Shrnutí současných poznatků po úvodním setkání tematické sítě Projetu Mezinárodní tematická síť pro výměnu zkušenosti zaměstnávaní HIV pozitivních osob s důrazem na eliminaci diskriminace osob ve služebním poměru CZ.1.04/5.1.01/77.00424 1. Úvodem Právní prostředí a rozdělení příslušníků sborů v České republice dle působnosti zákona, kterým se řídí: 1.1 Bezpečnostní sbory (Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „ZBS“) 1.2 Armáda (Armáda České republiky, Vojenská policie, Vojenské obranné zpravodajství) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „ZVP“) a zákonem o branné povinnosti Branný zákon (dále jen „BZ“). 2. Diskriminace Diskriminace je v České republice zakázána Listinou základních práv a svobod i řadou mezinárodních smluv V obecné právní úpravě je zákaz diskriminace dále zakotven v zákoně č. 198/2009 Sb., (dále jen „antidiskriminační zákon“). Přestože antidiskriminační zákon uvádí, že se vztahuje i na služební poměry, obsahuje ZBS vlastní úpravu diskriminace a obsahuje taktéž vlastní výčet diskriminačních důvodů. Mezi těmito diskriminačními důvody však není uvedeno zdravotní postižení. 3. Hodnocení zdravotní způsobilosti příslušníku ozbrojených složek Hodnocení zdravotní způsobilosti příslušníku Bezpečnostních složek se provádí na základě Vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti (dále jen „Vyhláška BS). U Armády se řídí zákonem č. 585/2004 Sb. a vyhláškou č.103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě (dále jen „Vyhláška BP“). Jisté rozdílnosti v procesu posuzování zdravotní způsobilosti ke službě mezi oběma složkami jsou, proto budou obě oblasti popsány samostatně.
ČESKÁ SPOLEČNOST AIDS POMOC, o.s., Dům světla Malého 282/3,CZ – 186 00 Praha 8 tel.: +420 224 814 284, fax: +420 224 810 345 e-mail:
[email protected], www.aids-pomoc.cz Projekt MEZINÁRODNÍ TÉMATICKÁ SÍŤ PRO VÝMĚNU ZKUŠENOSTÍ V ZAMĚSTNÁVÁNÍ HIV POZITIVNÍCH OSOB S DŮRAZEM NA ELIMINACI DISKRIMINACE OSOB VE SLUŽEBNÍM POMĚRU Číslo: CZ.1.04/5.1.01/77.00424 je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
3.1 Bezpečnostní sbory: Nedostatek zdravotní způsobilosti je překážkou ke vzniku služebního poměru a v případě ztráty zdravotní způsobilosti po vzniku služebního poměru bude rozhodnuto o skončení služebního poměru. Typy činností, které mohou příslušníci bezpečnostních sborů vykonávat, jsou klasifikovány v Nařízení BS. V rámci každé tarifní skupiny bude každý příslušník dále klasifikován některým bodem činnosti. Příklad: Dle části 1.3 přílohy k Nařízení BS může být konkrétní příslušník zařazen k výkonu služby na pozici vrchní asistent, přičemž tato pozice spadá do 4. tarifní třídy. V rámci této pozice bude dále stanoveno, že konkrétní příslušník bude vykonávat činnost dle bodu 2, „Zabezpečování specializované ochrany určených objektů zvláštního významu“. ZBS a Vyhláška BS v návaznosti na to zakotvuje postup posouzení zdravotní způsobilosti tak, že při něm musí být zohledněna (a) vykonávaná činnost příslušníka, jak je tato klasifikována v Nařízení BS, a dále (b) zdravotní klasifikace zdravotního problému příslušníka (je-li nějaký zdravotní problém zjištěn) dle oddílu III Vyhlášky BS. Příklad: Výše uvedená činnost „Zabezpečování specializované ochrany určených objektů zvláštního významu“ spadá dle oddílu II Vyhlášky BS do sloupce II. Pro závěr o zdravotní způsobilosti příslušníka proto bude rozhodná hodnota, která je u konkrétního zdravotního problému uvedena ve sloupci II. Vyhláška BS dále obsahuje výčet jednotlivých zdravotních indispozic, u nichž stanoví, jakým způsobem má být zdravotní způsobilost příslušníka, trpícího danou indispozicí stanovena, a to za pomoci následujících statistických značek: Statistická značka
Hodnocení statistické značky
A
zdravotně způsobilý bez omezení
C
zdravotně způsobilý s omezením
D
zdravotně nezpůsobilý
V případě onemocnění virem lidské imunodeficience Vyhláška BS rozlišuje mezi případy „laboratorního průkazu HIV“ a „aktivního onemocnění“ (vyhláška neuvádí, o jaké aktivní onemocnění má jít, lze tak jen dovozovat, že jde o aktivní onemocnění AIDS). U osob s laboratorním průkazem HIV, u nichž však dosud nepropuklo aktivní onemocnění, bude zdravotní způsobilost hodnocena následovně: Sloupec I
D
Sloupec II
C-D
Sloupec III
A-C
2/6
Jak vyplývá z tabulky, povede tak u některých příslušníků nakažení virem HIV bez jakýchkoli pochybností k závěru o zdravotní nezpůsobilosti příslušníka (tj. statistická značka D), v některých případech bude na uvážení zdravotníka, zda určí, že je příslušník omezeně zdravotně způsobilý, nebo zdravotně nezpůsobilý (tj. statistická značka C-D), zatímco v jiných případech připadá v úvahu pouze hodnocení příslušníka jako zdravotně způsobilého bez omezení či zdravotně způsobilého s omezením (tj. statistická značka A-C), zatímco závěr o zdravotní nezpůsobilosti příslušníka právní úprava nepřipouští. Záleží na klasifikaci činnosti daného příslušníka dle Nařízení BS. V případě výskytu aktivního onemocnění AIDS bude příslušník vždy posouzen jako zdravotně nezpůsobilý (hodnocení „D“). 3.2 Armáda: Rovněž u vojáků z povolání představuje zdravotní způsobilost příslušníků bezpečnostních sborů podmínku pro výkon služby. ZVP se od ZBS liší kromě jiného tím, že ztráta zdravotní způsobilosti osvědčená rozhodnutím přezkumné komise vede k automatickému zániku služebního poměru. Připomeňme, že v případě ZBS ztráta zdravotní způsobilosti naproti tomu představuje pouze důvod pro skončení služebního poměru příslušným bezpečnostním sborem. Pravidla posuzování zdravotní způsobilosti, jsou podobná, jako tomu bylo v případě příslušníků bezpečnostních sborů. V kontextu vojáků z povolání pouze neexistuje žádný katalog činností, které posuzované osoby ve službě vykonávají a které by byly při posouzení zdravotní způsobilosti těchto osob zohledněny. Vyhláška VP pouze obsahuje rozdělení posuzovaných osob do dvou sloupců, kdy v prvním sloupci jsou osoby, které v danou chvíli činnost v armádě nevykonávají (tj. např. vojáci v povinné záloze, vojáci v aktivní záloze, osoby podléhající povinnému odvodu atd.) a v druhém sloupci osoby, které jsou ve služebním poměru profesionálního vojáka. Zdravotní klasifikace HIV/AIDS je totožná, jako tomu bylo u bezpečnostních sborů. 4. Souhrn S ohledem na znění čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, jakož i s ohledem na § 3 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, mají HIV pozitivní osoby právo na to, aby byl postup při hodnocení jejich zdravotní způsobilosti založen na přiměřených kritériích, v nichž se odráží oprávněný zájem společnosti na její ochraně před šířením nakažlivých lidských nemocí a na řádném výkonu činností v bezpečnostních sborech. Ve vztahu k těmto příslušníkům nelze akceptovat nepřiměřená opatření v případech, kdy to není s ohledem na shora uvedené oprávněné zájmy společnosti nezbytně nutné. 5. Identifikace příkladu z praxe 5.1 obsah podnětu Příslušník policie pracoval jako vrchní asistent u Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Na podzim roku 2010 mu bylo diagnostikováno onemocnění virem HIV. Informace o jeho onemocnění se k zaměstnavateli dostalo nestandardní cestou. Podstatné je však to, že bylo provedeno lékařské posouzení způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa. Posouzeni bylo provedeno tak, že k ověření diagnózy u ošetřujícího lékaře
3/6
v AIDS centru Nemocnice Bulovka. Závodní lékař jinak v podstatě žádnou prohlídku neprováděl. Závěr lékařského posouzení zněl „dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby. Lékaři mu zároveň měli sdělit, že nemá smysl se proti lékařskému posudku odvolávat. Na základě uvedeného posudku byl následně propuštěn ze služebního poměru. 5.2 shrnutí zprávy o šetření Ombudsmana Závěr ve prospěch stěžovatele naráží na neuspořádanosti právního řádu. Přijetím antidiskriminačního zákona mohlo a mělo dojít je zjednodušení antidiskriminačního práva, ale nedůslednosti došlo k pravému opaku. Nevyjasněný vzájemný vztah mezi antidiskriminačním zákonem a zákonem o služebním poměru nenapomáhá přehlednosti situace. Samotná právní úprava zdravotní způsobilosti příslušníků bezpečnostních sborů je jednoznačně problémová. S ohledem na právo EU vzbuzuje pochybnosti výjimka z působnosti Rámcové směrnice, která působí příliš široce tím, že samotné pravidlo v zásadě popírá. O to závažněji v tomto ohledu působí důsledek výjimky, jímž je striktní omezení vykonávat určitou profesi. Mimo jiné i kvůli vyloučení zdravotního postižení ze seznamu diskriminačních důvodu umožnuje vyhláška o zdravotní způsobilosti, ve spojení s ustanovením zákona o služebním poměru, automatické ukončení služebního poměru, aniž by byla jasná příčinná souvislost mezi postižením a vykonávanou profesí. Právní úprava stanovující takové omezení se ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva a podpůrně též ve světle rozhodnutí polského Ústavního soudu v analogické věci, jeví být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, tj. s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, a s Listinou základních práv a svobod. Dle názoru Ombudsmana v uvedeném případě byl postup zaměstnavatele, České republikyPolicie ČR, v souladu se zákonem a prováděcím předpisem, nikoliv však s předpisy vyšší právní síly. Dále pak uvádí, že některá ustanovení zákona o služebním poměru nejsou v souladu s Listinou základních práv a svobod. Na základě odpovědi Ministerstva vnitra ČR k „Předžalobní výzvě“ se neztotožňují se závěry Ombudsmana a odvolávají si na zákonný postup pro rozhodování o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. 6. Příklad ze zahraničí Krajská lékařská komise Ministerstva vnitra Polské republiky (dále MV) v rozhodnutí ze dne 8. února 2007 konstatovala u Policisty celkovou neschopnost výkonu služby s ohledem na bezpříznakové přenášení viru HIV. Podobný závěr obsahovalo rozhodnutí Obvodní lékařské komise v Gdaňsku ze dne 15. března 2007. Rozhodnutím ze dne 3. října 2007 městský velitel Policie v Gdaňsku s odkazem na Zákon o Policii ze dne 6. dubna 1990 propustil Policistu ze služby ke dni 12. října 2007. Propuštěný policista se obrátil na Krajský správní soud v Gdaňsku, kde se domáhal svých ústavních práv. Krajský správní soud v Gdaňsku se obrátil na ústavní soud Polské republiky se žádosti o projednání právní otázky zda § 57 bod 4 přílohy č. 2 z Nařízení MV ze dne 9. července 1991 ve věci vhodnosti a způsobu postupu lékařských komisí podřízených MV v rozsahu, v jakém předpokládá, že potvrzení infekce virem HIV u Policisty stanoví, prohlášení Policisty za celkově neschopného výkonu služby, je v souladu s čl. 32 a čl. 60 v souvislosti s čl. 31 odst. 3 Ústavy Polské republiky a čl. 25 pís. c Mezinárodního paktu o občanských a politických právech uzavřeného v New Yorku dne 19. prosince 1966 (Sb. zák. z r. 1977 čl. 38, č. 167). Na základě zkoumání Ústavní soud Polské republiky rozhodl, že napadené části Nařízení MV nejsou v souladu s čl. 60 v souvislosti s čl. 31 odst. 3 Ústavy Polské republiky. Ústavní soud se nedomnívá, že infekce virem HIV by se měla ignorovat a infikované osoby považovat jako plně schopné výkonu služby u Policie (tzn. ze zdravotní kategorie A). Pouze tvrdí, že dostačující zárukou ochrany veřejného zdraví a 4/6
práv třetích osob by bylo ponechání možnosti posouzení vhodnosti výkonu služby policistůnositelů viru HIV lékařským komisím. Ve faktickém odůvodnění se uvádí, že „omezení práv nositelů viru HIV pro výkon služby u Policie nelze odůvodnit potřebou ochrany jiných osob před nákazou, protože v rámci této služby existuje mnoho pozic, kde takové riziko není. V důsledku není pochyb o tom, že minimalizace rizika nákazy virem HIV může tedy být dosažena – minimálně v některých případech – méně drastickými prostředky, než je propuštění ze služby, jmenovitě převedením na jinou „bezpečnější“ pozici u Policie. Existuje mnoho pozic, v rámci nichž může policista - nositel viru HIV vykonávat službu aniž by ohrozil nákazou jiné policisty nebo další osoby. „Jsou to zejména pozice nesouvisející s rizikem úrazu (administrativa, analytické služby apod.), neboť možnosti nákazy virem HIV jsou omezeny. Lékařské komise, které jednají na základě napadeného ustanovení, „v případě odhalení nositele viru HIV nehodnotí stupeň onemocnění a jeho příznaků ani fyzickou a psychickou zdatnost policisty, ale jsou pouze povinní rozhodnout o celkové neschopnosti výkonu služby kategorie D, dokonce i tehdy, kdy je celkový zdravotní stav policisty dobrý. Takže ne lékařská komise, která disponuje odbornými znalostmi, ale napadené ustanovení rozhoduje počínaje dnem 9. září 1991 o obsahu rozhodnutí lékařské komise“. To vede k „nepřiměřenému a neodůvodněnému omezení práv dostupnosti veřejné služby“, které sice může být odůvodněno potřebou chránit zdraví ostatních lidí, ale je „nepřiměřené a příliš restriktivní a také nezohledňuje aktuální stav odborných znalostí v této oblasti“. Nejvyšší státní zástupce navíc poznamenal, že „testy na přítomnost viru HIV nejsou povinné, což značně oslabuje argument o nutnosti ochrany zdraví jiných osob před nákazou tímto virem. Automatická eliminace všech osob infikovaných virem HIV od Policie totiž přispěje k záměrnému vyhýbání se testům odhalujícím jeho přítomnost v krvi nebo zatajování výsledků takových testů s cílem zajistit si pokračování výkonu služby jak nejdéle to bude možné. To je pravděpodobné jak z lékařského, tak i z praktického hlediska (virus HIV nemusí dokonce po několik desítek let vykazovat žádné příznaky) a může vést k většímu ohrožení možností nákazy jiných osob virem HIV než v případě, že bude policista, který je nositelem viru HIV, na pozici nesouvisející s rizikem úrazu“. Zvláště citelně se dotýká osob, které se virem HIV nakazily v souvislosti s výkonem služby (např. v důsledku vstříknutí krve narkomanem-nositelem viru během policejního zásahu). Místo toho, aby se na ně vztahovala zvláštní ochrana jako na „oběti“ výkonu služby ve veřejném zájmu, jsou bezohledně propouštěny z policejní služby dokonce i v případě, že jsou schopny i nadále výkonu služby a nevykazují ani nejmenší příznaky onemocnění AIDS. Vzhledem k významu konkurujících si hodnot nezáleží na tom, že další služba osob infikovaných virem HIV u Policie může způsobit personální i organizační problémy, které vyplývají z nutnosti přeřazení takových osob na „bezpečné“ pozice. Bez ohledu na malý rozsah tohoto jevu je nutné s tím spojené náklady považovat za značně nižší, než výhody, které by vyplývaly z možnosti dalšího zaměstnávání osob infikovaných virem HIV bez příznaků a využití jejich profesních zkušeností. 7. Aktuální postup 7.1 co se děje aktuálně V současnosti probíhá zmapování současné situace a legislativního rámce v zaměstnávání HIV pozitivních osob ve služebním poměru. Na základě Analýzy Právního postavení HIV pozitivních příslušníků ozbrojených složek zpracované Mgr. Jakubem Tomšejem mají členové tematické sítě představu o předpisech a legislativním rámci v jednotlivých sborech. Prověření aktuálního právního a personálního rámce se bude využívat i Zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. K identifikaci oficiálních i neoficiálních postupů a vnitřních normativních aktů je několik dotazů které je potřeba zodpovědět experty jednotlivých skupin.
5/6
Jakým způsobem se nadřízený nebo zaměstnavatel dozví, že je někdo HIV + (oficiální oznámení, nezákonný únik, soukromé informace) Jaký je postup dle současné legislativy-současná praxe- postup velitele nadřízeného Zmapování příkladu z praxe (pozitivních i negativních) jak se postupovalo v řešení nastalé situace Ke splnění požadavku na přiměřenost bude do budoucna nutné stanovit vhodné pracovní pozice, u kterých nebude hrozit riziko přenosu nákazy z důvodu úrazu, který může nastat při plnění služebních povinností. U Bezpečnostních sborů proběhne identifikace vhodných pozic z Katalogu pracovních činností- rizikem je, že obsah pracovní náplně jednotlivých činnosti nemusí být popsán zcela konkrétně ale obecně. K tomu musí směrovat hlavní úsilí expertních skupin v nejbližším období. 7.2 výzkum mínění uvnitř sborů Důležitou aktivitou pro zjištění názorů mezi členy sborů bude výzkum mínění uvnitř sborů. K tomu je zpracován seznam dotazů, které se projednají s odborníky na výzkumy veřejného mínění a experty s jednotlivých skupin. Rozsah dotazů sleduje jak znalost o HIV problematice tak vyjádření názorů na spolupráci s HIV pozitivním kolegou. 1. Setkali jste se ve Vašem zaměstnání s HIV + kolegou? i. Pokud ano, jak jste se o tom dozvěděl: 2. Pokud byste věděl o svém kolegovi, že je HIV +, jak by se změnilo Vaše vnímání jeho osoby: 3. Pokud byste se o svém kolegovi dozvěděl, že je HIV +, řekl byste to někomu? 4. Jak by podle Vás měl zaměstnavatel postupovat, pokud se dozví, že některý ze zaměstnanců je HIV +? 5. Který z uvedených způsobů přenosu je dle Vás možný v případě viru HIV? 6. V případě, že byste se sám nakazil virem HIV, řekl byste to svému zaměstnavateli? 7. Setkal jste se ve své praxi s HIV+ osobou (mimo Vašich kolegů)? 8. Pokud ano: jak jste k němu přistupoval? 9. Měl by mít podle Vás zaměstnanec ve Vašem oboru povinnost oznámit svoji HIV pozitivitu svému zaměstnavateli? 10. Znáte osobně kolegu, který trpí chronickým infekčním onemocněním jiným než HIV (hepatitida B nebo C atd.) 11. Mělo by se při zaměstnávání HIV + osob ve Vašem oboru podle Vás postupovat podle stejných pravidel nebo postupů jako u jiných chronických infekčních onemocnění (jako např. hepatitida typu C nebo B) 12. Představuje podle Vás zaměstnávání osob s chronickým infekčním onemocněním (jiným než HIV) ve Vašem oboru riziko pro ostatní zaměstnance případně pro osoby přicházející do kontaktu se zaměstnanci ve Vašem oboru? 13. Přivítal byste zařazení onemocnění HIV případně jiných chronických infekčních onemocnění do seznamu nemocí, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání ve Vašem oboru? 14. Měl by být podle Vás každý zaměstnanec ve Vašem oboru povinně testován na přítomnost protilátek proti viru HIV? 15. Jste HIV pozitivní?
6/6
