Studijní opora k výukovému modulu „K4/MTV1 Stavba měst a městské stavitelství“ byla vytvořena v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Výukový modul představuje nástroj pro vzdělávání cílové skupiny (zájemci o vědu) ve specifickém tématu v rámci přírodních a technických věd. Tento modul popularizační formou seznámí potenciální zájemce o vědecko-výzkumnou práci s vědeckým přístupem (schopností odhalovat skryté příčiny dějů, rozpoznávat falešnou analogii). Dále motivační formou ukáže práci domácích i zahraničních výzkumníků v terénu i v laboratořích. Výukový modul je tvořený unikátním textem, obsahujícím:
1. Učební texty pro popularizátory vědy 2. Pracovní aktivity pro studenty a žáky: a. popis vědeckých/badatelských aktivit (v laboratoři či terénu), b. pracovní listy, c. návody na experimenty a měření, d. dvě strany odborného anglického textu. 3. Metodická příručka
Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail:
[email protected]. ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory aplikovaného výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství. Garant: prof. Ing. Vítězslav Kuta, CSc. Autoři: Mgr. Lukáš Dědič, Ing. Jiří Ševčík
© ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, z. ú., 2015
2
OBSAH ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem ............................................................................. 7 1. ÚVOD ................................................................................................................................................ 8 2. VZNIK A VÝVOJ OSÍDLENÍ .......................................................................................................... 9 3. VZNIK A VÝVOJ SÍDEL ............................................................................................................... 10 Město a jeho vývoj .................................................................................................................... 11 Středověké město ................................................................................................................ 12 Novověké město ................................................................................................................. 19 Význam dopravy při utváření novověkých měst ................................................................ 21 Procesy urbanizace ve velkých městech ............................................................................. 24 Přírodní podmínky výstavby měst ...................................................................................... 27 4. TYPOLOGIE MĚST - STRUKTURA MĚSTA.............................................................................. 29 Hospodářská typologie měst ..................................................................................................... 29 Členění heterogenního města .................................................................................................... 30 Organizační členění ............................................................................................................ 30 Funkční členění................................................................................................................... 31 Uživatelské členění ............................................................................................................. 31 Hustota a výška zástavby.................................................................................................... 31 Prostorové uspořádání zástavby ......................................................................................... 32 5. ZÁKLADNÍ MĚSTOTVORNÉ FUNCE ........................................................................................ 38 Bydlení – charakteristika a základní pojmy .............................................................................. 38 Bydlení a město .................................................................................................................. 39 Druhy bydlení ..................................................................................................................... 40 Stavby pro bydlení .............................................................................................................. 40 Občanské vybavení měst .................................................................................................... 42 Rekreace – odpočinek a volný čas ............................................................................................ 44 Zeleň ve městě .................................................................................................................... 46 Práce – výroba a skladování ...................................................................................................... 48 Brownfieldy – regenerace průmyslových ploch ................................................................. 50 Doprava – automobil a město.................................................................................................... 51 Individuální automobilová doprava .................................................................................... 52 Veřejná hromadná doprava ................................................................................................. 53 Statická doprava ................................................................................................................. 53 Vozidlové komunikace a uliční síť ..................................................................................... 55 6. MĚSTO DNES A ZÍTRA ................................................................................................................ 58 Dědictví athénské charty ........................................................................................................... 58
3
Moderna a postmoderna ............................................................................................................ 58 Postmoderní architektura........................................................................................................... 59 Postmoderní stavba měst ........................................................................................................... 60 Město pro 21. století .................................................................................................................. 60 Nejsme všichni stejní ................................................................................................................ 61 Architektura nebo organismus .................................................................................................. 62 Ulice nebo sídliště ..................................................................................................................... 63 Veřejné plochy .......................................................................................................................... 65 Závěrem ................................................................................................................................... 66 ČÁST B – PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY .................................................... 69 1. Pracovní aktivity pro 1. stupeň základních škol .............................................................................. 69 MĚSTO ............................................................................................................................................ 69 2. Pracovní aktivity pro 2. stupeň základních Škol .............................................................................. 73 VZNIK MĚST .................................................................................................................................. 73 STAVBY VE MĚSTĚ ..................................................................................................................... 78 VÝVOJ MĚST ................................................................................................................................. 82 3. Pracovní aktivity pro střední Školy.................................................................................................. 86 VÝVOJ MĚST ................................................................................................................................. 86 FUNKCE MĚSTA ........................................................................................................................... 88 Vznik měst........................................................................................................................................ 93 STAVBY VE MĚSTĚ ..................................................................................................................... 97 VEŘEJNÁ SPRÁVA A PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE MĚST........................................................... 100 4. Pracovní listy s odborným textem v anglickém a českém jazyce .................................................. 103 HOMELESSNESS ......................................................................................................................... 103 BEZDOMOVECTVÍ ..................................................................................................................... 106 ČÁST C - METODICKÁ PŘÍRUČKA ............................................................................................. 108
4
SEZNAM POJMŮ
Aglomerace - představuje silně urbanizované území města a jeho okolí, zahrnující geograficky blízké sídelní útvary s jejich spádovými územími. V aglomeraci platí odlišné vztahy než v okolním prostoru. Dochází k slévání okrajových částí větších měst s okolními obcemi a vytváření nepřetržité zástavby. Rovněž existuje pravidelná dojížďka obyvatel aglomerace do jeho jádra za prací, školou a dalšími službami. Mezi městem a jeho okolím, které nazveme aglomerací, tedy dochází k intenzivním vazbám. Heterogenní - mající nestejnorodé složení, strukturu Konurbace – souměstí, jedná se o spojení dvou nebo více měst v jeden celek se zachováním správní samostatnosti měst Město - z historicko-právního hlediska byla v minulosti považována za města sídla, která obdržela městská práva, jež byla udělována králem, církví nebo šlechtou a s nimiž se pojila určitá privilegia (právo trhu, mýta, hradeb aj.). V současné době se používá především vymezení města podle počtu obyvatel (např. dle § 3 zákona o obcích se městem může stát obec s více než 3 000 obyvateli). Statut města dle právních norem zahrnuje i historická sídla s méně než 400 obyvateli. Metropole - město nebo velkoměsto v pozici centra většího územního celku zpravidla státu. Osídlení - souhrn a vzájemné vztahy prvků jako výsledek civilizačního zásahu člověka. Satelit - sídliště bez vlastní výroby (výrobního území města). Sídelní útvar - město nebo vesnice. Sídlo - každá prostorově oddělená sídelní jednotka s bydlením bez ohledu na její velikost. Typologie měst - vědní disciplína zabývající se funkcí, provozem a dispozičním řešením měst. Urbanistická struktura města - charakteristika a velikost funkčních zón města a jejich vzájemné vztahy a vazby.
5
Seznam symbolů a zkratek
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
KLÍČOVÁ SLOVA
RYCHLÝ NÁHLED V MODULU
CÍL
ÚKOLY K PROCVIČENÍ KONTROLNÍ OTÁZKA
ŘEŠENÍ
SHRNUTÍ KAPITOLY
6
ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem CÍL Po úspěšném a aktivním absolvování Získáte znalosti o principech městského stavitelství a jeho definici. Součástí jsou informace o stavbě měst, jejich členění, vývoji a historii. Seznámíte se s ekonomickými, sociálními a environmentálními jevy.
Znalosti
Získané znalosti použijete při realizaci činnosti v souladu s městského stavitelství.
Dovednosti
KLÍČOVÁ SLOVA Stavba měst, městské stavitelství, město, osídlení, architektura, občanská vybavenost ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 2 hodiny.
7
1. ÚVOD Následující text představuje Teorii stavby měst jako vědní disciplínu, jejímž vlastním předmětem jsou optimální prostorové vztahy mezi lidmi, neboť člověk je jejím středobodem zájmu. Vlastním předmětem jsou tudíž i optimální prostorové vztahy mezi stavbami, jež si člověk buduje pro svou potřebu a jež mají v nejširším slova smyslu zajistit jeho existenci. Jde pravděpodobně o první vědní obor, jehož se lidstvo chopilo, neboť člověk z počátku nevědomky řešil urbanistické problémy již v okamžiku, kdy vybudoval první obydlí a zcela vědomě je musel řešit v okamžiku, kdy několik obydlí seskupil do sídla jako prostorového útvaru. Město je živý organismus, který odráží hodnoty, cíle a způsob myšlení lidí v něm žijících. Každá doba v něm zanechává svůj architektonický odkaz, který vypovídá o jejích preferencích, a ovlivňuje jeho strukturu. Historie rozvoje měst se pak postupně rovněž stala integrální součástí dnešních znalostí teorie stavby měst a jeho celkového vědomostního potenciálu. Bez povědomí o vzniku a vývoji našich měst bychom stěží pochopili jejich dnešní pozici a jejich budoucí vývoj.
8
2. VZNIK A VÝVOJ OSÍDLENÍ Vznik a vývoj sídel na našem území je především spojen s osídlením keltským, germánským a slovanským. V toku slovanského osídlení pak významnou roli hraje údobí přemyslovské kolonizace. Území české kotliny osídlili zhruba 400 let před n. l. Bojové, kteří patřili do početné rodiny Keltů. Přibližně od druhé poloviny 2. století před n. l. začali budovat opevněná sídliště městského typu tzv. oppida. Jejich funkce byla však převážně zemědělská. Vznikala i první komunikační propojení mezi sídly. Již v 1. století před n. l. byli Bojové vytlačeni z našeho území Germány. Oppida nenašla bezprostřední pokračovatele. Bojové u nás však zanechali výrazné dědictví, především v názvech sídel a řek. Samotný název země Bojohemia (Bohmen) je možno vnímat jako země Bójů. Řada názvů řek je také keltského původu, např. Labe nebo Jizera. Germánské kmeny, které osídlily naše území, si uchovaly moc až do příchodu Slovanů, tzn. po dobu 400 let. Jednalo se o Markomany v Čechách a Kvády na Moravě. Během svého pobytu však tyto kmeny rozvoj sídel výrazněji neovlivnily. Postupný vznik stabilní sídlištní sítě na našem území je spojen s nástupem Slovanů (Čechů). Rozvoj sídlištní sítě se odehrával především ve vnitrozemí a teprve na vrcholu přemyslovského panování došlo k osídlování i našich pohraničních oblastí. Pro toto osídlení se vžil název přemyslovská kolonizace. Ta znamenala příchod jiných národností na naše území, zejména pak sousedních Němců. Na rozvoj osídlení měl dosti významný vliv vývoj poddanských poplatků, které byly uplatňovány buď v peněžité, nebo naturální podobě. Výše poddanských poplatků byla totiž výrazně ovlivněna probíhající inflací. V případě peněžitých dávek jejich reálná hodnota stále klesala, což vedlo k hospodářskému posílení plátců. V případě naturálních poplatků jejich skutečná hodnota zůstávala dlouhodobě nezměněna. Výsledkem byl nerovnoměrný hospodářský vývoj jednotlivých poddaných, což se pochopitelně promítalo i do vývoje sídel. Vliv na rozvoj osídlení měl i fakt, že při zakládání nového sídla (vesnice) byl osídlencům zpravidla poskytnut odklad v placení poddanských poplatků (10, 20 či 30 let) tzv. lhůta. Odkud pocházejí časté názvy našich vesnic v podobě Lhota nebo na Slovensku Lehota. Názvy našich sídel často velmi zajímavě vypovídají o jejich osudech. V případech kdy sídlo vzniklo při přechodu obchodní stezky přes řeku, tedy v místě brodu se v názvu města objevuje slovo Brod (Český Brod, Havlíčkův Brod, Uherský Brod). Vzpomínku na loupežnickou činnost připomínají názvy jako Dalskabát. Těžbu nerostů pak připomíná název Hory (Kutná Hora, Březové Hory, Mariánské Hory). Také o významu názvu Sokolov (Falknov) není pochyb. Vzdálenost jednotlivých vesnic (2,2 až 2,7 km) je pak spojena se schopností rolníků efektivně obdělávat zemědělské pozemky. Rozhodující roli sehrála dostupnost polností zvířecím potahem (kůň, kráva s rychlostí cca 1,0 až 2,0 km/h), neboť při využitelném čase rolníka v rozsahu cca 12 hodin denně a při potřebě věnovat obdělávání pozemků alespoň 9 hodin zbývá na přepravu cca 3 hodiny. Vzdálenost nejzazších obdělávaných pozemků od sídla nemohla být větší než 3,0 km. To představuje daných 2,7 km, vzdálenost mezi sídly.
9
Z hlediska historického vývoje se setkáváme se dvěma základními typy osídlení. Především jde o kočovné společnosti (nomádi), které při svém hledání a zajišťování potravy mění místa svého Nepodstatný zlomek obyvatel světa i v dalším vývoji u tohoto typu usídlení setrval, a to v podstatě v pouštních a polopouštních územích, a můžeme se s nimi setkat i dnes. Nejedná se však o primitivní způsob bydlení, neboť stanové konstrukce často vykazují poměrně vysokým plošným i technickým standardem včetně přívodu elektřiny. ou specifiku v tomto ohledu lze považovat bydlení v obytných přívěsech, které se uplatňuje v posledním období v poměrně hojném počtu především v USA. S některými náznaky se dnes lze setkat i v Evropě. Každé statické (pevné) osídlení má svou strukturu. Můžeme tedy hovořit o struktuře osídlení. Její definování lze odvodit od obecné definice struktury, kdy za strukturu můžeme označit množinu prvků, mezi nimiž však existují evidentní vztahy a vazby. V případě osídlení množinu prvků představují sídla. Strukturu osídlení pak můžeme definovat jako množinu sídel, mezi nimiž existují vzájemné vztahy, vazby a interakce. Pro poznání struktury osídlení pak musíme poznat a popsat jednotlivá sídla (vyznačit jejich základní charakteristiky) a zmapovat jejich vzájemné vztahy a vazby.
3. VZNIK A VÝVOJ SÍDEL Vznik sídel dal základ naší sídelní soustavě a současně zahájil diferenciaci sídel na vesnice a města. Vznik obou typů sídel však v podstatě probíhal současně a vzájemně se silně ovlivňoval. Základním prvkem struktury osídlení je sídlo, které lze vymezit následovně: „Sídlo je v současnosti prostorový útvar, vymezený katastrálními hranicemi, v jehož zastavěné části plošně dominují stavby pro bydlení a postupně (s jeho rozvojem) pro další účely, v rozsahu a proporcích podle typu, velikosti a poslání sídla. Zástavbu tvoří různá prostorová a funkční seskupení zastavěných a nezastavěných (veřejných, vyhrazených a soukromých) pozemků. Na správním území obce se může nacházet jedno i více různých sídel.“ (Baše, 2010) Obec, a tedy i město, chápeme jako sídlo (v přesnějším terminologickém smyslu sídliště) se samosprávnou funkcí. Samosprávná funkce je pak zajišťována hierarchií samosprávných orgánů, a to:
zastupitelstvem obce či města, výbory zastupitelstva, radou obce či města, komisemi rady, starostou (v případech statutárních měst primátorem).
Pro zajištění nezbytné administrativy je pak zřízen obecní nebo městský úřad, v případech statutárních měst pak magistrát města. 10
Při výkonu svých samosprávných funkcí se obce a města řídí zákonem o obcích. Statutární města jsou města, která se ve své samosprávné činnosti řídí nejen zákonem o obcích, ale navíc statutem, který je konstruován a legalizován pro každé statutární město individuálně. V současné době je na území České republiky 26 statutárních měst. Specifickou kategorii statutárních měst tvoří města, jež se člení na jednotlivé části - zpravidla obvody, které mají rovněž své samosprávné orgány,(např. Ostrava, Havířov atd.) Po skončení druhé světové války se na území Československé republiky nacházelo více než 11 000 obcí. V předchozím režimu docházelo ke snižování počtu obcí s odůvodněním ztráty významu malých obcí po jejich vysídlení a zlepšení kvality místní správy (princip koncentrace moci). Největší proměna sídelní struktury byla mezi roky 1971 až 1981, kdy došlo k velkému slučování obcí. V tomto období klesl na území dnešní ČR počet obcí ze 7526 na 4572 obcí. Po roce 1990 vzniklo přes 1600 nových obcí. Po výrazném nárůstu v devadesátých letech se v současné době počet obcí postupně stabilizoval a za posledních patnáct let se pohybuje okolo 6250 obcí. Tabulka 1: Vývoj počtu obcí v ČR dle velikostních kategorií Velikostní kategorie obce dle počtu obyvatel
1971
1981
1991
2001
2011
0 - 199
1539
491
1354
1664
1524
200 - 499
2819
1418
1931
2036
1975
500 - 999
1755
1281
1221
1275
1356
1000 - 1999
796
710
647
657
724
2000 - 4999
389
394
348
365
400
5000 - 9999
123
136
131
130
140
10000 - 19999
61
79
71
68
69
20000 - 49999
27
39
41
41
41
50000 - 99999
13
19
17
17
16
100000 a více
4
5
7
5
6
7526
4572
5768
6258
6251
Celkem ČR
Zdroj: ČSÚ, Malý lexikon obcí
Největší podíl, více než polovinu, na celkovém počtu tvoří obce do 500 obyvatel, jelikož tyto velikostní kategorie zaznamenaly výrazný vývoj právě po roce 1991. V ČR je nejpočetnější velikostní kategorií mezi obcemi 200-499 obyvatel.
Město a jeho vývoj Město představuje typ sídla, jehož počátky sahají až do daleké lidské historie. Nejstarší města na světě vznikla už 8 tisíc let před n. l. (např. Jericho), do období 3,5 – 3 tisíce let př. n. l. se situuje počátek Babylonu, Harappy či Uruku. Na území České republiky došlo k velkému zakládání měst ve 13. století. Všeobecně jsou rozlišovány dvě příčiny vzniku měst, a to umělá, kdy byl tento proces zahájen z vůle světské či církevní vrchnosti a přirozená, která je postavená na měnících se hospodářských a sociálních poměrech na vesnici, kde se v důsledku dělby práce vytváří nové skupiny obyvatel – řemeslníci a obchodníci, kteří pak vytváří novou sociální bázi měst a jsou charakterizováni dvěma
11
znaky, a to povahou práce a odvázáním se od půdy a z toho vyplývající větší mobilitou. (viz Foldynová, 2008) Města jsou vymezována podle různých hledisek a kritérií. Z historicko-právního hlediska byla v minulosti za města považována sídla, která obdržela městská práva, jež byla udělována králem, církví nebo šlechtou, s nimiž se pojila určitá privilegia (právo trhu, mýta, hradeb aj.). Město nabízí možnost volného navazování kontaktů, zároveň je však postiženo anonymitou, lhostejností či neschopností komunikace jeho obyvatel.
Středověké město Zakládání měst v Zemích koruny české po jejich osídlení Slovany předcházelo úsilí Germánů (Markomané a Kvádové) a ještě před nimi Keltů (Bojové). Ti dali zemi dokonce své jméno. Existuje několik měst, které mají svůj vznik spojený s obdobím osídlení germánského a keltského. Rozhodující část našich měst však vznikla až po příchodu Slovanů. Rozmístění sídel bylo v našich podmínkách dáno schopností obyvatel obdělávat zemědělskou půdu, neboť jen tak bylo možno zajistit jejich obživu. Rozhodující funkcí těchto sídel bylo zemědělství, jejich obyvatelé se tedy věnovali výrobě potravin. Vedle zemědělské funkce, jež zajišťovala sídla charakteru vesnic, však byla nezbytně zapotřebí i sídla, jež budou zajišťovat směnu zboží. Funkci obchodu tak převzala města, a to včetně výrobní funkce v podobě řemesel s velmi pestrým zaměřením. Směna zboží však nebyla jediným důvodem vzniku města. Dle Kuty rozeznáváme pro vznik města v našich podmínkách čtyři důvody: Potřebu obchodu – tržní směny. Směna probíhala mezi místními výrobci, tedy řemeslníky, a spotřebiteli z venkova i měst, ale také mezi obchodníky samými, kteří dováželi zboží často z velkých vzdáleností. Potřebu řemeslné výroby. Řemeslná výroba nacházela sporadicky své umístění i na venkově. Rozhodující část řemeslnických dílen však byla umístěna ve městech. Především v měšťanských domech na náměstí, ale i v návazných ulicích a uličkách středověkého města. Často se do jednotlivých ulic sdružoval stejný druh řemeslnické výroby. Někdy se dokonce tyto uličky zastřešily. Připomínkou jsou řeznické ulice zachované dodnes v podobě masných krámů, které však dnes již plní jiné funkce (restaurace, galerie). Budování podhradí. V případě kdy hrad plnil i funkci administrativního centra oblasti se jednalo o tzv. zeměpanské hrady. Působil zde pověřenec krále v roli správce oblasti, který si opatřoval pomocníky (např. písaře). Při větším počtu jim však již hrad nebyl schopen zajistit ubytování. Pomocníci si pak i se svými rodinami pořizovali bydlení v podhradí, které se posléze stalo základem města. Ještě dnes jsou tato města rozeznatelná, neboť opevnění hradu bylo vždy zakomponováno do hradního systému města (Cheb, Norinberk). Těžbu nerostů. Ve středověku se jednalo nejčastěji o těžbu rud drahých kovů (zlato, stříbro). V českých zemích takto vznikla celá řada měst, z nichž většina nese ve svém názvu slovo „hory“. Známá je Kutná Hora, Březové Hory, Zlaté Hory, ale také Příbram, Jihlava, Bruntál a další.
12
Většina našich měst vzniklých z výše uvedených důvodů dodnes představují významná centra našeho osídlení a v podobě historických jader se stala nedílnou součástí našich současných měst. Obrázek 1: Příklady půdorysů přirozeně rostlých měst, nahoře Cheb, dole Kutná Hora
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1. http://mapy.cz
13
Města vznikala v místech, kde se nacházela: Křižovatka obchodních cest (stezek). V místě křížení se zastavovali kupci se svými povozy a těchto zastávek využili k vzájemné směně zboží. Vzniklo zde tržiště, které bylo později obestavováno měšťanskými domy, v nichž našly umístění řemeslnické dílny, které v závěru vytvářely obestavěné náměstí s navazujícím městem. Řemeslnické dílny tak představovaly postupně soubor služeb pro obchodníky, obyvatele vzniklého města, ale i pro vesnice bezprostředního okolí. Přechody řek – zpravidla v první fázi brody. Situace je obdobná jako v případě křižovatky. Tržiště však vzniklo v blízkosti brodu, tedy v blízkosti přechodu obchodní cesty přes řeku. Podhradí. Město v podhradí představovalo bezpečné ubytování pomocníků královského správce oblasti. Rostlo postupně a cestou přirozeného vývoje vytvářelo svou uliční osnovu. V místě těžby nerostů. Město vznikalo po nalezení zdroje kovových rud a zahájení jejich těžby v místě, které vůči nalezišti bylo v nejvýhodnější pozici. Ve všech čtyřech uvedených případech vznikla města s přirozeně rostlou uliční osnovou, kdy z náměstí vycházely hlavní ulice ve směru vnějších napojujících komunikací doplněných sítí vedlejších ulic. Jinak tomu však bylo u měst uměle programově založených. Pro osídlení pohraničních území Čech a Moravy se vžil termín přemyslovská kolonizace. Příjmy panovníka v zásadě pocházely z těžby drahých kovů, na něž měl monopol a z dávek odváděných obyvatelstvem. Rozšíření počtu obyvatel byl tedy zdroj příjmů, který panovník mohl výrazně ovlivnit zejména tím, že zalidnil dosud neosídlená území. Jelikož vnitřní zdroje obyvatel nebyly k dispozici, snažil se panovník přivést nové osídlence do pohraničních prostor ze sousedních zemí, převážně z Německa. Přemyslovská kolonizace probíhala zhruba ve 13. století. Toto je začátek německé přítomnosti v našem pohraničí ukončené až po 2. světové válce, kdy došlo k jejich přesídlení. Panovník pověřil svého zmocněnce, pro kterého se ustálil název lokátor, který měl za úkol získat za hranicemi státu nové obyvatele a zajistit jejich přesídlení na území Čech a Moravy, kde jim vykázal konkrétní místo pobytu. Pod jeho vedením pak založili sídlo a vymýcením okolních lesů připravili půdu pro zemědělské obdělávání. Usídlení však bylo spojeno s odkladem placení dávek (daní) zpravidla na období 10 až 30 let. Pokud šlo o vesnice, v souvislosti s odkladem lhůty pro placení daní, se v jejich názvu objevilo slovo Lhota (na Slovensku Lehota). Panovník takto zakládal i města. Ta poskytovala služby okolnímu vesnickému obyvatelstvu, ale také ochranu celého státu před přepadením vnějším nepřítelem. To bylo zajištěno umístěním měst v pohraničí. Stejně jako v předchozím případě panovník jmenoval svého zmocněnce a tento zmocněnec byl opět označován jako lokátor. Nově příchozím určil místo pro založení města. Současně vytýčil veřejné prostory (náměstí a ulice) a stavební parcely, které pak přiděloval jednotlivým osídlencům s podmínkou výstavby domu v krátkém časovém úseku jednoho až dvou let. Stanovil rovněž délku odkladu placení daní a po výstavbě města převzal místo purkmistra jako královského úředníka. Pozoruhodná je však použitá uliční osnova. Zejména pro možnost snadnějšího vytýčení veřejných prostor a stavebních parcel byla lokátorem použita šachovnicová pravoúhlá uliční osnova, podle níž ještě dnes můžeme velmi snadno určit naše města, která vznikla v průběhu přemyslovské kolonizace. Jako příklad měst z období přemyslovské kolonizace mohou sloužit České Budějovice nebo Domažlice. 14
Obrázek 2: Příklad půdorysů uměle založených měst – nahoře Č. Budějovice, dole Domažlice
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1. http://mapy.cz
Podél vodních toků postupovalo prvotní osídlení prostorů člověkem. V těchto lokalitách byl totiž k dispozici dostatek vody a byla zde možnost zřízení komunikací. Z tohoto důvodu je značné procento našich měst situováno na březích řek. Sousedství s řekou vytvářelo vždy pro město specifickou situaci. Velmi zjednodušeně lze říci, že město se stavělo k řece zády. Řeka městu sloužila jako zdroj vody, ale současně sloužila jako likvidátor městského odpadu. Při malých koncentracích obyvatel středověkých měst, řeka dokázala díky své samočisticí schopnosti komunální odpad nejen odtransportovat, ale i likvidovat. Překročení řeky městem však bylo z důvodů obraných velmi problematické. Místo přechodu hradeb přes řeku by se do jisté míry stalo nechránitelné. Pokud bylo nutné rozšířit osídlení na druhou stranu řeky, stalo se tak cestou založení nového města se samostatným hradebním systémem. Jako příklad může posloužit Praha. Po založení Starého města pražského, kdy bylo nezbytné překročit Vltavu, byla na druhé straně řeky založena Malá strana jako samostatné město.
15
Obě města později byla vzájemně propojena mostem z počátku dřevěným, později v době vlády Karla IV. kamenným. Města v blízkosti řek se však často ocitala v záplavovém území těchto řek a trpěla častými záplavami. Proto byla uplatňována snaha zvýšit úroveň města vůči řece, a tím nebezpečí povodní odstranit nebo alespoň zmírnit. Proto stavební suť, vzniklá při likvidaci zastaralých objektů, byla ukládaná na veřejná prostranství (ulice a náměstí), a to i proto, že její odvoz mimo zastavěné území města by byl velmi nákladný. Úroveň města vůči řece se tak postupně zvyšovala. V průběhu středověku se tak úroveň Starého města pražského zvedla cca o jedno podlaží. Dodnes o tom svědčí některé zachovalé románské domy v Praze, jejichž honosná přízemí se postupně přeměnila v suterén. Obrázek 3: Pražské panorama s Karlovým mostem a Hradčany
Zdroj: http://shutterstock.com
16
Bezpečnost byla základní úlohou hradeb a celého hradebního systému. Ten sloužil v době nebezpečí ochraně obyvatel města, ale i obyvatel okolních obcí, kteří se uchylovali do města. Hradby budovalo a financovalo město. Hradby byly různé konstrukce. Byly často dvojité i trojité. Z počátku byly zřizovány zemní valy doplněné dřevěnou konstrukcí, později pak byly výhradně kamenné. Na přístupových cestách vedoucích na náměstí byly zřizovány městské brány, které se na noc uzavíraly i v mírových dobách. Případný opozdilec nebyl v noci vpuštěn a musel do rána zůstat mimo hradby. Prostor před hradbami musel zůstat bez jakýchkoliv překážek, aby nepříteli nemohl posloužit při obléhání jako vítaný úkryt. Proto případné dřevěné stavby (např. pro ubytování) vybudované v předhradí, byly v případě nebezpečí obležení nemilosrdně odstraněny - byly urychleně spáleny. Poněvadž městské brány byly nejslabším místem hradebního systému, byly často chráněny dodatečnou hradbou předsunutou před vlastní městskou bránu. Byl pro ně užíván název barbakán. Obrázek 4: Hrad Kost
Zdroj: ACCENDO
Půdorys středověkého města byl tvořen rostlou (nepravidelnou) uliční osnovou, nebo v případě měst z období přemyslovské kolonizace uliční osnovou šachovnicovou. Střed města tvořilo náměstí, na němž byly pořádány pravidelné trhy. Pro případ nepříznivého počasí bylo náměstí obklopeno měšťanskými domy v průčelí opatřenými podloubím. V zázemí měšťanských domů, až po hradební zdi, byl velkoryse koncipovaný volný prostor postupně zastavovaný dalšími objekty. Představoval tak volný prostor využívaný zprvopočátku pro zahrady a později pro další rozvoj.
17
Pro šířku ulic byl ve starověku často rozhodující chodec. Pro středověké město a jeho hlavní ulice byla určující šířka povozu s koňským potahem. Jednalo se především o spojnice městských bran s náměstím, tedy o přístup povozům na tržiště. Zbývající ulice, tedy ulice vedlejší, svou šířku odvozovaly od jezdce na koni. Pro novověk je pro šířku ulic (komunikací) rozhodujícím faktorem automobil se svými rozměry. Bohatěji byly dimenzovány náměstí, neboť šlo o prostory pro trhy. Pro ilustraci, velikost náměstí Olomouce mělo rozměry 1200 x 900 m. České Budějovice, město z období přemyslovské kolonizace mělo náměstí o rozměrech 700 x 460 m.
Složky středověkého města a typy staveb Ve středověkých městech se nacházela nevelká škála typů staveb, jejichž přehled alespoň náznakově může přiblížit život tehdejšího města. Jednotlivé typy staveb zajišťovaly nejzákladnější funkce města. Měšťanský dům – přízemí měšťanského domu představoval průjezd (másthaus), který umožňoval příjezd do dvorní části se zahradou. Byl z něho přístup do řemeslnické dílny, která zaujímala zbývající část přízemí. Rovněž z průjezdu vedlo schodiště do 2. nadzemního podlaží, které bylo určeno pro bydlení. Později se v průjezdu odbýval prodej výrobků řemeslnické výroby. Můžeme tedy hovořit o funkční jednotě měšťanského domu, neboť se v něm vyrábělo, bydlelo i probíhal obchod. Ve dvorní části pak byly stáje, kůlny, studna a v zadní části pak zelinářská a ovocnářská zahrada. Radnice – nacházela se na náměstí a zpravidla vznikla přestavbou jednoho nebo více měšťanských domů, zpravidla byla budována dodatečně. Farní kostel – byl zpravidla rovněž budován až po výstavbě náměstí. Často byl umístěn v rohové pozici avšak mimo vlastní náměstí. V těsném sousedství byla vybudována fara, kde byla mimo jiné vedena matrika a kde byl ubytován farář. Kostel sloužil především občanům města. Obrázek 5: Příklad umístění kostela mimo náměstí (Děčín)
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1 http://mapy.cz
18
Klášter – sloužil některému z mnišských řádů. Zahrnoval kostel, po jehož boku byla vybudována rajská zahrada obklopená arkádami, které byly součástí provozních budov kláštera. Kostel sloužil v prvé řadě mnišskému řádu. Pro město znamenal jistou kulturní a vzdělávací instituci. Řemeslnické ulice – byly věnovány některému druhu řemesla (viz masné krámy), v některých případech byly zastřešeny, což je jistý předobraz městských galerií. Náměstí – tržiště s podloubím. V pozdější době byla v centrální pozici postavena kašna, kam byla přivedena nezávadná pitná voda pro obyvatele města. Špitál – svým způsobem jediné zdravotnické zařízení města. Zahrady – nejčastěji jako součást měšťanského domu nebo kláštera. Městské hradby – byly opatřeny městskými branami. Někdy byly vybaveny vodním příkopem. Hrad – zpravidla jde o případ města vzniklého v podhradí. Samotný hrad byl součást opevnění města.
Novověké město Procesem industrializace a urbanizace byl zahájen rozvoj novověkého města. Ten byl mimo jiné podmíněn třemi zásadními technickými objevy: vynálezem parního stroje, parní lokomotivy a tedy nástupem železnice a objevem elektrické energie a zavedením její výroby a rozvodu. Počátkem mohutné centralizace výroby do měst byl vynález a zavedení parního stroje. Parní energie se nemohla přenášet na větší vzdálenosti. Nástup centralizace, představoval i nástup železnice, jelikož ta umožnila přepravu pracovníků do měst. Objev elektrické energie a její přenos, jenž mohl být uskutečněn na velké vzdálenosti, naopak vykazoval decentralizační tendenci. Posílení decentralizace znamenal také vynález spalovacího motoru. Rozvoj zástavby za hradbami byl mnohdy nastartován již ve středověku. Hlavním důvodem vzniku byla nezbytnost bydlení i jiných aktivit (výroba – manufaktury, skladování), které již nebylo možné umístit uvnitř hradebního systému. Předměstí se rozvíjela především podél výpadových komunikací, takže vznikající půdorys města evokoval svým amébovitým tvarem představu vznikajících plísní. Hlavní funkční náplní se tedy staly velké plochy průmyslu, skladů a dělnického ubytování (kolonie, cottage). Jednalo se o prostory s velmi chaotickou zástavbou, se špatnou výbavou technickou a dopravní infrastrukturou. Díky hradbám takto vzniklá předměstí velmi trpěla nedostatečným kontaktem s vlastním městem uvnitř hradeb. Městské brány byly v tomto směru zcela nedostatečné. Hradby se tak staly závažnou překážkou dalšího rozvoje města, jelikož se staly v důsledku technologického rozvoje válečných zbraní v obraně neupotřebitelné. Města postupně rozhodovala o jejich odstranění. Dělo se tak kolem roku 1850, kdy byly hradby bourány. Dělo se tak však pouze v případě měst s prudkým ekonomickým rozvojem. Naopak stagnující města si svůj hradební systém zachovala buď zcela, nebo alespoň částečně. Pokud se hradby zachovaly, stávají se v současnosti předmětem památkové ochrany. Zbouráním městských hradeb tak došlo k uvolnění širokého pásmu území města pro nové funkce. Na místě odstraněných hradeb v prvé řadě vznikly široké městské třídy, u velkoměst označované jako městské bulváry. Na ostatní uvolněné plochy byly umísťovány reprezentativní budovy, jimiž do té doby města nedisponovala a pro něž ani uvnitř hradeb nebyl k dispozici nezastavěný prostor. 19
Jednalo se o divadla, koncertní síně, významné školy, banky i kavárny. Tento vývoj lze příkladně sledovat v Praze, Chebu, Brně nebo Opavě. Zbytek uvolněného prostoru byl věnován městské zeleni (parkům), kde vznikaly městské promenády s vysazenou zelení (Opava, Praha, Brno Koliště). Obrázek 6: Historický půdorys Opavy s vyznačenými hradbami (dnes ulice Olbrichova, Praskova, Nákladní)
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1. http://mapy.cz
Význam železniční dopravy Urbanistický rozvoj města výrazně ovlivnila železniční doprava. Situování železničních tratí vůči městu mělo v podstatě dvojí podobu. První případ spočívá v tom, že město tvořilo koncovou stanici, kdy železniční trať byla směrována na střed města a byla zpravidla ukončena před hradbami. V místě ukončení tratě bylo zřízeno železniční nádraží. Tento typ nádraží je označován jako nádraží zhlavové. Trať nemohla být prodloužena a často velmi rychle byla obklopena novou městskou zástavbou. Trať byla často později zrušena a nádraží bylo rekonstruováno pro jinou funkci. V druhém případě železniční trať zastavěnou část města v jisté vzdálenosti pouze tečovala. Železniční nádraží pak bylo zřízeno v místě, kde kolmice ze středu města protínala budovanou trať. Spojnice nádraží se středem města (náměstím) pak často nesla název nádražní třída, ze které se stala nejvýznamnější obchodní tepna města s četnými novostavbami obchodních domů. (např. Olomouc nebo Strakonice).
20
Obrázek 7: Příklad různého vztahu nádraží k městu
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1.
Význam dopravy při utváření novověkých měst Význam dopravy pro organizaci a kompozici města lze dokumentovat na formulaci všeobecných principů dopravy ve městech. Význam dopravy pro město lze rovněž prokázat na přehledu zásad pro řešení uliční osnovy města. Význam dopravy pro město lze pozorovati charakteristikou systému uličních sítí (uliční osnovy), které přicházejí v úvahu v případě našich měst. Nelze nezmínit význam dopravy při koncipování růstu našich měst. Uliční osnova neboli systém uličních sítí představuje hierarchizovaný soubor městských komunikací, které plní rozdílné funkce v rámci života města. Pro bezkolizní provoz města je hierarchická soustava městských ulic dosti zásadní. Soustava ulic nepředstavuje pouze plochy, po nichž probíhá přesun osob i zboží všeho druhu, ale představuje v rámci urbanistického konceptu i rozhodující pořádací princip tím, že formuje organizaci města. Znalost uliční osnovy je fenomén mimořádně podněcující sounáležitost obyvatelem s vlastním sídlem, tedy městem. Napojení města na své zázemí, zájmové území i prostor širšího regionu zajišťuje hlavní sběrná třída. Sběrné ulice svádějí dopravu z celého dopravního skeletu města do hlavních tříd a zpravidla vymezují území obytných čtvrtí. Obytné ulice svádějí dopravu do sběrných ulic a zpravidla vymezují jednotlivé obytné okrsky. Okrskové ulice pak představují vnitrookrskový dopravní systém. Soustavy členění městských komunikací: Třídy - hlavní sběrná třída (napojení na skelet mimo město), - hlavní třída. Sběrné ulice - hlavní sběrná ulice, - vedlejší sběrná ulice. Obytné ulice - hlavní obytná ulice, - vedlejší obytná ulice. Okrskové ulice - hlavní okrsková ulice, - vedlejší okrsková ulice. 21
Obrázek 8: Ukázka městské dopravy
Zdroj: http://shutterstock.com
Všeobecné principy dopravy ve městech jsou principy, jež musí být respektovány při konstrukci dopravního skeletu města i při řešení koncepce dopravy ve městě vůbec. Principy představují následný přehled: Každá komunikace podélně spojuje a příčně rozděluje, a to úměrně s růstem frekvence a kapacity dopravy po ní vedené. Komunikace se tak při vysoké frekvenci může stát nepřekročitelnou bariérou pro život města a může tak město zcela rozdělit. V tom případě musí být použito technické řešení, které vzniklou bariéru umožní překonat. Vzájemné spojení bude přesto provozně náročnější. Doprava spojuje, ulehčuje a šetří čas, ale současně obtěžuje všechny obyvatele a uživatele města. Jde o narušení klidu, nadměrný hluk, znečištění ovzduší, anebo přímé ohrožení života při přecházení komunikací. Nová kapacitnější komunikace přiláká novou dopravu. Zejména v případech kdy je městská komunikace přetížená stávajícím provozem, je silně pravděpodobné, že při jejím rozšíření bude záhy opět přetížena provozem, neboť se na ni vrátí doprava vedena dosud z nezbytnosti náhradními trasami. Centra měst je nutno řešit jako pěší zóny s vyloučením automobilové dopravy. Pocit bezpečí v centru města je prvořadý. Dopravu v centru je nutno řešit záchytnými parkovišti, zejména v případě malých měst je vhodné záchytné parkoviště umístit na okraji městského centra (nejlépe podzemní parkoviště nebo parkovací domy). U velkoměst je vhodné záchytné parkoviště budovat na konečných zastávkách městské hromadné dopravy. Chodníky kolem vozovek musí mít kvalitnější povrch než vozovka sama. Při méně kvalitním povrchu chodníku budou chodci využívat vozovku. Pohyb chodců po vozovce vyvolá kolizní situace, a navíc nepoužívaný chodník by bylo v podstatě zbytečné budovat. Je nutno systematicky budovat cyklistické stezky a tím docílit separace automobilové a cyklistické dopravy. Souběžný automobilový a cyklistický provoz na frekventované městské komunikaci vede k častým velmi vážným dopravním nehodám. Není pochyb o tom, že zmíněné zásady pro řešení uliční osnovy musí být striktně dodržovány všemi řešiteli dopravních problémů našich měst.
22
V zásadě můžeme hovořit o pěti možných typech uličních osnov. Radiální a radiálně okružní soustava je zpravidla výsledkem přirozeného vývoje města (bez oficiálního založení). Naopak šachovnicová soustava a šachovnicová soustava s vloženými diagonálami je výsledkem programového založení města a programového řízení jeho výstavby, a to průběžně od doby vzniku. Jde tedy v podstatě pouze o případy dva. První z nich tj. radiální soustava je vlastní větší části našich měst, zatímco šachovnicová soustava se týká převážně měst programově založených v období přemyslovské kolonizace. Specifický typ pak představuje volná soustava.
Radiální soustava je soustava odvozena od křižovatky obchodních cest, jež dala impuls k založení a vzniku města. Spojuje velmi účinně jednotlivé části města s městským centrem, avšak velmi nedostatečně jednotlivé části města mezi sebou navzájem. Vhledem k tomu, že fakticky veškerá doprava ve městě musí procházet jeho centrem (zpravidla hlavním náměstím), je tato soustava vhodná výhradně pro malá města, kdy ještě nehrozí zahlcení dopravy v centru. Při dalším růstu města s radiální soustavou vznikají samostatné okrsky a někdy rovněž samostatné diagonální tahy. Radiálně okružní soustava. Původ pochází ze rostlého skeletu středověkého města. Při razantním růstu města s radiální uliční soustavou dochází ke značnému překrvení centra dopravou. Při vzájemném propojení všech složek města dochází k závažným dopravním potížím. Řešení se nachází ve vybudování městských okruhů, které umožní účinně se vyhnout středu města. Počet
Zdroj: FAST, VŠB-TU
Zdroj: FAST, VŠB-TU
okružních komunikací se odvíjí od velikosti města. Na nich pak dochází ke vzniku hlavních dopravních uzlů. Tato soustava je vhodná pro velká města a velkoměsta. Pravoúhlá (šachovnicová) soustava vždy signalizuje případ programově založeného města. Šachovnicová soustava je tedy formou zástavby čtvercovými nebo obdélníkovými bloky. Některý z těchto bloků v centrální poloze byl ponechán bez Zdroj: FAST, VŠB-TU zástavby pro potřeby hlavního náměstí. Města trpí nedostatkem úhlopříčného spojení. Úhlopříčný průjezd městem je tím velmi kostrbatý. Pravoúhlá soustava však umožňuje velmi dobrou orientaci ve městě, což je pravděpodobně jeden z hlavních důvodů pro použití této soustavy. Šachovnicová soustava je využívána především pro malá města. Pravoúhlá soustava doplněná diagonálami. Při velkém růstu města dochází k problémům spojeným s vzájemným propojením jednotlivých složek města jmenovitě okrajovým. Situace je pak zpravidla řešena vložením diagonálních ulic či tříd. Ty však v zastavěné části města vytvářejí velmi složité křižovatky s velmi tupými či ostrými rohy. Jednak tyto křižovatky někdy vytvářejí značné rozhledové problémy, ale rovněž jsou velmi často obtížně zastavitelné pro budovy. 23
Zdroj: FAST, VŠB-TU
Zdroj: FAST, VŠB-TU
Volná soustava vychází z nezbytného respektu vůči krajinnému reliéfu. Komunikační skelet města do jisté míry kopíruje povrch terénu. Zpravidla se jedná o dosti nehospodárnou soustavu a nejen z hlediska investičního, ale zejména z hlediska provozního. V podmínkách České republiky je nejméně častým případem.
V půdoryse měst se velmi často setkáváme s kombinací uvedených uličních soustav. Procesy urbanizace ve velkých městech Přeměna venkovských sídel na převážně městské je označována jako urbanizace, jedním z jejích rysů je růst velkoměst. V polovině 19. století se velká města začala proměňovat změnou aktivit svých obyvatel spojenou s výstavbou továren a železnice. Rozdíly v zaměstnání městských obyvatel byl dán charakterem měst. V průmyslových městech byly až tři čtvrtiny lidí zaměstnány v průmyslovém sektoru, drtivá většina z nich pracovala v továrnách, zatímco u neprůmyslových to byla přibližně polovina, avšak jen malá část pracovala v manufakturách a továrnách, většinu tvořili řemeslníci samostatně pracující. Praha zůstala až do třicátých let 19. stol průmyslovou revolucí nedotčena. (viz Musil, 2002) Ve vývoji měst se rozlišují čtyři základní urbanizační fáze, které se liší utvářením vnitřní prostorové struktury měst, jsou jimi urbanizace, suburbanizace, desurbanizace a reurbanizace. Urbanizace Urbanizace představuje první fázi charakterizovanou koncentrací obyvatelstva kolem historických jader měst, vedle nově založených průmyslových závodů. Tato etapa byla způsobena zejména přebytkem pracovní síly v zemědělských oblastech, z toho vyplýval pokles mezd v zemědělství, a technologickým pokrokem a procesem industrializace v období průmyslové revoluce, kdy vznikla poptávka po pracovní síle v souvislosti s rozvojem průmyslu. S přílivem lidí do měst vyvstala nutnost vytvořit pro ně zázemí. V dalším období docházelo k obrovskému územnímu rozvoji města formou výstavby nových průmyslových a obytných čtvrtí s postupně se zlepšující technickou infrastrukturou a zlepšovala se také dopravní propojenost centra a předměstí. V centru měst se tvořily příjmové zóny pro nově příchozí obyvatele, často s velmi špatnými životními podmínkami. S růstem příjmů a zvyšováním kvalifikace a vzdělání se původní obyvatelstvo stěhovalo z centra do oblastí s lepším bydlením a bylo nahrazováno přistěhovalci s nižším sociálním statutem. (viz Ouředníček, 2000) Suburbanizace Suburbanizace je druhou urbanizační fází a charakterizuje ji proces rozšiřování předměstí, pro který je typický rozvoj nízkopodlažní zástavby v územích nacházejících se mimo kompaktní město. Okolí města roste rychleji než město samotné, často je tato fáze spojována se stěhováním obyvatel s vyšším sociálním statusem z centrálních částí města na jeho předměstí či na jeho okraj, mnohdy za administrativní hranice městského celku se zachováním úzkých funkčních vztahů nově osídlených území se sídelními jádry. Největší města v rozvinutých zemích ztrácejí tímto způsobem obyvatele, centrum města a starší čtvrtě populačně stagnují, případně začíná postupný úbytek obyvatelstva, rostou však satelity1 měst, Satelity měst - pro nově vystavěné obytné celky v zázemí měst se v průběhu 90. let 20. století vžil v České republice název satelitní městečka. Odborníci označují sídla v těsném zázemí jádrového města jako suburbia, česky předměstí. V 1
24
za lidmi se stěhují služby a pracovní příležitosti. Zatímco v kapitalistických zemích byl rozvoj suburbanizace po druhé světové válce podpořen státem, ať už investicemi do dopravní infrastruktury nebo podporou hypoték, v komunistických státech byla počínající suburbanizace zastavena a spontánní výstavba rodinných domků na předměstích nahrazena budováním kompaktních sídlišť a vysokopodlažních panelových domů. (viz Sýkora, 2002) Růst obytného území za hranice zastavěné části města byl charakterizován v závislosti na vstupních komunikacích do města dvojím způsobem. Buď vstupní komunikace do města procházela středem nového obytného obvodu, nebo byl obytný obvod lokalizován mezi dvě stávající vstupní komunikace do města. Vstupní komunikace prochází středem nového obytného obvodu. Vstupní komunikace silně rozděluje obytný obvod na dvě části, neboť pro obyvatele obvodu je v denním životě obtížně překročitelná. Často tato situace vede dokonce k nutnosti vybudovat samostatná střediska občanského vybavení po obou stranách zmíněné vstupní komunikace. Část obyvatel je silně obtěžována hlukem z dopravy a nadměrným výskytem exhalací. Území je však dobře obslouženo dopravou, zejména městskou hromadnou. Docházkové vzdáleností za veřejnou městskou hromadnou dopravou jsou pro většinu obyvatel obytného obvodu velmi příznivé. Vstupní komunikace do města prochází mezi novými obytnými obvody. Obyvatele nezatěžují exhalace ani nadměrný hluk. Celkové prostředí vznikajícího obvodu je evidentně klidnější. Výrazně se však pro většinu obyvatel obytného obvodu komplikuje dostupnost městské hromadné dopravy. Obrázek 9: Příklady průchodu komunikací obytnými obvody
Zdroj: FAST, VŠB- TU. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1
Význam dopravy pro organizaci a kompozici města je mimořádný. Této problematice musí být dáván téměř prvořadý význam při formování urbanistického návrhu. Desurbanizace Desurbanizace je třetí urbanizační fází. Tento trend se projevil v souvislosti s ekologickou krizí 70. let a jedná se o třetí stádium vývoje měst projevující se odchodem lidí mimo urbanizované regiony. Tomuto trendu napomáhá i rozvoj telekomunikací a počítačové technologie, kdy lze řadu
české literatuře se můžeme dočíst také o aglomerovaných obcích, které jsou navázány na jádrová města především dojížďkou za prací. Za nejrozšířenější typ lze považovat suburbia rezidenční. „Zhruba ve stejné době – v polovině 90. let 20. století – dochází v zázemí českých měst k rozvoji dalších funkcí. Na rozdíl od skladových nebo obchodních areálů nestojí obytná zástavba většinou samostatně v polích, ale spíše na okraji stávajících vesnic a městeček.“ (Ouředníček, 2008, str. 17)
25
zaměstnání vykonávat tzv. na dálku. V tomto období se začínají projevovat nevýhody spojené s bydlením vzdáleným od centra především neúnosným zatížením dopravního systému města. Pracoviště v centru se stávají stále hůře dopravně dostupná a vzniká nedostatek parkovacích míst. Zároveň se zvyšuje tlak terciérního sektoru na snížení obytné funkce v centrálních částech měst. Bydlení je nahrazováno kancelářemi a obchody. Pokles počtu obyvatelstva zaznamenává nejen jádrové město, ale rovněž většina předměstí, zatímco původně venkovské oblasti v širším zázemí města se transformují na městská sídla, většinou na úkor přírodního prostředí a zemědělské půdy. Pokles počtu obyvatelstva v centrálním městě je natolik razantní, že dochází v součtu k populačnímu úbytku celého funkčního regionu, vnitřní části měst prodělávají hluboký úpadek. Přitom rostou především menší města v okolí dominantního města. Odliv obyvatelstva je typický především pro průmyslové oblasti (aglomerace), proces je způsoben především deindustrializací. (viz Ouředníček 2000) Reurbanizace Pojem reurbanizace označuje čtvrtou urbanizační fázi, jež je charakterizována oživovacími procesy městských čtvrtí nebo částí. Dochází k návratu bydlení do center měst nebo alespoň přiblížení místa bydliště a pracoviště, zaniklé nebo upadající průmyslové prostory jsou transformovány na administrativně-obchodní centra, vznikají nové odpočinkové zóny (parky, sportovní zařízení atd.). Proces je spojen především s politickou snahou o znovuoživení center velkých měst. K tomu jsou využívány programy na zlepšení image města, znovuobnovení obytného prostředí, zlepšení dopravní situace, vylepšení sociální infrastruktury atd., je však nutná výrazná finanční a územně plánovací asistence státu a místních úřadů. (viz Ouředníček, 2000) Revitalizační procesy probíhají jen v některých částech města a postihují jen část vnitroměstského prostředí. Deindustrializace Deindustrializace je charakterizována poklesem průmyslové výroby. Hlavními příčinami, které způsobují odprůmyslnění měst, jsou vědeckotechnický pokrok a vývoj technologií, ekologická hlediska při lokalizaci průmyslových činností ve vyspělých zemích, rostoucí poptávka po neprůmyslových ekonomických aktivitách ve vyspělých zemích, kterými jsou např. výzkum a vývoj, školství, zdravotnictví, kultura, turismus a s rostoucí životní úrovní obyvatel vyspělých zemí se stávají významnou složkou ekonomiky města nahrazující průmyslovou činnost a v neposlední řadě je to globalizace ekonomiky a nerovné postavení rozvojových zemí, jež způsobují přesun těžkého průmyslu (těžby surovin, hutnictví, těžkého strojírenství, stavby lodí, textilního průmyslu atd.) z rozvinutých zemí do zemí rozvojových, které disponují zdroji surovin, levnější pracovní silou, kde dostatečně nefunguje sociální zázemí ani ochrana životního prostředí. (viz Illner, 2009)
26
Přírodní podmínky výstavby měst
Přírodní podmínky tvořily od prvopočátku výstavby sídel a rozvoje osídlení jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících lokalizaci sídel, jejich budování i jejich vlastní život a provoz. Přírodní podmínky zasahovaly do výstavby a provozu všech sídel. Ne všechny kategorie přírodních podmínek však zasahovaly do způsobu a charakteru výstavby sídel stejnou měrou. S postupující celkovou civilizační úrovní společnosti lze při výstavbě sídel překonat všechny překážky spojené s přírodními podmínkami. Otázkou je pouze výše finančních nákladů spojených s překonáním těchto překážek. Jedná se tedy o ekonomickou přijatelnost vynaložených nákladů ve vztahu k funkci a významu sídla v dané lokalitě. Je nezbytné poskytnout stručný přehled i rámcovou charakteristiku jednotlivých kategorií přírodních podmínek zejména měst, ale i sídel obecně. Dle Kuty se jedná o pět kategorií základních přírodních podmínek pro výstavbu sídel. Terénní reliéf a výšková úprava území Primárními přírodními podmínkami, jež musí lokalizace a výstavba města brát v úvahu, jsou terénní reliéf a výškové úpravy. Prvními impulsy, jež v minulosti rozhodovaly o umístění měst, jsou vnímání konfigurace a rázu krajiny. Součástí rozhodování nebyly pouze otázky technické a ekonomické, ale svou roli zde vždy hrály i otázky emociální, jejichž význam často převyšoval. Geologické a hydrogeologické podmínky Součástí geologických a hydrologických podmínek jsou: 1. podmínky pro zakládání, aby území uneslo hmotnost plánovaných staveb 2. podmínky spojené s výskytem podzemních a povrchových vod 3. podmínky související se sesuvným územím, územím s podzemní těžbou nerostných surovin a s následky zemětřesení. Vlastnosti půd z hlediska zemědělství Problém představuje odnětí zemědělského půdního fondu zemědělské výrobě a lesního půdního fondu lesnické činnosti, zejména v případech kvalitnějších půd vyšších bonitních tříd u staveb na „zelené louce“. Klimatické podmínky Klimatické podmínky, s nimiž se musí naše města vyrovnat, jsou především spojeny s četností a vydatností dešťových srážek, hodnotami průměrných i extrémních teplot, se silou větru a osluněním. V posledním období cca 20 let spočívá problém ve velkých výkyvech intenzity dešťových srážek, což způsobuje řadu lokálních povodní, ale i povodní zasahujících celá povodí významných řek. Situace souvisí s novým vymezováním záplavových území, které výrazně zasahují do rozvojových podmínek našich měst. Neméně problematické mohou být dlouhodobé periody sucha, jež mohou naopak nepříznivě ovlivňovat pozemní zásoby vody se všemi v úvahu přicházejícími důsledky. Mimořádně dlouhé období vysokých teplot zatěžuje zejména města bez rozsáhlejší ochranné zeleně. Ohroženy jsou nejen vodní zdroje, ale i produkce zemědělské výroby a mnohdy i zdraví a životy lidí. Izolační schopnost budov tak musí odolávat nejen nízkým teplotám a chránit objekty před 27
chladem, ale současně je musí izolovat proti vysokým letním teplotám. Ty zatěžují nejen interiér městských budov, ale především rozsáhlá veřejná prostranství měst s absencí vysoké zeleně. V posledním období se u nás stále častěji vyskytuje silný vítr v podobě vichřic nebo větrných bouří. Svými důsledky ohrožuje a často i ničí majetek celé společnosti. Jde o situaci, na kterou jsme snad dosud nejméně připravení. Za nezanedbatelnou přírodní podmínku můžeme pro výstavbu měst rovněž považovat problematiku oslunění a s ní související orientaci budov. Hygienické podmínky Přírodní hygienické podmínky výstavby měst se dotýkají míry znečištění ovzduší, vody a hladiny hluku. O řešení těchto problémů se česká společnost alespoň verbálně snaží již od konce 2. světové války. Po roce 1989 byl zaznamenán velký pokrok v oblasti čistoty povrchových vod. Mnohé řeky, které byly zcela znečištěny, a které spíše devastovaly atraktivitu města, doznaly z hlediska čistoty výrazného postupu. Jedná se např. o Ostravici, Moravu, Ohři a Vltavu. Lidé žijící v prostorách se silně znečištěným ovzduším jsou bez výjimky vystaveni zdravotním důsledkům. i když v prvních letech po roce 1989 se zdálo, že se blýská na lepší časy. Ukázalo se však, že tomu tak není. Např. Ostravsko, kde žije cca 1,2 milionu obyvatel má v podstatě nejvíce znečištěné ovzduší v Evropě. Příčinou je prudký nárůst stupně automobilismu a stále větší procento topenišť v rodinných domcích na tuhá paliva. V topeništích na tuhá paliva někdy dochází ke spalování nekvalitních druhů paliv, což může být i důsledek krizových situací na kontinentu. Stále významnější složkou hygienických podmínek se stává otázka hluku. Vliv nadměrného hluku na zdravotní stav obyvatel se projevuje jako stále závažnější. Zdá se, že úroveň nadměrného hluku, zejména ve velkoměstech a průmyslových aglomeracích neustále narůstá. Jedná se o fenomén dosti nový. Ochrana obyvatelstva před nadměrnou hladinou hluku je velmi problematická. Ani nová výstavba zatím problém hluku dostatečně nereflektuje. Nová bytová výstavba vnímá sice problematiku vnějšího hluku, ale často naprosto neřeší hlukovou izolaci mezi jednotlivými byty. V poslední době je jako negativní jev vnímáno i nadměrné osvětlení venkovních prostranství. Uvedená znečištění jsou nesporně velkou zátěží pro výstavbu měst. Nicméně jde prvotně o problém jednotlivých odvětvových disciplín a teprve druhotně o problém urbanistický.
28
4. TYPOLOGIE MĚST - STRUKTURA MĚSTA Hospodářská typologie měst V závislosti na převažující ekonomické charakteristice, tj. podle toho, které odvětví hospodářství je základem obživy většiny obyvatel města a co tvoří základ nabídky města směrem k jeho užšímu nebo širšímu okolí v oblasti exportu výrobků a služeb, známe dnes např.: města horní nebo hornická, jejichž ekonomickou základnou byla nebo je těžba nerostných surovin jako součást tzv. primárního hospodářského sektoru (Kutná Hora, Horní Benešov, Havířov), kterému se také říká sektor surovinový, města průmyslová, u kterých je základem jejich ekonomického života průmysl, tedy sekundární hospodářský sektor (Plzeň – strojírenství, Ostrava – hutě, Zlín – obuv, Mladá Boleslav nebo Kopřivnice – automobily), kterému se říká sektor průmyslový, města přístavní a veletržní, jejichž obyvatelé nacházejí obživu v dopravě a obchodu (Brno, Praha, Hamburk) a vedle nich i města lázeňská a města - střediska cestovního ruchu (Karlovy Vary, Luhačovice, Špindlerův Mlýn) jejichž ekonomika je postavena na zdravotních a rekreačních službách; jedno i druhé jsou činnosti spadající do tzv. terciérního hospodářského sektoru, kterému se říká sektor služeb, města univerzitní, ve kterých se kolem vysokého školství soustřeďují nově vznikající vědecké, výzkumné a vývojové kapacity jako představitelé nejmladšího, kvarterního, hospodářského sektoru (u nás např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc; celosvětově nejproslulejším příkladem je oblast Silicon Valley v Kalifornii v USA skládající se z 19 sídel, z nichž je za hlavní považováno město San José); nejmladšímu čtvrtému hospodářskému sektoru se někdy taky říká sektor znalostní ekonomiky. Obrázek 10: Ostrava – Přívoz
Zdroj: ACCENDO
Možná jste si všimli, že nám ve výčtu ekonomických aktivit, které jsou základem existence a života měst chybí zemědělství jako podstatná část primárního sektoru hospodářství. Pojem zemědělské 29
město se neužívá, protože zemědělství je podobně jako lesní hospodářství vázáno na volnou, nezastavěnou část krajiny a je proto ekonomickou základnou neměstského, venkovského osídlení.
Členění heterogenního města Města, ve kterých dnes žijeme, byla formována staletími vývoje - výsledkem je heterogenní (různorodé) prostředí dnešního města, na jehož území lze rozeznat části, které se mezi sebou liší svou funkcí, druhem a intenzitou využití, hustotou, výškou a uspořádáním zastavění, poměrem zastoupení hlavních městotvorných funkcí, ale také sociální skladbou obyvatel atd. Jeho základem je obvykle středověká uliční osnova v historickém centru doplněná kombinací zahradních a průmyslových předměstí a dokončená věncem novodobých obytných souborů (tzv. „sídlišť“) po jeho obvodu. Členění města, výčet a popis jeho částí a specifikaci jejich vlastností, vzájemných vztahů mezi sebou i vztahů k městu jako celku nazýváme strukturou města. Nejčastěji užívanými kritérii pro rozbor a posouzení struktury města jsou jeho:
organizační a funkční členění, uživatelské členění, členění podle hustoty a výšky zastavění, členění podle prostorového uspořádání zástavby.
Organizační členění Organizační členění dělí každý vyvinutý městský organismus na tři základní organizační části. Bráno od středu města jsou to centrum, jádrová část (jádro města) a předměstí (periferie). Každá z těchto částí města je charakteristická svým vnitřním uspořádáním a lze ji charakterizovat s použitím dále uvedených kritérií. Menší města mají obvykle jedno centrum a jsou to tedy monocentrické struktury. U středních a větších měst, zvláště těch, která vznikla srůstem menších původně samostatných obcí, lze často rozeznat několik center, z nichž některá se navzájem doplňují a jiná si vzájemně konkurují - jsou to tzv. polycentrické struktury. Polycentrické město může být zastavěno buď souvisle, nebo na jeho území zůstaly mezi zástavbou zachovány části původní nezastavěné krajiny - např. jako stopy nedokončeného srůstání s okolními obcemi, stopy po někdejší těžební činnosti apod. První případ se nazývá polycentrická struktura spojitá - jejím příkladem je např. statutární město s vlastním městským centrem, které je organizačně rozděleno na městské obvody nebo městské části, z nichž každá má zase své vlastní centrum. Město popsané ve druhém případě je polycentrická struktura nespojitá. Příkladem polycentrické struktury je aglomerace nebo konurbace. V obou případech jde o skupinu geograficky blízkých sídel, mezi nimiž se nahromaděním ekonomických a společenských aktivit vytvořily intenzivní ekonomické, technické, kulturní i jiné vztahy. Rozdíl mezi aglomerací a konurbací je v tom, že v aglomeraci jedna z částí vyniká nad ostatní (velikostí, počtem obyvatel, nabídkou pracovních příležitostí či širší občanskou vybaveností) a je tak přirozenou metropolí aglomerace, zatímco v konglomeraci jsou si jednotlivé části přibližně rovny svým významem a tudíž zde žádná z nich neplní roli metropole. 30
Funkční členění Funkční členění rozděluje jednotlivé části města podle podílu, jakým přispívají k pokrytí základních městotvorných funkcí, těmi jsou bydlení, práce, odpočinek, dopravní a inženýrská obsluha, ale také podle toho, jak jsou v nich jednotlivé funkce prostorově uspořádány. Z tohoto pohledu lze na území města najít části monofunkční i polyfunkční. Polyfunkčnost může přitom být vztažena jak k území, pak mluvíme o mono- nebo polyfunkčních plochách (např. obytné, výrobní nebo smíšené) nebo částech území, tak k jednotlivým objektům, pak mluvíme o zástavbě mono- nebo polyfunkčními budovami. Více se této problematice budeme věnovat v další kapitole.
Uživatelské členění Uživatelské hledisko dělí celé území města na dva základní typy ploch, a to plochy veřejné a plochy soukromé. Plochy veřejné jsou ty části území města, které jsou bez překážek a bez prostorových, časových, organizačních nebo jakýchkoliv jiných omezení přístupné všem obyvatelům i návštěvníkům města. Jedná se o nezastavěné plochy ulic, náměstí, parků, nábřeží atd. Jejich společnou vlastností je vedle neomezené přístupnosti také to, že náklady na jejich provoz a údržbu jdou k tíži veřejných rozpočtů. Veřejné plochy ve svém souhrnu tvoří uliční osnovu, jejíž vlastnosti jsou pro každé město charakteristické a významným způsobem se podílejí na jeho atraktivitě. První funkcí uliční sítě je dopravní a inženýrská obsluha území města; v ose ulice vede obvykle komunikace pro motorová vozidla lemovaná po stranách chodníky pro pěší a v souběhu s ní procházejí ulicí všechna pod- i nad-zemní vedení potřebná k tomu, aby okolní zástavba mohla být napojena na elektřinu, plyn, vodu, kanalizaci, telefon atd. Druhou funkcí ulice, přinejmenším stejně důležitou jako ta první, je být místem společenských kontaktů obyvatel města. Plochy soukromé jsou všechny ostatní plochy ve městě, které nejsou neomezeně veřejně přístupné a jsou určeny k tomu, aby naplňovaly potřeby svých soukromých uživatelů. Tyto plochy mohou být nezastavěné, nebo částečně či zcela zastavěné budovami. Jejich společnou vlastností je vedle omezené přístupnosti také to, že náklady na jejich provoz a údržbu hradí jejich vlastníci nebo uživatelé a nejsou jimi tedy zatěžovány veřejné rozpočty měst.
Hustota a výška zástavby Hustota a výška zastavění představuje důležitý charakteristický rys jednotlivých měst a jejich částí. Ve spontánně rostlém městě, architektonicky nekomponovaném, které je chápáno jako živý, trvale podle potřeb svých obyvatel se měnící organismus, rozhodují o hustotě a výšce stavebního využití soukromých pozemků sami jejich vlastníci a hustota i výška zástavby je zde funkcí ceny stavebních pozemků. Větší hustota a výška zastavění je v takovém městě vyvolávána vyššími cenami pozemků a je tedy typická pro jádro města a zejména jeho centrum, menší hustota i výška zastavění je odvozeně od nižší ceny pozemků naopak typická pro předměstí.
31
V architektonicky komponovaném městě, které je chápáno jako jednou provždy ukončené architektonické dílo, jsou hustota a výška zastavění především důležitými kompozičními nástroji v rukou architekta, kterému byl svěřen úkol město navrhnout; ten s nimi ale zachází úplně jinak, než soukromý stavebník. Kde soukromý vlastník zvažuje především, jestli je uvažovaný počet podlaží a stupeň zastavění přiměřený ceně pozemku, tam architekt uvažuje o esteticky motivovaném kompozičním využití vyšších domů jako výškových dominant v siluetě města nebo pohledových uzávěr uličních průhledů; větší hustota a výška zastavění jsou pro něho hlavně nástrojem k estetickému modelování města, přičemž ekonomické souvislosti a následky jsou pro něj druhotné.
Prostorové uspořádání zástavby Za základní formy prostorového uspořádání urbánního prostředí, se kterými se lze setkat ve většině dnešních měst můžeme s vědomím určitého zjednodušení označit: tradiční („ulicový“) typ prostředí, moderní („sídlištní“) typ prostředí. Každý z uvedených typů prostředí vznikl v jiné době, byl formován jinými dobovými názory a prioritami, a proto nabízí svým dnešním uživatelům a obyvatelům jiné podmínky. Každý z obou typů může být podrobněji charakterizován řadou dílčích kritérií a vlastností - viz dále. Ve skutečném živém městském prostředí se ale jen málokdy setkáme s uvedenými typy prostředí v čisté podobě, jak jsou zde dále popsány; většinou narazíme na koktejl, ve kterém jsou jednotlivé charakteristiky obou základních typů prostředí zastoupeny pokaždé v jiném poměru podle doby a místa vzniku, i názorů a vůle účastníků výstavby – investorů, projektantů i místních autorit. V konkrétním případě proto vždy záleží na individuálním posouzení každé lokality, přičemž rozhodující pro její přiřazení k jednomu, nebo druhému typu prostředí bude, které vlastnosti v daném případě převažují. Obrázek 11: Havířovská Sorela
Zdroj: ACCENDO
32
Tradiční ulicové uspořádání městského prostředí Tradiční ulicové uspořádání městského prostředí je výsledkem tisíciletého vývoje. Jeho počátky sahají až do starověkých městských civilizací Mezopotámie a na ni navazující středomořské antiky. Během staletí se tento typ prostředí dokázal vypořádat se všemi požadavky, které na ně kladl civilizační vývoj, až dospěl do podoby, v jaké ho dnes známe z jádrových částí a center měst v naší části světa. Tradiční uspořádání má svůj základ v uliční síti, která vymezuje plochy určené k zastavění. Zástavba je v tomto uspořádání prostorově i provozně orientována čelem k uličním prostorám a tvoří často uzavřené, nebo polouzavřené bloky. Nezastavěné plochy uvnitř domovních bloků jsou určeny k soukromému užívání. Funkce, velikost i architektura a technické řešení jednotlivých budov jsou individuální a zrcadlí osobnost jednotlivých stavebníků, kteří jsou tak spolutvůrci prostředí a výsledné tváře města jako celku. Základním stavebním prvkem tradičního městského prostředí je městský (nebo měšťanský) dům kombinující bydlení (v horních etážích) s občanskou vybaveností a službami (na úrovni chodníku). S tradičním typem prostorového uspořádání se dnes setkáváme nejčastěji v historických centrech měst. Je charakterizováno: rozeznatelným a srozumitelným uspořádáním prostředí, jehož základem je paralelní obestavění ulic a náměstí tvořící tzv. uliční stěnu, výrazovou bohatostí způsobenou různorodostí jeho skladebných částí (domů), která odráží různost možností a potřeb, ale i architektonických preferencí jejich stavitelů a pak majitelů a uživatelů - měšťanů, kteří byli svou investiční činností spolutvůrci svého města, polyfunkčností jednotlivých komponent prostředí (stavebních objektů), typickou skladebnou jednotkou prostředí je polyfunkční městský dům kombinující bydlení s obchodem, službami a nerušícím podnikáním, rozeznatelným rozdělením území na soukromou a veřejnou část - většina domů má kolem sebe viditelně (oplocením nebo obestavěním) vymezený pozemek k soukromému užívání, čímž se současně z celkové plochy sídla viditelně vyčleňuje zbývající neoplocená a neobestavěná část přístupná všem (ulice, náves, náměstí) sloužící jako společenský prostor sídla a jeho obyvatel, plošně menší a proto z hlediska nákladů na údržbu a provoz méně náročná než součet soukromě užívaných částí, soustředěním inženýrských sítí a pěších i vozidlových komunikací do koridorů uličního prostoru, souběh všech prvků veřejné dopravní a inženýrské infrastruktury je zde pravidlem, vysokým potenciálem pro budoucí rozvoj jak v horizontálním směru (rozšiřováním zastavění až do vyčerpání plošných možností soukromých pozemků) tak vertikálně (zvyšováním podlažnosti zástavby podle představ a provozních i ekonomických potřeb a možností jednotlivých soukromých stavebníků), odlišným chováním lidí ve veřejné části sídla a v částech vyhražených k soukromému užívání; v prvním případě jde o chování formální s důrazem na sebeprezentaci a respektování společenských pravidel, ve druhém naopak o chování neformální s důrazem na pohodlí, méně se ohlížející na sebeprezentaci a ohledy vůči okolí.
33
Uvnitř tradičního urbánního uspořádání dokážeme při podrobnějším prozkoumání nalézt nejméně tři další navzájem se od sebe lišící sub-typy prostředí: tradiční venkovské prostředí, které charakterizuje zástavba z rodinných domů a zemědělských usedlostí o ležících na vlastním (většinou oploceném) pozemku, o řešených individuálně podle potřeby svých majitelů, a proto se lišících jeden od druhého stejně jako se od sebe liší jejich majitelé, o podle místní stavební tradice někdy samostatně stojících a jindy formovaných do řady podél komunikace, o často v nepravidelném geometrickém uspořádání, o často polyfunkčních, obsahujících vedle bydlení i zemědělské hospodářství, o o výšce jen výjimečně překračující 3 nadzemní podlaží; tradiční městské prostředí nízkopodlažní, které charakterizuje zástavba z rodinných a bytových domů o ležících na vlastním (většinou oploceném) pozemku, o řešených individuálně podle potřeby svých majitelů a proto se lišících jeden od druhého stejně jako se od sebe liší jejich majitelé, o podle místní stavební tradice a polohy ve městě někdy samostatně stojících a jindy formovaných do řady podél komunikace, většinou se vstupním průčelím orientovaným ke komunikaci a s ní rovnoběžným, o často polyfunkčních, obsahujících vedle bydlení i čisté a okolí nerušící činnosti jako obchod v malém a výrobní i nevýrobní služby, o výšce nepřekračující 4 nadzemní podlaží; tradiční městské prostředí vysokopodlažní, které se od předcházejícího nízkopodlažního typu prostředí liší pouze výškou zástavby – ta v tomto případě není omezena. Obrázek 12: Město Štramberk a vesnice Sovinec
Zdroj: Accendo
34
Moderní typ prostředí Moderní město má ve srovnání s městem tradičním mnohem kratší historii. Jeho počátky souvisejí s počátky průmyslové revoluce. Jeho myšlenkovou základnou se staly závěry tzv. Athénské charty formulované v r. 1933 a poprvé zveřejněné v r. 1941, do kterých vyústily snahy několika generací utopistů a sociálních myslitelů a reformátorů o podchycení a odstranění nepříznivých dopadů průmyslové revoluce na tradiční předprůmyslové město a o jeho zásadní přestavbu na moderní průmyslové velkoměsto. Průmysl přitáhl v 18. a 19. století do měst masy nových obyvatel z venkova a vyvolal tak v jádrech měst nevídané zvýšení hustoty zastavění. Jeho důsledkem bylo dramatické snížení kvality městského prostředí zejména v jeho parametrech hygienických, jako jsou oslunění a provětrání, ale i obecně obytných – houstnoucí zástavba vytlačila z území veškerou zeleň a plochy pro odpočinek, přelidnění ničilo sociální prostředí města. Město se s přibývajícím průmyslem začalo proměňovat v účelovou kombinaci „dílny s noclehárnou“. Athénská charta definovala hlavní problémy průmyslového velkoměsta doby mezi oběma světovými válkami; jejich řešení se ale objevila až v konkrétních návrzích jejích protagonistů, mezi nimiž hrál prim v Paříži žijící Švýcar známý pod jménem Le Corbusier. Jeho recept byl postaven na myšlence uvolnění co největší části dosud zastavěného území města pro parkovou zeleň. Toho dosáhl ve svých projektech, např. plánu města pro 3 miliony obyvatel (1922), plánu přestavby centra Paříže (Plan Voisin de Paris, 1924), nebo Zářícího města (La Ville Radieuse, 1930) tím, že obestavěný prostor, který v předindustriálním městě pokrýval jeho území souvislým kobercem zástavby o výšce do 4 nebo 5-ti podlaží, soustředil do tvaru věží o výšce až 220 m, jejichž půdorys ve tvaru kříže měl společně s velkou vzájemnou vzdáleností zajistit přístup slunce a vzduchu ke všem fasádám. Důsledkem byl (samotnou Chartou sice výslovně nepožadovaný, ale v jí inspirovaných realizacích důsledně uplatňovaný) zánik ulice jako do té doby základního prostorového článku společenské části městského prostředí a tím rozchod s tisíciletou tradicí stavby měst sahající až do předantických starověkých civilizací kolem Středozemního moře. Podobně Charta nikde ve svém textu neuvádí požadavek na monofunkčnost, nebo uniformní vzhled jednotlivých objektů tvořících město a přesto se tyto vlastnosti odvozené z publikovaných prací a názorů protagonistů staly definičními znaky realizací vzniklých pod jejím vlivem. Pozoruhodným rysem moderního urbanismu bylo rozšíření role architektů, kteří se ze stavitelů budov stali v moderní době autory celých částí měst. Ze živých městských struktur, jejichž život i forma byly v předindustriálním (protomoderním) věku denně ovlivňovány a formovány množinou investorských počinů jednotlivých měšťanů, se v moderně staly architektonicky (tedy umělecky) komponované soubory objektů a prostorů, které po jejich dohotovení dostával občan města (moderní převtělení někdejšího měšťana) do užívání. Časově bylo působení závěrů Athénské charty na praxi výstavby měst poměrně krátké, v západním světě trvalo cca 20 let, v zemích tzv. východoevropského bloku o něco déle. Díky velkému rozsahu poválečné obnovy je ale množství a rozsah stop, které po sobě tzv. moderní urbanismus ve městech zanechal větší, než by odpovídalo délce jeho působení. Ve městech v naší části světa najdeme první stopy rodícího se moderního urbanistického myšlení už od 19. století např. v zaměstnaneckém bydlení (dělnické kolonie). Naplno se u nás moderní urbanismus a stavba měst zabydlely a rozvinuly po roce 1953, kdy po smrti tehdejšího sovětského vůdce Stalina skončila u nás výstavba dle socialistického realismu (tzv. sorela) a moderní architektura a urbanismus se prosadily jako uznávaná myšlenková základna při formování nových obytných částí měst až téměř do konce 35
století. Výstavbu ve stylu Sorela můžeme vidět v Ostravě – Porubě, na Hlavní třídě nebo v Havířově. Zástavba je v tomto uspořádání prostorově orientována přednostně podle hygienických požadavků oslunění nebo stavebně-technologických potřeb, a je tvořena většinou samostatně stojícími budovami nebo otevřenými bloky bez vnitřních nezastavěných ploch. Veškerá plocha nezastavěná budovami je určena k veřejnému užívání. V moderním prostorovém uspořádání prostředí nejsou rozeznatelné ulice, a proto zde není ani žádná uliční síť, dá se zde mluvit pouze o síti komunikační. Zástavba je tvořena mnohočetným opakováním stejných nebo podobných objektů sloužících většinou jen jedné funkci, např. bydlení anebo jednotlivým druhům občanské vybavenosti (školky a školy, kulturní, nákupní a zdravotní střediska atd.). Obecná čeština říká tomuto typu prostředí sídliště. Moderní uspořádání urbánního prostředí je charakterizováno: obtížně rozeznatelným a málo srozumitelným prostorovým uspořádáním prostředí – s výjimkou venkovské moderní zástavby netvoří moderní volný urbanismus ulice; při situování budov, stanovení jejich výšky a orientace má před viditelnými souvislostmi okolního prostředí přednost autorská vůle projektanta-architekta a hlediska hygienickotechnická, jako oslunění a terénní konfigurace, či aspekty stavebně-realizační (tzv. jeřábový urbanismus), výrazovou chudobou prostředí plynoucí jednak z nahrazení spontánního investorského spolupůsobení všech měšťanů jediným (byť akademicky graduovaným) autorstvím, jednak z mnohočetného opakování stejných prvků (např. typizovaných obytných domů) bez ohledů na různorodost sociální skladby a z ní plynoucích potřeb a preferencí jejich provozovatelů i uživatelů, monofunkčností jednotlivých komponent prostředí - zvlášť stojí samostatné objekty pro bydlení, obchody, školy, zdravotní střediska atd., rozsahem veřejných prostranství, která (až na výjimky jako jsou oplocené pozemky kolem zařízení pro děti) zabírají celé nezastavěné území sídliště, a z toho plynoucím omezením soukromí obyvatel pouze na plochu bytu a vyššími nároky na veřejný rozpočet obce k pokrytí nákladů na provoz a údržbu takto zvětšeného rozsahu veřejných ploch, nižší hospodárností nakládání s půdou a pozemky - souběh vozidlových komunikací, pěších chodníků a inženýrských sítí není v tomto uspořádání pravidlem, nízkým až nulovým potenciálem pro budoucí rozvoj, který je v horizontálním směru (rozšiřování zastavěných ploch) technicky znemožněn množstvím limitů tvořených nesouběžně vedenými trasami jednotlivých inženýrských sítí a veřejnou zelení, a horizontálně i vertikálně (zvyšování podlažnosti zástavby) komplikován autorsko-právní ochranou původní architektonické kompozice sídliště, přesahem neformálního chování obyvatel ze soukromí, omezeného pouze na plochu bytu, do veřejných prostranství sídliště a z toho plynoucím snížením společenského standardu sídlištního prostředí. Uvnitř moderního sídlištního uspořádání urbánního prostředí dokážeme rozeznat při podrobnějším ohledání ještě nejméně tři další navzájem se od sebe lišící sub-typy: moderní venkovské prostředí, které jako jediný typ moderní zástavby ještě zachovává alespoň oplocením vyznačenou dělbu území sídla na veřejnou a soukromou část a díky tomu
36
v něm ještě funguje ulice; od tradičního venkovského uspořádání se tento typ prostředí liší zástavbou z rodinných a bytových domů: - jednoho nebo několika málo stejných typů řešených jednotně bez zohlednění individuality jejich uživatelů, - situovaných obvykle v pravidelném geometrickém uspořádání, - většinou monofunkčních s provozně-zemědělskou částí zúženou pouze na hospodaření v malém (zahrada, drobné chovatelství), - výšce nepřekračující 4 nadzemní podlaží; moderní městské prostředí nízkopodlažní, které charakterizuje zástavba z objektů pro občanskou vybavenost a pro bydlení: - situovaných většinou na volně přístupných neoplocených trávníkových plochách bez viditelně vyznačeného vlastního pozemku, - uniformního mnohokrát opakovaného architektonického výrazu bez reflektování různosti jejich uživatelů, - někdy samostatně stojících a jindy formovaných do otevřených bloků či řad podle autorské vůle projektanta-architekta, hygienicko-technických a stavebně-realizačních podmínek, jen někdy také s ohledem na urbánní okolí (např. směr komunikací), - téměř vždy monofunkčních, - často se vstupem z účelové příjezdové cesty řešené jako slepá komunikace, - výšce nepřekračující 4 nadzemní podlaží; moderní městské prostředí vysokopodlažní, které se od předcházejícího nízkopodlažního typu prostředí liší pouze výškou zástavby – ta v tomto případě není omezena. Obrázek 13: Město Ostrava a vesnice Horní Bečva
Zdroj: ACCENDO
37
5. ZÁKLADNÍ MĚSTOTVORNÉ FUNCE Bydlení – charakteristika a základní pojmy Bydlení je první ze základních městotvorných funkcí definovaných tzv. Athénskou chartou. Bydlení umožňuje lidem trvale pobývat (sídlit) na jednom místě a vytvářet tak lidská sídla. Bydlení je také základní lidská potřeba zajišťující podmínky pro odpočinek, stravování, hygienu i fyzickou a sociální ochranu jednotlivce, ale také jeho navazující potřeby v oblasti zdravotnictví, vzdělání, kultury a opatřování životních potřeb (v navazující občanské vybavenosti). Chceme-li se totiž přidržet myšlenky čtyř základních městotvorných funkcí, jak je pojmenovala Athénská charta a jak od ní toto schéma převzal a zvykl si používat i dnešní urbanismus, pak zjistíme, že máme problém kam s občanskou vybaveností. Charta takovou funkci nezná – přesto víme, že tato funkce nejen existuje, ale je naprosto nezbytnou složkou života v každém komplexně vybaveném lidském sídle. Ze všech čtyř funkcí specifikovaných Chartou (bydlení, práce, odpočinek, doprava) má občanská vybavenost evidentně nejblíže k bydlení, kterému slouží a které se bez ní neobejde stejně jako by ona bez něj ztratila smysl a důvod své existence. Budeme se proto nadále zabývat bydlením v rozsahu rozšířeném i o občanskou vybavenost. Základní fyzickou účelovou jednotkou bydlení je byt. Pojmem byt rozumíme prostorově vymezenou a od svého okolí stavebními konstrukcemi oddělenou část budovy, která je rozhodnutím stavebního úřadu určená k bydlení. Je to tedy místnost nebo soubor místností, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Ty ale nejsou konstantní, naopak jsou v čase i prostoru proměnné: ve středověku byly požadavky na bydlení jiné, než jsou ty dnešní, a v každé době se tyto požadavky liší na různých místech světa podle civilizační vyspělosti a bohatství společnosti, klimatického pásma, životního stylu, tradic atd. Základní sociální účelovou jednotkou bydlení je domácnost. Podle občanského práva domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. V našich současných podmínkách je obvyklé, že jeden byt většinou obývá jedna domácnost – v takovém případě můžeme domácnost definovat také jako množinu obyvatel jednoho bytu. Obrázek 14: činžovní dům a Fakultní nemocnice Ostrava
Zdroj: ACCENDO
38
Bydlení a město Bydlení se v prostoru sídla (města) realizuje jednak uvnitř budov, pak mluvíme o interiérové složce bydlení, ale také v jeho otevřených nezastřešených plochách, pak mluvíme o jeho exteriérové složce. Interiérová složka se realizuje v soukromém prostředí bytu jako tzv. vlastní bydlení. Exteriérová část bydlení se odehrává buď v prostředí soukromých nezastavěných ploch a pozemků (dvorů a zahrad), nebo ve společenských plochách a prostorech města (ulice, parky, část zařízení občanské vybavenosti sloužící setkávání). Byt spolu s přilehlými soukromými plochami pod širým nebem tvoří chráněnou soukromou obytnou zónu, která je charakteristická neformálním chováním a od které se očekává, že nabídne členům domácnosti prostorové podmínky pro:
spánek a osobní hygienu, přípravu a konzumaci jídla, péči o domácnost, individuální aktivity členů domácnosti, společné aktivity členů domácnosti, bezpečné hry a pobyt malých dětí na čerstvém vzduchu, neformální sousedské setkávání, odstavování vozidel.
Proč pro někoho možná překvapivě patří také odstavování vozidel mezi základní životní potřeby, které by měly být uspokojeny v soukromé chráněné obytné zóně, si vysvětlíme v samostatné kapitole v dalším textu. Od veřejných prostor (ploch) města očekáváme, že nám nabídnou prostorové podmínky pro: dopravu a pohyb po městě (pěší nebo motorizovaný, individuální nebo hromadnou formou), umístění všech veřejných servisních zařízení sloužících obsluze přilehlých soukromých ploch (trubní i kabelová vedení inženýrských sítí), rychlý a bezpečný přístup záchranných služeb a obsluhy území (hasiči, pošta, sanitky, odvoz odpadků atd.), setkávání a pobývání ve společnosti ostatních obyvatel města. Za splnění posledního z uvedených bodů platíme obecně sdílenou ochotou chovat se v tomto veřejném prostředí formálně, tj. způsobem, který při vší různosti osobních preferencí je pro většinu přijatelný. Veřejné prostředí sídla má ve vztahu k bydlení ještě jednu důležitou roli – sousedí totiž se soukromě užívanými pozemky a stavbami, tvoří jejich prostorové zarámování, je jakousi jejich veřejnou předsíní a musí proto být svým stavem s nimi v souladu, aby je neznehodnocovalo. Souhra uspokojivého stavu veřejných a soukromých částí obytného prostředí je nutnou (ale nikoliv dostačující) podmínkou pro vznik takového typu městského prostředí, kterému říkáme dobrá adresa. Ke vzniku dobré adresy je nutné, aby vysoká kvalita obou složek fyzické části urbánního prostředí (veřejné i soukromé) byla doplněna ještě kvalitou sociální, která souvisí s bezpečností prostředí. Nesoulad vznikající zanedbáním kvality kteréhokoliv (nebo všech tří) jmenovaných článků městského prostředí vede ke vzniku tzv. špatné adresy a odtud je už jen 39
krůček ke vzniku tzv. vyloučených lokalit (sociálních brownfields) jako jednoho z vážných patologických jevů života ve městech.
Druhy bydlení Podle polohy v rámci městského organismu sídla můžeme bydlení rozdělit na: městské (centrum, jádro města), předměstské (zahradní čtvrti, sídliště), venkovské (vesnice, dříve samostatné obce srostlé s městem). Podle vnitřního prostorového uspořádání zástavby dělíme obytné prostředí na: tradiční (ulicové, organicky rostlé), moderní (sídlištní, architektonicky komponované). Podle intenzity využití území dělíme bydlení na:
hromadné (s převahou bydlení v bytových domech), individuální (s převahou bydlení v rodinných domech), výškové věžové (pouze v moderním prostorovém uspořádání), vysokopodlažní (v centru a jádrovém území města), nízkopodlažní (vesnice, předměstské části měst).
Zástavba v obytných částech sídel může být: bloková (uzavřené bloky sestavené z řadových domů s plnými štíty), rozvolněná (bodové domy nebo otevřené bloky). V obytných částech sídel se z hlediska vývoje jeho jednotlivých částí dá rozeznat fáze: rozvojová (nedokončená struktura v růstu), stabilizovaná (dokončená struktura v dobrém technickém stavu), stagnující (dokončená struktura s prvními známkami poklesu zájmu o technický stav prostředí a jeho údržbu), upadající (úpadek fyzické části prostředí je následován sociálním propadem, hrozí vznik sociálního brownfieldu). Z hlediska vlastnictví lze bydlení rozdělit na: vlastnické, spoluvlastnické (družstevní), nájemní.
Stavby pro bydlení Základními typy staveb pro bydlení jsou: bytový dům (BD), ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, rodinný dům (RD), ve kterém je rovněž minimálně polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, ale proti bytovému domu může mít 40
nejvýše tři samostatné byty a nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Prostorové typy RD / BD: bodový dům (samostatně stojící, má čtyři okenní fasády), řadový, koncový, nárožní dům (určený do blokových sestav, jedna až dvě fasády musí být bez oken připraveny pro přisazení sousedního domu), atriový dům (určený do tzv. kobercové zástavby, pouze jedna vnější fasáda s okny, ostatní okna jsou orientována do vnitřního dvora, kterému se říká atrium), terasový dům (určený k zástavbě svažitých pozemků). Funkční typy RD / BD: monofunkční (pouze bydlení), polyfunkční (vedle bydlení i prostory pro občanské vybavení a služby). Typologické druhy RD: jednobytové, mohou být jednopodlažní, nebo vícepodlažní, vícebytové, které jsou přechodem ke schodišťovým BD; Typologické druhy BD: schodišťové, chodbové (nebo pavlačové). Často se setkáváme také s pojmem vila. Co to je? Původně šlo v antickém Římě o venkovské domy, do kterých bohatí římští patriciové se svými rodinami utíkali před hlukem, znečištěním a ostatními nevýhodami života ve velkoměstě. Dnes se tímto výrazem v obecné češtině rozumí většinou monofunkční obytná stavba (rodinný dům nebo nízkopodlažní bytový dům) řešená jako samostatně stojící bodový objekt ve vlastní okrasné, obytné a reprezentativní (tj. nikoliv užitkové) zahradě, jedno- nebo i více-bytová. Odvozeně od slova vila se pro vícebytové nízkopodlažní bodové domy občas užívá také výraz viladům. Vnitřním uspořádáním staveb pro bydlení se podrobně zabývá typologie obytných staveb. Kvalita bydlení je významným ukazatelem stupně společenského a civilizačního vývoje společnosti. Je podmíněna dobou, místem i kulturně-společenským kontextem. Vyjadřuje se obvykle poměrovými ukazateli, jako např.: počtem bytů na 1000 obyvatel, průměrným počtem členů domácnosti (tj. obyvatel bytu), 2
průměrnou plochou m na: o byt (domácnost), o člena domácnosti, o obytnou místnost. počtem obytných místností na byt (domácnost) nebo prostorovým vybavením - počet ložnic a koupelen, technickým vybavením - elektřina, vodovod, kanalizace, plyn, teplo z centrálního zdroje atd. 41
Občanské vybavení měst Občanská vybavenost je v širším smyslu součástí funkce bydlení. Jde o velmi rozsáhlý soubor nevýrobních i výrobních zařízení sahajících od územní správy a administrativy až po školství a výchovu. Potřeba orientovat se v rozsáhlém souboru typů a druhů občanské vybavenosti vedla k jeho rozčlenění do skupin podle několika kritérií. Podle oboru poskytovaných služeb se občanská vybavenost dělí se na zařízení pro:
školství a výchovu, kulturu, tělovýchovu a sport, zdravotnictví, sociální péči, obchod v malém (maloobchod), finanční služby (bankovnictví, pojišťovnictví), ubytování a stravování, služby výrobní i nevýrobní, veřejnou správu, duchovní (církevní) život a správu.
Podle umístění v zástavbě sídla se občanská vybavenost dělí na zařízení tradičně včleněná do zástavby z městských polyfunkčních domů a vedle toho na zařízení řešená jako samostatné monofunkční objekty (nebo jejich soustředění do středisek občanské vybavenosti). V tradiční zástavbě nalezneme zařízení občanské vybavenosti: jako samostatnou funkční část městských polyfunkčních domů, jako samostatnou funkční část městských polyfunkčních bloků, jako samostatný objekt o rozměru bloku v zastavěném území. Podle velikosti obsluhovaného území se zařízení občanské vybavenosti dělí na zařízení s působností (funkcí):
celostátní, regionální (např. krajskou), metropolitní (v rámci aglomerace), střediskovou (v rámci obcí s rozšířenou působností v přeneseném výkonu státní správy), celoměstskou, místní (v rámci obce nebo městské části), lokální (v rámci části obce, v domovním bloku nebo ob. okrsku).
Pro každý z uvedených oborů se v praxi stabilizovala řada typů a druhů zařízení, ve kterých tento obor občanské vybavenosti poskytuje své služby občanům. Tak např.: pro obor školství a výchova jsou to mateřské, základní, střední, odborné a vysoké školy, gymnázia a univerzity, pro kulturu slouží kina, knihovny, divadla, koncertní sály, muzea, galerie atd., ale také botanické a zoologické zahrady, planetária a klubovny pro zájmovou činnost,
42
tělovýchově a sportu slouží tělocvičny a hřiště všech typů, ale i velká zařízení jako jsou sportovní arény a stadiony, zařízeními pro zdravotnictví jsou ambulance primární i specializované péče, nemocnice, léčebné a rehabilitační ústavy atd., služby sociální péče jsou poskytovány terénní anebo ústavní formou v zařízeních, jako jsou denní nebo týdenní stacionáře, azylové domy, domy na půl cesty, nízkoprahová denní centra, zařízení pro krizovou pomoc, pro chronické toxikomany a alkoholiky, pro seniory a pro matky s dětmi, péči o staré lidi se věnují v Domovech důchodců, Domech s pečovatelskou službou a Ústavech sociální péče, obchodu v malém slouží prodejny všech typů a velikostí, obchodní domy, supera hypermarkety, obchodní centra a obchodní parky, finanční služby jsou občanům poskytovány v bankách, pojišťovnách a podobných institucích, ubytovací a stravovací služby jsou společně náplní činnosti rozsáhlé a strukturované sítě hotelů, penzionů a dalších ubytovacích zařízení; samostatně jsou stravovací služby poskytovány v pohostinských zařízeních, z nichž některá plní v síti občanské vybavenosti vedle svého hlavního poslání i funkci společenských a shromažďovacích středisek, zařízení správy jsou zařízeními nekomerčního charakteru a slouží pro správu a řízení obcí, krajů a státu; kromě úřadů jednotlivých úrovní státní správy a samosprávy jsou to zejména poštovní úřady, zařízení požární ochrany, zařízení policie a zařízení justice, zařízení církví se v současné době zaměřují na budování víceúčelových komplexů, určených nejen ke konání liturgie a bohoslužeb (kostely, kaple), ale i pro činnost společenských nebo duchovně pastoračních center a sborových středisek. Podle velikosti obsluhovaného území se umísťují zařízení občanských služeb:
s celostátní působností v metropoli státu, s regionální působností v metropoli regionu (např. kraje), nebo aglomerace, s celoměstskou působností v centru sídla (města), s místní působností v centru obce nebo městské části, lokálních v nejfrekventovanějším místě domovního bloku, obytného okrsku nebo skupiny.
Příkladem zařízení občanské vybavenosti s celostátní působností mohou být Národní divadlo, Národní muzeum, Národní galerie, špičková specializovaná zdravotnická pracoviště vybavená nejdražší technikou a pod. Příkladem zařízení občanské vybavenosti s regionální působností mohou být krajské kulturní a zdravotnické instituce a zařízení, ale i shopping-parky jako velká soustředění vyšší obchodní vybavenosti specializované na prodej zboží dlouhodobé spotřeby (nábytek, průmyslové zboží). Příkladem zařízení občanské vybavenosti se střediskovou nebo celoměstskou působností jsou zařízení, která sice chceme mít po ruce, ale přece jen jejich služeb užíváme spíš jednou týdně než denně. Pro každodenní kontakt a služby jsou určena místní a lokální zařízení občanské vybavenosti, jako jsou školky a základní školy, ordinace základního zdravotnictví nebo prodejny potravin.
43
Rekreace – odpočinek a volný čas Rekreace je druhou ze základních městotvorných funkcí podle Athénské charty. Slouží k nezbytné obnově a rozvoji fyzické a psychické energie člověka. Poskytuje změnu prostředí, vytváří protiváhu monotónní a náročné práce a přispívá, často v přímém styku s přírodní nebo městskou zelení, k pocitu celkové pohody. Největší význam je přisuzován zdravotní a zdravotně preventivní funkci rekreace, neboť kompenzuje negativní důsledky pracovního procesu. Je spojena s rozvojem průmyslu ve městech, s hromadnou bytovou výstavbou, ale především se změnami v sociální sféře v souvislosti s postupným uzákoňováním nároku zaměstnanců na placenou dovolenou koncem 19. a začátkem 20. století. Obrázek 15: Rybáři u přehrady Olešná
Zdroj: ACCENDO
Koncem 19. století se současně s rozvojem bydlení objevuje ve městech problém snížené kvality prostředí (zejména hygienických podmínek) spojený s absencí ploch zeleně. V reakci na tuto skutečnost vznikají okrašlovací spolky, jejichž velkou zásluhou je vysazování městských sadů a uličních stromořadí. Vznikají také zahrádkové osady, které, kromě samozásobitelství, mají především význam rekreační. Jako forma trávení volného času se rekreace plně rozvíjí ve 20. století mezi oběma světovými válkami. Je to období vzniku chatových osad (zvláště trampských), tábornictví (skautské hnutí), rozvoje turistiky a s ní spojených značených cest (u nás zejména Klub českých turistů) včetně budování cílových bodů (vyhlídek, rozhleden, turistických chat apod.). Je to také období rozvoje tělovýchovy a sportu (např. Sokol). Klubu českých turistů, který byl založen již 11. června 1888, vděčí Česko za jednu z nejhustších a nejkvalitnějších sítí turistických cest na světě. První značenou cestu vytvořili kluboví značkaři už v roce 1889 v údolí Vltavy kolem Svatojánských proudů. Po druhé světové válce se postupně těžiště rekreačních aktivit přesouvá směrem k budování rekreace individuální nebo podnikové (podnikové chaty, odborářské rekreační objekty). V návaznosti na tradici chatových osad, ale také vzhledem k mnohdy neutěšenému stavu prostředí v místě bydliště, dochází k masivnímu rozvoji tzv. druhého bydlení formou chataření 44
a chalupářství. Nové využití tak našla řada objektů původní venkovské zástavby, které by byly jinak odsouzeny k zániku. Dnes je rekreace rovněž významným ekonomickým faktorem díky množství pracovních míst vázaných na poskytování služeb v cestovním ruchu. Představuje tak pro mnohé regiony podstatnou složku jejich ekonomické výkonnosti a je základem jejich celkového rozvoje. Aby rekreace optimálně plnila své funkce, je zapotřebí dosáhnout spolupůsobení následujících základních předpokladů: volný čas - zásadně ovlivňuje místo, délku trvání a charakter rekreace. periodicita - pro člověka i pro konkrétní prostředí je významné, zda k rekreaci dochází každodenně, víkendově nebo o dovolené. prostředí - hygienické, estetické, klimatické, terénní i další podmínky podmiňují míru a kvalitu rekreačního využívání území. dostupnost - v závislosti na periodicitě rekreace záleží na tom, jak je rekreační lokalita vzdálena od místa bydliště. forma - aktivita, případně druh sportu ovlivňuje významně charakter prostředí; sportovní aktivity (sjezdovky, golf) apod. mění krajinu významněji než běžná turistika. vybavenost - úroveň rekreace i míra využívání lokality závisí na stupni vybavení objekty a službami a má podstatný vliv na rovnoměrné a tedy udržitelné využívání rekreace v místě. Každodenní rekreace je součástí všedního dne. Omezený rozsah volného času vyžaduje, aby se odbývala v bezprostřední blízkosti bytu, zaměstnání (do 15 minut pěšky), nebo v místě snadno dosažitelném místní hromadnou dopravou (do 30 min), aby byla dostupná i při obstarávání každodenních povinností. Její náplní může být pobyt v parku, posezení na lavičce, slunění, zahrádkaření, četba, sport, společenská setkávání, procházky městem a jeho nejbližším okolí, pobyt a hry dětí. Slouží ke každodennímu zotavení po skončení zaměstnání nebo školní výuky a je úzce spjata s bydlením. Krátkodobá rekreace je součástí režimu pracovního týdne a náplní dnů pracovního klidu na jeho konci (víkend). Přestože řada obyvatel tráví tento čas v místě svého bydliště, plynou z většího fondu volného času vyšší nároky na rekreaci, a to jak na potřebu změny prostředí, tak i na bohatší obsah rekreace. Víkendová rekreace je v podmínkách ČR nejčastěji spojena se stavbami pro rodinnou rekreaci. Atraktivitu a míru využívání krajiny pro víkendovou turistiku ovlivňuje do značné míry již zmíněná hustota turisticky značených cest, cyklostezek, naučných stezek, hippostezek a lyžařských zařízení. Z dalších rekreačně sportovních aktivit využívajících volnou krajinu je třeba zmínit alespoň golf, krosové disciplíny nebo paintball. Dlouhodobá rekreace je náplní volného času o dovolené a školních prázdninách. Realizuje se většinou mimo bydliště buď v objektech druhého bydlení, nebo v komerčních zařízeních cestovního ruchu soustředěných do atraktivních a dobře vybavených rekreačních rezortů. Zvláštní formou dlouhodobé rekreace v letním období určenou většinou dětem a mládeži je kempování v co nejtěsnějším kontaktu s přírodním prostředím, které může vedle rekreace mít i cílený ozdravný program.
45
Zeleň ve městě Hlavním nositelem rekreační funkce ve městech i mimo ně je zeleň. Její rekreační účinky vyplývají zejména z aspektů psychologických, estetických a hygienických. Územní nároky na rekreaci jsou individuální podle typu aktivity, vzdálenost (dostupnost) z bydliště souvisí s očekávanou frekvencí užívaní služby nebo zařízení. Tyto nároky bohužel přináší problémy, které vedou ke střetům se zájmy ochrany přírody, ochrany zemědělského půdního fondu, hospodaření v lesích a na vodních plochách. Zároveň však pobyt v přírodním prostředí pozitivně ovlivňuje ekologické chování obyvatel. V zastavěném území definujeme zeleň obvykle jako soubor záměrně založených nebo spontánně vzniklých prvků živé a neživé přírody, které jsou dle významu a polohy v sídle pravidelně udržovány zahradnickými nebo krajinářskými metodami. Mezi prvky živé přírody (vegetační prvky) řadíme hlavně stromy, keře, trávníky a květiny (byliny), mezi prvky neživé přírody terén, kameny a vodu. Umělými prvky v zahradních a krajinářských úpravách jsou především stavby a parkový mobiliář. Sem řadíme cesty a odpočívadla, schodiště, opěrné nebo květinové zdi a zídky, pergoly, altány, lavičky, umělecká díla, osvětlení, případně další vybavení, která bezprostředně s užíváním zeleně souvisí (dětská hřiště, veřejné WC). Charakteristikou zeleně z hlediska estetického působení je velké bohatství tvarů, velikostí, barev a neustálá proměnlivost, vyplývající z její biologické podstaty. Zeleň (vegetační prvky) stejně jako pozemní stavby má schopnost a ambice vytvářet prostor. Na rozdíl od stavebního materiálu procházejí alevegetační prvky urbánního prostředí v důsledku růstu zásadními změnami, s čímž je třeba při zakládání zeleně počítat. Co do formy a prostorového uspořádání je možno základní kostru zeleně charakterizovat jako soustavu zelených bodů, ploch a linií, prostupující rovnoměrně organismem sídel. Zelenými body mohou být např. samostatné stromy nebo vzrostlé keře a jejich kompaktní malé skupiny ve městě i mimo ně. Zelené plochy, představují městské parky nebo velké celky krajinné zeleně zasahující dovnitř městského organismu. Mohou to být i historické zahrady, botanické zahrady, arboreta, rekreační areály, příměstské a rekreační lesy, parková náměstí, zeleň vnitrobloků a další. Zelené linie jsou stromořadí všech druhů – jedno, dvou, čtyř i víceřadé aleje, doprovodná zeleň vodních toků, zeleň podél komunikací nebo jiných liniových staveb. Plochy a prvky zeleně plní v zastavěném i nezastavěném území následující funkce: funkci hygienickou (zvýšení vlhkosti ovzduší, vysoké albedo, vyrovnávání teplotních extrémů, ovlivnění proudění vzduchu, zachycování prachu a eliminace prašného spadu, tvorba kyslíku a aromatických látek, tlumení hluku a vibrací), funkci rekreační (psychologické a estetické působení, rekreace v zeleni, parky, vazba obytného prostředí na systém zeleně, vazby na příměstskou krajinu), funkci prostorotvornou (vytváření prostoru, prostorové členění, uzavírání otevírání, zakrývání, izolace), funkci ochrany zdrojů (protierozní ochrana půdy, vodní režim krajiny), funkci ekonomickou (lesní hospodářství, zahradnictví, přírodní prostředí jako podpora turistického ruchu a atraktivity města a venkovské krajiny pro stálé obyvatele). funkci ekologickou (systém ekologické stability, ochrana biodiverzity, rostlinné a živočišné druhy a biotopy).
46
Podle přístupnosti se soustava zeleně v sídlech člení na: plochy veřejné zeleně – zeleň veřejná zahrnuje městské parky, menší parkově upravené plochy, zeleň dětských hřišť a zeleň veřejných prostranství (ulic, náměstí, parkovišť), historické zahrady, zeleň u obytné zástavby, (sídlištní zeleň), zeleň významných veřejných budov a pomníků, zeleň na náměstích, rekreační lesy a lesoparky, parkoviště (obsahují li trvalé vegetační prvky); mezi veřejnou zeleň lze zařadit i zeleň zvláštního určení, což jsou hřbitovy, plochy veřejně nepřístupné soukromé zeleně - zeleň zahrad individuální zástavby a soukromých objektů, zahrádky a zahrádkářské kolonie, zeleň v plochách specifických – např. vodárenské či armádní areály, plochy pro veřejnost omezeně přístupné zeleně (dříve zeleň vyhrazená) - zeleň v plochách občanského vybavení (školy, školky, jesle, obchodní, administrativní, zdravotnická a sociální zařízení atd.), zeleň výrobních a skladových areálů a ploch technické infrastruktury, zeleň komerčních rekreačních objektů, zeleň ve sportovně rekreačních areálech a areálech volného času, botanické a zoologické zahrady, zeleň zemědělských a průmyslových závodů. Obrázek 16: Rybáři u přehrady Olešná
Zdroj: ACCENDO
47
Práce – výroba a skladování V pořadí třetí ze čtyř hlavních městotvorných funkcí, jak je dnešní urbanismus a stavba měst převzaly z Athénské charty je práce. Tato funkce se do městského organismu promítá v plochách pro výrobu, skladování a navazující činnosti, jako je administrativa, manipulace a logistika. Výrobou se rozumí zhotovování věcných statků a služeb, sloužících k uspokojování lidských potřeb. Výroba je základem života společnosti, specificky lidským způsobem výměny látek mezi lidmi a přírodou. Od počátku průmyslové revoluce v polovině 18. století až po 50. léta 20. stol. působil rozvoj průmyslové výroby zásadním způsobem na proces urbanizace. V první koncentrační fázi průmyslové revoluce, která byla založena na textilním průmyslu, je urbanizace vyvolána potřebou koncentrace pracovních sil. To podněcuje přesun obyvatelstva z venkova do měst ze sektoru zemědělství do průmyslu. V dalším vývoji dochází k nebývalému územnímu rozvoji města formou výstavby nových průmyslových a obytných čtvrtí a zlepšuje se technická infrastruktura, a především dopravní propojenost centra a předměstí. Průmysl se nejprve vázal na zdroje energie, a to hlavně na vodu, tj. byl koncentrován na horních tocích řek. Později došlo ke koncentraci průmyslu při železnici a následnému vzniku liniového modelu rozvoje sídelního systému, neboť železnice zvýhodňovala území s určitými morfologickými poměry a způsobila koncentraci obyvatelstva a průmyslu do dopravně nejpříznivějších poloh. Druhá dekoncentrační fáze průmyslové revoluce je spjata s elektřinou, automobilem a telekomunikacemi. Následkem zlepšených dopravních možností dochází k přesunu obyvatelstva směrem na okraj města, za zdravějším bydlením. Dochází k oddělení bydliště a pracoviště a nárůstu dojížďky do zaměstnání. Formují se městské aglomerace s obyvatelstvem koncentrovaným podél hlavních dopravních tahů v okolí města. Podle množství a druhu rušivých vlivů na okolí dělíme výrobní činnosti na takové, jejichž rušivé vlivy:
neproniknou přes zavřené dveře místnosti, neproniknou přes hranice provozovny uvnitř budovy, neproniknou přes obvodový plášť budovy, neproniknou přes hranice vlastního pozemku, nelze zachytit v hranicích vlastního pozemku.
Z toho plynou nároky na přípustnou lokalizaci výroby ve vztahu k bydlení a odpočinku jako městským funkcím vyžadujícím největší ohled na kvalitu ŽP:
v rámci bytu (pantoffel-büro), v rámci bytového domu (polyfunkční městský dům), v samostatném objektu v obytné zóně (nerušící opravárenské a výrobní služby), ve výrobní zóně uvnitř zastavěného území města (průmyslová zóna), mimo zastavěné území města (průmyslový závod za hranicemi města).
Vztah obytné a výrobní zóny nese v sobě jeden obtížně řešitelný rozpor. Na jedné straně je zde veřejný zájem prostorově od sebe vzdálit práci a bydlení z důvodu zachování kvality životního prostředí v místě bydlení. Na druhé straně je tady jiný veřejný zájem maximálně zmenšit vzdálenost mezi bydlením a prací s cílem snížit zatížení životního prostředí emisemi z každodenní dojížďky na odlehlé pracoviště. Tento střet dvou veřejných zájmů nemá jednou provždy platné řešení a musí být vždy posuzován pro každou situaci samostatně s cílem nalézt vyvážený kompromis. Tendence uspořádání soudobého evropského města z hlediska vztahu jeho 48
jednotlivých funkčních systémů lze zjednodušeně vyjádřit heslem smíšené funkce – krátké vzdálenosti.
Skladování prošlo v posledních několika desítkách let revoluční proměnou. Jejími příčinami jsou postupující globalizace světového hospodářství, nástup informačních technologií a rozvoj nového oboru – logistiky. Využívá se přitom stále dokonalejších řídicích systémů k optimalizaci všech skladových úkonů od příjmu, přes manipulaci, skladování zboží až po jeho expedici. Podle funkce, zřizovatele a klientely lze skladová hospodářství dělit na několik typů. Logistická centra, budovaná u větších městských aglomerací (City Logistics) většinou na principu PPP (Public Private Partnership), tedy v kooperaci veřejných a soukromých financí. Města tím řeší nevyhovující situaci v roztříštěné distribuci vlastního zásobování, která mimo jiné znamená vtahování intenzivní dopravy do vnitřní městské dopravní sítě. Podmínkou jejich zřízení je napojení na výkonnou dopravu železniční i silniční. Mají značné územní nároky. Citylogistika - regiony vytvářejí vlastní koncepce terminálů kombinované dopravy a logistických center. Jde o menší logistická centra s veřejnou podporou na úrovni krajů či měst, zjednodušeně řečeno optimalizace dopravního zásobování měst a aglomerací. Jejich umisťování je úkolem pro územní plánování. Slabými místy současného stavu logistiky jsou: nerovnoměrné pokrytí území logistickými službami, které vyplynulo z jejich operativního rozmisťování do momentálně komerčně a dopravně nejvýhodnějších a z hlediska reakcí občanské společnosti nejméně rizikových poloh, zajištění obsluhy logistických center a skladů téměř výhradně silniční dopravou, která může být riziková z hlediska spolehlivosti dodávek (klimatické vlivy). Obrázek 17: Sklad
Zdroj: http://shutterstock.com
49
Brownfieldy – regenerace průmyslových ploch V návaznosti na funkci práce není možné se nezmínit o problému tzv. brownfieldů a jejich revitalizace. Slovem brownfield se v angličtině podle své barvy na leteckých snímcích začaly označovat plochy, které byly v průmyslových městech a aglomeracích původně užívány těžkým (zejména hutním) průmyslem, které ale po utlumení těchto činností a jejich přenesení do jiných částí světa zůstaly opuštěné a čekaly na nové využití. Výraz brownfield se postupně rozšířil z odborného jazyka do obecného užívání v jazycích celého světa jako globálně srozumitelné označení problému, jak a čím nahradit v organismu města vyhaslou funkci; z původního zaostření na plochy po průmyslu se postupně význam slova brownfield rozšířil na všechny opuštěné a nevyužívané plochy ve městech i mimo ně, ať bylo jejich původní využití jakékoliv – vedle industriálních brownfieldů mluvíme tak dnes i o brownfieldech zemědělských (neužívané areály zemědělské velkovýroby), vojenských (opuštěná kasárna), dopravních (nevyužité části železničních a autobusových terminálů, letiště, doky a přístavy), nebo sociálních (vylidněné části obytných území měst). Snaha chránit nezastavěné území a ekonomická nutnost obnovy kompaktního města nutí společnost k revitalizaci brownfieldů. Generálně platný recept na jejich znovuzačlenění do života měst a krajiny není bohužel k dispozici. Známy jsou pouze konkrétní příklady řešení, které je možné studovat a na jejich základě hledat optimální individuální řešení každého jednotlivého případu. Snad jedinou konstantou, která je společná všem známým příkladům úspěšné revitalizace brownfieldů je spolupráce veřejných a soukromých institucí. Obrázek 18: Bývalá cihelna Štíty, Šumpersko
Zdroj: ACCENDO
50
Doprava – automobil a město Poslední čtvrtou městotvornou funkcí, jak je před více než osmdesáti lety definovala Athénská charta, je doprava. O této funkci se v celé její šíři píše v jiné části tohoto textu. Následující odstavce se proto soustředí na popis těch částí dopravní problematiky, která se bezprostředně dotýká měst. Ze všech druhů a typů dopravy má na provoz a na kvalitu života ve městech největší vliv vozidlová doprava – nejprve koňskými povozy a později automobily. Vozidlová doprava začala v průběhu průmyslové revoluce živelně růst v důsledku příznivého vývoje hospodářství a s jejím růstem se ve městech objevily první dopravní problémy. Koncentrace vozidel např. v Paříži na Elysejských polích již v roce 1870 dosáhla více jak 2000 kočárů za hodinu a v podstatě již byla srovnatelná se současnými poměry v hustotě provozu. Na začátku 20. století započal nezadržitelný rozvoj automobilové dopravy - automobil se stal nejrozšířenějším dopravním prostředkem a ovlivnil rozvoj měst v kladném i záporném významu. Zastínil postupně význam ostatních dopravních prostředků i systémů a v některých specifických podmínkách (geografických, územních i funkčních) se stal nenahraditelným. Růst počtu a využívání automobilů se stal součástí životního standardu. Nárůst počtu automobilů a jejich koncentrace v podmínkách kompaktní urbanizace vyvolal problémy, které jsou řešitelné buď regulačními opatřeními nejrůznějšího charakteru, nebo využitím moderních, výkonných systémů veřejné hromadné dopravy osob i nákladů. Obrázek 19:Městská doprava
Zdroj: http://shutterstock.com
51
Individuální automobilová doprava Individuální automobilová doprava (IAD) se pro svoji vysokou užitnou hodnotu stále rozvíjí a růst počtu automobilů bude jistě dále pokračovat. Podle stanoviska expertů světových bank nemá stupeň automobilizace horní hranici a závisí pouze na výši životního standardu. Automobilová doprava má ze všech druhů doprav (kromě klasické dopravy letecké) největší nároky na prostor ve fázi dynamické i statické. Její dynamická fáze se musí cílevědomě regulovat. Pokrytí nároků statické fáze je sice nezbytné, ale jejich lokalizace musí podléhat vhodnému usměrnění. Je třeba zabezpečit vhodné lokality pro statickou dopravu z hlediska pěší dostupnosti. Alternativou individuální dopravy je především dokonalá veřejná doprava. Specifickým druhem individuální automobilové dopravy je obslužná zásobovací doprava, která se individuálně pohybuje podle nejrozmanitějších potřeb cílových objektů. Je naprosto nezbytná pro život obcí a měst. Ve významové hierarchii druhů doprav zaujímá místo hned za veřejnou osobní dopravou, ale má přednost před osobní individuální automobilovou dopravou. Podle druhu substrátů, velikostí vozidel a cílových zařízení se liší její nároky na území. Její provoz se standardně reguluje podle objektivních potřeb přepravy a územních podmínek. i zde mohou obce do určité míry uplatnit svůj vliv využitím tzv. citylogistiky, kde nejlépe z veřejných logistických areálů probíhá jistá část obsluhy pod nepřímým dohledem města. Regulační opatření v automobilové dopravě osobní i nákladní patří do okruhu zájmu udržitelného rozvoje území. Mají především omezit plošné nároky automobilové dopravy, ale i intenzitu provozu, která negativně působí na životní prostředí. Regulační opatření mohou být aktivní nebo pasivní. Aktivní působí ekonomicky uplatněním nejrůznějších poplatků (za průjezd po komunikaci, za parkování, za vjezd do vymezené zóny; aktivně může působit i cena pohonných hmot). Pasivní regulace vzniká omezením kapacity (průjezdnosti) komunikací a kapacity parkovišť, způsobuje značná časová zdržení a tím zvýhodnění (časové) hromadné dopravy osobní i nákladní. Tato opatření snižují nároky dopravní infrastruktury na plochu. Oba zmíněné způsoby regulace jsou standardní v řadě zemí Evropské unie i v Severní Americe Obrázek 20: Cestování individuální automobilovou dopravou
Zdroj: http://shutterstock.com
52
Veřejná hromadná doprava Veřejná hromadná doprava - nebo na území města také městská hromadná doprava (MHD), je systém dopravy osob hromadnými prostředky - autobusy, trolejbusy, tramvajemi, metrem či městskou rychlodráhou provozovaný na území města nebo regionu. Všude, kde je to možné, praktické a užitečné kooperují systémy veřejné hromadné dopravy se železnicí, která představuje nejekologičtější dopravní systém. Vznikají integrované dopravní systémy, zejména v regionech velkých měst prakticky všude, kde se výhoda integrace projeví a zde každý subsystém plní tu úlohu, která je pro něj optimální s ohledem na velikost a charakter území, na intenzitu proudů cestujících, na ekonomii provozu, na rychlost přepravy a na ovlivňování životního prostředí. Systémy veřejné městské hromadné dopravy osob se začaly vyvíjet již v 19. století. Do současné doby dosáhly rozsahu a kvality kryjící potřeby přepravy měst v závislosti na ekonomické síle a dopravní politice té které země, města, regionu. Význam systémů veřejné dopravy je chápán nejen jako služba občanům, ale jako naprostá nezbytnost pro život měst a regionů, pro uspokojení přepravních potřeb obyvatelstva. Obrázek 21: Cestování městskou hromadnou dopravou
Zdroj: http://shutterstock.com
Statická doprava Rostoucí počet a užívání automobilů zvyšuje nároky statické dopravy a vyvolává potřebu regulace. Nezbytný je komplexní systémový přístup prostředky pasivními i aktivními. Zásady řešení potřeb statické dopravy určuje dopravní politika obce, města, schválená příslušnými zastupitelstvy. Rozdílný přístup nutno uplatnit ke krátkodobému parkování u různých cílů (v rozmezí minut až hodin) a k dlouhodobému odstavování vozidel, zejména u obytných objektů a u nejrůznějších pracovišť. Vždy se přitom musí zkoumat možnosti minimalizace nároků na veřejný prostor sídla. Na rozdíl od odstavování vozidel, které by mělo být chápáno jako soukromá potřeba 53
a uspokojováno na soukromých pozemcích rezidentů, patří zabezpečení parkování mezi veřejné služby obyvatelstvu, které by měly být poskytovány ve veřejném prostoru - obvykle jako služby placené a vždy regulované. V centrálních a jádrových částech měst by se měly prosazovat tyto principy: omezení rozšiřujícího povrchového parkování na stání podél vozovky nezbytná pro zásobování a pro krátkodobé stání zákazníků obchodů, postupující zpoplatnění a časové omezení takto plošně omezeného parkování v uličním prostoru s nezbytným dozorem a represí, spojené s využitím výtěžku (zisk ze zpoplatnění i pokuty) k pokrytí části nákladů na pořízení a provoz finančně náročnějších, ale prostorově úsporných (a proto žádoucích) intenzivních forem parkování mimo uliční parter (parkovací domy, mechanizovaná autosila), využití všech prostorových příležitostí k pokrytí deficitu parkování ve starší zástavbě budováním intenzivních forem parkování (parkovacích domů a autosil) jako alternativy k parkování v uličním prostoru, jednotná cenová politika parkování ve městě zajišťující nižší ceny parkovného a degresivní průběh zpoplatnění středně a dlouhodobého parkování v parkovacích domech a silech proti parkování na ulici jako výraz preference veřejného zájmu – tím je posílení obytné a společenské funkce uličních prostor na úkor všech částí individuální automobilové dopravy, které neslouží přímo obsluze území, u nové výstavby stanovení povinnosti realizovat vyvolaný počet odstavných stání rezidentů plus všechna „technologická“ stání (např. pro zákazníky nákupních center, kulturních a sportovních zařízení atd.) v rámci investice na vlastním pozemku investora mimo veřejný uliční prostor. Rovněž v obytných zónách a objektech by měly být nároky na odstavování vozidel plně pokryty mimo veřejný uliční prostor, tj. v obytných domech nebo na soukromých pozemcích kolem nich by mělo být v našich podmínkách k dispozici nejméně jedno místo na každý byt. Odstavování vozidel v uličním prostoru musí být omezeno, protože ztěžuje, a někdy dokonce znemožňuje, dopravní obsluhu včetně přístupu emergenčních složek. Variantou řešení statické dopravy v prostorově stísněných podmínkách představují mechanické systémy parkování a odstavování vozidel. Je jich k dispozici celá řada, od jednoduchých typů určených k rodinným domů po kapacitní autosila. Tato zařízení jsou výhodná i z ekologického hlediska, poněvadž se v nich automobily nepohybují vlastní silou. Současně jsou zde lépe chráněny proti krádeži a poškození. Jejich většímu rozšíření v našich podmínkách zatím brání především to, že se vyšší pořizovací cena promítá do vyšší ceny parkovného a tento elegantní prostorově nenáročný intenzivní způsob parkování tak není schopen konkurovat levnějšímu extenzivnímu parkování na pozemních parkovištích. Lékem může být sjednocení cenové politiky parkování na území města. Nároky statické dopravy v jádrovém městě a jeho centru se standardně regulují užitím osvědčených systémů kooperujících s výkonnou a kvalitní veřejnou hromadnou dopravou. Nejrozšířenější je systém Park and Ride (P+R), tj. zaparkuj a jeď dále veřejnou dopravou. Systém P+R vyžaduje parkovací plochy nebo objekty na okrajích města nebo v regionu v těsné vazbě na stanice kvalitní veřejné dopravy, ať již se jedná o regionální železnici (S-bahn), lehkou kolejovou dopravu, metro či tramvaj, případně i autobus (trolejbus). Obvykle bývá v tomto systému
54
zvýhodněna cena jak parkování, tak jízdenky. Systémy P+R se mohou výhodně kombinovat s parkováním v prostoru předměstských obchodních center. Park and Go (P+G) znamená, zaparkuj a jdi dále pěšky. Parkoviště tohoto systému bývají obvykle umístěna na okraji centra a jejich využívání je regulováno cenou. Kiss and Ride (K+R) znamená, zastav jen krátce u stanice veřejné dopravy na chvíli potřebnou k polibku na rozloučenou nebo přivítání pasažéra, který zde přestoupí na veřejnou dopravu, a pak hned odjeď. Systém vyžaduje jen omezenou parkovací plochu několika míst, ale ve velmi těsné vazbě na stanici veřejné dopravy. Je možné jej aplikovat také u škol pro zastavení vozidel rodičů přivážejících děti. K těmto systémům ještě možno přiřadit systémy vážící se na cyklistický provoz. Bike and Ride (B+R) je obdobou P+R, tj. odlož jízdní kolo v parkovišti (ve střeženém objektu) a pokračuj veřejnou dopravou. Bike and Go (B+G) značí, odlož kolo a pokračuj pěšky, podobně jako P+G. Nároky na kapacity pro odstavování a parkování vozidel udává ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Obrázek 22: Parkoviště v Moravském krase
Zdroj: ACCENDO
Vozidlové komunikace a uliční síť Rozvoj dopravy a masové využívání osobního automobilu umožnily decentralizaci a dekoncentraci měst, ale také vyvolaly nezbytné budování nových komunikací. Místní komunikace a tvorba veřejného uličního prostoru se u nás řídí normou ČSN Projektování místních komunikací vydanou v lednu 2006. Jsou v ní výrazně posíleny bezpečnostní prvky, zdůrazněna ochrana chodců i cyklistů, zlepšeny možnosti napojování území. Norma řeší uspořádání uličního prostoru v celé šířce mezi uličními čarami, čili dává důraz na jeho celkové uspořádání. Omezuje šířkové parametry jízdních pásů pro motorová vozidla, a tím dává možnost ke zvětšení chodníkových prostorů (tzv. přidružený prostor) ve prospěch nejen chodců, ale také zeleně, uličního mobiliáře a dalších prvků výtvarného i užitného charakteru. Rozšiřuje dále škálu
55
využitelných komunikací o komunikace s minimálními prostorovými nároky, které jsou vhodné jako standardní v malých obcích nebo v okrajových částech měst. V zájmu zvýšení bezpečnosti byl v normě ze zahraničních standardů převzat a zaveden pojem zklidňování dopravy s řadou bezpečnostních, zpomalovacích prvků (mezi něž mimo jiné také patří omezování šířek jízdních pásů komunikací pro motorová vozidla), což má napomoci nejen ke klidnější, bezpečnější jízdě, ale také dokonalejšímu využití uličního prostoru, k jeho utváření jako prostoru nejen dopravního, ale také obyvatelného. Dekoncentrace osídlení snižuje efektivitu hromadné dopravy a tím dále zvyšuje využívání osobního automobilu. Negativní dopad mají také monofunkční urbanistické struktury, u nichž se prodlužují cesty za prací a rovněž se zvyšují nároky na dopravu. Místní komunikace a tvorba veřejného uličního prostoru spolu neoddělitelně souvisejí. Je zapotřebí aplikovat opatření, která snižují nároky automobilové dopravy na prostor, zvyšují bezpečnost a podporují smysluplnou tvorbu veřejného uličního prostoru. Maximálně a cílevědomě využít možnosti ČSN Projektování místních komunikací, tedy omezit rozměry jízdních pásů pro motorová vozidla, zklidňovacími opatřeními snížit rychlost motorových vozidel a především aplikovat bezpečnostní opatření ve prospěch chodců a cyklistů, zvětšit komfort užívání uličních prostorů pro chodce i cyklisty. Cílem musí být rehabilitace ulice jako veřejného městského (obecního) prostoru bezpečného, přívětivého a obyvatelného. V zastavěném území je třeba při umísťování nových větších zdrojů a cílů dopravy vždy prověřit, zda stávající okolní dopravní sítě jsou připraveny zvládnout tento nárůst, případně stanovit podmínky pro opatření v území. Rychlostní komunikace ve velkých městech mají přenášet soustředěné intenzivní proudy motorových vozidel, odvádět je mimo centrální oblasti. Tyto komunikace mají – podobně jako dálnice – značné nároky na prostor, vždycky tvoří pro městský organizmus nesourodý prvek a jejich nesprávné umístění může deformovat organizaci území. Snížení prostorových nároků těchto komunikací i omezení jejich negativních vlivů se daří jejich umísťováním do podzemí města do tunelů. Z hlediska efektivity dopravy, minimalizace dopravních cest a spotřeby energií je výhodnější kompaktní město s dostupnými pracovišti, občanským vybavením, dobře obsluhovatelné veřejnou hromadnou dopravou, s uspořádáním vhodným také pro cyklistický provoz a se vzdálenostmi cílů přijatelnými i pro pěší. Vždy jde o uplatnění smysluplné míry mezi koncentrací a rozptylem, respektující zejména zachování kvalit životního prostředí a možnost udržitelného rozvoje.
56
Obrázek 23: Nádražní ulice v Ostravě – vysoká koncentrace bankovních ústavů
Zdroj: ACCENDO
57
6. MĚSTO DNES A ZÍTRA Dědictví athénské charty Od chvíle, kdy byly na čtvrtém zasedání hnutí C.I.A.M. v Athénách formulovány jeho závěry, později v knižním vydání nazvané „Athénská charta“, uplynulo už více než 80 let. Za tu dobu se toho mnoho změnilo, a to i v názorech na výstavbu a řízení měst. Myšlenky Athénské Charty zestárly, v prověrce času některé obstály lépe a některé hůře, některé ztratily aktuálnost v konfrontaci s novými problémy a potřebami. Bez nároku na úplnost bychom jako inspirativní a zajímavé i pro dnešek mohli z celého rozsahu Athénské charty vybrat následující čtyři myšlenky: první je specifikace čtyř základních městotvorných funkcí, kterými jsou bydlení, práce, odpočinek a doprava; tyto pojmy se od vzniku Athénské charty staly pevnou součástí urbanistické teorie, urbanismus je vzal za své a běžně s nimi dodnes operuje, druhou je zvýšená citlivost k hygienickým kvalitám městského prostředí, jakými jsou oslunění, osvětlení a provětrávání města i jednotlivých budov, a dostatek zeleně; tyto požadavky se dnes v civilizačně vyspělých zemích staly samozřejmou součástí stavební legislativy, třetí je důraz na úsporu času při řešení koloběhu denních funkcí (bydlení, práce a rekreace) jako důležité kritérium úspěšnosti řešení vnitřní organizace a uspořádání města, čtvrtou je upozornění na nutnost využívat po vyčerpání horizontálních prostorových rezerv při řešení zejména dopravních rozvojových problémů města také třetí, vertikální dimenzi urbánního prostoru. Naopak s velkou opatrností bychom dnes, po zkušenostech z období tzv. reálného socialismu, přistupovali k požadavku Athénské charty na řešení rozdrobeného soukromého vlastnictví půdy ovládnutím hospodaření s pozemky; a v závěrečné tezi, která říká, že zájem jednotlivce je nutno podřídit zájmům celku bychom dnes asi nahradili slovo podřídit spíš výrazem harmonizovat se zájmy celku.
Moderna a postmoderna Postmodernismus je myšlenkový a filosofický směr konce 20. a počátku 21. století. Je zaměřen proti až do té doby převládající koncepci jediné pravdy a jediného cíle, která byla charakteristická pro předcházející tzv. moderní etapu vývoje naší civilizace. Základním prvkem postmoderny je pluralita názorů a jejich vzájemné zrovnoprávnění. Postmodernismus respektuje alternativnost lidských přístupů ke světu, odmítá nadřazenost racionality v procesu poznání, zpochybňuje donedávna převládající moderní optimistický pohled na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších vývojových fází. V kultuře se postmodernismus staví proti exkluzivnímu, obecně málo srozumitelnému modernímu umění, zacílenému převážně na kulturní elity - v malířství a sochařství je např. patrné přesouvání důrazu směrem k poetičtějším, emocionálnějším a ambivalentnějším tvůrčím přístupům.
58
Postmoderní architektura V architektuře termín postmoderna zavedl americký v Anglii žijící architekt Charles Jenks, který architektonickou postmodernu formuloval jako přímý protiklad moderny. Proti známému sloganu „less is more“ (méně je více) pokládanému za heslo moderní architektury postavil tezi „less is a bore“ (méně je nuda). Proti mezinárodnímu stylu moderní architektury se v postmoderní architektuře prosadil v poslední čtvrtině 20. stol. tzv. lokální styl, který kladl důraz na místní zvláštnosti a jedinečnost. S tím souvisel návrat k ornamentu s odkazy (tzv. citacemi) na historické slohy, příklon ke stylu „starých“ hodnot s ornamenty, barvou, symetrií, eklektickým používáním forem a čerpání z historie. Postmoderní architektura byla zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho chápaní staveb jako „strojů“ např. bydlení atd. Snažila se překonat elitnost moderní architektury např. užitím tzv. dvojího kódování, které mělo vést ke vzniku architektury oslovující jak elity, tak člověka z ulice. Priority postmoderní architektury lze shrnout do osmi bodů:
regionalismus místo internacionalismu, obrazové vyprávění místo geometrické abstrakce, nejen funkce, ale hlavně příběh, architektura už ne jako stroj, ale množství významů, překonání utopie techniky ve prospěch poezie, místo stereotypu spontánnost, místo sterilního perfekcionismu improvizace, proti modernímu osvobození od dějin postmoderní znovunalezení dějin, proti autonomní geometrii forma závislá na historických a regionálních podmínkách.
Horká fáze architektonické postmoderny jako stylu se sklony k eklektickému užívání historizujících forem byla poměrně krátká a je dnes už překonána a opuštěna většinou někdejších příznivců. Živý a aktuální naopak zůstává myšlenkový a filosofický postmodernismus jako obecný civilizační rámec, v jehož hranicích si nově hledají své postavení mj. také obory pečující o umělé životní prostředí - a mezi nimi také architektura a stavba měst. Obrázek 24: Rezidenční objekt Ostravská brána
Zdroj: ACCENDO
59
Postmoderní stavba měst Současný postmoderní koncept města představuje do jisté míry návrat k tradičním existenciálním kvalitám urbánního prostředí, přirozeným a zažitým. Dnešní postmoderní město se sice dál jako v moderně musí přizpůsobovat současným podmínkám života, dopravy a hygieny, ale zároveň (navíc proti moderně) musí usilovat o identifikovatelnou, čitelnou, obyvatelnou a sociálně integrující prostorovou strukturu schopnou zapojit historii i současnost a všechny veřejné i soukromé zájmy do jednoho svébytného, živého a fungujícího městského organismu otevřeného pro budoucí spontánní vývoj. Výraz svébytný živý městský organismus je v tomto kontextu důležité zdůraznit jako postmoderní protiklad předcházejícího moderního pojetí města jako architektonického díla, v němž byly soukromé i veřejné zájmy pouhými uživateli, nájemníky v autorském díle architekta, což sebou neslo tendenci omezovat život a spontánní rozvoj města autorskoprávními ohledy.
Město pro 21. století Pokusme se v následujícím odstavci načrtnout, jak by ve světle skutečností uvedených v předcházejícím textu mohlo vypadat v našich středoevropských podmínkách optimální město pro, řekněme, první polovinu 21. století – snažit se dohlédnout dál by už bylo, obávám se, příliš troufalé. Postmoderní současnosti jsme povinováni především tím, že opustíme při návrhu zásad uspořádání optimálního města modernistické principy jednoho cíle a univerzálního jednotného, jedině správného řešení platného pro všechny; naopak budeme počítat s růzností lidí a hledat cesty, jak ji reflektovat ve formách urbánního prostředí. Ve sporu zda koncipovat město jako neukončený, architektonicky nekomponovaný, pro budoucí a dnes často ještě neznámé rozvojové potřeby otevřený a připravený, živý a proto stále se vyvíjející a měnící organismus, jehož přitažlivost (nebo pro někoho krása) je projevem nikoliv rafinované architektonické kompozice toho či onoho více nebo méně věhlasného autora, ale pouze a jenom projevem jeho zdraví a vitality, nebo jako navěky neměnné ukončené architektonické dílo, v lepším případě přitažlivé pro turisty, ale kladoucí svou kompoziční dokončeností a uzavřeností každodenně překážky uskutečnění individuálních potřeb svých obyvatel (zkuste si na sídlišti postavit garáž, nebo zřídit zahrádku - to je z pohledu ochrany autorství jako byste chtěli Moně Lise přimalovat fousy), nebude asi příliš těžké se rozhodnout, které z obou představ dát přednost. Tradiční ulice nebo modernistický ideál bydlení v objektech volně plovoucích v plochách veřejné zeleně? Tady už není rozhodování tak snadné; mnozí z obyvatel existujících modernisticky formovaných obytných souborů by se jen těžko a neradi loučili s možnostmi, které jim jejich sídliště nabízí z hlediska prostoru, množství zeleně i lokalizace na hranici mezi zastavěným územím města a volnou krajinou, která jim umožňuje užívat si výhod obojího. Tady bude asi třeba popřemýšlet, jak zachovat maximum z pozitivně ceněných hodnot sídlištních zastavovacích systémů a jak naopak eliminovat ty jejich stránky, které bydlení v nich vzdalují od pojmu dobrá adresa, snižují jeho atraktivitu a tím i hodnotu na trhu nemovitostí. Bude patrně třeba pokusit se o nový pohled na vztahy v trojúhelníku chodec-cyklista-automobil, stejně jako ve dvojici individuální a hromadná doprava anebo v nejednoznačném pojetí bicyklu 60
jednou jako dopravního prostředku a podruhé jako sportovně-rekreačního nářadí. Bude třeba zvážit a možná se pokusit nově a jinak než dnes vyvážit poměr využití veřejných ploch a prostranství pro dopravu v pohybu i v klidu, pro společenský život obyvatel města a pro veřejnou zeleň. Do úvah o optimálním uspořádání města bude potřeba zapojit i ekonomický aspekt; provoz města na úrovni, jaká se nám líbí a jaké bychom se jen neradi vzdávali něco stojí a je otázkou, je-li dnešní nastavení priorit dlouhodobě udržitelné. Co to všechno znamená pro stávající, už existující části měst, které jsme zdědili po minulých generacích a co pro případnou novou výstavbu, kde je možné začít si budovat svůj umělý svět pěkně od nuly, podle svého? Odpověď na obě části otázky by měla zajímat především toho, kdo se chystá vstoupit do lokální politiky, nebo už sedí v některém z městských zastupitelstev a tam se potýká s problémy, které život města každý den přináší a je nucen o nich rozhodovat; odpověď na druhou část otázky by mohla navíc zajímat i ty, kdo působí nebo se připravují působit na jakékoliv pozici v oboru stavba měst.
Nejsme všichni stejní Reflektovat v urbánním prostředí lidskou různost nás, jeho uživatelů, není popravdě nic až tak těžkého a souvisí to – pro někoho možná kupodivu - především s vlastnictvím nemovitostí. Všude tam, kde je vlastnictví pozemků a staveb rozdrobeno mezi množinu privátních vlastníků se do prostředí přirozeně prokreslují potřeby, možnosti a priority každého jednotlivého vlastníka, a naopak všude tam, kde je vlastnictví nemovitostí soustředěno (a občan je tak odstaven do mnohem slabší pozice nájemného uživatele) bývá lidská rozmanitost překryta jednotou výrazu dohodnutou mezi vlastníkem a jeho architektem. To nesouvisí s architektonickou kvalitou takových jednotně komponovaných velkých celků – ta může být případ od případu hodnocena jednou lépe a podruhé hůře; nic to ale nemění na principu, který sledujeme, totiž že takové prostředí prezentuje a reflektuje svého vlastníka a ne ty, kdo v něm žijí. Obrázek 25: Rezidenční objekt Ostravská brána
Zdroj: ACCENDO
61
Důkazem toho, jak důležitá a silná je vazba mezi vlastnictvím a vzhledem staveb mohou být změny, jakými prošla a někde ještě prochází velká část sídlišť postavených z obřích obytných bloků, všelijakých těch jednou nebo vícekrát zalomených hokejek, realizovaných panelovými technologiemi před rokem 1990 po celém Česku. Ty sídlištní bloky stavěl před devadesátým rokem stát, fabrika nebo stavební bytové družstvo, tedy vždy velký vlastník, a proto vypadaly, jak vypadaly – jednotně řešené, často nudné až uniformní objekty, z jejichž vzhledu ani vnitřního uspořádání jste se o různosti jejich obyvatel nedověděli nic. Pak přišla privatizace a najednou měla každá schodišťová sekce takového obřího velebloku vlastního pána, a jenom na něm záleželo, jestli a v jaké míře se při zateplování fasády, výměně oken, úpravách vstupu a dalších částí svého domu bude ohlížet na sousedy, nebo ne. Výsledkem byl rozpad do té doby výrazově homogenního prostředí sídlišť do pestré (z čistě estetického hlediska někdy možná až příliš) mozaiky, jejíž každý kamínek se vám nemusí nutně líbit; nelze ale nevidět, že ve svém celku se tím sídliště aspoň v tomto aspektu přiblížila tradičnímu městu, které odjakživa vznikalo jako souhrn různých stavebních projevů různých stavebníků. Při nové výstavbě na dosud nezastavěných plochách by nemělo být zvláštním problémem reflektovat lidskou různost – a přesto to problém často je. Všude, kde se k zastavění takových rozvojových ploch dostane realitní podnikatel, kterému se dnes říká developer, hrozí totiž nebezpečí, že se – veden svými ekonomickými zájmy - bude chovat podobně jako jiní velcí vlastníci v minulosti a že výsledkem jeho snažení bude jenom nové sídliště. Omezit se toto nebezpečí dá, pokud si ho zastupitelstvo města včas uvědomí: podmínkami vloženými do územně plánovací dokumentace, ale především dohodou o omezení působení developera pouze na organizační a inženýrskou přípravu území, na kterou pak naváže výstavba jednotlivých domů formou tzv. vlastnického stavění (každý sám pro sebe podle vlastních not, byť třeba i ve spolupráci s developerem); to by mělo mít v postmoderním městě reflektujícím individualitu svých občanů vždy přednost před stavěním čistě developerským - pokud se ovšem zrovna nenacházíme na území nemocnice, kasáren nebo vysokoškolského či firemního areálu, kde se na rozdíl od obytných částí města jednota řešení cení jako výraz společné identity všech částí areálu. Snahy suplovat přirozenou pestrost prostředí odvozenou z různosti vlastnictví spekulativně komponovanou malebností z ruky jednoho nebo i více architektů pracujících pod společnou objednávkou jednoho developera působí málokdy věrohodně a je těžké pro ně nalézt teoretické zdůvodnění – jsou jenom manýristickým pokusem o falešné estetické zamaskování reálně existujícího problému, kterým je neshoda individuálních zájmů, možností, potřeb a preferencí budoucího uživatele nemovitosti s jejím konfekčním řešením.
Architektura nebo organismus Při rozhodování mezi architektonicky komponovaným a nekomponovaným městem je třeba si uvědomit, že mezi oběma krajnostmi, z nichž jednou je město zcela chaoticky a nahodile uspořádané a příkladem druhé může být Poruba kolem své Hlavní třídy, existuje více mezipoloh; podle stupně organizovanosti a architektonické prokomponovanosti svého urbánního prostoru by se města dala seřadit do následujícího pomyslného žebříčku: první, nejnižší a nejliberálnější příčku by tvořila už zmíněná krajnost - město se zcela neorganizovaným vnitřním prostorem, kde poloha, orientace a forma jednotlivých staveb včetně jejich výšky je individuální, nahodilá, bez rozeznatelných vazeb a souvislostí; veřejné prosto a stavbami bez rozeznatelného systému, organizace a tvaru, 62
na druhé příčce pomyslného žebříčku organizovanosti by byla města (nebo jejich části) založená na předem pevně stanovené uliční síti, jejíž tvar, hustota a uspořádání byly před zahájením stavby jednotlivých objektů závazně stanoveny zakladatelem (panovník, církev, radnice, developer) na základě racionální úvahy o optimální organizaci dopravní a inženýrské obsluhy budoucího zastavění; způsob a formy využití soukromých pozemků nacházejících se mimo závazně vymezené veřejné uliční prostory jsou ponechány na vůli jejich soukromých vlastníků a zakladatel do nich nijak nezasahuje, třetí příčku by tvořilo uspořádání podobné tomu předchozímu: jde také o města se sítí veřejných uličních prostor podobně jako v předcházejícím případě předem pevně stanovenou podle praktických (tedy nikoliv architektonických) potřeb a zásad – rozdíl je v tom, že tady si zakladatel, samozřejmě veden jen těmi nejlepšími úmysly, začíná nárokovat právo ovlivňovat prostřednictvím svého architekta estetický obraz města regulací stavební činnosti probíhající za soukromé peníze k uspokojení soukromých potřeb na pozemcích soukromých vlastníků; stupeň regulace může být různý, od jednoduchého stanovení stavební čáry přes regulaci výšky hlavní římsy, nebo i celkové výšky stavby a třeba i tvaru zastřešení až po nucenou aplikaci architektonických forem a jejich detailů podle zakladatelem schváleného katalogu; poprvé tady vyšší autorita míchá ve vaší kuchyni ve vašem hrnci vaši polévku a diktuje vám, jak ji máte ochutit s odůvodněním, že jde o vyšší estetický zájem, města na poslední čtvrté příčce se městům z předcházející příčky žebříčku podobají tím, že v nich stavby soukromých stavebníků určené k soukromému užívání také jsou ve větší nebo menší míře architektonicky regulovány vyšší autoritou; narozdíl od všech tří předcházejících případů jsou ale v těchto městech architektonicky komponovány i veřejné uliční prostory; nejdále byla architektonizace města dotažena tam, kde se díky dobovým společenským podmínkám podařilo při založení a výstavbě města úplně eliminovat rušivý vliv soukromých stavebníků – příkladem je zmíněná centrální část Poruby kolem Hlavní třídy; tady už žádná vaše kuchyně, váš hrnec ani vaše polévka neexistuje a uživatel tohoto typu prostředí je ve stejné pozici jako strávník v jídelně nabízející menu o jedné jediné položce - ti, kterým právě toto menu chutná jsou spokojeni, ostatní mají ovšem smůlu. Rozhodující přechod od města-živého organismu k městu-architektonickému dílu najdeme na třetí příčce uvedeného pomyslného žebříčku někde mezi „měkkou“ regulací stavební čáry a počátkem „tvrdé“ regulace, která bere stavebníkům z rukou svobodu rozhodování o stupni a výšce zastavění jejich pozemků (a tím o ekonomii jejich investice) a znemožňuje jim sebeprezentaci prostřednictvím vlastní volby architektonického výrazu.
Ulice nebo sídliště Volba mezi tradičním ulicovým a volným sídlištním uspořádáním urbánního prostředí je volbou mezi dvěma poptávkovými proudy: první preferuje kontakt s lidmi a společenský život s co nejkratší, pokud možno pěší, dostupností všech jeho atraktivit (divadla, kina, hudební kluby a gastronomické příležitosti) a s co nejkomfortnějším maloobchodním servisem, druhý preferuje spíše soukromí, klade důraz na outdoorovou část bydlení v kontaktu s přírodními prvky urbánního prostředí a je proti prvnímu náročnější na množství a dostupnost zeleně. 63
Oba zmíněné poptávkové proudy jsou legitimní a jediným řešením je proto dát v postmoderním městě oběma rovnou příležitost. Otázkou může být forma, jak toho dosáhnout. Formy a způsoby, jak tradiční ulicové uspořádání dokáže vycházet vstříc a plnit poptávku prvního proudu jsou známé, ověřené a stabilizované. O pokrytí poptávky druhého proudu soupeří spolu od první poloviny 20. století dva myšlenkové koncepty: prvním je zahradní město Angličana Ebenezera Howarda, jehož americkou variantou je vize Broadacre City Franka Loyda Wrighta; příkladem aplikace této teorie v praxi mohou být obytná předměstí tvořená zástavbou z vilek a rodinných domů ve vlastních zahradách, druhým je přístup opírající se teoreticky o tzv. Athénskou chartu a prakticky o práce jejích protagonistů v čele s Le Corbusiérem; říká se mu někdy také volný urbanismus a jeho výsledkem jsou tzv. sídliště. Pokud jde o množství zeleně a její dostupnost jsou na tom obě koncepce přibližně stejně, rozdíl je jenom v jejím rozdělení na veřejnou a soukromou část – zatímco v zahradním městě jsou zastoupeny obě uživatelské formy, přičemž soukromá zeleň převažuje, v sídlišti soukromá zeleň zmizela a chybí. Na první pohled to vypadá, že hlavní rozdíl mezi oběma koncepty je v tom, že zahradní město je postaveno na myšlence individuálního bydlení v rodinných domech a sídliště naopak preferují hromadné bydlení v bytových domech, což věrně odráží rozdíl mezi individualismem angloamerických duchovních otců jednoho a kolektivistickým myšlením příslušníků evropské kontinentální meziválečné avantgardy jako duchovních otců druhého z obou konceptů. Ve skutečnosti je ale asi důležitější rozdíl v dlouhodobé ekonomické udržitelnosti. V zahradním městě je péče o stav území rozdělena mezi město jako správce veřejných prostor a vlastníky soukromě užívaných pozemků, v sídlištích jde díky vymizení soukromých pozemků a zeleně veškerá péče o nezastavěné plochy na účet města. Nároky na rozpočet města jsou v sídlištích díky velkému rozsahu veřejných ploch zvládnutelné jen tak tak na nejnižší úrovni, což vede k degradaci prostředí; sídliště, která byla autory konceptu zamýšlena jako bydlení v parku, jehož předlohou bylo původně vilové bydlení meziválečných elit, dopadají ve skutečnosti v lepším případě jako ubytování v lese. Jiným poměrně vážným rozdílem je odlišný životný styl obyvatel. V zahradním městě soukromé vlastnictví nemovitostí spojené s každodenní péčí o ně vede k aktivnímu životnímu stylu a vytváří pevnou identifikační vazbu obyvatele k místu. Bydlení v sídlišti omezené jen na plochu bytu a charakteristické přesunem péče o prostředí výhradně na veřejné služby vede naopak k pasivnímu spotřebnímu životnímu stylu a ve spojení s nestabilitou nájemních forem bydlení ztěžuje identifikaci obyvatele s místem, kde žije. Možná by stálo za to pokusit se smířit v postmoderním světě myšlenku zahradního města se soudobými požadavky na intenzitu využití území tím, že by se v ní individuální bydlení v samostatně stojících rodinných domech zkombinovalo s intenzivnějšími formami bytové zástavby z individuálně řešených nízkopodlažních lineárních řadových, nebo bodových bytových domů (viladomů) obklopených vlastními soukromými zahradami. Nebylo by to nic převratně nového, příklady takového uspořádání realizované v minulosti existují a dobře fungují v mnoha městech dodnes.
64
Veřejné plochy Indikátorem zdraví města je dobrý stav a fungování jeho veřejných částí, a to nejen jako koridorů pro dopravní a inženýrskou obsluhu území, ale i jako jeho společenského salonu. Z celého bloku problémů týkajících se uspořádání veřejných ploch a prostranství bude v postmoderním městě pravděpodobně třeba věnovat pozornost zejména třem problémům: rehabilitaci chodce jako nejdůležitějšího klienta, k němuž, jeho potřebám, možnostem a prioritám musí být směřovány všechny úpravy a řešení veřejných uličních prostor a to i za cenu omezení jiných účastníků veřejného provozu, návratu k užívání bicyklu jako každodenního dopravního prostředku od jara do podzimu přinejmenším všude tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky z hlediska terénní konfigurace a rozlehlosti sídla, a tím snížení tlaku na růst vnitroměststské individuální automobilové dopravy, omezení až úplnému vytlačení stání (parkování a odstavování) automobilů z veřejného uličního prostoru do soukromě užívaných částí území a účelových zařízení – což takto jednoduše napsáno může v konfrontaci se současnou realitou zejména větších měst v Česku vypadat jako utopie, ale úspěšné příklady odjinud jsou známy a není důvod, aby to co se povedlo a funguje jinde, nešlo taky u nás.
65
Závěrem Budoucnost měst mají ve svých rukou lidé, kteří v nich žijí a z nich především ti, kterým byla svěřena pravomoc vést a řídit je. Mají-li se uvedené představy změnit v cíle a nakonec uskutečnit, bude třeba, aby vedení měst: pochopily, že o rozvoji sídla, které spravují nelze uvažovat jen jako o souboru jednotlivých konkrétních problémů (vodovod, kanalizace, parkování, zeleň atd.); že mnohem účinnější je postupovat opačně od úvahy o celku k řešení dílčích problémů, při řešení konkrétních problémů méně spoléhaly jenom na vlastní zkušenosti a zdravý selský rozum a naučily se mnohem více než dnes spolupracovat s kvalifikovanými odborníky oboru stavba měst – řešení problémů měst ovlivňuje životy velkého počtu lidí na dlouhou dobu a nemoci města si zaslouží odborné ošetření a péči podobně jako nemoci těla; asi jen málokdo z těch, kdo si troufají rozhodovat o problémech města na základě zkušeností automechanika, učitelky mateřské školy nebo odborníka na úzký segment státní správy by se podobně pustil do léčení vlastního žlučníku nebo zaníceného slepého střeva bez odborné lékařské pomoci, svépomocí, jenom na základě zdravého selského rozumu; spolupráce měst s odborníky je možná formou přímého zadání, nebo například osvědčenou formou soutěže o návrh, která je proti přímému zadání schopná přinést širší nabídku možností řešení zadaného problému. Naproti tomu my občané bychom měli: více a častěji než dosud připomínat vedení svého města jeho odpovědnost nejenom za reprezentativní vzhled radnice a jejího nejbližšího okolí, ale především za zdravé, hladké a bezkonfliktí fungování celého města - a taky za to, že to bude čím dál víc město pěších (a cyklistů) než město automobilů; když pro nic jiného, tak pro jednoduchou matematiku, která říká, že chodci jsme všichni a pořád, kdežto automobilem jezdíme jen někteří a jen občas. No, a když už vás čas a vzdálenost nutí uvažovat o mechanizovaném přesunu, pak sednout na kolo je – pokud to počasí a vaše kondice dovolí - pro vás i vaše okolí určitě zdravější, než sednout do auta, a v dnešním městském provozu to může být nakonec i rychlejší, přesvědčit lokální politiky, že stav sídel, ve kterých žijeme, nám není lhostejný; že proto za úspěšné řešení problémů umělého urbánního prostředí mohou od nás, svých voličů, očekávat kladné body do předvolebního klání o získání, nebo prodloužení stávajícího mandátu – ale že tato teze platí samozřejmě i naopak.
66
SEZNAM ZDROJŮ A POUŽITÁ LITERATURA DUŘPEKT, Z., Územní organizace výroby ve městech. Výzkumný ústav výstavby a architektury, Urbanistické pracoviště Brno, Praha 1966. ĎURČANSKÁ. D., aj. Mestské komunikácie-zásady navrhovania. Žilinská univerzita v Žilině, Žilina 2010 FUCHS, B., Nové zónování – urbanistická tvorba životního prostředí z hlediska sídelního a krajinného. Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1967. HALÍK, P., Počátky a proměny současné urbanistické scény (architektura a město). Academia, Praha 1996 HORSKÁ, P., MAUR, E., MUSIL, J., Zrod velkoměsta (Urbanizace českých zemí a Evropy). Paseka, Praha 2002 HRUŠKA, E., Vývoj stavby miest. Vydavatelstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 1961 HRUŠKA, E., Problémy současného urbanismu. Vydavatelstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 1961 HRŮZA, J., Teorie města, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1965 HRŮZA, J., Charty moderního urbanismu. Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR (příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj), Praha 2002 HRŮZA, J., ZAJÍC, J., Vývoj urbanismu i-II. ČVUT, Praha 2002 JACOBSOVÁ, J., Smrt a život amerických velkoměst. Odeon, Praha 1975 KOCH, W., Evropská architektura. ikar Praha a.s., Praha 19 KÖRNER, M., aj. Zásady prostorového uspořádání České republiky (1. etapa) – Teoretické vymezení kategorií sídel. TERPLAN, Praha 1992 KÖRNER, M., aj. Zásady prostorového uspořádání České republiky (2. etapa) – Návrh kategorizace sídel. TERPLAN, Praha 1992 KUTA, V., Rozvojové problémy ostravské aglomerace, Sdružení pro obnovu Severní Moravy a Slezska, Ostrava, 2001 KUTA, V., SEDLECKÝ, J., ENDEL, S., Teorie stavby měst a urbanismus (Vybrané kapitoly z urbanismu), VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, Ostrava, 2011-2012 MAJER, J., aj. Uhelné hornictví v ČSSR. Profil, Ostrava 1986 MATOUŠEK, V., aj. Dosavadní vývoj a tendence rozvoje sídel v ČSSR, i. a iI. díl. Výzkumný ústav výstavby a architektury-urbanistické pracoviště Brno, Brno 1986 MUSIL, J., Sociologie soudobého města. Svoboda, Praha 1967 RAGON, M., Kde budeme žít. Mladá fronta, Praha 1967 67
SITTE, C., Stavba měst podle uměleckých zásad. ARCH, Praha 1995 SÝKORA, L., aj. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha 2002 ŠINDLER, P., Studie k vymezení ostravské aglomerace. Ústav pro výzkum rozvoje měst, Ostrava 1969 ŠTEIS, R., Nový urbanismus. VEDA, vydavatelstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 1985 ŠTVÁN, R., Problémy perspektivní přestavby našich měst. Výzkumný ústav výstavby a architektury, Praha 1962 Ústav pro urbanismus a územní rozvoj: VOŽENÍLEK, J., aj. Stavba měst a vesnic – urbanistická příručka. Výzkumný ústav výstavby a architektury, Brno 1967 ZBOŘIL, M., Současná problematika a vývojové tendence velkoměstských aglomerací ve světové ekonomice. ČSVTS, závodní pobočka Výzkumného ústavu výstavby a architektury, Brno 1986 Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení). in: Sbírka zákonů. 12.4.2000. Dostupné na portálu veřejné správy ČR. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). in: Sbírka zákonů. 14. 3. 2006. Dostupné na portálu veřejné správy ČR. Internetové zdroje: 1. FAST, VŠB-TU Ostrava. Historický vývoj měst. [online].[cit. 08-02-2015]. Dostupné z www: https://drive.google.com/file/d/0BxjPy7Q9QV68UlZVX3pLeExfOUk/view?pli=1.
68
ČÁST B – PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY
1. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Tato aktivita je vhodná pro 3. a 4. třídy základních škol.
MĚSTO Téměř každý z nás je skoro každodenně nějakým způsobem spojen s městem. Získání znalostí o jeho vzniku, stavbách, které mu dávají charakter, je potřebné pro následné pochopení dějů kolem nás. Města byla vytvořena člověkem z důvodu potřeby obchodu, potřeby řemeslné výroby, z důvodu budování podhradí nebo z důvodu těžby nerostů. Jeho obyvateli se stávali lidé, kteří opustili zemědělství, tedy Motivace obdělávání půdy, a jako zdroj obživy začali využívat výše uvedené činnosti. V rámci této pracovní aktivity se seznámíš s polohou několika měst v regionu Moravskoslezského kraje, budeš znát místa, která byla v minulosti vhodná k založení města. Držíme ti palce a přejeme řadu úspěchů! A/ Seřaď města podle jejich velikosti Seřaď města Ostrava, Bruntál, Frýdek - Místek, Bohumín podle velikosti jejich území od nejmenší po největší.
Úkol
Můžeš použít mapu, internet.
Přiřaď správné názvy k objektům na 3 obrázcích. Města vznikala v místech, kde byl: přechod řek, podhradí, v místě těžby nerostů, křižovatkách obchodních cest. Jeden název zbyde.
…………………………………………..
69
Úkol
………………………………………….
…………………………………
1.
Popiš vlastními slovy, co to jsou hradby a proč se stavěly.
Úkol
B/ Stavby ve městě Jaké stavby ve městě znáš?
Úkol
70
C/ Křížovka Vylušti tajenku.
Úkol
I
1.
E
E
L
K
2. 3.
O M
4. 5.
C
Í
H
1.
venkovská obec
2.
místo na procházky s mnoha stromy
3.
člověk žijící ve městě
4.
centrum města
5.
místo, kam se ukládají zemřelí
Tajenka: Město ležící v Jeseníkách, které leží pod nejvyšší horou v Moravskoslezském kraji.
D/ Příklad pro výpočet Kolik je ve městě kilometrů cest celkem, když město má 20 cest dlouhých 8 km a 5 cest dlouhých 12 km?
71
Úkol
E/ Vysvětlení pojmu Popiš svými slovy, co je to město?
Úkol
F/ Doprava ve městě Najdi a spoj, kde jezdí jednotlivé dopravní prostředky!
tramvaj
cesta
kolo
cyklostezka
auto
koleje
trolejbus
cesta s trolejí
autobus
cesta
Úkol
G/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
72
Úkol s učitelem
2. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL VZNIK MĚST Pro vznik města musel být v minulosti vážný důvod, v našich podmínkách se objevovaly nejčastěji tyto čtyři důvody: Potřebu obchodu – tržní směny. Směna probíhala mezi místními výrobci, tedy řemeslníky, a spotřebiteli z venkova i měst, ale také mezi obchodníky samými, kteří dováželi zboží často z velkých vzdáleností. Potřebu řemeslné výroby. Řemeslná výroba nacházela sporadicky své umístění i na venkově. Rozhodující část řemeslnických dílen však byla umístěna ve městech. Především v měšťanských domech na náměstí, ale i v návazných ulicích a uličkách středověkého města. Často se do jednotlivých ulic sdružoval stejný druh řemeslnické výroby. Někdy se dokonce tyto uličky zastřešily. Připomínkou jsou řeznické ulice zachované dodnes v podobě masných krámů, které však dnes již plní jiné funkce (restaurace, galerie). Budování podhradí. V případě kdy hrad plnil i funkci administrativního centra oblasti se jednalo o tzv. zeměpanské hrady. Působil zde pověřenec krále v roli správce oblasti, který si opatřoval pomocníky (např. písaře). Při větším počtu jim však již hrad nebyl schopen zajistit ubytování. Pomocníci si pak i se svými rodinami pořizovali bydlení v podhradí, které se posléze stalo základem města. Ještě dnes jsou tato města rozeznatelná, neboť opevnění hradu bylo vždy zakomponováno do hradního systému města (Cheb, Norinberk). Těžbu nerostů. Ve středověku se jednalo nejčastěji o těžbu rud drahých kovů (zlato, stříbro). V českých zemích takto vznikla celá řada měst, z nichž většina nese ve svém názvu slovo „hory“. Známá je Kutná Hora, Březové Hory, Zlaté Hory, ale také Příbram, Jihlava, Bruntál a další. Z historicko-právního hlediska byla v minulosti za města považována sídla, která obdržela městská práva, jež byla udělována králem, církví nebo šlechtou, s nimiž se pojila určitá privilegia (právo trhu, mýta, hradeb aj.). Většina našich měst vzniklých z výše uvedených důvodů dodnes představují významná centra našeho osídlení a v podobě historických jader se stala nedílnou součástí našich současných měst.
73
Motivace
A/ Průtok řek městy ČR Voda je důležitá pro každé město. Kterými městy protékají řeky: Odra, Ostravice v rámci Moravskoslezského kraje?
Úkol
B/ Zakládání měst Ve kterém století došlo k velkému zakládání měst na území ČR?
Kdo uděloval sídlu městská práva v minulosti?
74
Úkol
Úkol
C/ Důvody vzniku města Vyjmenuj a popiš 4 důvody vzniku měst.
Úkol
D/ Křížovka Vylušti tajenku.
Úkol
1.
R
2.
L Í
3. 4.
G
5.
O
6.
P
7.
I
75
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Synonymum pro oblast, odvětví. Český panovník, který založil univerzitu roku 1347 Nerost, který se těží na severní Moravě Předmět, který přitahuje železo Sakrální stavba Dokument, který znázorňuje stávající strukturu nějakého území (např. města, budovy) Území bez vlastní vlády a patří určitému státu. Tajenka: nejstarší královské město na Severní Moravě
E/ Zamyšlení – funkce města Pokud někdo chce postavit dům ve městě, co vše ještě ve městě potřebuje, aby se v něm dobře bydlelo?
Úkol ve skupině
F/ Typologie měst Ke každému typu města přiřaď alespoň 1 město v ČR
Hornické – Průmyslové – Přístavní – Veletržní – Lázeňské –
76
Úkol
Středisko cestovního ruchu – Univerzitní –
G/ Dopravní komunikace Co je to nadchod? Popiš svými slovy jeho funkci.
Úkol
H/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
77
Úkol s učitelem
STAVBY VE MĚSTĚ Město je živý organismus, který odráží hodnoty, cíle a způsob myšlení lidí v něm žijících. Každá doba v něm zanechává svůj architektonický odkaz, který vypovídá o tom, co bylo důležité pro lidi, kteří ho v daném čase budovali. Stavby přetrvávají dlouhý čas, a proto jsou jedním z důležitých odkazů na dobu jejich vzniku, případně přestavby. Určitě se každý z Vás setkal se stavbou, která v něm zanechala silný dojem svou velkolepostí, atmosférou, zajímavým vzhledem a možná v některých z Vás vzbudila otázku, jaký byl ten člověk, který ji nechal postavit? nebo který ji navrhl? Jaká byla doba, kdy tato stavba vznikla?
Motivace
Tak výjimečných staveb není mnoho, ale každý den využíváme spoustu staveb obyčejnějších, ve kterých trávíme velkou část našeho času. Pojďme si o nich říci něco víc.
A/ Stavby pro bydlení a občanské vybavení měst Vyjmenuj stavby – v oblasti bydlení. Vyjmenuj stavby – v oblasti občanského vybavení měst.
78
Úkol
B/ Stavby a vybavení pro rekreaci a volný čas Vyjmenuj stavby a vybavení pro rekreaci a volný čas
Úkol
C/ Umístění staveb ve městě Na půdorysu města zakresli, kam bys umístil (a) tyto stavby
Úkol
1. kostel 2. hřbitov 3. náměstí 4. hradby 5. radnice 6. měšťanský dům 7. továrna 8. koupaliště 9. kino
D/ Území ve městě Víš, co je to brownfield a jak vzniká?
79
Úkol
E/ Křížovka Vylušti tajenku.
Úkol
1.
K
2.
M
3.
O
4.
O
5. 6.
R
7. 8. 9.
S S Š
10.
T
1. Brodivý pták 2. Výjmenované slovo po M. 3. Dopravní stavba spojující 2 břehy 4. Soubor kostí 5. Město v České republice 6. Zabíjačkové jídlo 7. Samice koně 8. Spojené listy papíru 9. Místo, kde se odesílají dopisy 10. Sevřená ruce v dlaň Tajenka: Místo pro výstavy a veletrhy
80
F/ Vývoj výstavby ve městě Vyhodnoť graf. Urči, zda mezi roky 1991 a 2011 došlo ke změně počtu vystavěných domů. Pokud ano, tak urči, jestli to byly rodinné domy nebo Úkol bytové domy a jestli jejich počet klesl nebo vzrostl.
1800 1600 1400 1200 1000
Rodinné domy
800
Bytové domy
600 400 200 0 1991
2001
2011
G/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
81
Úkol s učitelem
VÝVOJ MĚST Jsou rozlišovány dvě příčiny vzniku měst, a to umělá, kdy byl tento proces zahájen z vůle světské či církevní vrchnosti a přirozená, která je postavená na měnících se hospodářských a sociálních poměrech na vesnici, kde se v důsledku dělby práce vytváří nové skupiny obyvatel – řemeslníci a obchodníci, kteří pak vytváří novou sociální bázi měst a jsou charakterizováni dvěma znaky, a to povahou práce a odvázáním se od půdy a z toho vyplývající větší mobilitou.
Motivace
V současné době nedochází ke vzniku měst, spíše dochází ke stěhování obyvatel a z toho důvodu některá města obyvatele ztrácejí a jiná je zase získávají. Na tento děj má vliv více faktorů. O některých se dozvíme více v další části.
A/ Vývoj počtu obyvatel Urči z grafu, ve kterém roce měla Ostrava nejvíce a nejméně obyvatel.
Zdroj: ČSÚ - Běžná evidence obyvatelstva, údaj 1.1
82
Úkol
B/ Hromadná forma bydlení Urči, ve kterých městech Moravskoslezského kraje je nejvíce bytů v panelových domech.
83
Úkol
C/ Umístění města Urči, která místa byla nejčastěji vybírána v dřívějších dobách k zakládání měst. Uveď minimálně tři z nich.
Úkol
D/ Křížovka Vyplňte křížovku:
1.
Úkol
Z
2.
P
.
3.
J
4.
E
5. 6.
Š U
7.
A
1. Lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací, prostor kde jsou obvykle pěstovány nebo
umístěny rostliny 2. Město stověžaté 3. Označení pro řadové výsadby stromů v zahradní architektuře 4. Hvězda stará 5 miliard let. Nezbytná pro život na zemí. 5. Místo obývané lidmi s vícepatrovými obytnými domy, např. panelovými domy, 6. Místní komunikace, zejména v zastavěné části obce. Někdy se tak nazývá i shluk domů, které jsou rozmístěny kolem takové komunikace 7. Přirozený vodní tok Tajenka: zpravidla označována nějaká myšlená čára oddělující dvě navzájem různé přírodní či společenské entity, např. dva státy 84
E/ Otázky Proč si myslíš, že se lidé stěhují? Napiš vlastními slovy.
Úkol
Napiš důvody, proč si myslíš, že se lidé stěhují z menších měst do větších, nebo z větších měst do větších?
Úkol
Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
Úkol s učitelem
F/ Závěr
85
3. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY VÝVOJ MĚST V polovině 19. století se velká města začala proměňovat změnou aktivit svých obyvatel spojenou s výstavbou továren a železnice. Rozdíly v zaměstnání městských obyvatel byl dán charakterem měst. V průmyslových městech byly až tři čtvrtiny lidí zaměstnány v průmyslovém sektoru, drtivá většina z nich pracovala v továrnách, zatímco u neprůmyslových to byla přibližně polovina, avšak jen malá část pracovala v manufakturách a továrnách, většinu tvořili řemeslníci samostatně pracující.
Motivace
V průběhu dalších let prošlo město několika vývojovými etapami.
A/ Urbanizace – přeměna venkovských sídel na městské Popiš, jak probíhá vývoj průmyslového města - vývoj malého sídla na průmyslové velkoměsto.
Proč město najednou s rozvojem průmyslu začalo tak rychle růst a proč se prudce zvýšil počet obyvatel?
Úkol
Úkol
Jak město muselo řešit prudký nárůst osob – pracovní síly? Úkol
86
B/ Doprava ve městech Pro vývoj měst je v dnešní době nezbytně nutný i vývoj dopravy. Z mapy níže urči, které oblasti (trasy) v Moravskoslezském kraji jsou nejvíce zatíženy dopravou a přes která sídla vedou.
87
Úkol
C/ Vývoj věkových skupin obyvatel Urči, ve které věkové kategorii byl největší počet obyvatel v roce 2000. Urči, kolik obyvatel bude ve městě v roce 2040 ve věku 55 – 59 let. Jaký trend vývoje obyvatel lze z grafu vysledovat? Jaký trend vývoje obyvatelstva lze z grafu vysledovat?
Úkol
2500
Počet obyvatel
2000 1500 1000
2000
Věkové skupiny
2010
90+
85 - 89
80 - 84
75 - 79
70 - 74
65 - 69
60 - 64
55 - 59
50 - 54
45 - 49
40 - 44
35 - 39
30 - 34
25 - 29
20 - 24
15 - 19
10 - 14
5-9
0
<= 4
500
2040
Zdroj dat: ČSÚ, bilance obyvatelstva, stav obyvatel vždy k 1.1.
D/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
Úkol s učitelem
FUNKCE MĚSTA Funkční členění rozděluje jednotlivé části města podle podílu, jakým přispívají k pokrytí základních městotvorných funkcí, těmi jsou bydlení, práce, odpočinek, dopravní a inženýrská obsluha, ale také podle toho, jak jsou v nich jednotlivé funkce prostorově uspořádány. Pokud se zamyslíte, zjistíte, že v průběhu každého dne využíváte většiny městotvorných funkcí ke svému životu.
88
Motivace
A/ Městotvorné funkce Jaké 4 základní funkce by mělo splňovat každé město? Pokud je město nesplňuje – je to důvod k jeho zániku?
Úkol
B/ Zastoupení funkcí měst v závislosti na jejich velikost A nyní úkol pro začínajícího urbanistu. Zkus určit zastoupení všech 4 základních funkcí u 5 měst níže uvedených. K úkolu můžeš použít mapu, znalosti své i svých spolužáků.
Úkol
U uvedených měst dopiš centra (větší města), které jejich funkce doplňují, a napiš, které funkce jsou v nich zastoupeny a která funkce chybí. Zamysli se a napiš jméno většího města, které mu danou funkci zajišťuje. Použij mapu, internet
Úkol
Ostrava Havířov Vítkov Bruntál Opava
Frýdek – Místek Hradec nad Moravicí Vrbno pod Pradědem
89
C/ Doprava Za pomocí internetu, mapy dopiš dojezdovou dobu v minutách, počet km z níže uvedených měst do Ostravy.
Město
Doba v minutách
Úkol
Počet km
Jablunkov Bruntál Vítkov Havířov Kopřivnice Český Těšín Opava D/ Vzdělání obyvatel Ostravy Z uvedeného grafu, který znázorňuje vzdělání obyvatel města Ostravy v letech 1961- 2001 urči, kterých obyvatel (se základním vzděláním nebo bez vzdělání, se středním vzděláním bez maturity, s maturitou nebo s vysokoškolským vzděláním) bylo nejvíce v roce 1980, a kterých bylo nejvíce v roce 2001. Popiš, jaké trendy lze vysledovat.
Zdroj: ČSÚ - SLDB 1961 – 2001
90
Úkol
E/ Věková struktura obyvatel území Urči, které věkové skupiny v Moravskoslezském kraji jsou nejméně a nejvíce početné v letech 2010 a 2030 (u obou pohlaví). Popiš vývoj obyvatel mezi lety 2010 a 2030. Co tento trend přináší městu a jak může město reagovat?
Zdroj: ČSÚ - Běžná evidence obyvatelstva, údaj 1.1
91
Úkol
F/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
92
Úkol s učitelem
Vznik měst Pro vznik města musel být v minulosti vážný důvod, v našich podmínkách se objevovaly nejčastěji tyto čtyři důvody: Potřebu obchodu – tržní směny. Směna probíhala mezi místními výrobci, tedy řemeslníky, a spotřebiteli z venkova i měst, ale také mezi obchodníky samými, kteří dováželi zboží často z velkých vzdáleností. Potřebu řemeslné výroby. Řemeslná výroba nacházela sporadicky své umístění i na venkově. Rozhodující část řemeslnických dílen však byla umístěna ve městech. Především v měšťanských domech na náměstí, ale i v návazných ulicích a uličkách středověkého města. Často se do jednotlivých ulic sdružoval stejný druh řemeslnické výroby. Někdy se dokonce tyto uličky zastřešily. Připomínkou jsou řeznické ulice zachované dodnes v podobě masných krámů, které však dnes již plní jiné funkce (restaurace, galerie). Budování podhradí. V případě kdy hrad plnil i funkci administrativního centra oblasti se jednalo o tzv. zeměpanské hrady. Působil zde pověřenec krále v roli správce oblasti, který si opatřoval pomocníky (např. písaře). Při větším počtu jim však již hrad nebyl schopen zajistit ubytování. Pomocníci si pak i se svými rodinami pořizovali bydlení v podhradí, které se posléze stalo základem města. Ještě dnes jsou tato města rozeznatelná, neboť opevnění hradu bylo vždy zakomponováno do hradního systému města. Těžbu nerostů. Ve středověku se jednalo nejčastěji o těžbu rud drahých kovů (zlato, stříbro). V českých zemích takto vznikla celá řada měst, z nichž většina nese ve svém názvu slovo „hory“. Známá je Kutná Hora, Březové Hory, Zlaté Hory, ale také Příbram, Jihlava, Bruntál a další. Z historicko-právního hlediska byla v minulosti za města považována sídla, která obdržela městská práva, jež byla udělována králem, církví nebo šlechtou, s nimiž se pojila určitá privilegia (právo trhu, mýta, hradeb aj.). Většina našich měst vzniklých z výše uvedených důvodů dodnes představují významná centra našeho osídlení a v podobě historických jader se stala nedílnou součástí našich současných měst.
93
Motivace
A/ Půdorys města Všeobecně jsou rozlišovány dvě příčiny vzniku měst. A to umělá a přirozená. Přiřaď k obrázkům měst správný půdorys města, který je buď přirozený, nebo umělý. Kutná Hora
České Budějovice
94
Úkol
B/ Migrace obyvatel Vypracujte SWOT analýzu (SWOT analýza je metoda, jejíž pomocí je možno identifikovat silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby spojené s určitým projektem, typem podnikání, podnikatelským záměrem, apod.), která bude popisovat migraci obyvatel z menších obcí do velkých měst. Zhodnoťte nejdůležitější silné a slabé stránky a příležitosti a hrozby migrace obyvatelstva.
VNĚJŠÍ
VNITŘNÍ
POMOCNÉ
ŠKODLIVÉ
(k dosažení cíle) STRENGHTS (silné stránky)
(k dosažení cíle) WEAKNESSES (slabé stránky)
OPPORTUNITIES (příležitosti)
THREATS (hrozby)
95
Úkol
C/ Věkové rozložení obyvatel V níže uvedené tabulce je uvedený počet obyvatel v jednotlivých věkových kategoriích ve městě. Vypočítejte procentuální rozložení těchto věkových skupin a vyznačte je do koláčového grafu.
Věková kategorie
Počet obyvatel
Věkové rozložení v %
0-15 let
75
16 - 30 let
45
31 -45 let
105
46 - 60 let
85
61 - 75 let
45
76 - 90 let
30
90 let a více
Úkol
4
D/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
96
Úkol s učitelem
STAVBY VE MĚSTĚ Město je živý organismus, který odráží hodnoty, cíle a způsob myšlení lidí v něm žijících. Každá doba v něm zanechává svůj architektonický odkaz, který vypovídá o tom, co bylo důležité pro lidi, kteří ho v daném čase budovali. Stavby přetrvávají dlouhý čas, a proto jsou jedním z důležitých odkazů na dobu jejich vzniku, případně přestavby. Určitě se každý z Vás setkal se stavbou, která v něm zanechala silný dojem svou velkolepostí, atmosférou, zajímavým vzhledem a možná v některých z Vás vzbudila otázku, jaký byl ten člověk, který ji nechal postavit? nebo který ji navrhl? Jaká byla doba, kdy tato stavba vznikla?
Motivace
Tak výjimečných staveb není mnoho, ale každý den využíváme spoustu staveb obyčejnějších, ve kterých trávíme velkou část našeho času. Pojďme si o nich říci něco víc.
A/ Stavby pro bydlení Uveď rozdíl mezi panelovým domem a rodinným domem.
97
Úkol
B/ Doprava ve městě V níže uvedené tabulce je uvedený počet přepravených osob v jednotlivých letech v integrovaném dopravním systému Moravskoslezského kraje. Vyznačte tyto údaje do spojnicového, nebo sloupcového grafu.
Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Úkol
Počet přepravených osob za rok 118 mil. 148 mil. 240 mil. 348 mil. 421 mil. 618 mil. 715 mil. 794 mil. 818 mil.
Vyznačte do grafu vývoj počtu přepravených osob:
C/ Parkování ve městech Jaké systémy parkování a odstavování vozidel se ve městech využívají? A jak by jste řešili nedostatek parkovacích míst ve městech?
98
Úkol
D/ Tvůj den ve městě Zmapuj jeden svůj den. Zapisuj si, které stavby jsi za ten den navštívil, které funkce města jsi využil. Pokud jsi jel do jiného města, pak napiš, kterou stavbu jsi navštívil v něm a proč – chceme zjistit, jestli jsi tam nehledal něco, co tvé město nemá.
Domácí úkol
Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
Úkol s učitelem
E/ Závěr
99
VEŘEJNÁ SPRÁVA A PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE MĚST Členění veřejné správy může být provedeno dle různých kritérií. Základní členění je na státní správu a samosprávu. Z hlediska regionálních věd má význam rozlišování správy na ústřední a místní. Pokud jde o oblast veřejné správy, vrcholným orgánem výkonné moci je u nás vláda. Vláda především řídí, kontroluje, sjednocuje a koordinuje činnost ministerstev, která jsou ústředními orgány státní správy. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejích orgánů plní Úřad vlády, který funguje jako pomocná instituce.2 Samospráva je tedy veřejná správa, vyznačující se zaměřením samosprávného subjektu na sebe sama a své vlastní záležitosti a na politické zájmy občanů. Státní správa je ta část veřejné správy, která se uskutečňuje jménem a v zájmu státu, tvoří samotné jádro veřejné správy a je její klíčovou součástí. Pokud se hlouběji zabýváme členěním veřejné správy na ústřední veřejnou správu a územní veřejnou správu, pak ústřední veřejná správa má ve své gesci celé území České republiky a územní veřejná správa je vykonávaná v rámci příslušných územně administrativních jednotek, na které je stát rozdělen.
Vysvětlení
Ústředními orgány státní správy i samosprávy jsou ministerstva. Územní státní správu i samosprávu v České republice vykonávají orgány obcí a krajů. Jejich kompetence jsou definovány v níže uvedených zákonech: 1. v zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. v platném znění, 2. v zákoně o krajích č. 129/2000 Sb. v platném znění, 3. v zákoně o podpoře regionálního rozvoje č. 248/2000 Sb. v platném znění.
Jako správný obyvatel České republiky by jsi měl znát, podle čeho se řídí město, kdo stojí v jeho čele a kdo má jaké kompetence.
2
Motivace
Vykonavatelem veřejné správy je také prezident republiky, ale na rozdíl od vlády jeho postavení vykonavatele veřejné správy není jednoznačně definováno.
100
A/ Veřejná správa v obci a statutárním městě Kdo stojí v čele obce / města? Jak se daná osoba označuje ve statutárním městě?
Úkol
B/ Základní zákony platící pro obce (města) Jaké jsou základní zákony, kterými se řídí obec (město)?
Úkol
C/ Plánování rozvoje území Jaký je rozdíl mezi městem a statutárním městem?
Úkol
D/ Veřejná správa Jaké znáš ústřední orgány státní správy? Jaké znáš územní orgány státní správy?
101
Úkol
E/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.
102
Úkol s učitelem
4. PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE HOMELESSNESS A current transformation from industrial to post-industrial society leads to a significant territory polarisation and to increase of regional disparity. As a result of these changes there is a modification of becoming social structures and working procedures, which lead to decrease of traditional economics areas and traditional occupations. Municipal authorities can be often under a high pressure, when considering a regional strategy planning and its sustainability. Economic activities are changing in their structure. As a side-effect there arises a social separation. All the outer and internal factors that influence a particular territory can not be well predicted: aspects as economical crisis, European union break-up, massive migration, refugees and foreigners from developing countries etc. All these changes just highlight social differences and often lead to a longterm unemployment period, criminality and creation of ostracised areas (ghettoes). One of the above mentioned phenomenon is homelessness, which is a big issue of all big cities and it affects The Czech Republic to a certain extend as well. FEANTSA- European organisation of national institutions that work with homeless people, use a set of four situations to define a state of homelessness. It is described as a state of a person without a shelter, without a flat, living in uncertain conditions and living in not sufficient conditions. According to these situations there are in principal three homelessness types (source: www.feansta.org): 1. Obvious homelessness - people that live in the street, at the stations, poor hostels or other asylum facilities; 2. Hidden (latent) homelessness - people without shelter, who don´t search for help within asylum services and facilities; 3. Potential homelessness- people living in uncertain housing conditions, in rental flats, in lodgings, in hostels, people that are waiting for getting out of a prison or from foster children´s home (source: Metodologický set reintegračního programu pro osoby bez přístřeší, část A- Bydlení s asistencí, práce s asistencí, Slezská diakonie 2008).
People can sometimes easily get into a situation, when they suddenly become "without shelter". It can happen from various reasons. The cause can be a family falling apart, job loss, serious illness or injury, mental disease or numerous addictions. People after getting out of a prison, on probation or young people that enter a real life after foster´s children home release can easily become without shelter. Homeless people can be very young
103
people, mostly not adult and they can be also seniors. It is very difficult situation for elderly people, because they mostly suffer from many diseases. There can be seen family relatives in the street, sometimes even whole families can be found in this bad situation. Some pairs don´t have any other option but to stay in the street, because there are mostly no asylum facilities for pairs and these partners don´t want to separate. Homeless people can use quite wide range of social services, which can give a hand in their miserable situation. These services are mostly run by non-profitable organisation. The major institutions are for instance The Salvation Army and Charity of the Czech Republic. Both these organisation provide various services such as street work, day-care centres and hostels for one night sleep, asylum shelters and half-way housing system, which is very important training-like type of housing for homeless man. Homeless people don´t often have any income, they are not able to take care about social benefits and in most cases they don´t posses any identification cards. These people can meet a street worker right in the street and he can offer them a free counselling and help them with any difficulties they have. A street worker is looking for people in need, he meets them regularly and offers any help they need. He also informs homeless people about other services available. Another step for a homeless person could be a day-care centre visit, which provides a day asylum for people living in the street. They can find social counselling, refreshments, a possibility of using sanitary facilities or they can be given some clean clothes. All these day-care centre services can be used for free. Another service for homeless people is a hostel providing overnight sleep. Such a service is mostly charged. It is mostly connected with use of sanitary facilities and food is also included. From one night stand in a hostel can a homeless person further move to asylum shelter, where he can spend all day - such a housing is charged, as well as food; or sometimes there is a possibility to cook. The most important part of asylum shelters is regular counselling with educated social workers, who try to solve out each client´s difficult life situation. Relationships between clients and social worker is mostly of a long-term cooperation and there is a good chance that a client slowly gains important competences for taking care about himself and sooner or later he is able to move to his own new flat, to get a good job or even restore family relationship. Asylum houses clients can also take an advantage of another step towards their own new housing these are various forms of flat living training. Such a training can be crucial in fixing client´s selfesteem. Not all homeless people go through the whole journey from street life to their own new living place. Some people are stuck in a circle - they live in the street, hostel, asylum shelter and as they grow older they tend to spend more and more time in medical facilities (hospitals). Some of these people aren´t able any more to gain competences and find an independent housing or there is simply no such a possibility of their own flat so they wait in asylum shelters and when they are old enough they can be for example placed in senior housing facility. There are also another serious barriers that unable a stay in asylum shelters and other facilities. Some people are addicted to drugs or alcohol and thus they can´t be accepted to most charitable facilities. Some other people can have problems with a strict regime in such a facilities or they are not able to provide a certain amount of money for a longer period and thus they don´t have money for paying these services. Nevertheless, each trial to help people without home should be considered as a great effort and generous act from the one who gives a hand. 104
Výkladový slovník pojmů Anglicky
Česky
asylum shelter
azylový dům
cause
příčina, důvod
charged
zpoplatněno
Charity
charita
competences
kompetence, schopnosti
effort
snaha, úsilí
facility
zařízení
homeless people
lidé bez domova
homelessness
bezdomovectví
housing
bydlení
income
příjem
long-term
dlouhodobý
pay
platit
result
výsledek
sanitary
hygienický
senior
důchodce
services
služby
social worker
pracovník sociální práce
street worker
terénní pracovník
The Salvation Army
Armáda spásy
105
Slovník pojmů
BEZDOMOVECTVÍ Současný přechod industriální společnosti na postindustriální ústí k výrazné polarizaci území a růstu regionálních disparit. V důsledku těchto pochodů dochází k proměně stávajících sociálních struktur a způsobů práce, což vyvolává úpadek tradičních oblastí ekonomiky a tradičních profesí. Situace zesiluje tlak na management obcí při plánování budoucího vývoje regionu a jeho udržitelnosti. Mění se rozložení ekonomických aktivit v prostoru i jejich struktura. Doprovodným jevem je vznikající sociální separace. Faktory působící na společnost zevně i vnitřně (hospodářská recese, hrozící rozpad eurozóny, masivní migrace obyvatel, příchod cizinců z rozvojových zemí atd.) na území nelze předvídat. Všechny tyto změny jen podtrhují sociální rozdíly a často vedou k dlouhodobé nezaměstnanosti, kriminalitě a vzniku sociálně vyloučených lokalit. Jedním z výsledků výše uvedených jevů je problém bezdomovectví, který je fenoménem veškerých velkých evropských měst a v určité míře se dotýká všech větších měst v ČR. FEANTSA- Evropská organizace národních organizací pracujících s bezdomovci používá pro definování bezdomovectví soubor čtyř situací, které dělají z jedince osobu bez přístřeší. Jedná se o stav bez přístřeší, stav bez bytu, bydlení v nejistých podmínkách a bydlení v nedostatečných podmínkách. V souladu s těmito situacemi jsou v zásadě tři typy bezdomovectví. (zdroj: www.feansta.org) 1. Zjevné bezdomovectví - týká se osob žijících na ulici, v nádražních halách, noclehárnách nebo jiných azylových zařízeních, 2. Skryté (latentní bezdomovectví) - lidé bez domova nevyhledávající služeb organizací poskytujících azylové bydlení, 3. Potencionální bezdomovectví - osoby žijící v nejistých bytových podmínkách, v nájemních bytech, v podnájmech, v ubytovnách, lidé čekající na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo z dětských domovů. (zdroj: kolektiv autorů, Metodologický set reintegračního programu pro osoby bez přístřeší, část A- Bydlení s asistencí, práce s asistencí, Slezská diakonie 2008).
Do situace, kdy ztrácí přístřeší, se lidé dostávají z nejrůznějších příčin. Důvodem může být rozpad rodiny, ztráta zaměstnání, onemocnění nebo úraz, duševní porucha nebo různé závislosti. Tyto situace sami o sobě ještě nevedou ke ztrátě přístřeší, ale mohou spustit sled událostí, na jejichž konci zůstává člověk na ulici. Bez střechy nad hlavou se také často ocitají lidé propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo mladí lidé, kteří vycházejí z dětských domovů. Mezi bezdomovci se lze setkat jak s lidmi velmi mladými, na hranici plnoletosti, tak i s lidmi v důchodovém věku. U nich je pobyt na ulici velmi rizikový, protože již trpí řadou chorob. Na ulici se také ocitají osoby 106
v příbuzenském vztahu. Výjimečně se lze setkat také s celou rodinou i s nezletilým dítětem. U partnerských dvojic často dochází k setrvání v situaci, kdy přebývají na ulici nebo v provizorním obydlí, protože se nechtějí rozdělit a absence azylového zařízení pro smíšené dvojice je k tomu nutí. Lidé bez domova mohou využít celé spektrum sociálních služeb, které jim mohou nabídnout pomoc v jejich situaci. Tyto služby nabízejí především neziskové organizace. Jako příklad můžeme uvést Armádu spásy nebo Charita České republiky. Konkrétně tyto dvě organizace provozují na území českých měst služby od terénní práce, přes nízkoprahová denní centra a noclehárny, až po azylové domy a formy tréninkového bydlení, které je dalším krokem k začlenění člověka bez přístřeší do společnosti. Lidé bez domova často nemají žádný příjem, nejsou schopni si sami vyřídit sociální dávky, chybí jim osobní doklady. Přímo na ulici mohou využít kontaktu s terénním pracovníkem, který jim může nabídnout pomoc při řešení jejich situace a naplnění jejich potřeb. Terénní pracovník tyto osoby vyhledává, aktivně je navštěvuje a nabízí pomoc. Seznamuje je také s nabídkou dalších služeb, které mohou využít. Dalším krokem pro bezdomovce může být návštěva nízkoprahového denního centra, které poskytuje přes den azyl pro osoby žijící na ulici. Mohou zde najít sociální poradenství, občerstvení, možnost využít hygienické zařízení nebo vybrat si čisté oblečení. Nízkoprahové denní centrum je možné využít zdarma. Další službou pro bezdomovce je noclehárna umožňující azyl přes noc. Tato služba již bývá zpoplatněna. Zpravidla jí doprovází opět možnost využít například sprchy nebo je její součástí občerstvení. Z noclehárny lidé mohou přecházet do azylového domu, kde již tráví celý den, hradí si zde ubytování a často i stravu nebo jim je poskytnuta možnost si stravu připravit. Samozřejmostí v těchto službách je spolupráce sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách s uživateli těchto služeb na řešení jejich sociální situace. Na azylovém domě je spolupráce s uživatelem zpravidla dlouhodobější a může docházet ke zvyšování kompetencí uživatele k samostatnému bydlení, k nalezení a udržení si práce nebo k navázání kontaktu s rodinou. Uživatelé azylových zařízení také mohou využít dalšího kroku k samostatnému bydlení, kterým jsou různé formy trénování bydlení v bytech. To vede k dalšímu zvýšení kompetencí uživatelů služeb. Ne všichni lidé bez domova projdou celou tuto cestu od života na ulici až po získání svého vlastního bydlení. Často se tito lidé točí v jakémsi kruhu mezi ulicí, noclehárnou, azylovým domem a s přibývajícím věkem také pobyty ve zdravotnických zařízeních. Někteří již nejsou schopni získat kompetence k samostatnému bydlení nebo pro ně nabídka samostatného bydlení neexistuje a tito lidé čekají na azylových domech na přijetí například do domovů pro seniory. Některým lidem se nepodaří posunout se z noclehárny do azylového domu a některé zůstane maximem využití nízkoprahových denních center nebo terénní práce. Pro některé osoby je práh těchto zařízení příliš vysoký, například z důvodu nemožnosti požívat zde alkohol nebo být zde pod jeho vlivem, z důvodu neschopnosti přizpůsobit se režimu zařízení, z důvodu nesehnání nebo udržení finančních prostředků potřebných na využití služeb poskytovaných za úplatu. Každá nabídka pomoci má však svůj smysl, pokud pomůže člověku bez domova zlepšit jeho situaci.
107
ČÁST C - METODICKÁ PŘÍRUČKA Metodická příručka obsahuje konkrétní případy, jak pracovat s pracovními aktivitami s využitím zvolených přístupů a pedagogických výukových metod. Níže je uveden přehled a podrobnější informace pro práci s pracovními aktivitami, včetně uvedení správného řešení. Město Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je v dětech podnítit zájem o své město a města v okolí, zájem o dopravu ve městě, stavby ve městě a rozpoznat jejich hlavní využití a význam. Měly by být schopny určit výhody, nevýhody a potenciál jednotlivých budov a měst. Cílová skupina: pro žáky 1. Stupně základních škol Pokyny V rámci předmětů: Prvouka, vlastivěda pro učitele Rozsah: 1 – 2 hodiny Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Nutnost aktivní účasti učitele. Pomůcky: papír, pastelky, tužka Podle počtu žáků ve třídě rozdělte děti do skupinek. Přečtěte dětem Motivaci a přejděte k jednotlivým úkolům. V bodě A/ Seřaď města podle jejich velikosti, s dětmi přečtěte zadání a ve skupinkách by měli děti správně seřadit města dle jejich rozlohy od nejmenší po největší. 1. 11,44 km2 - Frenštát pod Radhoštěm 2. 29,34 km2 - Bruntál 3. 31,02 km2 - Bohumín 4. 51,49 km2 - Frýdek Místek 5. 214 km2 – Ostrava V druhé části otázky by měli děti správně přiřadit správné názvy budov na jednotlivých obrázcích V bodě B/ Stavby ve městě, děti vyzvěte k označení staveb, které se podle nich nacházejí v jejich městě. Děti mohou doplnit i názvy jiných budov. Vyvolejte s dětmi diskuzi nad touto aktivitou a prodiskutujte s nimi, kde všude se nacházejí stavby ve městě a v čem jsou prospěšné.
108
V bodě C/ Křížovka
2.
5.
H
Ř
B
1.
V
E
P
A
R
K
3.
O
B
4. T
I
S
N
I
C
E
Y
V
A
T
E
L
N
Á
M
Ě
S
T
Í
O
V
V bodě D/ Příklad pro výpočet, s dětmi společně spočítejte příklad (násobení, sčítání). Výsledek je 220 km. V bodě E/ Vysvětlení pojmu, děti by měli být schopny vysvětlit, co je to město. Nechte je volně diskutovat nad problematikou. Vysvětlení pojmu Město: - velké seskupení obyvatel, · výrobní i nevýrobní pracoviště, · výstavné i méně výstavné budovy, · čtvrtě průmyslové, obchodní, obytné i jiné, · větší možnost společenských styků, · lepší a všestrannější uspokojování potřeb službami, · společenský, politický, ekonomický i kulturní život živější V bodě F/ Doprava ve městě, Děti najdou a spojí dvě slova, které se týkají dopravě ve městě a s tím spojené dopravní prostředky a kde jezdí. Vznik měst Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem historii měst, jejich vznik a zakládání měst. Žáci by měli získat povědomí o městě a jeho zázemí. Cílová skupina: pro žáky 2. Stupně základních škol V rámci předmětů: Zeměpis Pokyny Rozsah: 1 – 2 hodiny pro učitele Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Nutnost aktivní účasti učitele Pomůcky: papír, tužka Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech
109
V bodě A, Průtok řek městy, žáci by měli správně odpovědět, kterými městy protékají řeky Odra a Ostravice. Mohou si vzít na pomoc mapu. Odra – Jakubčovice nad Odrou, Odry, Suchdol nad Odrou, Ostrava, Bohumín Ostravice – Ostravice, Frýdlant nad Ostravicí, Frýdek-Místek, Paskov, Vratimov, Ostrava. V bodě B, Zakládání měst, přečtěte si s dětmi úkol a společně přemýšlejte nad správnou odpovědí, ve kterém století došlo k velkému zakládání měst na území ČR. V druhé části úkolu by měli žáci správně odpovědět, kdo uděloval sídlu městská práva. Odpověď: 13. Století, král, církev, šlechta V bodě C, Důvody vzniku města, žáci by měli správně popsat 4 důvody vzniku měst u nás. Odpověď: obchod, budování podhradí, řemeslná výroba, těžba nerostů V bodě D. Křížovka, 1. 2.
K
O
B
O
R
A
R
E
L
I
U
H
L
Í
3. 4.
M
A
G
N
E
T
5.
K
O
S
T
E
L
6.
P
L
Á
N
7.
K
O
L
O
N
I
V
.
E
V bodě E, Zamyšlení – funkce města, společně s žáky určete, co je potřeba k tomu, aby se ve městě dobře bydlelo, když si chceme postavit dům. Například: Doprava – cesty, veřejnou dopravu, parkoviště, nádraží, cyklostezky atd. Odpočinek a volný čas – park, les, louka, atd. Práce – místo, kde pracují lidé - firmy, obchody, nemocnice, školy, úřady, továrny, opravny, čistírny, pekárny apod. Bydlení a občanské vybavení – mateřská škola, základní škola, zdravotní služby (lékař), sociální služby,. obchody, bazén, sportovní zařízení atd. V bodě F/ Typologie měst, žáci mají určit ke každému typu města přiřadit 1 město v ČR. Hornické – Ostrava (uhlí), Karviná (uhlí), Jihlava (stříbro), Kutná Hora (stříbro), Příbram (uran), Jáchymov (uran), Průmyslové – Ostrava (hutnictví, strojírenství), Plzeň (strojírensví), Mladá Boleslav (automobily), Kolín (automobily, chemický), Litvínov (petrochemie), Teplice (sklářství), Otrokovice (gumárenství), atd. Přístavní – Děčín, Praha, Mělník, Ústí nad Labem, Lovosice, atd., Veletržní – Brno, Praha, Olomouc, České Budějovice, Litoměřice, 110
Lázeňské – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Luhačovice, Jeseník, Janské Lázně, Karlova Studánka, Klimkovice, Poděbrady, Teplice, Třeboň, atd., Středisko cestovního ruchu – Praha, Karlovy Vary, Český Krumlov, Lednice, Karlštejn, atd. Univerzitní – Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Plzeň, atd. V bodě G/ Dopravní komunikace, žáci mají svými slovy popsat, co je nadchod a popsat jeho funkci ve městě. Odpověď: místo určené pro chodce k přechodu přes komunikaci Stavby ve městě Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem o stavby ve městě a jejich význam. Žáci by měli získat povědomí o vývoji staveb u nás. Cílová skupina: : pro žáky 2. Stupně základních škol Pokyny V rámci předmětů: Zeměpis pro učitele Rozsah: 1 – 2 hodiny Poznámka: možnost práce ve skupinkách Pomůcky: papír, tužka Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Stavby pro bydlení a občanské vybavení měst, žáci mají za úkol určit stavby k bydlení. stavby v oblasti bydlení – rodinný dům, bytový dům, rezidenční dům, penzion, hotel, motel apod. stavby v oblasti občanské vybavenosti – základní škola, mateřská škola, lékárny, obchody, pošta apod. V bodě B, Stavby a vybavení pro rekreaci a volný čas, děti by měli správně vyjmenovat stavby a jejich funkci, které slouží k rekreaci a volnému času. Odpověď: Stavby a vybavení pro rekreaci a volný čas – chaty, chalupy, sportoviště (sportovní haly, dětské hřiště, aj.), koupaliště, vodní nádrže, rybníky, park apod. V bodě C, Umístění staveb ve městě, řekněte žákům, aby si vzali tužku, nebo pastelky a řekněte jim, ať si představí své město a do půdorysu města zakreslí, kde by umístili stavby, které jsou vypsané v úkolu. Půdorys města – umístění budov 1. kostel – ve středu (u náměstí) 2. hřbitov – na okraji 3. náměstí – ve středu 4. hradby – okolo města 5. radnice – na náměstí 6. měšťanský dům – na náměstí nebo v jeho blízkosti 7. továrna – na okraji města 8. koupaliště – někde mezi náměstím a okrajem města 9. kino - někde mezi náměstím a okrajem města V bodě D, Území ve městě, Co je to, studenti vysvětlí co je to Brownfield: je nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, je zanedbaná a případně kontaminovaná. 111
Brownfieldy vznikají jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity, přičemž je nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jejich regenerace.
V bodě E/ křížovka 1.
V
O
L
A
M
Ý
T
I
T
M
O
S
T
O
S
T
R
A
Š
O
V
A
R
2. 3. 4.
K
5. 6. K
L
I
S
N
8.
S
E
Š
I
T
O
Š
T
A
P
Ě
S
10.
P
K
A
A
7.
9.
V
A
T
V bodě F/ Vývoj výstavby ve městě, žáci mají pracovat s grafem a určit, zda mezi roky 1991 a 2011 došlo ke změně počtu vystavěných domů. Pokud ano, tak určit, jestli to byly rodinné, či bytové domy a jestli jejich počet vzrostl nebo klesl Odpověď: Mezi lety 1991 a 2011 došlo ke změně vystavěných rodinných domů. Počet domů vzrostl. Vývoj měst Vzdělávací cíl: Žáci by měli získat povědomí o vývoji měst a jeho procesech v něm. Žáci by měli umět se zamyslet nad dopady migrace pro města. Cílová skupina: : pro žáky 2. Stupně základních škol Pokyny V rámci předmětů: Dějepis pro učitele Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír
112
Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Vývoj počtu obyvatel, vyzvěte žáky, aby prostudovali graf a poté by měli vyčíst z grafu, ve kterém roce měla Ostrava nejvíce a nejméně obyvatel, V roce 1990 měla Ostrava nejvíce obyvatel (cca 331 000 obyvatel) a v roce 2010 měla Ostrava nejméně obyvatel (cca 306 000 obyvatel). V bodě B, Hromadná forma bydlení, děti vyzvěte, aby prostudovaly mapu a poté určili, ve kterých městech MS kraje je nejvíce bytů v panelových domech. Odpověď: Ostrava, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek, Opava V bodě C, Umístění města, žáci mají za úkol určit, na kterých místech byly zakládány města v dřívějších dobách. Měli by uvést minimálně 3. Odpověď: křižovatky obchodních cest, přechody řek, podhradí, místo těžby nerostů V bodě D, křížovka
V bodě E/ Stěhování obyvatel, vyzvěte žáky, aby se zamysleli nad migrací obyvatel a pokusili se vysvětlit, proč se lidé stěhují. V druhé části by měli popřemýšlet nad tím, proč se lidé stěhují z malých měst do větších a naopak. Odpověď: Lidé se stěhují nejčastěji z důvodu nedostatku práce v daném místě, tzn. za prací, za rodinou, za lepším životním prostředím. Práce je také jedním z hlavních důvodů stěhování do větších měst. Mnoho lidí také preferuje větší města z důvodu větší občanské vybavenosti (obchody, kina, kultura, sport, volnočasové aktivity, apod.). Migrace do menších měst často probíhá zejména z důvodu zklidnění životního stylu, větší bezpečnosti, většího klidu.
113
Vývoj měst Vzdělávací cíl: Studenti by měli získat znalosti v oblasti vývoje měst, seznámení s pojmem urbanizace a řešením situací, jako je zvýšení počtu obyvatel z důvodu urbanizace. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. Ročníku gymnázií, středních odborných Pokyny škol. pro učitele V rámci předmětů: zeměpis Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Urbanizace – přeměna venkovských sídel na městské, žáci by měli popsat vývoj průmyslového města. Jak vzniká průmyslové město z malých sídel. -Urbanizace – koncentrace obyvatelstva do měst (přeměna venkovských sídel na města) Mechanismus vývoje průmyslového, důvody přeměny malých sídel - Zvýšený příliv obyvatelstva, investic, pracovních příležitostí nebo informací vyvolává rozpínaní (dekoncentraci) těch městských funkcí, které nejsou schopny platit nejvyšší cenu za umístění v blízkosti centra. V období průmyslové revoluce a urbanizace byl typickým rysem růst obytných i průmyslových předměstí. -V další otázce „Proč se zvýšil počet obyvatel“ - Počet obyvatel ve městě se zvýšil s rozvojem průmyslu (průmyslová revoluce, naleziště nerostných surovin), kdy bylo nutné zajistit dostatek pracovních sil. Část lidí mohla do práce dojíždět z okolí, nejvhodnější však bylo stěhování obyvatel do místa práce. -Jak muselo město řešit prudký nárůst obyvatel? - Prudký nárůst obyvatel město muselo řešit výstavbou nových bytových jednotek (sídliště), zvýšení kapacit občanské vybavenosti – škol, obchodů, lékařských ordinací a další občanské infrastruktury. V bodě B, Doprava ve městech, děti přiveďte na myšlenku, že doprava je důležitá k nezbytnému vývoji měst v MS kraji. Žáky vyzvěte k prostudování mapy a měli by určit, které oblasti (trasy) v MS kraji jsou nejvíce vytížené dopravou. Odpověď: silnice Nový Jičín – Frýdek-Místek – Třinec – Jablunkov (hranice se Slovenskem), dálnice D1 silnice Ostrava – Frýdek-Místek V bodě C, Vývoj věkových skupin obyvatel, vyzvěte studenty k prostudování grafu a určení, ve které věkové kategorii byl největší počet obyvatel v roce 2000 a poté určit, kolik obyvatel bude ve městě v roce 2040 ve věku 55 – 59 let. Odpověď: Z grafu lze vysledovat, že se jedná o trend demografického stárnutí, kdy klesá porodnost a prodlužuje se délka života – tím pádem dochází k snižování počtu dětí a mladých osob a roste počet seniorů. V roce 2000 bylo nejvíce obyvatel ve věkové kategorii 25 - 29 let. V roce 2040 ve věkové kategorii 55 - 59 let bude 1500 obyvatel. 114
Funkce města Vzdělávací cíl: Studenti by měli získat povědomí o funkci měst, dopravě ve městech a obyvatelích ve městech. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. Ročníku gymnázií, středních odborných škol. Pokyny V rámci předmětů: zeměpis pro učitele Rozsah: 1-2 hodiny Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Městotvorné funkce, vyzvěte studenty k určení 4 základních funkcí, které by mělo splňovat každé město, a když je nesplňuje, tak důvod zániku tohoto města. Odpověď: Bydlení, Práce, Doprava, Volný čas a zábava Pokud město nenaplňuje všechny 4 funkce, pak musí být v blízkosti většího centra (města), které chybějící funkci nahrazují. Pokud ne, pak může docházet k odchodu obyvatel do jiných měst. V bodě B, Zastoupení funkcí měst v závislosti na jejich velikosti, přiveďte studenty na myšlenku, že jsou začínajícími urbanisty a mají určit zastoupení 4 základních funkcí u pěti měst (níže uvedené). K úkolu mohou studenti použít mapu a znalosti svých spolužáků. Odpověď: Bydlení, práce, volný čas (odpočinek) a zábava, doprava Ostrava – bydlení, práce, volný čas (odpočinek) a zábava, doprava Havířov – bydlení, doprava, Vítkov – volný čas (odpočinek) a zábava, Bruntál – bydlení, volný čas (odpočinek) a zábava, práce Opava - bydlení, práce, volný čas (odpočinek) a zábava, doprava Dále v podotázce vyzvěte studenty k dopsání center (větších měst, která doplňují funkce menších měst. A dopsání funkcí, které městům chybí. Mohou použít mapu a internet. Odpověď: Frýdek-Místek – Ostrava, chybí práce (dojíždějí do Ostravy a okolí), je zde bydlení+občanská vybavenost, volný čas Hradec nad Moravicí – Opava, nedostatečná doprava, částečně nabídka práce (pouze Brano) a dojíždějí do Opavy. K dispozici v Hradci je bydlení a volný čas a zábava (zámek, koncerty, atd.) Vrbno pod Pradědem – Bruntál, chybí nabídka práce, nedostatek bydlení (obec v podhůří Jeseníků), kterou zajišťuje Bruntál. Naopak k dispozici jsou částečně volnočasové aktivity (Jeseníky a okolí). V bodě C, Doprava. Studentům sdělte, že mohou spolupracovat s mapou a internetem. Studenti mají do tabulky dopsat dojezdovou dobu v minutách a počet km z níže uvedených měst Ostravy.
115
Město
Doba v minutách
Počet km
Jablunkov
55
61
Bruntál
76
74
Vítkov
48
58
Havířov
22
19
Kopřivnice
41
37
Český Těšín
36
48
Opava
42
36
V bodě D, Vzdělání obyvatel Ostravy, studenty vyzvěte k prostudování grafu a následnému určení, kterých obyvatel se základním, středním vzděláním s maturitou a bez maturity nebo vysokoškolským vzděláním bylo nejvíce v roce 1980 a kterých bylo nejvíce v roce 2001. Odpověď: V roce 1980 bylo nejvíce obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání. V roce 2001 bylo nejvíce obyvatel se středním vzděláním bez maturity. Jedná se o trend „zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatel – dochází ke snižování podílu obyvatel s nejnižším vzděláním a roste podíl osob se středoškolským maturitním a vysokoškolským vzděláním. V bodě E/ Věková struktura obyvatel území, studenti mají za úkol určit z grafu, které věkové skupiny v MS kraj jsou nejméně , nebo nejvíce početné v letech 2010 a 2030 u obou pohlaví. Měli by následně popsat vývoj obyvatel mezi lety 2010 a 2030 a uvést co tento trend přináší městu a jak může město reagovat? Odpověď: V roce 2010 je nejvíce mužů v letech 30 – 34, ženy 30 – 34. V roce 2030 bude nejvíce mužů ve věku 50 – 54 let, ženy ve věku 50 – 54 let. Mezi roky 2010 a 2030 dochází k nárůstu obyvatel v důchodovém věku (seniorů) a úbytku dětí, tzn. probíhá trend demografického stárnutí, které ve městech vyvlává tlak na posilování sociálních služeb. Města mohou reagovat lákáním mladých lidí k trvalému přistěhování – k tomu však musí přizpůsobit podmínky a udělat město atraktivním – zdravé životní prostředí, dostatečná nabídka služeb a volnočasových aktivit, cenově přijatelné a doostupné bydlení (např. zřizováním bytů pro mladé rodiny s dětmi), podpora podnikatelských aktivit za účelem zvyšování nabídky pracovních míst, apod.) Vznik měst Vzdělávací cíl: cílem aktivity je zvýšit povědomí studentů o vzniku měst a jeho historickém vývoji a procesech ve městech. Studenti by měli umět rozlišovat příčiny vzniku měst. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. Ročníku gymnázií, středních odborných Pokyny škol. pro učitele V rámci předmětů: zeměpis Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír
116
V bodě A, Půdorys města, vyzvěte studenty, aby správně přiřadili správný půdorys města, který je buď přirozený, nebo umělý. Kutná Hora – přirozeně rostlé město České Budějovice – uměle založené město V bodě B, Migrace obyvatel, studenti vytvoří skupiny po dvou a vytvoří SWOT analýzu (slabé a silné stránky sídlišť a příležitosti a hrozby). Buďte studentům nápomocni v rozpoznání, zda jsou dané situace v jejich území problémem. SWOT analýza migrace obyvatel (stěhování obyvatel z menších měst do větších. ŠKODLIVÉ
Silné stránky:
slabé stránky:
Lepší pracovní uplatnění na trhu, rozvoj průmyslu. Kvalitnější služby města, díky konkurenci. Možnost MHD
Velká koncentrace obyvatelstva – slábne infrastruktura (zácpy, málo MHD). Nárůst objemu automobilové dopravy.
Příležitosti:
Hrozby:
VNITŘNÍ
POMOCNÉ
VNĚJŠÍ
Lepší dostupnost služeb, finanční Vysídlení malých obcí. příležitost pro podnikatele a Snižování životní úrovně obchody. Velký počet v malých obcích odběratelů.
117
V bodě C, Věkové rozložení obyvatel, studenti mají za úkol spočítat z následující tabulky (v uvedené tabulce je uvedený počet obyvatel v jednotlivých věkových kategoriích ve městě) studenti mají spočítat procentuální rozložení těchto věkových skupin a vyznačit je do koláčového grafu. Věková kategorie
Počet obyvatel
Věkové rozložení v%
0-15 let
75
19%
16 - 30 let
45
12%
31 -45 let
105
27%
46 - 60 let
85
22%
61 - 75 let
45
12%
76 - 90 let
30
8%
90 let a více
4
1%
Celkem
389
100
Věkové rozložení v % 1% 8%
0-15 let
19%
16 - 30 let
12%
31 -45 let
11%
46 - 60 let 61 - 75 let
22%
76 - 90 let
27%
118
90 let a více
Stavby ve městě Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem stavby ve městě, rozdíly mezi stavby a jejich významem. Seznámení se s využitím moderních staveb. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. Ročníku gymnázií, středních odborných škol. Pokyny V rámci předmětů: Zeměpis, dějepis pro učitele Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír Pročtěte se studenty motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Stavby pro bydlení, vyzvěte studenty k uvedení rozdílu mezi panelovým a rodinným domem, např.: V panelovém domě je mnohem více bytů než v rodinném domě. V bodě B, Doprava ve městě, seznamte studenty s údaji v tabulce, které se týkají počtu přepravených osob v různých letech integrovanou dopravou, poté je vyzvěte k správnému zaznačení údajů do spojnicového nebo sloupcového grafu. 900 800
794
818
715
700 618
600 500 421
400 348 300 240
200 100
118
148
0 2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
V bodě C, Parkování ve městech, studenti mají za úkol doplnit, jaké systémy parkování se ve městech jsou využívány, a jak by řešili nedostatek parkovacích míst. Jedná se o systémy: P+R – park and ride, zaparkuj a jeď dále veřejnou dopravou P+G – park and go, znamená, zaparkuj a jdi dále pěšky K+R – kiss and ride, zastav jen krátce u stanice veřejné dopravy na chvíli potřebou k polibku, nebo na rozloučenou nebo přivítání -nedostatek parkovacích míst by se dalo řešit vybudováním parkovacích domů, nebo přistavění parkovacích míst mimo centrum, případně změnou cenové politiky parkování (upravení cen za parkování). V bodě D/ Tvůj den ve městě, studenty vyzvěte, aby za domácí úkol zmapovali svůj den a zapisovali si, které stavby za ten den navštívili. Poté společně zkonzultujte.
119
Veřejná správa a plánování rozvoje měst Vzdělávací cíl: Aktivita seznámí studenty se základními pojmy veřejné správy, se základními zákony platícími pro obce. Studenti získají povědomí o plánování rozvoje území. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. Ročníku gymnázií, středních odborných Pokyny škol. pro učitele V rámci předmětů: Dějepis, zeměpis Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír Pročtěte se studenty motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Veřejná správa v obci a statutárním městě, Studenti by měli odpovědět na základní z veřejné správy. A to, kdo stojí v čele obce? (starosta) A jak se daná osoba označuje ve statutárním městě? ( primátor) V bodě B, Základní zákony platící pro obce, studenty vyzvěte k určení základních zákonů, kterými se řídí obec. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích a zákon 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. V bodě C, Plánování rozvoje území, studenti by měli uvést rozdíl mezi městem a statutárním městem. Statutární města jsou města, která se ve své samosprávné činnosti řídí nejen zákonem o obcích, ale navíc statutem, který je konstruován a legalizován pro každé statutární město individuálně. V současné době je na území České republiky 26 statutárních měst. Specifickou kategorii statutárních měst tvoří města, jež se člení na jednotlivé části - zpravidla obvody, které mají rovněž své samosprávné orgány,(např. Ostrava, Havířov atd.). V bodě D, Veřejná správa, studenty vyzvěte k určení, jaké znají ústřední orgány státní správy (ministerstva), a jaké územní orgány státní správy znají (obce a kraje).
120
