www.mistnikultura.cz
11 07
Ročník XVII
Na Malostranský hřbitov nikdo na Dušičky nepřijde a nerozsvítí...
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech
2
Umění je stav duše
po šesté v Muzeu Kroměřížska Muzeum Kroměřížska ve spolupráci s Psychiatrickou léčebnou v Kroměříži připravuje již šestou výstavu bienále Umění je stav duše. Na výstavě je prezentována malba, kresba a plastiky, které vznikají v procesu arteterapie v ateliéru Emílie Rudolfové – kolem dvou set artefaktů. K výstavě je vydán i katalog. Kroměřížská výstava je ojedinělou, ve dvouletých cyklech, organizovanou výstavou, která i svým rozsahem nemá obdobu minimálně ve Střední Evropě.
Digitální foto © Roman Bašta, Muzeum Kroměřížska. Na digitálních fotografiích jsou obrazy, které budou vystaveny. Výstava bude otevřena ve čtvrtek 1. listopadu 2007 v 17 hodin a potrvá do 9. prosince 2007.
Místní Kultura
Místní kultura
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, číslo 11. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail:
[email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 234 092 813 e-mail:
[email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Malostranský hřbitov na Smíchově. Foto Gérard Gratadour. Uzávěrka čísla 12/2007 – 2. 11. 2007
11 / 2007
Obsah Jaká škola, taková společnost ................... 4 Místní kultura končí ................................... 5 Granty Ministerstva kultury ČR .................. 6 Rodinná vila není pro knihovnu ideální místo .............................................. 8 Knihovna, to není jen podat knihu přes pult ........................................... 9 Občanské sdružení „kulturně smýšlející“................................. 10 Město spojené s Jednotou bratrskou ...... 11 13. Německý týden v Krnově .................. 12 Dobře se bavit je u nás tradice ................ 13 Český Krumlov slaví ................................ 14 Rok 2008 – rok Karla Klostermanna ...... 15 Kiwanis znamená pomáhat ..................... 16 Město Cheb sobě .................................... 16 Filmový festival v Malechovicích ............. 17 Venkov se chce podílet na cestovním ruchu ................................. 17 Bruntálsko o sobě dá vědět ..................... 18 Kroniky, kronikáři, muzea... ..................... 19 Kulturní zařízení má podobu o.p.s. ......... 20 Kino pro všechny ..................................... 21 Malá velká hvězdárna ............................. 22 Pohádková putování po choceňském zámku ............................ 23 Umění normálně žít beze zraku .............. 24 Nitě jsou můj šálek čaje ........................... 25 Mistrovství našich předků ........................ 26 Hřbitov, kam na Dušičky nikdo nepřijde... 28 Slavme slávu slavných Slávů .................. 29 Rekonstrukcí vznikne hotel i muzeum ..... 30 Nové tisíciletí přineslo Chlumci opět muzeum ............................. 31 Když nemůžete do muzea vy... ............... 32 Muzeum českého amatérského divadla je občanským sdružením ......................... 33 Moravská křižovatka středoevropského divadla ....................... 34 Divadelní scéna vznikla výhradně ze soukromých prostředků ...................... 35 Mistr litoměřického oltáře by se divil ........ 36 Obrázky Magdaleny Konečné ................. 37 Geometr se slabostí pro památky ........... 38 Londýnský Velehrad je místem spočinutí .................................................. 39 Výstava o historii Jindřichova Hradce ..... 40 Výzva SKIP.............................................. 42
3
4
Úvodník
Jaká škola, taková společnost Tak se nám dětičky začaly učit nově – rámcově. Znamená to, že požadavek na způsob výuky ze strany státu je dán pouze v hlavních rysech a bodech. Jednotné by měly být cíle, ale jak jich dosáhnout, je už na pedagogických schopnostech vyučujících. Nutno dodat, že nemalou roli sehrají jejich lidské kvality. Neznám přesně mety, kterých mají jednotlivé školy a stupně dosáhnout, ale mám o nich soukromou představu. Uvítala bych například: kdyby se děti ve škole dozvěděly o souvislostech mezi jevy a ději, kdyby školáci více vnikli třeba do astronomie nebo kultury a naučili se souvisle a správně česky mluvit, kdyby kantoři dětem vštípili etická a morální pravidla lidského soužití a kdyby tak činili vlastním příkladem, kdyby každé dítě povzbuzovali v tom, v čem má šanci vyniknout, a ocenili jeho snahu v ostatních aktivitách, kdyby je vedli ke zdravému sebevědomí a odvaze hájit vlastní názor, kdyby vedle soutěživosti, která je dána také známkováním, jim vštípili schopnost tolerance a spolupráce s ostatními. Prožíváme dobu informačního boomu a vše, co chceme vědět, najdete na internetu. Proto je více než kdykoli dříve potřeba, aby děti samostatněji přemýšlely a naučily se pracovat s informacemi. Tedy nikoli, aby je pouze ukládaly do paměti. Je jich obrovské množství a stále přibývají nové. Umím si představit, že ten, kdo má potíže s biflováním (v některých ohledech nezbytným), je o to více obdařen schopností logického myšlení či tvůrčí invencí. Život je velmi mnohotvárný, nejde jej nacpat do žádných šablon a škola by neměla už v zárodku ničit ty, kteří „nezapadají“. To, že škola má seznamovat s kulturou v co nejširším záběru, je proklamativní slogan staršího data. Děje se tak, ale zatím víceméně díky invenci učitele. A tak to zřejmě zůstane i nadále. Ovšem kantoři, v minulosti svázaní školními osnovami plnými historických dat a pouček, ale také povinností donutit děti pracovat s rašplí, mohou získat pro kulturu větší prostor.
Učitelé, jako stav, už dávno nejsou nositeli kultury, což je politováníhodná skutečnost, ale v dnešním rozmanitém a hektickém stylu života celkem pochopitelná. Ti, kteří měli a mají vztah k duchovním hodnotám, tak i když svázáni učebními předpisy a směrnicemi a společensky nedoceněni, určitě své kulturní poselství dětem dokázali předat i v méně příznivé době, než je ta dnešní. Pokud na školách zůstanou učitelé nekulturní, moderní projekty nepomohou. Dokáže-li společnost v budoucnu kantory lépe finančně ohodnotit, a co považuji za ještě důležitější (nejen ve školství), naučí-li se nadřízení používat finanční ohodnocení jako motivační, bude moderní rámcové vyučování obrovskou šancí pro další generace. Velmi pesimistický názor na školu vyjádřil architekt Martin Rajniš v článku v HN 4. 10. 2007: „Ve škole je základem všech předmětů nuda. Nudný výklad nudných lidí o nudných faktech nudným způsobem v neuvěřitelně přiblblým prostředí. Podobá se to úřadu a cvičí to lidi na to, aby se z nich stali úředníci. Ti potom vydávají regule, které se odrážejí na tom, v čem bydlíme...“ I když podle mého soudu není tento výrok daleko od reality, chce se mi skončit optimisticky. Od doby, kdy jsem měla vlastní zkušenost se školou a prožívala školní povinnosti s mými potomky, uplynulo hodně vody. Možná, že už je více škol, jejichž učitelé a prostředí neničí osobnosti a jejich talenty. A samozřejmě potěší, když se o některé z nich dovíme. Myslím, že mezi takové patří ZŠ ve Veliši, o které jsme otiskli krátký článek v minulém čísle. Není v něm sáhodlouhý výčet aktivit ani žádné objevné věci, ale přesto z různých drobností lze dovodit, že škola funguje na výbornou. Ludmila Kučerová P.S. Související a bezesporu dobrá zpráva je, že vláda navrhla při projednávání návrhu rozpočtu na rok 2008 více peněz dvěma nejdůležitějším oblastem, tedy školství a kultuře.
Místní Kultura
Téma
Měsíčník Místní kultura končí v tištěné formě
Vážení čtenáři, držíte v rukou předposlední číslo časopisu Místní kultura v tištěné podobě. Od 1. ledna 2008 bude časopis publikován pouze na internetu. K této změně vedla především snaha přinášet vám informace co nejaktuálnější, což v silách stávajícího měsíčníku nebylo, stejně silným motivem pak byla potřeba kvalitnější i četnější vzájemné komunikace, interakativity. Přestože jsme o změně formy časopisu na půdě NIPOS nesčetněkrát hovořili, probírali všechna pro a proti a internetová verze vycházela z těchto diskusí jako dobré řešení, nezastíráme, že pociťujeme s „odchodem“ klasické papírové podoby nemalou lítost. Časopis vznikl spolu s tehdy nově konstituovaným Informačním a poradenským střediskem pro místní kulturu s hlavním cílem předávat informace z oblasti kultury od ústředních orgánů státní správy kulturní široké veřejnosti reprezentované zejména kulturními subjekty a představiteli samospráv v obcích a menších městech. Postupně se pod vedením někdejšího šéfredaktora Z. Jírového stal z bulletinu magazín, posléze se pak pod taktovkou stávající šéfredaktorky L. Kučerové zvětšil formát, rozšířil se obsah a redakce se více než na předávání informací „shora“ soustřeďovala na podstatné, zajímavé a inspirující události a jevy místní kultury napříč celou republikou. Snad není příliš odvážné tvrzení, že se pro řadu kulturních pracovníků stala Místní kultura jakousi tribunou jejich problémů, nápadů a objevů nových možností. Současně nemůžeme předstírat, že se nedařilo získat takové množství odběratelů, jež by redakci a vydavatele přesvědčilo o naprosté nezbytnosti existence časopisu v této formě. Jedním z důvodů je i ta skutečnost, že státní příspěvková organizace, jíž vydavatel – Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – je, nemůže vynaložit takové prostředky na propagaci a distribuci magazínu tohoto typu, jako to dokážou komerční nakladatelé. Ale i tak by provázelo potřebu a využitelnost tak široce po místní kultuře rozkročeného tisku množství otázek. Místní kultura bezesporu za dobu své 17leté existence splnila svůj účel. Doba se svou záplavovou vlnou informací nejrůznějších médií však 11 / 2007
mnohé změnila. I ty nejmenší obce a lidé kultury v nich mají dnes desítky možností jak získat ihned aktuální, právě čerstvé zprávy, informace, analýzy, rady, které dosud poskytoval náš časopis v měsíčním intervalu. Redakce proto chce využít svých znalostí a zkušeností (kdo jiný se zabýval místní kulturou takto systematicky a dlouhodobě?) prostřednictvím nových médií. Internetová verze časopisu bude i nadále zaměřena na jevy místní kultury, jejich aktuálnost a obousměrná komunikace by měly prospět všem. Věříme, že si vedle vás, věrných čtenářů, o jejichž přízeň a spolupráci se nadále ucházíme, najde nová podoba Místní kultury i velký počet dalších, které s úspěchem osloví a na příštích nejméně 17 let se stane ve světě kultury jejich průvodcem a nepostradatelným společníkem. František Zborník, ředitel NIPOS
Konec může znamenat začátek
Na zánik „papírové“ formy časopisu Místní kultura reagoval s předstihem ředitel kulturní organizace v Chotěboři Milan Stránský (v minulém čísle jsme otiskli článek o organizaci, kterou řídí). O jeho povzbudivá slova se chceme s vámi podělit, zejména proto, že internetovou verzi nezatracuje, naopak ji vítá. M. Stránský: „Chci všem redaktorům poděkovat za dosavadní koncepční práci v oblasti kultury. Protože měsíčník v tiskové verzi končí, těším se na vydávání v internetové podobě. Tiskový formát časopisu byl sice vysoce kvalitní, ale velmi těžko nacházel z technických důvodů cestu k občanovi. Potenciální čtenář vlastně ani nevěděl, že něco takového existuje, pokud mu to někdo nepodal přímo pod nos. Internetová podoba možná všechny velmi příjemně překvapí, co se týče zájmu o čtení informací z oblasti kultury, a hlavně bude ještě více informována mladší generace. Tento časopis pro naši organizaci znamenal výbornou reklamu a hlavně sbírání zkušeností od ostatních subjektů v různých kulturních oblastech. Těším se na první internetové vydání.“
5
6
Granty
Ministerstvo kultury – výběrová řízení na rok 2008 Odbor regionální a národnostní kultury vyhlašuje výběrová dotační řízení na projekty v těchto programech: Podpora kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v ČR v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 30. listopadu 2007 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: PhDr. Václav Appl, tel. 257085265, e-mail:
[email protected] Podpora integrace příslušníků romské komunity v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 3. prosince 2007 určení: právnické osoby kontakt: Mgr. Květoslava Gabrielová, tel. 257085269, e-mail:
[email protected] Podpora kulturních aktivit zdravotně postižených občanů v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 27. listopadu 2007 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: Mgr. Iva Matějková, tel. 257085409, e-mail:
[email protected] Podpora tradiční lidové kultury v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 16. listopadu 2007 určení: A. právnické a fyzické osoby B. regionální odborná pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu, pověřená krajskými úřady kontakt: Mgr. Květoslava Gabrielová, tel. 257085269, e-mail:
[email protected] (kategorie A), Mgr. Věra Skopová, tel. 257085258, e-mail:
[email protected] (kategorie B), Roza Polendová, tel. 257085291, e-mail:
[email protected] (kategorie A + B) Podpora neprofesionálních uměleckých aktivit v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 20. prosince 2007 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: Ivana Vozková, tel. 257085259, e-mail:
[email protected]
Podpora zahraničních kontaktů v oblasti neprofesionálních uměleckých aktivit v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 30. dubna 2008 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: PhDr. Gabriela Havlíčková, tel. 257085470, e-mail:
[email protected] (do 31. 12. 2007) PhDr. Václav Drašnar, tel. 257085470, e-mail:
[email protected] (od 1. 1. 2008) Podpora integrace cizinců žijících v ČR v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 5. prosince 2007 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: Mgr. Iva Matějková, tel. 257085409, e-mail:
[email protected] Podpora zájmových kulturních - mimouměleckých aktivit v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: 20. listopadu 2007 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: PhDr. Václav Appl, tel. 257085265, e-mail:
[email protected] Podpora regionálních kulturních tradic v roce 2008 uzávěrka pro předložení projektů: I. termín – 30. dubna 2008 II. termín – 31. srpna 2008 určení: právnické a fyzické osoby kontakt: Mgr. Michal Nádvorník, tel. 257085292, e-mail:
[email protected] Texty vyhlášení, včetně podmínek a formuláře, na němž se projekty předkládají, lze získat prostřednictvím internetu, ze stránek MK, adresa http://www.mkcr.cz, Granty a dotace – Regionální a národnostní kultura – Vyhlášení výběrových dotačních řízení na rok 2008. Lze je též vyžádat písemně či telefonicky, případně si je též osobně vyzvednout: Ministerstvo kultury, odbor regionální a národnostní kultury, Maltézské nám. 1, 118 11 Praha 1 – Malá Strana. Místní Kultura
Granty, Informatika
Norské fondy
Čtenáři a čtení
Dne 9. října se na ministerstvu kultury konal seminář „Investice do kulturního dědictví: budování nových partnerství“, který byl zaměřen na problematiku Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska (tzv. „norských fondů“). Podrobnosti ze semináře najdete na webu MK: www.mkcr.cz. V těchto dnech se očekává vyhlášení třetí výzvy pro podávání žádostí individuálních projektů z FM EHP/Norsko. Informace hledejte na: www. eeagrants.cz. [luk]
Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR uskutečnily v roce 2007 průzkum mezi českými čtenáři. Statistické šetření, které se týkalo populace nad 15 let, provedla agentura DEMA, a.s., na přelomu května a června 2007. Z průzkumu vyplynulo, že 83 % Čechů přečte za rok aspoň 1 knihu. Ve výrazné většině jsou většími čtenářkami ženy (88 %) než muži (77 %). Češi v průměru přečtou 16 knih; jejich čtení se denně věnují 41 minut; za knihy utratí za rok 1303 Kč; v jejich domácích knihovnách se v průměru nachází 274 knih. Průzkum ukázal, že nejvýraznějším faktorem, který ovlivňuje čtení, je vzdělání; menší rozlišovací roli hraje velikost sídla a věk. Hlavním tématem letošního šetření byly knihovny. Ukázalo se, že 40 % Čechů navštívilo v minulém roce nějakou veřejnou knihovnu. I zde jsou výrazně vyššími navštěvovatelkami ženy (46 %) než muži (34 %). Nejvyhledávanější službou je půjčování knih (97 %), následuje půjčování časopisů (51 %) a využívání čítárny a studovny (36 %). U navštěvovatelů knihoven převažuje spokojenost s nabídkou (79 %). Průzkum se bude opakovat každé tři roky. V každém dalším průzkumu však bude pozornost věnována jiné oblasti čtenářské kultury. Tiskovázpáva/luk
Ministerstvo kultury
Odbor umění a knihoven vyhlašuje výběrové dotační řízení pro poskytovatele kulturních služeb pro veřejnost v oblasti profesionálního divadla, hudby, tance a výtvarného umění. Informace, podmínky a formuláře jsou zveřejněny na www.mkcr.cz – Umění – Výběrové dotační řízení (granty). Termín uzávěrky – 30. listopadu 2007
Digitalizace ve státní správě – zajištění budoucnosti Konference „Co po nás zbude?“ na téma digitalizace organizovaly Ministerstvo vnitra ČR, Národní archiv ČR a společnost RESLIE. Program byl zaměřen na aktuální problémy: standardizaci a ukládání elektronických dokumentů, na projekt Národního digitálního archivu a elektronickou spisovou službu. Jednotlivé příspěvky konference poskytly rozmanitý pohled na další etapy elektronizace eGovernmentu a zářijový, již druhý ročník, konference „Co po nás zbude?“ přinesl mnoho potřebných, důležitých i přínosných informací pro účastníky této zajímavé akce. Příspěvky odborníků vyslechlo více jak dvě stě lidí – pracovníků veřejné správy, archivů, knihoven, podnikatelů i zástupců různých společností produkujících informační technologie. Redakčně kráceno Vincenc Streit 11 / 2007
www internet pro vás
Server pro pamětníky i mladé Z území bývalého Československa zmizelo za poslední půlstoletí mnoho sídel. Aby se na ně zcela nezapomnělo, vznikl před třemi lety server Zaniklé obce Československa po roce 1945 (www.zanikleobce.cz). Není jenom databází, ale i diskusním fórem. Mapa serveru je účelná a přehledná, základ tvoří seznam zaniklých, částečně zničených a jinak zdevastovaných obcí, lokalit, případně památek a objektů. Hesla obsahují historii místa, důvody a dobu zániku, případně současný stav. Součástí je přesné umístění na mapě i fotodokumentace k posledním padesáti letům a ke stavu současnému. Zájem veřejnosti je velký a také přibývá těch, kteří nabízejí zcela unikátní a doposud neznámé informace a fotografie. [uma]
7
8
Knihovny
Rodinná vila
není pro knihovnu ideální místo
Městská knihovna v Přerově (50 tis. obyv., Olomoucký kraj) nabízí své služby v ústřední budově, dále ve třech svých pobočkách, jednom alokovaném dětském oddělení a v deseti místních částech. Dlouhodobě se potýká s nedostatkem místa. jsou na těchto střediscích evidovány, ale zůstáZ historie Nejstarší přerovský čtenářský spolek s vlastvají majetkem jednotlivých obcí. Statistiku pro ní knihovnou vznikl v 60. letech 19. století, ale celý okres zajišťuje přerovská MěK, která také později byly založeny i další spolky s podobnou vydává již třetím rokem v elektronické podobě činností. Po vzniku samostatného státu se jejich Informační zpravodaj střediska Přerov. knihovny spojily a rozhodnutím města vznikBez odpovídajícího prostoru la Masarykova veřejná knihovna. Na počátku První náznaky zahájení výstavby nové knihovr. 1919 se mohla pyšnit 8 tisíci knih, o které se ny se váží k rozhodnutí obecního zastupitelstva staral městem jmenovaný knihovník. Tento kniz r. 1930. Tehdy byl sice vyčleněn 1 milion kohovní fond byl po provizorním uložení přesunut run, ale k výstavbě nedošlo. Poté, co se minul do Městského domu a poté do budovy na Žeros úspěchem i pokus zařadit stavbu do plánu 1. tínově náměstí, kde instituce sídlí od roku 1957. pětiletky, začala knihovna usilovat o získání něZ knihovny městské se v 50. letech stalo zařízení které z městských budov. Dnes je situace vážná, s okresní působností a od r. 2001 příspěvková ne-li přímo kritická. Hlavní objekt MěK – vila organizace Městská knihovna v Přerově (MěK). pocházející ze 30. let minulého století – se sice Zřizuje ji opět město, které na její činnost letos nachází v centru města, ale jeho kapacita je nepřispělo 11 692,8 tis. Kč. dostatečná a celkově potřebám knihovnictví Regionální funkce na počátku 21. století nevyhovuje. Před časem spadají do činnosti Útvaru střediskových služeb se zde dokonce pod tíhou knih objevily trhliny a v letech 2001 a 2002 je MěK vykonávala pro a statici museli zakázat provoz. Vila však byla celý okres, v r. 2003 se o ně podělilo sedm pověstažena ocelovými lany a dveře knihovny se opět řených knihoven. Systém však moc dobře nefunotevřely, ale otázkou je, na jak dlouho. Zatím pogoval, a tak se hned v následujícím roce počet slední naději představoval projekt dostavby radpověřených knihoven snížil na tři, a to v Přerově, ničního komplexu, o němž město začalo poprvé Lipníku nad Bečvou a Hranicích. Tento model se uvažovat v r. 1997. Podle zpracované studie zde osvědčil, a tak trvá dosud. MěK část RF „nakuměla MěK v Přerově získat 2400 m². Vzhledem k předpokládané finanční náročnosti – 300 mil. puje“ u střediska (knihovny) ve Všechovicích, Kč, vyzvala radnice občany k diskuzi. Město do jehož působnosti spadá dalších 12 knihovšak dalo v polovině letošního roku přednost náven. Přerovské středisko má v péči 34 obecních knihoven v samostatných obcích a 10 v místních kupu budovy Chemoprojektu. Tomuto objektu, částech. Na RF těchto dvou středisek poskytl který je dokladem historického vývoje Přerova, vloni Olomoucký kraj částku přes 1 mil. 235 tis. hrozila demolice. Projekt dostavby radničního Kč. Z toho šlo pro přerovské 356 999 Kč na nákomplexu byl tedy pozastaven a bylo navrženo kup 2541 knih, pro Všechovice pak 85 993 Kč na jeho přepracování, ve kterém se již s knihovnou pořízení 3136 knih. Obě střediska pak poskytla nepočítá. A tak se pracovníci knihovny budou k cirkulaci celkem 145 knižních souborů. Stálý i nadále potýkat například s tím, že depozitární fond knihoven je možné rozšiřovat díky tomu, sklad je umístěn mimo její sídlo a že chybí prostor ke konání akcí, které by mohly významnou že jednotlivé obce na nákup knih pravidelně přispívají. U střediska v Přerově si starostové odměrou obohatit kulturní život hanácké metropohlasovali příspěvek 15 Kč na 1 obyvatele, a tak le. Má-li knihovna, jako jediná kulturní instituse pro čtenáře mohlo nakoupit přes 2 tisíce knih ce zřizovaná městem, přispět k rozvoji kultury za 183 730 Kč. Pro středisko ve Všechovicích, a vzdělanosti, je třeba situaci neprodleně řešit. na něž obce přispívají částkou 12 Kč na obyvaA jak víme – naděje umírá poslední… tele, se nakoupilo 319 knih. Takto získané knihy Eva Veselá Místní Kultura
Knihovny
Knihovna, to není jen „podat knihu přes pult“ Ve Strakonicích (24,1 tis. obyv., Jihočeský kraj) v Husově ulici najdete kromě pobočky ještě jedno oddělení Šmidingerovy knihovny (ŠK), a to Informační centrum neziskových organizací a Evropské unie, jehož součástí je Ekoporadna. Zájemci zde kromě jiného najdou knihy a další informační materiály o neziskovém sektoru, EU a o ekologii. Oddělení pořádá různé akce se zaměřením na uvedená témata jako besedy, přednášky, výstavy apod. Pravidelně to jsou tzv. Zelené večery ve strakonické čajovně nebo výstavy neziskových organizací. Spravuje také „Adresář neziskových organizací na Strakonicku“, který je k nahlédnutí na internetových stránkách knihovny. ŠK připravuje během roku přibližně 200 akcí pro nejrůznější skupiny obyvatel. Jsou to besedy se zajímavými osobnostmi, cestopisné přednášky, hudební večery, informatické lekce, propagace regionu, přednášky, kurzy (např. práce s PC, internetem), soutěže, výstavy apod. Ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody pořádá zmíněné oddělení SK každoročně řadu přírodovědných procházek a výletů pro děti i dospělé. Podrobné informace z těchto akcí najdete na stránkách knihovny www.knih-st.cz nebo www.csop-strakonice.net. Knihovna rovněž spolupracuje s řadou dalších institucí a škol, dlouhá léta např. se základní školou speciální, kdy kromě jiného pořádá 1 až 2x ročně oblíbenou prodejní výstavu výtvarných prací dětí tohoto zařízení. Mgr. Ivana Parkosová, ředitelka ŠK
Knižní jarmark v Karviné
Regionální knihovna v Karviné (66,4 tis. oby., Moravskoslezský kraj) pod záštitou magistrátu uspořádala v závěru léta již po třinácté Knižní jarmark. Zájemci si mohli zakoupit především novinky běžné knižní produkce, ale i starší vyřazené knihy – tzv. „Knihy za babku“. V nabídce byly i časopisy, gramodesky, kompaktní disky, DVD atd. Akci doprovázelo vyhlášení výsledků soutěže pro děti „Čtení s hvězdami“ i bohaté občerstvení. [ev] 11 / 2007
Cena „Knihovna roku 2007“ Dne 4. října se v Zrcadlové kapli pražského Klementina uskutečnil slavnostní akt předání ceny Ministerstva kultury „Knihovna roku 2007“. Ceny předal první náměstek ministra kultury František Mikeš za přítomnosti zástupců dalších ministerstev, odborné veřejnosti a mnoha hostů. V kategorii „základní knihovna“ získala hlavní cenu ve výši 70 000 Kč Obecní knihovna Bory z kraje Vysočina, která je dobrým příkladem komunitní knihovny. Další ocenění v této kategorii získaly Místní knihovna ve Všechovicích z Olomouckého kraje a Obecní knihovna z Vidče ze Zlínského kraje. V kategorii „informační počin“ získala hlavní cenu ve výši 70 000 Kč Knihovna Města Hradce Králové za projekt „Šablona webu pro malé knihovny“. Díky tomuto projektu si vlastní webovou prezentaci vytvořilo již 200 knihoven v malých obcích. Zvláštní ocenění v této kategorii získal projekt Knihovny města Ostravy „Romaňi kereka – Romský kruh“ – vybudování komunitního centra. Podstatou projektu bylo vybudování veřejné knihovny se zaměřením na romské obyvatelstvo v lokalitě Ostrava-Vítkovice. Tisková zpráva/luk
Týden knihoven v Bohumíně Bohumínskou knihovnu K3 a její pobočky v městských částech navštívilo v průběhu celostátního Týdne knihoven 731 čtenářů. Denní návštěvnost knihovny se zvýšila ze 127 lidí na 182 čtenářů. Knihovnice v tomto týdnu půjčily téměř 3300 knih, v průměru tedy asi 819 knih denně, což je o téměř dvě stě knih více než v běžném týdnu. Možnost téměř bezplatné registrace využilo 100 nových lidí. Knihovna v Bohumíně servírovala v rámci tzv. Knihovnické bašty 80% slevu na nový čtenářský průkaz spolu s amnestií pro zapomnětlivé čtenáře. Noví čtenáři si průkaz do knihovny pořídili jen za 20 korun namísto běžného stokorunového poplatku. Pro děti byl za deset korun místo obvyklé padesátikoruny. Nový čtenářský průkaz si tak opatřilo 59 čtenářů, 29 z nich byly děti. Tisková zpráva/luk
9
10
Média
Český rozhlas
Občanské sdružení
Historická budova Českého rozhlasu (ČRo), která je od roku 1958 na seznamu kulturních památek, byla počátkem tohoto září slavnostně uzavřena, protože ji čeká obří přestavba a rekonstrukce. Po téměř 80 letech její existence se dočká dokonalé revitalizace. Náklady se odhadují na 500 milionů Kč, z čehož desetinu by měl uhradit stát a zbytek pokryje ČRo z vlastních zdrojů. Z důvodu udržení památkového charakteru budovy se např. vyrábějí repliky oken, legendární výtah „paternoster“, nejstarší tohoto druhu v Praze, bude rovněž zachován. Velkou změnou projde hlavní vstupní foyer, který v roce 1945 dostal bombový zásah. Největší důraz se klade na modernizaci stávajících studií. Stavební práce by měly trvat dva roky a pracovníci ČRo, kteří teď vysílají z náhradních prostor, se mají vrátit do tří let. S rekonstrukcí se letos počítá i v budovách regionálních stanic ČRo, v Brně a v Ostravě. Mária Uhrinová
Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jsme se rozhodli dělat něco pro kulturu. A to nejenom v našem městě Chlumec nad Cidlinou, ale i v okolí. Založili jsme občanské sdružení a pokřtili ho na Kulturně smýšlející s myšlenkou na konkrétní projekt, který je předmětem našeho dlouhodobého snažení. Jedná se o realizaci plánu členů přeloučské skupiny NH 929, který započal před bezmála třiceti lety, ale nebyl dokončen. Záměr spočívá ve vytvoření mobilní sochy, která by byla poctou mimopražskému undergroundu. Bohužel z celého tehdejšího nadšení vznikl podstavec v Přelouči. O něm, ale i o náladě 80. let a skupině NH 929, vypráví knížka s názvem Přeloučský román autorské dvojice Josefa Vadného a Zdeničky Spruzené (vyšel původně v samizdatovém vydání, oficiálně pak roku 2003 v nakladatelství Maťa). Náčrty díla Jiřího Krejčíka, která znázorňují budoucí podobu díla, jsme dostali od původních autorů darem a jsme touto vzácnou relikvií nadšeni. Věříme, že se nám povede objekt zrealizovat, ale nestanovili jsme si pouze tento jediný cíl. Dalším je rozšíření kulturních aktivit na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Uskutečnilo se už několik z plánovaných výstav a připravujeme také divadelní festival. (redakčně upraveno) Catulus
Stáhněte si
Kraj by rád vlastnil zámek
obnovuje svoje sídla
kvalitní nahrávku
Český rozhlas 3 Vltava, kulturní stanice veřejnoprávního ČRo, vysílala 1. srpna tzv. Barokní den. V rozhlasové premiéře zazněla nová nahrávka Braniborských koncertů J. S. Bacha v provedení předního českého souboru staré hudby Musica Florea. Od stejného okamžiku měli (a stále mají) čeští posluchači možnost stáhnout si tento hudební dokument z internetu. Na portálu D dur, jenž je digitálním rádiem s permanentním 24hodinovým vysíláním vážné hudby, je ve formátu MP3 poprvé v historii českých médií ke stažení zdarma nahrávka špičkové kvality. Jak informovala některá média, za první dva týdny stránky navštívilo a soubor stáhlo více než 13 tis. posluchačů a zájem stále stoupá. Více na www.rozhlas.cz/d-dur. [uma]
„Kulturně smýšlející“
Olomoucký kraj se chce stát vlastníkem dosud státního zámku v Čechách pod Kosířem (945 obyv.). Hodlá jej získat bezplatným převodem. V současné době část prostor využívá Muzeum Prostějovska, správu a údržbu zámku s parkem provádí obec Čechy pod Kosířem. Kraj měl možnost získat areál již v roce 2006, ale za nevýhodných podmínek. Žadatel nyní připravuje studii dalšího využití zámku i přilehlého parku. Náklady na potřebné opravy a zvažované expozice se odhadují na cca 40 milionů Kč a kraj by je rád získal z evropských zdrojů. [ev]
Zmizelé Čechy – Prostějov Kniha Hany Bartkové zachycuje slovem i obrazem významné proměny města Prostějov. Středoškolská učitelka češtiny a dějepisu se v ní systematicky věnuje regionální historii, vlastivědě a literatuře. Vydalo nakladatelství Paseka, cena 249 Kč. Místní Kultura
Foto: E. Veselá
Místa
11
Město spojené
s Jednotou bratrskou
Přerov s téměř padesáti tisíci obyvatel tvoří třináct městských částí. Leží v centru Moravy a je součástí Olomouckého kraje. O pestrou kulturní nabídku se starají instituce zřizované krajem i městem, nechybí ani soukromé subjekty či řada občanských sdružení. Trocha historie Archeologické nálezy dokládající existenci sídliště lovců mamutů před 25 tisíci lety jsou situovány do přerovské městské části Předmostí. Přerov, o němž první písemná zmínka pochází z r. 1141, povýšil v r. 1256 Přemysl Otakar II. na královské město. Za husitských válek se stal důležitým centrem kališníků na Moravě. Do jeho historie významně a na delší dobu zasáhl rod Pernštejnů, jejichž působení zde dodnes připomíná hlava zubra na městském znaku. Období 16. století až do bitvy na Bílé hoře znamenalo pro Přerov velký rozmach. Stal se hlavním místem Jednoty bratrské a sídlem biskupa, bratři zde měli výbornou školu a společný hřbitov, dále je rodištěm autora české gramatiky Jana Blahoslava i působištěm J. A. Komenského. S dalším rodem – Žerotínů, především s Karlem starším ze Žerotína, je svázán nejprve rozkvět, ale i pozvolný úpadek města. Zavedení železnice ve 2. polovině 19. století nastartovalo nebývalý hospodářský rozvoj, na který navázal i kulturní rozmach. Přerov se tak opět stal přirozeným centrem regionu. 11 / 2007
Jak se kultuře daří pod křídly magistrátu Magistrát nemá samostatný odbor kultury, tuto agendu má na starosti Kancelář primátora, památky pak spadají pod odbor životního prostředí. Město zřizuje jednu příspěvkovou organizaci – Městskou knihovnu v Přerově (viz str. 8). Městské informační středisko provozuje příspěvková organizace Služby města Přerova. Zabývá se mj. i výstavními aktivitami, kdy např. seznamuje s připravovanými stavebními akcemi. „Na kulturu vyčleňujeme v letošním rozpočtu 1,5 %. Každoročně vyhlašujeme grantová řízení – letos se o téměř 467 tis. Kč podělilo 44 projektů. Předložené žádosti posuzovala Komise pro cestovní ruch, kulturu a kulturní památky ve spolupráci s Kanceláří primátora. Úpravy provedla pracovní skupina pro granty tvořená 12 městskými zastupiteli a poslední slovo patřilo zastupitelstvu,“ sděluje mluvčí přerovského magistrátu Mgr. Bohuslav Přidal a doplňuje: „uvedená jedenáctičlenná komise také posuzuje zdroje financování kultury a efektivitu, koncepční přístup ze strany města, kulturní vyžití pro děti a mládež, propagaci a publicitu přerovské ►
12
Místa
► kultury. V oblasti památek posuzuje např.
regulační plán města.“ Na kulturní stezce Kromě zmíněné knihovny zde působí i Muzeum Komenského zřizované Olomouckým krajem, jehož převážná část stálých expozic je umístěna na přerovském zámku a které se pyšní specializovaným ornitologickým muzejním zařízením. Cesta za kulturou nás dovede i do historického Městského domu pocházejícího z konce 19. stol. Po rozsáhlé rekonstrukci byl slavnostně otevřen v září 1992. Tento objekt patřící městu má na 10 let pronajatý firma IMIT s.r.o. Součástí smlouvy o pronájmu je i klauzule určující jaké kulturní programy musí společnost pro Přerovany zajistit. Město na ně letos přispívá částkou 3 mil. 800 tis. Kč. Nejvýznamnější přerovskou akcí je mezinárodní setkání jazzových hudebníků Československý jazzový festival, jehož první ročník se konal v r. 1966 a od počátku 90. let se pořádá právě v Městském domě. Také kino Hvězda vlastní město a na základě smluvního vztahu o pronájmu ho provozuje soukromá osoba. Roční příspěvek od města je 50 tis. Kč. V kině se jednou týdně promítají artové filmy, projekce filmového klubu probíhají jednou měsíčně. Bijásek… kino pro děti hraje každou neděli odpoledne a jeho předsálí slouží k pořádání výstav. V TJ Sokol naopak působí již od r. 1915 loutkové divadlo Přerovský kašpárek, další divadlo – Dostavník – začalo psát svoji historii v r. 1970, Academic Jazz Band je starší, vznikl již v r. 1958. Do kulturního výčtu jistě patří i nabídka zdejší hvězdárny, jejíž počátky spadají do 30. let minulého století. Výstavba však probíhala až od r. 1961 a slavnostní otevření se datuje 9. květnem 1970. Od počátku 90. let provozuje hvězdárnu o.s. Astronomický klub v Přerově, za vydatné pomoci členů i sponzorů. Budova patří městu, které do její údržby letos investovalo 200 tis., na provoz přispělo 15 tis. Kč. Pro úplnost je třeba zmínit i aktivity zdejších pěveckých či folklorních souborů a hudebních skupin. To vše nemalou měrou přispívá ke kulturnímu klimatu města. Eva Veselá
13. Německý týden v Krnově
Od 8. do 15. září proběhl další z již tradičních krnovských týdnů, při kterých město jednou do roka ožívá sudetoněmeckou kulturou. Od roku 1995 Německé a od roku 1999 Česko-německé týdny v Krnově společně pořádají Slezský německý svaz, občanské sdružení Heimatkreis Jägerndorf a město Krnov.
Katolický děkan Karel Slíva a lutherský diakon Horst Kaller při svěcení pomníku obětem vyhnání
Novinkou letošního ročníku bylo zahájení týdne dvojjazyčnými bohoslužbami v římsko-katolickém farním kostele svatého Martina a v kostele Českobratrské církve evangelické. V evangelickém kostele následně proběhl i malý koncert na varhany značky Rieger-Kloss, které se v Krnově vyrábějí. Koncert tak zahájil výstavu fotografií s názvem Němečtí evangelíci a jejich památky na Krnovsku. Výstava ukazuje život v jesenických horských obcích před šedesáti a více lety, stejně jako snímky kostelů zbořených v 70. a 80. letech 20. století. Nejvýznamnějším počinem letošního týdne bylo odhalení památníku s dvojjazyčným nápisem „Zum gedenken an die Deutschen, die in den Jägerndorfer Lagern ihr Leben verloren – Na památku Němců zahynulých 1945 – 1946 v krnovských táborech“. Pomník na hřbitově v místě hromadného hrobu 550 Němců z Krnovska odhalila starostka města Renata Ramazanová (ODS). Rozhodující podíl na organizaci a zdařilém průběhu 13. Česko-německého týdne měli členové místního Slezského německého svazu Krnov (SDVJ). V jejich kontaktním centru, v Domě česko-německého porozumění na Hlavním náměstí, se odehrála i většina kulturního programu. Pavel Kuča, Občanské sdružení Krnovská synagoga Místní Kultura
Místa
13
Foto: archiv obce Ražice
Dobře se bavit je u nás tradice
Mladý ramenatý muž, akorát hlučný na divadelníka, dosti diplomatický na místního politika, to je starosta Jaroslav Němejc. Povídala jsem si s ním o životě a kultuře v Ražicích (422 obyv., Jihočeský kraj) i o získaném ocenění Jihočeská vesnice roku 2007. Při pohledu na ražické webové stránky (mimochodem moc pěkné) si člověk říká, že se u vás žije asi dobře a vesele... Společenský život je pro zastupitelstvo jednou z hlavních priorit, protože nač by byla obci krásná vizáž, když pak zjistíte, že se tam nic neděje. Skutečnost, že se u nás dobře a často bavíme, vychází částečně asi z historické tradice, jež vytvořila jakési „podhoubí“ pro dnešní stav. Více než 40 let zpět vyvíjel v obci svou činnost Divadelní a estrádní kroužek, který postupem času, kdy se odstěhovali či zemřeli hlavní „tahouni“, se na dlouhých 40 let odmlčel. Dnes kulturní činnost zajišťuje příspěvková organizace obce – Osvětová beseda, což je parta nadšených lidí, kteří mají chuť udělat něco pro ostatní. V roce 2004 vznikl Ražický hravý spolek s cílem obnovit tradici ochotnického divadla, má již 25 členů (včetně pana starosty, který, jak jsem měla možnost vidět na vlastní oči, divadlo hraje s velkou vervou – pozn. red.), v repertoáru pohádku, komedii pro dospělé a další titul se zkouší. 11 / 2007
Jak je možné, že vy děláte tolik akcí, když některé obce „brečí“, že na kulturu jim nezbývá? Myslím, že množství akcí s výší rozpočtu téměř nesouvisí. I když většina kulturních akcí je nevýdělečná; zaplatí se náklady a buď nezbude nic, nebo se ještě doplatí, ale ty menší akce se dotují z větších a výdělečných. A navíc sháníme peníze kde se dá – z grantů a od sponzorů. Jaké jsou vaše zdroje a spolupracujete při grantových řízeních s nějakou agenturou? Rozhodně se snažíme využít každou možnost na získání finančních prostředků, pokud je to alespoň trochu reálné a použitelné pro naše pod- ► Foto: archiv obce Ražice
14
Místa
► mínky. Dva roky po sobě jsme získali finanční prostředky
z Dispozičního fondu EU neboli programu INTERREG IIIA na přeshraniční spolupráci. V jejím rámci se u nás koná festival folkové, country a trampské hudby Ražický pražec, letos měl už 23. ročník. Na zpracování žádosti o tento grant jsme spolupracovali se soukromou firmou, ale realizaci včetně vyúčtování jsme již zajišťovali sami. Stejně jako menší žádosti o granty a případné finanční příspěvky, např. od Jihočeského kraje. Bohatý kulturní život potřebuje zázemí, máte ho dostatečné? Disponujeme dvěma prostory, a to přírodním amfiteátrem v Ražicích, který je naší chloubou. Může pojmout až 2 tis. lidí, ale běžně chodí 300 až 600, a to od poloviny května do poloviny září. Pak je tady obecní kulturní sál pro 150 až 200 lidí, kde pořádáme podzimní, zimní a jarní akce (hudební večery, divadelní představení a besedy). Dále vzniká nový přírodní prostor Lesní palác, který souvisí s naučně zábavnou stezkou „Po stopách permoníků ze Zlaté hory“, jež obcí prochází. Některé vaše akce mají místní, jiné celokrajový přesah. S kým na nich spolupracujete? Velkou většinu akcí pořádáme sami, ale v poslední době jsme navázali úspěšnou spolupráci s píseckým Divadlem pod čarou, Centrem kultury Písek a občanským sdružením Cech života a smrti z Písku. Jde o lidi stejné krevní skupiny… Co pro Ražice plyne z ocenění Jihočeská vesnice roku 2007? To ocenění nám všem opravdu velice příjemně vyrazilo dech, protože po Modré stuze za společenský život v roce 2004 a 2. místě v roce 2005 jsme letos dosáhli na metu nejvyšší. Pro všechny Ražičáky je označení Vesnice roku Jihočeského kraje 2007 obrovským oceněním za jejich postoje a práci. Myslím si, že to účastníkům přinese velice důležitou publicitu a zviditelnění a při dalších aktivitách a projektech budou všichni vědět, že obec má nějakou koncepci a snaží se ji naplňovat. Jaké výhody a povinnosti plynou pro Ražice z členství ve společném svazku Zlatý vrch? Základ funkčnosti každého svazku není jen urvat co nejvíc pro svou obec, ale pochopit, že nás spojují dohromady společné cíle celého regionu. Starostové kolem dobrovolného svazku Zlatý vrch toto pochopili, a tak při řešení problému se vybírá nejvýhodnější varianta pro všechny, sdružují se snadněji finanční prostředky a náklady se dělí. Povinností pro každého je platit členské příspěvky, výhodou, že spoustu činností zajišťuje pro všechny obce svazek a nemusí je každá vesnice dělat samostatně. Děkuji za rozhovor. Mária Uhrinová
Český Krumlov slaví Český Krumlov, Telč a Praha – tři česká města, která letos slaví. Je to totiž patnáct let, kdy byla historická centra těchto měst jako první z České republiky zapsána na prestižní Seznam světového dědictví UNESCO. A tak je důvod k letošním oslavám opravdu pádný. V Českém Krumlově se rozhodli toto půlkulaté jubileum připomínat v průběhu celého roku, ale pomyslný vrchol oslav přichází právě teď na podzim. „Chceme, aby si především místní lidé uvědomili, v jakém pěkném společenství se Český Krumlov nachází, a aby si oni sami co nejvíc oslavy užili. Chceme je motivovat k tomu, aby se aktivně zapojili do bohatého podzimního programu,“ říká místostarostka města Jitka Zikmundová. Důraz přitom klade na děti a mladé lidi. O tom, že místní lidé si oslavy zápisu Českého Krumlova do prestižního světového společenství vzali za své, svědčí řada akcí, na nichž se aktivně podílí místní výtvarníci, hudebníci, řemeslníci, ale i galeristé, pořadatelé koncertů a hudebních festivalů, společenských akcí či regionální historici. Do letošních oslav tak patří například aktuální výstava českokrumlovských výtvarníků v Salzburku a rakouských umělců v Českém Krumlově s názvem Knotten/Uzel Salzburg 2007. Městský pěvecký sbor Perchta společně se Smyčcovým orchestrem Český Krumlov se už chystá na slavnostní provedení Mše Jiřího Pavlici v pátek 30. listopadu. Právě tento den totiž odstartují Barokní nocí na náměstí Svornosti hlavní oslavy, které vyvrcholí v úterý 4. prosince, což je datum zápisu Českého Krumlova na Seznam světového dědictví UNESCO. Krumlováci mají co oslavovat a jejich radost s nimi může sdílet každý: stačí si na internetu nakliknout www.ckrumlov.cz/unesco a pak už jen vybírat z dlouhé a pestrobarevné nabídky. Tisková práva/luk Místní Kultura
Místa
Rok 2008 – rok Karla Klostermanna ní desku na rodném domě spisovatele v Haagu. Sdružení KK se například zasloužilo, ve spolupráci s Nadací Vltava a Sdružením pro soužití Němců a Čechů, o znovuobnovení studánky v prostoru zbořené Hauswaldské kaple, poutního místa nedaleko Srní, kterou Mistr často na-
Foto: archiv o.s.
Jihočeský městys Štěkeň je velmi pevně spojen se jménem spisovatele Karla Klostermanna, tohoto „apoštola vyrovnání mezi Čechy a Němci“, jak byl za svého života nazýván. Jeho otec byl v letech 1860 – 1862 zámeckým a osobním lékařem slavného, nám Čechům nechvalně známého
knížete Alfréda I. Kandida Windischgraetze, majitele místního panství. Již jako hoch si KK místo zamiloval a ve stáří se sem vrátil jako penzista-profesor plzeňské reálky v.v. Nejprve sem jezdil k místním na letní byt, později se přestěhoval přímo na zámek. Kníže mu nabídl 2 místnosti v pravém křídle a i když zámek převzala Kongregace Anglických panen (dnes Conregatio Jesu), zůstal zde a 16. 7. 1923 tady i umřel. V té době čestnému občanovi městyse Štěkeň místní uspořádali důstojný pohřeb, v roce 2002 otevřeli v jeho posledním příbytku Památný pokoj Karla Klostermanna. Ale již v roce 1998 se Štěkeňští spolu s dalšími ctiteli díla KK (ze Srní, další obec spojená s rodem Klostermannů) založili občanské sdružení. To má kromě české i bavorskou sekci. Členové už uskutečnili několik desítek akcí, které mají ambici propojit čtyři místa spojená s autorem a jeho dílem – rakouský Haag am Hausruck, české Srní a Štěkeň a bavorský Grafenau. Kromě již vzpomenutého Památného pokoje se povedlo otevření Stezky KK a odhalení několika pamětních míst. V roce 2005 právě členové českého o.s. odhalili pamět11 / 2007
vštěvoval. Karlu Klostermannovi bude v příštím roce věnována nemalá pozornost: uplyne 160 let od spisovatelova narození a 85 let od jeho skonu. V regionu to připomíná mnoho institucí (muzea, knihovny aj.) celou řadou akcí – výtvarná soutěž pro ZŠ a SŠ „Jak vnímám Šumavu podle Karla Klostermanna“, Cesta starostů, členů Euroregionu Šumava (ČR, SRN, A) po stopách KK, vědecká konference „KK – spisovatel Šumavy“, Česká pošta chystá vydání pamětní známky ke spisovatelovu výročí. Štekeňští chtějí s památkou na KK a zajímavými místy městyse seznámit co nejvíce návštěvníků, a tak mají v plánu zřídit zde kulturně-historicko-informační centrum. Zámek (majetek řádu CJ), kde dnes už je Památný pokoj zakladatelky řádu Mary Ward a expozice spisovatele Šumavy KK, může takto směle připravený projekt přijmout. Potřebnou finanční částku hledají organizátoři např. u MK ČR i u soukromých českých či zahraničních donátorů. Občanské sdružení se rovněž uchází o podporu v grantovém programu European Renaissance, který je primárně zaměřen na nové členy EU. Mária Uhrinová
15
16
Místa
Kiwanis znamená pomáhat a dobře se bavit Když v roce 1914 přišli americký krejčí J. C. Prance a podnikatel A. S. Browne s myšlenkou založit jakýsi spolek pro vzájemnou přátelskou pomoc, nemohli tušit, že se Hnutí Kiwanis, které bylo výsledkem jejich snahy a začalo se šířit se po celých Spojených státech, ujme i na druhé straně zeměkoule. Dnes patří Kiwanis International mezi tři největší mezinárodní prestižní kluby na světě (vedle Rotary clubu a Lion clubu). Z USA, kde má stále největší členskou základnu, se po 2. světové válce začala tato myšlenka šířit i do Evropy. Po roce 1989 dorazila také do Československa a už v roce 1990 vznikly první kluby v Brně a v Košicích (Sdružení právnických osob Distrikt Kiwanis International Česká republika a Slovenská republika). V současnosti má u nás tato dobrovolná, nepolitická a nenáboženská organizace 25 klubů v průměru s 15 členy. Ti naplňují význam slova kiwanis, které pochází z jazyka amerických indiánů a znamená „dobře se bavit a pomáhat“. Pomoc dětem Pro všechny Kiwanis kluby (KK) na světě je prioritou pomoc dětem a v rámci programu „Young Children: Priority One“ realizují řadu projektů zaměřených zejména na nemocné, opuštěné a jinak znevýhodněné děti. Např. Projekt Panenka je určen dětem v nemocnicích, kde slouží jako terapeutická pomůcka. Kiwanis kluby zabezpečují akci materiálově, získávají sponzory a oslovují různé dobrovolné subjekty, které pak šijí jednoduché 40 cm velké panenky z bílé bavlněné látky naplněné umělou střiží nebo bavlnou. Do projektu se zapojili např. obyvatelé pečovatelských domů či domovů důchodců nebo ženské věznice. V Prostějově založili Kiwanis klub pánové U vzniku Kiwanis club v Prostějově stáli počátkem roku 1994 pouze pánové (v celosvětové struktuře se spolky dělí na dámské a pánské). Po nějaké době se stal „smíšeným“ a pomohl na nohy též mládežnické organizaci Kiwajunior Prostějov. Členové prostějovského klubu kromě dalších aktivit uspořádali i letos na Plumlovské přehradě nedaleko Prostějova setkání dětí z dětských domovů a v rámci projektu Fília pro děti ze znevýhodněného prostřední systematicky organizují preventivní programy, jednorázové akce, zábavná odpoledne, vícedenní a víkendové pobyty i tábory. Mária Uhrinová Také další české Kiwanis cluby jsou velmi aktivní: jmenujme např. 4. ročník akce Den s handicapem – den bez bariér, kterou v srpnu pořádal KK Český Krumlov, nebo tradiční příbramské Loučení s prázdninami, které organizuje zdejší KK. Výnosem z této akce bylo možné přispět neslyšícímu chlapci na zakoupení naslouchadla.
Město Cheb sobě
Všechny chebské kulturní instituce – muzeum, knihovna, divadlo – spolu s chebskou radnicí se podílely na přípravě cyklu přednášek architektů, kteří ve městě působili nebo působí a zapsali se do tváře města. Pod názvem „Město sobě“ má projekt občanům poskytnout informace o práci architektů, impulzy k diskusi, ze které, jak věří organizátoři, vzejdou nové podněty. Přednášky začaly 4. září a budou pravidelně pokračovat až do konce listopadu. Mezi přednášejícími se objeví například architekt Tomáš Šantavý, který zpracovává projekty chebského hradu nebo komplexu Františkán, či architekti z Atelieru 69, podílející se například na revitalizaci Poohří nebo na úpravě chebské pěší zóny. Václav Zůna představí roli městského architekta a Petr Velička, autor zahradního pavilonu na loňské Krajinné výstavě, odhalí možnosti krajinářské architektury. Jako poslední se uskuteční moderovaná diskuse na téma Vize a způsoby rozvoje města. Architekti spolu s veřejností nastíní směr, kam by mělo po této stránce město Cheb směřovat. Veřejnost se bude moci podívat „pohledem odborníka“ na městskou zástavbu a všimnout si například i míst, kde vzniká konflikt mezi historickou tváří města a novou architekturou z posledních let. Mária Uhrinová
Kalendář osobností LIPNÍK NAD BEČVOU: Od začátku října je v prodeji nový kalendář na rok 2008 vydaný městem. V porovnání s předchozími je výjimečný tím, že obrazová složka kalendáře je poněkud utlumena, ale zato je vysoká jeho výuková a historická hodnota. [luk] Místní Kultura
Cestovní ruch
Filmový festival
Venkov se chce
Karlovy Vary, Benátky, Berlín... a Malechovice. Tak to jsou města s význačnými filmovými festivaly. Ten malechovický není tak známý, na svatého Václava (28. 9.) proběhl teprve první ročník. Ceremoniál se musel obejít bez červeného koberce, a on by se stejně zašlapal od bláta, protože trochu pršelo. Malechovice na Jičínsku mají patnáct stálých obyvatel, zbytek jsou chalupáři. Nemají ani svého starostu, protože patří pod obecní úřad v Libošovicích. Zato mají svůj malechovický prapor v žlutomodré barvě a žijí tu šikovní lidé. Na festivalu se jich sešlo tolik, že se do promítacího sálu ani nemohli vejít. Festival začal vztyčením vlajek, vedle státní a malechovické tu visela standarta spojených trampských osad. Na pozadí půvabné krajiny a roubených chalup Českého ráje docela pěkný obrázek. Pak začalo promítání filmů o Českém ráji, o slavnostech a sjezdech rodáků, prostě o tom, jak se v kraji žije, přerušované ochutnávkou guláše, trampskou muzikou, i slovem šerifa Edy Moravce o historii trampských osad. První vznikla v roce 1927. Dodnes je El Torro příkladem skvělého soužití s přírodou. 1. Malechovický filmový festival byl totiž uspořádán i u příležitosti 80. výročí trampingu v údolí Žehrovky. Sousedské setkání se vydařilo a červený koberec nikomu nechyběl. Redakčně kráceno proChor
Třídenní Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Plzeňského kraje ITEP se uskutečnil na počátku října v Domě kultury INWEST-K v Plzni. Všechna jeho patra ožila stánky, na nichž se představovala místa zdejšího regionu, ale i odlehlejší kouty naší republiky, a nechyběla ani účast například z Itálie, Španělska, Řecka, Skotska či Polska. Návštěvníky zajímaly zejména informace o historických a kulturních památkách, příznivce si našla řada doprovodných programů – pro děti bylo připraveno vystoupení tanečních a hudebních skupin, a ti odvážnější se mohli seznámit i s chovem plazů. Své místo měly také ochutnávky potravinářských produktů ze zdejšího kraje, mezi nimi i krchlebského koláče. Tuto pochoutku peče malá rodinná firma v obci Krchleby nedaleko Domažlic, která se může pochlubit prestižním označením svého výrobku „Šumava – originální produkt“. Součástí veletrhu byl mezinárodní seminář nazvaný „Místní produkty a jejich značení v Evropě a u nás“. Své zkušenosti s výrobou a propagací místních produktů přednesli zástupci Řecka, Walesu, Irska, Polska, Itálie a Španělska. V těchto státech existují regiony, v nichž se místní kvalitní potraviny nakupují přímo na hospodářských dvorech, na farmářských trzích nebo na tzv. stezkách vína a chuti. Způsob prodeje je zaměřen zejména na místní obyvatele. Turisté pak spíše využívají pohostinství nebo nabídku zdejších produktů. To vše snižuje nezaměstnanost, přispívá do určité míry k zachování původního rázu krajiny a pochopitelně podporuje rozvoj cestovního ruchu. Zkušenosti z Plzeňského kraje byly prezentovány mimo jiné i Švamberskými stezkami chuti, pojmenovanými podle hradu Švamberk, jehož majitelé měli ve znaku labuť. Na Stříbrsku, Konstantinolázeňsku a Plánsku se tyto stezky propojí se sítí restaurací nesoucích právě logo labutě s kuchařskou čepičkou. Jde o nový projekt realizovaný v rámci Místní akční skupiny (MAS) Český západ – Místní partnerství. K zatraktivnění regionu přispívá i vznikající tradice kulinářských slavností, např. Slavnosti jablek v Krasíkově nebo Svátky medu ve Stříbře. MAS Český západ úzce spolupracuje s osmi zahraničními partnery, z nichž hlavní sídlí v italském Toskánsku. Členové MAS se scházejí vždy v jiném státě. Tyto aktivity společně financují a každý účastník pak má svůj samostatný lokální projekt. Finance se jim daří získávat zejména z evropského programu LEADER+, zaměřeného na rozvoj venkova. U nás má tento program v gesci ministerstvo zemědělství. Eva Veselá
v Malechovicích
Vzpomínka na cestovatele
Ve východočeském městě Holice v Čechách (známé též ve sportovním světě Závody v motokrosu) proběhly letos v říjnu, při příležitosti již 160. výročí narození afrického cestovatele a holického rodáka dr. Emila Holuba, vzpomínkové oslavy. Patronát nad touto akcí převzalo město i sám starosta P. Hladík, Kulturní dům města Holic, Společnost přátel Afriky a Orientální ústav akademie věd ČR. V. Streit 11 / 2007
podílet na cestovním ruchu
17
18
Cestovní ruch
Bruntálsko o sobě dá vědět na vodě i ve vzduchu
Podporovat rozvoj cestovního ruchu je dnes prioritou každého regionu, cesty k úspěchu se však mohou lišit. Na Bruntálsku již mají představu, jak o sobě dát vědět originálním způsobem. Marketingový plán na podporu cestovního ruchu představil místostarosta Bruntálu Stanislav Navrátil, který je současně i předsedou výboru Místní akční skupiny (MAS) Hrubý Jeseník. Toto zájmové uskupení měst a obcí Bruntálska, podílející se na rozvoji svého mikroregionu, chce v nejbližší době využít příležitosti, která se naskýtá v souvislosti s oslavami založení města Bruntál. V roce 2013 totiž uplyne 800 let od jeho prokazatelného vzniku. Bruntál byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem roku 1213 a podle tzv. Uničovské listiny českého krále Přemysla Otakara I. z roku 1223 obdržel jako vůbec první obec v Zemích koruny české psané městské právo (magdeburské) již deset let před jejím vydáním. Je tedy nejstarším městem na území nynější České republiky z institucionálního hlediska. Tato skutečnost činí z celého Bruntálska neobyčejně turisticky zajímavou oblast a bylo by škoda nevyužít příležitosti. MAS bude otevřená všem, kteří projeví zájem spolupracovat na propagaci svého kraje, a to jak neziskovým organizacím, zdejším podnikatelům, tak např. místním sběratelům, písmákům, kronikářům. Je také připravena aplikovat rozsáhlé možnosti v rámci rozvoje venkova z programů ministerstva zemědělství i EU. Samotné oslavy sice proběhnou až v roce 2013, ale již příští rok se podle slov místostarosty Navrátila zahájí tzv. zahřívací kolo a začnou přípravy jednotlivých akcí, jako například vydání upomínkových předmětů. V plánu je také vydání nebývale reprezentativní publikace o Bruntálsku. Stěžejním úkolem bude pozvat na rok 2013 nejen občany ČR, ale symbolicky celou Evropu. K tomu S. Navrátil upřesňuje: „Nejdůležitější však bude otevření informačního centra (IC) oslav na Vltavě na jaře příštího roku. V říčním kotvišti, přímo na Kampě, umístíme spolu s občanským sdružením První bruntálská vhodně upravený paroplavební parník nazvaný podle
Vhodně upravený parník Lubor Tokoš bude na Vltavě sloužit jako jedno z informačních center informujících o přípravách oslav OSM SET LET BRUNTÁLSKA.
známého českého divadelního, filmového i televizního herce Lubor Tokoš. Parník se kromě informační funkce stane jakýmsi náborovým střediskem CR v Jeseníkách. Předpokládáme, že získáme podporu měst a obcí, které se tu budou chtít prezentovat. Model provozování IC máme poměrně dobře promyšlen a již dnes se nám hlásí dobrovolníci ke službě na parníku. Nápis ‚Navštivte Jeseníky‛, umístěný na střeše parníku, by měl být čitelný i z letadla.“ Finále připadne na roky 2011 až 2013, kdy se mj. zpracují drobné projekty, uvažuje se i o mezinárodních. „Celý tento systém nám umožní napomoci rozvoji cestovního ruchu tím, že budeme víc prezentovat Bruntálsko jako celek ... Doufáme, že nás v tom podpoří i podnikatelský sektor, konec konců je to i v jeho zájmu. Chceme využít i zvýšeného zájmu Evropy o Českou republiku v době jejího předsednictví v EU. Evropa k nám upne pozornost, proč bychom trochu pozornosti nesvedli i na Bruntálsko?“ uzavírá S. Navrátil. [hor] Zdroj:
Místní Kultura
Kroniky
Kroniky, kronikáři, muzea a archivy Jihočeského kraje
V minulých číslech časopisu jsme přinesli informace z okresů Jindřichův Hradec, Písek, Strakonice, Český Krumlov a Tábor. Dnes pokračujeme okresem Prachatice. metoda historického výzkumu usilující o vytvoNa jaře 1990 Okresní muzeum v Prachaticích spolupráci s obecními kronikáři ukončilo. „Po ření tzv. kolektivní biografie – pozn. redakce). svém nástupu do Prachatického muzea v říjnu „V roce 2003 jsme obeslali všech 65 obecních 2006 jsem kontaktoval starosty obcí a měst okreúřadů v okrese s žádostí o spolupráci při aktualisu Prachatice, abychom společně zjistili, jaká zaci údajů o vedených kronikách, případně o poje v této oblasti situace. Odpovědělo 80 % osloskytnutí dalších doplňujících informací. Za tímto vených starostů a ukazuje se, že většina z nich účelem jsme zpracovali jednoduchou evidenční má o vedení obecní kroniky zájem. Z rozhovoru kartu kroniky, abychom práci obcím maximálně s některými z nich jsem zjistil, že největším proulehčili a zároveň získali všechny potřebné údablémem malých obcí je odměňování kronikářů. je jako je název obce, osady, od kdy je kronika Tři starostové se na mě obrátili s žádostí o mevedena, kolik je dokončených a uložených svazků todickou pomoc začínajícím kronikářům – já sám na OÚ a z jakých let. Ve zvláštní části pak karjsem působil v letech 1977 až 1990 jako kronikář ta obsahovala základní informace o kronikách města Prachatice,“ informuje ředitel Prachaticuložených ve fondu SOkA. Tato akce se však nekého muzea Mgr. Pavel Fencl. Z celkového počtu setkala s odezvou, protože se nám zpět vrátilo 65 měst, městysů a obcí je kronika vedena v 31 pouze 17 vyplněných karet. Poté jsme přistoupili z nich. Po roce 1990 vzniklo na území okresu 27 k získávání základních informací o vedených krosamostatných obcí, a ne ve všech se podařilo kronikách přímo na obcích, a to v rámci skartačních nikáře zajistit. Problém odevzdávání dopsaných řízení, případně plánovaných dohlídek na vedení svazků do archivu v budoucnu odstraní využívání spisové služby,“ doplňuje ředitelka SOkA. Podnových nosičů. Například dnes je možné kronile jejího soudu není v současné době situace na ku Prachatic nalézt na www.prachatice.cz. Státní okrese příliš optimistická. Zejména malé obce okresní archiv (SOkA) převzal péči o obecní kronejsou schopny kronikáře zajistit, v lepším přípaniky a kronikáře po roce 1990 poté, co tuto čindě se najde někdo, kdo shromažďuje dokumenty nost ukončilo tehdejší Okresní muzeum. a materiály. Je to problém zejména obcí, které Ředitelka SOkA v Prachaticích Mgr. Jana Koutnemají školu. Přesná evidence vedených kronik ná tento stav komentuje: „V rámci skartačního zatím chybí. Naopak všechna čtyři města okresu řízení u zmíněného muzea jsme převzali do roku kroniky vedou a zveřejňují je na webu. „Při na1990 vedenou evidenci (poslední dotazníky o stašich kontrolách jsme také často narazili na provu kronik v okrese byly z roku 1988) a informoblém, že kroniky vedené při tehdejších místních vali referát kultury bývalého Okresního úřadu národních výborech do roku 1990 nejsou dochoPrachatice o tom, že se jako tehdejší zařízení vány v celé své míře – pokud je srovnáme s údaji spadající pod jeho působnost ujmeme problemao vedených kronikách z roku 1988,“ posteskne tiky vedení kronik, metodické pomoci kronikářům si Mgr. Koutná. S ukládáním dopsaných svazků a obcím a evidence kronik. Prvním naším krokem kronik nemá SOkA zásadní problém. V případě byla aktualizace evidence obecních a školních potřeby archiv pro obce zhotoví digitalizovaný kronik, uložených v archivních fondech.“ Tato záznam a do budoucna se uvažuje o tom, že by databáze je umístěna na webových stránkách byly vybrané kroniky jako veřejné dokumenty http://ceskearchivy.cz/soka-pt. Po několikeré akdigitalizovány a umístěny na internetu. tualizaci nyní obsahuje základní informace o doNa listopad letošního roku plánují muzeum chovaných dílech kronik dle jejich původců, tedy a okresní archiv pracovní setkání kronikářů měst z fondů obecních archivů a z různých typů škol. a obcí přímo v budově archivu. Části o vedení Uveden je zejména jejich časový rozsah, počet kronik, tj. od norem až k praktickým ukázkám, se stran, základní charakteristika zápisů, zjištění ujme archiv, muzeum připraví blok nazvaný Kroprosopografických údajů o kronikářích (moderní nikáři jako regionální historici. Eva Veselá 11 / 2007
19
20
Kulturní domy
Kulturní zařízení má podobu o.p.s.
Centrum kultury Písek, obecně prospěšná společnost (CKP), byla založena městem Písek k 1. lednu 2006. Navázala na práci dvou zrušených organizací, a to Kulturního klubu a Divadla Fráni Šrámka. V současné době spravuje kulturní zařízení, kterými jsou Divadlo Fráni Šrámka, Galerie Portyč, Kino Portyč a Letní kino (obě viz MíKu č. 12), Koncertní sál svatá Trojice a Hudební pavilon. lo říkat Městské divadlo, sloužil tomuto umění CKP bylo založeno s úmyslem optimálně využívat jednak kapacity jednotlivých městských kultéměř sedmdesát let s výjimkou období 1897 turních zařízení a jednak veřejných prostředků – 1901, kdy zde dočasně pracovala tabáková určených na kulturu, ale především chce zprotovárna. Současnou podobu získalo zařízení po středkovávat kvalitní kulturu pro zdejší obyvakomplexní rekonstrukci v roce 1937, přístavba tele i návštěvníky města. pochází ze 70. a 80. let 20. století. Dnes jeho sál Vztah CKP a města Písek upravují dvě základnabízí 530 míst, z toho 305 v přízemí. Ze dvou ní smlouvy: „Smlouva mandátní“, v níž město možností předplatného si již několik let vybírá pověřuje společnost CKP, „aby za úplatu zajisokolo 650 abonentů. Celkový počet návštěvnítila pro město Písek provoz v uvedených kulků divadla na akce námi pořádané v roce 2006 turních zařízeních, pořádání objednaných kulbyl 18 333, což je více než 60 % našich obyturních a společenských akcí, služeb a dalších vatel. Programová náplň divadla je zaměřena aktivit potřebných pro kulturní život ve městě“ na všechny věkové i sociální skupiny obyvatel a „Smlouva o nájmu nebytových prostor a výlea zahrnuje jak klasické, tak i moderní inscenace, pových ploch“, která upravuje způsob pronájmu koncerty populární, dechové i klasické hudby, uvedených nemovitostí a 47 kusů výlepových dětská představení hraná, loutková i muzikáloploch za úplatu. vá, taneční, operní a operetní představení. DiKaždý si najde to své vadelní kavárnu, která je nedílnou součástí diZ mnoha kulturních a společenských akcí, které vadla, využíváme na koncerty vážné i populární pořádáme, patří k těm nejvýznamnějším Městhudby, recitály, přednášky či besedy jak my, tak ská slavnost Dotkni se Písku, Národní přehlídka i samotný nájemce. netradičního divadla Šrámkův Písek, MezináMěsto – jako majitel budovy – si je vědomo sourodní setkání harmonikářů, finále Mistrovství časného stavu, a tak se již provádějí první kroky ČR v mažoretkovém sportu, Regionální přehlídvedoucí ke generální opravě divadla. ka dětských pěveckých sborů, malé finále Miss Galerie Portyč ČR, Po stopách dobrého vojáka Švejka – s meziJe umístněna ve stejném objektu jako kino Pornárodní účastí, letní hudební houslové kurzy. tyč. Ročně se zde na 10 až 13 námětově bohatých Centrum kultury v prvním roce své činnosti výstavách představí domácí i zahraniční autoři, uskutečnilo celkem 853 akcí, kterých se zúčastnapříklad fotografií, obrazů různých technik nilo 85 988 diváků. Mezi první počiny nové spoa stylů, plastik a podobně. Hojně navštívenou lečnosti patřilo zavedení elektronického prodeje byla výstava loutek pocházejících z našeho vstupenek s možností rezervace přes internet či vlastnictví. Výstava, kterou nám pomohli naintelefonicky. V současné době máme celkem 5 stalovat a doplnit písečtí loutkáři, byla věnována prodejních míst. Dalším krokem byla realizace dětem jako vánoční dárek zcela zdarma. společného plakátu všech organizátorů kulturKoncertní sál sv. Trojice ních akcí ve městě s názvem Kultura v Písku. Nachází se v kostele z roku 1576. Dnes se tu Do tohoto projektu se zapojily organizace řízené pořádají koncerty vážné hudby, ale i svatební městem, krajem i soukromé agentury. obřady nebo se předávají maturitní vysvědčení Divadlo Fráni Šrámka apod. Dnešní divadlo stojí na místě bývalé vojenské Zdejší varhany byly původně postaveny jako střelnice, která se však využívala stále méně, „pokojový“ nástroj do pražské vily známého a tak byla adaptována na víceúčelový objekt cestovatele Jiřího Hanzelky, který byl velkým s názvem Na střelnici, v němž byl v roce 1868 zřízen divadelní sál. Objekt, jemuž se poté začamilovníkem hudby a sám také hrál. V roce 1983 ► Místní Kultura
Kina ► varhany zakoupilo město Písek a byly
adaptovány pro uvedenou koncertní síň. Bohužel i tento kostel byl včetně vnitřního vybavení poškozen povodní v roce 2002. Její následky však byly odstraněny a díky varhanám je koncertní síň s kapacitou 166 míst poměrně vyhledávaným místem koncertů vážné hudby, kterých jsme vloni uspořádali celkem 26 pro 1519 posluchačů. Nejnavštěvovanější je již mnoho let tradiční Vánoční koncert, na kterém Písecký komorní orchestr hraje Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Hudební pavilon V Palackého parku byl v roce 2006 slavnostně zprovozněn hudební pavilon. Jedná se o repliku objektu z počátku 20. století, který musel být z havarijních důvodů zbořen. Slouží k pořádání promenádních koncertů a koncertů populární, vážné i dechové hudby, divadelních a loutkových představení a řady dalších akcí. Právě v tomto pavilonu se již tradičně zahajuje zdejší letní turistická sezona. V několika uplynulých letech se stal platformou pro dvoudenní kulturně turistickou akci Po stopách dobrého vojáka Švejka, která zde začíná bohatým kulturním programem a končí v nedaleké Putimi. Pavilon hojně využívají i další organizátoři, ať již pro prezentaci svých společností nebo k pořádání sportovních či kulturních akcí. Zisk přináší pestrost a kvalitu CKP samozřejmě organizuje řadu doplňkových činností nad rámec mandátní smlouvy a vytváří tím zisk, který do kultury ve městě vrací, lépe řečeno do její nabídky a kvality. Zisk tvoříme zejména dlouhodobým i krátkodobým pronájmem nebytových prostor, kulturních zařízení, výlepovou a inzertní službou, pronájmem zvukového a světelného zařízení, pořádáním akcí na klíč a autodopravou. Roman Čada, ředitel CKP 11 / 2007
21
Kino pro všechny
Foto: archiv KD Uherský Brod
Kino Máj v Uherském Brodě (17,9 tis. obyv., Zlínský kraj) je součástí příspěvkové organizace Kulturní dům zřizované městem stejně tak jako letní kino. To nahradilo promítání kina mobilního, které si město pronajímalo, a které promítalo vždy v jednom prázdninovém měsíci. Budova kina Máj z konce 60. let minulého století je majetkem města. Je situováno na sídlišti, což je v době, kdy se kultura soustřeďuje spíše do městských center, určitou nevýhodou. K dispozici je širokoúhlé plátno, zvuk dolby stereo prologic, vše doplněno 16mm promítačkou, velkoplošným videem. Hlediště pojme 260 diváků, kterým kromě klasického filmového promítání umožňuje kvalitní technické vybavení sledovat např. cestopisné přednášky doprovázené obrazem. Z ekonomických důvodů zde skončil provoz kinokavárny. Z pestré nabídky V kině Máj funguje od roku 1995 Bijásek – Dětský filmový klub (DFK). Podílejí se na něm další tři kina – v Uherském Hradišti, Veselí nad Moravou a nejnověji i v Luhačovicích. Klub uvádí dětské premiérové filmy, ale i kvalitní hrané nebo loutkové příběhy natočené v dřívějších letech. Pro své malé členy poskytuje DFK slevy, za jednu vstupenku zaplatí 15 Kč, nečlenové 25 Kč. V nabídce jsou i pořady pro školy, které doplňují probírané učivo. Ve městě působí čtyři střední školy a pro ně je určen Bio mág, který přináší filmovou klasiku ze Zlatého fondu kinematografie, soustředěnou v projektu Film a škola. Počátky zdejšího filmového klubu jsou svázány se zahájením provozu v kině Máj – jde o jeden z nejstarších FK u nás. Od roku 1994 v Máji působí art kino, které každé úterý přináší filmovým fajnšmekrům kvalitní naše i zahraniční filmy. Každou středu v odpoledních hodinách se promítá už od roku 1996 pro seniory za symbolické vstupné 20 Kč. Víceúčelové kulturní zařízení Filmová představení se uskutečňují s výjimkou pondělí každý den a kino je tak zařazeno do II. kategorie, což ►
22
Malá velká hvězdárna
V Uherském Brodě (17,9 tis. obyv., Zlínský kraj) se počátky zájmu o astronomii datují do roku 1953. Hvězdárna, po organizační stránce spadající pod Dům kultury, příspěvkovou organizaci zřizovanou městem, byla veřejnosti zpřístupněna na počátku 60. let minulého století.
Foto: archiv KD Uherský Brod
Střípky z historie Ve městě nejdříve působil v různých propůjčených prostorech Astronomický kroužek, výstavba vlastního objektu hvězdárny byla zahájena v roce 1958. Původně pozorovací domek s odsuvnou střechou se přičiněním Rostislava Rajchla, uherskobrodského rodáka a pracovníka pražské hvězdárny na Petříně, změnil na klasickou malou hvězdárnu s pětimetrovou kopulí. Léta 1961 až 1974 se dají označit jako „zlaté období“. Tehdy se podařilo dobudovat technické zázemí hvězdárny, probíhala řada výukových kurzů, konaly se přednášky, astronomický kroužek organizoval pozorování, realizoval expedice za pozorováním meteoritů atd. Další úspěšné období je vymezeno léty 1986 až 1988, kdy byla prosazena přístavba hvězdárny v rámci akce Z, ► sebou přináší nárok na promítání premiérových
filmů. Cena vstupenky se pohybuje většinou od 65 do 70 Kč a na jedno představení průměrně přijde 51diváků. V předsálí se konají výstavy, většinou jde o fotografie nebo kresby. Tradici tu mají přednášky našich významných cestovatelů, ročně se jich uskuteční kolem pěti. A konečně pódium lze využít i pro rockové koncerty. Nové letní kino Počátkem srpna zahájilo promítání letní kino v historické zahradě Panského domu v centru města. Letošní promítací sezona trvala měsíc, příští rok se však bude promítat po oba prázdninové měsíce. I toto letní kino v historické zahradě Panského domu je multifunkčním prostorem. Konají se tu koncerty všech žánrů včetně rockového a punkrockového festiválku, hrají tu divadla malých forem a pořádají se akce pro děti. Kapacita hlediště je 500 míst, na jednu projekci letos přišlo průměrně 91 diváků. Eva Veselá
pořízena vyspělá audiovizuální technika a kdy nastoupil profesionální pracovník. Po roce 1989 hvězdárna přešla do majetku města. Hvězdná obloha stále láká Po roce 2000 byla hvězdárna vybavena novými dalekohledy, z nichž jeden ke 45. výročí uvedení do provozu pokřtil náš přední astronom Jiří Grygar. Tento největší dalekohled na Moravě nese jméno Theodor podle jednoho ze zakladatelů zdejšího astronomického kroužku. Přestože uherskobrodská hvězdárna je malá, může se pochlubit velkou návštěvností. Vloni se počtem 7607 osob (v roce 2005 to bylo 6153) umístila v celostátní statistice na 13. místě. Uspořádala 185 (vloni 143) jednorázových vzdělávacích a osvětových programů, které navštívilo 5421 (4297) zájemců o astronomii. Třemi dlouhodobě vzdělávacími programy se mezi 49 statisticky sledovanými hvězdárnami umístila na 9. – 13. místě. Nejlepšího umístění dosáhla v počtu zájmových kroužků, skončila na 6. – 8. místě spolu s hvězdárnami v Hradci Králové a Karlových Varech. Za taji astronomie jezdí na hvězdárnu žáci a studenti z Uherskobrodska, Uherskohradišťska i Zlínska. Hvězdárna má připraveny programy pro mateřské školy, jednotlivé stupně základních škol i pro středoškolské studenty. Eva Veselá
Za překvapením do pražského kina Aero
Od 19. září běží v kině projekt nazvaný Naslepo. Diváci přijdou do kina, aniž by věděli, jaký film se bude promítat. Většinou se jedná o dílo nějakým způsobem zajímavé, které se v běžné produkci nevyskytuje. Vstupné zaplatí každý až na závěr podle toho, jak se mu film líbil. [ev] Místní Kultura
Děti - mládež
Pohádková putování po choceňském zámku
Pro každé dítě je požehnáním fungující rodina, citlivá máma a starostlivý otec. Pokud ještě rodiče považují za největší hodnotu čas strávený se svými dětmi, tak má mláďátko víceméně vyhráno. Foto: H. Voříšková Uprostřed města Chocně stojí zámek a v něm sídlí Základní umělecká škola, kam chodí malovat, muzicírovat a hrát divadlo mnoho zdejších dětí. Někdy tam divadelničí celé rodiny a ty pak, jednou do roka, celý zámek promění na magický divadelní dům. Jak z mála dostat mnoho, možná nejvíc Výtvarnice Hana Voříšková je mezi divadelníky známá svým minimálním divadlem. Všechny její představení mají malinkaté rozměry: scény a loutky, které vymýšlí a sama vlastnoručně vyrábí, se někdy ukryjí do dlaně, a proto je divák může a musí sledovat pouze ne veselým flórem“ a mohou přijít diváci. Přez komorní blízkosti. Hana o sobě říká, že je učihlídka malých loutkových divadel – uskutečnily telkou výtvarného oboru ZUŠ, výtvarnicí, příse tři ročníky – je v Chocni a okolí už populární ležitostní loutkoherečkou, provozovatelkou dia divácky vyhledávaná. Pro tento rok vybrala vadelně písničkových automatů a teď už třetím H. V. příběh ze starých českých pověstí o „Bruncrokem i pořadatelkou přehlídky malých loutlíkovi“ a šest rodinných souborů provedlo divákových divadel Putovaní s… Její minipohádky pohádkou i zámkem. Mária Uhrinová ky, inscenované s maximem invence, přinášejí divákům krásu českého folkloru, metaforičnost Jeviště mladých talentů biblických témat i obyčejný lidský humor. „Svět je plný velkých věcí. Několika docela malými Dětská opera Praha (DOP) je soubor dětských a tichými loutkohrami, hranými úplně nablíza mladých sólistů studujících zpěv. Na základech ko, bych ráda vyvážila výše zmíněný stav světa své soukromé hudební školy ji v roce 1999 zaa přispěla tak k udržení rovnováhy ve vesmíru,“ ložila sólistka opery Národního divadla v Praze říká výtvarnice. Právě jednoduchost jejího pojea profesorka zpěvu na Státní konzervatoři Jiřina tí témat a umné výtvarné podtržení poezie je na Marková-Krystlíková. V květnu 2007 získala jejím projevu to nejinspirativnější. DOP bývalé kino Illusion na Vinohradské třídě. Jít za hrdinou s mámou za ruku Jeviště patří zejména mladým talentům, proto Kromě toho, že učí děti výtvarným technikám, je nový kulturní stánek nazván Divadlo Talent rozhodla se iniciovat v ZUŠ loutkářské divadel- Illusion. Prostor chce plně sloužit rodinám ničení. Nejprve pracovala s divadelními soubos dětmi, dětem, ale v dopoledních časech též ry, později chodily do kroužků jen děti, pak se důchodcům. Kromě divadelní činnosti, konpřidaly mámy. S rodinnými soubory se H. V. secertů, přednášek, představení pro školy se jde začátkem roku, kdy se čtou texty a vymýšlí též v divadle koná promítání zajímavých koncepce vystoupení. Dva měsíce pak rodinné nestandardních filmů (starých českých patýmy připravují svoji část „putování“ dějem. mětnických titulů, které jsou s tímto proJednu březnovou sobotu se celý zámek „potáhstorem již po generace spojeny.) [uma] 11 / 2007
23
24
Handicap Dětským plakátem proti diskriminaci
EU se snaží zajistit rovné zacházení a stejné příležitosti pro všechny občany a obyvatele Evropské unie, zejména mládeže. Generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost při Evropské komisi vyhlásilo proto pro děti a mládež (12 až 18 let) výtvarnou soutěž na plakát na téma „Evropská unie a nediskriminace“. Na formátu A2 předkládali mladí Evropané (nejméně čtyřčlenné týmy) svou vizi rovnosti a jejich tvorbu hodnotila mezinárodní porota. Národní kola budou vyhodnocena 20. 11. 2007 na Světový den dětí a oceněné práce pak následně posoudí ještě jednou zástupci Evropské komise. Tři vítězné týmy v každé věkové kategorii, tj. celkem šest týmů, obdrží pozvání na výlet do Bruselu v termínu od 15. do 17. prosince 2007. Jejich návrhy, zveřejněné na webech vyhlašujících organizací, se použijí pro budoucí kampaně EU proti diskriminaci. [uma]
Mezinárodní festival pěveckých sborů Pardubice a
Soutěž o cenu Zdeňka Lukáše 9. – 11. listopadu 2007 Mezinárodní festival dětských a mládežnických pěveckých sborů v Pardubicích je festival nesoutěžní, jehož bohatý program není dramaturgicky ani žánrově vymezen. Od roku 1999 se koná jednou za dva roky. Festival probíhá ve třech dnech, od pátku do neděle. Účastní se ho vždy dětské a mládežnické soubory, které patří ke špičce ve svém oboru a mohou se pochlubit množstvím ocenění z domácích i světových přehlídek. Jejich repertoár zahrnuje lidové písničky, klasickou vážnou hudbu, sakrální tvorbu a zkrátka nepřijdou ani příznivci muzikálových skladeb či osobností popu (např. Michaela Jacksona).
Umění normálně žít beze zraku
„Vyfoťte mě, jak umím normálně žít...“ Slova prakticky nevidomého systémového inženýra jsou příznačná pro putovní výstavu fotografií „Nevidomí mezi námi“, která dala jméno projektu financovanému převážně z prostředků Evropské unie z antidiskriminačního programu Transition Facility. Projekt úspěšně skončil, ale jeho výstupy jsou nadále k dispozici komukoliv, kdo by chtěl více porozumět specifickým rysům života lidí se zrakovým postižením a kdo by chtěl třeba pomoci. Stačí navštívit jmenovanou výstavu, níže uvedené internetové stránky, přečíst si některou z publikací vydanou v rámci projektu – osvětovou brožuru (Nahlédnutí do života beze zraku), praktickou publikaci o zvládání domácnosti a jiných oblastech každodenního života (O. Schindlerová: Na ruce si nevidím) nebo beletristickou knihu o životě se slepotou (M. Michálek: Zavřené oči). Občanské sdružení Okamžik (www.okamzik.cz) s potěšením oznamuje úspěšné ukončení tohoto projektu zaměřeného na přiblížení života lidí se zrakovým postižením široké veřejnosti. Projekt umožnil uskutečnění série besed a seminářů, provoz bezplatné informační linky 800 155 100 a uspořádání řady osvětových a kulturních akcí. Projekt vedle Evropské unie finančně podpořily Ministerstvo zdravotnictví ČR a Nadační fond Českého rozhlasu z veřejné sbírky Světluška. Aktuální termíny výstavy a další informace najdete na www.nevidomimezinami.cz. [luk]
Slova nestačí!
V polovině října se v Brně konala závěrečná část mezinárodní konference na téma: „Rovné příležitosti pro všechny – stejné podmínky nejen na trhu práce.“ Problematika žhavá a v poslední době velmi frekventovaná. Teorii začínáme pomalu zvládat, zbývá maličkost – uplatňovat poznatky v praxi. Dokresluji: podle sdělení jednoho z účastníků nenapadlo pořadatele této významné akce, že by o ni mohl mít zájem někdo se sluchovým handicapem. Těsně před zahájením musela tlumočnice znakového jazyka dohadovat s pořadateli důstojné podmínky účasti pro své kolegy. Připomínáme, že bod programu nesl název: Osoby se zdravotním znevýhodněním a jejich rovné podmínky. Nakonec se pro účastníky se sluchovým handicapem našlo místo u dvou stolů rezervovaných pro vozíčkáře, ale... [luk] Místní Kultura
Lidová kultura
Nitě jsou můj šálek čaje
25
Těmito slovy uvedla své vyprávění o pletení na rámu zvaném krosienka Blanka Mikolajková z Rožnova pod Radhoštěm (18,1 tis. obyv., Zlínský kraj). V letošním roce přijala z rukou ministra kultury ocenění „Nositel tradice lidových řemesel“ právě za zachování dnes téměř zapomenuté techniky, která má však dlouhou historii. Pletení na rámu bylo zřejmě známé již v pravěku. Využívali ho i staří Egypťané v době 1400 let před naším letopočtem, dokladem jsou zachované výrobky i vyobrazení pracovních postupů. Znali ho starověcí Řekové a Římani, obyvatelé Asie, Severní i Jižní Ameriky, v Evropě se udrželo do středověku. Krosienka se ještě dnes vyskytuje v rusínských vesnicích, v polské Haliči a u nás pak na Moravě. Na Slovácku ji najdeme na barevných vlněných pásech, na Valašsku vznikaly zvláštní krosienkované čepce ke krojům, které se podle místa svého vzniku v obci Zděchov říkalo zděcháky. Základem je „osmička“ Krosienky nejsou v podstatě ani pletením – nepotřebujeme klasické pletací jehlice, ani tkaním – máme osnovu, ale nemáme útkovou nit. Jsou prostě zvláštní textilní technikou. Na rám, na Valašsku nazývaný stativa, se nahoře a dole uváže provázek a přes něj se ve tvaru osmičky tahá osnova. Velikost ok pleteniny pak určují kulaté hladké hůlky (podobné jehlicím). Přehazováním předních a zadních nití prsty se tvoří hladká oka a dírky tvořící různé vzory. Foto: archiv Valašského muzea v přírodě, Rožnov p. R. Výhodou je to, že pokud se provede křížení ok v horní polovině, totéž se automaticky objeví i k síťování, předení na kolovratu, tkaní na stai ve spodní části, a naráz tak vznikají dva totožvu, pletení na karetkách a k dalším starým ručné výrobky nebo šála, jejíž konec je uprostřed. ním technikám,“ vyjmenovává B. Mikolajková Z konzervátorky tvůrkyní práce, při nichž je základní surovinou přírodní Blanka Mikolajková absolvovala pomaturitní rostlinné vlákno a surová vlna. V muzeích se zazdokonalovací studium na uměleckoprůmysměřovala zejména na opravování poškozených lové škole grafické v Praze, se zaměřením na sbírkových předmětů, od devadesátých let až do konzervátorství, v oboru textil. Základy však roku 2003 pracovala na živnostenský list – výzískala v konzervátorské dílně ve Valašském roba textilu starými lidovými technikami. „Tady muzeu v přírodě v Rožnově p. Radhoštěm. to bylo obráceně, protože jsem vytvářela nové „Paní etnografka v našem muzeu tuto technipředměty, ale postaru. A rozhodně to není práce ku moc dobře ovládala. Já se jí dívala na ruce lehká. Celou dobu musíte mít ruce v úrovni očí, a hodně jsem odkoukala. Potom jsem nastoupila když křížíte nitě,“ vysvětluje nositelka titulu, do vsetínského muzea a měla tam opravit staré která nyní vyučuje téměř zapomenuté textilní čepce zděcháky. Techniku výroby těchto slavtechniky v rožnovském o.s. Iskérka v rámci tených čepců jsem se naučila z filmu, předváděrapeutických dílen. la ji tam paní Šimková ze Zděchova, a já si ho Nitě, dřevěný rám a šikovné ruce pouštěla stále dokola, dokud jsem si nebyla jisKoordinátorka centra, jehož služba se úředně tá, že ji pak sama zvládnu. V muzeu jsem se při nazývá Sociální rehabilitace a je jedinou svého konzervování dostala nejen ke krosienkám, ale druhu a zaměření v celém mikroregionu Rož- ► 11 / 2007
26
Nemovité památky
► novsko, B. Mikolajková, prozrazuje
tajemství ze své kuchyně: „Nejlepší je Sněhurka (tj. bavlněná příze) nebo příze kordonet č. 30, 50 a 60. Materiál si totiž musím volit tak, aby odpovídal budoucímu výrobku. S přízí to ale nekončí, svou roli hraje také rám. Na pletení čepců, rukaviček bez prstů, vsadek do malých polštářků, tašek se hodí ten se 170 centimetry na výšku a 60 na šířku a velký s 230 a 80 centimetry na šířku pak na punčochy a vsadky do velkých polštářů. Je z neohlazených lískových prutů a ozdobený vrypy do kůry, v rozích svázaný motouzem a doplněný ohoblovanými lehkými hůlkami z tvrdého dřeva.“ B. Mikolajková zvládá přesné kopie třicítky starých vzorů, které jsou zachyceny v muzejních archivech. Řada z nich má docela poetické názvy – kočičí šlapky na chodníku, řičicová okénka, na motýle, na paničku, na tulipány. Vytváří si však i nové moderní vzory, které najdou uplatnění zejména na rukavicích a vsadkách. A kolik materiálu a času je potřeba? „Na jeden pár punčoch potřebuji dvě klubíčka Sněhurky a minimálně 40 hodin, u náročnějších vzorů i déle. Zděchovský čepec si vyžádá včetně dokončovacích prací kolem dvaceti hodin,“ prozrazuje s největší pravděpodobností jediná žena u nás, která umí dělat čepce krosienkovou metodou. Aby krosienka neupadla v zapomnění Nositelka tradice lidového řemesla naučila starým textilním technikám svého syna i dceru a také žáky na vsetínské ZŠ Integra. Své umění pak předvádí v rožnovském skanzenu a na dalších folklorních akcích, s krosienkami seznamovala i návštěvníky folklorního festivalu ve Francii. Její čepce si dnes objednávají hudebnice či zpěvačky střední generace, ale zájem o ně mají zejména naši krajané v USA, kteří si chtějí udělat tradiční svatbu s čepením. Eva Veselá
Mistrovství našich předků
Nejstarší skanzen u nás – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (18,1 tis. obyv., Zlínský kraj) – představuje návštěvníkům řadu drobných technických památek. Nejvíce je jich soustředěno v areálu Mlýnská dolina. Stavby jsou dokladem technické zdatnosti, řemeslné zručnosti a smyslu pro krásu jejich tvůrců.
Foto: E. Veselá
Nejmladší část skanzenu Mlýnská dolina byla uvedena do zkušebního provozu v roce 1982. Návštěvníci mohou obdivovat hamr, olejnu, mlýn s valchou a pilou. Vstupním objektem je vozovna, vystavěná původně v Ostravici (okr. Frýdek – Místek) v polovině 19. století. Sloužila lesnímu a pilařskému hospodaření a nyní hostí expozici „Dopravní prostředky na Valašsku“. Hnací síla: voda Valcha, mlýn a pila patřily původně majiteli velkého gruntu ve Velkých Karlovicích – Podťatém (okr. Vsetín) Janu Tomkovi. Pod označením „valcha“ se skrývá zařízení, které dokázalo pomocí síly kladiva a spařováním horkou vodou vytvořit z vlněné příze sukno. Právě tady vzniká tzv. valašská huňa, z níž se šily svrchní oděvy i přikrývky. Valcha byla postavena jako samostatný objekt v roce 1828 a náležela ke stejnému mlýnu, u něhož stojí i dnes. O její přenesení na nynější místo se postarali pracovníci skanzenu. Jejich dílem je i funkční replika mlýna. (V té době ještě původní mlýn z poloviny 18. století stál na tzv. nestálé vodě, což je vodní tok s dostatkem vody jen po určité období.) Po spuštění vody se mlýnské kolo roztočí a obilí se semele na mouku tak, jako za časů „pana otce“. Za pravidelného klapotu dřevěného kola lze nahlédnout do života mlynářské rodiny, která bývala dosti početná. Ve ► Místní Kultura
Nemovité památky ► mlýně totiž pomáhali a také nocovali například krajá-
nek či vojenský invalida. Původní Tomkova pila se nezachovala, a proto byla do areálu zakomponována pila z roku 1782 Martina a Jana Vičanových, která původně stála 2 km nad zmíněným mlýnem. „Valašská jednoška“, pojmenovaná podle řezání jedním pilním listem, přeměňovala klády na prkna nebo fošny. Vyžadovala však náročnou údržbu, a tak byla její součástí i malá dílna. Předlohou pro repliku hamru byl objekt postavený v Ostravici v 1. polovině 19. století. Ten sice v době vzniku kopie už neexistoval, ale pracovníci skanzenu použili k rekonstrukci všechny dostupné podklady. Vnitřní vybavení pochází z hamru v Nemílkově na Klatovsku a bylo funkční ještě v 80. letech minulého století. Dříve sloužil hamr k výrobě pluhů, os ke kolům a k opravě nebo výrobě dalšího zemědělského nářadí. Práce nelehká, leč potřebná… Dodnes funkční lisovna oleje nazývaná olejna pochází ze 17. století. Původně stála v Brumově (okr. Zlín), pracovníci muzea ji ale rozebrali a opět složili v rožnovském skanzenu. Získat olej ze lněného nebo konopného semene či švestkových jader nebo bukvic nebylo jednoduché, a tak muselo své síly spojit vždy více lidí. V areálu Valašská dědina je umístěna sušírna ovoce ze Seninky (okr. Vsetín), kovárna z Lutoniny (okr. Zlín) nebo větrný mlýn z Kladníků (okr. Přerov). Nejstarší část skanzenu – Dřevěné městečko – láká milovníky na něco ostřejšího. Nedávno zde totiž vyrostla kopie pálenice z Lačnova (okr. Vsetín). Mlýnská dolina se rozšíří Valašské muzeum v přírodě podalo žádost v rámci tzv. norského grantu a uspělo s projektem „Muzeum v přírodě a lidová kultura v nových formách prezentace kulturního dědictví“. Předpokládané náklady 3 159 847 eur pokryje z 85 % příspěvek z uvedeného grantu a zbytek uhradí zřizovatel muzea, tj. ministerstvo kultury. V rámci projektu budou dostavěny také expoziční areály. Jde o hospodářské objekty u Tomkova mlýna, kovárnu a transfer zvonice z Horní Lidče (okr. Vsetín) a obytný dům z Trojanovic (okr. Nový Jičín). V plánu je výstavba tzv. živého domu, tedy objektu určeného pro práci s dětmi v relativně autentickém prostředí valašské venkovské chalupy. Hamr doplní domek lesního dělníka a milíř na dřevěné uhlí, čímž se znázorní koloběh od těžby dřeva a výroby dřevěného uhlí přes využití v hamru až po vznik kovářského výrobku. Eva Veselá 11 / 2007
Kunínský zámek
vystavuje rodové sbírky
Do roku 2012 mohou návštěvníci barokního zámku v Kuníně (1,9 tis. obyv., Moravskoslezský kraj) obdivovat rodinné sbírky, které zapůjčil vnuk posledního majitele zámku. Nejcennějším exponátem zapůjčené sbírky je obraz loutnisty z poloviny 17. století, pocházející z holandské dílny. Přestože rodina o zámek přišla, poskytla pečlivou dokumentaci, která přispěla k tomu, že se městu, které nyní objekt vlastní, zdařila rekonstrukce a povedlo se mu také získat původní sbírkové předměty. [ev]
Znojemské hradby čeká oprava
Město Znojmo (36,2 tis. obyv., Jihomoravský kraj) se pyšní dochovanými středověkými hradbami s řadou věží a bašt. Jsou uchovány téměř po celém obvodu historické části starého města. Letos město vložilo do opravy hradeb téměř 1 milion Kč a nyní připravuje opravu úseku od kaple sv. Václava až k románské rotundě sv. Kateřiny, která si zřejmě vyžádá další milion korun. [ev]
Kamiony
do Lednicko-valtického areálu? Na prestižní seznam UNESCO byl Lednicko-valtický areál zapsán v roce 1996. Úřady nyní připravují rozšíření silnice mezi Břeclaví a Mikulovem tak, aby po ní mohly jezdit i těžké kamiony. Proti tomu se staví nejen občanská sdružení, ale i památkáři, podle nichž by se měla komunikace posunout směrem ke státní hranici, a ne vést téměř středem areálu. Problém bude nejspíš řešit ministerstvo kultury, které s výstavbou souhlasilo za podmínky, že část silnice povede tunelem. [ev]
27
28
Nemovité památky
Hřbitov, kam na Dušičky nikdo nepřijde a nerozsvítí
Foto: G. Gratadour
Malostranský hřbitov na pražském Smíchově patří po Vyšehradském hřbitovu se Slavínem a historické části Olšanských hřbitovů k místům, kde leží ostatky největších českých velikánů, buditelů a významných představitelů naší historie. Od roku 1680 se zde pohřbívalo ve třech vlnách morových epidemií. Největší význam však získal v průběhu jednoho sta let od r. 1786, kdy se stal posledním místem občanů Malé Strany, Hradčan a Smíchova. Od r. 1884 se zde nepohřbívá a od této doby celý komplex chátrá, degraduje a většina náhrobků je ukrytých pod vrstvou břečťanu. Autory funerálních plastik jsou nejvýznamnější umělci a sochaři, např. Práchner, rodina Platzerů, Pischelt, Malínský, bratři Maxové a další. Vedle manželů Duškových (jejichž ostatky byly při rozšiřování Plzeňské ulice nedůstojně uloženy do společného hrobu), zde odpočívají rodiče Jana Nerudy, rodina Dientzenhoferů, hudební
skladatelé Jan Vitásek, Jan V. Tomášek, malíři A. Kosárek, V. Morstadt aj. Hřbitovu již několikrát hrozilo zrušení. Pravidelně se zvedají vlny na jeho záchranu, ve své době za jeho důstojnou existenci bojovali např. J. Arbes, J. Neruda, ale i Max Švabinský či A. Jirásek. Chátrání však dále pokračuje, v nedobré a kritické situaci se znovunalézá i dnes. Veřejnosti je běžně nepřístupný. Jako dobrý nápad se v současné době jeví projekt vytvoření tzv. „Muzea funerální plastiky pod otevřeným nebem se zvláštním režimem“, tedy celou lokalitu začlenit do systému vzájemně propojených městských vycházkových a oddechových zelených zón. K tomu je ovšem potřeba zapojit všechny, kteří mají na záchraně hřbitova zájem, a stanovit společný postup s pražským magistrátem, ministerstvem kultury a Národním muzeem. Martin Arden Místní Kultura
Movité kulturní dědictví
Slavme slávu slavných Slávů
U příležitosti 190. výročí nalezení Rukopisu zelenohorského se na několika místech ČR uskutečnily akce, které nejen připomněly tuto významnou událost, ale opětovně nanesly otázku, zda jde skutečně o nejstarší česky psanou písemnou památku nebo o největší podvod v dějinách literatury. V říjnu roku 1817 byly na panství Zelená Hora při úklidu v jedné zámecké místnosti nalezeny prachem a hlínou zašlé pergamenové dvoulisty. Rukopisné zlomky, které obsahují báseň Sněmy a další nazvanou Libušin soud, jejíž součástí je i často citovaný výrok: „Běda ptákům, k nimž se zmije vkrade, běda mužům, jimiž žena vládne!“ I když „prý!“ jednoznačné vědecké analýzy dokázaly, že jde o podvrh, jakoby tomu navzdory po léta vykonává badatelskou a osvětovou aktivitu Česká společnost rukopisná, jejíž členové teze o nepravosti nepřijali. Jedná se o občanské sdružení s posláním opětovně vědecky bádat a popularizovat poznatky o staročeských ruříjna v Muzeu Nepomuk příspěvek „Rukopis zekopisech, především však řešit sporné otázky lenohorský a jeho hmotný průzkum“. Přednáškolem Rukopisů královedvorského a zelenohorku doprovázela výstavka jedinečných snímků ského a památek s nimi spojovaných. Členové z průzkumu těchto starých tisků. Správa objektu České společnosti rukopisné (ČSR), která se Zelená Hora 21. října zámek mimořádně oteplně hlásí k odkazu F. Palackého a P. J. Šafařívřela. Součástí prohlídky dosud nepřístupných ka, se měsíčně scházejí k pracovním schůzkám, místností (od května do konce září otevřeno organizují pro veřejnost přednášky a výstavy, pouze o víkendech 13.30 až 17 h) bylo kromě spravují www stránky věnované rukopisům a na výkladu i upozornění na jiné literární tajemství nich pořádají elektronické konference k této prospojené se zámkem. Právě ve zdech Zelené Hory blematice. Bez ohledu na různé názory ve věci se odehrává slavný Švandrlíkův román Černí pravosti rukopisů čeští nadšenci své výročí pobaroni, pojednávající o krutě groteskním živořádně oslavili. V rámci oslav nalezení rukopisů tě zde žijících vojáků 2. kategorie, tzv. PTPábyla už v září otevřena výstava v pražské Galerii ků (v těchto autentických prostorách se natáčel Krásova na Žižkově. Členové ČSR přednesli 18. i filmový přepis knihy). Mária Uhrinová
Gotická pieta
Digitální prezentace
Pieta ze sbírky Petra Křiváka, jedna z nejvýznamnějších památek vrcholně gotického sochařství na Moravě, patřící do stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc (viz MíKu č. 10), byla na podnět olomouckého Muzea umění v září zapsána na seznam kulturních památek ČR. Opuková socha Matky Boží s Ježíšem vysoká 74 centimetrů, která vznikla před rokem 1400, je po restaurování v letech 2005 až 2006 ve velmi dobrém stavu. Muzeum podalo návrh na zapsání do seznamu také další vrcholně gotické skulptury, Piety z Lutína, která rovněž patří do olomoucké expozice. [uma]
V rámci projektu Digitální prezentace středověkých iluminovaných rukopisů mohou od října návštěvníci stálé expozice olomouckého Arcidiecézního muzea v Olomouci vidět a prostřednictvím dotykového monitoru prostudovat více než dvě desítky vzácných rukopisů z olomouckých sbírek. Počítačovou prezentaci navíc v pravidelných intervalech doprovází výstava originálu jednoho z rukopisů. První z nich je Misál pražský z doby kolem roku 1365. Více informací najdete na www.olmuart.cz [uma]
na seznamu památek
11 / 2007
středověkých rukopisů
29
30
Muzea
Rekonstrukcí vznikne hotel, ale i muzeum Nynější majitel zchátralého zámku Zelená Hora, obec Klášter, investoval do jeho oprav už bezmála dvacet milionů Kč.
Od srpna 2007 zde např. probíhá rekonstrukce fasády jižního křídla (dotace MK), ale místní se i tak snaží nabídku této zajímavé lokality neustále obohacovat. V bývalé konírně je výstava k historii zámku a kdysi slavného kláštera v nedalekém Pomuku (dnes Nepomuk), dále výstava o Rukopisu zelenohorském (zpřístupněna je i místnost, kde byl r. 1817 nalezen). K vidění jsou velkoformátové fotografie zámku (např. letecké snímky či umělecké fotografie včetně kolorovaných starých fotografií) a v kostele našla své místo výjimečná expozice klatovské-
ho umělce Václava Fialy „Stavby ve stavbě“. Tvoří ji islámský minaret a křesťanská rotunda. Novým nájemcem zámku na příštích 60 let se zřejmě stane francouzská asociace CCEC (Asociace provozující síť luxusních hotelů). Je naděje, že na opravy přispěje EU. S rekonstrukcí by se mělo začít nejpozději koncem roku 2008. I když se zámek promění na luxusní kongresový hotel, mnohé prostory zůstanou veřejnosti stále přístupné a navíc by v konírně mělo vzniknout muzeum s ucelenou historickou expozicí. Mária Uhrinová
Muzeum v Olomouci získá nejen moderní depozitáře
Objekt zapsaný na seznamu státních kulturních památek, který vystavěli na počátku 18. století jezuité jako školní budovu, slouží muzejním účelům od roku 1959. Zatím byly sbírky uloženy v nevyhovujících podmínkách, rekonstrukcí získá Vlastivědné muzeum v Olomouci depozitáře odpovídající 21. století. Nové prostory poskytnou místo pro uložení cca 700 tisíc předmětů z okruhu společenských věd – zbraní, mincí, hudebních nástrojů atd. a také vhodné pracovní zázemí pro odborné pracovníky muzea. Návštěvníci se mohou těšit na větší počet specializovaných výstav. V přízemí totiž vzniknou dva nové výstavní sály. Stavební úpravy si vyžádají kolem 100 milionů Kč a mají skončit v říjnu příštího roku. Projekt rekonstrukce nazvaný „Brána poznání otevřena“ získal v rámci ČR třetí nejvyšší grant z tzv. norských fondů. Jde o cca 45 milionů Kč, zbývající finance poskytne zřizovatel muzea – Olomoucký kraj. Jde o největší investiční akci od založení muzea, které je nejstarší muzejní institucí na území Moravy – v příštím roce oslaví 125 let trvání. [ev]
Krása hřbitovních křížů
Muzeum dr. B. Horáka v Rokycanech (14,5 tis. obyv., Plzeňský kraj) připravilo od 4. října do 11. listopadu výstavu kovaných a litinových hřbitovních křížů. Do muzeí se tyto artefakty dostaly většinou při rušení starých hřbitovů. Výstava představí i největší kříž, který se nachází v jeho sbírkách. Pochází asi z druhé poloviny 18. století, je kovaný, na výšku měří 1,43 m a na šířku 0,70 m. [ev] Místní Kultura
Nové tisíciletí přineslo Chlumci opět muzeum
Na rozdíl od mnoha jiných měst, kde se v 19. století v duchu obrozovacích snah zakládaly vlastenecké muzejní spolky, Chlumec nad Cidlinou se svého samostatného muzea dočkal až 12 let po vzniku první Československé republiky. Po mnoha peripetiích a dokonce po letech neexistence se nyní „městu v zahradách“, jak místní obyvatelé Chlumec nazývají, povedlo městské muzeum opět otevřít. Mnohokrát zmařené snahy Muzeum svou činnost poprvé zahájilo 28. října 1930. Jeho prvním sídlem byla radnice a základ sbírek tvořily ostrostřelecké terče, zbraně, cechovní památky a mince. Od počátku muzeum žilo pouze z dobrovolných darů od institucí, obcí i jednotlivců. Po roce 1945 se objevil palčivý problém, a to nedostatek místa. Rozhodlo se, že sbírky se umístí do areálu zámku Karlova Koruna, do tzv. Tereziánského traktu (budovy naproti zámku), kterou však muzeum v roce 1968 muselo opětovně opustit, neboť se zde zbudovala restaurace. Pouze v zámecké oranžerii zbyla tzv. Klicperova síň, expozice věnovaná nejvýznamnějšímu chlumeckému rodáku, spisovateli a dramatikovi V. K. Klicperovi. Ostatní sbírkové předměty se rozvezly do zrušených škol v okolních vesnicích, vůle k udržení nebyla, a proto chlumecké muzeum koncem osmdesátých let zaniklo. To, co mohlo vypadat jako absolutní zánik – zbytky někdejších sbírek se převezly koncem 80. let 20. století do Krajského muzea Východních Čech v Hradci Králové – se s dnešním odstupem jeví jako jediné možné řešení. Ve skutečnosti totiž došlo k odbornému vytřídění a k záchraně alespoň toho cennějšího, co zbylo. Chlumecká Loreta Budovu dal postavit v r. 1717 hrabě Kinský jako piaristickou kolej pro výuku mládeže v katolickém duchu. Jenomže záměr se zrealizoval jen částečně, dle plánů Františka Maxmiliána Kaňky byla postavena pouze kaplanka (byt pro nižší kněze) s věží. Objekt dobudovali v r. 1740, ale už jako sakrální prostor. Byly přistavěny ambity tvořící čtvercové nádvoří, uprostřed stála santa casa (Boží chýše), čímž vlastně vzniklo mariánské poutní místo – Loreta. Dekrety Josefa II. ji zanedlouho zrušily, v roce 1805 byla kaple uprostřed nádvoří stržena, ambity zazděny a takto upravený objekt sloužil nejprve k ubytovávání bývalých hraběcích sloužících, později jako nemocnice a chudobinec. K bydlení se využíval i poté, co se v r. 1925 stal majetkem města. Po mnoho let se uvažovalo, že by právě Loreta měla sloužit kulturním účelům, ale až s novým tisíciletím se od plánů přistoupilo k činům. V roce 2000 arch. Jan Zima vypracoval plány na opravu zdevastované budovy s jejím následným využitím ► 11 / 2007
31
32
Muzea
► jako muzea. Rekonstrukce objektu trvala dva roky a stá-
la 10 mil. Kč. K oslavě předků, k poučení nám i příštím K původní sbírce, deponované ve Východočeském muzeu, město Chlumec nikdy nepozbylo právo hospodaření, a proto v roce 2001 požádal starosta Ing. Miroslav Uchytil o její navrácení. Vrátilo se 563 předmětů, které potřebovaly opravit a zařadit do celkové koncepce (scénář expozice vypracoval PhDr. Aleš Valenta). K této činnosti starosta oslovil manžele Helenu a Josefa Krátké, odborníky na restaurování starožitností. Po intenzivní roční práci byly expozice, věnované dějinám města, ostrostřelcům, legionářům, sokolům a sportu, školství, cechům a řemeslům, připraveny uvítat první návštěvníky. Sbírkový fond nové instituce, fungující jako samostatná organizační složka města Chlumec, nesmírně obohatil dar místního občana, pana Františka Nováka. Jeho unikátní sbírka zemědělských strojů a nářadí čítá více než 200 předmětů a stala se stěžejní částí nové muzejní expozice. Úsilí úřadu a práce odborníků byla korunována úspěchem a dne 8. 6. 2002 chlumecké Městské muzeum Loreta slavnostně otevřelo své brány. Paní Helena Krátká, která se stala jeho správkyní, je nesmírně činorodá žena. Právě proto, že stála u tohoto projektu od začátku, a všechny předměty nesou stopu jejího doteku, neustále přemýšlí, jak toto „svoje dítě lépe zdobit a vyživovat“. V jedné osobě odborná pracovnice, uklízečka i pokladní se těší z krásné budovy, které však chybí depozitáře, badatelna a výstavní prostory. „Nedostatky budovy se snažím alespoň částečně eliminovat. Okna jsou zde zasklena obyčejnými skly, tak jsem požádala o finance MK z fondu ISO (integrovaný systém ochrany). Nejsme instituce zřízená státem, a tak na okenní fólie s UV filtrem nám MK dalo polovinu potřebné částky,“ posteskne si H. Krátká. Chlumec – město v zahradách – jak pyšně hlásí městský web, se o své muzeum stará jak mu rozpočet dovoluje a uvažuje i o dostavbě chybějících prostor. Letos dofinancovalo okna, příští rok bude hledat částku na ozáření muzejních předmětů napadených červotočem (o polovinu žádá správkyně opět MK). Muzeum, které nemá celoroční provoz, ale jeho návštěvnost rok co rok stoupá, se už uprostřed nynější letní sezony mohlo pochlubit 1600 návštěvníky, k nimž patří jak jednotlivci a rodiny, tak školní výpravy. Nabídku obohacují i doprovodné programy jako koncerty, divadelní představení a v poslední době zde registrují zájem o svatební obřady na nádvoří Lorety. Mária Uhrinová
Když nemůžete do muzea vy, přijde muzeum za vámi Takovým heslem se v současné době řídí Muzeum města Ústí nad Labem. Protože budovu, ve které sídlí, čeká generální rekonstrukce, přišlo muzeum dočasně o své výstavní prostory. Aby se udrželo v povědomí občanů a nepřišlo o návštěvníky, přemísťuje své aktivity na půdu jiných institucí a především na webové stránky. V současné době probíhají tři samostatné projekty, z nichž každý je prezentován na internetu. Prvním z nich je projekt „Zapomenutí hrdinové“ řešený Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR spolu s Národním archivem ČR a Muzeem města Ústí nad Labem. Zabývá se osudy příslušníků národnostních menšin Československé republiky, kteří v dobách nacistické okupace zachovali věrnost republice a demokracii, trpěli pod nacistickým terorem nebo se přímo zapojili do odbojových aktivit. Projekt by měl přispět k morální rehabilitaci těchto lidí, kteří za svou činnost byli často postiženi různými formami perzekuce. Webové stránky www.zapomenutihrdinove.cz dokumentují veškeré aktivity řešitelů. Další projekt, „Ústecká NEJ“, představuje město Ústí nad Labem v jeho superlativech. Události, osobnosti, výrobky nebo činy uvozené slůvkem NEJ a spojené s tímto městem autoři projektu neustále doplňují a objevují nové a nové. Ústečané tak například zjišťují, že žijí ve městě, ve kterém měl domov nejbohatší podnikatel první republiky, nebo které se může chlubit největším trpaslíkem v České republice. Na stránkách www.nej.muzeumusti.cz se návštěvník dozví, kterými NEJ se Ústí honosí, a že trolejbusová výstava byla oceněna v soutěži Gloria musaealis. Třetí projekt je určen především školám. Jmenuje se „Zubr Emil na internetu“ a snaží se žákům i veřejnosti přiblížit pravěk trochu jinou formou. Kromě textů a obrázků, bez kterých by ► Místní Kultura
Divadlo
Muzeum českého amatérského divadla je občanským sdružením
Staňte se jeho členy! Myšlenka zachovat hmotné památky na činnost ochotnických souborů a uspořádat je do expozice našla úrodnou půdu u Divadelního souboru Erben v Miletíně a díky dobročinnosti majitele zámku pana Ondřeje Stýbla i za nezanedbatelné pomoci Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu a za podpory Ministerstva kultury a dalších sponzorů se ji podařilo v základní expozici realizovat. První krok – úvodní expozice – se ukázal úspěšným, přitažlivým a všemi oceňovaným. Rychle však překročil rámec, ale i možnosti, zakladatelského souboru i regionu. Stále více se problémy realizace celého projektu dotýkají amatérských divadelníků celé země. Pokoušíme se zapojit do tohoto náročného úkolu širší okruh zájemců o historii amatérského divadla, než umožňuje péče jednoho souboru nebo několika sebeobětavějších místních pracovníků, pokoušíme se využít vědomostí a zkušeností dalších historiků divadla, amatérských divadelních sdružení, jednotlivých souborů a zájemců o divadelní historii v místech. Muzeum by se mělo, podle našeho názoru, stát záležitostí všech amatérských divadelníků i jejich profesionálních spolupracovníků. Proto na základě schválených stanov občanského sdružení vytváříme společenství, které bude společnými silami o své muzeum pečovat. Předpokládáme, že budeme společně na demokratických základech nezávisle řešit všechny problémy shromažďování exponátů, vytváření expozic a provozu muzea, které dávno překročilo místní nebo jen regionální význam. Zveme vás, abyste se stali členy tohoto společenství. Zde podepsaní odborníci vytvořili přípravný výbor a do ustavující výroční schůze, která rozhodne o členech, funkBližší informace a přihlášku najdete cionářích a zpřesnění stanov, budou organizovat její přína http://miletin.amaterskedivadlo.cz pravu: Prof. PhDr. Jan Císař, CSc., divadelní teoretik, Praha Informace podají: Prof. Mgr. František Laurin, režisér, pedagog, Praha Mgr. Miloslav Hýbner, organizátor zbudování muzea, Mgr. Miloslav Hýbner, Miletín, Divadelní soubor Erben, Miletín mobil 737 308 469 Milan Lánský, realizátor vybavení expozic muzea, Divadelní soubor Erben, Miletín Jiří Valenta, Praha, Emanuel Matys, dramaturg Divadélka na zámku, mobil 728 305 839 Bílé Poličany Mgr. Ondřej Stýblo, majitel zámku, Miletín Jiří Valenta, autor scénáře expozic muzea, Praha ► to nešlo, vsadili autoři na oblíbeného průvodce původními muzejními expozicemi a na hry. V součas-
né době je možné vyzkoušet dvě varianty pexesa a dobrodružnou hru v bludišti. Prostřednictvím stránek www.emil.muzeumusti.cz je školám také nabízen interaktivní program přibližující život ve starší době kamenné, se kterým muzeum přijede přímo za zájemcem, a který byl účastníky velmi kladně hodnocen. Eliška Mezenská Muzeum města Ústí nad Labem
11 / 2007
33
34
Divadlo
Moravská křižovatka středoevropského divadla
Městské divadlo Zlín (82,3 tis.obyv., Zlínský kraj), které v minulém roce oslavilo 60. výročí od svého založení, v současnosti patří k nejprogresivnějším českým scénám. Jeho umělecký kredit oceňuje odborná kritika i divácká veřejnost. Je nejenom regionálním centrem, ale i zajímavou středoevropskou institucí, na půdě které se setkávají čeští, polští a slovenští umělci. (dnešní Malá scéna). V náročných podmínkách zde soubor přečkal 21 sezon. Koncem 50. let se rozhodlo o výstavbě nové budovy (arch. Miroslav a Karel Řepa) a v roce 1960 se začalo stavět. Divadlo, dokončené v roce 1967, bylo jednou z mála divadelních budov postavených po roce 1918 a v té době také největším činoherním divadelním stánkem v ČSSR, který přišel na tehdy astronomických 46 milionů korun. Gottwaldovský divadelní kolos Soubor DP tu zahájil svou činnost 11. 11. 1967. Získal tak budovu velkoryse architektonicky řešenou s bohatou výtvarnou výzdobou, se dvěma vstupními foyery, Velkým sálem pro 800 diváků a obrovským jevištěm s tehdy nejmodernějším vybavením. Slavnostní obří opona autorek H. Lendrové a S. Řepkové (31 x 10 m) váží více než 500 kilogramů a ve valašskomeziříčské gobelínce ji tkali několik měsíců. Prosklené vstupní prostory sloužily a dodnes slouží jako výstavní galerie. V roce 1989, kdy byla provedena rekonstrukce Velkého sálu (nastala redukce míst na 687), jako náhradní prostor posloužila zkušebna č. 1 a divadelní sál pro 84 Foto: archiv MD Zlín diváků byl nazván Studio G (Gottwaldov). Dílna č. 9472 – Divadlo pracujících Z něj se později stalo Studio Z (Zlín), třetí scéna Jedinečná a v našem kontextu už nikdy se neozlínského divadla. O rok později se Divadlo prapakující situace, kterou přinesla éra bratří Baťů cujících přejmenovalo na Městské divadlo Zlín ve Zlíně, kdy ekonomická úspěšnost vytvářela a jeho zřizovatelem se stalo město Zlín. ve městě tvůrčí a invenční zázemí pro mnohé Divadelní setkávání na mnoho způsobů umělce, podněcovala i úvahy o zřízení profeMěstské divadlo Zlín (MDZ) je příspěvkovou sionálního divadla. Bohužel snahy průmyslorganizací města, která má 126 zaměstnanců níka Bati překazila válka, ale už rok po ní se včetně 34 členů uměleckého souboru. Divadlu situace změnila. V srpnu 1946 bylo založeno přispívá na jeho činnost malým dílem i Zlínský profesionální divadlo s názvem Divadlo pracukraj a MK ČR, dále pak řada sponzorů z řad jících (DP). Fungovalo jako kulturní zařízení místních podnikatelů. Na svých třech scénách n.p. Baťa v provozu továrny jako dílna č. 9472 ročně zrealizuje 10 až 12 premiér, které hraje a všichni umělečtí i techničtí pracovníci divataké na zájezdových vystoupeních v ČR i v zadla byli vedeni jako zaměstnanci podniku. Ale hraničí. Kromě toho plní roli multifunkčního už o měsíc později se soubor stěhoval do budostánku kultury – pořádá koncerty, fotografické vy zadaptovaného Komorního kina na Dílech a výtvarné expozice, organizuje ples a akce pro ► Místní Kultura
35
Divadelní scéna
vznikla výhradně ze soukromých prostředků
Amatérské Divadlo Kámen je výrazným experimentálním souborem, který po léta hostoval na různých pražských scénách. V listopadu otevírá svoje vlastní studio pro 50 diváků v Nekvasilově ulici, v prostorách, které mu pronajala MČ Praha 8. Nutná přestavba bývalého skladu na divadelní studio si vyžádala náklady kolem 800 tisíc Kč. Tyto finanční prostředky pocházejí výhradně Foto: archiv Divadla Kámen ze soukromých zdrojů, což je v Praze situace zcela unikátní. Členové souboru nepředpokládají, že v konkurenci pražských dotovaných divadel by mohli dlouhodobě žít bez městských nebo jiných grantů, ale při několikaměsíční rekonstrukci se museli spolehnout pouze na soukromé finance, protože z veřejných zdrojů získali pro letošní rok minimum, které stačilo ztěží na běžný provoz. Nekomerční divadelní studio o celkové ploše 200 m2 bude sloužit divadlu (sál má 80 m2), další prostory se upravují na malou galerii fotografie a výtvarného umění. Nezávislá pražská divadelní skupina Divadlo Kámen má tedy svoji scénu a věří, že do budoucna se jí povede umělecké aktivity ještě více rozšířit. [uma]
„Mladý plakát“ na divadelním festivalu Mezinárodní divadelní festival, který se Plzni koná od roku 1993, letos nabídl vystoupení 10 zahraničních a 17 domácích souborů v celkem 45 představeních. Tyto byly k vidění ve všech plzeňských divadelních sálech, na bývalém nádraží Plzeň – Jih a v industriálním prostoru Garáží Milénium. Přehlídku organizuje Mezinárodní festival DIVADLO Plzeň (zájmové sdružení právnických osob), město Plzeň, Divadelní obec a Divadlo J. K. Tyla Plzeň a letos v jejím rámci proběhla první mezinárodní soutěž mladých výtvarníků William Shakespeare junior v nekomerční plakátové tvorbě. Porota hodnotila návrhy divadelních plakátů na libovolné shakespearovské představení a udělila cenu – Zlatého Yorika. Získala jej Aneta Zieglerová, studentka z Plzně. [uma] ► děti. Naplnit takto prostorné jednosouborové di-
vadlo je náročné, proto má divadlo 20 předplatitelských skupin (pro dospělé a pro děti a mládež) a Klub přátel zlínského divadla (po celém zlínském kraji tito „přátelé“ domlouvají předplatné a prodávají vstupenky). V roce 2006 dosáhla návštěvnost téměř 140 tisíc diváků. Soubor, který spolupracuje s nejlepšími českými režiséry, se každoročně umísťuje na prvních příčkách divadelních anket a nominací, včetně udělení Cen Thálie jejím umělcům. Zlínští divadelníci mají ve městě s několika středními školami a Univerzitou Tomáše Bati svoje stabilní publikum. Roku 1999 zde poprvé vyhlásili anketu Aplaus, v níž se mohou diváci vyjádřit k ženskému a mužskému hereckému výkonu či k inscenaci. V prosinci roku 1999 byla rovněž založena tradice minifestivalu Naráz, který je interní přehlídkou inscenací MDZ. Cena ředitele Městského 11 / 2007
divadla pro zvlášť významné osobnosti, které se zasloužily o jeho rozvoj, je ve Zlíně udělována od roku 2002. A aby se divácká obec o souboru co nejvíce dověděla, vydávají Zlínští pod názvem Suflér tištěný divadelní občasník. Divadlo má pěknou řádku dalších mimorepertoárových aktivit. Nejvýraznější je festival Setkání – Stretnutie, přehlídka původní dramatické a inscenační tvorby českých, slovenských a v posledních ročnících i polských divadel. Koná se od roku 1991 a prostředky na něj poskytuje Zlínský kraj, EU a Visegrádský fond. U příležitosti této akce vzniklo představení „Blázni jsme divadlem aneb Jak jsme hledali ten pravý poklad“, které se jako tzv. Road Tour rozšířilo po celém Zlínsku. Jak jsme upozornili v MíKu č. 10/2007, divadelníci baví pouliční podívanou, ušitou přímo na tělo konkrétnímu městu či obci, diváky od jara až do „prvních mlh“. Mária Uhrinová
36
Mistr litoměřického oltáře V květnu příštího roku oslaví Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (25,7 tis. obyv., Ústecký kraj) padesát let od svého otevření. Tato významná výtvarná instituce umožnila i za totality prezentaci mnoha výtvarníkům, kteří nemohli veřejně vystupovat.
by se divil
Foto: archiv SGVU Litoměřice
Výstavní činnost v severočeském kraji se od roku 1948 paralelně vyvíjela v několika městech – v Krajské galerii v Ústí nad Labem, v Teplicích a Litoměřicích – aby právě v Litoměřicích po propojení sbírek vzpomenutých organizací byla v roce 1958 veřejnosti zpřístupněna Galerie výtvarného umění. Dnes pod názvem Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (SGVU) sídlí v objektech, které jsou součástí městské památkové rezervace. Tato příspěvková organizace ústeckého kraje (roční příspěvek na provoz je 9,6 mil. Kč) získává grantem ještě účelově vázané finanční dotace od MK na nákup uměleckých děl (poslední se realizoval v r. 2000), na technické vybavení výstavních sálů, nebo speciální grant určený výstavním projektům, představujícím málo či vůbec nezpracovaná témata či osobnost (Mikuláš a Emila Medkovi – souvislosti od 28. 6. do 23. 9. 2007). Ve čtyřech vlastních objektech SGVU sídlí expozice se zcela odlišnými specifickými sbírkami: Stálá expozice umění 14. až 18. století představuje kromě jiného např. gotický poklad v podobě 6 desek Mistra litoměřického oltáře, roku 1995 bylo otevřeno Diecézní muzeum, v němž SGVU zpřístupnila část sbírek z majetku Biskupství litoměřického. Galerie v Litoměřicích jako jediná v ČR od roku 1967 cíleně buduje samostatnou a ucelenou sbírku insitního (naivního) umění, kterou prezentuje v cenném pozdně gotickém
měšťanském domě. Kromě již zmíněných třech stálých expozic se v hlavní budově ročně koná 7 krátkodobých autorských nebo skupinových výstav, vždy doplněných katalogem (vydaným vlastním nákladem SGVU) a bohatým programem (vernisáže s koncerty, filmové projekce, přednášky, společenská setkání aj.). V instituci pracuje celkem 32 zaměstnanců, kteří zabezpečují celoroční běžný provoz i aktivně vzdělávají školní i dospělou veřejnost. Lektorské oddělení zabezpečuje celkem 4 typy programů pro děti a mládež (od MŠ po SŠ) – ta tvoří 2/3 z celkového počtu návštěvníků. Nabízí také speciálně koncipované programy pro lidi s nejrůznějšími handicapy. Je jim umožněn kontakt s originály výtvarných děl přímo v galerii a následně jsou klienti vedeni ve vlastní výtvarné činnosti. Kostel je dar i břemeno Jedna z nejvýznamnějších památek barokní architektury v Litoměřicích je bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie postavený v letech 1701 až 1731 Octaviem Broggiem. Odsvěcený církevní stánek využívala SGVU už v letech 1965 až 1975 jako depozitáře a restaurátorské a truhlářské dílny, pak sloužil jako okresní archiv, aby byl roku 1992 předán zpět do užívání galerii. Uskutečnily se zde čtyři ročníky mezinárodních výtvarných sympozií „Baroko a dnešek“ a „Otevřený dialog“, spolupořádané s Nadací Symposion. Nádherná barokní stavba ► Místní Kultura
Výtvarné umění
Obrázky Magdaleny Konečné zachycují romskou mentalitu
Znáte Magdalenu Konečnou? Žije v Praze a po celý svůj život svérázným způsobem deklaruje vřelý vztah k Romům. Snad i díky tomu, jako jedna z mála, dokáže přenést tu pravou romskou mentalitu do svých obrázků. Z papíru na vás nekoukají pouze hlavička s černými kudrnatými vlasy a velké oči, v jejichž výrazu se mísí bolest, radost a šibalství, ale Cikán v celé své fyziognomii. M. Konečná si všímá detailu, zároveň vnímá celek, vše uchová v paměti, aby později realitu přenesla na papír. Její ruka vede rysy přesně a výstižně. Zachycuje Romy v nejrůznějších projevech života a v kontextu historie. Věnovala se romské kultuře v dobách, kdy se jiní za totéž styděli. Dušan Kotlár ji řadu let obdivuje, vnímá její kulturní přínos společnosti a v rámci aktivit občanského sdružení Romský život, o.s. (PhDr. Mgr. D. Kotlár je předsedou tohoto sdružení) se rozhodl použít její tvorbu jako osvětový prostředek. Říká: „Dnes M. Konečná přispívá, aniž by si to snad sama uvědomovala, k socializaci Romů.“ V Centru Babylon v Liberci je v prostorách Nákupního městečka nainstalována výstava obrázků této malířky. V prodlouženém termínu do půli listopadu má veřejnost možnost si ji prohlédnout. V libereckém centru se mísí různé
aktivity a potkávají se zde lidé mnoha národností a kultur, nejrůznějšího sociálního postavení. Zcela přirozeně přijímají jeden druhého ve svých odlišnostech. Romská otázka je stále aktuální. „Zabýváme se možnostmi zlepšení sociální úrovně Romů a vzájemným soužitím,“ říká Kotlár a pokračuje: „toho lze docílit mnoha způsoby, domnívám se ale, že v základu chybí vzájemná komunikace, slušnost, etika. Romové běžně nenavštěvují divadla, výstavy, galerie a prezentace této výstavy jim přirozeně přiblíží toto prostředí, a rozšíří obzor poznání kontaktem s kulturou vlastní.“ Záštitu nad výstavou převzal hejtman Libereckého kraje, díky němuž výstava získala “punc kvality“ a v očích veřejnosti je lépe přijímána. Záměr vystavovat obrázky zachycující Romy podpořil jeden z Liberečanů, kteří pravidelně sledují aktivity o.s. Romský život. Je jím Oldřich Horák, ředitel Kooperativy Liberec, který si uvědomuje význam kultivace Romů. Volnočasové aktivity pro děti a mládež chápe jako možný prostředek eliminace negativních patologických projevů. Formou finančního zajištění a prezentací svých názorů se zapojuje do dění ve společnosti a významně tak ovlivňuje veřejné mínění. Ludmila Kučerová J. Kotlár a M. Konečná
► se rekonstruuje průběžně od roku 1993 a doposud opravy stály cca 6 milionů. Vedení galerie věří, že
se mu v jubilejním roce povede otevřít specifický výstavní a koncertní prostor. Návštěvníci se mohou těšit na projekt koncipovaný právě sem. Jedná se o prezentaci výtvarné skupiny „Corpora S“, což je šestice současných českých ro rok oslav už teď přivýtvarníků, kteří se věnují i hudbě a zpěvu. pravuje litoměřická gaGalerie – prostor otevřený lerie reprezentativní výběr ze Od roku 2004 pořádá SGVU pravidelně 2x ročně Dny otevřených sbírek. Na 24. 7. – 28. 9. 2008 dveří, které jsou velmi úspěšné. Letos se rozhodla připojit též k celostátní akci Festival muzejních nocí. Spolu s mladými dobrovolníse chystá výstava s názvem ky z výtvarného sdružení Umění pro všechny smysly, výtvarníky, ,,Chefs d´oeuvres SGVU muzikanty a divadelníky pořádalo lektorské oddělení celodenní Litoměřice“ věnovaná výprogram, ten se pak z muzejních sálů přesunul do otevřených proznamným dílům výtvarného stor parkánu, kde proběhlo divadelní představení a koncert. umění 20. století. Mária Uhrinová
P
11 / 2007
37
38
Portrét
Geometr se slabostí pro památky
Některé vodárenské věže se zvedají nad městy jako krásné stély, některé trčí do krajiny jako vztyčený prst. Vnímavý člověk však v souvislosti s těmito budovami cítí jakési tajemství. Seznámím vás s mužem, který umí o těchto „domech“ vyprávět, napsal o nich řadu knih a vodě zasvětil většinu svého profesionálního života. Foto: archiv J. Jáska Dětství ve stínu vodojemu Už jako dítě zavadil Jaroslav Jásek často okem o ladnou stavbu vodárenské věže v Praze – Michli na Zelené Lišce, poblíž které vyrůstal. Tento neobvyklý objekt z režných cihel od architekta Jana Kotěry, tenkrát nazývaný Vršovická vodárna, čnící z okolní topolové aleje, dodnes působí jako zakletý zámek a poutá pozornost. Jako student střední geodetické školy četl J. Jásek se zájmem hlavně knihy o historii, a tak kromě povinných odborných cvičení v rámci praxe také památkové objekty měřil. Zajímaly ho nejen historické souvislosti, lidé a jejich osudy, ale i domy, okolnosti jejich vzniku a veškeré děje kolem jejich stavby a následného využití. Protože plány jednotlivých budov, jejich „rodné listy“, končí po realizaci stavby v archivu, vedla profesionální cesta mladého geometra do oddělení technické dokumentace tehdejších Pražských vodáren, kde začal odhalovat tajemství pražského podzemí a kde poprvé nahlédl do archivů. Také navštívil Pražské vodárenské muzeum, které bylo v šedesátých letech minulého století v Evropě jediné. symbolice používané na cechovních znacích Nejen prací je člověk živ a pečetích. Vstoupil do Heraldické společnosti Zlatá šedesátá léta byla i pro J. Jáska skvělou a studium pramenů a rozpoznávání řemeslných dobou. Byl mladý, miloval bigbít, žil v otevřeartefaktů jej dovedlo k zajímavým poznatkům, publikovaným pak v Heraldické ročence. Je zde ném a bublajícím městě. S umělecky smýšlemožné číst jeho zasvěcené texty např. o „Znajícími kamarády založil na nově dostavěném pražském sídlišti Pankrác klub mládeže – Dailykové galerii Průmyslového paláce v Praze“ či -club. Zdejší hudební, divadelní a taneční proo „Cechovní symbolice před rokem 1400“. Bágram inspirovaný myšlenkami úžasných kvědání v tomto oboru zakončil kolektivní monotinových dětí, u nichž intenzita momentálního grafickou prací „Pět století řemeslné symboliky prožitku vítězila nad jistotou budoucnosti, ozářil ve sbírce pečetidel a razítek Archivu Hlavního i socialistickou šeď pražských paneláků. Duch města Prahy.“ Pak už se plně ponořil do dějin mládí a tvůrčí invence jsou ostatně v ulici Pujzásobování vodou, stokování a čištění odpadmanové přítomny dodnes (sídlí zde klub Amfora ních vod, neboť dějiny vody v Praze jsou bohaté a intenzivní. s tanečním studiem). Jenomže doba už později Muzeum v „Chrámu vody“ otevřenému myšlení ani podobné zábavě nakloněna nebyla, klub byl v roce 1970 rozpuštěn První doložený pražský veřejný vodovod poa život nabral pragmatičtější polohy: J. Jásek se chází z poloviny 14. století a od těch dob se ve stal vedoucím archivu a muzea tehdejšího podspojitosti s dobýváním vody, její přepravou do niku Pražské vodárny (dnes Muzeum pražského domácností a s různými podobami používání vodárenství). Práce s historickými materiály ho vyrábějí specifické předměty, které o historii ale, jako technika, nejprve přivedla k technické metropole mnohé vypovídají a které své místo ► Místní Kultura
Zahraničí
Londýnský Velehrad je místem spočinutí
Foto: archiv Muzea pražského vodárenství
► našly v Muzeu pražského vodárenství. Poprvé bylo
veřejnosti zpřístupněno v roce 1952 ve sklepení na Národní třídě, současná expozice (otevřena v roce 1997) se nachází v objektu vodárny v pražském Podolí. Průčelí tohoto nádherného „Chrámu vody“ od arch. Antonína Engela zdobí galerie pískovcových soch – alegorických podob Vltavy a jejích přítoků. Scénář zdejší nové expozice připravil právě Jaroslav Jásek ve spolupráci s Jaroslavem Benešem a Magdalenou Undasovou. J.J. patří k několika málo odborníkům v Evropě, kteří se zabývají historií vodárenství, a protože mu o popularizaci vodárenství skutečně jde, svůj zájem zaměřuje hlavně na školní mládež: „Aby si děti uměly vážit vody, musí pochopit, že není samozřejmostí, že je potřeba ji vyrobit. Když přijdou k nám do ‚fabriky na vodu‛, mnohé poprvé v životě pochopí, kde se tento dar bere a co všechno je nutné udělat, aby si doma mohly otočit kohoutkem.“ Pro širší veřejnost pořádá přednášky o „vodních“ technických památkách, publikuje odborné články v tisku (Dějiny a současnost, Dějiny věd a techniky aj.), píše knihy o historickém vývoji vodárenství, mluví o něm na konferencích a v médiích: „Máme zde unikátní památky, nejstarší je z Pergamonu v Malé Asii, ale ojedinělá je sbírka vodoměrů, které byly většinou použité v Praze, avšak místa jejich výroby jsou rozeseta po celém světě. Jsme majiteli čtyř set vodoměrů od Bratislavy po San Francisco a od Stockholmu po Tunis,“ dme se pýchou vedoucí „vodního muzea“, který se v posledním období soustřeďuje na přípravu expozice pražského odkanalizování a čištění odpadních vod v Ekotechnickém muzeu ve staré čistírně v pražské Bubenči. Mária Uhrinová 11 / 2007
Když v roce 1949 začal tehdy 25letý reverend Jan Lang pastorační práci mezi českými a slovenskými krajany v Londýně, jeho myšlenky se neustále vracely k rodnému Rajhradu i k majestátnému moravskému Velehradu, kde strávil svá první studentská léta. Jan Lang poté, co jako nacisty pronásledovaný vězeň získal v Británii od německé vlády odškodnění, věnoval celou částku českým krajanům. K ní přibyly prostředky, které poskytli starousedlí krajané a jiní dobrodinci. Společně koupili dům na Ladbroke Square v londýnském Notting Hillu. V objektu nazvaném Dům Velehrad založil v roce 1964 otec Lang křesťanské, národní, kulturní a společensko-sociální centrum Čechů, Moravanů a Slováků žijících trvale nebo dočasně v Londýně a Velké Británii. St. Wenceslaus House, jak zní název instituce, která objekt spravuje, byl od svého vzniku místem setkávání české a slovenské krajanské komunity, před rokem 1989 sloužil hlavně jako místo prvního nadechnutí pro utečence z ČSSR. Také dnes nabízí londýnský Velehrad duchovní prostor pro mše a biblická setkání v českém a slovenském jazyce. Kromě toho se zde koná mnoho kulturně-společenských událostí (např. Svatojánská a svatovojtěšská pouť, promítání filmů, nácvik a vystoupení folklorního tanečního souboru Karpaty a pěveckého sboru, setkávání členů a příznivců Společnosti pro vědu a umění ve Velké Británii nebo účast ve Slovenské víkendové škole v Londýně). Organizace vznikla a funguje na principu dobrovolných darů a v jejím čele stojí Trusties, členové správní rady. Dům Velehrad je charitativní zařízení a také hostel, který navštěvují turisté, studenti, čeští a slovenští starousedlíci, mládež na výměnných pobytech atd. Hlavně ale slouží jako základna pro duchovní a pastorační práci mezi krajany. Doposud ji zabezpečuje reverend Jan Lang, zakladatel České a Slovenské mise v Londýně, a reverend Jozef Vojtek, duchovní správce České a Slovenské farnosti v Londýně. Mária Uhrinová
39
40
Zajímavosti
Výstava o historii Jindřichova Hradce V polovině srpna se v kapli sv. Víta v Muzeu Jindřichohradecka uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy „Z hlubin minulosti“. Expozice představila souhrnné výsledky archeologického výzkumu na Masarykově náměstí v J. Hradci, který se uskutečnil během ledna až července loňského roku. na nožce, druhý známý svého druhu v České rePrůvodcem hostů vernisáže byl kurátor expozice Mgr. Vladislav Burian, který přítomným publice (!), a další dřevěné předměty jako mísu, přiblížil informace o sondáži v místě bývalého pohrabáč, víko z nádoby a podobně. Zajímavé severního gotického opevnění města – Pražexponáty doplnila torza číší českého typu s perské brány a o výzkumu jímky před čp. 70/II. ličkovými nálepy, fragmenty z kožených bot Poznatky odborných analýz výplně jímky proa součásti oděvů. Dozajista k raritním patřily kázaly, že se nejednalo o středověký odpaddvě dlouhé kosti z tura domácího, které byly ní smetištní „kontejner“, ale o velkou fekální druhotně upraveny a nejspíše používány jako jámu funkční zhruba od 70. let 14. po polovinu „skluznice“ u sáněk. Součástí expozice byla 15. století. Byla vybudována asi patnáct metrů také rekonstrukce části zmíněné fekální jímpřed „barbakánem“ a mimo jiné ukrývala přiky, k jejímuž zhotovení bylo použito původní bližně padesát celých či částečně zachovaných dřevěné obložení stěn tvořené fošnami a kůly, hliněných nádob kuchyňské a stolní keramiky. včetně velice dobře dochovaných zlomků větví K nejzajímavějším patřilo torzo džbánu s nápisy z břízy. v podhrdlí, dále hrnce a hrnky s uchy a bez uch, Protože si autoři výstavy stanovili za cíl pozvat pokličky a poháry. Bezesporu nejhodnotnějším do této archeologické expozice co největší věa v českém prostředí velice vzácným je nález kové spektrum návštěvníků, její samostatnou poháru se čtyřmi laloky, který nejspíše pochází část tvořila hrnčířská dílna, ve které dvakrát z německého prostředí. Dle záměru autorů výtýdně své umění předváděli Mgr. Bořivoj Valástavy byla návštěvníkům vernisáže nabídnuta šek, Kateřina Valášková a restaurátor keramiky jedinečná možnost zhlédnout tyto exponáty bez MgA. Jakub Valášek. Pod jejich rukama a přískleněné zástěny, která již od následujícího dne mo před zraky návštěvníků vznikaly repliky bezpečně tyto dobové artefakty kryla. středověkých nádob objevených v jímce. Hlavním průvodcem výstavou byly texty shrBližšímu poznání historie města pomáhal ve nující výsledky devítiměsíčního výzkumu, dovýstavní místnosti nainstalovaný počítač s aniplněné kolekcí fotografií zhotovených během mací ve formátu 3D, znázorňující hypotetickou archeologické sondáže. Ve vitrínách byly předpředstavu o podobě Pražské brány v době její existence a pohledy do několika výzkumem odstaveny zajímavé nálezy objevené v jímce. Jednalo se především o dřevěný soustružený pohár krytých sond. Od počátku září až do Vernisáž výstavy „Z hlubin minulosti“ konce výstavy 21. října 2007 měli všichni zájemci možnost vyzkoušet si práci odborného restaurátora během lepení drobných fragmentů keramiky. Pro žáky a studenty základních a středních škol byla připravena vědomostní soutěž z historie J. Hradce o věcné ceny, vyhodnocená v samotném závěru zmíněné výstavy. V. Burian, kurátor výstavy Místní Kultura
Zajímavosti
Pecha Kucha Nights
Od letošního února se každé dva měsíce v pražském kině Aero setkávají lidé, kteří prahnou po informacích z oblasti architektury, designu a výtvarného umění, ale zároveň neustále bojují s nedostatkem času. Jim je určen pořad s podivným názvem Pecha Kucha Nights. Jedná se o živou prezentaci architektů, grafiků, designérů, výtvarných umělců, fotografů, promotérů a teoretiků ve speciálním formátu 20 x 20 (každý mluvčí má možnost přiblížit své dílo prostřednictvím 20 obrázků a 20 vteřin komentáře ke každému z nich). Tento projekt vymysleli a v roce 2003 v japonském Tokiu uvedli v život architekti Astrid Klein a Mark Dytham, zakladatelé architektonického studia Klein Dytham Architecture. Že měl nápad obrovský ohlas svědčí i to, že dnes se akce koná v již 45 městech světa! Za velkého zájmu se v Praze prezentovala už řada výtvarníků včetně např. architekta Jana Kaplického, jehož nekonformní návrh nové Národní knihovny vyvolal bouřlivý potlesk i pískot přítomných. Pátá pražská Pecha Kucha Nights Prague se uskuteční v žižkovském kině Areo 20. 11. 2007 v netradičním čase 20 h 20 min. Mária Uhrinová
Kruhové objezdy krášlí umělecká díla
Radnice v Turnově (14,6 tis. obyv., Liberecký kraj) rozhodla o umístění uměleckých artefaktů na čtyřech kruhových objezdech. Výběr děl proběhl na základě soutěže vypsané v minulém roce. Řidiči se tak mohou těšit na plastiku známého turnovského výtvarníka Davida Szalaye „Strážci stromu“, na dílo z nerezového plechu připomínající zpracování drahých kamenů, miniaturu skalního města či kamennou bránu představující imaginární vstup do Českého ráje. Všechna díla jsou zvolena tak, aby prezentovala Turnov jako srdce Českého ráje. [ev]
Vzkaz do budoucnosti Paradion je nový unikátní projekt, jehož cílem je uchování osobních poselství budoucím generacím za využití nejmodernějších technologií. Můžete tak ovlivnit obraz, který si o nás udělají budoucí generace. Více informací na: www.paradion.cz. 11 / 2007
Discover the face of life! Objev tvář života! Ve výstavním sále Stojanova gymnázia na Velehradě se uskutečnila zcela unikátní výstava Objev tvář života! Bylo zde vystaveno několik desítek malířských prací vězňů, námětově i technicky většinou amatérských, avšak majících silné poselství. Obrazy pocházejí z celosvětové soutěže organizované Mezinárodní komisí pro katolické vězeňské pastorační pracovníky (Vinculum Unitatis, ICCPPC), které se zúčastnilo více než 1500 vězňů. Putovní výstavu již zhlédly tisíce návštěvníků v Římě a New Yorku a je o ni tak velký zájem, že budoucí vystavovatelé si ji musí objednat rok dopředu. K výstavě byl vydán zajímavý katalog s předmluvou olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, který nad ní převzal záštitu. Mária Uhrinová
Setkávání se spisovatelem K. Klostermannem
Starostové obcí Euroregionu Šumava – Bayerischer Wald – Mühlviertel se 25. října sešli na Šumavě před zahájením Roku oslav českého spisovatele Karla Klostermanna. Tematická exkurze, kterou připravila Regionální rozvojová agentura Šumava ve spolupráci s Euroregionem Šumava – jihozápadní Čechy, předznamenává celý příští rok, jenž bude zasvěcen životu a dílu spisovatele – básníka Šumavy, Karla Klostermanna (1848 – 1923). Celý cyklus výstav, edičních a filmových počinů, poutí, osvětových a vzdělávacích projektů i soutěží koordinuje a organizuje agentura ve spolupráci s mnoha subjekty, které se věnují životu a dílu tohoto velikána české literatury, včetně Jihočeského a Plzeňského kraje. Cílem není jen přiblížit dílo a život Karla Klostermanna dalším generacím čtenářů a návštěvníků Šumavy, je to rovněž příležitost, jak vhodnou formou a na patřičné úrovni představit život šumavských obyvatel, jejich zvyky, práci a lidové umění, které se odráželo v těžkých a drsných podmínkách Šumavy, jimiž žili společně Češi, Němci i Židé. Tento zajímavý projekt se jistě stane magnetem pro celý region a starostové mnoha měst a obcí z Čech, Horního Rakouska a Bavorska diskutovali hlavně o tom, jak v roce 2008 spolupracovat. Viz též strana 15 a 44 časopisu. [luk]
41
42
NABÍDKA Břeclav – Městské muzeum a galerie IRENA STANISLAVOVÁ – BRÁNA ČASU, do 15. 11. Svitavy – Městské muzeum a galerie PŘEHLÍDKA 07 – Výstava prací grafiků, sochařů, řezbářů a keramiků svitavského okresu, do 21. 11. Jičín – Regionální muzeum a galerie KARTOUZA VE VALDICÍCH – UZAMČENÝ SVĚT (historie věznice 1857 – 2007), do 3. 2. 2008 Praha – Národní galerie, Palác Kinských VÁCLAV HOLLAR 1607 – 1677 A EVROPA MEZI ŽIVOTEM A ZMAREM, do 13. 1. 2008 Litoměřice – Severočeská galerie výtvarného umění IVAN KOMÁREK – MEZI TĚLY (kresby, obrazy), do 18. 11. Most – Oblastní muzeum ZMIZELÉ FLÁJE – nezapomenutelné historické sídlo v Krušnohoří, do 31. 12. Brandýs n. L. – Oblastní muzeum Praha-východ KLECANY, archeologický výzkum (výstava nálezů z doby počátků českého státního útvaru z 10. století), do 9. 12. Olomouc – Muzeum umění a Arcidiecézní muzeum OD HOLLARA K BEUYSOVI (Sbírka Otto Mauera z Dómského muzea ve Vídni), do 31. 12. Liberec – Severočeské muzeum AUTOMATOFONY – mechanické hudební stroje a strojky ve sbírkách muzea, do 9. 12. Hradec Králové – Muzeum východních Čech ZPÁTKY DO ŠKOLY! (Atmosféra školy 20. – 30. let 20. století), do 16. 3. 2008 VÝZKUM K NEZAPLACENÍ (Archeologický výzkum v Dlouhé ulici č. 101 – 103), do 6. 1. 2008 KDYŽ SI NÁŠ DĚDEČEK BABIČKU BRAL…, od 9. 11. do 2. 3. 2008 BIEDERMEIER (umělecký směr a životní styl středoevropské měšťanské společnosti v období 1815 – 1848), od 23. 11. do 29. 6. 2008 Kroměříž – Muzeum Kroměřížska UMĚNÍ JE STAV DUŠE VI. – Šestá přehlídka tvorby klientů Psychiatrické léčebny v Kroměříži, do 9. 12. TO TU JEŠTĚ NEBYLO ANEB VÍTE CO K ČEMU SLOUŽILO? (Výstava neobvyklých a tajemných předmětů. Návštěvník má odhalit jejich účel), do 31. 12. HIMALÁJE 2007 – Fotografie MUDr. Jiřího Rohela z expedice do Himalájí, do 2. 12. Ostrava – Ostravské muzeum UMĚNÍ V KVĚTINÁCH ANEB ROSTLINNÁ SYMBOLIKA VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ, do 30. 12. TVÁŘ STŘEDOVĚKÉ OSTRAVY, do 30. 12. KRAJINA RUDOLFA JANDY A STUDENTŮ INSTITUTU TVŮRČÍ FOTOGRAFIE V OPAVĚ, do 30. 11. Zlín – Muzeum jihovýchodní Moravy PROMĚNY TRADIČNÍHO VENKOVSKÉHO INTERIÉRU, do 25. 11. 80 LET BAŤOVY NEMOCNICE (Éra MUDr. B. Alberta), do 2. 12.
Výzva
V Praze dne 18.10.2007
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jménem Výkonného výboru Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) se obracím na všechny jeho členy i na celou knihovnickou komunitu, abychom společně, ale také každý za sebe a podle svého uvážení podpořili výstavbu Národní knihovny ČR. Názor na vítězný architektonický návrh nás může v některých případech rozdělovat, ale pevně věříme, že všichni najdeme shodu v tom, že je nezbytné usilovat o to, aby si český stát alespoň jednou ve své historii postavil svou národní knihovnu. Zpochybňování výstavby knihovny jako takové považujeme za mimořádně nezodpovědné a krátkozraké, protože prostorové problémy knihovny mohou v příštích letech přerůst do nevratných ztrát kulturního dědictví, neboť roční přírůstek knihovny v rozsahu 80 až 100 tisíc dokumentů je nezbytné někde uložit. Abychom netříštili síly, doporučujeme v prvé řadě využít petici, kterou organizují architekti, umělci, historikové i pedagogové z této oblasti, viz: http://domaci.ihned. cz/c1-22240180-odbornici-sepsali-petici-na-podporu-kaplickeho-knihovny, případně na straně: http://www.anonovenarodniknihovne.cz (tato webová stránka je zatím mimo provoz). Petice je určena nejširší veřejnosti! Pokud bude některá knihovna ochotna umístit petiční archy ve své budově a zainteresovat veřejnost, prosíme o sdělení, abychom mohli informovat o umístění podpisových archů. SKIP se soustředí na organizování vysvětlovací kampaně zaměřené zejména na konkrétní osoby, které mohou rozhodování o novostavbě NK ČR ovlivnit, tj. na pražské zastupitele, poslance, vládu a také směrem k veřejnosti. Obracíme se na předsedy regionálních organizací a další představitele SKIP, aby informovali členy o tomto stanovisku. Uvítáme náměty na akce a kontakty, které rádi využijeme. PhDr. Vít Richter v.r., předseda ČR MístníSKIP Kultura
Vítězný návrh: FUTURE SYSTEMS The Warehouse Jan Kaplický Foto: archiv NK
44
Místní Kultura
