1. Úvod do makroekonomie, makroekonomický produkt a důchod

1. Úvod do makroekonomie, makroekonomický produkt a důchod Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku (zabývá se hospodářským cyklem, inflací, nezaměstnaností, platební bilancí), celek ale nikdy není sumou jednotlivých částí (stadion – stoupne-li si jeden, uvidí lépe, ale pak budou vstávat i ostatní – když budou stát všichni, uvidí zase stejně špatně) Předmět makroekonomie: 1) rozhodující tendence ve vývoji národního hospodářství (vývoj produkce, nezaměstnanosti) 2) historický vývoj dané ekonomiky 3) možnosti ovlivnění hospodářského cyklu proč zkoumáme makroekonomii? - makroekonomická analýza hospodářského vývoje země (analytici sledují vývoj, na základě teorie vývoj interpretují a určují důsledky) - tvorba ekonomické politiky vlády (ucelení hospodářské-politického programu vlády; analýza vládních návrhů) - makroekonomický výzkum – 3 základní směry: 1. jak vysvětlujeme období vysoké a trvalé nezaměstnanosti 2. jak vysvětlujeme inflaci 3. co určuje ekonomický růst - makroekonomické prognózování Význam makroekonomie: Politické, vojenské a sociální osudy mnoha zemí závisejí na jejich hospodářském úspěchu. - může a má vláda zasahovat do ekonomiky, aby zvýšila její výkonnost? - existují 2 odlišné myšlenkové směry, školy: a) liberální směr – učení fyziokratů, klasický liberalismus, renesance neoklasicismu b) intervencionistický směr – učení merkantilistů, školy vycházející z učení Johna Meynarda Keynesse, řízení pomocí plánování¨ Ekonomická úloha vlády efektivnost-efektivní alokace zdrojů -Výrobní efektivnosti je dosaženo tehdy, jestliže společnost nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž sníží výstup jiného -zdroje neefektivnosti: tržní selhání, Právní rámec dané ekonomiky Spravedlnost-státní orgány ovlivňují rozdělení důchodů a bohatství, neboť důchodové nerovnosti mohou být někdy eticky či politicky nepřijatelné : rozdělení důchodů (viz Lorenzovy křivky), veřejné finance (mikroekonomické a makroekonomické aspekty) Stability-stabilní rozvoj národního hospodářství: překonání národohospodářských poruch a výkyvů;nabídkové a poptávkové šoky Směry Liberálové „Trhy fungují nejlépe, jsou-li ponechány samy sobě.“ Např. učení fyziokratů, klasický liberalismus, renesance neoklasicismu Intervencionisté Vládní zásahy mohou velmi výrazně zlepšit fungování ekonomiky Merkantilismus 17.-18. století-Evropa „Stát musí hrát v ekonomice aktivní a dominantní úlohu. Zdrojem bohatství je hromadění zejména drahých kovů a to prostřednictvím aktivní platební bilance“  ochranářská obchodní politika  potlačování konkurence a podnikatelské iniciativy  regulace zahraničního obchodu  udělování souhlasu k existenci monopolů Fyziokraté Počátek 18.stol.-Francie „Idea „přirozeného řádu“, ve kterém člověk jedná dle svých přirozených osobních zájmů, kde je omezován pouze jedině zájmy a právy ostatních svobodných jedinců, nikoli vůlí státníků.“ Stanovení hry laisser faire, laissez passer = nechte být,nechte plynout Klasická škola  Od 60.let 17.století do 30.let 19.století  Adam Smith,T.R. malthus,D.Ricardo,J.B.Say,J.S.Mill

„Jednotlivec se řídí vlastním prospěchem,ale jako v mnoha dalších případech ,vede ho jaká si neviditelná ruka,aby ppomáhala dosáhnout cíle,o který mu vůbec nejde…tím ,že sleduje vlastní zájem,často prospěje zájmům společnosti více,než kdyby jim chtěl skutečně prospět.“(Adam Smith) „ Existuje-li volný trh a chová-li se každý jednotlivec v souladu se svými ekonomickými zájmy,bude ekonomika jako celek dobře fungovat. Volné trhy ( tj.trh výrobků a služeb ,trh práce a trh aktiv) nesmějí být deformováni zásahy typu :minimální mzdy,mzdové a úrokové stropy,regulace cen atd.zejména ceny a mzdy se musí pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu.“  lidé sledují svůj ekonomický zájem  ceny svým pohybem zajišťují neustálé obnovování rovnováhy na trzích. →Vláda by měla hrát jen minimální roli! 1776 – Adam Smith – Pojednání o podstatě a původu bohatství národů - stát musí vytvářet optimální podmínky pro fungování trhu  stát má chránit společnost před násilím a napadením  stát má chránit každého člena společnosti před násilím a útlakem ze strany druhého  stát má povinnost budovat a udržovat některé veřejné práce a díla, veřejné instituce, které by nikdy nemohly být budovány a udržovány v zájmu některého jednotlivce či skupiny Řízení pomocí plánování  1917 Rusko  extrémní případ intervencionismu  inspirace utopickými socialisty  předpoklad existence společenského vlastnictví výrobních prostředků  plánování – co? Jak ? pro koho ?+kolik ? kdy ? kde ? kdo ? Keynesovská makroekonomie  J.M.keynes : obecná teorie zaměstnanosti,úroků a peněz (1936)  Doba silné hospodářské deprese,vysoké nezaměstnanosti,nevyužitých zdrojů apod.  Neviditelná ruka trhů selhala, ceny a mzdy jsou nepružné – vznik nerovnováh v důsledku nedostatečné koupě schopné poptávky  Návrh řešení v podobě státních intervencí ,např. prostřednictvím veřejných výdajů) Monetarismus  Polovina 50.tých let 20.století  Anglosaská reakce na keynesiánství  Chicácská škola – víra ve svobodné trhy  Rehabilitace kvantitativní teorie peněz  M.Friedmen (nobelova cena 1976) navazuje na mladší generaci rakouské školy – L.Mieses, F.A.von Hayek ( Nobelova cena 1974 ) Ordoliberalismus  Kontinentální reakce na keynesiánství  30.léta 20.století – Freiburská škola  teoretické základy,poválečné obnovy západního Německa  W.Eucken : hospodářský řád jako jednota dvou principů – konstruujícího a regulujícího  L.Erhard – hospodářská reforma Teorie veřejné volby  50.léta 20.století  J.Buchanan – Nobelova cena 1986  „Lidé se chovají racionálně nejen v oblasti ekonomie ,ale též v oblasti politiky.“ – zkoumání politického rozhodování pomocí nástrojů ekonomické teorie  politici a byrokracie nesledují obecné blaho,ale prosazují opatření, která jim umožní posílit svůj vlastní vliv potlačování konkurence a podnikatelské iniciativy Nová institucionální ekonomie  60-léta 20.století  R.H.Coase (Nobelova cena 1991), D.C.North (Nobelova cena 1993)

    

Neinstitucionální ekonomie reaguje na absenci institucionálního rámce v neo-klasické teorii Formální a neformální instituce Organizace Transakční náklady Vlastnická práva

Cíle a nástroje v makroekonomii Hospodářská politika -souhrn cílů, nástrojů,rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality -nositelé hospodářské politiky  Vláda, parlament, soudy, centrální banka  Velké podniky, politické strany, odbory a HK  OSN,MMF, WB, orgány EU - obecné cíle-nastolení a udržení svobody a demokracie (pouze svobodná společnost může svobodně zvolit daný ekonomický systém) -tradiční cíle-viz ekonomická funkce státu- efektivnost,spravedlnost a stability Základní makroekonomické cíle -současné moderní státy v oblasti hospodářské stabilizační politiky sledují současně dva cíle  Hospodářský růst-vzestup hospodářského potenciálu země  Hospodářská rovnováha- nízká míra nezaměstnanosti -nízká míra inflace -vnější ekonomická rovnováha

a) základní makroekonomické veličiny, liberální a intervencionistický postoj státu k fluktuacím těchto veličin Základní makroekonomické veličiny= ma-ek. cíle PRODUKT (DŮCHOD) = souhrn všech vytvořených statků za rok; větš. se uvádí jako míra růstu (tempo), která vyjadřuje procentuální přírůstek množství vytvořených statků; objem makronek. Výstupu, ZAMĚSTNANOST – K vytvoření makroek.produktu je zapotřebí množství VF, zvláštní pozornost bývá věnována práci – s určitým objemem produktu je spojena určitá úroveň zaměstnanosti – důvodem zaměření na práci jsou zejména důsledky nezaměstnanosti a to ekonomické, sociální i politické – je možno vyjádřit v absolutní výši, častěji v míře nezaměstnanosti (podíl nezaměstnaných na celk. pracovní síle dané země) CENOVÁ HLADINA - v podobě různých cenových indexů (před. index spotřebitelských cen) – vyjadřují všeobecný vývoj cen - jestliže cenová hladina vzrostla o 10% (tzn. 10% míra inflace), znamená to, že došlo k převažujícímu růstu cenu zhruba v tomto rozsahu, přičemž ceny některých statků vzrostly více, jiné méně, některé poklesly VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ POZICE znamená pozornost pozice dané národní ekonomiky vůči zbytku světa - souvisí s vývojem platební bilance dané země, která vyjadřuje mezinárodní obchod s výrobky a službami a mezinárodní pohyb kapitálu - přebytky nebo schodky platební bilance mají závažné dopady do vnitřní ek.situace - uvedené makroek.veličiny jsou považovány za základní, kromě nich lze vymezit další odvozených od hlavních – agregátní poptávka, agregátní nabídka, veřejný rozpočet a jeho saldo, veřejný dluh, peněžní zásoba, zahraniční dluh Stabilizační makroekonomická politika -

-

makroekonomickou stabilitu představuje:  stabilní tempo růstu reálného produktu, odpovídající vývoji potenciálního produktu  stabilní nízká míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti  stabilní nízká míra inflace  vnější ek.rovnováha jako vyrovnaná platební bilance nestabilita má většinou podobu cyklického kolísání těchto veličin

Různé přístupy: a) liberální přístup - vychází z předpokladu, že trhy se pružně přizpůsobují změnám v poptávce a nabídce změnou cen  makroek. veličiny automaticky směřují k rovnováze při přirozeném stupni využití výr. faktorů - odchylky od této rovnováhy jsou způsobeny příčinami neekonomickými, před. nevhodnými zásahy autorit (vládní selhání) - vláda nemá nárazově usměrňovat vývoj makroek.veličin, její úloha má být velmi omezená a to: - vytvářet právní rámec podnikání - vytvářet podmínky pro stimulaci konkurence (protikartelové zákony) - zabezpečovat produkci některých veřejných statků (obrana apod.) - zabezpečovat stabilní vývoj množství peněz v ekonomice - před. klasická ekonomie (A. Smiths – neviditelná ruka trhu), neokonzervatizmus (monetaristická teorie – M. Friedman, racionální očekávání – R. Lucas, T. Sargent, R. Barro, ekonomie strany nabídky – A. Laffer, teorie reálného hosp. cyklu – Ch. Plosser, J. Long) b) intervencionalistický přístup - je opakem liberalismu - makroekonomické poruchy (př. vysoká nezaměstnanost a cyklické kolísání úrovně produktu) jsou tržním selháním  automaticky se nic udržovat nebude  zásahy jsou nutné - zásahy vlády: před. prostřednictvím fiskální politiky, důležitá je však i měnová a obchodní politika, regulace měn. kurzů a důchodová politika - keynesiánci (J. M. Keynes – 30. léta), neokeynesiánství (G. Mankiw, D. Romer, O. Blanchard)

b) základní makroekonomické subjekty a finanční toky mezi nimi, základní makronek. identity Makroekonomické subjekty Toto rozdělení vyplývá ze zapojení do makroek. koloběhu SaS, výr. faktorů a důchodů. 1) Domácnosti - jsou vlastníky výr. faktorů (půdy, práce a kapitálových statků), které jsou využívány v podnicích k výrobě statků - z vlastnictví výr. faktorů plynou domácnostem z podniků příslušné důchody (mzdy, renty, zisky, dividendy, nájemné,…) - na základě přerozdělování získávají domácnosti také transferové důchody, zejména od vlády v podobě různých sociálních dávek, podpor a příspěvků - důchody domácností jsou využity: - zaplacení daní - jako spotřební výdaje domácností C – domácnosti nakupují od podniků spotřební statky v podobě výrobků a služeb - k tvorbě úspor PS - patří sem domácnosti osob + ústavní domácnosti (domovy důchodců, kláštery,…) 2) -

podniky využívají služby výr. faktorů k výrobě SaS tyto statky poskytují všem zbývajícím sektorům i mezi sebou navzájem patří sem materiální výrobní sféra i sféra služeb, veřejné i soukromé vlastnictví, tržní i netržní podniky, jednotlivci podniky získávají své důchody na základě výdajů ostatních sektorů na nákup produkce podniků podniky získávají soukromé důchody I, vládní výdaje G, transferové důchody ( v podobě subvencí z vládního rozpočtu) důchody podniků jsou využity: - na úhradu nákladů za výrobní faktory (mzdy, renty, úroky) včetně nákladů na suroviny, energii (tzv. meziprodukty) - zaplacení daní

-

-

zůstávají tzv. hrubé úspory podniků (GBS) – podoba opotřebení fixního kapitálu a nevyplacených zisků – tzv. čistých úspor podniků (NBS) rozdělení podniků podle potřeb národního účetnictví: - nefinanční podniky a korporace - finanční instituce a společnosti - vládní sektor ústřední a místní – veřejná správa a obrana, školy, zdravotnická zařízení - samostatní rolníci, živnostníci a ostatní samostatní podnikatelé - občanská sdružení, spolky a nadace, politické strany

3) vláda - je představována soustavou veřejných rozpočtů – je tvořena např. státním a místními rozpočty, státními fondy, fondy zdravotního pojištění - příjmy vlády= před. daně a povinné platby na ZSP - celkové výdaje se dělí na: vládní nákupy výrobků a služeb G a na vládní transferové platby TR - vládní nákupy výrobků a služeb (G)– jde o výdaje veřejných rozpočtů, za které vláda získá ekvivalent – vláda nakupuje zejména produkci podniků, jejichž hospodaření je napojeno na rozpočet a které jsou zpravidla ve veřejném vlastnictví (vláda financuje nemocnice, školství, obranu a tím nakupuje jejich produkci, kterou dává domácnostem příp. podnikům); vláda kupuje i investiční statky- např. počítače pro školy- vládní nákupy se skládají z vládní spotřeby a vládních investic: Gc + Gi - transfery (TR)– za ně nezíská odpovídající ekvivalent – v podobě sociálních dávek, příspěvků a podpor domácnostem, subvencí podniků (zemědělcům, exportérům…) - rozdíl mezi příjmy a výdaji tvoří rozpočtové saldo – kladné (rozpočtový přebytek) a záporné (rozpočtový deficit) - rozdíl mezi příjmy vlády a transferovými platbami a spotřebními nákupy vlády tvoří čisté vládní úspory NGS 4) -

zahraničí předchozí sektory zahrnovaly domácí subjekty = rezidenty – mají sídlo v dané zemi nerezidenti – zahraniční subjekty typu domácnost, podnik, vláda- označíme je jako zahraničí je důležitým odběratelem domácích výrobků a služeb, zároveň domácí podniky dovážejí ze zahraničí sleduje se saldo tohoto obchodu = export mínus import = čistý export NX sektor zahraničí může svými úsporami doplňovat národní úspory, když je import větší než export (nakupujeme na dluh nebo čerpáme devizové rezervy) export je větší než import – část národních úspor je poskytována do zahraničí

Makroekonomický koloběh - zobrazuje vztahy mezi subjekty uvedených čtyř sektorů v podobě toků: - statků - služeb výrobních faktorů - důchodů - výdajů - znázorňuje tok služeb výrobních faktorů mezi domácnostmi a podniky - na něj navazuje tok statků mezi podniky a zbývajícími sektory - tok důchodů – domácnosti získávají důchody z prodeje služeb výrobních faktorů podnikům - na něj navazuje tok výdajů na nákupy statků - také je zobrazen pohyb čistých daní (daně mínus transfery) mezi domácnostmi a vládou a mezi podniky a vládou

Základní makroekonomické identity -

-

-

identita = vztah, který je definicí nebo je odvozen z účetních vztahů a vždy platí někteří autoři odlišují identity znakem „=“ různé způsoby vyjádření a měření vytvořeného produktu a důchodu umožňují zformulovat kvantitativní vztahy mezi makroekonomickými veličinami vytvořený produkt je možno vyjádřit součtem výdajů: - Y = C + I + G + (X – M) - součástí výdajů I je přírůstek zásob – tím je v identitě zohledněna možnost neprodané produkce; dosazujeme Ig- hrubé investice do kap. Statků-neboť chceme GDP-hrubý produkt vytvořenému produktu odpovídá příslušný důchod: - důchod je v podobě osobního disponibilního důchodu, který je využit na spotřební výdaje domácností C a na tvorbu osobních úspor PS (C + S) - část důchodu je představována hrubými úsporami podniků GBS – ve výši opotřebení fixního kapitálu a o zadržené zisky (GBS = ) - zbytek má podobu čistých daní NT – rozdíl mezi celkovými daněmi TA a transferovými platbami vlády TR, tedy NT = TA – TR … rozpočtové saldo BS = TA – TR – G - Y = C + PS + GBS + NT Srovnáním obou rovnic dostaneme identitu: - C + I + G + (X – M) = C + PS + GBS + (TA – TR) neboli - I + (X – M) = PS + GBS + BS - abstrahujeme od rozdílu mezi čistým exportem a saldem BÚ platební bilance

Interpretace identit - identita vyjadřuje skutečné veličiny – plyne z definice produktu a důchodu, je vždy platná - umožňuje vytváření dalších identit, zejména vztahy mezi: - financováním investic I soukromými úsporami - hospodařením veřejného rozpočtu - deficitem čistého exportu Identita investic a úspor I + G + (X- M) = PS + GBS + NGS I=S - úpravy spočívají v oddělení vládních investičních nákupů G od celkových vládních nákupů G a v připojení k hrubým soukromým investičním výdajům I - ve vyjádření čistých úspor vlády NGS jako NGS = TA – TR – Gc - levá strana: o představuje celkové hrubé národní investice o jde o:  doplnění zásoby kapitálových statků ve výši soukromých výdajů na investice I a vládních investic G  čistý export X – M … zároveň představuje tzv. čisté zahraniční investice NFI – znamenají zvýšení aktiv nebo snížení závazků vůči zaraničí - pravá strana: o představuje celkové hrubé národní úspory o jde o:  soukromé úspory PS + GBS  vládní úspory NGS  pokud jsou čisté zahraniční investice NFI zápornou veličinou, doplňují jako zahraniční úspory soukromé a vládní národní úspory - z identity plyne závěr: tvorbě úspor odpovídá tvorba aktiv reálných (v podobě investičních statků) nebo finančních (v podobě pohledávek vůči zahraničí)

c) hrubý/čistý domácí/národní produkt, domácí/národní/osobní/disponibilní důchod, reálné/nominální veličiny

GDP 100

Vývoj GDP, hospodářský cyklus průměrné tempo růstu 1,8 %

89

92

97-99

2000

2005 t

GDP v tržních cenách, GDP v cenách výrobních faktorů produkt lze vyjádřit: a) v tržních cenách

GDPMP = C + IG + G + NX (jsou zde obsaženy nepřímé daně TN – např. DPH) GDPMP = GDPFC - TN

b) v cenách výrobních faktorů -

GDPFC = w + i + r + s + z + a (amortizace)

GDPFC + TN = GDPMP vyskytuje-li se GDP bez indexu, považujeme to za GDP v tržních cenách měříme-li produktovou metodou, dostaneme GDP v cenách výrobních faktorů

výdajová metoda- GDPMP důchodová metoda- GDPFC produktová metoda- GDP Hrubý a čistý domácí produkt - hrubé domácí soukromé investice =>amortizace GDP – a (amortizace = IR) = NDP - to samé platí pro veličiny důchod GDPMP = DI + a + TN DI = w + i + r + s + z GDP = w + i + r + s + z+ a + TN - kvantitativní rovnost (tzn. početní, nikoli kvalitativní) Hrubý národní produkt = GNP GNP = souhrn veškeré finální produkce vyprodukované výrobními faktory v držení občanů dané země za dané časové období vyjádřené v tržních cenách GNP = GDP + NPI

NPI … čistý příjem z majetku v zahraničí

GNP … příliš nepoužíváme; nevíme, zda roste aktivita domácích firem či jen zahraničních => častější je GDP - je též těžké zjišťovat majetkovou strukturu daných podniků (akciové podíly) ČR -> odliv důchodů z vlastnictví aktiv (zahraniční akcionáři) ČR <-příliv důchodů z vlastnictví aktiv ( občané investující v zahraničí, občané pracující v zahraničí) 1. Otázka: Která veličina je větší? GDP nebo GNP? ani jedna, NPI může být totiž kladný, záporný nebo nulový. Pokud je NPI záporný tzn. GDP>GNP znamená to, že příslušníci dané země vydělávají v zahraniční méně než cizinci u nás(víc jde do zahraničí). 2. Otázka: Používá se častěji GDP nebo GNP? Někdo tvrdí, že je důležité, co se vyrobí na tom území. Je otázka toho, co chci reprezentovat (zda je země zapojená do mezinárodních transakcí – pak GNP). V případě GNP je obtížně

zjišťovat akciové podíly ve firmách př. Škodovka je v držení Němců (70 %) a Čechů (30%), zisk je vytvořen na území ČR. Zisk v tomto případě budeme počítat celých 100 % do GPD ČR, 30 % do GNP ČR a 70 % do GNP Německa. Národní, osobní a disponibilní důchod GDPMP + NPI GNPMP – a NNPMP – TN NNPFC = NI GNP = NI + a + TN GNP = w + i + r + s + z + a+ TN NI = DI + NPI + -

NNPFC = NI (národní důchod) nerozdělené zisky podniků daň ze zisků podniků (korporací) příspěvky na zdravotní a sociální pojištění transfery osobní důchod = PI osobní daně (osobní) disponibilní důchod = YD

(dvě složky: spotřeba C + úspory S)

Měření produktu v čase, GDP reálný, GDP nominální dlouhé období – znehodnocení měření z důvodu inflace - nevíme, zda je ↑ GDP způsoben růstem fyzického objemu vyráběné produkce či růstem cen-roste fyzický objem výrobků nebo dochází k růstu cen těchto výrobků a služeb –jde o vývoj produktu,který je od inflace očistěn  GDP reálný = souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za dané časové období (čtvrtletí, rok) vyjádřený ve stálých cenách = GDP(SC) = GDPreal  GDP nominální = souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za jeden rok vyjádřený v běžných cenách = GDP(BC) = GDPnom v mld Kč

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

GDPnom

1467

1683

1811

1997

2080

2189

2352

2464

2577

2781

GDPreal

1467

1525

1418

1304

1322

1369

1404

1430

1482

1544

GDPnom od r. 1990 stále roste GDPreal do r. 1992 klesal (průběh ekonomické transformace – starý ekonomický řád přestal platit, nový ještě nezačal fungovat); později rostl a od roku 1998 opět klesá - stálé ceny – zvolené k určitému datu – u nás bereme za základ rok 1994 => v roce 1994 se stálé ceny rovnají běžným => GDPreal = GDPnom GDPnom GDPreal * 100 = IPD

Σ Q1 * P1 x 100

= implicitní cenový deflátor Σ Q1 * P0

(agregátní) cenová hladina = vážený průměr cen všech výrobků a služeb vyráběných v ekonomice, kde vahami jsou podíly jednotlivých výrobků a služeb na celkovém produktu index spotřebitelských cen = CPI =

Σ Q 0 * P1

x 100

Q *proti P cenám vybraných výrobků – ve spotřebitelském koši cca 775 IPD je mnohem širší než CPI (veškeré Σceny reprezentativních vzorků)

IPD … vyjadřuje, kolik by stála produkce roku 1 v cenách roku 0,měří poměr nominálního produktu,měří změny všech cen,je mnohem silnější,mohou se měnit váhy jednotlivých výrobků a služeb (změní se množství produktu,změní se cena),měří širší skupinu statků (růst ceny boxingů,tady se to promění,v CPI ne) CPI … vyjadřuje, jaká by byla cena produkce roku 0 v cenách roku 1,váhy jsou konstantní

d) tvorba a užití produktu - produktová a výdajová metoda určení makroekonomického výstupu Z hlediska užití měříme HDP pomocí výdajové metody. Z hlediska tvorby produktu použijeme pro zjištění HDP výrobní (produktovou) metodu. GDP, metody měření HDP = GDP = souhrn veškeré finální produkce vyprodukované v dané zemi za jeden rok, vyjádřený v tržních cenách metody měření makroekonomického výstupu: 1. výdajová metoda – (v ČR základní)- GDP měříme jako souhrn celkových výdajů na nákup výrobků a služeb, tedy výdajů domácností na spotřebu, firem na investice, vládních nákupů výrobků a služeb a čistého exportu - Výdajová metoda řeší veškeré finální statky a služby, které nakoupili ty jednotlivé subjekty!!!Již definici HDP začíná: souhrn finálních statků a služeb……. U výdajů firem a domácnosti jsou ukryty nepřímé daně (DPH a spotřební daň). Když VM zjišťuji hodnotu finálních statků, je to včetně daní. Vyjde nám GDP v tržních cenách!!!(MP) GDP = C + IG + G + NX IG = hrubé (měříme hrubý produkt; IG = IN + IR) domácí soukromé (existují i vládní nákupy) investice G = vládní nákupy výrobků a služeb očištěné od transferů(celk.vl.výdaje = vládní nákupy + transfery; ale transfery jsou již zahrnuty v C) NX=čistý export.rozdíl mezi exportem a importem (Im- nezvyšuje HDP země, která dováží, tak ho musíme od Ex odečíst… Ex zvyšuje HDP země, která vyvýží- ten započteme…) 2.

produktová metoda (výrobní)– založena na součtu přidaných hodnot všech odvětví v ekonomice(nesystémová) - Produktovou metodou zjišťuji hodnotu finálních statků, zajímá se o to, jak se postupně hodnota finálních statků vytváří (ne kdo je kupuje ale vytváří). VA=rozdíl mezi vstupem a výstupem (to, co se dá navíc). Podstatou je i výdajová metoda, ta se taky zajímá o finální statky.

Vyjde nám GDP v cenách výrobních faktorů!!!(FC) dřevěné židle:

Vstupy(meziproduk

výstupy

přidaná hodnota

0

100

100

2. pila

100

200

100

3. truhláři

200

500

300

4. obchodníci

500

1000

500

ce)

1. dřevorubci

Σ=1000 - dopředu eliminuje meziprodukty (zbavíme se problému duplicit)- kdybychom sčítali jednotlivé výstupy, hodnota některých meziproduktů by byla započtena vícekrát, proto sčítáme pouze VA GDP = ∑hodnot přidaných zpracováním (VA)

e) rozdělení produktu - důchodová metoda určení makroekonomického výstupu, čistý ekonomický blahobyt Z hlediska rozdělení produktu užíváme k jeho zjištění důchodovou metodu…

3.

důchodová metoda (příjmová, nákladová) – měříme tzv. (čistý) domácí důchod jako souhrn důchodů, které obdrželi vlastníci výrobních faktorů - Důchodová metoda obsahuje příjmy ze všech výrobních faktorů (př. kapitál je výrobní faktor, který má 2 ceny – buď ho dam do banky a pak úrok nebo koupím akcie a pak je to zisk, u práce mzda, u půdy renta, u podnikatelů – příjmy se samozaměstnávání. V těchto důchodech ale nejsou nepřímé daně.O to se musí samozřejmě lišit.

Touto metodou získáme NDPFC = DI!!! DI = w + i + r + s + z DI … domácí důchod (domestic income)

w … hrubé mzdy (před zdaněním)

i … čistý úrok (úroky vyplacené – úroky obdržené) s … příjmy ze samozaměstnávání

r … renty z … zisk ( – ztráta)

- zohledníme-li saldo zahraničního obchodu NPI => národní důchod = NI= DI + NPI Čistý ekonomický blahobyt čistý ekonomický blahobyt = NEW GDP ± některé aktivity (+ volný čas, šedá ekonomika) -

ek. blahobyt je ovlivňován i jinými faktory než je množství produkce- proto ho nemůže s HDP ztotožňovat GDP se dnes považuje za jediný ukazatel, který měří výkonnost ekonomiky – špatné Ukazatele měřící výsledný produkt národní ekonomiky, ať již typu HDP nebo NDP, mají jeden základní nedostatek - jsou schopné zachytit pouze legální a měřitelné hodnoty vyprodukované v ekonomice. Ze statistiky jsou tak zcela vyloučeny. - Ukazatel Čisté ekonomické bohatství má zatím řadu problémů jak metodických (není plně dořešen pojem kvality života a jeho složek), tak technických (mnoho údajů pouze odhadujeme, protože nikde nejsou sledované). Přesto je to nadějný směr měření ekonomické výkonnosti státu. - Výpočet NEW vychází z GDP: a) + netržní produkce (výkony uskutečňované mimo trh – soukromě; např. soused mi poseká trávník,večeři si uvařím sama doma) b) + (podzemní)stínová ekonomika: - černá – nelegální ekonomické aktivity (prostituce, drogy, zbraně – nemělo by probíhat – z etického důvodu nebereme v úvahu)-jsou nezdaněny - šedá – nezdaněné legální aktivity (pokud jsou v přiměřené míře, stát příliš nezasahuje) např. služba za službu: „já ti obložím koupelnu, ty mi budeš doučovat syna“ c) + volný čas- přispívá ke kvalitě života, ale nemá tržní vyjádření (GDPČR < GDPKorei - oni pracují 6 dní v týdnu => 60 hodin - nikdy je nedohoníme, nejsme ochotni věnovat tolik času práci)-náš produkt je podhodnocen ve srovnání s Koreí,ve srovnání s Bavorskem je nadhodnocen; mateřská – žena v Německu může být doma, neboť muži mají vysoké mzdy, takže si to mohou dovolit; pokud nastane u nás, pak v důsledku ↑ mezd ↓ GDP (více žen půjde na mateřskou -> méně lidí bude pracovat => ↓ produkce) d) + kvalita výrobků a služeb -př.počítačová sestava stojí pořád stejně,ale každý půlrok jsou stále kvalitnější a) – d) přičítáme ke GDP e)

- škody na životním prostředí – převáží veškeré plusy e) odečítáme od GDP -dnešní chudí jsou na úrovni střední vrstvy v 50.-60.letech

2. Jednoduchý keynesiánský model určení důchodu a) předpoklady modelu, plánované a skutečné výdaje, rovnováha v modelu, celkové úniky a celkové plánované injekce John Maynard Keynes (1883-1946) - Nejvlivnější ekonom 20.st - Mírová konference ve Versailles,1919 - Profesor na Cambridgeské univerzitě,1920-1940 - Obecná teorie zaměstnanost,úroku a peněz,1936 - Hlavní redaktor Economic Journal,1911-1945 - Poradce ministra financí V.B.-1940 - Člen správní rady Bank of England - Vedoucí britské delegace v Breton-Woods (USA)-1944 Proč výstup kolísá kolem své potencionální úrovně? -výstup a důchod jsou určovány výdaji,ale výdaje jsou současně určovány výstupem a důchodem produkt – kolísá kolem produktu potenciálního - hledáme vzájemnou souvislost mezi makroekonomickým výstupem a výdaji jednoduchý keynesiánský model – předpoklady:  ceny se v uvažovaném čase nemění (fixní cenová hladina)  v ekonomice existuje produkční mezera, tzn. potencionální produkt je větší než skutečný  zásoba kapitálu je dostatečná (jsme schopni vyrobit celkovou poptávanou produkci)  nabídka práce je dostatečná (můžeme vyrobit celou nabídku práce – při fixních mzdových sazbách; existuje nedobrovolná nezaměstnanost)  abstrahujeme od hrubých úspor podniků (= opotřebení + nerozdělené zisky)  všechny ekonomické veličiny vyjádřeny v reálných hodnotách -postupně bude odstraněno-ale vždy bude existence potenciální mezery-jakékoliv množství produkce vyrobit AD AD reprezentuje celkové plánované výdaje - představuje reálný produkt,který by byl při dané cenové hladině kupován. - firmy jsou ochotny při daných cenách vyrobit a prodat jakékoliv množství produkce klíčové pojmy: rovnovážný výstup agregátní poptávka agregátní poptávka AD = C + I + G + NX -

předpoklad: AD nezávisí na objemu důchodů, je stále konstantní (za normálních podmínek je AD na objemu důchodů závislá-tady nezávisí na výši důchodu) výstup je na své rovnovážné úrovni, když množství vyrobeného výstupu je rovno poptávanému množství (tzn. to co jsme vyrobili je poptáváno, nikoliv spotřebováno – neboť spotřebováno je vše vyrobené (i zásoby ve skladech se považují za spotřebu firem pro vlastní potřebu,nikoliv nakoupeno)

agregátní popt.

AD AD = Y (45 stupně sklon) 150 AD (konstantní)

100 50 50

neplánované zásoby -

Y0=100 150

výstup Y

neplánované zásoby +

Y0=100 … rovnovážný stav (při výrobě méně produktů by byl převis D nad S a museli bychom zvýšit produkci a naopak)

AD = C + I + G + NX = Y IU = Y – AD IU … neplán. zásoby> 0 – doplňují sklady IU = 0 < 0 – vyprazdňují sklady Y = AD - výstup je na rovnovážné úrovni

Závěr: 1. AD určuje úroveň rovnovážného výstupu 2. v rovnováze platí, že neplánované zásoby IU = 0 3. během přizpůsobovacího procesu (založeném na neplánovaných změnách zásob) se výstup bude přibližovat své rovnovážné úrovni

b) krátkodobá/dlouhodobá spotřební funkce, hypotéza permanentního důchodu, úsporová funkce Spotřební funkce, úsporová funkce a AD ve dvousektorové ekonomice Konec předpokladu: AD je konstantní ,nezávislá na důchodu – takže AD roste s důchodem Vztah mezi spotřebou a důchodem popisuje spotřební funkce C= f(Y) - 2 sektory: domácnosti D a firmy F – neexistuje zde vláda, transfery, daně, zahraniční obchod, … C = f (Y) C=C+c*Y

= keynesiánská funkce spotřeby

C>0

0
C … autonomní spotřeba (její velikost nezávisí na velikosti důchodu – např. nájemné, základní potraviny) c * Y … indukovaná spotřeba – závisí na objemu důchodu (s růstem důchodu roste) c = mezní sklon ke spotřebě = MPC = velikost, o kolik vzroste spotřeba, jestliže důchod vzroste o 1 Kč - v našem modelu stále konstantní v rozmezí od 0 do 1 c=ΔC / ΔY př. c = 0,9 -90 haléřů dam na spotřebu,zbytek spoříme

průměrný sklon ke spotřebě = APC-zachycuje,jaký podíl důchodu vynakládáme na spotřebu APC = C / Y = (C + c * Y) / Y = C / Y + c = C / Y + MPC -

=>MPC < APC

růst důchodu způsobí, že APC konverguje k MPC; APC je s rostoucím důchodem klesající

C>Y C=Y C
=> APC > 1 => APC = 1 => APC < 1

AD

C=C+c*Y c*Y

C Y -bod F-ani nespoříme ani je nečerpáme, nalevo od bodu spoříme, napravo spotřebováváme Ke změně polohy spotřební (úsporové) funkce může dojít:  změnou autonomní spotřeby (analogicky autonomních úspor)  změnou MPC (MPS)  kombinací předcházejících Změna APC:  nejednoznačný vliv úrokové sazby na úspory-v bance úroková míra je na úrovni 5% ,pak změna na 8%buď budeme spořit,pak spotřebováváme méně,nebo spoříme více  rozšířená možnost nákupů na úvěr  růst bohatství (viz cenné papíry)-roste cena akcií,cítíme se bohatší,budeme více utrácet  optimistická očekávání-zvyšují spotřebu  změna etických hodnot-změna nákupních schopností  systém sociálního pojištění

Hypotéza životního prostředí   

F.Modigliani Plánování spotřeby a úspor s cílem plynulé a rovnoběžné spotřeby 1. během aktivního života spotřebu odkládáme a tvoříme úspory 2. na konci pracovního života úspory čerpáme (tj. kladné úspory se mění na záporné) APC je dlouhodobě konstantní

Teorie permanentního důchodu  

M.Friedman Spotřební výdaje jednotlivců závisejí na růstu permanentního důchodu ,tj. stabilního ročního průměrného důchodu odvozeného z očekávaného celoživotního důchodu  APC je dlouhodobě konstantní AD A C B MPC = AB / BC APCC= CX / X0 APCA= AZ / Z0 0

X

Z

Úsporová funkce (S) -rozdíl mezi spotřební funkcí a přímkou 45stupňu představuj velikost celkových úspor  nalevo od bodu Y f,spotřeba převyšuje důchod – negativní úspory  napravo od bodu Yf spotřeba převyšuje důchod-pozitivní úspory -úsporová funkce je funkcí zrcadlovou ke spotřební funkci -rostou-li důchody,rostou také úspory Taková úroveň důchodu,kdy veškerý důchod je spotřebován (úspory jsou nulové),se nazývá bod vyrovnání S=Y–C S=Y–C–c*Y S=-C+Y–c*Y S = - C + Y (1 – c) S=-S+s*Y

s=ΔS/ΔY

AD

AD = Y +S

C0

s… mezní sklon k úsporám (0 < s < 1)

C=C+c*Y

-S Y2

Y0

Y1

výstup Y

Y0=100 … rovnovážný stav (při výrobě méně produktů by byl převis D nad S a museli bychom zvýšit produkci a naopak)

záporné úspory (negativní)

AD

AD = Y S

C=C+c*Y

E -S C Y2

Y0

Y1

důchod,výstup Y

+S S=-C+s*Y 0

-S

Y2

Y0

S Y1

důchod,výstup Y

-S -průměrný sklon k úsporám: APS = S / Y = (- S + s * Y) / Y = - S / Y + s Y=C+S

ΔY=ΔC+ΔS ΔY=ΔC + ΔS ΔY ΔY ΔY 1 = c + s

/

=>

s = MPS

MPS > APS; ↑ Y => ↑ APS

:1/ΔY

1 = MPC + MPS 1 = APC + APS … analogie

c….mezní sklon ke spotřebě s…mezní sklon k úsporám C = 100 + 0,84 S = 100 + 0,24

c) dvousektorový model - investiční funkce, jednoduchý multiplikátor, paradox spořivosti Agregátní poptávka ve dvousektorové ekonomice AD = C + I I ≠ f (Y) AD = C + cY investice ..I = Ī…autonomní investice -skláda se ze součtu autonomní spotřeby a autonomních investic AD = C + I + cY -poloha agregátní poptávky je dána autonomními výdaji,jednoduchým výdajovým multiplikátorem -změna auto.výdajů ovlivní rovnoběžný posun -změna multiplikátoru ovlivní sklon agregátní poptávky AD = Y

UI > 0

AD

Ā

AD = Ā + c * Y C=C+c*Y

E

Ī C Y Y0

Y1

Rovnovážný důchod a výstup -dán součinem jednoduchého výdajového multiplikátoru AD = Ā + c * Y AD = Y Y=Ā+c*Y Y0 = α * Ā Y–c*Y=Ā ΔY=α*ΔĀ dána objemem Ā (čím vyšší Ā => tím vyšší Y) a mezním sklonem Y (1 – c) = Ā ke spotřebě Y0 = 1 / (1 – c) * Ā 1 / (1 – c) = α … jednoduchý výdajový multiplikátor AD = Y

s=Y-c

AD

AD = Ā + c * Y C=C+c*Y

E Ī

Y Y0

AD

Y1 E

AD = Y AD = Ā + c * Y C=C+c*Y

I C Y0

+S

důchod ,výstup Y S=-C+s*Y Ī

I 0

-S

Y0

důchod,výstup Y

- nejsme-li v E, I neodpovídá S - v E platí: S = I Y = AD Y – c = AD – c => S = I

AD konstantní:

AD závislá na Y:

AD a rovnovážný výstup-závěr: Poloha AD je určena:  objemem autonomních výdajů Ā → rovnovážný výstup je tím vyšší čím větší je úroveň autonomních výdajů Ā  mezním sklonem ke spotřebě c → rovnovážný výstup je tím vyšší,čím větší je mezní sklon ke spotřebě c (MPC)

Jednoduchý výdajový multiplikátor -

Otázka: O kolik vzroste rovnovážná úroveň důchodu, jestliže Ā (autonomní výdaje) vzroste o 1 Kč? -odpověď: vzrostou-li autonomní výdaje o 1kč ,zvýší se rovnovážná úroveň důchodu též o 1 kč-chyba  přírůstek výstupů je mnohem vyšší než přírůstek Ā ,neboť je násobkem přírůstku autonomních výdajů! předpoklady:

a) c je konstantní (MPC) b) volné kapacity (lze vyrobit libovolné množství produktů)-existence produkční mezery

př. firma vyrábí ponožky c = 0,9 –dojde k navýšení výdajů (zákazník požaduje v hodnotě 100 kč)-firma zinkasuje dodateční příjem (ze strany spotřebitele výdaj) ,zinkasuje 100 –do konečný banky pude 10 mil.,90 % utratí Multiplikační procesy c = 0,9

investice

výroba ponožek

c = 0,9 90 útrata

10 úspory

fa vyrábějící tkalcovské stavy

c = 0,9 81

9

fa vyrábějící auta

72,9

8,1

100 + 90 + 81 + 72,9 + … 100 (1 + 0,9 + 0,92 + 0,93 + … + 0,9 n ) Δ Y = Δ Ā + c * Δ Ā + c2 * Δ Ā + … cn * Δ Ā Δ Y = Δ Ā (1 + c + c2 + … cn ) Sn = (1 - cn ) / (1 – c) c < 1; n = ∞ => cn = 0 Sn = 1 / (1 – c) =α

- vzrostou-li výdaje o 100 mil. Kč, nás výstup vzroste o 100 mil. * 10 = o 1 miliardu (pro c = 0,9) – vzroste α-krát

Δ Y = Δ Ā * 1 / (1 – c) => ΔY = Δ Ā * α -produkt vzrostl o tisíc (nevzrostl jen o sto) Přizpůsobovcí proces AD AD = Y E1 AD1 = Ā1 + c * Y AD0 = Ā0 + c * Y

E0

ΔĀ

ΔĀ<ΔY

-změna autonomních výdajů-růst poptávky na AD1 –produkt vzrosl multiplikovaně -růst AD-převis poptávky nad důchodem, firmy čerpají z neplánovaných zásob AD1 = Ā0 + Δ Ā

Y0 ΔY Y1 Úsporová funkce (S) -rozdíl mezi spotřební funkcí a přímkou 45 stupňů představuje velikost celkových úspor  nalevo od bodu YF spotřeba převyšuje důchod → negativní úspory  napravo od bodu YF důchod převyšuje spotřebu → pozitivní úspory S

S1 = - S(a) + s * Y S2 = - S(a) + s * Y

E1

I1

Δ Ī 100 mil. Kč E 0

I0 Y

0 Y0 -S

Y1

změna produktu je dvojnásobná oprati změně autonomních investic (u modrý čáry)

Y2

ΔY ΔY

-dvojnásobná změna investic oproti autonomním investicím

Paradox spořivosti - hospodářský růst závisí na objemu úspor a investic - musí ale vždy nevyhnutelně vyšší úspory působit příznivě na ekonomiku jako celek? Keynes: „ Pokouší-li se lidé více spořit, nevede to ke zvýšení úspor v ekonomice jako celku.“ - chování celku není sumou chování jednotlivců S´ S=-S+s*Y I

+S 0

Y0´

Y0

Y

-S Keynes - AS je elastická (existuje produkční mezera); pokud je ekonomika v recesi, úspory ji ještě prohloubí (měli bychom odložit stimulaci na dobu, kdy na tom budeme lépe AD´

AD

↑ S => ↓ AD - je-li důchod malý, S jsou záporné; s ↑ Y rostou i S - posun úsporové fce => spoříme více při každé úrovni důchodu, ale dojde i ke snížení rovnovážné produkce klasikové - AS je neelastická (↑ S => ↓ AD => ↓ cenové hladiny při nezměněném důchodu => může vést k většímu efektu

AS AS AD AD´

d) třísektorový model - státní rozpočet, multiplikátor vládních výdajů/transferů/autonomních daní/vyrovnaného rozpočtu Třísektorový model 1. a 2. Sektor - domácnosti a firmy 3. sektor-vláda  existence daní  existence transferů → disponibilní důchod YD Spotřební funkce C ≠ f (Y) C = f (YD) YD = Y + TR – TA AD = C + I + G

G … stát (daně – transfery)

YD = Y + TR – TA TA = TA + t * Y TA t*Y TA

… indukované daně (závislé na Y); t = sazba důchodové daně … autonomní daně – stejné bez ohledu na náš důchod

Důchod,výstup Y TA / Y = ( TA + t * Y ) / Y = ( TA / Y ) + t

- pro vyšší objemy důchodu se daňová zátěž snižuje (poměr klesá)

C ≠ f (Y) C = f (YD) YD….disponibilní důchod C = C + c * YD C = C + c * (Y + TR – TA) C = C + c * (Y + TR – TA – t * Y) I=Ī G = G = G(a) autonomní TR = TR = TR(a) C = C + c*Y + c*TR – c*TA – c*t*Y AD = C + c*Y + c*TR – c*TA – c*t*Y + Ī + G AD = Ā + c (1 – t) Y AD = Y => Y = Ā + c (1 – t) Y Y0 = 1 / [1 – c (1 – t)] * Ā Y0 = α * Ā Ā = C + I + G + c*TR – c*TA 1 / [1 – c (1 – t)] = α … jednoduchý výdajový multiplikátor (za předpokladu existence důchodové daně t > 0) (α = 1 / (1-c) - je-li t > 0, pak α > α ) -

jednoduchý výdajový multiplikátor má nižší multiplikační účinky, protože zde jsou úniky do daní (=> sklon AD bude nižší) AD = Y AD = ĀIII + c (1 – t) Y ĀIII = C + Ī + G + c * TR – c * TA AD AD = ĀII + c * Y ĀII = C + Ī AD začíná výše (G …) a má nižší sklon

Ā=G+Ī c = 0,8 t = 0,25

… z každé vydělané koruny dáme 80 haléřů na spotřebu … z každé koruny odvedeme ještě 25 haléřů daň

a) t = 0

ΔY=α*ΔĀ (Δ Ī = 100) α = 1 / (1 – c) = 1 / (1 – 0,8) = 5

Δ Y = 500 b)

ΔY=α*ΔA α = 1 / [1 – c (1 – t)] = 1 / [1 – 0,8 (1 – 0,25)] = 1 / 0,4 = 2,5 Δ Y = 250

α>α

dochází k únikům do daní

dvousektorová ekonomika výdaje: Y = C + I důchod: Y = C + S C+I=C+S →I=S

třísektorová ekonomika Y=C+I+G Y = C + S + TA - TR C + I + G = C + S + TA - TR I + G = S + TA - TR

Třísektorová ekonomika: I + G … celkové plánované nespotřební výdaje; injekce stimulující růst produkc S + TA – TR … celkové úniky = část důchodu, která není vynaložena na spotřebu (TA-TR) = NT Další pojmy: G + TR … celkové vládní výdaje TA … vládní příjmy BS … saldo rozpočtu BS = TA – (G + TR)   

TA > (G + TR) → BS > 0 ….vládní úspory TA = (G + TR) → BS = 0 ….vyrovnaný státní rozpočet TA < (G + TR) → BS < 0 ….deficit rozpočtu

Podmínka rovnováhy: I + G = S + NT I + G = S + (TA – TR) 

I > S → G < (TA-TR) → G + TR < TA → BS > 0 I = S + ( TA – ( G + TR)) Investiční výdaje budou částečně financovány přebytkovým rozpočtovým saldem a částečně úsporami!  I = S → G = (TA-TR) → G + TR = TA → BS = 0 I = S + ( TA – ( G + TR)) Všechny úspory slouží k financování investičních výdajů!  I < S → G > (TA-TR) → G + TR > TA → BS < 0 S = I + ( ( G + TR) - TA) Úspory domácností se musí rozdělit na financování soukromých investic a vládního deficitu! ↑ neplánovaných výdajů

=>

I + G > S + NT

=> ↑ úspor, ↑ čistých daní (přizpůsobovací procesy)

Zdroje pro financování investic I = S + [TA – (G + TR)] kategorie změn Y0 = 1 / [1 – c * (1 – t)] * Ā Ā = C(a) + Ī + G(a) + c * TR(a) – c * TA(a) Y0 = α * ĀIII ΔY = α * Δ Ā vláda zvýší vládní nákupy: 1. Δ Y = α * Δ G(a) α = Δ Y / Δ G(a) αG(a) = αĪ = αC(a) = α = 1 / [1 – c * (1 – t)] multiplikátor vládních výdajů 2. Δ Y = α * c * Δ TR(a) Δ Y / Δ TR(a) = α * c αTR(a) = c / [1 – c * (1 – t)] … multiplikátor autonomních transferů αTR(a) = α * c αTR má nižší účinnost (je zde mezní sklon ke spotřebě c => lidé něco uspoří) 3. Δ Y = - α * c * Δ TA(a) Δ Y / Δ TA(a) = - α * c = αTA(a) = - c / [1 – c * (1 – t)] … multiplikátor autonomních daní

V třísektorovém modelu je úroveň rovnovážné produkce tím vyšší, čím vyšší jsou autonomní úspory S(a) , autonomní investice Ī, autonomní vládní nákupy G(a) , autonomní transfery TR(a) a čím nižší jsou autonomní daně TA(a) , a dále čím vyšší je mezní sklon ke spotřebě c a čím nižší je sazba důchodové daně t.

e) čtyřsektorový model - funkce čistých exportů, multiplikátor v otevřené ekonomice AD = C + I + G + NX NX… čistý export NX = X – M M = import, X = export -

souvislost mezi NX a Y ?

X = Xa (export uvažujeme jako autonomní) m… mezní sklon dovozů M = Ma + m * Y NX = Xa – Ma – m*Y NX = NXa – m * Y

m=ΔM/ΔY

( NXa = Xa - Ma )

graf čistého exportu NX X, M NX

M = M + mY A

Ma

-

YA

X = Xa

Y2

Y

NX = NX - mY v průsečíku exportu a importu, je čistý export NX nulový na úrovni Y2 - čistý export je záporný - import je větší než export (více dovážíme než vyvážíme) naše obchodní bilance je záporná – pak : zvýšíme export nebo utlumíme import ( k růstu exportu mohou vést dotace firmám, které exportují, ale to zase není úplně spravedlivé )

M X, M NX

X´ X

Ma

o

Y2

Y

NX´ - NX NX v našem příkladě, po zvýšení exportu dojde k situaci, kdy čistý export NX je kladný další možností je snížení mezního sklonu Importu M Faktory, které vedou ke změně importu a exportu :  růst zahraniční poptávky  změna výdajů na nákup zahraniční a domácí produkce  změna měnových kurzů - koruna oslabuje - naše zboží se v zahraničí stává lákavější, je to podpora exportérů, naopak jsou tlumeni importéři…..cílem je, aby koruna posilovala, protože se pak přibližujeme silné ekonomice  Cla , kvóty, opatření - působením obchodní a vnější měnové politiky  Změny domácích a zahraničních cen

Př. změna měnových kurzů - posilování koruny musí být doprovázeno poklesem výrobních nákladů v USA prodám zboží v ceně 1 mil. $ Ekč/$ = 30/1 => Výnosy 30 mil. Kč Výrobní náklady = 25 mil. Kč => ZISK = 5 mil. Kč

FIRMA

=> Ekč/$ = 20/1 => Výnosy 20 mil. Kč ZTRÁTA = - 5 mil. Kč -

pomocí posilují koruny je činěn tlak na na firmy které vyvážejí do zahraničí, aby snižovali své náklady (dlouhodobě) - exportéři volají po tom aby koruna oslabovala, ale naopak importéři volají po tom aby koruna posilovala Rovnovážný důchod:

Y0 

1 A 1  c(1  t )  m

Y0    A

1   … jednoduchý výdajový multiplikátor ve 4sektorové ekonomice 1  c(1  t )  m A … autonomní výdaje = C  I  G  NX  cTR - cTA -

Agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice začíná výše než je v tomu v ekonomice třísektorové, protože autonomní výdaje navíc obsahují autonomní čistý export - skon agregátní poptávky čtyřsektorové ekonomice je nižší než je tomu v ekonomice třísektorové Srovnání – Rovnovážný produkt  dvousektorový model

1 1 c ACI



Y0    A 

třísektorový model

1 1  c(1  t ) A  C  I  G  cTR - cTA

 

Y0    A 

čtyřsektorový model

1 1  c(1  t )  m A  C  I  G  NX  cTR - cTA

 

Y0    A

AD

ADII = ĀII + c

45° (AD=Y)

ADIII = ĀIII + c(1 – t)Y ADIV = ĀIV + [c(1 – t)-m]Y

ĀIII = C + Ī + NX + G + c*TR – c*TA ĀIII = C + Ī + G + c*TR – c*TA ĀII = C + I

Y

3. Peníze a trh peněz a) funkce peněz, pojetí peněz - peněžní agregáty  funkcionální definice peněz -pod pojmem peníze rozumíme to,co plní funkci peněz. = zvláštní druh aktiv, které můžeme použít jako prostředku k uskutečnění plateb  Mankiw = soubor aktiv v ekonomice, jež lidé pravidelně používají k nákupu zboží a služeb od ostatních lidí  empirická definice peněz -peníze jsou vybrané položky,jež jsou monetárními institucemi považovány za nejvíce užitečné ve snaze ovlivňovat ekonomickou aktivitu = vybrané položky, které jsou monetárními institucemi považovány za nejvíce užitečné ve snaze ovlivnit ekonomickou aktivitu = všeobecně přijímaný prostředek směny Funkce peněz: 1. jako prostředek směny 2. jako účetní (zúčtovací) jednotka 3. jako uchovatel bohatství 4. jako prostředek odložené platby 5. jako prostředek kontroly úrovně ekonomické aktivity ad 1 - historické formy peněz: 1. zbožové (komoditní) peníze (kožešiny, mušle, …) – nevýhodou špatná dělitelnost, skladovatelnost a trvanlivost 2. peníze ve formě drahých kovů (zlato, stříbro), 7. – 6. stol. př. n. l. 3. papírové peníze = bankovky – v 17. stol., částečně kryty zlatem (zlatý standart),státovky,zlatý standard 4. depozitní peníze – depozita na požádání ,termínovaná depozita ad 2 – účetní jednotka je teoreticky obecnou mírou, ve které jsou vyjádřeny relativní hodnoty směňovaného zboží - vyjadřování cen pomocí peněz je velice rychlé a jednoduché - počet cen pro jeden druh zboží = N (N-1)/2 N…..počet druhů zboží ad 3 - peníze mohou být drženy pro uskutečnění plateb v budoucnosti – čím širší pojetí peněz, tím menší je jejich likvidita (= pohotovost k platebním operacím) - likvidní aktivum je takové,které lez rychle a bez velkých nákladů či ztrát přeměnit v prostředek směny-v peníze nejlikvidnější aktiva: 1. hotovostní peníze = oběživo (currency), depozita 2. zůstatky na běžných účtech 3. zůstatky na termínovaných účtech 4. cenné papíry 5. pozemky a fyzický kapitál 6. lidský kapitál (neprodává se – pouze pronajímá) peněžní agregáty (formy peněz): 1. komoditní peníze – mají vnitřní hodnotu (zlato, cigarety) 2. peníze s nuceným oběhem – bez vnitřní hodnoty (je nulová); nucení probíhá formou nařízení vlády a musí zde být určitá přijatá konvence (musíme být ochotni považovat barevný papírek za peníze) M – peněžní zásoba (vyjádřena peněžními agregáty, měřena CB)= množství peněz v ekonomice k určitému okamžiku  M1 … úzký agregát (oběživo plus vklady na požádání)  M2 … široký agregát (M1+termínovaná depozita) ČNB např. definuje:  oběživo  M1 = oběživo + vklady na viděnou (netermínované vklady)  M2 = M1 + kvazi peníze (termínované vklady,vkladové certifikáty,depozitní směnky,ostatní dluhopisy,vklady rezidentů v cizí měně)  L = M2 + státní pokladniční poukázky + poukázky ČNB + poukázky FNM

b) Keynesiánské motivy držby peněz (teorie preference likvidity) - křivka poptávky po penězích a její posuny D po penězích … množství peněz, které jsou ekonomické subjekty ochotny držet při dané úrokové míře - peníze poptáváme proto, abychom je drželi,nikoliv proto abychom je spotřebovávali - nabízené množství peněz (peněžní zásoba, nabídka) se musí rovnat množství, které ekonomické subjekty skutečně vlastní, drží - nabízené množství peněz se nemusí rovnat poptávanému - peníze nezaměňujeme s důchodem peníze = stavová veličina X důchod = toková veličina Keynesova teorie preference likvidity: (Lidé chtějí držet část svých finančních aktiv vysoce likvidní…) - motivy pro držení peněz – podle Keynesovy teorie preference likvidity rozlišujeme 3 motivy držby peněz: 1. transakční motiv – vyplývá z časového nesouladu mezi příjmy důchodů a tržeb a jejich vydáním; lidé jsou ochotni obětovat úrok za možnost nakupovat v každém okamžiku – vysoce závislé na výši důchodů; kvůli běžným výdajům- mzdu dostávám jednou za měsíc,ale statky běžné spotřeby kupuji každý den- proto musím držet určité množství peněz 2. opatrnostní motiv – vyplývá ze snahy vyhnout se riziku, zabezpečit se před nejistou budoucností, neočekávanými výdaji – působí na transakční poptávku 3. spekulační motiv – vychází z funkce peněz jako uchovatele hodnoty; je třeba zvážit ziskovost x bezpečnost (poměřování aktiv a obligací), když vzroste úrok. Sazba bude se preferovat držba cenných papírů, když bude sazba nízká, bude preferována držba peněz… Poptávka po peněžních zůstatcích –souvislost mezi poptávanými peněžními zůstatky a úrokovou mírou. Druhy poptávky po penězích: 1. transakční poptávka – cílem jsou peníze používané na běžné nákupy 2. majetková poptávka – cílem je získat peníze na nákup majetkové hodnoty i

MD

MM MT

MD = poptávka po penězích (money demand) Klesající- při vyšší úrokové míře chtějí lidé investovat a poptávají méně hotovostních peněz…

M- peněžní zásoba 30 15

30

60

90

NOP Faktory ovlivňující MD= posun celé MD: 1. změna reálného důchodu- roste důchod- roste celá MD (v důsledku trans. a opatrn. motivu) 2. růst cenové hladiny- lidé budou na nákup statků a služeb potřebovat více peněz- roste celá MD 3. jiné okolnosti (změna platebních zvyklostí-výplata mzdy dvakrát měsíčně místo jednou, změna preferencí rizik-zvýší se naše obava z rizika-zvýším poptávku po penězích, změna bezhotovostního platebního styku, očekávání recese) Peněžní zůstatky a důchod peněžní zůstatky se zvýší,vzroste-li důchod → rostou výdaje,ekonomické subjekty (domácnosti a firmy) potřebují více peněžních zůstatků pro hladké zabezpečení svých výdajů ekonomické subjekty porovnávají dva druhy nákladů: 1. obětovaný úrok spojený s držením nejlikvidnějších aktiva 2. transakční náklady spojené s držením méně likvidního aktiva při vyšší úrokové míře chtějí ekonomické subjekty držet méně peněžních zůstatků,dávají přednost méně likvidním aktivům a naopak Nominální a reálné peněžní zůstatky růst cen nutí ekonomické subjekty ke zvýšení svých peněžních zůstatků a naopak

1. 2.

růst nominálních peněžních zůstatků – růst peněžních zůstatků v „peněženkách a na bankovních účtech“ růst reálných peněžních zůstatků – růst nominálních peněžních zůstatků děleno indexem růstu cenové hladiny

c) nabídka peněz, měnová báze, jednoduchý depozitní multiplikátor, křivka nabídky peněz a její posuny nabídka peněz - pod pojmem nabídka peněz rozumíme tvorbu peněz - vyjadřuje funkční závislost mezi nabízeným množstvím peněz a jejich cenou (tj.úrokovou mírou-tj. náklad spojený s držbou peněz, ušlý výnos) - množství peněz v ekonomice obíhající určitou rychlostí představuje na peněžním trhu nabízené množství peněz- množství peněz v ekonomice má v rukou CB – nákup/prodej vládních cenných papírů, úvěry komerčním bankám, regulace peněz ze zahraničí MS necitlivá- když komerční banky nedrží přebytečné rezervy MS citlivá na změnu úrokové míry

MS necitlivá na změnu úrokové míry-

Růst peněžní zásoby v krátkém a dlouhém období - expanzivní monetární politika centrální banky krátké období

dlouhé období

- změna nabídky peněz při dané úrokové sazbě je způsobená změnou monetární politiky CB - expanzivní monetární politika – je stimulována tvorba peněz posunem křivky doprava restriktivní měnová politika – posun křivky doleva Měnová báze (Hel., s. 127) - klíčový význam rezerv soustavy komerčních bank spočívá v tom, že od výše těchto rezerv se odvíjí peněžní zásoba a to v míře dané multiplikátorem – proto: rezervy kom.bank bývají označovány jako měnová báze (mocné peníze) - z rezerv komerčních bank(měn.báze se odvíjí peněžní zásoba) - zdroje prvotního přírůstku peněz, zvyšující rezervy komerčních bank, jsou zároveň zdroji měnové báze - součástí měnové báze je také oběživo – zvýšení oběživa se projeví ve stejném růstu peněžní zásoby, nemá ale vliv na změnu množství depozitních peněz - měn. báze= rezervy bank + oběživo banka = podnik, který je specializován na obchod s kapitálem v peněžní formě (zabývá se nákupem (vklady, půjčky od ostatních bank, emise úvěrových CP) a prodejem (úvěry) kapitálu), jeho obsluhou prováděné operace: pasivní = příjem vkladů, depozit aktivní = poskytování úvěrů zprostředkovatelské = směnárenské, nákup, prodej, správa a držba CP, vedení BÚ fyzických a právnických osob, poradenská činnost, … 1. 1. 1999 1. 1. 1999 teta z 1.000,-1.000,-- (úvěr) Orlických hor 1. 1. 2000 1. 1. 2000 BANKA FIRMA 1.100,-1.200,--

100,-teta nesmí pochybovat o bezpečnosti svých peněz

- úvěr kryje např. nemovitostí někdy je pro banku nemožné dostat se k zastavenému majetku

banka neustále pochybuje o tom, zda peníze dostane zpět (fa zkrachuje apod.)

pouze 1 / 12 operací = 8 % se může nepodařit (nevrátit), tzn. 8 % klasifikovaných úvěrů – ve skutečnosti je to ještě méně, neboť zde nepočítáme provozní náklady - v ČR se objem klasifikovaných úvěrů pohybuje kolem 30 % !!! (korupce) krytí úvěrů: nemovitostí drahými kameny (je třeba posudky více soudních znalců – abychom předešli omylu) CB nutí komerční banky, aby vytvářely 100% rezervy -

úroková marže vysoká – banky měly nízkou kapitálovou vybavenost a rychle si na to museli vydělat (vybudovat sítě poboček, vybavit je softwarem a hardwarem, vyškolit bankovní personál, …) - provádí zprostředkovatelské operace zisk: polovina z úvěrů polovina ze zprostředkovatelských operací rozvaha = přehled o majetku společnosti a zdroje krytí AKTIVA majetek firmy 1. INVESTIČNÍ MAJETEK BUDOVY, POZEMKY, STROJE A ZAŘ., DOPR. PROSTŘ. 2. OBĚŽNÝ MAJETEK

PASIVA zdroje použité na pořízení aktiv 1. VLASTNÍ ZDROJE ZÁKLADNÍ JMĚNÍ 2. CIZÍ ZDROJE DLOUH. BANK. ÚVĚRY

MATERIÁL VE SKLADU,

KRÁTK. BANK. ÚVĚRY

VÝROBKY A ZBOŽÍ

ZÁVAZKY VŮČI DODAVATELŮM

POKLADNA

ZÁVAZKY VŮČI FINANČNÍMU ÚŘADU

BANKOVNÍ ÚČET POHLED. ZA ODBĚRATELI BANKY AKTIVA REZERVY

PASIVA VLASTNÍ JMĚNÍ

PŮJČKY

DEPOZITA TERMÍNOVANÁ

CENNÉ PAPÍRY

DEPOZITA NA VIDĚNOU

JINÁ AKTIVA

JINÁ PASIVA (OBLIGACE)

NAPŘ. AGB AKTIVA POKLADNÍ HOTOVOST ÚVĚRY KLIENTŮ CENNÉ PAPÍRY MAJ. INVESTICE CELKEM

PASIVA 6.747 VLASTNÍ JMĚNÍ 43.204 VKLADY KLIENTŮ

4.493 56.287

17.804 VKLADY JIN. BANK

9.355

3.345 ZISK 71.100 CELKEM

.965 71.100

BANKA 1. STADIA AKTIVA REZERVY PŮJČKY

1. 85 600

185

95 690

PASIVA VLASTNÍ JMĚNÍ DEPOZITA TERMÍNOVANÁ

30 300 + 100

CENNÉ PAPÍRY

165


550

JINÁ AKTIVA

150


120

CELKEM

1.000 1.100

CELKEM

p. Novák uloží 100 jednotek formou netermínovaného vkladu

1.000 1.100 ! REZERVY 10 % DEPOZIT !

 růst rezerv o 100 => přebytečné rezervy 90 jednotek (banka je může půjčit dále)  cukrář si půjčí 90 jednotek na zařízení na zmrzlinu => firma vyrábějící zařízení na zmrzlinu použije získaných 90 jednotek – uloží je na termínovaný vklad BANKA 2. STADIA AKTIVA REZERVY PŮJČKY

2. 50 350

140

59 431

PASIVA VLASTNÍ JMĚNÍ DEPOZITA TERMÍNOVANÁ

20 200 300

CENNÉ PAPÍRY

100


JINÁ AKTIVA

100


CELKEM

600

CELKEM

přebytečné rezervy

390

80 600

10 % z 590 = 59 => 81 volných jednotek (banka může použít na půjčky)

 podnikatel si půjčí 81 jednotek na vůz  firma prodávající vozy uloží získaných 81 jednotek do banky  probíhá velice dlouho (NE donekonečna) –proces se zastaví až vyčerpáním prvotní vložené částky na tvorbu nových rezerv- čili suma změn rezerv = prvotní přírůstek peněz do bank. Systému… BANKA 1. stadia 2. stadia 3. stadia … -

Δ DEPOZIT 100 90 81 …

Δ REZERV 10 9 8,1 …

Δ PŮJČEK 90 81 72,9 …

připomíná investiční multiplikátor vše vyvolal pan Novák, který si uložil peníze

Δ D = 100 + 90 + 81 + 72,9 + … Δ D = 100 + 0,9 * 100 + 0,92 * 100 + 0,93 * 100 + … Δ D = 100 (1 + 0,9 + 0,92 + 0,93 + …+ 0,9n) Multiplikátor bankovních peněz – obecně: Δ D = Δ R (1 + (1 – r) + (1 – r)2 + … (1 – r)n ) ΔD=1/r*ΔR Δ D = 1 / 0,1 * 100 = 1.000

Δ D … změna nabídky peněz (v celé bankovní soustavě) r … zákonná minimální míra rezerv Δ R … suma, která uvedla multiplikační proces do pohybu … vklad 100 jednotek vyvolá dodatečnou nabídku peněz 1.000 (míra rezerv 10 %)

„PENÍZE DĚLAJÍ PENÍZE“ - čím ↑ minimální rezervy, tím menší multiplikační proces - funguje i opačně (vybere-li si pan Novák 100 jednotek, ubývají v bankovní soustavě peníze ve výši 1.000 jednotek) Δ minimálních rezerv = nejdůležitější nástroj monetární politiky (rezervy jsou neúročené – banky převádí nadbytek z min. rezerv do ostatních rezerv, které jsou úročené) Bankovní systém = souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi 1. Institucionální složka bankovního systému - jednotlivé banky a jejich členění dle hlavní náplně jejich činnosti; - problém ve vymezení pojmu banka banka = instituce obchodující a provádějící operace s penězi - těchto institucí je ve státě více (pošta, pojišťovny, fondy, finanční instituce, …) právně je banka instituce, která vlastní bankovní licenci obecné vymezení základních druhů bank: 1. centrální banka 2. obchodní a další banky ad 2  obchodní banky, které nabízejí depozitní a úvěrové operace  spořitelní banky, specializace na depozitní, úvěrové a další operace pro obyvatelstvo  investiční banky – obchodování s CP, poskytování dlouhodobých investičních úvěrů  rozvojové banky – účelové, obvykle dlouhodobé úvěry investičního charakteru  hypoteční banky – poskytují hypoteční úvěry a emitují hypoteční zástavní listy  stavební spořitelny – typický příjem vkladů účastníků stavebního spoření a poskytování stavebních úvěrů se zvýhodněným úrokem  speciální vládní, zemědělské, městské, komunální banky … - snaha bank o sladění 3 základních cílů: 1. solventnost = schopnost banky hradit vlastní provozní závazky a předcházet bankovnímu úpadku 2. rentabilita = schopnost banky dosahovat zisku 3. likvidita = schopnost banky vyplácet na požádání vklady, které si klienti uložili 2. Funkční složka bankovního systému - reprezentuje organizaci, resp. upořádání vztahů mezi bankovními systémy v dané ekonomice 1. jednostupňová bankovní soustava – jeden stupeň je tvořen CB a ostatními bankovními institucemi 2. dvoustupňová bank. soustava: 1. stupeň CB 2. stupeň obchodní a další banky (před rokem 89 u nás jednostupňová monobanka ČSNB; nyní dvoustupňový systém, CB je ČNB (na Slovensku je to Národní banka SR, v Německu Deutsches Bundesbank, ve VB je to Bank of England, v USA FAT = federální rezervní systém, který tvoří guvernéři 12ti centrálních bank ) Makroekonomické funkce CB: - provádění měnové politiky - emise hotovostních peněz (= z historického pohledu nejdůležitější funkce CB) - operace s devizovými prostředky – devizová činnost Mikroekonomické cíle CB: - regulace a dohled nad bankovním systémem - platební styk, tj. funkce banky bank (spravuje účty komerčních bank, poskytuje úvěry, provádí zúčtování mezi komerčními bankami navzájem) - postavení CB jako banky státu (vlády) – vede účty státu, vlády, centrálních orgánů (provádí správu státního dluhu, poskytuje úvěry státnímu rozpočtu, …) - reprezentace státu v měnové oblasti Konkrétní funkce CB přesně vymezeny zákonem 6/93 Sb. CB … regulátor nabídky peněz (měnová politika) – ze zákona (proto by CB měla být oddělena do politiky) mikro: - dohled nad bankovním systémem ? PROČ ? - banka je sice podnik jako každý jiný (velké podniky také nikdo nedozoruje), ale v případě masového výběru peněz obyvatelstvem by žádná banka nemohla být likvidní a zkrachovala by => CB zaručuje JISTOTU – garantuje vklady, aby nevznikla žádná nejistota

-

krach i malé banky může vyvolat krach celé bankovní soustavy => totální kolaps ekonomiky (bartrové obchody) – tím začala velká New Yorská krize – masové výběry lidí, ochromení bankovní soustavy USA

Tvorba peněz z Helýska probíhá multiplikovaná expanze/restrikce bank. depozit Aktiva Pasíva rezervy

10 depozita

úvěry

110 ostatní

CELKEM

120 CELKEM

100 20 120

Krok 1: do bank. systému se dostanou nové peníze  nákup vládních CP CBkou; úvěr CB KBce; příliv peněz ze zahraničí CB nakoupila CP v hodnotě 100  růst pasív KB (vklady klientů, kteří prodali CB své vládní obligace) = 100  růst aktiv KB (vyšší rezervy u CB) = 100 Aktiva

Pasíva

rezervy

110 depozita

úvěry

110 ostatní

CELKEM

220 CELKEM

200 20 220

Krok 2: zvýšení povinných rezerv - předpokládáme povinné rezervy 10 % + KB nedrží nic nad tyto povinné rezervy Aktiva Pasíva rezervy

20 depozita

úvěry

200 ostatní

CELKEM

220 CELKEM

200 20 220

Krok 3: druhé stádium expanze bank. depozit - celá suma zapůjčených prostředků ve výši 90 se objeví v bankách jako depozita – banky drží z depozit povinné rezervy 9, zbytek 81 zapůjčí, případně za ně nakoupí cenné papíry Aktiva Pasíva rezervy

29 depozita

úvěry

281 ostatní

CELKEM

310 CELKEM

290 20 310

Shrnutí: Stádium

Nová depozita

Nové úvěry

Nové rezervy

1.

100,0

90,0

10,0

2.

90,0

81,0

9,0

3.

81,0

72,9

8,1

4.

72,9

65,6

7,3

…

…

…

…

1.000,0

900,0

100,0

CELKEM

Aktiva

Pasíva

rezervy

110 depozita

úvěry

1010 ostatní

CELKEM

1020 CELKEM

1100 20 1120

Předpoklady fungování multiplikačního procesu: 1) neexistují přebytečné rezervy (dobrovolné, nad povinnými) 2) všechny peníze nabývají podoby bank. depozit (neunikají z bank. soustavy jako hotovost do oběhu nebo do zahraničí)

d) trh peněz - princip dosahování rovnováhy Trh peněz Na trhu peněz vystupuje peněžní zásoba (M)- resp. část peněžní zásoby, která je vysoce likvidní- oběživo a nekovatelná depozita a na druhé straně úroková sazba- budeme předpokládat, že se utváří na trhu peněz… Střetává se zde poptávka po penězích a nabídka peněz.  úvěr – vztah,v němž věřitel poskytne nějakou hodnotu dlužníkovi a to obvykle rozšířenou o jakýsi přírůstek zvaný úrok  úroková sazba-cena placená za vypůjčení peněz na určité časové období, ušlý výnos z držení peněz, obvykle vyjádřená jako procento z jistiny za rok 1. nominální úroková sazba 2. 3.

reálná úroková sazba ir = in – pí roční úroková sazba ir = i x f = i/t

úrok in = --------------- x 100 ( %) N

Poptávka po penězích - poptávka po penězích (peněžních zůstatcích) je představována množstvím peněz v držbě jednotlivých ekonomických subjektů při určité úrokové sazbě. - Keynesova teorie preference likvidity: transakční motiv, opatrnostní motiv, spekulační motiv

Křivka poptávky po penězích: s růstem úrokové sazby poptávka po penězích klesá – jde o pohyb po křivce. Vývoj poptávaného množství je třeba odlišit od změny poptávky po penězích při stejné úrokové míře – pohyb křivky MD

 růst reálného důchodu – růst transakcí (nakupováno je více výrobků a služeb,jsou vypláceny vyšší mzdy ,nakupuje se více vstupů)  růst cenové hladiny – růst množství peněz potřebného k uskutečnění transakcí  změna platebních zvyklostí (výplata mezd 1x nebo 2x měsíčně)  změna preferencí rizik (zvýší-lí se naše obava z rizika zvýší se poptávka po penězích)  finanční inovace (urychlení platebního styku povede k poklesu poptávky po penězích)  změny všech ostatních transakcí uskutečňovaných penězi (nákupy nemovitostí,finančních aktiv,platby daní,apod.) Nabídka peněz - vyjadřuje funkční závislost mezi nabízeným množstvím peněz a jejich cenou (tj.úrokovou mírou-tj. náklad spojený s držbou peněz)

-

změnu peněžní zásoby má zcela v rukou CB se svými nástroji monetární politiky → klíčová role CB při determinaci nabídky peněz prostřednictvím procesu tvorby bankovních peněz, nabídka peněz je v tomto případě exogenní veličina

Rovnováha na trhu peněz - na trhu peněz se střetává poptávka po peněžních zůstatcích s peněžní zásobou  nerovnováha na trhu peněz – ekonomické subjekty drží více či méně peněžních zůstatků,než kolik by držet chtěly  ekonomické subjekty nakupují či prodávají jiná aktiva např. dluhopisy Rovnováhy na trhu peněz dosahujeme pohybem úrokové sazby. Růst poptávky po penězích - růst poptávky po penězích –domácnosti a firmy drží méně peněžních zůstatků,než kolik by jich chtěly držet – snaží se je získat prodejem obligací – růst nabídky obligací – pokles jejich ceny – růst úrokových sazeb iE do iE – nový bod rovnováhy E

Růst peněžní zásoby v krátkém a dlouhém období - expanzivní monetární politika centrální banky krátké období

dlouhé období

e) kvantitativní rovnice peněz, její jednotlivé proměnné a konstanty Rovnice směny-kvantitativní teorie peněz - autor David Hume - rovnice směny je identita,která říká,že peněžní zásoba (M) násobená rychlostí oběhu peněz (V) se musí rovnat cenové hladině (P) násobené reálným důchodem (Y) MxV=P xY - není důležité jen množství peněz,ale také rychlost obratu - agregátní výdaje,tj. tok peněz určených na nákup výrobků a služeb (M x V) se musí rovnat toku výrobků a služeb, tj. nominálnímu produktu (P x Y) - předpoklady:  v krátkém období je V poměrně stabilní veličina ovlivňována pouze institucionálními faktory (př. změnami výplat mezd)  v krátkém období reálný produkt můžeme považovat za konstantní -

P = M xV /Y P=kxM empirické studie ukazují,že procentní změna M nevyvolá přesně procentní změnu P,ale že v zemích s relativně rychlým růstem M roste P rychleji než v zemích s relativně pomalejším růstem M

4. Agregátní nabídka a poptávka a) agregátní poptávka, Keynesův efekt, efekt reálných peněžních zůstatků (Pigouův), přesměrování domácích výdajů Makroekonomie zkoumá: -rozhodující tendence ve vývoji NH  Vývoj hrubého domácího produktu  Vývoj cenové hladiny  Vývoj nezaměstnanosti  Vývoj platební bilance AD reprezentuje celkové výdaje v ekonomice, tzn. výdaje domácností na spotřebu, výdaje firem na soukromé investice, výdaje státu … AD = reálný produkt, který by byl poptáván při různých úrovních cenové hladiny AS vyjadřuje, jak velký reálný produkt jsou firmy ochotny vyrobit a prodat při různých úrovních cenové hladiny - v krátkém období – mírně rostoucí - v dlouhém období – závisí na kapacitě dané ekonomiky - cenová hladina je proměnlivá - rovnovážná cenová hladina – výrobní faktory jsou plně využívány Y0 = takový objem produkce, kdy při určité cenové hladině množství nabízených výrobků a služeb přesně odpovídá poptávanému množství Využití výdajového modelu v HP - podmínka výchozích předpokladů  produkční mezera  stabilní cenová hladina - růst rovnovážného produktu prostřednictvím podpory agregátní poptávky AD  změna v rozdělování důchodů → změna MPC  přímá podpora veřejných prací  růst transferů  ovlivňování dovozů a vývozů Model AS – AD je pokračováním předcházejícího výkladu o rovnovážném produktu… → rušíme předpoklad fixní cenové hladiny → cenová hladina je proměnlivá Alternativní odvození Y0 + vysvětlení rovnovážné cenové hladiny +opis situace,kdy výrobní faktory jsou vysoce využity Rovnovážný produkt,je takový objem produkce,kdy při určité cenové hladině množství nabízených výrobků a služeb přesně odpovídá poptávanému množství.

Agregátní poptávka AD = C + I + G + NX C … spotřební výdaje domácností … primárně určena disponibilním důchodem (↑ YD => ↑ C … tendence více utrácet – při dané cenové hladině) - je určena nejen důchodem současným, ale i minulým a odhadovaným důchodem budoucím – spotřebitelé sledují dlouhodobé trendy -> teorie permanentního důchodu a teorie životního cyklu bohatství … stavová veličina; ovlivňuje spotřebu -spotřeba se na hrubém produktu podílí zhruba ve 2/3 I … investiční výdaje firem … závislé na příjmech, nákladech a očekávání - příjmy – pokud firma dokáže prodat dodatečně vyrobený vstup - náklady – dlouhodobá účinnost - očekávání-velice důležitá součást rozhodnutí firem - podílí se 1/3

G … vládní nákupy výrobků a služeb …dáno přímým rozhodnutím vlády (nákup letadel, služeb učitelů, soudců, …) - podílí se 1/5 NX … čistý export … EXPORT – IMPORT - domácí a zahraniční důchod,poměr domácích a zahraničních cen,měnový kurz,… - import … silně ovlivněn úrovní důchodu, poměrem domácích a zahraničních cen, měnovým kurzem - export … ovlivněn zahraničním důchodem, poměrem domácích a zahraničních cen a měnovým kurzem P C I

G NX AD

Y -

AD jsou plánované výdaje - mezi cenovou hladinou a agregátními výdaji je nepřímá úměra srovnání poptávkové křivky v mikroekonomii (D po jednom výrobku) a v makroekonomii (= AD = D po všech výrobcích a službách): - v mikroekonomii je klesající tvar determinován substitučním a důchodovým efektem, v makroekonomii ale tyto efekty nepůsobí, neprojevují se substituční efekt - v mikroekonomii např. ↑ ceny Gambrinusu vyvolá přeorientování na substitut (Primus) X ale v makroekonomii při ↑ cenové hladiny není kam utéci, kam se přeorientovat - unikáme do peněžních aktiv,odložit spotřebu,nahradit zahraničním zbožím důchodový efekt – v mikroekonomii si při ↑ důchodu můžeme koupit více (při stejných cenách), ale v makroekonomii ↑ důchodů znamená ↑ nákladů firem => ↑ cenové hladiny - můžeme si koupit to samé (máme vyšší důchod, ale ceny jsou také vyšší) na tvar agregátní poptávkové křivky má vliv: 1. efekt reálných peněžních zůstatků, neboli tzv. PIGOUŮV EFEKT (A. C. PIGOU) – domácnosti drží část své hotovosti ve formě peněz, zůstatků v peněžence či na BÚ - nominální hodnota je fixní, ale reálná hodnota je proměnlivá (závisí na vývoji cenové hladiny -> při ↓ cenové hladiny roste reálná hodnota peněžních zůstatků a naopak - efekt reálných peněžních zůstatků říká, že čím je množství reálných peněz větší, tím je množství poptávaného reálného produktu větší a naopak 2. efekt reálné úrokové sazby, tzv. Keynesův efekt úrokových měr – týká se výdajů domácností a firem, které jsou citlivé na pohyb úrokových sazeb (jedná se o změnu množství spotřebovaného zboží dnes za změnu množství zboží spotřebovávaného v budoucnu) - ↓ cenové hladiny => ↑ reálného množství peněz => a) jsem ochoten více půjčovat b) jsem méně ochoten půjčovat si -přebytek přehazuji do akcií,roste poptávka po těch cenných papírech,roste cena => ↓ reálných úrokových sazeb => to přiláká firmy, které více investují = vyšší výdaje na investiční statky => ↑ reálného produktu

r (%) P2 > P1 Cenová hladina a úroková míra P3 < P1 r2

E

r1 r3

AD MS/P2 MS/P1 MS/P3

-

M/P (mld.Kč)

zvýšení cenové hladiny z P1 na P2 sníží reálnou peněžní zásobu a zvýší úrokovou míru z r1 na r2 snížení cenové hladiny z P1 na P3 zvýší reálnou peněžní zásobu a sníží úrokovou míru z r1 na r3

3.

MUNDELL – FLEMINGŮV efekt měnového kurzu, neboli efekt mezinárodního obchodu ↓ cenové hladiny => ↓ domácí úrokové míry => budeme investovat v zahraničí => ↑ nabídka korun a tím dojde k reálnému znehodnocení koruny (vůči zahraničním měnám) => domácí výrobky budou lacinější => ↑ exportu (↑ NX)

-

působením těchto 3 efektů dochází k pohybu bodu po křivce agregátní poptávky

b) posuny křivky agregátní poptávky, pozitivní a negativní poptávkové šoky Faktory působící na změnu křivky agregátní poptávky: (posuny křivky AD jsou dány změnami faktorů C, I, G a NX)  změna nominální peněžní zásoby (↑ peněz v oběhu => ↓ úrokových měr => ↑ investic, ↑ spotřeby) => ↑ AD

i

I1         

I2

I

změny YD (vyvolaná změnou výše daní, SZP, …) změna bohatství domácností(↑ bohatství => více utrácíme) růst počtu obyvatel změna očekávané míry inflace (budou reagovat všichni – C domácností, I i G) změna daňového zatížení firem změna úrokových sazeb hospodářský růst v zahraničí, s tím souvisí změna nominálního měnového kurzu rozhodnutí vlády zvýšit vládní nákupy další okolnosti: administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů např. v důsledku klimatických vlivů, zdokonalení užitných vlastností spotřebních statků…

ASL

cenová hladina P

AS´ AS

C P2 B P1 P0

A AD´ AD HDPP HDP1

reálný HDP (mld. Kč)

Šok z růstu agregátní poptávky = původní rovnováha byla v bodě A. Zvýšení nominální peněžní zásoby posunulo křivku agregátní poptávky z AD do ADá ekonomika se dostala do bodu B. Po určité době se vrací na potencionální produkt, avšak do bodu C. To proto, že se náklady (nominální mzdy) zvýšily, takže s posunula i křivka krátkodobé agregátní nabídky z AS do AS´.

c) horizontální keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky (extrémní verze), předpoklady a důsledky (HEL., S. 71) KEYNESOVSKÁ TEORIE STRNULÝCH CEN (AS při stabilních (fixních, strnulých) mzdách)

Předpoklady:  rozlišuje krátké a dlouhé období  mzdové sazby fixní- důsledek kolektivních smluv  existuje množství nevyužitých výrobních faktorů (nezaměstnanost, nevyužité kapacity strojů…)  produkt je na nízké úrovni: Tvorba ceny produkce: p = W*(1+b)/a …(a-produktivita práce, b-přirážka, W-mzdové náklady, p-cena produkce) Začne růst AD- je potřeba vyrobit více- výrobci zapojí dosud nevyužité vstupy. Produktivita práce je konstantní, náklady nám nevzrostou, tedy ani přirážka, tedy ani cena produkce. Cenová hladina P zůstane nezměněna. Má tvar horizontální = extrémní keynesiánská verze. Další růst AD- musíme již zapojit dodatečné zdroje, klesá tím produktivita práce, roste přirážka v důsledku dalších nákladů na dodatečné zdroje, rostou mzdové náklady (i při fixních sazbách- platby za přesčasy, víkendy)to vše se projeví v růstu cen, tedy v růstu cenové hladiny P. Má pozitivní sklon,je rostoucí = základní keynesiánská verze. Při dalším růstu AD už dojde pouze ke zvyšování cen (cenové hladiny) při nezměněné produkci. Neboť už jsou možnosti pracovní síly zcela limitovány. -

-

časové období je krátké (SR) … krátkodobá nabídková křivka = SRAS (krátkým obdobím rozumíme v tomto případě dobu, po kterou lidé a firmy podléhají peněžním iluzím a po kterou jsou mzdy strnulé směrem dolů) nominální mzdové sazby jsou fixní z důvodu kolektivních smluv, zásahů odborů a z důvodu vysokých nákladů na změnu mzdového systému („náklady jídelníčku“ = náklady na tvorbu nového systému, energie…), neochota měnit mzdový systém Kolektivní mzdové dohody mohou být překážkou pro pokles nominálních mezd a tím i cen. Jsou příčinou krátkodobých mzdových a cenových strnulostí. Nominální mzdy (a tím i ceny) jsou „strnulé“ směrem dolů. Při poklesu poptávky jsou pak firmy nuceny snižovat výrobu a zaměstnanost. Zaměstnanost, na kterou se trh práce navrací po vyprchání peněžních iluzí a po prolomení mzdových strnulostí, nazýváme přirozenou nezaměstnaností. ceny výrobků stanovovány přirážkou ke mzdovým nákladům (přirážka zahrnuje všechny ostatní náklady)

W (1 + b)

W = nominální mzdová sazba (mzda za jednotku práce) b = sazba přirážky a = produktivita práce (množství produkce na jednotku

p= a práce) -

v ekonomice existuje velké množství nevyužitých výrobních faktorů (velká nezaměstnanost, kapacita strojů je nevyužita, neobdělávaná pole…)

AD4

P AD2

AD1

AD3

E4

P4 P3 P1 =

E1 Y1

SRAS

E2

E3

Y2 Y3 = Y 4

Y

a) -

Extrémní keynesovská verze: AD1 => AD2 produkt se stává nerovnovážným -> dochází k čerpání zásob, výrobci začínají vyrábět více, cenová hladina ovlivněna vývojem jednotkových N:  vývojem mzdových sazeb (nominálních mezd – fixní)  vývojem fyzického množství inputů, vstupů – do výroby zapojeny nevyužité kapitálové statky  s rostoucí zaměstnaností budou mzdové sazby stále fixní => stabilní cenová hladina (dokonale elastická nabídka – hovoříme o extrémní keynesově verzi) b) -

Základní keynesovská verze: další růst AD do AD3 fixní kapitál plně využit, přijímáme další zdroje => ↓ mezní produktivity práce (začíná působit zákon klesajících výnosů => ↑ mzdových nákladů (při fixních mzdách) a růst přirážky => ↑ cenové hladiny => AS má rostoucí tvar v AD3 již zapojeny všechny zdroje při fixních mzdových sazbách růst P => pokles reálných mezd => najímání nových prac. sil => růst produktu

d) pozitivně skloněná keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky, předpoklady a důsledky 1. ASYMETRIE CHOVÁNÍ AS - přechod z dokonale elastické nabídky na dokonale neelastickou je velice náhlý - pohyb AD ovlivňuje jak cenovou hladinu, tak produkt - práce přesčas, víkendy…(=>příplatky) c)

další růst AD vyvolá pouze růst cenové hladiny

P AD2

AD1

AD3

E4

P4 P3 P1 =

E1 Y1

SRAS

E2

E3

Y2 Y3 = Y 4

Y

Agregátní nabídka krátkého období je poměrně málo strmá před potencionálním HDP a poměrně hodně strmá za potenciálním HDP. Je to způsobeno tím, že ceny a mzdy jsou strnulé směrem dolů (nikoliv však směrem nahoru). Při růstu poptávky ceny a mzdy snadno rychle rostou. Ale při poklesu poptávky dochází, hlavně díky kolektivním mzdovým dohodám, k malému a pomalému poklesu cen a mezd a tudíž k velkému a déletrvajícímu poklesu produkce. Posun křivky SRAS  výsledkem posunu pozitivně skloněné křivky SRAS je souběžná změna rovnovážného produktu, a tím i zaměstnanosti,  současně se mění i rovnovážná cenová hladina,  body makroekonomické rovnováhy se posunují z E do E´ nebo do E´´.

e) agregátní nabídka při pružných nominálních mzdách, klasická a monetaristická verze, předpoklady a důsledky MONETARISTICKÉ POJETÍ – M. Friedman, Robert Lucas (s. 83) Předpokládá:  dokonalé pružné nom. mzdové sazby (W)  subjekty na trhu práce sledují vývoj reálných sazeb, nikoli nominálních  stejně jako Keynesiánci rozlišuje krátké a dlouhé období Krátkodobá nabídka: (AS) - stejné závěry jako keynesiánský základní přístup= SRAS je rostoucí- roste produkt i cenová hladina- rozdíl je ve vysvětlení mechanismu - křivka AS má pozitivní sklon- je tedy v krátkém období rostoucí (Při růstu AD dochází k růstu produkce Y i cenové hladiny P) - příčinou je peněžní iluze: zaměstnanci zvýší nabídku své práce pouze když očekávají růst reálné mzdové sazby- zaměstnavatelé zvýší nom. mzdovou sazbu W ale v důsledku toho roste i cenová hladina P. P roste rychleji než W, protože klesá produktivita práce. Reálné mzdové sazby tedy klesají- ale zaměstnanci si nevšimli velkého růstu P, mylně se domnívají, že reál. mzdy rostou- trpí krátkodobě peněžní iluzí. V krátkém období tedy roste zaměstnanost L i produkt Y. - V delším období peněžní iluze mizí- zaměstnanost klesá na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti a produkt se dostane do své přirozené úrovně KLASICKÉ POJETÍ (s. 84) Předpokládá:  Dokonale pružné nominální mzdové sazby i ceny vyráběných statků  SRAS je zároveň křivkou LRAS- nerozlišuje se krátké a dlouhé období

Protože jsou mzdové sazby dokonale pružné (a lidé ntrpí peněžní iluzí)- existuje na trhu práce neustále rovnováha. Zaměstnanost se tedy drží na úrovni plné zaměstnanosti L* a produkt se drží stále na úrovni Y*. Při růstu AD tedy roste pouze P- cenová hladina. V důsledku růstu AD vzroste poptávka po práci a tedy i mzdové sazby, současně stejně vzrostou ceny statků: reálné mzdy, poptávané a nabízené množství práce a zaměstnanost se tudíž taky nemění. Růst AD vede pouze ke změně cenové hladiny P SRAS = LRAS má tvar vertikály- je na úrovni plné zaměstnanosti L* a na úrovni potenciálního produktu Y* -

Když se zvyšuje cenová hladina, lidé i firmy po určitou dobu podléhají peněžní iluzi. Peněžní iluze znamená, že si člověk nebo firma dobře uvědomuje růst své vlastní ceny, ale neuvědomuje si (alespoň po určitou dobu) růst ostatních cen peněžní iluze je příčinou toho, že růst cen vede k růstu produkce a zaměstnanosti, nebýt jí, nebyly by firmy ochotny více vyrábět a lidé by nebyli ochotni více pracovat peněžní iluze po čase vyprchají => zaměstnanost se vrátí na původní úroveň a s ní se vrací na původní úroveň i produkce Když cenová hladina klesá, firmy podlehnou iluzi, že klesá jen jejich cena, a proto snižují výrobu, jejich poptávka po práci se proto sníží => snížení nominálních mezd, zaměstnanci toto snížení považují za snížení reálných mezd => nabízejí méně práce než dříve NABÍDKOVÉ ŠOKY = faktory způsobující posuny křivky krátkodobé AS 1. Nominální nabídkové šoky (změna ceny vstupů) = > změna nákladů  změna ceny pracovní síly (změna nominálních mzdových sazeb, růst sociálního a zdravotního pojištění, růst osobních daní apod.); tzv. skryté zdanění (hrubá a čistá mzda)  ↑ ceny surovin na světových trzích (ropné šoky 73/74 a 79/80, změna nominálního měnového kursu) => ↓ AS  ↑ daní podniků (přímé i nepřímé daně) => ↓ AS 2. Reálné nabídkové šoky  změny v produktivitě výrobních faktorů (růst kvalifikace, změna úrodnosti půdy, zdokonalení technologií, lepší klimatické podmínky, kvalitnější nerostné suroviny apod.)  změna kvanta disponibilních výrobních faktorů (přirozený úbytek, přírůstek obyvatelstva, příliv dělníků ze zahraničí, rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení apod.)

mzdy B

S

W1 W0

A D

0 L1 LN L2 zaměstnanost změna AS doprovázena růstem produktu => pozitivní nabídkový šok změna AS doprovázen poklesem produktu => negativní nabídkový šok změna AS na popud vlády (autoritativní rozhodnutí) spontánní tržní efekt Růst zásoby kapitálových statků: Investice mají kapacitotvorný a důchodotvorný efekt, posunují (doprava, doleva) jak křivku AD, a to poměrně rychle, tak i křivku SRAS, a to po uplynutí delšího období.  pozitivní nabídkový šok  kapacitotvorný efekt => růst AS  pozitivní poptávkový šok  důchodotvorný efekt => růst AD -

-



Je samozřejmé, že čím se budou nominální mzdy rychleji přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu práce, tím rychleji bude dosahováno rovnovážného produktu na úrovni potenciálu. Jestliže se však nominální mzdy budou jen velmi pomalu přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu práce, tím déle bude trvat nerovnováha, tím déle se bude skutečný produkt lišit od potenciálního produktu. předpokládáme, že nominální mzdové sazby (W) i ceny vyráběných statků jsou dokonale pružné v krátkém i dlouhém období  vyšší AD (posun doprava)  vznik záporných neplánovaných zásob  podniky chtějí rozšířit výrobu  nutná je vyšší zaměstnanost  růst nákladů na jednotku produkce  růst cen a cen. hladiny  IHNED dojde k růstu nom. mzdových sazeb N na rozšíření výroby jsou vyšší než růst příjmů podniků  pokles zaměstnanosti pokud tyto procesy probíhají dostatečně rychle, zaměstnanost a produkt se prakticky nezmění  trhy práce jsou neustále v rovnováze + produkt je na úrovni Y*

klasický model - předpokládá, že ceny jsou pružné nejenom v dlouhém období, ale také v období krátkém. Tudíž křivka agregátní nabídky má v krátkém i v dlouhém období stejný tvar: je vertikální a udržuje se na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti čili na úrovni potencionálního produktu





mzdové sazby jsou flexibilní; krátké období je tak krátké, že ho můžeme zanedbat => SR = LR (není žádný rozdíl), AS je dokonale neelastická (↑ AD má vliv pouze na změnu nominálních mezd, nikoliv na reálný produkt) keynesiánský model - Keynesiánský model zkoumá ekonomiku za podmínky rigidních (pevných) cen. Při zcela nepohyblivých cenách je křivka agregátní nabídky rovnoběžná s osou x (na níž je velikost produktu). Tato situace může v ekonomice nastat pouze tehdy, když firmy mohou získat volné disponibilní výrobní faktory, tj. když existuje nedobrovolná nezaměstnanost a skutečný produkt je nižší než produkt potencionální. neokeynesiánský model - Model rozlišuje, zda v krátkém období existují či neexistují volné výrobní zdroje. Pokud jsou volné zdroje k dispozici, platí tvrzení keynesiánského modelu – krátkodobá křivka agregátní nabídky (AS) se nachází ve svém tzv. keynesiánském poli. Pokud však v ekonomice volné zdroje neexistují, lze aplikovat na krátkodobou křivku agregátní nabídky tvrzení klasického modelu a křivka se nachází ve svém poli klasickém.

P

N

AS Křivka agregátní nabídky v neokeynesiánském modelu

Keynesiánské pole

Klasické pole Y str. 70 – 86 Helísek

5. Ekonomický růst a hospodářský cyklus a) pojem ekonomického růstu, ekonomická síla a úroveň, zdroje ekonomického růstu, rozšiřování a prohlubování kapitálu Pojetí ekonomického růstu (s. 92) ekonomický růst- chápeme jako dlouhodobý růst potenciálního produktu ekonomiky v čase - neboli plynulé zvyšování produkčních možností ekonomiky -při sledování změn reálného výstupu v rámci dané ekonomiky je nutné rozlišovat mezi:  Krátkodobým růstem či poklesem výstupu (cyklické kolísání) viz hospodářský cyklus -je spojen s lepším či horším využitím stávajících výrobních kapacit  dlouhodobým růstem výstupu- dlouhodobý trend viz ekonomický růst -je spojen s růstem výrobních kapacit viz růst potenciálního produktu - vývoj potencionálního produktu lze také vyjádřit pomocí posunu PPF ekonomický rozvoj = ekonomický růst + růst životní úrovně, kvality (blahobyt obyvatelstva)

P

LRAS LRAS´ SRAS SRAS´

Y

PPF´

(mikroekonomie)

PPF Y*

Y*´

Y

X

Potenciální produkt potencionální produkt (nastává na úrovni plné PPF (100% využití zdrojů) zaměstnanosti – nejsou inflační tlaky na ↑ mezd)  potenciální produkt představuje maximálně dlouhodobě udržitelnou úroveň produktu,aniž by docházelo k urychlování inflace  potenciální produkt je tedy úroveň reálného produktu odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti,tj. nezaměstnanosti,při níž je míra inflace stabilní,nevykazuje tendence k růstu či poklesu krátkodobé změny - ↑ je vystřídán poklesem dlouhodobé změny – spojeny se změnou produkčních možností dané ekonomiky= ek. růst - kvantitativní zjištění potenciálního produktu: 1. existuje-li přirozená zaměstnanost => skutečný Y se blíží Y* 2. aplikace OKUNOVA zákona 3. sledování dlouhodobého vývoje Y* 4. sledování využívání výrobních kapacit Růst potenciálního produktu je determinován:  tempem růstu inputů  tempem růstu souhrnné produktivity (technologie) 1. růstem produktivity práce 2. růstem účinnosti kapitálu 3. poklesem materiálové a energetické náročnosti potřebné k výrobě jedné jednotky produktu tempo růstu potenciálního produktu: -mimo oblast ekonomické teorie bývá pojem ekonomický růst (chybně) zaměňován za růst skutečného reálného produktu koeficient růstu r = Yt / Yt-1 * 100 tempo růstu g = (Yt - Yt-1) / Yt-1 * 100 tempo růstu reálného produktu gnom = greal + π tempo růstu cenové hladiny = π - souvisí s inflací

(v %) (v %)

Produkční mezera – skutečný produkt v daném okamžiku nedosahuje hodnoty potenciálního produktu

GAP =( GDP – GDP p /GDP p ) * 100  

kladný rozdíl → expanzní (inflační) produkční mezera záporný rozdíl → recesní produkční mezera

g GDPp 

tempo růstu reálného produktu

GDPp ,t 1  GDPp ,t GDPp ,t

* 100

Produkční (recesní) mezera – skutečný produkt v daném okamžiku nedosahuje hodnoty potenciálního produktu

GAP   

P

GDP  GDPp GDPp

* 100

kladný rozdíl → expanzní (inflační) produkční mezera záporný rozdíl → recesní produkční mezera

LRAS

LRAS

P

SRAS

P

SRAS

LRAS SRAS ES

ES

E1 AD

Y=Y*

AD

AD Y

Y Y*

dlouhodobá rovnováha Y = Y* u = u*

produkční (recesní) mezera Y < Y* u > u*

Mezinárodní srovnávání Velikost produktu v následujích letech při stabilním tempu růstu…

g   Ytn  Yt  1   100  

Y

n

Y* Y inflační mezera Y > Y* u < u*

Y

Yt + n … velikost produktu v roce n Y10 = Y0 * (1 + 2 / 100)10 = 5550 * 1,0210 … velikost produktu po 10 letech I minimální rozdíl v tempu růstu se projeví obrovskými rozdíly z pohledu dlouhého období GDP … ekonomická síla (absolutní objem finálních výrobků a služeb, který se v ekonomice vyprodukuje za určitou dobu (zpravidla 1 rok) – nevypovídá o efektivnosti výroby ani o úrovni technologií. Čím větší země a čím více obyvatel, tím větší produkt.) GDP/obyv. … ekonomická úroveň (EKONOM 8/99: 1. místo Lucembursko (40.000 USD/obyv. dle měnového kurzu, 32.000 USD/obyv. dle parity kupní síly), dále Švýcarsko, USA, Německo, Rakousko, Austrálie, Slovinsko, ČR 5.500 USD/obyv., 12.500 USD/obyv. dle parity kupní síly) – (vyjadřuje, jak účinně a efektivně země využívá svých disponibilních výrobních faktorů. Slouží též k vyjádření životní úrovně v dané zemi. Vyjadřuje se nejčastěji pomocí HDP, který připadá na 1 obyvatele. K nejvyspělejším podle tohoto ukazatele patří Kuvajt, USA, Japonsko, GB, SRN …) tempo růstu připadající na 1 obyvatele =

g

/ obyv Yt



Yt Y t1  Lt L t 1 * 100 Y t1 L t1

[v %]

kapitálová vybavenost na 1 obyvatele =

Zdroje ekonomického růstu 1. lidské zdroje: na to sází moderní ekonomiky, u nás o tom jen mluvíme - množství práce (např. v hodinách, ve dnech) - kvalifikace – vzdělání –SŠ, VOŠ, zručnost,dovednosti a zkušenosti získané praxi a celoživotním studiem apod. označovaná jako „lidský kapitál“ a náklady na její získání, zvýšení a udržení jako investice do tohoto lidského kapitálu, dále její motivace a také schopnost podnikání - hodnota lidského kapitálu roste se schopností produkovat více statků a služeb, jejichž kvalita se zvyšuje - výnos z lidského kapitálu není v národním účetnictví chápán jako příjem kapitálu, ale jako příjem práce 2. přírodní zdroje: - množství půdy a nerostného bohatství - kvalitě těchto zdrojů – úrodnost půdy, kvalita nerostů, klimatické podmínky - nejde pouze o zemědělskou půdu, ale i plochy určené k rozvoji technické infrastruktury (mosty, silnice, přehrady); - množství půdy konkrétního typu určené např. k osevu, osídlení, zprůmyslnění,…; - nerostné bohatství (drahé kovy, suroviny získané těžbou – plyn, ropa,…; - kvalita přírodních zdrojů z hlediska úrodnosti, klimatických podmínek,….; - přírůstek disponibilního množství přírodních zdrojů povede ceteris paribus k posunu hranice produkčních možností 3. kapitálové statky - stroje a zařízení, budovy, stavby aj. - technická úroveň těchto statků – jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost - dělíme na finanční (instrumenty peněžního, kapitálového a úvěrového trhu) a reálné (hmotný a nehmotný majetek); - ekonomická teorie předpokládá, že kapitál akumulujeme vždy, když odložíme současnou spotřebu, abychom dosáhli vyšší spotřeby v budoucnosti; - evidujeme zásobu reálného kapitálu (přírůstky – obnova, rozšíření, úbytky); zajišťuje si likviditu na výrobní aktivity pomocí finančního kapitálu A – kvantitativní zdroje růstu – zabývá se zapojováním kvant lidských, přírodních zdrojů a kapitálových statků => tzv. extenzivní růst B – kvalitativní zdroje růstu – týká se zvyšování kvalifikace, zkvalitnění přírodních zdrojů a kapitálových statků (rozvoj technologií, informačního vybavení, změna organizačních struktur) => intenzivní růst ad B = produktivita výrobních faktorů roste, jestliže při stejném množství vyrobíme více - multifaktorová produktivita = celková produktivita všech výrobních faktorů v realitě kombinace všeho

  

produkční funkce: Y = F (K, L, A, k) konstantní výnosy z rozsahu: xY = F (xK , xL, xA, k) výstup na jednoho pracovníka: Y/L = F (K/L, l, A/L, k)

Prohlubování a rozšiřování kapitálu Kapitálová vybavenost práce= množství kapitálu na jednotku práce K/L Pokud tento poměr roste= prohlubování kapitálu Tempo růstu prohlubování kapitálu:

g

K / L



K t K  Lt L K t1 L t1

t 1 t 1

* 100

Jestliže je K/L konstantní- kapitál roste stejně rychle jako množství pracovní síly= rozšiřování kapitálu.

b) rovnice růstového účetnictví, determinanty tempa růstu produktu na obyvatele, bariéry ekonomického růstu -

kvantifikací podílu zdrojů na růstu se zabývá růstové účetnictví:

růst kapitálu růst práce



25 % růstu Y* 75 % růstu Y*

rovnice růstového účetnictví:

růst Y v % = 1/4 růstu K v % a 3/4 růstu L v %

[viz Helísek]

Y K L  v*  (1  v ) * Y K L Př.: Roční přírůstek K je 3%, přírůstek práce je 2 %. Jak velký byl skutečný ekonomický růst? ΔY / Y = 0,03 * 0,25 + 0,02 * 0,75 ΔY / Y = 0,0225 => 2,25 % Celkový ekonomický růst činil dle výpočtu 2,25 %. ! Ve skutečnosti ale činil 3,5 % !?  technologický pokrok:  rozdíl 1,25 % připadá na technologické změny (technologický pokrok = T. C.)  Y  K  L  v *  (1  v ) *   Y K L K …tempo růstu multifaktorové produktivity (kapa) 2,25 % … kvantitativní změny (65 %) 1,25 % … kvalitativní změny (35 %) 

Tempo růstu produktu na jednoho obyvatele: Y L K L L    v*  (1  v ) *  Y L K L L g  v*(

K L  ) K L

výraz v závorce= tempo růstu prohlubování kapitálu Tempo růstu produktu na obyvatele závisí na: - kapitálové vybavenosti práce (=deltaK/K – deltaL/L) - technologickém pokroku 3,5 % - 2 % = 0,25 * (3 % - 2 %) + K 1,5 % = 0,25 % - K K = 1,25 % průměrný roční přírůstek produktu byl způsoben ze 17 % prohlubováním kapitálu a z 83 % k němu přispěl technologický pokrok - význam jednotlivých determinantů ekonomického růstu kvantifikuje agregátní produkční funkce: Y = F (K, L, A, T) -nejčastěji používanou produkční funkcí je coby-Douglasova produkční funkce Y=T* K * L

Bariéry ekonomického růstu (s. 106)  zejm. nedostatek kapitálových statků!(bludný kruh nerozvinutosti), nedost. technologický pokrok (nemůže růst produktivita výrob. faktorů), únik mozků (zejm. nerozvinuté ekonomiky, 50% vystudovaných pryč), přírodní katastrofy, nedostatečný právní rámec (např. korupce…) o Ekonomická úroveň Absolutní výše produktu, vytvořeného za určité období bývá často používána jako ukazatel tzv. ekonomické síly dané země (týká se HDP země). Relativní výše produktu, tj. produkt vztažený nejčastěji k celkovému počtu obyvatel (neboli HDP/obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň. Pro hodnocení ekonomické úrovně určitě země je potřeba mezinárodní srovnání. Vzniká problém převodu produktů na společnou měnu (používá se měnových kurzů, parita kupní síly, globálních fyzických ukazatelů). USA – velmi dobře z hlediska ES i EU Německo – je na tom slušně, stejně tak VB, Francie Ekonomická síla Číny velmi značná – ekonomika č. 2 z hlediska PPP, ale na obyvatele velmi špatně, to samé Indie, Rusko – z hlediska ES na 10. místě, ale z hlediska EU 40. místo. Opačným případem Lucembursko – z hlediska síly nic moc, to samé Irsko – 4 miliony Irů ekonomiku neovlivní Nezajímá nás jen vývoj HDP, ale také: o Ukazatel lidského rozvoje  Produkt na obyvatele, přepočteny podle parity kupní síly  Střední délka života  Míra gramotnosti  Kriminalita Tempo růst GDP/obyv. závisí na tempu růstu prohlubování kapitálu – tzn. jak roste kapitál na 1 pracovníka, vybavenost pracovníka na 1 pracovníka závisí na vývoji technologických změn Vývoj obyvatelstva Závisí na demografických změnách  Vysoká míra porodnosti a vysoká míra úmrtnosti – typické pro rozvojové země, se odráží na pomalé růstu obyvatelstva  Pokrok v medicíně se zobrazí v populační explozi, pak obvykle následně pokles míry porodnosti, zpomaluje se tempo růstu obyvatel, a nakonec jsme v té fázi kdy růst je téměř nulový, prošli jsme „úspěšně“. Na rozdíl od rozvojových zemí, které zažívají populační explozi – rodiny chtějí mnoho dětí – ty je zabezpečí, někdy politika – 1 rodina – 1 dítě (Čína)

o Nedostatek kapitálových statků To je ten bludný kruh nerozvinutosti Nedostatek kapitálových statků bývá často označována za základní bariéru ekonomického růstu. K rozšíření a prohloubení kapitálu ale chybí úspory. Ty ale nemohou být vytvořeny při stávajícím nízkém produktu a důchodu na obyvatele. Problém nedostatku úspor je navíc zostřován tzv. únikem kapitálu, tj. zpravidla nelegálním přesunem úspor do zahraničí s cílem zvýšení nebo alespoň udržení jejich kupní síly (v případě vysoké inflace a nízké domácí úrokové sazby) Na tento problém navazuje o nedostatečný technologický pokrok – ten je ze značné části materializován právě ve fyzických kapitálových statcích, nedostatečnou úroveň vykazuje i kvalifikace pracovní síly – další významný prvek technologického pokroku Problém kvality pracovní síly je zostřován o únikem mozků – tzn. že pracovníci migrují do rozvinutých zemí s vyšší ŽÚ, v souvislosti s Africkými zeměmi, nejlepší jsou „loveni“ do USA, založeni na tom, že absorbují ty nejlepší. Rozvojové země, ze kterých migranti odešli, profitují ze 167 miliard dolarů (3723,43 mld. Kč), které posílají domů ze svých výdělků. Některé státy, jako například Filipíny, Srbsko či Černá Hora, by se bez těchto příjmů těžko obešly. Úniky mozků se tak stávají velkým problémem rozvojových zemí. Ze států, jako jsou Angola, Burundi, Ghana, Tanzanie, Uganda, Mosambik a dalších, odchází 33 % až 55 % tamní vysokoškolsky vzdělané populace. Až 60 % vysokoškoláků opouští Guayanu, Fidži, Haiti Jamajku nebo Trinidad a Tobago. o Přírodní katastrofy – velká sucha př. Afrika, USA – tornáda (duben – škoda 2500 mil. dolarů), Japonsko – tajfuny, Kanada – zimní bouře, Austrálie – cyklony o Nedostatečný institucionální rámec – právní rámec podnikání(nevymahatelnost práva, smluvní jistota, udělování licencí) vysoký stupeň byrokratizace, vysoká míra korupce, náboženské, příbuzenské, rodové vztahy (Afghánistán, Indie, africké kmeny, kmeny v Brazílie), kulturní tradice

c) pojem hospodářského cyklu, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly Fáze hospodářské cyklu

Ekonomická realita potvrzuje neustálé kolísání skutečného produktu kolem své dlouhodobé růstové dráhy. Tyto výkyvy jsou projevem hospodářského cyklu. V grafu je červená čára – což je potencionální produkt.

Cyklus obsahuje 2 základní fáze: a) kontrakce – je char. poklesem skutečného reálného produktu vzhledem k potencionálnímu, který je zakončen bodem obratu:dno, sedlo- růstem nezaměstnanosti, poklesem poptávaného množství, firmy se potýkají s nedostatečným odbytem svého zboží a dochází k růstu nechtěných firemních zásob. Dopad na cenovou hladinu není jednoznačný. - pokud kontrakce trvá 2 a více čtvrtletí za sebou, je nazývána jako recese, zvláště hluboká recese se nazývá deprese  kontrakce vyvolána negativním poptávkovým šokem  kontrakce vyvolána negativním nabídkovým šokem b) fázi expanze – růst skutečného reálného produktu vzhledem k potencionálnímu , je zakončena bodem obratu: vrchol, zaměstnanost roste oživení – produkt dosáhl svého dna a ekonomika se odráží ode dna. Oživení přerůstá v konjunkturu, když……… konjunktura –….ekonomika dosáhne produktu vyšší než byla úroveň produktu v minulosti maximálně dosaženého domácnostem i firmám se daří, rostou zisky i platy, roste spotřeba statků a služeb, stát dostává více daní, takže může také více investovat. Dokud firmy reálně odhadují vývoj trhu a potenciální poptávku, nedochází k disproporcím. V určitém okamžiku se však konjunkturně rozběhnuté firmy odpoutají od reálně dosažitelné poptávky, investují do rozvoje výroby a vytváří výrobní kapacity a zásoby zboží, které už strana poptávky není schopná absorbovat a přichází fáze vrcholu Dnes se hospodářský cyklus rozděluje na fáze a to na vrchol, recesi, sedlo a expanzi. Expanze následuje po recesi a body obratu leží mezi nimi. Průběh cyklů je nepravidelný a je rozdílná i délka cyklů. Hospodářské cykly jsou si ale často velmi podobné. Zdrojem cyklického vývoje mohou být posuny agregátní poptávky..

Jsou zde mezery jak produkční, tak inflační. Ekonomický cyklus je dán délkou jednotlivých vrcholů. Ekonomický cyklus je definován jako období mezi dvěma stejnými body obratu. Velká deprese (1929 – 1933) 30. let – prudký pokles úrokové sazby na Newyorské burze. Velká deprese v USA znamenala 30 % pokles HDP, každý 4. nezaměstnaný, nikdo to nečekal. Ještě více velká deprese dopadla na ČSSR – jsme malou, ale vysoce otevřenou ekonomiku, znamenala 40 % pokles HDP, 1,3 mil. Obyvatel nemělo práci, dá se říci že se ČR téměř již nikdy nevzpamatovala, ve 30. letech si sice odrazila, ale své prosperity již nedosáhla Hospodářské cykly výkyvy celkové hospodářské aktivity a) Kitchinovi – 3 – 5 let, souvisí s úrovní zásob, jak se firmy zbavují rozpracované výroby viz. neplánované zásoby, velmi významné jsou sezónní vlivy (vliv počasí v zemědělství, zvýšená poptávka před Vánoci, vlvi dovolených v létě…) b) Juglarovy cykly –střednědobě (8 – 11 let) – souvisí s investicemi do strojového vybavení, obnova technologického vybavení firmy- nejběžnější cykly- též obchodní nebo průmyslové c) Kuznetsovy cykly (15 – 25 let) -dlouhodobější d) Kondratětovy cykly –50-60 let – souvisejí s jednotlivými vlnami, které zasahují národní ekonomiku hlediska technologických a inovačních cyklů, hlediska inovačních cyklů (např. ovlivněny světovými válkami, průmyslovými revolucemi, vybudováním železnice atd….)

Inovační vlny, které se šíří ekonomikou.

Významným ekonomem českého původu byl ekonom Šulpeltr.

d) vnitřní příčiny cyklu - investiční multiplikátor a akcelerátor Interní příčiny a) snaha firem o maximalizaci zisku prostřednictvím snížených mzdových nákladů => zaostávání poptávky za nabídkou trhu výrobků a služeb b) nestabilita investic – střídání vln investičního optimismu a pesimismu – v současné době poptávka po investicích vysoce převyšuje nabídku c) zvýšení vládních výdajů na armádu – dá se říci, že je to jedna ze silných příčin, poválečné ČSSR po roce 1933 – dopady hospodářské recese byly mírné a ekonomika dosáhla oživení díky velkým výdajům za zbrojení, nebo vietnamská válka¨ Keynesiánské příčiny vzniku hospodářských cyklů se řadí mezi teorie interních příčin. Tyto teorie hledají přičiny vzniku hos. cyklů uvnitř hospodářství a jsou nejčastěji spojeny s pohybem či nestabilitou investičních výdajů. Podle keynesiánců způsoby právě výkyvy v poptávce po investicích značnou nestabilitu AD, která vede ke vzniku hos. cyklu.

Teorie akcelerátoru a multiplikátoru (s. 172) Koeficient akcelerace: ∆K/∆Y (přírůstek kapitálu ku přírůstku produktu)= akcelerátor= a Celkové investice se skládají z hrubých investic IR (autonomní charakter) a indukovaných investic:

I = a * ∆Y + IR

Produkt ovlivňuje investice! (Záleží na tom, jakou chceme produkovat produkci- o podle toho volíme investice, buď jen obnovujeme stávající kapitál pomocí Ir, nebo nakupujeme nový pomocí a*∆Y) Investiční multiplikátor – investice ovlivňují produkt! - dojde-li k růstu investic- vyvolá to multiplikovaný nárůst produktu Y: ∆Y= 1/(1-c) * ∆A… A=C+I   

akcelerační efekt: Když se zvýší potřeba produkce (chceme vyrobit víc), akcelerační proces zvýši naši potřebu investic mnohonásobně. Investice tedy vzrostou… pak nastupuje multiplikační proces: multiplikační efekt: Investice vzrostou a to zvýší multiplikovaně výslednou produkci. Což je další nárůst produktu ∆Y… následuje opět akcelerač. proces… opět multiplikační… atd. postupně však růst produktu a poptávky narazí na kapacitní možnosti ekonomiky- růst ∆Y se zastaví na horním bodu obratu = vrcholu hosp. cyklu. Akcelerátor začne pracovat na opačnou stranu a produkt Y se začne snižovat- s ním se snižují i výdaje na I. Celý proces končí až na hladině IR.

Příklad: Podíváme se na příklad, jakým způsobem fungují. Známe již: Investiční multiplikátor – investice ovlivňují produkt! - dojde-li k růstu investic- vyvolá to multiplikovaný nárůst produktu Y: ∆Y= 1/(1-c) * ∆A… A=C+I – dojde-li ke změně investic, tyto investice vynásobeny příslušným multiplikátorem (2., 3. sektorová ekonomika), znamenají že dochází k nějakému multiplikovanému nárůstu produktu. Zvýší-li se objem autonomních investic o 10 mld, přírůstek produktu nebude 10 mld., bude větší, je určitým násobkem přírůstku autonomních výdajů. Multiplikátor udává, o kolik vzroste rovnovážná produkce při zvýšení autonomních výdajů o jednotku.

Př.

Máme pekárnu – peče chleba. Kapacita 1 pece je 10 000 bochoníků. Jestliže v 1. roce bychom pekli 50 000 chleba, potřebuje 5 pecí. Každým rokem z hlediska restitučních investic musíme koupit 1 novou pec, kterou nahradíme 1 opotřebenou. Součet Ib= 1.

V 2. roce při zachování stejné objemu produkce, obnovíme 1 pec, novou pec nekoupíme 3. rokem se rozhodneme navýšit produkci chleba na 60 000, pecí potřebujeme 6, 1 zase obnovíme, 1 jsme nakoupili novou => Ib= 2 Ve 4. roce se opět rozhodneme navýšit na 70 000 bochníků, potřebujeme tedy 7 pecí, 1 obnovuje, 1 novou kupuje, opět Ib= 2 V 5. roce jsme se rozhodli že výrobu stabilizujeme, potřebujeme 7 pecí, 1 obnovujeme, žádnou nekupujeme, tzn. Ib= 1 Jestliže bychom se v 6. roce rozhodli vyrobit o 10 000 bochníků méně, celkem potřebujeme 6 pecí, 1 obnovujeme, nepotřebujeme kupovat vůbec nic, protože ta jedna je navíc, tou nahradíme tu opotřebovanou. Zde vidíme, že je to úroveň produkce, úroveň produktu, která ovlivňuje nějakým způsobem ovlivňuje objem investic. V případě multiplikátoru to byly investice, které ovlivňovali produkt, zde produkt ovlivňuje naše investice. Můžeme psát, že součet investic je dán: I= a x ∆Y + Ir Objem investic je dán součinem a (akcelelátor ) x příslušný produkt plus investice restituční. V tomto případě, že čisté indukované investice budou > 1 v případě, kdy produkt roste Jsou rovny 1 když se produkt neměnné Jsou záporné kdyby produkt klesal. !!!!!Aby se udržel konstantní objem Ir (hrubých investic) musí růst objem výroby ve stejném rozsahu.!!! Chceme-li zachovat nákup 2 pecí, musí potřeba chleba růst!!! Tzn. když se podíváme na příčinu hospodářského cyklu, ekonomika je v čase t.. Ekonomika dostane prvotní investorský impuls – máme továrnu, objeví se investor s dodatečnou objednávku, má volné kapacity, realizuje ji, část jde do státního rozpočtu, část do komerčních bank a část do ciziny. Naše firma se pořídí třeba nitě v jiné firmě, rozjíždí se nějaký multiplikační proces, v důsledku prvotní investice roste produkt, protože roste produkt, roste z hlediska akceleračního principu potřeba investic, protože rostou investice, roste multiplikační produkt, protože produkt roste multiplikovaně, z hlediska akceleračního principu roste spotřeba investic.

Střídá se multi a akcelerační princip. Náš produkt stále roste, celý proces se zastaví, když nás skutečný produkt dosáhne úrovně potencionálního produktu. Akcelerátor se mění v decelelátor, multi proces začne fungovat opačně, začne se snižovat produkt, klesá potřeba investic, multiplikovaně klesá produkt protože klesá produkt, klesá potřeba investic. Celý proces působí v opačném směru. Hladinou, kde vše končí je úroveň restitučních investic. Př. vždy musíme obnovit zastaralé pece. Proces pokračuje směrem dolů až narazí na úroveň Ir, opět se obrací. Decelelátor se mění v akcelerátor.

e) vnější příčiny cyklu - monetární příčiny cyklu, politický cyklus Teorie externích příčin - příčiny leží vně dané ekonomiky a) nerovnoměrné tempo nových objektů a vynálezů – patří sem inovační vlny, které se šíří ekonomikou, dnes žijeme v době, kdy jsou rozvité komunikační technologie, velká rychlost zpracování dat. NR ovlivňuje chování investorů, které investují do nových objevů, rovněž spotřebitele, říká se spotřebitel - objevitel b) nedokonalá informovanost – jedna z příčin nedokonalé konkurence, moderní společnosti výrazným způsobem zvyšuje informovanost jedn. subjektů, velkou roli hraje internet, mobilní telefony, liší se v jednotlivých oborech, v jednotlivých zemích c) politické příčiny (války, revoluce, parlamentní volby) – jde o synchronizaci politického (spojen s existencí voleb – ČR je na hraně délky politického cyklu, u nás volby jednou za 4 roky, kratší už by to být nemohlo, jestliže vláda je odhodlána spustit reformy, tak obvykle na společnost negativní dopady dopadají za 2 roky, 2 roky není vláda v kurzu, v následujících 2 letech se ekonomika proměňuje, vláda má šanci, že volič jí to v dobrém slova smyslu spočítá a zvolí ji. Bylo by lepší, kdyby to bylo delší) a hospodářského cyklu. d) korelace mezi výskytem slunečních skvrn a objemem zemědělské produkce Monetaristická teorie cyklu naproti tomu patří mezi teorie externích příčin, které kolísání hospodářské aktivity spatřují vně národního hospodářství. Podle monetaristů je příčinou hos. cyklů nesprávně zvolená monetární politika CB. Ta by se měla zaměřit na stabilní nabídku peněz, která je podle nich zárukou stabilního ekonomického růstu. Hayekova teorie – hospodářský růst je spojen s investičními cykly - jakoby se nic nestalo- CB zvýší peněž. zásobu- klesne úr. sazba- ta stimuluje Investice- takže vzroste AD- to způsobí růst cenové hladiny- takže vzroste poptávka po penězích a také úr. sazba… M / P – množství peněz, MS – nabídka, MD – poptávka V bodě kdy se nabídka střetne s poptávkou po penězích, vznikne rovnovážná úroková míra, CB se rozhodně zvýšit množství peněz v oběhu, dochází k růstu peněžní zásoby, vzrostou reálná peněžní zůstatky, dojde k posunutí nabídky peněz, spadne úroková míra na re“. Mezi úrokovou mírou a investicemi existujeme nepřímo úměrný vztah. Na pokles úrokový míry reagují položky, které jsou na to citlivé. Z hlediska modelu AS – AD dojde k růstu produktu. Dojde k růstu AD tzn. nenulovou změnu produktu. Po nějaké době dojde k tomu, že růst AD sebou nese nenulovou změnu cenové hladiny tzn. začnou růst ceny, rozplývá se peněžní iluze, protože rostou ceny, naše nabídka peněz

se začne vracet na původní úroveň, naše reálné peněžní zůstatky v důsledku růstu cenové hladiny začnou klesat, původně rostoucí křivka peněžní nabídky se nám začne vracet a úroková míra, která klesala zase začne růst, vrátí se na původní úroveň, to bude znamenat pokles AD, pokles produktu. Tzn. jakoby se nic nestalo, ale stalo se, vznikl hospodářský cyklus. Jakoby by firmy byly popleteny. Ekonomikou se šířila vlna investorského optimismus, i rostou - pak pesimismu.

Politický cyklus Jedna z hlavních externích příčin hosp. cyklů. Tato teorie tvrdí že- makronek. politiku tvoří volení představitelé. Předpoklady: politici mají nástroje ke stimulování ekonomiky; lidem se líbí nízká nezaměstnanost a inflace a rychlý ek. růst; politici chtějí být znovu zvoleni Jak to funguje: Politici po svém zvolení zavedou úsporný hosp. režim, vzroste nezaměstnanost a tím redukují inflaci. Poté asi rok před volbami ekonomiku stimulují. Sníží daně, zvýší vládní výdaje G atd. Občané už si budou u voleb pamatovat spíš konjunkturu než recesi.

Hayekova teorie

MD = peněžní popt. cenová hladina P1 P0

MS = peněžní zásoba LRAS

i E´

E AD

M/P

Y0 Y* Y1

SRAS

MS´

i~5%

AD´

i~3%

reálný HDP

M/P

M´/P

M´/P´

1. fáze = vlna investorského optimismu 2. fáze = vlna investorského pesimismu

INVESTIČNÍ CYKLY

AD = C + I + G + NX ↑I =>↑AD=> ↑ produktu Y zpoždění: vývoj cenové hladiny (roste cenová hladina => roste peněžní nabídka) ekonomika se vrací na svou původní úroveň CB těžce odhadují výši Y* => důvod změny peněžní zásoby Velkým přínosem Friedricha Augusta von Hayeka pro společnost byla jím vypracovaná monetární teorie hospodářského cyklu. V této teorii Hayek tvrdí, že hlavním zdrojem ekonomické nerovnováhy jsou peníze ve formě bankovních úvěrů. Jak tvrdil Hayek, na vrcholu této nerovnováhy stojí centrální banka. Ta svou expanzní politikou šíří celou bankovní soustavou falešné impulsy (rostoucí ceny), kterých se chytají podnikatelé. Díky levným úvěrům tito podnikatelé uskutečňují zbytečné, "špatné" a hlavně těžko odbouratelné investice do technologií a rozšiřování výroby. Po opadnutí investiční euforie zjišťují, že tyto investice byly nevýhodné, a že jím díky tomu zůstávají nevyužité kapacity. Z tohoto důvodu musí přistoupit k propouštění části zaměstnanců a k rozprodávání přebytečných "aktiv". Centrální banka tak svým neuváženým "nalitím" peněz do hospodářství zvýšila pouze nestabilitu tohoto systému. Díky takto falešně vyvolané investiční bublině se hospodářstvím šíří zvyšující se inflace. Na tu za krátkou dobu navazuje "falešně" vysoký hospodářský růst, který po několika měsících (letech) vystřídán rychle rostoucí nezaměstnaností a zpětným útlumem výroby. Toto je počátek hospodářské deprese Investiční cykly bývají doprovázeny spekulativním chováním investorům, toto může přejít do finanční krize tzn. když klesají úrokové míry, roste cena aktiv (pozemky, dluhopisy, nemovitosti, akcie) a vzniká tzv. investiční bublina. Celou ekonomikou se šíří spekulativní bublina. Tyto spekulace vyplňují sama sebe. Když věříme tomu, že hodnota aktiv nějaké společnosti poroste, tak roste. Poptávka je ženěna sama sebou. Výše aktiv nemůže růst do neomezené výše, bublina praskne, investoři by se jich rádi zbavily, ale př. pan Novák není sám. Ekonomikou se šíří vlna hospodářské recese. K této finanční krizi se často přidává krize bankovní, pan Novák ztrácí hodnotu CP, má strach o své úspory, bankovní systémy nejsou likvidní, úspory mají rozpůjčovány, banky začínají krachovat.

6. Otevřená ekonomika, vnější ekonomická rovnováha a) mezinárodní obchod, absolutní a komparativní výhody, hranice produkčních možností a přínosy z obchodu (s. 141) Mezinárodní obchod, absolutní a komparativní výhody = tok výrobků, služeb výrobních faktorů a finančního kapitálu mezi jednotlivými národními ekonomikami - potřeba mezin. obchodu vznikla v důsledku specializace jedn. ekonomik- vznikla potřeba směny- mez. obchod - směna umožňuje zvýšení výroby tím, že umožňuje výrobcům, aby se specializovali - specializace může být užitečná nejen pro jednotlivce, ale i pro celá národní hospodářství - specializace národního hospodářství => mezinárodní obchod => mezinárodní pohyb kapitálu - tradiční výrobní faktory (práce, půda, kapitál) již nezaručují konkurenční výhodu té které zemi, dnes je to řízení, znalost, know-how - otevřenost národního hospodářství spočívá v jeho zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů, které jsou představovány pohybem statků, služeb výrobních faktorů a finančních aktiv mezi rezidenty různých národních ekonomik - míra otevřenosti bývá nejčastěji vyjadřována pomocí poměru exportu výrobků a služeb k HDP míra otevřenosti =

exp ort HDP

Země

Míra otevřenosti

USA

10 %

SRN

25 %

Belgie

75 %

ČR

55 % (díky vstupu do EU)

ČR = malá otevřená ekonomika (snaží se být i výkonná)- má malý vnitřní trh- proto je tolik otevřená Příčiny nízké míry otevřenosti - velký vnitřní trh (rozvinuté země) - vysoké náklady a nízká konkurenceschopnost na světových trzích (méně rozvinuté ekonomiky) Vysoká míra otevřenosti - rozvinuté země s malým vnitřním trhem (tzv. malé otevřené ekonomiky) - úzce specializované rozvojové země (podmíněné přírodními podmínkami => tzv. monokulturní ekonomika) - silně proexportně orientované země (tzv. nově industrializované země při překonávání své nerozvinutosti , intenzivní podpora vlády) - Specializace výrobců v mezinárodním měřítku => struktura zahraničního obchodu - podmínkou jsou rozdílné výrobní náklady na výrobu daného statku => specializace podle nákladů - bez regulačních zásahů autorit to vede ke zvýšení efektivnosti výroby => zvýšení spotřebních možností (tzv. přínosy z obchodu => rozdělení výrobních faktorů mezi odvětvími v každé zemi na základě mezinárodního srovnávání výrobních nákladů) Příklad č.1: Automechanik Novák a automechanik Malý mají malé soukromé firmy zabývající se opravou automobilů. Obě dvě firmy provádějí veškeré práce, tj. zabývají se jak opravou motorů, tak opravou karoserií. V první polovině týdne automechanik Novák je schopen opravit 10 motorů a v druhé polovině týdne 2 karoserie. Automechanik Malý opraví za stejnou dobu jen 6 motorů, ale 4 karoserie. Novák Malý Celkem Motory

10

6

16

Karoserie

2

4

6

Protože automechanik Novák rozumí lépe motorům a automechanik Malý je šikovnější v opravě poničených karoserií, domluví se na vzájemné specializaci. Novák bude opravovat motory a Malý karoserie. Novák Malý Celkem Motory

20

0

20 (+4)

Karoserie

0

8

8 (+2)

Výsledkem je, že dohromady opraví více, než před specializací. Nechť poměr, ve kterém budou směňovat své činnosti je: 2 motory = 1 karoserie (Novák a Malý smění např. 8 opravených motorů za 4 opravené karoserie). Novák Malý Celkem Motory

12 (+2)

8 (+2)

20 (+4)

Karoserie

4 (+2)

4

8 (+2)

ABSOLUTNÍ VÝHODA znamená, že je člověk (firma, země) v něčem lepší než jiní lidé (firmy, země) absolutní výhody jsou dány:  monopol přírodních a klimatických podmínek  schopnost produkovat výrobky s nižšími náklady než ostatní, tedy levněji => realizují se absolutní výhody z mezinárodního obchodu => výhodné hledat takové druhy výrob, kde máme absolutní výhody Ale i tam, kde absolutní výhody nenacházíme, se můžeme zúčastnit mezinárodního obchodu, výhodně obchodovat => teorie komparativních výhod (Smith, Ricardo, Mill) Příklad č.2: Automechanik Novák a automechanik Malý mají malé soukromé firmy zabývající se opravou automobilů. Obě dvě firmy provádějí veškeré práce, tj. zabývají se jak opravou motorů, tak opravou karoserií. Za první 3 dny je automechanik Novák schopen opravit 15 motorů a za zbývající 2 dny 5 karoserií. Automechanik Malý opraví za stejnou dobu jen 8 motorů a 4 karoserie. Novák Malý Celkem Motory

15

8

23

Karoserie

5

4

9

Protože automechanik Novák rozumí lépe motorům a automechanik Malý je šikovnější v opravě poničených karoserií, domluví se na vzájemné specializaci. Novák bude opravovat motory a Malý karoserie. Novák Malý Celkem Motory

25

0

25 (+2)

Karoserie

0

10

10 (+1)

Výsledkem je, že oba opraví více než před specializací. Nechť poměr, ve kterém budou směňovat své činnosti je 1,5 motoru = 1 karoserie (Novák a Malý smění např. 9 opravených motorů za 6 opravených karoserií). Novák Malý Celkem Motory

16 (+1)

9 (+1)

25 (+2)

Karoserie

6 (+1)

4

10 (+1)

KOMPARATIVNÍ VÝHODA daného odvětví v jedné zemi oproti jiné zemi spočívá v relativně nižších nákladech ve srovnání s jinými odvětvími. Její určení spočívá v nalezení nejvyšší absolutní výhody nebo nejnižší absolutní nevýhody (např. přírodní podmínky…). Komparativní výhodu má člověk (firma, země) v té činnosti, ve které je lepší než v jiných činnostech. Komparativní výhody jsou dány:  přirozený talent  přírodní podmínky  nahromaděná speciální znalost (SRN – chemický průmysl)  vybavenost výrobními faktory (země s relativní hojností kapitálu (USA) mívají obvykle komparativní výhody u statků relativně náročných na kapitál) V tržním procesu se prosazuje zákon komparativních výhod, který umožňuje i těm „nejslabším“ specializovat se a výhodně směňovat. relativní cena je směnný poměr, ve kterém se budou statky směňovat



Specializace a směna zvětšuje produkční schopnosti sama o sobě, aniž by se musel zvětšit kapitál, práce nebo jiné výrobní faktory.  V tržním procesu se prosazuje zákon komparativních výhod, který umožňuje i těm nejslabším specializovat se a výhodně směňovat. MODEL DVĚ ZEMĚ, DVA VÝROBKY Reálné náklady na jednotku produkce v zemi A a B (v hodinách) Země A Země B 1 3 Potraviny 2 4 Oděvy - mezinárodní obchod je výhodný pro zemi A i B!!! země A - země A produktivnější než B => mezinárodní obchod výhodný pro A, má u obou výrobků absolutní výhodu, stupeň výhody: o potraviny 3x produktivnější země A má komparativní výhodu o oděvy 2x produktivnější při výrobě potravin - relativní ceny: 2x lacinější potraviny než oděvy (oděvy 2x dražší než potraviny) => specializace na potraviny země B - má absolutní nevýhodu při výrobě obou výrobků, ale má komparativní výhodu ve výrobě oděvů (náklady jsou pouze 2x vyšší než v zemi A, u výroby potravin 3x vyšší) - relativní ceny: 1,33x dražší oděvy než potraviny => specializace na oděvy Výsledek: A nebude vyrábět oděvy => ušetří 2 dny práce, za které vyrobí 2 jednotky potravin => vývoz do B => B ušetří 6 dnů práce => vyrobí 1,5 jednotky oděvů  samotná absolutní výhoda (bez komparativní výhody) k přínosům z obchodu nestačí (pokud by k výrobě jednotky oděvů v zemi B bylo potřeba 6 hodiny práce, komparativní výhoda by neexistovala). Ceny (náklady příležitosti) : - potraviny A … 0,5 jednotky oděvů => komparativní výhoda B … 3/4 jednotky oděvů - oděvy A … 2 jednotky potravin B … 4/3 jednotky potravin => komparativní výhoda  v rámci mezinárodního obchodu – ceny potravin v intervalu 0,5 – 3/4 jednotky oděvů; oděvy v intervalu 4/3 – 2 jednotky potravin  růst relativních cen; pohyb výr. faktorů mezi jednotlivými komoditami Možnost dosáhnout vyšší relativní ceny v zahraniční ve srovnání s domácí cenou: export potravin do země B => růst relativní ceny potravin u výrobců v zemi A, její pokles v zemi B export oděvů do země A => růst relativní ceny oděvů u výrobců v zemi B, její pokles v zemi A  přesun výrobních faktorů mezi uvažovanými dvěma odvětvími v obou zemích směnné relace = vyjádření pomocí tzv. reciproční poptávky (poptávka země A po oděvech, vyjádřená nabídkou potravin, poptávka země B po potravinách, vyjádřená nabídkou oděvů), změna reciproční poptávky mění i směnnou relaci Snižování nákladů na výrobu:  úspory z rozsahu (výhody z velkovýroby => vliv fixních nákladů, množstevních slev; vyšší výkonnost v důsledku vyšší specializace, výhodnější úvěry)  učení se ze zkušeností (osvojení určitých znalostí, dovedností => výrobní faktory se stávají produktivnějšími, technologický pokrok)  výrobní cyklus (získání a mezinárodní přesun komparativní výhody) = počáteční komparativní výhoda, založená na technologickém pokroku, je oslabována šířením daného výrobku ve světě (technicky dokonalejší zařízení získávají další země (omezeno patenty), kombinace s levnou pracovní silou Bariéry uplatňování komparativní výhody - protekcionistická opatření jako např. dovozní kvóty - omezená meziodvětvová mobilita kapitálu a pracovní síly => strukturální nezaměstnanost - dopravní, pojišťovací a jiné náklady nezohledněné v modelu - deformace cel v důsledku např. subvencí exportérům nebo cel - apod. PŘÍNOSY Z OBCHODU

- Mezinárodní obchod je ve své podstatě arbitráž na světovém trhu zboží. Statek je kupován na levném trhu jedné země, aby byl prodáván na dražším trhu jiné země. - přínosy z obchodu vyniknou srovnáním produkčních možností obou ekonomik před a po mezinárodní specializaci (vyjádření pomocí hranice produkčních možností PPF) - např. každá země má k dispozici 300 jednotek práce => země A může vyrobit buď 300 jednotek potravin nebo 150 jednotek oděvů nebo určitou kombinaci těchto dvou možností - původně: o země A: 240 jednotek potravin, 30 jednotek oděvů (PA) o země B: 58 jednotek potravin, 25 jednotek oděvů (PB) o celkem: 298 jednotek potravin, 55 jednotek oděvů (bod PA+B) o množství práce (300 + 300 = 600 h) - po specializaci: o celkem: 300 jednotek potravin, 60 jednotek oděvů (PÁ+B) o množství práce (300 + 300 = 600 h)

Potraviny 400

300 PA+B

PÁ+B

PA 100 PB

PPFB 60

PPFA

PPFA+B

150

210

Oděvy

Pohyb po křivce PPFA+B (po světové hranici produkčních možností) - doleva z bodu PÁ+B => v zemi B dochází k poklesu výroby oděvů a k výrobě potravin (daná část křivky má záporný sklon - doprava z bodů PÁ+B => v zemi A klesá výroba potravin a roste výroba oděvů (záporný sklon) zvýšení spotřebních možností odvodíme pomocí hranice spotřebních možností (vyznačena přerušovanou čarou) - země A produkuje 300 jednotek potravin, které je možno směnit za 165 jednotek oděvů - země B může směnit svých 60 jednotek oděvů za 109 jednotek potravin - sklon obou linií spotřebních možností je stejný a odpovídá mezinárodní směnné relaci - plnou čarou je vyznačena hranice produkčních možností před mezinárodní specializací - v obou případech došlo ke zvýšení spotřebních možností země A země B Potraviny Potraviny

300 240 109 100 58 30

150 165

Oděvy

25

60

Oděvy

b) mezinárodní pohyb kapitálu, příčiny pohybu krátkodobého a dlouhodobého kapitálu, užší/širší zahraniční dluh Mezinárodní pohyb kapitálu - přesun hotovosti, bankovních depozit, akcií = změna pohledávek a závazků subjektů dané ekonomiky vůči zahraničí

Příčiny pohybu kapitálu: 

na jedné straně: platbami za výrobky a služby, platbami za služby výrobních faktorů, transferovými platbami a intervencemi CB  na druhé straně tržbou finančních aktiv jako jedné z forem bohatství; přesunem bankovních depozit tam, kde jsou vyšší úrokové sazby (nominální úrokové míry ovlivněny rozdílným tempem inflace – existence inflačního diferenciálu); menším zdaněním výnosů, menšími transakčními náklady na pořízení, očekávaným posilováním národní měny, vysokou mírou spolehlivosti naplnění předpokladů Pohyb zhodnocujících se finančních aktiv je ovlivněn: - očekávanou rozdílnou výnosností finančních aktiv v různých ekonomikách  výše úrokové sazby (ovlivněna vývojem cenové hladiny, tedy inflací) o úrokový diferenciál (rozdílná výše úroků v různých zemích) o inflační diferenciál (rozdílná očekávaná míra inflace v různých zemích)  zdanění výnosů a transakční náklady na pořízení finančních aktiv  očekávaná změna měnového kursu - likviditou daného aktiva - rizikem daného aktiva (zohledněné rizikovou prémií) o odlišný vývoj cen cenných papírů, kolísání úroků či dividend o kursové změny o nedobytná pohledávka (úpadek, znárodnění podniku, platební neschopnost vlády) ===> diversifikace portfolia - vládní regulace

Z hlediska času – příliv: a)

krátkodobý kapitál: krátkodobých bankovních depozit, úvěrů, CP s krátkou dobou splatnosti => horký, spekulativní kapitál (možnost rychlé migrace z jedné země do druhé) => vládní regulace b) dlouhodobého kapitálu – dlouhodobé úvěry, podíly v podobě přímých investic => příliv zahraničních investic Platební bilance = nejkoncentrovanější - přehled všech ekonomických transakcí - položky – třídění do skupin: zboží služby důchody transfery dlouhodobý kapitál krátkodobý kapitál devizové rezervy atd. 1) Bankovní účet Obchodní bilance - pohyb výrobků - bilance exportu a importu (X – M) X > M => obchodní bilance AKTIVNÍ X < M => obchodní bilance PASIVNÍ X = M => obchodní bilance VYROVNANÁ 2) Kapitálový účet - přímé investice – podíl na kapitálu podniku 3) Chyby a opomenutí - nedokonalá evidence = rozdíl mezi BÚ a kapitálovým účtem na jedné straně a změna rezerv na straně druhé

Zahraniční dluh(s. 230) -

vývoj platební bilance určuje vývoj zadluženosti domácích subjektů (zadluženosti domácností a zadluženosti vlády – obcí) zahraniční dluh lze vyjádřit jako BRUTO DLUH – závazky domácích subjektů vůči zahraničním subjektům

- odečtení naších pohledávek => ČISTÝ DLUH - máme širší a užší pojetí zahr. dluhu: ŠIRŠÍ POJETÍ: - investiční pozice vůči zahraničí - veškeré závazky domácích subjektů vůči zahraničí - úvěry, obligace, vklady v bankách , akciové podíly atd. UŽŠÍ POJETÍ: - běžnější pojetí - vylučuje položky, které nejsou spojeny s placením úroků nebo jistiny…zejm. přímé zahr. investice a části porfoliových investic - pokud od tohoto užšího dluhu odečteme analogicky vymezené pohledávky vůči zahraničídostaneme čistý dluh Kategorie: 1) mladá dlužnická země NX < 0 čistý příjem kapitálu > 0 => ostatní země nám půjčují 2) zralá dlužnická země - čistý export jde z pasiva do aktiva 3) země splácející dluhy aktiva ↑ => odliv kapitálu ze země pokles čistého dluhu 4) mladá věřitelská země - rozšíření exportu, ↑ příjmů ze zahraničí 5) zralá věřitelská země - příjmy z kapitálu a investic – značné zisky - přebytky neviditelného obchodu

c) nominální/reálný měnový kurs, zhodnocení/znehodnocení, režimy měnového kurzu Nominální měnový kurz Měnovým kursem (směnným kursem, devizovým kursem) rozumíme cenu jedné měny vyjádřenou v jiné měně. Tento poměr může být vyjádřen dvěma odlišnými způsoby: - přímým záznamem = cena zahraniční měny vyjádřená v domácí měně (17,50 Kč/DEM) - nepřímým záznamem = ceny domácí měny vyjádřená v zahraniční měně (1 Kč = 0,057 DEM) = tzv. bilaterální kurz – mezi 2 měnami - dále kurz efektivní = kurz národní měny vůči koši zahraničních měn - výrobky a služby, výrobní faktory směňovány za peníze, na devizovém trhu směňovány peníze za peníze => nákup jedné měny znamená prodej jiné měny - mezinárodní obchod vytváří potřebu systému, kde je možnost převádět měny => vznik mezinárodních devizových trhu - mezinárodní devizový trh = trh, na kterém jsou vzájemně směňovány měny cizích zemí, přesněji řečeno depozita (bankovní vklady) - žádná organizovaná devizová burza ve skutečnosti neexistuje – devizový trh je neorganizovaný, s volným přístupem; je to setkání devizových dealerů (bankovní obchodníci s devizami), devizových brokerů a devizových obchodníků centrálních bank (prostřednictvím telekomunikačních prostředků), importérů a exportérů - dealeři velkých bank mají největší objemy obchodů - je možné směňovat jen konvertibilní měny = vzájemně uznávané mezi zeměmi - vztah mezi měnami se utváří na mezinárodním trhu peněz, kde je výsledkem S peněz a D po penězích - jednotlivé měny zastoupeny valutami (= hotovostní peníze) nebo devizami (= pohledávky znějící na cizí měnu a v cizí měně splatné) - cena měny určena interakcí S a D (valutový kurz existuje také) Kč/DEM 17,50

S D DEM

-

při zhodnocování koruny se české zboží v cizině stává dražší a zahraniční zboží v tuzemsku je lacinější (a naopak) ↑ 20 Kč/DEM – firma by dostala 20 mil. Kč, ale 17,50 Kč/DEM

F

1.000.000 DEM může zlevnit, neboť jí stačí jen 17,5 mil. Kč = 17.500.000 Kč - v průběhu času dochází ke změnám S a D po národní měně a tím i ke změnám měnového kurzu - chceme-li analyzovat faktory ovlivňující měnový kurz, je třeba analyzovat faktory ovlivňující D a S peněz např.: devizový trhu: Kč - DEM Češi – cizí měnou DEM, její kurz měříme podle 1 DEM 1 DEM = 17,50 Kč 0,057 DEM = 1 Kč Němci – cizí měnou Kč, její kurz měříme jako počet DEM, které musíme zaplatit za 1 Kč konvence: kurz 17,50 Kč/DEM je kurz marky kurz 0,057 DEM/Kč je kurz koruny - D po DEM je zároveň S Kč a naopak Kč/DEM

-

DEM/Kč SDEM

KSČ

DDEM

DKč

DEM Kč korunová cena marky ↑, poptáváme méně marek korunová cena marky ↓, poptáváme více marek (německé zboží se stává atraktivnější)

Reálný měnový kurz Reálný měnový kurs:

REČR / SRN  EČR / SRN 

PSRN PČR

Příklad: Láhev piva = 30 Kč, láhev piva v SRN = 2 €, nominální měnový kurs 30 Kč/€ reálný měnový kurs = (30Kč/€ x 2 €/láhev)/30 Kč/láhev = 2 česká piva za jedno pivo německé Bilance BÚ nezávisí na nominálním měnovém kursu, ale na reálném měnovém kursu!!! Příklad: ČR – nové investiční příležitosti  růst I => růst i  do ČR proudí zahraniční kapitál  FÚ vykazuje přebytek  DKč > SKč => Kč apreciuje  snížení vývozu + růst dovozu  BÚ vykazuje schodek Růst investic zvyšuje úrokovou míru, což vyvolá přebytek na FÚ platební bilance. V důsledku toho domácí měna apreciuje, což vyvolá schodek na BÚ platební bilance. ČR Korea S€ Kč/€

SKč S€´

€/Kč

D€

DKč´ DKč €

 

koruna apreciuje (zhodnocuje se) shodek se projeví na GDP (GDP = C + I + G + NX)

Kč

-

devalvace (oslabení) – revalvace (zhodnocení) domácí měny = historické termíny, dle zlaté parity (úředně stanovené množství zlata) = úřední změna pevně stanoveného kurzu např. změna zlatého standardu – obsah zlata v Jap. libře a amerického dolaru 5x1 => libra 10x bohatší než dolar, 10x1 devalvace amerického dolaru - depreciace – apreciace = změna kurzu vyvolaná trhem => v současnosti zaměňováno, pro nás je to to samé, ale je jiný důvod vzniku 30 Kč/€

F F 40 Kč/€ 25 Kč/€ Podpoříme vývoz, utlumíme dovoz => zvýšení kurzu (koruna oslabuje) => nárůst cen surovin (ropa, technologie) => inflace (nepříjemné) Při zpevňování měny mají problémy naši vývozci! V současnosti růst koupěschopnosti Kč, kurz dlouhou dobu 18 Kč/DEM, ale platy a ceny se zvyšovaly, reálný kurs v ČR zpevňuje. - ČR – malá a otevřená ekonomika - měnový kurz určen chováním velkých investorů o nechť kurs je 25 Kč/$ o úroková míra z českých bankovních vkladů je 2 % o úroková míra z amerických bankovních vkladů je 4 % => investoři nakupují $ a prodávají Kč => roste D$ a SKč => depreciace Kč vůči $ Převod peněz z českých bank do amerických - v USA roste nabídka zapůjčitelných fondů => pokles iUSA - v ČR klesá nabídka zapůjčitelných fondů => růst iČR - iUSA = iČR => konec převodů Měnový kurs musí splňovat podmínku úrokové parity = Měnový kurs se ustálí na takové výši, při které jsou očekávané míry výnosu z aktiv v obou zemích stejné.

e) zákon jedné ceny a parita kupní síly, determinanty mezinárodního pohybu finančních aktiv a vliv na měnový kurz Teorie parity kupní síly – absolutní verze - Podmínka úrokové parity vysvětluje proč a v jakém rozsahu dochází ke změnám měnových kursů, neobjasňuje ale výši měnových kursů - proč je měnový kurs 30 Kč/€??? => Gustav Cassel (1919) - zákon jediné ceny: Jestliže se nějaké zboží prodává na dvou trzích za rozdílné ceny, bude docházet k arbitrážím, tj. obchodníci budou nakupovat zboží na lacinějším trhu a prodávat je na dražším trhu. - nechť cenová hladina v ČR je 30x vyšší než v SRN o cena bot v ČR = 3000 Kč o cena bot v SRN = 100 € - může být měnový kurz na úrovni 40 Kč/€??? - arbitráž – vývoz bot z ČR do SRN (růst DČR => růst PČR, růst SSRN => pokles PSRN) - obchodníci vyvážející zboží z ČR potřebují Kč => růst DKč a růst S€ - => Kč apreciuje vůči € (z 40 Kč/€ na 30 Kč/€) - kurs dvou měn tíhne k takové úrovni, která odpovídá poměru cenových hladin v těchto zemích - měnový kurs tíhne k paritě kupní síly. Parita kupní síly – za danou měnu lze koupit stejné množství zboží a služeb doma i v zahraničí (tj. daná měna má stejnou kupní sílu) - Hlavním problémem, proč se měnový kurs liší od paritního kursu, je existence neobchodovatelných statků!!! o neobchodovatelné statky neprocházejí mezinárodním obchodem, zákon jediné ceny zde neplatí, neboť náklady na arbitráž jsou prohibitivně vysoké o neobchodovatelné statky = např. služby taxikářů, nájemné…

Proč se měnový kurs liší od paritního kursu? - neobchodovatelné statky - dopravní náklady - náklady na pojištění - cla - veterinární opatření - fytosanitární opatření - politické překážky

ČR

SRN S€

Kč/€

SKč S€´

€/Kč

D€

DKč´ DKč

Kč € Na nákup českých bot Kč => růst D po Kč => růst S eur, apreciace Kč do té doby, než bude kurz 30 Kč/€ Teorie parity kupní síly – relativní verze Relativní verze teorie parity kupní síly má menší ambice než absolutní verze. Nesnaží se vysvětlit výši měnových kursů, ale snaží se vysvětlit proč a v jakém rozsahu dochází ke změnám měnových kursů. - nechť měnový kurs je 30 Kč/€ - růst cenové hladiny v ČR o 10 % (cena bot vzroste z 3000 Kč na 3 300 Kč) - => čeští výrobci požadují 0 10 % vyšší korunové ceny - => české zboží ztrácí svoji konkurenceschopnost - => růst dovozu německého zboží do ČR => růst D€ a SKč - => pokles vývozu do SRN => pokles S€ a DKč - Kč depreciuje vůči € => měnový kurs 33 Kč/€

EČR/SRN = ∏ČR - ∏SRN Změna kurzu domácí měny je přibližně dána rozdílem inflace dom. ek. a inflace. zahr. ekonomiky. Pokud domácí cenová hladina roste rychleji než zahraniční, doje k depreciaci domácí měny. Rozsah změn je dán rozdílem ve změnách cenových hladin. - kurz ovlivňuje i kvalita výrobků a služeb - důvody růstu poptávky po €: o jedu do zahraničí o je pro mě výhodnější držet peníze v eurech než v Kč růst S v SRN ČR

SRN S€

SKč

Kč/€

€/Kč

SKč´

D€ ´ D€ DKč Kč

€

Determinanty měnového růstu v SR (v krátkém období) 1. relativní míra inflace situace: v ČR výrazně ↑ cena výrobků a služeb = výrazný růst míry inflace; v Německu zůstává konstantní cenová hladina

-

zboží může sloužit jako substituty (zboží prodávané v Německu je substitutem zboží prodávaného u nás) ↑ cen u nás => ↑ D po německém zboží => ↑ D po markách S´DEM SDEM

SKč S´Kč

D´DEM DDEM

DKč D´Kč

↑ D; ↓ S po DEM ↓ D; ↑ S Kč  apreciace (zhodnocení) DEM a depreciace (oslabení, znehodnocení) koruny 2.

relativní úrokové sazby situace: výrazný ↑ úrokových sazeb v ČR, v Německu stejné => německá aktiva se pro české investory stávají méně atraktivní => ↓ D po DEM; a naopak česká aktiva více atraktivní pro Němce => ↑ S DEM

7. Pojmy nezaměstnanost a inflace u Vývoj nezaměstnanosti v roce 97 – 98 pokles

9 – 10 % 3–4%

89

½ 90. let

2005

t Inflace v roce 1996 = 10 % v roce 2003 = 0 %

Podstata nezaměstnanosti - je plýtváno zdroji, které ekonomika obsahuje - ztráty efektivnosti připadající na nezaměstnanost jsou vyšší než ztráty monopolů měření:  náhodné výběrové šetření (reprezentativní vzorky)  pravidelné zprávy Úřadů práce 3 základní skupiny lidí: 1. zaměstnaní – práci mají 2. nezaměstnaní – práci nemají, ale aktivně ji hledají, registrovaní na Úřadu práce 3. ekonomicky neaktivní – práci nemají, ale nehledají ji - neustálé toky mezi jednotlivými skupinami: z 2. do 1. – nalezli práci v důsledku ↑ D po práci, v důsledku ekonomického oživení z 1. do 3. – odchody do důchodu, osoby jdoucí mimo trh práce (či nalezli zaměstnání v neoficiální ekonomice) z 3. do 1. – studenti – absolventi z 3. do 2. – absolventi, kteří nenašli zaměstnání z 2. do 3. – předčasné odchody do důchodu dále toky zaměstnaných (v rámci 1. skupiny) – snaha nalézt lepší zaměstnání

a) míra nezaměstnanosti, trh práce s pružnými mzdami, frikční a dobrovolná nezaměstnanost míra nezaměstnanosti u = U / L * 100 [v %] u = U / (U + E) * 100 - oficiální údaje jsou zkreslené proti skutečnosti (ne všichni nezaměstnaní jsou nahlášeni na úřadech práce či naopak jsou nahlášeni a pracují načerno)

-

neobjevuje se zde zhoršení zaměstnání (přechod na horší místo)

Trh práce s pružnými mzdami

a) Keynes- mzdy nepružné!!! - poptávka je odvozena z příjmu mezního fyzického produktu práce MRPL - MRPL=w - Poptávka práce: dojde-li k růstu poptávky po dané produkci, ke vzniku záporných neplánovaných zásob a k růstu zaměstnanosti na daném trhu práce, dojde též k růstu cen těchto statku LD->LD‘; podniky mohou zaměstnávat pouze při neměnném w - Nabídka práce: s růstem w roste nabízené množství práce; při poklesu cenové hladiny bude dané množství práce nabízeno při nižších nominálních mzdových sazbách při růstu naopak LS->LS‘ - keynes připouští alespoň na krátkou dobu strnulost „w“

b) Klasikové - předpoklad dokonale pružných nominálních mzdových sazeb i cenové hladiny + dokonalé informovanosti - změna cenové hladiny ovlivňuje pouze w/p, ne posun celé křivky LS a LD c) Monetaristé - nedokonalé informace o skutečných současných cenách, o růstu cenové hladiny P - zaměstnanci sledují vývoj reál. mzdových sazeb - uplatňování inflačních očekávání z předchozích let v rozhodování- trpí peněžní iluzí - předpoklad dokonale pružných mzdových sazeb Dobrovolná nezaměstnanost - trh práce se vyznačuje dokonale pružnými mzdami a nemůže vytvářet menší nabídku než poptávku - nezaměstnanost vyplývá ze samotného rozhodnutí při dané úrovni mzdy nepracovat Frikční nezaměstnanost - vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu - frikčně nezaměstnaní často přecházejí z jedné práce do druhé, shánějí lepší zaměstnání jsou nezaměstnaní dobrovolně - tento typ existuje z důvodu určitého času nutného k vyhledání místa. Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce i kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá fluktuace - lidé kteří hledají zaměstnání po absolvování školy, nebo se stěhují do jiného města, ženy se mohou vracet do práce poté, co měly děti, lidé hledají lépe placenou práci, rovněž může dojít k dočasnému uzavření automobilky kvůli novému modelu. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní "dobrovolně". - frikční nezaměstnanost je prakticky nevyhnutelná (vláda by musela např. nutit lidi, aby přijali první zaměstnanání). Frikční nezaměstnanost může být i žádoucí, protože nechat lidi hledat lépe placenou práci přispívá také k celkové efektivnosti ekonomiky

- do frikční nezaměstnanosti zařazujeme i nezaměstnanost sezónní. Základním rysem frikční nezaměstnanosti je, že v souhrnu proto tak nezaměstnaným existují volná pracovní místa. Tzn. frikčně nezaměstnaným je člověk pouze dočasně.

b) trh práce s nepružnými mzdami, strukturální, cyklická a nedobrovolná nezaměstnanost Trh práce s nepružnými mzdami

W1.......fixní mzdová sazba E1……rovnováha na tomto trhu AB…..vzdálenost představující nezaměstnané pracovníky (lidé co chtějí pracovat, ale poptávka po jejich práci je příliš nízká, neexistuje pro ně volné místo W2…..po čase dojde k poklesu mzdové sazby LDLD‘; podniky mohou zaměstnávat pouze při neměnném w - Nabídka práce: s růstem w roste nabízené množství práce; při poklesu cenové hladiny bude dané množství práce nabízeno při nižších nominálních mzdových sazbách při růstu naopak LS->LS‘ - keynes připouští alespoň na krátkou dobu strnulost „w“ Mikroekonomické příčiny nedobrovolné nezaměstnanosti w S … makroekonomický pohled

w1 w2

L* … dáno počtem ekonomicky aktivních lidí S … tvořena domácnostmi, pracujícími L* - L2 … dobrovolně nezaměstnaní (nejsou ochotni pracovat při tak nízké mzdě), ↑ z L2 … dobrovolná nezaměstnanost ↓, od L * již doL2

w w1 wE

L* S

NN E

brovolná nezaměstnanost neexistuje (pracují všichni, kdo mohou) - v E … pouze dobrovolná nezaměstnanost - w1 … přebytek S práce => nedobrovolná nezaměstnanost (NN)

D L1

L2

L S

w w´

NN

D D´ L

↓ D po práci: - pokles poptávky po našem zboží na trhu výrobků a služeb - mzdy nepružné směrem dolů => trh se nevyčišťuje w´ nelze, neboť mzda je fixována => cena práce je stále na w

S w

S´

↑ S – příliv nových pracovních sil (absolventi škol nastupují do práce, demografické změny, imigrace, …)

w D L

Nedobrovolná nezaměstnanost 

vzniká v okamžiku vzniku ekonomické poruchy, kdy se trh práce vyznačuje příliš vysokou mzdovou sazbou  protože mzda je nad úrovní vyčišťující trh  nadbytek pracovníků = nedobrovolně nezaměstnáni  pracovníci si přejí pracovat při běžné mzdě, ale nemohou nalézt zaměstnání  při přebytku pracovníků stanoví firmy přísnější požadavky na kvalifikaci a najmou pracovníky s kvalifikací nejvyšší  hlavní zdroj nepružnosti: administrativní regulace mezd (administrativní trhy) stanovení fixní platové stupnice a nejímají se lidi na vstupní úrovni mzdy nebo platu, stupnice určena na celý rok (opak: aukční trh – vysoce organizovaný a konkurenční trh, kde se cena pohybuje tak, aby vyrovnala nabídku a poptávku)  mzdy a platy se přizpůsobují tak, aby odrážely nedostatky nebo přebytku, pouze v průběhu dalšího období  základním důvodem existence nedobrovolné nezaměstnanosti spočívá v administrativní regulaci mezd  v období recese narůstá počet obyvatel, kteří ztrácejí zaměstnání Další příčiny nezaměstnanosti: národnostní příslušnost (černí), Vzdělání…

Strukturální nezaměstnanost - vzniká z důvodu nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících (poptávka se může po určitém duhu práce zvyšovat, a po jiném duhu snižovat, nabídka se ani v jednom případě nepřizpůsobuje dostatečně rychle) - vzniká z důvodu strukturálních změn v ekonomice tzn. v ekonomice neustále dochází k útlumu některých odvětví, zatímco jiná expandují. Pracovníci ze zanikajících odvětví mají však jinou kvalifikaci, než by bylo potřeba v expandujících. Takový pracovník se stává strukturálně nezaměstnaný a je potřeba změnit jejich kvalifikaci např. rekvalifikacemi – to může ale trvat delší dobu - strukturální nezaměstnanost tedy vzniká z důvodu kvalifikačního nebo místního nesouladu (tzn. v jedné části země je vysoká nezaměstnanost a v jiné části země jsou volná pracovní místa, z důvodu nedostatečné mobility ale nedochází k vyrovnání – vysoké náklady na dopravu za prací, nedostatek bytů aj.) mezi poptávkou a nabídkou práce. Existují nerovnováhy na jednotlivých regionálních trzích.

Cyklická nezaměstnanost - je-li celková poptávka po práci nízká (ne jenom v určitých oblastech, ale jako celek) - jestliže se celkové výdaje na produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje - vniká, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky - je spojena s cyklickým vývojem ekonomiky, existencí hospodářských cyklů. Hovoříme o ní, je-li celková poptávka po práci nízká (zatímco ve strukturální nezaměstnanosti je poptávka nízká jen v určitých oblastech ekonomiky). Jestliže se celkové výdaje a produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude. Tento stav nastává zejména v období hospodářské recese (část hospodářského cyklu směřující ke dnu), pracovníci jsou propouštěni bez nároku na návrat. Naopak při expanzi HDP roste počet zaměstnaných. - nepružné nominální mzdy

c) přirozená míra nezaměstnanosti, NAIRU, jevy hystereze, Okunův zákon, důsledky nezaměstnanosti PŘIROZENÁ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI - míra, při níž jsou trhy práce a statků v rovnováze, síly působící směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace jsou vyrovnané - nejnižší míra nezaměstnanosti, která je udržitelná - vyjadřuje nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti a odpovídá potenciálnímu produktu země - není nulová (v ekonomice s vysokou zaměstnaností existuje vždy nezaměstnanost frikční a strukturální) Skutečná míra nezaměstnanosti (u) kolísá okolo míry nezaměstnanosti při tzv. plné zaměstnanosti. a) cyklický nezaměstnanost = 0 => u = u* => ekonomika je na PPF

b) cyklická nezaměstnanost > 0 => u > u* => recesní produkční mezera c) cyklická nezaměstnanost < 0 = > u < u* => expanzní produkční mezera Vztah k inflaci  nízká míra nezaměstnanosti = zrychlující se míra inflace  přirozená míra – při ní se inflace ani nezvyšuje díky přebytečným poptávkám, ani neklesá díky přebytečným nabídkám - úroveň produktu odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti je shodná s potenciálním produktem země - při nižší nezaměstnanosti a vyšším produktu bude inflace stoupat - Přirozená míra je nad mírou optimální, tj. úroveň nezaměstnanosti, kdy je maximalizován čistý ekonomický blahobyt  nutno přirozenou míru snížit. Možnosti snížení vysoké přirozené míry:  zlepšení služeb spojených s trhem práce  prosazování vládních programů zaměstnanosti  odstraňování vládních překážek  vytvoření přetlakové ekonomiky (tj. udržovat GNP co nejvýše a snižovat míru nezaměstnanosti co nejníže)  tvorba veřejných pracovních příležitostí Někteří kritici poukazují na to, že oficiální míra nezaměstnanosti je vyšší než skutečná. Podle kritiků uvedená míra nezaměstnanosti nezachycuje určité skupiny lidí, z jejichž postavení není jednoznačné, zda by měli být zohledněni mezi nezaměstnanými (vytvářejí eventuálně skrytou nezaměstnanost). Jde o: - osoba žádající nereálně vysoký plat – tento člověk není ve skutečnosti k dispozici pro práci, a tedy není ve skutečnosti nezaměstnaná - odrazení pracovníci – vyloučení z pracovní síly tzv. frustrovaní pracovníci – tj. takoví, kteří po dlouhodobé nezaměstnanosti ztratili naději že práci najdou a přestali ji hledat, nedůvěřují úřadu práce, nejsou na něm registrováni tam a to že mu nevěří, nebo z osobních důvodů - práce na zkrácenou dobu - v recesi roste počet lidí, kteří nemohou dostat práci na plný úvazek, a proto jsou nedobrovolně omezeni na částečný úvazek (zkrácenou pracovní dobu). Tato podzaměstnanost se neprojeví ve statistikách. - tato podzaměstnanost má ještě jednu formu: a to způsob, jakým podnikatele reagují na pokles prodejů. V recesi firmy nesnižují tak rychle počet zaměstnanců – spíše ruší přesčasy a zkracují pracovní dobu, takže zaměstnanost klesá pomaluji než výstup. Jedna z příčin je taková, že člověk, který je vysazen si práci může najít jinde. Když prodeje firem vzrostou tak jim vzniknou dodatečné náklady na zaškolování nových lidí. Proto vedoucí drží pracovníky raději na jiných místech, i když nejsou plně využity. Tito zaměstnanci jsou podzaměstnaní, protože produkují podstatně méně než by mohli. Když ekonomika jde do recese, produktivita v důsledku tohoto postupu klesá, ale přechází-li do fáze oživení, produktivita práce roste – firma mají podzaměstnané stroje a práci, a tak mohou zvýšit produkci - zhoršené pracovní zařazení NAIRU Nonaccelerating Inflation Rate of Unemployment - inflaci neakcelerující míra nezaměstnanosti taková míra nezaměstnanosti, která nemění tempo růstu míry inflace, představuje rovnováhu na trhu práce Jiné vyjádření přirozené míry nezaměstnanosti. Produkt bude setrvávat na své potencionální úrovni Y*, základem toho je úroveň zaměstnanosti na tzv. plné zaměstnanosti L*, proto je též ekvivalentem míry nezaměstnanosti při tzv. plné nezaměstnanosti označení „míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci“ neboli NAIRU (Tobin) Hysterze na trhu práce - efekt hysterze – lidé po určité době bez zaměstnání ztrácejí svou kvalifikaci a po odeznění recese hledají práci obtížně a déle, než je obvyklé, v podmínkách rostoucích nároků na kvalifikaci se tím zvyšují frikční nezaměstnanost, případně se stávají strukturálně nezaměstnanými (v důsledku snížení kvalifikace) - může mít také takovou formu, kdy se lidé přizpůsobí své nezaměstnanosti, najdou způsoby, jak získávat k podpoře zaměstnanosti nelegálně další příjmy a faktický přestávají práci hledat, a to i při existenci volných pracovních míst - rovněž i situace, kdy nezaměstnaní se stávají apatičtí a rezignovaní a hledají prácí méně intenzivně OKUNŮV ZÁKON - Ten vychází z úvahy: Je-li skutečná míra nezaměstnanosti na přirozené míře, pak Y=Y*, resp. Y/Y* = 1. Je-li skutečná nezaměstnanost vyšší (u > u*), ekonomika využívá své potencionální možnosti a Y klesá pod Y*, resp. Y/Y* <1. Je-li u < u*, pak Y/Y* > 1. Výkyvy Y/Y* tedy souvisí s rozdílem (u* - u), a to konkrétně:

Y/Y* = 1 + 0, 02 (u* - u) Koeficient 0, 02 konkretizuje Okunův zákon, podle kterého růstu u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2 %. Okunův zákon (je spojnicí) : Klesne-li skutečný produkt o 2 % vůči potencionálnímu produktu, míra nezaměstnanosti vzroste přibližně o 1 %. (v minulosti se uvádělo 3:1, dnes 2:1) Chceme-li, aby se míra nezaměstnanosti snižovala musí růst skutečný produkt rychleji než potencionální!!! Jestliže poroste skutečný produkt stejným tempem jako potencionální, tak se míra nezaměstnanosti nezmění. Jestliže změna potencionálního produktu (obvykle je na 3 %) – trend okolo se skutečný produkt pohybuje. Velikost potencionálního produktu: máme příslušné výrobní zdroje (práce, půda, kapitál), které ve spojení s příslušnou technologií nám určují PP. Proč roste o 3 %? Dochází k přírůstku osob, imigranti, roste kvalifikace, přírodní zdroje – nové technologie umožňují těžit, to co dříve ne, příliv zahraničního kapitálu. PP roste o 3 %, jestliže by i skutečný produkt vzrostl také o 3 % = > změna nezaměstnanosti je nulová. Proč se nic nestalo? To růst PP je-li totiž tvořen změnou technologie, ekonomika je tak vyspělá, že potřebuje stále méně pracovních sil. Roste-li PP vlivem technologie, tak pracovní místa zanikají. Zároveň růst reálného produktu znamená, že pracovní místa vznikají. Zde o to, zda tempo růstu vzniku pracovních míst bude rychleji než tempo zániku. Růst HDP 6,1%, nezaměstnanost se snižuje. Okunův zákon vyjadřuje skutečnost, že při růstu u nad u* o jeden procentní bod poklesne Y pod úroveň Y* o více nez 1 %. Příčinou je: a) skutečnost, že na pokles odbytu reagují zaměstnavatelé často zkrácením pracovních úvazků b) zaměstnávání kvalifikovaných pracovníků přechodně méně vytížených z důvodu obav z vysokých náklad na zaškolení nových zaměstnanců, nahrazujících dříve propuštěné Jde o to, že objem Y * není fixní, nýbrž v čase dochází k jeho zvyšování v důsledku vývoj zdrojů ekonomického růstu. Růstu Y* proto musí odpovídat růst AD, má-li u = u*, nemá-li tedy vzniknout cyklická nezaměstnanost a ekonomika je pod hranicí svých potencionálních možností. Dosažení u* (zvýšením AD) se proto projeví v takovém zrychlení tempa růstu produktu, kdy je jednak redukována mezera produktu, jednak udrženo tempo růstu potencionálního produktu. DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI Význam nezaměstnanosti:  vysoká nezaměstnanost  mrhání zdroji  důchody lidí nízké  ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život Ekonomický dopad  v obdobích vysoké nezaměstnanosti se běžný GNP pohybuje pod úrovní potenciálního GNP  vysoká nezaměstnanost = projev plýtvání zdroji – během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevyrábí ekonomika tolik, kolik je schopna Sociální dopad  období dlouhodobější nedobrovolné nezaměstnanosti přinášejí lidské, sociální a psychologické škody  nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu, sebevraždám  dlouhodobá nezaměstnanost vyvolává stres

d) pojem inflace/deflace/dezinflace, měření inflace, příčiny inflace, inflace jako peněžní fenomén INFLACE= růst celkové cenové hladiny (Míra inflace= míra změny celkové cenové hladiny- měřena např. CPI) DEFLACE = opak inflace, pokles cenové hladiny. V současné době je vzácným jevem. Např. ve 30. letechspojena s hlubokou depresí. - není to pozitivní jev (klesají příjmy firem => klesají důchody => snižuje se kupní síla obyvatel => recesní spirála, velmi nebezpečný jev DESINFLACE = pokles růstu cenové hladiny, míra inflace se snižuje= pokles míry inflace – je zde inflace, rostou ceny, ale ceny rostou stále pomaleji, snižuje se dynamika růstu (např. ČR od roku 89) 2000 10 % 2001 8% 2002 5% INFLAČNÍ SPIRÁLA – roste cenová hladina => požadavek růstu mezd => roste cenová hladina… STAGFLACE = dochází ke stagnaci produktu a inflaci SLUMPFLACE = dochází k inflaci a ekonomika je v recesi (ČR 1992, 1997-98)

JÁDROVÁ INFLACE = čistá inflace, není zapříčiněná deregulací trhů nebo změnou daňové soustavy ČISTÁ INFLACE

Měření inflace Pomocí míry inflace= míra změny celkové cenové hladiny Míra inflace (v roce t)= cen.hladina (rok t)- cen.hladina (rok t-1)/ cen.hladina (rok t-1) * 100 Růst nebo pokles inflace= změna cenového indexu. Cen. index = vážený průměr jednotlivých cen, váhy jsou ekonomický význam… statistické vzorky: - implicitní cenové indexy - explicitní cenové indexy implicitní cenové indexy: IPD = implicitní cenový deflátor = GDPNOM / GDPREAL * 100 (v %) - počítá se nepřímo ∑ Q1 * P 1 ∑ Q1 * P0 * 100 explicitní cenové indexy: CPI = index spotřebitelských cen – srovnává náklady na nákup spotřebitelského koše- výrobky a služby každodenní spotřeby- potraviny, obydlí, oděvy, lékař. péče, vzdělávání, doprava, paliva atd… - vahami každé ceny je ekonomický význam komodity ∑ Q0 * P 1 ∑ Q0 * P0 * 100 (Laspeyerův index) rozdíly: 1. každý index se ptá na něco jiného

ICD – cena produkce roku 1 v cenách roku 0 CPI – opačně, cena produkce roku 0 v cenách roku 1 2. CPI – index výběrový, výběr je zúžen (spotřebitelský koš), lze sledovat neustále ICD – sleduje všechno, údaje těžko získatelné, se zpožděním 3. CPI – neměnné váhy, zahrnuje i zahraniční výrobky ICD – váhy se mění, zahrnuje všechny výrobky v dané ekonomice

t 

Pt  Pt 1 * 100 Pt 1

t 

 ICD t   CPI t  ICD t  ICD t 1  1  * 100    1  * 100 * 100   ICD t 1 ICD CPI t 1 t 1    

ICD – komplexnost, ale časová náročnost CPI – nekomplexnost, ale časová výhoda π = [ SK (spotřebitelský koš) v cenách daného období / SK v cenách předchozího období – 1 ] * 100 - (mezi)měsíční míra inflace = [ SK v daném měsíci / SK v předchozím měsíci – 1 ] * 100 - čtvrtletní míra inflace - roční míra inflace - bodová roční míra inflace – změna cen v rámci 12ti měsíčních období, vždy ve stejném měsíci - průměrná roční míra inflace = průměrná cenová hladina za posledních sledovaných 12 měsíců vzhledem k průměru za předcházejících 12 měsíců = klouzavá míra inflace (očištěná o sezónní vlivy) Podstata a formy inflace Definice: inflace = růst cenové hladiny - rozpor ekonomů – někteří říkají, že krátkodobá míra inflace stimuluje k ekonomickému růstu - trh je složen z obrovského množství dílčích trhů -> křivky D a S neustále kmitají – pohled na inflaci musí být pohledem globálním inflace = proces, kdy cenová hladina roste – musí jít o dlouhodobý (min. 2 čtvrtletí) a nepřetržitý cenový růst - cenová hladina může růst nárazově např. díky zvýšení DPH a spotřební daně – nejedná se o inflaci, ale o zdravý vývoj – přibližování EU (např. deregulace cen energií) - nedojde-li k nadměrné emisi peněz, neměla by cenová hladina dlouhodobě růst inflace = dlouhodobější růst cenové hladiny, který je spojen s nadměrnou emisí peněz a který vede k poklesu kupní síly peněz; inflace je vždy a všude peněžním jevem M*V=P*Y

M … množství peněz

V…rychlost obratu peněžní jednotky

P … cenová hladina Y… reálný produkt by mělo být vyšší o peněžní transakce, které není možno sledovat (stínová ekonomika) = poptávka po penězích, ekonomicky nutné množství peněz oběhu M * V = nabídka peněz, skutečné množství peněz v oběhu %M+%V=%P+%Y - dlouhodobý a nepřetržitý růst cenové hladiny může být vyvolán procentní změnou veličin – či jejich kombinací P = M * V / Y - velmi často dochází k nadměrné emisi peněz

P*Y

Příčiny inflace - nebývá pouze jedna; sledujeme, který typ inflace převažuje a) nabídková inflace nákladová – růst nákladů mzdová – růst mezd (zaměstnavatelé ustoupili odborům) zisková – rostou-li ziskové přirážky u monopolů a oligopolů b) poptávková inflace – nadměrný růst koupěschopné poptávky Nabídková inflace AS1

P P1 P0

AS AD Y1 YN

AS1 – roste cenová hladina YN – přirozený produkt Y1 – skutečný produkt P 1 > P0 Y1 < Y N - roste míra nezaměstnanosti

Y

Poptávková inflace P P1 P0

AS

Y N Y1 -

AD1 AD Y

P 1 > P0 Y1 > Y N

- snížení nezaměstnanosti

rozdíl mezi S a D inflace je změna reálného agregátního vstupu, v případě S inflace agregátní reálný výstup klesá pod přirozený reálný výstup a v D inflaci naopak zajímají nás odchylky od průměrného tempa růstu

Změna AD a AS v dlouhém období S typ P P2 P1 P0

D typ P P2 P1 P0

AS1 AS

Y1 YN

AD1 AD Y AS1 AS

YN Y1

- snaha ekonomiku stimulovat prostřednictvím AD – tlak na růst AD i za cenu zvýšení cenové hladiny

AD1 AD Y

přebytek poptávky po práci – růst mezd – růst nákladů růst cen – klesá reálná mzda

LRAS2

P

LRAS

LRAS – dlouhodobá křivka AS LRAS1 – cenová hladina klesla – protiinflační nástroj = růst AS a růst produktivity výrobních faktorů

LRAS1

AD Y2 P

YN

Y1

Y

LRAS AD1 – inflační faktor = růst AD AD

Y

INFLACE TAŽENÁ NABÍDKOU V KRÁTKÉM OBDOBÍ 1. růst materiálových nákladů na výrobu – např. v důsledku devalvace národní měny, zdražení dovážených surovin, pomalé zavádění investic, nehospodárnost 2. růst mzdových nákladů – velkou roli hrají odbory a naše vlastní inflační očekávání 3. růst ziskových přirážek – subjektů v monopolním a oligopolním postavení – nutnost protimonopolních a antitrustových zákonů + regulace cen v některých odvětvích 4. znehodnocení národní měny – devalvace, jak je ekonomika závislá na importu INFLACE TAŽENÁ POPTÁVKOU V KRÁTKÉM OBDOBÍ 1. velký vliv CB 2. pozor na odlišné chápání: monetaristé – růst AD je spojen s nadměrnou emisí peněz, nevhodná měnová politika CB keynesiánci – AD roste, jestliže roste jakákoliv ze 4 komponent (AD = C + I + G + NX) C – konečná spotřeba domácností mezní sklon ke spotřebě hrubé důchody domácností daně domácností

↑↓ ↑ ↓ ↑ ↓ ↑ ↓

průb. změna ↑C ↓C ↑C ↓C ↓C ↑C

AD ↑ ↓ AD ↑ AD ↓ AD ↑ AD ↓ AD ↓ AD ↑

↑ NX ↓ NX ↓ NX ↑ NX

AD ↑ AD ↓ AD ↑ AD ↓ AD ↓ AD ↑

úroková míra NX – čistý export export import

↑ ↓ ↑ ↓ ↑ ↓

Inflace jako peněžní fenomén - znamená to, že množství peněz roste rychleji než produkt, Nový k tomu dodal, že je to od monetaristů, takže zmínit Friedmana a jeho kvant. rovnici peněz

e) druhy inflace, důsledky inflace, dodatečné náklady inflace Druhy inflace Inflace z hlediska kvantitativního a) mírná – tempo růstu cen nepřekračuje tempo růstu výroby, roste nominální i reálný produkt; přijatelná inflace (inflace 1,5 %, produkt 4 %)- růst ve formě jednociferných čísel b) pádivá – růst ve formě dvou i tříciferných čísel- tempo růstu cen předbíhá tempo růstu výroby, ztráta kupní síly peněz, lidé se snaží udržet co nejméně; obchodní kontrakty jsou indexovány nebo v zahraničních měnách; inflační doložky

c)

hyperinflace – růst až o 1000%- tempo růstu již velmi vysoké, peníze ztrácejí všechny své funkce, návrat k bartrové ekonomice

Inflace z hlediska projevů - inflace otevřená = růst P, změna cenových indexů, víme o inflaci, projevuje se otevřeným růstem cenovým hladinem, typická pro svobodné tržní ekonomiky. Projevuje se otevřeným růstem cenové hladiny měřeno příslušnými cenovými indexy. - inflace skrytá = rostou ceny těch výrobků a služeb, které nejsou v indexech obsaženy. To je systémová chyba. Pokud měříme CPI. Nevíme o inflaci, náklady jsou větší. Je typická i v ekonomikách centrálně plánovaných. Tyto ekonomiky mají tendence: rostou-li ceny některých výrobků, pak jsou tyto výrobky politicky z indexů vytěsňovány, aby nekazili statistiku. Př. vzrostla cena brambor, komunisté je vyhodili ze spotřebního koše, aby nekazily statistiku - inflace potlačená = typická pro centrálně plánované ekonomiky (ceny určeny nějakým centrem, ceny natištěny přímo na obalech), dříve či později se přeleje do inflace otevřené. Svobodnému pohybu cen nemůže dojít, ceny v centrálně plánované ekonomice neplní funkci, které mají plnit, ale jen pasivně sledují hmotné toky, ceny jsou jen účetní jednotkou. Režim, který ceny administrativně fixuje nemůže vykazovat otevřenou inflaci. To byl trumf v rukou komunistických a socialistických ekonomů, kteří na setkání s ekonomi západního typu říkali: Možná ty komunistické ekonomiky nejsou tak efektivní, ale jsou to ekonomiky, které vyřešili inflace a nezaměstnanost.Opak byl pravdou – nezaměstnanosti i inflace se zde projevovali skrytě Jaké jsou dopady skryté inflace? Stejné jaké u otevřené, ale přichází později, protože o nich nevíme, jsou zde větší N.

Důsledky inflace: 1) Vliv inflace na reálné důchody - cen. hladina roste rozdílným tempem než nom. důchody- lidé očekávají určitou míru inflace- žádají o růst důchodů- když bude míra skutečné inflace vyšší než očekávaná, znamená to, že důchody vzrostly méně než cenová hladina. - taxflace- spojení inflace a zdanění- s růstem nom. mezd roste cenová hladina- zároveň se lidé dostanou do vyšší důchodové skupiny a platí vyšší daň (u progresivního zdanění) - reálná hodnota důchodů sociálního charakteru může značně poklesnout, neboť se sociální důchody přizpůsobují pomaleji než klasické mzdy…. - úroky z úspor- pokud je úrok. míra 12% a inflace činí např. 12%- reálné zúročení bude činit přibližně 2% 2) Vliv inflace na reálnou hodnotu bohatství - pokud bude inflace vyšší než nom. úrok. sazba= pokles reálné úr. sazby- dojde k přerozdělení bohatstvívěřitel získá zpět menší hodnotu než kterou zapůjčil - inflace naopak nepostihuje věcné formy bohatství- jako např.: nemovitosti, starožitnosti, umělecká díla… 3) Dodatečné náklady - inflace zatěžuje ek. subjekty dodatečnými náklady… a) náklady typu „ošoupávání podrážek“- minimalizujeme držbu hotovosti b) náklady „menu costs“- náklady na změnu jídelního lístku= náklady spojené se změnami ceníků atd. 4) Vliv inflace na ekonomickou aktivitu - inflace vytváří nejisté prostředí- může to nestimulovat pracovníky i podnikatele od své aktivity a také od tvorby úspor - inflace způsobuje nejistotu v investičních plánech- investoři omezují poptávku po investicích, neboť není jistý výnos z investice

5) Inflace dle očekávání hospodářských subjektů inflace anticipovaná = počítáme s inflací předem (jestliže očekávám inflaci 10 %, tak se tomu přizpůsobím, budu žádat v práci přidáno, sama se naplní podstata inflace). Očekávají-li ekonomické subjekty určitou inflaci, tak k inflaci skutečně dojde. Lze hovořit o magické inflační hranici - 10 % inflace, chci tedy o 10 % valorizovat mzdu. Důležité po roce 90 – prolomit jí - inflace neanticipovaná (neočekávaná) Neinflační růst cen: - růst kvality zboží – výpočetní technika, auta, … - pravidelné sezónní výkyvy cen - nejistota na světových trzích (Irán, Nigérie – ropa) - zvýšení hladiny státem regulovaných cen – telefonní poplatky, poštovné=> deregulace cen - zvýšení sazeb nepřímých daní - zvýšení dovozních cel - přírodní a ekologické katastrofy (povodně) buď ve spotřebním koši výrobky ponecháme s nulovou cenou nebo je vyndáme inflační jádro – ceny nezatížené systémovými změnami -

Inflace a mzdy P

AS1 AS

vyšší mzdy => vyšší spotřeba domácností => vyšší AD

P1 PN

-

mzdy = silný inflační faktor AD1 AD YN Y jediná možnost, aby růst mezd nebyl inflačním faktorem – nutno svázat s produktivitou práce AS AD

-

↑ AS => ↓ AD růst produktivity práce => ↑ AS zvýšená produktivita práce přetáhne AS nazpět, ale i dál

předpoklad úspěšné hospodářské politiky došlo ke Δ Y při nulové cenové hladině, obvykle to bývá Δ Y při růstu cenové hladiny

stagnace + inflace = stagflace deflace – cenová hladina hlesá při růstu produktu

Důsledky inflace - inflace cenová jde v souladu s inflací mzdovou - výrok, že inflace snižuje životní úroveň, je nepravdivý Očekávaná (anticipovaná ??) inflace – zvýšení cenové hladiny, o kterém byla veřejnost předem informována; očekává ho a snaží se mýu přizpůsobit Neočekávaná (neanticipovaná) inflace – veřejnost nebyla informována => nemohla se předem přizpůsobit a) otevřená b) skrytá c) potlačená ad a) - znehodnocení informace obsažené v cenách (nejhorší důsledek, který inflace přináší) – cena determinuje chování ekonomických subjektů, co se bude vyrábět; na cenách tržní ekonomika založena Redistribuční efekt inflace – přesun části bohatství - hotovostní úspory x úročené bezhotovostní úspory => přesun části bohatství od hotovostních držitelů k bezhotovostním - CP s konstantními cenami x CP s variabilními cenami - relativně fixní platy x variabilní platy (sociální dávky – nedochází tak často k valorizaci)

- zaměstnanci x zaměstnavatelé => jestliže růst mezd zaostává za inflací, dochází k přesunu bohatství od zaměstnanců k zaměstnavateli - odborově neorganizovaní x organizovaní zaměstnanci - odbory mají mnohem větší moc k prosazování růstu nominálních mezd - chybná předvídání inflace x správná - přesun od chybně smýšlejících ke správně smýšlejícím - horší možnost x lepší možnost bránit se inflaci - horší možnost mají chudší věřitelé - při inflaci vydělává dlužník - dlužníci x - peněžní úspory x nákupy zboží a služeb - při vysoké míře inflace únik od úspor - poplatníci x příjemci daní progresivních daní z příjmu => taxflace – je-li inflace, posouváme se do vyšších daňových tříd N opotřebovaných bot – N spojené s držbou peněz (NOP) N jídelníčku (menu cost) – při přecenění v podniku v důsledku inflace => vyšší N ad b) - dochází tehdy, jestliže dochází ke změně cen výrobků a služeb, které nejsou ve spotřebním koši (někdy i změna cen stínové ekonomiky) - různá kvalita výrobků, nový výrobek místo starého Dopady – stejné, ale ještě horší (statisticky vše v pořádku -> léčení později -> horší dopady) ad c) - vzniká v podmínkách, kdy administrativa brání růstu cen (plánovací mechanismus) -> centrálně plánovaná ekonomika - důsledkem jsou ?fronty? na trhu, především nedostatek zboží => existuje podpultový prodej, fronty, černý trh, vynucené úspory (nemám za co utratit), pseudoinovace, vynucená substituce spotřeby  deformované ceny, fiktivní pohled na životní úroveň – dříve či později se změní na inflaci otevřenou

8. Makroekonomická stabilizační politika, Phillipsovy křivky a) pojem makroekonomické stabilizační politiky, typy a nositelé makroekonomické stabilizační politiky Makroekonomická stabilizační politika – mezi 2 základní stabilizační cíle a to zajištění cenové stability a podpora zaměstnanosti - pohybujeme v rámci makroekonomické stabilizační politiky (ale jinak nesmíme zapomínat na spravedlnost a stabilitu) - Současné moderní státy v oblasti hospodářského stabilizační politiky sledují současně 2 cíle: a) hospodářský růst – souvisí s vzestupem hospodářského potencionálu země b) hospodářská rovnováha:  nízká míra nezaměstnanosti – vnitřní nerovnováha  nízká míra inflace – vnitřní nerovnováha  vnější ekonomická rovnováha – by se projevila nevyrovnanou platební bilancí a nestabilitou měnových kurzů  vysoká úroveň a tempo růstu reálného produktu 4 základní cíle: a) produkt – vysoká úroveň, nejčastější ukazatelem je HDP, HDP/obyvatele – ekonomická úroveň, rychlé tempo růstu (tempo jakým roste reálný produkt – Japonsko – velmi dobře z hlediska úrovně i síly, ale špatně z hlediska temp, Polsko – dobře z hlediska ekonomické síly), ČR nemá na to, aby byla ekonomicky silnou zemí, ale může být zde ekonomická úroveň, USA, Rusko – mohou být ekonomicky silné – největší síla Číny spočívá v ekonomické síle. b) zaměstnanost – vysoká úroveň zaměstnanosti nízká míra nedobrovolné nezaměstnanosti c) cenová hladina – stabilní ceny na volných trzích. Snahou je, aby byla co nejnižší. d) vnější vztahy – rovnováha vývozců a dovozců (=obchodní bilance) stabilita měnového kurzu Další cíle stabilizační HP  Kvalita hospodářského růstu – Severní Čechy, celá řada zemí se potýká s vysokou kriminalitou – USA znehodnocování ŽP, nízká úroveň veřejných služeb, kriminalita  Hospodářská adaptibilita – schopnost ekonomiky přizpůsobit se pružně požadavkům vědeckotechnického rozvoje a odolávat tlakům zahraniční konkurence. HA byla hlavním parametrem testování vstupu do EU. EU zajímalo na kolik je ČR ekonomikou adaptabilní – na kolik je schopna se vyvíjet a přizpůsobit se. Jsme ekonomikou v tomto slova smyslu adaptabilní.  Sociální cíle –sociálně orientována tržní ekonomika – Německou – bylo ekonomikou která po válce na to nesázala, vládla jasná společenská smlouva, že nebude docházet např. k růstu mezd, tržní ekonomika je doplněna vhodnou sociální politikou, které ex ante či ex post řeší sociální napětí (stávky, demonstrace). Jde o to, aby se sociální přetřesům předcházelo, a ne aby se hasily vzniklé „požáry“ Nástroje makroekonomické stabilizační politiky 1) fiskální (rozpočtová politika) 2) monetární politika 3) vnější měnová a obchodní politika 4) důchodová politika Hospodářskopolitické koncepce Liberálové: „Trhy fungují nejlépe, jsou-li ponechány samy sobě.“ (např. ekonomické učení fyziokratů, klasický liberalismus) Např. ekonomické učení Intervencionisté: Vládní zásahy mohou velmi výrazně zlepšit fungování ekonomiky. (např. učení merkentalistů, řízení pomocí plánování, školy vycházející z J. M. Keynese)

Typy hospodářské politiky a)

keynesiánský typ HP – podle nich mají státní orgány mají pružně reagovat na vývoj národního hospodářství a mají korigovat poruchy v ekonomice, vláda má permanentně dolaďovat chod ekonomiky. „Jemné dolaďování“, státní orgány mají považovat za cíl HP vysoký stupeň zaměstnanosti tzn. všichni lidé, kteří chtějí pracovat a práci hledají, by ji také měli nalézt

b) Konzervativní typ HP – stát má vytvářet optimální podmínky, rámcová pravidla pro fungování tržního mechanismu – přesná a dlouhodobě platná pravidla. Má se držet hesla „nech mě plynout“. Stát má stanovit přesná pravidla pro tržní subjekty a minimalizovat permanentní státní regulaci. c) Neokeynesiánský typ HP – kompromis mezi ostře vymezenými typy hospodářské politiky, dostatečná zaměstnanost plus cenová stabilita, jež je dosahováno prostřednictvím kombinace nástrojů fiskální a monetární politiky. Neokeynesiánci považují také za hlavní cíl dostatečnou zaměstnanost.

Nositelé HP  Nositelé hospodářskopolitického rozhodování – decizní sféra – příjímání rozhodnutí a také možnost vynucení plnění toho, co bylo přijatu – př. daňové systémy Parlament (zákonodárná instituce – tvoří zákony, v minulém čísle respektu jak u nás parlament nahrazuje vlády, může měnit zákony. Mezi základní předpoklady úspěšné politiky je to, že parlament nesmí nahrazovat vládu), vláda, CB (souvisí s inflací), další instituce – soudy, výzkumné, expertní a poradenské instituce.  Nositelé hospodářskopolitického vlivu – vlivová sféra Velké podniky (př. Auto škoda MB – jak ovlivňuje hospodářské prostředí okolo nás), politické strany, odbory, vědecké instituce, tisk, hospodářské svazy, lobby (lobbyistické skupiny u nás)  Nadnárodní organizace - OSN, MMF, GATT ( Všeobecná dohoda o clech a obchodu), orgány EU

b) nositelé hospodářské politiky, druhy časových zpoždění, nezávislost centrální banky na vládě Hospodářská politika Podstata a cíle HP Hospodářská politika je obecně přístup státu k ekonomice své země. Jde o činnost, při níž nositelé hospodářské politiky (zejména vláda, ale nejen ta) používají určitých nástrojů, aby ovlivnily ekonomický a sociální vývoj (ekonomiku jako celek nebo její část), přičemž se snaží dosáhnout určitých ekonomických (v širších souvislostech i celospolečenských) cílů. - Urban – souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality – Mertlík, Rusmichová HP má dvojí význam.  HP – jako praktická činnost – ta se opírá o teoretická doporučení, bere na sebe politickou zodpovědnost za svá rozhodnutí - Viz ekonomický program vlády  HP – jako vědní disciplína – 30. léta 20. stol. Rozeznáváme 2 základní směry:  Anglo-americký proud chápe jako krátkodobou konjunkturální politiku s cíly jako plná zaměstnanost,stabilní ceny a mzdy apod. za použití nástrojů MP a FP  Kontinentální proud (evropské pojetí) chápe HP jako systémotvornou činnost (jde o tvorbu systému) státu s cílem vytvoření hospodářského mechanismu, který bude potřebovat co nejméně přímých zásahů do běžného chodu ekonomiky HP může být dělena z různých pohledů: a) Mikroekonomická HP  Politika ochrany hospodářské soutěže – antitrustová a antimonopolní politika  Strukturální politika – souvisí s otázkou hledání vhodné struktury národního hospodářství, u nás nevhodná z hlediska velké váhy průmyslu, jádro je ve službách. Ukazuje se že struktura ČR neodpovídá ani absolutním ani komparativním výhodám. Přítomnost zpracovatelského, chemického průmyslu. Nevhodná struktura českého národního hospodářství.  Sociální politika včetně politiky rozdělování – ČR stojí před potřebou obrovské reformy sociální systému: – je zneužíván nepotřebnými apod.  Důchodová politika – nedílná součást mikroekonomické HP  Politika zaměřená na veřejný sektor b) Makroekonomická HP – opačná tvář HP  Zaměřena na makroekonomickou rovnováhu a efektivnost  Z hlediska rovnováhy se zaměřuje na opatření na straně AD – velký důraz je kladen na fiskální politiku – keynesiánci (ekonomiku lze povzbudit uměle vytvořenými poptávkovými šoky) a monetární politika – monetaristé

 A na opatření na straně AS – souvisí s ekonomií strany nabídky – podpora podnikání prostřednictvím odstraňování všech překážek, které brání tvorbě liberálního hospodářského prostředí.  V oblasti cílů – viz. magický čtyřúhelník  Z hlediska MHP sledujeme plnění cílů. Této politice se říká také politika stabilizační. Nejen celkový rozvoj ekonomiky, ale zejména zachování relativní stabilita ekonomiky => stabilizační politika. Nebude-li hovořeno jinak máme namysli stabilizační politiku. Obecné cíle HP – velmi se na ně zapomíná  Nastolení a udržení svobody (souvisí se svobodou volby ekonomického systému, kde ekonomické subjekty chtějí fungovat, my voliči prostřednictvím voleb dáváme přednost své ekonomice z liberálními nebo intervencionistickými prvky, ale i svoboda jednotlivce ve smyslu svobodného přístupna na trhy – nikdo mě nemůže omezovat vstupovat na trhy např. jako nabízející, trhy musí být volné, svobodné, nesmí existovat překážky, jsou-li překážky, musí se starat o to, aby byly odstraňovány – politika hospodářské soutěže), demokracie (tvorba zákonů, pravidel, sankce), spravedlnosti (sankce, kontrola dodržování pravidel), sociálního zabezpečení a pokroku Obecné cíle jsou nadřazeny cílům tradičním.  Tradiční cíle HP – 3 cíle, které souvisí s makroekonomickou politikou vlády  Efektivnost – souvisí s efektivní alokací zdrojů. Paretovské vědění: souvisí s PPF. Výrobní efektivnosti je dosaženo tehdy, jestliže společnosti nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž sníží výstup jiného. Chci-li vyrábět více statku x, musím snížit výrobu statku y. Zdroje neefektivnosti – (Tržní selhání – asymetrické informace, Právní rámec dané ekonomiky, Institucionální faktory – právní rámec dané ekonomiky (on ovlivňuje znalost prostředí,které nás obklopuje). O úspěchu podnikajícího pekaře nemůže rozhodovat volba správného daňového poradce, to záleží na tom, jakým způsobem umí péct chleba, jak umí rozeznávat tržní signály a jak jim naslouchá.)  Spravedlnost – souvisí s „spravedlivým rozdělováním důchodů“, ne vždy musíme být s prvotní alokací spokojeni, státní orgány ovlivňují rozdělení důchodů a bohatství, neboť důchodové a majetkové nerovnosti mohou být někdy eticky či politicky nepřijatelné  Stabilita – se snahou o stabilní vývoj sledovaných veličiny, překonání národohospodářských poruch a výkyvů v souvislostí s existencí hospodářského cyklu – abychom se vyhli vysoké inflaci, nezaměstnanosti, nestability měnových kursů, úrokových sazeb NOSITELÉ HP Stát - Prvním subjektem formulujícím hospodářskou politiku - Není jednolitý celek, skládá se z řady institucí navzájem se ovlivňujících Parlament, vláda - Vláda řídí centrální banku, ministerstva a jiné vládní úřady, výzkumné a expertní organizace Mezinárodní organizace - Vytvářejí se na základě dohod mezi státy, Střetáváním členských států se formuje jejich HP, Samostatné subjekty realizující vlastní HP Nadnárodní orgány - Přejímají části rozhodovacích pravomocí státu v rámci regionálních integračních seskupení, Prosazuj svou HP

Nezávislost CB na vládě: V ČR je centrální bankou ČNB od roku 1993. (Před tím- Národní banka československá.) Hlavní cíl ČNB popsán v Ústavě, v Zákoně o ČNB: hlavní cílem je cenová stabilita, další cíl je, pokud to nevylučuje cíl hlavní, podpora hospodářské politiky vlády. Řídící orgán: bankovní rada- 7 členů- guvernér, 2 viceguvernéři, 4 členové. Dosazováni prezidentem, na 6 letpřekračuje volební období 4 roky- také známka nezávislosti. Povinnost dvakrát ročně podat zprávu o měnovém vývoji Poslanecké sněmovně, každé čtvrtletí informovat veřejnost. - klíčová instituce pro měnovou politiku - další funkce: vydává mince a bankovky, řídí platební styk mezi bankami, poskytuje úvěry kom. bankám, stanovuje povinnosti bank, spravuje devizové rezervy země, vede účty vlády Problémy měnové politiky: past na likviditu (Keyness), necitlivost výdajů na změnu úrok. míry, časové zpoždění

Časové zpoždění: Ekonomika se dostává do recese- CB začne s expanzivní monetární politikou= začne nakupovat vládní cenné papíry- a pustí do oběhu zásobu peněz- lidé začnou kupovat CP a úroková míra klesne- to povzbudí investice a soukromé výdaje a nakonec vzroste produkt a klesne nezaměstnanost.

Problém: od rozpoznání problému k působení přijatých opatření uplyne dlouhá doba- opatření může přijít pozdě, když už ekonomika není v recesi ale v expanzi a vede to k růstu inflace!!!

c) magický čtyřúhelník, konfliktnost a komplementarita cílů Magický čtyřúhelník - čím je hospodářská politika úspěšnější, tím je plocha magického čtyřúhelníku větší - ekonomika nemůže nikdy dosáhnout optima všech 4 veličin (navzájem se vylučují) - na osách jednotlivé ek. veličiny v procentech: B = platební bilance G = tempo růstu HDP u = míra nezaměstanost, P = cenová hladina (míra inflace) t=0

t=1

G

G 7

u

u B

B 15

P

P 5

10

15

-3

G

u

6 5 4 3 2 6 5 4 3 2

-3

P

3

G

u

01 23 456

0

0

3

B

6 5 4 3 2

01 2 3456 6 5 4 3 2

-3

0

3

B

P

Nulová nezaměstnanost znamená vrchol příslušného čtyřúhelníka. Čím je nezaměstnanost nižší, tím je plocha menší. – to samé u inflace – čím bude větší, tím více se budeme přibližovat středu. Příslušná nula začíná v kříži. Čím ekonomika dosahuje většího růstu, směřujeme nahoru. Nulová nezaměstnanost znamená vrchol příslušného trojúhelníka. Čím je nezaměstnanost nižší, tím je plocha menší. HP bude úspěšnější, čím plocha magického čtyřúhelníku bude větší. Žádná ekonomika není schopna dosáhnout vynikajících výsledků ve všech cílech v krátkém období. Obvykle rostoucí ekonomika je doprovázena rostoucí inflací, je-li ekonomika úspěšná z hlediska růstu, je úspěšná z hlediska nezaměstnanosti, ale ne už inflace a naopak. O tom, která hospodářská politika byla úspěšnější, rozhodla by plocha čtyřúhelníků. Žádná ekonomika není schopna dokázat všech 4 cílů, obvykle rostoucí ekonomika je doprovázena zvýšenou mírou inflace, naopak

když se ekonomice nedaří, tak možná cenová hladina bude stabilní – ale bude vysoká nezaměstnanost. Je třeba se dívat na hodnocení výkonu dané ekonomiky. Výstup se týká pouze otázky produktu. Výkon: souvisí nejen s vývojem produktu, ale také vývojem cenové hladiny, zaměstnanosti a vnějších vztahů

Komplementarita cílů: - doplňují se- např. růst produktu probíhá zároveň s růstem zaměstnanosti

Konfliktnost cílů: - vylučují se- např. snižování míry nezaměstnanosti znamená zároveň růst míry inflace

d) krátkodobá Phillipsova křivka, důsledky pro hospodářskou politiku, rozšíření Phillipsovy křivky o inflační očekávání

původní mzdová verze Philips, Lipsey – přelom 19. a 20. stol., VB): - vztah vývoje nominálních mzdových sazeb (W) a vývojem míry nezaměstnanosti (u) - při určité míře nezaměstnanosti je tempo růstu nominálních mzdových sazeb nulové => tzv. plná zaměstnanost (L*) resp. přirozená míra nezaměstnanosti (u*) o u < u* => růst W (tempo roste se snižováním nezaměstnanosti) o u > u* => pokles W cenově inflační verze (Samuelson, Solow): - ceny statků jsou tvořeny přirážkou k mzdovým nákladům => tempo růstu nominálních mzdových sazeb nahradíme tempem růstu cenové hladiny (P) neboli mírou inflace π - přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace o nižší nezaměstnanost (↑AD) spojena s růstem cenové hladiny => INFLACE Krátkodobá Phillipsova křivka: stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti u na úroveň u2 a k růstu cenové hladiny tempem π2, přesun rovnováhy z E1 do E2 => dle modelu AD-AS víme, že rovnováha E2 bude pouze krátkodobá => u se navrací na u*, Y se navrací na Y*, pohyb P ustane => π poklesne na nulu - chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace. Při odstranění inflace (nebo alespoň snížení jejího tempa) se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností

π

π2

π1=0

SRPC

Krátkodobá Phillipsova křivka

E2

u2

u1=u*

E1

u

Rozšíření Phillipsovu křivku o existenci inflačních očekávání (Friedman, Phelps) - E1 se vyznačuje charakteristikou u1=u* a π1=0%, poptávkový šok způsobí pokles u na úroveň u2 a odpovídající zvýšení míry inflace na π2. Dosavadní nulová inflační očekávání ve výši skutečné míry inflace (π1=0%) se však přizpůsobí rostoucí skutečné míře inflace, takže po postupném obnovení rovnováhy na trzích práce (u=u*) se začne prosazovat očekávaná inflace ve výši π2. Obnovená přirozená míra nezaměstnanosti tedy nebude spojena se sice vyšší, avšak stabilní cenovou hladinou (kdy π=0%), nýbrž s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace π2. - při dalším zvýšení agregátní poptávky (v situaci u=u*) se celý proces opakuje, další bod rovnováhy bude ležet nad E3 => odvodíme dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC

SRPC2 π

π2

-

Posun SRPC => tzv. „konjunkturní cyklus“

E2

π1=0 -

LRPC

SRPC1

u2

E3

u1=u*

E1

u

existuje sice krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace dlouhodobě se míra nezaměstnanosti neustále vrací k přirozené míře nezaměstnanosti, přičemž se míra inflace neustále zvyšuje (akcelerující inflace) => dlouhodobě neexistuje substituce mezi u a π

e) dlouhodobá Phillipsova křivka, její odvození, důsledky pro hospodářskou politiku Snižování inflace - krátkodobé i dlouhodobé procesy probíhají v opačném směru: pokles AD => růst u nad u* => pokles skutečné míry inflace => reakce očekávané míry inflace…=> míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry při nižší míře inflace (skutečné i očekávané) (E1=>E3)

SRPC1

SRPC2 π

LRPC Snižování inflace (tzv. „cyklus odříkání)

E1 E3

E2

u* Nová klasická mikroekonomie - založeno na hypotéze racionálních očekávání (R. Lucas)

u

-

-

změny v agregátní poptávce nemají vliv na zaměstnanost a reálný produkt, chovají-li se ekonomické subjekty racionálně (využívají všechny dostupné informace, učí se z chyb atd.) a nejsou-li překvapeni nečekanou změnou o Phillipsova křivka je vertikální v krátkém i dlouhém období (tzv. skutečná neboli „pravdivá“ Phillipsova křivka o změny v AD by vedly pouze ke změně míry inflace, nezaměstnanost by spočívala neustále na úrovni u* místo krátkodobé křivky je v tomto přístupu použita tzv. zdánlivá neboli „jevová“ Phillipsova křivka klesající zleva doprava jako výsledek neočekávaného poptávkového šoku a mylného výkladu cenových relací

„pravdivá“ Phillipsova křivka π Phillipsova křivka v nové klasické makroekonomii

„jevová“ Phillipsova křivka u*

u

9. Fiskální politika, důchodová politika Veřejné rozpočty a státní rozpočet Rozpočtem budeme rozumět soustavu veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně správy na místních úrovních za určité období tzv. fiskální rok. Jde o soustavu rozpočtů, která má v různých zemích rozmanitou podobu. Státní rozpočet – základní nástroj fiskální politiky představující centralizovaný peněžní fond a ústřední prvek veřejných financí Veřejný rozpočet – tvořen soustavou dílčích veřejných rozpočtů  Státní rozpočet  Územní rozpočet (tj. rozpočty krajů a obcí)  Rozpočty ZP  Mimorozpočtové fondy - účelové fondy (např. fond sociálního zabezpečení)  Finance státních podniků Příjmy státního rozpočtu  Daně – povinné platby, které odvádějí ekonomické subjekty do rozpočtu v předem stanovených lhůtách  Přímé – jsou vázány k určitému důchodu nebo majetku, přímé daně zdaňují náš výkon, nepřímé naši spotřebu. Moderní daňové soustavy se orientují na problematiku daní nepřímých, snižují se daně přímé a zvyšují se daně nepřímé, souvisí to s lákáním zahraničních investorů – dotyčná země je atraktivní, když je nízko zatížena z hlediska daních přímých, které musí investor odvádět  osobní důchodové (daně z mezd, z důchodů plynoucích ze samostatné podnikatelské činnosti, z úroků, divident apod.) dále daně ze zisků podniků  různé daně z majetku (dědická a darovací, z pozemků, daň silniční apod.)  Nepřímé  Daň z přidané hodnoty  Daň spotřební, stanovená pouze pro určité výrobky – alkoholické nápoje, benzín, tabákové výrobky  cla  Platby na sociální zabezpečení, na politiku zaměstnanosti, ZP  Přijaté úroky  Příjmy z pronájmu státního majetku  Splátky z poskytnutých úvěrů  Příjmy z prodeje majetku  Přijaté dotace Rozpočtové výdaje  Transferové platby (TR)– jednostranné výdaje domácnostem – starobní důchody, dávky v nezaměstnanosti, platby, za které dárce od příjemce nic neočekává. Je třeba hovořit o mandatorních výdajích – výdaje, které jsou ze zákona dané – vláda nemá prostor pro ovlivňování výši výdajů, to je dáno ze zákona. U nás u mnoha mandatorních výdajů – automatické indexace ( s tím jak roste cenová hladina, tak rostou i tyto výdaje). Jde o zrušení automatické indexace podle inflace.  Vládní výdaje za statky a služby (G) – financování běžných a investičních výdajů v oblasti školství, zdravotnictví, veřejné správy, justice, armády, policie, záchranné služby apod. o Subvence podnikům – zejména v oblasti dopravy, těžebního průmyslu, k podpoře exportu, zemědělství, podpora exportu (kontroverzní záležitost). Silná oblast intervencionistických vlád. Subvence ČD? Ano, ne? V jaké výši? O zemědělství - společná zemědělská politika EU o Splátky úvěrů o Úroky z dluhů – tzv. dluhová služba. Velikost státního dluhu u nás velmi vysoká. Jsou to desítky miliard splátek. Funkce SR a) Stabilizační funkce – ovlivňování makroekonomického vývoje dané ekonomiky, jde o vyhlazování hospodářských cyklů, aby se drastickým způsobem nestřídal hospodářský růst a pokles, překonání národohospodářských poruch b) Alokační funkce – soustředění finančních prostředků pro zabezpečení produkce veřejných statků, k podpoře pozitivních a k eliminaci negativních externalit, alokuje finanční prostředky k podpoře veřejných statků

c) Redistribuční funkce (funkce přerozdělování) – majetkové daně, dědické daně, darovací daně: jsou tedy nástrojem regulace nerovnosti

a) nástroje fiskální politiky, diskreční opatření/vestavěné stabilizátory, deficit strukturální/cyklický/skutečný Nástroje FP - příjmová i výdajová stránka rozpočtu, účinky interpretovány pomocí jejich vlivu na AD ▪ rozpočtové příjmy – změna míry zdanění důchodů se promítá do změny spotřebních výdajů domácností , při ↓ zdanění a ↑ osobního disponibilního důchodu porostou výdaje C a tedy i AD - zdanění důchodu – progresivní (s ↑ důchodu podíl daně na tomto důchodu roste) - konstantní (podíl daně na důchodu je stabilní)- proporcionální vývoj vůči důchodu - degresivní (s ↑ důchodu podíl daně na tomto důchodu klesá) ▪ rozpočtové výdaje – G, TR bezprostředně zvyšují AD -

expanzivní FP = ↓ zdanění a ↑ výdajů G, TR => ↑ AD restriktivní FP - ↑ zdanění a ↓ výdajů G, TR => ↓ AD fungování se promítá do rozpočtového salda: BS = TA – (G + TR) = t*Y – (G+TR)

- nástroje mají dvojí mechanismus:

1) Automatické (vestavěné) stabilizátory- fungují samočinně, bez zásahů vlády…př: - progresivní zdanění důchodů – dochází k vlivu na disponibilní důchod – např. v recesi klesá důchod, ↓ dis. důchodu brzděn poklesem míry zdanění, to brzdí též pokles C - dochází ke změně hodnoty výdajového multiplikátoru, tím ke změně účinnosti autonomních výdajů - automatická změna TR domácnostem – v recesi se zvyšuje objem vyplácených podpor a dávek- protože roste nezaměstnanost a klesá důchod- tím dochází ke zpomalení ↓ dis. důchodu - uvedené nástroje působí proticyklicky - změna daňových sazeb - změna struktury výdajů SR - změna výše výdajů SR (jednotlivých položek) vestavěna stabilizátory – fungují automaticky po svém zavedené do ekonomiky a zmírňují cyklické výkyvy v ekonomice, stabilizují ekonomiku př. progresivní důchodové daně (Jak fungují? Když rostou naše příjmy, AD se skládá se spotřebních výdajů atd., spotřební výdaje jsou funkcí disponibilního důchodu, klíčovou záležitost hrají daně – složka autonomní a indukované, naše daňová soustava je progresivní, roste-li ekonomika, rostou spotřební výdaje domácností), posouváme se do pásem,která jsou zdaňována více, v případě, že bude ekonomika v recesi,budu odvádět méně daní a pokles AD bude zmírněn. V situaci, kdy bude soustava LINEÁRNÍ, tak vestavěny stabilizátor nebude fungovat), pojištění, v nezaměstnanosti, státní výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce. V situace kdy dochází k růstu daně z příjmů. AD = C+ I + NX+ G, C = f (YD) YD = Y – TA + TR, TA = TA s pruhem + tY

V případě progresivní daně z příjmů, roste-li ekonomika (rostou spotřební výdaje, roste AD, žlutá čára, jestliže se ale v důsledku růstu příjmů začnu posouvat do oblastí, které jsou více zdaňována, opouštím nejnižší pásmo, dostávám se do vyššího pásmo, AD by nerostla tak rychle jak by růst měla (červená čára), v důsledku zavedení vestavěných stabilizátorů AD roste pomaleji. Platí to i opačně. V případě ekonomické recese, kdy naopak došlo k tomu, že že v důsledku snižujících se příjmů klesám do nižších daňových pásem, kdy sem zdaŇován nižší sazbou,tak pokles AD nebude tak výrazný, červená čára AD II. 2. graf, podpora v nezaměstnanosti to samé.

2) Diskreční politika (FP s volným rozhodováním) – rozhodnutí autorit, že použijí nějaký nástroj k ovlivnění situace- příkladem G, TR uskutečněné se záměrem ovlivňování vývoje mae veličin – financování investičních výdajů (dálnice,atd.), které zaměstnávají množství pracovníků – financování krátkodobých pracovních míst prostřednictvím „veřejně prospěšných pracích“ (údržba silnic apod.) nebo „společensky účelných pracovních míst“ - změna daňových sazeb v podobě daňové reformy (↓ daní s cílem stimulace soukromých výdajů) –příkladem aplikace jednorázového legislativního rozhodnutí o např. použití příjmů nebo výdajů př. změny daňových sazeb, změny ve struktuře výdajů, příjmů 1. progresivní daň z příjmu 2. pojištění v nezaměstnanosti 3. státní výkup zemědělských přebytků 4. subvence k cenám zemědělské produkce Rozpočtové saldo - rozdíl mezi příjmy a výdaji → přebytkové → deficitní - rozpočtový deficit (zúžené pojetí) – financován výpůjčkami v podobě dluhopisů vlád (vč. obcí), dluhopisy nakupovány domácími subjekty (podniky, banky, domácnosti) nebo zahraničními subjekty - hlavní faktor vzniku (nebo růstu) veřejného dluhu Strukturální a cyklický rozpočet - skutečný rozpočet a jeho saldo – skutečně naměřené příjmy, výdaje a deficity (přebytky) - strukturální – příjmy, výdaje a salda uskutečněny při plné zaměstnanosti (L=L*, Y=Y*), strukturální deficit (přebytek) označován též jako cyklicky upravený, tj. očištěný od vlivu cyklu; jeho změny vyjadřují opatření diskreční FP - cyklický rozpočet – skutečný – strukturální (rozdíl), jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje eko a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet

Deficit: Cyklický a strukturální deficit, skutečný deficit Koncem roku 99 ČR patřily mezi nejméně zadlužené (byla 2. od konce, tou nejméně byla ekonomika Rumunska – záleží na tom, jak deficity a veřejné dluhy vznikají), nejvíce zadluženou byla ekonomika Polská a na obyvatele Maďarská. a) skutečný deficit – skutečně naměřené příjmy a výdaje. b) cyklický – v rámci hospodářského cyklu se střída fáze konjunktury a kontrakce, v období kdy bude ekonomika ve fázi konjunktury, nároky na rozpočet nebudou takové, jaké takové kdy ekonomika upadne do recese. Náš deficit se bude vyvíjet podle toho v jaké fázi se ekonomika nachází. Z tohoto důvodu rozeznáváme cyklický rozpočet -důsledek hospodářských cyklů a vestavěných stabilizátorů– pokles produktu a cenové hladiny zvyšujíc cyklický deficit a naopak c) strukturální deficit - nižší než skutečný- protože při plné zaměstnanosti by rozpočet vykazoval vyšší daňové a jiné příjmy a zároveň nižší např. transferové výdaje –deficit, který by byl dosažen, pokud by ekonomika operovala na úrovni potencionálního produktu - výsledek diskreční politiky  fiskální expanze => růst strukturálního deficitu



fiskální restrikce = > pokles strukturálního deficitu

b) keynesiánský přístup, efekt vytěsňování prostřednictvím úrokové míry, účinnost v různých kurzových režimech Keynesiánská FP a)

V situaci kdy ekonomika bude keynesiánského

Graf: Neokeynesiánský kompromis V neokeynesináském modelu existuje tehdy když jsou zde VOLNÉ KAPACITY. Je zde keynesiánské pole a klasické pole. V keynesiánském poli mírně rostoucí – volné výrobní kapacity, v případě klasického nejsou volné kapacity. Vyjděme ze situace, kdy ekonomika je v bodě E, produkuje rovnovážný produkt Y, vláda se rozhodně, že prostřednictvím zvýšení transferů dojde k růstu AD, ten povede k růstu AD na AD s čárou. Dojde-li k tomu v situaci, kdy ekonomika vykazovala produkční mezeru (nacházela se v keynesiánském poli),tato expanzivní fiskální politika bude mít za následek nárůst produktu při mírném nárůstů cenové hladiny, můžeme hovořit o úspěšně fiskální expanzivní politice.

ZCELA OPAČNÁ FORMA => V situaci, kdyby se ekonomika nacházela na potencionálním produktu nebo blízko něho tzn. produkční mezera byla vyčerpána a vláda by provedla to samé, příslušná expanzivní fiskální politika by byla neúspěšná, protože výsledkem by byl především nárůst cenové hladiny a mírný nárůst produktu. Nesmíme zapomenout na existenci multiplikátoru, vláda se může rozhodnout, zda do ekonomika napumpuje peníze prostřednictvím růstu vládních nákupů (G) nebo růst transferů, nebo mezd- to je něco jiného, protože příslušného multiplikátory jsou nižší, proč? Když domácnosti obdrží nějakou částku, domácnosti vše neutratí, ale jsou tu úniky do úspor. Stát prostřednictvím transferů napumpuje 10 mld. Kč, ale domácností utratí jen 8 mld.Kč, ale když se rozhodne vláda zadat stavbu dálnice nějaké firmě za 10 mld. Kč, tak jde 10 mld. Kč do multiplikační procesu v plné síle. Vláda musí volit, jakým způsobem ekonomiku podpoří. DAŇOVÁ POLITIKA Daňová politika – tzn. snížení daní – povede k růstu AD. Snížení daní se projeví i na AS – Jak? Jednak může vést k růstu AS. Proč? Firmám se uleví, získají dodatečné finanční prostředky, které můžou použít na kapitálové dovybavení, ALE může vést i k poklesu AS – to, že firmy budou mít více, tak si odpočnou, oslabí se jejich úsilí,

dají přednost volného času (substituční a důchodový efekt) – od určité mzdy se začíná projevovat důchodový efekt, kdy si chceme peníze užít. UVAŽUJEME: Snížení daní vedlo k růstu AD i AS, mohou nastat 2 situace.

Cíle FP - usměrňování vývoje hl. mae veličin – zaměstnanosti, příp. cenové hladiny - keynesiánská expanzivní FP ovlivnění produktu a zaměstnanosti (když Y
Fiskální expanze je doprovázena rozpočtovým deficitem, může být financován dvojím způsobem: 1) AD1 : Y1 a vysoká nezaměstnanost, vláda stimuluje ↑ produktu a zaměst. použitím nevyužitých úspor → ↑ AD na AD2 a dále, dokud Y=Y* 2) růst peněžní zásoby – CB na otevřeném trhu nakupuje vládní CP, dochází k monetizaci rozpočtového deficitu ( k „tištění peněz“), vláda získává uvedený výnos – tzv. „ražebné“ - v případě ↑ AD při plné zaměstnanosti (Y>Y*) by byla aktuální restriktivní FP s cílem tlumit ↑ cen.hladiny - dlouhodobá expanzivní (nebo restriktivní) FP, výsledek: pouze změna cenové hladiny

Bariéry účinnosti 1) časová zpoždění – jde zejména o vnitřní zpoždění v příp. diskreční expanzivní pol. (např. financování investiční výstavby z rozpočtu), závažné též při daňových reformách Načasování hospodářsko-politických rozhodnutí a zásahů:  informační zpoždění – časový rozdíl mezi vznikem nestability a jejím rozpoznáním  rozhodovací zpoždění – do přijetí rozhodnutí o určitém opatření. Považována za problematické, objevují se subjektivní vlivy spojené s politickým rozhodováním



legislativní opatření – formulace návrhu a jeho politické prosazení. Každý návrh musí projít prvním, druhým čtením. TO může být velmi zdlouhavě, zvlášť když jsou 2 komory v parlamentu  transmisní zpoždění – prodleva při realizaci. Spočívá už ve zpoždění při konkrétní realizaci.  zpoždění úniku – od přijetí opatření do okamžiku kdy reálná ekonomika začne být ovlivňování Jaké neméně důležitou příčinou snížení účinnosti považujeme efekt vytěsnění: 2) efekt vytěsňování – důsledky expanzivní FP v podobě ↑ nom.produktu se projeví též na peněžním trhu v podobě ↑ D po penězích a tedy i v ↑ úrokové sazby → na ↑ úrok.sazby reagují ↓ některé výdaje, ↑ produktu doprovázen protichůdným pohybem, tedy část výdajů je vytěsněna ↑ úrok. sazby - intenzita vytěsňovacího efektu záleží na – změně nom.úrok.sazby na pěněžním trhu na rozdíl od závislosti výdajů na reálné úrok.sazbě - rozdílném stupni citlivosti výdajů na úrok.sazbu - případné monetární expanzi, kt. ↑ úrok.sazby zeslabuje a tím zesiluje účinek fiskální expanze - citlivosti D po penězích na úrok.sazbu Růst vládních výdajů a strukturální deficit způsobují omzeávní soukromých výdajů  přímě vytěsnění  nepřímé vytěsnění  úplně vytěsnění – př. vláda se rozhodne, že o 5 mld. zvýší investice do zdravotnictví a domácnosti se rozhodnout, že o 5 mld. své investice sníží  neúplně vytěsnění  nulové vytěsnění

V čem spočívá efekt vytěsnění? Deficit SR musí být nějakým způsobem uhrazen – nejčastěji vypsáním vládních obligací. Podstatné je kdo je nakoupí. V situaci kdy nákupčím budou KB – dojde k značnému efektu vytěsnění. Vládní obligace jsou CP, které jsou jištěné státem, garantuje jejich splatnost, investorovi přinášejí obrovskou jistotu. Banky za přebytečné rezervy nakoupí vládní dluhopisy. Co se stane? Až někdo si přijde půjčit peníze do banky, ona mu neřekne, že nemá peníze, ale nabídnu mu takový úrok, že on to odmítne. Vládní investice v minulosti učiněné vytěsňují soukromé investice.

3) veřejný dluh 4) předpoklad: odchylky domácí úrok.sazby od zahraniční způsobené FP, může na ně bez překážek reagovat mezinárodní pohyb finančních aktiv ze (a do) země - následují tlaky na MK s dalším vývojem: - fixní MK – CB povinna provádět kursové intervence, např. fiskální expanze - ↑ i a tím vznikají tlaky na zhodnocení nom.kursu domácí měny, CB nakupuje zahr.měnu za domácí – tedy intervenuje MK, tím zároveň ↑ peněžní zásobu, brzdí ↑ i a zeslabuje vytěsňovací efekt; fiskální expanze má proto silný účinek - pohyblivé MK - mezinárodní pohyb finančních aktiv se projeví v kursových výkyvech , kt. prostřednictvím změny NX oslabují účinek FP (stimulován Im a oslaben Ex)

Účinnost v různých kurzových režimech: 

Fixní měnový kurz: expanzivní FP (např. zvýšení G)- způsobí růst produktu- na trhu peněz dojde k růstu poptávky po penězíchtím se zvýší úroková míra- vysoké úr. míry využijí finanční investoři- ti začnou kupovat domácí měnu, aby mohli nakoupit CP - zvýšená poptávka po domácí měně bude tlačit na zhodnocení domácí měny - CB banka chce udržet fixní měn. kurz, takže musí odkoupit přebytečnou zahraniční měnu za domácí- tím zvýší domácí peněžní zásobu (M)- ta způsobí opětovný pokles úrok. míry - úr. míra tedy zůstává stejná, ale produkt se zvýšil- ÚSPĚŠNÁ FP  v případě restriktivní FP je to naopak- klesne produkt- klesne poptávka po penězích- klesne úr. míra- investoři budou chtít kupovat cizí měnu a nabízet Koruny- CB je odkoupí- tím sníží peněžní zásobu a úr. míra znovu vzroste - úr. míra je tedy opět stejná jako na začátku, ale produkt je nižší!!!- NEÚSPĚŠNÁ FP Flexibilní měnový kurz:  expanzivní FP- např. zvýšení vládních nákupů G- růst produktu- na trhu peněz růst poptávky- růst úrok. míry- finanční investoři začnou kupovat domácí měnu - zvýšená poptávka po domácí měně = zhodnocení domácí měny (CB nezasahuje a kurz se zhodnotí) - zhodnocená dom. měna = nepříznivá situace pro Ex a příznivá pro Im- čistý export NX se začne zhoršovat - NX je součástí HDP (produktu)!- produkt tedy klesá zpět na svou počáteční úroveň! - pokles produktu- pokles popt. po penězích- opětovný pokles úr. sazby na světovou úroveň - ŽÁDNÁ ZMĚNA  restriktivní FP- pokles produktu- pokles popt. po penězích- pokles úr. míry- fin. investoři se začnou zbavovat domácí měny- přebytek dom. měny na devizovém trhu způsobí její znehodnocení- to vyvolá růst exportu, pokles importu- NX se tedy zlepší a díky tomu vzroste produkt - nakonec se produkt vrátí na svou původní úroveň i úr. míra se vrátí na světovou úroveň - ŽÁDNÁ ZMĚNA Fiskální politika je účinná v systému fixního měn. kurzu. V systému flexibilního kurzu je zcela neúčinná.

c) klasický případ a dopad na agregátní poptávku, úplné vytěsnění, Barro-Ricardova hypotéza Klasický případ FP - vychází z určení úrok.sazby na trhu kapitálu KLASICKÝ MODEL Růst AD bude mít za následek pouze nárůst cenové hladiny, aniž by došlo ke změně produktu

Klasický úplný vytěsňovací efekt KD (D po kapitálu) = D po úsporách KS (S kapitálu) = S úspor

- veškeré úspory se přemění v KD (K1= S1), D po úsporách ↑ celk. KD: K1 → K2, i1 → i2 => omezeno poptávané množství kapitálu z K1 na K2 , objem úspor vzroste z S1 na S2, ve stejném rozsahu tedy poklesnou spotřební výdaje - ↑ vládní výdaje → stejně vysoký ↓ soukromých výdajů, FP je tedy neúčinná Klasický případ FP -

-

celk.výdaje (AD), produkt ani cenová hladina se nemění, změní se však struktura produktu, Y = Y*, což je podmíněno předpokladem dokonale pružných nom.mzdových sazeb zvýšené vládní výdaje vedou ke stejně velkému poklesu soukromých výdajů (zvýší se totiž tvorba úspor v důsledku rostoucí úr. sazby) - vzrostly G, ale klesla C- popt. se nehýbá

Barroova – Ricardova hypotéza -

ricardiánská ekvivalence zkoumá účinek expanzivní FP v podobě snížení daní a s ním spojeného deficitu rozpočtu na úroveň výdajů a produktu východisko: domácnosti se snaží dlouhodobě stabilizovat úroveň své spotřeby, na ↓ daní a ↑ disponibilního důchodu nebudou reagovat ↑ spotřebních výdajů- očekávají opětovné zvýšení daní na splacení deficitu přírůstek disponibilního důchodu v současnosti domácnosti uspoří (S), aby vyrovnaly očekávaný pokles disponibilního důchodu v budoucnosti (žádný vliv na C, tedy ani na AD)

d) ekonomie strany nabídky, stimulace k práci/podnikání/úsporám, keynesiánská interpretace výsledků Ekonomie strany nabídky -

specifický přístup k FP nesoustředí se na stimulaci AD ale na AS- pomocí rozšíření zdrojů ekonomického růstu (mimo jiné snížením míry zdanění) příliš vysoké zdanění vede k poklesu ek. aktivity = zpomalení růstu nebo dokonce k poklesu důchodu pokles daňové sazby vede sice krátkodobě ke snížení výnosů z daní ale dlouhodobě k jeho růstu

Stimulace k práci, podnikání, úsporám - týká se zdanění důchodů ek. subjektů - vysoké zdanění důchodů- snižuje nabízené množství práce- lidé jsou demotivovaní - stimulace může být dosaženo snížením míry zdanění → dopad na rozpočtové příjmy - příliš vysoká daňová sazba znamená stále pomalejší růst příjmů z daní, od určité úrovně dokonce poklessnížením sazby, která je v zakázané zóně docílíme růstu příjmu z daní- lidé budou motivovaní více pracovat – grafické vyjádření Lafferovou křivkou - při ↑ t začne klesat daňový výnos

└ „zakázaná zóna“ EKONOMIE STRANY NABÍDKY: Orientace na determinanty, které stimulují či odrazují podněty k práci, k tvorbě úspor a k investování. Souvisí to s otázkou zdanění. Míra zdanění je klíčovou záležitostí. Klíčový faktor: zdanění důchodů ekonomických subjektů  Vysoké zdanění – snížení nabízeného množství práce o Taxflace  Vysoké zdanění – snížení tvorby úspor

Růst daňové sazby vede k poklesu výběru daní.

Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet = deficity vzniklé v cyklických fázích recese by měly být dlouhodobě vykompenzovány přebytky, vzniklými v cyklických fázích expanze - pokud by se vláda chtěla vyhnout nepříznivým důsledkům deficitů, musí udržet aspoň vyrovnaný rozpočet i ve fázi recese, klesající příjmy musí být doprovázeny klesajícími výdaji, čímž by rozpočet působil procyklicky a destabilizačně Bariéry vyrovnanosti rozpočtu předvídatelnost budoucího cyklického vývoje tlaky k ireversibilitě (nevratnosti) řady nástrojů aktivní expanzivní FP Dopady veřejného dluhu 1) destimulační účinky na eko aktivitu, potřeba jeho splácení povede ke zvýšení míry zdanění 2) soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem = úspory odčerpané vládou nemůže využít soukromý sektor k financování nákupu kapitálových statků 3) zahraniční dluh vlády – splácení podmíněno přebytkem Ex nad Im, vývoj Ex, Im je obtížně předvídatelný, daným národním hospodářstvím neovlivnitelný → ohrožení plnění povinnosti splacení dluhu Řízení AD - stimulace AD (růst zaměst. a produktu) nebo omezování (stlačování inflace) - FP: - fiskální expanze – např. ↑ výdajů G nebo ↓ daní, účinnost FP může být zesílena expanzivní MP - fiskální restrikce a ↓ i – restriktivní MP by tento ↓ brzdila - potřeba přizpůsobení MP danému typu FP – zesílení v eko s volně pohyblivýmí MK - MP: - koordinace FP důležitá v eko s fixními MK, kdy je účinnost MP oslabena (např. slabě účinná expanzivní MP by měla být podporována expanzivní FP) Řízení struktury produktu - ovlivňování struktury produktu (HDP) - východiska – MP stimuluje výdaje citlivé na i (zejména I) - opatření FP vedou k ↑ i (tím k omezení příslušných výdajů) a stimulují výdaje dle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy v podobě výdajů na spotřebu nebo na investice, TR domácnostem nebo podnikům) - cíl: složení produktu, jako např. – expanzivní MP spolu s restriktivní FP (pokles vládních nákupů) umožní ↓ i a tím i ↑ soukromých investičních výdajů (roste podíl I, klesá podíl G) - expanzivní FP v podobě ↑ TR domácnostem (nebo v podobě ↑ výdajů G) spolu s měnovou restrikcí umožní zvýšení podílu spotřebních výdajů domácností (nebo vládních nákupů) při ↓ I

e) pojem důchodové politiky, dopady do efektivnosti, potlačení inflace Důchodová politika (s. 217) -

růst cenové hladiny zastavuje pomocí omezení růstu nominálních mzdových sazeb zaměřena na nabídku- náklady o např. zmrazení mezd (na zákl. zákona, krátkodobé opatření), limity v růstu mezd (lze překročit- v případě zvýšené produktivity práce), dobrovolná omezení růstu mezd (domluva zaměst. a pracovníků) kromě regulace mezd je možné také regulovat ceny statků- ale jen některých, ne všeobecné zmražení (elektřina, bydlení, pohonné hmoty…) přednost důch. politiky- snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu výhrady k důch. politice- regulace mezd = potlačení informací o vývoji nabídky a poptávky, pokud je inflace způsobena nadměrnou poptávkou je důch. politikou pouze oddálena

-

Protiinflační politika Indexace – mechanismus, který do všech smluv zahrnuje přizpůsobení se změnám cenové hladiny Restriktivní fiskální a monetární politika Důchodová politika a cenová stabilita – rozdělení důchodů v ekonomice s zaměřením na udržení souladu mezi vývojem zaměstnanosti a cenové hladiny Dobrovolné omezování cen a mezd podnikatelů LRAS – dlouhodobá křivka AS

LRAS LRAS1

P růst

LRAS1 – cenová hladina klesla – protiinflační nástroj = růst AS a produktivity výrobních faktorů

AD Y2 P

YN

Y1

Y

LRAS AD1 –protiinflační faktor = růst AD AD

Y

C – konečná spotřeba domácností mezní sklon ke spotřebě

hrubé důchody domácností

daně domácností

↑↓

průb. změna

AD ↑ ↓

↑

↑C

AD ↑

↓

↓C

AD ↓

↑

↑C

AD ↑

↓

↓C

AD ↓

↑

↓C

AD ↓

↓

↑C

AD ↑

úroková míra NX – čistý export

export

↑

AD ↑

↓

AD ↓

↑

↑ NX

AD ↑

import

↓

↓ NX

AD ↓

↑

↓ NX

AD ↓

↓

↑ NX

AD ↑

AD = C + I + G + NX ↑AD…..C = C +c*YD YD = Y + TR – TA

↑mezd ↑ TR (sociální dávky)

TA = T A + t*Y ↓ TA ↑AD…..I…↑i…..↓investičních výdajů ↓i…..↑investičních výdajů ↑AD…..G…rozhodnutí vlády ↑AD…...NX…..růst Y v zahraničí, změna měnových kurzů

Protiinflační politika: V boji proti inflaci většinou roste nezaměstnanost a klesá produkt… Lze přijmout různá opatření:  Monetární restrikce- CB sníží množství peněz v oběhu nebo zvýší úrokové míry- poklesne AD i cenová hladina- ale také produkce a zaměstnanost  Fiskální restrikce- vláda omezí své výdaje nebo sníží daně- poklesne AD i cenová hladina- ale také produkce a zaměstnanost  Odstranění infl. očekávání- v důsl. očekávání existuje setrvačná inflace, očekávání může snížit CB a vláda pouze věrohodnou politikou- např. vyhlásí, že udělají opatření proti růstu inflace…  Cenová a mzdová regulace- vláda zmrazí růst mezd a cen- viz. důch. politika

10. Monetární politika, vnější měnová a obchodní politika a) přímé a nepřímé nástroje monetární politiky, koordinace monetární a fiskální politiky Nástroje a cíle MP - MP – je představována opatřeními, kt.je ovlivňován vývoj peněžního trhu, a to nabídky peněz (peněžní zásoby)

Nepřímé nástroje MP 1) operace na otevřeném (volném) trhu- dvoutýdenní repo-operace, součas. reposazba 2,25% 2) změna sazby povinných minimálních rezerv, PMR= 2% 3) diskontní politika – CB ovlivňuje úvěrové schopnosti KB, tyto úvěry bezprostředně zvyšují rezervy KB, jejich přebytečná část-zdroj úvěrové expanze, tyto úvěry úročeny diskontní sazbou, disk. sazba=1,25%

Přímé (administrativní) nástroje MP -

úvěrové limity, tj. stanovení max. možného objemu úvěrů, kt. může KB poskytnout omezení objemu úvěrů, kt. poskytuje CB komerčním bankám administrativní omezení přílivu nebo odlivu ze nebo do zahraničí převádění depozit vlád.jednotek z KB na účty u CB stanovení max.výše úrokových sazeb

Cíle MP - jde o konečné cíle mae pol. → ovlivňování vývoje zaměstnanosti (s tím spojené vyhlazování cyklických výkyvů eko aktivity) cenové hladiny (tedy snižování míry inflace) - CB nemůže tyto cíle ovlivňovat přímo → ovlivnění prostřednictvím peněžního trhu, na kt.působí prostřednictvím svých nástrojů → zprostředkující cíle - zprostředkující cíle - ovlivnitelné pomocí nástrojů CB - jejich vývoj úzce spojen s konečnými cíly, je operativně zjistitelný - těmito cíly jsou S peněz a úroková sazba - zaměření na operativní kritérium – je to např. vývoj měnové báze nebo vývoj krátkodobých mezibankovních úrokových sazeb

Monetární vs. fiskální politika (s. 284) Nezávislé orgány- vláda a CB spolu spolupracují…. Tyto politiky lze koordinovat např. v těchto situacích: - řízení agregátní poptávky - řízení struktury produktu Řízení agr. poptávky:  buď se popt. stimuluje (růst zaměstnanosti a produktu) nebo omezuje (potlačování inflace)  fisk. politika: vláda zvyšuje G nebo snižuje daně- měnová politika pomáhá minimalizovat efekt vytěsňování (sníží úr. sazbu), v případě restriktivní FP zase restrik. monet. politika brzdí pokles úr. míry  potřeba přizpůsobení se monetární politiky politice fiskální je velká zejm. v ekonomice s plovoucími měn. kurzy o monet. politika: potřebuje pomoc od FP v případě fixních měnových kurzů, kde je neúčinná Řízení struktury produktu:  nejde o ovlivnění poptávky, ale o ovlivnění struktury produktu (HDP):  měn. politika: stimuluje zejm. investiční výdaje- citlivé na úr. sazbu  fisk. politika: vede k růstu úr. sazeb a tím k omezení výdajů, ale stimuluje vládní výdaje G, transfery TR atd…  expanz. měnová + restriktivní fiskální politika: umožní pokles úr. sazby a tím růst investič. výdajů I (pokles G)  expanz. fisk. politika a restr. měnová politika: růst TR nebo G- zvyšují společně spotřební výdaje domácností a pokles investičních výdajů… 

b) keynesiánský přístup - keynesiánský transmisní mechanismus, účinnost v různých kurzových režimech (s. 248)

Keynesiánský přístup k MP -

aktivistická politika - CB aktivně reaguje na vývoj eko, v podobě „jemného dolaďování“ eko uskutečnění prostřednictvím politiky s volností rozhodování (formou diskreční politiky)

Keynesiánský transmisní mechanismus= vazba mezi nástroji, zprostředkovatelskými cíly a konečnými cíly měnové politiky- má dva stupně:

1) změna rovnováhy na peněžním trhu se promítne do vývoje AD 2) změna AD vede ke změně zaměstnanosti, produktu a cenové hladiny ■ 1. stupeň tohoto procesu – tj. monetární část transmisního mechanismu (celkově jde o přímý vztah peněžní zásoby a AD= transmisní mechanismus): 1) CB mění svými nástroji S peněz - MP – expanzivní, neutrální nebo restriktivní charakter - expanzivní MP – je-li tempo ↑ S nabídky peněz > tempo ↑ poptávky D po penězích-pokles úr.míry - restriktivní MP - je-li tempo ↑ nabídky S peněz < tempo ↑ poptávky D po penězích; (tempo ↑ D po penězích ztotožňováno s tempem ↑ HDP nom) - zprostředkujícím cílem je zde pokles nebo růst úrokové sazby - účinnost měn. politiky je závislá na citlivosti poptávky po penězích MD na úr. míře- na sklonu MD 2) na změnu úrokové sazby reagují výdaje (zejména I, příp.G,C nebo NX) 3) změna těchto výdajů znamená ↑ AD ■ 2. stupeň tohoto procesu –tj. keynesiánská část transmisního mechanismu- interakce změněné AD s AS

-

v podmínkách nevyužitých VF dochází k slabému ↑ cenové hladiny při výrazném ↑ reálného produktu a zaměstnanosti

-

↑ AD probíhá při plné zaměstnanosti (kdy Y=Y*), důsledek: pouze slabé zvýšení produktu,ale silný růst cenové hladiny hl.dopad monetární expanze – inflace tažená D s následným přizpůsobením očekávané inflace (zrychlení posunu křivky SRAS nahoru) monetární restrikce – snížení cenové hladiny, posun křivky AD doleva s následným posunem křivky SRAS dolů celkově lze shrnout keynesiánský transmisní mechanismus schématem: ∆ Y, ∆ L ∆ M → ∆ i → ∆ I (C,G,NX) → ∆ AD → < ∆P

-

-

Dlouhodobý účinek MP - neutralita peněz = výlučný ↑ cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y* (MP ovlivňuje nominální produkt)

- kromě posunu křivky SRAS nahoru v důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s dlouhodobým ↑ Y* (posun křivek SRAS a LRAS doprava) - inflační účinek dlouhodobé měnové expanze v příp.plné zaměstnanosti je závislý na tempu růstu peněž. zásoby Bariéry účinnosti 1) nejistá citlivost D po penězích na změnu úrokové sazby 2) nejistá citlivost investičních výdajů na změnu úrokové sazby 3) zpětný vliv růstu nominálního produktu na D po penězích a tím i na růst úrokové sazby 4) celkové plánované výdaje reagují na změnu reálné úrokové sazby (zatímco na peněžním trhu sazba nominální) 5) časová zpoždění - vnitřní zpoždění – rozpoznávací, tj. období od vzniku určité nestability do jejího rozpoznání tvůrci politik - rozhodovací, kt. trvá do přijetí rozhodnutí o určitém opatření - akční, tj. prodleva do realizace daného opatření - vnější zpoždění, tj. období mezi provedením stabilizačního opatření a jeho účinkem - v příp. MP jde spíše o vnější zpoždění, plný účinek např. měnové expanze tak může nastat až v době, kdy bude fáze recese již překonaná a bude tedy mít vliv převážně na zvýšení míry inflace, stabilizační politika tak může mít destabilizující účinky 6) účinnost MP dále ovlivněna systémem měnových kursů, při pohyblivém kursu je MP účinnější, při fixním je účinek slabší

MP v různých kurzových režimech nominální MK je pohyblivý -

-

-

v důsledku např. měnové expanze, jejímž cílem je stimulace ↑ reálného produktu, může dojít k ↓ domácí úrokové sazby pod zahraniční úrok.s. → odliv finančních aktiv do zahraničí, ↑ D po zahr. měně a tím klesá kurs domácí měny (znehodnocení kursu domácí měny) → ↑ NX a AD (monetární expanze silný účinek na AD) + v důsl. ↑ reálného produktu roste D po penězích, postupně roste i úroková sazba a efekt je oslabován; další oslabující faktor - ↑ N pod vlivem znehodnocení kursu domácí měny X fixní nominální měn. kurs- keynesiánská MP změna úrokové sazby vede k mezinár. pohybu finančních aktiv → vytvářen tlak na změnu MK, aby k tomu nedošlo CB nucena reagovat intervencemi MK: - protože v případě restriktivní měn. politiky dojde ke zvýšení úr. míry- tudíž poklesnou výdaje a také ADale přiláká to zahraniční investory- kteří budou poptávat domácí měnu a tlačit na její zhodnocení- CB pak pak musí odkupovat cizí měnu a tím zvýší peněž.zásobu M v oběhu- takže se z ní stává expanzivní politka…. - v případě expanzivní MP se z ní naopak stává restriktivní - výsledek je v obou případech protichůdný a úr.míra se vrací zpět na svou úroveň- tudíž je MP při fixních kurzech velmi oslabena- proto přicházejí sterilizační operace… účinnost MP oslabená, CB se vzdává regulace vnitřního cíle (regulace cenové hladiny nebo zaměstnanosti) ve prospěch stability MK alternativa: - omezení mezinár.mobility kapitálu administrativními opatřeními (tzv. devizové restrikce)

sterilizační operace = snaží se omezit mezinárodní pohyb kapitálu- aby to neoslabovalo MP = zesílení monetární restrikce nebo expanze= vyrovnání protichůdného účinku kursové intervence to má opět vliv na mezinár.pohyb kapitálu, neboť - sterilizace udržuje původní zamýšlenou úrokovou sazbu, odezvou jsou další kursové intervence atd.

c) klasický přístup - kvantitativní rovnice peněz, neutralita peněz, monetaristické pevné měnové pravidlo Klasický přístup k MP: - východiska klasické ekonomie – předpoklad dokonale pružných nominálních mzdových sazeb a cen statků → udržování tzv. plné zaměstnanosti L=L* (a Y=Y*) - za těchto okolností není měnová expanze smysluplná, změna AD se projevuje jen v cenové hladině= neutralita peněz v krátkém i dlouhém období- peníze jsou jen závojem reálných procesů….

Kvantitativní teorie peněz (KTP) - východisko: kvantitavní rovnice (rovn.směny) - původní neoklasická podoba KTP - výchozí veličina D po penězích (tj. požadovaná držba peněz) jen pro transakční účely - nominální D po penězích (MD)…MD= k * P * Y, k – fixní- požadované množství peněz MD je závislý na nom. důchodu P*Y - S peněz (peněžní zásoba M) je kvantitativně totožná s D po penězích (DM)…M= k * P*Y - tato rovnost udržována tím, že ↑ M se při fixním k přímo projeví v rostoucích výdajích na statky → jde tedy o přímý vztah (transmisní mechanismus) mezi ↑ M a ↑ AD - předpoklad: při klasické křivce AS je Y fixní na úrovni Y*, výsledkem jen ↑P,neboli rovnost M=k * P * Y je při změně M udržována jen změnou P- Y je konstantní na úrovni Y*, k je také konstanta - takže 5% růst M peněžní zásoby vyvolá přesně 5% růst cenové hladiny. Důchodová rychlost oběhu peněz (V) V = (P * Y) / M P * Y…objem ročního nominálního důchodu

Monetaristická verze KTP 1) vychází z obdobných základů jako původní verze, tj. z pružných nom. mzdových sazeb i cen statků, zároveň ale připouští, že výkyvy AD vedou krátkodobě ke změně nom. produktu (odchylky Y od Y*, výkyvy P), v delším období automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti , tedy i udržování potenciálního produktu 2) významný předpoklad: stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepocházejí z výkyvů chování soukromých subjektů, ale ze strany MP CB 3) stabilita soukromého sektoru znamená také stabilitu D po penězích – peníze je třeba posuzovat jen jako jednu z různých forem aktiv (bohatství), další formy: reálná aktiva, CP, jiná finanční aktiva a také lidský kapitál → citlivost D po penězích na úrokovou sazbu je mnohem slabší, než v keynes. přístupu (kde jediná alternativa držby peněz – úročená finanční aktiva) - v důsl. ↑ M dojde k ↑ AD (přímý vliv M na AD) a k ↑ nom. produktu (P * Y) 4) nominální AD roste stabilním tempem, tempo určeno vývojem zdrojů eko růstu a stabilní očekávanou mírou inflace

Monetaristické měnové pravidlo = MP by se měla zaměřit na stabilní růst peněžní zásoby M- a tím i stab. růst AD která roste stejně rychle jako M- takto budou vytvořeny podmínky pro nízkou inflaci - MP by neměla být aktivistickou politikou, jako je tomu u Keynesiánců - kolísání produktu a cenové hladiny je způsobeno pouze nevhodnou MP- MP by neměla ekonomiku stabilizovat pomocí úr. sazeb- může to mít totiž opačný účinek… = MP se má zaměřit na zprostředkující cíl v podobě zabezpečení stabilního růstu M, kt. je určující pro vývoj AD (tímto pravidlem vytvořeny podmínky pro stabilní vývoj nom. produktu a dosažení konečného cíle tj. nízké inflace)

→ cíle nemají spočívat v regulaci produktu a zaměstnanosti pomocí ovlivňování vývoje úrokové sazby → destabilizující účinky tj. nežádoucí výkyvy AD, projevem inflace (kdy M roste rychleji než Y*) nebo recese (kdy M roste pomaleji než Y*); podle monetaristů eko stabilnější , když ji CB přestane stabilizovat - pokud by nevhodná MP měla dlouhodobý charakter, Y by se neustále vracel k Y* a dopady by se projevovaly pouze v cenové hladině

d) kurzová politika, sterilizační operace, vliv měnového kurzu na čisté exporty - probíhá pomocí kurzových intervencí= nákup nebo prodej zahraniční měny za domácí, aby se kurz domácí měny udržel v požadovaném stavu

Regulace MK Kursy neregulované 1) volně pohyblivé MK neboli o tzv. čistý tloating - pružné – flexibilní MK, CB nezasahuje (např. USA, Japonsko) 2) kursy relativně stabilní - systém tzv. zlatého standardu - v mezinárodních vztazích se vyznačoval: - směnitelností národních měn za zlato - směnitelností za národní měnu směnitelnou za zlato (tzv. zlatou devizu) - volným mezinárodním pohybem zlata - poměry měn vyplývaly ze zlatých obsahů (tzv. zlatá parita) Kursy regulované - regulace kursovými intervencemi - intervence spočívají v nákupu nebo prodeji zahraničních měn CB za domácí měnu tak, aby cena domácí měny (tj. její kurs) dosahovala požadované úrovně - poroste-li S Kč na nákup eura, kurs Kč bude klesat a kurs eura bude růst (kurs eura se bude zhodnocovat), Evropská CB může rostoucí D po eurech doprovázet rostoucí S eura neboli nákupem Kč, intervenuje tím kurs eura vyjádřený v Kč (tedy zároveň i kurs Kč) s cílem jeho stabilizace => vyplývá bezprostřední závislost kursových intervencí a vývoje měnových rezerv CB - účinky intervencí – intenzita závisí na: - rozsah intervence - účinné jsou koordinované intervence - nesterilizované intervence - CB nedoprovází kursovou politiku příslušnou MP, kompenzující změnu peněžní zásoby - kursové intervence – přímý dopad na vývoj MK, ten však může být ovlivňován autoritami i nepřímo - např. devizovou regulací, ovlivňováním mezinárodního pohybu finančních aktiv ovlivňováním vývoje úrok. sazby Formy intervenovaných kursů 1) kursy relativně fixní – velmi malé výkyvy okolo oficiálního centrálního kursu - změna oficiálního kursu: devalvace = znehodnocení kursu dané národní měny nebo revalvace = zhodnocení - tato změna představuje přizpůsobení MK zpravidla stavu měnových rezerv, obecně širším eko podmínkám 2) povolená oscilace kursu – okolo oficiálního centrálního kursu v předem vymezeném pásmu 3) řízený neboli tzv. nečistý floating – CB intervenují kursy, aby zmírnily výkyvy, kt.jsou podle ní nadměrné Stabilní a nestabilní kursy 1) stabilní MK – lepší pro dlouhodobé plány eko subjektů X časté a výrazné kursové výkyvy – nejistota 2) stabilní kursy mohou destabilizovat domácí cenovou hladinu ve směru inflace nebo deflace - např. tzv. dovoz inflace – přenos rostoucích cen dovážených statků do CPI X volně pohyblivé kursy tuto změnu vyrovnají - pohyblivé kursy mohou být také zdrojem inflace – znehodnocení kursu dom.měny prodraží dovážené vstupy 3) ovlivnění účinnosti mae politik zaměřených na vnitřní ekonomickou stabilitu - fixní MK – MP nesamostatná ve směru vnitřních cílů, FP naopak velmi účinná - volně pohyblivé kursy – naopak 4) konkurenceschopnost výrobců - volně pohyblivé kursy – udržení konkurenceschopnosti na zahr.trzích – při poklesu N a cen zahr.konkurence se kurs dom.měny může znehodnotit → udržení pozice našich exportérů - eliminují tlak na snižování N dom.výrobců, pokud ze stejného důvodu ↓ zahr.ceny → oslabení konkurenceschopnosti 5) stabilní kursy – umožnění spekulačních pohybů krátkodobého kapitálu → následuje rozkmitání kursů

sterilizační operace = snaží se omezit mezinárodní pohyb kapitálu- aby to neoslabovalo MP = zesílení monetární restrikce nebo expanze= vyrovnání protichůdného účinku kursové intervence to má opět vliv na mezinár.pohyb kapitálu, neboť - sterilizace udržuje původní zamýšlenou úrokovou sazbu, odezvou jsou další kursové intervence atd.

Vliv měnového kurzu na NX: - stimulace NX s konečným cílem – keynesiánská stimulace AD s cílem udržení vysoké zaměstnanosti - udržení vnější eko rovnováhy ve smyslu vyrovnaného NX (Ex=Im) - základní souvislost mezi vývojem MK a NX spočívá na příkladu znehodnocení kursu domácí měny → zlevnění exportovaných statků pro zahr.odběratele po přepočtu nezměněné dom.ceny novým kursem → ↑ objemu Ex → zdražení dovážených statků pro domácí dovozce po přepočtu nezměněné zahr.ceny novým kursem → omezení objemu Im - konkrétní prosazení základní souvislosti mezi MK a NX podmíněno: 1) cenovou pružností zahr. i domácí D - citlivostí reakcí zahr.odběratelů a domácích dovozců na změnu kursu - krátké období – v důsledku cenového vývoje NX dané eko poklesne - delší období – dojde k objemovým změnám a NX roste - grafické vyjádření má podobu křivky J, NX vyjádřen v domácí měně

2) strukturální podobou ekonomiky - jednotlivá odvětví vykazují rozdílnou cenovou elasticitu poptávky, např. v závislosti na existenci substitutů 3) reakcí domácí i zahraniční ceny daného statku na znehodnocení kursu domácí měny 4) okolním prostředí - ↑ NX (tedy ↑ zaměst. a produktu) dosaženo na úkor jiných eko, kt.mohou reagovat obrannými opatřeními (cla, kvóty, atd.)

e) cíle obchodního protekcionismu, nástroje, důsledky (s. 289) Protekcionismus versus volný obchod - protekcionismus (neboli ochranářství) = omezení zahraniční konkurence vůči domácí výrobě

Nástroje protekcionismu 1) Cla – nepřímá daň zvyšující bezprostředně cenu dovážených statků, představují zároveň rozpočtový příjem 2) Mimocelní bariéry - omezují množství dovážených statků - množstevní dovozní kvóty, - dobrovolné exportní restrikce - zahraniční exportér se zavazuje omezit svůj export do určité země - technické překážky dovozu - požadavky na technické, zdravotní, ekologické a jiné podmínky dovozu, administrativní postupy při celním odbavování apod.

Cíle protekcionismu 1) podpora domácí výroby s cílem udržení pracovních míst a vysoké zaměstnanosti, předpoklad: alespoň částečné "přesměrování" výdajů z dováženého zboží na domácí zboží - interpretováno pomocí mikroekonomické analýzy tržní rovnováhy Účinek protekcionismu

- D - tržní poptávka po daném. statku, SD - tržní nabídka domácími výrobci - S tvořena též zahraničními výrobci – Sw vyjadřuje neomezenou možnost uspokojit rostoucí poptávku - E1 bude charakterizována Pw – cenou daného statku na světovém trhu a Q1 - rovnovážným množstvím, část O Qo uspokojují domácí výrobci, část Qo Q1 zahraniční výrobci - zavedení cla (ve výši z), cena vzroste na úroveň Pw + z , Sw → Sw' => nová tržní rovnováha E2 , domácí výroba vzroste o rozsah Qo Q3, zahr.podíl na trhu poklesne navíc o Q2 Q1 - zvolená výše cla (z) taková, že při Pw + z nedosahuje hypotetické domácí rovnovážné ceny PD , pokud by tomu tak bylo, šlo by o tzv. prohibitivní clo, které by znemožňovalo jakýkoliv dovoz - stejného účinku by vlády dosáhly např. zavedením dovozní kvóty ve výši Q3 Q2 - tj. snížením dovozu o Q 2 Q1 a Q 0 Q 3 - v obou případech poklesl celkový objem nabízené produkce, ↑ však objem nabízený domácími výrobci 2) strukturální problémy určitého nár.hospodářství - příčina - obava z příliš úzké specializace daného národního hospodářstyí a z ní plynoucí možné zranitelnosti ekonomiky při výkyvech zahr. D, protekcionistická opatření - udržení existence odvětví, kt. by jinak v zahraniční konkurenci podlehla - cla pro tzv. nedospělé odvětví - zavedení cla s cílem vytvoření prostředí pro vznik určitého odvětví, které by jinak (pod tlakem zahraniční konkurence) vzniknout nemohlo, celní ochrana do doby vytvoření komparativní výhody a tím i dostatečné konkurenceschopnosti - aplikace ochranného cla na odvětví, které ztrácí komparativní výhodu a prochází úpadkem, vytvoření podmínek pro postupný přesun VF z daného odvětví do jiných odvětví (minimalizovat přechodnou strukturální nezaměstnanost) 3) teorie optimálního cla - zavedení celní ochrany může být též odůvodněno předpokládaným vývojem tzv. směnných relací s cílem maximalizace spotřeby; směnné relace - představovány poměrem indexu cen exportu k indexu cen importu; rostou-li směnné relace- daná ekonomika může se stávajícím exportem uhradit více importu; možné jen u velkých ekonomik, schopných ovlivnit cenu 4) neekonomické cíle - strategické vojensko politické zájmy - udržení národní tradice určité výroby - udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum - ekologické aspekty při ochraně zemědělství apod.

Důsledky protekcionismu - vyšší náklady domácích výrobců ve srovnání se zahraniční konkurencí, vedou k vyšší (než světové) ceně a tím ke ztrátě části spotřebitelského přebytku - "ožebračování svého bližního" - vyšší zaměstnanosti a produkce dosaženo na úkor zahraničních ekonomik (což je s výjimkou odvetného a antidumpingového cla obecným rysem protekcionismu) – povede to k mezinárod. tlaku na zrušení protekc. opatření - protekcionistická opatření mají pouze krátkodobý účinek, oslabují prosazování komparativní výhody a tím i tlak na snižování nákladů výrobců dané eko, dlouhodobý účinek protekcionismu na zaměstnanost proto může být opačný - snižováním konkurenceschopnosti klesá export a tím i zaměstnanost - protekcionismus - uplatnění v následujících situacích: - cla mají odvetný charakter - reakce na omezení zahr. D předchozím zavedením dovozních cel v zahraničí - protidumpingové clo – dumping - výrobci nabízejí své statky v zahraničí za ceny nižší než doma, takových cen může zahraniční konkurence dosáhnout pomocí rozpočtových subvencí nebo krátkodobým snížením zisků s cílem zlikvidovat konkurenta v dovážející zemi - i v těchto případech platí obecný závěr o snižování celkových přínosů, plynoucích z aplikace komparativní výhody Proexportní politika - politika podporující export - nástroje proexportní politiky: - subvence, daňové úlevy umožňují udržet výrobu pro domácí trh, ale i proniknout na trhy zahraniční - poskytování nebo pojišťování úvěrů exportérům různými vládními agenturami Regulace mezinárodního pohybu kapitálu - cíle: 1) stabilizace mezinárodního pohybu kapitálu - s cílem stabilního vývoje peněžní zásoby (v podmínkách fixních měnových kursů) → dosažení vyrovnané platební bilance

- omezení kolísání měnových kursů (v podmínkách pohyblivých kursů) - opatření: - devizové restrikce, např. v podobě závazného administrativního stanovení poměrů bankovních pohledávek a závazků vůči zahraničí, nebo podmínky přijímání úvěrů nebo depozit ze zahraničí apod. se souhlasem CB nebo dokonce uzavřením přístupu zahraničních finančních investorů na domácí trh s finančními aktivy - speciální zdaňování výnosů z mezinárodně se pohybujících finančních aktiv - opatření MP ovlivňující úrokovou sazbu a tím i pohyb kapitálu 2) doplnění nedostatečných nár. úspor k financování výdajů domácích subjektů zahr. úsporami, regulační opatření stimulují zejména příliv přímých zahraničních investic, např. daňovými úlevami zahr. finančním investorům odkladem daní, speciálními celními podmínkami, subvencemi apod. (tzv. investiční pobídky)

1. Úvod do makroekonomie, makroekonomický produkt a důchod

Recommend Documents