1. Základní pojmy. informačních a komunikačních technologií (ICT)

1. Základní pojmy informačních a komunikačních technologií (ICT) V první kapitole se zaměříme na pochopení hlavních pojmů z oblasti výpočetní techniky a základní znalost různých částí počítače, a to na obecné úrovni. Po zvládnutí této kapitoly, byste měli být schopni pochopit co je technické počítačové vybavení (hardware) a vědět, co může ovlivnit výkon počítače. Znát běžná periferní zařízení, pochopit, co je programové vybavení (software) a uvést příklady běžných aplikačních programů a operačních systémů. Pochopit, k čemu slouží počítačové sítě a jak pracují. Znát různé způsoby připojení k Internetu. Pochopit, co jsou informační a komunikační technologie a uvést příklady jejich praktického využití v každodenním životě. Pochopit problematiku ochrany zdraví, bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí v souvislosti s používáním výpočetní techniky. Uvědomovat si důležité bezpečnostní problémy spojené s používáním počítačů a rovněž uvědomovat si důležité právní problémy týkající se autorského práva a ochrany dat spojené s používáním počítačů.

1.1. Hardware 1.1.1.

Základní pojmy

1.1.1.1. Technické počítačové vybavení (Hardware) Jako hardware se označují vlastní technické (hmotné) prostředky, které umožňují, aby počítač fungoval. Hardware, slangově označovaný jako „železo“, je tedy sám počítač (všechny jeho vnitřní i vnější části). K tomu, aby počítač mohl správně pracovat, je však ještě potřeba programové vybavení neboli software.

1.1.1.2. Osobní počítač a jeho typy podle použití Označení pochází z anglických slov Personal Computer, zkráceně PC. Je to počítač určený pro použití jednotlivcem. Stolní počítač (desktop) Stolní počítač je složen z počítačové skříně, monitoru a dalších vstupně-výstupních periferií jako je klávesnice, myš, multimediální periferie atd. Notebook Poznámkový blok, zápisník, kniha – (laptop= na klíně) – přenosný počítač Notebooky mají zabudované komponenty, které poskytují srovnatelné funkce jako komponenty stolních počítačů; komponenty notebooků a desktopů však nejsou zaměnitelné. Komponenty v noteboocích jsou miniaturizované a optimalizované z hlediska příkonu, fyzických rozměrů a hmotnosti. Notebooky používají k zobrazování zabudovaný LCD displej. Díky své snadné přenositelnosti jejich obliba v současnosti převládá nad stolním počítačem. Tablet Tablet je počítač s dotykovou obrazovkou. Rozlišuje se několik typů tabletů: • • •

tablet = počítač ve tvaru desky s dotykovým displayem tablet PC = mezistupeň mezi notebookem a kapesním počítačem. Nejčastěji jde o notebook s dotykovým displayem grafický tablet (polohovací zařízení) = zařízení, skládající se z pevné podložky s aktivní plochou a z pohyblivého snímacího zařízení v podobě bezdrátového pera. Umožňuje ovládat počítač podobným způsobem jako počítačová myš

Tablet

Tablet PC

Grafický tablet

Ultrabook Označení skupiny notebooků, plnících specifikace má společnost Intel chráněný ochrannou známkou.

stanovené

společností Intel.

Název

Ultrabook

Požadavky pro udělení certifikace Ultrabook: CULV procesor od Intelu SSD disk (ne povinně) Lehký, tenký Rychlý start Výdrž minimálně 5 hodin Mainstreamový výkon (o něco horší, než klasické notebooky, ale mnohem lepší, než netbooky)

1.1.1.3. Přenosná digitální zařízení PDA (Personal Digital Assistant) Osobní digitální asistent, kapesní počítač - bývá ovládaný obvykle dotykovou obrazovkou a perem (které se nazývá stylus). Původně měly PDA za cíl především pomoci s organizováním času a kontaktů. Současné PDA jsou velmi výkonné a zvládají i přehrávání videa a velké množství dalších aplikací. Často se používají pro čtení ebooků (elektronická kniha). Mobilní telefon je zařízení fungující jako normální telefon, ale s možností použití ve velkém prostoru (na rozdíl od bezdrátového telefonu fungujícího jen na omezenou vzdálenost). Před použitím telefonu je nutné zvolit si mobilního operátora (poskytovatele přenosu) a zařídit si u něj služby. Pro telefony v sítích GSM operátor vydá SIM kartu, která obsahuje unikátní účastnické a autentizační (ověřovací) parametry pro daného zákazníka. Dnešní mobilní telefony kromě volání a posílání SMS, mají spoustu užitečných funkcí. Smartphone Označení pro tzv. chytrý telefon, což znamená telefon s nějakým otevřeným operačním systémem (nejčastěji Symbian OS, Windows Mobile, OS X, Android od Google nebo PalmOS), který umožňuje přístroj (většinou s poměrně bohatou základní výbavou) rozšířit o mnoho dalších aplikací, a to jak pro práci, komunikaci, tak samozřejmě i pro zábavu. Multimediální přehrávač MP3/MP4 přehrávač je hudební přehrávač, který je schopen přehrávat zvukový záznam ve formátu MP3. Data jsou uložena v paměti flash, na miniaturním pevném disku nebo na paměťové kartě. Kromě MP3 přehrávají některé přehrávače i jiné zvukové a video soubory WMA, Ogg Vorbis, M4A (AAC), WAV, FLAC, ATRAC a další formáty. Většina nových modelů přehrává i video. (M4V, AVI, 3GP)

1.1.1.4. Hlavní části počítače

Počítač

Hardware

Počítačová skříň (case)

Periférie

Výstupní zařízení

Vstupní zařízení

Vstupně-výstupní zařízení

Software

Operační systém

Aplikační software

Napájecí zdroj energie (PSU = Power Supply Unit) Zařízení, sloužící ke zpracování střídavého napájení dodávaného ze sítě na nízké napětí, potřebné k napájení komponent počítače. Přímo k napájení jsou připojeny např. základní deska, pevné disky, optické mechaniky, chladiče, grafická karta a další. Základní deska (Mainboard / Motherboard) Komponenta, ke které se připojují ostatní hlavní součásti počítače. Počítač bez ní nemůže fungovat. Hlavním účelem základní desky tedy je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení.

Procesor (CPU = Central Processing Unit) - je ústřední výkonnou jednotkou počítače, která čte z paměti instrukce a na jejich základě vykonává program. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku, by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Procesor je srdcem počítače, řídí výpočty a celý běh počítače. Rychlost procesoru se udává v MHz (Megahertz) nebo GHz (Gigahertz).Neumí uchovávat data, pouze je zpracovává. Je třeba poznamenat, že současné čipy zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vzniknul pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Paměť ROM (Read Only Memory) Slouží pouze pro čtení, nelze do ní zapisovat. Informace jsou v ní uchovávány i po vypnutí počítače. V této paměti je uložen program BIOS (Basic Input Output System), který slouží k nastartování počítače (zkontroluje hardware, spustí operační systém). Operační paměť RAM (Random-Access Memory) Paměť s libovolným přístupem -> používá se pro čtení i zápis informace. Informace jsou v ní uchovávány pouze, pokud je počítač zapnutý, po vypnutí se z ní veškerá data smažou. Pevný disk (HDD = Hard Disk Drive) Slouží k dočasnému nebo trvalému uložení většího objemu dat pomocí magnetické indukce. Využívá se jak v počítačích, tak i v dalších multimediálních zařízeních (mp3/4 přehrávače, rekordéry atd.). Data jsou na pevném disku uložena pomocí magnetického záznamu. Disk obsahuje kovové nebo keramické desky – tzv. plotny, pokryté tenkou magneticky měkkou vrstvou. Čtení a zápis dat na magnetickou vrstvu zajišťuje čtecí a zápisová hlava. Toto platí pro mechanické pevné disky. Operace disku při čtení nebo zápisu dat: 1. Vystavení čtecí hlavy na správnou pozici. 2. Vyčkání na utlumení rozkmitu způsobeném setrvačností hlav (řádově milisekundy). 3. Vyčkání na pootočení disku na místo, od kterého začne čtení nebo zápis, tzv. latence.

Pevný disk (HDD)

Pevný disk (SSD)

1.3. Počítačové sítě 1.3.1.

Obecné informace

Informační síť – je počítačová síť sloužící pro přenos informací. Počítačová síť - dva nebo více vzájemně propojených počítačů Správce počítačové sítě – osoba pověřená správou počítačové sítě Administrátor – osoba s nejvyššími oprávněními v počítačové síti Přístupová práva – jsou spojena s operací, kterou má uživatel povolenou provést na síti či obslužném PC Internet: propojuje obrovské množství počítačů na celém světě. Výhody a nevýhody počítačových sítí: •

(+) Přístup ke zdrojům informací a zařízením, která nejsou přímo na našem počítači = Můžeme sdílet informace, tiskárny, data, …

•

(-) Informace o naší práci si může stáhnout i někdo, s kým sdílet informace nechceme.

1.3.2.

Typy počítačových sítí

1.3.2.1. Sítě podle způsobu propojení Peer-to-peer (P2P) Zkráceně se tato počítačová síť označuje P2P nebo taky klient/klient (opakem je klient-server). Počítače (klienti) komunikují mezi sebou přímo a každý počítač je pracovní stanicí a služby využívá i nabízí (peer to peer v překladu znamená rovný s rovným). Dnes se označení P2P vztahuje hlavně na výměnné sítě, prostřednictvím kterých si mnoho uživatelů může vyměňovat data. Jednou z výhod P2P sítí je fakt, že s rostoucím množstvím uživatelů celková přenosová rychlost roste, zatímco u modelu klient-server se musí uživatelé sítě dělit o konstantní kapacitu serveru, což znamená, že při nárůstu uživatelů klesá průměrná přenosová rychlost. Nejčastějším obsahem šířeným po výměnných sítích jsou hudební nahrávky ve formátu, filmy ve formátu a programy. Velká část tohoto obsahu je šířena bez souhlasu držitele autorských práv, tudíž v rozporu se zákonem.

Klient/server (client/server) Typ sítě, který odděluje klienta a server, kteří spolu komunikují přes počítačovou síť. Opakem tohoto modelu je architektura peer-to-peer. Klient/server popisuje vztah mezi dvěma počítačovými programy, v nichž první program klient, žádá o služby jiný program zvaný server. Na tomto modelu je založen například přístup na Email, Web atd. Příkladem je webový prohlížeč, tj. klientský program na uživatelském počítači, který může přistupovat k informacím na libovolném webovém serveru na světě. Chcete-li například ze svého počítače zkontrolovat zůstatek na Vašem bankovním účtu, Váš webový prohlížeč předá tento dotaz webovému serveru banky, tento server předá dotaz databázovému programu, který pošle dotaz databázovému serveru. Odtud je zůstatek vrácen zpět do banky databázovému programu, ten ji zase pošle zpět do Vašeho webového prohlížeče a ten výsledný zůstatek zobrazí

1.3.2.2. Sítě podle velikosti LAN (Local Area Network = lokální počítačová síť) – propojení počítačů v rámci jedné domácnosti, kanceláře nebo budovy, aby mohli pracovníci sdílet soubory a tiskárny. WLAN (Wireles Local Area Network = lokální bezdrátová síť) = WiFi – využívá se k propojení počítačů a také k bezdrátovému připojení k internetu. MAN (Metropolitan Area Network) – propojení počítačů v rámci jednoho města. WAN (Wide Area Network = rozsáhlá počítačová síť) – propojení počítačů v rámci států a kontinentů. Pomocí WAN se propojuje několik lokálních počítačových sítí. Nejznámější je síť Internet.

1.3.2.3. Internet Internet je systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují. Společným cílem je výměna dat. Nejznámější službou, kterou Internet poskytuje, je služba WWW. Historie Internetu Předchůdcem Internetu byla vojenská síť ARPANET, spuštěna v roce 1969, kterou představovaly čtyři univerzitní počítače v různých částech USA. Postupně se k této síti připojovaly další počítače a uživatelé, převážně z řad odborníků a vědců v různých oborech. V roce 1983 byl vytvořen jazyk HTML a vznikla služba WWW. Teprve v roce 1991 bylo umožněno připojení na Internet i široké veřejnosti. •

HTML (HyperText Markup Language) – programovací jazyk pro tvorbu internetových stránek

•

WWW (World Wide Web) – je celosvětová síť HTTP serverů s propojenými hypertextovými dokumenty

Co je třeba k připojení k Internetu? Potřebujete počítač či jiné zařízení, které umožní připojit se k síti, software a připojení. Připojení nám umožní smlouva s poskytovatelem internetových služeb – ISP (Internet Service Provider).

1.3.2.4. Intranet Soukromá počítačová síť, která využívá internetové technologie pro interní potřeby firmy. Je určena pro použití malé skupiny uživatelů (např. pracovníci podniku). Nezávislá na internetu. Typickým obsahem intranetu bývají interní podnikové informace, jako jsou pravidla, postupy, dokumenty a formuláře.

1.3.2.5. Extranet Rozšíření intranetu za pomoci internetových technologií pro komunikaci s uživateli vně intranetu. Např. firma sídlící v Praze má ve svém sídle vybudován intranet. V Brně má obchodního zástupce, který se k intranetu připojuje => extranet.

1.3.2.6. Virtuální privátní síť (VPN = Virtual Private Network) Prostředek k propojení několika počítačů prostřednictvím (veřejné) nedůvěryhodné počítačové sítě. Spojené počítače mohou mezi sebou komunikovat, jako kdyby byly propojeny v rámci jediné uzavřené privátní (a tedy důvěryhodné) sítě. Při navazování spojení je totožnost obou stran ověřována pomocí digitálních certifikátů, dojde k autentizaci, veškerá komunikace je šifrována, a proto můžeme takové propojení považovat za bezpečné.

1.4. ICT v každodenním životě 1.4.1.

Elektronický svět

1.4.1.1. Information and Communication Technology (ICT) Informační a komunikační technologie - se skládají z technologií a nástrojů, které lidi používají ke sdílení, distribuci a sběru informací a ke komunikaci mezi sebou prostřednictvím počítačů nebo propojených počítačových sítí. Rychlý vývoj těchto technologií odboural hranice mezi informacemi, komunikací a různými typy médií. Termín ICT v sobě již zahrnuje jak tyto technologické inovace, tak i postupné splývání (tzv. konvergenci) informací a komunikace. Zrychlující se sbližování telekomunikací a multimediálního vysílání (nejčastěji kombinujícího obraz se zvukem a textem) s informačními a komunikačními technologiemi je hybnou silou, která stále více mění různé aspekty našeho života, včetně způsobů šíření znalostí, sociální interakce, ekonomických a obchodních praktik, politické angažovanosti, přístupů ke vzdělání, ale i trávení volného času a zábavy. Tento proces transformuje náš svět v tak zvanou informační či znalostní společnost. Internet je pak nejkomplexnějším představitelem tohoto technologického vývoje. ICT je proto v širším kontextu možné chápat jako technologie obsahující "staré" i nové formy komunikace a zpracování informací.

1.4.1.2. Služby Internetu Nakupování přes Internet Máme-li doma nebo v práci počítač, můžeme nakupovat kdykoli 24 hodin denně, 365 dní v roce. Odpadají tak problémy s parkováním, čekáním u pokladny, blouděním mezi regály v obchodě a dalšími strastmi nákupů, které všichni dobře známe. Celý nákup tak lze obstarat z pohodlí domova a hlavně bez zbytečného stresu. Elektroničtí obchodníci často nabízejí mnohem širší nabídku než "kamenný obchodník" a navíc s přidanou hodnotou - například dodání až do domu (kanceláře), výhodnější cena, větší dostupnost informací o zboží a podobně. Nižší náklady na založení a provoz obchodu = nižší ceny zboží. Ve srovnání s klasickým obchodem je založení internetového obchodu méně nákladné. Elektronické bankovnictví Způsob komunikace mezi bankou a jejími klienty. Klienti nemusí navštěvovat pobočku banky s každým příkazem, ale hodně věcí si mohou vyřizovat v pohodlí domova nebo kanceláře pomocí moderních komunikačních kanálů. Výhody ale nejsou pouze na straně klienta, banky také obvykle elektronické bankovnictví vítají - pracovníky za přepážkou můžou nahradit (většinou) automatické prvky databáze. Mezi hlavní výhody přímého bankovnictví patří dostupnost a pohodlnost (nemusíte chodit do banky; není nutné hledat bankomat nebo rovnou pobočku banky např. kvůli zjištění zůstatku), rychlost (některé operace může banka provést rychleji než při papírovém zadání a navíc nemusíte čekat, až pobočka otevře) a cena (přímé bankovnictví je často několikanásobně levnější). Jednou z nevýhod je možnost zneužití (pokud si to zaviníte sami svým nevhodným chováním) nebo ztráta osobního kontaktu s pracovníky banky. Elektronické služby státní správy (eGovernment) Hlavním smyslem portálu je usnadnit občanům a firmám orientaci (informační část) a komunikaci (transakční část) s úřady veřejné správy. V informační části portálu naleznete novinky z veřejné správy a ze samotného portálu. Dále jsou zde k dispozici obecné informace o České republice. Transakční část PVS slouží k elektronické komunikaci (el. podávání) mezi občany resp. firmami s orgány veřejné správy, ale i ke komunikaci v rámci veřejné správy (mezi jednotlivými úřady). Hlavním cílem transakční části je umožnit vyřízení co nejširšího okruhu agend elektronickou cestou, kdy občan nebo firma nemusí podávat klasické papírové formuláře či výkazy, ale mohou tyto informace předávat orgánům veřejné správy elektronickou cestou.

odkaz na portál veřejné správy: portal.gov.cz E-learning Elektronické učení = vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. (+) nezávislost na čase a místě učení, možnost využívání multimédií, cenová výhodnost Teleworking Práce na dálku (z domova) – práce a komunikace online, práce přes Internet či práce na dálku jsou výrazy označující způsob práce, který umožňuje pracovat odkudkoliv a kdykoliv prostřednictvím Internetu (např. u zákazníka, u dodavatele, na letišti, z hotelu a další). Patří sem také vzdálená spolupráce mezi členy týmu jedné společnosti jednotlivých poboček. Práce online umožňuje vytvářet tzv. virtuální týmy, což znamená práci lidí z různých zemí i časových pásem na společných projektech. Tento způsob práce přináší řadu úspor. •

Finanční úspory – úspory za benzín a opotřebení vozidla z důvodu méně častého cestování; úspora času při cestování; úspora za telefonování (s partnery, zákazníky můžete telefonovat zdarma); úspora za pronájem kanceláří (část zaměstnanců může pracovat z domova.

•

Nefinanční úspory – vyšší produktivita práce, více času na své zájmy, rodinu a kvalitnější odpočinek, méně stresu (v případě zdržení v zácpě, poruchy vozidla,…); možnost práce kdekoliv a odkudkoliv.

•

Místa, kde lze pracovat a komunikovat online – všude tam, kde je pevné nebo mobilní připojení k Internetu; kancelář nebo domov, letiště nebo restaurace, u zákazníka nebo dodavatele, hory s výhledem na sjezdovku či na pláž u moře, park nebo les, pískoviště se svými dětmi.

•

Denní doba, kdy lze pracovat a komunikovat online – každý podle svých vlastních možností; dopoledne, v poledne i odpoledne, večer, o půlnoci nebo ve 3 ráno.

•

Úskalí a dodatečné náklady – vyšší telekomunikační náklady; nákladnější infrastruktura, software, riziko ztráty nebo odcizení dat.

(+) úspora času pro dojíždění nebo odstranění nutnosti dojíždění do práce, větší schopnost soustředit se na jeden úkol, pružný časový rozvrh, úspora firemního prostoru nutného pro umístění zaměstnanců, (-) nedostatek sociálního kontaktu s lidmi, potlačení smyslu pro týmovou práci.

1.4.2.

Komunikace

1.4.2.1. E-mail (elektronická pošta) Způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. K e-mailu je možné přikládat jako přílohy i obrázky a jiné soubory.

1.4.2.2. Instant Messaging (IM) Komunikace v reálném čase - je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a i jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Programy, využívající protokol IM: Skype, ICQ, Windows Live Messenger, QIP, Facbook Messenger…

1.4.2.3. Voice over Internet Protocol (VoIP) Přenos hlasu prostřednictvím internetového protokolu - je technologie, umožňující přenos digitalizovaného hlasu v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Využívá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, intranetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení. Programy umožňující využití VoIP: Microsoft NetMeeting, Skype, iCall, X-Lite…

1.4.2.4. Really Simple Syndication feed (RSS) Informační kanály RSS - Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj. Tento zdroj se většinou vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). Pokud některý webový server nabízí RSS kanály, obvykle to indikuje ikonkou, která vede přímo na URL příslušného zdroje, který uživatel zadá do čtečky a ta poté zobrazí seznam všech takto zpřístupněných článků (či jiných odkazů). Čtečka pak pravidelně kontroluje toto URL a zobrazuje nové položky.

1.4.2.5. Web log (blog) Internetový deník - je webová aplikace obsahující příspěvky jednoho editora na jedné webové stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se nazývá blogger, veškeré blogy a jejich vzájemné vztahy blogosféra. Blog může být odborný nebo osobní, objevují se však i firemní blogy.

1.4.2.6. Podcast Služba pro zveřejňování a automatické stahování zvukových nahrávek a videoklipů z Internetu - Jde o zvukové nebo video záznamy, které autor podcastu umísťuje na Internet v podobě souborů (často ve formátu MP3), na které odkazuje na webových stránkách, ale především v uzpůsobeném RSS feedu. Ten pak specializovaný program (zvaný podcatcher nebo podcast receiver) průběžně monitoruje a nové soubory sám stahuje a nahrává do uživatelova osobního přehrávače.

1.6. Právo 1.6.1.

Autorské právo

Data (videa, obrázky, databáze, …) i programy jsou tzv. autorskými díly a jako taková jsou chráněna autorským zákonem.

1.6.1.1. Copyright Copyright je právní ochrana vlastnických práv programového produktu. Jedná se o výhradní právo autora ke tvorbě kopií vlastních produktů. Autorské právo k programovému produktu si zachovává copyright. Jedná se o odvětví práva, které popisuje nároky tvůrců tzv. „autorských děl“, tzn. spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory apod. na ochranu před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Prostřednictvím autorského práva poskytuje stát po jistou omezenou dobu autorům výlučnou možnost rozhodnout o některých aspektech využívání jejich děl. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví. Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací). Autorské právo nechrání samotné myšlenky či ideje; chrání pouze konkrétní díla. Autorským dílem je pouze jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, dílem není námět, zpráva, informace, metoda, teorie, vzorec, graf, tabulka fyzikálních konstant, výstup počítačového programu apod. Vedle autorského práva v užším smyslu jsou chráněna také tzv. práva související s právem autorským, kam patří práva výkonného umělce k vlastnímu výkonu, práva výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, právo rozhlasového a televizního vysílatele a právo nakladatele. Práva na užití díla: • • • • • •

právo na rozmnožování díla, právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoženiny, právo na pronájem díla či jeho rozmnoženiny, právo na půjčování díla či jeho rozmnoženiny, právo na vystavování díla či jeho rozmnoženiny, právo na sdělování díla veřejnosti (provozování živě či ze záznamu, přenos provozování díla, vysílání rozhlasem či televizí apod.);

1.6.1.2. Rozpoznání licencovaného programového vybavení Tedy kontrola identifikačního čísla, kontrola registrace produktu, nahlédnutí do licenčního ujednání - Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem autora. Tento symbol má však v Česku (i ve většině jiných zemí) pouze ryze informativní význam – dílo je plně chráněno i tehdy, není-li to na něm nijak uvedeno.

1.6.1.3. End-user licence agreement Licenční smlouva koncového uživatele - je licence pro koncového uživatele softwaru určující, co uživatel smí a nesmí dělat. Licenční smlouva koncového uživatele je smlouva mezi autorem softwaru nebo jeho prodejcem a uživatelem.

1.6.1.4. Typy licencí programových produktů Shareware Volně šiřitelné programové vybavení - je označení pro software chráněný autorským právem, který je možné volně distribuovat (typicky na internetu nebo na přílohách časopisů). Každý má možnost jej po určitou dobu zkoušet, zda mu vyhovuje nebo ne. Pokud ho ale nadále používá, je povinen se řídit podle autorovy licence a zpravidla zaplatit cenu programu nebo se jen registrovat. Shareware má obvykle zabudovaná omezení

(časová – trial, funkční – crippleware, omezující uživatelův komfort – adware, nagware). Časté omezení je na 30 dní nebo na 50 spuštění. Přístup k plné verzi (většinou realizovaný zasláním digitálního klíče) obdrží uživatel po zaplacení. Někdy ale program plnohodnotně funguje i po vypršení testovacího období. Freeware Bezplatné programové vybavení - je software, který je distribuován bezplatně (či za symbolickou odměnu typu poslání pohlednice, mnohdy autor umožňuje (ale nevyžaduje) v případě spokojenosti zaslání finančního daru), někdy hovoříme o typu softwarové licence. Jedná se tedy o volně šiřitelný program, bez placení autorského honoráře OEM Je obchodní termín, který označuje výrobek vytvořený jedním výrobcem pro jiného výrobce, který jej následně prodává pod svou vlastní obchodní značkou. Typickými OEM výrobky jsou základní desky počítačů, monitory, myši a jiné výrobky spotřební elektroniky. Termínem OEM se označují i vlastní výrobci, kteří produkují převážně OEM výrobky. OEM licence Je způsob licencování software, kdy je licence k danému programovému vybavení získána současně se zakoupením hardware či jiného softwarového produktu. OEM verze aplikace může poskytovat stejnou funkcionalitu, jako plná verze, ale je poměrně časté, že funkce OEM verze jsou omezené. Software licencovaný touto licencí bývá většinou možné používat pouze na daném hardware vybavení a je nepřenositelný na jiný hardware. U hardware se často jedná o tzv. 'nekrabicovou' verzi. Tedy o hardware a CD s ovladači zabalené pouze v sáčku, ale plně funkční a samozřejmě použitelné dle uvážení na dalším zařízení. /zdroj: wikipedia.org/ Open source Programové vybavení s volně dostupným zdrojovým kódem - je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem. Otevřenost zde znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální dostupnost - licenci software, která umožňuje, při dodržení jistých podmínek, uživatelům zdrojový kód využívat, například prohlížet a upravovat.

1.6.2.

Ochrana osobních údajů

Hlavním smyslem a zásadou právní ochrany osobních údajů je ochrana práv subjektů údajů a stanovení odpovědnosti správce osobních údajů. • •

hlavní zákonné normy na ochranu osobních údajů a práv v České republice hlavní povinnosti správce osobních údajů v České republice

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Je ústředním orgánem státní správy, který v ČR dohlíží na ochranu soukromí a osobních údajů. Kromě toho vyřizuje stížnosti na šíření spamu prostředky, které jsou v Česku nelegální. Působnost ÚOOÚ v oblasti ochrany soukromí je daná zákonem o ochraně osobních údajů. Úřad vede registr zpracovatelů osobních údajů, provádí kontrolu dodržování zákona a vyřizuje stížnosti na jeho porušení. Zákon o ochraně osobních údajů Celým názvem zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů je základním právním předpisem upravujícím ochranu osobních údajů a činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Smyslem zákona o ochraně osobních údajů je Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. V současné společnosti je vlivem rozvoje informačních technologií toto právo stále více narušováno. Ochrana před nevyžádanou reklamou - v oblasti spamu je působnost úřadu daná zákonem 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (§ 10 odst. 1 a § 12 odst. 5).

2. Používání počítače a správa souborů (Windows 7) Druhá kapitola se soustředí na samotné používání počítače, orientaci v prostředí operačního systému Windows 7 a jeho údržbu. Po zvládnutí této kapitoly byste měli být schopni využívat hlavní možnosti operačního systému včetně úprav základních nastavitelných vlastností a použití funkcí programové nápovědy, efektivně ovládat pracovní plochu počítače a pracovat v grafickém uživatelském rozhraní. Dále byste měli znát základní pojmy z oblasti správy souborů a být schopen efektivně organizovat soubory a složky tak, že budou snadno rozpoznatelné a snadno k nalezení, používat pomocné programy ke komprimování a extrahování velkých souborů a používat antivirové programy k ochraně proti počítačovým virům a rovněž prokázat schopnost používat programové nástroje pro jednoduché úpravy textu a nástroje pro tisk dostupné v rámci operačního systému.

Používání počítače a správa souborů (Windows 7)

2.1. Operační systém Operační systém Microsoft Windows 7 je moderní operační systém, který se ovládá pomocí tlačítek, panelů, oken a dalších prvků. Název operačního systému Windows vychází z anglického výrazu, který v češtině znamená okna.

2.1.1.

První kroky

2.1.1.1. Zapnutí počítače a přihlášení do systému 1. Nejprve zkontrolujte, zda nejsou k počítači připojeny vyměnitelné diskové jednotky (USB flash disk, externí disk). 2. Zapněte monitor a počítač (notebook). 3. Zobrazí se plocha pro přihlášení, kde můžete vybrat přihlašovací jméno a zadat případně správné heslo. Klepněte na obrázek šipky nebo stiskněte klávesu Enter. 4. Zobrazí se pracovní plocha prostředí Windows 7. 5. Nyní můžete zapnout jednotlivá zařízení připojená k počítači (tiskárna, skener, …).

2.1.1.2. Restartování počítače Restartováním počítače se rozumí ukončení práce počítače a jeho opětovné spuštění, aniž by se počítač vypnul vypínačem. Počítače je třeba restartovat v těchto případech: •

po instalaci nového programu či odinstalování programu z počítače

•

pokud počítač nereaguje na vaše příkazy, tzv. zamrzne

Spuštění restartu počítače: 1. Otevřete nabídku Start ->šipka u tlačítka Vypnout. 2. Zvolte Restartovat.

54

Používání počítače a správa souborů (Windows 7)

2.1.1.3. Ukončení aplikací, které neodpovídají (nereagují) Pro ukončení programů, které nereagují, tedy nelze je ani ukončit uzavíracím křížkem, použijte Správce úloh. 1. Klávesovou zkratkou Ctrl+Alt+Delete nebo Ctrl+Shift+Esc se přepnete do režimu s nouzovými příkazy, mezi nimiž je i možnost spustit Správce úloh.

Neodpovídá

2. V zobrazeném okně bude u nereagujícího programu napsáno, že Neodpovídá. 3. Označíte tento program pomocí myši a poté klepněte na tlačítko Ukončit úlohu. 4. Úloha se ukončí. Jestliže počítač nereaguje ani na zavolání správce úloh, nezbývá nic jiného než počítat restartovat.

2.1.1.4. Vypnutí počítače 1. Ukončíte všechny spuštěné aplikace. 2. Klepnete na tlačítko Start a z nabídky vyberete položku Vypnout. 3. Nyní počkáte, až se počítač vypne. 4. Jestliže se monitor nevypne sám, vypněte ho nyní sami.

2.1.1.5. Používání nápovědy pro systém Windows 1. Nabídka Start -> Nápověda a podpora nebo na ploše stiskněte klávesu F1. 2. V zobrazeném okně zadáte do políčka Vyhledávání v nápovědě určitý termín a poté klepněte na tlačítko lupy nebo stiskněte klávesu Enter. 3. Zobrazí se seznam témat, který zadaný termín obsahuje. 4. Ze seznamu si vyberete potřebné téma. 5. Při vyhledávání lze také využít obsahu nápovědy.

Zadejte klíčová slova

55

Používání počítače a správa souborů (Windows 7)

Pracovní plocha počítače

2.1.1.6. Pracovní prostředí Windows

Okno aplikace Poznámkový blok Ikona složky Počítač

Nabídka Start

Okno aplikace Kalkulačka

Ikona složky Koš Hlavní panel Oznamovací oblast

Tlačítko Start Tlačítka připnutých a spuštěných programů a otevřených složek

Indikátor jazyka klávesnice 56

Používání

Pracovní plocha Pracovní plochu počítače můžeme přirovnat k pracovní ploše stolu, kde máte např. telefon, dopisy, rozpracované texty a zprávy, tužku, gumu, … Účelem Pracovní plochy je, aby vše co často používáte, jste měli „po ruce“. Pracovní plocha se standardně nachází nad hlavním panelem a lze na ní ukládat soubory, složky, se kterými často pracujete.

2.1.1.7. Hlavní panel Hlavní panel se nachází standardně pod Pracovní plochou. Najdete na něm tlačítko nabídky Start, tlačítka připnutých programů a složek a tlačítka spuštěných programů a otevřených složek. Dále zde najdete indikátor klávesnice, oznamovací oblast s tlačítky některých spuštěných aplikací na pozadí a čas s datem. •

•

Tlačítko Start – slouží k zobrazení nabídky, ze které snadno spustíte potřebný program nebo upravíte nastavení počítače. o

Všechny programy – zobrazí nainstalovaných na počítači

seznam

všech

programů

nebo

skupin

programů

o

Dokumenty – zobrazí obsah složky Dokumenty

o

Ovládací panely – zobrazí systémové komponenty, u kterých lze změnit nastavení, např. Datum a čas, vlastnosti obrazovky, nastavení myši, …

o

Prohledat programy a soubory – slouží k vyhledávání různých objektů

o

Nápověda a podpora – spustí nápovědu pro Windows

o

Vypnout – vypne, přepne do úsporného režimu nebo restartuje počítač

Tlačítka připnutých a spuštěných programů o

Windows umožňuje mít spuštěno více programů najednou. Lze pracovat s několika programy najednou, aniž byste je museli předtím ukončit.

o

Rámečkem a stínem zvýrazněné tlačítko oznamuje, že se jedná o spuštěný program či otevřenou složku, se kterou právě pracujete. Ostatní jsou neaktivní.

o

Klepnutím na odpovídající tlačítko se kdykoli přepnete do tohoto programu. K přepnutí do jiného programu lze použít klávesovou zkratku Alt+Tab (stisknete a držíte klávesu Alt a opakovaným stisknutí klávesy Tab se přepnete do jiného spuštěného programu)

o

Živé náhledy - V systému Windows 7 můžete přesunout ukazatel myši na tlačítko na hlavním panelu a zobrazit živý náhled všech příslušných otevřených oken, včetně webových stránek a videa. Stačí umístit ukazatel myši na miniaturu a zobrazí se náhled úplné obrazovky okna. Kliknutím pak okno můžete otevřít. Z miniatur náhledů můžete okna dokonce zavírat a pozastavit přehrávání videa nebo skladby, což značně šetří čas.

o

Připínání/odepínání - V systému Windows 7 můžete získat snadný přístup ke svým oblíbeným programům jejich připnutím na libovolné místo na hlavním panelu. Nelíbí se vám seřazení tlačítek? Pomocí kliknutí a přetažení můžete změnit jejich uspořádání, jakkoli 56

Používání

budete chtít. Můžete dokonce připnout jednotlivé dokumenty a weby. Program připnete/odepnete kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu programu a vyberete Připnout/Odepnout tento program na hlavní panel/z hlavního panelu.

56

2.2.6.

Vyhledávání

2.2.6.1. Vyhledávání souboru a složky OS Windows umožňuje vyhledat soubor či složku několika způsoby. Nevíte-li, kde se požadovaný soubor či složka nachází, použijte nástroj pro vyhledání souboru a složky. Vyhledávat můžete: •

podle názvu nebo jeho části

•

podle obsahu

•

podle data změny, data vytvoření a podle velikosti

•

s použitím zástupných znaků

•

stejné typy souborů

Prohledávat můžete celý pevný disk, USB flash disk nebo jiné paměťové úložiště, nebo můžete hledání omezit na konkrétní složku s nebo bez jejích podsložek. 1. Nevíte-li, v které složce se hledaný soubor nebo složka nachází, otevřete nabídku Start a zadejte do vyhledávacího pole část nebo celý název souboru nebo složky, kterou hledáte. Bude prohledán celý pevný disk. 2. Pokud víte, v které složce se hledaný soubor nebo složka nachází, otevřete tuto složku a v pravém horním rohu okna zadejte do vyhledávacího pole část nebo celý název hledaného souboru nebo složky. Bude prohledána pouze otevřená složka a její podsložky.

Výsledky hledání

Vyhledávací pole

2.2.6.2. Vyhledání souboru podle názvu nebo jeho části a podle obsahu Vyhledání souboru podle názvu nebo jeho části s nebo bez prohledávání podsložek 1. Otevřete složku, ve které se nachází hledaný soubor nebo složka.

2. Na Panelu nástrojů otevřete nabídku Uspořádat -> Možnosti složky a hledání. 3. V zobrazeném okně Možnosti složky přepněte na kartu Hledání a v části Jak vyhledávat zatrhněte nebo zrušte zatržení pole Při hledání ve složkách zahrnout do výsledků hledání podsložky (zatrženo = zahrnout podsložky, nezatrženo = nezahrnout podsložky). 4. Do vyhledávacího pole zadejte název nebo část názvu hledaného souboru nebo složky.

Vyhledání souboru podle obsahu Pokud neznáte název ani část názvu souboru, můžete se pokusit ho vyhledat na základě obsahu. Znáte-li alespoň část textu, který obsahuje hledaný soubor (např. nadpis v dokumentu apod.), postupujte takto: 1. Otevřete složku, ve které se nachází hledaný soubor. 2. Do vyhledávacího pole zadejte část textu, který soubor obsahuje. 3. Na Panelu nástrojů změňte zobrazení ikon tlačítkem Změnit zobrazení na Obsah. Hledaný text

Změna zobrazení Výsledek hledání

2.2.6.3. Vyhledání souboru podle data změny, data vytvoření a podle velikosti 1. Otevřete složku, ve které se nachází hledaný soubor.

2. Klepněte do vyhledávacího pole a v zobrazeném našeptávači klikněte v části Přidat vyhledávací filtr na položku, podle které chcete hledat (Autoři, Typ, Datum změny, Velikost).

Vyhledávací filtry

2.2.6.4. Vyhledání souboru s použitím zástupných znaků Neznáte-li název souboru, obsah ani žádné jiné podrobnosti, máte pro vyhledání ještě jednu možnost. Tou je vyhledání souboru s použitím zástupných znaků, které nahradí část nebo celý název souboru, ale třeba také umožní vyhledat všechny soubory stejného typu (všechny dokumenty Word, Excel atd.). Jako zástupný znak pro jeden znak lze použít otazník (?) a jako zástupný znak pro libovolný počet znaků lze použít hvězdičku (*). 1. Otevřete složku, ve které se nachází hledaný soubor. 2. Klikněte do vyhledávacího pole a zadejte část názvu, zbytek názvu nahraďte hvězdičkou, nebo zadejte hvězdičku pro nahrazení celého názvu, za název napište tečku a příponu, která vyhledá příslušné typy souborů. Zadaný výraz

Co vyhledá

es*.*

Vyhledá všechny soubory všech typů, jejichž název začíná na „es“.

*es.*

Vyhledá všechny soubory všech typů, jejichž název končí na „se“.

*.docx

Vyhledá všechny soubory typu docx (dokument Word) s jakýmkoliv názvem.

?????.exe

Vyhledá všechny soubory typu exe (aplikace), jejichž název je tvořen pěti znaky.

Po vyhledání příslušných souborů je v části okna Podrobnosti zobrazen celkový počet nalezených položek, které se shodují se zadaným kritériem do vyhledávacího pole.

3. Zpracování textu (Microsoft Office Word 2010) Třetí kapitola se zaměřuje na práci s textovým editorem Microsoft Office Word 2010 a zpracování textu pro každodenní korespondenci a tvorbu dokumentů. Po zvládnutí této kapitoly byste měli být schopni pracovat s textovými dokumenty a ukládat je v souborech různého typu. Dále budete využívat vestavěných možností textového editoru pro zlepšení efektivity práce, například programovou nápovědu, vytvářet a upravovat textové dokumenty malého rozsahu a být připraven je sdílet a poskytnout. Rovněž budete pro zlepšení vzhledu dokumentů používat různé formátování a znát související užitečné návyky, vkládat tabulky, obrázky a kreslené objekty do dokumentů. Součástí kapitoly je příprava dokumentů pro hromadnou korespondenci a přizpůsobení nastavení stránky dokumentu a před závěrečným tiskem dokumentu prověřit správnost pravopisu.

3.1. Použití textového editoru Program Microsoft Office Word 2010 je aplikační program pro tvorbu textových dokumentů, plakátů a dalších souborů obsahující textové části. Je značně rozšířen, používá se v kancelářích a domácnostech. Našim úkolem bude ovládnout jeho prostředí a vytvářet textové soubory obsahující mimo jiné tabulky, obrázky a další grafické objekty. Popis prostředí MS Word 2010

Titulní lišta Panel nástrojů Rychlý přístup

Karta Domů

Nabídka Soubor

Stavový řádek

Tlačítko nápovědy

Posuvník

Měřítko zobrazení

Pás karet (Ribbon) Pás karet, tzv. Ribbon slouží k přepínání zobrazování tlačítek v určitém okruhu. Vše je logicky uspořádáno podle názvu karty. Např. při vkládání čehokoliv (obrázek, záhlaví, odkaz, tabulka apod.) přejdete na kartu Vložení, při úpravě vzhledu stránky budete používat tlačítka, která nabízí karta Rozložení stránky. Nabídka Soubor V nabídce tlačítka Soubor naleznete hlavní položky pro práci se souborem (dále jen dokument) Wordu, jako je např. uložení, náhled, tisk, vytvoření nového dokumentu, otevření stávajícího (již uloženého) dokumentu atd. Pomocí volby Možnosti, můžete program nastavit dle vašich požadavků. Panel nástrojů Rychlý přístup Stejně jako v ostatních aplikacích sady Microsoft Office umožňuje rychlý přístup k příkazům, které nejčastěji používáte. Kromě základních tlačítek můžete přidávat další pomocí šipky, kterou naleznete za posledním tlačítkem na tomto panelu. Soubory aplikace Word Soubor vytvořený prostřednictvím MS Word nazýváme dokument. Dokument MS Word 2010 poznáte podle přípony .docx. Šablona dokumentu používá příponu .dotx a příponu .docm má soubor obsahující programový kód, nazývaný makro. Sobory uložené s těmito příponami nabízí rozšířené možnosti v oblastech dalšího využití souborů. Dále se můžete setkat se soubory s příponami .doc a .dot. Tyto soubory byly vytvořeny ve starší verzi programu MS Word (97-2003). Tyto soubory lze bez jakýchkoliv problémů otevřít v aplikaci MS Word 2010, opačný postup však nelze použít (otevřít soubor s příponou .docx v MS Word 2003 – bez doplňku pro čtení souborů .docx).

Při práci s MS Word 2010, hlavně při ukládání souborů, dbejte na správný výběr přípony. Uložíte-li však soubor vytvořený v MS Word 2010 jako soubor s příponou .doc, může dojít ke ztrátě některých funkcí nebo typu formátování, protože ve starší verzi programu nebyly dostupné.

3.1.1.

Práce s dokumenty

3.1.1.1. Spuštění a ukončení aplikace Spuštění aplikace • • •

nabídka Start -> Všechny programy -> Microsoft Office -> Microsoft Office Word 2010 poklepáním na ikonu zástupce programu Word, kterou můžete mít umístěnou na pracovní ploše nebo na hlavním panelu poklepáním na ikonu souboru vytvořeného v programu Word (případně jiném textovém editoru)

Ukončení aplikace • • •

standardně ovládacím tlačítkem „křížek“ v pravém horním rohu otevřeného okna nabídka Soubor -> Konec klávesová kombinace Alt+F4

4. Tabulkový procesor (Microsoft Office Excel 2010) Čtvrtá kapitola se zaměřuje na práci s tabulkovým procesorem (kalkulátorem) Microsoft Office Excel 2010, tedy podstatu tabulek a schopnost používat efektivně tabulkový procesor. Po zvládnutí této kapitoly byste měli být schopni pracovat s tabulkami a ukládat je v souborech různých typů, využívat vestavěných možností tabulkového procesoru pro zlepšení efektivity práce, například programovou nápovědu. Dále budete schopni zadávat data do buněk a používat užitečné návyky pro vytváření tabulek, vybírat, řadit a kopírovat, přesouvat a mazat data. Upravovat řádky a sloupce v tabulce, kopírovat, přesouvat, odstraňovat a vhodně pojmenovávat listy s tabulkami. V neposlední řadě také bude schopni vytvářet matematické a logické vzorce využívající standardní funkce tabulkového procesoru, používat užitečné návyky pro vytváření vzorců a rozpoznávat chyby ve vzorcích. Formátovat čísla a textový obsah tabulek, vybírat, vytvářet a formátovat grafy pro přehlednější zobrazení informací. Přizpůsobit nastavení listu s tabulkou a prověřit a opravit obsah listu před závěrečným tiskem.

4.1. Použití tabulkového procesoru

Nabídka Soubor

Panel nástrojů Rychlý přístup

Ovládací tlačítka programu

Pás karet Záhlaví sloupců

Pole názvů

Aktivní buňka

Ovládací tlačítka sešitu (souboru) Řádek vzorců Posuvník

Záhlaví řádků

Listy

Měřítko zobrazení (lupa)

Pole názvů Pole má několik možností využití. Kromě toho, že se zde zobrazuje adresa aktivní buňky (aktuálně vybrané – označené), může posloužit i pro přechod na požadovanou buňku: do pole názvů zapíšeme odkaz na adresu buňky, do které se chceme přesunout a klávesou Enter spustíme přechod do této buňky. Další užitečnou funkcí tohoto pole je možnost pojmenování oblastí buněk – tuto funkci a její využití si vysvětlíme později. Řádek vzorců Řádek, ve kterém se zobrazuje obsah aktivní buňky. Kromě textu a čísel zde vidíme i použité vzorce, které při standardním nastavení nejsou v buňkách vidět. Řádek vzorců můžeme použít nejen pro úpravu těchto vzorců, ale i samotného textu i čísel v buňkách. Aktivní buňka Aktivní buňka je buňka, do které klikneme naposledy a je označena buňkovým kurzorem (silný černý rámeček). Je to buňka, do které se budou vkládat zadávaná data. Každá buňka listu Excelu má svou jedinečnou adresu, která se skládá z názvu sloupce a řádku, ve kterém se nachází. Je to v podstatě souřadnice, kterou tvoří průsečík právě daného řádku a sloupce. Např. adresa úplně první buňky listu je A1, protože se nachází ve sloupci A a je na prvním řádku. Adresu (odkaz) buňky zjistíme velice snadno, aniž bychom si museli prstem dělat průsečík. Po každém kliknutí do kterékoliv buňky je automaticky barevně zvýrazněn sloupec i řádek, na kterém se daná buňka nachází. Stejně tak je i adresa aktivní buňky uvedena v Poli názvů. Adresa (odkaz) buňky je velice důležitá při používání vzorců. Listy V každém novém sešitu Excelu jsou k dispozici tři prázdné listy, na kterých mohou být různá data nezávisle na ostatních listech. Tedy každý list může obsahovat různá data. Výchozí pojmenování listů je List1, List2 a List3. Tyto názvy lze samozřejmě kdykoliv změnit, podle toho, co obsahují, stejně jako přidat nebo odebrat listy. Práci s listy probereme později v některé z dalších kapitol.

4.4. Vzorce a funkce Tabulkový kalkulátor Excel nabízí dvě metody pro vytváření výpočtů. Ruční zadávání vzorců a vkládání funkcí, přičemž ruční zadávání vzorců se používá pro jednodušší a kratší výpočty a funkce pak pro usnadnění náročnějších výpočtových operací.

4.4.1.

Vzorce

4.4.1.1. Návyky při vytváření vzorců Jak již bylo popsáno dříve, každá buňka má svou jedinečnou adresu, která se skládá z písmene sloupce a čísla řádku kde se nachází. Adresu tedy tvoří souřadnice. V adrese je vždy první písmeno a hned za ním číslo. Adresy jsou důležité pro tvorbu vzorců, jelikož se do vzroce nezadávají konkrétní hodnoty z tabulek, ale právě zmíněné odkazy na buňky, ve kterých se hodnoty nachází. Tím, že ve vzorci použijete odkaz na buňku, vezme si vzorec vždy aktuální hodnotu buňky, na kterou odkazujete => pokud dojte ke změně hodnoty v buňce, na kterou se ve vzorci odkazujete, dojde automaticky k přepočítání výsledku, což se nestane, použijete-li přímo hodnotu buňky.

4.4.1.2. Vzorce se základními aritmetickými operacemi Jedná se o tzv. ruční zadávání vzorců, kdy vzorec do buňky celý vypíšete. Tento postup se týká hlavně vzorců se základními aritmetickými operacemi – scítání, odečítání, násobení a dělení. 1. Označíte buňku, ve které chcete zobrazit výsledek. 2. Z klávesnice vložíte rovnítko = 3. Označujete buňky, které chcete zahrnout do výpočtu a mezi jejich adresy (odkazy), které se objevují za =, vkládáte matematické operátory, kterými určíte typ výpočtu: a. součet (sčítání) + b. rozdíl (odčítání) c.

součin (násobení) *

d. podíl (dělení) / 4. výsledek získáte stisknutím klávesy Enter

Při vytváření vzorců je třeba dodržovat matematické zásady, např. při použití dvou různých matematických operátorů, jako sčítání a dělení, musíte použít závorky.

Např. při vytváření vzorce pro výpočet průměru:

Pozn: vzorce můžete kdykoliv zkontrolovat v řádku vzorců: Označená buňka má v Řádku vzorců adresy buněk, ze kterých hodnota vznikla

V Řádku vzorců je číslo = toto není vzorec

4.4.1.3. Chybová hlášení vzorců #HODNOTA! Použijete-li ve funkci špatný typ argumentu, špatnou hodnotu nebo matematický operátor, objeví se hlášení #HODNOTA!. Je tedy nutné zkontrolovat zadání hodnot ve vzorci a také hodnoty v buňkách, na které vzorec odkazuje.

Chybové hlášení #HODNOTA se mi ukazuje v buňce při výpočtu s desetinným číslem. Zkontrolujte, zda se skutečně jedná o desetinné číslo. Některé programy exportují data tak, že oddělení desetinných míst provedou tečkou. V tu chvíli už Excel tuto hodnotu bere jako text a nikoli číslo, se kterým by mohl dále pracovat ve výpočtech. #DIV/0! – tato chyba se zobrazí, když budete nutit MS Excel dělit nulou. Nemusí se jednat jen o dělení nulou, ale i dělení prázdnou buňkou. #NÁZEV? – Chyba se objeví, jestliže název funkce nezadáte správně. #REF! – pokud odstraníte buňku nebo buňky, které odkazují na určité vzorce, zobrazí se právě hlášení #REF!. Toto hlášení uvidíte ve všech vzorcích závislých na prvně objeveném #REF! #N/A – Touto chybou Vám MS Excel oznamuje, že hodnota není pro funkci nebo vzorec dostupná. Např. se chyba objeví, při vynechání jednoho či více argumentů funkce. #NULL! – toto hlášení se objeví při použití nesprávného operátoru oblasti nebo nesprávného odkazu na buňku. Často se tak stane, když chcete určit průnik dvou polí, která se neprotínají, nebo odkázat na dvě oblasti, které nemají průnik. #NUM! - s tímto chybovým hlášením se setkáte tehdy, když se snažíte počítat z hodnot mimo definiční obor funkce. (např. odmocninu ze záporného čísla)

4.4.2.

Funkce

Funkce Excelu se zpravidla využívají pro usnadnění složitějších nebo zdlouhavějších výpočtů, které by ručním zadáváním mohly zabrat více času nebo by byly náročnější pro zjištění výsledku. Ve většině případů po vložení funkce vybíráte už jen buňky, které chcete do výpočtu zahrnout. 1. Označíte buňku, ve které chcete zobrazit výsledek. 2. Vložíte funkci. 3. Zkontrolujete nabízenou oblast pro výpočet. Pokud je nabídnuta oblast, kterou chcete spočítat, žádný další výběr buněk neprovádíte, ani nikam jinam neklikáte. V případě, že je nabídnuta jiná oblast pro výpočet nebo žádná, provedete výběr buněk tažením myší levým tlačítkem. 4. Výsledek získáte stisknutím klávesy Enter.

4.4.2.1. Suma (Součet) Funkce provede součet vybrané oblasti buněk. Funkci lze nejrychleji vložit tlačítkem Součet na kartě Domů ve skupině tlačítek Úpravy. Další možností je přechod na kartu Vzorce a stisknutí tlačítka Vložit funkci: Po stisknutí spustí Po stisknutí tlačítka Vložit funkci se funkci součet otevře dialogové okno, ve kterém zvolíte kategorii funkcí (SUMA se nachází v kategorii matematických funkcí):

Kategorii funkcí Matematické a trigonometrické, kde se nachází funkce SUMA, najdete i přímo na kartě Vzorce. Stejně tak tuto funkci najdete pod tlačítkem Automatické shrnutí a po prvním použití funkce ji kdykoliv později najdete i pod tlačítkem Naposledy použité.

4.4.2.2. Průměr Funkce spočítá průměrnou hodnotu z vybrané oblasti buněk. Najdete ji opět na kartě Domů ve skupině tlačítek Úpravy pokud rozbalíte nabídku funkce Součet. Druhou

možností je kategorie funkcí Statistických na kartě Vzorce v podnabídce tlačítka Další funkce.

4.4.2.3. Maximum (MAX) Funkce z vybrané oblasti zjistí a vrátí (zobrazí) nejvyšší hodnotu. K nalezení je na kartě Domů ve skupině tlačítek Úpravy pokud rozbalíte nabídku funkce Součet. Druhou možností je kategorie funkcí Statistických na kartě Vzorce v podnabídce tlačítka Další funkce.

4.4.2.4. Minimum (MIN) Funkce z vybrané oblasti zjistí a vrátí (zobrazí) nejnižší hodnotu. K nalezení je na kartě Domů ve skupině tlačítek Úpravy pokud rozbalíte nabídku funkce Součet. Druhou možností je kategorie funkcí Statistických na kartě Vzorce v podnabídce tlačítka Další funkce.

4.4.2.5. Počet Funkce z vybrané oblasti spočítá a vrátí (zobrazí) počet buněk, ve kterých je číslo. K nalezení je na kartě Domů ve skupině tlačítek Úpravy pokud rozbalíte nabídku funkce Součet (zde je uvedena jako Počty). Druhou možností je kategorie funkcí Statistických na kartě Vzorce v podnabídce tlačítka Další funkce.

4.4.2.6. Počet2 Funkce z vybrané oblasti spočítá a vrátí (zobrazí) počet neprázdných buněk, tedy spočítá buňky, ve kterých je číslo i text. K nalezení je na kartě Vzorce v kategorii funkcí Statistických v podnabídce tlačítka Další funkce.

4.4.2.7. Když Logická funkce, která hodnotí (porovnává) skutečnost se zadanou podmínkou. Funkci najdete na kartě Vzorce ve skupině funkcí Logických. Funkce v prvním řádku Podmínka ověřuje, zda-li je zadaná podmínka splněna nebo ne. Podle vyhodnocení podmínky vrací hodnoty uvedené v poli Ano, popřípadě v poli Ne. V odpovědích může být zadán text, další vzorec nebo funkce, ale také další podmínka KDYŽ, která nám umožní údaje dále podrobněji vyhodnocovat. Příklad: Následující tabulka obsahuje údaje o nákladech firmy v roce 2009 ve třech městech působnosti. Firma potřebuje zjišťovat, zda průměrné náklady jednotlivých energií celkově za všechna města nepřevyšují částku 150 000 Kč. Pokud jsou náklady pod tímto limitem, nechte zobrazovat výsledek „V normě“, v opačném případě „Nad limitem“.

5. Použití databází (Microsoft Office Access 2010) Pátá kapitola se věnuje použití databází, definuje základní rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností nutných k pochopení podstaty databází a jejích praktického používání. Po zvládnutí této kapitoly byste měli být schopni pochopit, co je databáze, jaká je struktura databáze a jak se s ní pracuje, vytvořit jednoduchou databázi a prohlížet obsah databáze v různých režimech zobrazení. Dále bude schopni vytvořit tabulku, definovat a upravovat pole tabulky a jejich vlastnosti, zadávat a měnit data v tabulce, řadit a filtrovat data tabulky a formuláře, vytvářet, upravovat a spouštět databázové dotazy za účelem získání požadovaných informací z databáze. V neposlední řadě pochopíte, co je formulář a naučíte se vytvářet formulář pro zadávání, úpravy a odstraňování záznamů dat v záznamech a rovněž vytvářet běžné sestavy a upravovat výstupy pro další distribuci.

5.1. Pochopení databází 5.1.1.

Klíčové pojmy

5.1.1.1. Co je databáze Program Microsoft Access 2010 je program pro tvorbu a správu databázových objektů. Účelem tohoto programu je snadné shromažďování dat pod konkrétním objektem, zpravidla tabulkou. Kromě samotného shromažďování dat jsou bezpochyby další výhodou jednoduché operace s daty, např. efektivní filtrování, aktualizace dat pomocí formulářů, vytváření různých přehledů s využitím sestav. Dalším velkým přínosem této aplikace pro uživatele je snadný import dat z jiných aplikací, takže není vždy potřeba data ručně vkládat (např. přepisovat z excelovských tabulek), ale je možné je rychle převést do Accessu. Pracovní prostředí aplikace MS Access 2010 se moc neliší od svého předchůdce z roku 2007. Přibylo několik nových funkcí a práce s databází byla ještě více zjednodušena. Opět je kladen velký důraz na snadnou manipulaci s programem a jeho přiblížení k běžnému uživateli, který ve většině případů ani nemusí o fungování databází nic vědět. Ačkoliv tento program většinou uživatele kancelářských aplikací odrazuje, může se stát velkým přínosem a ušetřit spoustu času. Pro základní operace s Accessem stačí opravdu minimum znalostí o jeho fungování. Databáze je propracovaný systém pro ukládání dat a jejich následné zpracování. Databázi si můžete nejsnáze představit jako papírovou kartotéku známou z lékařských ordinací. Databáze obsahuje data (informace o pacientech) uložená na paměťovém médiu (papíry). Tato data mezi sebou mají určité vztahy (např. u jednoho pacienta chronologicky navazují) a jsou určitým způsobem členěna (desky jednotlivých pacientů, šuplíky podle příjmení).

5.1.1.2. Rozdíl mezi daty a informacemi Informační systémy jsou stejně jako mnohé další prvky informační architektury postavené na datech. Data sama o sobě jsou ale opravdu pouhým základem, nejdůležitější jsou data během jejich jakéhokoli zpracování ve chvíli, kdy je nutné z dat získat nějaký konkrétní význam – informace. Data Data lze zjednodušeně charakterizovat jako libovolnou posloupnost znaků – nejen bitů či bajtů v intencích výpočetní techniky, ale jakýchkoli jakoukoli formou vyjádřených znaků zakódovaných do symbolů. Pod posloupností se tak mohou skrývat zcela libovolné znaky, třeba i ty, které vůbec neznáme či u kterých si nedokážeme představit, že jde o nějaké znaky, o nějaké písmo. Posloupnost dat může být sama o sobě na první pohled nesrozumitelná, složená z něčeho, čemu vůbec nemusí příjemce rozumět. Data tak představují jakási „suchá" data, nemají pro příjemce žádný význam, nedávají mu žádnou informaci. A o informace nám jde především, byť v souvislosti s databázemi i prostorovými daty mluvíme převážně o datech. Chceme informaci, jak veliké je nějaké území. Chceme informaci o tom, jaký je průměrný úhrn srážek v dané lokalitě. Chceme informaci o tom, kolik zaměstnanců bylo propuštěno v loňském roce z pohledu vzdálenosti mezi adresou pracoviště a bydliště. Chceme informaci, zda a kolikrát se kříží silnice 378 a 381. Informace, informace, informace. Informace Pojem informace je spojen – zcela obecně, nejen v případě databázových technologií a informačních systémů – až s nějakým konkrétním významem, tzv. sémantikou dat. S určitým filosofickým nadhledem je možno prohlásit, že z dat se stávají informace teprve tehdy, pokud jsme z nich (tedy v roli příjemce) schopni získat nějaké poznatky, vědomosti, znalosti. Pokud tedy příjemce rozumí významu v datech ukrytému, znamenají pro něj data také nějakou informaci. Například když uživatel dokáže pomocí geografického informačního systému zjistit, zda se dané silnice kříží, či nikoli.

Pro správné pochopení vztahu pojmu data a informace je důležité uvědomit si, že ne všechna data musí pro všechny příjemce nést nějakou informaci, případně některá data nemusí nést vůbec žádnou informaci. I když se to na první pohled zdá u dat uložených v nějakém systému nelogické, může taková situace nastat.

5.1.1.3. Organizace databáze - základní databázové objekty •

Tabulky: jsou základním objektem, soustřeďující vlastní datové záznamy, týkající se určitého reálného objektu, např. zaměstnanců, zboží na skladě, faktur, seznamu DVD filmů apod.

•

Dotazy: slouží k výběru jednotlivých záznamů z tabulek, k dalším výpočtům a souhrnům, popřípadě různým pohledům na data v tabulkách. Velmi často se využívají pro filtrování dat z tabulek.

•

Formuláře: slouží k jednodušší a přehlednější aktualizaci dat.

•

Sestavy: jsou určeny pro tisk dat s definovaným formátem stránky a rozložením dat na stránce.

5.1.1.4. Použití databází velkého rozsahu Databázové systémy lze aplikovat v širokém spektru odvětví, např. rezervační systémy leteckých společností, databáze státní správy, informační systém bank nebo nemocniční systémy evidence pacientů.

5.1.2.

Struktura databáze

5.1.2.1. Obsah tabulek V tabulkách databáze se soustřeďují veškeré informace, se kterými v databázi Access pracujete. Pro správné a efektivní využití možností databáze je třeba dbát na to, aby jednotlivé tabulky obsahovali pouze data týkající se jednoho typu subjektu. Např. databáze kina nebude v jedné tabulce obsahovat informace o objednaných filmech a současně o filmech, které má již kino k dispozici.

5.1.2.2. Pole tabulky Pole tabulky označuje sloupec tabulky a jedno pole by mělo obsahovat jeden typ dat. Např. jedno pole by nemělo obsahovat jméno i příjmení, ale pouze jméno a další pole příjmení. sloupce = pole

řádky = záznamy

buňka = položka

5.1.2.3. Datové typy polí Každé pole tabulky musí mít definován určitý datový typ, který ovlivňuje kromě zobrazení především způsob a typ výpočetních operací. Datový typ se dá přirovnat k formátu buňky v Excelu, kdy určujeme, o jaký typ údaje, zadávaného do tabulky, se jedná (číslo, procenta, měna, datum apod.). Typ

Popis a použití

Text

Textová položka, s níž se nebudou provádět výpočty

(např. jméno, příjmení, adresa…). Maximální počet znaků je 255. Memo

Dlouhý text přesahující 255 znaků. Podle tohoto pole nelze záznamy třídit ani indexovat.

Číslo

Číselná položka, s níž lze provádět další výpočty. Je možné blíže určit rozsah čísla a jeho formát (celé číslo, desetinné adod.).

Datum/čas

Datumová položka, u které pak např. nelze vložit neexistující datum nebo časový údaj.

Měna

Číslo ve formátu měny.

Automatické číslo

Číslo je automaticky přiřazováno každému novému záznamu a nelze jej změnit. Při odstranění záznamu nedojde k přečíslování.

Ano/Ne

Logická položka – lze zadat jednu ze dvou hodnot (ano/ne).

Objekt OLE

je určena ke vkládání a následné úpravě objektů (dokumentů) pomocí původního programu (dokument, obrázek atd.).

Příloha

Slouží pro ukládání binárních souborů (tzn. souborů, které nelze číst pomocí textového editoru), jako jsou digitální obrázky (fotografie a grafika), nebo souborů vytvořených pomocí jiných produktů sady Microsoft Office. Pomocí pole Příloha můžete k záznamu připojit více než jeden soubor.

Hypertextový odkaz

Využívá se pro vložení hypertextových odkazů (síťové, internetové nebo mailové aj.)

Průvodce vyhledáváním

Slouží ke spuštění Průvodce vyhledáním, abyste mohli vytvořit pole se seznamem pro vyhledávání hodnoty v jiné tabulce, dotazu nebo seznamu hodnot. Průvodce vyhledáváním nepředstavuje skutečný datový typ.

5.1.2.4. Vlastnosti polí Každé z polí má v závislosti na zvoleném datovém typu své specifické vlastnosti. Vlastnost pole

Datové typy

Účel

Velikost pole

Text

Nastavení maximální velikosti dat uložených jako datový typ Text, Číslo nebo Automatické číslo.

Číslo Automatické číslo

Formát

Text Memo

Přizpůsobení výchozího vzhledu pole při zobrazení nebo vytištění.

Číslo Datum a čas Měna Automatické číslo Ano/Ne Hypertextový odkaz Počet desetinných míst

Číslo Měna

Vstupní maska

Text Číslo

Zadání počtu desetinných míst, který má být použit při zobrazování čísel. Zobrazení znaků pro úpravy pro usnadnění zadávání dat.

Datum a čas Měna Výchozí hodnota

Text Memo

Automatické přiřazení zadané hodnoty k poli při přidání nového záznamu.

Číslo Datum a čas Měna Ano/Ne Hypertextový odkaz Ověřovací pravidlo

Text Memo Číslo Datum a čas Měna

Zadání výrazu, který musí být pravdivý, aby se do daného pole přidala hodnota nebo se v něm změnila. Např. chcete-li zabránit vložení údaje do tabulky menšího než 100, zadáte do ověřovacího pravidla >99 nebo >=100.

Ano/Ne Hypertextový odkaz Ověřovací text

Text Memo Číslo Datum a čas Měna Ano/Ne Hypertextový odkaz

Zadejte text, který se zobrazí, pokud hodnota zadaná do tohoto pole poruší výraz v poli Ověřovací pravidlo.

Je nutno zadat

Všechny datové Automatické číslo

Povolit nulovou délku

Text Memo Hypertextový odkaz

Indexováno

Text Memo

typy

kromě

Vynucení, aby toto pole obsahovalo hodnotu v každém záznamu. Povolení zadání (nastavením na hodnotu Ano) řetězce s nulovou délkou ("") v poli typu Text nebo Memo. Urychlení přístupu pro čtení k datům v tomto poli vytvořením a použitím indexu.

Číslo Datum a čas Měna Automatické číslo Ano/Ne Hypertextový odkaz

Pole typu Memo a Hypertextový odkaz podporují indexy pouze u prvních 255 znaků u pole. Index u pole způsobí, že operace přidání, odstranění a aktualizace budou trvat déle, protože index musí být aktualizován, aby odrážel všechny změny.

5.1.2.5. Vstupní masky Umožňuje kontrolovat hodnoty a usnadní tak jejich vkládání. Snižuje také riziko výskytu chybných hodnot. Masku tvoří řetězec tzv. zástupných znaků, jejichž význam je rozveden v nápovědě MS Access. Následující tabulka uvádí nejčastěji využívané zástupné znaky. Povinná položka

Nepovinná položka

Význam Číslice 0 – 9 (znaménka + a – nejsou povolena).

0

9

Číslice nebo mezera (znaménka + a – nejsou povolena).

#

Číslice nebo mezera (znaménka + a – jsou povolena).

L

?

Písmeno A – Ž.

A

a

Písmeno nebo číslice.

&

C

Libovolný znak nebo mezera.

Např. vstupní maska pro PSČ by byla 000 00.

6. Prezentace (Microsoft Office PowerPoint 2010) Šestá kapitola se věnuje použití prezentace a definuje základní rozsah praktických znalostí a dovedností. Po zvládnutí kapitoly budete schopni pracovat s prezentacemi a ukládat je v souborových formátech různého typu, využívat vestavěných možností aplikací pro prezentaci pro zlepšení efektivity práce, například programovou nápovědu. Pochopit odlišná zobrazení prezentací, volit různá rozvržení snímků a jejich vzhled, vkládat, upravovat a formátovat text v prezentacích, znát užitečné návyky pro pojmenování snímků, vybírat, vytvářet a formátovat grafy pro přehlednější zobrazení informací. Dále také bude schopni vkládat a upravovat obrázky, kliparty, symboly a kreslené objekty a používat v prezentacích animace a přechodové efekty a ověřovat správnost obsahu před závěrečným tiskem nebo vlastní prezentací.

6.1. Použití aplikace pro prezentaci PowerPoint je program z balíku MS Office, pomocí něhož lze vytvářet prezentace. Prezentací se rozumí řada za sebou následujících snímků, předváděných veřejnosti na obrazovce monitoru, nebo lépe prostřednictvím projektoru. S prezentacemi se nejčastěji setkáváme ve světě managementu, na výstavách, při uvádění výrobků na trh, na univerzitách, atd. Prezentace slouží jako osnova toho co chceme sdělit s tím, že je doprovázena mluveným slovem přednášejícího, který témata doplňuje. Pro prezentace je typické, že nejsou statické, ale mohou být animované a doprovázené hudbou nebo různými zvukovými efekty, abychom zdůraznili probíraná témata. Snímky prezentace mohou být promítány automaticky s předem definovaným časováním, nebo manuálně podle pokynů přednášejícího. Velká výhoda prezentace je, že nám umožní využít grafy, tabulky, organizační diagramy. Aby byl přednášející schopen sdělit vše, co chce, může si pro každý snímek připravit podklady. Našim úkolem bude tedy zvládnout program a vytvořit prezentaci. Popis prostředí MS Word 2010

snímek

Karta Soubor Textová pole Navigační panel

Poznámky

Měřítko zobrazení

6.1.1.

Práce s prezentacemi

6.1.1.1. Spuštění a ukončení aplikace pro prezentaci 1. Aplikaci spustíte: a) z nabídky Start > Programy > Microsoft Office > Microsoft Office PowerPoint 2010 b) poklepáním na zástupce aplikace, např. na Ploše c) poklepáním na ikonu souboru, vytvořeného prostřednictvím aplikace PowerPoinit 2. Aplikace ukončíte a) kliknutím na křížek v pravém horním rohu aplikace b) klávesovou zkratkou ALT + F4

6.2. Příprava prezentace 6.2.1.

Zobrazení prezentace

6.2.1.1. Použití různých zobrazení prezentace Aplikace PowerPoint umožňuje zobrazovat prezentaci v několika režimech v závislosti na požadavcích ze zobrazovaného výstupu. Možnosti najdete na kartě Zobrazení ve skupině Zobrazení prezentací. Normální zobrazení Nejčastěji využívaným je Normální zobrazení, které vám pomůže zorientovat se dobře ve snímcích a umožní konkrétní snímky pohodlně upravovat. V normálním zobrazení můžete vybírat zobrazení snímků, nebo zobrazení textové osnovy prezentace. Řazení snímků Zobrazení nazvané Řazení snímků vám zase pomůže snadno uspořádat snímky v prezentaci do požadovaného pořadí. Poznámky Kliknutím na nabídku Poznámky, zobrazíte podklady, které se vztahují ke konkrétnímu snímku. Zde je možné poznámku pro přednášejícího přehledně upravit. Zobrazení pro čtení Zobrazí dokument jako prezentaci, která se vejde do okna. Předloha snímků Předloha snímků zobrazuje základní nastavení písma, odrážek, polí pro záhlaví a zápatí pro nový snímek daného rozložení. Tímto můžete upravovat například formát nadpisů, nebo také můžete do předlohy umístit logo firmy. Toto logo se poté zobrazuje ve všech snímcích prezentace, které jsou vytvořeny na základě vaší šablony. Předloha podkladů Umožňuje otevřít zobrazení Předloha podkladů, ve kterém lze změnit návrh a rozložení snímků vytištěných podkladů. Předloha poznámek Umožňuje otevřít rozložení Předloha poznámek.

6.2.1.2. Užitečné návyky při pojmenovávání snímků Při tvorbě prezentací je důležité dodržovat určité návyky, kterých byste se měli držet. Jedná se především o stručný a výstižný název snímku, jednotné pozadí všech snímků prezentace, popřípadě souvisejících snímků. S barevností se držte spíše střízlivějšího provedení, používejte animace pro zvýraznění textových a grafických objektů. Rovněž nevypisujte na snímek slovo od slovo, co budete přednášet, ale pouze bodově. Mějte na paměti, že prezentace slouží pouze jako doprovod vaší samotné prezentace (přednášky, …).

7. Práce s Internetem a komunikace (Internet Explorer 9, Microsoft Office Outlook 2010) Poslední, sedmá kapitola je rozdělena do dvou částí. První část, Práce s Internetem, definuje základní pojmy související s Internetem a používáním internetového prohlížeče. Po zvládnutí této části budete schopni pochopit, co je to Internet a znáte běžné výrazy související s Internetem, uvědomovat si některá bezpečnostní hlediska při používání Internetu, řešit každodenní úkoly spojené s vyhledáváním na Internetu včetně změn nastavení internetového prohlížeče. Hledat informace na Internetu, vyplňovat a odesílat internetové formuláře a ukládat internetové stránky a stahovat soubory z Internetu. Kopírovat obsah internetových stránek do dokumentů. Druhá část, Komunikace, definuje některé základní pojmy týkající se elektronické pošty a další možnosti komunikace. Po zvládnutí této druhé části budete schopni pochopit, co je elektronická pošta a znát některé výhody a nevýhody jejího používání. Uvědomovat si, že existují další možnosti komunikace a uvědomovat si etická a bezpečnostní hlediska při používání elektronické pošty na Internetu. Budete schopni vytvářet a posílat zprávy elektronické pošty a kontrolovat jejich pravopis, odpovídat na zprávy elektronické pošty a přeposílat je dále, pracovat s přílohami a tisknout zprávy. Rovněž si budete uvědomovat možnosti zlepšení efektivity práce při používání aplikací pro komunikaci elektronickou poštou a spravovat a třídit zprávy elektronické pošty.

7.1. Internet 7.1.1.

Základní pojmy

7.1.1.1. Co je Internet Internet je systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují. Společným cílem je výměna dat. Slouží tedy k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání, katalog a další.

7.1.1.2. WWW (World Wide Web) V doslovném překladu „světová rozsáhlá síť neboli celosvětová síť“, je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. WWW a Internet Často se v běžném hovoru setkáme s tím, že oba pojmy jsou využívány ve shodných situacích bez patrného významového rozdílu. Přesto však oba pojmy popisují dvě různé věci. Internet je globální systém vzájemně propojující počítačové sítě na celém světě. World Wide Web je však aplikace, která na internetu funguje. Je to služba poskytovaná v rámci internetu. World Wide Web je dnes obrovské množství stránek, dokumentů a jiných souborů vzájemně propojovaných hypertextovými odkazy. Prohlížení těchto stránek obvykle začínáme zadáním URL adresy do internetového prohlížeče, tento prohlížeč pak provede sérii přenosů dat, které nakonec vykreslí do podoby formátované stránky s odkazy na jiné stránky, s obrázky, animacemi a jinými objekty.

7.1.1.3. Definice pojmů ISP, URL a hyperlink ISP (Internet Service Provider) Česky bychom ISP označili za poskytovatele internetového připojení. ISP tedy označuje firmu nebo organizaci prodávající nebo poskytující přístup do Internetu a příbuzné služby. URL (Uniform/Unique Resource Locator) URL je umístění zdroje informací na Internetu. Jedná se o řetězec znaků s definovanou strukturou, který slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací na Internetu a definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na serveru a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit. Naprosto laicky řečeno, URL je adresa internetové stránky začínající např. „http://www.......“. Hyperlink Hyperlink, link nebo také hypertextový odkaz či zkráceně odkaz umožňuje přesunutí na jinou stránku, kde najdete informace s daným tématem. Odkaz může být ve formě textu, ale i obrázky. Poznáte ho tak, že většinou je text podtržený a kdykoliv najedete kurzorem myši na odkaz, změní se šipka kurzoru na ruku se zvednutým palcem a ukazovákem.

7.1.1.4. Princip tvorby a struktura internetových adres •

Každá internetová stránka má svou jedinečnou adresu.

•

Adresa je jednoznačné jméno (identifikátor) počítače nebo počítačové sítě, které jsou připojené do Internetu. Příkladem může být www.google.cz nebo www.wikipedia.org.

Doménové jméno je tvořeno posloupností několika částí oddělených tečkami a lomítky. Části jsou seřazeny podle obecnosti.

Internetová adresa se může skládat ze čtyř částí: •

protokol

•

název serveru

•

složka

•

dokument

Protokol

Složka

http://www.example.com/motyli/rozmnozovani-motylu.htm Název serveru

Dokument

Protokol Protokol je sada pravidel a standardů, které umožňují výměnu informací mezi počítači. Protokolem se indikuje, která z konvencí internetového prohlížeče se bude používat při přístupu na Internet. Mezi základní protokoly patří: •

http (Hypertext Transfer Protocol) - používá se pro prohlížení www stránek

•

https (Hypertext Transfer Protocol Secure) - používá se pro prohlížení www stránek se zabezpečeným přístupem (data která odesíláte na server, jsou šifrována proti neoprávněnému přečtení jinou osobou)

•

ftp (File Transfer Protocol) - používá se pro přístup k FTP serverům (práce se soubory)

•

file - používá se pro přístup k souborům na lokálním počítači

Název serveru Tato část struktury internetové adresy ukazuje na fyzický počítač, kde jsou uloženy např. webové stránky nebo jiné dokumenty. URL obvykle začíná všeobecně známým www. Složka Ve složce se ukládají dokumenty, které se nacházejí na webovém serveru. Mají stejné vlastnosti jako složky na lokálním počítači. Dokument Dokumenty na internetu se nazývají HTML dokumenty. Mezi nejčastější přípony dokumentů patří: .htm, .html, ale i jiné, např. .php, .asp, .nsf atd.

7.1.1.5. Internetový prohlížeč Internetový prohlížeč je počítačový program, který slouží k prohlížení webových stránek. Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML, apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flash animace nebo Java applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Nejznámější internetové prohlížeče: •

Windows Internet Explorer

•

Mozilla Firefox

•

Safari

•

Google Chrome

•

Opera

7.1.1.6. Internetový vyhledávač Internetový vyhledávač je služba, která umožňuje na Internetu najít webové stránky, které obsahují požadované informace. Uživatel zadává do rozhraní vyhledávače klíčová slova, která charakterizují hledanou informaci, a vyhledávač obratem na základě své databáze vypisuje seznam odkazů na stránky, které hledané informace obsahují (text, obrázky, nebo jiné typy multimediálních informací). Databáze odkazů je udržována převážně automaticky, na rozdíl od internetových katalogů, které jsou udržovány převážně ručně.

Elektronická komunikace (Outlook 2010)

7.6. Elektronická komunikace 7.6.1.

Základní pojmy

7.6.1.1. E-mail – elektronická pošta E-mail je způsob posílání elektronických dopisů nebo zpráv mezi jednotlivými uživateli. Zprávy putují přes systémy a sítě, které tvoří Internet. Pokud jste připojeni k Internetu, můžete zprávy posílat a dostávat. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Existují různé typy poštovních programů. Tyto programy jsou určeny k výměně elektronické pošty, k jejímu čtení a odesílání. Emailová zpráva je text, který někomu pošlete a můžete jej doplnit přílohou, např. obrázky a dokumenty.

7.6.1.2. Tvorba a struktura adresy elektronické pošty Adresa elektronické pošty je nejdůležitější údaj dopisu a přesně označuje příjemce. E-mailová adresa se skládá ze čtyř částí: •

uživatelské jméno

•

zavináč

•

název serveru

•

doména

Uživatelské jméno

Název serveru

[email protected] Zavináč

Doména

V emailové adrese stejně jako v internetové adrese nesmí být mezera nebo diakritika (háčky a čárky).

7.6.1.3. Short Message Service (SMS) Jde o název pro službu dostupnou na většině digitálních mobilních telefonů. Zprávu lze posílat mezi mobilními telefony, jinými zařízeními, na pevné telefony nebo přes internet. Délka zprávy je omezena na 160 znaků.

7.6.1.4. Voice over Internet Protocol (VoIP) VoIP je technologie umožňující přenos digitalizovaného hlasu prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média. Využívá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, intranetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení.

7.6.1.5. Instant Messaging (IM) IM je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a i jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Služby využívající IM: •

Skype

•

ICQ

•

Facebook 261

Elektronická komunikace (Outlook 2010)

•

•

AIM

IBM Lotus Sametime

•

eBuddy

7.6.1.6. Online (virtual) community Virtuální komunita, e-komunita nebo online komunita je skupina lidí, ve které její členové navzájem komunikují jinak, než přímým kontaktem a činí tak ze sociálních, profesních, vzdělávacích či jiných důvodů. Ke kontaktu používají noviny, telefon, e-mail, on-line sociální sítě nebo chat. Pokud je pro kontakt využita počítačová síť, nazývá se on-line komunita. Virtuální a on-line komunity mohou být též doplňkovou formou komunikace mezi lidmi, kteří se znají především v reálném životě. Mnoho prostředků se používá v sociálním softwaru samostatně nebo v kombinaci s textovými chatovými místnostmi, diskuzními fóry využívajících hlas, text nebo avatary. Do oblasti virtuální komunity se řadí několik specifických typů internetových stránek: •

internetové stránky zájmových skupin – skupiny se stejným zájmem, např. cyklistika, fotografování, rybaření,…

•

internetová fóra – fóra přístupná na Internetu či intranetu, kam mohou uživatelé vkládat své diskusní příspěvky určené všem dalším uživatelům či vybraným jednotlivcům. Diskusní skupiny jsou nejčastěji zaměřené na určitý obor, zájmovou činnost apod. Mohou být volně přístupné nebo pouze pro registrované uživatele dané diskusní skupiny.

•

diskusní místnosti – stránky na internetu, kam lidé vkládají své názory a reakce a ty se následně na stránce zobrazují. Internetová diskuse nemusí probíhat online, účastníci mohou reagovat s odstupem mnoha dní či měsíců.

•

komunity hráčů internetových her – online hry na internetu jsou velice úspěšnou kategorií, kde se podařilo zaujmout člověka (muže i ženu, od malých dětí přes dospělé pracující hráče až kupodivu i pro starší lidi až po starší lidi i v důchodovém věku) na delší dobu a to i přesto, že nemusí nic složitého číst, učit se složité herní pokyny a lze je spustit přímo ve vašem prohlížeči.

•

sociální sítě - propojená skupina lidí. V širším slova smyslu je sociální sítí každá skupina lidí, která spolu udržuje komunikaci různým prostředky. V užším, moderním a značně převažujícím pojetí se sociální sítí nazývá služba na Internetu, která registrovaným členům umožňuje si vytvářet osobní (či firemní) veřejný či částečně veřejný profil, komunikovat spolu, sdílet informace, fotografie, videa, provozovat chat a další aktivity. (Facebook, Twitter, Lidé, MySpace…).

7.6.2.

Bezpečnostní hlediska

7.6.2.1. Spam a Hoax Spam Spam je nevyžádané sdělení (nejčastěji reklamní) masově šířené internetem. Původně se používalo především pro nevyžádané reklamní e-maily, postupem času tento fenomén postihl i ostatní druhy internetové komunikace – např. diskuzní fóra, komentáře nebo instant messaging. Hoax Hoax je nevyžádaná e-mailová nebo IM zpráva, která uživatele varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje o nebezpečí, snaží se ho pobavit apod. Hoax většinou obsahuje i výzvu žádající další rozeslání hoaxu mezi přátele, případně na co největší množství dalších adres, proto se někdy označuje také jako řetězový e-mail.

7.6.2.2. Phishing Phishing je podvodná technika používaná na Internetu k získání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet apod.) od obětí útoku. Jejím principem je rozesílání e-mailových zpráv, které se tváří jako oficiální žádost

156

Elektronická komunikace (Outlook 2010)

banky či jiné podobné instituce a vyzývají adresáta k zadání jeho údajů na odkazovanou stránku. Tato stránka může například napodobovat přihlašovací okno internetového bankovnictví a uživatel do něj zadá

263

7.7. Použití elektronické pošty Microsoft Office Outlook 2010 a jeho prostředí E-mailový klient MS Outlook 2010 využívají lidé, kteří nevyužívají pouze samotnou komunikaci prostřednictví e-mailu, ale další funkce které jim webové rozhraní e-mailu nemůže poskytnout. Někteří uživatelé používají Outlook 2010 jako kompletní organizér svého času, kterým jim vyhovuje, protože mají okamžitě dostupné elektronické zprávy, adresář kontaktů, přehledně uspořádané úkoly, které je jim program schopen upomínkami zdůraznit. Uživatele také lákají stále větší možnosti propojení s inteligentními mobilními zařízeními. Pás karet

Záhlaví zpráv nám umožní třídit zprávy

Obsah Složky.

Další funkce MS Outlook Navigační podokno

(podokno čtení) Okno náhledu zprávy

Složky pošty: Doručená pošta – doručené zprávy Informační kanály RSS – složka pro automatické zasílání novinek ze serverů, ke kterým se přihlásíme. Koncepty – rozpracované zprávy Nevyžádaná pošta – složka pro e-maily, které nestojíte Odeslaná pošta – eviduje odeslané zprávy. Může sloužit pro kontrolu adres a příloh při případných nedorozuměních. Odstraněná pošta – „Koš“ pro zprávy. Pošta k odeslání – přes tuto složku odcházejí zprávy příjemcům. Tento stav zaregistrujeme většinou pouze při odesílání větší zprávy.

7.7.1.

Posílání zpráv

7.7.1.1. Spuštění a ukončení aplikace Program spustíte z nabídky Start -> Všechny programy -> Microsoft Office -> Microsoft Office Outlook 2010. Program uzavřete standardně křížkem v pravém horním rohu okna.

7.7.1.2. Vytvoření nové zprávy 1. Na kartě Domů ve skupině Nové stiskněte tlačítko Nový email. 2. Zobrazí se formulář pro vytvoření nové zprávy.

Výběr, z kterého účtu bude e-mail odeslán Pole Příjemce zprávy Odeslání zprávy

Předmět – krátký a výstižný popis zprávy.

Pole kopií e-mailové zprávy Bývá označována (CC)

Bílý prostor je pro text zprávy.

Do zobrazeného formuláře zadávejte e-mailové adresy bez diakritiky a mezer, a pokud je jich více, oddělujte je čárkou nebo středníkem. Pole předmětu vždy vyplňujte. Příjemci zprávy usnadňuje orientaci ve zprávách, příjemci určuje téma zprávy a odlišuje ji od dalších zpráv (např. spam). Jeho zadání však není podmínkou pro samotné odeslání zprávy. Odeslaná zpráva se přeřadí do složky Pošta k odeslání a odsud je odeslána příjemci. Záznam o tom, že byla zpráva odeslána, můžete najít ve složce

Příjemce uvidí zprávu takto: Jméno odesílatele

Předmět zprávy

datum a čas přijetí zprávy

Hlavička zprávy Nová zpráva v Doručené poště

Textový obsah zprávy

Fotografie a informace o odesílateli ze sociálních sítí

Zprávu můžete číst v podokně pro čtení, avšak samotná zpráva zůstane stále označena, jako nepřečtená (zavřená obálka). Aby byla zpráva označena jako přečtená, je potřeba jí otevřít v samostatném okně – dvojklikem ji otevřete. Pa již bude označena jako přečtená (otevřená obálka).