Veřejné finance
6
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Úvod do problematiky veřejných financí. Veřejný sektor a veřejné statky. Rozpočtová soustava. Veřejné volba a její konsekvence pro oblast veřejných financí. Fiskální federalismus a prostorové aspekty veřejných financí. Veřejné příjmy. Veřejné výdaje, projekty a programy. Rozpočtová a fiskální politika, rozpočtový deficit a veřejný dluh. Financování sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení v ČR. Dávky sociálního zabezpečení v ČR a jejich konstrukce. Mezinárodní aspekty veřejných financí.
Funkce veřejných příjmů. 2) Klasifikace a struktura veřejných příjmů, běžné a kapitálové příjmy. 3) Daně jako subsidiární příjem veřejných rozpočtů. 4) Požadavky kladené na daňové systémy, administrativní náklady zdanění 5) Charakteristika daně, poplatku, příspěvků na sociální zabezpečení, cla, odvodu, sankčních plateb. 6) Klasifikace daní, rozpočtové určení daní, daňový přesun a dopad, daně důchodové, daně majetkové a daně ze spotřeby – charakteristika a vlastnosti. 7) Konstrukční prvky daně (základ daně, sazby daně, nezdanitelné části daně, slevy na daních). 8) Daňové řízení. 9) Daňová kvóta. 10) Lafferova křivka. 1)
Veřejné příjmy podílejí na přerozdělování HDP, a to nenávratným způsobem zdrojem krytí veřejných výdajů (70. léta 20. stol. – krize státu blahobytu – veřejné výdaje rostou rychleji než veřejné příjmy – růst zadlužení) růst veřejných příjmů/HDP v čase vztahy tvorby veř. rozpočtů v rozp. soustavě
Funkce VP = funkce VF a)Fiskální (fiskus – státní pokladna) b)Redistribuční c)Stabilizační d)Regulační (u daňových příjmů)
Běžné příjmy opakující se, i když v nestejné výši k financování zejména mandatorních výdajů Kapitálové příjmy Jednorázové, nedaňového charakteru – př. prodej majetku státu, obce
Rozpočtová skladba – závazné třídění v ČR http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/sta t_rozp_70416.html Závazné třídění - Eurostat
Daň – historická kategorie, souvisí s existencí státu Daně vč. pojistného na SZ - jsou objemově rozhodující složkou veřejných příjmů .
1. 2. 3. 4. 5.
Daňová spravedlnost (princip platební schopnosti a princip prospěchu) Daňová efektivnost Právní úroveň, jednoduchost a srozumitelnost daňových zákonů Správné ovlivňování chování ekonomických subjektů Správné působení na makroekonomické agregáty
1. Daňová spravedlnost spočívá v tom, že objem prostředků, kterým každý subjekt přispívá do veřejných rozpočtů, by měl odpovídat jednak jeho možnostem a jednak prospěchu, který pociťuje ze spotřeby služeb poskytovaných státem nebo územními samosprávami. Princip tedy řeší problematiku rozdělení daňového břemene mezi jednotlivé poplatníky.
V souvislosti s daňovou spravedlností se uplatňují 2 principy, resp. přístupy ke zdaňování, a to : ► ►
princip platební schopnosti (zdaňování podle schopnosti daňové úhrady); princip prospěchu (zdaňování podle užitku).
Princip platební schopnosti znamená, že každý má přispívat na veřejné výdaje právě tolik, kolik odpovídá jeho možnostem, tj. podle své platební kapacity. Princip prospěchu znamená, aby daně platil ten, kdo má užitek z veřejných služeb (např. silniční daň provozovatelé motorových vozidel).
Spravedlnost: horizontální - zdaněni jsou všichni na stejné úrovni příjmů stejně (daňová základna = důchod, bohatství, spotřeba) vertikální - čím vyšší jsou příjmy daňového objektu, tím vyšší jsou jeho daně. (Opakem vertikální daňové spravedlnosti je koncepce tzv. jednotné daně, kdy jsou všichni zdaněni stejně). Horizontální i vertikální spravedlnost musí existovat zároveň, jinak není spravedlnost Teoreticky přitažlivé - prakticky neřešitelné.
2. Daňová efektivnost především znamená, aby ztráta prostředků vznikající na straně daňového subjektu z titulu výběru daně se co nejvíce přiblížila objemu získaných příjmů veřejných rozpočtů (tj. aby byly co nejnižší zejména administrativní náklady zdanění).
Daňová teorie rozlišuje dva druhy daňových nákladů: administrativní náklady přímé a nepřímé Přímé jsou náklady spojené s daněmi na straně veřejného sektoru všechny náklady státní správy na organizaci daňového systému, na evidenci daňových poplatníků, výběr daní, kontrolu v této oblasti atd. Tvoří řádově 1% z vybraných daní. Nepřímé administrativní náklady nese soukromý sektor - čas a peníze jedinců a firem vydané na seznámení se s daňovými zákony, na vyplnění daňových přiznání, peníze zaplacené daňovým poradcům a právníkům a řada dalších nákladů s tím spojených, včetně nákladů na účetní evidenci. Obtížně vyčíslitelné (v USA 7 % vybraných daní) - v ČR povinná součást předkládací zprávy ke všem novým zákonům.
3. Právní úroveň, jednoduchost a srozumitelnost daňových zákonů je nezbytným požadavkem pro řádný a účinný výběr daně. Každý daňový subjekt by měl dopředu přesně znát rozsah svých daňových povinností.
4. Správné ovlivňování chování ekonomických subjektů znamená především podporu podnikatelských aktivit, preferenci investování před spotřebou, podporu ekonomických aktivit šetrnějších k životnímu prostředí.
5. Správné působení na makroekonomické agregáty – např. HDP, inflace, zaměstnanost , deficit
D a ň je: povinná, zákonem stanovená platba, neúčelová platba, neekvivalentní platba, pravidelně (popř. i nepravidelně) se opakující platba, nenávratná platba, ve prospěch veřejného rozpočtu.
Neúčelovostí platby rozumíme tu skutečnost, že vybraná daň není určena ke zcela konkrétnímu využití, ale je součástí celkových příjmů veřejných rozpočtů. Neekvivalentnost znamená, že poplatník daně nemá garantovánu konkrétní protihodnotu, která by odpovídala výši jeho daňové povinnosti. * Pokud je platba daňového charakteru uložena jednorázově, nazývá se dávkou.
Poplatek je zákonem stanovená platba, kterou jsou povinny hradit fyzické a právnické osoby za úkony či jinou činnost státních a místních orgánů, k nimž dali poplatníci podnět nebo v jejichž zájmu byl úkon proveden. Věcnou podstatou poplatků je bránit zatěžování státních orgánů zbytečnými úkony. Ekonomickou podstatou poplatků je pak opatřování peněžních prostředků na úhradu veřejných potřeb.
Pojistné na sociální zabezpečení je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správou sociálního zabezpečení ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz.
Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje : pojistné na důchodové pojištění; pojistné na nemocenské pojištění; příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné se stanovuje v % z tzv. vyměřovacího základu zaměstnance (hrubá mzda) nebo OSVČ (50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji).
Subsystém
Platbou je
Poskytovaná plnění ČSSZ, ÚP
Nemocenské pojištění
Pojistné na nemocenské Nemocenská, podpora při ošetřování pojištění čl.rodiny, peněžitá pomoc v mateřství
Důchodové pojištění
Pojistné na důchodové pojištění
Důchody starobní, invalidní, pozůstalostní (vdovský, sirotčí)
Státní politika zaměstnanosti
Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Peněžitá podpora v nezaměstnanosti a APZ (tj. podpora nových prac. míst)
Clo je zákonem stanovená platba :
nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správci cla při dovozu, průvozu a vývozu zboží ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz; zajišťující zájem státu na kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží; jíž stát odčerpává část prodejní ceny výrobku s přesunutím celního břemene na koupěschopnou poptávku, a to při přechodu zboží přes hranice; která je nástrojem obchodní politiky státu; která má cenotvornou funkci; která může být regulátorem domácí spotřeby
Odvod - finanční operace (povinná a nenávratná platba) , platba právními předpisy předepsaných finančních částek státu(např. odvod za odnětí půdy ze zem. půd. fondu), mnohdy sankčního charakteru (např. za porušení rozpočtové kázně)
Sankční platby – penále, pokuty, úroky odvedené do veřejných rozpočtů za neplnění zákonem předepsaných povinností či jejich porušení
Pro potřebu hodnocení daní, jejich významu a dopadu do činnosti těch, kteří daně platí (i těch, kteří řeší jejich užití), je vhodné daně roztřídit podle základních kritérií. Velmi zjednodušeně tedy za základní kriteria členění použijeme odpovědi na otázku KDO, CO, JAK a KOMU platí. Třídění podle: dopadu objektu veličiny adresnosti druhu sazby daňového určení institucionální klasifikace OECD metodiky ESA
Třídění podle dopadu Z hlediska směru dopadu daňového břemene rozlišujeme daně : přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. Jedná se o daně z důchodů a daně majetkové, příp. o daně z hlavy; nepřímé – subjekt, který daň odvádí (tzv. plátce) je neplatí z vlastního důchodu, ale přenáší je na jiný subjekt.
Třídění podle objektu Z pohledu zdaňovaného objektu rozlišujeme přímé daně : důchodového typu majetkového typu nepřímé daně: ze spotřeby
DANĚ PŘÍMÉ 1. Z příjmů FO, PO Daň z příjmů 2. Majetkové Daň z nemovitostí z nemovitých věcí (od 2014) Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí Daň z nabytí nemovitých věcí (od 2014) Daň silniční
DANĚ NEPŘÍMÉ 1. Všeobecné (univerzální) Daň z přidané hodnoty 2. Selektivní Spotřební daně (pivo, víno, líh, tabákové výr. minerální oleje)
Cla (při dovozu) Ekologické daně – elektřina, pevná paliva, zemní plyn (od 1.1.2008)
Přímé daně důchodového typu zdaňují proměnlivý základ daně (příjem, výnos, zisk, úrok, dividendy) v čase. Daňové břemeno přímo dopadá na poplatníka a nelze jej přenést na jiný subjekt. Tyto daně jsou adresné a respektují majetkovou a důchodovou situaci poplatníka daně. V teorii daní se uvádí, že tyto daně mají v tržní ekonomice do určité míry význam jako vestavěné stabilizátory. V ČR patří k těmto daním daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob s uplatňováním tzv. jednotné sazby daně od 1.1.2008 (do té doby progresivní zdanění).
Přímé daně majetkového typu zdaňují majetek, který je : ve vlastnictví; v držbě (provozu); v převodu (přechodu) vlastnických práv z jednoho subjektu na jiný subjekt z důvodu : dědění; darování; převodu (prodeje).
Nepřímé daně ze spotřeby - jsou daně postihující objekt daně nepřímo, neboť se vybírají jako část ceny výrobku či služby (převodu, pronájmu) při jeho výrobě nebo prodeji či při jejím poskytnutí, přičemž daňové břemeno nedopadá na plátce daně, ale na kupujícího (spotřebitele). Dochází zde k tzv. přesunu daňového břemene. Tyto daně nerespektují důchodovou ani majetkovou situaci osoby, neboť jsou vyměřeny ve stejné výši pro osoby s vysokými i nízkými příjmy či bohatstvím.
Daňový přesun (realizován na trhu výrobků, výr. faktorů či kapitálu) dopředu (na kupujícího na trhu) nebo dozadu (na prodávajícího na trhu), nulový, částečný, plný, nad 100 %, křížový (daň uložená na jednom trhu změní ceny na jiném, tj. přesune se do jiné oblasti ekonomiky – př. daň z úroků z obligací - dluhopisů, přesouvaná na držitele státních obligací, u nichž jsou úroky osvobozeny od daně).
Graf 3.1 Přesun daně S0 křivka nabídky D křivka poptávky E0 bod rovnováhy (průnik S0 a D Před zdaněním se prodává Q0 zboží za p0 cenu (rovnovážná cena) t – daň (spotřební) na výrobek X sníží se nabídka z So na úroveň S1 za novou rovnovážnou cenu p1. Prodávající odvede státu daň t, realizuje čistou cenu
p2= p1-t avšak: došlo k přesunu na kupujícího (cena , za kterou kupuje, vzrostla) jedná se o částečný přesun - z daně o velikosti t se přesunula jen částka p1-p0 část daně p0-p2 se nepřesunula, zaplatil ji prodávající
Třídění podle veličiny Podle charakteru veličiny, z níž se daň platí, rozlišujeme daně: kapitálové, běžné. Kapitálové daně – daně uložené na stavovou veličinu vyjadřující množství, zásobu, stav. Stavová veličina nebo-li zásoba kapitálu se zjišťuje k určitému okamžiku, resp. dni. Např. se může jednat o množství zboží na skladě, stav nemovitého majetku aj. (daně z majetku). Běžné daně – daně uložené na tokovou veličinu. Ta se zjišťuje za časový úsek (př. rok, měsíc). Tokovou veličinou je produkt, důchod, přidané hodnota, spotřeba.
Třídění podle adresnosti Podle vztahu k platební schopnosti poplatníka rozlišujeme : Daně osobní jsou adresné, respektují důchodovou situaci poplatníka, neboť se vyměřují na základě výše příjmu poplatníka. Jsou to důchodové daně placené fyzickými osobami (DPFO). Daně in rem se platí bez ohledu na platební kapacitu poplatníka. Jejich výše není závislá na příjmech poplatníka, poplatník je odvádí z titulu vlastnictví či jeho nového nabytí, nákupu zboží a služeb. Patří sem daně spotřební, z přidané hodnoty, majetkové daně, daň z příjmů právnických osob, ekologické daně.
Třídění podle druhu sazby Podle vztahu mezi velikostí daně a velikostí daňového základu rozlišujeme daně: stanovené bez vztahu k daňovému základu (daně paušální a z hlavy), specifické (podle množství jednotek daňového základu nebo množství jednotek užitečné vlastnosti v daňovém základu, např. počet litrů čistého alkoholu), ad valorem (= „k hodnotě“) se určují podle ceny z daňového základu (DPH, daň důchodová)
Třídění podle daňového určení Daňovým určením je nutno rozumět přiřazení daňových pravomocí a daňových výnosů jednotlivým rozpočtovým úrovním v daném státě. Z hlediska konkrétního rozpočtu, do kterého vybírané daně plynou, pak můžeme vyčlenit: daně vybírané na úrovni centrální (státní, federální), daně vybírané na úrovni regionální, daně vybírané na úrovni místní (municipální daně), daně svěřené (celostátně platné daně, plynoucí do rozpočtů nižších úrovní.
DP PO
D D P P F H O
Státní rozpočet
X
X
X
Rozpočet krajů
X
X
X
Rozpočet obcí
X
X
X
Státní fond dopravní infrastruktu ry Zdravotní pojišťovny
SD
X
E DN D D V P N V X
Silnič ní daň
X
Cla
Poj. SZ, SPZ
X
X
Poj. VZP
X X
X
X
Třídění institucionální slouží k účelům srovnávacím. Týká se statistického zpracování údajů o příjmech veřejných rozpočtů prováděné různými národními či mezinárodními institucemi. Klasifikace daní Eurostatu OECD Mezinárodního měnového fondu.
Eurostat - členění daní podle metodiky ESA Podle metodiky ESA jsou daně členěny v jiné struktuře a s odlišným obsahem . Tvůrcem metodologie je Eurostat a je používána jednak pro výpočet Maastrichtských kritérií, jednak je povinné její použití při zpracování všech údajů o hospodaření vládního sektoru v dokumentech předkládaných orgánům Evropské unie.
Klasifikace OECD Na mezinárodní úrovni se uplatňuje klasifikace daní podle OECD. Podle této klasifikace jsou rozděleny daně do 6 hlavních skupin : 1000 Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů. 2000 Příspěvky na sociální zabezpečení. 3000 Daně z mezd a pracovních sil. 4000 Daně majetkové. 5000 Daně ze zboží a služeb. 6000 Ostatní daně.
Třídění podle stupně progrese (důležité v souvislosti s požadavkem spravedlnosti): proporcionální – s růstem důchodu poplatníka se míra jeho zdanění nemění (daň/důchod=konstanta) progresivní – s růstem důchodu míra zdanění roste (daň/důchod je rostoucí funkcí důchodu) regresivní – s růstem důchodu míra zdanění klesá (daň/důchod je klesající funkcí důchodu)
Subjekt daně – poplatník, plátce Předmět (objekt) daně – na co je daň uvalena (příjem, majetek, spotřeba), vymezení, co není předmětem, co je osvobozeno od daně Základ daně – v peněžních či měrných jednotkách, zákon vymezuje jeho výpočet a další úpravu o daňové úlevy (např. nezdanitelné části ZD, odpočitatelné položky od ZD) -˃ upravený základ daně Nezdanitelná část ZD – snižuje základ daně a tím i daňovou povinnost, např. u FO – hodnota úroků z hypotéky, příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, příspěvky na životní pojištění aj. Odčitatelné položky od ZD – snižují základ daně a tím i daňovou povinnost, např. daňová ztráta z předchozích let Sazba daně – jednotná x diferencovaná, pevná x procentní Vypočtená daň může být snížena o daňové slevy, např. na poplatníka, na jeho manželku, děti x daňový bonus, zaměstnávání handicap. osob aj.
Vyměření daně na základě daňového přiznání či opravného daňového přiznání Dodatečné vyměření daně na základě dodatečného daňového přiznání či na základě daňové kontroly (možnost odvolání, mimořádného opravného prostředku prostřednictvím MF nebo soudu, obnova řízení) Placení daně – v hotovosti na pokladně správce daně, převodem na účet správce daně Správce daně – Územní finanční orgány (od r. 2013 Finanční správa ČR), Celní správa ČR -> jedno inkasní místo Vyhledávací činnost Exekuční činnost
Daňová kvóta je velmi často používaným kritériem pro hodnocení daňových systémů a mezinárodní srovnávání míry celkového daňového zatížení poplatníků. Čistá daňová kvóta je poměr mezi objemem vybraných daní včetně poplatků a vytvořeným hrubým domácím produktem. Složená daňová kvóta je poměr mezi objemem vybraných daní vč. poplatků, cla, sociálního a zdravotního pojistného a hrubého domácího produktu. daně + clo + pojistné Složená daňová kvóta (%) = ---------------------------------------------* 100 HDP v běžných cenách
Konsolidovaná daňová kvóta je složená daňová kvóta očištěná o duplicitní započtení příjmů (např. vyloučení části pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které je financováno ze státního rozpočtu).
Výše daňové kvóty – od časů, kdy se začaly vybírat daně se daňová kvóta zmnohonásobila. Například za posledních 100 let se zvýšila z několika málo % na až 50 %. Daňové příjmy veřejných rozpočtů ve vyspělých zemích se pohybují mezi 25 až 50 % HDP (viz následující graf). Ze zemí OECD evropské země vykazují vyšší daňovou zátěž poplatníků než země zámořské. Nejnižší daňovou kvótu pak mají asijské země (pod 30 %).
