1. Učební texty pro popularizátory vědy

1

Studijní opora k výukovému modulu „K4/M01 Jak se stát výzkumníkem“ byla vytvořena v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Výukový modul představuje nástroj pro vzdělávání cílové skupiny (zájemci o vědu) ve specifickém tématu v rámci přírodních a technických věd. Tento modul popularizační formou seznámí potenciální zájemce o vědecko-výzkumnou práci s vědeckým přístupem (schopností odhalovat skryté příčiny dějů, rozpoznávat falešnou analogii). Dále motivační formou ukáže práci domácích i zahraničních výzkumníků v terénu i v laboratořích. Výukový modul je tvořený unikátním textem, obsahujícím:

1. Učební texty pro popularizátory vědy 2. Pracovní aktivity pro studenty a žáky, min. 5 aktivit pro SŠ, 3 aktivity pro ZŠ 2. st., 1 aktivita pro ZŠ 1. st.): a. popis vědeckých/badatelských aktivit (v laboratoři či terénu), b. pracovní listy, c. návody na experimenty a měření, d. dvě strany odborného anglického textu. 3. Metodická příručka

Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail: [email protected]. ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory aplikovaného výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství.

Garant: Mgr. Martina Baranová Autor: Bc. Helena Uhrová

© ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, z. ú., 2015

2

OBSAH ČÁST A SEZNÁMENÍ POPULARIZÁTORA VĚDY S TÉMATEM ................................................ 8 1. Představení základních pojmů a metodika výzkumu ......................................................................... 9 Přístupy, metody a dělení výzkumu .......................................................................................... 10 Fáze a průběh výzkumu............................................................................................................. 13 Podpora vědy, výzkumu a vývoje v ČR .................................................................................... 15 Výzkumná práce badatele a nejvýznamnější vědecké objevy .................................................. 19 2. Vlastnosti, schopnosti a dovednosti výzkumníka ............................................................................ 23 Vlastnosti................................................................................................................................... 23 Schopnosti a dovednosti ............................................................................................................ 28 3. Vývojové etapy výzkumníka ........................................................................................................... 34 Dětství ....................................................................................................................................... 34 Školní věk a působení pedagogů ............................................................................................... 35 Rozvoj osobnosti během středoškolských a vysokoškolských studií ....................................... 36 Budoucnost začínajícího vědce ................................................................................................. 38 4. Moderní aplikovatelné metody výuky ............................................................................................. 40 Badatelská pedagogika .............................................................................................................. 40 Moderní interaktivní výuka ....................................................................................................... 41 Waldorfská pedagogika ............................................................................................................. 42 Metoda Montessori .................................................................................................................... 43 Moderní jazyková výuka (CLIL) .............................................................................................. 44 5. Výsledky výzkumu a jejich využití v praxi ..................................................................................... 45 Příklady vědecko-výzkumných projektů ................................................................................... 47 Popularizace vědy a výzkumu ................................................................................................... 50 6. Jak jsem se stal vědcem – praktické příklady .................................................................................. 53 ČÁST B - PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY ..................................................... 65 7. Pracovní aktivity pro 1. stupeň základních škol .............................................................................. 65 Badatel ....................................................................................................................................... 65 Neznámý živočich ..................................................................................................................... 67 8. Pracovní aktivity pro 2. stupeň základních škol .............................................................................. 68 Vlastnosti badatele .................................................................................................................... 68 Detektivní zápletka.................................................................................................................... 69 Badatelský deník ....................................................................................................................... 69 9. Pracovní aktivity pro střední školy .................................................................................................. 70 Brainstorming ............................................................................................................................ 70 Křeslo pro hosta ........................................................................................................................ 71 3

Badatelský časopis .................................................................................................................... 71 Proslov o významné osobě – komunikační cvičení .................................................................. 71 Vytvoř si vlastní hudební nástroj .............................................................................................. 72 10. Pracovní listy s odborným textem v anglickém a českém jazyce .................................................. 73 Research and development in daily life .................................................................................. 73 Výzkum a rozvoj v každodenním životě ................................................................................. 76 ČÁST C - Metodická příručka pro pedagogy ...................................................................................... 78 11. Pracovní aktivity pro studenty a žáky ............................................................................................ 79 Badatel ..................................................................................................................................... 79 Neznámý živočich ................................................................................................................... 82 Vlastnosti badatele .................................................................................................................. 84 Detektivní zápletka.................................................................................................................. 86 Badatelský deník ..................................................................................................................... 87 Brainstorming .......................................................................................................................... 88 Křeslo pro hosta ...................................................................................................................... 90 Badatelský časopis .................................................................................................................. 91 Vytvoř si vlastní hudební nástroj ............................................................................................ 93 12. Seznam zdrojů a použitá literatura ................................................................................................. 94 13. Přílohy ............................................................................................................................................ 96

4

CÍL VÝUKOVÉHO MODULU Popularizátoři vědy se seznámí s následujícími okruhy V rámci modulu budou zpřístupněny hlavní rysy výzkumné práce, popsány vlastnosti a dovednosti badatelů i jejich vývoj v průběhu fází lidského života a možnosti rozvoje těchto rysů za pomocí moderních pedagogických metod. Znalosti Na konkrétních příkladech bude ukázána různorodost badatelské práce v současnosti i minulosti, a také představeny osobní cesty jednotlivých výzkumníků.

Popularizátoři vědy při aktivním seznámení s výukovým modulem budou schopni seznámit zájemce o hlavních rysech badatelské práce, popsat Dovednosti nejdůležitější vlastnosti a dovednosti výzkumníka, a také budou mít základní povědomí o tom, jak věda a výzkum prolínají lidský život.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 35 hodin.

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AV ČR

Akademie věd ČR

CLIL

Výuka nejazykových předmětů i jazykových současně

ČSÚ

Český statistický úřad

EU

Evropská unie

GAČR

Grantová agentura ČR

HDP

Hrubý domácí produkt

ICILS 2013

Mezinárodní šetření počítačové a finanční gramotnosti

ICT

Informační a komunikační technologie

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

OECD

Organizace spojených národů

OP VaVpI

Operační program Výzkum a vývoj pro inovace

OP VVV

Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání

RVVI

Rada pro výzkum, vývoj a inovace

SLDB

Sčítání lidu, domů, bytů

SŠ

Střední škola (y)

TAČR

Technologická agentura ČR

VaV

Výzkum a vývoj

VVI

Věda, výzkum a inovace

VŠ

Vysoká škola (y)

ZŠ

Základní škola

6

Seznam symbolů a zkratek

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

KLÍČOVÁ SLOVA

RYCHLÝ NÁHLED V MODULU

CÍL

ÚKOLY K PROCVIČENÍ KONTROLNÍ OTÁZKA

ŘEŠENÍ

SHRNUTÍ KAPITOLY

7

ČÁST A SEZNÁMENÍ POPULARIZÁTORA VĚDY S TÉMATEM CÍL Po úspěšném a aktivním absolvování Získáte znalosti o práci výzkumníka ve vědě a výzkumu, a také informace o nejdůležitějších vlastnostech a dovednostech badatelů. Součástí také je náhled do vývoje výzkumníka Znalosti v jednotlivých etapách lidského života a o nejmodernějších metodách výuky, které mohou být využity pro popularizaci a motivaci žáků k badatelské činnosti.

Získané znalosti použijete při popularizaci práce badatele v rámci Dovednosti vyučovacích hodin.

KLÍČOVÁ SLOVA Výzkumník, badatel, výzkum, popularizace, moderní metody výuky. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 5 hodin.

8

1. PŘEDSTAVENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ A METODIKA VÝZKUMU Kapitola obsahuje výčet důležitých definic termínů z oblasti vědy a výzkumu, představuje výzkumné metody a etapy výzkumné činnosti a popisuje finanční možnosti pro realizaci vědeckých aktivit. Věda je soubor činností, které nepřetržitě a systematicky poznávají a zkoumají objekty a děje kolem nás – živá i neživá příroda, společnost, lidstvo, vesmír, myšlení i kultura. Součástí vědy je výzkum neboli praktické či teoretické činnosti, které zkoumají jednotlivé jevy tak, aby dosáhly spolehlivého (ověřitelného) výsledku pomocí metod výzkumu (poznávání, pozorování nebo experiment). Základní terminologie v oblasti vědy, výzkumu a vývoje jsou zakotveny v legislativě v rámci zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, v znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře VaV“). Dle tohoto zákona se výzkum dělí na následující oblasti: 

Základní výzkum: Teoretická nebo experimentální práce prováděná za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi. Základní výzkum není zaměřen na hledání určitého konkrétního výsledku, ale je motivován hlavně zvědavostí. Je studiem některé zajímavé vlastnosti přírody. Vědec obvykle neví, co hledá, neví, jak to najít a někdy ani neví, proč to vlastně hledá. Základní výzkum například odhalil spoustu podrobností o chemii a funkci genů, objevil způsoby manipulace s geny a přenosu genů z jednoho organismu na druhý. Odhalil strukturu atomů a radioaktivitu.



Aplikovaný výzkum: Teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.

Příklad rozdílu mezi základním a aplikovaným výzkumem: Zatímco prostřednictvím základního výzkumu byl poznán atom jeho jádro, struktura a fungování, tyto poznatky byly následně využity v aplikovaném výzkumu k vynálezu jaderné energie a jaderných (atomových) zbraní. 

Experimentální vývoj: Spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.

Kromě toho jsou ve zmíněném zákoně stanoveny tyto další pojmy a termíny: 

Inovace: Zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů, nebo služeb do praxe, které se rozlišují na: 

inovace postupů, kterými se rozumí realizace nového nebo podstatně zdokonaleného způsobu výroby nebo poskytování služeb, včetně významných změn techniky, zařízení nebo programového vybavení, 9



organizační inovace, kterými se rozumí realizace nového způsobu organizace obchodních praktik podniků, pracovišť nebo vnějších vztahů.



Projekt výzkumu, vývoje a inovací: Soubor věcných, časových a finančních podmínek pro činnosti potřebné k dosažení cílů ve výzkumu, vývoji a inovacích formulovaný uchazečem ve veřejné soutěži nebo poskytovatelem v rámci zadání veřejné zakázky.



Výzkumná organizace: Dle zákona o podpoře VaV se jedná o organizační složku státu nebo organizační jednotku ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem (např. vysoká škola, ústav apod.), bez ohledu na jeho právní formu nebo způsob financování, jehož hlavním účelem je provádět základní výzkum, aplikovaný výzkum nebo experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím výuky, publikování nebo převodu technologií; veškerý zisk je zpětně investován do těchto činností nebo šíření jejich výsledků nebo do výuky).

Přístupy, metody a dělení výzkumu V současnosti rozlišujeme několik přístupů k výzkumu, které jsou založeny na metodách výzkumu (vědeckých procedurách neboli postupech, které výzkumník využívá k tomu, aby realizoval svůj výzkumný cíl). Jednotlivé přístupy výzkumné činnosti lze dělit na základě těchto kritérii: Podle použitých metod se rozlišuje: 

 

teoretický přístup (analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, specifikace či analogie) - přístup pracuje pouze s teorií, nepracuje s konkrétními daty, ale pouze vysvětluje a uvažuje na základě informací, pomocí indukce a dedukce či modelování objasňuje jev nebo jednání, neoperuje s konkrétními daty; empirický přístup (pozorování, měření, experiment) - pracuje s konkrétními příklady, je založený na skutečnosti, užívá živých i neživých objektů; praktický přístup - je zaměřený na konkrétní problém a jeho řešení.

Podle způsobu vysvětlení (výkladu) se rozlišuje:  

explanační přístup (postup je od obecného k jednotlivému); interpretační (postup opačný, od jednotlivého jevu k obecnému).

Další dělení je inspirováno systémem Auguste Comteho, který výzkumné přístupy dělí dle zkoumaných oblastí na:    

vědy neživé přírody (mineralogie, věda o vesmíru) vědy živé přírody (zoologie, botanika) humanitní a společenské vědy (sociologie, pedagogika, lékařství) mezioborové vědy (antropologie, geografie)

Dělení může vycházet také z toho, jak dochází k realizaci výzkumu:   

individuální (výzkumník pracuje sám), skupinový (skupina výzkumníků), zkušební (předvýzkum sloužící k ověření použitých metod), 10

 

experimentální (pokusné zjišťování faktorů v procesu), komparativní (srovnávání výsledků dvou výzkumů).

Kromě výše představených způsobů dělení je výzkumná činnost členěna za účelem možnosti srovnání úrovně výzkumu a vývoje v jednotlivých zemích EU podle metodiky NABS (Metodika analýz a porovnávání vědeckých programů a rozpočtů), která třídí (klasifikuje) výzkumné a vývojové práce dle socioekonomických cílů, v jejichž rámci (většinou jde o programy) se tyto práce provádějí. Tato metodika rozlišuje následujících 13 oblastí (směrů) výzkumu a vývoje:             

Průzkum a využití zdrojů Země (Exploration and exploitation of the earth) Infrastrukturní a územní záležitosti (Infrastructure and general planning of land-use) Ochrana životního prostředí (Control of environmental pollution) Ochrana a zlepšování zdraví lidí (Protection and improvement of human health) Výroba, distribuce a racionální využití energie (Production, distribution and rational ulilization of energy) Produktivita a technologie v zemědělství (Agricultural production and technology) Produktivita a technologie pro průmysl (Industrial production and technology) Společenské struktury a jejich vzájemné vztahy (Social structures and relationships) Výzkum a využití kosmu (Exploration and exploitation of space) Všeobecný výzkum na vysokých školách (Research financed from General University Funds) Neorientovaný výzkum (Non-oriended research) Ostatní civilní výzkum (Other civil research) Obrana (Defense)

Metody výzkumu: Metoda je nástrojem ke zkoumání daného výzkumného předmětu. Je to způsob a aplikace postupu tak, abychom dosáhli stanovený výzkumný cíl. Použití metody při vědeckém zkoumání předpokládá znát postup, jak metodu použít. Podle metodologie rozlišujeme kvantitativní a kvalitativní metodu výzkumu. Kvantitativní – opírá se o dedukci (teorie - formulace hypotéz - pozorování testování hypotéz - interpretace a zobecnění). Vychází z teorie a předpokládá projekt k realizaci výzkumu. Mezi používané techniky patří:     

experiment (kvaziexperiment) korelační šetření normativní šetření strukturované (standardizované) dotazníku longitudinální studie

rozhovory

11

s využitím

strukturovaného

    

analýza časových řad Q-metodologie shluková analýza jednorozměrné a vícerozměrné škálování operační výzkum

Kvalitativní – opírá se o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry - teorie). Je to nenumerické šetření a interpretace. Cílem je odkrýt význam informací (narativní sociologie). Mezi používané techniky patří:  případové studie  analýza osobních dokumentů a textů  polostrukturované a hloubkové rozhovory  etnografie (zahrnující pozorování a participantní pozorování)  zakotvená teorie  vyprávění založené na zkoumání jazyka  analýza diskurzu, sémiotika Tabulka 1.1: Specifika rozdílů mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem

Cíl charakter vztah k teorii myšlenkový postup východisko/ začátek výzkumu plánování výzkumu

průběh výzkumu počet zkoumaných osob

techniky, metody

zpracování dat

spolehlivosti výsledků

kvantitativní výzkum

kvalitativní výzkum

získání objektivního důkazu, ověření teorie/ hypotéz objektivní

porozumění chování lidí v přirozeném prostředí subjektivní

potvrzení či vyvrácení teorie

tvorba teorie

dedukce

indukce

vychází z teorie a hypotéz

začíná vstupem do terénu

pečlivě se připravuje na začátku, písemný projekt podle dané struktury plánovitě ověřuje hypotézy, zjišťuje kauzální vztahy

plán vzniká v průběhu práce, mohou se měnit zkoumané otázky, a metody => je pružnější shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje, v průběhu výzkumu se vynořují hypotézy

reprezentativní vzorek, velké množství (většinou)

žák, třída, škola

experiment (manipulace s proměnnými), dotazníky, strukturované rozhovory, testy, standardizované pozorování aj.

dlouhodobý terénní výzkum, pozorování s různou mírou zúčastněnosti, polostrukturované nebo hloubkové rozhovory, spolupráce výzkumníka s informanty při sběru údajů,

kvantitativní, počítačové, statistické, interpretace dat

kvalitativní kódování, analýza, interpretace

zajišťuje se standardními postupy, zjišťuje se statisticky (validita, reliabilita); výzkum lze zopakovat

problematická - výsledky jsou subjektivní; zajištění pomocí triangulace dat, metod, výzkumníků, teorie (interpretace údajů několika výzkumníky, porovnání podobných výzkumů, podobných jedinců v podobném kontextu, použití více metod, schválením závěrečné zprávy účastníky)

zobecnění výsledků na populaci, zjištění zákonitostí; stručná, výstižná vysvětlování chování lidí v určitém kontextu; výsledky/podoba výzkumná zpráva, dle zažité struktury: detailní, interpretativní či jen deskriptivní závěrečné zprávy 1/ výzkumný problém, 2/ metodologie, zpráva, hluboké vyprávění 3/ analýza dat, 4/ diskuse výsledků platnost výsledků snaha o platnost pro celou populaci platnost pro danou třídu, žáka, školu K. Vlčková. Základy pedagogické metodologie

12

Příklady využití jednotlivých metod výzkumů z praxe: Praktickým a dobře známým příkladem kvantitativního výzkumu je výzkum základních charakteristik populace státu – tedy sčítání lidu, domů, bytů (SLDB) prováděné Českým statistickým úřadem. V rámci tohoto průzkumu je osloven velký vzorek respondentů (občané starší 18 let s trvalým pobytem na území ČR) a jsou využity strukturované (standardizované) dotazníky. Kvantitativní šetření se používá také při průzkumech volebních preferencí voličů, při určování míry spokojenosti občanů, apod. Naopak kvalitativní metoda výzkumu je využívána velmi často např. u obchodníků, kteří provádějí průzkumy za účelem zjištění, proč zákazníci kupují určité zboží, jaký je důvod toho, že vybraný výroben se neprodává dobře, apod. (hloubkový kvalitativní rozhovor). Přesto, že se obě metody výzkumu značně liší, v mnoha výzkumech mohou být vzájemně kombinovány, doplňovány či jeden může navazovat na druhý (např. použití kvantitativní metody při zjišťování, které problémy trápí děti ve školním věku, následně využití kvalitativní metody při zjišťování příčin, dopadů a možných řešení daných problémů).

Fáze a průběh výzkumu Každá výzkumná činnost nebo projekt se skládá z několika dílčích etap a fází, které na sebe navazují nebo se vzájemně prolínají. Jelikož je badatelská činnost převážně dlouhodobou aktivitou, musí každý výzkumník vlastní výzkum dopředu plánovat a mít strategii jeho průběhu. Před zahájením bádání tak musí být nastaven plán (strategie) realizace, který napomůže v orientaci a posloupnosti jednotlivých úkolů a v rámci něhož je plánováno co, kdy, kde, jak a za jakých okolností se bude zkoumat.

13

Schéma 1.1: Plánování výzkumu/výzkumného projektu

Definování problému, stanovení cíle a hypotézy Stanovení strategie výzkumu, příprava a plánování etap výzkumu Sběr dat a informací (např. průzkum, měření) Analýza dat a informací, zhodnocení testování Ověřování výsledků a zjištění, interpretace, prezentace; Zdroj: ACCENDO, 2015

Plánování pomáhá pracovat s informacemi systematicky a uspořádaně, a tak zamezuje ztrátě důležitých informací a dat, které lze bez plánu přehlédnout. Výsledkem každé výzkumné činnosti je objev, poznání, teorie nebo výrobek. Praktický příklad průběhu výzkumu: Na zahradě se objevila díra a vyvstala otázka, jak vznikla. Problémem je tedy vznik díry. Cílem výzkumu je zjistit, komu díra patří. Následuje kladení otázek za účelem získání informací - Je to díra nebo spíš nora, či tunel? Mohl ji udělat svišť, krtek, hraboš, myš atp.? Na základě těchto otázek se vytváří hypotézy: H1 Díru udělal svišť. H2 Díru udělal hraboš. H3 Díru udělal krtek. H4 Díru udělala myš. Následuje vytvoření strategie výzkumu (tedy jakým způsobem lze zjistit vznik díry) – jednou z možností je pozorováním díry a sběrem nejdůležitějších informací o ní. V následné fázi pomocí měření následuje zjištění, že díra je malá. Prozkoumáním hloubky, lze vypozorovat, že je to spíše tunel než nora nebo díra, a že v okolí se nenachází žádná hlína na povrchu. Proběhla fáze zhodnocení a následuje potvrzení nebo vyvrácení hypotéz. Svišť vzhledem k velikosti díru udělat nemohl, H1 je vyvrácena. Absence hlíny v okolí díry poukazuje na fakt, že ani krtek to nemohl být. H3 je také vyvrácena. I pro hraboše je díra příliš malá, H2 je také vyvrácena. Díra je velká tak akorát pro myš, která také tvoří tunely. H4 potvrzena, avšak následuje ověřování za pomocí pozorování díry. Po chvilce lze zahlédnout malý čumák s fousy, který vypadá jako myší. Logicky tedy na základě všech zjištěných faktů je ověřeno, že je to myší díra. S tímto objevem můžeme předstoupit před další osoby a prezentovat svůj objev.

14

Podpora vědy, výzkumu a vývoje v ČR Aby výzkumné organizace a výzkumní pracovníci mohli realizovat svou badatelskou činnost, je důležitá finanční podpora ze strany státu a dalších nadřazených institucí. Podpora vědy a výzkumu v České republice je zakotvena v zákoně o podpoře VaV. Existují dva základní druhy podpory - institucionální a účelové. Institucionální podpora: Slouží ke krytí výdajů konkrétních výzkumných institucí na jejich výzkumnou činnost. Institucionální podporou je poskytnutí institucionálních prostředků na výzkumný záměr, na specifický výzkum na vysokých školách, nebo na mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji. Účelová podpora: Jedná se o poskytnutí účelových prostředků na projekt výzkumu a vývoje, kde projektem je vymezení činnosti ve výzkumu a vývoji. Může probíhat prostřednictvím: 

Programového projektu: Jedná se o většinu projektů v rámci aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Poskytovatelé podpory (správci rozpočtových kapitol) navrhují a vyhlašují programy, příjemci (výzkumné organizace) následně vyjadřují, jakým způsobem přispějí k naplnění cílů těchto programů.



Grantového projektu: Především v základním výzkumu. Příjemce si cíle a způsoby řešení stanovuje sám. Poskytovateli těchto typů podpor jsou především Grantová agentura ČR a Akademie věd ČR.



Veřejné zakázky ve výzkumu a vývoji: Příjemce podpory provádí výzkum pro potřeby poskytovatele dle požadavků vymezených ve výzvě a zadávací dokumentaci. Poskytovatel je jediným uživatelem výsledků projektu. Jedná se o tzv. projekty pro státní správu, která určuje parametry jejich výsledků.

Na vědecko-výzkumné aktivity lze primárně využít financování ze dvou typů podpory – soukromé a veřejné zdroje. Soukromá podpora Pochází především z výrobních organizací, které si objednávají určité aplikovatelné výsledky pro účely zefektivnění/zkvalitnění své hospodářské výroby a zvýšení ekonomických přínosů. Například velký podnik chce zlepšit výrobu nebo inovovat své produkty, a tak si najme vlastní výzkumné pracovníky, poskytne jim zázemí a očekává za to výsledky. Další možností soukromého financování je výsledek výzkumu prodat a za získané peníze začít s dalším výzkumem. Veřejná podpora Tato podpora probíhá prostřednictvím financování z veřejných rozpočtů, kterými jsou podporovány veřejné, soukromé i neziskové instituce (veřejné vysoké školy, Akademie Věd atp.) nebo prostřednictvím grantů. Veřejné financování zahrnuje podporu z národních zdrojů, z prostředků Evropské unie či mezinárodních programů mimo EU. Systém veřejné podpory výzkumu a vývoje v ČR 15

Systém veřejné podpory výzkumu a vývoje v ČR je poměrně decentralizovaný a řídí se Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015, jejímž cílem je zajistit kvalitní podmínky pro tvorbu nových poznatků a jejich využívání v inovacích. Stejně jako v zahraničí je i v ČR kladen důraz na výsledky VaV a na možnosti jejich využití ve všech oblastech života společnosti. V oblasti podpory VaV v ČR jsou klíčovými aktéry Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Dalšími důležitými institucemi jsou Technologická agentura ČR (TAČR) a Grantová agentura ČR (GAČR), ostatní ministerstva ČR a ústřední správní orgány podporující výzkum a vývoj ze svých rozpočtů. Systém podpory výzkumu, vývoje a inovací v ČR je znázorněn v následujícím schématu níže. Schéma 1.2: Systém účelové a institucionální podpory výzkum, vývoj a inovací v ČR

Zdroj: Průvodce systémem veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací v České republice – 2012, MŠMT

Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) je odborný a poradní orgán Vlády České republiky. Rada připravuje návrh na přidělování veřejných prostředků na VaV. Rada má odpovědnost za navrhování výzkumu, vývoje a inovační politiky, přípravu zákonů a dalších právních předpisů, realizaci priorit VaV, atd. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) je ústředním správním orgánem odpovědným za realizaci politiky výzkumu a vývoje v ČR. MŠMT poskytuje

16

finanční prostředky na výzkum prováděný na univerzitách a je řídícím orgánem pro Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). Dalšími významnými institucemi v rámci podpory vědy a výzkumu v ČR jsou Akademie věd ČR a Grantová agentura ČR pro oblast základního výzkumu a Technologická agentura ČR pro oblast aplikovaného výzkumu. Akademie věd ČR (AV ČR) je veřejná neuniverzitní výzkumná instituce, kterou tvoří soustava vědeckých pracovišť. Pracoviště Akademie věd se podílejí také na vzdělávání mladých badatelů při uskutečňování doktorských studijních programů, ale i pedagogickou aktivitou svých pracovníků na vysokých školách. AV ČR se skládá z 54 výzkumných ústavů, které jsou rozděleny do tří vědeckých oblastí:   

Matematika, fyzika a vědy o Zemi Chemické a biologické vědy Humanitní a sociální vědy

Grantová agentura ČR (GAČR) přerozděluje finanční prostředky pro základní výzkum mezi jednotlivé žadatele, kteří si témata svého výzkumu vybírají sami. Celkem má k dispozici 5 grantů: standardní, postdoktorské, pro doktorské týmy, mezinárodní, bilaterární. Agentura přispívá k vytváření atraktivních podmínek pro profesní dráhu mladých a začínajících vědeckých pracovníků. V rámci vyhlášených programů poskytuje finanční podporu na vědecké projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak pro mladé a začínající vědecké pracovníky. Technologická agentura (TAČR) financuje aplikovaný výzkum, experimentální výzkum a inovace v sedmi programech – ALFA, BETA, GAMA, DELTA, EPSILON, OMEGA a Centrum kompetence. Technologická agentura má za úkol podporovat spolupráci mezi výzkumnými organizacemi a podnikatelskou sférou. Také každé z ministerstev má možnost vyhlašovat veřejné soutěže ve vědě a výzkumu, jejichž vítězové získají prostředky na vědecko-výzkumné aktivity. Primárně podporují aplikovaný výzkum, ale také projekty určené ke spolupráci s dalšími subjekty na mezinárodní i národní úrovni.

17

Obrázek 1.1: Základní informace o podpoře VaV v krajích ČR v roce 2012

Zdroj: ČSÚ

Financování z evropských zdrojů Největší objem finančních prostředků na podporu vědy a výzkumu v ČR plyne ze strukturálních fondů EU (dříve v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace - OP VaVpI). V programovém období 2014 – 2020 bude na vědeckovýzkumné aktivity určen Operační program věda, výzkum a vzdělávání (OP VVV). V oblasti výzkumu a vývoje byl do konce roku 2013 platný Sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace. V rámci tohoto programu bylo možné budovat nové výzkumné infrastruktury, podporovat výzkum vycházející vstříc potřebám malých a středních podniků, podporovat regionální výzkumná uskupení, vytváření vědeckovýzkumných partnerství atd. Od roku 2014 na tento Sedmý rámcový program navazuje program Horizon 2020, který je stěžejním nástrojem na úrovni EU a představuje nový rámec pro financování evropského výzkumu, vývoje a inovací v období let 2014-2020. Na toto sedmileté období byl Evropskou komisí schválen rozpočet ve výši 77 mld. €, což z tohoto programu dělá největší výzkumný program na světě (rozpočet předchozího 7. rámcového programu byl 53 mld. €). Celková podpora na VaV v ČR objemově dlouhodobě roste, o čemž vypovídá následující tabulka, z níž je patrný nárůst financí na VaV z 50 mld. Kč v roce 2007 na cca 72 mld. Kč v roce 2012. Nejvíce jsou podporovány technické a přírodní vědy. Tabulka 1.2: Výdaje na výzkum a vývoj v ČR podle vědní oblasti (v milionech Kč) Obor

mil. Kč 2007

2008

2009

2010

2011

2012

Technické vědy

26 747

27 131

26 801

27 935

32 841

37 000

Přírodní vědy

13 755

12 788

13 512

14 398

18 055

22 276

Lékařské vědy

4 303

4 343

4 996

4 758

4 999

5 856

Zemědělské vědy

1 988

2 014

2 124

1 941

2 288

2 384

Sociální vědy

1 781

2 033

1 684

2 068

2 625

2 667

18

Obor Humanitní vědy Celkem Zdroj: ČSU, 2012

mil. Kč 2007 1 434 50 009

2008

2009

1 563 49 872

1 758 50 875

2010 1 874 52 974

2011 1 946 62 753

2012 2 177 72 360

Ve srovnání objemu finančních prostředků určených na vědecko-výzkumné činnosti v zemích EU je tato hodnota v České republice dlouhodobě podprůměrná, a to i přesto, že v posledních letech trvale roste – viz graf níže. Graf 1.1. Investice do výzkumu a vývoje v zemích EU (% HDP)

Zdroj: Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím

Výzkumná práce badatele a nejvýznamnější vědecké objevy Výzkumník nebo také badatel či vědecký pracovník je osoba, která se trvale zabývá výzkumem, tedy zkoumáním jednotlivých jevů, procesů a činností přičemž se snaží přinést výsledky svého bádání, které jsou využitelné pro společnost. Člověk jako takový je tvor bádavý, který chce najít odpovědi na své otázky, přesto ve 21. století stále přetrvává předsudek, že výzkumníkem se člověk stane pouze po absolvování vysoké školy a následném zaměstnání v některém z výzkumných ústavů. Existuje mylná představa, že podobně jako v uměleckých oborech, se člověk narodí s talentem cokoli zkoumat. Ve skutečnosti se vědcem člověk nerodí, ale stává se jím, pokud má dostatek píle a touhy po poznání. Mezi nejvýznamnější vědce a výzkumníky, kteří svými objevy ovlivnili lidstvo, patří       

Johann Gregor Mendel – zakladatel genetiky Jan Jessenius – první veřejná pitva František Křižík – první elektrická tramvajová linka, Křižíkova fontána Josef Ressel – vynálezce lodního šroubu Thomas Alva Edison – vynálezce žárovky, psacího stroje, gramofonu Jonas Salk – objevitel vakcíny proti obrně Albert Einstein – teorie relativity

19

       

Marie-Curie Sklodowská – výzkum léčby rakoviny pomocí radioaktivity, objevila radium a polonium Charles Darwin – otec evoluce Prokop Diviš – vynálezce bleskovodu, elektroléčba Sigmund Freud – zakladatel psychoanalýzy Manfred von Ardenne – vynálezce televizoru Kess A. Schouhamer – 1000 různých patentů, například CD, Blu-Ray Jan Jánský – objevitel krevních skupin Jaroslav Heyrovský – držitel Nobelovy ceny, objevitel polarografie

Přestože v tomto výčtu i obecně převažují mezi badateli muži, výzkumná činnost není jen jejich doménou. V historii svými významnými výsledky přispěla k rozvoji společnosti také celá řada žen, přestože genderové studie prokazují, že nižší zastoupení žen ve vědě je dáno historickým vývojem jejich celospolečenského postavení. Ke zvýšení počtu i podpoře žen ve výzkumu slouží Pracovní skupina MŠMT pro ženy ve vědě a od roku 2001 také funguje Národní kontaktní centrum ženy a věda jako grantový projekt Sociologického ústavu AV ČR. Nejznámější výzkumnice, která získala dvakrát Nobelovu cenu, je Marie Curie-Sklodowská. Ta se zasloužila nejen o vznik teorie radioaktivity, ale podařilo se jí objevit radium a polonium. Díky ní vznikly první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity a na základě jejích výzkumů pak vznikl například rentgen, který se dodnes používá v lékařství na určení řady nemocí. Také její dcera Irene Joliot-Curie šla ve stopách své matky i otce a život zasvětila výzkumu umělé radioaktivity, za což stejně jako její slavná matka získala Nobelovu cenu. Další zajímavou badatelkou se stala Joy Adams, opavská rodačka, která kromě spřátelení s lvicí Elzou zasvětlila život výzkumu lvů, leopardů, gepardů a jejich ochraně, a také hájila a rozvíjela původní africké tradice. Ať už se jedná o ženy nebo muže, nejvíce preferovanými a atraktivními oblastmi zkoumání v ČR jsou technické vědy, ve kterých svou vědeckou činnost realizuje téměř 40 % všech osob pracujících na pozici výzkumníka/výzkumnice. Poměrně výrazné zastoupení vědců je také ve vědách přírodních – viz tabulka níže. Tabulka 1.3.: Osoby zaměstnané na pozici výzkumníka/výzkumnice podle vědních oborů v ČR v roce 2012 Vědní obor

2012 Počet

Podíl

Technické vědy

18 834

39,5

Přírodní vědy

12 905

27,1

Lékařské vědy

5 660

11,9

Sociální vědy

4 458

9,4

Humanitní vědy

3 626

7,6

Zemědělské vědy

2 167

4,5

47 651

100,0

Celkem ČR Zdroj: ČSÚ, 2012

Ačkoliv někteří z nejvýznamnějších výzkumníků a badatelů dosáhli svých objevů samostatně, většina vědecko-výzkumné činnosti probíhá (zejména v současné globalizované společnosti) ve výzkumných týmech. Možnost sdružovat výzkumníky, 20

vědce i odborníky pod jednou střechu nabízejí vědecko-výzkumná pracoviště a instituce. Jedná se zejména o:         

veřejné a státní vysoké školy; fakultní nemocnice; soukromé vysoké školy; pracoviště Akademie věd ČR; resortní výzkumná pracoviště jednotlivých ministerstev; knihovny, archivy, muzea; soukromé domácí podniky; soukromé zahraniční podniky; veřejné podniky.

Tyto organizace umožňují zejména v přírodních nebo lékařských vědách pracovat na výzkumné činnosti řadě lidí, kteří by jinak kvůli potřebnému nákladnému zařízení takovou možnost neměli. Také proto, že je každý výzkumný záměr velice finančně, materiálově a zdrojově náročný, koncentrace většího množství odborníků/vědců na jednom místě umožňuje výzkumnou činnost realizovat levněji a efektivněji. Původně výzkumné organizace vznikaly na univerzitách, postupně přibývaly v průmyslových podnicích, i vznikaly akademie a výzkumné ústavy se stálými zaměstnanci. K výzkumné činnosti patří i publikování, a tak se lze setkat i s vědeckými vydavatelstvími. Obrázek 1.2: Práce výzkumného týmu na vědeckém pracovišti

Zdroj: www.fbmi.cvut.cz

Práce v týmu umožňuje posilovat synergické efekty každodenního bádání, týmová práce zvyšuje produktivitu, morálku, urychluje dosahování cílů a přispívá k rychlejší inovaci. Na rozdíl od samostatné vědecké práce však členové týmu musí rozumět vlastním týmovým rolím, stejně jako rolím ostatních kolegů. Lépe pak poznají, kdy mají přispívat a kdy ponechat iniciativu druhým s vhodnější rolí pro daný úkol. Každé uskupení jedinců (vědců) však nemusí vést k rychlejší a efektivnější práci. Záleží na tom, jak je vědecký tým vzájemně „sehrán“, jak si jednotliví členové rozumí, zda mají společný cíl, a zda cítí zodpovědnost za jeho dosažení. Schéma níže představuje jednotlivé typy vědecko-výzkumných týmů, tzn. způsobu spolupráce skupiny jednotlivců.

21

Schéma 1.3: Typy vědecko-výzkumné týmové spolupráce

Zdroj: Price, G., Maier P. 2010

22

2. VLASTNOSTI, VÝZKUMNÍKA

SCHOPNOSTI

A

DOVEDNOSTI

Pro každé povolání jsou typické určité vlastnosti a dovednosti a ani výzkumná činnost není výjimkou. Bez některých z nich se výzkumník neobejde, další převažují a jiné nejsou pro něj podstatné. Následující kapitola v analogii na typickou práci badatele zdůrazňuje a vyzdvihuje nejdůležitější vlastnosti a schopnosti, které by výzkumník měl nejen vlastnit, ale také zdokonalovat a neustále na nich pracovat tak, aby získal schopnost odhalovat skryté příčiny dějů a rozpoznávat falešnou analogii. „Klíč ke vší vědě je otazník.“ Honoré de Balzac

Vlastnosti Přestože některé vlastnosti jsou důležitější než jiné, v zásadě však může každá vlastnost vytvářet z člověka hledajícího odpovědi na výzkumné otázky dobrého výzkumníka. Stačí mít mysl i srdce otevřené k pozorování a poznávání nových podnětů přicházejících z okolí. Mezi zásadní vlastnosti, které by neměly u každého vědce a badatele chybět, patří:        

touha po poznání a vědění; vztah k okolí, přírodě i společnosti; píle, odolnost a vytrvalost; kreativní myšlení a fantazie; vnitřní cit a intuice; sebereflexe; inteligence; a další.

Výzkumníkem se člověk nerodí, ke zkoumání není nutný talent ani genové dispozice, ale je podstatné mít nezdolnou touhu po poznání a vědění, která není jen pouhou schopností vyhledávat teoretické informace a třídit je, ale také potřeba jít do hloubky až na hranice vědění. Lidskému pokolení je dána do vínku přirozená zvědavost a už malé děti zajímá, co je podstatou různých věcí i jevů. Jen někteří si tuto přirozenou vlastnost pěstují i v pozdějších letech a nespokojí se s prvoplánovými informacemi, které denně získávají od svého okolí i masmédií. Tito lidé, kteří překročí hranici obyčejné zvídavosti, se lehce přehoupnou do badatelské práce. Ale jen touha po poznání nestačí. Badatelská práce jde ruku v ruce se znalostmi praktickými i teoretickými, výzkumník musí být neustále v obraze a neustále se vzdělávat (vzdělavatelnost). Neznamená to ale, že musí mít několik vysokoškolských titulů, badatelem se může stát kdokoli. I člověk se středním vzděláním může být odborníkem. Například zahrádkář, který se snaží vytvořit stroje, které mu zjednoduší práci na zahradě; sběratel motýlů, který shromažďuje nové poznatky o motýlech, provádí pozorování a cestuje po celém světě, aby viděl další druh; nebo cukrářka, která stále zlepšuje své recepty se snahou najít dokonalou chuť. 23

Zkoumat znamená také mít zájem, vytvořit si vztah k okolí, přírodě i společnosti. Ctít a tolerovat vše kolem nás, ať už to vytvořila příroda nebo člověk a snažit se do svého okolí vložit větší vklad než ona vložila v nás. Badatel se snaží najít cestu, jak přinést společnosti přidanou hodnotu, která může mít podobu vynálezu, objevu, důležité informace, zlepšení i nového poznatku, který může být použit v budoucnu. Výzkumník aktivně vyhledává nové možnosti, nové informace, jde do hloubky stávajících poznatků a snaží se najít nové cesty. Neustále pozoruje, snaží se vidět a porozumět jevům kolem. Každá vědecká činnost potřebuje postupovat krůček po krůčku, a každý výzkumník se ve své práci dostane občas do mrtvého bodu, kdy žádná z dostupných metod nefunguje a kdy nevidí žádné východisko. Tehdy je důležitá píle, odolnost a vytrvalost, protože bez těchto vlastností by v našich dějinách nevznikla řada objevů. Vědecký pracovník se také musí umět dobře vyrovnávat s neúspěchem a vydržet. Je historicky ověřené, že mnoho významných vynálezů našlo uplatnění a podporu teprve až v pozdější době. Naopak i nezdar může napomoci tomu, aby v dalším výzkumu a vývoji nebyly opakovány stejné, chybné kroky, a aby byly hledány další možnosti, jak danou problematiku kreativně vyřešit. „Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost faktů či fantazie.“ Albert Einstein Bez kreativity a také fantazie by se badatel nedokázal dostat dál, nedokázal by nacházet nové cestičky a neměl by touhu dělat věci neobvyklým způsobem. Fantazie je rozvinutá hlavně v dětském věku a s postupem času ji nahrazuje rozumová složka, avšak bez fantazírování by nevznikla řada sice zpočátku bizarních, ale velice užitečných objevů. Badatel a výzkumník nic nevyrábí, ale vytváří nové dosud nezjištěné poznatky. K tomu, aby mohl tvořit, musí použít nejen svůj rozum (mozek), ale často má větší podíl na nových objevech jeho vnitřní pocit a intuice. Tyto nehmotné aspekty pomáhají badateli „vytušit“, že je na správné cestě, a že všechno co dělá, má smysl. V určité chvíli se totiž každý dostane do stádia, kdy už není rozumově schopen vysvětlit daný jev či činnost. V této fází dochází k tomu, že už nejde jen o získávání faktů, ale také o chápání a tolerování věcí, které nelze vysvětlit pomocí exaktních věd. „Je-li tedy život sám o sobě dobrý a žádoucí, a když si pak vidoucí uvědomí, že vidí, slyšící, že slyší, jdoucí, že jde, a když máme i pro všechny ostatní činnosti vědomí, že jsme činní, takže vnímáme, že vnímáme, a myslíme, že myslíme, je to pro nás známka, že jsme.“ Aristoteles Další důležitou vlastností vědce je sebereflexe nebo také vědomí sebe sama, schopnost odhadnout co je v mých možnostech a co už ne, nám napomáhá chovat se odpovědně a tudíž je důležitým předpokladem etického chování. Člověk je díky ní schopen ohodnotit sám sebe, najít silné a slabé stránky. Schopnost sebehodnocení i sebekritiky učí výzkumníky vlastní odpovědnosti, kompetentnosti a sebe přijetí. Žádný výzkumník by se neměl přeceňovat ani podceňovat, měl by znát vlastní hranice i umět přijmout kritiku. 24

Každý badatel by měl být vybaven určitou mírou inteligence neboli chytrostí, která mu pomáhá chápat věci a využívat nabyté znalosti v nových situacích. V současnosti se inteligence měří na základě IQ, ale toto měření má hlavní nevýhodu v tom, že měří chytrost pouze na základě čísel a slov, ale už neověřuje inteligenci spojenou s uměním, přírodou nebo empatií či společenskostí. Obrázek 2.1: Online aplikace IQ test

Zdroj: www.iq-test-zdarma.cz

Intelektové dovednosti podle Lipmana (2003, Thinking skills) znamenají bádání neboli zkoumání předmětů, usuzování (uvažování), konceptualizace (tvoření pojmů) a překlad (přenos významu z jednoho jazyka do druhého). Chytrost ale není jen to, že umíme pracovat se slovy a čísly, známe obrovské množství faktů a umíme skvěle ovládat nové technologie, ale obsahuje i jiné schopnosti a dovednosti. Jedním z odpůrců IQ měření, a také autorem uznávané Teorie inteligence, je Howard Gardner, který tvrdí, že chytří nejsme jen jedním způsobem, ale že druhů chytrostí je celkem osm:        

jazyková, logicko-matematická, prostorová, hudební, tělesně-pohybová, interpersonální, intrapersonální, přírodovědná. Obrázek 2.2: Typy inteligence podle Howarda Gardnera

Zdroj: www.connectionsacademy.com

Všechny tyto druhy inteligence lze jednotlivě i všechny dohromady rozvíjet, záleží na tom, jaký postoj daná osoba k vlastní inteligenci zaujme. U mladých výzkumníků 25

i dětí je navíc nutná podpora nejen ze strany rodičů, ale také od pedagogů i ochota se rozvíjet vycházející z jejich vlastního přesvědčení. Nejvýznamnější inteligence pro badatele jsou:    

jazyková (umění slova je důležité při prezentaci výsledků výzkumu); logická (nutná k propojování vztahů mezi zkoumanými jednotkami); interpersonální (lze využít v komunikaci s ostatními); přírodovědná (provází veškerý výzkum, přírodní chytrost sebou nese pozorovatelskou schopnost, touhu po poznání, lásku k přírodě apod.).

Druhy inteligence jsou:    

svou náplní různorodé ale rovné, každou lze zkoumat a rozvíjet (každý ví v čem je nejlepší, to ale neznamená, že nemusí už rozvíjet něco jiného), pod každým druhem inteligence se skrývá více dovedností a schopností a ne všechny lze ovládat na 100 %, ke každé činnosti je nutné několik inteligencí najednou, například pokud prezentujeme, využíváme řečnické schopnosti (jazyková), když vytváříme prezentaci (prostorová), když se snažíme zaujmout (interpersonální), když bojujeme s trémou (intrapersonální).

Člověk nadaný jazykovou inteligencí není jen ten, kdo umí ovládat jazyk a gramatiku, což dokazuje mnoho příkladů ze současnosti i minulosti. Ani vady řeči nejsou překážkou v řečnění, což dokazují například Winston Churchill, římský císař Klaudius i král Jiří IV., Marylin Monroe, Bruce Willis nebo Tiger Woods, kteří mají nebo měli problém s koktáním. Agatha Christi, autorka detektivních bestsellerů, měla potíže s pravopisem a gramatikou. Dokonce lidé, kteří se dorozumívají znakovou řečí, využívají stejné části mozku jako lidé, kteří mluví, a tedy mají stejně rozvinutou jazykovou inteligenci jako slyšící. Jazykovou vybavenost lze rozvíjet pomocí:          

zapisování myšlenek, čtení zajímavostí, psaním deníků, navštěvováním knihovny, vyhledáváním ve slovníku, společnými hovory a vyprávěními, hrami se slovy, výukou jazyků, hraním nebo návštěvou divadla, autorským zápisníkem apod.

Logická inteligence znamená porozumění číslům a matematickým pojmům, hledání pravidelností ve všech sférách života, touhu chápat vše na základě logiky, radost z pozorování, hledání vztahů mezi příčinou a následkem, časté kladení otázek, vidění pravidelných vzorců ve všech směrech, cit pro detail a schopnost spojovat věci do souvislostí. Práce badatele je založená na sběru dat, k vysvětlení různých jevů slouží hypotézy, které vědci vytvářejí na základě získaných informací a logiky, a následně 26

tyto teorie buď potvrzují, nebo vyvracejí. Snaha pochopit, jak věci fungují, je provázená logikou. Rozvíjet logické myšlení lze za pomocí:      

logických a strategických her a hádanek, sledování pořadů o vědě, technice a matematice, počítáním zpaměti, zájmem o vědu a navštěvováním vědeckých institucí, čtení odborné literatury a odborných a zájmových časopisů, experimentálních pokusů atp.

Obrazová inteligence je mimo jiné schopnost přetvářet to, co si přemítáme v hlavě, do reálných předmětů, a proto je důležitá pro badatele a objevitele. Slavní vynálezci si své nápady kreslili nebo zapisovali do badatelských deníků, například Thomas Alva Edison (vynálezce žárovky) nebo Charles Darwin (evoluční teorie). Lidé s dyslexií nebo jinou poruchou učení často vynikají ve svých obrazových schopnostech. Dokonce i slepí lidé mohou mít vynikající schopnost obrazové inteligence, mnoho nevidomých bylo úspěšnými fotografy, výtvarníky i grafiky. Leonardo Da Vinci měl až neuvěřitelné obrazové schopnosti, kromě malování obrazů (Mona Lisa, Poslední večeře) nakreslil i zrealizoval mnoho vynálezů. Také prostorová (trojrozměrná) představivost patří do této skupiny inteligence a společně s tvořivým myšlením je nezbytnou inteligencí pro vynálezce. Badatelé jsou snílci, kteří vnímají svět jako soubor problémů (i těch úplně nejvšednějších), na které se snaží najít řešení. Mnoho z významných objevitelů využívalo denního snění a mnohdy díky němu přišli na významné objevy (Albert Einstein, Nikola Tesla). Často měli tzv. eidetické představy schopnost vidět v představách věci jako ve skutečnosti a dokonce v nich manipulovat s předměty. Rozvoj obrazových schopností probíhá za pomocí:      

optických klamů, denního snění, využíváním grafických programů, zakreslováním náčrtů, fotografováním, vytvářením vizualizací atp.

Při interpersonální komunikaci a za pomocí interpersonální inteligence máme k dispozici kromě slov také zhruba 700 tisíc výrazů tváře, gest a pozic těla, což z komunikování dělá velmi složitou a významnou schopnost. Porozumět ostatním, naslouchat ale i například spolupracovat či vést tým je klíčová i pro badatele. Využijí ji zejména v situacích, kdy potřebují s někým spolupracovat, nebo když potřebují své výsledky někomu předat, a zároveň potřebují publikum nebo příjemce sdělení dostat na svou stranu. Základy interpersonální komunikace jsou:    

usmívání se, naslouchání, bytí sám sebou, hledání společných zájmů.

27

Přírodovědná inteligence prakticky může za to, že badatelé zkoumají svět kolem sebe. Přírodovědná inteligence je schopnost učit se pozorovat, mít cit pro okolí a schopnost zacházet se zvířaty i rostlinami. Zkoumání okolního světa a snaha o jeho pochopení je jednou z nejdůležitějších složek této inteligence. Od začátku lidského věku by bez znalostí přírody dřívější lidstvo nepřežilo. S postupem času ztratila společnost mnoho důležitých znalostí a nahradila je jinými, přesto i dnes žijí domorodé kmeny například v Amazonii, které dokáží rozpoznat tisíce různých druhů rostlin, sbírají stovky bylin a znají dokonce i jejich léčivé účinky. I tuto složku inteligence lze nadále rozvíjet:        

pozorováním ptáků, přírodovědnými pořady, čtením knížek o přírodě, z zapojováním se do činnosti ekologických organizací, studováním zvířat, návštěvami zoo, muzeí, akvárií, arboret, procházkou do přírody, sběrem přírodnin či vytvářením herbáře.

Schopnosti a dovednosti Nejen vlastnosti, ale také dovednosti a schopnosti jsou důležité pro každého badatele. Na rozdíl od charakterových vlastností, které jsou vrozené, schopnosti a dovednosti člověk získává v průběhu života, a přestože některou z nich může na začátku své badatelské cesty postrádat, stačí jen chuť a píle, aby chybějící dovednosti nejen získal ale i zdokonalil. Mezi nejdůležitější schopnosti a dovednosti pro práci ve vědeckovýzkumné oblasti patří:          

Komunikační dovednosti Přesvědčovací schopnosti Znalost digitálních i IT technologií Práce s počítačem Mediální gramotnost Jazykové dovednosti Práce v týmu Kritické myšlení Tvořivé myšlení Schopnost kladení otázek

Klíčové pro výzkumníka jsou komunikační dovednosti. Umění komunikace dává svobodu, pomáhá popularizovat výsledky výzkumu i napomáhá sebeprezentaci výzkumníka. Dokázat vysvětlit výsledky výzkumu i nejobyčejnějším lidem tak, aby jim porozuměli, je velmi důležité. Výzkumník by měl zvládnout vysvětlit, k čemu došel ve svém výzkumu dalším odborníkům i laické veřejnosti. Komunikace je v přeneseném slova smyslu schopnost naučit se poskládat své myšlenky tak, aby jim 28

rozuměl kterýkoli příjemce. Jak správně komunikovat i prezentovat by mělo být součástí vzdělávání už od raného věku dítěte. Níže je uvedeno několik rad, jak se naučit vystupovat a prezentovat před ostatními:       

poslouchat jiné projevy, číst odbornou literaturu a články, nemyslet na to, jak působí projev na ostatní, naučit se správnému a pravidelnému dýchání, cvičit mluvení a vyjadřování - mluvit nahlas, jasně a zřetelně, připravit si výstup/ prezentaci/ přednes - vyznačit si důležité body, apod.

U mluveného slova je nutné podat prezentaci sebevědomě, podstatná je hlasitost a rychlost přednášení, kontakt s publikem i prostor na otázky. Velmi důležité je také zvládat náznaky nervozity a trémy, oprostit se od pocitů méněcennosti, obav a naopak se zaměřit na zvládání svých emocí a na uklidnění se. Výsledky výzkumné činnosti by měly být prezentovány atraktivně, výzkumník by se měl na danou prezentaci připravit odborně i technicky, za pomocí multimédií odborné výsledky převést do jazyka široké veřejnosti a pomocí příkladů z praktického života demonstrovat, jak lze výsledky jeho bádání využít. Výzkumník by měl mít obrovskou schopnost přesvědčování. Důležité je naučit se práci s hlasem v případě konferencí, workshopů či telekonferencí, ať už z hlediska zvládnutí prostoru, tempa, dynamiky řeči či artikulace. Pro badatele je také důležitý kontakt s médií, jejichž prostřednictvím lze vědu popularizovat a vzbudit v široké veřejnosti zájem. Média obecně zvyšují atraktivitu vědy a výzkumu, výzkumník by se tedy neměl vyhýbat kontaktu s nimi, ale měl by se držet několika jednoduchých pravidel – sdělení by měla být stručná, výstižná, zjednodušená a měla by poukazovat na přínosy pro společnost. Většina výzkumů je financována z veřejných prostředků, a tak by lidé měli vědět, do čeho „investují“. Popularizace také napomáhá přílivu nových zájemců o vědu a výzkum. Znalost digitálních technologií a možností využití ve výzkumu je jednou z nejdůležitějších dovedností výzkumníka, který se musí umět zorientovat v pokročilých technologiích, aby mohl prezentovat a sdílet výsledky svého výzkumu, případně je porovnávat nebo navazovat na už existující poznatky. Zatímco před dvaceti lety málokdo věděl, jak ovládat počítače či další technologie, dnes se děti rodí s vrozenou znalostí digitálních technologií a v nízkém věku si přirozeně poradí s pohybem myši nebo dotykovými obrazovkami. Děti tak často předběhnout ve znalostech starší generace.

29

Mezi základní dovednosti pro práci s počítačem vhodné pro výzkumnou činnost patří:     

znalost a používání internetu - vyhledávání informací a orientace v textu; práce s editory, programy na úpravu fotografií; vytváření tabulek a prezentací; používání elektronické pošty; schopnost využívat telekomunikační nástroje pro telekonference.

Počítačově gramotná osoba by měla zvládat vyhledávat informace a následně je umět zpracovat i využít a umět komunikovat prostřednictvím počítače. Pokud výzkumník ovládá nástroje k vytváření online dotazníků, může svou výzkumnou práci zjednodušit a zrychlit, případně zvětšit procento zkoumaného vzorku u dotazníkových šetření, které jsou často důležitou součástí vědecké práce. Výzkumník by také měl být schopen sdílet data a publikovat svůj výzkum online, tak aby si tyto poznatky dokázal přečíst i jiný vědec na opačné polokouli. Bohužel digitalizace společně s globalizací přináší i negativa v podobě větších nároků, co se týče znalostí o existujících statích a studiích. Potřebnou dovedností pro zorientování se v obrovském množství informací je důsledná selekce dat a schopnost odhalit data podstatná a nepodstatná. Pro výzkumníky je velmi důležité umět prezentovat výsledky své práce, což lze několika způsoby:        

PowerPointová prezentace poster (přehledný plakát s nejdůležitějšími informacemi) příspěvek na konferenci článek ve sborníku, ve vědeckém časopise odborná kniha média – vědecké a populárně naučné televizní a rozhlasové pořady internet – blogy, vědecká fóra, apod. rozhovory, tiskové zprávy, apod.

Kromě počítačové a digitální gramotnosti je pro vědce neméně podstatná mediální gramotnost neboli schopnost pracovat a komunikovat s médii. Tuto dovednost výzkumník využije zejména v případě mediálního zájmu o vlastní výzkum, nebo pokud chce popularizovat vlastní výsledky. Média plní funkci socializačního faktoru a mají výrazný vliv na chování a jednání jednotlivců i společnosti. Jejich sdělení jsou vytvářeny různými zdroji, které mohou být manipulativního nebo neověřeného charakteru, proto je na každém jednotlivci, aby posoudil relevantnost daných sdělení i záměr jejich vzniku (snaha informovat, přesvědčit, pobavit, manipulovat). Společně s komunikací a informačními technologiemi vytváří mediální gramotnost pilíř pro popularizaci vědy a výzkumu. Mediální výchova nabízí dovednosti jako schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními. Mediálně gramotný člověk je schopný:  

zapojit se do mediální komunikace, mít kritický odstup od médií a schopnost posoudit kvalitu informací, 30

 

rozvíjet komunikační schopnosti, uvědomit si možnosti svobodného vyjádření vlastních postojů a odpovědnosti za způsob formulování a prezentace.

Moderní trendy výzkumu směřují k internacionalizaci vědy, a tak roste tlak na znalost mezinárodního vědeckého diskurzu a publikaci v cizích jazycích. Jazykové dovednosti musí být na takové úrovni, aby výzkumník byl schopen výsledky své práce prezentovat i v jiném jazyce než v rodném, a také aby je mohl publikovat v mezinárodním měřítku. Globalizace zasáhla také na pole vědy a výzkumu a dnešní vědci musejí být konkurence schopní nejen doma, ale i v zahraničí. Výzkumník musí být schopen týmové práce. Některé důležité objevy a výzkumy nelze provádět individuálně, ale je nutná celá řada vědeckých pracovníků, kteří spolu umí vzájemně spolupracovat a kooperovat. Vybrat kvalitní tým, který bude zároveň i skvělým kolektivem zaručuje, že práce půjde jednodušeji, a že výsledky se brzy dostaví. Zatímco dnes žijeme v informační společnosti, která se topí v obrovském množství informací, které ale ne vždy mají dostatečnou kvalitu, budoucností je tzv. znalostní společnost (knowledge society), kdy hlavní výhodou bude zorientovat se a rozpoznat kvalitu informací a následně tyto informace převést na znalosti, které budou šířeny napříč celou společností. Exploze informací ztěžuje proces učení, všichni totiž znají vše, ale nikdo nic pořádně. „Nejstručnější definice znalosti říká, že jde o strukturovaný souhrn vzájemně souvisejících poznatků a zkušeností z určité oblasti nebo k určitému účelu. Znalost umožňuje provádět myšlenková pozorování a experimenty a předpovídat tak chování skutečných entit nebo vytvářet strategie umožňující s danými entitami dosáhnout určeného cíle“ (Jan Kappoune). K přechodu ke znalostní společnosti je nutné, aby výzkumníci ovládali tzv. kritické myšlení. Tzn. schopnost klást otázky ve správný čas, neustále přezkoumávat veškeré vjemy a hledat odpovědi na otázku proč. Ovládání kritického myšlení dává výzkumníkům svobodu při sběru dat, protože jsou vybavení schopností rozlišovat a selektovat data a odhalovat falešnou analogii. Kritické myšlení lze naučit a mělo by být součástí vyučování na školách, jen tak lze zajistit zvýšení vzdělanosti ve společnosti. Nenásilnou formou čtením, psaním i diskuzí podnítit rozvoj samostatného myšlení žáků a studentů, kteří dokáží strukturovaně přemýšlet, mají potřebu se vzdělávat, tvořivě přistupovat k novým situacím i spolupracovat a respektovat názor druhých. Nutné je hlavně uvědomění si informací, které jsou získávány a následně reflektovány. Pedagog je rovnocenným partnerem, učí se společně se žáky, k výuce využívá řadu metod jako je volné psaní, párové diskuze, párové čtení, brainstorming, diskuzní pavučina, podvojný deník atp. Předpokladem toho, že se osoba stane myslitelem, jsou tyto vlastnosti:    

otevřenost, ochota spolupracovat, ochota naslouchat, respekt vůči sobě i ostatním, 31



vnímavost a všímavost.

Schopnost argumentace a kladení otázek napomáhá podpořit kritické myšlení, tak aby dokázal posoudit, která informace je cenná, a která je naopak naprosto bezvýznamná. Rozvíjet myšlení je nutné k tomu, aby vědec nebyl zmanipulovatelný, protože jen dobrý úsudek zajistí svobodu jednotlivce. Rozvoj osobnosti neboli personalizace začíná už v raném věku a působí na něj zejména pedagogické prostředí, které by nemělo aktivitu jednotlivých individualit řídit, ale podporovat ji a stimulovat ochotu žáka se něčemu učit. Sociálně kritický postoj vychází z pochopení příčin problémů společnosti a vyvolává snahu o získání znalostí, které podnítí zájem o změnu stávající společnosti. Osoba s tímto postojem se často zabývá zejména ekologií, sociální spravedlností, právy menšin apod. Rozvoj myšlení napomáhá neustálému hledání smyslu veškerého dění, a také hledání možností, jak lépe žít. Kritické myšlení nalezneme ve všech vědních oborech, je založeno na rozumu, racionalitě a pomáhá rozhodovat čemu věřit a co dělat. Za pomocí kritického myšlení shromažďujeme ověřená a relevantní fakta, která následně vyhodnocujeme a aplikujeme do praxe. „Ani jeden velký objev se nezrodil bez smělého odhadu.“ Isaac Newton Další klíčovou schopností výzkumní je kreativita neboli tvořivé myšlení, které napomáhá adaptovat se v současném společenském prostředí. Kreativita je rozvíjena za pomocí komunikačních dovedností a schopnosti orientovat se, jde ruku v ruce s pružností jedince aktuálně reagovat. Kreativní jedinci často využívají svou intuici a na jejím základě se rozhodují, nenechávají se svazovat pravidly a jejich rozhodnutí bývají velmi svobodomyslná. Kreativní člověk je často morálně oddán své práci, neustále hledá objektivní pravdu, citlivě posuzuje svět, který neustále zkoumá a snaží se najít odpovědi na otázky, jak co funguje. Je velmi motivován k tvorbě, sám vytváří inovace a často vychází z nevědomí (snění, fantazie atp.). Badatel by tedy měl být kreativní, zejména proto, že mu bádání přináší tvůrčí radost, může objevovat nové cesty a nové pohledy. Tvořivé (nebo také divergentní) myšlení je nadřazeno racionálnímu (rozumovému), protože vytváří v myšlenkách obrazy, které zahrnují také emoční složku osobnosti. Tvořivost nabízí možnost objevit více než je obvyklé, je důležitým klíčem k úspěchu, protože napomáhá rozvoji potencionálu každého jedince. Zatímco kritické myšlení je uloženo v levé hemisféře, tvořivé myšlení je uloženo v pravé. Protože nelze tvořit ukvapené závěry pouze na základě tvořivosti, je nutné zapojit i rozum a prozkoumat všechny možnosti. Obě složky myšlení fungují spolu, a také společně vytvářejí ty nejlepší výsledky. U vědecké práce je důležité využívat kritické myšlení k vytvoření náhledu na určitou problematiku, a následně pomocí tvořivého myšlení hledat cesty řešení, z kterých vybereme tu nejlepší možnou volbu opět na základě kritického myšlení. Schopnost kladení otázek je významným předpokladem pro vznik výzkumného záměru, pro jeho samotnou realizaci, a také pro rozvoj myšlení, protože prostřednictvím správně položených otázek získáváme informace, které nadále můžeme zkoumat. Jedna vhodná otázka klade velké nároky na intelekt. Otázka by měla být na jazykové úrovni těch, kterým je pokládána, být rozvitá, měla by vylučovat 32

jakékoli spekulace. Po otázce by měl následovat prostor na přemýšlení a také zápis odpovědí, které mohou přinést nové poznatky nebo nápady. I zde platí pravidlo, méně je někdy více. Otázky mohou mít dvojí formu – ty které vedou k dalšímu přemýšlení a bádání (myšlení vyššího řádu), a ty které ověřují již získané znalosti (myšlení nižšího řádu). Každá z těchto otázek následně vede jiným způsobem k zisku informací a znalostí – viz schéma níže. Schéma 2.1: Typy otázek a jejich účel

Zdroj: Fisher, R., 2011

Všechny vlastnosti, schopnosti a dovednosti výzkumníka mohou přijít vniveč, pokud nebude dostatečně motivován. Motivace k badatelské činnosti by neměla pocházet z potřeby získat uznání, ani z potřeby vydělat si více peněz. Motivace by měla vycházet ze srdce a z touhy po poznání, ze snahy co nejvíce přispět společnosti, a také z potřeby rozvoje vlastní osoby.

33

3. VÝVOJOVÉ ETAPY VÝZKUMNÍKA Neexistuje výzkumnický talent, protože badatelem se člověk nerodí, ale stává postupně s věkem. Vývoj výzkumníka ale lze vysledovat v jednotlivých etapách ontogeneze člověka, včetně některých typických vlastností a dovedností, které se s badatelskou prací pojí. Stejně tak jako talent, lze i tyto ukazatele podporovat od dětského věku a nasměrovat tak jedince na badatelskou cestu. V další části textu jsou popsány jednotlivé vývojové etapy výzkumníka od jeho dětství, přes školní věk, dospívání, až k nastoupení jeho profesní dráhy.

Dětství Když se dítě narodí, vnímá od začátku i sebemenší vjemy kolem sebe, často reaguje až překvapivým úlekem. Děti mají od narození skvěle vyvinutou empatii, a tak často vnímají vnitřní pohnutky svého okolí, napodobují lidi kolem sebe (až do zhruba věku sedmi let) a snáze si pamatují činy nebo gesta než slova, a proto je nutné, aby rodiče i příbuzní byli dětem vzorem, nezanedbávali je a věnovali se jim. Dítě se učí pozorovat, chápat co se kolem něj děje, pomalu zkoumá své okolí a má přirozenou radost z poznání, díky kterému získává dovednosti a nabývá schopnosti. Rodič i další osoby z nejbližšího okolí dítěte, kteří mají největší vliv na jeho vývoj, by měli tento zájem zkoumat respektovat a dítěti nezakazovat nic, co by jej přímo neohrožovalo, protože zákazy tlumí iniciativu a touhu cokoli podnikat. Dětem se začíná vytvářet tvůrčí fantazie, která je velmi důležitá zejména v dospělosti, protože jedinec se díky ní stává svobodnějším člověkem s vlastními nápady, který není vázán na to, co mu kdo řekne. Dítě je velmi vynalézavé, dokáže si najít vlastní aktivity i s minimem předmětů, zato s dostatkem fantazie. Rodič by tedy neměl dítě zahrnout přemírou hraček, ale dát mu prostor, aby si z dostupných věcí samo vytvořilo věci na hraní, napomůže tak zejména rozvoji představivosti. Začátek cesty, jak se stát výzkumníkem, začíná už v batolecím věku, kdy je dítě zvídavé a svou počáteční komunikaci doplňuje otázkami typu „co to je“ a „proč“. Už v tomto období se rodí malý výzkumník, který se snaží přijít na kloub věcem ze svého okolí. Jeho počáteční činnost se skládá ze zkoumání živých i neživých věcí a probíhajících jevů. Takovéto jednání a poznávání je přirozené a pouze podpora ze strany okolí jej dokáže přesvědčit k pokračování v jeho snažení a bádání. Malé děti už od narození (podle některých vědců už v prenatálním věku) mají obrovskou schopnost učit se, rodí se s neutuchající zvídavostí, flexibilním myšlením a schopností dotazovat. S postupem věku, ale okolí tyto přirozené vlastnosti v dětech ubíjí, protože jim neustále podsouvá, co mají dělat, jak se mají chovat nebo co si mají pamatovat. Nutností ale je naopak podporovat zvídavost i vlastní samostatné myšlení. Neexistují děti, které by neměly schopnost učit se a myslet, ale každé přemýšlí jiným způsobem a na pedagogovi či dospělém je, aby rozpoznal, jak je správně naučit „učit se“. Zapojit do výuky kreativní myšlení lze ve všech předmětech za pomocí zapojení dětí tzv. aktivního učení. Každý zpracovává informace jinak, každé dítě by mělo získat dostatečný čas na přemýšlení, protože ne všichni jedinci jsou schopní okamžité reakce. Důležité je 34

mluvení, které rozvíjí myšlení tak, že dává prostor myšlenky vysvětlit a prezentovat. Každé dítě si vytváří vlastní teorie o tom, jak svět funguje na základě svých zkušeností a představ o světě, pomocí učení si tyto představy modifikuje směrem k realitě. Myšlení i schopnost učení ovlivňuje míra sebedůvěry dítěte. Pokud dítě věří, že to co dělá je správné, jeho vnitřní motivace jej žene dál a podporuje touhu po sebezdokonalování. Pokud pedagog i okolí využijí kreativitu a předloží učivo v jednoduché formě, podpoří tím učení dítěte.

Školní věk a působení pedagogů Výchova a působení rodiny, blízkého okolí, pedagogů i společnosti podněcují u dětí zájem o vědu a výzkum. Mnoho výzkumníků se jimi stalo díky působení vzoru v podobě rodiče, prarodiče, pedagoga nebo vedoucího zájmového kroužku. Důležité je v dětech vzbudit zájem o podněty z blízkého okolí, který vyvolá touhu najít odpovědi na otázky. V sedmi letech, kdy zpravidla začne dítě navštěvovat povinnou školní docházku a stává se žákem, se začíná formovat jeho osobnost a vliv pedagogů dokáže buď touhu po poznání podpořit, nebo ji naopak zcela zničit. Zatímco v minulosti se výuka skládala zejména z teoretických poznatků, dnes už takový typ výuky zaostává. Množství informací, které se díky popularizačně naučné literatuře, internetu a dalších technologických vymožeností dají vyhledat, zastiňuje klasické informační kanály. Dříve těmito kanály byla osoba pedagoga, který vybral nejdůležitější, relevantní a objektivní informace, a následně je předal svým žákům. Dnes je daleko důležitější naučit žáky se v záplavě informací zorientovat. Pedagog je ve své podstatě mini badatel, který rozumí svému oboru a dokáže jej zprostředkovat svým studentům. Vztah mezi pedagogem a žákem je klíčový, pedagog napomáhá žákům osvojit si vnitřní i vnější svět. „Výchova je cílevědomé utváření vztahů člověka k jeho světu, to je k přírodě, společnosti, k sobě samému.“ (Blížkovský, s.16). Pedagogika je proces předávání znalostí a zkušeností od těch zkušených směrem k méně zkušeným. Pedagog by měl mít svůj obor rád, dokonale jej ovládat, ale také umět předávat informace co nejpoutavější formou pomocí zajímavých příběhů, které žáky vtáhnou do dané problematiky natolik, aby sami měli zájem vyzkoumat další podrobnosti. Není nutné přehlcovat žáky informacemi, definicemi a pojmy a nutit je, aby si je pamatovali. Naopak pedagog má za úkol podat danou problematiku takovou formou, kterou dítě snadno pochopí, a která je mu blízká. Například popularizačně-naučná nebo interaktivní hra přímo spojená s danou problematikou, je ideální metodou, jak žákům informaci zprostředkovat tak, aby ji pochopili, a zároveň si ji zapamatovali. Jeho cílem je vymezit základní učivo, tzn. určit ty informace, které by měli mladí lidé znát, a také ukázat svým žákům životní hodnoty. Pedagog by měl v dětech rozdmýchávat oheň, zasévat semínka myšlenek a podpořit tak jejich představivost. Předat velké množství informací, definic a pojmů nevede k tomu, aby si děti utvořily nadhled nad danou problematikou. Pro pochopení je nutné podat informace formou, která je zaujme, která je jim blízká, která společně s dětskou představivostí, vytvoří touhu po vlastním rozvoji této myšlenky. 35

Od sedmi let dokáží děti pracovat individuálně, soustředit se, dokáží respektovat pravidla, začínají rozumět abstrakcím. Puberta je nejtěžší období, tělo se mění nejen fyziologicky, ale člověk také psychicky vyspívá. Psychické změny přitom často přicházejí později než ty fyzické. Myšlenková bystrost a zájem o veškerá zajímavá témata, společně s touhou se individualizovat (vzhledem, oblečením, chováním) často ovlivněné hromadným názorovým proudem, však mladé lidi spíše od individualizace odsunuje. V tomto věku se také začínají rozvíjet vlohy a individuální zájmy, vlastní vkus a samostatný úsudek. Moderní doba tlačí na školské prostředí, aby produkovala co největší množství vyškolených studentů (zboží), oceněných známkami (cenovka). Protože rostou požadavky na teoretické znalosti lidí, ubývá praktických pozic a přibývá kancelářských pracovníků. Společně s růstem počtu obyvatel a touhou po poznání, vedly tyto skutečnosti k explozi vzdělanostní společnosti. Touha po informacích však na druhou stranu zavedla lidstvo do doby, kdy existuje tak velké množství informací, že je velmi těžké se v nich orientovat a rozpoznávat opravdu kvalitní informace. Z těchto důvodů by se pedagogika měla vyvarovat předávání informací, ale zaměřit se na znalosti a praktické dovednosti, včetně výuky schopnosti rozpoznávat relevantní informace. Znalost věcných skutečností pak dává mladým lidem základ k tomu, aby se současným stavem společnosti něco udělali.

Rozvoj

osobnosti

během

středoškolských

a vysokoškolských studií V posledních letech se mladí lidé čím dál méně zajímají o vědu a výzkum a raději volí cestu humanitního vzdělávání. Absence motivace i řada socio-kulturních změn zapříčinila nezájem zejména o přírodní obory. Studie Jonathana Osborne a Justina Dillona ukázala, že příčinou jsou také nedostatky v učebních osnovách a kvalitních pedagozích, kteří dostatečně neplní úlohu seznámení studentů s přírodními vědami. Cílem do budoucna je změna výuky tak, aby vyhovovala potřebám všech studentům, tedy i těm, kteří chtějí pracovat ve vědeckých a technických oborech. Mnoho mladých lidí se domnívá, že výzkumníkem se stává člověk až v případě, kdy dosáhne několika vysokoškolských diplomů. Ve skutečnosti, ale nezáleží na vzdělání a počtu titulů, ale zejména na snaze a píli studenta, který by již v průběhu studií měl mít možnost alespoň částečně participovat na výzkumné činnosti, případně svými soukromými aktivitami mířit k vědecko-výzkumné práci (vlastní badatelská činnost, vedení vědeckých deníků s poznatky, zájmová činnost atp.). Studentům by měla být nabídnuta nejen teorie, ale také možnost získat nové poznatky praktickou činností (například v povinně volitelných předmětech, laboratorních hodinách, seminářích atp.). Středoškolské a vysokoškolské vzdělávání by se mělo ubírat směrem k zapojení studentů do praxe. Propojení vědecko-výzkumných institucí se školami může vytvořit řadu odborných praxí, při kterých si studenti budou moci sami vyzkoušet, jak probíhá práce vědeckých pracovníků i nasbírat potřebné dovednosti. Takto vybavení studenti, mají nejen větší motivaci, ale také obrovskou výhodu v jednodušším zapojení se do pracovního procesu. 36

Středoškoláci by měli získat povědomí o vědeckém bádání natolik, aby si uměli konkrétně představit, co taková práce obnáší. Studentům by měly být v rámci výuky i jako volnočasové aktivity nabízeny odborné semináře, exkurze do vědeckých pracovišť, workshopy i další spolupráce například s vysokými školami. Získané poznatky (nejlépe z praktického prostředí) jim mohou pomoci při výběru vysoké školy a budoucího povolání. Školy by měly pro své studenty vytvořit potřebné zázemí, ať už vybavením laboratoří, učeben, ale hlavně výběrem kvalitních pedagogů. Studenti se vždy budou těšit na hodiny s výborným učitelem, který jim nejen předá své znalosti, ale výuka ho bude bavit a své studenty bude brát jako mladé lidi, kteří jsou schopni myslet kreativně, a kteří rádi projeví zájem, pokud jej v nich někdo podnítí. Studenty je nutné brát jako osobnosti, které se stále vytvářejí a vést je k tomu, aby jen nepřijímali informace, ale také nad problematikou přemýšleli. Pro popularizaci a zpřístupnění výzkumných oborů také napomáhá spolupráce mezi SŠ a VŠ, VŠ a vědeckými institucemi. Na konci střední školy by student měl vědět, že dráha výzkumníka je ta pravá, a tedy tomu přizpůsobit výběr vysoké školy. Během univerzitních studií by se měl natolik vyprofilovat, aby mohl nastoupit dráhu začínajícího výzkumníka, tedy mladého člověka, který je buď studentem magisterského nebo doktorandského studia, či je absolventem univerzity, a který řeší vlastní výzkumný projekt. Mladý člověk, který se tak rozhodne, se potýká zpočátku hlavně s tím, že hledá své vlastní místo ve vědě a výzkumu. Zatímco v minulosti vysoké školy produkovaly menší množství absolventů s vysokou kvalitou, dnes je trend mít kvantitu absolventů, kteří jsou konkurenceschopní v národním i nadnárodním měřítku. Bohužel tento trend zesiluje tlak na rychlou absorpci co největšího množství poznatků, ale nedává prostor nad věcmi přemýšlet a tvořit, což dostává mladé výzkumníky do nelehké situace. Začínající výzkumník si tedy musí rychle osvojit dispozice nutné pro začínající badatele, jako jsou poznávací strategie, vysvětlující postupy a hledání badatelských témat. Tyto dispozice přebírají z akademického i vědeckého prostředí, ve kterém žijí, často se zabývají pouze tématy, které dané prostředí preferuje před ostatními a už nevnímají problémy, které jdou mimo ně. Tak vzniká vakuum, které ovlivňuje výsledky vědy a výzkumu. Množství úkolů a znalostí, které po nich akademické prostředí vyžaduje, nedává prostor k vytváření vlastního kritického myšlení. Terciární vzdělávání by tedy mělo projít proměnou, která by toto vakuum odbourala a napomohla se začínajícímu badateli orientovat ve všech možnostech a směrech vědecké práce. Mladého badatele formuje také osoba pedagoga. Studenti si zpravidla nacházejí svůj vzor, autoritu, které se chtějí podobat a která je motivuje k další činnosti. Často se studenti ale setkávají s pedagogy, kteří je svým nezájmem, čí laxním přístupem naopak demotivují. Z těchto trendů vyplývá, že začínajícího výzkumníka formuje nejen osoba pedagoga, ale také prostředí univerzity, profesní budoucnost (možnost uplatnění a jistoty) a v neposlední řadě účast na výzkumné činnosti. Student magisterského nebo doktorandského studia se začínajícím výzkumníkem nestává 37

automaticky, ale musí se aktivně zapojit buď do odborné práce pod vedením vědeckých pracovníků z praxe, nebo se spolupodílet na výzkumu (vysokoškolské projekty, výzkumy, účast na konferencích, speciálních přednáškách, diplomové práce atp.), rozvíjet své znalosti nejen v oboru, ale také v oblasti metodologie pedagogického výzkumu. Dále by měl ukazovat své znalosti a schopnosti publikovat a komunikovat v oborném a vědeckém jazyku. Doktorandské studium už ze zákona naplňuje tyto aktivity, protože je zaměřené na samostatnou tvůrčí činnost a bádání. Mladý výzkumník by se měl zejména snažit o rozvoj schopnosti samostatné vědecké práce, utváření vlastních postojů a začlenit se do vědecké komunity jako výzkumník junior.

Budoucnost začínajícího vědce Při přechodu z bezpečného školního (akademického) prostředí do profesního života se výzkumník junior potýká zejména s nejistotou, obavami, obrovskou dávkou stresu, ale zároveň mívá velké nadšení a touhu převést veškeré své znalosti do praxe. Posledních dvacet let se věda a výzkum posunula do bodu, kdy cennější než unikátní poznatky a výsledky je aplikovatelnost a její pozdější zpeněžení. Vědci se nerozhodují, o čem budou bádat na základě svého přesvědčení, ale podle státu nebo trhu. Už nevytvářejí vynálezy či objevy, ale jen zboží. Sílí také tlak na rychlou produkci nových poznatků, které ne vždy jsou dotáhnuty do konce. Je nutné, aby novodobí výzkumníci proti těmto trendům bojovali, aby pasivně nepřijímali to, že výsledky jejich práce jsou pouze zboží, ale aby se aktivně snažili převést svou výzkumnou činnost zpět k akademické svobodě a nezávislosti. Každý badatel by si měl uvědomit své začátky a svou touhu po poznání i po tom, že jednou dokáže díky svým objevům změnit svět k lepšímu. Důležité je také sebevzdělávání a snaha o získávání dalších poznatků, osvojování si nových metod i předávání svých znalostí dalším lidem. V předchozím textu byla popsána cesta mladého výzkumníka od dětství po profesní kariéru, přičemž je zřejmé, že tato profese je náročná, podmíněna osobní obětavostí, celoživotním vzděláváním se a dalšími nároky. Tato tvrdá práce na sobě samém přináší kromě mnoha nesporných výhod, také pozitivní dopad na životní úroveň takovéto osoby. Náročnosti profese výzkumníka odpovídá také její platové ohodnocení, o čemž vypovídá průměrný plat osob pracujících ve vědě a výzkumu s nadprůměrným měsíčním platem. Tabulka 3.1: Průměrná výše mzdy vybraných oborů (profesí) v ČR – rok 2013 Zaměstnání - obor

Hrubá mzda v Kč/měsíc

Specialisté v oblasti vědy, výzkumu a techniky

40 352

Technici v oblasti ICT (počítače, správa sítě, apod.)

35 970

Specialisté oblasti právní, sociální, kulturní a příbuzné oblasti

32 434

Techničtí a odborní pracovníci v oblasti vědy a techniky

30 886

Odborní pracovníci v obchodní sféře a veřejné správě

29 296

Specialisté v oblasti výchovy a vzdělávání

28 338

Pracovníci v oboru elektroniky a elektrotechniky

25 322

38

Pracovníci informačních služeb na přepážkách a v příbuzných oborech

22 256

Všeobecní administrativní pracovníci, sekretáři, pracovníci zadávání dat

21 893

Montážní dělníci výrobků a zařízení

20 290

Řemeslníci, kvalifikovaní pracovníci na stavbách (kromě elektrikářů)

19 536

Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství

19 229

Pracovníci osobní péče ve vzdělávání, zdravotnictví, příbuzné oblasti

17 066

Uklízeči a pomocníci

12 409

Průměrná výše mzdy v ČR v roce 2013 Zdroj: ČSÚ

26 444

Rady začínajícím výzkumníkům:             

Klást správné otázky. Soustředit se na jádro problému, vynechat nepodstatné detaily. Kombinovat různé metody a přístupy, které jsou k dispozici, zejména různé varianty metod analytických, experimentálních a simulačních. Účastnit se badatelských soutěží. Přemýšlet a bádat až za hranicemi lidského rozumu (za horizontem dosavadních znalostí). Nepřijímat slepě informace z okolí, ověřovat správnost tvrzení. Být otevřený poznání alternativních možností. Být trpělivý – výsledky se nemusí dostavit ihned, ale dostaví se. Nenechat se otrávit byrokracií a dalšími překážkami. Nezaměřovat se na jednu problematiku, ale hledat další oblasti k rozvoji svých znalostí. Zapojit se do výzkumného týmu a naučit se spolupracovat. Zajímat se o dění ve světě a ve společnosti. Dělat výzkum za účelem vlastního zájmu, chtění, nikoliv pro peníze a slávu.

Předpokladem pro vědeckou dráhu u mladých lidí je zejména zájem o přírodní a technické vědy, vytváření samostatných projektů, účast na různých olympiádách a soutěžích, a realizace vlastních jednoduchých pokusů.

39

4. MODERNÍ APLIKOVATELNÉ METODY VÝUKY Současné vzdělávání naráží na mantinely v podobě obrovského množství informací, které společnost neustále rozšiřuje s pokrokem lidského poznání. Nelze tedy neustále rozšiřovat osnovy ve školách, aby obsáhly veškeré dostupné informace a poznatky nejen technických oborů, ale také přírodních, ekonomických a sociálních věd. Systémová výuka, kdy se pedagog striktně držel daných osnov, nevyhovuje požadavkům moderního pojetí výuky. Moderní pedagogika musí najít východisko z přebytku informací a místo servírování dat žákům a studentům nabídnout nové formy výuky, které je povedou k samostatnému získávání znalostí a dovedností, včetně schopnosti selektovat informace. Pedagog by sám měl zhodnotit, zda dané informace jsou k užitku a individuálně posoudit, kdy se standardní výuka dá nahradit modernějšími metodami. Zastaralé osnovy je potřeba vyměnit za nové, které více zohlední potřeby a možnosti žáků, výuku diferencuje a více zindividualizuje. Změnit by se měl také postoj k povinně vyučovaným předmětům, které by měly být částečně nahrazeny povinně volitelnými předměty pro individuální rozvoj jednotlivců podle jejich zájmů a předpokladů. V neposlední řadě by se pedagogické prostředí mělo stát místem, které vytváří sociální, emocionální i pracovní klima, které žáky a studenty motivuje, vybízí ke spolupráci a pomocí různých metod výuky aktivizuje. Stejně jako se hledají mladé talenty v oblastech umění, také ve vědě a výzkumu nelze očekávat, že na vysoké škole se vyselektují elitní studenti vhodní pro budoucí vědeckou a výzkumnickou činnost. Naopak s hledáním zájmu a talentu je vhodné začít už ve školním věku a za pomocí kreativity a interaktivity ve výuce podnítit jejich zájem o vědu. Moderní pedagogika by měla klást důraz na začlenění výzkumu do systému výuky a nabídnout tak žákům a studentům motivaci k pozdější výzkumné činnosti. Pedagog má nejen za úkol předat svým žákům své znalosti, ale hlavně budovat už od školního věku jejich vztah k přírodním a technickým oborům. Interaktivita i možnost podívat se do zákulisí vědecké práce vytvoří zázemí teoretické poznatky doplnit praktickými ukázkami aplikovaných věd. Blízkou budoucností je nutné propojování izolovaných vzdělávacích institucí. Následující druhy moderní pedagogiky mohou být nápomocny ve výuce při rozvoji schopností a dovedností mladých badatelů i při zpřístupnění badatelské činnosti žákům a studentům.

Badatelská pedagogika Jedná se o jednu z nejnovějších metod výuky, která nabízí pedagogům a zejména žákům a studentům možnost na chvíli se stát výzkumníkem. Výuka orientovaná na žáka a na jeho samostatnou práci má nespornou výhodu v tom, že dokáže zaujmout a přilákat tak žáky a studenty k nepopulárním vědecko-technickým oborům. Navíc žáci si na praktických příkladech a cvičeních mohou ověřit teoretické znalosti, a tím se populárně-naučnou formou seznámit s řadou vědeckých výsledků. Badatelská pedagogika se na rozdíl od klasické výuky snaží prostřednictvím pedagoga vést žáky a studenty k vlastním závěrům. Pedagog zvolí téma výuky a jeho studenti se 40

snaží zjistit, proč se daná činnost děje tak, jak se děje. Pedagog na otázku proč neodpovídá, naopak snaží se studenty vést k tomu, aby sami zjistili odpověď. K dispozici má několik nástrojů – pokus, simulace, pozorování, hledání informací z různých zdrojů. Badatologie využívá hlavně přirozenou zvědavost žáků a studentů, kteří se snaží přijít na kloub obyčejným věcem. Během hodin zjistí, jak obyčejné věci fungují, což vede k tomu, že danou problematiku pochopí. Pedagog v průběhu tohoto typu výuky má jedinečnou možnost pozorovat projevy a chování svých žáků, radost z práce i přirozenou zvědavost. Žáci si v průběhu jednotlivých aktivit badatelsky orientované výuky osvojují práci badatele – učí se plánovat a provádět výzkum, komunikovat, vytvářet hypotézy a ověřovat si je, navrhovat různá řešení výzkumu, klást otázky, pozorovat a v neposlední řadě získají také zkušenosti a učí se sebereflexi. Je vhodné, aby se žáci a studenti nejdříve zamysleli nad daným tématem a pomocí kladení vhodných otázek sesumírovali veškeré informace, které k danému tématu mají. Následuje formulace hypotézy, tedy stanovení tipu „co se stane, když...“. Na základě hypotézy si následně připraví pokus, nachystají si pomůcky a celý pokus provedou. Během pokusu je nutné průběh pozorovat a následně zapsat všechny zjištěné informace. Nakonec zbývá se vrátit k původní hypotéze a na základě dat ověřit, zda byla správná či ne, a odpovědět na otázku proč tomu tak bylo. Více o badatelské výuce lze najít v modulu K2/WP1 Badatelský přístup ve výuce přírodních a technických věd.

Moderní interaktivní výuka Interaktivní výuka je moderní a progresivní metoda výuky na ZŠ a SŠ mající několik hlavních cílů. Tím nejvýznamnějším je nabídnout žákům zábavnější a méně stereotypní formu výuky, a tím zvýšit jejich motivaci k učení. Dalším cílem je zapojit do procesu učení samotné děti – ty již nemají být jen pasivními posluchači, ale mají spoluvytvářet výuku a aktivně se zapojovat do procesu vzdělávání. V současné podobě výuky se interaktivitou rozumí hra s čísly, symboly a písmeny. Interaktivní výuka by ale měla nabídnout cílové skupině možnost ukázat reálné modely a systémy tak, aby si žáci nebo studenti mohli reálně představit, jak daná věc funguje. V současnosti je většina žáků a studentů velice technicky zdatná, a tak pedagogové mají jedinečnou možnost zdigitalizovat své vyučování. Mohou propojit učení s hrou, zvýšit interaktivitu, a tím i zájem z druhé strany barikády. Poslední studie často poukazují na to, že většina současných žáků má problém porozumět psanému textu, což může být důsledek nedostatečného se přizpůsobení současných pedagogů k jinému myšlení žáků a k jejich práci s informacemi. Pedagog by měl využít interaktivity i mulitaskingového myšlení (schopnost dělat více věci najednou) a svým studentům například připravit test, při kterém by část odpovědí museli najít na internetu. Důležitým znakem interaktivního vyučování je zjevná názornost a systematičnost ve výuce – součástí jednotlivých předmětů jsou audio i video nahrávky s materiály a webové odkazy, na kterých mohou žáci získat rozšiřující informace o probírané látce. Předměty jsou navíc propojeny vzájemnými vztahy, což pomáhá žákům uvědomit si, že jednotlivé 41

poznatky je nutné kombinovat s jinými, doplňovat je a vzájemně propojovat, nikoli separovat. Pro využití této metody výuky jsou v České republice vhodné podmínky, neboť ve srovnání s ostatními zeměmi EU u nás disponuje interaktivními studijními materiály téměř 94 % škol (dle mezinárodního šetření ICILS 2013). Samotní pedagogové využití ICT vybavení a interaktivních pomůcek vnímají velmi pozitivně – až 27 % z nich využívá počítač pro výuku každý den. Graf 4.1 Četnost použití PC ve výuce

Zdroj: Národní zpráva Počítačová a informační gramotnost českých žáků ICILS 2013

Kromě informatiky, která jasně převažuje všechny ostatní předměty, jsou počítače využívány zejména v přírodních vědách, které jsou nejvíce vhodné pro podporu badatelské a výzkumné činnosti u dětí. Pomocí interaktivní výuky za použití počítačů, lze žáky i studenty nejen nalákat k danému učivu, ale také v nich podnítit zájem o danou oblast a ukázat jim, jakým způsobem mohou správně používat IT prvky. Graf 4.2 Podíl používání ICT v jednotlivých předmětech

Zdroj: Národní zpráva Počítačová a informační gramotnost českých žáků ICILS 2013

Waldorfská pedagogika Waldorfská pedagogika je moderní pojetí pedagogiky, které si zakládá na umění výchovy, probouzení a pěstování sociálních schopností a dovedností, které jsou zpřístupněny všem bez ohledu na sociální status (škola pro všechny). Waldorfská pedagogika mimo jiné klade důraz na přirozený rytmus dne (složitější aktivity dává na začátek, prokládá výuku oddechovými cvičeními - například uměleckými cvičeními sloužícími k posilování vůle nebo mluvnickými cvičeními pro posílení komunikace). Ráno se začíná předměty, kde je důležité myslet, ve středu dne hlavně rytmickými předměty jako jsou cizí jazyky a hudba a odpoledne různé praktické předměty. 42

Ve vyučování jsou využívány techniky kreslení, modelování, hraní scének, zpívání, vypravování nebo shrnutí dané látky. Děti si tak lépe zapamatují probíranou látku, umělecká cvičení navíc procvičují jejich vůli a živé slovo zase schopnost komunikace. Drobná cvičení i úkoly vyvolávají v žácích uspokojení, že něco zvládli nebo se naučili. Rozdělení výuky podle přirozeného rytmu má výhodu hlavně v tom, že žáci se lépe soustředí a nejsou tolik roztěkaní. V žácích tato pedagogika vyvolává dojem, že mít zájmy je v životě velice důležité, a že smysluplně tvoří jejich život. Waldorfská škola se snaží své žáky učit svobodě, učí je tedy zejména poznat sám sebe, své schopnosti, dovednosti i slabosti a utvořit si na věci svůj vlastní názor. Podněcuje své žáky ke schopnosti sbírat poznatky o světě i člověku, a to nejen ve sféře vědeckých poznatků, ale také v tzv. nadsmyslovém světě, který je ukryt mimo rozumové vnímání. Pedagog nemá děti formovat k obrazu svému, ale vést je k poznání vlastní individuality, a zároveň by si měl zachovat určitou autoritu, která není žádnou překážkou k cestě ke svobodě, ale naopak ukazuje na úctu k člověku. Děti, které neznají žádnou formu úcty, jsou mnohem citově chudší než děti, které uznávají autority. Waldorfská škola podporuje fantazii, která je velmi důležitá, protože obrazy na člověka působí daleko déle než reálný svět. Díky neustálé přítomnosti fantazie i obrazů výuka děti baví, mají větší chuť k učení a chápání. Učí se tak tvořivému myšlení. Ve výuce je časté využívání bajek, pohádek, starého zákona, vyprávění k životním situacím atp. Například praktická prvouka a vlastivěda využívají fantazie, učitel neustále vypráví o světě kolem, o přírodě, o povoláních a o historii bez okolků. Mnoho státních škol si bere vzory z waldorfské pedagogiky a některé prvky zařazuje do svých výukových metod. Současná doba je věkem vědy, a tak je velmi důležité žít a snažit se myslet tak, abychom nebyli ovlivňováni emocemi, líbivými myšlenkami, hesly bez obsahu a výzkumy, které jsou jen neověřenými hypotézami. Waldorfská škola se snaží o vědecký přístup k životu, chce po svých studentech, aby šli do hloubky, aby dokázali rozpoznat autority a tedy i validní zdroje vědění, aby uměli diskutovat a naučili se myslet i pozorovat.

Metoda Montessori Metoda Montessori je výchovný pedagogický systém, který vychází z toho, že děti v sobě mají přirozenou touhu učit se novým dovednostem, a to v určitých časových úsecích. Tyto časové úseky se nazývají senzitivní fáze. Je to jako by děti měly v hlavě nějaký seznam úkolů (naučit se chodit, naučit se zdravit, naučit se zametat, naučit se stříkat vodu, naučit se počítat, apod.). Tyto úkoly děti postupně plní, někdy jich plní i více současně. Když dítě splní svůj úkol, odškrtne si jej v hlavě a vrhne se na další položku v seznamu. Důležité je, že vše probíhá s nadšením a s chutí. Pomoc pedagoga v rámci metody Montessori spočívá v tom, že dětem jsou nabízeny různé aktivity přizpůsobené aktuálnímu věku a jejich schopnostem. Montessori výuka je postavena na aktivitách, které nabízí dětem možnost pracovat zcela samostatně. Zakladatelka této metody Maria Montessori věřila, že vše co si člověk dokáže osahat a sám vyzkoušet, to snáze pochopí a naučí se. Učitelé v rámci této metody nejsou v roli nositele 43

informace či činnosti, ale jsou v roli pozorovatele a jeho snahou je žáky nechat, aby věcem na kloub přišli sami. Etapy dětství se podle metodiky Montessori dělí na:  





0-6 let - doba nasávání informací: Pro dítě je v tomto období typické nasávání všeho kolem něj. 7-12 let - doba společné práce: Ve věku povinné školní docházky dítě touží především po společné práci a navazování vztahů s vrstevníky. Děti již mají abstraktní myšlení, nepotřebují tedy vše vidět, dovedou si představit například odčítání. 13-18 let - doba dospívání: Toto období koresponduje s obdobím dospívání a je spojené s určitou psychickou nestabilitou a s nižší schopností soustředění. Rozvíjí se také cit pro spravedlnost. 18-21 (24) let - studium kultur: V tomto věku je dítě připraveno na studium kultur a vědních oborů, které jsou nezbytné, aby bylo schopno podpořit rozvoj lidstva. Důležité je, aby člověk byl ekonomicky nezávislý.

Dále metoda Montessori rozlišuje pět oblastí pedagogiky – praktický život, smyslová výchova, jazyk, matematika a kosmická výchova. Kosmická výchova je zaměřená na poznatky z přírodovědy, zeměpisu, fyziky, chemie, kultury, historie atp.

Moderní jazyková výuka (CLIL) CLIL, neboli výuka nejazykových i jazykových předmětů současně, je nová metoda, kdy prostřednictvím nejazykového předmětu si žák osvojuje cizí jazyk. Využívá se zejména ve výuce matematiky, zeměpisu, dějepisu, hudební výchovy atp. Výuka jazyka i daného předmětu probíhá přirozeně, žáci si osvojují znalosti z obou předmětů současně a nenásilně, metoda zvyšuje chuť po poznání i komunikaci a velkou výhodou je také časová úspora. CLIL má oproti bilingvní výuce několik rozdílů. Nesoustředí se pouze na probíranou látku a jeho předpokladem není jazyková vybavenost studenta/žáka, který se učí obojí zároveň. Pedagog naopak využívá znalostí z nejazykového předmětu k výuce slovíček, gramatiky i lexikálních jevů cizího jazyka. Žáci jsou vedeni k samostatnému objevování nových poznatků k existujícímu učivu, pobízeni k diskuzi a práci s didaktickými pomůckami. Aby byl schopen nové pojmy používat, musí více komunikovat, upřesňovat si pojmy a pomocí zpětné vazby se učí i sebereflexi. Přirozeně se také rozvíjí jejich sebedůvěra a posiluje jejich motivace a individualita. Zlepšuje se také schopnost soustředění a největší výhoda spočívá v osvojování dovedností v cizím jazyce v různých situacích v praxi a ne v uměle vytvořeném prostředí. Nevýhodou této metody výuky jsou vysoké nároky na pedagoga, který se musí na danou hodinu více připravovat, vyhledávat materiály atp.

44

5. VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH VYUŽITÍ V PRAXI Věda a výzkum prolínají veškeré sféry lidského života a s jejich výsledky se setkáváme na denní bázi. Mezi dvě hlavní oblasti, které lze zkoumat patří přírodní vědy (výzkum vod, vzduchu, zoologie, biologie, lesního hospodářství, zemědělství, tvorba krajiny nebo environmentální geografie) a technické vědy a technologie (urbanismus, energetika, odpady a jejich využití, moderní technologie, materiálové inženýrství, fyzika, strojírenství, informační technologie či moderní chemická a biologická laboratoř). Většina lidí vědě a výzkumu příliš nerozumí, stejně jako nerozumí fungování přírodních zákonů. Tato nevědomost je jednou z příčin toho, proč lidstvo devastuje přírodu a její přírodní bohatství, způsobuje si civilizační nemoci nedostatečně pestrou stravou atp. Výzkum a věda slouží lidem, snaží se zmírnit škody, které lidstvo napáchalo, najít lék na civilizační nemoci, zkoumá alternativní zdroje, myslí na ekologii nebo na to, jak co nejefektivněji zpracovat lidský odpad. Každý se může stát vědcem, pokud o to opravdu bude stát, protože i současní vědci a výzkumníci jsou jen obyčejní lidé, kteří chtěli něčemu přijít na kloub, jsou trpěliví a stojí za nimi jejich práce a někdy i obrovské štěstí. Výzkum je pro mnohé z nich obrovskou zábavou, protože je jejich činnost naplňuje a vidí ve své práci smysl, což je pohání k dalším výzkumům. Ať je motivem výzkumníka to, že chce najít lék na nemoc svého příbuzného, nebo chce něco prozkoumat do hloubky, či vymyslet nástroj, který usnadní prarodiči chůzi, tato pozitivní motivace žene dopředu jako hnací motor. Badatelská činnost má obrovský celospolečenský i ekonomický význam a dopad. Hledání odpovědí na otázky a schopnost jít do hloubky poznání přináší obrovskou řadu objevů, které jsou významné pro lidstvo, a které pomáhají mnoha lidem zlepšovat kvalitu jejich života. Mnoho výzkumů se zabývá natolik obtížnými tématy, že vůbec není jednoduché jim porozumět. Dokud existuje snaha pátrat po pointě problému, tak zájem o vědu nevymře. Výzkum lze provádět kdekoli, primárně v laboratoři (praktické zkoušky), na pracovním stole (teoretické poznatky) nebo v terénu (sběr vzorků apod.). Vědu a výzkum mnohdy lidé ani nezpozorují, ale díky vědě a výzkumu má lidstvo možnost si kupovat stále lepší a technologicky vyspělejší výrobky. Výzkum má velký vliv na kvalitu života a provází každý lidský krok počínaje pastou s bělícími účinky, toustovačem pro přípravu toastů ke snídani, přes nízkopodlažní autobus určený k cestě do školy i práce, termoprádlo, které zahřeje v mrazech až po nový druh antibiotik, který pomůže v době nemoci. Každá z těchto věcí byla předmětem výzkumu, který buď cíleně, nebo také náhodně přinesl výsledek (ověřenou hypotézu). Mezi nejvýznamnější výsledky výzkumné činnosti patří například: Objev

Přínos/důsledek

Kdo

Penicilin

Alexander Flemming

Žárovka

Thomas Alva Edison

Počítač

Charles Babbage

Zamezení úmrtí na běžné nemoci (pro dnešní svět), a také vytvoření velkého množství antibiotik. Lidé si mohou kdekoli na světě rozsvítit a nemusí udržovat světlo za pomocí svíček, které například po zhasnutí při chirurgické operaci mohly ohrožovat i pacientův život. Díky vynálezu počítače dnes milióny lidí využívají PC k práci, zábavě i výzkumu. Na jeho základě vznikly přenosné počítače,

45

Objev

Přínos/důsledek

Kdo

tablety i chytré mobilní telefony. Guglielmo Radiotelegrafie Marchese Marconi Antikoncepční pilulka

Carl Djerrasi

DNA

Crick a Watson

Díky jeho smělým pokusům jsou lidé schopní komunikovat na vzdálenost tisíce kilometrů bez problémů. Tento vynález zamezil nechtěným těhotenstvím i jejich nestandartním řešením. Dal lidem svobodu vybrat si dobu, kdy chtějí mít potomky. Objevením DNA se nastartoval rozvoj genetiky, která přinesla další řadu objevů. Genetika se dnes využívá nejen v kriminalistice, ale také při prevenci a zamezení genetických nemocí.

Ve světě vědy a výzkumu vždy zastávali a dosud zastávají významnou roli také čeští badatelé, vědci a vynálezci. Mezi nejvýznamnější české objevy posledních desetiletí patří: Objev Kontaktní čočky a silon

Přínos/důsledek

Kdo

Díky kontaktním čočkám statisíce lidí mohou provozovat sport i jiné aktivity aniž by byli omezování nošením brýlí. Zatím nejúčinnější lék proti AIDS. Lék proti hepatitidě B, který vyléčil tisíce lidí. Počítač ovládaný očima, který usnadní život řadě nepohyblivých lidí. Přístroj, který tká nanovlákna, které mohou být využity nejen na speciální oděvy, ale v budoucnu možná také na vytvoření umělých orgánů. Objevil metodu, při které se buňky začnou nekontrolovaně dělit. Tato skutečnost může výrazně napomoci při léčbě rakoviny.

Otto Wichterle Antonín Holý Antonín Holý České vysoké učení technické

Truvada Hepsera Memrec Nanospider

Technická univerzita v Liberci

Dělení buněk při rakovině

Jiří Bartek

Žádný geniální nápad a objev se však neobešel bez problémů, mnohé výsledky výzkumné činnosti nebyly ve své době pochopeny, nebo je výzkumník nemohl uvést do praxe, protože ještě nebyly vytvořeny ideální podmínky. „Pokud někdo neudělal nikdy chybu, pak nikdy nezkusil něco nového.“ Albert Einstein Několik celospolečenských objevů vzniklo úplnou náhodou. Například mikrovlnné ohřívání vzniklo tak, že se jednomu z výzkumníků roztekla čokoládová tyčinka v batohu na základě proudění elektromagnetických vln. Farmaceutická firma Pfizer se snažila vyvinout lék na srdce a objevili viditelný vedlejší efekt, a tak vznikla Viagra. Alexandr Fleming vyvinul penicilin jen díky tomu, že zapomněl uklidit Petriho misku, a když pak na ní objevil neznámou plíseň, která vylučovala látku hubící mikroby, jeden z nejvýznamnějších léků byl na světě. Také vynález kardiostimulátoru vznikl úplnou náhodou, když Wilson Greatbatch sáhl po špatném větším rezistoru při sestavování stroje na zaznamenávání srdečního rytmu a po jeho zapojení zjistil, že zvuk, který vydává je velmi podobný zvuku srdce. Chytil se toho a po dvou letech vznikl první kardiostimulátor. Od počátku veškerých objevů a výzkumů se objevovaly různé teorie a výzkumy, které ne vždy byly relevantní. V historii to byla například myšlenka, že Země je střed vesmíru, že atom je nejmenší částice nebo že těžší věci padají k zemi rychleji. Frenologie zase byla věda postavená na nesmyslu, kdy tvar lebky měl údajně odhalit 46

charakter lidí. Francouzský imunolog Jacques Benveniste prezentoval výzkum, ve kterém tvrdil, že voda si uchovává paměť, ukázalo se ale, že to jen špatně interpretoval. Ne vždy se touha po uznání a slávě vyplatí a publikovat výzkum bez ověření, není nejšťastnější řešení, které může vést k zesměšnění. Také objevitel viru HIV se zmýlil, když tvrdil, že DNA vysílá elektromagnetické vlny, které můžou za některé choroby. Sporným případem se stal (ne)objevuj DDT (látka na ničení malárie), za kterou roku 1948 dostal Švýcar Paul Müller Nobelovu cenu, ale později se zjistilo, že se hromadí v tkáních a má karcinogenní účinky.

Příklady vědecko-výzkumných projektů V následujícím textu jsou představeny vybrané výzkumné projekty, které byly realizovány na území ČR. Přiblížení konkrétních vědeckovýzkumných aktivit umožní potenciálním zájemcům o vědu a výzkum nahlédnout pod „pokličku“ badatelské činnosti a v mnohém inspirovat ve vlastním zkoumání svého okolí. 

Výzkum v terénu a laboratoři

Výzkumné projekty „DRAGON“ a DRAGON 2 aneb i v odpadních vodách lze zkoumat drogy Oba projekty jsou zaměřeny na výzkum problematiky užívání drog a měření výskytu nelegálních drog ve vybraných městech ČR. Oficiální čísla o rozšíření zakázaných drog ve společnosti vycházejí zejména z průzkumu uživatelů drog, lékařských záznamů, statistik kriminálních činů a sledování produkce drog. Takto získané informace podávají přibližný obraz o jejich užívání a míry konzumace. Z tohoto důvodu odborníci začali hledat jiné možnosti jak vyčíslit „reálné” hodnoty spotřeby návykových látek. V rámci projektu DRAGON („Stanovení množství nelegálních drog a jejich metabolitů v komunálních odpadních vodách – nový nástroj pro doplnění údajů o spotřebě drog v ČR“) byl využit nový přístup - sledování obsahu nezákonných drog v komunálních odpadních vodách celkem v deseti městech České republiky (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Frýdek-Místek, Český Těšín, Havířov, Karviná a Orlová). V roce 2013 proběhly celkem čtyři sedmidenní vzorkovací kampaně na každé sledované lokalitě a bylo odebráno celkově více než 1000 vzorků odpadních vod. V odpadních vodách byly sledovány látky jako metamfetamin, amfetamin, kokain, heroin, morfin, LSD a extáze.

47

Obrázek 5.1: Proces měření zakázaných látek v odpadních vodách – práce výzkumníka v terénu

Zdroj: Projekt Dragon

Pro potřeby projektu byla zpracována „Sociodemografická studie včetně analýzy prostorového rozložení obyvatelstva a identifikace rizikových skupin uživatelů návykových látek (drog)”. Tato studie byla zaměřena na sociální a bezpečnostní rizika spojená s užíváním drog pro širokou veřejnost. Studie propojená s výsledky měření výskytu zakázaných látek v odpadních vodách umožnila identifikovat množství všech sledovaných látek v konkrétních městech, dokonce i v konkrétních lokalitách. Z prvního výsledku sledování obsahu nelegálních drog a jejich metabolitů v komunálních odpadních vodách v roce 2013 bylo předběžně zjištěno, že nezákonné drogy byly nalezeny prakticky ve všech analyzovaných vzorcích. Nejvyšší počet denních dávek kokainu na 1000 odkanalizovaných obyvatel byl zjištěn v Praze a Plzni, u amfetaminu byly nejvyšší hodnoty denního počtu dávek zjištěny v Ústí nad Labem, Praze a Karviné, zatímco u „taneční” drogy extáze byly nejvyšší hodnoty zaznamenány v Praze, Brně a Plzni. Pokud jde o množství látek pervitinu, nejvyšší hodnoty byly zjištěny v Ústí nad Labem, vysoké hodnoty byly zaznamenány rovněž v městech Moravskoslezského kraje (zejména v Ostravě a Karviné), dále také v Praze a Plzni. V porovnání s ostatními evropskými městy byly zjištěny extrémní hodnoty koncentrace pervitinu, u ostatních druhů sledovaných drog (extáze, amfetamin, kokain) se množství jejich spotřeby pohybuje na evropském průměru. Vzhledem ke zjištěním, které přinesl projekt DRAGON, je vyvíjen tlak na veřejnou správu a další její složky řešit stále se zhoršující situaci v oblasti užívání drog. Jedním z nástrojů by se měly stát integrované strategie pro organizační složky státu a územní veřejnou správu. Toto je předmětem navazujícího výzkumného projektu DRAGON 2 („Dragon 2 od měření k řešení – Využití nového nástroje na měření výskytu nelegálních drog ve městech Moravskoslezského kraje pomocí integrované strategie pro organizační složky státu a územní veřejnou správu“) zpracovávaný vědeckovýzkumnou institucí ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Cílem tohoto výzkumného projektu je vytvořit integrovanou strategii pro řešení užívání nelegálních drog ve městech Moravskoslezského kraje, a to v Ostravě, Opavě, Karviné, FrýdkuMístku, Havířově, Bruntále a Novém Jičíně. Projekt propojuje všechna existující data o spotřebě drog včetně výstupů z měření metodou „sewage epidemiology“ 48

(epidemiologie odpadních vod). V rámci projektu dojde, na základě výzkumu chování uživatelů a jejich spotřeby nelegálních drog v čase a prostoru, k vytvoření integrované strategie zaměřené na všechny uživatele drog včetně preventivních programu zaměřených na potenciální uživatele, studenty a mladé pachatele trestných činů. 

Výzkum v terénu

Výzkumný projekt „Studie o stavu bezdomovectví“ Studie o stavu bezdomovectví představuje výzkumný projekt, jehož cílem byla analýza jevů spojených s bezdomovectvím a zmapování výskytu bezdomovců a jejich struktury na území města Ostravy. Ve výzkumné studii byly analyzovány základní aspekty sociálního vyloučení (exkluze) osob v Ostravě se zaměřením na bezdomovectví včetně identifikace zjevného, skrytého a potenciálního bezdomovectví a analýzy sociálně vyloučených lokalit. Ve vytipovaných lokalitách byl proveden kvalitativní výzkum - terénní sčítání osob bez přístřeší, které probíhalo ve spolupráci s Policií ČR (Služba kriminální policie a vyšetřování, Služba pořádkové policie) a s Městskou policií. Následně byla navržena řešení situace týkající se bezdomovectví v kontextu problematiky sociálně vyloučených lokalit v Ostravě. Na základě analýzy sítě zařízení zajištujících sociální služby pro osoby bez přístřeší byly formulovány konkrétní návrhy a opatření k optimalizaci této sítě včetně zajištění zimního programu pro osoby bez přístřeší. Projekt pomohl zjistit současný stav počtu osob bez přístřeší, které se trvale vyskytují na území města, a umožnil odpovědět na další otázky, kterými se zabývá veřejná správa, policie, sociální služby a další klíčové subjekty. Obrázek 5.2: Intenzita výskytu bezdomovců a bezdomovci přebývající v zařízeních poskytujících přístřeší na území města Ostravy v září 2012

Zdroj: Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě, PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o., 2012

49

Popularizace vědy a výzkumu Aby vědecký výsledek výzkumu měl uplatnění, je nutná jeho kvalitní propagace a popularizace. Popularizovat a prezentovat výsledky může výzkumník sám za pomocí moderních technologií (weby, blogy), seminářů a konferencí financovaných za pomocí investic, veřejných financí a prostřednictvím marketingové komunikace. Výzkum je nesmírně vzrušující, zajímavý a užitečný, a tak je nutné pomocí popularizace tyto vlastnosti ukázat běžným spotřebitelům. Částečně se snaží propagovat vědu a výzkum také média – některá periodika mají své vědecké stránky, v rozhlase i v televizi najdeme řadu populárně naučných pořadů. Český rozhlas nabízí vědecko-populární pořad Meteor, který jednou týdně nabízí novinky ze světa vědy, rozhovory i dokumenty určené všem věkovým kategoriím. Česká Televize ve svém archivu také nabízí řadu zajímavých pořadů jako například pro dospělé Vědec, Planeta Věda, Popularis, České hlavy, i pro děti - Vodní ptáci, Vyprávění o lese, Dětská encyklopedie světa, Kapitolky o havěti atp. Také soukromé televize a rádia v menší míře přinášejí informace o novinkách z vědeckého prostředí, ale spíše okrajově například v pořadech jako je Svět, Koření atd. Akademie věd vydává časopis Živa, zajímavosti ze světa výzkumu lze nalézt také v řadě populárně naučných magazínů, jako jsou 100+1, 21. století apod. Jak vypadá reálná práce výzkumníka, získání dalších poznatků ze světa vědy a výzkumu nebo případné konzultace k vlastnímu bádání, se nabízí na několika místech:     

návštěva výzkumných pracovišť - hvězdárny, AV ČR (např. Týden vědy a techniky AV ČR), vědecká pracoviště; vědecké semináře, konference; exkurze a návštěvy v zoo, muzeích, interaktivních výstav (zde se děti zábavnou interaktivní metodou s technikou seznamují a získávají k ní vztah); internet, média; a další.

Velmi oblíbené jsou u žáků, studentů, ale i dospělých zájemců o vědu a výzkum zejména exkurze na pracoviště VVI, která nabídnou svým návštěvníkům zejména reálný pohled na to, že i výzkumníci jsou jen obyčejní lidé a také nahlédnutí pod pokličku jejich práce a propojení využití výsledků výzkumné činnosti v praxi. Práci výzkumníka lze vidět například na pracovištích Akademie věd České republiky, které má celkem 53 ústavů. Každoročně pořádají Jarní exkurze do světa vědy, kdy se studenti středních škol a jejich pedagogové stanou na jeden den badateli. Interaktivní exkurze pro školáky i celé rodiny nabízí také Astronomický ústav v Ondřejově u Prahy. Ústav geoniky AV ČR, který sídlí jako jediné pracoviště v Ostravě, se zabývá výzkumem materiálů a procesů vyvolaných lidskou činností v zemské kůře. Výsledky svých výzkumů publikuje v odborných časopisech a na vědeckých konferencích. Každoročně pořádá pro laickou veřejnost několik akcí v rámci Mezinárodního dne vody, Dne země a Noci vědců. Podílí se také na festivalu Týden vědy a techniky AV ČR a zájemci se do prostor ústavu mohou 50

přijít podívat v Den otevřených dveří, kdy lze spatřit mimo jiné řezání kamene vodním paprskem, pomocí počítačového tomografu prozkoumat nitro kamenů i změřit pevnost krápníků. Týden vědy a techniky se koná na mnoha místech ČR a každoročně naláká řady zájemců o vědu. Více než 500 aktivit připravují nejen pracoviště AV ČR, ale také vysoké školy, Národní technické muzeum, Kriminalistický ústav Praha, IQ Landia, Dolní oblast Vítkovic a další organizace v největších městech ČR. Mnoho vědeckých institucí v rámci popularizace vědy a výzkumu pořádá různé workshopy, přednášky nebo kroužky na školních i vědeckých pracovištích. Existuje také celá škála badatelských soutěží nebo letních škol a táborů pro mladé badatele. Všechny tyto aktivity vyvolávají v mladých lidech zájem a nenásilnou a hravou formou ukazují, že i věda může být zábavná a jak může ovlivnit celé lidstvo. Ocenění za vědu a výzkum Pro vědce a výzkumníky existuje celá řada ocenění, která jsou udělována za celoživotní dílo nebo za významný počin. Asi nejznámější a nejprestižnější je Nobelova cena, která se uděluje za významné výzkumy, objevy nebo za přínos lidstvu v oborech fyzika, chemie, fyziologie, lékařství, literatura a mír. Nazvaná je podle Alfreda Nobela, švédského vědce a vynálezce dynamitu, který si vytvoření ocenění přál ve své závěti. A tak od roku 1901 každý říjen jsou vyhlášeni vítězové jednotlivých oblastí, kteří získají také finanční obnos přes 20 milionů korun určený na další vědeckovýzkumnou činnost. Cenu nelze předat posmrtně a o jednu se mohou dělit až tři výzkumníci.

I v dalších oborech lze získat prestižní ocenění – např. Abelovu cenu za matematiku, Turingovu cenu pro informatiku. Nejznámější titul v Česku je Česká hlava, která se skládá z několika soutěžních kategorií a z nichž nejdůležitější je Národní cena vlády Česká hlava. Cena je udělována od roku 2002 a má za úkol zvýšit prestiž a popularitu mnohdy méně známých vědců a techniků. Jedním z účelů této ceny je popularizace vědy a výzkumu, podnícení vzdělávání společnosti, i vytvoření podmínek, které propojí výzkum s praxí. Pro žáky a studenty je určena cena České hlavičky pro mladé talenty. Toto ocenění získá mladý výzkumník za svůj nápad a kromě prestiže se společnost Česká hlava snaží najít investory na realizaci výherního nápadu.

51

Vhodné nástroje k zahájení vlastního výzkumu Mladý badatel si může v praxi vyzkoušet, jaké to je být výzkumníkem za pomocí jednoduchých nástrojů, kterými jsou:   

badatelský deník blog vlastní experiment

Badatelský deník může být sešit nebo blok, do kterého si začínající výzkumník zapisuje své nové poznatky a objevy. Může zde popisovat své pokusy, zakreslovat, vlepovat obrázky živočichů nebo sbírat vylisované vzorky rostlin, které objevil. K veškerým poznatkům se může vracet, nadále je rozšiřovat, mohou mu sloužit jako výukový materiál. Se svým badatelským deníkem se může prezentovat také u svých spolužáků nebo kamarádů a na jeho základě si vyměňovat zkušenosti. Blogy a blogování jsou velmi populárním nástrojem mladých lidí. Mladí badatelé zde mohou prezentovat výsledky svých výzkumu a objevů, sdílet informace, které nalezli, a také popularizovat svůj vlastní zájem. Blog je pokročilou verzi badatelského deníku, úspěšný blogger si nejen najde vlastní publikum, ale také může najít podobně smýšlející mladé výzkumníky a vyměňovat si s nimi zkušenosti. Blogování také učí vyjadřování a v neposlední řadě zlepšuje schopnost prezentace vlastních výsledků. Experiment či vlastní bádání lze provádět i v domácích podmínkách za použití běžně dostupných předmětů. Existuje řada publikací, které popisují například fyzikální nebo chemické pokusy, které se dají provádět doma v kuchyni. Také Česká televize nabízí zahraniční pořady – např. Věda je detektivka a Věda je zábava, které nabízejí názorné ukázky pokusů v domácím prostředí.

52

6. JAK JSEM PŘÍKLADY

SE

STAL

VĚDCEM

–

PRAKTICKÉ

Stát se vědcem chce obrovskou vůli, píli a čas. Cesta začíná už v mladém věku při zkoumání jednotlivých jevů a předmětů, pokračuje přes studia až do dospělosti, kdy mladý výzkumník nastupuje do praxe a touží něco dokázat, pomoci svým výzkumem celé společnosti, stát se uznávaným vědcem a velkou kapacitou ve svém oboru. Zkušenosti těch, kteří se z obyčejných dětí a mladých lidí stali významnými nebo začínajícími vědci a badateli jsou popsány v následujících praktických příkladech.

prof. Ing. Vítězslav Zamarský, CSc.  prorektor pro vědu a výzkum na Vysoké škole podnikání, a.s.  vystudoval obor geologie na VŠB – Technické univerzitě Ostrava  Věnoval se problematice vyhledávání ložisek nerostných surovin v ČR i zahraničí, především v Latinské Americe  Spolupracoval na založení Vědecko-technologického parku, a. s. Ostrava i na projektech revitalizace Moravskoslezského kraje v oblasti životního prostředí a inovací  Od roku 2000 byl zmocněncem vlády pro řešení problémů s„Kdybychom revitalizací Moravskoslezského kraje uměli všechno vysvětlit, nebyl by život tak pestrý.“

Jedním z vysoce uznávaných vědců v ČR je prof. Ing. Vítězslav Zamarský, CSc., geolog, který při zkoumání ložisek nerostných surovin procestoval velkou část světa, zejména latinskou Ameriku. Dnes je prorektorem pro vědu a snaží se mladým lidem předávat své zkušenosti. Jeho začátky byly trnité, a možná proto je dnes připraven a otevřen všemu novému. Ke zkoumání věcí kolem sebe jej vedl od dětství jeho otec, který přestože byl vyučený zámečník, vychovával svého syna tak, aby měl vztah k přírodě. „Otec byl pro mne výjimečný člověk, věděl v okruhu půl kilometru, kde má hnízda drozd, kos i kdy přilétají vlaštovky. Nejen, že mi to rád vysvětloval, ale i ukázal. Říkal mi: Podívej se, musíme pochopit, proč ten ptáček je tu a ne někde jinde, i to má svůj smysl, až budeš velký dospělák, uvidíš, že všechno má svou příčinu a následek. Jen se musíš umět dívat. A v tom bylo to jádro věci.“ Základní škola mu dala do života hlavně všeobecné znalosti, pedagogové kladli důraz zejména na správnou mluvu, pravopis, ale také vedli Vítězslava Zamarského ke hře na hudební nástroj, aby uměl potěšit své okolí. Setkal se s kantory, kteří se pro něj stali vzorem, a kteří v něm podnítili zájem o věci kolem. Například učitel matematiky učil své žáky na příbězích ze života slavných a jednotlivé matematické operace doplňoval vysvětlením, k čemu to je dobré. Vedl své žáky k samostatnosti. „Říkal nám, že na matematice musíme vidět dvě věci. Ten vlastní kalkul, to dovede každý, dokonce i kultivovaný opičák. Ale my se matematiku budeme učit jinak. Uděláme slovní příklady, ze kterých musíte zjistit, co se má vlastně počítat! To bude největší trápení. No a pak přijde vlastní výpočet, jestli se trefíte nebo ne.“ Učil své žáky myslet matematicky a vedl je k tomu, aby sami pochopili, proč je třeba počítat. Také učitelé chemie zanechali v profesorovi dojem. První na základě pokusů, 53

které společně s dětmi prováděl a vedl je tak k poznání. Jeho kolega zase ukázal svým žákům kouzlo pojmenování, a jak s ním pracovat. Chtěl po svých žácích, aby vymysleli podobné reakce, jaké psal na tabuli a nutil je tak samostatně přemýšlet. „Učit se obrovské vzorce nazpaměť je hloupost. Když zná člověk princip, tak si je kdykoliv může odvodit. Oba dva chemici měli jednu obrovskou výhodu, že nám ukazovali krásu v oboru – to, co dala chemie člověku. Tito pedagogové ve svých žácích vzbuzovali zájem, měli rádi svůj obor a skvěle ho ovládali. Myslím si, že to je základ všeho, co člověk dostane do vínku. Jak bude nakládat s tímto darem, už závisí jen na něm. Jestli ho chce dále rozvíjet, nebo ho ponechá bez zájmu. Je to zodpovědnost k životu.“ Pan profesor od malička inklinoval spíše k přírodovědným oborům, naopak dějepis nebo tělocvik až tak rád neměl, ale co se týká známek, vždycky exceloval. Po základní a střední škole stál Vítězslav Zamarský před důležitým rozhodnutím, co půjde studovat dál. Situace v té době nebyla pro studia moc lehká, navíc ani situace v rodině nedovolala dražší studium, a tak si Vítězslav vybral obor, která byl nejblíže jeho lásce k přírodě – geologii. A přestože se studium týkalo hlavně neživé přírody, postupně si jej zamiloval. Studia na Vysoké škole báňské měly jednu nesmírnou výhodu oproti ostatním vysokým školám, které tento obor také vyučovaly. Vysokoškolští pedagogové byli geologové zcestovalí po celém světě, a tak dokázali teoretické poznatky doplňovat praxí a vysvětlit situaci prostorově. Dokonce i deskriptivní geometrii, která Vítězslavovi coby studentovi moc nešla, pomohlo nahlížet na změti čar prostorově a tak pochopit celou problematiku. „Kantoři byli převážně geologové zcestovalí po světě a všichni byli starší, tak nad padesát pětapadesát. Uměli vynikajícím způsobem vysvětlit situaci prostorově - na místě. Obor geologie se učil jinak v Brně a Praze, kde byl více teoretický přístup: příčina, následek, struktura, popis. U nás se geologie vzhledem k našemu regionu učila prakticky, tzn. k čemu je to dobré.“ Aplikovaná geologie nakonec budoucího inženýra přesvědčila dát se na badatelskou cestu. První vlaštovkou byla diplomová práce, během které dostal za úkol zmapovat území od Dukovan po Znojmo. Když nastala obhajoba budoucí inženýr Zamarský natolik zaujmul nejen komisi, ale i uznávaného geologa prof. Květoně, že dostal nabídku jet do zahraničí. „Řekl mi, že je vidět můj zájem, tak bych mohl vyjet někam do zahraničí na praxi, abych to viděl ve skutečnosti.“ Po půl roce během svatební cesty Vítězslav Zamarský dostal dopis, že má nastoupit do Albánie a než dojel do Prahy, tak se cíl cesty změnil na Kubu. Začala tak jeho cesta do neznáma, neměl žádné zkušenosti ani praxi, neuměl si představit, jaké to na Kubě bude. I tady mu pomohl zájem o svůj vědní obor a odvaha nebát se vyzkoušet nové věci i přes jazykovou bariéru. Na starost dostal povrchový důl, k bydlení malý pokojík na ubytovně společně s dvěma společníky a krocanem. Jeho úkolem bylo připravit k těžbě šachtu a dvě ložiska vzdálené 50 kilometrů a určit kde je ruda. „Tehdy jsem prožíval stádia zoufalství. Bral jsem vzorky, dával je do laboratoře, jak jsem se to naučil ve škole. Ale bylo to zdlouhavé a k ničemu nevedlo.“ Jenže praxe a teorie je něco jiného, takže když přišli na návštěvu dva zkušení geologové, kteří prošli II. světovou válkou, naučili ho praktičtější metodu. „Víš, my tě to naučíme jinak. Když jsme měli za války hlad, jedli jsme jíly, které nám 54

zaplnily žaludek. Dej si ten vzorek do pusy. Tam, kde ti to bude lepit, absorbovaly prvky nikl a kobalt z roztoku, a tam kde lepit nebudou, tak taky nejsou.“ Badatel junior Zamarský je poslechl, protože je důležité učit se od starších a zkušenějších lidí, a ušetřil tak nejen čas, ale už nemusel ani dělat tolik zkoušek v laboratoři. Po pokusech následovalo určení zlomu, vypočítání zásob rudy, určení počtu těžebních strojů a vysvětlení kde a jak mají těžit všichni zaměstnanci, což byl asi nejtěžší oříšek, protože ruda i půda jsou hnědé. Kreativitě se meze nekladou, a tak udělal malý vrt na hranici ložiska a nasypal tam vápno, bagristé tak bezpečně poznali, kdy mají přestat bagrovat. Důležité bylo instrukce předávat jasně a srozumitelně, nejlépe s praktickými ukázkami. Tahle zkušenost ho jako badatele juniora velmi zocelila a naučila ho řadu praktických zkušeností, díky nimž se vydal svou badatelskou cestou. „Nejsem žádným teoretikem. Čím víc se člověk dívá do hloubky, tím víc se mu rozprostírá širší vějíř možností. Člověk si myslí, že má vyřešit 5 problémů, a když je vyřeší, uvidí najednou 5 plus 25 dalších. Badatelská cesta je nikdy nekončící proces. Když člověk uvidí souvislosti v širším slova smyslu, dostává se do úplně jiného oboru – filosofie.“ Klíčové rady pro začínající a mladé výzkumníky podle profesora Vítezslava Zamarského:         

Mít velký zájem o věc a chuť zkoumat Nedělat výzkum pouze pro peníze Být vytrvalý, protože k cíli nelze dojít hned, je nutné odstranit miliony překážek Mít schopnost adaptovat se Být skromný a pokorný Mít kapku štěstí Učit se od zkušených Dávat všem jasné instrukce a praktické ukázky Nebýt jen teoretikem, ale učit se praxí

55

Ing. Karel Pokorný  vystudoval lesnickou fakultu  pracuje v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem  aktivně se podílí na realizaci výzkumných aktivit a osvětových akcí v duchu lesní pedagogiky

Ing. Karel Pokorný je dnes významným lesníkem, ale k tomu se musel propracovat. Jeho zájem o tento obor začal už v dětství. Otec se mu nevěnoval, tak jak by si přál, tak si hledal vlastní cesty a mnohdy byly velmi kamenité, protože často měnil své zájmy a koníčky. „Velmi rád jsem se vždy pohyboval v přírodě, nejlépe v lese. Otec postavil malou chatu uprostřed lesů a tam jsme trávili pomalu každý víkend. I v zimě jsme tam jezdili. Cestou na chatu jsme často zajížděli k prarodičům z matčiny strany, kteří hospodařili na nedalekém statku. I tam jsem trávil spoustu času, ale spíše prací. Na chatě jsem měl více volnosti, méně práce, a přeci jen to prostředí bylo o mnoho atraktivnější.“ Několikahektarová louka oválného tvaru ohraničená lesem a kolem dokola obtékající potok, za kterým se vypínaly obrovské skály. A na okraji louky, kde začínal růst les, stála chaloupka se zanedbaným živým plotem ze smrků. Přesně tady Karel trávil mnoho času svých dětských let. „Otec nerad „ubližoval“ stromům a tak jinak nedal, než že se smrky v živém plotě nesmí stříhat.“ Dnes jsou to již dospělé smrky, které daleko přerůstají chatu. K chatě vede pouze jedna cesta, která u ní končí. Překrásná rána, kdy mladého badatele budil ranní koncert místních ptáků, a kdy slunce prosvítalo okolními stromy a jemně ho šimralo na tváři, na ty nikdy nezapomene. A v tom prostředí vznikla obrovská láska k přírodě a k lesu. Jak vypráví, většinou ani neposnídal, ani se nepřevlékl a už utíkal rychle na louku. Teprve až dostal hlad, vracel se zpět k mamince a ukazoval ji, co cestou našel. Někdy to byly žáby, jindy zas ještěrka nebo sarančata. Aniž by to věděl, začal sbírat své první badatelské poznatky o zvířatech. „Že ještěrce se ulomí ocásek, když je v nebezpečí, že žába má velmi křehké tělo, takže s ní musím opatrně zacházet apod.“ Zatímco jeho vrstevníci se po prázdninách chlubili, jak byli u moře, on prožíval nejhezčí období života v lese. „Snažil jsem se také pochlubit, co všechno jsem prožil v lese, že vím, jak vypadá překrásný západ slunce, že vím, jak šumí potok, u něhož jsem trávil spoustu času, že vím, jaké ryby plavou v potoce…, nikdo mě nevnímal, nikdo neposlouchal. Někdy se mi dokonce i vysmáli.“ Vrstevníci nechápali jeho nadšení, a tak se mladý Karel začal stranit kolektivu, v pubertě ale pochopil, že má pouze jiné hodnoty než ostatní a nejlepším kamarádům se snažil ukázat krásy přírody vlastníma očima. „Svého nejlepšího kamaráda jsem vzal na chatu jednou na víkend. Ukazoval jsem mu stromy, vyprávěl jejich příběh, aniž bych měl nějaké hlubší znalosti o nich, snažil jsem se mu ukázat, že strom je rovnocenný živý tvor jako člověk. Vylákal jsem ho dokonce na svou oblíbenou skalní vyhlídku nad potokem a ukazoval zvířata kolem - skorce, ledňáčka i obyčejného kosa. Jako by měl oči zavřené. Přikyvoval, ale nebylo to nic platné. Nepochopil nic a mou lásku k lesu nesdílel. Nepodařilo se mi v něm zasít ani semínko zvědavosti a lásky k okolní přírodě tak, aby ji mohl cítit jako já.“ 56

Po základní škole se vydal na gymnázium a začal se věnovat studiu, už nebylo tolik času na chatu, ale přesto pořád vzpomínal, jestli u potoka ještě stojí obrovský smrk, o kterém mu děda říkal, že z něj jednou budou výborné housle, nebo přemýšlel nad srnčí, a jak přežijí krutou zimu. Při návštěvách pak nedočkavě seděl s dalekohledem a sledoval přírůstky a úbytky. „Byl to můj rajón, hrál jsem si na hajného, aniž bych něco věděl o lesnictví. Bohužel v rodině mezi příbuznými nikdo lesníkem nebyl. Ale v lese jsem trávil času nejvíce. Zde jsem byl svobodný, zde jsem si mohl v klidu uspořádat všechny své myšlenky. Potají jsem hovořil se stromy a celé hodiny vysedával na skále nad řekou a pozoroval okolí.“ Střední škola skončila, a když mladý Karel držel v ruce maturitní vysvědčení, bylo jasné, že jeho další cesta povede na vysokou lesnickou školu, protože si chtěl splnit sen a stát se hajným s vlastním revírem, hájenkou a chodit každý den do lesa s puškou na rameni. „Musím se dnes smát, jak jsem byl bláhový, jak jsem se mýlil. Tento obraz ve mne zanechaly knihy a časopisy o lese a myslivosti z minulého století, které jsem doslova hltal a sháněl, kde se dalo. Dokonce jsem si i představoval, jak budu po svém revíru chodit, a když bude rozsáhlý tak si pořídím koně a po revíru budu jezdit na koni.“ V průběhu studií, ale začal les vnímat odlišně, les už nebyl jen shluk jednotlivých stromů, ale jednotný organismus, který se skládá z jednotlivých složek prostředí, které mezi sebou musí spolupracovat, jinak se celý systém zhroutí. Tímto objevem byl naprosto fascinován, a tak zkoumal dokonalost vztahů jednotlivých složek ekosystému. „Bylo to pro mne něco nového, nepoznaného, ale geniálně dokonalého. Začal jsem to velmi obdivovat a pomalu jsem začal pronikat i do umění lesnického řemesla. Dokonce jsem pochopil hajného jako člověka, který vztahy v lesním ekosystému dokonale zná a využívá jich citlivě ku prospěchu společnosti tak, aby křehkou rovnováhu lesa nenarušoval.“ Filosofické smýšlení, které se naučil dříve na gymnáziu, mu pomohlo soustředit se na vztahy v ekosystémech a jít do hloubky podstaty těchto věcí. Rozhodl se také, že své vzdělání rozšíří ještě o studia na pedagogické katedře, aby po státní zkoušce mohl učit na středních školách zemědělské a lesnické předměty. Po studiu měl štěstí a dostal nabídku začít pracovat v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Měl nadšení čerstvého absolventa a spoustu teoretických znalostí o lese a jeho pěstování, a doslova se vrhal na každý úkol, který dostal. Měl také možnost jezdit na služební cesty do jiných lesů, což mu dávalo možnost zkoumat jejich charakteristické rysy. „Poznal jsem lužní lesy s velmi bohatým podrostem, kde se nedalo v květnu kvůli vysoké trávě ani projít, jindy zase krásná zákoutí středočeské pahorkatiny se strmými svahy kolem Vltavy či Berounky. Zamiloval jsem se do západů slunce a čekaje na ně dlouhé hodiny na skále nad řekou Vltavou, pozoroval jsem toto divadlo s úžasem, jako kdybych byl očarován. Jindy jsem vydržel dlouhé minuty i hodiny na pískovcových skalách v Českém ráji a představoval jsem si, jak po celá tisíciletí příroda svými procesy modelovala překrásná panoramata.“ Fantastická pro něj nebyla jen příroda, ale také uvědomění si, jak se člověk výrazně podílí na běhu ekosystému. Potkal mnoho lesníků, které mohl obdivovat za to, že šikovně dokázali regulovat přírodní procesy a zapojit se do nich tak, aby nebyly narušeny. Spolu s teoretickými znalostmi, které získal na škole, teď přicházely i ty praktické a Karel 57

dokázal najít spojitosti s tím, co dříve vídával v učebnicích o pěstování lesa, fytocenologii, lesnické typologii apod. Uplynul nějaký čas a pohled na les dostal úplně jinou dimenzi. Myšlenky se točily kolem toho, že lesu je lhostejné, jak jej typologové zařadí, zda jej zakreslí do mapy a jakým písmenem označí. „Začal jsem se v duchu ptát lesa, jak se mu tu roste, zda lesník, který ho zde zakládal, ho vložil do prostředí, které mu vyhovuje. Bez odborných znalostí jsem začal vnímat les pocitově, nikoli rozumově.“ A v tomhle druhu chápání mu pomohla pedagogika, protože většina lidí sice skutečně potřebuje k porozumění problému popsat situaci nejlépe pomocí základních fyzikálních veličin, ale lidé málokdy používají k proniknutí do jádra problému srdce. A tak se rozhodl, že na vycházkách lesem bude dětem ukazovat stromy a jejich skromné znalosti doplňovat takovou formou, aby získali k lesu cit. Snaží se, aby vnímaly stromy i lesy jako jednotný organismus a vnímaly ho srdcem a pomocí získaných informací navázali kontakt s lesem. Podle něj není důležité předávat dětem obrovské množství informací, ale jde hlavně o jejich prožitek a pěkné vzpomínky. Klíčové rady pro začínající a mladé výzkumníky podle Ing. Karla Pokorného:     

Úcta k přírodě Nezkoumat věci pouze rozumem, ale také srdcem Věnovat se věcem, které jsou zábavou a koníčkem Neustále si rozšiřovat znalosti a porovnávat různá prostředí Učit se od zkušenějších kolegů

58

Doc. MUDr. Pavel Zonča, Ph.D., FRCS  přednosta chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava  děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě  působil 5 let jako zástupce přednosty Centra pro viscerální a miniinvazní chirurgii v Kolíně nad Rýnem  specializuje se na onkologickou chirurgii i operace obezity  účastní se výzkumných projektů v lékařských oborech

Cesta docenta Zonči z mladého obyčejného lékaře k významnému odborníkovi začala na střední škole s výbornými pedagogy, kteří nejen předávali znalosti, ale hlavně chuť se sebevzdělávat, a pokračovala na univerzitě, kde svou touhu po poznání dále rozvíjel. „Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme se přes teoretické obory konečně přenesli ke klinické části studia, kde jsme se setkali poprvé s pacienty. V tomto čase se ve mě vše spojilo. Najednou jsem si dokázal poskládat informace získané v anatomii, histologii, fyziologii, biochemii, patologii, patofyziologii a dalších oborech do jednoho celku jako velké puzzle.“ Propojením znalostí z teorie a praxe získal obrovskou přidanou hodnotu, protože se vytvořila spojení, o kterých dříve neuvažoval. Také se mu změnil vztah k předmětům, které se pro něj dříve jevily jako nezáživné a dostal další impuls ke studiu. Po večerech chodil ke starším lékařům na služby, aby se mohl setkávat s pacienty tváří v tvář a rozšiřovat si tak své znalosti a dovednosti. Medicína se totiž nedá učit za pochodu, ale vyžaduje intenzivní přípravu a neustálou systematickou práci. Jiná je také v tom, že se už téměř nedělá individuálně, a přestože lékař stojí před pacientem sám, tak se na léčbě podílí řada dalších členů týmu. Medicína je tak široká, že spolupráce je nezbytná. „Vytvořit pracovní specializovaný tým nebo vědecký tým, a hlavně zajistit kvalitní podmínky pro práci není v České republice a obzvláště na Ostravsku jednoduché.“ Doktor Zonča už od studií sbíral zahraniční zkušenosti, jako první to byly stáže v Rakousku a Brazílii. Studenti v zahraničí byli vedeni jiným směrem a měli daleko více možností než u nás, ale to bylo hlavně dobou, v které vyrůstal. Dnešní studenti jsou daleko otevřenější a zvídavější, ale zase na druhou stranu nejsou ochotni investovat čas a energii do svého studia nebo zaměstnání, jejich koníčky jsou nadřazeny ostatním věcem, což sebou nese důsledky. Například to, že tito lidé své společnosti nic nepřinesou, tak zůstává otázkou, jak bude taková společnost vypadat. Po úspěšném složení státních zkoušek a absolvování Masarykovy univerzity v Brně se MUDr. Zonča vydal na dráhu chirurga, na začátku pracoval v malé nemocnici, kde dělal velmi široké spektrum operací a díky tomu si mohl vybrat tu správnou specializaci. Tehdy měl až dvanáct služeb měsíčně, což mu pomohlo získat obrovské množství praktických znalostí v krátké době. Také pokračoval ve stážích, několikrát byl v USA, v Severním Irsku, v Německu a nakonec zakotvil v Ostravě. V Americe si uvědomil například to, jaké možnosti jako lékař má. „Nepovažuji za moudré a přínosné, pokud člověk nastoupí po práci do jedné instituce a zůstává zde celý život. Přináší to získávání dobrých, ale i špatných stereotypů, jak v pracovních postupech, tak i v chování a organizování práce. Komparací různých 59

systémů, různých nemocnic, různých kolegů si můžeme vzít dobré věci a pochopit ty věci, které jsou špatně.“ V Severním Irsku, kde působil dlouhodoběji, se seznámil s britským zdravotním systémem a poznal zde leadera v miniinvazivní a onkologické chirurgii profesora Jacoba z Humboltovy univerzity v Berlíně, který ho zaujal zejména svým nadšením, a také schopností vytvářet elitní lékařské týmy. Když dostal nabídku na práci pro jeho tým, neváhal a zanedlouho se stal vedoucím lékařem pro onkologickou a miniinvazivní chirurgii. V Berlíně získal nejen další praktické zkušenosti, osvojil si standardizované postupy oboru, ale začal také s výzkumem nejen na pracovišti ale i v mezinárodním kontextu, a v neposlední řadě byl zapojen i do pedagogické činnosti. Nakonec se ale vrátil domů a stal se přednostou chirurgické kliniky ve Fakultní nemocnici Ostrava, a také vedoucí katedry chirurgických oborů Lékařské fakulty Ostravské Univerzity. „Usiluji o to, aby zde byly inkorporovány standardizované evropské postupy, aby nejen medicína v Ostravě, ale i její výuka dostala evropský rozměr. Podařilo se mi a mému týmu podstatně zvýšit celkový počet operací na chirurgické klinice FN Ostrava a rozšířit jejich spektrum na super specializované operace, které zde dříve nebyly prováděny. Na našem pracovišti dnes operujeme náročné operace jícnu, plic, jater, slinivky břišní, operace pro nádory tlustého střeva a konečníku. Provádíme speciální endokrinochirugické operace jako např. odnětí nadledvin retroperitoneoskopickým přístupem jako jediní v České republice (miniinvazívní chirurgický přístup mimo dutinu břišní). Společně s kolegy z chirurgické kliniky v Olomouci jsme provedli v červenci 2014 v jedné době miniinvazívní odstranění jednoho laloku plic pro nádor se současným retroperitoneoskopickým odstraněním nadledvinky. Jde o raritní operaci, možná jedna z prvních ne-li zcela první na světě.“ Kromě toho se věnuje také onkologické a cévní chirurgii a řadě výzkumných projektů - celosvětové studii dvoudobé resekce jater pro metastázy organizované univerzitou v Curychu, evropské studii s implantací kmenových buněk do svalového svěrače u pacientů s inkontinencí stolice. Lékařská fakulta v Ostravě je velmi mladá, proto chce MUDr. Zonča společně se svými kolegy hlavně nadchnout studenty, aby se nestali pasivními, ale naopak aby byli aktivní účastníci dění. Důležité podle něj je zachytit správné trendy rozvoje medicíny, a také přilákat významné lékaře pro výzkum a pedagogiku. Bojuje proti typickým vlastnostem lidí žijících na Ostravsku, hlavně s jejich skeptičností a vysvětlováním proč něco nejde. V celé České republice je obtížné zajištění financí a oproti zahraničí tady lidé nedělají to, co umí. „Společnost se musí učit, jak správě využít a nasadit lidi k tomu, co umí a k čemu mají časové možnosti. Není možné očekávat, že lékaři zvládnou zdravotní péči, pedagogickou činnost, vědu a výzkum, sledování nových právních norem, sledování vývoje cen techniky na aktuálním trhu a řadu dalších činností. Provádění celé řady drobných úkonů pak může vést k tomu, že se odborník odchýlí od svých základních úkolů.“ Příkladem je fungování nemocnice, které by měl provádět specializovaný tým. Chirurg nemůže dát pacientovi učebnici chirurgie, ať si sám najde, jak se bude postupovat, ale musí mu dát fundované doporučení k léčbě a pak ji také provést za asistence nelékařských členů týmu, kteří by se měli postarat

60

zejména o administrativu, nástroje atp. V České republice to tak zatím nefunguje a lékař se stále musí propracovávat řadou byrokratických postupů. Každý lékař, pokud chce být odborníkem a stačit novým technologiím, se musí neustále vzdělávat, také doktor Zonča nezahálí a neustále sleduje nejnovější poznatky biotechnologií a nových trendů ve vědě a výzkumu v medicíně, protože právě medicína se vyvíjí velice rychle a téměř každý den jsou k dispozici novinky. Orientace v této záplavě informací by byla nemožná, aniž by je lékař získával studiem z vědeckých časopisů, kongresů, a také díky diskuzím s dalšími odborníky. „Optimální je situace, kdy se v určité super specializované oblasti lékař věnuje vědě a výzkumu, a stává se tak i leaderem, nositelem nejnovějšího poznání posunující hranice lidského vědění, které tak formuje a spoluutváří.“ Do budoucna je vzdělání a rozvoj jeho prioritou, chce dále rozvíjet miniinvazivní techniky, radikální postupy u onkologicky nemocných, vytvořit centrum pro léčbu obezity, vybudovat renomé Lékařské fakultě i tým, který bude pracovat s nadšením a ne s očima na ručičkách hodinek, a také prosazovat nové postupy a podporovat nové projekty. Klíčové rady pro začínající a mladé výzkumníky podle docenta Pavla Zonči:        

Nechat v sobě zažehnout plamen zájmu o poznání světa kolem nás Neustále se vzdělávat a sledovat nové trendy Získat širší vědomosti a poté si vybrat svoji specializaci Jít do všeho s nadšením Nebát se vycestovat do zahraničí a sbírat zde zkušenosti Umět si vybrat tým kvalitních spolupracovníků Stát se aktivním účastníkem společnosti Nebát se kritiky a počátečních neúspěchů

61

Mgr. Lukáš Dědič   

junior expert a výzkumný pracovník ve společnosti ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. vystudoval obor Geografie a regionální rozvoj na Ostravské univerzitě v Ostravě podílel se na výzkumných projektech v oblastech sociologických výzkumů, analýz, integrovaného plánování rozvoje měst či sociálních rizik v území.

Od roku 2012 působí jako junior expert ve vědecko-výzkumné společnosti, kde získává další vědomosti na poli regionálního rozvoje a spolupracuje na vědeckovýzkumných projektech, např. „Výzkum regionů postižených snížením životní úrovně; Provedení situačních analýz formou aplikovaných výzkumů v lokalitách vybraných ke spolupráci s agenturou pro sociální začleňování,“ apod. V dětství většinu času trávil venku nebo na sportovištích. Bavilo ho pozorování přírody a sběr a zaznamenávání informací o zvířatech nejen žijících u nás, ale také v zahraničí. Vedl si svůj vlastní badatelský deník, kam vystřihoval obrázky zvířat a psal si k nim nejdůležitější údaje. Vztah k přírodě podporovala i základní škola a pedagogové. Kromě přírodopisu to byl zejména zeměpis, ke kterému si vypěstoval velice kladný vztah. Při studování map ho lákaly vzdálené země. Představoval si populace, které tam žijí a přemýšlel, jestli obrázky v učebnicích jsou reálné. Snění ho často zaneslo až do vesmíru, a pak zkoumal planetární systém, sluneční soustavu nebo vznik planet. Po základní škole jeho kroky vedly na gymnázium, protože nechtěl v tak mladém věku zaměřit svou pozornost pouze na jeden studijní obor, ale věděl, že jeho cesta povede na vysokou školu. Po maturitě zvítězil obor Geografie a regionální rozvoj, na který se bez větších problémů také dostal. Jako vysokoškolák nebyl nijak výrazně aktivní, musel si přivydělávat na živobytí, a tak na jiné aktivity nezbýval čas. „Byl jsem typický student, který plnil úkoly do školy často na poslední chvíli, chodil jsem do práce, abych se uživil, ale neparticipoval jsem téměř na žádném projektu ani mimoškolní činnosti. Vůbec jsem nevyužil, co mi škola nabízela.“ Nakonec však jednu zajímavou zkušenost zažil v rámci bakalářské práce, kdy participoval na výzkumném projektu zabývající se smršťováním města Ostravy. Ještě před magisterskou promocí nastala chvíle, kdy si měl začít hledat práci, přání pracovat v oboru, ale vystřídala brzy skleslost z toho, jak omezené možnosti na Ostravsku má. Nakonec se však objevila nabídka v podobě práce v expertní činnosti pro veřejnou správu a v oblasti vědeckovýzkumných projektů. Začátky byly těžké, bez zkušeností, praxe i s nedostatkem informací najednou měl zpracovávat vlastní projekty, které byly o různých tématech. Náročná práce na čas i na samostatné vzdělávání ho stála hodně úsilí, ale dostal obrovskou příležitost k rozvoji vlastní osobnosti. „Nechtěl jsem to vzdát, věděl jsem, že to je má vysněná práce, a že to úsilí za to stojí.“ Oproti laxnímu přístupu ve škole sebral veškeré své odhodlání a začal s postupným sebevzděláváním i racionalizací 62

svých pracovních postupů. Dlouhé rozhovory s experty z firmy i rodinný přístup všech spolupracovníků mu ukazovaly, že píle a odhodlání nepřijdou vniveč. Z úplného začátečníka se během dvou let vypracoval na pozici junior experta a dnes je nejen schopen samostatně vést výzkumné projekty z různých oblastí, ale také se spolupodílí na vědeckovýzkumné práci a do budoucna si chce minimálně rozšířit vzdělání ve svém oboru. Klíčové rady pro začínající a mladé výzkumníky podle Mgr. Lukáše Dědiče:     

Mít zvídavého ducha a chuť objevovat dosud nepoznané Pracovat na sobě formou samostudia Zajímat se o dění ve společnosti Nenechat se odradit počátečními neúspěchy Být připraven přijímat i rozumem nepochopitelné skutečnosti

63

SHRNUTÍ Práce badatele je velmi různorodá a zajímavá činnost, a přestože je v současné době velmi opomíjená, může se díky popularizaci a působení výzkumníků i pedagogů stát velmi významnou a populární sférou lidského života. Nezdary i nevyužitelnost některých objevů vědy a výzkumu nemusely být pochopeny v dané době, ale do budoucna přinesly mnoho dobrého, a tak cesta výzkumníka, i když někdy poněkud neschůdná a složitá, se jeví jako velmi dobrodružná a zajímavá. Výzkumníkem se člověk nenarodí, ale stává se jím díky svému zaujetí a chuti po poznání, a také obrovské snaze a píli se zlepšovat v charakteristických vlastnostech a dovednostech, které jsou badatelům typické. KONTROLNÍ OTÁZKA

1. 2. 3. 4.

Charakterizujte výzkumnou práci. Uveďte některé příklady využití výzkumu v praxi. Jaké charakterové vlastnosti a dovednosti jsou typické pro výzkumníky? Vyjmenujte moderní aplikovatelné metody výuky.

ÚKOLY K PROCVIČENÍ Uveďte konkrétní příběh výzkumníka ve svém okolí.

64

ČÁST B - PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY

7. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Tato aktivita je vhodná pro 3. a 4. třídy základních škol.

Badatel Víš, že úplně každý z nás se může stát badatelem? Baví tě něco poznávat a přicházet věcem na kloub? Chceš vědět, jak se jmenuje zvíře nebo rostlina, které vidíš kolem sebe, nebo tě zajímá, jak co funguje? Tahle touha po poznání je velmi důležitá pro každého Motivace badatele. Zkoumat a bádat se dá úplně všechno kolem nás - lidi, zvířata i věci. Takže pokud jsi nadšený z toho, co všechno můžeš na světě objevit, tak také ty se můžeš stát významným vědcem.

Badatel je člověk, který zkoumá všechno kolem sebe tak, aby všechny nové informace mohl využít ve svém okolí a třeba tak někomu pomoci. Například výzkumník, který se snaží najít léky pro svou babičku; badatel hledající nový druh motýlů apod.

Vysvětlení

Vezmi si papír od svého učitele a pastelky a pokus se nakreslit, jak takový badatel asi vypadá. Mezitím, co budeš tvořit, ti tvůj pedagog přečte následující příběh: Bylo, nebylo, za sedmero horami a devatero řekami v malebném kraji v povodí Moravy, v jedné malé vesnici se narodil v rodině dvou obyčejných lidí malý Honzík. Radost z jeho příchodu na svět měli úplně všichni, Honzík byl prvorozený a už od narození velice zvídavý. Ještě pořádně nemluvil, ale už si všechno náležitě prohlížel, okukoval a prozkoumával. Jen co se naučil mluvit, celé své okolí trápil otázkami, k čemu co slouží, proč je to takové a jiné zase makové, a tak ho jeho dědeček, který byl velice trpělivý, začal sebou brávat na dlouhé procházky, při kterých mu ukazoval všechny taje přírody. Tu procházeli lesem a dědeček mu se zaujetím vyprávěl, jak rostou stromy úplně od malého semínka až po staleté obry, jindy zase pozorovali veverky s jejich právě narozenými mláďaty nebo na louce sbírali další a další luční květiny, které si pak babička lisovala do herbáře a Honzík s dědečkem je hledali v různých atlasech. Dopoledne Honzík trávil s dětmi ve školce, kde sice taky chodili na procházky, ale nebyly tak poutavé jako ty s dědečkovým vyprávěním. A tak se Honzík kolikrát nemohl dočkat, až bude po obědě, a dědeček jej vyzvedne na jednu z dalších výprav za dobrodružstvím přírody v okolí. 65

Úkol

Školka utekla a Honzík nastoupil do první třídy, pak do druhé, i třetí, a i když ho škola bavila (hlavně prvouka a tělocvik), nikdy se nemohl dočkat odpoledních vycházek s dědou. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a jednoho dne Honzíka ze školy dědeček už nevyzvedl, protože měl srdeční příhodu a srdíčko mu navždy přestalo bít. Honzíka to velmi zasáhlo a byl velice smutný, však měl také dědečka nadevšechno rád a věděl, že už nikdy nikdo nebude tak poutavě vyprávět jako on. A tak pořád plakal a smutnil, a vůbec nechtěl vycházet ze svého pokoj ani nic jíst. Až jednoho dne za ním do pokojíčku přišla babička s obrovskou krabicí. I přes smutek byl Honzík zvědavý, co krabice ukrývá, a když mu navíc babička řekla, že tenhle dárek jeho dědeček koupil pro něj na vánoce, ale že si myslí, že by ho Honzík měl dostat už teď, rychle sundal víko a nestačil se divit, co všechno v ní bylo. Lupa, dalekohled, mikroskop, sklíčka, zkumavky, hrubý sešit v kožených deskách, lis na lisování květin, atlas zvířat, atlas květin a úplně dole byl úhledně složený dopis od dědečka: „Milý Honzíku, už jsi velký kluk, a protože máš velký zájem o věci kolem sebe, jsi zvídavý a chceš přicházet věcem na kloub, rozhodl jsem se ti sestavit tvou první badatelskou sadu. Aby ses mohl stát pořádným výzkumníkem, musíš mít lupu, která ti usnadní pozorování nejen rostlin, ale také malých živočichů nebo i neživou přírodu jako jsou kameny nebo půda. Když budeš chtít pozorovat ty nejmenší živočichy žijící v půdě nebo ve vodě, určitě se ti bude hodit mikroskop. Dalekohled zase využiješ při pozorování lesní zvěře nebo ptáků v korunách stromů. Doufám, že budeš babičce pořád pomáhat s herbářem pomocí lisu, který jsem ti sestrojil. Jako správný výzkumník by sis vše, co zjistíš, měl zapsat nebo zakreslit do svého prvního badatelského deníku. Tvůj dědeček.“ V tu chvíli Honzík zapomněl na smutek a rozhodl se, že musí všechno hned vyzkoušet. A tak se rozběhl ven a začal se na všechno dívat přes lupu, a hned zase koukal dalekohledem do dáli a za chvíli odebíral vzorky hlíny a vody z vědra, až měl úplně plné ruce a nevěděl co dřív. Takhle už ho nějakou chvíli pozoroval jeho tatínek z balkonu jejich domu, po nějaké době se slitoval, a když viděl svého syna, jak bezradně stojí nad všemi těmi získanými materiály, vzal jej do náručí. Začal mu vysvětlovat, že žádný výzkumník nemůže skákat od jedné věci ke druhé, že si nejprve musí stanovit téma a cíl svého výzkumu, pak si k tomu vzít potřebné nástroje, provést výzkum, a nakonec si všechno, co zjistil, pečlivě zapsat, aby třeba další den mohl pokračovat. Taky mu řekl, že musí postupovat pomalu a trpělivě, a že méně je někdy více, a že je mnohem lepší si vybrat jen malou oblast zkoumání, a pak ji teprve rozšiřovat. Honzík tatínka pečlivě poslouchal a pomalu se mu rodil v hlavě plán. Rozhodl se, že každý den bude věnovat části zahrady a bude do svého badatelského deníku zapisovat a zakreslovat, co všechno žije a roste v té dané části zahrady, a až bude mít vše zapsáno, tak se pokusí neznámé rostliny a živočichy najít v atlasech. A jak si usmyslel, tak taky udělal. Každé odpoledne postupně zbádal celou zahradu, pak i okolí, louku a les. Už neměl jenom jeden badatelský deník, od rodičů dostal dokonce i fotoaparát, takže stránky dalších a dalších deníků byly plné nejen malůvek a zápisků, ale 66

i fotografií a vylisovaných rostlin. Ke svým dřívějším poznatkům se neustále vracel, porovnával je v jednotlivých obdobích, aktualizoval a rozšiřoval, až dokázal rozpoznat jednotlivé rostliny i živočichy, znal jejich latinské názvy, i kde se vyskytují, odkud pocházejí nebo jak se pěstují. Léta plynula a z Honzíka už nebyl školák, ale dospělý mladý muž, který své poznatky začal publikovat v odborných časopisech, pracoval na společných výzkumech s významnými institucemi a studoval vysokou školu, aby se svému milovanému oboru biologii mohl věnovat i po zbytek života. Už nepopisoval rostliny a živočichy jen ve svém okolí, ale cestoval po celém světě, aby našel a popsal druhy, které ještě nikdo neobjevil.

Co všechno si pamatuješ o Honzíkovi? Zamysli se nad tím, jaký Honzík byl, co nejraději zkoumal, a jaké nástroje k tomu používal. Zapiš tyto nástroje do svého obrázku. Potom s učitelem a spolužáky proberte v rámci celé třídy, co jste se dozvěděli. Učitel na tabuli dopíše všechny informace o Honzíkovi, a vy si je doplňte.

Úkol s učitelem

Neznámý živočich Snažit se někoho vypátrat je velice zábavné a nemusí to být zrovna člověk. Co takhle zkusit najít zvíře, které jsi ještě předtím neviděl. Myslíš, že to dokážeš třeba na základě obrázku, když o tom zvířeti nic Motivace nevíš?

Bádat člověk nemusí jen v reálném světě, pokud chceme najít například nějakou věc, slovo nebo zvíře a jeho význam, může nám k tomu například sloužit řada encyklopedií nebo třeba odborné Vysvětlení i populární časopisy. V moderní době navíc můžeme využívat také internet.

Na obrázku je neznámé zvíře a tvým úkolem je zjistit jeho název. Pokud zvíře znáš a uhodneš hned napoprvé, dej příležitost svým spolužákům, aby ho mohli také poznat.

67

Úkol

Pomoci ti mohou i následující otázky, zkus na ně co nejlépe odpovědět: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Popiš stavbu těla. Co je na něm nejvýraznější? Co je to za druh zvířete? Kam patří v říši živočichů? Pozoruj přírodu na obrázku. Kde může asi žít? Co ti zvíře připomíná? Myslíš, že žije u nás? Zkus si tipnout, z kterého světadílu může být. Jak se doopravdy jmenuje?

Co všechno dokážeš zjistit o našem neznámém živočichovi? Zkus společně se svými spolužáky najít co nejvíce informací v encyklopediích, časopisech nebo na internetu. Tyto informace pak zapište na tabuli i do sešitu a ověřte správné odpovědi na otázky.

Úkol s učitelem

8. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Vlastnosti badatele Každého badatele formuje jeho osobnost, jeho charakterové vlastnosti a dovednosti, které v průběhu života získá. Máš jedinečnou možnost popřemýšlet nad klíčovou vlastností každého výzkumníka. Co si myslíš, že je opravdu ta nejdůležitější vlastnost nebo dovednost, bez které se neobejde? Až si to promyslíš, zapiš tuto vlastnost/dovednost na svůj list papíru a počkej na ostatní. Dokážeš ostatním vysvětlit, proč je tak důležitá?

68

Úkol

Následně vše po vyzvání učitele proberte v rámci celé třídy. Učitel nakreslí na tabuli postavu člověka a vy postupně budete k tabuli přicházet se svým lístkem a ostatním vysvětlovat, proč je zrovna tvoje vlastnost/dovednost nejdůležitější. Všichni spolužáci i učitel se tě mohou kdykoli zeptat na jakoukoli doplňující otázku.

Úkol s učitelem

Detektivní zápletka Víš jaké to je být detektivem? Je to hodně podobné tomu být badatelem, protože taky musíš využít různé nástroje ke zkoumání, svůj důvtip a hlavně svoji touhu přijít věcem na kloub. Tak si to společně se svými kamarády vyzkoušej. Rozdělte se ve třídě do 4-5 skupin a pokuste se společně ve skupině co nejdříve vyřešit, kdo ukradl ovoce z vaší jídelny. Učitel vybere ze třídy 5 dobrovolníků, kteří budou podezřelými, a půjde s nimi za dveře, kde jednoho vybere jako zloděje. Ten pak obtiskne své otisky na lahve pro všechny skupiny detektivů.

Úkol s učitelem

Každá skupina dostane k dispozici izolepu, inkoust, trochu mouky a štětec, lupu, papír a v neposlední řadě důkazy, které byly nalezeny na místě činu – lahev s otiskem a vlas. Která skupina za pomocí dostupných nástrojů vyzkoumá jako první, kdo z pěti žáků byl zlodějem? S postupem vám může pomoci pedagog.

Badatelský deník Každý badatel si vede vlastní zápisky, které mu složí nejen jako jeho druhá paměť, ale také slouží k orientaci ve výzkumu, který provádí. Badatelský deník mu umožňuje se vracet, a tím i nacházet nové cesty Vysvětlení bádání. Badatelský deník také může sloužit k zápisu jednotlivých dovedností, zájmů a charakteristických vlastností badatele.

Zkus si vytvořit badatelský deník, kromě papíru, tužek, pastelek a nůžek, můžeš využít jakékoli výstřižky z časopisů a novin, které jste dostali za úkol přinést do hodiny, a které se týkají tvých zájmů. Máš dva úkoly: Na prvních stranách se pokus prezentovat své zájmy, záliby, i svou osobnost. Vyber si jeden článek, přečti si ho a všechno zajímavé si poznamenej do deníku. Doplň o ilustrace, kresby, popisky a vystřižené fotky. Pokud máš ještě čas, můžeš pokračovat s dalším článkem. 69

Úkol

Na závěr nezapomeň ukázat a popsat všem, co jsi vytvořil.

9. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Brainstorming

do skupin po maximálně 6 lidech. Vyzkoušíte si brainstorming na téma Vlastnosti a dovednosti výzkumníka. Brainstorming je skupinová technika zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. Skupinky budou mít za úkol vybrat svého leadera, který bude brainstorming vést a zapisovat myšlenky a nápady ostatních. Poté dostanou leadeři prázdné listy papíru alespoň ve velikosti A3 a pedagog vám odměří 5-10 minutový čas na reálný brainstorming. Budete mít za úkol ve skupině během časového úseku vymyslet co nejvíce dovedností a vlastností, které jsou klíčové pro práci badatele. Nezáleží přitom, jestli vaše nápady budou relevantní nebo ne. Po uplynutí času vás pedagog zastaví v práci a rozdá vám papíry s diagramy rybích kostí (ve dvou kopiích). V následujících deseti minutách budete muset pod vedením svého leadera vybrat ze všech navrhovaných vlastností a dovedností deset nejdůležitějších a zapsat je do diagramu rybí kosti do obou verzí, z toho jednu pak odevzdáte pedagogovi.

Na konci hodiny dostanete od svého pedagoga úkol - do příští hodiny připravíte prezentaci vašich top 10 vlastností. Můžete využít jakékoli nástroje, ať už Power Pointovou prezentaci, poster, video nebo 70

Úkol

reklamu, maximálně na 10 minut. Hlavním úkolem bude top vlastnosti odprezentovat takovým způsobem, abyste i zbytek třídy a pedagoga přesvědčili o tom, že tyto vlastnosti jsou opravdu klíčové. Následující hodinu proběhnou prezentace a pedagog může nejlepší skupinu ohodnotit výbornou známkou.

Křeslo pro hosta Váš učitel si dnes na hodinu připravil několik významných osobností vědy a výzkumu. Každý „host“ (někdo z vás) dostane text o dané osobě plus 5 obrázků sloužících jako nápověda. Na začátku hodiny vybere učitel dobrovolníka z řad studentů, který s ním odejde za dveře a vylosuje si jednu z osob. Získá povídání o dané osobě, které si přečte, a také 5 indicií. Po návratu do třídy usedne do „křesla“ a dá prostor ostatním hádat, která významná osoba je. Smíte se ptát pouze otázkami, na které lze odpovědět ano a ne. Student v křesle má možnost poradit se s pedagogem, pokud si není jistý, ale pedagog vstupuje do hry co nejméně. Vždy po pěti otázkách, student v křesle připevní na tabuli jednu z nápověd. Ten kdo uhodne, pokračuje s další osobností. Pokračuje se až do konce hodiny nebo do vyčerpání osobností.

Úkol

Badatelský časopis V rámci týmů (4-6 osob) vytvořte badatelský časopis na jedno téma z následujících okruhů: 1. Ženy ve vědě 2. Nanotechnologie 3. Mladí výzkumníci 4. Recyklace a její moderní využití

Úkol

5. Nejnovější lékařské objevy Pro ztížení můžete jednotlivé témata aplikovat na Českou republiku. Časopis budete tvořit v elektronické podobě, a tedy můžete využít veškerých možných prostředků (fotografie, obrázky, grafy, videa, schémata apod.). Časopis musí mít nejméně 4 strany a musí být nápaditý, hezky graficky zpracovaný a mít reálné texty. Nezapomeňte, že máte pouze omezený čas zhruba 2 vyučovací hodiny.

Proslov o významné osobě – komunikační cvičení V rámci tříčlenných týmů máte za úkol si vybrat jednu osobnost vědy a výzkumu ze současnosti nebo minulosti. Společnými silami během deseti minut, které vám bude stopovat váš pedagog, najděte co nejvíce relevantních informací o jeho životě. Poté si vyberte svého zástupce a před ostatními studenty odprezentujte zhruba dvouminutový proslov o této osobě. Do proslovu se můžete zapojit všichni, záleží na vás. 71

Úkol

Vytvoř si vlastní hudební nástroj V rámci třídy si vyzkoušejte reálnou práci badatele na následujícím pokusu. Vaším úkolem bude na začátku stanovit hypotézu, a následně celý pokus zapsat a zakreslit do pracovního listu (každý samostatně). Dva spolužáci budou vytvářet hudební nástroj za pomocí skleněných lahví a vody. K dispozici dostanou 8 lahví, čistou vodu a odměrku. Do jednotlivých lahví rozlijí vodu tak, aby v žádné nebylo stejné množství vody, seřadí je podle množství vody a postupně na ně zahrají. Ještě před počátkem pokusu si tipněte, zda nejvyšší tón bude ve sklenici s nejméně nebo nejvíce vody, a kolik asi ml by to mohlo být (vaše hypotézy). Svůj tip zapište. Sledujte pokus a pokyny pedagoga. Dokážete vysvětlit, proč vzniká tón v lahvi s vodou?

72

Úkol

10. PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE Research and development in daily life Research and development is everywhere around us. Every minute some from researcher find new ideas, which can help to whole world. Science is really important and without any discovery could our life stay in Stone Age or at worst the World would be extinguished. Our daily life is full of science results. For example without antibiotics lot of people can die on common illnesses as is the flu or the angina. The research activity has enormous societal and economic impact. Finding answers to questions and the ability to go into depth brings a huge series of discoveries are important for humanity and help many people improve their quality of life. Every new technology, every new medicine and also tasty food can be result of scientist work. Almost every human action is connected with results of science and research, everybody has option to buy better and more technologically advanced products. And where we can find research in our daily life? In toothpaste with whitening effect, in toaster which making toast for breakfast, through low-floor bus intended to travel to school and work, thermal underwear, which heats up in freeze days or in new taste of chewgum. Each of these things has been the subject of research that either intentionally or accidentally also brought outcome. Research and Science is adventure and everybody can be explorer if would like to know things which are in the background of usual things. Yes, they need lot of knowledge and also should be patient if anythig doesn´t go fluently, but they do something really important and great. Research can be done anywhere, primarily in the laboratory (practical tests) on the workbench (theoretical knowledge) or field (sampling, etc.). Try to explain words in bold. If you don´t know it, try to find it in dictionary with your teacher. Answer below questions: What is the most important invention in the world? Do you know any famous researcher? Would you like to be researcher? Why yes and why not? True or false? Research is everywhere around us. Research can be done only in laboratory. Science haven´t any impact to our personal life. Researcher must have talent. The World need research and development. 73

Please circle all tools which can be used in research:

Can you please explain us how researcher can use these tools? Please, fill in missing words in correct form: Broom, beatle, photocamera, present, shop window, livem researcher, microscope, explore, magnifier. Thomas is 13 years old boy which _______ in beautiful village near our capital city. He really like nature and every free minute of his life he ________ nature around his home. He knows everything about birds, animals and also _______ which are living there. Her father would like to suprise him with anything to his birthday but he cannot find any great ______.he wondered really long time and he still didn´t find something special and celebration of birthday had been really close and sudennly he saw in one ______ perfect gift. It was big box which was called „Small ______“ and it contained lot of special tools as was _______, ______, leather diary, shovel, ______ etc. The greatest part of this box was also ______________. Thomas´dad was really happy and he knew, that he found the best gift ever for his son. Please take your paper and try to continue with this story in five sentences. Do you mean that Thomas was happy?

74

Výkladový slovník pojmů Anglicky

Česky

beatle

brouk

broom

smeták, smetáček

development

rozvoj, pokrok

effect

účinek

extinguish

zaniknout, zahynout, uhasit

freeze

mrznout

humanity

lidstvo, lidské pokolení

invention

objev, vynález

leather

kůže

magnifier

lupa

research

výzkum

sample

vzorek

science

věda

shop window

výloha

society

společnost

tasty

chutný

tool

pracovní náčiní, pomůcka, nářadí

75

Slovník pojmů

Výzkum a rozvoj v každodenním životě Výzkum a rozvoj se nachází všude okolo nás. V každé minutě objeví některý vědec novou myšlenku nebo nápad, které mohou pomoci celému světu. Věda je opravdu důležitá a bez nových objevů by náš život zůstal na úrovni doby kamenné anebo by také svět mohl zcela zaniknout. Náš běžný život je plný vědeckých objevů. Například pokud by neexistovala antibiotika, spousta lidí by mohla umřít na takové běžné nemoci, jako jsou chřipka nebo angína. Vědecký výzkum má veliký společenský a ekonomický vliv. Nalezení odpovědí na otázky a schopnost vědy jít do podstaty věci přináší obrovské množství nejrůznějších vynálezů a zjištění, které jsou důležité pro lidstvo a pomáhají zároveň mnoha lidem zlepšit kvalitu jejich života. Každá nová technologie, každý nový lék nebo třeba i nové chutné jídlo může být výsledkem vědecké práce. Téměř každá lidská činnost je spojená s výsledky vědecké a výzkumné práce, každý z nás má tu možnost koupit si lepší a technologicky vyspělejší výrobek. A kde všude můžeme nalézt výzkum v našich každodenních životech? V pastě s bělícím účinkem, v toustovači, který připravuje naše toasty na snídani, dále také u nízkopodlažního autobusu, který rozváží děti do škol a dospělé do práce, u termálního prádla, které nás zahřeje v mrazivých dnech nebo například v nové příchuti žvýkačky. Všechny výše popsané věci byly nejprve předmětem výzkumné práce, kde se k výsledku dospělo buď cíleně, nebo náhodně. Výzkum a věda představuje veliké dobrodružství a každý se může stát výzkumníkem, pokud chce zjistit, co stojí v pozadí věcí, které nás obklopují. Ano, výzkumníci musí mít velké znalosti a měli by být také trpěliví, pokud věci někdy nejdou jednoduše a hladce, ale dělají opravdu něco, co je pro naši společnost důležité. Výzkum se může provádět kdekoli, praktické výzkumy se nejčastěji provádějí v laboratořích, u pracovních stolů či ponků (teoretické znalosti) nebo přímo v terénu, třeba i na poli (kde se provádí sbírání vzorků), atd. Pokus se vysvětlit tučně vytištěné pojmy (v nadpise kapitoly). Pokud některé pojmy neznáš, pokus se je najít se svým učitelem ve slovníku. Odpověz na následující otázky: Co představuje nejdůležitější objev na světě? Znáš nějaké známé výzkumníky? Chtěl bys být výzkumníkem? Proč ano a proč ne? Pravda nebo lež? Výzkum je všude kolem nás. Výzkum se může provádět jen v laboratoři. Věda nemá žádný vliv na náš osobní život. Výzkumník musí mít talent. Svět potřebuje výzkum a rozvoj. 76

Zakroužkuj prosím všechny předměty (nářadí), které může být použito ve výzkumu:

Můžeš nám prosím vysvětlit, jak může výzkumník tyto předměty využít při výzkumu? Doplň prosím chybějící slova ve správné podobě do textu: smetáček, brouk, fotoaparát, dárek, výloha, žít, výzkumník, mikroskop, objevovat, lupa Tomáš je třináctiletý chlapec, který_______v krásné vesničce poblíž našeho hlavního města. Má velice rád přírodu a každou volnou minutu svého života________přírodu v místě svého bydliště. Tomáš ví všechno o ptácích, zvířatech a také_______, kteří tam žijí. Jeho otec by Tomáše rád překvapil narozeninovým překvapením, ale nemůže najít žádný skvělý______. Přemýšlel nad tím opravdu dlouho a stále nenacházel nic speciálního a oslava Tomových narozenin už byla blízko, když najednou objevil v jedné ______ perfektní dárek pro svého syna. Byla to veliká krabice, která nesla název "Malý objevitel" a obsahovala speciální nástroje jako_______, ______, kožený diář, lopatu, ______, atd. Nejlepší věc na tom celém byl fakt, že krabice obsahovala také opravdový ______. Tomášův otec byl opravdu šťastný a věděl, že objevil ten nejúžasnější dárek na světě pro svého syna. Pokračuj prosím dále v tomto příběhu a dopiš dalších pět vět. Myslíš si, že Tomáš byl šťastný?

77

ČÁST C - METODICKÁ PŘÍRUČKA PRO PEDAGOGY Celý výukový modul je zpracován na téma Jak se stát výzkumníkem a je rozdělen na tři logické části: A – obecné pojednání o práci výzkumníka a témata s tím spojená B – konkrétní výukové materiály pro žáky C – metodická příručka pro pedagogy Část A má ryze teoretický charakter. Primárně je určená pedagogům, aby na jejím základě pochopili danou problematiku. Veškeré teoretické poznatky lze aplikovat do výuky tak, že je přednesete studentům, prodiskutujete a popřemýšlíte, co v daných tématech lze konkrétně nalézt. Průběžně se během výkladu přesvědčujte, že příjemci informacím rozumí. Výklad vhodně střídejte s dialogem, uvádějte často příklady. Jak se stát výzkumníkem je pilotní modul projektu Poznej tajemství vědy, obsahuje zejména teoretické informace a vhled do problematiky. Konkrétní a zaměřená témata lze nalézt v navazujících modulech. Část A zahrnuje informace o výzkumné práci, jejích specificích a přístupech, na které plynule navazují osobností charakteristiky vědeckých a výzkumných pracovníků a možnosti rozvoje těchto vlastností s ohledem na věkovou kategorii příjemce. Teoretická část také obsahuje řadu praktických příkladů výzkumu. Zatímco první kapitola nabízí teoretický náhled do názvosloví a nejdůležitějších pojmů spojených s výzkumem, klíčová druhá kapitola podrobně popisuje schopnosti a dovednosti, které jsou nutné k vykonávání výzkumné práce včetně praktických příkladů, jak jednotlivé charakteristické vlastnosti nadále rozvíjet. V třetí kapitole je popsán rozvoj badatele v jednotlivých etapách života a opět zdůrazněny vlastnosti, které se v jednotlivých obdobích dají rozvíjet. Důraz je kladen i na osobnost pedagoga jako motivátora, průvodce a vzor pro mladé badatele. Čtvrtá kapitola se věnuje moderní pedagogickým technikám, které mohou být použity ve výuce za účelem rozvoje klíčových badatelských vlastností. Pátá a šestá kapitola se zabývají konkrétními příklady výzkumu z praxe, možnostmi popularizace výzkumu, a také životními příběhy lidí, kteří se stali významnými badateli, včetně doporučení mladým výzkumníkům. Část B obsahuje konkrétní a ověřené výukové materiály (pracovní listy) pro žáky a studenty. Pokud budete chtít využít některé ve výuce, nezapomeňte pracovní listy vytisknout.

78

11. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY Tato část je rozdělena do různých úrovní, které se liší formou i náročností. 1. Badatel 2. Neznámý živočich 3. Vlastnosti badatele 4. Detektivní zápletka 5. Badatelský deník 6. Brainstorming 7. Křeslo pro hosta 8. Badatelský časopis 9. Proslov o významné osobnosti – komunikační cvičení 10. Vytvoř si vlastní hudební nástroj Všechny tyto části nejsou vhodné pro všechny věkové kategorie. Každý úkol otevírá samostatné téma, které pedagog probere s žáky a studenty na začátku každého úkolu. Informace pro výklad získává pedagog z ČÁSTI A modulu Jak se stát výzkumníkem. Výklad musí být uzpůsoben věkové kategorii, které je určen.

Badatel Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je děti seznámit s osobností badatele zajímavou a nenásilnou formou, a zároveň jim ukázat, že výzkumníkem může být kterýkoli z nich. Cílová skupina: Žáci 3. a 4. tříd (možno také využít u mladších nebo starších dětí)

Pokyny V rámci předmětů: Prvouka, Výtvarná výchova, Přírodověda, Rodinná pro výchova učitele Rozsah: příprava 0 min; výuka 1 vyučovací hodina Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Pomůcky: pedagog – vytištěná pohádka, tabule, křída; žáci – papír A4, výtvarné potřeby (například pastelky, tužka, vodové barvy, temperové barvy, voskovky), psací potřeby, pracovní list Popis úkolu: Žáci I. stupně základních škol dostanou za úkol nakreslit obrázek badatele, tak jak si jej představují. Pedagog jim na začátku na základě motivace a teoretické části tohoto modulu krátce představí, kdo je to badatel (výzkumník). Důležité je zdůraznit, že výzkumníkem se může stát každý z nich, je důležité chtít přicházet věcem na kloub a mít pílí a nadšení. Poté dá pedagog pokyn ke kreslení a v průběhu tvorby dětem předčítá pohádku. Posledních 15 minut ve vyučování věnuje pedagog diskuzi o čtené pohádce. Důležité je od dětí získat informace o tom, jaký Honzík byl, jaké měl charakterové vlastnosti, jaké nástroje používal, a jak dělal svůj výzkum. Jednotlivé odpovědi je nutné zaznamenat na tabuli, a také žáci si je musí zapsat ke svým obrázkům. Zadání úkolu v pracovním listě:

79

Víš, že úplně každý z nás se může stát badatelem? Baví tě něco poznávat a přicházet věcem na kloub? Chceš vědět, jak se jmenuje zvíře nebo rostlina, které vidíš kolem sebe, nebo tě zajímá, jak co funguje? Tahle touha po poznání je velmi důležitá pro každého Motivace badatele. Zkoumat a bádat se dá úplně všechno kolem nás - lidi, zvířata i věci. Takže pokud jsi nadšený z toho, co všechno můžeš na světě objevit, tak také ty se můžeš stát významným vědcem.

Badatel je člověk, který zkoumá všechno kolem sebe tak, aby všechny nové informace mohl využít ve svém okolí a třeba tak někomu pomoci. Například výzkumník, který se snaží najít léky pro svou babičku; badatel hledající nový druh motýlů apod.

Vysvětlení

Vezmi si papír od svého učitele a pastelky a pokus se nakreslit, jak takový badatel asi vypadá. Mezitím, co budeš tvořit, ti tvůj pedagog přečte následující příběh: Bylo, nebylo, za sedmero horami a devatero řekami v malebném kraji v povodí Moravy, v jedné malé vesnici se narodil v rodině dvou obyčejných lidí malý Honzík. Radost z jeho příchodu na svět měli úplně všichni, Honzík byl prvorozený a už od narození velice zvídavý. Ještě pořádně nemluvil, ale už si všechno náležitě prohlížel, okukoval a prozkoumával. Jen co se naučil mluvit, celé své okolí trápil otázkami, k čemu co slouží, proč je to takové a jiné zase makové, a tak ho jeho dědeček, který byl velice trpělivý, začal sebou brávat na dlouhé procházky, při kterých mu ukazoval všechny taje přírody. Tu procházeli lesem a dědeček mu se zaujetím vyprávěl, jak rostou stromy úplně od malého semínka až po staleté obry, jindy zase pozorovali veverky s jejich právě narozenými mláďaty nebo na louce sbírali další a další luční květiny, které si pak babička lisovala do herbáře a Honzík s dědečkem je hledali v různých atlasech. Dopoledne Honzík trávil s dětmi ve školce, kde sice taky chodili na procházky, ale nebyly tak poutavé jako ty s dědečkovým vyprávěním. A tak se Honzík kolikrát nemohl dočkat, až bude po obědě, a dědeček jej vyzvedne na jednu z dalších výprav za dobrodružstvím přírody v okolí. Školka utekla a Honzík nastoupil do první třídy, pak do druhé, i třetí, a i když ho škola bavila (hlavně prvouka a tělocvik), nikdy se nemohl dočkat odpoledních vycházek s dědou. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a jednoho dne Honzíka ze školy dědeček už nevyzvedl, protože měl srdeční příhodu a srdíčko mu navždy přestalo bít. Honzíka to velmi zasáhlo a byl velice smutný, však měl také dědečka nadevšechno rád a věděl, že už nikdy nikdo nebude tak poutavě vyprávět jako on. A tak pořád plakal a smutnil, a vůbec nechtěl vycházet ze svého pokoj ani nic jíst. Až jednoho dne za ním do pokojíčku přišla babička s obrovskou krabicí. 80

Úkol

I přes smutek byl Honzík zvědavý, co krabice ukrývá, a když mu navíc babička řekla, že tenhle dárek jeho dědeček koupil pro něj na vánoce, ale že si myslí, že by ho Honzík měl dostat už teď, rychle sundal víko a nestačil se divit, co všechno v ní bylo. Lupa, dalekohled, mikroskop, sklíčka, zkumavky, hrubý sešit v kožených deskách, lis na lisování květin, atlas zvířat, atlas květin a úplně dole byl úhledně složený dopis od dědečka: „Milý Honzíku, už jsi velký kluk, a protože máš velký zájem o věci kolem sebe, jsi zvídavý a chceš přicházet věcem na kloub, rozhodl jsem se ti sestavit tvou první badatelskou sadu. Aby ses mohl stát pořádným výzkumníkem, musíš mít lupu, která ti usnadní pozorování nejen rostlin, ale také malých živočichů nebo i neživou přírodu jako jsou kameny nebo půda. Když budeš chtít pozorovat ty nejmenší živočichy žijící v půdě nebo ve vodě, určitě se ti bude hodit mikroskop. Dalekohled zase využiješ při pozorování lesní zvěře nebo ptáků v korunách stromů. Doufám, že budeš babičce pořád pomáhat s herbářem pomocí lisu, který jsem ti sestrojil. Jako správný výzkumník by sis vše, co zjistíš, měl zapsat nebo zakreslit do svého prvního badatelského deníku. Tvůj dědeček.“ V tu chvíli Honzík zapomněl na smutek a rozhodl se, že musí všechno hned vyzkoušet. A tak se rozběhl ven a začal se na všechno dívat přes lupu, a hned zase koukal dalekohledem do dáli a za chvíli odebíral vzorky hlíny a vody z vědra, až měl úplně plné ruce a nevěděl co dřív. Takhle už ho nějakou chvíli pozoroval jeho tatínek z balkonu jejich domu, po nějaké době se slitoval, a když viděl svého syna, jak bezradně stojí nad všemi těmi získanými materiály, vzal jej do náručí. Začal mu vysvětlovat, že žádný výzkumník nemůže skákat od jedné věci ke druhé, že si nejprve musí stanovit téma a cíl svého výzkumu, pak si k tomu vzít potřebné nástroje, provést výzkum, a nakonec si všechno, co zjistil, pečlivě zapsat, aby třeba další den mohl pokračovat. Taky mu řekl, že musí postupovat pomalu a trpělivě, a že méně je někdy více, a že je mnohem lepší si vybrat jen malou oblast zkoumání, a pak ji teprve rozšiřovat. Honzík tatínka pečlivě poslouchal a pomalu se mu rodil v hlavě plán. Rozhodl se, že každý den bude věnovat části zahrady a bude do svého badatelského deníku zapisovat a zakreslovat, co všechno žije a roste v té dané části zahrady, a až bude mít vše zapsáno, tak se pokusí neznámé rostliny a živočichy najít v atlasech. A jak si usmyslel, tak taky udělal. Každé odpoledne postupně zbádal celou zahradu, pak i okolí, louku a les. Už neměl jenom jeden badatelský deník, od rodičů dostal dokonce i fotoaparát, takže stránky dalších a dalších deníků byly plné nejen malůvek a zápisků, ale i fotografií a vylisovaných rostlin. Ke svým dřívějším poznatkům se neustále vracel, porovnával je v jednotlivých obdobích, aktualizoval a rozšiřoval, až dokázal rozpoznat jednotlivé rostliny i živočichy, znal jejich latinské názvy, i kde se vyskytují, odkud pocházejí nebo jak se pěstují. Léta plynula a z Honzíka už nebyl školák, ale dospělý mladý muž, který své poznatky začal publikovat v odborných časopisech, pracoval na společných výzkumech s významnými institucemi a studoval vysokou školu, aby se svému milovanému oboru biologii mohl věnovat i po zbytek života. Už nepopisoval rostliny a živočichy jen ve svém okolí, ale cestoval po celém světě, aby našel a popsal druhy, které ještě nikdo 81

neobjevil.

Co všechno si pamatuješ o Honzíkovi? Zamysli se nad tím, jaký Honzík byl, co nejraději zkoumal, a jaké nástroje k tomu používal. Zapiš tyto nástroje do svého obrázku. Potom s učitelem a spolužáky proberte v rámci celé třídy, co jste se dozvěděli. Učitel na tabuli dopíše všechny informace o Honzíkovi, a vy si je doplňte.

Úkol s učitelem

Neznámý živočich Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je dětem ukázat badatelskou činnost nejen jako sestavu výzkumů a pokusů, ale také jako vyhledávání dat a informací o neznámých pojmech. Cílová skupina: Žáci 4. a 5. tříd (možno také využít u mladších nebo starších dětí) V rámci předmětů: Prvouka, Přírodověda¨ Pokyny Rozsah: příprava 15 min (v případě využití vzorového zvířete), 30-40 min pro v případě vymýšlení vlastního utajeného zvířete; výuka 1 vyučovací učitele hodina Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Pomůcky: pedagog – vhodné využít počítačovou učebnu (případně interaktivní tabuli, notebook, PC apod.) nebo encyklopedie, přírodovědné časopisy (obsahující informace o hledaném zvířeti), vhodná je i mapa (lze ukázat výskyt), tabule, křída; žáci - psací potřeby, pracovní listy Popis úkolu: Žáci v pracovním listě najdou obrázek neznámého živočicha (kivi hnědý nebo také jižní) a jejich úkolem je uhodnout za použití dostupných prostředků (encyklopedie, internet, časopisy, vlastní znalosti), co je to za zvíře. Pedagog jim může napovídat drobnými nápovědami. Na uhodnutí zvířete by neměla být zužitkována celá vyučovací hodina, ale pouze její část, protože bude následovat rozdělení dětí do skupin po 3-4 žácích, kdy dostanou za úkol zodpovědět otázky z pracovního listu. V posledních 15-20 minutách by se měli žáci společně s pedagogem pokusit o zvířeti najít co nejvíce informací a zapsat si je do sešitu, i na tabuli. Odpovědi na otázky: 1. Popiš stavbu těla. Např. malé kulaté tělo, absence křídel, dlouhý zobák, krátké nohy, husté peří atp.) 2. Co je na něm nejvýraznější? Dlouhý zobák, husté peří, nemá křídla atp. 3. Co je to za druh zvířete? Kam patří v říši živočichů? Pták. 4. Pozoruj přírodu na obrázku. Např. je noc, kolem je kůra stromů, málo zeleně. 5. Kde může asi žít? V lese. 6. Co ti zvíře připomíná? Kiwi. 7. Myslíš, že žije u nás? Ne jenom v zoo. 8. Zkus si tipnout, z kterého světadílu může být. Austrálie (Nový Zéland). 9. Jak se doopravdy jmenuje? Kivi jižní.

82

Zadání úkolu v pracovním listě: Snažit se někoho vypátrat je velice zábavné a nemusí to být zrovna člověk. Co takhle zkusit najít zvíře, které jsi ještě předtím neviděl. Myslíš, že to dokážeš třeba na základě obrázku, když o tom zvířeti nic Motivace nevíš?

Bádat člověk nemusí jen v reálném světě, pokud chceme najít například nějakou věc, slovo nebo zvíře a jeho význam, může nám k tomu například sloužit řada encyklopedií nebo třeba odborné Vysvětlení i populární časopisy. V moderní době navíc můžeme využívat také internet.

Na obrázku je neznámé zvíře a tvým úkolem je zjistit jeho název. Pokud zvíře znáš a uhodneš hned napoprvé, dej příležitost svým spolužákům, aby ho mohli také poznat.

Úkol

Pomoci ti mohou i následující otázky, zkus na ně co nejlépe odpovědět: 10. Popiš stavbu těla. 11. Co je na něm nejvýraznější? 12. Co je to za druh zvířete? Kam patří v říši živočichů? 13. Pozoruj přírodu na obrázku. 14. Kde může asi žít? 15. Co ti zvíře připomíná? 16. Myslíš, že žije u nás? 17. Zkus si tipnout, z kterého světadílu může být. 18. Jak se doopravdy jmenuje? 83

Co všechno dokážeš zjistit o našem neznámém živočichovi? Zkus společně se svými spolužáky najít co nejvíce informací v encyklopediích, časopisech nebo na internetu. Tyto informace pak zapište na tabuli i do sešitu a ověřte správné odpovědi na otázky.

Úkol s učitelem

Pracovní aktivity pro 2. stupeň základních škol

Vlastnosti badatele Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je označit a prodiskutovat nejdůležitější vlastnosti a schopnosti výzkumníka. Tyto charakteristiky by měli žáci samostatně odhalit na základě svých obecných znalostí. Cílová skupina: Žáci 7. a 8. tříd (možno také využít u mladších nebo starších dětí II. stupně)

Pokyny V rámci předmětů: Výchova k občanství, Fyzika, Chemie, Přírodopis, pro Svět práce učitele Rozsah: příprava 0 min; výuka 1 vyučovací hodina Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Pomůcky: pedagog – tabule, křída, lepicí páska; žáci - psací potřeby, list papíru, pracovní listy Popis úkolu: Pedagog na začátku na základě teoretické části tohoto modulu krátce představí, kdo je to badatel (výzkumník). Důležité je zdůraznit, že výzkumníkem se může stát každý, důležité je chtít přicházet věcem na kloub a mít pílí a nadšení. Pedagog na tabuli nakreslí obrys člověka a svým žákům rozdá přiměřeně velké listy papírů a výrazné fixy. Každý žák dostane zhruba 5 minut času, aby popřemýšlel nad klíčovou vlastností/dovedností badatele, kterou následně napíše na svůj lístek. Pedagog bude postupně vyvolávat jednotlivé žáky, kteří budou na tabuli přilepovat jimi vybrané vlastnosti a vysvětlovat svým spolužákům, proč zrovna daná vlastnost je ta nejdůležitější. Pedagog i ostatní žáci mohou žákovi u tabule klást jakékoli dotazy. Zadání úkolu v pracovním listě: Každého badatele formuje jeho osobnost, jeho charakterové vlastnosti a dovednosti, které v průběhu života získá. Máš jedinečnou možnost popřemýšlet nad klíčovou vlastností každého výzkumníka. Co si myslíš, že je opravdu ta nejdůležitější vlastnost nebo dovednost, bez které se neobejde? Až si to promyslíš, zapiš tuto vlastnost/dovednost na svůj list papíru a počkej na ostatní. Dokážeš ostatním vysvětlit, proč je tak důležitá?

84

Úkol

Následně vše po vyzvání učitele proberte v rámci celé třídy. Učitel nakreslí na tabuli postavu člověka a vy postupně budete k tabuli přicházet se svým lístkem a ostatním vysvětlovat, proč je zrovna tvoje vlastnost/dovednost nejdůležitější. Všichni spolužáci i učitel se tě mohou kdykoli zeptat na jakoukoli doplňující otázku.

85

Úkol s učitelem

Detektivní zápletka Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je v dětech podnítit zájem o práci výzkumníka a na základě detektivního příběhu v nich vzbudit touhu po poznávání a zkoumání. Cílová skupina: Žáci 6. a 7. tříd (možno také využít u starších dětí II. stupně)

Pokyny V rámci předmětů: Výchova k občanství, Výtvarná výchova, Pracovní pro činnosti, Fyzika učitele Rozsah: příprava 30 min; výuka 1 vyučovací hodina Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Pomůcky: pedagog – pomůcky pro žáky (5 sklenic, 5 sáčků s moukou, 5 štětců, 5 inkoustových polštářků, 5 lup, 5 izolep), vazelínu; žáci – papír, připravené pomůcky, pracovní listy Popis úkolu: Na začátku pedagog žáky seznámí s tím, že si budou hrát na detektivy a pomohou najít zloděje jídelny. Vybere si 5 dobrovolníků z řad žáků (měli by mít podobné vlasy, pouze jeden se bude odlišovat), kteří se stanou podezřelými, a zadá ostatním, ať se rozdělí do 4-5 pracovních skupin podle kterých si posedají a připraví si pracovní místo. Každá skupina si pak ze stolu vezme po jedné pracovní pomůcce – papír, sáček mouky, štětec, inkoustový polštářek, izolepu a lupu. Zatímco ve třídě bude probíhat příprava, pedagog s pěti dobrovolníky zajde za dveře a jednomu z nich za pomocí vazelíny obtiskne palce na jednotlivé sklenice, a také mu ustřihne malý tenký pramen vlasů. Pak se vrátí do třídy a 5 podezřelých usadí do čela třídy. Sklenice a vlasy nalepené na izolepě rozdá do skupin. Každá skupina bude mít za úkol prvně prozkoumat za pomocí lupy vlas, který mají k dispozici, a srovnat je s vlasy dobrovolníků. Zjištěné informace by měli zapsat na list papíru a vyloučit minimálně jednoho podezřelého (na základě jiného odstínu vlasů). Svá zjištění nesmí sdělovat ostatním skupinám. V další části sejmou otisk ze sklenice a to tak, že jej jemně popráší štětcem s moukou a za pomocí izolepy otisk sejmou (chce opatrnou práci a šikovnost). Následně si pomocí inkoustového polštářku budou snímat otisky všech podezřelých a porovnávat za pomocí lupy. Opět musí postupovat opatrně, aby otisky nerozmazali. Své výsledky si opět zapíší na list papíru. Pokud některá skupina uhodne, kdo je zlodějem, neruší ostatní, ale sdělí to pedagogovi. Pokud neuhodne ani jedna skupina, pedagog může pomocí nápovědami ve smyslu – „podezřelý na sobě nemá nic modrého, podezřelý má nejsvětlejší vlasy atp.“ Zadání úkolu v pracovním listě“ Víš jaké to je být detektivem? Je to hodně podobné tomu být badatelem, protože taky musíš využít různé nástroje ke zkoumání, svůj důvtip a hlavně svoji touhu přijít věcem na kloub. Tak si to společně se svými kamarády vyzkoušej. Rozdělte se ve třídě do 4-5 skupin a pokuste se společně ve skupině co nejdříve vyřešit, kdo ukradl ovoce z vaší jídelny. Učitel vybere ze třídy 5 dobrovolníků, kteří budou podezřelými, a půjde s nimi za dveře, kde jednoho vybere jako zloděje. Ten pak obtiskne své otisky na lahve pro všechny skupiny 86

Úkol s učitelem

detektivů. Každá skupina dostane k dispozici izolepu, inkoust, trochu mouky a štětec, lupu, papír a v neposlední řadě důkazy, které byly nalezeny na místě činu – lahev s otiskem a vlas. Která skupina za pomocí dostupných nástrojů vyzkoumá jako první, kdo z pěti žáků byl zlodějem? S postupem vám může pomoci pedagog.

Badatelský deník Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je ukázat žákům základní pomůcku výzkumníků ve zjednodušené formě – tzv. badatelský deník, který slouží k zapisování poznatků, sběru informací i k sumarizaci nabytých znalostí. Cílová skupina: Žáci 6. až 9. tříd (ale lze využít i na I. stupni základních škol) V rámci předmětů: Výchova k občanství, Výtvarná výchova, Fyzika, Pokyny pro Chemie, Přírodopis, Pracovní činnosti učitele Rozsah: příprava 15 min (v případě změny obsahu 1-2 hodiny); výuka 1 vyučovací hodina Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Pomůcky: žáci - psací potřeby, listy papírů (nebo předtištěný badatelský deník), režná niť, jehla, pastelky, lepidlo, nůžky, zájmové časopisy na rozstříhání, pracovní listy Popis úkolu: Pedagog požádá žáky předchozí hodinu, aby přinesli časopisy, které se týkají jejich zájmů, a které mohou obětovat k rozstříhání, a také jehlu a niť. Sám přinese do hodiny hromadu bílých papírů. Společně s žáky se pokusí odhalit, v čem jsou jednotlivci dobří a co je zajímá, pomůže jim sestavit vlastní badatelský deník. Do něj si pak zapíší první zápis o sobě, svých zájmech i zálibách doplněný o názorné obrázky, ať už kreslené rukou nebo vystřihnuté a nalepené z časopisu. Druhý zápis se bude týkat vybraného

Nejzdařilejší badatelské deníčky může ohodnotit známkou nebo sladkostí. Tento úkol lze obměnit do jednotlivých předmětů, přizpůsobit zadání jednotlivým osnovám podle fantazie pedagoga, například ve fyzice může sloužit badatelský deník k zápisu jednotlivých fyzikálních jevů, v chemii na konkrétní pokusy, v přírodopisu na popis jednotlivých druhů atp. Sestavení badatelského deníku: Nejjednodušší způsob je vzít 6 papírů A4, přeložit na půl a přešít sklad režnou nití. Pedagog může využít listy ke stažení: badatele.cz/_files/userfiles/Pruvodce/03_listy_badatelskeho_deniku_str_27.pdf Zadání úkolu v pracovním listě“

87

Každý badatel si vede vlastní zápisky, které mu složí nejen jako jeho druhá paměť, ale také slouží k orientaci ve výzkumu, který provádí. Badatelský deník mu umožňuje se vracet, a tím i nacházet nové cesty Vysvětlení bádání. Badatelský deník také může sloužit k zápisu jednotlivých dovedností, zájmů a charakteristických vlastností badatele.

Zkus si vytvořit badatelský deník, kromě papíru, tužek, pastelek a nůžek, můžeš využít jakékoli výstřižky z časopisů a novin, které jste dostali za úkol přinést do hodiny, a které se týkají tvých zájmů. Máš dva úkoly: Na prvních stranách se pokus prezentovat své zájmy, záliby, i svou osobnost. Vyber si jeden článek, přečti si ho a všechno zajímavé si poznamenej do deníku. Doplň o ilustrace, kresby, popisky a vystřižené fotky. Pokud máš ještě čas, můžeš pokračovat s dalším článkem. Na závěr nezapomeň ukázat a popsat všem, co jsi vytvořil. Pracovní aktivity pro střední Školy

Brainstorming Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je studenty dovést za pomocí brainstormingu k hlavním vlastnostem a dovednostem badatele, které jsou klíčové pro vykonávání výzkumnické činnosti. Sekundárním cílem je procvičit si schopnosti prezentace zjištěných dat před celou třídou. Cílová skupina: Studenti střední školy

Pokyny V rámci předmětů: Základy společenských věd, Občanská nauka, pro učitele Fyzika, Chemie Rozsah: příprava 0 min; výuka 2 vyučovací hodiny + domácí příprava Poznámka: Vhodná práce ve skupinkách. Pomůcky: pedagog – tabule, křída; žáci - psací potřeby, list papíru A3, vytisknutý diagram rybí kosti (2x pro každou skupinu), pracovní listy Popis úkolu: Aktivita v rozsahu dvou vyučovacích hodin + domácí příprava je zaměřena zejména na schopnost spolupráce v týmu, a také schopnost prezentace. Pedagog rozdělí studenty skupin po maximálně 6 lidech, poté studentům vysvětlí smysl brainstormingu a zadá jim téma Vlastnosti a dovednosti výzkumníka. Skupinky budou mít za úkol vybrat svého leadera, který bude brainstorming vést a zapisovat myšlenky a nápady ostatních. Poté dostanou leadeři prázdné listy papíru alespoň ve velikosti A3 a pedagog jim odměří 5-10 minutový čas na reálný brainstorming. Studenti budou mít za úkol během časového úseku vymyslet co nejvíce dovedností a vlastností, které jsou klíčové pro práci badatele. Po uplynutí času pedagog studenty 88

Úkol

zastaví v práci a rozdá jim papíry s diagramy rybích kostí (ve dvou kopiích, k vytisknutí na konci Metodické příručky). V následujících deseti minutách budou muset žáci pod vedením svého leadera vybrat ze všech jimi navrhovaných vlastností a dovedností deset nejdůležitějších a zapsat je do diagramu rybí kosti ve dvou verzích, z toho jednu pak odevzdají pedagogovi. Na konci hodiny pedagog jednotlivým skupinám zadá úkol, aby do příští hodiny připravili prezentaci těchto vlastností. Studenti mohou využít jakékoli nástroje, ať už Power Pointovou prezentaci, poster, video, reklamu atp., ale maximálně na 10 minut. Jejich hlavním úkolem bude 10 top vlastností odprezentovat takovým způsobem, aby i zbytek třídy a pedagoga přesvědčili o tom, že jsou klíčové. Následující hodinu proběhnou prezentace a pedagog může nejlepší skupinu ohodnotit výbornou známkou. Brainstorming a jeho pravidla: Brainstorming je skupinová technika zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. Je založena na skupinovém výkonu. Nosnou myšlenkou je předpoklad, že lidé ve skupině na základě podnětů ostatních vymyslí více než by vymysleli jednotlivě. Pravidla:    

Mluví vždy jen jeden a jeden zvolený člen brainstorming vede, zapisuje a usměrňuje. Žádné hodnocení, neexistuje špatný nebo hloupý nápad. Podpora uvolněné atmosféry, dobrá nálada podporuje rozbíhavé myšlení. Všechno zapisovat.

Zadání úkolu v pracovním listě:

do skupin po maximálně 6 lidech. Vyzkoušíte si brainstorming na téma Vlastnosti a dovednosti výzkumníka. Brainstorming je skupinová technika zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. Skupinky budou mít za úkol vybrat svého leadera, který bude brainstorming vést a zapisovat myšlenky a nápady ostatních. Poté dostanou leadeři prázdné listy papíru alespoň ve velikosti A3 a pedagog vám odměří 5-10 minutový čas na reálný brainstorming. Budete mít za úkol ve skupině během časového úseku vymyslet co nejvíce dovedností a vlastností, které jsou klíčové pro práci badatele. Nezáleží přitom, jestli vaše nápady budou relevantní nebo ne. Po uplynutí času vás pedagog zastaví v práci a rozdá vám papíry s diagramy rybích kostí (ve dvou kopiích). V následujících deseti minutách budete muset pod vedením svého leadera vybrat ze všech navrhovaných vlastností a dovedností deset nejdůležitějších a zapsat je do diagramu rybí kosti do obou verzí, z toho jednu pak odevzdáte pedagogovi.

89

Úkol

Na konci hodiny dostanete od svého pedagoga úkol - do příští hodiny připravíte prezentaci vašich top 10 vlastností. Můžete využít jakékoli nástroje, ať už Power Pointovou prezentaci, poster, video nebo reklamu, maximálně na 10 minut. Hlavním úkolem bude top vlastnosti odprezentovat takovým způsobem, abyste i zbytek třídy a pedagoga přesvědčili o tom, že tyto vlastnosti jsou opravdu klíčové. Následující hodinu proběhnou prezentace a pedagog může nejlepší skupinu ohodnotit výbornou známkou.

Křeslo pro hosta Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je pomocí hry zpřístupnit studentům nové poznatky (případně je zopakovat) o významných vědcích a výzkumnících. Cílová skupina: Studenti 3. a 4. ročníku středních škol (možno také využít u 8. a 9. tříd II. stupně základních škol) Pokyny V rámci předmětů: Fyzika, Chemie, Matematika, Hudební výchova atp. pro učitele Rozsah: příprava 1-2 hodiny; výuka 1 vyučovací hodina Poznámka: Vhodná práce ve dvojicích či skupinkách. Pomůcky: pedagog – připravené povídání o osobnostech, pro každou osobnost 5 indicií Popis úkolu: Úkol časově náročný na přípravu pedagoga, avšak může posloužit k výuce významných osobností souvisejících s osnovami jednotlivých předmětů. Pedagog si na hodinu připraví 3 významné osobnosti vědy a výzkumu podle osnov svého předmětu. Ve své přípravě bude mít text o dané osobě plus 5 obrázků, které budou nápovědami (indiciemi) pro ostatní studenty. Na začátku hodiny vybere dobrovolníka z řad studentů, který s ním odejde za dveře a vylosuje si jednu z osob, získá povídání o dané osobě a 5 nápověd. Po návratu do třídy usedne do „křesla“ a dá prostor ostatním studentům hádat, která významná osobnost je. Studenti se smí ptát pouze otázkami, na které lze odpovědět ano a ne, student v křesle má možnost poradit se s pedagogem pokud si není jistý (pedagog vstupuje do hry co nejméně). Vždy po 90

pěti otázkách student připevní na tabuli jednu z nápověd. Ten kdo uhodne, pokračuje s další osobností. Pokračuje se až do konce hodiny nebo do vyčerpání osobností. Vzor osobnosti viz Přílohy Zadání úkolu v pracovním listě: Váš učitel si dnes na hodinu připravil několik významných osobností vědy a výzkumu. Každý „host“ (někdo z vás) dostane text o dané osobě plus 5 obrázků sloužících jako nápověda. Na začátku hodiny vybere učitel dobrovolníka z řad studentů, který s ním odejde za dveře a vylosuje si jednu z osob. Získá povídání o dané osobě, které si přečte, a také 5 indicií. Po návratu do třídy usedne do „křesla“ a dá prostor ostatním hádat, která významná osoba je. Smíte se ptát pouze otázkami, na které lze odpovědět ano a ne. Student v křesle má možnost poradit se s pedagogem, pokud si není jistý, ale pedagog vstupuje do hry co nejméně. Vždy po pěti otázkách, student v křesle připevní na tabuli jednu z nápověd. Ten kdo uhodne, pokračuje s další osobností. Pokračuje se až do konce hodiny nebo do vyčerpání osobností.

Badatelský časopis Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je ve studentech vzbudit zájem o vědu a výzkum za pomocí kreativní činnosti tvorby časopisu, která sekundárně procvičí také schopnosti sebeprezentace a může posloužit také jako součást mediální výchovy a gramotnosti. Cílová skupina: Studenti 1. a 2. ročníků středních škol (možno také využít Pokyny u 8. a 9. tříd II. stupně základních škol) pro učitele V rámci předmětů: Výtvarná výchova, Fyzika, Chemie, Biologie Rozsah: příprava 0 min; výuka 2 vyučovací hodiny Poznámka: Vhodná práce ve dvojicích či skupinkách. Pomůcky: žáci – počítačová učebna s připojením k internetu, pracovní listy Popis úkolu: Pedagog na začátku hodiny studenty rozdělí do skupinek po 4-6 studentech a představí jim úkol v podobě vytvoření časopisu na jedno ze zadaných témat (témata lze obměnit). Každá skupinka si jedno z témat vybere (pro různorodost je lepší, když každá ze skupinek bude mít jiné téma). Následně nechá pedagog skupiny samostatně pracovat na koncepci jejich časopisu, který může mít různou podobu (Power Pointová prezentace, online časopis s videy, PDF, Word), záleží na preferenci jednotlivých skupin. Články mohou a nemusí být vlastní, ale musí být na základě skutečných textů. Studenti využijí veškerých možností, které jim internet nabízí. V první hodině by měli mít studenti hotový koncept a mít pohromadě většinu materiálů, druhá hodina by měla sloužit k zhotovení časopisu a doladění detailů. Cílem je nejen naučit se prezentovat vědeckou činnost různými způsoby, ale také se něco

91

Úkol

nového dozvědět moderními metodami. Nejzdařilejší práce může pedagog ohodnotit známkou. Zadání úkolu v pracovním listě: V rámci týmů (4-6 osob) vytvořte badatelský časopis na jedno téma z následujících okruhů: 6. Ženy ve vědě 7. Nanotechnologie 8. Mladí výzkumníci 9. Recyklace a její moderní využití 10. Nejnovější lékařské objevy Pro ztížení můžete jednotlivé témata aplikovat na Českou republiku. Časopis budete tvořit v elektronické podobě, a tedy můžete využít veškerých možných prostředků (fotografie, obrázky, grafy, videa, schémata apod.). Časopis musí mít nejméně 4 strany a musí být nápaditý, hezky graficky zpracovaný a mít reálné texty. Nezapomeňte, že máte pouze omezený čas zhruba 2 vyučovací hodiny. Proslov o významné osobě – komunikační cvičení Cílová skupina: Studenti středních škol Vhodné výukové předměty: Fyzika, Chemie, Biologie, Matematika, Dějepis Pomůcky: pedagog – do hodiny přinese encyklopedie a časopisy s okénky významných osobností, případně zajistí počítačovou učebnu, stopky; žáci – psací potřeby, papír, pracovní listy Potřebný čas: příprava 15 min; výuka 1 vyučovací hodina Popis úkolu: Pedagog rozdělí třídu na skupiny po třech žácích, kterým rozdá encyklopedie a časopisy, případně umožní přístup k internetu. Poté jim vysvětlí, že budou mít 10 minut na to, aby vyhledali co nejvíce informací o osobnosti, kterou si vylosují z obálky, kterou má pedagog u sebe. Rozlosujte osobnosti a odstartujte hon na informace. Po ukončení 10 minutového intervalu už nesmí nikdo vyhledávat informace. Skupiny budou jednotlivě vyzváni, aby odprezentovali, co se dozvěděli. Nejzdařilejší prezentace lze ohodnotit známkou nebo pochvalou před ostatními. Výběr osobností lze zacílit na jednotlivé předměty a jejich osnovy, mohou tak posloužit k osvěžení látky, a zároveň získání nových informací zábavnou formou. Příklady osobností:        

Johann Gregor Mendel – zakladatel genetiky Jan Jessenius – první veřejná pitva František Křižík – první elektrická tramvajová linka, Křižíkova fontána Josef Ressel – vynálezce lodního šroubu Thomas Alva Edison – vynálezce žárovky, psacího stroje, gramofonu Jonas Salk – objevitel vakcíny proti obrně Albert Einstein – teorie relativity Marie-Curie Sklodowská – výzkum léčby rakoviny pomocí radioaktivity, objevila radium a polonium 92

Úkol

      

Charles Darwin – otec evoluce Prokop Diviš – vynálezce bleskovodu, elektroléčba Sigmund Freud – zakladatel psychoanalýzy Manfred von Ardenne – vynálezce televizoru Kess A. Schouhamer – 1000 různých patentů, například CD, Blu-Ray Jan Jánský – objevitel krevních skupin Jaroslav Heyrovský – držitel Nobelovy ceny, objevitel polarografie

Zadání úkolu v pracovním listě: V rámci tříčlenných týmů máte za úkol si vybrat jednu osobnost vědy a výzkumu ze současnosti nebo minulosti. Společnými silami během deseti minut, které vám bude stopovat váš pedagog, najděte co nejvíce relevantních informací o jeho životě. Poté si vyberte svého zástupce a před ostatními studenty odprezentujte zhruba dvouminutový proslov o této osobě. Do proslovu se můžete zapojit všichni, záleží na vás.

Vytvoř si vlastní hudební nástroj Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je na jednoduchém pokusu demonstrovat experimentální práci výzkumníka. Cílová skupina: 3. a 4. ročník středních škol

Pokyny V rámci předmětů: Hudební výchova, Fyzika pro Rozsah: příprava 15 min; výuka 1 vyučovací hodina učitele Poznámka: Vhodná práce ve dvojicích či skupinkách. Pomůcky: pedagog – 8 prázdných lahví (nejlépe skleněné, dobře poslouží ale i PET lahve), 2 litry vody, odměrka; žáci - list papíru, pracovní listy Popis úkolu: Pedagog vysvětlí výzkumnou práci a experiment (může využít teoretickou část modulu). Pedagog následně poskytne studentům arch papíru, vybere dva dobrovolníky, kteří provedou demonstraci - dva spolužáci budou vytvářet hudební nástroj za pomocí skleněných lahví a vody. K dispozici dostanou 8 lahví, čistou vodu a odměrku. Do jednotlivých lahví rozlijí vodu tak, aby v žádné nebylo stejné množství vody, seřadí je podle množství vody a postupně na ně zahrají. Pedagog vyzve žáky, aby na pracovní list napsali svou hypotézu o tom, zda si myslí, že nejvyšší tón bude mít vody nejvíce nebo naopak nejméně a tip, kolik vody v ml to asi bude. Poté demonstranti začnou s pokusem. Po zjištění, zda nejvyšší tón má nejméně nebo nejvíce vody, demonstranti tuto vodu přeměří. Následně se posoudí tipy studentů a porovnají se jejich výsledky. Celý pokus si studenti zaznamenají na pracovní list. Na závěr proběhne diskuze na téma: Dokážete vysvětlit, proč vzniká tón v lahvi s vodou? Řešení: Foukáním přes hrdlo se rozkmitá vzduch uvnitř lahve a vytvoří se tak tón. Čím více vody se do lahve naleje, tím se zkrátí sloupec kmitajícího vzduchu a tón bude vyšší. Zadání úkolu v pracovním listě: 93

Úkol

V rámci třídy si vyzkoušejte reálnou práci badatele na následujícím pokusu. Vaším úkolem bude na začátku stanovit hypotézu, a následně celý pokus zapsat a zakreslit do pracovního listu (každý samostatně). Dva spolužáci budou vytvářet hudební nástroj za pomocí skleněných lahví a vody. K dispozici dostanou 8 lahví, čistou vodu a odměrku. Do jednotlivých lahví rozlijí vodu tak, aby v žádné nebylo stejné množství vody, seřadí je podle množství vody a postupně na ně zahrají. Ještě před počátkem pokusu si tipněte, zda nejvyšší tón bude ve sklenici s nejméně nebo nejvíce vody, a kolik asi ml by to mohlo být (vaše hypotézy). Svůj tip zapište. Sledujte pokus a pokyny pedagoga. Dokážete vysvětlit, proč vzniká tón v lahvi s vodou?

12. SEZNAM ZDROJŮ A POUŽITÁ LITERATURA Basl J. [et al.] Národní zpráva šetření ICILS 2013 Počítačová a informační gramotnost českých žáků. Praha: Česká školní inspekce, 2014 Bauman, P. Kritické a tvořivé myšlení: není to málo? : rozvoj myšlení ve filosofických, teologických, psychologických a pedagogických souvislostech. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Centrum filozofie pro děti, 2013 Blížkovský, B. Celistvé a otevřené pojetí lidského učení, vzdělávání a výchovy: sylabus základů pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013 Carlgren, F. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera: obrazy z mezinárodního hnutí waldorfských škol. Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2013 Česká hlava 2014 (2015) Česká hlava [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.ceskahlava.cz/cz/ceska-hlava/ Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se – praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, s.r.o., 2011 Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-796. (s. 31 – 45) Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997 autor definuje přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu Chajda, R. Fyzika v kuchyni: 105 zábavných pokusů s jednoduchými pomůckami. V Olomouci: Votobia, 2005 Knapík, J. Popularizace vědy a výzkumu na Ústavu historických věd: výsledky a zkušenosti. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2014 Osborne, J. Science Education in Europe: Critical reflections. London: King´s College London, 2008 94

Úkol

Portmann, R. Hry pro tvořivé myšlení. Praha: Portál, 2004 Price, G., Maier P. Efektivní studijní dovednosti: Odemkněte svůj potenciál. Praha: Grada Publishing, a.s. 2010 Průvodce systémem veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací v České republice – 2012, MŠMT Rada pro výzkum a inovace - Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v české republice a jejich srovnání zahraničím v roce 2012, leden 2014 Robinson, A. Vědci – cesty objevů. Praha: Nakladatelství Slovart, s.r.o., 2013. Vlčková, K. Základy pedagogického výzkumu [online]. c2004, [cit. 2015-1-19]. Dostupné z WWW: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/lf/ps05/mpmp071/metodologie_studenti.doc Weber, K. J. Záhady na pět minut 1. Praha: Talpress, 1997 Wiegerová, A. [et al.] Začínající výzkumník: (od magistra k postdoktorandovi). Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2013 Dává o sobě věda dost vědět? Zdeněk Vrbík [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.veda.cz/article.do?articleId=51879 Mýty (a realita) digitální generace (2011) Petr Lupač [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/myty-a-realita-digitalni-generace/ Nejdůležitější objevy současnosti (2009) Ministerstvo zahraničí [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.czech.cz/cz/Zivot-a-prace/Veda-a-vyzkum/Uspechyceske-vedy/Nejdulezitejsi-objevy-soucasnosti Rovné příležitosti žen a mužů v české vědě a výzkumu Hana Tenglerová [cit. 2015-210]. Dostupné z WWW: http://www.veda.cz/article.do?articleId=24428 Společnost vytvářející znalosti Jan Kappoune [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.veda.cz/article.do?articleId=65921 Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013 (2013) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovyvzdelavaci-program-pro-zakladnivzdelavani?highlightWords=upraven%C3%BD+r%C3%A1mcov%C3%BD+vzd%C4 %9Bl%C3%A1vac%C3%AD+program+pro+z%C3%A1kladn%C3%AD+vzd%C4%9 Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD Vynálezy na běžícím pásu Andreas Hetchel [cit. 2015-2-10]. Dostupné z WWW: http://www.veda.cz/article.do?articleId=65868

95

13. PŘÍLOHY Diagram rybí kosti

96

Křeslo pro hosta Maria Curie-Skłodowska Narodila se 7. listopadu 1867 ve Varšavě v Polsku a zemřela 4. července 1934. Slavná fyzička a chemička. K jejím největším úspěchům patří:   

teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia.

Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Dvakrát byla vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 z fyziky spolu s manželem Pierrem Curie za výzkumy radioaktivity a jejím objevitelem Henri Becquerelem, a podruhé v roce 1911 z chemie za izolaci čistého radia. V roce 1891 Skłodowska složila jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát, z matematiky, získala v roce 1894. V roce 1894 poznala také svého manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irène (taktéž později nositelka Nobelovy ceny). Pierre doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorandské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma – zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Marie, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny a hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Skłodowska pojmenovala po své vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova). Výsledkem bylo také vyjasnění pravděpodobných příčin radioaktivity – jako efektu při rozpadu atomových jader. V roce 1903 jako první žena v historii získala titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku. Získání Nobelovy ceny Curieovy náhle proslavilo. Sorbonna Pierrovi přiznala místo profesora a souhlasila se založením vlastní laboratoře, ve které se Maria stala vedoucí výzkumu. Ve stejné době také porodila druhou dceru Evu (1904). 19. dubna 1906 Pierra přejel nákladní koňský povoz a Maria tak ztratila životního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhož roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Skłodowské, spolu s řízením laboratoře. Tak Curie-Skłodowska poněkud vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny. Vinou toho, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. 97

pro výstavbu laboratoře – obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum. V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do francouzské Akademie věd. V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen – vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irène Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity. Během 1. světové války se Curie-Skłodowska stala šéfem vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků. Po válce Curie-Skłodowska nadále vedla Ústav pro rádium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. U Marie Curie-Skłodowské na ústavu také dva roky studoval František Běhounek (v letech 1920–1922), který po návratu zkoumal radioaktivitu v Jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowska sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a také dostala od amerického prezidenta slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl jeden z takovýchto institutů založen ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława. Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v nemocnici Sallanches nedaleko Paříže na aplastickou anémii způsobenou zřejmě ionizujícím zářením materiálů, se kterými pracovala bez ochranných prostředků. Indicie v tomto pořadí: 1) Varšava 2) Univerzita v Sorboně 3) Fotografie 4) Nobelova cena 5) Radon

98

99

100

101

Vytvoř si vlastní hudební nástroj – pracovní list

HUDEBNÍ NÁSTROJ H1: Nejvyšší tón bude v ….. lahvi. H2: Bude v ní cca ….. ml vody. Zakreslete do obrázku množství vody:

Popište průběh pokusu:

Ověření hypotéz: H1: OVĚŘENA – NEOVĚŘENA H2: POTVRZENA – VYVRÁCENA

102