Vážení studenti, následující čtyři bloky: 1. 2. 3. 4.
východiska, základní pojmy, pojistné právo, pojištění a pojišťovnictví, pojišťovací zprostředkovatelé, distribuční sítě,
jsou věnovány problematice pojištění a pojišťovnictví, jako specifickému oboru ekonomiky, jako organické součásti finančního trhu, jako službě, poskytované pojistitelem pojistníkovi. Ve stručnosti charakterizují problematiku pojištění a pojišťovnictví tak, aby byla srozumitelná a byla zároveň inspirací k podrobnějšímu studiu oboru, který provází celý náš život osobní, rodinný i pracovní. Václav Křivohlávek
1. Východiska a základní pojmy a. Úvod (zdroj: Hradec, M., Zárybnická, J.,Křivohlávek,V.: Pojištění a pojišťovnictví. Skripta VŠFS. 1. vydání). Počátky pojištění a pojišťovnictví lze hledat v hlubokém dávnověku, neboť s rodící se kulturní lidskou společností vzniká snaha odstranit či alespoň zmírnit finanční následky způsobené nepříznivými nahodilými událostmi. Pojištění tehdy vzniklé nelze samozřejmě srovnávat s pojištěním, které je dnes nabízeno na současném pojistném trhu, ačkoli jeho podstata a účel se naprosto neliší od pojištění dnešního. Pojištění se tehdy sjednávalo na bázi „vzájemnostního pojištění“. Šlo o různé vzájemné „pojišťovací“ spolky, které sdružovaly finanční prostředky, jež kryly alespoň zčásti následky vzniklých nahodilých událostí jednotlivých členů za podmínek, které „stanovy“ těchto spolků určovaly. Takovéto pojištění nebylo prováděno na komerční bázi, bylo určeno pouze pro menšinové, uzavřené skupiny (kupce, řemeslníky, sdružené ve skupinách- tzv.“cechy“) a s ohledem na jejich vzájemnostní charakter nebylo ani možné jednoznačně určit osobu pojistníka a pojištěného. Pojištění a pojišťovnictví v historii Komerční pojištění, tedy pojištění založené na stejné bázi jak ho známe v dnešní podobě, se začalo vyvíjet v souvislosti s rozvojem námořní dopravy a s tím související přepravou zboží. Systém tohoto pojištění fungoval na bázi takzvaných námořních půjček, kdy kupec jako majitel zboží obdržel „úvěr“ v hodnotě přepravovaného zboží. Nebylo-li zboží přepraveno do cílového místa, kupec tento úvěr nemusel splatit; v opačném případě kupec tento „úvěr“ zaplatil a spolu s ním i náklady na přepravu a odměnu za poskytnutou službu (pojistné). Námořní doprava a mezinárodní obchod podstatným způsobem ovlivnily rozvoj pojištění, a to především v období renesance. Největší rozkvět pojištění 1
probíhal v bohatých a důležitých hanzovních městech Itálie, Flander, Holandska. Tyto vzájemné pojišťovací spolky rozvrhují své výdaje, postupem času začínají důsledně oddělovat prostředky určené na výplatu pojistných plnění (rezervy na pojistná plnění) od ostatních prostředků spolků a výdaje jsou plánovány a určovány podle předpokládaných výběrů pravidelných příspěvků členů vzájemných spolků a rezerv na výplatu pojistných událostí. Zhruba v polovině 18.století lze zaznamenat určitou institucionalizaci pojištění. V této době dochází k zakládání vzájemných pojišťoven, které již mohou „nabídnout“ četná pojištění a pojistné produkty. Zájem je především o pojištění živelní (především pojištění požáru), životní pojištění a dále pojištění, související s riziky, jež vznikají při přepravě zboží. Počátkem 19 století dochází k rozvoji pojištění na komerční bázi. Jsou zakládány četné pojišťovny jako akciové společnosti, rozšiřují se vědecké základy pojištění, dochází ke vzniku nových druhů pojištění a rozličných pojistných produktů. Toto století je i obdobím, kdy byla založena tradice českého pojištění a pojišťovnictví, byť v souvislosti s vývojem pojištění na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Pojištění a pojišťovnictví na území České republiky Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky je doložena od konce 17. století. Roku 1699 podal Jan Kryštof Bořek originální návrh na zavedení povinného požárního pojištění budov v Čechách. V každém městě měl být založen protipožární fond vytvářený příspěvky občanů. V roce 1777 byla zřízena pojišťovna proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku, která však neměla dlouhého trvání. Po roce 1822 zahájily činnost na českém území dvě “zahraniční” pojišťovny se sídlem ve Vídni a Terstu. Skutečné základy komerčního českého pojišťovnictví lze nalézt v r.1827, kdy byl v Praze založen „ Císařsko - královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav“. Z poněkud pozdějšího data je potom nový název tohoto ústavu, pod kterým se zapsal do povědomí národa, a to „První česká vzájemná pojišťovna v Praze“. Tato pojišťovna začala provozovat požární pojištění nemovitostí, od roku 1864 pak pojištění movitostí a krupobitní pojištění a od roku 1909 i životní pojištění a další produkty. Obdobný ústav vznikl téměř současně v Brně. Jeho původní název („C.k. priv. Pospolný ústav pohořelný pro Moravu a Slezko“) se později změnil na název „Moravskoslezská vzájemná pojišťovna“. Vlna zakládání českých pojišťoven a pojišťovacích spolků se vzedmula ve druhé polovině 19. století. Postupně vznikaly pojišťovny městské, rolnické a vzájemné. V roce 1869 byla např. založena pojišťovna Slavia, Vzájemná pojišťovací banka Praha a v roce 1872 důležitá instituce v zajišťovnictví - První česká zajišťovací banka v Praze. Na přelomu století vznikaly další společnosti, mj. v roce 1900 Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně. 2
Na konci 19. století byly již české pojišťovny natolik silné, že jejich finanční stabilitu neohrozily ani velké požáry, které se v tomto období udály. Za největší pojistnou událost z této doby je nutno považovat požár Národního divadla z 12. 8. 1881, kde náhrada škody, vyplacená tehdy První českou vzájemnou pojišťovnou činila 297.869,- zlatých (v tehdejší rakouské měně). Díky odbornosti a politické prozíravosti představitelů pojišťovnictví se podařilo uchránit prostředky klientů během válečného období 1914– 1918 a po vzniku samostatné Československé republiky zahájit novou etapu československého pojišťovnictví. Kromě dalších nově založených českých pojišťoven na trhu aktivně působily i zahraniční pojišťovny. Přes útlum pojišťovnictví v období protektorátu za 2. světové války bylo výsledkem předválečného období několik stovek pojišťoven, pojišťovacích spolků a zahraničních reprezentací v roce 1945. Všechny tyto subjekty byly dekretem prezidenta republiky z 24. října 1945 znárodněny. K řízení pojišťovnictví byla ustavena Pojišťovací rada se sídlem v Praze. Od 1. 1. 1947 bylo v Československu vytvořeno pět pojišťoven, národních podniků. Po únoru 1948 byl zformován pouze jeden ústav - Československá pojišťovna, národní podnik, a to na základě vyhlášky ministra financí č. 977 (Úřední list částka 98) o sloučení pojišťoven, národních podniků, ze dne 25. května 1948. V souvislosti s novým federativním uspořádáním státu v roce 1968 (Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci), byly z jedné Státní pojišťovny vytvořeny dva samostatné subjekty Česká státní pojišťovna se sídlem v Praze a Slovenská štátna poisťovňa se sídlem v Bratislavě, a to s účinností od 1. 1. 1969. Monopolní období českého (resp. Československého) pojišťovnictví trvalo až do počátku devadesátých let. Základní pojmy: A jak je to s teoretickými východisky pojištění? Pojištění je v zásadě založeno na principu solidarity, podmíněné návratnosti a zároveň neadekvátní návratnosti vložených prostředků. Daný „princip solidarity“ spočívá v tom, že ten, kdo pojištění uzavírá se podílí svým podílem (zaplaceným pojistným) na tvorbě finančních rezerv, které pak slouží ke kompenzaci či zmírnění následků vzniklých nahodilých událostí. Návratnost takto vložených prostředků je ovšem podmíněna skutečností, že taková nahodilá událost a finanční ztráta, která takto vznikla, je právě tou skutečností, která zakládá druhá smluvní straně (tedy pojistiteli) povinnost poskytnout finanční kompenzaci. Současně však je třeba připomenout, že finanční prostředky, účastníkem pojištění takto do pojištění vložené, neodpovídají svou výší pojistnému plnění (finanční úhradě), které je v případě vzniku nahodilé události pojistitelem poskytováno. V praxi to znamená, že nenastane-li v době trvání pojištění „pojistná událost“ („nahodilá událost, se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění“), neobdrží ten, kdo finanční prostředky do pojištění
3
vložil (případně jiná oprávněná osoba) tyto prostředky zpět, a to ani jejich část. Pojištění není spoření. Nastane-li pojistná událost, pak lze tvrdit, že objem prostředků vložených do pojištění neodpovídá částce, která je v případě vzniku pojistné události získána zpět. Důvodem sjednávání pojištění je existence „pojistných nebezpečí“, která mohou vyvolat vznik nahodilé události, se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění. Pojem „pojistné nebezpečí“ lze zjednodušeně vysvětlit, jako možnou příčinu vzniku pojistné události. Pojistné nebezpečí chápeme jako činitele, který může nepříznivě ovlivnit své okolí a vyvolat tak vznik škody. Tímto činitelem jsou přírodní živelná nebezpečí, tak jak je definují pojistné podmínky pojistitelů – požár, blesk, výbuch, náraz, zřícení letadla, vichřice, krupobití, pád stromů, stožárů a jiných předmětů, sesouvání půdy, zřícení skal nebo zeminy, tíha sněhu nebo námrazy, záplava, povodeň, zemětřesení, náraz silničního nebo kolejového vozidla, kouř, aerodynamický třesk), ale zároveň i faktory další, například úmyslné jednání škůdce (např. krádež, loupežné přepadení, zpronevěra, apod.), či nedbalostní jednání pojištěného, kdy pojistným nebezpečím je vznik odpovědnosti za škodu. S pojmem pojistné nebezpečí je úzce spojen pojem „pojistné riziko“, definované jako „míra pravděpodobnosti vzniku pojistné události, vyvolané pojistným nebezpečím“. Z uvedené dikce je zřejmé, že pojistné riziko je proměnlivé v čase a míra pravděpodobnosti, že ke vzniku pojistné události dojde, je ovlivněna i mnoha dalšími činiteli, které uvedené riziko v čase a v závislosti na dalších okolnostech zvětšují či zmenšují. Do pojištění lze přijmout samozřejmě pouze rizika, která jsou pojistitelná, tedy nahodilá, jsou současně vyčíslitelná a pro pojistitele ekonomicky přijatelná. „Nahodilost“ je jevem, který vzniká nezávisle na naši vůli, o němž předpokládáme, že nastat může, ale nevíme kdy, případně nevíme, zda nastane vůbec. Pojistíme-li si svůj dům pro případ jeho poškození či zničení živelním nebezpečím, nevíme, zda k pojistné události v době trvání pojištění vůbec dojde, uvažujeme-li, že k ní dojít může, nevíme kdy a nevíme v jakém rozsahu (dům může být zničen zcela či pouze zčásti). V případě pojištění osob pro případ smrti nebo dožití dostává daná nahodilost již formu poněkud užší. Nevíme, kdy k pojistné události dojde, ale s jistotou víme, že k ní dojít musí. „Identifikovatelnost“, tedy rozpoznání, určení daného rizika znamená, že vznik škody musí být jednoznačně určitelný. V daném případě tu tedy musí být možnost naprosto přesně a jednoznačně zjistit, že
4
pojistnou událost způsobil ten činitel, to pojistné nebezpečí, které je předmětem uzavřeného pojištění. A konečně, má-li být dané riziko přijato do pojistné ochrany, je třeba, aby bylo „vyčíslitelné“. Možnou ztrátu je nutné objektivně vyčíslit a určit v penězích. Identifikovatelnost a vyčíslitenost rizika je často problémem v pojištěních odpovědnosti za škodu způsobenou třetím osobám, vzniklých na životním prostředí. Neochota pojistitelů přijmout uvedená rizika do pojištění a současně zajistitelů podílet na uvedených rizicích spočívá v tom, že se obávají „staré ekologické zátěže“, tedy že například v případě úniku nebezpečných látek do půdy lze obtížně identifikovat, zda daná kontaminace byla způsobena zcela, či jen zčásti pojištěným rizikem v době trvání pojištění, či zda byla způsobena v době před uzavřením pojištění, případně či byla částečně způsobena rizikem jiným. Stejně tak je většinou velice těžké objektivně vyčíslit cenu posledního zástupce daného živočišného či rostlinného druhu, který uhynul. Pojistitel (pojišťovna) je právnickou osobou, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost, tedy uzavírat pojistné smlouvy a vykonávat činnosti s tím související. Zajistitel (zajišťovna) je právnickou osobou, jejíž činností je přebírání pojistných rizik postoupených pojišťovnou či jinou zajišťovnou. Zprostředkovatel pojištění a zajištění je právnická nebo fyzická osoba, která provádí odbornou činnost směřující k uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv a činností s tím souvisejících. Samostatný likvidátor pojistných událostí je fyzickou či právnickou osobou, která provádí šetření nutné ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit ze sjednaného pojištění, a to jejím jménem a na její účet. Dalšími subjekty pojistného trhu jsou Česká asociace pojišťoven (ČAP), Česká kancelář pojistitelů (ČKP), Asociace českých pojišťovacích makléřů (AČPM), ale také ČNB, jako orgán dohledu nad pojišťovnami, zajišťovnami, pojišťovacími zprostředkovateli a ČKP.
b. Studijní cíle Cílem výkladu je vysvětlit studentům podstatu pojištění z teoretického hlediska, seznámit je ve stručnosti s historickým vývojem pojištění a pojišťovnictví ve světě a na území České republiky, Poukázat na základní pojmy, které jsou podstatné pro pochopení pojištění jako služby a jsou východiskem tvorby pojistných produktů, a to i v současnosti.
5
Při studiu věnujte pozornost zejména těmto hlavním problémům:
logice vývoje pojišťovnictví, zejména pojišťovnictví komerčního, významu pojišťovnictví z hlediska pojistníka
Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli: 1. Dobře porozumět vymezení výše uvedených hlavních problémů; 2. Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy; 3. Být schopni zodpovědět tyto otázky: jaká jsou teoretická východiska pojištění? jaká rizika lze přijmout do pojištění?
c. Studijní literatura, odkazy
Hradec, M., Zárybnická, J.,Křivohlávek,V.: Pojištění a pojišťovnictví. Skripta VŠFS. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní,o.p.s. 2005, ISBN 80-86754-48-0. Karfíková,M., Přikryl, V. a kolektiv.: Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010 ISBN 978-80-87212-45-5. Ducháčková,E.,Daňhel,J.:Teorie pojistných trhů. První vydání. Praha. Kamil Mařík-Professional Publishing. 2010 ISBN 978-807431-015-7.
2. Pojistné právo a. Úvod Dne 28. 5. 1991 byl přijat zákon ČNR č.185/1991 Sb. o pojišťovnictví, který umožňoval provozovat pojišťovací činnost na území České republiky subjektům, které splňují podmínky pro tuto činnost stanovené tímto zákonem. Tím byly vytvořeny podmínky pro existenci konkurenčního prostředí, podmínky pro existenci a rozvoj pojistného trhu. Na základě tohoto zákona začalo provozovat v letech 1991-1992 pojišťovací činnost na našem území 20 nových pojišťoven. Toto číslo narůstalo až na více než 50 pojišťoven, působících v České republice v současnosti (bez pojišťoven, které mají možnost působit na území ČR na bázi „jednotného evropského pasu). V roce 1999 byl přijat zákon č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, který upravoval do té doby existující zákonné pojištění do podoby pojištění povinně smluvního. Tímto zákonem byl fakticky odstraněn monopol České pojišťovny, a.s., jako provozovatele zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Pojišťovny, které v průběhu r. 1999 požádaly státní dozor Ministerstva financí o souhlas s
6
provozováním tohoto pojištění a splnily zákonem stanovené podmínky, začaly od 1. 1. 2000 toto pojištění provozovat. Fakticky tak došlo po druhé od roku 1991 k výraznému zásahu do struktury pojistného trhu. Očekávalo se, že třetím zásahem do formování pojistného trhu České republiky v moderní historii pojišťovnictví bude vstup České republiky do Evropské unie, který byl spojen s možnými dopady souvisejícími s využitím tzv. „jednotného evropského pasu“ (možnost na základě jedné licence působit v jiném členském státě EU, resp. v EHP formou pobočky nebo formou volného poskytování služeb). Vstup do EU se však fakticky ve struktuře pojistného trhu významně neprojevil. Postupně se až do současnosti ustálil počet pojišťoven v České republice na počtu více než padesáti pojišťoven strukturovaných jako pojišťovny univerzální (poskytující životní i neživotní pojištění), pojišťovna životní a pojišťovny neživotní. Vývoj v právním prostředí soukromého pojištění v České republice pokračoval novými zákony i novelizací zákonů existujících až do současnosti, kdy jsou připravovány zásadní změny, související zejména s účinností evropské směrnice Solvency II a změny související s návrhem novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Východiskem pro změny zákonů byly a jsou převážně evropské směrnice, s výjimkou změn, vycházejících z nového občanského zákoníku. K základním zákonům upravujícím problematiku pojištění a pojišťovnictví patřily a v současnosti patří zejména: Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě Zákon č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
7
Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/ 2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů
Některé z výše uvedených zákonů jsou uskutečňovány také podzákonnými normami - prováděcími vyhláškami. b. Studijní cíle Cílem výkladu je seznámit studenty s vývojem právního prostředí, ve kterém existují v České republice, ale i v Evropské unii pojišťovny a další subjekty pojistného trhu, a to od základních změn daných zákonem ČNR o pojišťovnictví z roku 1991 až do současnosti, poznamenané změnami souvisejícími s implementací systému Solvency II do právního rámce ČR. Při studiu věnujte pozornost zejména těmto hlavním problémům:
logice vývoje pojišťovnictví, zejména pojišťovnictví komerčního, významu pojišťovnictví z hlediska pojistníka.
Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli: 1. Dobře porozumět vymezení jednotlivých časových období, ve kterých docházelo ke změnám zákonů; 2. Uspokojivě vysvětlit důvody legislativních změn a základní změny zákonů; 3. Být schopni zodpovědět tyto otázky: Které zákony upravující soukromé pojištění jsou v současnosti platné a účinné? jaká je podstata „jednotného evropského pasu“?
8
c. Studijní literatura, odkazy
Hradec, M., Zárybnická, J.,Křivohlávek,V.: Pojištění a pojišťovnictví. Skripta VŠFS. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní,o.p.s. 2005, ISBN 80-86754-48-0. Karfíková,M., Přikryl, V. a kolektiv.: Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010 ISBN 978-80-87212-45-5. Ducháčková,E.,Daňhel,J.:Teorie pojistných trhů. První vydání. Praha. Kamil Mařík-Professional Publishing. 2010 ISBN 978-807431-015-7.
3. Pojištění a pojišťovnictví a. Úvod (zdroj: Hradec, M., Zárybnická, J.,Křivohlávek,V.: Pojištění a pojišťovnictví. Skripta VŠFS. 1. vydání). Soukromé pojištění, jako produkty nabídky pojistitelů lze členit z různých hledisek. Tak např.: podle zákona o pojišťovnictví členíme pojištění na životní a neživotní pojištění, podle právní závaznosti členíme pojištění na povinná, u kterých zákon ukládá fyzické či právnické osobě povinnost uzavřít pojištění a na pojištění dobrovolná, u kterých je ponecháno zcela na vůli fyzické či právnické osoby, zda toto pojištění uzavře či neuzavře, podle účelu sjednávání pojištění členíme na pojištění obnosová, která se sjednávají za účelem získání určitého obnosu a na pojištění škodová, která se sjednávají za účelem získání náhrady škody, podle zabezpečení budoucích závazků z pojištění členíme pojištění na riziková a rezervotvorná. Dané členění se provádí podle toho, zda podle charakteristiky a typu daného pojištění je již při jeho sjednávání zřejmé, že k výplatě pojistného plnění dojde v každém případě, pouze nelze jednoznačně určit datum vzniku pojistné události, případně, zda není vůbec jisté, že k pojistné události v průběhu pojištění dojde. Riziková pojištění jsou taková pojištění, u kterých se nevytváří rezerva na pojistné plnění, pojistné se v průběhu pojistného období plně spotřebovává, neboť nedojde-li v průběhu doby trvání pojištění k pojistné události, pojištění končí bez výplaty pojistného plnění: Patří sem podstatná část neživotních pojištění a dále riziková životní pojištění. Rezervotvorná pojištění jsou takovými pojištěními, u kterých se v průběhu pojistné doby vytváří rezerva na pojistné plnění, neboť se jedná o pojištění, kde je výplata pojistného plnění prováděna vždy.
9
Škodová pojištění jsou určitým způsobem specifická a výrazně se odlišují od pojištění obnosových. Zákonem jsou u těchto pojištění definovány následující pojmy:
pojistná částka, limit pojistného plnění, hranice pojistného plnění, podpojištění, přepojištění, spoluúčast, množné pojištění (vícenásobné, souběžné, soupojištění) zachraňovací náklady, přechod práva na pojistitele.
V pojistné smlouvě lze dohodnout, že pojistitel neposkytne pojistné plnění, pokud výše škody nepřesáhne hranici stanovenou v pojistné smlouvě. Pojistitel má v daném případě možnost omezit jak dolní, tak i spodní hranici pojistného plnění. Horní hranice je stanovena pojistnou částkou nebo limitem pojistného plnění. Jedná-li se o pojištění majetku, jehož hodnota je ocenitelná v době sjednávání pojištění, horní hranice pojistného plnění má odpovídat hodnotě pojištěné věci, tedy pojistná částka by měla odpovídat pojistné hodnotě pojištěné věci. Pojistnou částku stanoví v pojistné smlouvě pojistník; pojistitel je však při sjednávání pojistné smlouvy oprávněn přezkoumat hodnotu pojištěného majetku. V případě, že pojistná částka v době sjednávání pojištění je nižší než pojistná hodnota pojištěné věci, pak se jedná o „podpojištění“. Zákon pak opravňuje pojistitele (není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak) k tomu, aby v případě vzniku pojistné události snížil pojistné plnění v poměru, v jakém je výše pojistné částky ke skutečné hodnotě pojištěného majetku. Naopak - převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku, dochází k „přepojištění“ (nadpojištění). Zjistí-li pojistník či pojistitel tuto skutečnost, pak mohou navrhnout, aby pro příští pojistné období, následující po této změně, byla pojistná částka snížena na hodnotu pojištěné věci s tím, že úměrně bude sníženo i pojistné. Podá-li tento návrh pojistník a pojistitel s tímto návrhem nesouhlasí a tento návrh neakceptuje ve lhůtě 1 měsíce ode dne jeho obdržení, pak soukromé pojištění zaniká marným uplynutím této lhůty. Zákon však také umožňuje, aby v pojistné smlouvě mohlo být ujednáno jinak, tedy ustanoveno, že za určitých podmínek pojistitel námitku podpojištění neuplatní. V takovém případě je uzavíráno tzv. „pojištění na 1.riziko“. Zjistí-li pak pojistitel při vzniku pojistné události, že hodnota pojištěné věci (hodnota souboru pojištěných věcí) neodpovídá pojistné částce, jež byla pojistníkem určena při uzavírání pojistné smlouvy, pojistitel poskytne pojistné plnění v plné výši. (Uvedené pojištění je výhodné pro podnikatele, kteří začínají se svou činností, 10
případně ji podstatným způsobem mění, rozšiřují ji a nejsou tedy schopni ihned odhadnout, jaká bude v nejbližším časovém období hodnota věcí, které mají být do pojištění zahrnuty). V případě, že jsou sjednána dvě nebo více soukromých pojištění na totéž pojistné riziko pro stejné období, vzniká „množné pojištění“. Jako množné pojištění může vzniknout:
vícenásobné pojištění, souběžné pojištění, soupojištění.
Vícenásobné pojištění vznikne tehdy, jestliže se dvě nebo více pojištění vztahují na totéž pojistné riziko a na shodné období a dále, pokud souhrn pojistných částek přesahuje hodnotu pojištěné věci nebo pokud souhrn limitů pojistného plnění přesahuje skutečnou výši škody. Jedná-li se o vícenásobné pojištění, je každý pojistitel povinen plnit v souladu s pojistnou smlouvou. Pojistitel, na kterého se oprávněná osoba obrátí s oznámením vzniku o pojistné události jako na prvního, je povinen poskytnout pojistné plnění v souladu s dikcí pojistné smlouvy, a to do výše sjednané horní hranice. Tento pojistitel se pak vypořádá s ostatními pojistiteli v poměru, v jakém jsou k sobě horní hranice pojistného plnění stanovené v pojistných smlouvách jednotlivých pojistitelů. Zákon ukládá pojistníkovi povinnost oznámit vznik vícenásobného pojištění všem pojistitelům, u kterých je uvedené pojistné riziko pro daná shodná období pojištěno, uvést adresně ostatní pojistitele, sdělit pojistné částky anebo limity pojistného plnění, které byly v daných pojistných smlouvách sjednány. Souběžné pojištění je takovým pojištěním, u kterého souhrn všech pojistných částek, sjednaných v pojistných smlouvách nepřesahuje pojistnou hodnotu pojištěného majetku anebo souhrn limitů pojistného plnění nepřesáhne skutečnou výši vzniklé škody. Jde tedy o případ, kdy pojistník uzavřel (případně více pojistníků uzavřelo se dvěma anebo více pojistiteli ) pojistné smlouvy, které se týkají téhož pojistného rizika. Aby se skutečně jednalo o pojištění souběžné (nikoli pojištění vícenásobné) musí být splněna podmínka, že výše podílů jednotlivých pojistitelů na celkovém pojistném plnění nepřesáhne v úhrnu pojistnou částku anebo limit pojistného plnění. V případě soupojištění je pojistné riziko rozděleno mezi více pojistitelů. Pojistná smlouva určuje, kdo je vedoucím pojistitelem, tedy tím, komu jsou zákonem stanovena následující práva a povinnosti:
stanovení pojistných podmínek, určení výše pojistného, přijímání oznámení o vzniku pojistné události a provádění likvidační činnosti.
11
V rámci soupojištění může být uzavřena pojistná smlouva mezi pojistníkem a více pojistiteli, kteří uzavřeli vzájemnou dohodu o společném postupu, a to jménem a na účet všech pojistitelů. V takovém případě mluvíme o soupojištění přímém. Soupojištění nepřímé je pak, zjednodušeně řečeno, stejným přenosem přijatého rizika jako v případě zajištění. Pojistník se tak (stejně jako v případě zajištění), nedozví (pokud se samozřejmě pojistitele, či svého zprostředkovatele pojištění nezeptá), že se na uvedeném riziku podílí ještě někdo jiný (soupojistitel, zajistitel). V rámci soupojištění se může být dohodnut společný postup pojistitelů při sjednávání soukromého pojištění určitých pojistných rizik jménem a na účet všech pojistitelů dlouhodobě . Vzniká tak pojišťovací pool. Taková dohoda pak musí určit vedoucího pojistitele anebo vzniká společný orgán k tomuto účelu vytvořený, který přejímá jeho práva a povinnosti. Pojišťovnictví chápeme jako specifické odvětví ekonomiky, které se zabývá poskytováním specifických finančních služeb, kterými jsou zejména: pojišťovací činnosti, zajišťovací činnosti, činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů, činnosti samostatných likvidátorů pojistných událostí.
b. Studijní cíle Cílem výkladu je vysvětlit studentům základní členění soukromého pojištění a aktivity pojistitelů související s přenosem přijatých pojistně technických rizik. Při studiu věnujte pozornost zejména těmto hlavním problémům:
členění pojištění, přenos rizika – význam a možnosti.
Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli: 1. Dobře porozumět vymezení výše uvedených hlavních problémů; 2. Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy; 3. Být schopni zodpovědět tyto otázky: jaká jsou pojištění škodová a pojištění obnosová, která konkrétní pojištění zahrnují? Jaká pojištění zahrnuje pojem „množná pojištění“, co je to „pojistný pool“? c. literatura, odkazy Hradec, M., Zárybnická, J.,Křivohlávek,V.: Pojištění a pojišťovnictví. Skripta VŠFS. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní,o.p.s. 2005, ISBN 80-86754-48-0. 12
Karfíková,M., Přikryl, V. a kolektiv.: Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010 ISBN 978-80-87212-45-5. Ducháčková,E.,Daňhel,J.:Teorie pojistných trhů. První vydání. Praha. Kamil Mařík-Professional Publishing. 2010 ISBN 978-807431-015-7.
4. Pojišťovací zprostředkovatelé, distribuční sítě a. Úvod (zdroj: Karfíková,M., Přikryl, V. a kolektiv.: Pojišťovací právo) Podmínky provozování zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví upravuje zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Zákonem o pojišťovacích zprostředkovatelích se současně upravuje činnost samostatných likvidátorů pojistných událostí, která je však plně národní úpravou, neboť komunitární právo tuto činnost neharmonizuje. Základním předpokladem provozování zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví a provozování činnosti samostatného likvidátora pojistných událostí je registrace osoby fyzické nebo právnické provozující tuto činnost v registru vedeném ČNB. Podmínky registrace a činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí jsou v zákoně taxativně stanoveny. Výkon zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví a činnosti samostatných likvidátorů pojistných událostí je podnikáním, bez ohledu na to, že se jedná o činnosti vykonávané jménem a na účet třetí osoby. Zákon se nevztahuje:
na činnost zaměstnanců pojišťovny a zajišťovny, kde zaměstnanci vykonávají činnosti spojené s uzavíráním pojistných smluv, resp. zajistných smluv, z pověření pojišťovny nebo zajišťovny jako jejich zaměstnavatele, na osoby, které vykonávají činnost např. na daňových poradců nebo účetních, kteří v rámci této své profesní činnosti příležitostně poskytnou radu o pojistné ochraně, jestliže taková činnost nevede ke zprostředkování uzavření pojistné smlouvy na další osoby specifikované zákonem.
Za zprostředkovatelskou činnost je považována v souladu se zákonem odborná činnost, spočívající v: předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajišťovacích smluv, provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv,
13
uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je tato činnost vykonávána, nebo pomoci při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv.
Stačí, aby byl splněn jeden z uvedených předpokladů a je taková činnost považována za zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví jsou tedy činnosti, které bezprostředně souvisejí s uzavíráním pojistných nebo zajišťovacích smluv, resp. s pomocí při vyřizování nároků z nich a při správě pojištění. Základní podmínkou činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí je jejich zápis do registru vedeného ČNB. Zprostředkovatelem pojištění se tak rozumí právnická nebo fyzická osoba, která splňuje požadavky zákona , a která za úplatu vykonává činnost zprostředkovatele pojištění. Zprostředkovatel může provozovat zprostředkovatelskou činnost pouze v postavení, v jakém byl registrován. Samostatný likvidátor pojistných událostí je zákonem definován jako osoba, která na základě pověření pojistitele, se kterým má smluvní vztah, provádí likvidaci pojistných událostí jeho jménem a na jeho účet. Podle zákona o pojišťovnictví se likvidací pojistné události rozumí soubor činností spojených s vyřizováním pojistných událostí, který počíná zahájením šetření nutného ke zjištění povinnosti pojišťovny plnit a rozsahu této povinnosti a končí stanovením výše pojistného plnění. Provozování zprostředkovatelské činnosti je samozřejmě možné také na bázi „jednotného evropského pasu“ (princip, podle kterého lze na základě povolení uděleného v jedné členské zemi působit v kterékoliv členské zemi, a to pouze na základě oznamovací povinnosti vůči příslušnému orgánu té členské země, která povolení udělila), kdy tato činnost je vykonávána: na základě práva zřizovat pobočky a na základě svobody dočasně poskytovat služby. Pojišťovací zprostředkovatelé Zprostředkovatelé v pojišťovnictví se v souladu se zákonem člení na: vázané pojišťovací zprostředkovatele (VPZ), podřízené pojišťovací zprostředkovatele (PPZ), výhradní pojišťovací agenty (VPA), pojišťovací agenty (PA), pojišťovací makléře (PM) a pojišťovací zprostředkovatele, jejichž domovským členským státem není ČR (PZEU).
14
Distribucí, resp. poskytováním „distribučních služeb“ je souhrnně myšleno nabízení, zprostředkování a případné poradenství v oblasti smluv týkajících se finančních produktů a služeb. Distribuce je tedy způsob, jakým dochází k obchodu s finanční službou ze strany jejího poskytovatele směrem ke klientovi, bez ohledu na to, vykonává-li tento obchod zaměstnanec finanční instituce, nebo smluvně navázaný zprostředkovatel jednající jejím jménem a na její účet. Multiproduktové sítě fungují převážně na principu multi-levelmarketingu. Tato metoda představuje způsob prodeje, kdy společnost nabízí zprostředkování uzavření smlouvy o finančních produktech pomocí přímého prodeje (resp. zprostředkování) přes své obchodní zástupce, kteří jsou samostatnými podnikateli. Tito obchodní zástupci, když dosáhnou určité úrovně zaškolení a prodejní úspěšnosti, přivádějí nováčky do firmy a zařazují je do své hierarchie. Provize z obchodů, které nováček uskuteční, jsou rozděleny mezi jednotlivé členy hierarchie, na jejíž spodní příčce se začínající prodejce ocitne. Pokud je nováček úspěšný, systém ho motivuje nejen k obchodování, ale též k tomu, aby přiváděl další úspěšné nováčky. Prodejní struktura se tak postupně rozrůstá a větví. Jednotliví prodejci jsou, podle obchodní úspěšnosti své větve, zařazování do příslušných provizních úrovní. Na vyšší úrovni plyne ze stejného obchodu vyšší provize. Z postupného větvení také vyplývá potřeba rozdělit provizi od poskytovatele finančního produktu mezi všechny články sítě – tedy centrálu a všechny úrovně hierarchie zástupců. Broker-pool představuje určité rozhraní mezi poskytovatelem a zprostředkovatelem, servisní organizaci zajišťující pro přidružené distributory profesionální výkon back-office činností (tj. administrativních, vzhledem k distribuci podpůrných činností) a nákupní alianci umožňující vyjednání výhodnějších podmínek. Broker-pool lze považovat za velkoobchod s finančními produkty – navázaní distributoři od něj fakticky „nakupují“ finanční produkty, které pak dále zprostředkovávají pod vlastním obchodním jménem. Pro navázané distributory poskytuje administrativní služby v sektoru zprostředkování pojišťovnictví, poskytování investičních služeb a při zprostředkování hypotečních úvěrů, směřující k vytvoření odborného zázemí a posilující vyjednávací pozici vůči smluvním poskytovatelům finančních služeb. Některé distribuční firmy svou vnitřní organizační strukturou využívají model tzv. franšízy. Na rozdíl od broker-poolu dochází v případě franšízy k využívání společného obchodního jména a obchodní strategie všemi zúčastněnými subjekty. b. Studijní cíle Cílem výkladu je vysvětlit studentům význam pojišťovacích zprostředkovatelů, požadavky na jejich zápis do registru a souvislosti se
15
zabezpečením obchodních aktivit pojistitelů interními a/nebo externími obchodními sítěmi. Při studiu věnujte pozornost zejména těmto hlavním problémům:
logice struktury pojišťovacích zprostředkovatelů podle aktivit, významu pojišťovacích zprostředkovatelů pro pojistitele a pro pojistníky
Po prostudování uvedené doporučené literatury byste měli: 1. Dobře porozumět vymezení výše uvedených hlavních problémů; 2. Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy; 3. Být schopni zodpovědět tyto otázky: jaký byl vývoj struktury pojišťovacích zprostředkovatelů a co bylo a je východiskem pro tento vývoj? Jaká je pozice pojišťovacího makléře na pojistném trhu a v čem se zásadně liší od ostatních forem pojišťovacích zprostředkovatelů? c. Studijní literatura, odkazy Karfíková,M., Přikryl, V. a kolektiv.: Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010 ISBN 978-80-87212-45-5. Kutina, Z.: Profese: pojišťovací makléř, Vydání první. Praha:Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2010. 164 s. EUPRESS. ISBN 978-807408-038-8.
16
17
