1. Zdivo Sklep. Předmět. Umístění ve vile. Autor. Výrobce. Místo výroby. Datum výroby. Autor návrhu obnovy. Výrobce repliky. Datum obnovy

Manuál rekonstrukce

Manuál je rozdělen do 11 tematických kapitol, které obsahují tzv. karty týkající se jednotlivých předmětů či zařízení domu. Celkovou situaci i konkrétní detaily lze sledovat a zařadit do souvislostíza pomoci 3D modelů, kterými jsou všechny kapitoly doprovázeny. Textové informace k tématům ilustrují fotografie a v některých případech je dolplňuje také krátký videozáznam.

1. Suterén Suterén vily nezabírá celý její půdorys - schodišťová hala je nepodsklepená. Vpůvodním Jurkovičově řešení obsahoval suterén sklepy, technické zázemí domu a zahrady a byt správce. Uprostředpůdorysu byl umístěn hlavní zdroj tepla na pevná paliva, odkud byl ohřátý vzduch rozváděn pomocí průduchů do místností vpřízemí a v patře. Vsamostatné místnosti se nacházel stroj na výrobu elektrického proudu pro svítidla vreprezentativních místnostech. Tato technická zařízení se nedochovala. V50. letech byl do části suterénu vestavěn "protiatomový" kryt. Veškeré konstrukcesuterénu byly před obnovou domu zcela degradovány zemní vlhkostí, neboť původní (a stále funkční) vodorovná asfaltová izolace byla provedena až nad úrovní suterénního zdiva. Stav suterénu, který byl navíc vminulosti přestavován, proto nedovoloval jakékoli úvahy o pietní rehabilitaci dokumentující jeho původní funkce. Celý suterén prošel náročnou sanací proti zemní vlhkosti kombinovanou metodou podřezání (s vložením svislé i vodorovné hydroizolace) a polyuretanových vysokotlakých injektáží vmístech, kde je zdivo přístupné jen jednostranně. Dispozičně byl suterén upraven pro návštěvnické zázemí a technickou infrastrukturu domu. Zachovány a obnoveny byly původní dveřní i okenní výplně včetně barevnosti. Videocyklus (1/10) - Suterén:

1. Zdivo Předmět zdivo

Umístění ve vile suterén; podezdívka; vstupní lodžie přízemí

Autor Dušan Jurkovič

Výrobce Antonín Tebich, stavitel; František Hrdina, stavební příručí

Místo výroby Brno-Žabovřesky

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík, Alena Všetečková (Transat architekti)

Výrobce repliky Jaroslav Král, návrh sanace proti vlhkosti; firma Cesis, provedení sanace

Datum obnovy 2009-2010

Popis Dům má zděný pouze suterén, podezdívku přízemí, masivní prvek vstupní kamenné lodžie a komínová tělesa. Zdivo je z venkovní strany skládané z velkých kusů kamene, pod úrovní terénu je tvořeno menšími úlomky kamenů na hliněnou a vápennou maltu, rovnaných přímo do výkopu. Vnitřní strana zdiva je částečně z pálených cihel. Celkovou tloušťku má 50–60 cm. Poměr tloušťky kamenného a cihelného zdiva se velmi různí podle velikosti použitých kamenů, vyzděny byly oba líce současně. Vnitřní zdi o tloušťce 45 cm jsou z pálených cihel. Venkovní schody a dlažba v lodžii jsou z načervenalého pískovce, rozměr dlaždic je 40 x 40–60 cm. Chrliče odvádějící vodu z terasy nesené vstupní lodžií jsou z umělého kamene přírodní pískové barvy.

Stav zachování před obnovou Kamenné, resp.smíšené zdivo bylo dochováno bez statických poruch, pod úrovní terénu bylo značně zavlhčené.

Postup obnovy Zdivo nevyžadovalo kromě odvlhčení žádné další sanační práce. Před podřezáním jej bylo nutné do výšky cca 30 cm nad rovinou řezu injektážně zmonolitnit pryskyřicí, neboť kamenná rovnanina zde byla zděná převážně na hlínu. Dlažba a chrliče lodžie byly restaurátorsky povrchově opraveny, některé propadlé dlaždice vyzdviženy na úroveň ostatních.

Klíčová slova zdivo, suterén, podezdívka, lodžie, komín, lomový kámen, umělý kámen, pálená cihla, dlaždice, sanace

1.2. Sklep Předmět sklep

Umístění ve vile suterén




Datum výroby 1906



Popis Sklepní prostory jsou jedinými zděnými prostorami domu. Zahrnovaly prádelnu, byt domovníka, dílnu, místnost pro zdroj tepla, místnost pro osvětlovací stroj, dvě spižírny, sklepy pro palivo a vinný sklep, přístupný přímo ze zahrady.

Stav zachování před obnovou Původní dispozice sklepa byla z větší části zachována, stejně jako většina truhlářských prvků. V 50. letech byl do prostoru původního bytu domovníka a dílny vestavěn „protiatomový“ kryt, čímž tato část původní dispozice zanikla. Zcela dožilé byly podlahy a omítky stěn přímo vystavené zemní vlhkosti.

Postup obnovy Po nezbytné sanaci byl suterén dispozičně upraven pro návštěvnické zázemí a technickou infrastrukturu domu. Některé příčky byly vybourány, jinde byly vyzděny nové, čímž došlo k přeskupení sklepních místností do nové dispozice, tak, aby pojaly vstupní halu, sociální zařízení, šatnu či místnost zaměstnanců. Na místě bývalé prádelny byla vytyčena pozice pro lůžko výtahu, který je v domě nově vloženým prvkem. Poloha kotelny uprostřed domu se nezměnila, obklopilo ji zázemí dalších, nově zavedených systémů. Některé stropní konstrukce nad suterénem vyžadovaly posílení, nově byly provedeny omítky i podlahy sklepních prostor. Zachovány a obnoveny byly původní dveřní i okenní výplně včetně barevnosti. Nové se od nich tvarově i barevně odlišují.

Klíčová slova suterén, sklep, zdivo, lomový kámen, pálená cihla, sanace, dispozice, návštěvnické zázemí, technická infrastruktura

1.3. Vinný sklípek Předmět vinný sklípek





Datum výroby 1906



Popis Součástí sklepních prostor byl i vinný sklípek, místnost s cihelnou klenbou, která měla v rámci suterénní dispozice zvláštní pozici. Nebyla totiž přístupná zevnitř, ale pouze ze zahrady. Na vchod do sklípku zde upozorňoval výrazně řezbářsky i barevně pojatý dřevěný portálek se stříškou a dveřmi se zdobným kováním. Prostor nad klenbou sklípku byl zasypán hlínou, která měla v roli izolační vrstvy udržovat v místnosti s vínem chlad.

Stav zachování před obnovou V pozdější době sklípek patrně přestal plnit svoji původní funkci. Izolační vrstva hlíny představovala pro cihlovou klenbu velkou zátěž a postupem času ji zdeformovala.

Postup obnovy Zborcená klenba sklípku neúměrně zatížená hutným hliněným násypem udržujícím chlad musela být během obnovy nahrazena. V současné dispozici suterénu najdeme na místě sklípku sociální zařízení pro návštěvníky. Chodba a předsíň, které k němu vedly, zůstaly přístupné také ze zahrady a jsou součástí obslužných prostor s technickým zázemím.

Klíčová slova suterén, sklep, vinný sklípek, zdivo, lomový kámen, pálená cihla, klenba

1.4. Komíny Předmět komíny



Datum výroby

1906


Výrobce repliky Monika Lokajová a Jan Krupka, repliky komínových hlavic


Popis V domě se nacházel jeden komín pro centrální teplovzdušné topení a další dva komíny s celkem pěti průduchy pro lokální topení, tedy pro kachlová kamna v salonu a pracovnách, pro sporák v kuchyni a prádelní kotel v suterénu. Komíny byly jako jeden z mála zděných prvků v domě z pálených cihel, komínové hlavy byly provedeny z umělého kamene v přírodním odstínu a jejich kuželovité nástavce byly natřeny na červeno.

Stav zachování před obnovou Spodní části komínů se dochovaly v poměrně dobrém stavu a vyžadovaly jen drobné opravy. Nadstřešní zdivo komínů i hlavice byly zvětralé a začínaly se rozpadat.

Postup obnovy Komín pro centrální teplovzdušné topení byl využit k protažení koaxiálního odtahu nového plynového kondenzačního kotle. Ostatní průduchy původních komínových těles byly zachovány a některé z nich využity pro vedení instalací. Nadstřešní zdivo všech komínů bylo přezděno a doplněno replikami hlav ze dvou barev umělého kamene, provedených podle jediného dochovaného rozpadajícího se kusu.

Klíčová slova komín, komínová hlavice, pálená cihla, umělý kámen, topení, kotel, rozvody

1.5. Protiatomový kryt Předmět protiatomový kryt



Datum výroby 50. léta 20. století



Popis Jihovýchodní část suterénu, která se nachází pod soukromými pokoji přízemí, byla v původní Jurkovičově dispozici určena pro byt správce domu a pro dílnu. V 50. letech, kdy byl dům socialistickými úřady považován za příliš rozlehlý a z nařízení úřední moci jej kromě rodiny majitelů obývaly ještě dvě další rodiny, byl do prostor bývalého bytu domovníka a dílny vestavěn „protiatomový“ kryt.

Stav zachování před obnovou Vestavbou krytu zanikla původní dispozice této části suterénu a nebyla už znovu obnovena.

Postup obnovy Vzhledem ke stavu suterénu i k nevratnému zásahu do jeho dispozice v 50. letech a s ohledem na novou funkci a využití objektu byl vypracován projekt nové dispozice sklepních prostor – návštěvnického zázemí. Bývalý byt domovníka a dílna a později protiatomový kryt dnes slouží zčásti jako vstupní hala pro návštěvníky s pokladnou, zčásti se v tomto prostoru nachází denní místnost zaměstnanců vily.

Klíčová slova suterén, sklep, byt domovníka, dílna, protiatomový kryt, návštěvnické zázemí

1.6. Rampa Předmět rampy pro imobilní


Autor Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík (Transat architekti)

Datum výroby 2009

Popis Pro zajištění bezbariérového přístupu do domu přibyla na nejméně exponované jihovýchodní fasádě rampa směřující do podzemního podlaží. Bezbariérovou vybavenost doplňuje uvnitř domu malý výtah, situovaný vedle zadního schodiště v logice původní dispozice. Vnější rampa pokračuje kaskádovým řešením

interiéru suterénu – nová podlaha vstupní haly návštěvnického zázemí byla zvýšena o 48 cm. Tvoří ji železobetonové dutinové desky na cihelné podezdívce a vyztužená betonová vrstva, dožilé povrchy podlah nahradilo teraco s kamenivem z bílého carrarského mramoru. Vnitřní rampa je provedena ve sklonu 1 : 12 bez mezipodesty. Pod novou podlahu byla vložena tepelná izolace, v její úrovni jsou rovněž uloženy hlavní rozvody technických sítí.

Klíčová slova suterén, sklep, jihovýchodní fasáda, rampa, bezbariérový přístup, výtah, podlaha, teraco, rozvody

1.7. Výtah Předmět výtah

Umístění ve vile suterén; bývalý pokoj pro služku v přízemí; modelovna v 1. patře

Rozměry šachta: v 1150 cm; š 161 cm; h 176 cm; kabina: 100 x 125 cm


Výrobce Trebilift, s. r. o., Třebíč, výtah; PPD Design, s. r. o., Ostrava, šachta

Datum výroby 2009

Popis Nově vložený výtah je vyhrazen osobám se sníženou pohyblivostí. Umožňuje pohyb imobilních po celém objektu s výjimkou ochozu hlavní haly a bývalého hostinského pokoje, nyní dětského ateliéru. Domem prochází nová ocelová konstrukce výtahové šachty sestávající ze tří dílů vložených shora, odstrojenou střechou. Od všech konstrukcí domu s výjimkou základů je šachta stavebně oddělena kvůli eliminaci chvění i kvůli možným budoucím přirozeným tvarovým změnám dřevostavby. Výtah je situovaný vedle zadního schodiště. Místo pro lůžko šachty v suterénu se nachází na místě bývalé prádelny. V přízemí prochází výtahová šachta bývalým pokojem služky a spíží a v 1. patře modelovnou, která byla součástí Jurkovičova ateliéru. Příhradovou konstrukci šachty tvoří sloupy z ocelových profilů L120/12, příčle z profilů U120 a úhlopříčky z profilů U80. Celkové rozměry šachty jsou 161 x 176 cm při výšce 11,5 metru. Vnitřní kabina má rozměry 100 x 125 cm. Výtah má lanový pohon se synchronním elektromotorem bez převodovky a nemá strojovnu. Interiér kabiny je tvořen korkem. Plášť ocelové konstrukce je vyroben z cementotřískových desek tloušťky 18 mm opatřených z vnější strany bílým vrstveným broušeným lakem ve vysokém lesku.

Klíčová slova suterén, sklep, přízemí, 1. patro, prádelna, pokoj služky, modelovna, bezbariérový přístup, výtah, výtahová šachta

2. Dřevěná konstrukce a statika Celá nadzemní část domu nad kamennou podezdívkou je provedena jako dřevěná trámová konstrukce změkkého, pravděpodobně smrkového dřeva, zděná jsou pouze komínová tělesa. Konstrukce je oboustranně pokrytá několikacentimetrovou vrstvou korkových desek a omítkou. Vdutině obvodových stěn mezi korkovými deskami je strusková výplň (Jurkovičem označená jako "škvárový beton"), interiérové stěny mají dutiny prázdné. Klehké dřevěné nosné konstrukci dospěl Jurkovič po zkušenostech ze srubových domů, které stavěl na Pustevnách, a hrázděných domů vLuhačovicích. Zde u dochovaných staveb nicméně korek nalezen nebyl, což mohlo souviset sjejich sezónním využíváním. Dřevěné prvky na fasádách spolu se střešní krajinou se mu pak staly výtvarným vyjádřením stavební podstaty domu a současně mohly být i odkazem k jeho výchozí orientaci na lidovou architekturu. Podobně jako na luhačovických stavbách jde i na fasádách vily o vyjádření volné, nepřímé a naopak ryze výtvarné, neboť dřevěné fasádní prvky jsou jen obkladem provedeným vúrovni omítky a většinou svou polohou nekorespondují se skutečnými konstrukčními prvky uvnitř stěn. Celkový stavební stav dřevěných konstrukcí domu odpovídal po stu letech stáří domu, nevykazoval ale zvláštní statické poruchy, jen lokální poruchy dřeva související s průnikem vlhkosti do konstrukce. Dřevěně nosné konstrukce byly na základě sondáží lokálně odkryty a sanovány podle míry zasažení dřevokazy. Jen minimum konstrukcí bylo vyměněno.

1. Dřevěná konstrukce Předmět dřevěná konstrukce


Výrobce František Zemánek, tesařský mistr v Brně

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Realizace obnovy RAMSES Ostrava, s. r. o.


Popis Celá nadzemní část domu nad kamennou podezdívkou je provedená jako dřevěná trámová konstrukce. Typický rozměr svislých nosných sloupků ve stěnách je 13 x 16 cm, jejich vzdálenost je většinou 1 m. Mezi nimi jsou vloženy pomocné sloupky 13 x 8 cm. Vodorovné prvky a pozednice mají průřez 13 x 16 cm, pomocné pak 10 x 13 cm.

Stav zachování před obnovou Stav dřevěných konstrukcí přízemí a patra byl zjišťován sondami v těch místech, kde bylo možné předpokládat poruchy. V kritickém stavu byla stěna koupelny v přízemí, trvale zasažená vlhkostí, kde vlivem dřevokazů sloupky ztratily svou nosnou funkci. Menší poruchy byly objeveny i na jiných místech, např. pod parapetem horního okna schodišťové haly či okna nárožního arkýře neboli oriel window Jurkovičova ateliéru v 1. patře.

Postup obnovy Nosné prvky poškozené dřevěné stěny koupelny v přízemí byly vyměněny, a to při sejmutí omítky a korkových desek pouze z vnitřní strany. Jiné defekty (pod některými okny) byly řešeny lokálně výměnou části prvku a injektážní impregnací.

Klíčová slova dřevěná konstrukce, trám, měkké dřevo

2.2. Korková deska Předmět korek

Rozměry obdélníkové formáty 20 x 50 cm a více; tloušťka: 30 mm u vnitřního opláštění dřevěné konstrukce, 40 mm u vnějšího opláštění, 20 mm u podlahových desek

Dodavatel akciová společnost Kleiner & Bokmeyer

Místo výroby Vídeň

Datum výroby 1906

Popis Korkové desky pokrývaly oboustranně dřevěnou konstrukci všech stěn přízemí a patra domu a některých podhledů. Použity byly i pod korková linolea podlah. V závislosti na umístění v konstrukci domu byly použity korkové desky různé tloušťky. Vnější korkový obklad byl opatřen cementovou omítkou, zatímco uvnitř se jednalo o omítky sádrové.

Stav zachování před obnovou Jedinými pozdějšími zásahy do korkového opláštění byly rozvody vnitřních instalací, zejména elektřiny. Mimo trasy rozvodů byl korek v celém domě zachován v původním neporušeném stavu s výjimkou jedné stěny koupelny v přízemí, kde byl spolu s dřevěnou nosnou konstrukcí poškozen vlhkostí.

Postup obnovy Opravy omítek bylo nutné s ohledem na korkový podklad provádět velmi šetrným, tedy převážně restaurátorským způsobem. Nové trasy rozvodů vnitřních instalací byly umístěny povětšinou mimo korkové stěny (do podlah a stropů), ovládání svítidel je centrální, aby byl minimalizován počet vypínačů na stěnách a související kabeláž. Podlahové korkové desky byly při odstrojení podlah uloženy a následně vráceny na své místo.

Klíčová slova korek, konstrukce domu, plášť, obklad

3. Stropní konstrukce, podlahy a podlahoviny Stropní konstrukce nad suterénem jsou tvořeny mělkými segmentovými klenbami do ocelových I profilů a valenými klenbami snásypy. Nad přízemím tvoří stropy dřevěné tesané trámy profilu 18,5 x 20 až 21 x 22 cm (přestože původní projekt uvádí 21 x 24 cm) se záklopem, násypem, půdovkami a pochozí vrstvou, v ateliéru ještě podloženou korkovými deskami. Stropy nad 1. patrem jsou dřevěné, uzavřené záklopem shora pokrytým vrstvou jílu,v šikmých částech doplněným pilinovým násypem. Podhledy byly buďto bedněné a omítané nebo s přiznanou dřevěnou konstrukcí tvořenou dekorativními trámy a přiznaným prkenným záklopem (např. v hale) či omítanými korkovými deskami mezi trámy (např. v ateliéru). Stropní konstrukce byly vcelém domě dobře zachovány, jen vsuterénu bylo poškozeno několik kleneb popraskáním a ztrátou funkčního tvaru. Omítané podhledy se dochovaly sřadou přemaleb, dřevěné konstrukce podhledů byly s výjimkou haly přetřeny krycími barvami. Podhled vhale byl zakryt vloženým rovným omítaným stropem. Podlahy byly vdomě velmi různorodé: ze dřeva, betonu, cihel, kamene, z korkového linolea, xylolitu nebo teraca. Původní podlahoviny se většinou zachovaly pod mladšími vrstvami. Při obnově byly všechny původní stropní i podlahové konstrukce vdomě ponechány. Sohledem na budoucí návštěvnický provoz byly posíleny stropní konstrukce nad suterénem, a to podepřením cihelných segmentových kleneb nově vloženými ocelovými průvlaky a sloupky. Výměnu si vyžádala zborcená klenba vinného sklípku, neúměrně zatížená hutným hliněným násypem určeným k udržení chladu, a rovněž jedna segmentová klenba. Trámové stropy nad přízemím byly zesíleny na dnešní užitné zatížení horními fošnovými příložkami skrytými v původní skladbě podlah. Vložený omítaný podhled haly byl odstraněn, původní povrchy podhledů a podlah vpřízemí a patře domu obnoveny. Část podlah vsuterénu byla provedena nově zteraca.

1. Trámový strop Předmět trámový strop

Umístění ve vile pracovna v 1. patře



Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Popis Stropy nad dvěma místnostmi Jurkovičova ateliéru v patře domu jsou tvořeny dřevěnými pohledovými trámy uzavřenými záklopem shora pokrytým vrstvou jílu (60 mm), v šikmých částech doplněným pilinovým násypem. Podhled mezi trámy tvoří omítka na korkových deskách, mezi nimi a záklopem je vzduchová mezera. Trámy jsou hoblované, profilu18 x 21, viditelná je přibližně polovina jejich výšky. Ze strany interiéru mají zkosené hrany. Povrchově byly upraveny barevným lazurním nátěrem.

Stav zachování před obnovou Omítané podhledy stropů byly zachovány s řadou přemaleb, dřevěné části konstrukce podhledů byly druhotně přetřeny krycími barvami.

Postup obnovy Všechny původní vrstvy konstrukcí byly zachovány pouze s výjimkou násypů z pilin, které byly svým umístěním přímo pod krytinou rizikovým místem konstrukce. Povrchy podhledů byly restaurátorsky obnoveny očištěním na původní povrch. V menší z obou místností ateliéru přitom bylo objeveno „kazetové“ členění omítaných ploch stropu dekorativní linkou.

Klíčová slova ateliér, pracovna, trám, podhled, korek, povrch, lazurní nátěr, restaurování

3.2. Nepravý krov haly Předmět nepravý krov haly

Umístění ve vile schodišťová hala



Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Zoja Matulíková, Taťjana a Karol Bayerovi, průzkumy povrchů a materiálů (2006-2007)

Restaurátor

Dimitrij Neuwirth a kol.

Datum obnovy 2007

Popis Pro centrální schodišťovou halu domu Jurkovič navrhl dřevěnou sedlovou stropní konstrukci, která vyvolávala dojem střešního krovu. O konstrukční prvek se však nejednalo, při pohledu zvenčí je zřejmé, že „krov“ haly je umístěn daleko níž, než pravý krov střechy nad ní. Barevná povrchová úprava dřeva kombinující krycí a lazurní nátěry doplňovala spolu s dalšími prvky haly její celkovou barevnou atmosféru. Zelenou lazuru doplňovaly červené detaily dekorativních řezeb.

Stav zachování před obnovou Patrně v 60. letech 20. století došlo k „přestropení“ původního krovu. Pravděpodobně za účelem zesvětlení místnosti byla stropní konstrukce zakryta vloženým rovným omítaným rákosovým podhledem, který zakonzervoval původní barevnou úpravu stropu.

Postup obnovy Přestropení bylo v rámci obnovy odstraněno, krov byl restaurátorsky očištěn a mohl tak poskytnout věrnou představu o původní barevnosti a atmosféře haly.

Klíčová slova schodišťová hala, nepravý krov, strop, podhled, povrch, krycí nátěr, lazurní nátěr

3.3. Podlahy Předmět podlahy

Restaurátor Magdalena Chobolová, restaurování xylolitové podlahy; Štambachr, s. r. o., repase a doplnění vlysových a povlakových podlah

Výrobce repliky Jan Činčera, replika linkrusty)

Realizace obnovy VaM RESAN, s. r. o., teracové podlahy


Popis Podlahy byly v domě velmi různorodé. V suterénu dřevěné prkenné, betonové, cihelné, kamenné, keramické i pískové. V přízemí a v patře v hlavních místnostech vlysové, prkenné a z korkového linolea, v menších místnostech pak xylolitové (předsíň a koupelna), teracové (chodba, kuchyně a toaleta) a dlážděné betonem (modelovna v 1. patře).

Stav zachování před obnovou Původní podlahoviny byly většinou zachovány pod mladšími vrstvami. Podlahy v ateliéru v patře domu vykazovaly nerovnosti vzniklé zřejmě statickými pohyby dřevěné konstrukce domu v minulosti.

Postup obnovy Všechny zachovalé původní podlahové konstrukce byly v domě ponechány, korková linolea jen částečně. Původní povrchy podlah v přízemí a patře domu byly obnoveny sejmutím mladších vrstev a renovací (vlysy, teraco), restaurováním (dřevěné prvky, xylolit, červené a zelené korkové linoleum schodišť a pavlače) nebo použitím nového totožného prvku (korková linolea dětského pokoje a ateliéru). Část podlah v suterénu byla provedena nově z teraca.

Klíčová slova podlahy, podlahoviny, prkna, beton, cihla, kámen, vlysy, korkové linoleum, xylolit, teraco

3.4. Korkové linoleum Předmět korkové linoleum

Umístění ve vile vnitřní schodiště; ochoz; předsíň terasy; oriel window pracovny; koupelna v přízemí

Datum výroby 1906

Popis Korkové linoleum bylo použito na podlahách některých z hlavních místností přízemí a 1. patra domu. Linoleum bylo jako praktický a dobře omyvatelný povrch vybráno v přízemí pro dětský pokoj, mělo zde tmavě zelenou barvu stejně jako linoleum na stupních a podestě zadního schodiště. Shodné linoleum pokrývalo také podlahu místností Jurkovičovy pracovny v 1. patře, kde mu podklad tvořily korkové desky: Pod 1mm linoleem byla 20mm vrstva korkových desek, poté vrstva vyrovnávací vápenné malty, následovaly půdovky, opět vápenná malta a násyp. Linoleem v temně červené barvě bylo pokryto hlavní schodiště haly, její ochoz a navazující podlaha předsíně terasy.

Stav zachování před obnovou Na stupních i podestě zadního schodiště se zachovalo temně zelené korkové linoleum, stejné se dochovalo na podlaze Jurkovičovy pracovny, kde bylo překryto vrstvou linolea odlišné barvy, na níž byl koberec. Červené korkové linoleum se zachovalo na schodišti haly, na jejím ochozu a v předsíni terasy. Druhotně se linoleum objevilo na několika stupních vedoucích v lodžii k hlavním vstupním dveřím.

Postup obnovy

Původní korková linolea byla v domě částečně ponechána – zachována a restaurována byla na obou vnitřních schodištích, na ochozu haly, v předsíni terasy a v arkýřovém okně Jurkovičovy pracovny. Po očištění byly vyretušovány barevné defekty, linoleum bylo napuštěno lněným olejem a po vyschnutí konzervováno přípravkem na bázi polymerů, vosků a rozpouštědel. V dětském pokoji a ve dvou místnostech Jurkovičovy pracovny v patře bylo původní linoleum šetrně sejmuto (v pracovně šlo o dvě vrstvy) a nahrazeno novým 100% korkovým linoleem o tloušťce 2,5 mm podle původního složení a v původních odstínech. Podkladová vrstva z korku byla zachována. Vzorky původního linolea z těchto místností byly zachovány, na místě zůstal vzorek původního linolea v arkýři; stejně jak jinde byl vyčištěn, konzervován a opatřen stejnou povrchovou úpravou jako nové linoleum.

Klíčová slova podlahy, podlahoviny, korkové linoleum

3.5. Terasa Předmět terasa

Umístění ve vile strop lodžie; podlaha terasy

Rozměry trámy o profilu 16 x 18 cm



Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík (Transat architekti); Jan Mattuš, statika

Restaurátor Václav Vičar a Radek Suchánek, oprava dřevěných konstrukcí

Realizace obnovy Ondřej Sklenář, kamenná dlažba z lipovského mramoru

Popis Podhled lodžie tvoří hoblované trámy 16 x 18 cm se zkosenými hranami a prkenným záklopem. Původní skladba terasy nad touto konstrukcí se nedochovala, z dobových snímků je dobře patrná drobná šachovnicová dlažba tvořící horní pochozí vrstvu terasy. Materiál, ze kterého byla vytvořena, nicméně zjištěn nebyl. Mohlo jít o běžnou nebo slinutou keramiku (kameninu) nebo cementovou dlažbu.

Stav zachování před obnovou Terasa prošla v minulosti řadou úprav. Poslední z nich znamenala její zrušení a náhradu mělkým pultovým zastřešením s oplechováním na původní nosné dřevěné konstrukci. Ta byla kvůli dlouhodobému zatékání v havarijním stavu, konstrukci podhledu nesly pouhé zbytky zhlaví trámů.

Postup obnovy Všechny nosné trámy byly vyjmuty a protézovány nejprve stejně starým dřevem do úplné podoby a poté z horní strany ještě zinkovanou ocelí profilu T120, tak, aby uložení na straně spádu již nehrozilo opakovaným uhníváním zhlaví. Na této konstrukci bylo provedeno nové izolační souvrství terasy odvodněné původními restaurovanými chrliči z umělého kamene. Povrch terasy je vytvořen podle dobové černobílé fotografie šachovnicovým rastrem z nového materiálu – lipovského mramoru z Jeseníků. Dvou odstínů je zde dosaženo různým zpracováním povrchu barevně neutrálního kamene.

Klíčová slova lodžie, terasa, strop, podhled, podlaha, keramika, cementová dlažba, mramor

4. Střecha Členitá střešní krajina přispívala kdynamické hmotové kompozici domu. Vpatře odpovídá každé obytné místnosti jeden štít. Dřevěný krov byl ve značné výšce nad podhledem hlavní haly, evokujícím průhled do střešní konstrukce, místnosti vpatře se tvaru krovu naopak přizpůsobují zešikmenými podhledy. Stav konstrukce odpovídal jejímu stáří. Dřevokazným hmyzem byly zasaženy především krokve zhorní strany a některé pozednice. V80. letech 20. století během vestavby podkrovní místnosti byly odstraněny některé nosné prvky krovu. Na některých místech byla původní krytina nahrazena plechem nebo odlišným typem tašek. Původní klempířské prvky čtvercového průřezu byly vminulosti nahrazeny tvarově odlišnými výrobky kruhového profilu. Obnova krovu vyžadovala sejmutí krytiny na více než 2 měsíce a ochrana stavby si proto vyžádala postavení dočasného "domu nad domem" tvořeného řadou lešenových věží nesoucích velkorozponové dřevěné vazníky zastřešení. Krov byl při obnově doplněn o chybějící prvky, poškozená místa byla opravena stažením, protézováním a injektážemi. Pro novou půdní vestavbu byla vložena samostatná dřevěná konstrukce. Původní střešní krytina byla během oprav krovu odsolena a vrácena nazpět. Kompletní výměnou prošly nepůvodní klempířské prvky, pro nové byl na dobových snímcích nalezen původní tvar i profil. Videocyklus (2/10) - Střecha:

1. Krov Předmět krov

Umístění ve vile střecha



Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Petr Všetečka, Karel Menšík, Robert Václavík (Transat architekti); Jan Mattuš, statika

Realizace obnovy Ramses Ostrava, s. r. o., obnova krovu


Popis Původní tvarově složitý krov nebyl zřejmě Jurkovičem úplně dokončen; na více místech krovu chyběly prvky zachycující vodorovné tahové síly (a nebyly nalezeny ani stopy po jejich odstranění). Spoje byly provedeny dřevěnými kolíky i železnými svorníky. Nad obytnými místnostmi patra bylo mezi krokvemi provedeno zateplení pilinovým násypem.

Stav zachování před obnovou Chybějící a nejspíš ani nikdy neprovedené prvky zachycující vodorovné tahové síly způsobovaly dlouhodobé deformace střešní konstrukce. Jinak její stav odpovídal jejímu stáří. Dřevokazným hmyzem byly zasaženy především krokve z horní strany a některé pozednice. Během vestavby podkrovní místnosti v 80. letech byly odstraněny některé nosné prvky krovu.

Postup obnovy Při obnově byly do krovu doplněny kleštiny a táhla, deformace byly vyrovnány heverováním a vynesením pokleslých míst novými nosnými prvky. U všech původních prvků byla zjištěna míra poškození a provedena oprava protézováním a injektážemi.

Klíčová slova střecha, statika, krov, krokev, kleština, pozednice

4.2. Ochranné zastřešení Předmět ochranné zastřešení

Dodavatel DOKA, konstrukce provizorního lešení; SASTA CZ, mikropiloty pro lešení DOKA; KROVY2000, dřevěné vazníky a bednění OSB; MS – alza, s. r. o., střešní fólie provizorního zastřešení

Datum výroby 2009

Popis Obnova zastřešení stavby, v níž je zachován architektonicky hodnotný interiér, přináší vždy rizika spojená s nevyhnutelným dočasným odkrytím střechy a nepředvídatelnými změnami počasí. V řadě případů lze tato rizika minimalizovat rychlým provedením prací (při kompletní výměně krovu či střešního pláště) nebo naopak rozdělením prací na více etap, při kterých mohou být odkryté části domu lokálně zakryty. Jiná je přitom míra ohrožení zděných či betonových konstrukcí oproti konstrukcím ze dřeva či nepálené hlíny. Samostatným problémem je pak ochrana omítek, výmaleb a vestavěného nábytku. Jurkovičova vila je z hlediska prevence těchto rizik objektem poměrně náročným, a to z několika důvodů. Na prvním místě je vlastní stavební provedení domu, které kombinuje dřevo, korek, struskové výsypky a vápenné omítky převážně v sendvičové skladbě, bránící rovnoměrnému vysychání v případě promáčení. Všechny stropní konstrukce a záklopy místností pod půdou jsou rovněž dřevěné a pokryté mazaninou z nepálené hlíny. Některé dutiny mezi střešním pláštěm a těmito záklopy jsou vyplněny

pilinami, tvořícími tepelnou izolaci. Pro všechny tyto materiály je voda vážným rizikem, i nevelké zatečení by znamenalo nutnost následného dokonalého vysoušení, které je u sendvičové konstrukce podmíněno jejím plošným otevřením, a tedy obětováním původních omítek. Není přitom jisté, zda by řada míst nezůstala pro vysušení nepřístupných a tím pádem s možnostmi budoucích poruch dřeva. Hlína splavená z půdního prostoru pak přináší další rizika zanesení interiéru. Nemenším důvodem k preventivním opatřením je památková ochrana domu, který je nadto chápán vlastníkem – sbírkotvornou institucí - jako svébytný exponát. Součástí péče o něj je snaha o zachování maxima původních prvků stavebních i uměleckořemeslných, včetně povrchů tvořených původními výmalbami a dřevěnými podhledy s původními povrchy (v části domu již restaurovanými v první etapě prací v roce 2007). Na třetím místě je pak stav konstrukce krovu, vyžadující zde náročný postup zahrnující šetrné odstrojení a odsolení krytiny, provedení statických doplňků, výměn napadených částí dřeva, opravu komínů, výměnu komínových hlavic za repliky atd. Rychlé provedení těchto prací pak komplikuje tvarová složitost střešní krajiny domu. Střechy tak musely být odkryty na 2-3 měsíce. Proto bylo projektem navrženo poměrně nákladné opatření – postavení dočasného „domu nad domem“, tedy souvislého zastřešení nad celým půdorysem domu, tvořeného dřevěnými vazníky uloženými na konstrukci lešení kolem domu a pokrytými bedněním a lepenkou. Vzhledem k členitosti domu, která zvětšuje půdorysnou velikost potřebného zastřešení, se ukázala jako zásadní otázka volby vhodného typu lešení a zavětrování na spodní tlak větru. Dodavatel stavby provedl po statických výpočtech nosné věže zastřešení ze systémového lešení uloženého na betonových panelech tvořících souvislý pás kolem domu, zavětrování paty věží muselo být provedeno pilotami. Jurkovičova vila není první památkou moderní architektury, která je během obnovy chráněna samostatným zastřešením. Podobný způsob byl použit u některých objektů v zahraničí, v České republice pak v letech 1998–2000 při obnově pražské Müllerovy vily od architekta Adolfa Loose.

Klíčová slova střecha, krov, střešní konstrukce, ochranné zastřešení, dům nad domem, vazníky, lešení, betonové panely, piloty

4.3. Půdní vestavba Předmět půdní vestavba

Umístění ve vile půda

Autor Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík, Alena Všetečková (Transat architekti)

Výrobce Karel Braun, sádrokartonové konstrukce

Datum výroby 2010

Popis Půdní vestavbu tvořil původně jen malý archiv (sklad) ve štítové části nad ložnicí, přístupný přes půdní prostor z modelovny. Archiv byl tvořen jednou oddělující příčkou s dveřmi a podhledem tvořeným podbitím.

Stav zachování před obnovou V 80. letech byla tehdejšími majiteli – manžely Bradáčovými – realizována mezi modelovnou a archivem v půdním prostoru obytná vestavba pracovny a místnost archivu byla upravena.

Postup obnovy V rámci obnovy byly vestavba i archiv nahrazeny větším objemem nové půdní vestavby využívající stupňovitého tvaru krovu pro badatelnu – dokumentační a studijní centrum vily. Její vložení je stavebně co nejvíce odděleno od původních konstrukcí krovu, je tedy jakýmsi domem v domě. Místo zrušených střešních oken z 80. let využívá díky své výšce původní pásové okno půdy, které dává prostoru „bazilikální“ denní osvětlení.

Klíčová slova půda, půdní vestavba, archiv, badatelna

5. Povrchy Původní barevnost exteriéru byla založena na kombinaci lazurních a krycích barev dřevěných prvků na podkladě neutrální přírodní omítky. Modrá dřevěná obložení, vyjadřující celodřevěnou nosnou konstrukci domu skrytou pod omítkami, jsou lazurována, aby dala vyniknout oknům vodstínu šmolkové modři. Výrazná přítomnost modré barvy potvrzuje Jurkovičovu výchozí orientaci na lidovou architekturu. Vedle lazurní úpravy "tektonických" prvků je to i krycí modrá barva oken, blízká šmolkovému odstínu, na moravském a slovenském venkově až do poloviny 20. století velmi rozšířenému. (Termín "šmolka" vyjadřuje v češtině "modrý smalt"; v19. a 20. století nicméně šmolkovou modř postupně nahradil levnější umělý ultramarin. Více khistorii modré barvy viz A. Novák, Poznámky kidentifikaci modrých pigmentů, Technologia artis 4.) Štíty vkombinaci bílé, ostře červené a okrové barvy byly spolu smozaikou jedinými akcenty jinak hladkých fasád. Podobně postupoval Jurkovič vinteriéru domu, kde převládala zelená a modrá lazura sakcenty včervené barvě. Údržba povrchů vminulosti probíhala jejich přetíráním krycími barvami. Původní provedení bylo proto nutné zjistit rozsáhlým sondážním průzkumem doplněným laboratorními analýzami. Autentické povrchy bez pozdějších nátěrů byly zachovány na podhledu hlavní haly, "chráněném" vloženým rovným stropem ze strany interiéru. Podstatou restaurátorských zásahů bylo očištění a lokální doretušování původních lazurních povrchů dřeva a rovněž odkrytí a retušování původních výmaleb, aniž by byly provedeny celoplošné sjednocující úpravy. Dům tak částečně získal zpět své pozoruhodné barevné řešení, založené právě na kombinaci přírodních povrchů materiálů s lazurními a krycími barvami, a to jak vinteriéru, tak i v exteriéru. Retuše byly minimalizovány i za cenu vizuální nedokonalosti či nedokončenosti, a i za cenu toho, že barev je dnes vinteriéru o něco méně než původně. Má tím být vyjádřeno, že některé otázky zůstaly nezodpovězeny a že sto let užívání se na domě podepsalo. Nepodařilo se dohledat například barevnost tektonických prvků na stěnách haly, kde však lze podle autentické barevnosti znovu odkrytého stropu předpokládat přítomnost zelené lazury. Lazura zřejmě zanikla pozdějším přebroušením povrchu. Aby nebyly na původních dřevěných prvcích realizovány hypotézy, jsou ponechány bez lazury. Videocyklus (5/10) - Povrchy:

1. Krytina Předmět krytina


Datum výroby 1906

Výrobce repliky Atelier Nebočady Děčín, repliky atypických keramických střešních tašek


Popis Celá střecha domu s výjimkou nárožního arkýře ateliéru byla pokryta dnes málo obvyklou jednodrážkovou pálenou keramickou krytinou.

Stav zachování před obnovou Materiálovou soudržnost krytiny ohrožoval po stu letech velký obsah deštěm vnesených solí v keramickém materiálu. Na některých místech byla původní krytina v minulosti nahrazena plechem nebo odlišným typem tašek.

Postup obnovy Z velké části dochovaná původní střešní krytina byla během oprav krovu zbavena solí ve vodní lázni a poté vrácena zpět (jednotlivé koncové kusy krytiny byly očíslovány). Plochy tvořené nepůvodními odlišnými krytinami byly doplněny keramickými replikami původních jednodrážkových tašek, vyrobenými na míru speciálně pro tento objekt.

Klíčová slova střecha, krytina, keramická taška, odsolování

5.2. Vnější omítka Předmět vnější omítka

Umístění ve vile vnější plášť domu

Datum výroby 1906 / 1965-68

Restaurátor David Zeman

Datum obnovy 2010

Popis Původní venkovní omítka není zachována. Existující fasády, realizované v letech 1965-68 pod dohledem památkové péče, dávají ale zřejmě věrohodnou informaci o jejím charakteru. Šlo o škrábanou omítku probarvenou pískovým plnivem, jejímž pojivem bylo vápno, případně i cement. Povrch nebyl natřen.

Stav zachování před obnovou Venkovní vápenná škrábaná omítka z let 1965-68 byla ve své době pozoruhodným příkladem způsobu obnovy dožilého materiálu. Díky kvalitnímu provedení byla před obnovou poznamenána jen drobnými defekty na povětrnostně exponovaných místech.

Postup obnovy Omítka byla na základě celoplošného průzkumu lokálně restaurátorsky opravena a povrchově retušována, při ponechání patiny.

Klíčová slova vnější omítka, cementová omítka, vápenná omítka

5.3. Vnitřní omítky Předmět vnitřní omítky

Umístění ve vile interiér

Datum výroby 1906


Restaurátor Dimitrij Neuwirth a kol.

Datum obnovy 2007

Popis Korkové obložení dřevěné konstrukce bylo v interiérech omítnuto vápennou omítkou. Pod ní jsou dvě vrstvy stěrkové hmoty, jejímž pojivem je sádra. Úprava povrchů zdí každé místnosti odpovídala jejich hierarchii, ve všech prostorách však byly použity také jednotné prvky, např. modrá, zelená či červená bordura lemující truhlářské či tesařské prvky stěn. V hale byly zdi do výše nadpraží dveří překryty červenou linkrustou, omítka nad ní měla světle modrou barvu. Další společensky důležité místnosti byly opatřeny jednobarevnou výmalbou, kterou doplňoval výrazný akcent dekorativní šablonové malby. Objevila se v salonu nebo v hostinském pokoji, bordura zdobí také v ložnici rodičů a v dětském pokoji. Stěny hostinského pokoje zdobila ve výši cca 100–120 cm dvojice modrých dekorativních pásků stylizovaného pletence, pod nimi byla omítka tmavě olivově zelená, mezi nimi světle hnědá a nad nimi (vč. stropu) opatřena světle šedozeleným nátěrem. V salonu Jurkovič výmalbu po krátké době sám změnil. V roce 1906 jej ozdobil šablonovou malbou bordury stylizovaného lidového dekoru sytě červené barvy na olivově šedozelené ploše stěny. Na bílém stropě byl uprostřed vytvořen z pásu dekoru čtvercový rám, v jehož rozích a středu byly úchyty lustru. Už v letech 1911–1913 výzdobu stěn nahradil – nad dřevěným obložením spodní části zdí byla podle archivních fotografií celá plocha stěn vyplněna dekorativní malbou. Barevný charakter této úpravy není možné zcela dohledat. Obslužné a komunikační prostory (např. kuchyň nebo chodby) byly vymalovány jednobarevně ve světlých pastelových tónech, zdi chodby zdobil dekorativní pásek šablonové malby v modré a černé barvě. Jedna Jurkovičova pracovna v 1. patře byla vymalována monochromně ve světlém šedozeleném odstínu s barevně zvýrazněnou soklovou partií provedenou v sytější olivově zelené, druhá byla provedena ve světle okrové výmalbě.

Stav zachování před obnovou Sondážní stratigrafický průzkum uskutečněný v letech 2006-2007 ukázal, že téměř ve všech místnostech se pod sekundárními omítkami zachovaly původní omítky vč. primárních úprav a dekorativních výmaleb.

Postup obnovy Pro obnovu omítek v interiéru byl zvolen šetrný konzervační přístup. Druhotné nátěry byly sejmuty a původní omítky restaurátorsky očištěny a zakonzervovány se snahou o minimální zásahy či nové doplňky původního stavu. U vzdutých partií omítek a prasklin proběhla injektáž Ledanem TB, okraje omítek v otevřených prasklinách a na značně narušených místech byly zpevněny Silexem OH, chybějící části pak doplněny vápennou maltou. V ložnici a analogicky i v dětském pokoji byla obnovena pod pozdějšími výmalbami poměrně dobře zachovalá dekorativní výmalba, chybějící části dekoru byly provedeny vápennou temperou.

Klíčová slova vnitřní omítky, výmalba, šablona, bordura

5.4. Bordura Předmět bordura

Umístění ve vile omítky ložnice a dětského pokoje


Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Zoja Matulíková, Taťjana a Karol Bayerovi, průzkumy povrchů a materiálů

Restaurátor Dmitrij Neuwirth a kol., restaurování

Datum obnovy 2007

Popis Na archivních fotografiích z doby otevření domu po jeho dokončení v roce 1906 lze v obou soukromých pokojích ložnice a dětského pokoje pozorovat podél celé místnosti pod stropem horizontální pás dekorativní výmalby. Na světlé šedomodré zdi byl okrový pás, který tvořil podklad pro ornament stylizovaného zelenavého listoví, do něhož jsou v pravidelných intervalech vkomponovány trojice bílých erbovních štítků. Jejich okraje byly zvýrazněny náhražkovým zlacením provedeným práškovým bronzem pravděpodobně v olejovém pojivu.

Stav zachování před obnovou Původní výmalba soukromých pokojů v přízemí byla v průběhu 20. století přemalována.

Postup obnovy Sondážní a stratigrafický průzkum odhalil v ložnici a v dětském pokoji pod druhotnými přemalbami dochovanou původní výmalbu, jejíž šablonu navrhl Dušan Jurkovič. Pozdější vrstvy omítek byly odstraněny a dochovaná původní výmalba byla restaurátorsky očištěna. Restaurátoři pak podle dochovaných vzorků i Jurkovičových původních nákresů znova připravili šablony a vápennou temperou rekonstruovali chybějící části ornamentu bordury.

Klíčová slova vnitřní omítky, bordura, výmalba, šablona, ložnice, dětský pokoj

5.5. Linkrusta Předmět linkrusta

Umístění ve vile stěny haly a schodiště na ochoz

Datum výroby 1906

Výrobce repliky Jan Činčera

Datum obnovy 2010

Popis Pro zdi haly zvolil Jurkovič plastický umyvatelný nátěr ve formě tapety – linkrustu. Jedná se o papírovinu, na níž je nanesena silná vrstva materiálu vytvářejícího specifický vertikální reliéf. Tento materiál je tvořen jemně mletým korkem a dřevitou směsí. pojivem je vysychavý olej. Do povrchu této vrstvy je zapuštěn červený nátěr překrytý vrstvou transparentního laku. Temně červený povrch linkrusty, která dosahovala do výše nadpraží dveří, byl použit také pro stěny schodiště na ochoz. Barevnost linkrusty výrazně dokreslovala celkovou barevnost interiéru; souzněla s temně červeným linoleem na schodech a ochozu i s červenými řezbovanými prvky nepravého krovu haly a kontrastovala s modrým nábytkovým vybavením.

Stav zachování před obnovou Linkrusta mohla být z haly odstraněna nejspíš při úpravách v 60. letech 20. století, kdy byl patrně za účelem zesvětlení místnosti také „přestropen“ řezbovaný krov. Fragmenty původní linkrusty se dochovaly na schodišti na ochoz.

Postup obnovy Dochovaná linkrusta na schodišti na ochoz byla restaurátorsky obnovena a doplněna nově vyrobenou linkrustou stejné červené barevnosti, jíž byly podle původního Jurkovičova konceptu znovu opatřeny také zdi v hale.

Klíčová slova linkrusta, schodišťová hala, schodiště, ochoz

5.6. Malovaná tapeta Předmět malovaná tapeta

Umístění ve vile plauderecke – výklenek pod schodištěm haly

Technika ruční malba temperou na papír

Autor lidová malířka Brynzová z Čataje (Slovensko); Dušan Jurkovič

Výrobce lidová malířka Brynzová z Čataje (Slovensko); Dušan Jurkovič

Místo výroby Čataj/Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy ak. mal. Jan Knor

Výrobce repliky

ak. mal. Jan Knor

Datum obnovy 2010

Popis „Podpavlačový koutek“, jak popisuje výklenek v hale pod schodištěm první Jurkovičův životopisec František Žákavec, měl zvýšený stupeň, na němž byl umístěn stolek a průběžná lavice lemující všechny tři stěny „arkýře bez oken“. Zatímco paní domu měla své místo v alkovně, právě zde v tzv. plauderecke sedával architekt se svými návštěvníky. Stěny byly opatřeny papírovou tapetou, kterou „hustě a přepestře“ vymalovala lidová malířka ze Slovenska. Jurkovič pak ale prý sám přílišnou pestrost tapety ztlumil, „ztónovav ji stříkáním do modrava“. Tapeta je téměř totožná s ornamentální výzdobou kuchyňského zákoutí (ohniště) jednoho z čatajských statků, které Jurkovič publikoval v časopise Práce lidu našeho v roce 1905.

Stav zachování před obnovou Malovaná tapeta s lidovými motivy se ani ve fragmentu nezachovala, při některé z úprav interiéru musela být odstraněna a výklenek pod schodištěm byl vybílen.

Postup obnovy Ve spolupráci s restaurátorem vznikla v průběhu obnovy replika původní tapety, která díky přesné dobové fotografické dokumentaci věrně kopíruje původní ornament vytvořený pomocí šablony 1:1. Barevné řešení papírové tapety však bylo pouze odvozeno. Jako značně komplikovaná se ukázala být rekonstrukce Žákavcem popsané Jurkovičovy definitivní úpravy barevnosti „stříkáním do modrava“. Plochu tapety se nakonec podařilo jemně modře vytónovat tak, aby její charakter vyzníval harmonicky s dalšími prvky interiéru.

Odkazy Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. Karel Elgart Sokol, Jurkovičova výstava, in: Národní Listy XLVI, 21. 8. 1906. František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106.

Klíčová slova schodišťová hala, malérečka, Brynzová, replika, schodiště, výklenek, papírová tapeta, malba, Čataj, lidový motiv

6. Dřevěné prvky interiéru a exteriéru Dřevostavba Jurkovičovy vily působí zvenčí dojmem poměrně masivní zděné stavby. Odlehčují ji dřevěné prvky na fasádě - trámy, výrazné štíty, treláže, různorodě členitá okna -, které odkazují k materiálové podstatě domu a odráží Jurkovičovo osobité pojetí lidové inspirace. Vpřípadě hrázdění se přitom jedná o výhradně výtvarné vyjádření, protože je provedeno jen vúrovni omítky a svým umístěním většinou neodpovídá skutečné konstrukční podstatě stavby. Povrchová úprava dřevěných prvků fasády zásadním způsobem určovala celkový barevný koncept domu. Modrou lazuru falešných trámů a krycí modrou barvu rámů oken doplňovala jasně žlutá výplň štítů sčervenými detaily doplněných bílým podbitím. Výrazný červený akcent tvořily treláže pro popínavé rostliny umístěné původně na všech fasádách domu. Spopínavými rostlinami se přitom na domě počítalo jako spřirozeným doplněním zeleného odstínu do celkové barevné kompozice domu. Dřevěné prvky exteriéru byly vprůběhu 20. století několikrát obnovovány a přetírány. Poslední významná obnova proběhla v2. polovině 60. let vrámci oprav celé fasády, kdy byly odstraněny dosavadní barevné nátěry a cílem tehdejších majitelů bylo obnovit původní barevnost; jako podklad sloužily dobové kolorované fotografie domu a plány. Současná obnova se pokusila vmaximální možné míře obnovit původní barevnost dřevěných prvků fasády také na základě sondážního stratigrafického průzkumu, což se ve většině případů podařilo. Videocyklus (6/10) - Dřevěné prvky:

1. Trámy na fasádě Předmět trámy na fasádě

Umístění ve vile fasáda


Datum výroby 1906


Restaurátor Václav Vičar, Radek Ryšánek a kol.


Popis Hrázdění – trámy na fasádě – stejně jako další dřevěné prvky domu zviditelňují jeho materiálovou podstatu. Na jižní fasádě rámovaly trámy mozaiku, na západní (zahradní) a severní fasádě vytváří členitou strukturu, která doplňuje čtvercový rastr zasklení oken. Trámy jsou v porovnání s jinými prvky téměř výhradně prostředkem výtvarného vyjádření, jelikož jsou provedeny pouze v úrovni omítky. Jurkovič pro ně zvolil modrou lazurní barevnost, která stejně jako jiné modré prvky odkazovala k moravskému a slovenskému lidovému stavitelství.

Stav zachování před obnovou Barevnost trámů byla naposledy obnovována v 2. polovině 60. let při celkové opravě exteriéru domu, kdy měli tehdejší majitelé snahu přiblížit se na základě dobových popisů a dokladů co nejvíc původnímu barevnému pojetí.

Postup obnovy V rámci obnovy byl proveden průzkum primární barevnosti, trámy byly zbaveny nečistot a druhotných povrchových úprav a opatřeny novým modrým lazurním nátěrem, který navrací domu jeho původní barevný koncept.

Klíčová slova trámy, falešné trámy, fasáda, dřevěné prvky, barevnost, povrchy, modrá lazura

6.2. Štíty Předmět štíty



Datum výroby 1906




Popis Štíty střechy stejně jako další dřevěné prvky exteriéru zviditelňují materiálovou podstatu domu a odráží Jurkovičovu inspiraci lidovým stavitelstvím. Každý štít členité střešní krajiny odkazuje k jedné z místností 1. patra. Tento kompoziční záměr si vyžádal velmi složité konstrukční řešení krovu. Štíty byly vyvedeny ve

žluté barevnosti s červenými prvky a modrým lemováním. Doplňovalo je podbití pravděpodobně bílé barevnosti s větracími otvory do půdy.

Stav zachování před obnovou Barevnost štítů byla naposledy obnovena v 2. polovině 60. let při celkové obnově exteriéru domu. Tehdejší majitelé měli snahu přiblížit se na základě dobových popisů a jiných dokladů co nejvíce původnímu barevnému pojetí.

Postup obnovy V rámci obnovy byl proveden průzkum primární barevnosti, který odhalil na lemování štítů původní vrstvu lazurního olejového nátěru pigmentovaného pruskou modří a syntetickým ultramarínem. Výplň štítů byla prokázána jako žlutá s červenými detaily. Štíty byly během obnovy vyjmuty, odvezeny do dílny, očištěny a opatřeny novým nátěrem, který navrací domu jeho původní barevný koncept.

Klíčová slova štít, střecha, fasáda, dřevěné prvky, barevnost, povrchy

6.3. Dveře Předmět dveře


Datum výroby 1906




Popis V interiéru vily nalezněme několik typů dveří lišících se formou i zpracováním. Hlavní vstupní dveře a dveře ve schodišťové hale jsou dvoukřídlé, vstupy do ostatních místností jsou jednokřídlé, dveře v suterénu měly jednoduchou funkční formu. Dveře obytných místností byly lazurovány (hala, salon) nebo natřeny krycím lakem, dekorativní řezba v hranách byla zvýrazněna lakem v komplementární nebo jiné barevnosti. Plochy většiny dveří byly navrženy se skleněnými výplněmi. Všechny dveře kromě suterénu byly osazeny do dřevěných zárubní. Dveře mají podle významu prostoru různá kování, nejsložitější a nejelegantnější najdeme v hale a přilehlých místnostech, ostatní dveře byly opatřeny běžným kováním.

Stav zachování před obnovou Dveře byly v průběhu let několikrát přetřeny novými vrstvami krycích laků.

Postup obnovy Sondy prokázaly pod druhotnými nátěry uchování původních barevných vrstev. Na dveřích schodišťové haly byla pod přemalbami dochována původní zelená lazura s červeně malovanými detaily řezby. To je možné považovat za důkaz toho, že veškeré dřevěné prvky v hale byly pokryty lazurním nátěrem, který se dodnes nedochoval. Nové barevné vrstvy byly odstraňovány mechanicky a chemicky (rozpouštědly). U ostatních dveří proběhl průzkum původní barevnosti a poté byly opatřeny novým nátěrem.

Klíčová slova dveře, dřevěné prvky, lazura, modrá krycí barva, barevnost, povrchy, kování

6.4. Vstup do vinného sklípku Předmět vstup do vinného sklípku



Datum výroby 1906




Popis Ze zahrady, tedy ze západní strany domu, bylo možné po několika schůdcích sestoupit do vinného sklípku. Dveře byly zdobně pobity železnými hřeby s ozdobnými hlavicemi. Vstup do sklípku rámoval zdobný portál na čtyřech sloupcích vyřezávaných ze dřeva s modrou lazurou a červeně zvýrazněnými detaily. Sloupky portálku nesly stříšku pokrytou taškami. Nad ní navazovalo velké okno předsíně s truhlíkem na květiny.

Stav zachování před obnovou Portál byl v průběhu doby opatřen několik vrstvami přemaleb, z nichž poslední měla tyrkysově modrý odstín.

Postup obnovy Vstupní portál do sklípku byl očištěn, zbaven druhotných vrstev přemaleb. Sloupky byly lazurovány do tmavě modrého odstínu, detaily zvýrazněny červenou barvou. Zdobné kování vstupních dveří bylo očištěno a dveře opět získaly krycí nátěr šmolkově modré barvy.


Klíčová slova suterén, sklep, vinný sklípek, vstup, portál, sloupky, dřevěné prvky, modrá lazura, barevnost, kování

6.5. Okna Předmět okna


Datum výroby 1906/1911-1913




Popis Okna domu směřují na všechny světové strany a většina místností je tak osvětlena přirozeným světlem. Většina oken v domě je dřevěná, dvojitá špaletová, s různou otvíravostí, jednoduše zasklená do sklenářského tmelu. Okna v suterénu jsou ocelová. V hravé koncepci rozmístění a kompozice oken je znát nepravidelnost a zamýšlený kontrast malého a velkého měřítka, který se opakuje na mnoha prvcích celé stavby. Každé z oken má jiný počet křídel a je také jinak členěno. Výplně oken tvoří čtvercový rastr zasklení, a to v celé ploše okna nebo v jeho části. Vnější povrchy oken měly modrou krycí barevnost, která ladila s barevností ostatních prvků exteriéru. Kování se na oknech ve vile (stejně jako na dveřích) objevuje dvojího druhu: Ve společenských prostorách přízemí jde o noblesní atypický tvar kování, v ostatních pokojích najdeme běžné kování jednoduchých tvarů.

Stav zachování před obnovou Okna byla zachována v relativně dobrém stavu bez závažných poškození, u několika rámu došlo k degradaci způsobené vlhkostí.

Postup obnovy Většina oken byla při obnově ponechána na svém místě a proběhla u nich celková repase včetně obnovy původního kování do plně funkčního stavu. K výměně dřeva docházelo pouze minimálně u neopravitelných částí, dřevní hmota byla zpevněna, šetrně byl ručně odstraněn nepůvodní lak a dřevo dostalo nový nátěr na olejové bázi vč. obnovení původní barevnosti. Všechny původní detaily a součásti byly zachovány (vruty, panty, skla), mechanické prvky byly doplněny do zcela funkčního stavu. Okna nebyla přetmelována, jen dotmelena sklenářským tmelem. Vnitřní povrchy (líc rámu i křídla do místnosti) nebyly zbavovány nátěrů, pouze lehce povrchově přebroušeny a natřeny krycí barvou z důvodu možné restaurátorské obnovy spodní autentické vrstvy v budoucnu. Z půdních okýnek současné badatelny byla odstraněna nepůvodní dodatečně doplněná vnitřní okna. Několik dvojitých špaletových sklepních oken bylo nově vyrobeno.

Klíčová slova okno, dřevěné prvky, modrá krycí barva, barevnost, povrchy, kování

6.6. Okno haly Předmět okno haly



Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Tomáš Flimel, mechanismus otvírání okna; Zoja Matulíková, Taťjana a Karol Bayerovi, průzkumy povrchů a materiálů (2006-2007)

Restaurátor Tomáš Flimel, restaurování mechanismu otvírání okna; Václav Vičar, Radek Ryšánek a kol., restaurování dřevěných prvků

Datum obnovy

2007/2009-2010

Popis Okno umístěné vysoko na západní stěně haly bylo pro místnost s poměrně tmavým vyřezávaným krovem zásadním zdrojem světla. Velké osvětlovací okno přitom kontrastuje s malým oknem umístěným hned pod ním s průhledem přes lodžii do zahrady. Jedná se o dřevěné dvojité špaletové jednoduše zasklené okno bez vnitřního parapetu. Okno je čtyřdílné, přičemž vnější boční křídla jsou neotvíravá, zatímco vnitřní a střední vnější křídla jsou otvíravá. Výplň křídel okna tvoří v celé ploše čtvercový rastr zasklení. Součástí kování okna je systém ozubených kol a řetězů, který umožňoval ruční mechanické otvírání dvou ventilačních křídel okna zespodu z haly (spodní hrana okna se nachází asi 3,5 m nad úrovní podlahy). Mechanismus otvíral dvě křídla oken – jedno křídlo okna vnitřního a jedno křídlo okna vnějšího. Dvojzvratná kulisa, s jejíž pomocí k otvírání křídel docházelo, včetně pohybového šroubu s unášecím závitovým kamenem, se nachází mezi vnitřním a vnějším oknem, a to ve spodní i horní části okna. Díky zdvojení tohoto mechanismu nedocházelo při otvírání a zavírání křídel oken k jejich příčení. K mechanismu mezi okny vedl řetěz, jímž bylo možné mechanismus rozpohybovat pomocí ruční kliky s hřídelí a s hnacím kolem.

Stav zachování před obnovou Mechanismus pákového otvírání okna se nedochoval kompletní a nebyl tedy funkční. Chyběla celá jedna část – pohon, sestávající z konzoly nesoucí ruční kliku s hřídelí (čepem) a z hnacího řetězového kola s lehkým drátěným řetězem. Tato část mechanismu byla odstraněna snad z důvodu závadovosti nebo aby uvolnila místo jinému vybavení místnosti. Druhá část systému se dochovala až na drobné díly celá. Jde o pohybový mechanismus umístěný mezi vnějším a vnitřním oknem sestávající z převodových řetězových kol s hřídelemi a konzolami, z hnacích kol řetězu, předlohové hřídele, pohybového šroubu se závitovým kamenem, dvojzvratné kulisy s konzolou, ze spon vnitřního a vnějšího křídla s čepy, unášečů vnějšího a vnitřního křídla okna s čepy a vruty a ze sekundárního řetězu.

Postup obnovy Všechny původní dochované části (tedy součásti mechanismu mezi okny až na ozubená kola) byly po opravě a restaurování opětovně použity. Původní řetězová kola byla restaurována a uložená ve sbírkách MG, v systému je nahradila nově vyrobená ocelová kola s ozubením odpovídajícím novému lehkému válečkovému řetězu. Části, které zcela chyběly, tedy konzola s klikou, ozubeným kolem a řetězem, byly nově navrženy a vyrobeny, konzola čepu ruční kliky byla koncipována jako nýtovaná, aby zapadala do doby vzniku celého mechanismu. Obnovený mechanismus byl instalován na své původní místo a je plně funkční. Dřevěné části okna prošly restaurátorskou obnovou včetně obnovy původního kování do plně funkčního stavu. Šetrně byly očištěny a odstraněny nepůvodní přemalby a vnější části okna dostaly nový nátěr na olejové bázi ve šmolkově modré barevnosti odpovídající Jurkovičově původnímu barevnému konceptu.

Klíčová slova hala, okno haly, otvírací mechanismus, barevnost, povrchy, modrý krycí nátěr

6.7. Okno salonu Předmět okno salonu

Umístění ve vile přijímací salon


Datum výroby 1906/1911-1913




Popis V přijímacím salonu ohromovalo návštěvníky velké francouzské okno vedoucí do zahrady. Jeho mírné zešikmení vypovídá o inspiraci domem sochaře Ludwiga Habicha (1872–1949) postaveného podle návrhu architekta Josefa Marii Olbricha v Darmstadtu, který měl v prostoru za šikmým oknem ateliér. Konstrukce realizovaná v Jurkovičově vile však zřejmě špatně odolávala počasí, a tak při stavebních úpravách domu provedených mezi lety 1911 a 1913 Jurkovič francouzské okno nahradil klasickým. Před parapet umístil těleso ústředního topení a po stranách květinové stolky.

Stav zachování před obnovou Okno byla s ohledem na stáří zachováno v relativně dobrém stavu bez závažných poškození.

Postup obnovy Okno prošlo restaurátorskou obnovou včetně obnovy původního kování do plně funkčního stavu. Šetrně byly očištěny a odstraněny nepůvodní přemalby a vnější části okna dostaly nový nátěr na olejové bázi ve šmolkově modré barevnosti odpovídající Jurkovičově původnímu konceptu.

Odkazy Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. Karel Elgart Sokol, Jurkovičova výstava, in: Národní Listy XLVI, 21. 8. 1906 František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106.

Klíčová slova přijímací pokoj, showroom, salon, Josef Maria Olbrich, Darmstadt, ústřední topení, barevnost, modrý krycí nátěr, okno

6.8. Bay window ložnice

Předmět bay window ložnice

Umístění ve vile ložnice


Datum výroby 1906




Popis Termín bay window označuje výstupek ve stěně fasády obvykle na půdorysu lichoběžníka s okny na třech stěnách. V interiéru je více spojený s prostorem místnosti než například alkovna, bývá však menší. Sloužil k posezení jednoho, maximálně dvou osob a bývalo pravidlem zde mlčet a rozjímat. Častým doplňkem sedacího nábytku byly drobné psací a především květinové stolky. Tak vybavil svůj výklenek v ložnici i Dušan Jurkovič a podobně jako v alkovně i zde oddělil prostor stupínkem.

Stav zachování před obnovou Okna byla s ohledem na stáří zachována v relativně dobrém stavu bez závažných poškození. Nábytek se nedochoval, stupínek byl odstraněn.

Postup obnovy Byla obnovena původní výmalba stěn, okna prošla restaurátorskou obnovou včetně obnovy původního kování do plně funkčního stavu, šetrně byly očištěny a odstraněny nepůvodní přemalby a vnější části okna dostaly nový nátěr ve šmolkově modré barevnosti odpovídající Jurkovičově původnímu barevnému konceptu. Podle fotografií a dochovaných projektů byl znova obnoven stupínek.


Klíčová slova ložnice, okno, bay window, alkovna, oriel window, barevnost, povrchy, krycí modrý nátěr

6.9. Oriel window pracovny Předmět oriel window pracovny

Umístění ve vile pracovna


Datum výroby 1906




Popis Jurkovičova vila byla první stavbou v dané lokalitě. Tehdejší část Žabovřesk nazývaná Pod kopcem nebo také U císařského lesa připomínala spíš louku. Nabízela jedinečné výhledy dolů k řece Svratce a na kopce na obzoru. Ve své pracovně v patře navrhl Jurkovič tzv. oriel window – nárožní arkýř s výhledem v úhlu 270°. Jednalo se o oblíbený architektonický prvek, najdeme ho i na dalších Jurkovičových realizacích nebo na domech Josefa Hoffmanna a dalších architektů. Konstrukce oriel window byla trámová, obložená omítanými korkovými deskami. Vystupující stříška byla na rozdíl od zbytku krytiny plechová.

Stav zachování před obnovou Okno oriel window bylo s ohledem na stáří zachována v relativně dobrém stavu bez závažných poškození. Vystouplý výklenek byl více vystavený vlivům počasí a jeden z jeho rámů zaznamenal jednak poškození vlhkostí, jednak napadení dřevokazným hmyzem - tesaříkem.

Postup obnovy Dřevo poškozené tesaříkem vyžadovalo zpevnění – petrifikaci. Rám nebylo možné vyjmout, restaurátoři tedy museli zasáhnout na místě. Zvolili netradiční restaurátorský postup napouštění rámu infuzní metodou. Do výletových otvorů tesaříka zavedli ze 4 infuzních nádob 7 infuzních sad a zhruba 24 hodin bylo dřevo napouštěno sanačním a petrifikačním roztokem, který obsahoval 2,4 dm3 15% roztoku Solakrylu BMX v petrochemickém xilenu s přídavkem 0,1 dm3 5%

koncentrátu Lignofixu I-profi. Roztok pronikl skrze všechna viditelná poškození a výletové otvory a po vyschnutí rozpouštědla dřevo zpevnil. Zvolený postup lze považovat vzhledem k materiálu a k celé památce za velmi šetrný.


Klíčová slova pracovna, okno, oriel window, bay window, petrifikace, infuze, Josef Hoffmann

6.10. Zábradlí terasy a treláže Předmět zábradlí terasy a treláže

Umístění ve vile terasa nad vstupní lodžií


Datum výroby 1906

Výrobce repliky Václav Vičar


Popis Terasa nad vstupní lodžií byla opatřena zábradlím sestávajícím z kamenných sloupků, mezi jejichž vnitřními svislými hranami (tedy směrem do terasy) byly rozepřeny trojúhelníkové dřevěné prvky zábradlí. Před trojúhelníky zábradlí byly mezi sloupky umístěny dřevěné truhlíky na květiny. Na každém ze sloupků stál navíc drobnější květináč čtvercového půdorysu, směrem nahoru se rozšiřující. Tvarově bylo dřevěné trojúhelníkové zábradlí analogické s oplocením Habichova domu v Darmstadtu (1901) od Josefa Marii Olbricha. Analogie s Habichovým domem nekončí jen u zábradlí, Jurkovič totiž v salonu svého domu zvolil Olbrichovo řešení okna předsazeného v mělkém zešikmeném rizalitu.

Stav zachování před obnovou V 2. polovině 60. let proběhla zásadní obnova exteriéru domu. Terasa nebyla obnovena, ale došlo zde k úpravám. Dlažba byla pokryta plechem a místo dřevěného zábradlí zde bylo nainstalováno kovové zábradlí příbuzné profilace umístěné nově do osy mezi kamenné sloupky. Truhlíky na květiny při těchto úpravách nebyly obnoveny.

Postup obnovy Nepůvodní kovové zábradlí stejně jako oplechování sloupků a celé podlahy terasy bylo odstraněno. Podle Jurkovičovy prováděcí dokumentace byly vyhotoveny výkresy na výrobu replik dřevěného trojúhelníkového zábradlí, obdélných i kónických truhlíků, které byly provedeny v modré barevnosti, stejně jako jiné dřevěné prvky exteriéru. Uvnitř každého dřevěného truhlíku je vložen vodotěsný pozinkovaný plechový truhlík, aby nedocházelo k degradaci dřeva.

Odkazy B. Krimmel (red.), Umělecká kolonie Darmstadt 1899–1914, katalog výstavy, Praha 1989, s. 45-52, 159, 221. Jindřich Vybíral, Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, s. 30n.

Klíčová slova zábradlí, terasa, truhlík, Josef Maria Olbrich, Darmstadt, dřevěný prvek, exteriér, barevnost, povrchy

6.11. Pergoly Předmět pergoly

Umístění ve vile zahrada


Datum výroby po r. 1913


Datum obnovy 2010

Popis Jurkovičova vila byla organicky propojena s přírodním prostředím zahrady a celého okolí. Prorůstání architektury s vegetací se projevovalo nejen na samotném domě vybaveném trelážemi určenými pro popínavé rostliny, ale také v zahradě, kam architektonický prvek vstupoval v podobě pergol, drobné dřevěné architektury, která členila prostor a zároveň poskytovala oporu dalším popínavým rostlinám. Jurkovičovy nákresy tří typů pergol jsou datovány až rokem 1913. Může jít o pozdější chybné vročení, možná se ale architekt zahradě věnoval až poté, co dokončil celý dům (včetně rozsáhlejších úprav z let 1911–1913). Dvě

pergoly stejného typu – podlouhlé průchozí tunely – měly naplánováné místo na cestičkách ve spodní část zahrady „u domku pana uč. Kunze“. Další dvě pergoly ve tvaru prostší brány měly stát nad schůdky do nižší části zahrady po stranách prostranství před vstupní lodžií. Poslední pergola, jediná svého typu, měla stát „u studny na chodníku ku vchodu“.

Stav zachování před obnovou Původní pergoly se nedochovaly a není známa ani jejich původní barevnost.

Postup obnovy Pergoly mohly být obnoveny se podle Jurkovičových prováděcích výkresů. Jejich červená barevnost je stylizovanou reinterpretací původního díla, souhlasí ale s prokazatelně původně červenou barvou treláží na fasádě domu.

Klíčová slova pergola, zahrada, treláže

7. Technická infrastruktura Dům byl původně vytápěn teplým vzduchem ohřívaným vsuterénní kotelně a rozváděným třemi vertikálními průduchy do většiny místností. Osvětlení domu bylo vreprezentativních interiérech elektrické, ostatní funkční osvětlení bylo plynové (zachovány jsou pozůstatky plynových rozvodů bez svítidel). Vila byla původně zásobována pitnou vodou zvlastní studny. Voda byla čerpadlem vyvedena do sběrné nádrže na půdě a odtud rozvedena do vily. Během 20. století byl dům postupně připojen kměstským sítím elektřiny, vody, kanalizace, plynu a telefonu. Uvnitř domu prošly všechny technické sítě postupnými úpravami. Vrámci obnovy prošly všechny technické sítě systémovou obnovou, vjednotlivých případech byly ponechány některé historické části jako funkční (tělesa topení, lustry) nebo jako muzeální fragmenty vnefunkčním stavu (prvky teplovzdušného systému, fragmenty rozvodů plynu a elektřiny). Přípojka vody byla při obnově zesílena kvůli nově vybudovanému automatickému hasicímu systému, který má vilu jako exponát ochránit před šířením požáru. Studniční voda je používána pro nový závlahový systém zahrady. Při obnově domu bylo nutné omezit na minimum zásahy do původních omítek, proto byly pro rozvody všech sítí využity podlahy, odkrývané i zdůvodů statických, dále suterénní a půdní prostory a některé komínové průduchy. Technologickým jádrem domu je suterén.

1. Horkovzdušné vytápění Předmět horkovzdušné vytápění

Datum výroby 1906

Restaurátor Tomáš Flimel, restaurování mřížek teplovzdušného topení


Popis Dům byl původně vytápěn teplým vzduchem ohřívaným v suterénní kotelně a rozváděným třemi vertikálními průduchy do většiny místností. Do obytné haly byl přiváděn ohřátý vzduch skrze mřížky umístěné v zelených kachlových „kamnech“, do ostatních místností pak otvory ve stěnách. K regulaci sloužily nastavitelné lamely. Samostatná kamna pak vytápěla místnosti ležící mimo dosah teplovzdušného systému – salón, kuchyni, ateliér a další.

Stav zachování před obnovou Původní teplovzdušný systém vytápění zůstal ve vile částečně zachován v nefunkčním stavu.

Postup obnovy Teplovzdušný systém vytápění nebyl při obnově domu znovu zprovozněn, přednost byla dána mladšímu teplovodnímu systému. Veškeré relikty byly v domě ponechány, jejich potenciál je např. v možnosti budoucí řízené výměny vzduchu, který byl v rámci obnovy projekčně připraven.

Klíčová slova horkovzdušné vytápění, teplovzdušné vytápění, kamna, průduchy, mřížky

7.2. Ústřední topení Předmět ústřední topení

Datum výroby 1911-1913 / 30. léta 20. století

Restaurátor Tomáš Flimel, repase, restaurování a repliky armatur otopných těles

Popis Mladším systémem vytápění domu, zřejmě z let 1911–13, je teplovodní systém ústředního vytápění. Ten si patrně Jurkovič zřídil ve vile po zkušenostech ze zámku v Novém městě nad Metují, kde byl systém za jeho působení ve stejné době instalován. Typy litinových těles i regulačních hlavic jsou v zámku i ve vile obdobné. Ve stejné době Jurkovič zrušil kachlová kamna v salónu a přestavěl jeho okenní rizalit.

Stav zachování před obnovou Systém ústředního topení doznal v průběhu let jen menších změn - některá tělesa a armatury byly vyměněny nebo doplněny v meziválečném období, později byl nahrazen kotel na pevná paliva kotlem plynovým.

Postup obnovy Originální funkční litinová tělesa v původním rozmístění jsou dnes součástí nového teplovodního rozvodu připojeného na nový plynový kondenzační kotel. Regulace těles je prováděna pomocí oddělených čidel, tak, aby mohly být zachovány původní armatury a zároveň bylo vytvořeno stabilní galerijní vnitřní klima s odpovídající regulací. Suterén je vytápěn teplosměnnými plochami - pod omítkou je na stěnách rastr teplovodních kapilár.

Klíčová slova ústřední topení, stěnové topení, kapiláry, litinová tělesa, armatura, regulační hlavice

7.3. Komíny Předmět komíny


Místo výroby

Brno-Žabovřesky

Datum výroby 1906


Výrobce repliky Monika Lokajová a Jan Krupka, repliky komínových hlavic


Popis V domě se nacházel jeden komín pro centrální teplovzdušné topení a další dva komíny s celkem pěti průduchy pro lokální topení, tedy pro kachlová kamna v salonu a pracovnách, pro sporák v kuchyni a prádelní kotel v suterénu. Komíny byly jako jeden z mála zděných prvků v domě z pálených cihel, komínové hlavy byly provedeny z umělého kamene v přírodním odstínu a jejich kuželovité nástavce byly natřeny na červeno.

Stav zachování před obnovou Spodní části komínů se dochovaly v poměrně dobrém stavu a vyžadovaly jen drobné opravy. Nadstřešní zdivo komínů i hlavice byly zvětralé a začínaly se rozpadat.

Postup obnovy Komín pro centrální teplovzdušné topení byl využit k protažení koaxiálního odtahu nového plynového kondenzačního kotle. Ostatní průduchy původních komínových těles byly zachovány a některé z nich využity pro vedení instalací. Nadstřešní zdivo všech komínů bylo přezděno a doplněno replikami hlav ze dvou barev umělého kamene, provedených podle jediného dochovaného rozpadajícího se kusu.

Klíčová slova komín, komínová hlavice, pálená cihla, umělý kámen, topení, kotel, rozvody

7.4. Elektroinstalace a zabezpečení Předmět elektroinstalace a zabezpečení

Výrobce V. Troníček, osvětlovací stroj „Sirius“; N. Pučan, elektrické zvonky; Suda a Kotěšovec, lustry

Místo výroby Praha; Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Transat architekti

Výrobce repliky Norbert Riegel, restaurování a repliky lustrů

Realizace obnovy Vladimír Adámek, přípojka plynu; ALCASERV, s. r. o., vnitřní slaboproudé rozvody - datové sítě; ASEC, zabezpečovací systém; AZ KLIMA, s. r. o., zařízení pro úpravu vnitřního klimatu; BARABA Brno, s. r. o., oprava kanalizace ELEKTRO BRNO a. s., elektroinstalace, svítidla, hromosvod; Lukáš Jáně, přípojka vody; PYRONOVA IS, s. r. o., systém na ochlazování konstrukcí; SEVA2007, s. r. o., přípojka vody a plynu


Popis Původní elektroinstalace v domě se týkala zřejmě jen osvětlení reprezentativních interiérů a zvonkového systému. V katalogu výstavy z roku 1906 je jako dodavatel osvětlovacího stroje „Sirius“ (patrně benzínového) umístěného v suterénu uveden V. Troníček z Prahy. Tento stroj se nedochoval, jinou informaci ke zdroji elektřiny v domě nemáme.

Stav zachování před obnovou Z původní elektroinstalace se zachovalo jen několik fragmentů (chráničky na dřevěných podhledech, zvonkové tlačítko u vstupu), převládaly mladší elektroinstalace v asfaltových chráničkách, které mnohde výrazně zasáhly do omítek a korkových desek.

Postup obnovy Při obnově domu bylo nutné omezit na minimum zásahy do původních omítek a korkových desek, proto byly pro rozvody všech sítí využity podlahy, odkrývané i z důvodů statických, dále suterénní a půdní prostory a některé komínové průduchy. Kvůli minimalizaci vypínačů a vedení v restaurovaných omítkách je osvětlení historických interiérů ovládáno centrálně. Celý objekt je chráněn několikastupňovým systémem elektronického zabezpečení. Rovněž tato kabeláž byla vedena s minimálními zásahy do omítek.

Klíčová slova elektroinstalace, rozvody, zabezpečovací systém

7.5. Výtah

Předmět výtah

Umístění ve vile suterén; bývalý pokoj pro služku v přízemí; modelovna v 1. patře

Rozměry šachta: v 1150 cm, š 161 cm, h 176 cm; kabina: 100 x 125 cm


Výrobce Trebilift, s. r. o., výtah; PPD Design, s. r. o., šachta

Místo výroby Třebíč; Ostrava

Datum výroby 2009

Popis Nově vložený výtah je vyhrazen osobám se sníženou pohyblivostí. Umožňuje pohyb imobilních po celém objektu s výjimkou ochozu hlavní haly a bývalého hostinského pokoje, nyní dětského ateliéru. Domem prochází nová ocelová konstrukce výtahové šachty sestávající ze tří dílů vložených shora, odstrojenou střechou. Od všech konstrukcí domu s výjimkou základů je šachta stavebně oddělena kvůli eliminaci chvění i kvůli možným budoucím přirozeným tvarovým změnám dřevostavby. Výtah je situovaný vedle zadního schodiště. Místo pro lůžko šachty v suterénu se nachází na místě bývalé prádelny. V přízemí prochází výtahová šachta bývalým pokojem služky a spíží a v 1. patře modelovnou, která byla součástí Jurkovičova ateliéru. Příhradovou konstrukci šachty tvoří sloupy z ocelových profilů L120/12, příčle z profilů U120 a úhlopříčky z profilů U80. Celkové rozměry šachty jsou 161 x 176 cm při výšce 11,5 metru. Vnitřní kabina má rozměry 100 x 125 cm. Výtah má lanový pohon se synchronním elektromotorem bez převodovky a nemá strojovnu. Interiér kabiny je tvořen korkem. Plášť ocelové konstrukce je vyroben z cementotřískových desek tloušťky 18 mm opatřených z vnější strany bílým vrstveným broušeným lakem ve vysokém lesku.

Klíčová slova suterén, sklep, přízemí, 1. patro, prádelna, pokoj služky, modelovna, bezbariérový přístup, výtah, výtahová šachta

8. Mobiliář Nejdůležitějšími prostorami ve vile jsou hlavní obytné místnosti vpřízemí - schodišťová hala a přijímací salon. Právě tyto místnosti byly plně zařízené už na výstavě pořádané ve vile vroce 1906 a Jurkovič vnich demonstroval svůj přístup karchitektuře a interiéru, vztah kbritské a vídeňské architektuře a k lidovému umění. Pro pochopení Jurkovičova tvůrčího přístupu bylo dnes nutné navrátit oběma prostorám atmosféru a částečně také funkci. Důraz, jaký kladl sám Jurkovič na oba prostory, byl také patrný zjeho vlastní projektové dokumentace dochované ve Slovenském národním archivu vBratislavě. Nebyly zde pouze návrhy, řada plánů byla rozkreslená až do formy dílenského výkresu vpoměru velikosti 1:1 krealizovanému dílu. Návrhy byly porovnávány sfotografickou dokumentací a dochovanými kusy zvily nebo jiných Jurkovičových realizací. Na základě těchto informací vypracoval ateliér Transat architekti dokumentaci pro výrobu replik původního mobiliáře, která byla svěřená restaurátorům. Torza předmětů způvodního vybavení (knihovní skříňky zalkovny, svítidla zhaly a alkovny) byly restaurovány, přičemž cílem bylo jejich navrácení do původní podoby včetně zajištění funkčnosti. Původní atmosféru jsme se rozhodli obnovit i vpřijímacím salonu. Zde však nebyla výchozí snaha vytvořit repliku interiéru, ale repliku funkce. Jurkovič pokoj používal jako výstavní místnost a nábytek nabízel klientům. Moravská galerie vBrně bude sprostorem nakládat podobně. V určitých časových etapách bude nábytek vsalonu obměňován a vystavovány zde budou historické i moderní nábytkové soubory. Mobiliář dalších, soukromých pokojů ani jasnější doklady o jejich vybavení nebyly zachovány, pro ně tedy nábytek obnoven nebyl. Videocyklus (7/10) - Mobiliář:

1. Kamna haly a salonu Předmět kamna haly a salonu

Umístění ve vile schodišťová hala; přijímací salon

Výrobce J. Eber, stavba kamen

Dodavatel Rakovnická šamotka, dodání kamen

Místo výroby Rakovník; Brno

Datum výroby 1906

Restaurátor Tomáš Flimel, restaurování mřížek teplovzdušného topení


Popis Schodišťová hala byla vytápěna v rámci centrálního horkovzdušného vytápění vzduchem ohřívaným v suterénní kotelně a rozváděným třemi vertikálními průduchy po domě. Do haly ústily průduchy skrze dvě mosazné mřížky umístěné v nepravých zelených kachlových kamnech. K regulaci přívodu teplého sloužily jejich nastavitelné lamely. Pokoje ležící mimo dosah teplovzdušného systému, tedy zejména kuchyni, pracovnu a také přijímací salon, vytápěla zpočátku samostatná kamna. Kamna v salonu stála v rohu napravo od vstupu. Tmavé, reliéfně zdobené kachle tvořící monolitní kamnové těleso souzněly s prvním konceptem salonu vybaveného tmavým mahagonovým nábytkem s mosazným kováním určeným k prodeji.

Stav zachování před obnovou Při změně způsobu vytápění z horkovzdušného na teplovodní v letech 1911–1913 Jurkovič zachoval rozvody původního systému včetně nepravých kamen v hale. Kamna v salonu i ostatní samostatná kamnová tělesa byla ale při instalaci nových litinových těles ústředního topení odstraněna.

Postup obnovy Při obnově a instalaci nových rozvodů topení v domě byly využity některé prvky Jurkovičova novějšího teplovodního systému, konkrétně litinová tělesa topení, a to na svých původních místech. Nepravá kamna v hale, která Jurkovič navrhl nejen jako technický prvek, ale také jako jeden z výtvarných atributů haly, byla očištěna a restaurátorsky byly obnoveny mřížky průduchů. Veškeré další dochované relikty horkovzdušného vytápění byly v domě rovněž ponechány. Jejich potenciál je např. v možnosti budoucí řízené výměny vzduchu.

Klíčová slova kamna, nepravá kamny haly, průduchy, mřížka, schodišťová hala, přijímací salon, horkovzdušné vytápění, ústřední vytápění, litinová tělesa

8.2. Nábytek alkovny Předmět nábytek alkovny

Umístění ve vile alkovna ve schodišťové hale

Technika řezb; lakování; kování; čalounění


Výrobce

Hránka a Svoboda, nábytek knihovničky; Jiří Ballon, čalounická práce

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906


Výrobce repliky Tabernákl klasik, s. r.o.; Luděk Vintrlík


Popis Na hlavní prostor schodišťové haly navazovala tzv. alkovna. Intimní prostor se sníženým stropem a zvýšeným stupínkem bylo možné oddělit od haly zatažením závěsu. Alkovny bývaly vyhrazeny paní domu a její společnosti. Alkovna Jurkovičovy vily svou zářivou barevností zlatavého javorového dřeva vytvářela kontrapunkt k temně rudé linkrustě haly. Vestavěnou nábytkovou stěnu tvořily čalouněné sedačky a knihovní skříňky. Barevnou atmosféru dotvářely gobelíny z valašskomeziříčské manufaktury Rudolfa Schlattauera vsazené v rámech nábytkové stěny. Kromě gobelínů sem Jurkovič umístil i některá jiná umělecká díla, např. sochu Maměnky od Franty Úprky.

Stav zachování před obnovou Z původního vybavení alkovny se dochovaly pouze čtyři díly knihovních skříněk, které bývalý majitel domu přenesl a instaloval do své pracovny v patře, kde se dochovaly v dobrém stavu. Kromě nábytku byl odstraněn i stupínek a boční břevna snížené vstupní konstrukce.

Postup obnovy Konstrukce alkovny byla při obnově doplněna o výztužná břevna v rozích sníženého vstupu a o stupínek. Podle dochovaných kusů nábytku a fotografií a výkresů z Jurkovičovy pozůstalosti vytvořili autoři obnovy velmi věrné návrhy vybavení, podle nichž restaurátoři vytvořili repliky. Dochované kusy knihovničky prošly jen jednoduchým restaurátorským zásahem a byly začleněny do nové konstrukce; dnes se nacházejí na svých původních místech.


Klíčová slova schodišťová hala, alkovna, knihovna, javorové dřevo, gobelín, Rudolf Schlattauer, Moravská gobelínová manufaktura, barevnost, Franta Uprka, Maměnka, replika

8.3. Nábytek výklenku pod schodištěm Předmět nábytek výklenku pod schodištěm

Umístění ve vile výklenek ve schodišťové hale

Technika řezba; lazurování; kování


Výrobce Jan Štěpánek

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906


Výrobce repliky Luděk Vintrlík


Popis Schodišťové haly patřily na počátku 20. století k velmi moderním prostorám. Ne vždy se ale architekti uměli dobře vyrovnat s umístěním schodiště v prostoru. Jurkovič ve své vile mistrně vložil do prostoru tělesa schodiště drobný koutek s posezením vyvýšeným na stupínku. Podařilo se mu tak schodiště skrýt a zároveň vytvořit v rozlehlém prostoru haly intimní kout. V Plauderecke, jak je tento prostor nazýván v německé literatuře, byl umístěn stolek a průběžná lavice lemující všechny tři stěny. Ty pokrývala tapeta s lidovými motivy vytvořená malérečkou Brynzovou z Čataje. Ze vzpomínek Jurkovičova syna Pavla víme, že Jurkovič zde rád sedával a rozmlouval s přáteli.

Stav zachování před obnovou Nábytek ani tapeta z výklenku se nedochovaly. Odstraněn byl také stupínek a boční břevna s sníženého podhledu.

Postup obnovy Konstrukci výklenku byla navrácena výztužná břevna v rozích sníženého podhledu a obnoven byl také stupínek. Podle dobových fotografií a výkresů z Jurkovičovy pozůstalosti vytvořili autoři obnovy věrný návrh nábytkového vybavení, podle něhož restaurátoři nově vyrobili repliky.


Klíčová slova schodišťová hala, plauderecke, malérečka, Brynzová, Jan Štěpánek, barevnost, replika, schodiště, výklenek, papírová tapeta, malba, Čataj

8.4. Sedací souprava Předmět sedací souprava


Technika řezba; lazurování; kování; čalounění


Výrobce Jan Štěpánek

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906


Výrobce repliky Luděku Vintrlík


Popis Uprostřed schodišťové haly stál rozkládací jídelní stůl s křesílky, pod oknem bufet. Z popisu v jenom z článků Karla Elgarta Sokola víme, že tento modřínový nábytek byl v modré lazuře patrně s červenými řezbovanými detaily, modrý byl i koberec pod ním. Modrá barva měla posunout výraz nábytku směrem od „lidovosti“ k „modernosti“ a ukázat lidové umění jen jako inspiraci. Nábytek dodala brněnská ?rma Jana Štěpánka. Jurkovič uplatnil stejný nábytek i v dalších svých realizacích. Najdeme jej v salonu vily projektované Jurkovičem pro Theodoru Němcovou, vnučku Boženy Němcové, v Jičíně (1907) i ve velké jídelně zámku Jaroslava Veselého v Molitorově. Její návrh vycházel z řešení brněnské vily (1908–1909), křesla se měla odlišovat pouze detailem područek, nakonec byla provedená bez řezaného ornamentu v opěráku.

Stav zachování před obnovou Nábytek haly se nedochoval, bufet pod oknem byl patrně odstraněn už Jurkovičem při úpravě systému vytápění v letech 1911–1913, kdy jeho místo zaujalo jedno z těles ústředního topení.

Postup obnovy Pro celkové vyznění a obnovu atmosféry schodišťové haly bylo důležité doplnit její nábytek. Autoři projektu obnovy domu vytvořili návrhy volných replik centrální sedací soupravy; vycházeli při tom z dochované dokumentace v Jurkovičově pozůstalosti ve Slovenském národním archivu a inspirovali se i dochovaným nábytkem ze zámku v Molitorově. Při výrobě nábytkových kusů byl použit stejný materiál a povrchová úprava – modřínové dřevo opatřené modrou lazurou s mosaznými cvočky a koženou úpravou sedáků křesel.


Klíčová slova schodišťová hala, Jaroslav Veselý, Molitorov, Jan Štěpánek, Božena Němcová, barevnost, replika, sedací souprava, křeslo, stůl, modrá lazura

8.5. Lustr haly Předmět lustr haly



Výrobce V. Troníček, osvětlovací stroj „Sirius“; Suda a Kotěšovec, lustry

Místo výroby Praha

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Petr Všetečka a Karel Menšík (Transat architekti)

Restaurátor Norbert Riegel


Popis Vila byla v reprezentativních prostorech vybavena mosaznými elektrickými lustry, doplněnými barevnými skly a subtilními ověsky z broušeného skla. V suterénu byl umístěn (patrně benzínový) osvětlovací stroj „Sirius“. Ostatní funkční osvětlení domu bylo plynové. Dobové snímky vily zachycují čtyři elektrická svítidla, jedno z nich také v hale. Zajímavostí tohoto lustru jsou plynové kohouty: byť šlo od počátku o svítidlo elektrické, jeho konstrukčním základem byl zřejmě lustr plynový – mosazná kostra lustru částečně využívala trubic a spojovacích prvků (i ventilů) v té době používaných pro běžné plynové osvětlení. Bez doložených znalostí by se na základě těchto detailů mohla elektrifikace lustrů jevit jako dodatečná.

Stav zachování před obnovou Torzo elektrického lustru haly (stejně jako torza svítidel z knihovny a vstupní lodžie) bylo uloženo na půdě a ve sklepě domu při některé z jeho pozdějších úprav. Osvětlovací stroj „Sirius“ ze suterénu se nedochoval, jinou informaci ke zdroji elektřiny v domě nemáme. Z plynových rozvodů se zachovaly pozůstatky bez svítidel.

Postup obnovy Dochované kusy lustru haly poskytly zcela jasnou představu o původním svítidle, neboť nechyběla žádná z jeho podstatných částí. Torzo svítidla bylo restaurováno, doplněno do úplného a funkčního stavu a zapojeno do nového elektrického rozvodu, stejně tomu bylo i s osvětlovacími tělesy z knihovny a vstupní lodžie. Lucernové svítidlo v předsíni je kopií Jurkovičova svítidla ze vstupních prostor novoměstského zámku.

Klíčová slova reprezentativní prostory, schodišťová hala, osvětlení, elektroinstalace, lustr, svítidlo

8.6. Vybavení salonu Předmět vybavení salonu


Technika řezba; dýhování; intarzie; kování; čalounění


Výrobce I. dělnické výrobní stolařské družstvo Brno

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906 / 1909 / 1911-1913

Popis V katalogu Jurkovičovy výstavy konané v jeho vile roku 1906 najdeme u přijímacího pokoje popisku „výstavní místnost prodejného nábytku“. Jurkovič skutečně prostor využíval jako showroom. První nábytkový soubor, který nabízel hned při otevření vily, byl vyrobený z mahagonového dřeva s jemnou řezbou a dekorativním mosazným kováním, součástí setu byly také hodiny od Franty Anýže. Nábytek si roku 1911 zakoupil Josef Bartoň z Dobenína pro jídelnu na zámku v Novém Městě nad Metují, který tehdy Jurkovič stavebně upravoval. Zde se nábytek zachoval dodnes. Druhý známý nábytkový soubor vytvořený v letech 1911–1913 byl v duchu moderny bíle lakovaný a v pokoji přibylo piano, je tedy někdy označován také jako hudební salon. Tento bílý nábytkový soubor Jurkovič prodal Tomášovi Baťovi pro jeho vilu ve Zlíně, kterou tehdy stavebně upravoval Jurkovičův přítel Jan Kotěra.

Stav zachování před obnovou Původní mahagonový nábytkový soubor je dochován v jídelně zámku v Novém Městě nad Metují. Mladší, bílý nábytkový soubor prodaný do Baťovy vily ve Zlíně se nedochoval. Místnost salonu byla po odchodu Jurkoviče z Brna využívána soukromými majiteli většinou jako jídelna. V době mezi válkami bylo ve stěně směrem do kuchyně probouráno okénko na servírování jídel. Pokoj také získal dubový obklad spodní části stěn.

Postup obnovy Do místnosti salonu se při obnově nevrátil původní nábytkový soubor, byla mu ale navrácena jeho původní funkce „výstavní místnosti“. Budou zde představovány nábytkové soubory navržené Jurkovičem, jeho vrstevníky nebo našimi současnými designéry. První vystavený nábytkový soubor navrhl Jurkovič v roce 1909 pro interiér zámku Jaroslava Veselého v Molitorově a vyrobilo jej – stejně jako původní vybavení salonu – I. dělnického výrobní stolařské družstvo v Brně.


Klíčová slova přijímací salon, showroom, výstavní místnost, Franta Anýž, Josef Bartoň z Dobenína, Nové Město nad Metují, Jaroslav Veselý, Molitorov, hodiny, Jan Kotěra, Tomáš Baťa, Zlín, nábytek

8.7. Lustr salonu Předmět lustr salonu



Výrobce V. Troníček, osvětlovací stroj „Sirius“; Suda a Kotěšovec, lustry

Místo výroby Praha

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Petr Všetečka a Karel Menšík (Transat architekti)

Výrobce repliky Norbert Riegel


Popis Vila byla v reprezentativních prostorech vybavena mosaznými elektrickými lustry, doplněnými barevnými skly a subtilními ověsky z broušeného skla. V suterénu byl umístěn (patrně benzínový) osvětlovací stroj „Sirius“. Ostatní funkční osvětlení domu bylo plynové. Dobové snímky vily zachycují čtyři elektrická svítidla, jedno z nich také v salonu. Jednalo se o honosný lustr s četnými skleněnými ověsky, jehož uchycení na 5 závěsech odpovídalo na stropě čtvercovému rámu z pásového dekoru, v jehož rozích a středu byly úchyty umístěny.

Stav zachování před obnovou Lustr v salonu zůstal i při obměně nábytkového vybaven í v letech 1911–1913, dodnes se ale nezachoval.

Postup obnovy Svítidlo salonu bylo nahrazeno replikou nedochovaného originálu, jehož návrh byl zhotoven na základě dobových fotografií místnosti.

Klíčová slova reprezentativní prostory, přijímací salon, osvětlení, elektroinstalace, lustr, svítidlo, replika

8.8. Soukromé pokoje Předmět soukromé pokoje

Umístění ve vile přízemí


Popis V roce 1906, kdy Jurkovič otevřel svůj čerstvě dokončený dům veřejnosti, byly plně vybaveny dvě reprezentativní místnosti v přízemí – salon a hala. V dalších místnostech přízemí, kde Jurkovič plánoval ložnici, dětský pokoj a koupelnu, byly instalovány exponáty výstavy architektury a uměleckého průmyslu. O tom, jak Jurkovič po skončení výstavy soukromé pokoje vybavil, bohužel nevíme téměř nic. Dochoval se pouze jeden celkový nákres budoucího vybavení domu se zakreslením nábytku v soukromých pokojích, není ovšem doloženo, jestli podle něj byly skutečně zařízeny. V Jurkovičově pozůstalosti v SNA se také nacházejí dílčí výkresy k jednotlivým kusům nábytku určených pro vilu – např. výkres šatníku a židlí do ložnice, dětské postele nebo „převinovacího stolku“.

Stav zachování před obnovou Soukromé místnosti byly během 20. století přemalovány a nově zařízeny, žádný původní mobiliář se nedochoval. V ložnici byl odstraněn stupeň ve výklenku okna. Posledními majiteli byly místnosti ložnice a dětského pokoje využívány jako pracovny, koupelna plnila svoji původní funkci.

Postup obnovy V ložnici a v dětském pokoji byly restaurovány původní omítky včetně bordury, v ložnici byla obnovena původní parketová podlaha a doplněn chybějící stupínek ve výklenku okna. Do prostoru bývalé koupelny byl z dětského pokoje přenesen zbytek původního tmavězeleného korkového linolea. Ve všech třech „soukromých“ místnostech bude nyní umístěna stálá expozice.

Klíčová slova ložnice, dětský pokoj, koupelna, soukromé pokoje, Výstava architektury a uměleckého průmyslu

9. Výtvarná díla Přítomnost výtvarných děl byla vJurkovičově domě velmi důležitá. Architekt ve všech svých realizacích usiloval o propojení architektury suměním. Pro modernu byl ostatně tento přístup typický. Veřejně ho vroce 1901 demonstroval Alexandr Koch vyhlášením soutěže na návrh "domu milovníka umění", kde architektura, interiér a umění měly vytvářet jedinečný harmonický celek. Soutěž obeslali nejvýznamnější architekti a její výsledky se na dlouhou dobu staly vzory pro řadu tvůrců. Výtvarná díla způvodního vybavení vily se nedochovala a Jurkovičovu "galerii české a moravské moderny" bylo tedy nezbytné oživit. Sochařská díla, která existovala ve variantách nebo vkopiích, se pro interiér vily podařilo získat a byla restaurována (Maměnka od Franty Uprky z Galerie výtvarného umění vHodoníně, Dudák od Josefa Pekárka ze sbírek Moravská galerie vBrně). Velmi obtížné a diskutabilní by bylo rekonstruovat nedochovanou repliku Uprkova obrazu Zjara (1895), kterou ve vile provedl na stěně haly Antoš Frolka (1906). Plocha po tomto díle proto zůstala prázdná a bude využívána kprojekcím. Naopak chybějící skleněná mozaika ve štítě domu deformovala jeho charakter. Kobnově původního provedení chyběly odpovídající podklady. Moravská galerie proto přistoupila kjinému řešení, díky němuž do domu vstoupilo současné umělecké dílo.

1. Mozaika Bača a drak Předmět mozaika Bača a drak

Umístění ve vile jižní vstupní fasáda

Technika lepení; fusing

Autor Adolf Kašpar

Výrobce Benedikt Škarda

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Josef Bolf

Výrobce repliky Petr Hoplíček, Vitrail Servis

Datum obnovy 2010

Popis Vstupní průčelí vily zdobila skleněná mozaika. Jurkovič nejprve uvažoval o stylizovaném rostlinném motivu, pak jej ale změnil. Námět vychází z pohádky Bača a šiarkan, která byla v doprovodu ilustrací Mikoláše Alše publikovaná v roce 1903 v předním periodiku českých modernistů Volné směry. Tématem pohádky je úcta k zemi, přírodě a tradicím, zároveň ukazuje oslnění tajemnem pohádek a magie. Postava bači uniká z reálného světa do snu pohádkové jeskyně se zlatým pokladem střeženým tajemným hadem, v druhé části příběhu překonává v oblacích draka. Tajemný poklad hluboko v jeskyni byl pohádkovou analogií Jurkovičovy vily, která splňovala ideální představu o podobě moderního domu daleko od šedivé reality města. Mozaiku vyrobily brněnské sklárny Benedikta Škardy. Skleněné tesery se speciální kovovou fólií na zadní straně byly řezané v nepravidelných tvarech a domalovávané. Výrobce je skládal do forem lepených na kartony, které adjustoval na fasádu.

Stav zachování před obnovou Skleněné tesery patrně začaly z fasády brzy opadávat. V průběhu 30. let byla mozaika pravděpodobně nahrazena malbou na zdi, která byla nejpozději v 60. letech také odstraněna.

Postup obnovy Při obnově domu přistoupila Moravská galerie v Brně k myšlence obnovit na fasádě skleněnou mozaiku. Dochovaný Kašparův návrh je však velmi schématický, fotografie původního stavu zachycovaly mozaiku jen z dálky a neexistuje ani prováděcí karton firmy Benedikta Škardy. Moravská galerie proto oslovila současné umělce, kteří dostali stejné zadání jako měl v roce 1906 Adolf Kašpar. Vítězný návrh vytvořil malíř Josef Bolf (*1971) známý veřejnosti jako autor smutných a zneklidňujících obrazů, v nichž je realita interpretovaná jako sen a sen se stává realitou. Svým přístupem se nejvíce přiblížil podstatě námětu i původní Kašparově realizaci. Jeho dílo je současným pohledem na svět pohádek a vrací Jurkovičově domu nejen jeho tajemnost, ale také připomíná, že se jednalo o dům architekta, který chtěl představovat to nejmodernější umění. Zvolená forma není mozaikou, ale malbou na skle vytvořenou postupným zapékáním proškrabávaných barevných skleněných vrstev, tzv. fusing.

Odkazy Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. Karel Elgart Sokol, Jurkovičova výstava, in: Národní Listy XLVI, 21. 8. 1906 Josef Merhaut (?), Jurkovičův dům, Moravská orlice XLIV, č. 193, 26. srpna 1906. Dušan Jurkovič, Eigenes Landhaus bei Brünn (Mein Haus in Sebrowitz bei Brünn), in: Der Architekt XIII, 1907, s. 40, tab. 61–62. František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Pavel Zatloukal, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002. Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815–1915, Brno 2006. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106. Jindřich Chatrný - Dagmar Černoušková (eds.), Kultura stavění v Brně na počátku 20. století, Brno 2011, s. 4

Klíčová slova bača, drak, mozaika, malba na skle, sklo, Adolf Kašpar, Benedikt Škarda, Josef Bolf, jižní fasáda, exteriér, umělecké dílo, fusing

9.2. Socha Myslitele Předmět socha Myslitele

Umístění ve vile vstupní lodžie

Autor Jan Štursa

Datum výroby před r. 1906

Popis Vedle hlavních dveří do vily ve vstupní lodžii byla umístěna socha Myslitele vytvořená sochařem Janem Štursou, který patřil do okruhu Jurkovičových přátel. Klečící mužská postava na levé straně vrůstá do kamene, který je jí zároveň oporou. Dílo bylo umístěno na omítaném soklu.

Stav zachování před obnovou Socha Myslitele se ve vile nedochovala. V roce 1919 se Dušan Jurkovič i s rodinou odstěhoval do Bratislavy a sochu Myslitele od Jana Štursy si vzal s sebou do nového bydliště.

Postup obnovy Po jeho smrti sochu věnoval syn Juraj Národní galerii v Praze, která Moravská galerii v Brně sochu roku 2012 dlouhodobě zapůjčila. Tak se téměř po stu letech socha navrátila na své původní místo k hlavnímu vchodu Jurkovičovy vily.

Odkazy Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106.

Klíčová slova Jan Štursa, socha, Myslitel, exteriér, vstupní lodžie

9.3. Socha Dudáka Předmět socha Dudáka


Technika polychromie

Autor Josef Pekárek

Datum výroby před r. 1899

Popis Vedle vstupních dveří schodišťové haly se nacházela socha Dudáka od významného českého sochaře a medailéra Josefa Pekárka. Sochu znázorňující dudáka s nástrojem sedícího na stoličce v typickém jihočeském oděvu uplatnil Jurkovič poprvé v interiéru dívčího internátu Vesna (1899), odkud se také jedna socha dostala do sbírek Moravské galerie v Brně. Zůstává otázkou, kdy byla vyrobena varianta pro interiér vily, možná ji Jurkovič vlastnil ještě před stavbou svého domu.

Stav zachování před obnovou Varianta sochy z původního Jurkovičova interiéru se ve vile nezachovala.

Postup obnovy V obnoveném interiéru Jurkovičovy vily byla umístěna socha Dudáka ze sbírek Moravské galerie v Brně, kterou galerie získala z majetku Vesny. Je vyrobena z patinované sádry. Vzhledem k malé odolnosti zvoleného materiálu byla socha poškozená – chyběl kus dud, stoličky i další části, poškozen byl také povrch díla. Po konzervaci stavu a zajištění sochy bylo přistoupeno k domodelování chybějících částí, retuším povrchu a scelení. Pro sochu byla na základě původní dokumentace z Jurkovičovy pozůstalosti ve Slovenském národním archivu vyrobena replika podstavce.


Klíčová slova Josef Pekárek, socha, Dudák, schodišťová hala, umělecké dílo, podstavec, replika

9.4. Socha Maměnky

Předmět socha Maměnky

Umístění ve vile alkovna schodišťové haly

Technika výpal

Rozměry v 52 cm

Autor Franta Uprka

Datum výroby 1905 / 20. léta 20. století

Popis Stěžejní místo v hlavní poledové ose nejdůležitějšího prostoru vily, schodištové haly, zaujímala socha Maměnky od Franty Uprky. Nacházela se na parapetu okna v alkovně a představuje ženu v kroji s dítětem v zavinovačce v náručí a s rozevlátou sukní, za kterou se ukrývá druhé dítě – dívenka v kroji. Postava patří mezi Uprkovy oblíbené motivy žen ve slováckých krojích. Původní socha z Jurkovičova interiéru byla vyrobena pravděpodobně ze sádry, jak nasvědčují analogie z interiérů zámku v Novém Městě nad Metují. Veřejnost měla o podobné sochy velký zájem a proto se vyráběly jejich početné kopie z keramiky; k největšímu výrobci patřily zejména ve 20. letech 20. stol. dílny v Bechyni.

Stav zachování před obnovou Varianta sochy z původního Jurkovičova interiéru se ve vile nezachovala.

Postup obnovy Pro rekonstruovaný interiér domu byla zapůjčena keramická kopie sochy Maměnky z Galerie výtvarného umění v Hodoníně, která pochází z pozůstalosti Franty Uprky. Autor ji opatřil pozoruhodnými přemalbami, které měly evokovat dojem jiného materiálu (např. sádry). Tyto přemalby byly nevhodným restaurátorským zásahem odstraněny.

Odkazy Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106. Jaroslav Kačer, Franta Úprka 1868-1929, Hodonín, 2008.

Klíčová slova Franta Uprka, socha, Maměnka, alkovna, schodišťová hala, umělecké dílo

9.5. Obraz Z jara Předmět obraz Z jara


Technika malba

Autor Joža Uprka

Výrobce Antoš Frolka

Místo výroby Brno

Datum výroby 1895 / 1906

Popis Čelní stěnu schodišťové haly nad alkovnou zdobila kopie obrazu Z jara od Joži Uprky z roku 1895. Na stěnu haly ji namaloval Antoš Frolka, který byl Úprkovým chráněncem a Jurkovičovým přítelem. Oproti Uprkovu originálu pozměnil Frolka formát a uzpůsobil jej pro plochu stěny vymezenou trámy navrženými Jurkovičem. Barevné ladění zřejmě kopírovalo originál – Uprkovy zelené, nachové a fialkové tóny najdeme i v hale. Výběr tématu odpovídá secesnímu obdivu k jaru, které bylo posvátným symbolem mladé generace umělců (Ver Sacrum).

Stav zachování před obnovou Původní dílo se ve vile nedochovalo.

Postup obnovy Pro zhotovení repliky obrazu nebyly k dispozici odpovídající podklady. Od rekonstrukce původního stavu bylo tedy upuštěno a stěna, kterou obraz dříve zdobil, bude využita k projekci děl secesních malířů ze sbírek Moravské galerie v Brně.

Odkazy

Dušan Jurkovič, Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906, Brno 1906. Karel Elgart Sokol, Jurkovičova výstava, in: Národní Listy XLVI, 21. 8. 1906 Josef Merhaut (?), Jurkovičův dům, Moravská orlice XLIV, č. 193, 26. srpna 1906. František Žákavec, Dílo Dušana Jurkoviče, Praha 1929. Dagmar Černoušková – Zoja Matulíková – Martina Straková – Robert Václavík – Petr Všetečka, Vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách ve světle komplexního průzkumu, in: Průzkumy památek XVI, 1/2009, s. 73–106.

Klíčová slova Joža Uprka, Antoš Frolka, malba, freska, Z jara, schodišťová hala, umělecké dílo

9.6. Gobelíny Předmět gobelíny

Umístění ve vile alkovna schodišťové haly

Technika tkaní

Autor Rudolf Schlattauer

Výrobce gobelínová manufaktura ve Valašském Meziříčí

Místo výroby Valašské Meziříčí

Datum výroby 1906

Výrobce repliky Moravská gobelínová manufaktura


Popis Rudolf Schlattauer patřil k okruhu blízkých přátel Dušana Jurkoviče. Často dodával gobelíny do interiérů, které Jurkovič zařizoval. Architekt svému příteli natolik důvěřoval, že mu zadával pouze rozměry ploch pro gobelíny, a Schlattauer už jednotlivé motivy vybíral sám. Možná i v případě návrhů pro vilu Jurkovič zadal pouze základní informace a Schlattauer sám vybral výjevy z valašské krajiny. Na Jurkovičově vlastní skice alkovny vidíme jen hrubé náčrty nábytkové stěny s vloženými gobelíny, které jsou odlišné od výsledné podoby gobelínů známých z fotografií z roku 1906.

Stav zachování před obnovou Původní gobelíny se nedochovaly. Z nábytkové stěny knihovny, v níž byly vloženy, se zachovaly pouze čtyři oddělené skřínky.

Postup obnovy Na základě dochovaných fotografií byly identifikovány tři motivy gobelínů v alkovně: Chaloupka a dvě varianty Pampeliškového pole. Poslední motiv, Boží muka, byl vybrán v archivu Moravské gobelínové manufaktury, která je pokračovatelkou Schlattauerovy manufaktury. Po výběru předloh vznikl karton s daným motivem, podle něhož se tkalo stejnou technologií jako na počátku 20. století. Pro výrobu gobelínů byla použita novozélandská poločesaná vlna.


Klíčová slova gobelín, tkaní, alkovna, Rudolf Schlattauer, Moravská gobelínová manufaktura, schodišťová hala, Valašské Meziříčí

9.7. Koberce v hale Předmět koberce v hale

Umístění ve vile schodišťová hala; alkovna

Technika tkaní

Rozměry koberec v hale: 300 x 250 cm; orientální koberec: 130 x 200 cm


Výrobce Továrna nábytku a tkalcovna koberců, záclon atd. Adolfa Novotného v Týništi nad Orlicí, koberec v hale; anonym, orientální koberec

Místo výroby

Týniště nad Orlicí / Zeigúr, Kavkaz nebo Česko

Datum výroby 1905 / 1850-1906

Výrobce repliky Moravská gobelínová manufaktura, koberec v hale; anonym, Zeigúr, Kavkaz, orientální koberec


Popis Uprostřed schodišťové haly pod stolem s křesílky ležel obdélný koberec. V rozích jej zdobil motiv čtyř stylizovaných, do čtverce uspořádaných rozet, který se opakoval i v řezbě opěráku původních křesel z vily. Čtvercové motivy v rozích jsou po obvodu koberce spojeny pásem sestávajícím ze zvlněných linek, pásy jsou zároveň na vnějším i vnitřním okraji lemovány linkou tvořenou puntíky. Ze soudobých popisů interiéru víme, že koberec měl modrou barvu s červenými detaily. Jeho výrobu zajistila továrna Adolfa Novotného v Týništi nad Orlicí, která na konci 19. století proslula jako největší česká škrobárna a díky aktivitám Adolfova syna Antonína začala těsně před koncem století nabízet také koberce a záclony. Na stupínku alkovny ležel koberec s orientálními motivy. Ve spolupráci s předními orientalisty se podařilo určit možnou oblast původu – okolí města Zejgúr na Kavkaze. Obliba orientálních koberců kolem roku 1900 přiměla řadu evropských firem vyrábět jejich kopie, je tedy možné, že se jednalo o český výrobek, snad z dílny Rudolfa Schlattauera ve Valašském Meziříčí, která měla orientalizující koberce rovněž v sortimentu.

Stav zachování před obnovou Koberec z haly ani orientální koberec alkovny se nezachovaly.

Postup obnovy Výroba repliky centrálního koberce z haly byla provedena podle dochované fotografické dokumentace v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí. Na výrobu ručně vázaného koberce byla použita novozélandská poločesaná vlna barvená nejkvalitnějšími barvivy s vysokou světelnou i vlhkostní stálostí na bavlněné osnově. Pro alkovnu byl zakoupen orientální koberec.


Klíčová slova koberec, tkaní, vázání, podlaha, Rudolf Schlattauer, Továrna nábytku a tkalcovna koberců, záclon atd. Adolfa Novotného v Týništi nad Orlicí, Moravská gobelínová manufaktura, Kavkaz, zeikur, alkovna, schodišťová hala

9.8. Malovaná tapeta Předmět malovaná tapeta

Umístění ve vile plauderecke – výklenek pod schodištěm haly

Technika ruční malba temperou na papír

Autor lidová malířka Brynzová z Čataje, Slovensko; Dušan Jurkovič

Výrobce lidová malířka Brynzová z Čataje, Slovensko; Dušan Jurkovič

Místo výroby Čataj / Brno

Datum výroby 1906

Autor návrhu obnovy Jan Knor

Výrobce repliky Jan Knor

Datum obnovy 2010

Popis „Podpavlačový koutek“, jak popisuje výklenek v hale pod schodištěm první Jurkovičův životopisec František Žákavec, měl zvýšený stupeň, na němž byl umístěn stolek a průběžná lavice lemující všechny tři stěny „arkýře bez oken“. Zatímco paní domu měla své místo v alkovně, právě zde v tzv. plauderecke sedával architekt se svými návštěvníky. Stěny byly opatřeny papírovou tapetou, kterou „hustě a přepestře“ vymalovala lidová malířka ze Slovenska. Jurkovič pak ale prý sám přílišnou pestrost tapety ztlumil, „ztónovav ji stříkáním do modrava“. Tapeta je téměř totožná s ornamentální výzdobou kuchyňského zákoutí (ohniště) jednoho z čatajských statků, které Jurkovič publikoval v časopise Práce lidu našeho v roce 1905.

Stav zachování před obnovou

Malovaná tapeta s lidovými motivy se ani ve fragmentu nezachovala, při některé z úprav interiéru musela být odstraněna a výklenek pod schodištěm byl vybílen.

Postup obnovy Ve spolupráci s restaurátorem vznikla v průběhu obnovy replika původní tapety, která díky přesné dobové fotografické dokumentaci věrně kopíruje původní ornament vytvořený pomocí šablony 1:1. Barevné řešení papírové tapety však bylo pouze odvozeno. Jako značně komplikovaná se ukázala být rekonstrukce Žákavcem popsané Jurkovičovy definitivní úpravy barevnosti „stříkáním do modrava“. Plochu tapety se nakonec podařilo jemně modře vytónovat tak, aby její charakter vyzníval harmonicky s dalšími prvky interiéru.


Klíčová slova schodišťová hala, malérečka, Brynzová, replika, schodiště, výklenek, papírová tapeta, malba, Čataj, lidový motiv

10. Zahrada Přestože svým celkovým řešením vycházela zdobových kompozičních vzorů, tvoří zahrada svilou jeden organický celek a je sní spjata řadou prostorových i provozních motivů. Ústředním místem zahrady je čtvercové plató před kamennou lodžií ("sallou terenou"), vymezené čtveřicí bříz a tvořící pomyslnou protiklad khlavní obytné hale. Plató opticky pokračuje rozáriem na nižší úrovni svažující se zahrady, horizont květů růží vúrovni pobytové plochy může evokovat zahradní květinový "koberec". Rozárium a přilehlé květinové záhony tvoří okrasný parter zahrady, jehož kompozice i barevnost koresponduje shlavním vstupním průčelím domu smozaikou. Ostatní části zahrady jsou spíše užitkové - plochy s ovocnými stromy a ovocnými keři, podél oplocení záhony angreštů, rybízů a vinné révy, blízko kuchyně pak zeleninové záhony. Vila samotná obrůstala vegetací, treláže na popínavé rostliny byly na všech fasádách, květiny vtruhlících a květináčích zdobily lodžii a terasu. Podoba zahrady po jejím založení je známa jen částečně, fyzicky se zachovala pouze terénní modelace, zahradní schodiště, oplocení ze tří stran pozemku a vstupní brána. Vprůběhu let nahradila původní sortiment rostlin víceméně nahodilá výsadba. Podobně jako u obnovy domu i vzahradě jsou ponechány stopy uplynulých sta let, a to v podobě vybraných mladších dřevin, které zahradu kompozičně neporušují, např. vistárie na vstupní lodžii, okrasný javor, řada ovocných stromů a některé jehličnany. Zřejmě jediným původním stromem zahrady jr ořešák vseverovýchodním rohu pozemku. Pod tímto vzrostlým "horizontem" je obnoven původní sortiment výsadeb i kompozice cest. Pergoly i treláže jsou obnoveny podle Jurkovičových výkresů, původní červená barva treláží je nově využitá i pro pergoly, jejichž barevnost neznáme. Obnovené vedení cest je potvrzeno původními cihelnými obrubami, dostavěno je severní oplocení. Videocyklus (9/10) - Zahrada:

1. Vegetace Předmět vegetace



Datum výroby 1906-1913

Autor návrhu obnovy Tomáš Jiránek (Zahrada nad Metují s. r. o.); Robert Václavík a Petr Všetečka (Transat architekti)

Realizace obnovy zahradnictví Kaisler, s. r. o.; pk-garden, s r. o.

Datum obnovy 2010

Popis Druhy vegetace, které Jurkovič zamýšlel vysadit a skutečně vysadil na zahradě své vily, detailně neznáme. Fotografie z doby po dokončení domu v roce 1906 ještě o zeleni na zahradě příliš nevypovídají, pozdější fotodokumentace de facto chybí. Některé informace lze vyčíst z kolorovaného plánu pozemku se zákresem rozvodu vody po zahradě. Celý pozemek kolem domu byl kompozičně i „funkčně“ rozdělen na dvě části. Východní část patřila vile a z hlediska vegetace byla spíše užitková. U plotu na východní straně pozemku, kde ústil zadní „služební“ vchod, byly zeleninové záhonky. U plotu zde měly růst křoviny a divoké víno. Za domem v jihovýchodním koutě pozemku Jurkovič plánoval vysadit ořechy a lípu, které sousedily s dětským hřištěm doplněným „dětskou zahrádkou“. U vstupu na pozemek před jižní fasádou vily bylo vytyčeno místo břízám, bukům a jedlím. Podél celého jižního oplocení rostl rybíz a srstky (angrešt). Celá západní část pozemku patřila ovocné a okrasné zahradě. Uprostřed ve snížené části terénu vznikla kompozice květinových záhonů, jíž dominoval centrální záhon keříkových růží. Nad ním byly o úroveň výš v rozích čtvercového prostranství před lodžií domu vysázeny břízy. Květinový střed zahrady rámovaly na severní straně vysoké ovocné stromy, na západě zatravněné záhony a záhony s růžemi a dalšími květinami a na jižní straně záhon kvetoucích křovin. Severní a západní oplocení obrůstaly nízké ovocné stromy. Dům byl se zahradou „srostlý“ díky popínavým rostlinám, pro něž Jurkovič na fasádách navrhl výrazné prvky červených dřevěných treláží. Zahradní vegetaci doplňovala výsadba v truhlících lodžie a terasy.

Stav zachování před obnovou V průběhu let nahradila původní vegetaci spíše náhodná výsadba pozdějších majitelů. Z původního Jurkovičova sortimentu rostlin zbyl v zahradě patrně jen ořech v severovýchodních rohu pozemku. Mladší výsadba je různorodá, ovocné stromy (jabloně a třešně) vysazené zejména u plotu na jižní a západní straně pozemku doplňovala skupina jehličnanů u strany severní. Některé zásadní kompoziční prvky vegetace ze zahradě zmizly – zejména čtveřice bříz před vstupní lodžií a růžový záhon. Na fasádách chyběly treláže.

Postup obnovy V okolí domu byl zvolen podobný postup obnovy jako v domě samotném. V úvahu byla vzata celá doba existence zahrady a byly zde proto ponechány některé druhotně vysazené kvalitní dřeviny, např. vistárie obrůstající vstupní lodžii, okrasný javor v jihozápadním rohu zahrady nebo ovocné stromy a některé jehličnany. Výběr další vegetace do obnovené kompozice zahrady se řídil Jurkovičovým původním plánem s přihlédnutím k současnému stavu a využití domu. Obnoveny byly květinové záhony, věrně se podařilo rekonstruovat čtvercové prostranství s břízami před lodžií a o úroveň níž záhon keříkových růží.

Klíčová slova zahrada, treláže, vegetace, rostliny, záhon

10.2. Studna Předmět studna

Umístění ve vile

zahrada

Výrobce E. Káš, vodovod, plynovod a klosety

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906


Realizace obnovy Lukáš Jáně, přípojka vody


Popis Vila byla původně zásobována pitnou vodou z vlastní studny s odvodňovacím betonovým žlabem, která je na pozemku umístěna na kraji záhonu před hlavním vstupem do domu. Ze studny byla voda čerpadlem vyvedena do sběrné nádrže na půdu a odtud potom rozváděna po vile.

Stav zachování před obnovou Dům byl za pozdějších majitelů připojen na městský vodovod, studna tedy přestala plnit svoji funkci, nádrž a část rozvodů ale zůstala zachována.

Postup obnovy Studniční voda v současnosti zásobuje nový závlahový systém zahrady. V rámci obnovy domu byla zesílena městská vodovodní přípojka, aby mohla zajistit dostatečný přítok vody také do nově zbudovaného automatického hasicího systému, který má dřevostavbu jakožto kulturní památku a exponát sám o sobě chránit před případným požárem.

Klíčová slova studna, rozvody, vodovod, vodovodní přípojka, hasicí systém, závlahový systém

10.3. Oplocení Předmět oplocení



Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Realizace obnovy M-STAV Třebíč

Datum obnovy 2010

Popis V roce 1906, kdy architekt představoval svůj dům veřejnosti, byl už pozemek, na němž stál, oplocen. Oplocení má kamennou podezdívku z narůžovělého kamene použitého v základech domu, jeho podezdívce i na vstupní lodžii. Na podezdívce oplocení jsou v rozestupech cca po 2,8 m vztyčeny 60 cm široké cihlové, bíle omítnuté sloupky se stříškou s keramickou taškovou krytinou. Mezi sloupky je dřevěná laťová výplň. Na jihovýchodním nároží nahrazuje sloupkový laťový plot plná zeď, za níž v rohu pozemku stála kůlna. V jižní části oplocení je v ose čelní fasády domu proražen vstup na pozemek tvořený mohutnou dvoukřídlou bránou a malou vstupní brankou. Z Jurkovičova nedatovaného rozkresu rozvodu vody po zahradě lze vyčíst, že s oplocením bylo počítáno jako s oporou pro popínavé víno, rybíz a angrešt, na některých místech plot lemovaly nízké ovocné stromy nebo křoviny. Kromě oplocení si nechal Jurkovič kolem domu vyhotovit také chodník.

Stav zachování před obnovou Na třech stranách pozemku se oplocení dochovalo v převážně původním a relativně dobrém stavu. Na západní straně sousedící s Kunzovou vilkou (Jana Nečase 4) byly v minulosti dřevěné laťové výplně nahrazeny drátěným plotem. Na severní straně pozemku byl původní plot v plném rozsahu nahrazen drátěným plotem. Ohradí zeď s dřevěným oplocením byla v minulosti několikrát opravována, nejprve v 2. polovině 60. let po prohlášení domu za kulturní památku a následně v letech 1988–1998.

Postup obnovy Dochované oplocení pozemku bylo vyhodnoceno jako poměrně dobře zachovalé. Na severní straně pozemku bylo nutné přistoupit k vystavění nové severní ohradní zdi, na západní straně byly drátěné výplně mezi sloupky nahrazeny nově vyrobenými replikami původních dřevěných. Jinde byly na oplocení odstraněny drobné defekty, byly vyspraveny omítky a spáry v kameni a očištěny keramické tašky stříšek.

Odkazy

Dušan Jurkovič, Eigenes Landhaus bei Brünn (Mein Haus in Sebrowitz bei Brünn ), Der Architekt XIII, 1907, s. 40, tab. 61–62.

Klíčová slova oplocení, plot, sloupek, laťková výplň, keramická taška, zahrada, kámen

10.4. Vstupní brána Předmět vstupní brána

Umístění ve vile zahrada; oplocení


Výrobce František Zemánek(?)

Místo výroby Brno

Datum výroby 1898 / 1906




Popis Mezi mohutnými pilíři z nepravidelného narůžovělého kamene je v jižní části oplocení pozemku proražen vstup s dřevěnou dekorativní dvoukřídlou bránou a malou vstupní brankou. Křídla vrat jsou v dolní části plná, nahoře bohatě řezbovaná s motivem pávů usazených proti sobě v loukoťovém půlkole. Majestátní vstupní bránu Jurkovič realizoval v duchu svého staršího návrhu z roku 1898, který později publikoval v časopise Der Architekt jako Zahradní portál ve slovanském dřevěném stylu. Vedle mozaiky na vstupním průčelí se brána stala nejcharakterističtějším výtvarným prvkem Jurkovičovy vily. Její původní barevnost lze dovozovat z kolorovaných fotografií a dobových popisů, např. Františka Žákavce: „Mezi pilíři z nepravidelného lomového kamene jsou tu dřevěná vrata bohatě v hoření půli ažurovaná loukoťovým půlkolem, kombinovaným s řezbou dvou protičelných pávů s velikými chvosty. Kámen je do růžova, měkká to žula z okolí brněnského, dřevo žluté, stříšky taškové červené – barvitost tedy značná...“ Malá vstupní branka sousedící s bránou je vyvedena ve stejné barevnosti, ale v mnohem prostších formách.

Stav zachování před obnovou Vstupní brána a branka se zachovaly v původním a relativně dobrém stavu včetně funkčního kování. Na několika místech byly dřevěné a kovové prvky degradovány vlhkostí. Brána byla stejně jako celé oplocení několikrát opravována – poprvé v 2. pol. 60. let, poté, co byl dům prohlášen kulturní památkou, a následně mezi léty 1988 až 1998. Poslední žlutý nátěr brány byl proveden v roce 2000.

Postup obnovy V rámci stratigrafického sondážního průzkumu realizovaného za účelem stanovení primární povrchové úpravy dřevěných prvků byly odebrány vzorky povrchových úprav také z brány. Jednalo se o vzorky z kovových prvků, dále vzorky barev v místech dekorativních zářezů i obdélné profilace ve spodní části vrat. Ze vzorků byly zhotoveny nábrusy. Na řadě míst nebyly nejstarší vrstvy nalezeny, neboť brána prošla v uplynulých 100 letech mnoha úpravami a přemalbami. Byly nalezeny stopy modrých, tmavě zelených, tmavě hnědých a řady žlutých nátěrů. Při poslední obnově získala brána jasně žlutý odstín s modrými a červenými detaily. Právě řezbované detaily brány (např. výřezy na ocasech pávů apod.) byly při jednotlivých obnovách patrně nesprávně barevně prováděny, ačkoli původně takto bohatě barevné nebyly. Myšlenku barevné rozmanitosti podněcuje např. dobový tisk, který hovoří o „značné barvitosti“. Při průzkumech však bylo na základě odebraných vzorků prokázáno, že brána měla okrovou barevnost akcentovanou drobnými modrými zářezy na pavích ocasech a loukotích. Tuto barevnost jí poslední obnova také navrátila. Obnoveny byly také kovové prvky a kování, které dostalo černý nátěr.

Odkazy Dušan Jurkovič, Gartenportal in slavischem Holzstil, Der Architekt VI, 1900, s. 15.

Klíčová slova brána, branka, vrata, oplocení, páv, loukotě, dřevěné prvky, barevnost

10.5. Jmenovka na bráně Předmět jmenovka na bráně

Umístění ve vile zahrada; oplocení


Výrobce

sklárny Benedikta Škardy(?)

Místo výroby Brno

Datum výroby 1906

Výrobce repliky Petr Hoplíček, Vitrail servis

Datum obnovy 2010

Popis Na pravém sloupu vstupní brány byla osazena tabulka z jasně zeleného barveného sodno-vápenatého skla s pískovaným nápisem Dušan Jurkovič. Tato tabulka s architektovým jménem by mohla být jediným dokladem materiálu, z něhož byla vyrobena mozaika, z níž se nic nedochovalo. Zelená barva tabulky je způsobená sloučeninami mědi a chrómu a sklo obsahuje i malé množství fluoru, který pochází patrně z matovacích přísad.

Stav zachování před obnovou Ze skleněné vizitky zbyl na sloupku vstupní brány bohužel jen fragment, i když jméno architekta zůstalo stále čitelné. Na špatný stav skleněné tabulky mimochodem upozorňoval už v 60. letech 20. stol. majitel domu, který to, že je „mírně nakřáplá“, přisuzoval „skotačivé mládeži“.

Postup obnovy Původní poškozenou tabulku s mnoha chybějícími kusy nebylo možné obnovit. Fragmenty původního skla tedy byly vyjmuty a uchovány a na totéž místo byla osazena replika cedulky nesoucí stejně jako ta předchozí jméno architekta.

Klíčová slova brána, skleněná tabulka, vizitka, jmenovka, sklo, sklárny Benedikta Škardy

10.6. Pergoly Předmět pergoly



Datum výroby po r. 1913


Datum obnovy 2010

Popis Jurkovičova vila byla organicky propojena s přírodním prostředím zahrady a celého okolí. Prorůstání architektury s vegetací se projevovalo nejen na samotném domě vybaveném trelážemi určenými pro popínavé rostliny, ale také v zahradě, kam architektonický prvek vstupoval v podobě pergol, drobné dřevěné architektury, která členila prostor a zároveň poskytovala oporu dalším popínavým rostlinám. Jurkovičovy nákresy tří typů pergol jsou datovány až rokem 1913. Může jít o pozdější chybné vročení, možná se ale architekt zahradě věnoval až poté, co dokončil celý dům (včetně rozsáhlejších úprav z let 1911–1913). Dvě pergoly stejného typu – podlouhlé průchozí tunely – měly naplánováné místo na cestičkách ve spodní část zahrady „u domku pana uč. Kunze“. Další dvě pergoly ve tvaru prostší brány měly stát nad schůdky do nižší části zahrady po stranách prostranství před vstupní lodžií. Poslední pergola, jediná svého typu, měla stát „u studny na chodníku ku vchodu“.

Stav zachování před obnovou Původní pergoly se nedochovaly a není známa ani jejich původní barevnost.

Postup obnovy Pergoly mohly být obnoveny se podle Jurkovičových prováděcích výkresů. Jejich červená barevnost je stylizovanou reinterpretací původního díla, souhlasí ale s prokazatelně původně červenou barvou treláží na fasádě domu.

Klíčová slova pergola, zahrada, treláže

1. Zdivo Sklep. Předmět. Umístění ve vile. Autor. Výrobce. Místo výroby. Datum výroby. Autor návrhu obnovy. Výrobce repliky. Datum obnovy

Recommend Documents