oprávnění pracovníků k výkonu povolání pro široký okruh těchto zaměstnanců. Zmíněné standardy musí být formulovány za přímé účasti podnikatelské sféry. Neopominutelným zdrojem pracovních sil z trhu práce je rekvalifikace a to zejména rekvalifikace uchazečů o zaměstnání. Malá úspěšnost tohoto programu je dána hustou sociální sítí, která nemotivuje k práci. Je zcela zřejmé, že pro celou řadu stavebních profesí je možné získat příslušnou kvalifikaci poměrně v krátkém časovém horizontu a to bez zvláštních předpokladů vycházejících z předchozího dosaženého vzdělání. K rozšíření zájmu o rekvalifikace musí vést i systém resocializace občanů ohrožených trvalým vyloučením, kteří mají zájem o návrat do aktivní společnosti. V tomto směru je nutné využít jednak potenciálu úřadů práce i spolupráce neziskových organizací, vč. financování těchto programů ze zdrojů EU. Tlak na získání a zvyšování odborné způsobilosti populace ve všech formách vzdělávání musí být podporován státní správou i na úseku získávání oprávnění k samostatné podnikatelské činnosti i v delším časovém horizontu. Zájem o vzdělávání nesmí být podlamován snižováním nároků na odbornost pod záminkou zjednodušit vstup obyvatel do zaměstnání a podnikání. Opatření v této oblasti jsou velmi náročná a naléhavá. Jejich realizaci musí být věnována ze všech úrovní mimořádná pozornost. Nezastupitelná je úloha státu. Ve školském zákoně je nezbytné zvýraznit význam a postaveni učňovského školství při jednoznačném vymezení postavení a role státu i podnikatelské sféry.

Cena pracovní síly a migrace Cena pracovní síly je významnou nákladovou složkou stavební produkce. Mezi čtrnácti sledovanými odvětvími zaměstnanosti v České republice je stavebnictví až na devátém místě v průměrných hodinových výdělcích. Jednou z příčin je vysoký počet malých stavebních firem do 20 zaměstnanců a středních firem do 500 zaměstnanců, které pracují za jiných nákladových a mzdových podmínek než velké firmy a které dosahují velmi rozdílnou míru zisku. Na cenu práce působí negativně vysoké platby na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců, platby na úrazové pojištění, povinné příplatky apod.).

61


Důraz na stabilizaci položit zejména proto, že ukončením přechodného období dojde k uvolnění pohybu pracovních sil v evropském prostoru. Směrnice EU o službách na vnitřním trhu předpokládá od r. 2011 volné podnikání v rámci členských států EU podle podmínek místa původu. Na tuto situaci je nutné včas reagovat proto, že již v současné době roste zájem zemí (dosud uplatňujících omezení vůči ČR) o získávání odborných pracovníků ve vybraných řemeslných profesích. Hrozbě dalšího snížení počtu kvalifikovaných zaměstnanců na tuzemském trhu práce lze čelit pouze postupným vyrovnáváním mzdových i mimomzdových standardů mezi jednotlivými zeměmi EU. Současný problém nedostatku zaměstnanců v pozicích stavebních dělníků s nižší kvalifikací je řešen zaměstnáváním cizinců. Je skutečností, že cizinci (ve smyslu zákona o zaměstnanosti se jedná o občany zemí mimo EU) pracují za nižší mzdové náklady, které odpovídají i jejich nižší kvalifikaci. O práce, které tito zaměstnanci vykonávají, není mezi nezaměstnanými občany ČR v podstatě zájem. Jednorázový (mnohdy zdánlivý) ekonomický efekt zaměstnávání cizinců může být velmi rizikový. Se zaměstnáváním cizinců souvisí nebezpečí nelegální práce, kdy na území ČR pracují osoby bez pracovních povolení i bez povolení k pobytu. Nelegální zaměstnávání je pak namnoze v rámci tzv. klientského systému v rukou nelegálních struktur a celý systém představuje přímé ohrožení pro podnikatele. České stavebnictví se však bez práce cizinců zejména v méně kvalifikovaných profesích neobejde. Jedním z řešení je řízená migrace a aktivní zapojení agentur práce zajišťujících v souladu se zákonem zaměstnávání cizinců formou „půjčování“ českým podnikatelům. K řízené migraci musí přispívat pružný systém vydávání příslušných povolení, vázaných na pracovní poměr s možností ukončení pobytu při dlouhodobé ztrátě zaměstnání. Potřebu zaměstnávání cizinců je nutné řešit diferencovaně podle profesí se zřetelem k délce pracovního poměru tak, aby cizinec při ztrátě zaměstnání nezatěžoval sociální systém ČR. Součástí komplexního řešení pobytu cizinců je nutnost se zabývat otázkou nároku na vzdělání a kvalifikaci a vytvoření podmínek pro jejich trvalý pobyt pracovníků včetně jejich rodinných příslušníků. Pro posun řešení napjaté situace v oblasti lidských zdrojů zpracoval SPS „Návrh systému středního odborného (učňovského) školství ve stavebnictví“. Tento návrh je připraven k projednání ve vládě, k podstatné změně však může dojít až v horizontu 3 a více let.

Motivace Pokud se na otázku motivace podíváme z pozice zaměstnanců, pak je základní podmínkou dělení podle jednotlivých zájmových skupin. U zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním je před výší mzdy upřednostňována možnost dalšího vzdělávání (především jazykového) a rozsah benefitů poskytovaných zaměstnavatelem. U dělnických profesí je to především otázka výše mzdy, pevné a pohyblivé složky mzdy a celkové podmínky práce – možnost ubytování, stravování a v neposlední řadě doprava a četnost přesunů na vzdálená pracoviště. Do pozadí prozatím ustupuje obecná prestiž odvětví, určitá hrdost na příslušnost ke stavařské obci, na výsledky vlastní práce a otázka stability zaměstnání. Společným působením státních orgánů, profesních organizací, medií i jednotlivých firem musí být trvale vytvářen obraz stavebnictví jako odvětví perspektivního, zajišťujícího pracovní uplatnění kvalifikovaným pracovníkům a odstraněny předsudky o stavebnictví jako odvětví těžké manuální práce v obtížných podmínkách, v oboru, kde dochází k vysokému počtu pracovních úrazů.

62


Hodinové náklady práce v třídění podle odvětví Rok: 2005

v Kč / hod.

v tom: Náklady Sekce OKEČ práce celkem

Přímé náklady Mzdy

a 1 2 Průmysl celk. 185,93 118,06 Stavebnictví 172,23 110,41 Celkem ČR 193,38 123,37

Náhrady Celk. mzdy (sl.2+3) 3 4 13,56 131,62 12,46 122,87 13,17 136,54

Sociální požitky 5 3,09 3,14 4,05

Soc.náklady Pera výdaje sonál. Daně Sociální náklady a dotace zabezp. a výdaje zákonné ostatní 6 7 8 9 46,12 2,63 2,57 -0,10 42,80 1,51 1,84 0,07 47,78 2,29 2,93 -0,21

3. d) Problémové okruhy stavebního podnikání • Internacionalizace stavebního trhu a globalizace vytváří tlak na lokální trhy. Globální konkurence působí nejen na dosahovaný zisk, ale i na dodavatelské systémy (supply chains), časové plány a poskytované či vyžadované garance. V této souvislosti je typická nerovnoměrnost poptávky na jednotlivých trzích vyspělých zemí, která vede k přesunu aktivit do zemí s relativně lepší stavební prosperitou. Charakteristická je například zvyšující se aktivita německých a rakouských firem u nás. Internacionalizace trhu je vyvolána i snahou rozložit rizika na více teritorií. Současné české stavebnictví je více zaměřeno především na tuzemský trh, má však předpoklady postupně zvyšovat objem exportu po odstranění některých diskriminací. Na stavebním exportu se podílejí převážně podniky s českými majiteli, při čemž nebývale významnou složku i nadále budou hrát střední stavební firmy. Vývozní možnosti českého stavebnictví se potvrzují jako doprovodný prvek českého průmyslového vývozu, který se orientuje i na země mimo EU, zejména východní Evropy. • Koncentrace odvětví stavebnictví - Velké podniky se budou snažit vytvořit protiváhu svou nabídkou na realizaci velkých projektů či se chovat podobně jako velké investorské skupiny na evropském stavebním trhu. Bude pokračovat koncentrace dříve vysoce diverzifikovaného a většinou jen národního trhu v jednotlivých zemích EU. Tato koncentrace se bude dít cestou akvizicí jednotlivých podniků s takovým výrobním programem a podílem na trhu, který umožňuje vznik tzv. univerzálního stavebního dodavatele ( tj. s portfoliem prací v celém sektoru stavebnictví) nejen v národním měřítku, ale i v přenesení činnosti a rozptýlení rizik na ostatní převážně evropské trhy. V českých podmínkách je podvazujícím prvkem další expanze našich velkých firem skutečnost, že jejich mezinárodní rozvoj je omezen, neboť již jsou součástí velké globální firmy, která na trhy okolních zemí již expandovala a má tato teritoria výlučně pokryta jinými svými podniky dané skupiny. • Dodavatelské formy - Probíhající vývoj v oblasti dodavatelských řešení je charakteristický vzrůstající velikostí projektů, v kombinaci s přechodem od stávajících design-build řešení ke komplexním řešením plně integrovaného projektu. V rámci toho trendu pak expanze stavebních subjektů do oblasti služeb v rámci všech fázi životního cyklu stavby a do oblasti koncesních činností (BOT projekty na dálnice a parkoviště) nebo ostatní oblasti aplikace PPP. • Rizika a jejich zvládání - Přesun hlavního těžiště činnosti stavebního sektoru do oblastí spojených se složitějšími či vyspělejšími dodavatelskými formami projektů, oblasti služeb v celém životním cyklu a PPP povede k nárůstu podnikatelských rizik. Základní otázkou je, jak vyváženě rozdělit a sdílet rizika přirozeně spjatá s realizací projektů mezi klienta a dodavatele. Tato rizika budou řešena systémy řízení rizik jako : 63


a) rizika spojená s řízením projektů - riziko volby klienta, volba vhodného projektu a v neposlední řadě rizika konkrétního kontraktu a vyváženosti kontraktu, b) podnikatelská rizika typická pro stavební podnikání – volba správného portfolia projektů ve výrobním programu a jeho vyváženost vzhledem ke kapacitám a předchozím kapitálovým investicím, volba správného typu podnikání.

3. e) Služby ve stavebnictví Služby zákazníkovi Charakter služeb poskytovaných i přijímaných ve stavebnictví bude ovlivněn vývojem některých jeho oblastí. • Stavebnictví zůstane fragmentovaným odvětvím s několika silnými hráči na tuzemském trhu, kteří budou působit plošně po celém území republiky, především na velkých projektech. Regionální trhy budou převážně ovládány místními středními firmami a sdruženími (joint ventures), které mají předpoklady zde získávat zakázky. • Specializace a koncentrace velkých stavebních firem bude doprovázena působením velkých inženýrských a projektových firem, které budou spolupůsobit při realizaci velkých projektů. Firmy budou rozvíjet svou firemní značku jako specialisté na velké projekty (nemocnice, elektrárny, dálnice atp.). • V oblasti dodavatelských řetězců se jedná o příklon k integraci projekce, inženýringu, služeb pro stavebnictví a projektový development, včetně financování v rámci stavební firmy. Stavební firmy se stávají poskytovateli kompletních služeb. • Budou vznikat konsorcia investorů a bank, stavebních dodavatelů a operačních společností, které budou využívat výhod z relativně bezrizikového podnikání v oblasti PPP. Míra rizika je zde menší a míra zisku značně vyšší. • Některé firmy budou stále více fungovat jen jako service provider poskytující kompletní servis velkým investorům s dlouhodobými zdroji – penzijní a investiční fondy. • V oblasti samotné stavební výroby lze předpokládat vznik velkých nadnárodních nebo i jen národních subdodavatelských firem v oblasti prací PSV, přičemž jejich schopnost synergie jen napomůže ke konkurenčnímu vítězství nad drobnými subdodavateli. U některých stavebních společností je tendence provádět pouze základní činnost a veškeré další aktivity přesunout jinam – mimo podnik, či je provádět pomocí vlastní specializované jednotky. Příkladem takových jednotek jsou Stavební servis, Facility jednotka, nadnárodní nákup apod. Stavební servis – jednotka, která se zabývá zajištěním dodávek materiálů a komodit, využívá množstevních slev, optimalizuje ceny vstupů. Facility – specielní složka, která zajišťuje správu a s ní související služby v objektech společností, včetně zajištění non-stop servisu, Půjčovny – interně a externě působící složka, mohou mít různá zaměření vlastní činnosti (malá mechanizace, lešení, oplocení…). Služby pro investory V oblasti rozvoje služeb pro investory lze zaznamenat trend k umožnění kontroly zakázky a k většímu komfortu služeb. Tento trend je a bude realizován zejména následujícími způsoby: • externí sdílení dat a dokumentů s investory, • kontrola staveb pomocí technologie webových kamer, 64


• komplexnější služby v rámci životního cyklu zakázek (od zpracování studií, optimalizace finální varianty až po optimalizaci nákladů v průběhu životnosti), • určení jednotného kontaktu pro investory, • možnosti spolupráce na vývojových projektech (nové technologie apod.), • orientace na modely profinancování a nabídka spolupráce klientovi. Novým trendem je tzv. facility managment. Objednatel rozšíří kompletní dodávku stavebního díla o poskytování servisních služeb po vymezenou dobu životnosti. V zahraničí je to obvyklé. Může jít o vítané rozšíření objemu zakázek, které stavební firmy budou schopny nabízet a realizovat v rozdílné šíři. Schopnost poskytovat takovýto servis představuje určitou konkurenční výhodu. Je otázkou, zda ji firmy budou zajišťovat přímo nebo formou outsorsingu. Péče o zákazníka Nejen proces realizace zakázek prochází neustálým vývojem. Rozvíjejícím se oborem je i péče o zákazníka, která se stává stále důležitější složkou obchodního vztahu. Celá péče podléhá pravidlům, zmíněným v části o kultivaci podnikatelského prostředí. Zřejmý je však zejména rozvoj následujících mechanizmů a služeb pro zákazníky. Showroomy/vzorové domy – předváděcí místnosti či celé domy, kde je zákazníkovi prezentován možný finální výsledek zakázky, popřípadě jednotlivé varianty jejího provedení. Často slouží též jako vzorník v životní velikosti. Klientské centrum – převážně pro Project Development - oddělení pro styk se zákazníky. Zde jsou s klienty řešeny jednotlivé produkty, řešeny a upřesňovány podmínky a varianty provedení. Klientské centrum je prezentováno jako hlavní nástroj pro styk se skutečným či potenciálním klientem. Rovněž slouží pro definici, zadání a odsouhlasení klientských změn, a to jak ve fázi předvýrobní, tak v průběhu realizace. KC zajišťuje veškerý servis při klientských požadavcích na dispoziční úpravy a vybavení bytu, včetně zpracování projektu změn. Vlastní realitní kancelář – převážně pro Project Development - zajišťuje komplexní služby při prodeji nemovitostí i při jiných developerských činnostech. Také nabízí standardní zprostředkovatelskou činnost.

Nové formy financování a realizace staveb Přibližně od začátku 90. let rozšiřují všechny velké světové stavební firmy svoji působnost v rámci procesu výstavby. Snaží se pokrýt jak úvodní část procesu, tj. pozemek, projekt, povolení, financování, tak část závěrečnou – správu dokončené stavby – Facility Management. Ve světové ekonomice je dlouhodobý přebytek volných finančních zdrojů, který světové finanční instituce diversifikovaně investují. Jedna z možností je development kancelářských, bytových, obchodních a průmyslových prostor. Zároveň se klade větší důraz na sledování využití majetku společností – je tlak na vykazování rychlé návratnosti investic – držení vlastních nemovitostí se stává přítěží – velká většina firem proto volí nájem kancelářských, ale i obchodních nebo průmyslových prostor – jejich bilance není zatížena majetkem s dlouhou návratností, v pronájmu je vždy operativně využíváno jen tolik prostor, kolik je v dané chvíli potřeba. To vedlo k posílení trendu vývoje a výstavby nájemních nemovitostí specializovanými firmami. Nejblíže k tomu měly firmy stavební. Účast finančních institucí je dvojího druhu • spolufinancování developerského projektu, • odkup projektu po jeho dokončení a uzavření dlouhodobých nájemních smluv – jeho vlastnictví se stává investicí s jednoznačně definovanými výnosy v budoucnu. 65


Stavební firmy se stále více zapojují do těchto aktivit a intenzivněji se v nich angažují – pozitivní ekonomické výsledky jim pomáhají spolupodílet se na financování developerských projektů. Z pohledu řízení rizik je upřednostňována forma nazývaná Design&Build, kdy je finální nájemce budovy nalezen ještě před započetím prací a budova je mu stavěna „na míru“. Rizikovějším způsobem je komerční development, kdy je před započetím známo jen malé množství budoucích nájemců a stavba je zahájena s rizikem dlouhodobé neobsazenosti prostor (kanceláří, obchodů, výrobních a skladovacích hal). Vzhledem k tomu, že developerské projekty jsou globálně úspěšné a trend v najímání nemovitostí nadále pokračuje, předpokládá se, že i v následujících letech poroste tento trh – a to i pro stavební firmy, které stále více investují své zisky právě do nových developerských projektů, neboť i ony se snaží držet ve své bilanci minimální množství majetku, a proto např. minimalizují velké strojní investice. Prakticky novou formou developmentu z pohledu soukromých firem jsou projekty spolupráce veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership - PPP). Ty jsou na jedné straně vyvolané přebytkem volných finančních zdrojů na světových trzích a využitím schopností stavebních firem pokrýt celý proces přípravy, realizace a správy stavby, jejich hlavním iniciátorem je ale prakticky globální nedostatek zdrojů veřejných financí podpořený nutností investovat do poddimenzované infrastruktury jednotlivých zemí. To přimělo národní vlády k úvahám o intenzivnějším zapojení soukromých zdrojů do financování investic v oblasti veřejných statků (doprava, zdravotnictví, školství, justice atd.), které byly doposud doménou státních a municipálních rozpočtů. Vzhledem k tomu, že se v budoucnu nepředpokládá významné zlepšení rozpočtové disciplíny na globální úrovni, bude zřejmě princip PPP využíván stále intenzivněji. Jednotlivé evropské země postupně zkoušejí pilotní projekty PPP v jednotlivých oblastech a dá se předpokládat, že za několik let bude PPP naprosto běžným principem financování dopravní infrastruktury, zdravotnictví, soudnictví, vězeňství a dají se očekávat i gigantické projekty, např. koncentrace kompletní státní nebo místní správy apod. V kontextu s tímto vývojem se budou samozřejmě rozvíjet i jiné formy participace soukromého sektoru na financování, výstavbě a provozování veřejných zakázek – a to možná i intenzivněji než samotné čisté PPP projekty.

Schéma struktury PPP projektu Zadavatel

Přímá smlouva

Koncesní smlouva služby

platba

Veřejný sektor Soukromý sektor

půjčka

SPV

do d

žby

66

slu

Stavební společnost

dividendy

tba pla

pla tba

platba

ávk a

Banky

kapitál

Provozní společnost

Investoři

(akcionáři, pojistitelé)


Projektování a konzultační činnosti Vývoj tohoto segmentu je možno v kontextu vývoje celého stavebnictví posuzovat zhruba ve čtyřech rovinách. První je personální oblast, která z hlediska úrovně a kvality těchto činností hraje klíčovou roli. Základem zůstane týmová práce, zejména u větších a složitějších projektů, kdy jednotlivé profese se musí aktivně koordinovat a doplňovat. Celkový počet projektantů se bude zřejmě snižovat, současně s větší specializací jednotlivců v důsledku růstu množství informací v jednotlivých oborech a užívání nových materiálů a technologií. Zatím v mnoha případech nedostatečná spolupráce inženýra a architekta, nebo architekta a inženýra - podle charakteru díla - by se měla stát minulostí v důsledku požadavku, aby dílo bylo nejen užitečné a krásné, ale aby splňovalo i základní statické, technické, ekonomické a technologické požadavky na konkrétní stavbu. Hlavním problémem – jako ostatně již dnes – nebude pouhé vyprojektování stavby, ale její prosazení do realizace. To bude klást mimořádné nároky na podíl manažerské práce vedoucích projektu, hlavních inženýrů, manažerů projektu – prostě všech, kteří budou zodpovědní za získání všech povolení, souhlasů, rozhodnutí atd. Samozřejmou součástí jejich činnosti bude i nadále věcná a časová koordinace zpracovatelů jednotlivých částí projektu. Vyšší požadavky budou kladeny na úroveň právního vědomí a obchodní chování všech technických pracovníků v procesu přípravy projektů. Systém přípravy projektů bude záviset na způsobech jejich zajišťování a také na formě jejich financování. Dá se očekávat výraznější oddělení fází koncepčních, zaměřených na účelnost, funkčnost, hospodárnost a estetiku projektu (feasibility) od fází realizačních, které by se měly naopak zaměřit na bezpečnost, kvalitu a trvanlivost konstrukcí použitím vhodných materiálů a moderních technologií. Podle toho se budou specializovat příslušné konzultační nebo realizační týmy. Zásadní moment změny může přinést koncesní způsob zajišťování projektů, kdy se projekční týmy budou stávat součástí týmů realizačních. Jejich vklad do projektu však bude zůstávat i nadále spíše nehmotný než kapitálový. V každém případě v budoucnu nastane zřetelný odklon od poskytování čistě projektových služeb k poskytování služeb zejména během realizace projektů, tedy služeb konzultačních nebo inženýrských, jako jsou supervize, stavební dozory, technické asistence, expertizy, management nebo monitoring staveb. V souvislosti se snižováním finančních zdrojů (resp. zvyšováním investičních potřeb) se bude těžiště výkonu konzultačních služeb přesouvat k optimalizaci navržených řešení a ke kontrole stavebních prací a jejich kvality, nákladů a ceny. Rovina technického vývoje projektového a konzultačního oboru je asi nejriskantnější oblastí popisu představ. Hlavní směr vývoje bude dán především vývojem hardwarové a softwarové základny a systémů projektování. Samozřejmostí se stanou 3D databáze s propojením na grafické výstupy, vizualizace projektů budou nezbytnou – ne-li hlavní – součástí dokumentace, stejně jako modelování s ověřováním funkčnosti modelu. Podstatné bude sjednocování softwarových základen v tom smyslu, aby projektové podklady uměly číst a pracovat s nimi i investorské a zhotovitelské složky, za předpokladu existence jediné platné síťové verze dokumentace. Bude to nezbytné z hlediska zajištění sledování změn během výstavby (udržování aktuální verze dokumentace) i tvorby dokumentace jejího skutečného provedení jako podkladu pro další sledování stavby během její životnosti. Rozsah projektové dokumentace se pravděpodobně nebude výrazně měnit oproti současnému stavu. Pravděpodobně největší boom nastane v oblasti „knowledge management a řízení inovací“. Tomuto fenoménu věnuje v současné době pozornost celá Evropa a je předmětem odborných diskusí i tvorby nových pravidel a zásad. Ukazuje se totiž, že bez rozvoje řízení znalostí, rozvoje lidských zdrojů a zavádění inovací do denní praxe bude obtížné zvyšovat kvalitu konzultačních služeb, uspokojovat rostoucí nároky klientů a obstát v rostoucí konkurenci na trhu. Zcela perspektivní oblastí je i oblast rizikového inženýrství, či chcete-li, oblast řízení rizik, která umožní

67


vyhledat a optimalizovat veškerá rizika projektu, předcházet jim a ve výsledku ovlivnit i konečnou cenu díla. Národní certifikáty budou rozšířeny o certifikáty celoevropské, které umožní lepší uplatnění našich odborníků na evropských trzích (ale i naopak), systém společných evropských technických norem bude dotvořen včetně národních příloh. Soustava technických norem přestane být komerčně zajímavá pro jejich vydavatele a v bytostném zájmu společnosti se stane veřejně přístupnou všem uživatelům. Souběžně bude pokračovat proces sjednocování legislativních a obchodních pravidel a podmínek podnikání, včetně otázek odpovědnosti, rizik a pojištění, které by mělo vést ke standardizaci služeb v Evropě.

Výkon funkce architekta Jakými proměnami bude procházet v nejbližším období sám výkon profese, vyplývá z celkových společenských souvislostí, zejména pak z očekávání klientů a proti tomu z obecnějších požadavků péče o zájmy veřejné. Na tomto rozmezí profese urbanisty a architekta stojí. V České republice je nutno vedle obecných tendencí společných profesi v celém světě připomenout i něco, co je jinde již standardní. V budoucnu lze například očekávat tlak na vysokou profesionalitu řízení kanceláře a zakázky, podstatně hlubší znalosti a orientaci v problematice územní ekonomie (urbanismus), resp. financování staveb, kterým se nemíní pouze znalosti o pořizovacích nákladech stavby, resp. v lepším případě též znalosti financování provozu stavby, ale znalosti úvěrování výstavby, dotací a jiných finančních zdrojů pro výstavbu, schopnost poradenství na tomto úseku odborných činností. V urbanismu pak hlubší znalosti externalit investičního financování do územní ekonomie obcí či krajů, možnosti úspor a efektivní alokace investic v území ve smyslu shora popsaném, formy spoluúčasti různých subjektů na financování územního rozvoje a na investiční výstavbě. V prostředí natolik zdevastovaném dlouhým obdobím totality lze jen stěží odhadovat, zda investiční rozvoj všech segmentů výstavby uchová svá dosavadní tempa, nebo se bude postupně tlumit (pravděpodobnější verze, více odpovídající zkušenostem se srovnatelnými zeměmi). Platí však, že dosavadní investice jsou ještě značně vzdáleny očekáváním po úspornosti. Nepochybně lze očekávat tlak na rozvoj nových podnikatelských forem pružněji reagujících na potřeby profesního trhu, zejména různé formy partnerství (sdružení, veřejná obchodní společnost, jiné formy podnikání v obchodních společnostech, družstvech, řetězcích kanceláří a podobně). Obdobně lze očekávat tlak na poskytování služeb dosud ne zcela obvyklých; škála poskytovaných služeb se bude rozšiřovat, avšak zároveň lze očekávat tlak na vysokou specializaci spolupracujících profesí. Proměny dozná zřejmě i součinnost urbanistů a architektů a inženýrů (projektantů) s klienty po dokončení zakázky. Výkon profese bude však ovlivněn do značné míry i existujícím právem, resp. směřováním práva v budoucnu. Nejbližší léta zřejmě podstatně ovlivní, zda se prosadí postupná “privatizace“ některých správních činností, resp. podaří-li se postupně odstranit zbytné procesy a výkony a soustředit profesi především do klíčových (kritických) bodů rozhodování o území i o stavbách. Podaří-li se prosadit inovativní plánování území a inovativní projektování staveb, nebo bude-li naopak posílen přístup technicistní a formalistní, přístup reglementující, často se dovolávající dobrých úmyslů při ochraně veřejných zájmů proti zájmům soukromým a proti individuálnímu hledání. Aktuálním tématem bude tudíž i nadále hledání rozumného rozmezí, rozhraní mezi zájmy veřejnými a soukromými. Významnou součástí změn v profesní praxi bude i práce v multidisciplinárních týmech a nové technologie týmové práce – interaktivní metody a herní techniky (brainstorming, disputace – rozprava v týmu – rozprava expertů – strategie dialogu, simulace modelových situací, záměny rolí, generování otázek a témat, vytváření blokových schémat, dekompozice rozhodovacích algoritmů – rekonstrukce rozhodovacích procesů v plánování a projektování, dimenzionální analýza, tvorba strategií – identifikace možností/mohutností, generování a analýza politik a programů). S tím úzce 68


souvisí i nové metody projektování a plánování: práce s počítači, nové plánovací a projektové programy a jejich prudké inovace a důsledky těchto inovací pro kvalitu profesní praxe (zdaleka ne jednoznačné), přenos informací po sítích a využití těchto možností v projektové praxi (spolupráce se specialisty a podobně). Z toho plynou rovněž podstatně zvýšené požadavky nejen na vstupní vzdělání, ale na udržování a rozvoj kvalifikace

3. f) Organizační struktura Orientace a specializace podnikatelských subjektů Postupně se vytvořila velikostní struktura stavebních firem schopná reagovat na velikostně a oborově různorodou poptávku po stavebních pracích. Význam jednotlivých velikostních kategorií v této struktuře největších podniků, podniků malých a středních a podnikatelů – fyzických osob lze stručně charakterizovat takto: • velké podniky, tj. podniky s 250 a více zaměstnanci: • mají významný podíl na celkové stavební produkci, • jsou nositeli progresivních technologií a managementu, • ze stavebních podniků dosahují nejvyšší produktivitu práce a jsou tak nositeli konkurenční síly celého odvětví. • malé a střední podnik, tj. podniky s 20 až 250 zaměstnanci: • mají významný podíl na stavební produkci, především na opravách a údržbě, • mají významný podíl na zaměstnanosti. • nejmenší subjekty charakteru živností podnikatelů – fyzických osob: • pokrývají cca 30 % stavební produkce, • fungují jako kompenzační článek při výkyvech na trhu práce. Významnou roli ve formování odvětvové struktury, ale i konkurenční schopnosti firem sehrál zahraniční kapitál, který vstoupil zejména do velkých stavebních firem a v podstatě ovládl obory výroby stavebních hmot. Stavebnictví je a bude většinově národní. I velké světově nadnárodní stavební firmy vyvážejí maximálně 10 % své kapacity, i když až 80 % svého objemu realizují na zahraničních dodávkách. Naše velké stavební firmy se zahraničním kapitálem najdou uplatnění především tam, kde to není mateřským firmám vlastní. Perspektivní jsou destinace Balkánu, Ruské federace, Ukrajiny, Kazachstánu, aj. Pro budoucí orientaci firem je určující otázka zvyšování produktivity, toho lze docílit specializací a rozvojem odborné způsobilosti. • Velké firmy mají odborná oddělení, vedou zákazníka k přesnému formulování záměru, mají velkou perspektivu minimálně do roku 2015, do té doby bude pro ně dostatek zakázky. Velká firma sežene zakázku, bude za ni zodpovídat zadavateli, zadá menším firmám, bude řídit subdodavatele, vykonávat inženýring. Musí mít rovněž svoji výrobní kapacitu, nelze spoléhat jen na poddodavatelský systém. Velké firmy musí umět realizovat jakoukoli zakázku. Velké firmy budou developery, budou si zajišťovat zakázku. Jejich velkou konkurenční výhodou je volný finanční kapitál, který mohou využít jako dodavatelský úvěr. • Střední firmy se musí buďto chovat jako velké, nebo se budou zmenšovat, specializovat, s možností co nejlépe vyhovět zákazníkům. Budou mít nejmodernější techniku, používat nej69


modernější technologie. Jejich velká šance budou opravy a rekonstrukce. Budou žádanými kvalitními dodavateli velkých firem, budou mít šanci i v zahraničí. • Lokální firmy budou zajišťovat menší akce ve svém okolí, budou univerzální. Budou mít velký podíl na sílícím sortimentu oprav a rekonstrukcí.

Malé a střední podniky (MSP) v českém stavebnictví znamenají obrovský potenciál v mnoha ohledech. V roce 2006 zrealizovaly firmy do 250 zaměstnanců 66,1% z objemu provedených stavebních prací. Bohatá poptávka na dosud štědrém stavebním trhu vytváří právě pro malé a střední firmy dobré předpoklady. Mají velkou šanci dalšího rozvoje, zvyšování svého podílu, neboť jejich výrazný vliv při vytváření konkurenceschopnosti českého stavebnictví je neopomenutelný. Výběr dodavatele bude vždy dán zadáním. Malé firmy nemohou realizovat stejné projekty jako velké. Podnikání MSP je provázeno řadou problémů, které ztěžují podnikání. Ty jsou jednak na straně nedokonalé legislativy, ale také v nerovných podmínkách vztahu investorů vůči dodavatelům a dodavatelů vůči svým subdodavatelům. Prosazování rovných podmínek při uzavírání smluv a dodržování etických pravidel s eliminací všech negativních postupů přispívá ke kultivaci stavebního trhu. Zpracováním a vydáním Všeobecných obchodních podmínek tento proces zdaleka nekončí. Nejdůležitější je jejich prosazení na trhu tak, aby se staly obecně uznávanými a v široké míře užívanými. Je nutno hledat způsob a cesty, jak jejich běžnou aplikaci postupně uvádět do praxe při sjednávání konkrétních smluvních závazků pro jednotlivé zakázky. K tomu je nezbytná jejich účelná propagace a prezentace zejména u investorské sféry. V legislativní oblasti je základní překážkou pro podnikání nepřehledný až chaotický systém českého práva poznamenaný četnými změnami stávajících a inflací nových předpisů. Především pro malé a střední firmy je situace takřka nezvládnutelná, protože nejsou tak dobře vybaveny právníky a ekonomy. Opatření, která měla přinést zjednodušení při vstupu nových subjektů do podnikání, se prosazují obtížně nebo jsou teprve v počátcích. Důležitou součástí prostředí, ve kterém se malí a střední pohybují, je také jejich schopnost zažádat a čerpat prostředky z fondů Evropské unie. Dosavadní zkušenosti hovoří především o náročnosti a komplikovanosti celého systému, především v jeho úvodní fázi. Jedním z dalších problémů, které postihují firmy malé a střední, je formulace zadávacích podmínek ve veřejných obchodních soutěžích. Především v oblasti ekonomické a finanční nejsou postaveny zcela nereálně. Problematika malého a středního podnikání není specifická pouze pro naši republiku, stejné otázky se řeší ve všech evropských zemích. Podporu podnikání MSP nelze zaměřit pouze na rozbory a analýzy bez patřičných konkrétních výstupů, které by významně postavení MSP na stavebním trhu zlepšily. Důležitou součástí tohoto procesu je také intenzivní komunikace s výkonnou exekutivou ČR, vládou a především Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pro podporu malých a středních podniků je účelné: • vytvoření sítě regionálních stavebně informačních center, jejichž cílem bude • vytváření informačního systému pro šíření výsledků výzkumu a vývoje, vytvoření vzdělávací soustavy, rekvalifikační kurzy, programy zaměstnanosti, systém výchovy učňů pro MSP, • podpora vzniku firemních klastrů po organizační a technické stránce,

70


• garanční systém pro stavby a stavební práce • pro oblast bezpečnosti práce • pro podporu vzniku garančních fondů a systému ručení za dodávky pojištěním staveb, • zlepšování pracovních a sociálních podmínek a omezení nelegálního zaměstnávání pracovníků.

3. g) Vstupy do stavebnictví Materiály, doprava, energie a paliva V průběhu dalšího období se obecně bude dostupnost vstupů do stavebnictví zhoršovat. Ložiska základních stavebních materiálů (kámen, vápenec, písek, keramické a cihlářské hlíny) budou postupně vytěžována. Otevírání nových lokalit bude narážet na zpřísňující se ekologické normy. Mimoto se budou zvyšovat náklady na otvírku a těžbu surovin. To vše povede ke zvyšování cen těchto materiálů a jejich růst bude výraznější, než v minulém období. Cena stavební dopravy je přímo závislá na vývoji ceny pohonných hmot. Cena dopravních prostředků a stavebních strojů neporoste ve srovnání s minulým obdobím. Cena těchto prostředků je tlumena i leasingem a růstem jejich užitných vlastností (vyšší výkon, nižší spotřeba PHM) bez cenového růstu. Vývoj cen vstupů

2000 2001 2002 2003 2004 2005

Spotřebitelské ceny (inflace) domácnosti celkem

102,9

Stavební díla

102,5 106,6 109,4 111,9 116,0 119,4

(prosinec (4. čtvrtletí *) 1999 = 100)

107,7 109,7 109,8 112,9 115,0

Materiály a výrobky spotř. ve stavebnictví celkem 102,8 105,0 106,3 106,7 112,9 budovy bytové 103,2 105,2 106,4 106,8 112,6 budovy nebytové výrobní 102,2 104,4 105,8 106,7 112,7 budovy nebytové nevýrobní 103,1 105,3 106,5 106,9 112,5 inženýrské stavby 103,0 105,3 106,5 106,6 113,6 vodohospodářské stavby 101,5 105,2 106,9 108,4 109,2 Energie elektrická Energie tepelná Stavební stroje Dvoustopá motorová vozidla Vnitrostátní nákladní doprava

109,5 103,8 100,0 99,8 102,0

116,5 116,0 116,0 116,0 117,6 111,3

111,0 116,1 112,5 118,0 128,4 109,3 112,8 115,6 116,9 122,1 101,4 98,8 105,1 105,9 108,5 104,3 104,1 103,5 105,3 100,8 105,7 107,7 108,5 109,5 111,7

*) stavební díla Pramen ČSÚ

Trend dosavadního vývoje cen je zřejmý z výše uvedené tabulky. Tyto trendy budou pokračovat i v nejbližším období. Ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví porostou o cca 3 – 3,5 % ročně. Ceny energií a paliv jsou ovlivňovány nabídkou a poptávkou v evropském regionu. Snahou je vyrovnat cenové relace v rámci EU. Nárůst cen v tomto segmentu může být substituce materiály 71


a hmotné na jiné bázi. To se projeví tlakem na změny v technologiích stavění a zřejmě i růstem cen stavebních prací. Stavební produkci bude významně ovlivňovat dostupnost a cena paliv, zejména potom nafty a plynu. Realizace nezbytných změn v ekonomickém fungování státu bude mít dopad na vývoj ekonomiky a tedy i stavebnictví. Dojde k růstu cen, ke snížení úspor a poklesu poptávky. Objem stavební výroby poroste, ale pouze v hodnotovém nikoliv fyzickém vyjádření. Rozšíří se nabídka o výkon dalších služeb. Změní se i struktura nabídkové ceny. Nedílnou součástí posuzování nabídek bude výše provozních nákladů v předpokládaném cyklu životnosti stavebního díla.

Ceny nemovitostí a dostupnost pozemků Další vývoj cen nemovitostí, vycházející z trendů minulých období, ve výsledku může ovlivnit změna měny CZK na EU a případné inflační vlivy. Výraznější růst úrokových sazeb by mohl vést k poklesu cen nemovitostí a následně k propadu poptávky po nemovitostech. V daném kontextu si vede a snad i povede Česká republika stabilně: Česká národní banka neočekává rapidnější růst úroků ani inflace a nadále predikuje roční růst HDP mezi 5 a 6 %. Pokud budou naplněny cíle NRP ČR 2007-2013, podmínky realitního trhu by měly být pro budoucí potenciální investory příznivé. U pozemků je nárůst cen nejvyšší. Tento trend ve výsledku může být ovlivněn snižováním jejich dostupností. Z přehledů o podílu zastavěných ploch na celkové ploše státu je zřejmá omezenost nových stavebních pozemků. Dostupnost pozemků se stane jedním z nejvýraznějších limitů nové výstavby. Ceny ovlivňuje mnoho faktorů, z nichž jen některé lze ovlivnit, liší se region od regionu. Reálný a nikoliv spekulativní je růst cen u rezidenčních nemovitostí i u komerčních prostor. Ještě minimálně dva roky ceny porostou, protože poptávka stále převyšuje nabídku. Nemovitosti celkem 200,0 180,0 160,0 140,0

Index

120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Roky

Souhrnně lze konstatovat, že úroveň cen se bude zvyšovat. Projeví se vliv energetických bilancí, ale i růst životních nákladů a snížení koupěschopnosti. Nikoli nepodstatný bude i vliv nutných ekonomických eforem, nutnost respektování pravidel jednotného trhu EU, ale i předpokládaný vstup do eurozóny a zavedení norem EU.

72


3. h) Fondy Evropské unie Podoba finančních alokací na období 2007 – 2013 byla schválena v prosinci roku 2005. Evropská unie bude v tomto období hospodařit s částkou téměř 862,4 mld. EUR (zhruba 25 bilionů korun), což představuje 1,045 procenta hrubého národního důchodu EU. Více než třetina této částky, tzn. 308,1 mld. EUR, je určena právě na regionální a strukturální politiku Evropské unie. Pro naplnění těchto cílů je nezbytné realizovat příslušné stavební investice. Podíl stavebních investic lze odhadnout na 25 – 30 %. Současně se podnikatelské subjekty českého stavebnictví budou podílet na čerpání prostředků z fondů EU při naplňování vymezených strategických cílů.. Půjde zejména o posílení konkurenceschopnosti, zvyšování produktivity, prosazování celostního charakteru odvětví a šetrnosti k životnímu prostředí. Rozdělení prostředků v rámci cílů regionální a strukturální politiky: • Konvergence:

81,9 %

• Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost:

15,7 %

• Evropská územní spolupráce:

2,4 %.

Členské státy, jejichž průměrný HDP na obyvatele za období 2001 – 2003 byl nižší než 85 % průměru EU-25 za stejné období, (tj. Česká republika, Estonsko, Řecko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko) mají u Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti strop prostředků EU použitelný pro míru spolufinancování, tzn. podílu způsobilých výdajů, maximálně ve výši 85 %. Z rozpočtu Evropské unie je pro Českou republiku na politiku soudržnosti vyčleněno 770 mld. Kč. Ročně to bude zhruba 110 mld. Kč, což je téměř 5krát více oproti průměrným 25,4 mld. Kč v období 2004 – 2006. Roky 2007 – 2013 jsou často považovány za poslední období, kdy ještě bude mít Česká republika příležitost využít dotací z EU v tak velkém objemu. Národní strategický referenční rámec ČR a jeho role Národní strategický referenční rámec představuje národní strategii v podobě systému cílů a priorit pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, harmonizuje národní priority s evropskými. Je řídícím dokumentem pro operační programy. Pro naplnění těchto programů je v rozpočtu EK vyčleněna částka 770 mld.Kč. Globálním cílem Národního strategického referenčního rámce pro období 2007 – 2013 je přeměna socioekonomického prostředí České republiky v souladu s principy udržitelného rozvoje tak, aby Česká republika byla přitažlivým místem pro realizaci investic, práci a život obyvatel. Prostřednictvím trvalého posilování konkurenceschopnosti bude dosahováno udržitelného růstu, jehož tempo bude vyšší než průměrný růst EU 25. Česká republika bude usilovat o růst zaměstnanosti a o vyvážený a harmonický rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatelstva. 1. Strategický cíl: konkurenceschopná česká ekonomika Cílem je posilování konkurenceschopnosti podnikatelského sektoru zvyšováním jeho produktivity a urychlení udržitelného hospodářského růstu založeného na inovačním potenciálu silné a progresivně strukturované české ekonomiky, generující robustní a udržitelný ekonomický růst. 2. Strategický cíl: otevřená, flexibilní a soudržná společnost Cílem je vytvořit moderní občanskou společnost otevřenou vnějším příležitostem, společnost, která je schopná reagovat na tyto impulsy. Dále podpořit rozvoj vnitřně různorodé, sociálně citlivé 73


a soudržné společnosti a přispět ke zvyšování kvality života obyvatel, vytvořit moderní vzdělávací sytém, který by přispěl k rozvoji znalostní ekonomiky a stal se zdrojem efektivity a flexibility trhu práce. Výsledkem bude silná schopnost ekonomiky vytvářet nová a kvalitní pracovní místa. 3. Strategický cíl: atraktivní prostředí Cílem je zajištění kvalitní fyzické základny pro hospodářský a sociální rozvoj prostřednictvím investic do zlepšení kvality životního prostředí a dostupnosti dopravních sítí. 4. Strategický cíl: vyvážený rozvoj území Cílem je vyvážený a harmonický rozvoj celého území ČR, dosažený prostřednictvím zmírňování disparit mezi regiony i uvnitř regionů. Bude posílen ekonomický růst a růst zaměstnanosti využitím přírodních, ekonomických a sociokulturních odlišností regionů a jejich diferencovaného vnitřního potenciálu. Zároveň bude posílena územní a sociální soudržnost respektováním variability prostorových struktur (sídelní struktura, hierarchie měst, typy venkovských oblastí). Prostředky z rozpočtu EU budou v letech 2007 – 2013 čerpány prostřednictvím 24 operačních programů. Byl vytvořen složitý systém pro čerpání těchto prostředků. Stavebnictví se na jejich užití bude podílet zprostředkovaně zejména při realizaci stavebních investic spojených s naplňováním cílů operačního programu 6 – Doprava (162,4 mld.) a sedmi regionálních operačních programů č. 8 – 14 (131,7 mld.). Předpokládá se, že podnikatelské subjekty se svými projekty přímo zapojí do čerpání prostředků zejména z operačních programů č. 2. Podnikání a inovace (85,7 mld.) a č. 4 Vzdělávání pro konkurenceschopnost (51,1 mld.). Vyčíslit podíl stavebnictví na čerpání těchto prostředků nelze ani orientačně. Přitom lze očekávat, že se stavebnictví bude podílet i na čerpání prostředků i z jiných účelových fondů EU, jako je například Program rozvoje venkova ČR s vyčleněným objemem 3,615 mil. Eur. Prostředky z fondů EU nelze považovat za náhradu zdrojů ze státního rozpočtu a nebudou ani náhradou končících zdrojů z privatizace. Roční suma 29 mld. Kč do dopravní infrastruktury nemůže nahradit potřebných 100 – 140 mld. Kč ročně. Od stavebních firem nelze očekávat přímou účast při získávání prostředků z fondů EU. Při zvládnutí administrativy a při pomoci výběru vhodných projektů v prostoru i čase by se měl výrazně angažovat Svaz podnikatelů ve stavebnictví a další profesní organizace jako je ČKAIT, ČSSI, ale i vysoké školy.

3. i) Informační a komunikační technologie ve stavebnictví (ICT) Uplatnění ICT ve stavebnictví Pod pojmem stavebnictví máme na mysli všechny obory a činnosti, které směřují k: • výrobě, nabídce, prodeji a distribuci stavebních hmot, materiálů a substrátů, • přípravě a modelování stavebního díla, • zhotovení stavby, provedení rekonstrukce nebo demolice, • správě a údržbě stavebního díla a prodlužování životního cyklu. Stavebnictví jako celek vykazuje poměrně velkou vstřícnost pro zvládnutí a realizaci nových stavebních prvků, materiálů a technologií a na druhé straně poměrně velkou odolnost v případech změny podnikového systému a jeho infrastruktury v souvislosti s ICT. Posláním oblasti ICT ve stavební firmě je provozovat integrované a stabilizované informační systémy a prostřednictvím kvalitních informatických služeb poskytovat dostatečnou a trvalou

74


podporu podnikání společnosti tak, aby informační a komunikační služby přispívaly k tomu, že se společnost stane zákazníkovou první volbou v požadovaných stavebních službách. Ve stavebnictví je možné zaznamenat zjevnou tendenci ke komplexním a robustním nástrojům pro řešení, které propojují jednotlivé podporované oblasti jakož i standardizaci a homogenizaci jejich původních dílčích programů. ERP systémy stavebních podniků budou obsahovat moduly pro přímé řízení výroby na všech řídících úrovních – operativní, taktické a strategické. Zvláštní přínos pro automatizaci operativního řízení umožní na vyšších řídících úrovních uvolnit řídící pracovníky od operativních činností a věnovat jejich pracovní výkonnost taktickým a strategickým plánům. Developerské a investorské organizace, stejně jako zástupci veřejné správy získají přístup k veřejným registrům, jako jsou katastry a cenové mapy pozemků a ve svých informačních systémech budou mít Internet technologie (např. data z otevřených zdrojů) přímo zabudovány. Vlastník nemovitosti bude moci exportovat popisné a grafické údaje o nemovitosti, již chce prodat celou nebo její části ze svého CAFM software přímo do realitních portálů a zpětně bude vyhodnocovat nabídky. Specializované programové produkty budou „propátrávat“ relevantní, mnohdy nestrukturované zdroje, na Internetu a dělat z jejich obsahu anebo ze změny obsahu reporty pro nové developerské příležitosti. Trend zvětšování developerských projektů zajišťovaných českými developerskými organizacemi je doprovázen zvětšováním i těchto organizací a ruku v ruce s tím půjde potřeba i tuto činnost automatizovat. Doposud používané metodiky pro studie proveditelnosti a financování a pro Projektové řízení se stanou integrální součástí těchto balíků. Velké investorské a developerské organizace budou poskytovat celou škálu služeb od zajišťování financování, s výpočty návratnosti a studiemi proveditelnosti stavby, přes kontroling projekčních procesů a sledování průběhu stavby, až po poskytování sužeb ve zhotoveném objektu. Poskytování správy objektů, dispečerské řízení inteligentních budov, telekomunikační a datové služby budou rozšiřovat škálu nabízených služeb. Projekční organizace budou překonávat velkou atomizaci. Fungující velké organizace postupně projdou klasickými cykly změn ICT pro ekonomické systémy, budou zavádět do praxe principy Projektového řízení. Ukládání a správu různých verzí grafických i popisných částí projektové dokumentace pomohou řešit systémy EDM (Electronic Document Management) a prostředky dodávané producenty CAD software. Postupně se bude prosazovat standardizace obsahu dokumentace, nikoliv nařízená regulatorně, ale řízená investorem. Tato standardizace půjde i do takových detailů, jako jsou jména a obsahy hladin. Základní informace o výrobcích a technologiích a jejich technicko-hospodářských vlastnostech budou poskytovány na základě WEB služeb výrobců a zkušebních organizací. V rámci běžné projekční praxe se dá očekávat postupný přechod k 3D projektování, bude umožněno rozumné sdílení elektronických formátů výkresové a textové dokumentace a dojde ke standardizaci základních atributů elektronické dokumentace (zde máme na mysli skladbu a organizaci jednotlivých dokumentů pro různé stupně dokumentace, standardizaci vrstev CAD výkresů pro dané typy projektů, apod.). Hlavním smyslem celé této činnosti bude možnost k dokumentaci připojit otisky elektronického razítka projektanta, stavebního úřadu, komory ověřující autorizaci oprávněných osob a získat tak možnost zpracovávat elektronické stavební řízení. Postupně se ztratí různý přístup k různým formátům dat (grafické vektorové versus rastrové obrázky) a bude umožněno jejich sdílení. Firmy zabývající se poskytováním zkušebnictví, standardů a informací pro stavebnictví jistě nabídnou portály popisující výrobky na českém stavebním trhu, technickoekonomické informace o konstrukčních prvcích a jejich zatřídění, včetně služby tzv. „best price“. Jasně patrná snaha minimalizovat staveništní skládky materiálu, produktů a prvků s sebou patrně přinese prostředky umožňující ještě zkrátit obrátky, minimalizovat skládky a snižovat logistické náklady. Právě změny ve způsobech stavění a bydlení a zasažení široké populace informačními technologiemi umístěnými v budovách budou základními atributy následujícího období. Integrace pro75


středků informačních technologií s technologiemi řídícími prostředí v budovách a jejich okolí bude prováděna na uceleném, snadno ovladatelném a obtížně zneužitelném základě. Budou vznikat inteligentní budovy prodchnuté informačními technologiemi s cílem zvyšovat komfort prostředí, snížit energetickou spotřebu a zlevnit údržbu a správu. Chytrý správce objektu bude kromě tradičních služeb poskytovat i nové informační služby typu „video-on-demand“, digitální TV, hlasové služby (VOIP telefonní) a služby datové (přístup k Internetu) pro rezidenty. Zařízení, která budou spotřebovávat CIT, budou mnohdy mít charakter jednoúčelových různě komplikovaných mobilních zařízení, u kterých bychom to doposud nečekali (pračky, myčky, ledničky, vysavače, apod.). Změny životního stylu mají vliv na způsoby bydlení a nabídku služeb. Integrované systémy pro řízení automatizace v budovách se zcela jistě stane předmětem zájmu dalších organizací. Realizace stavby Stavební proces je obdobný jako proces výroby v továrně. Jeho specifikou je však originalita každého výrobku. Proto není možné proces výstavby počítačově vypilovat obdobně, jak je to běžné ve výrobě průmyslových produktů. Přesto se však jedná o projekt se všemi jeho etapami (zdroji, časovými možnostmi, počátečním stavem, cílem, etapami atd.). Proto lze pro přípravu použít jednoduché nástroje CIT. Období užívání objektu Tato oblast je dnes nejméně sledována a nejméně podporována CIT systémy. Přitom v této etapě se objektem „protočí“ až 6násobek prostředků, které byly použity na pořízení budovy. Aplikace produktů CIT v této oblasti se bude výrazně zvyšovat a rozšiřovat. Podniky používající ICT pro elektronické zpracování objednávek Rok 2006 Odvětví Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Celkem

Velmi malé (5-9) 17,3 17,5 19,9

Velikost podniku (počet zaměstnaných osob) Malé Střední Velké Celkem (10-49) (50-249) (250 +) (5 +) 22,9 53,6 66,0 29,3 15,4 31,7 45,1 17,8 25,1 47,2 61,9 26,1

Celkem (10 +) 33,7 17,9 30,3

Velmi malé (5-9) 6,8 7,3 12,4

Velikost podniku (počet zaměstnaných osob) Malé Střední Velké Celkem (10-49) (50-249) (250 +) (5 +) 12,8 33,3 50,7 17,0 3,9 9,5 21,7 5,8 14,3 29,6 47,0 15,9

Celkem (10 +) 20,8 5,0 18,2

Rok 2004 Odvětví Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Celkem

Reality Management a Facility Management Plánování, správa a údržba realitního portfolia bývá náplní tohoto oboru. Pozemky, areály, budovy, obchodní prostory, kancelářské prostory, byty, atd. jsou objekty, s nimiž tento obor pracuje. Jeho hlavním cílem je spíše zhodnocovat majetek uložený v nemovitostech, prodlužovat životní cyklus, nabízet služby a zlepšovat jejich kvalitu při snižování provozních nákladů. V následujících letech lze předpokládat značné rozšíření těchto systémů.

76


Podniky používající internet k využití služeb souvisejících s realizovanými nákupy Rok 2006

Velikost podniku (počet zaměstnaných osob) Malé Střední Velké Celkem Velmi malé Odvětví (5-9) (10-49) (50-249) (250 +) (5 +) Zpracovatelský průmysl 33,8 36,9 51,3 67,4 40,2 Stavebnictví 29,1 35,7 48,9 54,4 34,2 36,0 39,9 53,0 64,7 40,2 Celkem

Celkem (10 +) 42,6 37,7 43,1

Rok 2004

Velikost podniku (počet zaměstnaných osob) Malé Střední Velké Celkem Velmi malé Odvětví (5-9) (10-49) (50-249) (250 +) (5 +) Zpracovatelský průmysl 3,6 3,9 6,4 10,9 4,7 Stavebnictví 2,1 4,2 6,2 4,1 3,6 4,0 4,5 7,2 10,0 4,7 Celkem

Celkem (10 +) 5,1 4,5 5,2

Klasifikace a číselníky v ICT ve stavebnictví Klasifikace, číselníky a třídníky jsou nezbytnou a neopomenutelnou částí informačního systému uplatňovaného v řízení stavebního procesu na všech jeho úrovních. Základními funkcemi klasifikací je: • integrovat podsystémy a prvky informačního systému (horizontální integrace), • zabezpečit požadavky informačních systémů vyšších stupňů řízení (vertikální integrace), • zabezpečit obsahovou horizontální a vertikální vazbu částí informačního systému • být nositelem struktury vstupních a výstupních souborů jak na příslušné úrovni řízení, tak i ve vazbě na vyšší stupeň řízení, • být nositelem transformačního procesu probíhajícího při zpracování dat, • respektovat celostátní, případně i celoevropské integrační záměry. Klasifikace, číselníky a třídníky užívané ve výstavbě Při třídění stavební produkce se využívají dvě základní klasifikační úrovně. Jsou to klasifikace, číselníky a třídníky umožňující klasifikovat produkty stavební výroby (KP) v podobě dodávky prostorově ucelených stavebních děl nebo v podobě dodávek jednotlivých částí stavebních děl (stavební práce, stavební konstrukce, ucelené části stavebního díla). Druhá skupina klasifikací jsou klasifikace, číselníky a třídníky umožňující klasifikovat strukturu jednotlivých stavebních dodávek (KS) částí stavebních děl (stavební práce, stavební konstrukce, ucelené části stavebního díla). Obecně lze říci, že je nutné najít vazby mezi dvěma stranami procesu stavební zakázky a to mezi • vymezením předmětu stavební produkce respektive předmětu stavební zakázky (zejména veřejné) KP – klasifikace produkce • a jednoznačnou specifikací struktury stavební produkce ve spektru struktury jednotkových dílčích prací stavební zakázky (zejména veřejné) KS – klasifikace struktury.

77


Klasifikace produkce Pro klasifikování stavební produkce se využívají statistické klasifikace harmonizované s klasifikacemi Evropské unie. Jedná se o klasifikaci staveb (Klasifikace stavebních děl CZ-CC), která svým obsahem a strukturou navazuje na evropský standard v této oblasti - Classification of Types of Construction (CC). Dále se jedná o klasifikaci stavebních prací (Standardní klasifikace produkce (SKP), oddíl 45 – Stavební práce. Klasifikace staveb užívaná v Evropské unii je relativně novou klasifikací a zatím se neuvažuje o významnější změně. V letech 2007 a 2008 je plánována významnější přestavba klasifikace CPA (Classification of Products by Activities), z které je odvozena Standardní klasifikace produkce. Lze tedy předpokládat, že v těchto letech může dojít také k významnější aktualizaci klasifikace stavebních prací (oddíl 45 SKP). Připravuje se nová Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ), která je vytvořena podle pravidel pro tvorbu odvětvových klasifikací v zemích ES na bázi NACE Rev.2. Klasifikace struktury zakázky (podrobná specifikace stavebních konstrukcí a prací naplňujících předmět zakázky) Pro specifikaci stavebních konstrukcí a prací naplňujících předmět zakázky je účelné použít takový nástroj, který je akceptován účastníky procesu zadávání a realizace dodávky stavebních prací a stavebních děl. Nejvhodnějším nástrojem je použití specifikačního systému stavebních konstrukcí a prací, v praxi ČR je nejrozšířenějším systémem v této oblasti specifikační systém užívaný v cenové soustavě ÚRS PRAHA strukturovaný podle Třídníku stavebních konstrukcí a prací (TSKP). Komunikace mezi účastníky výstavby Komunikace mezi účastníky stavebního trhu, tj. linka investor – projektant – dodavatel je dnes bez SW podpory a počítačů nemyslitelná. Díky páteři TSKP spolu komunikují všichni účastníci procesu stavění. Díky tomu existuje více či méně dokonalá komunikace mezi nosnými software pro kalkulace a rozpočtování formou exportu ve tvaru věty ORF. Postupně dochází k propojování těchto stavebních software s programovým vybavením projektantů - CAD. Současně jsou aplikovány manažerské a řídící softwarové nadstavby pro řízení stavebních firem jako celku. Pro další fungování těchto vzájemně komunikujících softwarových produktů postavených na bázi ověřených a uznávaných klasifikací je vhodné vnést systematičnost, respektovanou všemi účastníky stavebního trhu. Státní správa může v řešení této problematiky sehrát nezastupitelnou roli. Účelným spojením kódu a popisu s kodifikací podmínek případně směrné ceny mají účastníci stavebního trhu k dispozici nástroj umožňující vzájemnou komunikaci, hodnocení a kontrolu, a to jak ve fázi přípravy tak realizace a vyhodnocení jednotlivé zakázky. Předpokladem pro naplňování tohoto cíle celé soustavy klasifikací, třídění a standardizovaných technických a oceňovacích podkladů je jejich řízení, sjednocování a aktualizace pod garancí státu nebo určení nezávislé odborné organizace. Vazby na mezinárodní třídění a klasifikace Problematiku třídění a klasifikací můžeme rozdělit do dvou skupin: • klasifikace pro statistické účely a výkaznictví v rámci EU • specifikační systémy pro třídění stavebních konstrukcí, prací, materiálů a výrobků

78


Z hlediska klasifikace pro statistické účely jde zejména o harmonizaci klasifikací stavební produkce s klasifikacemi Evropské unie. Nedílnou součástí harmonizace právního prostředí a ekonomických nástrojů užívaných v České republice s legislativními a jinými předpisy a direktivami Evropské unie je tedy také harmonizace klasifikační soustavy používané při statistických zjišťováních a v právních normách vydávaných dalšími orgány státní administrativy. Problematiku třídění a klasifikací v rámci EU lze charakterizovat takto: • je určena výhradně pro statistické a administrativní účely • míra podrobnosti je většinou na úrovni objektů resp. stavebních děl • větší podrobnost je řešena v rámci národních specifikačních systémů • ve stavebnictví se setkáváme s převzatými klasifikacemi CPV a CZ-CC

3. j) Inovace – výzkum – vývoj Podmínkou hospodářského růstu je trvalé obnovování konkunreceschopnosti výroby a služeb. To vyžaduje kontinuální přípravu a zavádění všech typů inovací technických, technologických, organizačních, obchodních atd. Jejich zdrojem může být jedině vhodně strukturovaný, dostatečně financovaný a proinovačně zaměřený výzkum a vývoj (dále jen VaV). Stát musí dosažení tohoto stavu napomoci vytvářením příznivých právních a institucionálních podmínek. Musí odstraňovat bariéry pro inovační aktivity a vybrané činnosti podporovat přímými i nepřímými nástroji jak z prostředků veřejných rozpočtů ČR, tak rozpočtu EU. VaV v ČR neposkytuje dostatek poznatků rychle a efektivně využitelných v inovacích výrobků, technologií a služeb. Příčiny jsou jak na straně výzkumu, tak uživatelů jeho výsledků. Chybí organizace i aktivity pro transfer poznatků a technologií. Obnovování konkurenceschopnosti vyžaduje provedení změn a realizaci podpůrných opatření v oblastech VaV: • vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru, • zajistit lidské zdroje pro VaV a inovace, • zefektivnit výkon státní správy ve VaV a inovacích, • posílit VaV jako zdroj inovací.

Strategie výzkumu Stavebnictví je třeba přeměnit na odvětví nového typu. To vyžaduje vytvářet technické inovace, nové obchodní příležitosti a nabídnout dobré pracovní podmínky pro širokou škálu profesí od dělnických až po vysoce specializované vysokoškolsky vzdělané odborníky. Evropské stavebnictví založilo Evropskou stavební technologickou platformu (European Construction Technology Platform - ECTP), jejímž úkolem je formulovat cíle evropského stavebního výzkumu, vývoje a inovací a organizovat spolupráci ve výzkumu na mezinárodní úrovni. Základním cílem je udržet konkurenceschopnost evropského stavebnictví. ECTP věří, že Evropa je místo, kde je možné sloučit „high tech“ a „high culture“ a stát se lídrem ve vytváření udržitelného stavebního prostředí

79


ECTP vytvořila výzkumnou strategii do roku 2030, která je založena na dvou základních aspektech • splnění požadavků zákazníků a uživatelů • dosažení udržitelného rozvoje stavebnictví. Ke splnění základních dvou aspektů je nezbytný výzkum i ve třetí oblasti, kterou je • transformace stavebnictví. Rozvedení strategických aspektů: Splnění požadavků zákazníků a uživatelů 1. zdravé, bezpečné a přístupné vnitřní prostředí pro všechny 2.

nová podoba měst

3.

efektivní využití podzemních prostor

4.

mobilita a zásobování prostřednictvím výkonných sítí

Udržitelný rozvoj 1. snížení surovinové a energetické náročnosti (materiály, energie, voda) 2.

snížení negativních vlivů na životní prostředí

3.

udržitelný management dopravních a zásobovacích sítí

4.

živé kulturní dědictví pro atraktivní Evropu

5.

zvýšení bezpečnosti

Transformace stavebnictví 1. nové stavební procesy 2.

informační technologie a automatizace

3.

materiály s vysokou přidanou hodnotou

4.

atraktivní pracovní příležitosti

Řízení a organizace výzkumu Typickým znakem efektivního výzkumu je široká mezioborová koordinace a spolupráce. Největší objevy vznikají právě na pomezí dříve oddělených směrů výzkumu. Na tento stav reaguje také řízení evropského výzkumu. Nejedná se o klasické centrální řízení shora dolů, ale určitý centrální sběr, analýza a koordinace záměrů, tvorba programů, vyhlašování témat výzkumu a výzev k řešení evropských projektů, které vznikají na základě námětů a iniciativ zdola (průmysl, výzkumné ústavy, atd.) Oborově orientované státní výzkumné ústavy zjevně nebudou moci do budoucna plnit očekávání a nebudou stačit současnému vývoji vědy, kde dosavadní výsledky potvrzují, že nejdůležitější a z hlediska komerčního využití nejefektivnější objevy vznikají při multioborové spolupráci. Evropská rada pro výzkum (European Research Council – ERC) by měla zajistit příznivé pracovní podmínky pro nejlepší vědecké kapacity bez ohledu na to odkud pocházejí. Ve své činnosti vychází z následujících premis:

80


• Investice veřejných prostředků do výzkumu nejsou náklady, ale jsou to investice do budoucnosti. • Evropský výzkumný prostor nesmí být řízen shora, ale musí umožnit pluralismus a rozmanitost názorů, flexibilitu v organizaci výzkumu. • Opouští se koncepce základního výzkumu a přechází se na koncepci výzkumu na hranici současného poznání (frontier research místo basic research) • Hnacím motorem a tvůrcem koncepcí jsou sami výzkumníci, v nich je jednoznačně zakotven proces tvorby záměrů zdola nahoru. • Rozvoji výzkumu brání fragmentace a institucionalizace. V tomto uspořádání dochází často ke ztrátě komunikace. Evropa musí být schopna identifikovat správný směr výzkumu, podpořit jej z veřejných prostředků a dovést jej do ekonomických efektů. • Na evropské úrovni bude podporován pouze výzkum, který mimo přínosy pro členskou zemi vytváří přidanou hodnotu i pro ostatní členské země. • Pokud jde o financování je třeba upozornit na závazek Komise, že v roce 2013 budou zdroje na výzkum o 75% vyšší než v roce 2006. Pro Evropské výzkumné centrum, o jehož zřízení na svém území usiluje také ČR, se plánuje průměrně 1 miliarda Eur ročně s tím, že pro rok 2007 by bylo k dispozici 300 milionů s postupným navyšováním až do výše 1,7 miliardy v roce 2013. • Evropská komise také zvýšila možnou úroveň spolufinancování výzkumu z evropských zdrojů až na 50% nebo až na 75% pokud jde o projekty sloužící k posílení malého a středního podnikání. Přitom členské země mohou k takovým projektům přidat ještě svoji vlastní podporu. • Členské země budou zavázány postupně zvyšovat svoje příspěvky na výzkum až do výše 3% HDP. Současný stav v ČR je podstatně méně než 1%. Stavebnictví s relativně velkým finančním objemem staveb v nichž lze efektivně využívat inovací a výsledků aplikovaného výzkumu dává – ovšem za předpokladu určité úrovně produktivity – dostatek předpokladů pro ekonomickou efektivnost výzkumu. Na nejbližší období by bylo účelné orientovat výzkum převážně na inovace. Financování tohoto výzkumu by mělo být v souladu s EU cca z 35% ze státních prostředků a cca 65 z privátních prostředků. V následující fázi, která by měla být už nyní připravována by se výzkum měl převážně orientovat na kvalitativně nové materiály, technologie, výrobky apod. Tento výzkum by měl být s více jak 50% hrazen ze státních prostředků, zbývající část z prostředků EU a privátních zdrojů. Všechny členské země využívají služeb státních i privátních výzkumných institucí. Toto uspořádání je nutné především z těchto důvodů: • Státní správa potřebuje pro svoje rozhodnutí nezávislé, objektivní a vědecky podložené informace a podklady. • Pro některé druhy výzkumu, zejména pro ty, kde je výsledek nejistý, je vhodnější instituce kontrolovaná státem, který takto může připravit potřebné výsledky výzkumu a podpořit pak jejich aplikaci do komerčního zhodnocení. Toto uspořádání je také výhodné z hlediska všeobecné podpory rozvoje malého a středního podnikání, kde neexistují organizační struktury a dostatečné prostředky pro výzkum. • Pro aplikovaný výzkum je vhodnější model, kdy si výzkum řídí a financuje privátní sféra, ať již využívá služeb státních nebo privátních výzkumných ústavů. I zde je však třeba rozlišovat obory s vysokou ziskovostí (farmacie), kde si mohou výzkum organizovat a financovat privátně, obory s nízkou ziskovostí (stavebnictví), které hledají podporu všude, kde je to možné.

81


Klíčovou záležitostí pro efektivnost výzkumu je výměna informací, koordinace, ochota spolupracovat a iniciativa. Cílem evropských technologických platforem není měnit existující nástroje a nebo finanční toky, ale koordinovat činnosti, projekty a stanovit priority pro daný obor. Zrcadlově k evropským technologickým platformám jsou v každé členské zemi zřizovány národní technologické platformy, které mají obvykle stejnou nebo velmi podobnou organizační strukturu a samozřejmě také stejné cíle, tj. nasměrovat výzkum financovaný na národní úrovni k evropským prioritám a přenášet příslušné informace s cílem vyloučit duplicity, sdružovat kapacity a využívat k řešení úkolů nejlepší evropské odborníky. V rámci inovační strategie bude pro každé téma formulováno zadání pro výzkum s jednoznačně zadanými výstupy. Převážná část těchto zadání by měla být v rámci výzkumu a inovace řešena na principu „quasi apllied“ výzkumu, tj. výzkumu na hranici základního a aplikovaného. Takto založený výzkum by měl být strukturovaně financován jak z národních tak i evropských zdrojů.

Priority pro vědu a výzkum Nedílnou součástí stavebního výzkumu musí být zejména: • výzkum nových materiálů, kompozitů a hmot na bázi řízených vlastností a programovatelné životnosti • integrovaný výzkum v oblasti materiálového inženýrství, polymerů a přísad generujících požadované vlastnosti, ochranných prostředků a povrchových úprav proti korozi a degradaci význačných vlastností stavebních materiálů • výzkum průmyslových metod a technologií stavebních dílců, částí staveb a průmyslových technologií stavění • výzkum a vývoj progresivních technologií pro inženýrské sítě, rozvod medií, dopravní, mostní a geotechnické stavby • výzkum a vývoj progresivních technologií pro modernizaci a obnovu pozemních, dopravních a vodohospodářských staveb • výzkum a vývoj progresivních bezodpadových technologií, zpracování a recyklace průmyslového odpadu, stavebního odpadu, materiálů a hmot ze stavebních demolic. K základním prioritám dalšího rozvoje stavebnictví patří: • zajištění spolehlivosti, funkčnosti a trvanlivosti staveb v předpokládaném časovém období, • snížení nákladů na pořízení a provoz staveb všeho druhu, • snížení materiálové a energetické náročnosti staveb (energie potřebná pro realizace, energie potřebná pro provozování a demolici), • zajištění trvale udržitelného stavění (snížení materiálové náročnosti, udržitelnost surovinových zdrojů, recyklace a návratnost surovin, snížení negativního vlivu na životné prostředí). • udržitelnost surovinových zdrojů při respektování požadavků životního prostředí, • náhrada současných nedostatkových materiálů a zdrojů novými s význačnými vlastnostmi, • obnovitelné surovinové zdroje, • důsledná recyklace materiálu a hmot, využití odpadních surovin, • postupné omezování a zastavení nárůstu materiálově a energeticky náročných technologií stavění a výrobků, 82


• přechod na materiály, výrobky a technologie, které splňují kritéria dlouhodobé spolehlivosti, funkčnosti, trvanlivosti a řízené životnosti, • důsledným uplatňováním vědeckých poznatků v technologii, materiálovém řešení i samotném konceptu staveb dosáhnout každoročního snížení celkové energetické náročnosti staveb min. o 5% (celková energie, která je spotřebovávána na TUV, vytápění, klimatizace a provoz), • nedílnou součástí snižování materiálové a energetické náročnosti staveb musí být i postupné snižování hmotnosti staveb (náhrada neefektivních materiálů, materiály a výrobky s významnými fyzikálními a mechanickými vlastnostmi). Uvedené priority nelze dosáhnout bez: • vývoje a postupné aplikace nové generace výrobků na bázi silikátů, keramiky a kompozitů s řízenými fyzikálně mechanickými vlastnostmi, • zdokonalování materiálů, výrobků a dílů staveb průmyslově vyráběných na technologicky pokročilých zařízeních, • postupného zavádění vyspělých technologií umožňujících zejména v oblasti pozemních staveb dosažení skoku v kvalitě staveb a produktivitě stavění (výroba založená na automatizaci a robotizaci procesů realizovaných mimo vlastní stavbu). Hlavní směry inovační strategie stavebnictví, jak je navrhuje pracovní skupina Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsou: • výzkum a vývoj nových materiálů a výrobků, zavádění materiálů a výrobků s řízenými vlastnostmi, s řízenou životností a zaručenou spolehlivostí, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků pro pozemní stavby a zakládání ve ztížených podmínkách, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků pro obnovu a rekonstrukce staveb, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků s využitím materiálových zdrojů (postupná náhrada nedostatkových materiálů z neobnovitelných zdrojů recyklovanými materiály), • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků pro dopravní stavby, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků pro podzemní urbanismus a řešení infrastruktury velkých měst a aglomerací, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků z hlediska minimalizace energetické a materiálové náročnosti, z hlediska optimalizace nákladů na pořízení a provoz staveb, minimalizace negativních vlivů stavební činnosti a staveb na životní prostředí a z hlediska zajištění požadavků trvale udržitelného rozvoje s využitím alternativních zdrojů, • výzkum a vývoj nových technologií, materiálů a výrobků umožňující zásadní zvýšení spolehlivosti staveb a produktivity zejména v oblasti pozemních staveb zaváděním průmyslových technologií ve stavebnictví.

Vývojové tendence ve stavebním procesu Má-li si stavebnictví zachovat atribut vyspělého technického odvětví, nemůže se orientovat pouze na řemeslné a tradiční technologie a stát se absorbentem nekvalifikované námezdní pracovní síly. To by se nakonec projevilo nejen nízkou rentabilitou a výkonností v porovnání s ostatními odvětvími, ale i snižující se kvalitou a spolehlivostí staveb.

83


Technologický rozvoj stavebnictví vyžaduje vytvoření účinného konkurenčního prostředí vytvářejícího tlak na zásadní inovace a podporu progresivních technologií o jejichž prosazení na trhu rozhodnou: • nízké pořizovací náklady, rychlost výstavby, • nízké provozní a energetické náklady jak ve fázi realizace stavby tak ve fázi provozu, • kvalita, spolehlivost a trvanlivost (prokazatelné nízké náklady na údržbu a opravy), • snížení negativního vlivu na životní prostředí, • splnění požadavků na ochranu zdraví, kvalitu prostředí a zdravotní nezávadnost, • předpoklady pro návratnost a recyklaci stavebních materiálů a splnění kritérií udržitelného rozvoje. Existence různých technologií, jejich vzájemné hybridní prolínání a konkurence, mají svůj nezastupitelný význam jako základní stimul dalšího vývoje technologií stavění. Současně se zvyšující důraz na ochranu životního prostředí a snížení negativního vlivu stavebnictví na životní prostředí, požadavky udržitelného rozvoje a trvalého snižování energetické náročnosti staveb a to jak ve fázi realizace tak následně jejich užívání vyžadují komplexní multikriteriální hodnocení stavebních technologií usilujících kompetitivně o získání veřejné zakázky. V hodnotících kritériích musí být zahrnuty vedle ceny i náklady na provoz a údržbu, demolici a recyklaci případně další. Dosud převažující používání tradičních materiálů na bázi keramiky a betonu a další specifické znaky stavebnictví neumožňují dosažení průmyslové výroby staveb a jejich částí na úrovni jiných pokročilých průmyslových odvětví (automobilový průmysl, elektrotechnický a spotřební průmysl). Lze předpokládat, že již v horizontu tohoto století bude i v tomto směru učiněn významný pokrok vyžadující zásadní kvalitativní ale i kvantitativní změny výrobní a technické základny stavebnictví, především uplatnění progresivních materiálů na bázi kovů a materiálů s řízenými vlastnostmi (konstrukční a integrální pěny, zpěněné kovy apod.). Tento trend bude provázen zásadním snížením hmotnosti staveb jako základního předpokladu dosažení a uplatnění průmyslových technologií ve stavebnictví. Tento vývoj bude vyžadovat i zásadní změny v dosavadním přístupu k navrhování a realizaci staveb a metodám výstavby. Ve výstavbě budov Současné i budoucí období je charakterizováno precizováním požadavků na užitnou funkční jakost budov. Tím se rozumí schopnost plnit svými vlastnostmi, parametry vytvářených konstrukcí, dílů a dílců použitých materiálů a technologií požadované funkce v daných podmínkách během celé, předem určené životnosti. Navíc po ukončení této životnosti musí umožnit optimální recyklace použitých hmot a materiálů. Podmínky plnění požadovaných funkcí se mohou během životnosti měnit. Jde zejména o změny účelů použití části nebo celé budovy. Zejména u budov pro průmysl a služby se předpokládá adaptabilita na měnící se pružné a adaptabilní systémy výroby. Další rozvoj informatiky vede k nutnosti rychlé adaptability budov administrativních, školských apod. Relativně nejstabilnější budou podmínky užívání u budov pro bydlení, i když i zde se předpokládají změny životního stylu během života jedné generace s posílením tendencí k intimitě a individualizaci. I když změny v požadavcích na kvalitu se týkají celé struktury stavebnictví, zásadnější kvalitativní změny se budou týkat zejména budov pozemního stavitelství. U jednotlivých druhů staveb lze očekávat rozdíly v druhu i váze kvalitativních změn. Na podkladě rozvojových a výhledových analýz se odhaduje, že v evropských zemích je již realizováno 70-80% stavebního fondu potřebného pro společnost 21. století. 84


Do popředí se dostává obnova fondu budov a tím zvýraznění oborů asanace, renovace, rekonstrukce a modernizace. Těžiště kvalitativních požadavků na obnovu budov se předpokládá v Praze, Ústeckém, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji. Údržba, obnova a rekonstrukce rozsáhlého stavebního fondu bude jednou z význačných oblastí stavebnictví. Dosažení potřebného stupně efektivnosti obnovy stávajícího stavebního fondu bude vyžadovat rozvoj nových konstrukčních a materiálových řešení a postupů pro obnovu a rekonstrukci staveb založených na pokročilých technologiích. Růst cen energií bude mít odezvu v energetickém hospodaření podniků i obyvatelstva jednak ve snížení spotřeby energií, jednak v budování vlastních zdrojů elektřiny a tepla tam, kde je to vhodné a možné. Jako příklad lze uvést kogenerační a mikrokogenerační jednotky. Rozhodující úloha je přisuzována architektům a projektantům, kteří již v koncepci stavebního díla určují energetickou náročnost nových staveb a vytvářejí předpoklady pro využití progresivních technologií pro řízení energetického hospodářství. K řešení energetických systémů budov a stavebních konstrukcí je již k dispozici integrovaný přístup jako metoda umožňující snížení spotřeby energie při nižších nákladech – kombinované soustavy pro vytápění a větrání nízkoenergetických domů. Vedle vlastních technických zařízení, která zajišťují vytápění a větrání budov, existuje vývoj konstrukcí budov z hlediska tepelně technických vlastností a rozvoj systémů inteligentního řízení budov, které dále umožňují zajistit vazbu mezi jednotlivými subsystémy a harmonizovat chod celé budovy. Do popředí se dostává širší pohled na energetickou náročnost z pohledu celého životního cyklu na zařízení a jeho vliv na životní prostředí (Life Cycle Asessment),. Největší změnou ve srovnání se současnými principy je změna váhy jednotlivých faktorů budovy které ovlivňují spotřebu tepla. Uplatnění regulace mikroklimatu v urbanisticko architektonickém a stavebně technologickém řešení se zabezpečením úrovně a toleranční stability kvalitativních ukazatelů vstupních materiálů a finálních staveb se bude dále rozšiřovat uplatněním automatizace, elektroniky a informatiky při vytváření systémů komunikace, systému kontroly, systému bezpečnosti a provozu spotřebičů. U administrativních budov a dalších staveb občanského charakteru bude rozšiřováno jejich multifunkční využití. V oblasti nosných stavebních konstrukcí bude docházet k rozsáhlému uplatnění vysokopevnostních betonů a materiálů, nových materiálových variant na bázi kovů, keramiky a uhlíku (konstrukční a integrované pěny), progresivních technologií monolitických, prefabrikovaných a kombinovaných stavebně technických systémů a vzhledem k narůstajícím požadavkům na omezení negativního vlivu stavebnictví na životní prostředí a energetickou náročnost staveb k výraznějšímu uplatnění systémů s diferencovanou (vysoce účinnou) funkcí jednotlivých částí (subsystémů) stavby. V oblasti kompletačních a doplňkových konstrukcí lze předpokládat vysoký stupeň uplatnění průmyslově vyráběných dílů a částí staveb (subsystémů) a jejich bezkolizní uplatnění v materiálově a technologicky odlišných stavebních systémech (vymezení zón a koordinace vzájemné vazby subsystémů). Lze předpokládat důraz a orientaci na materiálově a energeticky úsporné systémy, díly a části staveb a řešení využívající alternativní a obnovitelné energetické zdroje (pasivní a inteligentní stavby). V oblasti technologií Na rozdíl od stávajících přístupů k navrhování konstrukcí bude postupně uplatňován nový koncepční přístup jako integrovaný multiparametrický návrh konstrukce tak, aby bylo dosaženo optimálních funkčních parametrů z hlediska širokého spektra kritérií v průběhu všech fází životního cyklu stavby. Nový přístup spočívá v návrhu konstrukčního materiálu a prvků s předem definovanými vlastnostmi, aby optimálně splňovaly funkční požadavky v konkrétní konstrukci během životnosti stavebního díla. Podmínkou pro dosažení uvedených parametrů je integrace různých 85


složek návrhu – materiálového, konstrukčního a environmentálního do jednoho návrhového procesu. To vyžaduje specifický přístup k technologickým postupům při realizaci staveb. Současně musí být respektována i další kritéria trvale udržitelného rozvoje – ekonomická a sociálně kulturní. Ve všech třech oblastech se jedná o aplikaci progresivních forem, vycházejících z ověřených teoretických poznatků a z experimentálních přístupů. Tyto principy se pak promítají do jednotlivých směrů výstavby. Stavebnictví je odvětví, které má zcela výjimečný, komplexní (totální) vliv na životní prostředí a spotřebu energie. Z uvedeného důvodu je nutné, aby nedílnou součástí narůstajících požadavků na ochranu životního prostředí, snížení negativního vlivu stavebnictví na životní prostředí a celkového snížení energetické náročnosti na zajištění potřeb a rozvoje společnosti bylo zvýšení finančních prostředků ve stavebnictví. Jedná se o výzkum realizovaný jednak teoreticky a experimentálně a jednak výzkum a monitorování realizovaných experimentálních staveb. Tento výzkum musí být v potřebném rozsahu financovaný státem a musí být v popředí zájmu společnosti. Nedostatečně ověřené materiály a výrobky aplikované v realizovaných stavbách představují každoročně obrovské finanční ztráty.

3. k) Architektura a urbanismus V nejbližších letech (s výhledem k roku 2015) neprojde architektura ani urbanismus zřejmě žádnou mimořádnou či dokonce převratnou proměnou. Změnami prochází architektura i urbanismus pro svoji úzkou spjatost se životem společnosti trvale. Rozsáhlou diskusí projde vztah nově vznikajících urbánních celků a staveb k již existujícím a vztah k přírodě a krajině v důsledku technických a technologických proměn. Pro vyspělé společnosti počátku 21. století je charakteristická snaha hledat prostřednictvím vyspělých technologií cestu k šetrnosti a úspornosti, tedy k novým netradičním urbanistickým a architektonickým řešením. Pro nejbližší desetiletí lze konstatovat, že tlak na zvyšování uživatelských a provozních standardů obytného, pracovního i rekreačního prostředí bude vytvářet tlak na proměnu přírodně krajinného prostředí (zastavováním dalších dosud nezastavěných území) a zároveň na využívání existujících zastavěných území a stavebních fondů včetně území a staveb památkově chráněných. Požadavky na péči o přírodní prostředí a o kulturní dědictví a požadavky na využití a revitalizaci historického prostředí a jeho adaptaci na formy a požadavky současného života nepochybně vyvolají potřebu podstatně vyšší efektivity využití zastavěných území obcí, podstatně vyšší efektivity investic, nutnost hospodárného nakládání s územím. V rámci České republiky bude nutno najít řešení souladu uživatelských standardů technologicky vyspělé společnosti bez ohrožení hodnoty kulturně civilizační a přírodně krajinné. České republice se nevyhne tlak na rozvoj aglomerací a rozrůstání městských celků do megapolí a řešení z toho plynoucích problémů. Rovněž rostoucí migrační tlak s sebou zřejmě ponese též důsledky urbanistické a architektonické, související mimo jiné též s jinými kulturně civilizačními vzorci chování, což bude v prostředí, které samo ještě stále prochází transformací postojů a chování převzatých z minulosti o to obtížnější. Je zřejmé, že před společností informačního věku stojí rozhodování o vhodných urbánních a architektonických strukturách. Co platí celosvětově, platí i v českém prostředí. Jedná se především o suburbánní prostředí, o vztah venkovského a městského prostředí a o venkovskou a městskou krajinu, jinak řečeno o vztah zastavěného a nezastavěného, o hledání účelných a účinných nástrojů osídlení. V českých poměrech jde o budoucnost obytných celků tvořených panelovou výstavbou druhé poloviny minulého století s její technickou i uživatelskou dožilostí na straně jedné a o budoucnost rozsáhlých území nově vzniklé zástavby rodinných domů bez 86


odpovídajícího urbánního zázemí, s mimořádnými nároky na energie, dopravu a – což je zvláště pikantní – s jejich technickou a uživatelskou dožilostí. Jde nejen o jejich celkový urbanistický charakter, ale zejména o charakter a strukturu veřejných prostranství, jejich smysl, účel a koncepci. Tématem obdobně významným je i budoucnost suburbánních podnikatelských území s rozsáhlými soubory staveb logistických a jinak obslužných center. Půjde rovněž o vytváření podmínek pro možnost využívání kompaktně zastavěných území měst zvyšováním jejich intenzity při zachování kvality městského prostředí se všemi jeho typickými znaky, zejména s vysokou koncentrací a vrstvením aktivit. Bude nutno reagovat naproblémy, jakými jsou zvyšování hladiny zastavění města a intenzity zástavby s ohledem na hluk, řešení dopravy ve městech urbanisticky efektivním a zároveň šetrným způsobem. V případě venkovského osídlení se stává dominantním tématem jednak obhospodařování krajiny a zachování krajinných struktur, resp. nalézání takových forem obhospodařování, které neznemožní budoucí obnovu některých hospodářských funkcí a zároveň umožní venkovu udržet stávající funkce a aktivity, resp. napomůže nalézat pro ně nové formy. Zvláštním tématem bude hledání alternativ k rozrůstání venkovských obcí v dosahu velkých městských celků, jejich vhodných urbánních struktur i funkcí odpovídajících potřebám a požadavkům venkovských obyvatel, poskytující srovnatelný technologický a uživatelský standard s městy a zároveň zachovávající specifické funkce a podmínky venkova. Součástí úvah o budoucnosti urbanismu a architektury je i možnost pružné proměny staveb i urbánního prostředí a překonávání zvyklostí a tradic, jakými jsou stavby i prostředí vnímány. Nejbližší léta budou obdobím hledání nových urbánních i architektonických forem, zejména pronikání nových požadavků sociálních a kulturních, požadavků uživatelských, odpovídajících technickým standardům, a zároveň nabídka nových technických, technologických a materiálových řešení. Šetrné technologie, úspory a individualita řešení budou jistě i nadále narážet na (často neúprosné) požadavky „tradice“. Jedná se především a uplatnění technologií zcela nových, proměňujících tradiční pohled na stavbu. Některé technologie sdílení informací či energií jsou aktuální už nyní, některé čekají na svoje uplatnění v dohledné budoucnosti, byť se nezdá zcela reálné, že se tak stane do deseti let. Jedná se například o uplatnění nanotechnologií a jejich vliv nejen na jednotlivé stavby, ale i na urbánní prostředí, na bezpečnost staveb i veřejného prostoru, na nové formy urbánního prostředí a architektury, které umožní dosud technologicky nedostupná řešení (konstrukce staveb nebo postupné pronikání do i oblastí dosud pro trvalé obývání nedostupných). Jedná se však i o uplatnění tzv. „tradičních“ materiálů a technologií novým, inovativním způsobem – uplatnění materiálů a technologií hliněných, slámových a dalších například v obytné výstavbě. Obdobně tomu v nejbližších desetiletích bude s novými zdroji energií, resp. s požadavky na úspornost a šetrnost urbánního prostředí i jednotlivých staveb. Nejedná se pouze o objev nových energetických zdrojů, ale i jejich nižší zátěž v území. Taková řešení nepochybně budou vyžadovat nové urbánní i architektonické formy, které budou často v rozporu s dosavadní tradicí a dosavadními zvyklostmi a které povedou k postupné proměně urbánních a architektonických forem. Střety, které z této konfrontace povstanou, budou jedním z leitmotivů urbanistické a architektonické práce nejbližších desetiletí. Zároveň bude předmětem hledání nových forem požadavek energetické úspornosti a jeho efektivity ve vztahu k pořizovacím a provozním nákladům „zelená architektura“ a „zelený urbanismus“, jako zdroje iniciace nových konceptů. Tématem nejbližších let bude zřejmě například tzv. „nízkoenergetický dům“, resp. „pasivní dům“ (v obou případech se nejedná o nízkou energii či pasivitu domu, nýbrž o nízkou spotřebu z vnějšku dodávaných energií; to je nutno zdůraznit, neboť i v tomto případě budou nová řešení přinášet také nové formy, často se odchylující od tradice. Tento vnitřní rozpor, toto napětí bude nutno rozhodovat individuálně s přihlédnutím k váze chráněných zájmů.

87


Z hlediska urbanismu lze proto v nejbližším období očekávat další posilování výstavby městského prostředí a s ním související proměny prostředí venkovského, související s útlumem zemědělské činnosti, resp. s takovým rozvojem technologií, které umožňují zaměstnávat zemědělskou činností stále méně lidí se stále se zvyšující kvalifikací. Tato proměna sociálních podmínek povede zřejmě k dalšímu posilování některých „městských“ funkcí venkova, zejména v obcích „střediskových“, to jest obcích přirozeně spádových pro určité území, resp. obcí v dosahu velkých měst a městských aglomerací. Tématem bude podoba struktury zástavby a funkce venkovského osídlení. V městském prostředí tomu odpovídá napětí mezi dalším růstem města do krajiny a zástavbou dalších území, přičemž proměny doznává i celková struktura osídlení. Města budou nucena hledat rovnováhu mezi péčí o přírodu a přírodně krajinné bohatství (dědictví) a péčí o kulturní dědictví. Tématem dalšího vývoje měst bude využití a intenzita městského urbánního prostoru při splnění narůstajících kvalitativních požadavků na život. Otázkou bude mimo jiné též výška zástavby, vrstevnost funkční – a to vše v konfrontaci s účelným a efektivním provozem na straně jedné a s „žitelným“ veřejným prostorem na straně druhé. Nelze předvídat, jakým materiálům dá nejbližší budoucnost přednost. Obecná tendence zatím ještě neuzrála, nicméně se jeví, že budoucnost bude přát materiálům s minimálními energetickými nároky na jejich pořízení a aplikaci (užívání). Určité napětí vzniká z povahy výstavby jakožto stabilizované formy existence proti stavbě (i urbánnímu prostředí) jakožto formě uživatelské. Prudkost technologického rozvoje činí totiž materiály i technologie (a s tím i celé stavby i urbánní soubory) rychle morálně dožívajícími. Tomu se postupně přizpůsobuje produkce některých materiálů a technologií a jejich životnost se významně zkracuje (téměř na hranici záruk za jejich funkčnost) a současně jsou produkovány například stavební hmoty s trvanlivostí prakticky (alespoň z hlediska jednoho lidského života) neomezenou. Jedním z požadavků budoucnosti bude tedy také řešení tohoto rozporu a napětí, například „recyklovatelností“ materiálů, ale i funkcí, neboť je obecně patrna snaha spatřovat ve stavbách užitkový spotřební předmět s omezenou životností, neboť jak užité materiály, tak technologie mají tendenci velmi rychle morálně zastarávat a být nahrazovány materiály novými. Proměna staveb i urbánních struktur, jejich recyklovatelnost, bude nepochybně jedním z témat dominantních. Hledání a nalézání adekvátních a vyvážených řešení, kompromisů mezi potřebou a životností zastavěného prostředí bude navozovat mnoho dalších konkrétnějších témat (například zjevná časová omezenost funkce logistických center v okrajových částech velkých městských aglomerací, způsobená technologickou nedostatečností možnosti efektivního přenosu výroby a jeho náhrady dopravou). Tématem pro delší časové období je rovněž změna pojetí prostoru a jeho transformace v souvislosti s virtuální realitou a budováním virtuálních prostorů, napětí mezi grafickými systémy a reálností lidských potřeb, tužeb a možností. Tématem budoucnosti města i stavby v minulosti bylo a v dohledné době bude ověřování a zkoušení mezí možného. Lze si představit stavbu s proměnlivým prostorem, přizpůsobujícím se pružně proměnám požadavků jeho uživatelů? A je to účelné? Řešení výše uvedených témat a úloh je nutno hledat – na rozdíl od minulosti – obvykle v mnohem kratších časech. Uživatelská dočasnost je a bude konfrontována s přežívající potřebou člověka po určité stabilitě a bezpečí. Stane se stavba natolik dostupným uživatelským předmětem, že nebude bránit jednotlivcům stěhovat se z místa na místo i na relativně značné vzdálenosti (v Evropě přece jen limitované jazykově). Jak tomu bude s lidskými vztahy, na jejichž relativní stabilitě je společnost stále postavena. Na vztazích s rodinou, s přáteli, se sousedy – tedy na demografických a sociálních limitech. Do jaké míry bude nový urbanismus a architektura, při ekonomické reálnosti, schopna na takové požadavky a potřeby reagovat? Ve státech s velkou imigrací, jsme svědky stále vrůstajících aglomerací, které jsou obecně kritizovány pro zpravidla ne příliš kvalitní životní prostředí v nejširším smyslu slova – to jest nejen devastovaného prostředí přírodního, ale i narušených kulturních a sociálních vztahů. Jaká budou pro tento případ naše řešení? 88


4. strategie, vize stavebnictví pro další období 4. a) Východiska pro strategii Makroekonomický rámec Pro vývoj české ekonomiky v nejbližším desetiletí jeví se jako nejvíce pravděpodobná varianta mírného růstu s pravděpodobným cyklickým poklesem v některém úseku daného období. Z hlediska vnitřních podmínek by měla pozitivně působit další kultivace podnikatelského prostředí, konsolidace bankovního sektoru a udržování příznivého prostředí pro další příliv produktivního zahraničního kapitálu a jeho další reinvestice. Za nejvýznamnější v celém tomto kontextu je pak nutno považovat to, že česká ekonomika se bude nyní nadále vyvíjet v rámci celku Evropské unie, jako integrující se součást. Pozitivně by měl z tohoto hlediska působit zejména přístup na široký vnitroevropský trh, možnost využívat dodatečné zdroje z různých programů EU a snadnější transfer vyspělých technologií, know-how apod. Mohou se zde ovšem projevit i některé negativní vlivy, např. vytlačování domácích výrob dovozem, nutnost dodržování různých limitů včetně rozpočtových, případně jiné. Pokud se bude česká ekonomika takto vcelku pozitivně vyvíjet, budou zde i obecné impulsy a potenciální zdroje pro další přiměřený rozvoj stavebnictví. Zároveň však platí i jeho zpětné stabilizační a prorůstové působení, především v důsledku jeho téměř výlučně tuzemského charakteru. Při vhodné hospodářské politice může tak být zajištění jeho růstu i jedním z důležitých faktorů při odvracení hrozby krizového vývoje.

Hlavní souvislosti vývoje stavebnictví Vývoj stavební výroby v celkovém ekonomickém i širším společenském rámci podmiňují zejména tyto okolnosti: • potřeba stavebních děl, tzn. jaká je v tom či onom směru míra nasycenosti resp. nenasycenosti, jaká je naléhavost a požadovaná podoba řešení, jak silné jsou případné prestižní motivy (např. olympijské hry) apod., • stav finančních zdrojů u potencionálních investorů (státu, samospráv měst a obcí, podnikatelů, domácností); zpravidla jde o kombinaci vlastních a zápůjčních prostředků, • orientace strukturního vývoje ekonomiky, tzn. zejména míra potřebné stavební vybavenosti u expandujících či perspektivních odvětví, zajištění funkčnosti stavebních děl (jejich reprodukce) u stabilizovaných odvětví apod., • schopnost jiných odvětví a institucí podporovat či umožňovat získávání a realizaci stavebních zakázek v zahraničí. Prostor pro stavebnictví z hlediska poptávky je možno pro nastupující období hodnotit jako dostatečný. Z hlediska rozsahu a stupně naléhavosti se jako zcela nesporné a nejvýznamnější jeví i nadále tyto oblasti: • rozvoj dopravní infrastruktury • bytová výstavba • stavby ekologického zaměření. Velký prostor s rostoucí intenzitou bude nadále v oblasti oprav a rekonstrukcí stávajícího fondu stavebních děl. 89


Jako málo zřetelný se zatím může ve střednědobém horizontu jevit prostor, vytvářený v rámci rozvoje průmyslu, energetiky, služeb a veřejné správy. Zde je velká závislost na délce konjunkturálního vývoje. Do jaké míry bude moci být takto formulovaná poptávka skutečně naplněna, závisí na disponibilních finančních zdrojích.

Stav a možnosti použití potřebných finančních zdrojů Zde je určujícím celková situace a perspektivy vývoje celé ekonomiky. Týká se to všech hlavních skupin potenciálních investorů, a to jak ve smyslu aktuálních vlastních zdrojů, tak i očekávání do budoucnosti (tj. oceňování případných rizik, spjatých se splácením přijatých úvěrů). U veřejných investorů, tj. státu, samospráv obcí, jde z hlediska vlastních zdrojů o úroveň a využití příslušných rozpočtů, u podnikatelů o jejich ziskovost a oceňování dalších šancí v daném či jiném oboru nebo místě a u domácností o rozsah příjmů, úspor a pracovních vyhlídek ve vztahu k potřebám bydlení (případně i jiným). Významný objem stavebních zakázek představují dnes zakázky veřejné a bude tomu tak téměř jistě i v nadcházejícím období. Další pozitivní vývoj stavební výroby závisí v prvé řadě na možnostech státního rozpočtu a dále pak rozpočtů obecních a krajských a na možnosti využití spoluúčasti privátních zdrojů. V případě cyklického poklesu ekonomiky budou nepochybně zasaženy i veřejné rozpočty a tím i možnosti financování veřejných stavebních zakázek. Ve stejném směru by pravděpodobně zapůsobily i zřetelnější změny daňových sazeb. Negativně bude působit požadované (a obecně potřebné) snižování míry deficitu státního rozpočtu, což se může negativně promítnout i do vyčleňovaného objemu investičních prostředků ze státního rozpočtu. Pozitivně bude naopak působit možnost využívání zdrojů z rozpočtu EU, přestože tyto zdroje nemohou nahradit zdroje z privatizace. Složitější je provést odhad vývoje poptávky po stavebních pracích z úrovně privátně podnikatelské sféry. Závisí to na přílivu zahraničního kapitálu, specielně do průmyslových zón. Určitého stupně nasycenosti bylo již zřejmě dosaženo při expanzi obchodní sítě a také u potřeb řady finančních institucí. Změny jistě nastanou i v systému investičních pobídek. Soukromá bytová výstavba (příslušná poptávka ze strany obyvatelstva) může mít při příznivém ekonomickém vývoji ještě po nějakou dobu svoji dosavadní intenzitu. Citlivost vůči celkové ekonomické situaci je zde však poměrně vysoká. Problémem se proto může stát i splácení hypotéčních úvěrů, čímž se může následně zvýšit i nabídka na straně již existujícího bytového fondu. Další pozitivní vývoj stavební výroby tak bude i nadále, a možná ještě ve větší míře, záviset především na stavu a struktuře využití veřejných rozpočtů. Rozumná hospodářská politika by však měla mít v tomto směru neustále na zřeteli i zpětné multiplikační působení stavební výroby na celkový hospodářský růst a to specielně z důvodu vysokých multiplikačních účinků ve vztahu k tuzemským dodávkám a zaměstnanosti.

90


Analýza pro budoucnost – SWOT Analýza stavu odvětví z hlediska jeho silných i slabých stránek, příležitostí i ohrožení poskytuje podklady pro formulaci strategických cílů, rozvojových směrů a aktivit. I. Silné stránky českého stavebnictví a českých stavebních podniků • schopnost provádět stavby nejvyšší technické náročnosti, kvality a obtížnosti, což bylo prokázáno realizací řady projektů v tuzemsku i v zahraničí, • vysoká odborná kvalifikace inženýrů a architektů, opírající se o kvalitní vysokoškolské vzdělání, které má dlouholetou tradici, • kvalifikovanost pracovníků řemeslných profesí, schopných samostatného rozhodování a improvizace, • znalost vyspělých technologií stavění a materiálně technické vybavení k jejich provádění, • dobrá obecná úroveň opírající se o obecné vzdělání a tradici pracovníků všech kategorií a profesí, • znalost podmínek domácího trhu a podobně i trhů zemí východní Evropy a SNS, příp. i třetího světa, kde v dřívějším období bývalé Československo provádělo stavební práce, nebo kam vyváželo investiční celky, včetně obnovovaných kontaktů na nich, • obecná schopnost stavebnictví pružně se přizpůsobit se měnícím se podmínkám v poptávce a výrobnímu programu, • komparativní výhody spočívající v nižších cenách (v porovnání se „starými“ členskými zeměmi EU) • rychle se vyrovnávající produktivita práce II. Slabé stránky • klesající počty kvalifikovaných řemeslníků a nutnost kompenzovat jejich nedostatek zaměstnáváním méně kvalifikovaných dělníků, především ze zemí východní Evropy, • nízké počty učňů, zejména některých oborů, a nedostatečný rozsah učňovského školství, • neuspokojivá kvalita legislativy a její časté změny, nedostatečný nebo pomalý postup při vymáhání práva, • nedostatečná jazyková vybavenost, • nízká společenská prestiž stavebnictví související s malou atraktivnosti pracovního prostředí, • nízká mobilita pracovních sil a nedostatečné podmínky pro její zvýšení, • omezená konkurenční schopnost českých podniků daná jejich velikostí a kapitálovou vybaveností (podkapitalizace související i s nízkou rentabilitou), • stagnace vědecko-výzkumných a inovačních aktivit a neefektivní podpora komercionalizace průmyslového výzkumu a vývoje, • omezené možnosti podniků pod zahraniční kontrolou expandovat na zahraniční trhy v důsledku obchodní politiky jejich zahraničních majoritních vlastníků, orientujících podnikatelské aktivity těchto podniků na území ČR, • nedostatečná míra recyklace materiálů a jejich využívání, neefektivní způsoby nakládání s odpady,

91


• nízká rentabilita stavebních podniků, nevytvářející dostatečný vlastní zdroj pro jejich rozvoj a inovaci. • energetická náročnost realizace a provozu stavebních děl III. Příležitosti • vytváření nových forem financování výstavby a výzkumu a vývoje, zejména spojením veřejných a soukromých zdrojů (PPP a další formy) • vstup na trhy členských zemí EU a následně na trh třetích zemí, • obsáhlý zásobník práce, včetně zahraničních investic v tuzemsku • zahrnutí dopravní infrastruktury České republiky do evropské infrastruktury a do programů jejího rozvoje, • budování a obnova národní i evropské dopravní infrastruktury a infrastruktury pro rozvoj podnikání, • využití specifik vývoje poptávky reflektujících uplatňování prvků trvale udržitelného rozvoje výstavby, • intenzivnější vývoj a výzkum, institucionální i projektový, včetně zapojení do mezinárodního výzkumu a vývoje, (Evropská a národní stavební technologická platforma) • expanze do zahraničí, • nenaplněný potenciál trhu v segmentu ekologických staveb, • rozvíjení ekonomických vztahů přeshraničních regionů. • využívání fondů EU IV. Ohrožení • růst cen stavebních hmot a stavebních výrobků zvýšení cen ropných produktů a energií, ekologická daň na přírodní zdroje, • mzdový vývoj související s vyrovnáváním úrovně odměňování v zemích EU, • další náklady spojené s pracovní silou (pojištění, diety, penzijní připojištění, životní připojištění, příspěvky na stravu, diety a další náklady v oblasti sociální) – jsou v současnosti v mnohém odlišné od standardů EU, pravděpodobně dojde k jejich vyrovnávání, • opatření ke zvýšení bezpečnosti a zdraví při práci ( stavebnictví je v popředí těchto rizik), • zvýšení nákladů na přitažlivost odvětví všech skupin zaměstnanců, (zvláště příprava na dělnická povolání), osvojení si nových poznatků souvisejících s postupnou přeměnou stavebnictví ve znalostní odvětví, • vyčerpání nerostných zdrojů a zhoršující se dostupnost stavebních pozemků.

4. b) Kvantifikace poptávky ve vybraných oborech Z provedených analýz je zřejmé , že dojde postupně k výrazné změně poměru mezi novou výstavbou a opravami a údržbou. Poroste objem stavebních prací na rekonstrukcích a modernizacích ,opravách a údržbě na více než 35 % celkového objemu stavebních prací.

92


Budovy pro bydlení Hodnotu bytové výstavby a rekonstrukce bytového fondu je možné alespoň rámcově odvodit od prognózy počtu a skladby bytů. Z prognózy vyplývá, že v letech 2006-2015 by bylo potřebné dokončit výstavbu 480 tis. bytů. Tato výstavba představuje 920 mld. Kč Rekonstrukce bytových domů z panelů podle propočtů založených na výsledcích průzkumu by si vyžádala kolem 300 mld. Kč . Ostatní bytové domy by do roku 2015 mohly být podle odhadu rekonstruovány v rozsahu cca 300 tis. bytů. .Rodinných domů by mělo být rekonstruováno 180 tis. To by znamenalo celkem 150 mld. Kč . V oblasti bytové výstavby včetně rekonstrukcí jde o společenskou objednávku v úrovni cca 1370 mld. Kč (údaje v b.c.), tj. cca 25-27% z celkového objemu stavebních prací. Budovy nebytové nevýrobní Na celkovém množství (podle kubatury obestavěného prostoru) se podílejí v současné době přibližně ze 21 %. Odloženou údržbu u starších budov lze odhadnout na cca 16% jejich pořizovací ceny . U budov pro zdravotnická a sociální zařízení z provedených analýz vyplývá, že je stále téměř 50 % budov postavených do roku 1945. Nová výstavba a modernizace zatím nesnížila významný podíl budov, které nevyhovují stavebně a funkčně. Změna využití a omezení počtu některých nemocnic jen přesunou investiční nároky na jiného investora. V nové výstavbě se očekává pokračování mírného nárůstu podílu budov pro školství. U budov pro sociální péči, které stále nevyhovují potřebám, se jen stěží přírůstky vyrovnávají úbytkům. U mateřských škol poklesl počet tříd i počet škol. Další pokles disponibilní užitkové plochy není žádoucí, stavebně lze očekávat především systematickou údržbu a modernizace. U budov pro kulturu došlo ke zlepšení stavu, stále ještě nevyhovuje téměř 10% a bude vyžadovat i v dalším období rekonstrukce a modernizace. Budovy nebytové výrobní Pro posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských aktivit je vymezen značný podíl podpory ze strukturálních fondů. Lze očekávat, že tato podpora bude využita z významné části pro novou investiční výstavbu, měla by ovšem být uplatněna především při restrukturalizaci stávajících výrobních areálů Současné regionální operační programy v podstatě s tímto úkolem počítají. Podkladem je probíhající kategorizace a rozdělení průmyslových areálů na : • stavby a areály, které jsou nebo mohou být určeny k likvidaci, • stavby a areály hodnotné doporučené ke konverzi, • stavby a areály s doporučením na prohlášení za technické památky. Zejména rozsah konverze bude závislý nejen na disponibilních zdrojích investorů, ale i na vůli a síle regionálních zastupitelstev a státní správy. Největší podíl v současnosti mají budovy pro průmysl (23,7 % v roce 2003 a 30,5% v roce 2007) a budovy pro obchod (43,5% v roce 2007). Nezanedbatelný podíl budou mít asanace starých budov průmyslu a stavební práce na rekonstrukcích stávajících budov.

93


Stavby inženýrské Objem a rozdělení budoucích disponibilních zdrojů u inženýrských staveb bude závislý jednak na zdrojích získaných z evropských prostředků, jednak na výši veřejných zdrojů a dohodě mezi centrem a kraji v souladu s programem a koncepcemi krajů. V současné době se na objemu u inženýrských staveb podílí

doprava

telekomunikace

energetika

61,6% 5,3 % 33,1 %

Předpokládá se, že tyto proporce budou zachovány. Celkové objemy u inženýrských staveb by se měly zvýšit. Celkový objem energetických staveb Tepelné elektrárny

100 mld. Kč

Jaderné elektrárny

80 mld. Kč

Teplárny

7 mld. Kč

Spalovny

10 mld. Kč

Obnovitelné zdroje Celkem energetické stavby

1 mld. Kč 198 mld. Kč.

Odhad prostředků a zaměření stavební výroby pro stavby vodohospodářské, vodovody, kanalizace, rybníky, poldry a další stavby v krajině související s trvale udržitelným rozvojem lze podložit pro nejbližší období i předpokládanými zdroji ze strukturálních fondů. Podle provedených analýz je možno usuzovat, že stavební práce se podílejí na těchto investicích 30 – 60 %. Celkový objem inženýrských staveb Vodohospodářské stavby Liniové stavby Energetické stavby Inženýrské stavby celkem

172 mld. Kč 58 mld. Kč 198 mld. Kč 428 mld. Kč.

Dopravní infrastruktura Představuje věcně nejvýznamnější a finančně nejvyšší podíl na inženýrských stavbách. Vyhovující dopravní infrastruktura je základním předpokladem fungování národního hospodářství. Dostatečná nabídka kapacit a kvalita dopravních cest předurčuje efektivitu přepravních procesů a umožňuje fungování logistických systémů. Z hlediska strategického plánu dalšího rozvoje dopravní infrastruktury zůstává hlavním úkolem dobudování základní sítě dopravních cest, tvořících páteř dopravního systému nejen České republiky, ale také transevropské sítě. Jedná se především o dobudování dálničních tahů, rychlostních silnic, výstavbu a modernizaci tranzitních železničních koridorů a investice do rozvoje dopravně významných vnitrozemských vodních cest a letišť. Ruku v ruce s masivní investiční činností jde také potřeba údržby a modernizace stávající dopravní sítě. Dlouhodobě zanedbaná údržba dopravních cest před sebou tlačí velké finanční objemy potřebné pro zachování jejich provozuschopnosti alespoň na přijatelné úrovni. 94


Strategickým cílem je snaha o zlepšení technických a provozních parametrů stávající infrastruktury a dosažení evropského standardu. K nejdůležitějším rozvojovým potřebám České republiky v nejbližších 10 letech patří: • výstavba cca 400 km dálnic • výstavba cca 800 km rychlostních komunikací • výstavba obchvatů měst, vč. dostavby vnějšího okruhu kolem Prahy • realizace opatření vedoucí ke zvýšení bezpečnosti dopravy • výstavba a modernizace III. tranzitního koridoru (Praha - Plzeň - Cheb st.hr.) a IV. koridoru (Praha - České Budějovice - Horní Dvořiště st.hr.) • modernizace železničních uzlů • zajištění interoperability • zkvalitnění vnitrozemských vodních cest, zlepšení jejich provozních parametrů • rozvoj letiště Praha – Ruzyně, vybudování nové přistávací dráhy • efektivní využití možností rozvoje regionálních letišť • odstraňování bodových závad a zanedbanosti údržby dopravní infrastruktury (mosty, železniční přejezdy, mimoúrovňová křížení …) • výstavba protihlukových barier a další opatření minimalizující dopady na životní prostředí Věcně jsou jasně definovány a připraveny požadavky na rozvoj dopravní infrastruktury na nejbližších 10 let. Zajištění těchto požadavků je závislé na možnostech veřejných rozpočtů a mobilitě dalších zdrojů, což představuje pro stavebnictví značné riziko, ale také na stavu legislativy a územně majetkové přípravy realizace investičních záměrů. Cestou pro zajištění potřebných finančních prostředků je zapojení vícezdrojového systému financování dopravní infrastruktury České republiky, které rozložením rizik financování je schopné zajistit dlouhodobou udržitelnost systému. Jde o kombinaci prostředků ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů, měst a obcí, SFDI, prostředků PPP, fondy EU a úvěry od Evropské investiční banky. Zdroje SFDI po ukončení zdrojů z privatizace jsou: silniční daň, spotřební daň z minerálních olejů, dálniční známky, elektronické mýto a dotace ze státního rozpočtu. Výzvou pro české stavebnictví je nové programovací období fondů Evropské unie na roky 20072013, kdy se pro Českou republiku předpokládá celková alokace do sektoru dopravy na úrovni cca 150 mld. Kč (5,76 mld. €), z čehož do vlastní dopravní infrastruktury by mělo být alokováno cca 130 mld. Kč. Možnost masivního čerpání evropských prostředků však vyžaduje vytvoření dostatečné báze národních zdrojů pro potřebné kofinancování. Stabilita národních zdrojů určených pro rozvoj dopravní infrastruktury je nutnou podmínkou zdárného a úplného vyčerpání prostředků Kohezního a strukturálních fondů Evropské unie. Stavebnictví je již dnes schopno absorbovat kapacitně, technologicky i materiálně výdaje z veřejných a privátních zdrojů do dopravní infrastruktury státu a krajů minimálně ve výši 100 mld. Kč ročně. Snížení objemu investic v této oblasti by znamenalo v případě stavebních firem pokles zaměstnanosti, ztrátu konkurenceschopnosti ve vztahu k zahraničním firmám, ztrátu multiplikačních efektů pro českou ekonomiku, pokles produkce ve stavebnictví a navazujících odvětvích (cca 3 mld. Kč na 1 mld. Kč poklesu investic). Průvodním jevem by byl i pokles zaměstnanosti (2,6 tis. pracovníků na 1 mld. Kč stavebních investic).

95


Ztráta plynulosti financování zakázek dopravní infrastruktury by ve svých důsledcích následně vedla ke ztrátě konkurenceschopnosti domácích stavebních firem na českém stavebním trhu v tomto poptávkově významném segmentu. Potřeby rozvoje dopravní infrastruktury, co se týče údržby, modernizace a nové výstavby, jsou odhadovány na úrovni minimálně 1,2 až 1,5 bil. Kč. Tento objem finančních zdrojů odpovídá potřebám na zajištění dostatečné údržby provozované dopravní infrastruktury, eliminace dlouhodobé podudržovanosti a realizaci potřebných investic na dobudování základní kapacitní dopravní sítě. Expertní odhady hovoří o současných rezervách kapacit stavebních firem, dodavatelů stavebních materiálů, mechanizace a produktů, působících dnes na českém trhu, na úrovni cca 10%-15%. To znamená, že z hlediska současně realizovaných investic existuje další prostor pro zvýšení objemu stavební produkce v oblasti dopravní infrastruktury. Stabilita financování je základním předpokladem zdárné realizace potřebných investic. Dopravní stavby vyžadují kontinuální tok finančních zdrojů, případné výkyvy oddalují v prostoru a čase možnost čerpat efekty z existence nové nebo modernizované dopravní cesty. Důležitým faktorem v této souvislosti je tzv. rozestavěnost dopravní infrastruktury. Obecně platí potřeba jejího vrcholového řízení, neboť míra rozestavěnosti určuje potřeby finančních zdrojů do budoucna a má přímý vliv na stabilitu systému financování a jeho dlouhodobou udržitelnost. Ucelenost investic a systémový přístup umožňují čerpat efekty synergie a zaručují efektivitu vynakládání omezeného objemu finančních zdrojů.

Bilanční úvaha Z provedených propočtů v jednotlivých oborech stavění lze odvodit tento pravděpodobný vývoj pro příští desetiletí. 1 500 mld. Kč • Dopravní infrastruktura • Bytové objekty – z demografického projektu počtu domácností lze odvodit potřeba 50.000 bytů ročně, což představuje objemově 920 mld. Kč 450 mld. Kč • Opravy panelových a dalších starých bytů minimálně • Státní a obecní investice – zahrnují reprodukci majetku obcí, zdroje a rozvody pitné vody, čištění odpadních vod, skládky, občanskou vybavenost za více než 500 mld. Kč 428 mld. Kč • Inženýrské stavby celkem 61 mld. Kč • Památkové objekty • Investice podnikatelského sektoru –představují širokou škálu od administrativních budov, přes obchodní centra až po průmyslové objekty v rozsahu 800 mld. Kč Celková poptávka by tak měla překročit

4,5 biliony Kč

Pro realizaci tak obrovského zásobníku práce, je potřeba naplnit základní předpoklady. Jsou to: disponovat potřebnou kapacitou, zvládnout otázku konkurence, mít disponibilní kapitál, zajistit územní a ekologickou průchodnost projektů a mít celkově příznivé investiční prostředí. Kapacita českého stavebnictví se v současné době přibližuje 500 mld. Kč (v b.c.) a potenciál českého stavebnictví je schopen vymezené strategické úkoly zvládnout. Výroba stavebních hmot je opřena o domácí přírodní suroviny v potřebném rozsahu a je schopna se výrazně podílet na materiálovém zajištění zvýšené stavební produkce.

96


Limitující jak pro průchodnost investic, tak i pro rozvinutí výzkumu a vývoje je disponibilní kapitál. Strategický je každý krok, který vede k možnosti alokovat dlouhodobé a trvalé zdroje do investičních projektů, ať již integrací veřejných a soukromých finančních zdrojů a dalších podpor investičního rozvoje (investiční pobídky, podpora bytové výstavby apod.). Významnými zdroji jsou strukturální fondy EU, evropské úvěrové zdroje (EIB) a účast privátních zdrojů při financování investic (metoda PPP). Podmínky pro jejich efektivní využití je třeba postupně zvládnout.

4. c) Rizika a omezení rozvoje Rizika a omezení nebudou působit ve věcně jednoznačně vymezených rámcích. Podstatné pro naplňování cílů a priorit strategie je znalost nosných rizik a omezení z hlediska jejich časové posloupnosti, tj. z pohledu krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého. Negativní důsledky mohou vyplynout z opatření proti terorismu, případně nových válečných konfliktů. Problémem se může stát dostupnost ropy (zejména z cenových důvodů) nebo i některých dalších surovin. V rámci globalizace (v tom i rozšiřování Světové obchodní organizace a jejích principů) se nepochybně zvýší konkurenční tlak na světových i lokálních trzích (specielně je to již dnes zřejmé ze strany Číny). Pravděpodobný je i nárůst sociálních konfliktů a nezaměstnanosti s příslušným negativním dopadem na spotřebitelskou poptávku. Některá rizika mohou být spjata i s klimatickými, demografickými, zdravotnickými či ještě jinými vlivy. Rizika v krátkodobém horizontu: • Zásadním rizikovým momentem jsou ekonomicko politické vlivy. • Českou ekonomiku čeká realizace ekonomických reforem, která bude mít dopad i na stavebnictví. • Reformy se mohou projevit snížením veřejných financí a tím i nutností krátit výdaje státního rozpočtu, rozpočtů měst a obcí, zejména potom v oblasti investic. • Dojde ke změně daňového systému. Na stavebnictví bude mít vliv zvýšená změna poměru mezi přímými a nepřímými daněmi. Nepříznivě bude působit zamýšlená sazba DPH u bytové výstavby. Za stejné peníze se postaví méně stavebních děl. • V důsledku reforem může dojít ke snížení prostředků na investice. Více prostředků bude směřovat do provozu než do investic. U bytové výstavby poklesne boom a těžiště se přesune k modernizaci a rekonstrukcím. • Funkce státní správy stavebnictví je usměrňována z pěti resortů. Chybí jednoznačný institucionální „obraz“ stavebnictví ve státní správě a zastupování zájmů českého stavebnictví v orgánech EU, zejména v oblasti stavebně technické legislativy. • Projevuje se absence ústředního orgánu odpovědného za sektor stavebnictví . Chybí nejen koordinace a spolupráce s institucemi, jejichž činnost souvisí se stavebnictvím, ale i koordinace činností odvětví na národní i evropské úrovni. • Dostatečná kapacita pracovní síly je nejrizikovější faktor, který podmiňuje udržení stavebnictví jako oboru lidské činnosti. Při řešení této problematiky je nezastupitelná role státu. Je nutno vytvořit nebo změnit řadu zákonů. • Stavebnictví budou ovlivňovat ekologické faktory, jejich vliv však bude souměřitelný s ostatními vlivy, zejména potom dostupností paliv a energií. • Naše členství v EU a z toho vyplývající důsledky pro ČR - především v oblasti komunitárního práva, normalizace, dodržování ekonomických parametrů, volného přístupu na trhy EU , plnění závazků vyplývajících ze schválených dokumentů Unie, účast na jejich tvorbě aj.

97


Rizika v střednědobém horizontu: • Sladění zavedení eura s hospodářským cyklem ekonomiky ČR i EU a realizace ekonomické reformy českého hospodářství. • Rozsah snižování deficitu veřejných financí a jejich dopad na veřejné investice (maastrichtské dohody). • Náklady na energie (již dnes blížící se úrovni EU) jistě vzrostou na úplné vyrovnání ve všech komoditách, bude zavedena plná deregulace, možná je i změna u spotřební daně. • Míra inflace po zavedení eura a snížení prostředků obyvatelstva určených do stavebních investic (bydlení). • Možnost změny v míře investování veřejného sektoru v rámci státního rozpočtu a využití fondů EU. • Pořizovací hodnota investic stavebních i strojních (projeví se v odpisech) – bude vyšší pravděpodobně u investic tuzemských, u importovaných je již dnes cenově prakticky vyrovnaná. • Dynamika růstu cen vstupu bude záviset i na možnosti získání vstupů pro stavebnictví v rámci EMU. Pokud některé suroviny, energie,know how budou závislé na jiných měnách (dolar), dalším faktorem bude i vývoj vzájemných kurzů těchto měn. • Problémy s harmonizací stavebních norem, předpisů a standardů ve výstavbě a to jak ve stavebních podnicích tak u projektantů a developerů. • Náklady spojené se změnami v rozpočtových soustavách užívaných stavebními podniky. • Nutnost urychleného dosažení souladu mezi legislativou v EU a podnikatelským prostředím v přechodném období po zavedení eura.

4. d) Priority a cíle strategického rozvoje stavebnictví Cílem stavebnictví je minimálně do roku 2015 udržet současný standard českého stavebnictví, který je dán podílem na HDP, zajišťováním zaměstnanosti a úrovní multiplikačních efektů. Naplňování priorit Strategie je a bude ovlivňováno řadou faktorů, které budou působit zejména ve vazbě na efektivní hospodářský růst České republiky i Evropského společenství. Řešení procesu hospodářského růstu spolu s nezbytností adekvátního financování společenské objednávky v sobě skrývá řadu rizik a omezení. Cílem pro ČR je přiblížit civilizační úroveň zemím EU 15. Podmínkou pro udržení konjunktury na stavebním trhu je dostatek finančních prostředků ve veřejné zakázce i v soukromém sektoru. Předpoklady pro naplnění tohoto cíle jsou: • zefektivnění institucionálního prostředí pro podnikání • vývoj české ekonomiky (roční růst DPH nad 3,5 %) • akumulace kapitálu soukromým sektorem • investování úspor občany • podpora a financování investiční výstavby státem • neoslabený příliv zahraničních investorů • maximální využití financování z fondů EU • zvyšování úrovně kvalifikace a struktury pracovní síly. 98


Z jednotlivých částí zpracované Strategie a jeho úkolech vedoucích k dosažení vytýčených strategických cílů i překonání možných rizik vyplývá, že české stavebnictví dosahuje solidní úrovně. Při splněních dalších náročných podmínek, to je především uspokojování potřeby klientů a společnosti, může zajišťovat dlouhodobou odpovědnost za vytváření prostředí splňujícího podmínky kvalitního života. Tuto úroveň českého stavebnictví prokazuje dosavadní vývoj, analýza současného stavu i srovnání s evropským stavebnictvím a jeho přední postavení, pokud jde o nové země EU. Je třeba vycházet z toho, že české stavebnictví se pro nejbližší desetiletí bude zaměřovat především na tuzemskou poptávku, na dosažení takového vybavení stavebními fondy v ČR v množství i kvalitě, které odpovídají úrovni vyspělých zemí EU. Jde o vybavení země dopravními sítěmi, bytovými komplexy, ekologickými stavbami, občanskou vybaveností a objekty v oblasti průmyslu, obchodu a služeb. České stavebnictví nevybočuje z kontextu světového a evropského stavebnictví. Základem je velký počet malých společností operujících zejména na regionální úrovni a malý počet velkých firem, které realizují velké projekty na národní nebo mezinárodní úrovni. Design a inženýring zajišťují především malé firmy. I tyto společnosti však musí pracovat koncepčně a mít vizi do budoucnosti. Má-li si stavebnictví zachovat atribut vyspělého technického odvětví, nemůže se orientovat pouze na řemeslné a tradiční technologie a stát se absorbentem nekvalifikované námezdní pracovní síly. To by se nakonec projevilo nejen nízkou rentabilitou a výkonností v porovnání s ostatními odvětvími (stavebnictví by se stalo abosrbentem části národního důchodu), ale i snižující se kvalitou a spolehlivostí staveb. Opatření směřující proti tomuto nežádoucímu stavu nesmí být však v rozporu s principy a mechanizmy tržního hospodářství. Technický a technologický rozvoj stavebnictví podporuje vytvoření účinného konkurenčního prostředí, vytvářejícího tlak na zásadní inovace a na podporu progresivních technologií. O jejich prosperitě na trhu zakázek rozhodnou následující priority: • směřovat k úspoře neobnovitelných zdrojů energie, tj. usilovat o snižování spotřeby energie potřebné pro realizaci a provoz staveb, • směřovat k úspoře neobnovitelných materiálů, tj. usilovat o uplatnění progresivních materiálů, zejména vysokohodnotných, kompozitních, přírodních obnovitelných, recyklovaných a recyklovatelných; • zvyšovat funkční kvalitu, spolehlivost a trvanlivost konstrukcí v rámci celého životního cyklu, a to s uvážením zhoršujících se vlivů vnějšího prostředí; • usilovat o uplatnění progresivních technologií včetně nanotechnologií se záměrem naplnění výše uvedených cílů, • podílet se na procesu sjednocení evropských národních norem s cílem vytvořit reálný evropský trh výrobků a služeb, • snižovat negativní vliv na životní prostředí, • optimalizovat stavby z hlediska jejich ceny, užitných vlastností a provozních nákladů, • snižovat pořizovací náklady a zvyšovat rychlost výstavby, • snižovat spotřebu energie, materiálových a ostatních zdrojů ve stavebnictví, • podporovat konkurenceschopnost evropského stavebnictví ve srovnání s USA a nízkonákladovými ekonomikami, • prosazovat inovační procesy a aplikaci výsledků výzkumu a vývoje, 99


• přispět ke zlepšení kvality životního prostředí, zajistit jeho trvale udržitelný rozvoj, • racionalizovat stavební procesy a tím významně snížit stavební náklady a zvýšit kvalitu díla, • přesvědčit veřejnost o změně orientace stavebního sektoru z procesu zhotovování výrobků, na poskytování kompletních služeb souvisejících s pořízení, údržbou, fungováním i likvidací stavebního díla. Pro stavebnictví, které vytváří díla dlouhodobé životnosti, zajišťuje kromě hmotného ztvárnění i kulturní a architektonický přínos, tedy významný národní duševní výkon s velkým estetickým, sociálním a ekologickým dopadem, má formulace strategických cílů a způsobů jejich dosažení mimořádný význam. K vymezení strategických cílů dala podnět řada dokumentů, ať již jde o dokumenty Evropské unie, nebo zpracované v podmínkách ČR. Z těchto dokumentů vyplývá, že bude postupně docházet ke značným změnám ve vývoji stavebnictví. Stavebnictví musí ve svých programových cílech reflektovat řadu souvislostí vyplývajících z vývoje jak v národním, evropském tak světovém kontextu. Strategické úkoly a cíle vytýčené v jednotlivých částech „Strategie“ ukazují, že jejich naplňování při udržování a zvyšování konkurenceschopnosti v podmínkách evropského stavebního trhu představuje nemalé úkoly. Jde o trvalé zvyšování technické a technologické úrovně na bázi aplikace výzkumu a vývoje, jako jedné z priorit, odbornosti a kvalifikace pracovníků, kvality stavebního díla, urychlení provozu stavění, snižování nákladů, zdokonalení organizace práce, dodržování šetrného environmentálního přístupu, využívání druhotných surovin. Ve svém souhrnu to znamená přeměnu stavebnictví z materiálově a energeticky náročného odvětví na odvětví znalostní a efektivněji působit vůči společnosti a zaměřit svoji činnost na komplexní poskytování služeb. Že jde o úkoly nanejvýš náročné, ukazují i cíle uvedené ve „Výzvě k změně evropského stavebnictví“ obsahující vize trvale udržitelného a konkurenceschopného stavebnictví do roku 2030 (Evropská stavební technologická platforma). K těmto cílům patří např. výzva dosáhnout do roku 2030 více než 30 % snížení nákladů po dobu životnosti staveb, o polovinu snížit dodací lhůty a ve stejném rozsahu i pracovní úrazy. Velmi významné a stále nedoceněné jsou multiplikační účinky stavebnictví, ať již jde o ekonomické, sociální a enviromentální přínosy i zaměstnanost. Jde také o využití potenciálu malých a středních firem, synergického efektu jejich spoluúčasti na velkých projektech i vliv velkých stavebních společností na uplatňování progresivních metod. Vývoj vymezený strategickými cíli by měl také zvýšit přitažlivost odvětví pro mladé lidi a posílit jejich představy o další kariéře v tomto odvětví. Z jednotlivých částí Strategie lze shrnout tyto hlavní záměry pro české stavebnictví: • V privátní oblasti výzkumu a vývoje dále rozvíjet činnost ustavené Národní stavební technologické platformy (CCTP Czech Construction technology Platform) s cílem posoudit a sjednotit navrhovaná opatření pro další činnost této platformy, ať již půjde o zajištění monitorovacích aktivit v odborných skupinách ECTP, vlivu na rozvoj výzkumu a vývoje i financování činnosti platformy. Dále rozvíjet činnost výzkumného centra CIDEAS s využitím spolupráce mladých výzkumných týmů, vedených výzkumnými pracovníky stavebních fakult a odborníky podnikatelského výzkumu a vývoje ve velkých stavebních společnostech. Aktivizovat výzkum a vývoj v existujících výzkumných organizacích, navrhnout případnou centralizaci výzkumu a podporu vzniklé instituci. Posoudit a uplatnit další doporučené záměry k aktivizaci výzkumu a vývoje (mezinárodní spolupráce , účast na evropských projektech apod.). • V oblasti normalizace, zkušebnictví a jakosti posílit postupně princip vzájemně uznávané kompetence v rámci EU, jednotné přístupy a důvěryhodnost laboratoří, certifikačních a inspekč100


ních orgánů působících v oblasti posuzování shody, zajišťovat zapojení českých specialistů do procesu příprav a zdokonalování evropských harmonizovaných norem. V souvislosti s tím řešit institucionálně organizaci zkušebnictví s vědomím nezbytnosti stupně integrace z hlediska odborného (dostupnost vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů) i ekonomického (možnost samofinancování). • V oblasti trvale udržitelného rozvoje naplňovat zásady Evropské komise v sociální, ekonomické a ekologické oblasti, při přípravě, realizaci i po dobu životnosti staveb i jejich likvidaci. Důraz klást na zajištění podmínek pro snižování energetické náročnosti budov při projektování nových budov i opatření u stávajících budov, využívání energeticky úsporných technologií, obnovitelných zdrojů. • České stavebnictví vstupuje na konkurenční pole Evropské unie jako rovnocenný partner v technickém umu, s kvalitní pracovní sílou a v podstatě se srovnatelnou kvalitou, rychlostí stavění a zároveň s výchozí cenovou a mzdovou komparativní výhodou. • Rezervy jsou ve zdokonalení podmínek pro podnikání, systému regulace, zejména v oblasti garance spolehlivosti (pojištění a ochrana spotřebitelů), přípravě dělnických profesí (výchova učňů). Náročné úkoly jsou dále v oblasti implementace norem, zejména z hlediska udržitelného stavění. Základní cíl stavebnictví v příštích 10 – 15 letech nespočívá v exportní ofenzivě, ale v dosažení takového stupně vybavení země stavebními fondy v množství a kvalitě, jež odpovídá úrovni vyspělých zemí EU. Splnění tohoto úkolu je schopnost nejen vyplnit stávající kapacity, ale dát podnět k jejich zvýšení. • Současná podpora krátkodobých cílů s relativně vysokými efekty často postrádá analýzu jejich dopadů na hospodářství, zaměstnanost a vzdělanost v dlouhodobém horizontu. Chybí kritický pohled na život a ekonomiku příštích 20 – 30 let. • Mimořádné úkoly vyplývají z analýzy současného stavu i z hlediska perspektivních úkolů v oblasti lidských zdrojů. Jde jak o výchovu dělnických profesí (výchova učňů), tak o celoživotní vzdělávání ve stavebnictví, jehož význam vyplývá zřetelně z procesu přeměny odvětví ve znalostní. • Stavebnictví se plně dotýkají úkoly rozvoje informačních a komunikačních technologií ve Strategii podrobně rozvedených. • Velmi podrobně s plnou pozorností jsou ve Strategii vytýčeny perspektivní záměry v oblasti vytváření příznivého podnikatelského prostředí, legislativních a ekonomických podmínek. Specifické jsou záměry pro stabilizaci početné skupiny malých a středních podniků. V souhrnu lze uvést, že Strategie • vytyčuje způsoby realizace rozvoje odvětví v budoucích podmínkách evropského stavebního trhu z hlediska specifických národních úkolů • informuje o možných rozvojových příležitostech a jejich využití, ale i o uvědomění si možných rizik. Zpracované materiály prokazují, že problematika stavebnictví je mnohočetná, ať již jde o postavení odvětví a jeho význam v ekonomice i jeho multiplikační a další vazby. Problematika stavebnictví je synthesou sociálních, enviromentálních, technických, technologických a ekonomických aspektů odrážejících bezprostřední, ale hlavně dlouhodobé příležitosti. Jde o prioritní postavení odvětví při vytváření dlouhodobých podmínek pro kvalitu života. Velice různorodá problematika stavebnictví vyžaduje i mimořádný přístup všech institucí a orgánů, které by měly vytýčené záměry naplňovat. Vyžaduje i jejich aktivní a tvůrčí podíl a spolupráci této činnosti. Jde v prvé řadě o podnikatelskou sféru a její instituce, vědeckou platformu, odborové orgány. Neméně náročné úkoly připadnou i státní správě. Jde o vymezení optimální účasti 101


těchto orgánů. Je nezbytné ověřit stávající působnost z hlediska budoucích úkolů, jak z hlediska národního tak porovnáním s ostatními zeměmi EU. Technický a technologický rozvoj stavebnictví vyžaduje vytvoření účinného konkurenčního prostředí vytvářejícího tlak na zásadní inovace a podporu progresivních technologií o jejichž prosazení na trhu zakázek rozhodnou: • nízké pořizovací náklady, rychlost výstavby, • nízké provozní a energetické náklady jak ve fázi realizace stavby tak ve fázi provozu, • kvalita, spolehlivost a trvanlivost (prokazatelné nízké náklady na údržbu a opravy), • snížení negativního vlivu na životní prostředí, • splnění požadavků na ochranu zdraví, kvalitu prostředí a zdravotní nezávadnost, • předpoklady pro návratnost a recyklaci stavebních materiálů a splnění kritérií udržitelného rozvoje.

4. e) Vize stavebnictví Hovořit o strategii stavebnictví, jehož produkty mají cyklus užití v desítkách, ale i sta let, znamená vycházet z pohledu časového horizontu několika desetiletí. Stavebnictví bude v průběhu 21.století postupně procházet značnými změnami. K naplnění výzev rozvoje společnosti je pro evropské a tudíž i české stavebnictví vytýčena řada dlouhodobých cílů (do roku 2030), které povedou k podpoře a zvýšení konkurenceschopnosti odvětví jako celku. Půjde zejména o: • zprůmyslnění stavebních procesů vedoucích k podstatnému snížení nákladů a růstu kvality (snížení nákladů na celoživotní cyklus staveb až o 30 %, zkrácení doby výstavby až o 50 %, výdajů na práci až o 50 %), • vytvoření bezpečného a zdravého pracovního prostředí ve stavebnictví pro všechny, • snížení energetické a materiálové náročnosti (až o 40 %), • vytváření reálného společného evropského trhu výrobků a služeb pro stavebnictví. Období do roku 2015 je nutno chápat všemi účastníky procesu výstavby jako období, ve kterém je nezbytné nastartovat procesy kvalitativních změn stavebnictví pro další období, bez kterých by české i evropské stavebnictví ztratilo schopnost být konkurenceschopným a dynamickým sektorem ekonomiky. Stavebnictví v horizontu 30 – 40 let čekají výrazné změny, jak po stránce technické, technologické, tak i poptávkové. Exogenní faktory, které na bod zvratu v poptávce budou působit a na které již dnes reagují strategické dokumenty EU i pro oblast stavebnictví, lze orientačně vyjádřit v následujících bodech: • Klimatické vlivy se stávají v dlouhodobém pohledu faktorem který bude s rostoucí intenzitou ovlivňovat činnosti související s realizací stavebního fondu. Oteplování které sebou přináší jak výkyvy v teplotách tak především horká a suchá období zapříčiňuje nedostatek vodních zdrojů, prudké střídání suchých období přináší lokální záplavy , vzdušné turbulence .Voda se stává strategickou surovinou, ČR která je považována za „střechu“ Evropy má možnost tomu čelit např. budováním nádrží, opatřeními na udržení vody v ČR. Rovněž z tohoto titulu se bude např. měnit i architektonické ztvárnění staveb pro bydlení , dopravu. • Nedostatek energie (elektřina, plyn, uhlí) vyvolává tlak na výstavbu energeticky soběstačných komplexů jak obytných tak objektů určených pro jiné účely. Jedná se např. o instalaci 102


kolektorů místo střech, řešení recyklace vzduchu v budovách , speciální izolace zajišťující optimální režim klimatu v budovách. Rovněž se jedná o využití energeticky nenáročných materiálů. Z tohoto pohledu půjde i o využití dosud netradičních materiálů a surovin. • Zvyšující se důraz na ochranu životního prostředí a snižování negativního vlivu na životní prostředí vyžaduje trvalé snižování energetické náročnosti staveb a to jak ve fázi realizace tak následně jejich užívání. Poroste význam komplexního multikriteriálního hodnocení stavebních technologií usilujících o získání zejména veřejné zakázky. V hodnotících kritériích musí být zahrnuty vedle ceny i náklady na provoz a údržbu, demolici a recyklaci. Nezbytností bude snižování spotřeby tradičních přírodních zdrojů energií a zvýšení užití alternativních a obnovitelných zdrojů. Prioritu budou mít k přírodě šetrná řešení, sledující dlouhodobé efekty. • Z hlediska architektury a urbanismu lze očekávat změny v přístupu k přírodě a krajině, související jednak se zachováním kvalit přírody a krajiny, jednak s jejich obnovou tam, kde byla devastována, s poměrem volné krajiny k zastavěnému území, zejména v blízkosti velkých center osídlení. V architektuře a urbanismu se odrazí změny sociálně ekonomické a kulturně civilizační, související jednak s tradicí a péčí o kulturní bohatství a rozmanitost a zároveň s větší či menší otevřeností tohoto kulturního prostoru novým kulturně civilizačním vlivům, například v souvislosti a migrací obyvatel a pronikáním nových kulturních vzorů chování. Architektura bude hledat a vytvářet předpoklady pro technické (materiálové, technologické a podobně) změny, jejichž nedílnou součástí je omezování energetické spotřeby nejen hledáním nových zdrojů energií, ale zejména aplikací různých nových úsporných technologií a materiálů, resp. inovovaným využíváním některých materiálů „tradičních“, ale zřejmě též celkovou koncepcí rozvoje urbánního a architektonického prostoru, jeho nových funkcí, forem a uživatelských standardů. • Kvalita stávajícího stavebního fondu není na srovnatelné úrovni s průměrem vyspělých evropských zemí, její zvýšení bude nosným programem dalšího období. Poroste objem prací na opravách, rekonstrukcích a modernizaci. Prvořadým úkolem bude modernizace podzemních sítí. • Vlivy ekonomické souvisí i s postupující globalizací spojenou se vstupem do eurozóny což z pohledu národních ekonomik a tedy i stavebnictví povede k obtížnějšímu udržení konkurenceschopnosti, obtížnějšímu získávání zakázek a nezbytnosti efektivní specializace. Rovněž se již dnes prosazuje nový pohled na náklady stavebního díla – budou posuzovány komplexně na všechny etapy životního cyklu a tento pohled se odrazí i v cenách stavebních děl jak při nové výstavbě tak při opravách ,rekonstrukcích a modernizacích. V časově omezeném rozsahu bude ovlivní stavebnictví i zavedení EURA. • Vliv technologických změn - inovace technické, technologické i organizační musí být zaměřeny především na nízké pořizovací náklady, rychlost výstavby, nízkou energetickou náročnost, kvalitu, spolehlivost, trvanlivost a snížení vlivu na životní prostředí. Vývoj je charakterizován požadavky na užitnou funkční jakost budov, rozvoj systému jejich inteligentního řízení. U konstrukcí bude docházet k uplatňování vysokopevnostních betonů, nových materiálových variant na bázi kovů, keramiky a uhlíku, materiálů s předem definovanými vlastnostmi, které musí splňovat funkční požadavky v konstrukci během životnosti stavebního díla. Dosažení uvedených parametrů je interakcí různých složek návrhu – materiálového, konstrukčního a environmentálního v jediném procesu.

103


• Vliv pracovní síly - výkonová a kvalitativní kapacita stavebnictví je závislá nejen na celkovém množství pracovníků, ale především na jejich profesní struktuře. Dostupnost pracovní síly bude v budoucnu nejrizikovějším faktorem, podmiňujícím udržení konkurenceschopnosti stavebnictví. Pro jeho zabezpečení je nutné zvýšit zájem o učební obory. K tomu je zapotřebí permanentní popularizace oboru, modernizace vzdělávacích systémů a struktur včetně změn legislativy. Nezanedbatelným podílem se jako zdroj pracovníků bude stávat uznávání odborné způsobilosti mimo školskou soustavu a rekvalifikace. Současně je jisté, že se stavebnictví neobejde bez zahraniční pracovní síly. Tu je nutné získávat na základě podpory řízené státní politiky migrace a změn v legislativě. Změny v kvalitě staveb budou významně ovlivňovat kvalifikaci pracovní síly. • Rozvoj elektronických systémů a široké uplatnění ICT ve všech oblastech lidské činnosti s efektivní kombinací jejího pasivního a aktivního působení, povede k růstu informovanosti zákazníků o výstavbě, ekonomice, technologií, užitných vlastnostech, materiálech apod. Ze zákazníka se stane partner vedoucí kvalifikovaný dialog. • Infrastruktury (doprava a služby) vyžadují značné veřejné investice a na rozdíl od jiných systémů se od nich očekává poskytování spolehlivých služeb po velmi dlouhou dobu, v podstatě po několik generací. Úkolem je proto najít co nejlepší rovnováhu mezi výstavbou nových infrastruktur a údržbou stávajícího systému a reagovat tak i na zintenzivnění dopravy. Pro finanční zajištění pak bude nezbytné hledat cesty k větší účasti soukromého sektoru na financování infrastruktury • Významné jsou demografické změny, zejména stárnutí obyvatelstva, a z toho plynoucí změny v požadavcích na vytvářený stavební fond z hlediska jeho rovnocenného užívání touto početně rostoucí skupinou zákazníků (uživatelů). Stárnutí obyvatel je další významnou socio-ekonomickou výzvou pro Evropu i ČR.. Demografické trendy naznačují, že v roce 2020 bude zhruba třetina evropské i „domácí“ populace starší 60 let. • Výzvou je i požadavek na snížení vlivu stavebnictví na životní prostředí. Jedná se zejména o snížení spotřeby přírodních zdrojů a energie, zvýšení užití obnovitelných zdrojů, snížení vlivu dopadů stavebních činností na životní prostředí, včetně hospodaření s odpadem, a dále o podporu a vytváření podmínek pro zkvalitnění životního prostředí. • Výzvou i cílem je zvýšit konkurenceschopnost a produktivitu odvětví stavebnictví a vytvořit nové pracovní příležitosti. Důležitým úkolem je přeměnit obor tak, aby se jeho základem stalo poznání. Dalším důležitým cílem je začlenit do inovačního procesu i malé a střední podniky, pro něž je flexibilita a kreativita neodmyslitelnou vlastností. Rychlá reakce na organizační a technologické změny se stává významným faktorem pro další období vývoje stavebnictví.

104


Podkladové materiály pro Strategii stavebnictví 1. Národní rozvojový plán – 2004 – 2006, MMR ČR 2. Národní zpráva o průběhu reforem na trzích produktů a kapitálu (Cardiffská zpráva) říjen 2004 3. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kriterií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou MF + MPO + ČNB – 23.11.2005 4. Competitivenes Working Group on e-construction Phase (2001 – 2003) (ICT – 29.10.2003 Brusel, EK) 5. Technické požadavky na stavební výrobky podle dokumentů ES, ČR a SR (duben 2005 – Institut pro testování a certifikaci + MPO) 6. Přehled předpisů ES pro výstavbu a stavebnictví – MPO říjen 2005 7. Exportní strategie MPO 8. Strategie regionálního rozvoje ČR – 12.7.2000 – schválená vládou 9. Strategie udržitelného rozvoje 10. EUROCONSTRUCT – München 2006 – Střednědobá prognóza stavebnictví – X.konference 11. Konvergenční program ČR - MF listopad 2005 12. Strategie hospodářského růstu ČR 13. Evropská výzkumná síť stavebnictví E-CORE – říjen 2006 14. A vision for a sustainable and competitive construction sector by 2030 – (2005 ECTP) 15. Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost 16. Environmentally Friendly Construction Materials (EFCM) 17. Construction and Demolition Waste Management 18. Strategie hospodářského růstu a státní správa 19. Řešení projektu SPENS v roce 2005 20. Studie o důsledcích uplatnění EUROKODŮ na inovační proces a výzkum ve stavebnictví 21. Návrh systému středního odborného (učňovského) školství ve stavebnictví 22. Konkurenční schopnost stavebního průmyslu – COM (97) 539 konečná verze 23. Vliv zaměstnanosti na sektor bytové výstavby a rekonstrukce bytového fondu (Impact of Housing Construction, Renovation and Modernisation on Employment) – MMR Ing. Grabmüllerová, červen Rakousko) 24. Strukturální politika stavebnictví a stavebních hmot 1999 – MPO 25. Výchozí analýza významu stavebnictví pro národní hospodářství a perspektiv jeho rozvoje 2004 - MPO 105


26. Analýza přijetí EURA v českém stavebnictví 2006 - ÚRS 27. Zpráva o stavu země, strategické volby UK FSV CESES – 2004 28. Multiplikační efekty stavebnictví ÚRS – 2005 29. Vývoj ekonomiky stavebních podniků v letech 1993 – 2004, ÚRS – 2006 30. Modelové střednědobé prognózy stavební produkce – ÚRS 2006 31. Situace ve stavebnictví v ČR a jeho strategie – SPS – 2000 32. Regionální a strukturální politika Evropské unie v programovém období 2007 – 2013 – Urbanismus a územní rozvoj č. 1/2007

106


Seznam spolupodílejících se organizací Koordinace: • ÚRS PRAHA, a.s. Iniciátoři: • Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR • Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Zpracováno za účasti specialistů: • ÚRS PRAHA, a.s • Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR • Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR • Ministerstvo pro místní rozvoj ČR • Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) • Státní fond rozvoje bydlení (SFRB) • Česká komora architektů • Svaz drobných, malých a středních firem • Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků • ČVUT Praha • VÚT Brno • UJEP Ústí nad Labem • TAZUS s.p. Praha • VÚSTASH Brno a.s. • Asociace PPP • Pragoprojekt a.s. • IKA DATA spol. s.r.o.

107


Poznámky:

108


Poznámky:

109


Poznámky:

110


Poznámky:

111

STRATEGIE

vize českého stavebnictví do roku

2015

Vydává Svaz podnikatelů ve stavebnictví a ÚRS PRAHA, a.s. Vydání 2007

Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR

Recommend Documents