PODNIKATEL VERSUS EKONOMICKÁ TEORIE

PODNIKATEL VERSUS EKONOMICKÁ TEORIE Jan Vyskočil ÚVOD Třebaže mnoho z výtek vznášených proti teoretické ekonomii jsou výtky pohříchu nespravedlivé, přinejmenším jedna z nich je bezesporu na místě, a sice že teoretická ekonomie se poněkud zvláštně vyhýbá roli podnikatele a podnikání obecně [3, s. 13]. Firmou se typicky označuje černá skříňka, kterou lze abstraktně reprezentovat jako produkční funkci, formální vztah mezi vektorem výrobních faktorů a vektorem produkovaných statků. Celý problém řízení takové firmy pak spočívá v rozhodnutí, jaké množství vstupů nakoupit a případně také ve volbě poměru produkovaných výstupů. Stěží však lze přehlédnout, že v reálném světě je třeba učinit rozhodnutí mnohem důležitější, než pouze stanovit rozsah a strukturu produkce, že řízení firmy nelze redukovat na úkoly náležející do sféry pravomocí provozního ředitele. Kdyby nic jiného, než se vůbec kterýkoliv provozní ředitel mohl usadit na svou židli, kdosi musel nejprve usadit na místo tuto židli, tj. rozhodnout o existenci potřeby takové továrny, vyhradit zdroje na její výstavbu a tím vším zároveň odmítnout alternativní využití týchž prostředků jako využití méně užitečná. V ortodoxní neoklasické teorii firmy se jaksi předpokládá, že firma již existuje, aniž by si kdokoliv vůbec položil otázku, odkud se vůbec vzala a kdo o tom rozhodl. Vedle toho je zřejmé, že spolu s právem na veškerý zisk jde ruku v ruce také riziko ztráty. Nikde není rozdíl mezi provozním ředitelem a podnikatelem tak markantní jako právě zde. Podnikatel na straně jedné činí zásadní rozhodnutí o alokaci kapitálových statků v očekávání budoucího zisku, na straně druhé nese riziko ztráty veškerých prostředků do podniku vložených. Provozní ředitel riskuje nanejvýš ztrátu svého nároku na mzdu.

1 KLASICKÁ TEORIE HODNOTY Abychom odpověděli, proč je v případě osoby podnikatele ekonomická teorie v tak zjevném rozporu s praxí, musíme se vrátit zpět poměrně daleko do historie až k samému Adamu Smithovi. Klíč k problému pak tkví v tom, jak si Smith a jeho žáci představovali formaci ceny na trhu. Kdybychom si všechny výrobní faktory po jejich vzoru shrnuli do tří kategorií, a to práce LR, půda LA a kapitál K, pak dle jejich pojetí by tržní cena zboží P měla být přesně rovna součtu minulých (účetních) nákladů spojených s výrobou jednotky tohoto statku.

=

+

+

(1)

Někdy angličtí klasici zacházeli až tak daleko, že se pokoušeli veškeré výrobní faktory redukovat na práci. Poměrně snazší se to zdálo být v případě kapitálových statků,které si lze s trochou úsilí představit jako zhmotnění dřívější práce, kupříkladu kladivo jakožto zhmotnění práce horníků, hutníků a kováře na straně jedné a lesních dělníků a tesaře na straně druhé. Podstatně obtížnějším úkolem se to ukázalo být v případě půdy, viz například práce Davida Ricarda [8]. Jako primární, tj. nevyráběný statek, je však půda problémem i pro obecnější nákladovou teorii hodnoty. Vedle půdy jako prostoru a půdy jakožto plodné materie zde máme na mysli také půdu jako surovinu, kupříkladu uhelnou sloj, zlatou žílu, sloupec kimberlitu obsahující diamanty. Cena tohoto zboží zjevně není beze zbytku redukovatelná na práci spojenou s jeho získáním. Nemluvě o tom, že zlatý valoun nalezený čirou náhodou na břehu řeky má tutéž tržní cenu jako valoun nalezený po dlouhé a úmorné dřině. A proto kdybychom chtěli cenu těchto primárních statků redukovat na práci, pak bychom museli uvažovat o práci v nějakém smyslu zprůměrované, společensky nutné k získání těchto faktorů. To však je postup pohříchu umělý v tom smyslu, že stěží najdeme někoho, kohokoliv, kdo v takových kategoriích uvažuje, chce-li právě prodat svůj zlatý valoun. Nevyrobitelnými statky však nutně nejsou pouze primární výrobní faktory. Stejně tak nelze vyrobit celou třídu předmětů, jako je Tizianův obraz, anebo původní empírové křeslo. Jistě nikdo není ochoten tvrdit, že cena těchto statků na trhu nějak smysluplně koresponduje s hodinovou mzdou práce malíře Tizianova věhlasu v Benátkách patnáctého století násobenou počtem hodin nutných k malbě konkrétního obrazu, anebo se mzdou truhláře a čalouníka ve Francii na počátku století devatenáctého násobenou počtem hodin průměrně nutných k výrobě předmětného křesla. Nákladová teorie hodnoty

tedy očividně nedokáže říci nic k tržní hodnotě starožitností, uměleckých předmětů a obecněji ke všemu, co je z nějaké příčiny zbožím unikátní. Nevyrobitelným se však statek může stát též proto, že se k výrobě již nedostává času. Kupříkladu na rybím trhu u benátského Rialta je v průběhu dopoledne možné prodat jen takové množství ryb, v takové kvalitě a takových druhů, které byly přivezeny ráno toho dne. Toto pozorování můžeme zobecnit v tvrzení, že všechny statky bez rozdílu jsou v dostatečně krátkém období nevyrobitelné, jelikož to v takovém období již není fyzicky proveditelné. Proto tedy spotová cena každého zboží na trhu spíše než výrobními náklady je ovlivňována pohotově dostupnou zásobou a preferencemi přítomných aktérů. Smith a jeho žáci si byli pochopitelně vědomi, že tržní cena se v praxi skutečně téměř nikdy neshoduje se sumou nákladů vynaloženou na výrobu dotyčného zboží. Veškeré odchylky však nahlíželi jakožto pouhé nahodilé fluktuace, efemérní jevy souvisejících s krátkým obdobím, s proměnlivým vkusem spotřebitelů, náladami prodejců, nepředpověditelnými faktory lokálního významu a tak dále, které společně překážejí tomu, aby tržní cena dospěla na svou přirozenou úroveň, tj. na výši odpovídající sumě nákladů. The natural price, therefore, is, as it were, the central price, to which the prices of all commodities are continually gravitating. Different accidents may sometimes keep them suspended a good deal above it, and sometimes force them down even somewhat below it. But whatever may be the obstacles which hinder them from settling in this center of repose and continuance, they are constantly tending towards it [6, odst. I.7.15]. Nejenže tedy nebylo v rámci klasické teorie možno vysvětlit cenu některých tříd statků, jako jsou půda ve všech svých podobách, starožitnosti, umělecká díla a jiné unikátní předměty, ve skutečnosti tato teorie nebyla schopna vysvětlit vůbec žádné ceny na reálných trzích.

2 MARGINALISTICKÁ REVOLUCE Zmatečnost Smithovy teorie hodnoty byla poměrně zřejmá již jeho současníkům a celé řadě ekonomů následujících generací [1]. Nicméně, a to platí pro všechny vědecké disciplíny, konec jedné teorie může přivodit výhradně teorie druhá. Proto dokud ke klasickému systému neexistovala věrohodná alternativa, zůstával fakticky neporažen, a to až do sedmdesátých let devatenáctého století, kdy se nezávisle na sobě objevili hned tři teoretické pokusy o nové uchopení problému determinace tržní ceny. Z těchto pak nás nejvíce bude zajímat práce Carla Mengera, neboť jeho přístup byl a zůstává dalece nejdůslednější. Menger se Smithem rozešel již prvním svým krokem, když shledal, že minulé náklady nemají na současnou tržní cenu žádný vliv a že cena spotřebního zboží je určena výhradně přítomnou zásobou statku a oceněním jeho budoucí užitečnosti ze strany tržních aktérů. Nezáleží tedy na způsobu výroby, na množství práce spotřebované v procesu výroby, na časovém intervalu uplynulém mezi výrobou, ani na žádném jiném historickém faktu. Díky tomu mizí problém s determinací ceny starožitností, uměleckých předmětů, anebo jiného unikátního zboží, z hlediska Mengerovy teorie hodnoty se tyto předměty od jiných statků nijak neliší. Druhý Mengerův krok byl ještě důležitější, a sice prohlásil, že cena výrobních faktorů je odvozena od ceny finálního produktu (spotřebního zboží) a nikoliv obráceně, jak si věc představovali klasici. Není tomu tedy tak, že by vysoká cena chininu byla dána vysokou cenou půdy v oblastech, kde je chinin produkován, ale tamější půda je tak hodnotná, jelikož z ní roste chinovník, který je základem účinných antimalarik. Menger dává dokonce příklad situace, kdy z nějakého důvodu, řekněme nalezení nového vhodnějšího a efektivnějšího léku, spotřebitel zcela ztratí zájem o chinin. Tvrdí, že poté by cena všech výrobních faktorů specifických produkci chininu (v jeho terminologii příslušného zboží vyšších řádů) klesla na nulu. But the disappearance of the usefulness of quinine would have the further consequences that a large part of corresponding goods of higher order would would also be deprived of their goodscharacter. The inhabitants of quinine-producing countries, who currently earn their living by cutting and peeling cinchona trees, would suddenly find that not only their stocks of cinchona bark, but also, in consequence, their cinchona trees, the tools and appliances applicable only to the production of quinine, and above all the specialized labor services, by means of which they previously earned their livings, would at once lose their goods-character, since all these things would, under changed circumstances, no longer have any causal relationship with the satisfaction of human needs [5, s. 65]. Můžeme si představit i opačný proces, a sice důsledek objevu užitečnosti chininu, do té doby považovaného za substanci bez praktického využití. V tu chvíli veškeré divoce se vyskytující porosty chinovníku získávají na ceně. Protože však tyto původní chinovníky nejspíše postačí jen poměrně malému rozsahu produkce chininu, cena na trhu s chininem determinovaná jeho dostupnou zásobou a

preferencemi spotřebitelů bude poměrně vysoká. Jestliže si toho některý z tržních aktérů povšimne, tj. povšimne si diskrepance mezi vysokou cenou chininu na straně jedné a nízkou cenou půdy vhodné pro pěstování chinovníku, lidské práce v této oblasti a kapitálového vybavení nutného pro produkci chininu, pak v očekávání zisku tento tržní aktér založí plantáž chininovníku. V důsledku toho specifické výrobní faktory, tj. faktory využitelné výhradně za účelem produkce chininu, které do té doby neměly žádnou tržní hodnotu, nabývají kladné ceny. Kupříkladu to mohou být některé typy půdy pro jiné hospodářské rostliny málo vhodné. Nespecifické výrobní faktory, protože z definice jsou využitelné odlišnými způsoby, neměly proto na počátku cenu nulovou, nicméně i v jejich případě objev užitečnosti chininu a jeho cílené pěstování vedlo k určitému růstu ceny. Například se může jednat o cenu námezdní práce v regionu. Totiž výrobci chininu museli nejprve pracovní síle nabídnout více než ostatní zaměstnavatelé, kteří ji dosud najímali, čehož mohli dosáhnout výhradně příslibem vyšší mzdy. V protikladu ke klasické teorii hodnoty tedy kauzální vztah ceny spotřebního statku a jeho výrobních faktorů je obrácen, a sice cena spotřebního zboží je vtisknuta, imputována, do ceny výrobních faktorů, ať už specifických nebo nespecifických, nikoliv naopak. Díky tomu také mizí veškeré problémy s cenou půdy, která jako originální výrobní faktor není výsledkem předchozí produkce, neboť tato cena je závislá výhradně na budoucí užitečnosti produktu, jehož výrobě dokáže posloužit. Podobně mizí i problém kapitálu, neboť jeho okamžitá cena na trhu nemá žádnou souvislost s výrobou toho kterého kapitálového statku, tedy ani s množstvím vynaložené práce. Z tohoto zjištění plyne třetí a z našeho pohledu nejdůležitější Mengerův výsledek. Svázáním ceny faktorů spotřebovávaných dnes s cenou produktu zítra nebo ve vzdálenější budoucnosti totiž opětovně odkryl fundamentální problém, s nímž se musí tržní aktéři v praxi vypořádat. Zatímco Smith nahlížel na cenu jako na pouhý aritmetický součet minulých výrobních nákladů, tedy objektivně zjistitelných skutečností, Menger cenu svázal s nutně subjektivními odhady budoucnosti. V kontextu předchozího příkladu se tedy nejedná o pouhé pasivní zjištění, že dnešní cena P chininu na trhu je poměrně vysoká ve srovnání s cenou všech výrobních faktorů, a následné mechanické rozhodnutí o investici do rozšíření výroby tohoto zboží, ale také o individuální soud, zda tyto podmínky přetrvají dostatečně dlouho, aby se uvažovaná investice neukázala být v konečném součtu ztrátovou. Na straně jedné je tedy nutno odhalit ziskovou příležitost a na straně druhé je nezbytné riskovat rozhodnutím přeorganizovat podle toho výrobu v naději, že zisková příležitost nevymizí dříve, než se investice vrátí. Menger tedy skrze své šetření ve věci teorie hodnoty objevil roli podnikatele, pro níž klasici neměli žádné místo.

3 DLOUHÉ OBDOBÍ A ROLE PODNIKATELE Na celý problém se lze podívat ještě z jiného úhlu, a sice zaměřit se na neochotu klasiků vzít v úvahu krátkodobé odchylky spotové tržní ceny od ceny přirozené, tj. totožné s vynaloženými náklady. Jak jsme výše již konstatovali, ziskovou příležitostí je odhalení skutečnosti, že některé výrobní faktory lze zkombinovat tak, aby cena výsledného produktu byla nezanedbatelně vyšší než suma nákladů spojených s nákupem výrobních faktorů.

>

+

+

(2)

Realizace tohoto investičního záměru ovšem nutně zvyšuje cenu výrobních faktorů, viz výše, aniž by přispívala k růstu ceny produktu. Proto ekonomický zisk do určité míry poklesne. Dokud však přetrvává, přetrvává i motivace k ještě dalšímu rozšíření výroby, ať už ze strany producentů stávajících, anebo nově příchozích. Tento proces přizpůsobování se přirozeně zastaví v okamžiku, kdy ekonomický zisk zcela vymizí, tedy když cena produktu a cena výrobních faktorů jsou právě v tom vztahu, jehož platnost postulovali klasici (1). Totéž platí i obráceně, a sice ztrátové výroby jsou postupně omezovány, což na jedné straně snižuje cenu výrobních faktorů, na straně druhé s klesající nabídkou roste cena produktu. Tak se tedy ztráta snižuje, až je opětovně dosaženo klasické rovnosti mezi cenou a výrobními náklady. Z toho je zřejmé, že klasická teorie hodnoty popisuje korektně finální stav, kdy proces přizpůsobení cen výrobních faktorů, volba technologií a stanovení vhodného poměru vstupů již proběhly, jsou hotovy a není třeba další adaptace. Jak je ovšem zřejmé, takové okolnosti mohou přetrvat jen do té doby, než se vnější podmínky změní, anebo někdo neodhalí novou ziskovou příležitost. Nejedná se proto o rovnost platnou obecně, jak si to klasici představovali, ale o rovnost platnou v podstatě shodou okolností za velice specifických podmínek, které v praxi ani nemohou nastat, jelikož reálný svět vykazuje pouze tendenci k přibližování se k statickému stavu (skrze snažení podnikatelů), aniž by jej někdy skutečně bylo dosaženo.

Řečeno jinak, klasická teorie poskytuje korektní výsledky pouze ve statickém hospodářství, kde se veškeré procesy opakují beze změny znovu a znovu. Protože v takových podmínkách není rozdílu mezi budoucností a minulostí, teorie hodnoty postavená na sumaci minulých nákladů skýtá tutéž předpověď tržní ceny jako teorie odvozující cenu z budoucích skutečností. Jedná se proto o shodu předpovědi a pozorování fakticky pouze náhodnou a bez toho hlubšího významu, který v něm klasici mylně hledali. Zároveň se tímto znovu vysvětluje, proč nikde v rámci anglické klasické ekonomie nenacházíme personu podnikatele. Jestliže se zítra má stát přesně to, co se již událo včera, není třeba nikoho, kdo by alokoval vzácné kapitálové statky mezi různá využití v naději na zisk a kdo by zároveň nesl s tím spojené riziko. Kapitálové statky jsou již všechny správně alokovány a budoucnost je přesně známa. Není tedy divu, že angličtí klasičtí ekonomové se bez podnikatele a podnikání obešli, když jejich způsob vysvětlení formace tržní ceny lze úspěšně aplikovat jen tam, kde příležitost ke kladnému ekonomickému zisku vymizela, a tedy k podnikání není žádného důvodu ani motivace.

4 MARSHALLŮV REVIZIONISMUS Logicky se nabízí otázka, jestliže marginalistická revoluce přinesla tak výrazné zdokonalení našeho pochopení formace tržních cen a objevení role podnikatele, proč podnikatelská role ve standardní teorii firmy dnes opět absentuje. Vysvětlením je vlivná práce Alfreda Marshalla, který si ve svých Principles of Economics vydaných poprvé v roce 1890 položil za cíl klasickou teorii hodnoty rehabilitovat. Poněkud paradoxně Marshall nejprve výslovně potvrdil platnost (tehdy) nové marginalistické teorie. Nikoliv však univerzálně, ale výhradně pro nejkratší období, v němž je zásoba směňovaného statku zafixována (anebo také pokud se jedná o faktor primární). But it may so happen that the stock to be sold is practically fixed. This, for instance, is the case with a fish market, in which the value of fish for the day is governed almost exclusively by the stock on the slabs in relation to the demand: and if a person chooses to take the stock for granted, and say that the price is governed by demand, his brevity may perhaps be excused so long as he does not claim strict accuracy. So again it may be pardonable, but it is not strictly accurate to say that the varying prices which the same rare book fetches, when sold and resold at Christie's auction room, are governed exclusively by demand. Jednalo se z jeho strany o velmi chytrý tah, kterým dosáhl většího počtu cílů současně. Za prvé, bez velkého úsilí zdiskreditoval protivnou teorii jako pouze zvláštní případ, protože měla platit výhradně pro krátká období. Za druhé, obrátil pozornost opětovně k delším obdobím, tedy ke statickému hospodářství, kde lze uhájit alespoň zdání, že ceny jsou determinovány minulými náklady spojenými s výrobou. Za třetí, prezentoval svůj systém jako uvážlivý kompromis, který nestraní ani klasické škole, ani marginalistům, ale spojuje to nejlepší z obou přístupů. Formalizací této analýzy je pak model dílčí rovnováhy, jak jej znají studenti a jak si dokonce většina laiků představuje mikroekonomii vůbec, a sice Marshallův kříž, kde křivka nabídky společně s křivkou poptávky determinují rovnovážnou cenu a směňované množství. Aby však mohly být náklady postaveny vedle poptávky, musí být nejprve s určitostí stanoveny. To není úkol právě jednoduchý, uvážíme-li principy popsané Mengerem, dle nichž cena výrobních faktorů závisí na ceně finálního zboží. Stejně tak volba technologie (produkční funkce) je silně ovlivněna očekávanou cenou produktu na trhu a předpokládaným rozsahem produkce. Učinit z těchto veličin vysvětlovaných veličiny vysvětlující si vyžaduje přijmout celou řadu netriviálních předpokladů, bez nichž by byla konstrukce určité křivky nabídky zhola nemožná. Jedná se především o následující:

i. technologie (produkční funkce) je zadána zvnějšku ii. zadány jsou také ceny všech výrobních faktorů iii. výrobci prodávají své zboží na zvláštním typu aukce s aukcionářem, kde veškeré transakce jsou realizovány ve směnném poměru maximalizujícím obchodovaný objem (obvykle označována jako dokonale konkurenční trh) Tím je ovšem vysvětleno, proč firma v Marshallově pojetí nevolí svou produkční funkci (i). Stejně tak nemusí její vedení čelit nejistotě ohledně ceny výrobních faktorů (ii). A konečně, výrobci mezi sebou skutečně nesoutěží (iii), nesnaží se odlišit svůj produkt, zdokonalit svůj marketing, obecně inovovat. Ani se nemusí zabývat stanovením správného rozsahu produkce z hlediska rozsahu trhu, jelikož se předpokládá, že jimi nabízená množství jsou vůči celkovému směňovanému množství zcela zanedbatelná, a tedy žádná změna zde nemůže ovlivnit tržní rovnováhu jako takovou. Uvedené předpoklady tedy eliminují většinu problémů, kterým podnikatelé v praxi musí čelit. Zůstávají

nevyřešeny výhradně úkoly stanovení vhodného množství nakupovaných výrobních faktorů a volba optimální struktury výstupu, tedy úkoly náležející do sféry úkolů provozního ředitele. Tímto způsobem tedy Marshall opětovně podnikatele jako takového a vlastní význam jeho činnosti jednoduše „odpředpokládal“. Učinil to s jediným cílem, a sice aby zachránil alespoň část nákladové teorie hodnoty. Úspěch jeho výzkumného programu pak je velkou částí vysvětlení důvodů, pro které dnes koncept podnikatele a podnikání v ortodoxní firmy nenacházíme, neboť Marshallovy Principy zůstávají pevným základem veškeré výuky ekonomie na základní a středně pokročilé úrovni.

5 ZÁVĚR Na hlubší úrovni kořenem problému a důvodem, proč role podnikatele bývá zvláště v anglosaské tradici tak soustavně umenšována až opomíjena, není nic jiného než sám výzkumný program, který dotyční autoři přijali za svůj. Konkrétně se jedná o snahu kvantifikovat vektor cen ekonomických statků a vektor jejich na trhu obchodovaných množství. Právě odtud vyvěrá soustavná touha objektivizovat pohříchu subjektivní rozhodnutí různých tržních aktérů, jelikož výhradně s objektivními veličinami se dá kalkulovat. V případě klasiků se jednalo o pokus zcela obejít docela subjektivní složku a redukovat tržní ceny výhradně na výrobní náklady. V případě neoklasiků se pak jedná o pokus připustit subjektivní rozhodování výhradně na straně spotřebitele a omezit jej co možná největší měrou na straně firmy. Osoba podnikatele, jehož hlavním úkolem je odhadnout v principu neurčitou budoucnost a vzít na svá bedra riziko spjaté s organizací výroby dle tohoto nejistého odhadu, proto nenachází v klasické ani neoklasické teorii své právoplatné místo. Ekonomická teorie však nemusí nevyhnutelně zůstat abstraktním popisem skutečnosti jen málo užitečným v praxi. Ilustrací harmonického vztahu mezi teorií a praxí může být již sám původ slova podnikatel v jeho nejvlastnějším významu, tj. nikoliv jako pouhý řemeslník, anebo živnostník, ale jako aktér vyhledávající ziskové příležitosti a nesoucí riziko investice. Anglický termín entrepreneur je zjevně původem z Francie, kde však ještě na počátku osmnáctého století tak byl označován zhotovitel municipální nebo královské zakázky, řekněme opravy cesty. Moderní význam, který převzala angličtina, však nevzešel z nějakého pozvolného, přirozeného procesu sémantického posunu v průběhu času. Naopak, můžeme s perfektní určitostí ukázat na konkrétního člověka [7, s. 208 – s. 215], kterému za tento termín vděčíme, a na konkrétní jeho text. Stalo se tak v prvním systematickém pojednání o čisté ekonomické teorii [2], jehož autor, Richard Cantillon, učinil podnikatele a obecněji z jeho role ústřední postavu své představy fungování celého hospodářství.

6 LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

BAILEY, B., A Critical Dissertation on the Nature, Measures, and Causes of Value. 1st ed. London: Charles Wood, 1825. CANTILLON, R. An Essay on Economic Theory. 1st ed. Auburn (ALA): Ludwig von Mises Institute. 2010. ISBN 978-1-61016-001-8 DRUCKER, P. F. Innovation and Entrepreneurship. 1st ed. New York: Harper. 1985. ISBN 978-006-085113-2 MARSHALL, A. Principles of Economics. 8th ed. London: Macmillan and Co. 1920. MENGER, C. Principles of Economics. 2nd ed. Auburn (ALA): Ludwig von Mises Institute. 2007. ISBN 978-1-933550-12-1 SMITH, A. An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. 5th ed. London: Methuen & Co. 1904 SCHUMPETER, J. S. History of Economic Analysis. 1st ed. London: Allen & Unwin. 1954 RICARDO, D. On the Principles of Political Economy and Taxation. 3rd ed. London: John Murray. 1821

Adresa autora: Ing. Jan Vyskočil, Západočeská univerzita, Fakulta ekonomická, Katedra ekonomie a exaktních metod, [email protected]

ENTREPRENEUR VS. ECONOMIC THEORY Abstract An inquiry into the nature of standard theory of the firm and the causes why the entrepreneurship and the role of entrepreneur remain mostly neglected. The explanation is found to be related to classical and neoclassical (specifically Marshallian) theory of value, i.e. the notion of past accounting costs entering the calculation of present market value. As an example of alternative approach to the problem of value - where full attention is bestowed on the role of entrepreneur - the work of Carl Menger is briefly referenced.

Key words Entrepreneurship, theory of the firm, theory of value.

JEL Classification L26, B12, B13