44/10
Téma týdne:
Williamsův boj o jezdce
Dvě místa, tři jezdci: zkušenosti, peníze, talent. Které dva vybrat?
Rozhovor: Robert Kubica Před závodem: Před Velkou cenou Brazílie Nejlepší GP okruhy: Interlagos MS silničních motocyklů: Finále slibuje napínavou podívanou Profil: Alan Jones Rozhovor: Felipe Massa
Téma týdne
Williamsův boj o jezdce Autor: Tomáš Richtr
Už několik týdnů se má za to, že Rubens Barrichello zůstane ve formuli 1 i příští rok, a to konkrétně s Williamsem, který si jej nemůže dostatečně vynachválit. Ale doba je zlá a Williams přijde o důležité sponzory, a s nimi o ještě důležitější finance. Barrichello už je na sklonku své kariéry, a tak Williams musí myslet na budoucnost. A do ní se mu Nico Hülkenberg náramně hodí. Platit ale nebude ani jeden z pilotů. Co teď? F1mag analyzuje současnou situaci Williamsu při jeho rozhodování o jezdeckém složení pro příští rok.
1
44/10
Williams by nikdy neprodal jedno ze svých závodních míst, znělo ještě nedávno. Ale časy se mění. Jeden z nejrespektovanějších týmů bezpochyby zachránila Dohoda o omezení nákladů zavedená v loňské sezoně. To ale neznamená, že je Williams z nejhoršího venku: již od příštího roku mu vznikne velká díra v rozpočtech; hlavní sponzoři týmu RBS, Phillips a AirAsia odcházejí, což v součtu dělá řádově desítky milionů eur. Rubens Barrichello a Nico Hülkenberg jsou pochopitelně placení piloti. Sponzoři se nehrnou, a tak jedinou alternativou se zdá možnost povolit ze svého principu neprodávat závodní sedačku bohatým pilotům. Rovnice, kterou musí Frank Williams a Adam Parr řešit, je vcelku jednoduchá. Její řešení je to složité na ní. Navíc, Frank Williams si nerozhoduje o svém byznysu sám – přesně před rokem prodal minoritní podíl investiční skupině rakouského podnikatele Tota Wolffa, který je současně členem představenstva Williamsu. Představenstvo rozhodne o tom, kdo bude pro Williams příští rok jezdit. A představenstvo je také zodpovědné za to, aby Williams neskončil ve finanční ztrátě. Takže ona rovnice? Venezuelan Pastor Maldonado je schopen prostřednictvím podnikatelů ze své rodné země přinést Williamsu 12 milionů eur. To jsou vedle Barrichella a Hülkenberga tři piloti na dvě závodní místa. Že dá starý pán raději na talent než peníze, o tom netřeba dvakrát spekulovat. Být na něm, nechá si Barrichella, coby extrémně zkušeného pilota, a Hülkenberga, kterého dokonce (v jakési kampani pro představenstvo svého vlastního týmu) přirovnal k Hamiltonovi: „Je jedním z těch několika málo pilotů, něco jako Lewis, který se přesunul z formule „jedné“ do formule „druhé“ a vyhrál tu formuli. Pak se přesunul z formule „druhé“ do formule „jiné“ a vyhrál ji. Vyhrál vše až po F3 a GP2. A jednoho dne ve správném týmu – doufám, že v našem – vyhraje titul ve formuli 1.“ Williams potřebuje peníze a Maldonado je má. A také proto si jej Williams vyzkouší po skončení sezony v arabském Abú Zabí. Nahradí-li Maldonado v příští sezona Hülkenberga, přijde Williams o (podle Frankových slov) super talent. Nahradí-li Barrichella, bude mít v týmu dva nováčky bez oslnivých zkušeností. Teď si vyber… Pastor Maldonado je navíc velký divočák. Letos sice vyhrál titul ve formuli GP2, ale coby šestý nejzkušenější pilot v historii série se to dá nepovažovat za bůhvíjaký zázrak. Svého času ve Světové sérii Renault 3.5 zapříčinil tragédii, když v ulicích Monte Carla ignoroval žluté vlajky a velmi vážně poranil jednoho z traťových komisařů, kteří v té době
2
44/10
pracovali na jiném autě. Svět formulí mu po absolvování trestu nakonec odpustil a je to právě Monako, jehož je Maldonado mistrem – nakonec tam dvakrát vyhrál. Test v Abú Zabí by mohl přilákat ještě další sponzory z Venezuely a odhadovaných 12 milionů eur dále navýšit. V současné době za Maldonadem stojí petrolejářský gigant PDSVA se státní účastí. Komerční značka firmy, Petróleos de Venezuela SA, je pátým největším vývozcem na světě. Představitelé Williamsu byly minulý týden ve Venezuele a hovoří se o smlouvě představující až 18 milionů eur. Manažerem současného pilota Williamsu Nika Hülkenberga je Willi Weber, který dlouhou dobu spravoval záležitosti Michaela Schumachera. Williams s ním nadále jedná, ale tým požaduje nějaký sponzorský příspěvek, což sám Hülkenberg rezolutně odmítá. „Odmítám být pilotem, který dostane místo, jen když si jej zaplatí. U mě záleží na talentu.“ A také proto Weber zvažuje alternativní možnosti. Mezi nimi je podle britského Autosportu indický tým Force India.
Technický ředitel Williamsu Patrick Head při Velké ceně Koreje nechtěl jezdecké složení na příští rok komentovat s tím, že záleží na představenstvu firmy. „Je hrozné schovávat se za představenstvo, ale tyto záležitosti budou probírány právě tam a právě představenstvo rozhodne. Vím, že se to neposlouchá dobře, ale až budeme připraveni, pak řekneme, co děláme, ne předtím.“ Rubens Barrichello si je situace u Williamsu vědom. Již před několika týdny musel odrážet otázky novinářů ohledně jeho budoucnosti ve formuli 1 tak, že je odkázal na šéfy týmu: „Musíte se zeptat Adama Parra a Franka Williamse. Já k tomu nemám víc co říci.“ Lehké známky netrpělivosti byly na Barrichellově tváři patrné, když to říkal. Vždyť by to znamenal definitivní konec kariéry ve formuli 1, kdyby si Williams Barrichella neponechal. Zdá se, že na zmiňovaném představenstvu ještě dojde k hodně horkým debatám před tím, než se dozvíme, kdo že to bude za Williams v roce 2011 závodit.
Rozhovor
Robert Kubica Přeložila: Eva Křivánková
Robert Kubica se letos při nejlepším popere o sedmé místo s Nikem Rosbergem. Pro příští rok se ale Renault chce definitivně odpoutat od očistce, kterým si prošel v letech 2007 až 2009, a kolem Kubicy bude stavět. Pamatujete si ještě svůj úplně první závod? Robert Kubica: „To byl závod polského motokárového mistrovství 1995, bylo mi deset. Byl duben a ještě trochu sněžilo, takže podmínky byly velice těžké. Přesto na to mám jenom ty nejlepší vzpomínky, protože jsem hned napoprvé vyhrál. Ale moje kariéra vlastně začala už dřív. Poprvé jsem seděl v motokáře, když mi bylo pět. Dlouho jsem trénoval, než jsem si troufl do opravdového závodu.“ Co vám zatím přinesla kariéra ve formuli 1? RK: „Hodně jsem se naučil a zdokonalil jako jezdec. Nejdřív jsem sbíral zkušenosti, což bylo hodně důležité. Ve formuli 1 může být člověk rychlý i jako nováček, to jsme v posledních pár letech u některých pilotů viděli. Ale zkušenosti dělají jezdce lepší na trati i mimo ni. Bez formule 1 bych nikdy nebyl tak dobrý, i když delší kus cesty mám pořád ještě před sebou. Každý den se člověk něco naučí, a je jedno jestli ve sportu nebo v životě, jde pořád dál. Jakmile už se nic neučíte, měli byste skončit. Zvenku to vypadá pořád stejně, kolo za kolem, pořád stejná auta, na stejných tratích. Na ovládání vozu má ale často velký vliv i naprostá maličkost, takže se člověk musí neustále přizpůsobovat.“ Nejhezčí moment? RK: „Vítězství v italském mistrovství 1998. Na každý rok mám hezké vzpomínky, ale pokud si mám vybrat jediný moment, byl to tenhle.“ Jezdí vaše rodina na všechny závody? RK: „V poslední době už ne. Když jsem začínal závodit, jezdili se mnou. Bohužel, už ve třinácti nebo čtrnácti letech jsem musel odejít do Itálie, aby se moje kariéra posunula dál. Od té doby jezdili rodiče na závody spíš zřídka a tak to zůstalo do dneška.“ Vždycky působíte tak klidně, býváte nervózní aspoň na startu? RK: „Na startu vlastně ne. Možná trochu, když jsem byl ve formuli 1 nový. Nebyla to přímo nervozita, ale spíš takové
3
44/10
napětí. Vždycky jsem si musel v duchu předříkávat postupy, dneska už mi to všechno naskakuje automaticky. Jsem ve formuli 1 už pátý rok, vím přesně, co mám dělat.“
příliš mnoho věcí. První část závodů bývá s plnými nádržemi jako zpomalený film. Dnešní závody mají taky svoje výhody, ale pokud jde o jezdecký styl, před tím to bylo lepší.“
Kdo byl nejtěžší soupeř, na jakého jste narazil? RK: „Těžko říct, výkony pilotů záleží na tolika faktorech. Lewise Hamiltona znám už dlouho. Závodili jsme proti sobě v mnoha kategoriích a on byl vždycky ve všem hodně silný. Třeba v Macau jsme měli skvělý souboj. Vybral bych Lewise. Ale ne proto, že bych ho považoval za nejtěžšího soupeře všech dob, ale prostě proto, že jsme se spolu potkávali často v různých sériích.“
Až jednou přestanete jezdit, chtěl byste být týmovým šéfem? RK: „To si nedovedu představit, ale nemůžu to ani úplně vyloučit. Člověk nikdy neví, co bude. Záleží na tom, kolik mi bude, až skončím, a jestli mě motoristický sport ještě bude bavit. Vést tým je těžká úloha, na to bych asi neměl povahu. Byl bych hodně překvapený, kdyby mě to zaválo zrovna tímhle směrem.“
Jaký máte vztah ke svému závodnímu inženýrovi Simonu Renniemu? RK: „Závodní inženýr jsou moje druhé oči a mozek vně kokpitu. Sleduje, co se děje v garáži a co s autem. Když jedu, jsem tím naprosto zaneprázdněný. Simon je velice důležitý tím, že pozoruje situaci zvenku.“ Jezdíte rád s plnou nádrží, nebo byste vrátil tankování? RK: „Už jsem si zvykl. Ale kdyby se to dalo vrátit, raději bych tankoval. Inženýři tak měli možnost víc improvizovat. Bývaly závody, kdy musel člověk v určitých chvílích jezdit nadoraz. Dneska musíte často myslet na
Co děláte ve volném čase? RK: „Rád koukám na filmy, poslouchám muziku, ale žádný konkrétní druh. Rád chodím na bowling, hraju i jiné hry a jezdím rally. Poslední dobou obětuju rally velkou část času.“ Jezdíte i na počítači? Online proti jiným? RK: „Jednu dobu jsem hodně rád jezdil Richard Burns Rally. V hrách F1 jsem nikdy nebyl zvlášť dobrý, ale v rally jo. Kolikrát jsem hrál celé noci. Dokonce jsem se účastnil mistrovství, měli jsme v Polsku v Richard Burns Rally fajn závody, někdy i na mezinárodní úrovni. No a pak mě to nějak přešlo. Teď už nehraju skoro vůbec.“
Před závodem:
Před Velkou cenou Brazílie Sezona 2010 vrcholí! Předposlední závod letošního ročníku připadl vždy vášní nadité Brazílii. Již o víkendu můžeme slavit nového mistra světa. 4
44/10
Před závodem
Před Velkou cenou Brazílie Autor: Michal Mikoláš
Grand Prix Koreje naplno ukázala, že při novém bodovacím systému je možné boj o titul v mžiku obrátit vzhůru nohama. Z Fernanda Alonsa již není lovec, ale štvaná zvěř, na kterou si v Interlagosu budou brousit zuby oba piloti Red Bullu i Lewis Hamilton. Všichni bezpodmínečně potřebují dobrý výsledek, jinak se mohou s vidinou zisku titulu rozloučit. To je samozřejmě situace, která se španělskému pilotu Ferrari náramně hodí. Za určité konstelace pořadí je možné, že Alonso bude korunován mistrem světa již tento víkend. Grand Prix Brazílie by si tak uchovala pověst závodu, který rozhoduje o tom, kdo se stane mistrem světa vozů formule 1.
5
44/10
Grand Prix Brazílie 2010 bude osmnáctým z devatenácti letošních závodů. Na předchozí stránce jsme připomenuli fakt, že Alonso se jako jediný ze současných pilotů při troše štěstí může stát mistrem světa. Stalo by se tak v případě, že závod vyhraje a Mark Webber nedojede lépe než pátý. Další možností je druhé místo pro Alonsa a maximálně osmé pro Webbera. Zároveň by Hamilton ani Vettel nesměli vyhrát. Konečně třetí a nejméně pravděpodobná možnost je třetí místo pro Alonsa, nebodované umístění pro Webbera a horší než třetí místo pro Hamiltona s Vettelem. Zapomínat bychom pochopitelně neměli ani na Pohár konstruktérů. V něm má zdaleka nejlepší pozici stáj Red Bull. Double v závodě pro rakouskou stáj by znamenal, že ať už by závod v Abú Zabí dopadl jakkoliv, v soutěži týmů by mu první místo již nikdo nemohl vzít. Již brzy se ale můžeme přesvědčit, že v Interlagosu matematika nebo logické zákony vůbec nemusí platit. Brazílie, správně tedy Brazilská federativní republika, patří k největším a nejlidnatějším zemím na planetě (v obou případech zaujímá páté místo). V Latinské Americe je pak s velkým náskokem první. Jedná se o zemi, kterou nejlépe charakterizujeme slovem pestrost. A je jedno, zda máme na mysli rozmanitost demografickou, historickou, či přírodní. Brazílie je také zemí krásných žen, samby, fotbalu a v neposlední řadě také formule 1. První Grand Prix Brazílie byla pořádána v roce 1972, tehdy se ovšem nejednalo o závod, jenž by byl součástí mistrovství světa. Následující rok již ovšem ano. Až do sezony 1978 se jelo na osmikilometrové verzi Interlagosu, než se velká cena přestěhovala do Rio de Janeira, na okruh Jacarepaguá, dnes také známý jako Autódromo Internacional Nelson Piquet. Ten byl dějištěm závodů formule 1 celkem desetkrát. Nastálo královna motorsportu zakotvila v Sao Paulu v roce 1990, tehdy byla již využívána kratší, 4,3 kilometru dlouhá verze Interlagosu. Více o tomto okruhu (známého také jako Autódromo José Carlos Pace je možné se dočíst na následující stránce, v článku Filipa Fikejze. Brazílie měla v kalendáři dlouho své místo spíše na začátku sezony. Obrat nastal od roku 2004, kdy se jí dostalo cti pořádat atraktivní závěrečný závod. Od té doby je Brazílie pořád posledním či jedním
6
44/10
z posledních závodů v sezoně. To s sebou přináší fakt, že právě na horké jihoamerické půdě se v posledních letech rozhodlo o většině titulů. Bylo tomu tak nepřetržitě od roku 2005. Domácí závod je pro brazilské piloty vždy obrovskou motivační injekcí. Fanaticky nadšení fanoušci své favority dokáží popohnat k výborným výkonům. Důkazem toho budiž fakt, že zde od roku 2003 (s výjimkou léta 2005) z pole position vždy startoval Brazilec (zasloužili se o to Rubens Barrichello a Felipe Massa). Mladší jmenovaný má ovšem na své domácí trati o poznání větší štěstí. Dokázal zde již dvakrát vyhrát. Ačkoliv, hovořit o druhém případě, roku 2008, jako o štěstí, je hodně relativní. Fanoušci dodnes mají v paměti jeden z nejdramatičtějších vyvrcholení bojů o titul. Felipe Massa tehdy udělal vše, co mohl – vyhrál kvalifikaci i deštěm smáčený závod. Jenže právě průtrž mračen rozhodla o tom, že se mistrem světa stal Lewis Hamilton. Timo Glock, jedoucí na suchých pneumatikách, za sebou britského pilota McLarenu neudržel, a ten
si dojel pro páté místo, což bylo shodou okolností nutným minimem pro to, aby titul náležel právě jemu. Hamilton si tak spravil chuť z předešlého roku, kdy o titul přišel neuvěřitelnou shodou náhod. Loňská Grand Prix Brazílie také nepatřila k nezajímavým. Obrovskou šanci na vzkříšení svých nadějí na zisk titulu měl neúnavný veterán Rubens Barrichello. Ten
v
posledních
vteřinách
mokré
kvalifikace dokázal zajet nejrychlejší kolo a ukořistit pole position. Jeho kolega a lídr šampionátu, Jenson Button, kvůli špatné strategii startoval až čtrnáctý. V závodě však bylo vše jinak, Barrichella v boxech přeskočil Mark Webber, Brazilec později utrpěl defekt při souboji s Hamiltonem a měl po nadějích. Jenson Button dojel pátý (zvítězil Mark Webber) a dojel si pro titul. Naděje tohoto jezdce jsou však letos již mizivé. Přesto se však nechce vzdát a hodlá se účastnit honu na Alonsa, společně s Hamiltonem a piloty Red Bullu.
VELKÁ CENA BRAZÍLIE - program Pátek 5. listopadu 2010 1. trénink 2. trénink
12:55 - 14:35 16:55 - 18:35
NOVA Sport NOVA Sport
23:10 - 00:05
NOVA Sport
16:30
TV NOVA
Sobota 6. listopadu 2010 kvalifikace - záznam
Neděle 7. listopadu 2010 závod
Nejlepší GP okruhy
Interlagos Autor: Filip Fikejz
Předměstí São Paula bylo sedmadvacetkrát dějištěm Velké ceny Brazílie. Několikrát se tu rozhodlo o titulu mistra světa.
POČÁTKY
Navzdory ekonomické krizi motorsport v Brazílii před válkou vzkvétal. Nejdřív se závodilo v Rio de Janeiru, roku 1936 se přidalo i São Paulo. Po nehodě francouzské závodnice Hellé –Nice zemřeli čtyři diváci a dalších 37 bylo zraněno. O návrh stálého okruhu se postaral Louis Romero Sanson, který již ve dvacátých letech projektoval předměstí São Paula Interlagos. Inspiroval se nejlepšími okruhy světa a práci konzultoval také s inženýry, techniky a zkušenými jezdci. Díky finančním i organizačním problémům se 7960 metrů dlouhou trať podařilo otevřít až 19. listopadu 1939. První závod se jel o půl roku později. Vyhrál domácí Nascimento Junior s alfou romeo. Roku 1947 zde startovaly dokonce i tehdejší vozy grand prix, ale na velkou cenu F1 si Interlagos musel počkat až do 70. let.
ÚSPĚCHY JIHOAMERIČANŮ
Roku 1972 se tu jel nemistrovský závod. Zvítězil Carlos Reutemann s brabhamem. Domácí favorit Emerson Fittipaldi sice kvůli poruše zavěšení svého lotusu odstoupil, ale na stupních vítězů ho zastoupil bratr Wilson. S druhým brabhamem dojel třetí. Závod byl hodnocen velmi pozitivně a o rok později už byl součástí mistrovství světa. Tentokrát vyhrál domácí favorit Fittipaldi. O rok později triumf obhájil, ale už za volantem mclarenu. Roku 1975 se musel sklonit před krajanem Carlosem Pacem s vozem Brabham. Prvním Evropanem, který dokázal v Brazílii zvítězit, se stal o rok později Niki Lauda s ferrari. V sezoně 1977 slavil opět Reutemann, tentokrát ve službách Ferrari. Bodoval také čtvrtý Fittipaldi se stejnojmenným vozem týmu svého bratra. Po roční anabázi v Riu de Janeiru se závod v roce 1979 vrátil na předměstí São Paula a skončil doublem ligierů s Jacquesem Laffitem a Patrickem Depaillerem. O rok později si jezdci v čele s Alanem Jonesem a Jodym Scheckterem stěžovali na hrboly, které nesvědčily vozům s přítlačným efektem. Se situací se nejlépe vypořádal René Arnoux s renaultem. Jones dojel navzdory výhradám třetí. Pořadatelé nechtěli investovat do nutné rekonstrukce a velká cena se přemístila
7
44/10
na okruh Jacarepaguá do Rio de Janeira.
KRATŠÍ OKRUH Královská formule se do Interlagos vrátila v roce 1990. Trať byla mezitím pojmenována podle Josého Carlose Paceho. Než zahynul roku 1977 při leteckém neštěstí, dosáhl zde svého jediného vítězství v F1. Došlo ke zkrácení na 4325 metrů, postavily se nové boxy a startovní věž. V obnovené premiéře vyhrál Alain Prost s ferrari. Ayrton Senna s mclarenem si při kolizi s o kolo zpět jedoucím Satoru Nakadžimou poškodil přední křídlo a dojel na třetím místě. Vše si vynahradil výhrami v letech 1991 a 1993. Tehdy tu získal jediný bod v kariéře Alex Zanardi. Roku 1992 triumfoval Nigel Mansell s williamsem. V roce 1994 vyhrál Michael Schumacher s benettonem a zahájil cestu za prvním titulem mistra světa. Výhru i titul zopakoval i o rok později. Pravidlo, že kdo vyhraje v Brazílii, stane se mistrem světa, platilo u pilotů Williamsu Damona Hilla a Jacquese Villeneuva, v případě obou triumfů Miky Häkkinena s mclarenem i roku 2000, kdy se z třetí výhry radoval Schumacher, tehdy již v barvách Ferrari. Roku 2001 byl Juan Pablo Montoya s williamsem při svém třetím startu blízko prvnímu vítězství v kariéře, než ho sestřelil o kolo zpět jedoucí Jos Verstappen. Vyhrál David Coulthard s mclarenem.
KURIÓZNÍ SITUACE Brazílie zažila i pár kuriozit. V roce 2002 slavný fotbalista Pelé zapomněl odmávnout první dva v cíli Michaela a Ralfa Schumacherovy. Roku 2003 byl závod z bezpečnostních důvodů předčasně ukončen. Fernando Alonso po havárii Marka Webbera nestačil zpomalit a narazil do jednoho z Australanových kol. Pak najel do bariéry z pneumatik tak prudce,
až se gumy rozházely po trati. Závod byl okamžitě zastaven. Vedl sice Giancarlo Fisichella s vozem Jordan, ale výsledky byly určeny podle pořadí z 53. kola, kdy ještě vedl Kimi Räikkönen s mclarenem. Ten byl prohlášen za vítěze a převzal cenu. Později se ukázalo, že Fisichella stihl před vyvěšením červených vlajek zahájit další kolo, výsledky se tedy musely změnit podle pořadí po 54. kole. To už Ital vedl a při opakování ceremoniálu před dalším závodem v Imole převzal trofej. Ceny si museli vyměnit i šéfové týmů. První vítězství Itala a poslední výhra týmu Jordan tak byly opravdu nezapomenutelné. Další dva ročníky patřily Montoyovi, který tu slavil s williamsem i mclarenem. Závod se z úvodu sezony přesunul na její závěr, místo března se začalo jezdit v říjnu. Roku 2006 se stal Felipe Massa z týmu Ferrari prvním Brazilcem od dob Senny, který vyhrál domácí velkou cenu. Schumacher dojel při loučení s kariérou po stíhací jízdě čtvrtý. Tehdy asi netušil, že se jednou vrátí v barvách Mercedesu. Roku 2007 tu Kimi Räikkönen s ferrari díky výhře na poslední chvíli sebral titul mistra světa Alonsovi a Lewisi Hemiltonovi. O rok později to bylo ještě dramatičtější. Vítězný Massa pár vteřin věřil, že je šampiónem, ale Hamilton dokázal v poslední zatáčce předjet Glocka trápícího se na suchých pneumatikách a vybojovat páté místo, které mu přesně stačilo k titulu. Loni zvítězil Mark Webber s red bullem, ale největší radost měl určitě nový mistr světa pátý Jenson Button z týmu Brawn GP.
SPECIFIKA
Interlagos je okruh v krásném prostředí mezi dvěma jezery dříve sloužícími jako zásobárny pitné vody. Díky nadmořské výšce 800 metrů tu motory ztrácí až osm procent výkonu. Dlouhé rovinky a zajímavé zatáčky i jízda proti směru hodinových ručiček jsou pro piloty tradičně výzvou.
MS silničních motocyklů:
Finále slibuje napínavou podívanou Tento víkend je na programu Velká cena Valencie, poslední podnik sezony 2010, kde je stále o co bojovat. 8
44/10
MS silničních motocyklů
Finále slibuje napínavou podívanou Autor: Petr Czyž
Portugalská Grand Prix byla neskutečně zajímavým kláním borců na dvou kolech a můžeme se těšit, že stejně zajímavý bude i poslední podnik sezony ve španělské Valencii. V nejnižší kubatuře není stále rozhodnuto o titulu mistra světa. Ve hře už zůstává pouze dvojice závodníků Marc Márquez a Nicolas Terol. V třídě Moto2 se rozhoduje o titulu vicemistra, kde pouhých šest bodů dělí Juliána Simóna od třetího Andrea Iannoneho. V třídě MotoGP zůstává pozice vicemistra rovněž otevřená. Druhý Dani Pedrosa bude ve Valencii odolávat tlaku Valentina Rossiho, který se chce s Yamahou rozloučit vítězstvím a pokud možno ziskem celkového druhého místa. To si rozhodně nemůžete nechat ujít.
9
44/10
Portugalskou Grand Prix provázelo od prvních pátečních tréninků nepříznivé počasí, pršelo, foukal studený vítr a teploty se pohybovaly kolem patnácti stupňů. Poslední dvě Velké ceny sezony 2010 mají výjimečně formát tří tréninků, ale v případě jezdců MotoGP byl jejich první trénink pro déšť zrušen. Počasí nebylo nejlepší ani v sobotu dopoledne, ale jezdci a týmy všech kubatur stačili zapracovat na nastavení svých strojů na mokré podmínky kvalifikace a závodu. Nicméně kvalifikace už byla ve znamení silného lijáku a protože předpověď nebyla nijak optimistická, Ředitelství závodu rozhodlo všechny tři kvalifikace zrušit. O pozicích na startu tak rozhodovaly nejlepší časy, které jezdci zajeli ve volných trénincích. V Portugalsku je pořadí závodů v opačném režimu, takže první se na start postavili jezdci kubatury Moto2. První pole position v šestistovkách získal Maďar z týmu Fimmco Speed Up Gábor Talmácsi, což bylo překvapením, ale možná ne takovým jako výkon tureckého závodníka Kenana Sofuogla, který jel závod střední kubatury poprvé pod hlavičkou týmu Technomag CIP. Šestadvacetiletý závodník je dvojnásobným šampionem série Supersport a přechod na čtyřdobý stroj Suter mu evidentně nedělal problémy. Zkušenosti na čtyřdobých motocyklech byly znát a turecký závodník po startu okamžitě vyrazil do vedení závodního pole. Už se schylovalo k velkému překvapení, ale to se nakonec nekonalo, protože v průběhu závodu neustále řešil technické problémy a ty ho nakonec stály nejen vedení, ale také pozice na stupních vítězů, když cílem nakonec projel pátý. Další výraznou postavou závodu střední kubatury byl Ital Andrea Iannone. Jezdec týmu Fimmco Speed Up startoval až pětatřicátý, ale postupně projížděl závodním polem jako nůž máslem až se dostal na čtvrtou pozici. Bohužel jeho snaha zajet umístění na stupních vítězů byla silnější než kalkulace zisku bodů za čtvrté místo, protože ta by Iannoneho přiblížila k titulu vicemistra světa. Ital spadl, v Estorilu nebodoval a velkou šanci získat celkové druhé místo má Julián Simón z Mapfre Aspar. Vítězem závodu se stal překvapivě Stefan Bradl, německý závodník v barvách Viessmann Kiefer Racing. Bradl v závěru bojoval o zlato jako lev s Alexem Baldolinim a nakonec slavil úspěch a zcela zasloužený. Třetí místo a další stupně vítězů si na své konto připsal Alex De Angelis. Český závodník Karel Abraham měl velmi komplikovaný
10
44/10
víkend. V sobotu si nalomil loketní kost, ale s odhodláním nastoupil k závodu jemuž v zahřívacím tréninku ještě předcházel další bolestivý pád. Cílem projel desátý a nutno dodat, že je to vzhledem k okolnostem velmi dobrý výsledek, který jezdce Cardion AB Motoracing posunul v průběžném hodnocení na čtrnácté místo. Druhým kláním v Estorilu byl závod královské kubatury MotoGP. Pole position patřilo Jorge Lorenzovi, vítězi uplynulých dvou ročníků a velkému favoritu letošní Grand Prix v Portugalsku. Do první řady se také probojoval Nicky Hayden z tovární Ducati a Valentino Rossi. Po startu byla situace na předních příčkách velmi napínavá, protože se snad v každé zatáčce předjíždělo. Jorge Lorenzo převzal vedení v závodu, ale jen do té chvíle než se před něho dostal Nicky Hayden a o něco později Valentino Rossi. Ital měl na osychajícím povrchu dobrou rychlost a postupně si navyšoval náskok. Změna nastala, když asfalt začal rychle osychat a to byla parketa pro Lorenza. Rossiho náskok vymazal a v šestnáctém kole Itala bez problému předjel. V té době už nezávodil Casey Stoner, který spadl a ukončil svůj boj o titul vicemistra. Velmi zajímavá situace byla v boji o třetí místo. O to se utkali Andrea Dovizioso z tovární Repsol Hondy a Marco Simoncelli ze satelitní Hondy Gresini. Simoncelli byl velmi blízko umístění na stupních vítězů a v posledním zatáčce si stále držel třetí pozici, jenže na rovince Dovizioso využil maximální rychlosti své RC212V a cílovou čarou projel první. Potřetí v řadě vyhrál Grand Prix v Estorilu Jorge Lorenzo, druhý projel cílem
Valentino Rossi a to také rozhodlo, že Yamaha získala trojí vítězství v letošním mistrovství světa – v kategorii jezdců, týmů a výrobců. Dani Pedrosa jel svůj první závod po zranění z Japonska a osmým místem si připsal důležité body. V boji o celkové druhé místo čelí pouze Rossimu, ten ztrácí devatenáct bodů a vše tak rozhodne poslední závod ve španělské Valencii. V Estorilu potvrdil přestup k LCR Hondě Toni Elías, jemuž se po zisku titulu v Moto2 podařil návrat zpět mezi elitu MotoGP. Aleix Espargaró zase oznámil, že z královské kubatury po roce odchází k týmu Pons Racing v Moto2. Nejnižší kubatura tentokrát závodila jako poslední a skutečně platilo heslo, to nejlepší na konec. Po startu se do vedení dostal Nicolas Terol, Marc Márquez začínal z třetí řady, předvedl skvělý start a okamžitě se zařadil za vedoucí dvojici Terol, Smith. V nájezdu do sedmého kola začalo pršet a závod zastavili. Při zaváděcím kole na start druhého klání Márquez havaroval a musel s motocyklem do boxů. Mechanici mu jeho Derbi bleskurychle opravili, ale na startovním roštu byl až úplně vzadu. Jenže poslední říjnová neděle byla jeho velkým dnem a už v nájezdu do druhého kola jel na třetím místě! Závod, který byl vypsán na devět kol nakonec vyhrál před druhým Nicolasem Terolem a třetím Bradley Smithem. Protože Pol Espargaró skončil až desátý, zůstává v boji o titul jenom dvojice závodníků Márquez a Terol. Oba nyní dělí sedmnáct bodů a vše rozhodne poslední závod sezony. Jakub Kornfeil v přípravě na Velkou cenu zaznamenal bolestivý pád, ale vedl si víc než dobře a z Estorilu si odváží body za jedenácté místo. V této chvíli je v průběžném pořadí sedmnáctý.
Profil
Alan Jones Autor: Filip Fikejz
Bývalý australský jezdec formule 1 dosáhl největších úspěchů s týmem Williams. Mistr světa z roku 1980 se dožívá čtyřiašedesátých narozenin.
ZÁVODĚNÍ V KRVI
Alan Jones se narodil 2. listopadu 1946 v Melbourne jako syn uznávaného závodníka Stana. Když ho Alan roku 1959 viděl vyhrát nemistrovskou Velkou cenu Austrálie, rozhodl se jít v jeho stopách. Jezdil motokáry a poté formuli 2 Cooper. Roku 1970 se s padesáti librami v kapse přesídlil do Anglie a na angažmá ve formuli 3 si vydělával prodejem ojetých aut. Pak ho přijel podpořit otec. Bohužel zemřel na infarkt těsně před jeho první výhrou v F3. Po druhém místě v roce 1973 se „AJ“ dostal do formule Atlantic. V britském šampionátu skončil opět druhý a roku 1975 ho manažer Harry Stiller posadil do vozu Hesketh ve formuli 1. Když se zranil Rolf Stommelen z týmu Embassy Grahama Hilla, Jones ho ve čtyřech závodech nahradil. Blýskl se pátým místem v Německu. To mu pomohlo k angažmá v týmu Surtees. AJ skončil celkově patnáctý se sedmi body. Další smlouvu ale získal až jako náhradník za zesnulého Toma Pryce v týmu Shadow. V Rakousku pak Jones v proměnlivých podmínkách všechny překvapil výhrou ze čtrnáctého místa na startu. Přidal ještě třetí místo v Monze. Během sezony bodoval šestkrát a celkově obsadil sedmou příčku.
ZLATÉ SPOJENÍ S WILLIAMSEM
Jonesových výkonů si všimli u Ferrari, ale dali přednost Gillesu Villeneuvovi.
Australana angažoval Frank Williams. Už v závěru sezony skončil Jones druhý ve Watkins Glen. Kromě F1 stihl v roce 1978 také titul v sérii Can-Am s Lolou-Chevrolet týmu Haas-Hall. Ve druhé polovině roku 1979 už se Williams definitivně prosadil na špičku. Jones vyhrál čtyři závody, což mu vyneslo třetí příčku v celkovém hodnocení. O rok později už Australanovi titul neunikl, pomohlo mu k tomu pět vítězství a dalších pět pódiových umístění. V roce 1981 sice titul neobhájil, ale vyhrál první i poslední závod sezony a celkově skončil třetí těsně za týmovým kolegou Reutemannem, který byl během sezony rychlejší. Po výhře v Las Vegas se AJ rozhodl z F1 odejít. Jones se u Williamsu vždy těšil velké oblibě. „Byl to opravdový chlap. Byla s ním zábava, nikdy nepotřeboval mentálně podporovat. Byl velmi odhodlaný. Nepotřeboval žádný dozor či držení ruky a tak by to mělo být. Nikdy pro mě nebylo nutné ptát se jezdců, jestli jsou spokojeni, nebo jestli potřebují vyměnit prádlo,“ vzpomínal později Williams.
NEÚSPĚŠNÉ NÁVRATY
Se závoděním AJ neskončil. Stal se mistrem Austrálie ve třídě GT a vytrvalostní vozy střídal s cestovními, objevil se i v CART. Roku 1984 dojel společně s dalšími bývalými jezdci F1 Vernem Shuppanem a Jean-Pierrem Jarierem šestý v závodě 24 hodin Le Mans. Dvakrát se zkusil vrátit do formule 1. Roku 1983 startoval s arrowsem v Long Beach. Přestože byl vždy zarputilý a dokázal jet i se zlomenou nohou, tentokrát nebyl díky nedávnému pádu z koně zcela v kondici a ze závodu odstoupil. Roku 1985 se třikrát svezl u Haas Beatrice. Vůz sice nesl název Lola, ale ta se na jeho vývoji nepodílela. Přestože Jones ani jednou nedojel, v dalším roce se tým objevil dokonce na celou sezonu se dvěma vozy. Bývalý mistr světa byl však klasifikován jen třikrát a bodovat dokázal pouze pátým místem v Rakousku, kde o devět let dříve slavil první vítězství. Po sezoně s formulí 1 definitivně skončil. Jeho bilance se zastavila na 116 závodech, dvanácti vítězstvích, šesti startech z prvního místa a třinácti nejrychlejších kolech. Získal 206 bodů.
DLOUHÁ KARIÉRA
Pak ještě rok pokračoval v Japonsku s prototypy. Od roku 1990 se věnoval výhradně domácímu mistrovství cestovních vozů. Většinou se vešel do první desítky, roku 1993 skončil dokonce celkově druhý. Roku 1999 se Jones přemístil do nové série V8 Supercar a kariéru definitivně ukončil roku 2002. Léta působil jako televizní komentátor, pomáhal svému adoptivnímu synovi Christianovi v závodní kariéře a v A1GP vedl tým Austrálie. Roku 2005 uvažoval o startu v závodě Grand Prix Masters v Kyalami, ale nakonec nenastoupil. V nedávné Velké ceně Koreje pomáhal jako zástupce bývalých jezdců stewartům.
11
44/10
Rozhovor
Felipe Massa Autor: Michal Mikoláš
Sezona 2010 pro Felipeho Massu nepatří mezi ty nejlepší. Ačkoliv je jeho návrat po loňské téměř tragické havárii z Maďarska hoden obdivu, devětadvacetiletý Brazilec od letoška čekal více. S vozem Ferrari F10 si netyká, a tak se již těší na příští rok. Ještě předtím si ale může spravit chuť doma v Brazílii. Jste typ člověka, který mívá záložní plány? Felipe Massa: „Někdy. Obvykle se snažíte udělat to, co považujete za nejlepší, ale dost často sami se sebou vedete takový vnitřní boj. Jako když vám nad hlavou poletují čertík a andělíček a snaží se vás přemluvit. Ale je to tak vážně jen někdy!“ Co je, mimo závodění, vaší oblíbenou kratochvílí? FM: „Naše práce je prakticky den ode dne jiná. Jste konfrontováni mnoha nečekanými situacemi, což vás samo o sobě hodně zaměstná. Co se koníčků týče, tak tím největším je fotbal. Mám ho rád. Pokud byste se mě zeptali, co u mě vede, řekl bych závodění, ale fotbal je v těsném závěsu.“ Na koho se nejvíce těšíte, když ve čtvrtek před závodním víkendem dorazíte do paddocku? FM: „V paddocku mám spoustu kamarádů, takže je to vždy velmi příjemné, těší mě to. A na co se těším? Na novinky na voze? Na ty se ostatně člověk těší každý den. A nikdy nemá dost!“ S kým byste se nejraději seznámil? FM: „Už jsem měl možnost poznat spoustu úžasných lidí. Současný stav mi docela vyhovuje.“ Který film vás naposledy rozbrečel? FM: „Vlastně to nebyl film. Naposledy jsem brečel, když jsem si četl knihu Erica Claptona, kde popisuje, jak ztratil svého syna. Eric je můj dobrý přítel. Číst tu konkrétní část knihy je šok, zvlášť když si uvědomujete, že se to stalo někomu, koho dobře znáte. Co se týče toho, co rád sleduji, pak bych zvolil asi 24 hodin. Je to sice televizní seriál, ale je můj oblíbený.“ Čeho se bojíte a proč? FM: „Bojím se výšek. V letadle ani ne, spíš,
12
44/10
když vystoupám někam vysoko a podívám se dolů. Je to děsivé. Bungee jumping? Tak na tom mě nikdy neuvidíte!“ Jakým způsobem nejraději odpočíváte? FM: „Když zůstanu doma a nedělám vůbec nic. Možná občas mrknu na televizi, ale nicnedělání je nejlepší způsob relaxace.“ Vyjmenujte pět věcí, které nesnášíte. FM: „Nejsem si jistý, jestli si jich dokážu tolik vybavit. Ale zkusme to. Lháře. Falešné lidi. Některá malá zvířátka se spoustou nožiček. Nebezpečná zvířata. Cestování přes den. V noci mi to vůbec nevadí, protože velmi snadno usínám.“ Barvil jste si někdy vlasy? Nebo byl byste ochoten si je obarvit? FM: „Dělával jsem to, když jsem byl mladší. Byla to trochu světlejší barva, než má přírodní. Ale nevypadalo to dobře, tak už jsem to od té doby nepokoušel.“ Máte nějaké tetování nebo piercing? FM: „Piercing ne. Tetování? Snad někdy v budoucnu. Na druhou stranu je mi už devětadvacet a to už lidi obvykle mají tyhle věci za sebou. Ale tetování se mi líbí.“ Co o vás učitelé říkali na třídních schůzkách? FM: „Byl jsem hodné a strašlivé dítě zároveň. Pořád jsem si z něčeho dělal legraci. Vždycky jsem seděl v zadních lavicích, nikdy ne vepředu. Byl jsem trochu průšvihář.“ Máte nějaké neřesti? FM: „Určitě nějaké mít budu, ale zaboha si teď nemůžu vzpomenout (smích)!“ Sbíráte něco? FM: „Dost věcí. Zbožňuju hodinky. Mám jich něco kolem padesáti kousků.“
Co vám nejvíce schází, když jste na cestách? FM: „Má rodina, syn. Někdy jezdí se mnou, ale ne vždycky. Když zůstanou doma, hrozně mi chybí.“ Jakou máte nejraději kávu? FM: „Ryze italskou. Malou, ale silnou.“ Vaše ideální nezávodní nedělní ráno? FM: „Prospané.“ Jaké auto nebo jiný stroj jste v životě řídil jako první? FM: „Když mi bylo šest let, měl jsem malou motokrosovou padesátku. Byla fantastická. Mamince se už ale tak úžasná nezdála, protože jsem na ní hrozně vyváděl. Pamatuji si, že jsem měl jednou na těle 35 škrábanců. Asi to se mnou v dětství nebylo úplně snadné.“ Co byla nejtrapnější chyba, jaké jste se kdy dopustil? FM: „Na tu si dobře pamatuju. S kamarády jsme se jednou v noci proplížili do školy a zablokovali jsme vchodové dveře. Všichni museli čekat venku. „Odměnou“ mi za to byl zákaz vstupu do školy na několik dní.“ Jaké jídlo umíte vařit nejlépe? FM: „Nejsem zrovna dobrý kuchař. Nejlépe mi jdou asi těstoviny, řekl bych. Ty jsou nejjednodušší.“
