1. Úvod Vymezení tématu práce Cíl práce... 3

Obsah 1.

Úvod ......................................................................................................................... 2 1.1. Vymezení tématu práce .................................................................................... 2 1.2.

2.

3.

4.

Cíl práce ............................................................................................................ 3

Prameny Webu 2.0 .................................................................................................. 5 2.1. World Wide Web .............................................................................................. 5 2.2.

Internetové služby ............................................................................................. 5

2.3.

Principy služby WWW ..................................................................................... 6

2.4.

Internetové aplikace .......................................................................................... 6

Charakteristika Webu 2.0 ...................................................................................... 8 3.1. Bezpečnost ........................................................................................................ 9 3.2.

Příklady aplikací ............................................................................................. 10

3.3.

Vymezení pojmů – vlastnosti Webu 2.0 a související pojmy ......................... 10

3.4.

Web 2.0 jako marketingový nástroj ................................................................ 15

Wikipedie ............................................................................................................... 27 4.1. Systémy wiki................................................................................................... 27 4.2.

Pravidla Wikipedie ......................................................................................... 30

4.3.

Přispívání do Wikipedie.................................................................................. 31

4.4.

Financování Wikipedie ................................................................................... 34

4.5.

Výhody Wikipedie .......................................................................................... 34

4.6.

Nevýhody Wikipedie ...................................................................................... 35

4.7.

Konkurence Wikipedie ................................................................................... 35

5.

Library 2.0 ............................................................................................................. 38

6.

Google .................................................................................................................... 40 6.1. Jak to začalo .................................................................................................... 40 6.2.

Současnost a pohled do budoucnosti .............................................................. 41

6.3.

Google a Web 2.0 ........................................................................................... 42

6.4.

Google Apps ................................................................................................... 43

6.5.

YouTube ......................................................................................................... 49

7.

Závěr ...................................................................................................................... 54

8.

Seznam literatury a zdrojů .................................................................................. 57

1

1. Úvod Počítačová oblast prodělala nejednu revoluci. Lidstvo si postupně zvyká na nové věci, ať už v oblastech informačních a komunikačních technologií, kde je pokrok velmi rychlý nebo v jiných oborech, jako jsou například automobilismus, stavebnictví, chemie, legislativa. Ve 21. století se dostává do popředí řada nových jevů, které před několika lety existovaly v o dost menší míře nebo nebyly vůbec. Ve 20. století drtivá většina automobilů měla spalovací motor na produkty z ropy, nyní jsou k dispozici sériové vozy s alternativními pohony, které v budoucnosti nejspíše nahradí konvenční paliva. Stavebnictví nového století je charakterizováno novými materiály, širším použitím plastů a velkou nabídkou výrobků. K vytápění domů se nyní nově používají biopaliva, která v minulém století nebyla vůbec běžná. To je malý výčet změn, ke kterým došlo. Když bychom se podívali na počítačovou oblast, můžeme konstatovat, že změny byly opravdu velké. V segmentu hardwaru se objevila nová zařízení. Záznamová média prošla takovým vývojem, že dnes se vejde na disk velikosti CD 30 GB dat. Objevila se nová rozhraní USB a Firewire. Monitory pro stolní počítače jsou nyní tenké. Výkon počítačů šel ohromně nahoru, držel se Mooreova zákona. V komunikačních technologiích přišel boom internetu, který s sebou přinesl spoustu příležitostí, ale i hrozeb. O současné společnosti se mluví jako o informační. Je to tím, že informatika zasahuje do mnoha oblastí lidského života a že informace jsou často kritickým faktorem úspěchu. Kromě jiných faktorů to podpořil internet, který je nyní prostředkem (sdělovacím, obchodním, dorozumívacím, vzdělávacím a jiným) v naší společnosti, ať už jí říkáme moderní, informační nebo znalostní. internet nám nabízí svoje služby. Tyto služby jsou různorodé. Jednou z nich je služba www, se kterou souvisí pojem Web 2.0. Webem 2.0 se budu zabývat ve své diplomové práci.

1.1. Vymezení tématu práce Informační společnost je společnost, ve které jsou informace kritickým faktorem úspěchu. K tomu přispívají různé prostředky, ať už technické, organizační, procesní nebo jiné. Web 2.0 do této společnosti přináší nové možnosti a nové výzvy. Záleží na lidech, jak je uchopí. Když už nic jiného, přináší Web 2.0 minimálně nové přístupy k tvorbě informací či další použitelné prvky na internetových stránkách.

2

Web 2.0 má stejné prameny jako „starý web“ – stále totiž běží na internetovém protokolu http. internetovým službám jakožto pramenům internetové komunikace je věnována druhá kapitola. Ve třetí kapitole popisuji okolnosti vzniku Web 2.0, jak je tento pojem pomocí několika charakteristik vymezen. Dále uvádím příklady, které se hodí jako ukázky Web 2.0. Aplikace Web 2.0 obohatily náš počítačový slovník o několik nových výrazů. Pochopení těchto výrazů je výhodné, neboť si uvědomíme, v čem jsou nové aplikace odlišné. Vysvětlení důležitých pojmů se věnuji v samostatné kapitole. Většina z nich jsou charakteristické vlastnosti Web 2.0. Termín Web 2.0 se tu objevil téměř jako mávnutím kouzelného proutku. Je to slovo, které honosně označuje novou vlnu internetových aplikací. Jakoby ještě existovala verze Web 1.0, do které logicky spadají internetové aplikace či stránky nemající vlastnosti Web 2.0. Hranice mezi tím, co ještě je Web 2.0 a co už ne, je dost vachrlatá. Web 2.0 je tudíž i tak trochu marketingový termín, který nemá jenom své příznivce. Marketingovým otázkám ohledně Web 2.0 se věnuji rovněž ve třetí kapitole. V další kapitole se zabývám internetovou encyklopedií Wikipedie. Tento nový bezplatný informační zdroj se za svou krátkou dobu existence obrovsky rozrostl, stal se fenoménem a symbolem otevřenosti. Systém, na kterém Wikipedie pracuje, přinesl jednoduchý způsob publikování v podstatě jakýchkoliv dat na internetu a umožnil tak masám lidí přispívat do něj a potažmo na internet. Podobné systémy jsou nyní nasazovány a využívány na stejném principu jako Wikipedie. Otevřenost Wikipedie má ovšem i svoje stinné stránky, o kterých se rovněž zmiňuji. Další nový termín, který se nedávno objevil je Library 2.0. V páté kapitole se zabývám objasněním toho, co znamená, jaké nové příležitosti přináší knihovnám a jaké důsledky může mít pro další informační aktivity. Google je velká internetová firma, nejvíc známá díky svému vyhledávači. Její aktivity však sahají do více oblastí internetu. Oproti jiným konkurenčním firmám je snad nejvíce spojená s pojmem Web 2.0. Google je provozovatelem mnoha internetových aplikací. V šesté kapitole popisuji vývoj firmy Google, některé její zajímavé projekty jako jsou internetový textový editor nebo proslulá aplikace pro sdílení videí Youtube.

1.2. Cíl práce Prvotním cílem je zasadit Web 2.0 do kontextu internetových služeb. To znamená zjistit jeho původ, napsat z jakých služeb se vyvinul, jaká jsou jeho specifika a rozdíly oproti 3

předchůdci. Dalším cílem je podívat se na to, jak pojem Web 2.0 vnímá veřejnost, co si od něj slibuje, a proč ho kritizuje. Dále se snažím zjistit, v čem tkví užitečnost, ale i nebezpečnost Webu 2.0 obecně. Cílem je rovněž poskytnout malý přehled zajímavých projektů, které spadají nebo by mohly spadat pod hlavičku Webu 2.0. Dále je cílem seznámit blíže se slibnými aplikacemi jako jsou internetová encyklopedie, internetový kancelářský balík a nástroj pro sdílení videí. Zamyslet se nad tím, v čem jsou nové, případně převratné, jaké mají výhody nebo nevýhody a pokud je to možné srovnat je s konkurenčními aplikacemi, které internet nevyžadují. Poté je vše zhodnoceno a udělána prognóza, jak se může do budoucna Web 2.0 vyvíjet.

4

2. Prameny Webu 2.0 Kam se řadí a na co navazuje Web 2.0? To bude předmětem této kapitoly. Zejména z hlediska používaných technologií popisuji, co se v současnosti internetem rozumí nebo také, jak je možné k internetovému obsahu přistupovat. Kam v tomto kontextu spadá Web 2.0, jaké jsou jeho základní stavební kameny a zda je možné využít technologické hledisko pro odlišení Webu 2.0 od obsahu, který se jako Web 2.0 neoznačuje.

2.1. World Wide Web Do konce 80. let nebyl internet masovým médiem a neexistovalo žádné prohlížení stránek pomocí www. V roce 1991 představil Tim Berners Lee z ženevského výzkumného střediska CERN (European Organization for Nuclear Research) hypertextový protokol (ze kterého později vznikla služba World Wide Web), pro zjednodušení sobě a svým kolegům přístupu k vědeckým článkům a jejich vzájemné propojení. Mimo jiné vyvinul i klientský program (prohlížeč) a vymezil jazyk prvních internetových stránek HTML (hyper text mark-up language). Se zavedením služby WWW začala křivka obliby internetu prudce stoupat. V roce 1992 již bylo k internetu připojených více než 1 milión počítačů. V roce 1994 došlo k psychologickému zvratu, kdy počet komerčních uživatelů převýšil počet výzkumných a akademických uživatelů v poměru 2:1. Portfolio služeb internetu se rozšiřovalo, od roku 1996 přibyla např. i možnost telefonování po síti. V roce 2000 bylo k internetu připojených již více než 300 miliónů počítačů. K dnešnímu datu převyšuje počet uživatelů internetu 1 miliardu s tím, že se předpokládá další nárůst tohoto čísla v budoucnosti [Kodýtek 2006].

2.2. Internetové služby Služeb internetu je více. Nejpoužívanější je služba WWW, do které spadá i Web 2.0. Následující přehled ukazuje, pomocí čeho je možné přistupovat k internetovému obsahu: 

FTP – port 21, prostřednictvím služby FTP je možné připojit se k danému serveru a prohlížet jeho obsah procházením přístupnými adresáři a podadresáři serveru. FTP umožňuje ze vzdáleného serveru do svého počítače stáhnout soubory a naopak na server soubory nakopírovat.

5



TELNET – port 23, použitím Telnetu se uživatel přihlásí do systému na serveru a bude pracovat v prostředí, v jakém by pracoval na konzole tohoto serveru. Prostřednictvím Telnetu však není možné stáhnout ze vzdáleného serveru soubor.



SMTP – port 25, pomocí SMTP se dají odesílat a přijímat e-maily.



WWW – port 80, je to zkratka slov World-Wide Web. Pomocí této služby se dají prohlížet hypertextové soubory na vzdálených počítačích. Obsah, který je označován jako Web 2.0 stojí na stejných principech.

2.3. Principy služby WWW World Wide Web úzce souvisí s těmito třemi pojmy:  HTML - Hypertext Markup Language, značkovací jazyk založený na SGML pro popis struktury webových stránek.  HTTP - Hypertext Transfer Protocol, protokol pro přenos stránek mezi webovým serverem a prohlížečem.  URL - Uniform Resource Locator, URL je adresa, která jednoznačně identifikuje nějaký zdroj v internetu. Základní princip je takový, že klient vysílá požadavek o nějakou HTML stránku na server. Stránka je identifikovaná pomocí URL. Server klientovi stránku zašle a celou komunikaci mezi nimi zastřešuje protokol HTTP.

2.4. Internetové aplikace Služba WWW byla původně zamýšlena pro sdílení statických dokumentů. Postupem času se však objevila nová věc – tzv. dynamicky generované stránky, které daly vzniknout internetovým aplikacím. Výkonná část internetové aplikace může běžet: o na straně klienta, tj. přímo v internetovém prohlížeči o na serveru o případně se používá kombinace obou technologií. Web 2.0 jsou internetové aplikace na straně serveru. Takové aplikace mají globální dosah – aplikaci mohou využívat uživatelé z celého světa. Je nutné si uvědomit, že na stejné technologii jsou založeny i aplikace, které se jako Web 2.0 neoznačují. Znamená to, že v technologické oblasti se o změnu oproti „starému webu“ nejedná. Dalo by se o tom uvažovat pouze v případě, že by byly odlišeny statické stránky (např. jako Web 1.0) a webové aplikace (např. Web 2.0). K tomu však nedošlo a ať už jsou to stránky statické 6

nebo dynamické, stále se z hlediska technologického jedná o „web“. Tudíž ta dvojka v názvu se evidentně musí posuzovat z jiného hlediska, máme-li přijít na odlišnosti od „starého webu“. Podle názvu by se dalo usuzovat na to, že Web 2.0 je pokračovatelem služby WWW. Na toto téma je mnoho různých názorů. Každopádně všechny Web 1.0 technologie jsou automaticky technologiemi Webu 2.0.

7

3. Charakteristika Webu 2.0 Tato kapitola má za cíl odpovědět na následující otázky. Kde se vzal termín Web 2.0, kdo s ním přišel? Jaké charakteristiky má aplikace, která může být považována za aplikaci Web 2.0? Jaké jsou příklady Web 2.0 aplikací? Nejprve se pokusím o přiblížení pojmu tím, že ocituji několik vět z různých zdrojů. Jde o to, že Web 2.0 nemá jasnou a striktní definici jako například v matematice Je to jakýsi pohled na sadu různých prvků, vlastností a nástrojů: S pojmem web 2.0 přišel poprvé Američan Tim O'Reilly v roce 2004, kdy jím označil aktuální a specifický směr, vlnu či novou generaci webových služeb, stránek, komunit nebo aplikací. Tato vzrůstající vlna přišla jako určitá reakce po období útlumu a takzvaného "splasknutí internetové bubliny" a pádu mnoha takzvaných "dot.com" společností po roce 2000 [Web 2.0 Symbio]. Termín Web 2.0 se poprvé objevil v roce 2004 na konferenci, kterou pořádala firma O´Reilly. Tento termín odkazoval na novou generaci webových technologií jako jsou sociální komunity, service oriented architecture, blogy, prostředí pro spolupráci, AJAX. Termín byl poté přijat širší veřejností [Petkov]. Cílem technologie Web 2.0 je splynutí lokálního desktopu s webem [Mandau 2008]. Dále zde chci použít tabulku, která se snaží postihnout rozdíly mezi starým a novým přístupem k webu. Avšak ve skutečnosti hranice mezi nimi není zdaleka tak pevná, jak je v ní popisováno. Web 1.0 je totiž jakýsi imaginární termín, který není nikde definován a je zde účelově použit kvůli tomu, aby termín Web 2.0 mohl být vůči němu vyhraněn. WEB 1.0

WEB 2.0

OBSAH

je vytvářen převážně vlastníkem webu

návštěvníci se aktivně podílejí na tvorbě obsahu - vlastník je v roli moderátora

INTERAKCE

interakce vytváří nároky na vlastníka, proto jen v nezbytné míře

interakce je vítána, má formu diskuzí, chatů, sociálních profilů

AKTUALIZACE

odpovídá možnostem vlastníka

web je živý organismus - tvůrců obsahu mohou být miliony

KOMUNITA

neexistuje, návštěvník je pasivní příjemce informací

návštěvník je současně ten, o kom web píše, jednotlivec může být součástí rozsáhlé komunity

PERSONALIZACE

weby neumožňují personalizaci

umožňují vytvářet a využívat sociální profily čtenářů

8

Tabulka 3.1: Rozdíly mezi webovými stránkami Zdroj: Klubový večer SPIR (24. dubna 2007) Podle mého názoru konkrétní aplikaci nelze posuzovat podle použité technologie. Můžeme mít aplikaci, která bude postavená na technologiích, které jsou spojovány s termínem Web 2.0, ale vůbec nemusí splňovat jeho charakteristiky. Myslím si, že Web 2.0 je charakterizován posunem od lokálních desktopových aplikací k internetovým. Jinými slovy se v minulosti dříve pracovalo na počítačích bez připojení k internetu a tomu také odpovídaly používané aplikace, které internet nevyužívaly. Připojení k internetové síti se rozšířilo, počet uživatelů rostl, internet se stal místem nejen pro prohlížení statických stránek. Nyní může desktopovým aplikacím poskytnout více možností a tyto aplikace se pak stanou nikoliv lokální, ale internetové. Dokonce lze různé druhy aplikací, které byly dříve známé jen na lokálních počítačích přenést celé na internet. Nese to s sebou více důsledků, příležitostí i hrozeb. Zatím se tedy vyvinuly 2 přístupy, kterými je Web 2.0 realizován. Jsou to: 1. celá aplikace běží v internetovém prohlížeči 2. desktopová aplikace nainstalovaná lokálně využívající obsah z internetu nebo lokální aplikace plnící funkci internetového prohlížeče (např. technologie AIR od Adobe) První přístup je realizován např. textovým editorem nebo jinou aplikací běžící v internetovém prohlížeči . Některým z nich se věnuji dále. Druhý přístup se může do budoucna slibně rozvinout. Představuji si například, že nainstalovaný textový editor bude nabízet možnost stáhnutí ikonek nebo z internetu. Existují zajímavé projekty – např. internetové rádio Finetune, které neběží na webové stránce, ale na desktopovém lokálním počítači. Lze sem počítat i flashovou verzi komunikačního prostředku ICQ.

3.1. Bezpečnost Web 2.0 s sebou přináší nové aplikace s možnostmi většími než doposud. Tyto aplikace však mohou být ohroženy internetovým nebezpečím. Nespornou výhodou lokálních desktopových aplikací je, že se tomuto typu nebezpečí mohou úplně vyhnout. Organizace Security Computing stanovila bezpečnostní požadavky pro aplikace Web 2.0 [Security requirements for a Web 2.0 world Anon]: o filtrování přístupu serverů podle jejich důvěryhodnosti a filtrování zpráv podle jejich zdroje 9

o anti-malwarová ochrana proti známým i neznámým hrozbám o obousměrné filtrování a aplikační kontrola pro veškerou internetovou komunikaci o ochrana úniku dat o používání bezpečných proxy a cache o možnost vrstvení ochran o nástroje pro robustní řízení a kontrolní zprávy pro všechny webové a komunikační protokoly

3.2. Příklady aplikací Zdroj, kde je možné najít dlouhý přehled především kancelářských Web 2.0 aplikací je k dispozici například na http://o20db.com/db/setup/. Jsou zde vypsány i aplikace od různých vývojářů. Pro představu je to, myslím, dobrý seznam, který není vyčerpávající, ale jen orientační. Chci zde rovněž upozornit na významné projekty, některé z nich jsou hodně populární i u českých uživatelů. Za zmínku jistě stojí: 

Youtube – sdílení videa



Wikipedia – internetová encyklopedie



Del.icio.us – sdílení záložek



Digg – vybírání kvalitních článků na základě hodnocení uživatelů



Last.fm – internetové rádio



MySpace – komunitní server

Ke výše zmíněným službám, jejichž obsah je většinou anglický, existují rovněž české obdoby. Rád bych tady zmínil například: 

Česká verze encyklopedie Wikipedia



Stream – podobné jako Youtube, internetová televize



Jagg – podobné jako del.icio.us



Linkuj – obdoba služba Digg

3.3. Vymezení pojmů – vlastnosti Webu 2.0 a související pojmy Problematika Webu 2.0 s sebou přinesla několik nových pojmů. Tento odstavec slouží mimo jiné k jejich vysvětlení a pochopení. Jsou zde uvedeny vlastnosti, jakými je Web 2.0 charakterizován. Jelikož však Web 2.0 není striktně vymezen, nejsou tyto vlastnosti

10

čistě jen jeho záležitostí. Zároveň ne každá aplikace, která je považována za Web 2.0 musí mít všechny níže uvedené vlastnosti. Folksonomie - tagování Folksonomie je demokratická a distribuovaná klasifikační metoda, při které všichni uživatelé systému (nebo mnoho z nich) mohou označit obsah popiskem dle vlastního výběru. Čím více lidí v systému vytváří popisky, tím lépe se ostatním hledají informace. [Suster 2006] Slovo popisek je ekvivalentní anglickému slovu tag. Tagy jsou v tomto případě slova, kterými uživatelé označují obsah dat, která na stránku vkládají. Tagy mohou být označeny například fotografie, písničky, záložky či video. Takto označená data pak budou nacházena při zadání správných tagů do vyhledávacího stroje. Slovo samotné použil poprvé Thomas Vander Wal na základě analogie se slovem „taxonomie" (angl. „taxonomy") a to tak, že základ řeckého slova „taxis", které znamená „pořádek" či „řád" zaměnil za anglické nářeční slovo „folks", které lze přeložit jako „lidé", „lid". Slovo „nomos" je také řecké a znamená „zákon". [Vaishar 2008] Tag cloud Poměrně nový navigační prvek, který ovlivňují přímo uživatelé. Jde o seznam odkazů umístěných v nějakém útvaru na internetové stránce, přičemž každý z nich může být zobrazen jinou velikostí fontu. Velikost fontu u jednotlivých odkazů může být ovlivněna například množstvím materiálů, na které link odkazuje (jedná se o názvy tagů, kterými uživatelé označují obsah dat, která na stránku vkládají), nebo přímo popularitou jednotlivých odkazů (jak často se na daný odkaz klikne). Čím je tag používanější nebo odkaz populárnější, tím větším fontem se zobrazuje a naopak [Paleček 2007]. Sociální síť Myslí se tím skupiny uživatelů, kteří mají podobné zájmy. Například na www.flickr.com mohou uživatelé nahrát svoje fotografie a sdílet je s ostatními. Fotografiím se přidělují tagy, aby bylo jasné, kam patří. Návštěvník si pak prohlíží alba jiných uživatelů a podle svých preferencí přidává tyto uživatele do svých kontaktů a má je v seznamu buď jako přátele nebo rodinu. Podle toho může omezovat práva přístupu k fotkám (např. jen pro rodinu).

11

Long tail Doslova "dlouhý ocas". Při statistickém hodnocení četnosti určité skupiny jevů, malá část těchto jevů nastává velmi často, zatímco většina je jen málo frekventovaná a v grafickém vyjádření tvoří velmi dlouhou, ale těžko rozeznatelnou část křivky. Nejde však o jevy zanedbatelné, protože takřka vždy jsou ve svém součtu četnější, než nejfrekventovanější skupina. Příkladem může být sortiment vyráběného zboží - přestože velké podniky vyrábějí velké množství produktů, "long tail" reprezentovaný malými a středními podniky vyrobí většinu všech produktů na trhu. [Fishkin & Pollard 2007] Long tail je širší pojem a projevuje se ve více oblastech. Například mnoho malých zdrojů informací jako opozice k centralizovaným zdrojům. Těmto malým informačním zdrojům mohou pomoci nástroje, které vyhledávají v celém spektru, nikoli jen v centrálních zdrojích.

Obrázek 3.1: Long Tail efekt Zdroj: http://www.wired.com/wired/archive/12.10/tail.html [Anderson 2004] long tail keywords Klíčová slova, která jsou hledána jen velmi málo. Každé takové slovo přivádí na web jen minimální množství návštěvníků, v součtu však mohou tato klíčová slova jako celek přivést na web až 80 % všech návštěvníků [Fishkin & Pollard 2007]. Mezi vlastnosti folksonomie rovněž patří efekt long tail – existuje malé množství tagů, které používá velké množství uživatelů a naopak velké množství tagů, které používá málo uživatelů, často je to uživatel jediný.

12

Uživatel jako přispěvatel a tvůrce obsahu Typickým příkladem je encyklopedie Wikipedia, kam mohou přispívat všichni uživatelé internetu. Blogy zase umožňují velké skupině lidí zveřejňovat na globálním médiu téměř cokoliv. Projekty Webu 2.0 dávají běžným uživatelům prostor pro vyjádření se a publikování jejich obsahu na internetu. Mashup Mashup nebo česky mixáž je nám spíše známa v terminologii hudební při kombinaci více než dvou hudebních skladeb. Přeneseně se ovšem tento název ujal i v internetové terminologii. Mashup je webová stránka nebo aplikace, která kombinuje obsah z více než jednoho zdroje a dává tak možnost současného využití různých typů informací zkombinovaných dohromady. Jedním z nejpopulárnějších zdrojů, na kterém webdevelopeři staví svá díla je např. GoogleMaps, YouTube nebo Flicker. Společnosti jako Google nabízejí svá aplikační rozhraní pro programování aplikací (tzv. API), využitelná programátory při tvorbě Web 2.0 aplikací (vč. mashupů) [Mashup Symbio]. AJAX AJAX je zkratka anglického Asynchronous Javascript And XML. Je to metoda využití JavaScriptu k načítání dat bez nutnosti znovunačtení webové stránky pomocí HTTP protokolu a jejího zpracování. AJAX je neodmyslitelnou součástí tzv. Web 2.0 paradigmatu. AJAX byl značně zpopularizován společností Google a jejími aplikacemi - Gmail, Google Maps či webovým kancelářským balíkem aplikací Google Docs & Spreadsheets. Dalšími příklady použití AJAXu jsou např. většina internetových map, některé

on-line

diskuze,

uživatelsky

nastavitelné

domácí

stránky

typu

www.netvibes.com a další. [AJAX Symbio] RSS RSS je zvláštní formát pro publikaci a šíření obsahu webových stránek. Princip spočívá v publikaci často aktualizovaných informací na zvláštní adrese ve formě tzv. RSS kanálu. Tuto adresu si zájemce o informace zadá do speciálního programu (RSS čtečky), kde se mu budou průběžně zobrazovat čerstvě publikované údaje ze zaregistrovaného webu. Bez nutnosti navštěvovat desítky různých webů má tak uživatel možnost přehledně sledovat nejrůznější novinky, tiskové zprávy, články či nové produkty. [RSS Symbio]

13

Podcasting Podcast představuje zvukový soubor dostupný na internetu k poslechu. Podcasting označuje technologii používanou pro stahování zvuku z internetu. Slovo podcast vzniklo kombinací slov iPod (jednoho z nejpopulárnějších MP3 přehrávačů) a broadcasting. Podcast může také představovat seriál těchto souborů (podobně jako například televizní nebo rádio show mohou být na pokračování). Podcasting byl vytvořen bývalým hlasatelem hudebního kanálu MTV Adamem Currym. Pokud slovo podcast rozebereme, dostaneme POD a CAST. První POD (Portable, and On-Demand) znamená, že můžete poslouchat svou oblíbenou show, kdykoliv a kdekoli chcete na svém MP3 přehrávači. CAST, jak jsme již říkali, vychází z anglického broadcasting, čili podobně jako zvuk přichází pomocí rádiových vln do vašeho přijímače, tak zvukové soubory jsou posílány po internetu. Namísto rádia nebo televize používáte osobní počítač připojený k internetu, potřebujete pouze program (RSS čtečku), který vám umožňuje odebírat zvukové záznamy dostupné na internetu. Příkladem takové RSS čtečky je ziePOD. Wiki Wiki je software, který ze čtenářů webů dělá spoluautory obsahu – každý návštěvník může tzv. „wiki stránku“ nejen prohlížet, ale i upravovat a vytvářet nové. Někdy se místo termínu „wiki“ používá „wikiwiki“ nebo „WikiWiki“. První wiki Portland Pattern Repository vytvořil Ward Cunningham v roce 1995. Samotný název dal softwaru sám Cunningham, pochází z havajštiny a v překladu znamená „rychlý“. „Wiki“ podle autobusové kyvadlové dopravy na letišti v Honolulu. Wiki wiki byl první havajský výraz, který se naučil při své první návštěvě ostrovů. Cunningham tedy vymyslel název i koncepci wiki a vytvořil i první implementaci wiki systému. Od začátku bylo jasné, že wiki software by se mohl stát důležitým nástrojem pro tvorbu různých znalostních databází, kde informace mají nějakou trvalejší hodnotu. Právě tento potenciál využili zakladatelé projektu encyklopedie Nupedia a v roce 2001 byla vytvořena internetová encyklopedie Wikipedia. Wikipedia je jednoznačně nejznámějším příkladem wiki webu. Její anglická verze obsahovala v únoru 2008 přes 2 miliony článků a 974 milionů slov. Zároveň existuje v současnosti kolem 250 nejrůznějších jazykových mutací této encyklopedie, mezi nimiž 14

nechybí ani ta česká [Wiki Symbio]. Kromě Wikipedie existuje mnoho dalších wiki systémů. Jejich seznam najdeme například na List of largest wikis. Wiki fungují nejen ve veřejném webovém prostoru, ale i v intranetech škol i firem.

3.4. Web 2.0 jako marketingový nástroj Jak již bylo řečeno Web 2.0 je vágně definován a mnoho lidí ho považuje za buzzword. Je také mnoha lidmi kritizován. V každém případě Web 2.0 je marketingový pojem. Mluvit o druhé generaci webu je totiž velmi odvážné a provokativní, protože web se určitým způsobem vyvíjí již několik let a za tu dobu prošel velkými změnami. Například přechod od statických stránek k dynamickým je revoluční krok a novou verzí webu ho nikdo nenazývá. Někdy bývá Web 2.0 ztotožňován se vzhledem (designem) internetových stránek, což je podle mého názoru nesmysl. Pravdou je to, že mnoho projektů, které jsou nyní nazývány Web 2.0 tu bylo již před rokem 2004 a Web 2.0 jako něco nového obsahuje i trendy, které na internetu existovaly již v 90. letech minulého století. Je možné, že člověk, který tento pojem vymyslel reagoval na vzrůstající popularitu určitých druhů webových stránek, které třeba existovaly už dříve, měly však oproti dnešku nízkou návštěvnost. Tento člověk vyslovil nový termín, který zněl revolučně, našel pro něj určité vlastnosti (pravděpodobně na základě srovnání několika úspěšných webových projektů) a tento termín se ustálil. Tak, jako reklama je nástrojem marketingu, tak marketing je nástrojem obchodu. Reklama, marketing a obchod jsou na sobě přímo závislé a odvíjejí se od základního faktoru, kterým je výroba. Objem výroby v kapitalistických ekonomikách státe stoupá za účelem generovat maximální možný zisk. Ze strany nabídky proto obchod představuje nástroj zásobující poptávku, která je často vytvářena prostřednictvím marketingu (strategie tlaku). V současné době, kdy na trhu je velké množství produktů, které se v celé řadě případů neliší v ceně ani kvalitě, je úlohou marketingu vygenerovat touhu trhu po konkrétním produktu. Marketing využívá reklamu proto, aby k potencionálnímu zákazníkovi distribuoval informaci o určitém produktu. Aby bylo možno zákazníkovi prodat nějaký konkrétní produkt prostřednictvím marketingu a uspět tak na trhu, musí být překonány 3 základní problémy: -

krize pozornosti,

-

nedůvěra k institucím,

-

pomalý cyklus rozhodování.

15

Krize pozornosti Krize pozornosti představuje prvotní problém, který musí marketing překonat po stanovení základních východisek. Neustále se vyvíjející mediální trh generuje obrovské množství informací, které příjemce v mezičase není schopen a mnohdy ani ochoten obsáhnout. Výsledkem je odmítnutí přijetí reklamního sdělení (příjemce záměrně přeladí na jiný kanál, apod.) anebo automatická necitlivost vůči reklamě jako forma selektivní percepce. Marketing při určování strategie musí počítat s tím, že je omezený nejen počet příjemců, ale i možnosti jejich pozornosti. Nedůvěra k institucím Druhým faktorem, který musí brát marketing do úvahy při tvorbě reklamního sdělení, je nedůvěra příjemců k institucím. Problémem je standardizovaný neosobní způsob kontaktu, který je přirozeným nástrojem komunikace byrokratické struktury. Tak, jako mají lidé problémy komunikovat se společenskými orgány (soudy, policie, banky), je pro ně problematické vstoupit do interakce s velkou komerční společností. Jazyk instituce je vždy odlišný od jazyka používaného v běžné komunikaci. Liší se nejen výběr slov (pokud rozhovor probíhá na oficiální úrovni), ale také směr rozhovoru, pokud jsou pro tento typ komunikace vyčleněny speciální komunikační kanály jasně určující pozice, práva a povinnosti obou dvou stran (např. linky zákaznické podpory, žaloba, apod.). Jazyk institucí je diametrálně odlišný od jazyka lidí a pokud má zákazník polevit ve své nedůvěře vůči instituci, musí nutně dojít ke konsensu, který nikdy nebude možný bez komunikace s použitím společného jazyka. Pomalý cyklus rozhodování Třetí problém, se kterým se marketing musí vyrovnat, je čas potřebný pro rozhodovací cyklus potenciálního zákazníka. Tak, jako upozorňuje George Silverman v knize o marketingu [Silverman 2001], mezi obdržením reklamního sdělení a finálním rozhodnutím vždy uplyne jistý čas. Doba procesu rozhodování zákazníka, zda produkt koupit či nekoupit, je určující z pohledu marketingu, protože její prodlužování dává šanci konkurenci nastolit vlastní agendu a získat zákazníka pro svůj produkt. Zkrácení doby rozhodování je dle Silvermana možné ovlivnit volbou správného komunikačního kanálu a formátu reklamy.

16

Řešení problémů marketingu pomocí internetu potažmo Webu 2.0 Odpovědí na výše zmíněné problémy marketingu by mohlo být využití internetové sítě – zejména Webu 2.0. Možnosti řešení uvedených problémů prostřednictvím nástrojů internetové sítě shrnuje následující text. Při objemu a hypertextové organizaci informací dostupných on-line je udržení pozornosti nejen nemyslitelné, ale přímo se s povahou internetu vylučuje. Nelze považovat za přehnané tvrzení, že pokud ne okamžitě, tak po velmi krátké době každý uživatel zjistí, že osobitou relevanci má pouze minimum informací, které je možno na internetové síti nalézt. To, že uživatelé přistupují k internetu jako k absolutnímu pramenu informací si automaticky vyžaduje selektivitu uživatelské volby – tato je však odlišná od volby u klasických médií. V případě internetu jsou uživatelé zvyklí na nelineární

přístup

k decentralizované

informaci,

takže

automaticky

počítají

s variabilními možnostmi získání požadované informace. Surfování na internetové síti je způsob, jakým jsou uživatelé zvyklí pronikat k informacím a následně je konzumovat. Krize pozornosti v tomto případě není negativem, ale dokonce hnacím motorem celé záležitosti. I když internet obsahuje nadmíru informací, míra specifické relevantní informace je vždy nižší a často je zapotřebí informaci aktivně vyhledávat. Moment, kdy uživatelé informaci aktivně vyhledávají, se diametrálně odlišuje od filtrování informací, které jsou uživatelům distribuované. Zatímco krize pozornosti v případě doručovaných informací svědčí o nastavení bloku a inhibování této informace, funguje rozptyl pozornosti v prostředí internetové sítě naopak jako motivační prvek, stimul, který celý proces vyhledávání urychluje. Oproti dobré zacílitelnosti internetové reklamy na webu, bannery a jim podobné formy plošné reklamy nikdy nebudou schopny držet krok s aktivním vyhledáváním, protože při tomto dochází k procházení různých typů stránek. Je nepravděpodobné, že někdo bude vyhledávat bannery, ale vždy bude vyhledávat informace o produktu. Povinností marketingu v tomto smyslu je pochopit, že nemá význam umísťovat reklamní informace na místech, kde o ně není zájem – ale naopak, umísťovat je tam, kde jsou vyhledávané. Oproti stále intenzivnějším snahám podřídit internetové prostředí struktuře společenskoprávních autorit reálného světa, omezují se výsledky této snahy zatím jen na postupné řešení otázky právní norem postihujících šíření zakázaných obsahů (dětská pornografie, propagace extrémistických hnutí, spamming, apod.) anebo počítačové kriminality (hackerství, poškozování autorských práv). Otázka vnímání autorit je v tomto případě ovlivněná arbitrární identitou uživatelů. Tím, že identita uživatele je proměnlivá, často 17

anonymní a de facto se odvíjí od sebeprezentace partnera v komunikaci, není a ani nemůže být směrodatná. Skutečnost, že na úrovni komunikace a výměny informací jsou si uživatelé rovni vede k tomu, že mezi nimi odpadá povinnost dodržování formální stránky rozhovoru. Autorita v prostředí internetu proto není určená sociálním statutem, ale spíše technickými možnostmi. Z pohledu marketingu je proto internet ideální platformou pro rovnocenný rozhovor, při kterém na straně potenciálních zákazníků odpadají komplexy z asymetrické komunikace a nesouladu v použitém jazyce. Internet dokáže hrát zásadní roli i v otázce zkracování cyklu rozhodování u potenciálního zákazníka. internetové prostředí je především místem rychlé výměny informací a jedním z prvků v procesu rozhodování je právě okamžik dosáhnutí informační hladiny dostatečné pro rozhodnutí. Web dokáže být v rámci komunikace s potenciálním zákazníkem efektivnější než marketingová komunikace v hmotném světě, protože je schopný dovést uživatele k různorodé informaci v pohodlí jeho domova, pracoviště nebo kteréhokoliv jiného místa připojeného k internetu. Je daleko jednodušší přečíst si internetovou diskuzi, shlédnout žebříček cen a hodnocení podobných produktů a kliknout na oficiální web prodejců, než zachytit reklamu v televizi, přečíst si rozhovor v týdenníku a zavolat na zákaznickou linku. Pokud má marketing ambici vyřešit 3 základní problémy, může se ze strany internetu spolehnout na přinejmenším následující skutečnosti (viz Tabulka 3.1): -

uživatele aktivně vyhledávající informaci,

-

hierarchii autorit založenou na technologii,

-

neomezenou otevírací dobu. PROBLÉM MARKETINGU

Krize pozornosti: Potenciální zákazník není schopen ani ochoten přijat produkované množství marketingových informací. Nedůvěra vůči institucím: Formalizovaná komunikace a byrokratizace odrazují od komunikace. Rozhodovací cyklus zákazníka: Dlouhý rozhodovací proces může být narušený agresivnější marketingovou kampaní.

MOŽNOSTI WEBU 2.0 Pozitivní rozptyl pozornosti při procházením webovým prostředím. Aktivní poptávka po informacích, surfování. Technologická hierarchie. Účastníci komunikace jsou si rovni, rozhovory vedou v přirozeném jazyce.

Synergie a rychlost komunikace. Schopnost doručit všechny potřebné informace prostřednictvím jednoho 18

Ztráta zákazníka ve prospěch konkurence.

marketingového komunikačního kanálu.

Tabulka 3.2: Základní problémy marketingu a možnosti jejich řešení Zdroj: [Silverman 2001] Nová internetová reklama I když banner je stále pokládán za nejpopulárnější formu reklamy, reklamní průmysl už objevil silné a slabé stránky Webu 2.0 a začal ho využívat jako mimořádně flexibilní a inovativní marketingové médium. Web 1.0 využíval jako nejčastější formy reklamní formáty bannery, pop-upy, kontextuální reklamu ve vyhledávačích nebo e-mailové newslettery. S výjimkou emailového direct mailu zákazníkovi se ve všech uvedených případech jedná o klasické příklady nadlinkové komunikace blízké televizi, rozhlasu, tištěným médiím anebo venkovním reklamním plochám, kdy komunikace probíhá nad linií přímého kontaktu se zákazníkem. Adresát reklamy má v případě nadlinkové komunikace omezené možnosti zpětné vazby a reklamě je de facto pouze vystaven. S přechodem k Webu 2.0 objevuje elektronický marketing nové postupy komunikace v jednotlivých prostředích, ve kterých je možno počítat a pracovat se zpětnou vazbou zákazníka a oboustrannou komunikací. Jak již bylo uvedeno výše – cílem není nabízet informace tam, kde o ně není zájem, ale tam, kde jsou hledány. Principem nového druhu marketingové komunikace na internetu by proto nemělo být přerušení aktivity, ale pozvánka potenciálního klienta do diskuze. Zatímco klasický model vysílání vycházel z přerušení pozornosti diváků reklamním blokem – což na internetu našlo obdobu v různých popupech, apod. – směřuje nová podoba on-line reklamy od mentorství k partnerství, V tomto smyslu jde tedy o přechod od interuptivního reklamního modelu k permitivnímu. Každá velká korporace však nemá pochopitelně v rámci svých reklamních kampaní zájem zaobírat se požadavky a připomínkami jednotlivých zákazníků. Stejně tak naivní by bylo tvrdit, že internetová reklama přešla do jakéhosi osvícenského stádia, kdy každá reklamní kampaň bude vytvářená na základě podnětů od zákazníků a bude se šířit pouze s jejich přispěním. Jak konkrétně tedy marketing využívá služby Web 2.0? Pojem Web 2.0 je marketingový sám o sobě, k tomu ještě dokáže marketing využívat aplikací Web 2.0. Vznikají tak nové formy reklamy a propagace, reklama využívá nových instrumentů. Otázkou zůstává, zda se jedná o zneužití těchto instrumentů a obtěžování příjemců 19

reklamních sdělení, anebo je naopak využití blogů a komunitních stránek pro marketingové účely nějakým způsobem přínosné pro samotné uživatele. Blogy Uživateli generovaný obsah představuje základní prvek fenoménu Web 2.0. Tím, že architektura webových stránek umožňuje kombinování jednotlivých skriptů, je možné vytvářet stránky, které budou sloužit jako sociální sítě, ale současně budou podporovat např. i posílání instantních zpráv a psaní blogů. A právě blogy představují jednu z nejstarších obsahově nejrozsáhlejších forem uživatelsky generovaného obsahu, které reklama s potěšením využívá. První možností využití blogu pro potřeby marketingu je možnost umístění plošné reklamy na tematicky relevantních blogách, resp. na blogách s vysokým počtem čtenářů. Zpravidla jsou v tomto smyslu využívány blogy celebrit, žurnalistů anebo odborníků, kteří kromě široké čtenářské základny fungují také jako názoroví vůdci. Na jaře roku 2005 umístila společnost Audi plošnou reklamu na 286ti blogách. Cílem reklamy bylo vést uživatele na internetovou stránku uvádějící nový model A3. Téměř třetina přístupů (29 %) na stránku vedlo přes blogy, zatímco náklady na tuto reklamu nepřesáhly 1,5 % z rozpočtu kampaně. Identický krok, ale již na 800ti blogách, zopakovala v listopadu stejného roku americká televizní stanice MSNBC s cíle propagovat svůj jednodenní televizní speciál s internetovou tématikou. Jedná se o doteď nejrozsáhlejší nákup on-line reklamy v prostředí blogu. Druhou možností je sponzoring blogu, který má souvislost s obchodními záměry společnosti. V případě, že firma nenalezne relevantní blog, který se přirozeně shoduje s oblastí jejího podnikání, firmy zpravidla přistupují na individuální dohodu s blogery, kteří založí speciální sponzorovanou sekci v rámci svého blogu anebo začnou paralelně psát blog nový. To je případ z dubna 2007, kdy se nadnárodní poskytovatel finančních služeb Virgin Money rozhodl investovat do lokální propagace své značky v Jižní Africe a oslovil místního uznávaného blogera Vincenta Mahera (viz Obrázek 3.1) s nabídkou psát blog na téma osobních financí. Ze strany Virgin Money se jedná o sofistikovaný krok, protože většina čtenářů blogů je ve věku, kdy ještě nemá vyřešeny otázky svých finančních investic či životního pojištění, na druhou stranu pro komunitu příznivců Maherova blogu se jedná o dobrou příležitost jak se nenucenou formou obeznámit s produkty nabízenými na finančním trhu a společně toto téma diskutovat.

20

Obrázek 3.2: Blog Vincenta Mahera Zdroj: vincentmaher.com Třetí a mimořádně často využívanou možností je zřízení vlastního blogu, který bude fungovat jako internetový deníček představující konkrétní produkt., službu anebo se bude věnovat tématicky blízké oblasti. Zřizování vlastních blogů firmami je problematické, protože blog je založený na idnividuálních přípěvcích a názorech osobnosti blogera. Pokud si firma nenajme zkušeného blogera a bude obsah tvořit sama prostřednictvím vlastní kreativní agentury, je vysoká pravděpodobnost, že blog bude působit oficiálně a uměle a nikdy si nezíská čtenářskou základnu. Druhým rizikem je hra na reálného pisatele ze strany firmy, což bývá ze strany blogové komunity nemilosrdně hodnocené jako podvod. Pro falešné blogy byl zavedený pojem flog, zkratka z anglického false blog. Z pohledu reklamy je využití blogu výhodné při budování vztahu mezi reklamním sdělením a jeho příjemcem, protože charakter blogu umožňuje pravidelný update, identifikaci zákazníka s autorskou postavou a rozvíjení příběhu na pokračování. Podstatou blogu je pravidelné doplňování informací, což je pro reklamní účely možné využít při propagaci zboží a služeb, od kterých se očekává jejich vývoj v čase. Přidáváním vždy aktuálních informací do záhlaví stránky je blog vhodný pro prezentaci kulturních událostí, je možné ho však využít také pro generování všeobecného povědomí o produktu v čase, kdy výrobek ještě je anebo už není na trhu. Autoři Searls a Weinberger ve čtvrté kapitole publikace The Cluetrain Manifesto [2001], která analyzuje transformaci vztahu výrobců a trhů po nástupu internetu, popisují, jak nejmenovaná IT firma plánovala uvést nový produkt na trh. Všechny přípravy spojené s produktem a jeho uvedením byly drženy v úplné tajnosti před laickou i odbornou veřejností. Weinberger upozornil na skutečnost, že dlouhotrvající ticho v dnešní době nestupňuje zvědavost spotřebitele, ale právě naopak – nechává produkt upadnout do zapomnění. V prostředí dynamických ekonomik s vysokou mírou konkurence a převisu poptávky si výrobci začínají uvědomovat, že stále více platí staré známé “sejde z očí, 21

sejde z mysli”. Blog je jednou z možností, jak se dá taková situace řešit, a to ve všech etapách životního cyklu produktu: -

součást premiérové kampaně – nové produkty jsou na trh uváděné v rámci premiérových kampaní, které zpravidla trvají 6 až 8 týdnů. Správné načasování kampaně s postupným zapojením médií má velký vliv na modelování povědomí o produktu. Podstatné je proto generování zvědavosti ještě před samotným uvedením produktu, ještě než bude zapojena klasická nadlinková komunikace. internet je ideální médium pro potřeby šíření zákulisních debat – v jeho prostředí fungují komunity a nadšenci, kteří jsou schopni zabezpečit další šíření informace. Postup, kdy byl před oficiální kampaní v masmédiích nejprve zapojený internet, využili jako první tvůrcové nízkonákladového hororu Záhada Blairwitch v roce 1999. Dříve, než se objevily první plakáty anebo upoutávky, spustili producenti blog o podivných událostech a zmizení studentů v blízkosti města Burkittsville ve státě Maryland. Součástí premiérové kampaně byl i financovaný dokument, který těsně před premiérou filmu odvysílal Sci-Fi Channel. Díky zvědavosti a semknutosti komunity, kde velkou roli sehrál internet, se filmu podařilo celosvětově vydělat více než 248 milionu dolarů a stal se nejúspěšnějším nízkonákladovým filmovým projektům.

-

Udržení pozornost v meziobdobí – jak již bylo uvedeno výše, v současné době není výhodné, když se firma na jistou dobu odmlčí a nechá zákazníka na svůj produkt zapomenout. Pozornost lze sice získat zpět, ale je pro to zapotřebí vynaložit větší úsilí a větší finanční prostředky. Proto je lepší, když se okolo produktu neustále generuje aktivita. Variantu blogu, který by vyplnil informační vakuum v meziobdobí existence produktu, využila americká televizní společnost ABC pro podporu svého seriálu Ztraceni. Koncem roku 2005, když publikum očekávalo spuštění vysílání další řady seriálu, přišla ABC se stránkou lostblog.net, ne které bylo možno sledovat různé informace související se seriálem (interview, archivy, příběhy posta, apod.).

-

Kontext produktu – mimo to, že blog je ideálním nástrojem pro generování zákulisních debat, představuje současně i možnost, jak zákazníkovi doručit nové a obšírnější informace o produktu anebo udržovat pozornost blogováním o příbuzných tématech. Výhodou blogu oproti televizní anebo rozhlasové reklamě je prostor, který nabízí za nesrovnatelně nižší náklady. Oproti tištěným médiím má blog zase výhodu v interaktivitě a možnosti oboustranné komunikace. Blog 22

jako trvalou komponentu reklamní kampaně využila např. firma Vichy ve Francii, která v roce 2005 vytvořila postavu Blaire píšící svůj blog o zkušenostech s produkty Vichy. O rok později doplnila italská módní značka Diesel svoji reklamní kampaň Heavenly Recruitment na jarní kolekci o blog s tématikou padlých andělů (fallenwings.org). -

Identifikace s autorským subjektem – tak, jako ilustruje Jaron Langer ve svojí eseji Digitální maoizmus na příkladě Wikipedie, dochází na internetu v důsledku masivní publikace informací anonymními autory k vymizení stabilního autorského subjektu. Blog jako internetový deníček automaticky implikuje přítomnost autora, osobnosti, která vnímá události ve svém okolí a transformuje je do podoby pravidelných zpráv, ať už textových anebo audio/vizuálních. Blog je vždy osobní, reprezentuje subjektivní pohled svého autora. Pokud se pro provozování blogu rozhodne firma v rámci svojí marketingové komunikace, situace se komplikuje. Blog totiž přestává být vyjádřením osobního názoru, ale stává se komunikačním kanálem korporátních obsahů. Firma má v tomto případě v zásadě dvě možnosti, jak se na poli autorství blogu prezentovat – přiznat, že jde o blog patřící k jisté organizaci anebo může předstírat, že blog patří reálné osobě anebo zájmové skupině. Druhá možnost je v současnosti mimořádně populární mezi autory kreativních řešení. Důvodem je snaha kreativy usnadnit zákazníkovi identifikaci s hlavním hrdinou blogu, a tím pádem i identifikaci se s produktem samotným. Problém nastává v okamžiku, kdy publikum zjistí, že se jedná o podvod. Stalo se to např. v případě postavy Blaire na blogu firma Vichy. Mimo to, že Blaire, která tvrdila, že s přibývajícím věkem a počtem absolvovaných party už musí bojovat s vráskami, vypadala jako studiová modelka. Podezřelý byl i technický koncept jejího blogu. Přidávané komentáře byly filtrované a neexistovala možnost nastavení permalinků. Komunita blogerů velmi rychle zjistila, že Blaire neexistuje a ostře se ohradila vůči marketingové strategii poškozující základní pravidla blogování. Když tato na první pohled bezvýznamná kauza pronikla do klasických médií, postavil se přední francouzský deník Le Monde na stranu blogerské komunity. Celá kauza následně vyvrcholila tím, že Vichy blog stáhla a blogerům se oficiálně omluvila. V následném kroku pozvala skupinu blogerek k participaci na novém projektu, kterým bylo obnovení produktového blogu s možnostmi otevřené diskuze a participace. 23

-

Rozvíjení příběhu – do rámce pravidelné aktualizace informace je možno zařadit také postupné rozvíjení příběhu ve smyslu epické narace. Tento postup využila poprvé ve své premiérové kampani severoamerická divize automobilky Nissan.

Komunity Z hlediska zadavatele reklamy představují internetové komunity ideální prostor pro umístění reklamního sdělení, a to hned z několika důvodů. On-line komunity zpravidla sdružují svoje členy na základě jistého typu vztahů, čemuž je možné přizpůsobit zacílení reklamy, zejména v souvislosti s premiérovými kampaněmi nových výrobků, a to hned několika způsoby. Při odhlédnutí od možnosti umístění klasické plošné reklamy na stránkách některé z on-line komunit, je zde stále možnost sponzoringu komunitních aktivit anebo přímého vlastnictví komunitních stránek. Založit vlastní stránky představuje pro firmu vždy jisté riziko, protože musí doufat, že komunita přijme nové prostředí a svojí aktivitou přemění obyčejný vztah na živou komunitní stránku. Je to dlouhodobý proces a nemusí být úspěšný – členové komunit se zpravidla vyhýbají prostředím, jejichž prvotním cílem je indoktrinace příchozích a následné generování zisku. Může se tak stát, že cílem zadavatele je vybudovat nové webové stránky a vytvořit kolem nich komunitu. Naneštěstí na stránky nebudou chodit návštěvníci, což je u Web 2.0 aplikací značně nežádoucí. U Web 2.0 aplikací totiž platí, že čím více návštěvníků, tím lépe. Příkladem takového selhání je pokus o vybudování komunitního webu v rámci premiérové kampaně firmy Coca-Cola na českém a slovenském trhu v dubnu 2007. Jako hlavní a současně jediné médium marketingové komunikace s cílem podpořit prodej produktů Coca-Cola Light zvolila společnost internet. Prostřednictvím krátkých videí byl generovaný příliv uživatelů na hlavní stránku www.normalniodvaha.cz. Oproti undergroundovému charakteru této plošné reklamy se už však uživatel dalšího alternativního, zajímavého nebo humorného obsahu nedočkal. Na hlavní stránce očekával uživatele uhlazený korporátní design s placenými příspěvky lokálních celebrit a možnost zapojit se do debaty o normální každodenní odvaze prostřednictvím vlastního příspěvku. Ať už text, fotografie, video anebo podcast, důležité bylo přispět na téma překonání strachu – a tento krok začal asociovat s pitím nízkoenergetického nápoje. Počet příspěvků za měsíc existence stránky nepřesáhl patnáct. Všechny příspěvky jsou dále označeny jménem a příjmením autora, což je pro internetové prostředí, kde 24

uživatelé vystupují pod různými přezdívkami, velmi nestandardní postup. Dále je také pravděpodobné, že prvními – a očividně jedinými – přispěvateli jsou samotní tvůrci kreativního návrhu z agentury Meyer-Mccan-Ericcsson. Mnohem lepší strategii předvedla firma Web Design Faktory pro společnost Budvar, která v roce 2005 představila mikrostránku www.Bob-Dave.cz. Stránka o dvou Američanech objevujících českou kulturu si získala přízeň médií, uživatelů i odborné veřejnosti. Původní stránky Boba a Davea však již neexistují, byly nahrazeny projektem www.Budvar.tv, který je však o mnoho sterilnější a nedaří se mu vybudovat si uživatelskou základnu. Druhou možností využití tvořivého (a následně nákupního) potenciálu komunit je sponzoring komunitních stránek. Může se jednat přímo o dotování provozu stránek anebo – což je častější – sponzorovat různé soutěže v rámci komunit, kde se ceny budou shodovat se zájmy komunity. Je to strategie prospěšná pro obě dvě strany – firma motivuje uživatele k aktivitě a na druhou stranu se zviditelní poskytnutím svého produktu jako hlavní ceny. Jedná se o starý model, který může fungovat na jakémkoliv typu stránky, nicméně správně zvolený sponzoring uvnitř komunity může vyvolat hysterii touhy právě po jedné konkrétní značce a jednom konkrétním produktu. Příkladem může být kooperace minoritní komunity fanoušků sportovní obuvi s výrobcem sportovního vybavení Nike. Výhercové soutěže na www.sneakerplay.com jsou pravidelně odměňování výrobky z limitovaných sérií anebo poukázkami na nákup z designérských soutěží Nike. Půvab tohoto nápadu je skrytý v tom, že každou soutěží získá firma Nike několik tisíc nápadů na design - a to za cenu několika páru tenisek. Sociální networking Podstatou networkingových stránek je propojení uživateli generovaných profilů do přátelských sítí. Networkingové stránky jsou lákavým místem pro umístění plošné reklamy – v tomto smyslu je mimořádně dobře zacílitelná. Na základě toho, že majitelé jednotlivých profilů vyplňují věk, pohlaví, zaměstnání, zájmy a další formace včetně výšky, váhy a rasy, je možno nastavit reklamu tak, aby se zobrazovala např. pouze vysokoškolsky vzdělaným ženám ve věku 30-35 let ze státu Oregon. Druhou, neméně využívanou možností je fenomén tzv. přátelství s reklamou. Uváděcí kampaně nových produktů se v současné době už obvykle neobejdou bez toho, aby mediální agentura nevytvořila profil nového výrobku na stránkách typu MySpace. Politika takového kroku je velmi jednoduchá – zřízení profilu je zdarma a jediné vstupní 25

náklady představuje kreativní design profilu, který se dá s pomocí předvolených grafických šablon, hudby a videí vytvořit za pár minut. Následně je důležité, aby profil zalinkovalo pár zajímavých lidí, nejlépe celebrit. Získání nových kamarádů do sítě představuje virální šíření informace o novém profilu. V závislosti na technických možnostech stránky je následně možno aktuální přátele prostřednictvím odkazů na jejich profil anebo bulletinů informovat o novinkách spojených s produktem. Konkrétně MySpace je známý jako marketingová platforma a generátor nových celebrit, a to především v oblasti hudby. Známý je případ Artic Monkeys, kdy se kapela mladých britských hudebníků vyšvihla k vydání nosiče a následně do oficiálních hitparád na základě popularity získané v přátelských sítích na MySpace. Podobných příkladů vzniku on-line celebrit, které se následně proslavili v reálném světě je více. Prostřednictvím sociálního networkingu si pak udržují a rozšiřují okruh svých fanoušků.

26

4. Wikipedie Nápad vytvořit otevřenou encyklopedii, do které by na internetu mohl přispívat každý, se zrodil 15. ledna 2001 v Americe. Podnikatel Jimmy Wales a filozof a informatik Larry Sanger ji vytvořili jako doplňkový projekt k dnes již neexistující encyklopedii Nupedia, kam mohli přispívat pouze odborníci. [ČTK & Novinky 2008] Wikipedie je mnohojazyčná otevřená internetová encyklopedie, na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa. Jejím cílem je tvorba a celosvětové šíření volně přístupných encyklopedických informací. [Wikipedie Anon] Každý uživatel internetu může z Wikipedie čerpat a taktéž do ní přispívat. Příspěvky nemusí být pouze formou celého článku, ale je možno editovat i kterékoliv existující příspěvky. Editace se tak může týkat úpravy pouhého překlepu v příspěvku, korekce věcné chyby nebo dokonce rozšíření článku. Wikipedie je protipólem uzavřené encyklopedie Britannica, která je tvořena vysoce kvalifikovanými odborníky [Faltýnek 2007]. Zde se nabízí určitá analogie se softwarem, který je taktéž vytvářen jako open-source nebo closesource. Wikipedie je pravděpodobně nejznámnější a nejrozsáhlejší systém wiki.

4.1. Systémy wiki Existuje velké množství systémů pro správu obsahu (content management system) a wiki je jedním z nich. Jak již bylo zmíněno Wikipedie běží na systému wiki (wiki engine), kterých dnes existují také desítky či stovky. Wikipedie konkrétně používá wiki engine MediaWiki, který je napsán v PHP s použitím databáze MySQL nebo Postgre SQL. Systémy wiki jsou nabízeny uživatelům jako open-source aplikace k instalaci na vlastním serveru nebo jako wiki hosting. Mnoho systémů je dostupných zcela zdarma. Nasazení wiki systémů je výhodné například pro školy nebo malé podniky, protože se mohou soustředit pouze na obsah [Wagner 2008]. Jako wiki tedy označujeme soubor webových dokumentů nebo spíše celé weby (přeneseně i softwarové nástroje k jejich tvorbě), založené na možnosti rychlé a snadné editace obsahu přímo jednotlivými uživateli. Tato základní vlastnost dává wiki dokumentům zcela nový rozměr – otevírá se obrovský prostor pro sdílení informací, myšlenek, znalostí a zkušeností. Na rozdíl od nepřehledných internetových diskuzí navíc může každý nejen přidávat texty vlastní, ale i upravovat informace stávající, ve kterých objeví chybné údaje nebo třeba gramatické chyby. Stejně tak může uživatel

27

upravovat text za účelem doplnění aktuálních informací nebo zvýšení čtivosti a zlepšení uspořádanosti textu [Chvojka 2008]. Možnosti nasazení wiki systémů Wiki systémy lze nasadit pro různé účely. Nejčastější jsou: komplexní databáze znalostí – manuály či dokumentace, projednávání nových projektů, problémů nebo změn v organizaci, komunikační prvek mezi firmou a jejími zaměstnanci, partnery a zákazníky, editační systém pro internetové stránky Problémy wiki systémů Kvalita obsahu wiki systémů může být snížena některými faktory. Je na organizaci, aby se je snažila potlačit a vedla uživatele k efektivnímu přispívání a využívání těchto systémů. Problémem se může stát: o neukázněnost uživatelů, o naučit uživatele, jak do systému přispívat, o nedostatečná motivace přispívat do systému Příklady nasazení wiki systémů Systémy wiki jsou považovány za charakteristiku Web 2.0. Jsou prostředím pro spolupráci a umožňují lidem do nich vkládat svůj obsah. Jedna z charakteristik wiki technologie je snadné vytváření a aktualizace stránek. Některé české školy si uvědomily užitečnost těchto systémů a nasadily je do provozu. Narozdíl od Wikipedie, která je multioborová, jsou tyto systémy specializované. Zde je několik příkladů:  Gymnázium Mikulov: http://www.gymik.cz/wiki/index.php/Hlavn%C3%AD_strana  MFF UK: http://wiki.matfyz.cz/wiki/Main_Page  Stránky pro studenty medicíny: http://wiki.medik.cz/wiki/Hlavn%C3%AD_strana  ČVUT: http://www.student.cvut.cz/cwut/index.php/Hlavn%C3%AD_strana Dalšími oblastmi, kde lze nasadit wiki systémy jsou firmy a státní správa. V mnoha firmách konají wiki systémy (ve větší či menší míře) všechny výše zmíněné funkce (účely) a plně nahrazují statický firemní intranet. Tím, že pomáhají k nalezení jednodušších a efektivnějších řešení v rámci firmy, se díky nim v některých případech podaří zcela vyhnout poradenským firmám. Nedá se však říci, že by se wiki hodily 28

kamkoliv. Ve firmě s osmi zaměstnanci obývajícími dvě kanceláře bude jejich využití jako prvku pro výměnu informací prakticky nesmyslným krokem. Přinejmenším spekulovat by se ale dalo o využití wiki jako nástroje k práci na společném projektu, například dokumentu. V tomto případě by však mohlo být snadnějším řešením využití jiných produktů, například volně dostupných kancelářských nástrojů Googlu s širokými možnostmi sdílení. Vždy je proto nutné zvážit všechny alternativy. Těmi mohou být jak již zmíněné online aplikace typu Google nebo třeba Zoho, tak také obyčejné emailové konference a diskusní skupiny. Přednost před wiki mohou dostat v řadě případů specializované groupwarové nástroje, které toho často nabídnou mnohem více. Nutno ovšem podotknout, že také za mnohem více finančních prostředků (což se ne vždy vyplatí). Typickým zástupcem kolaborativního softwaru je například známý balík IBM Lotus Notes [Chvojka 2008]. V lednu roku 2007 proběhl celosvětový výzkum zaměřený na využití nástrojů „Web 2.0“ ve firmách s průměrným obratem 2,5 miliardy dolarů. Analytici skupiny Economist Intelligence Unit zjišťovali názory 406 respondentů vyššího a středního managentu ze segmentů financí, služeb, IT, telekomunikací a médií. Obdobu internetových deníčků (blogy) a wiki používalo podle již zmíněného výzkumu celkem 33 % firem a téměř stejný počet společností tyto nástroje plánuje zavést během následujících dvou let [Hasalík 2008]. Společnost LCS International vytváří pomocí wiki otevřenou dokumentaci ke svým informačním systémům a jako hlavní výhodu wiki uvádí dostupnost jednoduché aktualizace ze strany spolupracujících partnerů. Kromě toho tato firma propojila wiki systém se svým informačním systémem, přičemž z databáze znalostí se přenášejí požadované údaje do informačního systému. LCS také uvažuje o vytvoření opačné funkce, která by umožnila přenášet zadaná data z informačního systému do wiki. Ve společnosti Novell se wiki stala běžnou součástí pro plánování a organizaci různých událostí i firemních akcí. Všichni zúčastnění mohou sdílet informace o dopravě na místo konání, společném leteckém cestování, půjčování vozidel a odpovědným manažerům odpadá nutnost rozesílat hromadné e-maily. Naopak Procter & Gamble použila tento nástroj pro zjištění odezvy zákazníků na prodávané produkty [Hasalík 2008]. Wiki systémy začali již pronikat i do státní správy. Na Novém Zélandu, kde místní Úřad státních služeb spustil webové stránky s názvem ParticipatioNZ wiki jako součást 29

oficiální strategie pro eGovernment. Přispívat do wiki mohou občané, zástupci akademické obce, úředníci a lidé z firem. Komunitu přispěvatelů tvořilo v době spuštění 100 členů, v říjnu se toto číslo zvýšilo na 270 spolupracovníků. Tím ovšem zkušenosti Novozélanďanů s wiki nekončí – policie zpřístupnila loni v září tamějším občanům web, na kterém mohli vznášet připomínky ke změnám policejního zákona z roku 1958 [Hasalík 2008]. V české státní správě ke květnu 2008 veřejné wiki systémy dost možná ani neexistují. Zpětná vazba probíhá pomocí e-mailu, diskuzí nebo hlasování.

4.2. Pravidla Wikipedie Jak již bylo řečeno, do Wikipedie může přispívat každý. Měl by však dodržovat pravidla, která jsou pro přispívání do této encyklopedie stanovená. Pravidla si stanovuje každá komunita, svázaná s jedním jazykem, sama. Na dodržování pravidel a kontrolu změn v článcích dohlížejí takzvaní správci. Správci Wikipedie vytvořili několik druhů pravidel, z nichž nejdůležitější jsou ta závazná. Jako příklad zde uvádím 2 důležitá závazná pravidla: Nezaujatý úhel pohledu Pravidlo o nezaujatosti říká, že Wikipedie neslouží k hledání pravdy, ale pouze k nezaujatému popisu vnějšího světa; pokud tedy ohledně nějakého encyklopedického tématu existuje spor (např. zda je potrat nezpochybnitelným právem ženy nebo smrtelným hříchem), Wikipedie se nesnaží rozhodnout, která ze stran je v právu, ale nezaujatě popíše všechny strany sporu a přiměřeným způsobem prezentuje jejich postoje a argumenty. Žádný původní výzkum Zákaz původního výzkumu dovoluje na Wikipedii uvádět jen takové údaje, které již byly někde (v důvěryhodném médiu) dříve zveřejněny. Wikipedie neslouží k propagaci nových vlastních myšlenek či názorů. Poměrně důležitá jsou i Doporučení, která vznikla na základě konsenzu wikipedistů. Tato Doporučení sice nejsou formálně závazná, ale jejich nedodržování je možné postihovat. Velmi důležité je doporučení ověřitelnosti: Ověřitelnost Články by měly obsahovat pouze informace, které byly publikovány zdrojem důvěryhodným a respektovaným nebo jinak společensky významným ve vztahu k tématu. Editoři by měli u každé nové informace uvést důvěryhodný zdroj. Tvrzení, které 30

nelze věrohodně ověřit, může kdokoliv z článku odstranit. Povinnost uveřejnit důvěryhodný zdroj leží na editorovi, který informaci přidal.

4.3. Přispívání do Wikipedie Princip je takový, že Wikipedie se skládá z článků. Článek obsahuje text o některém z encyklopedických hesel. Za článek se nepovažují pomocné texty a vysvětlivky. Pokud chceme spolupracovat na tvorbě Wikipedie, můžeme buď napsat nový článek anebo editovat článek již existující. Pro vkládání našich příspěvků do encyklopedie je dobré mít alespoň minimální znalosti o značkovacím jazyce, který se na Wikipedii používá. Použití jazyka pro vkládání příspěvků je popsáno v nápovědě. Aby stránky mohl snadno editovat opravdu každý, neupravuje se přímo HTML kód, ale zdrojová podoba v tzv. wikitextu - velice jednoduchém jazyce, který se od běžného textu liší jen několika málo značkami, jako jsou dvojice apostrofů ''pro kurzívu'', trojice apostrofů '''pro tučné písmo''', hranaté závorky [[pro hypertextové odkazy na jiné články]] apod. (Mimo popsané syntaxe, používané na Wikipedii, existují i jiné, používané na jiných systémech; vždy se však jedná o primitivní značkovací jazyk, takže výsledný zdrojový kód se od běžného textu liší jen velmi málo) [Kadlec 2007]. Filozofií Wikipedie je to, že je lepší napsat článek s chybami než ho nenapsat vůbec. Spoléhá se totiž na to, že chyby může někdo opravit. Všechny vkládané změny se zaznamenávají do historie článku a na stránku posledních změn. Je zřejmé, že otevřenost wiki lze snadno zneužít a libovolný internetový vandal může snadno např. smazat veškerý obsah stránky nebo jej třeba nahradit vulgarismy. Proto se u každé stránky uchovává historie editací - souhrn všech starších verzí článku: jakmile někdo stránku upraví, není původní verze zahozena, ale pouze přesunuta do historie, a je možné si ji jednak kdykoli zobrazit i se k ní kdykoli vrátit (nebo si pouze otevřít její editaci a využít některé části této starší verze). Pokud tedy nějaký vandal stránku vyprázdní, jakýkoli jiný uživatel může předchozí verzi snadno obnovit z historie. Kromě zobrazení starší verze lze také libovolné dvě verze vzájemně porovnat (tzv. diff), čímž lze jednoduše zjistit, co všechno bylo v článku změněno; to je základním nástrojem pro sledování změn a boj s vandalismem [Kadlec 2007]. Jazykové verze Wikipedie se za několik let existence slušně rozrostla. Jednak co do počtu článků, jednak co do jazykových verzí, kterých je k červnu 2008 celkem 264. V Tabulce 4.1 uvádím seznam šesti největších jazykových verzí Wikipedie podle počtu článků a české 31

verze. Je u nich uveden také ukazatel míra editace, který má hrubě vyjadřovat jakousi kvalitu Wikipedie na základě toho, jak často jsou články aktualizovány. Tento ukazatel je složený z poměru editací k článkům násobeno poměrem stránek, které nejsou článkem ku článkům násobeno koeficientem nehotových článků. Má také vyjadřovat jakousi míru spolupráce [List of Wikipedias Anon]. Jazyková verze Angličtina

Počet článků

Míra editace

2 403 234

360

Němčina

759 145

77

Francoužština

668 200

99

Polština

508 168

8

Japonština

495 917

37

Italština

461 122

46

Čeština

98 816

25

Tabulka 4.1: Největší jazykové verze Wikipedie v porovnání s českou verzí (stav k 8. červnu 2008) Zdroj: www.wikipedia.org Z Tabulky 4.1 je patrné, že například Polsko má na velký počet článků poměrně málo editací. Z toho lze vyvodit, že kvalita článků nemusí být v globálním pojetí na takové úrovni jako například u francouzské nebo anglické verze. Dále je možné předpokládat, že v Polsku by se pravděpodobně ujal kromě Wikipedie i projekt Knol, který připravuje firma Google a jehož systém fungování popisuji níže. Kvalita Kritici tvrdí, že možnost editovat Wikipedii kýmkoliv ji činí nespolehlivou. Wikipedie neobsahuje žádnou oficiální složku, která by se zaobírala ověřováním faktů a samotní redaktoři nemusí být vždy dokonale obeznámeni s tématem, o kterém píší. Kritici Wikipedie dále poukazují na nekompetentnost veřejnosti vyjadřovat se ke složitým encyklopedickým otázkám. Akademické kruhy zpravidla respektují Wikiipedii jako pramen, na který se dá odvolat. V tomto smyslu se na Wikipedii se odvolávají např. “rozšířená stanoviska“ on-line verze časopisu Science. Bývalý šéfredaktor Larry Sanger, nyní se věnuje jinému projektu (viz dále), kritizoval Wikipedii koncem roku 2004 za to, že opovrhuje odborností. Wikipedia je postavená na víře, že její proces upravování příspěvků bude časem vést k přesnosti informací díky tomu, že její obsah je vystaven velkému množství čtenářů. 32

Je tedy možno informacím, které uživatelé ve Wikipedii najdou, důvěřovat? Nejprve je zapotřebí připomenout, že Wikipedie je všeobecná encyklopedie, není tedy, a ani se nesnaží být, pramenem informací pro odborníky v daném oboru, snaží se být zdrojem, na který se může kdokoli obrátit pro získání základního přehledu v problematice, která není jeho specializací. Těžko si lze například představit, že by vysokoškolský student při přípravě na zkoušku vystačil s (libovolnou) encyklopedií. Dalším faktem platným pro všechny encyklopedie (a nejen pro ně) je to, že by neměly být užívány jako jediný zdroj informací, který k danému účelu čtenář využije - spoléhání se na jediný zdroj je chybou, ať už je tímto zdrojem Wikipedie nebo cokoli jiného. Vliv Jelikož je encyklopedie Wikipedie podle serveru www.Alexa.com sedmým (stav k 15. červnu 2008) nejnavštěvovanějším serverem na světě, ovlivňuje docela širokou masu lidí. Kromě toho je také hojně citovaným zdrojem. Vzniká tak potenciální nebezpečí, že přispívání do Wikipedie bude mít motiv nejen pouze nezaujatého popisu určité problematiky. Lidé mohou psát do Wikipedie například z důvodu nějaké lobby, aby vylepšili něčí obraz v očích veřejnosti, udělali si reklamu nebo naopak něčí pověst poškodili. Otázkou také je vkládání externích odkazů do článků ve Wikipedii. Tyto odkazy vedou na stránky, které nemusí obsahovat neutrální úhel pohledu. U článku mohou být vloženy odkazy na stránky popisující problematiku z více úhlů pohledu (jako je tomu například u článku o Web 2.0), ale i z jediného úhlu pohledu. Mít na Wikipedii vlastní stránku se životopisem se každému nepoštěstí. Provozovatelé Wikipedie nedovolují uživatelům vytvářet se své profily. Jeden ze zakladatelů Wikipedie Jimmy Wales k tomu dodává: „Pokud je někdo slavný nebo důležitý ve svém oboru, skončí ve Wikipedii“. Tato věta nedává jasnou odpověď na to, kdo ve Wikipedii být může a kdo ne. Kdo zhodnotí, zda si člověk zaslouží mít svojí stránku na Wikipedii? Wikipedia dává určitý návod, avšak i v něm přiznává, že má šanci i ten, kdo nesplní ani jedno kritérium. Například novinář Howard Altman si vlastní heslo „zasloužil“ podle svých slov zřejmě proto, že před časem v médiích rozvířil diskusi o věrohodnosti numerologa Johna Patricka Ennise, který mimo jiné předpověděl teroristické útoky z 11. září 2001. Vzhledem k vlivu Wikipedie mohou mít někteří přispěvatelé tendenci do Wikipedie vložit biografíe osob, které nejsou považovány za „důležité“ a nesplňují výše zmíněné Doporučení. Ostatní wikipedisté pak ale mohou kterýkoliv životopis smazat.

33

4.4. Financování Wikipedie Provoz Wikipedie a jejích sesterských projektů zajišťuje americká nadace Wikimedia Foundation. Wikimedia Foundation je financována ryze z dobrovolných darů, sponzorských příspěvků a grantů. Wikipedie neobsahuje žádnou reklamu. Hlavním důvodem pro tento přístup je obava z ohrožení nezávislosti - reklamní partneři by mohli využívat finanční tlaky k ovlivňování obsahu článků, což je pro wikipedisty naprosto nepřijatelná představa [Kadlec 2007]. Princip financování Wikipedie je opakem k financování Googlu, který na reklamě vydělává velké sumy peněz. V současné době (březen 2008) se v médiích objevili články o tom, zda Wikipedii budou stačit příjmy od dárců nebo bude muset v budoucnosti reklamu povolit. Lidé, kteří stojí v čele nadace financující Wikipedii se k tomuto tématu nestavili jednoznačně [ČTK 2008a]. Tyto spekulace však byly vzápětí zažehnány darem tří miliónů dolarů od nadace Alfreda P. Sloana [ČTK 2008b].

4.5. Výhody Wikipedie Nejdříve je nutné říci si vůči čemu mohu zkoumat výhody Wikipedie. Pokud bychom srovnávali tištěnou a internetovou encyklopedii, internetová má výhody, které vyplývají z podstaty tohoto média. Jsou to například tyto: –

rychlá reakce na změny – rychlé přidání nových poznatků nebo úprava stávajících hesel

–

rychlejší a efektivnější hledání

–

možnost uvádět odkazy na jiné internetové zdroje, na které lze jednoduše kliknout

–

uvádění hypertextových odkazů u hesla na další termíny v encyklopedii

Pokud bychom srovnávali 2 internetové encyklopedie s různým přístupem k tvorbě hesel, dojdeme k jiným závěrům. Výhoda média se nyní smazává, protože obě jsou zprovozněny na stejném médiu. První z nich je tvořena skupinou odborníků, ale nikdo jiný do ní přispívat nemůže. Tito odborníci jsou zpravidla placeni za svoji práci. Druhá je typu Wikipedie, tj. encyklopedie, do které mohou přispívat všichni občané s přístupem k internetu (což je jedna z charakteristik Web 2.0). Tito lidé mají různou odbornost, připívají ve svém volném čase a zdarma. Výhody encyklopedie typu Wikipedie jsou tyto: –

čím více lidí do ní přispívá, tím je encyklopedie rozsáhlejší a kvalitnější

–

přístupný zdroj 34

–

víc hlav, víc ví – každý může editovat téměř jakýkoliv článek

4.6. Nevýhody Wikipedie To, že do encyklopedie může přispívat každý je ale dvousečná zbraň. Nevýhody encyklopedie typu Wikipedie jsou proto důsledkem její otevřenosti. Mezi hlavní nevýhody Wikipedie podle mě patří: –

nedostatečná věrohodnost článků, chyby v článcích

–

články psané ze zaujatého pohledu

–

neúplné články – například kvůli nedostatečné motivaci přispěvatelů

–

vandalismus – záměrné znehodnocování článků

–

nutnost mí větší systémové zdroje – každá změna se ukládá, ukládá se informace o každém wikipedistovi

Wikipedie má ve světě internetu víceméně dobrou reputaci. Sama aspiruje na autoritu skoro v každém předmětu lidského vědění. To samozřejmě vede autory dalších stránek k parodování Wikipedie, jejího obsahu, a někdy dokonce i vzhledu. Necyklopedie, Stupidedia.org, Falsipedia.com, Uncyclopedia.org a Illogicopedia.org jsou příklady takových webů, které pozměňují informace a vytvářejí nesmyslná fakta, aby návštěvníky pobavily nebo poškádlily. Zároveň však uživatele vyzývají, aby mysleli a ne jen slepě přijímali fakta, která může kdokoliv na Wikipedii a podobných zveřejnit. Jakkoliv mohou být tyto komické stránky na obtíž, prosazují se a to především proto, že poskytují zábavu. Vy buď znáte fakta, abyste se mohli bavit a těšit z těchto stránek, anebo se cítíte napáleni a podvedeni (a to se vám pochopitelně nelíbí ani trochu). Wikipedia je dle mého názoru vhodná pro získání základního přehledu o tématu, jako jediný informační zdroj by ovšem neměla být přeceňována.

4.7. Konkurence Wikipedie Wikipedie se v posledních letech těšila vzrůstající návštěvnosti. Je využívaným informačním zdrojem, má stálé wikipedisty a rostoucí počet článků. Dřív či později napadne různé lidi, že by se dalo něco podobného také zrealizovat, poučit se z nedostatků Wikipedie a mít také úspěch. Přichází tak na řadu konkurence, která se bude snažit o to, aby i ona měla velkou návštěvnost a mnoho přispěvatelů. Chci zde představit 2 projekty, které mají velké ambice stát se tou nejlepší internetovou encyklopedií. Oproti Wikipedii jsou ovšem v nevýhodě, protože přicházejí s několika

35

ročním zpožděním. Nicméně Google také nebyl na internetu jako první se svým vyhledávačem a v současné době je nejpoužívanější ze všech. Prvním projektem je Citizendium. Spustil ho v roce 2007 jeden ze spoluzakladatelů a pozdějších kritiků Wikipedie Larry Sanger jako zlepšení Wikipedie a plánoval, že brzy přesáhne význam této encyklopedie. Citizendium běží stejně jako Wikipedie na softwaru MediaWiki. Systém přispívání je v podstatě stejný. Čím se však Citizendium od Wikipedie nejvíce liší je tzv. approving proces – schvalování článků, při němž editor jakožto neanonymní odborná autorita zaštítí článek, který je podle něho kvalitní. Editoři musí psát pod svým skutečným jménem. Citizendium by mohlo přerůst v kvalitní, ale spíš menší encyklopedii, neboť v červnu 2008 mělo „pouhých“ 6900 článků, což je znatelně méně než některé verze lokalizované encyklopedie Wikipedie. Citizendium například může přetáhnout z nějakého důvodu Wikipedií znechucené autory, ať už její bývalé přispěvatele, nebo jen její uživatele a kritiky. Myslím si, že Citizendium se nestane dostatečně obsáhlou všeobecnou encyklopedií s miliony uživatelů, může však přinést nové nápady pro otevřené encyklopedie. I proto se jedná o zdravou konkurenci. Druhý projekt připravuje samotná firma Google. Jmenuje se Knol a zatím spuštěn nebyl. I u něho se předpokládá, že uživatel nebude anonymní. Výhodou tohoto přístupu je samozřejmě zveřejnění autority, která za textem stojí. Otázkou je ale ověření identity, protože internet je sám o sobě anonymní médium. Bude zajímavé sledovat, jak se lidem z Google podaří ověřovat totožnost jednotlivých přispívajících lidí. Pravděpodobně základem bude emailová adresa z Gmailu, fotografie používané v Gtalku a také se s velkou pravděpodobností použije nově spuštěný Google profil. Zajímavý je také princip přispívání do Knolu, který se od Wikipedie dost liší. Cílem není vytvářet k jednomu tématu jeden společný materiál, ale nechat soutěžit o pozornost jednotlivé články od podepsaných autorů. K publikovaným článkům bude možné přidávat komentáře nebo navrhnout změny či úpravy originálního textu. Stejně tak bude možné každý článek ohodnotit. Ve Wikipedii je cílem jeden článek, na kterém se autoři musí dohodnout, v Knolu bude na jedno téma moci existovat více článků. Cílem projektu není shromažďovat vědění, ale podporovat soutěž vědění. Čtenář tak dostane servis spočívající ve vytvořeném žebříčku většího počtu článků, více či méně kompletních, více či méně objektivních, relevantních a přesných, zkrátka více či méně dobrých, jejichž řazení ale bude vytvářeno podle hlasů uživatelů. I proto je Knol něco mezi Wikipedií a blogem. Další rozdíl je v umístění reklamy typu AdWords u příspěvků. Přispěvatel si volitelně určí, zda chce mít u svých příspěvků tuto reklamu a podle 36

návštěvnosti bude odměňován. Něco takového ve Wikipedii není, protože ta je bez reklamy. Otázkou je, zda je vhodné něco takového zavést. Lze předpokládat přímou souvislost mezi návštěvností a hodnocením, která takřka vyzývá k tomu, aby se s hodnocením manipulovalo. Budoucnost ukáže, zda se Knol prosadí. Každopádně může počítat s podporou Googlu ve svém vyhledávači, což by mu mohlo hodně pomoci. [Langer 2008]

Obrázek 4.1: Screenshot Google Knol Zdroj: http://www.google.com/help/knol_screenshot.html

37

5. Library 2.0 V nedávné době se v souvislosti s pojmem Web 2.0 objevil termín Library 2.0, ale stejně tak i v tomto případě neexistuje přesná definice, co by mělo Library 2.0 zahrnovat a splňovat. Library 2.0 znamená využití rysů Web 2.0 v knihovnách. Jako inovace oproti starému přístupu by zde velkou roli měl hrát uživatel jako tvůrce obsahu. Pro Library 2.0 je charakteristické [Sklenák 2007]: 

Zapojení uživatele do vytváření a implementace služeb knihovny.



Knihovna neustále reaguje na potřeby uživatelů, uživatelé knihovny by měli mít možnost modifikovat, či obohacovat služby, které knihovna nabízí.

Hlavní idea Library 2.0 je vytvoření takové knihovny, která by byla adekvátní potřebám uživatelů a dokázala by se jim nejen jednorázově přizpůsobit, ale hlavně byla schopna neustále reagovat na změny jejich potřeb a přání. V současné době většina knihoven nabízí přístup do svého katalogu pomocí webového rozhraní. Prvky Library 2.0 jsou například:  RSS kanál pro informace o nových titulech ve fondech,  hodnocení uživatelů pro jednotlivé tituly nebo přidávání názorů na jednotlivé tituly. Stejně jako Web 2.0 i Library 2.0 je konfrontační téma, na které se jedni dívají skepticky a pro druhé znamená novou výzvu a cestu do budoucnosti. Každopádně by stálo za to implementovat například hodnocení jednotlivých titulů knihovny. Kromě toho se nabízí použití systémů Wiki, možnost online reakcí na služby, které knihovna nabízí, diskuze, či možnost přidat vlastní názor k jednotlivým titulům [Paleček 2007]. Ještě chci zmínit jednu věc, která s pojmem Web 2.0 tak úplně nesouvisí, ale podle mého názoru je to progresivní cesta, kterou by se měly knihovny ubírat, a to je digitalizace knihovního fondu. internetové stránky knihovny, které se budou pyšnit označením Library 2.0 jsou shrnuty do následujících bodů [Marvanová 2007]: 1. Budou něčím víc než jsou současné webové stránky. 2. Budou přístupné a reagovat na potřeby uživatelů 3. Budou nabízet široce přístupné a organizované digitální sbírky. 4. Uživatelé budou moci stránky nejen prohledávat, ale i spolupracovat, sdílet nápady, myšlenky, představy. 38

Počet uživatelů, kteří mají přístup k internetu roste, počet webových služeb také. Uživatelé mají nyní možnost vytvářet a publikovat texty, obrázky, video. Knihovny jsou velkými zdroji informací a kultury. Nyní se jim nabízí nová výzva, a tou je zavést nové prvky internetového obsahu a umožnit uživatelům více „zasáhnout do hry“, což může vyústit v přilákání nových návštěvníků. Knihovny však nejsou jedinými institucemi, které mohou sáhnout po těchto nových trendech. Prvky Webu 2.0 mohou například použít i celky územní samosprávy – v tom případě pokud by byla zachována logika názvů, tak by internetové stránky obcí byly označeny jako Municipality 2.0. internetové obchody se chlubí rysy Web 2.0 již delší dobu. Podle označení Library 2.0 lze v podstatě téměř jakoukoliv oblast, která má své zastoupení na internetu a obsahuje Web 2.0 vlastnosti pojmenovat XXX 2.0. Inspirací jsou stránky http://www.librarything.com/, případně jejich česká verze http://cz.librarything.com/. Tyto stránky jsou dalším projektem Web 2.0. Uživatel zadá do databáze knihy, které četl nebo celou svoji knihovnu. Informace o knihách jsou načteny z externího úložiště (Amazon, Národní knihovna aj.). Uživatel přidá ke knihám tagy, může knihy hodnotit, recenzovat, hodnotit autory, zobrazit si tag cloud autorů nebo žánrů. Jiným příkladem jsou stránky knihovny Hennepin County Library www.hclib.org, které umožňují prohledávat fond ve více knihovnách v oblasti města Mineapolis a také komentovat knihy, hodnotit autory.

39

6. Google 6.1. Jak to začalo Historie Googlu sahá do druhé poloviny 90. let minulého století. Byli to dva mladí lidé, kteří dali vzniknout tomuto fenoménu a vymysleli vyhledávač, který je v současné době podle mnohých názorů nejlepší na světě, každopádně je masově rozšířený a používaný. Bylo to na jaře roku 1995, kdy se na Stanfordské univerzitě setkali Larry Page a Sergej Brin. Oba studovali tehdy postgraduální studium a byly zhruba stejně staří, oba narozeni v roce 1973. Shodou okolností studovali ve Výpočetním středisku Billa Gatese, který na postavení budovy věnoval 6 milionů dolarů. Gates doufal, že bude-li jeho jméno vytesané nad vchodem do budovy, získá mu to přízeň talentovaných studentů, kteří u něho pak budou chtít pracovat. V případě Brina a Page se stal pravý opak, protože Google se staví do role soupeře Microsoftu. V polovině 90. let 20. století nepřinášelo internetové vyhledávání zdaleka tak kvalitní výsledky jako dnes. Existovaly zde stroje jako třeba WebCrawler, Lycos, Excite a HotBot, ale příliš se neosvědčily. Většina z nich na jednoduchý zadaný dotaz reagovala stovkami

nesouvisejících

výsledků,

k tomu

nelogicky

řazených.

Nejlepším

vyhledávačem v té době byl AltaVista, který měl slušné pokrytí internetu, ale o něco horší práci odváděl při řazení výsledků. Larry Page vymyslel tzv. PageRank, což je matematický vzorec, který pracuje s odkazy a pomáhá tak lepšímu řazení výsledků. Larry Page měl teorii, že ne všechny odkazy na internetu jsou si rovny. Některé jsou významnější

než

ostatní.

Větší váhu

připisoval

odkazům,

které

pocházely

z významnějších stránek. Stránky, na které odkazovalo největší množství odkazů, byly významnější než stránky, na něž vedlo odkazů jen málo. Brin s Pagem uvěřili, že mají konečně slušné téma na doktorskou práci, a to pokusit se uplatnit PageRank na internetu. Na začátku roku 1997 Page vyvinul primitivní vyhledávací engine, který pojmenoval BackRub. BackRub byl předchůdcem Googlu. Do tohoto konvenčního vyhledávacího enginu zakomponovali Brin s Pagem PageRank, čímž vznikl nástroj umožňující hledání informací na internetu, který řadil výsledky podle relevance. Tento vyhledávač nejprve nabídli k internímu využití na Stanfordu. Přidanou hodnotou oproti ostatním vyhledávačům byl právě onen PageRank. Vyhledávač byl pak pojmenován Google a na stanfordské univerzitě si rychle získal popularitu. Brin s Pagem chtěli svoji vyhledávací technologii zpeněžit, a tak ji nabídli nejdříve AltaVistě, poté Excite a 40

dalším. Tyto společnosti však o Google neměli zájem. To přimělo Brina s Pagem, aby odešli ze školy a založili si vlastní firmu. Následující vývoj ukázal, že udělali dobře.

6.2. Současnost a pohled do budoucnosti Google, aby mohl provádět rychlé a kvalitní vyhledávání, používá více než sto tisíc relativně levných počítačů, k tomu určité množství patentovaných a na míru šitých programů. Tomuto spojení hardwaru a softwaru ve velkém měřítku se začalo říkat „googleware“. Firma narozdíl od jiných vyhledávačů nedává na svou titulní stránku žádnou reklamu, vydělává totiž díky malým textovým reklamám zobrazujících se na jiných internetových stránkách. Princip je takový, že reklama má nějaký vztah k prohlíženému obsahu, je tudíž cílená na zákazníka. Zajímavostí je, že Sergej Brin se před tím, než potkal Larryho P., zabýval podobným principem u hodnocení filmů založeným na lidských preferencích. Brin tehdy uvažoval: „Člověk ohodnotí filmy, které viděl a systém pak automaticky vyhledá ostatní uživatele, kteří budou mít podobné hodnocení, a na základě toho půjde vyvodit, které další filmy by se dotyčnému mohly líbit“. Podobný systém hodnocení, jen u knížek, zanedlouho zavedli na Amazon.com. Google je v současnosti nejcennější firemní značkou. Produktové portfolio se od dob, kdy existoval jen vyhledávač, značně rozšířilo. Google má své sídlo, známé jako „Googleplex“, v kalifornském Silicon Valley. Tamní areál se podobá prostředí univerzit. V Googlu dávají přednost práci v menších kolektivech, nejčastěji ve skupinkách po třech, navíc se od každého zaměstnance očekává, že dvacet procent pracovní doby stráví rozvíjením nových nápadů a myšlenek z oblasti, která jeho osobně nejvíc zajímá. Těchto dvacet procent pracovní doby si společnost vypůjčila na akademické půdě, kde měli profesoři vyhrazen jeden den v týdnu na to, aby rozvíjeli své soukromé zájmy. Ve firmě údajně chybí hierarchické uspořádání, s jakým se člověk setká u běžných společností. Google nyní pracuje na několika slibných projektech, které by v budoucnosti mohly být značně přínosné. Především se zabývá molekulární biologií a genetikou. Zatím se Googlu podařilo stáhnout mapu lidského genomu a nyní spolupracuje s biology a genetiky na vědeckých projektech, které by jednou mohly znamenat průlom v přírodních vědách, v lékařství a v oblasti lidského zdraví. Znamená to, že si budeme moci „vyguglovat“ svoje vlastní geny. Dlouhodobým cílem Googlu je poskytnout lidem informace, které by je přivedly ke zdravějšímu a ekologičtějšímu způsobu života, například prostřednictvím prevence a léčby řady nejrůznějších chorob. Představa je 41

taková, že lékař stanoví léčebný postup na základě genetického kódu pacienta, než aby předepsal lék podle statistik a průměru. Člověk se svojí specifickou genovou výbavou by mohl získat informace o lécích, naučit se, jaké potraviny zařadit do jídelníčku a kterým se naopak vyhýbat. Google má tedy pomoci při snahách o pochopení naší vlastní biologické podstaty a její provázanosti s nemocemi a chováním, tzn. pochopit své vlastní geny. Kromě výše zmíněného ambiciózního cíle Google digitalizuje miliony knížek ze Stanfordu, z Harvardu a jiných univerzit. Chce dostat na internet co možná největší množství knih, které by se pak daly prohledávat bez fyzických omezení kamenných knihoven. V Googleplexu probíhají také experimenty s umělou inteligencí a s novými metodami jazykových překladů. Brin s Pagem rovněž pátrají po obnovitelných zdrojích energie, která by napájela Google.

6.3. Google a Web 2.0 Jak již bylo řečeno, společnost Google nenabízí svým uživatelům jenom vyhledávač, ale i celou řadu dalších služeb či produktů. Google tyto projekty buď sám vyvinul nebo je od někoho koupil. Nejvýznamnější akvizicí bylo pravděpodobně v říjnu 2006 YouTube. Dá se říci, že Google je jedním z čelných představitelů Web 2.0. Google nabízí celé spektrum internetových aplikací a jelikož má velké ambice, přeje si, aby jeho produkty překonaly konkurenci, byly na trhu jedničkou co do počtu uživatelů. U některých se to daří, u jiných (zatím) vede konkurence. Zde je orientační výčet Googlem provozovaných aplikací, které mají spojitost s Web 2.0: Google Docs – textový editor, tabulkový kalkulátor a prezentační program jako základní kancelářské vybavení. Google Maps – byly představeny v únoru 2005 a nejprve zobrazovaly pouze klasickou mapu, satelitní zobrazení přibylo v dubnu téhož roku. Rozhraní je naprogramováno pomocí AJAXu, takže je možné jednoduše měnit měřítko, pohybovat se po mapě „uchopením“ kurzoru, měnit vzhled z klasické mapy na satelitní zobrazení či hybridní zobrazení (satelitní záběry kombinované s popisy z běžné mapy). Jedním z důvodů popularity Google Maps je možnost využít jejich API (vnitřní engine, systém fungování) pro vlastní mashupy. Vznikly tak tisíce služeb, které mapy nějakým způsobem individualizují: ať už zobrazují, kde se nachází členové určité komunity (např. Hospitality Clubu), ukazují ceny nemovitostí v různých oblastech, mapu se zobrazenými konflikty a katastrofami, počasí v přímořských letoviscích nebo třeba cestu olympijského ohně na http://maps.google.com/help/maps/torchrelay/. V ČR 42

uvolnily svoje API na podobném principu i portály Seznam (mapy.cz) a Atlas (amapy.cz). [26] Orkut – komunitní server, který je konkurencí pro MySpace nebo Facebook. Jedničkou na poli zahraničních komunitních serverů je však MySpace. Českou variantou těchto serverů je například portál www.lide.cz. Picasaweb – sdílení fotografií, které je možné nahrát na internet programem pro práci s fotografiemi Picasa, rovněž vyvinutý Googlem. Tento program vyžaduje instalaci. Zdatnou konkurencí je server http://www.flickr.com/. Blogger - server pro blogování, který Google koupil od firmy Pyra Labs v roce 2003. Google Video – mělo plnit funkci videohostingu, pak se ale kvůli konkurenci YouTube stalo meta-videovyhledávačem. YouTube – nejznámější a nejpopulárnější portál pro sdílení videí, který znamenal pro Google

trefu

do

černého.

Konkurencí

jsou

například

servery

http://www.dailymotion.com/ a http://www.veoh.com/.

6.4. Google Apps Web 2.0 s sebou přináší jednu podstatnou změnu, a to je posun v umístění uživatelských dat. Zatímco způsob práce v minulých letech byl charakterizován tím, že data byla primárně umístěná na lokálním PC, moderní aplikace Web 2.0 nabízejí uložení dat na internetu, takže jsou dostupná on-line. Tento posun, který je vidět na Obrázku 2 také znamená, že uživatel nemusí mít nainstalovaný veškerý software, se kterým pracuje na svém lokálním počítači, protože je dostupný na internetu. Základní změny oproti tradičnímu pojetí práce na PC lze tedy shrnout do dvou bodů: o kde jsou primárně uložena data – z off-line dat se stávají on-line data o novou aplikační platformou se stává internet

43

Obrázek 6.1: Rozdíl mezi off-line a on-line pojetím kancelářských aplikací Aplikace běžící na internetu přinášející funkčnost aplikací lokálního charakteru se také označují názvem Software As Service (software jako služba). Tyto aplikace vytvářejí platformu pro snadnou synchronní spolupráci uživatelů. Hlavní výhodou je, že místo posílání tabulek a textů mezi různými uživateli postačí dokument vytvořit na internetu a přidělit právo jeho editace či prohlížení příslušným lidem. Sdílené dokumenty lze paralelně editovat, komentovat, a dokonce nad nimi v reálném čase i diskutovat. Automaticky probíhá také správa verzí – přímo v dokumentu je obsažena celá historie jeho editace, včetně možnosti návratu na jakoukoli minulou podobu. Hotový dokument lze zveřejnit na webu či zpřístupnit vybraným lidem. Vize je taková, že harddisk se bude využívat pouze jako lokální odkladiště pro dokumenty, se kterými potřebujeme pracovat off-line. Harddisk tedy ztratí post primárního úložiště dokumentů a instalovaných aplikací bude zanikat. Další výhodou pro subjekty, které budou chtít používat Software As Service je úspora nákladů. Například při použití webové pošty lze ušetřit náklady na pořízení poštovního serveru, náklady na jeho provoz, upgrady a opravy, i licenční poplatky za software [Donát 2007].

44

Do skupiny aplikací Software As Service patří i systémy typu wiki nebo Google Apps. Google Apps je balík internetových aplikací, které firma Google nabízí na http://www.google.com/a. Většina z těchto aplikací byla zmíněna v předchozí kapitole. Google Apps jsou konkurencí wiki systémům. Obě řešení nabízí uživatelům publikační systém a mohou být provozována na určité doméně. Google Apps svojí šíří aplikací nabízí více funkcionality než wiki. Příklad nasazení Google Apps pro školní stránky je k vidění na http://www.zshlubos.cz. Balík Google Apps je okamžitě dostupnou, levnou alternativou pro nejrůznější skupiny zákazníků jako jsou neziskový sektor, živnostníci, malé firmy a školy. Není však jediným dodavatelem on-line kancelářského balíku a souvisejících služeb. Nezaškodí proto uvést zde některé konkurenční řešení od jiných firem. Například Zoho podle řady recenzentů nabízí nejlepší online textový procesor i poměrně zajímavý editor prezentací, Think Free nabízí alternativu v Javě, Ajax13 nabízí například přístup i bez registrace a je nutné pouštět ho v prohlížeči Firefox, Peepel nebo Writeboard nabízejí široké možnosti spolupráce, Glide nabízí řešení v populárním Flashi, aktuálně Adobe zakoupil Buzzword využívající AIR a i Microsoft zprovoznil vlastní kancelářské online řešení zvané Office Live Workspace. Výhodou Google Apps je česká lokalizace [Wagner 2007]. Microsoft se jak vidno snaží zachytit vývoj ohledně Web 2.0, ale spoléhá přitom na svůj off-line kancelářský balík, protože dává k dispozici místo na webu pro uchování a sdílení dokumentů, nikoli však možnost on-line editace kancelářskými programy. Dokumenty Google Nyní se chci zastavit u jedné části Google Apps, a to webového balíku kancelářských aplikací (http://docs.google.com), neboť si myslím, že má do budoucna slušný potenciál. Toto řešení kombinuje aplikaci, která umožňuje dokumenty editovat, s webovým uložením dokumentů, takže zjednodušuje spolupráci nad jejich tvorbou. Končí tedy nutnost ukládat dokumenty lokálně na náš harddisk, ručně pak posílat jejich kopie ostatním uživatelům, kteří s nimi potřebují také pracovat, a nakonec všechny obdržené verze ručně konsolidovat. Hlavní předností Google Dokumentů je velice snadná možnost sdílení s dokumentů s ostatními uživateli. Lze kombinovat používání webových kancelářských aplikací s tradičním kancelářským software a s prací off-line. Google Dokumenty (Google Docs) tedy slouží k vytváření dokumentů on-line, přímo v internetovém prohlížeči. Google na tomto poli začíná přímo konkurovat Microsoftu a jeho balíku MS Office. Podporovány jsou textové dokumenty, tabulky a prezentace. 45

Aplikace zvládne importovat nebo exportovat dokumenty MS Word, Powerpoint, Excel a také dokumenty z OpenOffice, StarOffice a další. Vytvořené dokumenty lze ukládat v různých formátech, jako jsou DOC, RTF, ODF, PDF, TXT, HTML nebo PPT. Textový procesor obsažený v Google Docs navazuje na dřívější produkt Writely, který společnost Google získala akvizicí. Jedná se o poměrně dobře vybavený nástroj pro tvorbu strukturovaných dokumentů, přičemž výchozím formátem je zde HTML, čemuž odpovídá zaměření produktu: nelze vytvářet něco jako je layout tištěné stránky, dokument je formátován v rámci okna prohlížeče, takto jej lze i vytisknout. K dispozici jsou běžné formátovací nástroje. Mimo nastavení typu, velikosti, řezu, barvy či zvýraznění písma lze použít i několik základních odstavcových stylů, kontrolu zarovnání či řádkového prokladu, výčty, odkazy, záložky, obrázky, tabulky, příkazy pro vložení zalomení stránky či horizontální čáry, apod. Editor disponuje vícenásobnou funkcí undo/redo a k dispozici je také poměrně propracovaný systém práce s revizemi, který popisujeme dále. Možná je přímá editace HTML kódu dokumentů. Velmi silné jsou možnosti skupinové práce nad dokumenty. Mimo pouhého rozesílání e-mailem lze takto využít sdílení dokumentu, přičemž uživatel přistupující k dokumentu může mít status collabotor (prohlížení i editace) nebo viewer (pouze prohlížení). K dispozici je systém sledování revizí (s vyznačením změn a možností jejich odvolání, změny v dokumentu lze monitorovat i přes RSS čtečky), dále lze používat poznámek vkládaných přímo do těla dokumentu. Dokument lze publikovat, a to buďto jako HTML stránku vystavenou na docs.google.com, nebo prostřednictvím blogu. Tabulkový procesor poskytuje řadu nástrojů obvyklých pro produkty daného typu – nabízeny jsou různorodé funkce, včetně specifických pro Google (Google Finance online burzovní informace a Google Lookup - různé informace týkající se užití internetu, geografie, apod.), k dispozici jsou prostředky pro formátování či třídění obsahu buněk, úpravy řádků a sloupců, podporováno je vícero listů v jedné tabulce, apod. Vytvořený graf je možno publikovat na internetovou stránku, do které se vloží jako obrázek – nikoliv však jako statický obrázek, pokud uživatel modifikuje některá data v této tabulce, automaticky se modifikují také hodnoty v grafu publikovaném na webu. Skupinová spolupráce dovoluje opět využít sdílení a revize způsoby popsanými výše, navíc je k dispozici i funkce chatu pro online diskusi nad dokumenty. Uživateli Google Docs je dnes již umožněno pracovat s dokumenty, aniž by byli připojeni k internetu. Jedná se o vylepšení, které nově umožní práci s dokumenty například na cestách v letadle, kde neexistuje napojení k internetu. Off-line verze 46

aplikace Google Docs ukládá změny v počítači uživatele. Při následném připojení k síti internet se všechny operace, které uživatel provedl off-line, převedou a dojde k jejich uložení na počítačích společnosti Google. Práci s webovým textovým editorem od Googlu jsem si vyzkoušel. Nejdříve je nutné se přihlásit do aplikace Dokumenty Google. Přivítá nás pracovní plocha, kde se ve složkách zobrazují naše dokumenty.

Obrázek 6.2: Pracovní plocha Google Docs Zdroj: docs.google.com Chceme-li vytvořit nový dokument, zvolíme z nabídky New jednu z možností: Document, Spreadsheet nebo Presentation. Google Docs totiž nabízí textový editor, tabulkový kalkulátor a program pro tvorbu prezentací. Když dáme vytvořit nový dokument, zobrazí se nám plocha pro psaní textu, nahoře nabídka s textovými popisky a lišta s ikonami pro nejčastější funkce. Je jasné, že tento textový editor nedosahuje funkcionality programu Microsoft Word, ale základní funkce včetně kontroly pravopisu obsahuje.

47

Obrázek 6.3: Textový editor od Googlu Zdroj: docs.google.com Zkusil jsem vytvořit jednoduchý dokument, se kterým pak lze dělat více zajímavých věcí. Jde uložit v několika formátech, například MS Word, PDF, HTML, RTF, TXT. Když jsem uložil dokument ve formátu Microsoft Word, text zůstal zachován, jen se trochu změnilo formátování (velikost obrázku, mezery a barvy). Z hlediska Web 2.0 nejdůležitější věcí je možnost nastavit sdílení s jinými uživateli. Tito uživatelé musí mít vytvořenu emailovou adresu na Gmailu, protože k povolení sdílet se využívá právě ta. Další možností je zobrazit stránku, jak bude vypadat v internetovém prohlížeči nebo ji rovnou publikovat na internetu. Tuto možnost jsem také využil a výsledek je možné najít

na:

http://docs.google.com/View?docid=ddzgcwt2_0g3rj47cq.

Lze

zobrazit

podobně jako u Wikipedie různé verze dokumentu a rozdíly mezi verzemi. K jakékoliv z verzí je možné se vrátit. Reálné nasazení aplikací Google Docs je možné najít v případové studii firmy Kudos Records. Kudos Records je hudební distributor, který testoval Google Apps. Generální ředitel společnosti Danny Ryan je s aplikacemi od Googlu spokojen, chválí jejich robustnost a spolehlivost. Všímá si změny ve způsobu práce svých zaměstnanců. 48

Emaily, kalendář, tabulky a dokumenty jsou nyní dostupné i mimo kancelář, takže mohou pracovat v pohybu. D. Ryan by vylepšil sekci kontaktů v Gmailu a tento seznam kontaktů by pak mohl být používán a sdílen i v jiných aplikacích Google Docs. [Kelly 2008]

6.5. YouTube Za projektem YouTube stojí trio Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. Tito tři lidé ho vymysleli v roce 2005, nicméně v tu dobu již servery na sdílení videa na internetu existovaly. Stejně jako například Sergej Brin s Larry Pagem, kteří vymysleli Google kvůli tomu, že nebyli spokojeni se stávajícími vyhledávači, byla tato trojice nespokojená se složitým nahráváním videa na internetový server. Měli nápad, že tuto akci zjednoduší tak, aby ji zvládl úplně každý. Tak vznikl další server s videohostingem, který přes absenci jakékoliv reklamy dosáhl za krátkou dobu velké popularity. Úspěchu a potenciálu firmy si všiml Google a v říjnu 2006 koupil firmu YouTube za 1,65 miliardy dolarů. Tajemství úspěchu firmy YouTube by bylo na delší rozbor, ale svou roli budou hrát faktory jako: 1. touha uživatelů něco vytvářet 2. obliba lidí ve sdílení dat a informací 3. snadná možnost vlastnit záznamové zařízení 4. jednoduchá obsluha 5. správné načasování 6. naprostá svoboda uživatelům Uživatelská svoboda ovšem přináší i negativa, protože uživatelé mohou na serveru vystavit cokoliv. Na YouTube lze najít velké množství písní nebo kusy filmů chráněných autorskými právy, což se jejich ochráncům ne vždy líbí. Nepřekvapí proto, že část zaměstnanců YouTube tráví pracovní dobu surfováním a mazáním nelegálního obsahu. To ale vzhledem k uživatelské svobodě může být sysifofská práce. Někdy však jsou společnosti rády, že jejich tvorba na serveru je: televize NBC nejprve nutila firmu YouTube k vymazání svého seriálu, který se na síti objevil. Když ale zjistila, jakou měl sledovanost, část jiného, čerstvě dokončeného sitcomu dala na web sama. Spekuluje se, že důvod, proč zakladatelé YouTube svolili k prodeji svého serveru Googlu byl ten, že s velkou firmou a armádou právníků v zádech budou schopni situaci s autorskými právy zvládnout. Další věc je ta, že YouTube nepoužívá na svých stánkách ani u klipů reklamu, to znamená, že YouTube má omezené příjmy. Zakladatelé firmy reklamu 49

zvažovali, ale báli se odlivu fanoušků a pokud by dávali reklamu ke klipům, za jejichž obsah by nikdo neručil, nemuselo by to dopadnout dobře. K čemu je YouTube dobré? Jedná se o pozoruhodný projekt, v jehož archivech dřímá obrovské množství krátkých filmů a veškerý audiovizuální materiál tam uploadovali sami uživatelé. Je možné najít prakticky všechno možné od zábavných filmečků přes příšerná domácí videa a videoblogy až po copyrightem chráněný materiál (který se správci ovšem snaží průběžně eliminovat). U každého jednoho videa nechybí diskuse, hodnocení oblíbenosti videa, třídění dle populárních tagů, statistiky shlédnutí a linky na související videa. [Rylich 2007] YouTube také podporuje snadnou integraci klipu do webové stránky (mashup), čehož se leckde poměrně dost využívá. YouTube je šancí pro lidi, kteří by rádi prorazili v šoubyznysu – je vhodným místem pro uměleckou tvorbu. Velmi zábavné jsou některé parodie na něm umístěné. Například líčení

a

posléze

počítačová

úprava

modelky

http://www.youtube.com/watch?v=iYhCn0jf46U,

se

v kampani svou

http://www.youtube.com/watch?v=7-kSZsvBY-A

firmy

zdařilou

nebo

Dove: parodií: jinou

http://www.youtube.com/watch?v=7H07hwxtjRI. Neméně

povedená

je

video-koláž

s písničkou

skupiny

Chinaski:

http://www.youtube.com/watch?v=BFwBTGgOBBo. YouTube má už dokonce takový vliv, že do jisté míry začíná ovlivňovat veřejný život, politiku, žurnalistiku a překopávat pravidla zábavního průmyslu. Se vzrůstajícím počtem návštěvníků roste i jeho vliv. Již několik lidí, kteří nahráli svá videa pro pobavení ostatních, si vydělali slušnou sumu peněz nebo se stali YouTube celebritami. Na druhou stranu může video přinést i negativní popularitu. Znám je případ jednoho australského kandidáta do parlamentu. Bylo nalezeno né příliš vhodné video a kandidát téměř okamžitě ztratil šanci na to, dostat se do parlamentu. Dalším příkladem, jak YouTube zasáhlo do politiky je projekt CNN-YouTube presidential debates. Jde o projekt CNN a YouTube a jedná se o debaty s prezidentskými kandidáty na otázky, zadané uživateli YouTube. [Sharevideo.cz Anon] Říká-li se, že Vietnam byl první televizní válkou a Perský záliv první válkou v přímém přenosu, pro Irák se v západních médiích vžilo přízvisko YouTube War. Kdejaký americký voják, civilista i movitější místní obyvatel zaznamenává, co se v zemi děje, na malou kamerku a v součtu je svědectví o Iráku mnohem plastičtější, než jaké nabízejí tradiční obrazová média. Novinářům zůstává výhoda profesionality, dostatku času, případně exkluzivních zdrojů. Youtubers mají jinou – jsou všude tzn. šíře záběru. Pravdou ale je, že podle statistiky 50

společnosti Hitwise jen 0,16 procenta návštěvníků ze všech uživatelů něco uploaduje. Z ohromné mnohamilionové množiny to sice stále dělá docela dost lidí, ale na druhou stranu to není číslo závratně vysoké [Javůrek & Třešňák 2007]. Role elektronických médií v informační společnosti Média plní určité funkce. U každého z nich jsou tyto funkce zastoupeny v různém rozsahu. Jednak mohou sdělovací prostředky přinášet zprávy o událostech a komentovat je. Další funkcí je přinášení zábavy a v neposlední řadě se v médiích objevuje reklama. internet přináší ještě další specifické funkce, jako jsou například elektronické obchodování, komunikační, platební a jiné služby. Znamená to, že v médiích včetně těch internetových je možné vysledovat: informační funkce – zprávy, komentáře, aktuality, stránky nejrůznějších ústavů, úřadů a institucí, osobní stránky zábavné funkce – hudba, klipy, humor, sport, umělecké formy a ostatní formy zábavy komerční funkce – vedle reklamy, jejímž cílem je dosáhnout určitého přesně definovaného chování, nejčastěji v oblasti nákupu a spotřeby konkrétně definovaného zboží či služby se jedná o elektronické obchodování, které může oslovit svým rozsahem nabízeného zboží dálkově provozované služby – e-mail, elektronické bankovnictví, elektronické vyřizování na úřadech. Ať už se podíváme na programy konkrétních televizních stanic nebo na internet, zjistíme, že zastoupení jednotlivých funkcí v těchto médiích je velmi různé. internet byl historicky určen jako vědecká síť pro přenos informací, takže informační funkce dominovala a jak se internet stával masovějším médiem, přidaly se další dvě funkce. V případě, že vezmeme portál YouTube, můžeme říci, že zde převažuje zábavná funkce nad informační funkcí a reklama je zde potlačena. Specifika a problémy obsahu na YouTube Velkou výhodou obsahu na YouTube, případně jiných Web 2.0 aplikací je množství a různorodost přispěvatelů. Znamená to, že popisování skutečnosti je vícestranné, vyvážené a pluralitní. Pokud bychom jako oponenta vzali redakci novin nebo televize, může se stát, že jejich přístup k informování veřejnosti bude jednostranný. Je to tím, že novináři sdílí určité hodnoty a názory, které ovšem nesdílí celá společnost. Jejich objektivita tak může utrpět šrámy, i když si toho nejsou vědomi. „Například v roce 2002 51

provedl časopis Reflex průzkum politických preferencí novinářů před volbami. Většina vlivných novinářů tehdy preferovala Unii svobody, která však ve volbách utrpěla zdrcující porážku. Novináři tedy nejsou nutně průměrným vzorkem společnosti, nýbrž mohou tvořit – obdobně jako každá jiná profese – specifickou skupinu, která tíhne ke společným hodnotám, jimiž pak vědomě či nevědomky poměřuje svět“ [Musil 2003]. Vzhledem k tomu, že na YouTube a jiné Web 2.0 aplikace může přispívat kdokoliv, vyvstávají zde určité problémy se zveřejněným obsahem. Jednak je tu problém pravdivosti informací. Není zaručeno, že jakýkoliv příspěvek podává pravdivé informace. Oproti novinám nebo televizím, kde informace připravují placení redaktoři je toto nevýhoda, ačkoliv i u nich se může stát, že vyšlou do světa nepravdivé informace. U Web 2.0 aplikací ale existuje možnost vyjádřit se ke zveřejněným příspěvkům a upozornit tak na nesrovnalosti nebo je rovnou opravit. Tato zpětná vazba dává jakousi naději, že pokud se na daný příspěvek podívá větší množství lidí s potřebnou znalostí a ochotou revidovat nesrovnalosti, je možné eliminovat nepravdivé údaje. Abychom nekřivdili tradičním médiím jako třeba noviny, televize, i u nich lze využít zpětné vazby, nejčastěji formou e-mailu nebo telefonu. Další problém, který může přinést zveřejněný obsah souvisí s indoktrinační funkcí tj. ovlivnění obecných názorů, postojů a hodnotových stupnic. Silná tendence využívat ke svým cílům masmédia je jedním ze soudobých znaků ideologie [Musil 2003]. Znamená to zneužívání médií k propagaci svých ideálů, jak například v minulosti předváděl nacionální socialismus anebo komunismus. Problémem se může stát i využití podprahových podnětů u videí nahraných na YouTube. Vjem takových podnětů si příjemce nemůže uvědomit. U sluchových vjemů jde o zvuky těsně pod hranicí slyšitelnosti, většinou mezi jinými silnějšími zvuky. V televizi se obdobně vkládají do obrazu obrazová políčka v počtu, který nestačí na vědomé pozorování. Tyto zvukové či obrazové podněty zůstávají uloženy v podvědomí a odtud prostřednictvím asociací ovlivňují rozhodování a reakce příjemce, aniž by si takový vliv uvědomil. Tyto techniky jsou proto ve většině médií zakázány [Musil 2003]. Dalším problémem je již zmíněné porušování autorských práv, případně porušování jiných právních norem. V neposlední řadě je část obsahu nahraného na YouTube nevhodná pro děti. Existuje sice možnost označit videa jako obsah nevhodný pro děti, avšak tato funkce nepokryje zdaleka všechny příspěvky, kterých by se to mělo týkat.

52

Například videa s vulgární mluvou jsou velmi často volně přístupná. Oblastí, které nejsou vhodné ke zveřejnění je více. Například může jít o: –

organizování a šíření terorismu,

–

obchod s bílým masem,

–

pedofilie,

–

rasismus,

–

pornografie,

–

vystupování jménem jiného např. za účelem poškození obchodní důvěry a dobrého jména,

–

mystifikace ohledně autorství,

–

špionáž

Jak známo dodavatelem obsahu může být každý a nelze ho snadno identifikovat. Specifickým rysem internetu je anonymita, která často vyúsťuje v absenci zodpovědnosti vůči komukoliv jinému kromě sebe. U Web 2.0 jde o to, aby správci aplikací dokázali eliminovat nevhodné příspěvky, ať už tím, že po nich budou sami pátrat nebo na základě pomoci ostatních uživatelů, kteří na tyto příspěvky upozorní.

53

7. Závěr Nástroje Web 2.0 jsou dalším kamínkem do mozaiky jménem informační společnost, která je novým stádiem vývoje lidské společnosti. Charakteristickými rysy informační společnosti jsou například hypertext, interaktivita nebo celosvětové počítačové sítě. Je jasné, že aplikace Web 2.0 přinášejí změnu ve způsobu organizace práce a ve způsobu trávení volného času. Sdílení dokumentů na společné síti je efektivní a zkracuje dobu kolektivní práce na dokumentu. Zároveň bude potřeba osvojit si ovládání Web 2.0 aplikací, což klade určité nároky na uživatele. Nové Web 2.0 aplikace mají důsledky nejen v ekonomické, ale i v kulturní oblasti. Aplikace typu YouTube nebo jiné, které jsou cíleny spíše na využití volného času přinášejí zvýšenou možnost kulturní volby. Mimo tradičních médií se objevují tato nová a přináší s sebou interaktivní prvky, ze kterých pak mohou těžit uživatelé. Například komentáře a hodnocení příspěvků dávají najevo, co si lidé o zveřejněných dílech myslí nebo třeba upozorňují na zajímavé úseky v příspěvku. Dá se říci, že obsah Web 2.0 aplikací tvoří „lidé pro lidi“. Čím více lidí do aplikace přispívá, tím je pravděpodobnější, že se zvýší pluralita idejí, která je dalším důsledkem informační společnosti a charakteristickým rysem demokracie. V oblasti vzdělávání pravděpodobně přijdou změny. Dojde k většímu rozmachu elearningu, který se hodí pro distanční vzdělávání a kterému Web 2.0 nabízí nové nástroje. E-learning zahrnuje širokou škálu prostředků, ať už to jsou tradiční webové stránky, diskuze, blogy. Nově to mohou být stránky wiki, které umožňují distribuovaným způsobem připravit a diskutovat obsah na určité téma. Dále se může jednat o telekonference nebo videokonference s možností sdílet virtuální tabuli a libovolné počítačové aplikace. Využívá se rovněž počítačových testů a vzdělávacích her. Velmi užitečný je podle mého názoru tzv. blended learning. Jde o doplnění tradiční formy výuky elektronickými nástroji. Tato forma podpory výuky je v současnosti hodně využívaná zejména na univerzitách. Příkladem je, když předmět na vysoké škole má svojí internetovou stránku. Stránky předmětu obvykle obsahují osnovu kursu, požadavky na zkoušku i vybrané studijní materiály. Někteří vyučující si ke svému předmětu vedou blog, na němž zadávají studentům otázky a diskutují s nimi. Na základních a středních školách se například při výuce zeměpisu uplatní virtuální zeměkoule (Google Earth). Je to nástroj k zobrazení jakékoli části Země i některých dalších planet a měsíců doplněný encyklopedickými informacemi o významných místech. Web 2.0 může pomoci při výuce cizích jazyků. Nástroje jako internetová 54

telefonie nebo videotelefonie bezplatně propojí školní třídu se třídou ze spolupracující zahraniční školy. Kamaráda k dopisování či popovídání nemusíme hledat pomocí inzerátů, ale třeba v adresáři Skype nebo jako přispěvatele některé diskusní skupiny zaměřené na téma, které nás zajímá. Pokud potřebujeme najít kamaráda mluvícího určitým konkrétním jazykem, který žije v určité zemi a ještě navíc má určité zájmy a koníčky, můžeme si jej najít v podrobném vyhledávání některé sociální sítě. Vývoj směřuje k většímu využívání prostředků informační a komunikační techniky, potažmo nástrojů Web 2.0 při výuce. Ve [Donát 2007] se dokonce objevuje názor, že specializované počítačové učebny zaniknou a počítače se stanou běžnou součástí výuky. Je to přechod od výuky IT k výuce prostřednictvím IT. Dle mého názoru tento přechod bude u nás spíše pozvolný. Existují předměty, kde se nové aplikace uplatní velmi dobře. To je například zeměpis a dobře použitelné internetové mapy. Na druhou stranu předměty jako matematika a fyzika zůstanou zatím asi méně podporovány ICT při výuce. To ovšem neznamená, že není možné hledat informace o nich na různých zájmových serverech a diskusních skupinách. Web 2.0, tedy přechod od “doby PC” k “době webu” bezpochyby představuje jeden z hlavních trendů dnešní doby. Z dnešního uspořádání, kdy jako platforma k primárnímu uložení dat a k instalaci programů slouží harddisk uživatelova osobního počítače, se přechází k době, kdy se touto platformou stává internetová síť a její služby. Tyto služby kombinují funkcionalitu stávajícího software se službou uložení dat a s možností snadno komunikovat s ostatními uživateli internetu. Navíc představují i novou metodu prodeje duševní práce – nadále se již nebude prodávat software formou prodeje licencí za programy, místo toho se budou prodávat služby, které budou na tomto softwaru postavené (SaaS – Software as a Service). Řada služeb bude ovšem z pohledu koncového uživatele zcela zdarma, protože velmi oblíbeným bude financování těchto služeb příjmy z reklamy. Důvodem pro nástup tzv. tenkého klienta (jehož výhody jsou například nižší náklady na IT administraci a na hardware), kdy na počítači není nainstalováno téměř nic, je právě příchod vyspělých aplikací Web 2.0. Komerční software instalovaný na počítače určitě bude existovat i nadále, přechod od PC aplikací k internetovým aplikacím však již nastal a bude pokračovat. Tato diplomová práce shrnuje všechny přednosti a nedostatky v souvislosti s fenoménem Webu 2.0. Její přínos spočívá především v objasnění, v jakém smyslu je Web 2.0 přínosný nejen v obecném pojetí, ale specificky také v podnikatelské činnosti a ve vzdělávacích institucích – speciálně v době, kdy textu o Webu 2.0 v českém jazyce 55

není mnoho a je tak nepřístupný širší veřejnosti (mimo oblast IT) – a možná i proto o tomto fenoménu prozatím v ČR panuje poněkud nízké povědomí. Web 2.0 se dnes již významně prosazuje ve veškerých vyspělých částech světa, je proto zapotřebí tento celosvětový trend důkladně zkoumat a aplikace, které nabízí, používat pro zefektivnění a urychlení každodenní činnosti.

56

8. Seznam literatury a zdrojů AJAX. Symbio, slovník internetových výrazů. Dostupný z WWW: ANDERSON, Chris. The Long Tail. Wired. Issue 12.10. 2004. Dostupný z WWW: ČTK, Novinky. Česká mutace encyklopedie Wikipedia stále roste. 2008. Dostupný z WWW: ČTK. Finanční budoucnost internetové Wikipedie není jednoznačná. M&M, 2008a. Dostupný z WWW: ČTK. Wikipedia dostala rekordní dar tři milióny dolarů. Novinky, 2008b. Dostupný z WWW: DONÁT, J. Efektivní podnikání v době Webu 2.0. 1. vyd. Alfa Publishing, 2007. ISBN 978-80-86851-73-0 Doporučení Wikipedie. Wikipedie. Dostupné z WWW: FALTÝNEK, Lukáš. Společensky zaměřené webové projekty – Web 2.0. 2007. Dostupný z WWW: FISHKIN, Rand, POLLARD, Jeff. Google Search Engine Ranking Factors V2. 2007. Dostupné z WWW: HASALÍK, R., Wiki zatím vede hlavně ve firmách. ITBIZ, 2008. Dostupný z WWW:

57

CHVOJKA, J., Vytvořte si ve firmě encyklopedii. ITBIZ, 2008. Dostupný z WWW: Jak vytvořit článek. Wikipedie. Dostupný z WWW: JAVŮREK, A., TŘEŠŇÁK, P. Velký třesk má jméno Web 2.0. Respekt, 2007. Dostupný z WWW: KADLEC, Petr. Wikipedie - otevřená encyklopedie. ÚVT MU Zpravodaj [online]. 2007, roč. XVII, č. 3, s. 1-5. Dostupný z WWW: KELLY, L. Case study: Kudos Records. IT Week, 3/13/2008, p3-3, 1p; (AN 31528245) KODÝTEK, P. Historie Internetu. 2006. Dostupný z WWW: LANGER, M. Projekty vedle Wikipedie: III. Knol. 2008. Dostupný z WWW: LEVINE, R., LOCKE CH., SEARLS, D., WEINBERGER, D. The Cluetrain Manifesto. The End of Business as Usual. New York: Perseus Publishing, 2001. Dostupný z WWW: List of Wikipedias. Wikipedia. Dostupný z WWW: MANDAU, Markus. AIR: Web 2.0 bez browseru. Chip, leden 2008 MARVANOVÁ, Eva. Nová generace sítě webových stránek Web 2.0, Library 2.0 a jejich využití ve službách knihoven. In CASLIN 2007, Stupava 3. – 7. June 2007 [online]. Dostupný z WWW: Mashup. Symbio, slovník internetových výrazů. Dostupný z WWW: 58

MUSIL, J., Elektronická média v informační společnosti. Votobia Praha, 2003. ISBN 80-7220-157-3 Nápověda Wikipedie. Wikipedie. Dostupné z WWW: PALEČEK, Lukáš. Web 2.0: Social bookmarking, RSS, AJAX... 2007. Dostupný z WWW: PAVLÍČEK, A. Nová média a web 2.0. 1. vyd. Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1272-3 PETKOV, P. D. Purple paper for my next trick... Hacking Web 2.0 RSS. Symbio, slovník internetových výrazů. Dostupný z WWW: RYLICH, J. YouTube aneb video pro každého. Lupa, 2007. Dostupný z WWW: Security requirements for a Web 2.0 world. Dostupné z WWW: Share Video.cz - informace o www.YouTube.com. Dostupný z WWW: SILVERMAN, George. The Secrets of Word-Of-Mouth Marketing. Amacom, 2001. ISBN 0814425666 SKLENÁK, Vilém. Web 2.0 a knihovny aneb Library 2.0. Automatizace knihovnických procesů 2007, 11. ročník semináře, Liberec, 16. – 17. 5. 2007 SUSTER, M. Folksonomy. AIIM E - Doc Magazine. Silver Spring: Nov/Dec 2006. Vol. 20, Iss. 6; p. 20-21. VAISHAR, A. Folksonomie. Inflow: information journal [online]. 2008, roč. 1, č. 1. Dostupný z WWW: < http://www.inflow.cz/folksonomie> VISE, D. A., MALSEED, M. Google story. Pragma 2007. ISBN 978-80-7349-034-8 59

WAGNER J. Google Apps pro školy: potřebné služby snadno a rychle. 2007. Dostupný z WWW: WAGNER, J. Wiki v éře Web 2.0. Lupa, 2008. Dostuný z WWW: Web 2.0. Symbio, slovník internetových výrazů. Dostupný z WWW: Wiki. Symbio, slovník internetových výrazů. Dostupný z WWW: Wikipedie. Wikipedie. Dostupný z WWW: ZBIEJCZUK, A. Web 2.0 – charakteristika a služby. Diplomová práce. 2007. Masarykova univerzita, Brno Závazná pravidla Wikipedie. Wikipedie. Dostupné z WWW:

60

Seznam tabulek, obrázků Tabulka 3.1: Rozdíly mezi webovými stránkami Tabulka 3.2: Základní problémy marketingu a možnosti jejich řešení Tabulka 4.1: Největší jazykové verze Wikipedie v porovnání s českou verzí

Obrázek 3.1: Long Tail efekt Obrázek 3.2: Blog Vincenta Mahera Obrázek 4.1: Screenshot Google Knol Obrázek.6.1: Rozdíl mezi off-line a on-line pojetím kancelářských aplikací Obrázek 6.2: Pracovní plocha Google Docs Obrázek 6.3: Textový editor od Googlu

61