Studijní opora k výukovému modulu „K4/MPV13 Poznej tajemství živé přírody“ byla vytvořena v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Výukový modul představuje nástroj pro vzdělávání cílové skupiny (zájemci o vědu) ve specifickém tématu v rámci přírodních a technických věd. Tento modul popularizační formou seznámí potenciální zájemce o vědecko-výzkumnou práci s vědeckým přístupem (schopností odhalovat skryté příčiny dějů, rozpoznávat falešnou analogii). Dále motivační formou ukáže práci domácích i zahraničních výzkumníků v terénu i v laboratořích. Výukový modul je tvořený unikátním textem, obsahujícím: 1. Učební texty pro popularizátory vědy 2. Pracovní aktivity pro studenty a žáky, min. 5 aktivit pro SŠ, 3 aktivity pro ZŠ 2. st., 1 aktivita pro ZŠ 1. st.): a. popis vědeckých/badatelských aktivit (v laboratoři či terénu), b. pracovní listy, c. návody na experimenty a měření, d. dvě strany odborného anglického textu. 3. Metodická příručka
Materiál vytvořil expertní tým Ústavu geoniky Akademie věd ČR, v. v. i. Studentská 1768, 708 00 Ostrava – Poruba, Česká republika Telefon: +420 596 979 111, Fax: +420 596 919 452 Web: http://www.ugn.cas.cz E-mail:
[email protected] Hlavní náplní činnosti Ústavu geoniky Akademie věd České republiky v Ostravě Porubě je studium materiálů jak přírodních, tak uměle vytvořených a výzkum procesů probíhajících v zemské kůře, především procesů vyvolaných lidskou činností a jejich účinků na životní prostředí. Na Ústavu geoniky jsou tak rozvíjeny vědní obory jako je geologie, geomechanika, báňský výzkum, fyzika, geofyzika, geochemie, aplikovaná matematika a environmentální a sociální geografie.
Garant: Mgr. Šárka Kalousková, Ing. Alena Kožušníková CSc., Mgr. Stanislav Martinát Ph.D. Autor: prof. Ing. Petr Martinec CSc., Ing. Lenka Vaculíková Ph.D., Bc. Lukáš Kubina
© Ústav geoniky Akademie věd ČR, v. v. i., 2015
2
OBSAH ČÁST A SEZNÁMENÍ POPULARIZÁTORA VĚDY S TÉMATEM ................................................ 8 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY ......................................................................................................... 9 2. VÝZNAM ŽIVÉ PŘÍRODY PRO ČLOVĚKA .............................................................................. 10 Životní prostředí ........................................................................................................................ 10 Potravinové zdroje..................................................................................................................... 11 Hospodářský význam pro člověka ............................................................................................ 11 Zdroj energie ............................................................................................................................. 14 Psychická pohoda, rekreace ...................................................................................................... 14 3. VLIV ČLOVĚKA NA JEDNOTLIVÉ SLOŽKY ŽIVÉ PŘÍRODY .............................................. 15 Zemědělství ............................................................................................................................... 15 Pěstování kulturních plodin ................................................................................................ 15 Chov hospodářských zvířat ................................................................................................ 19 Fragmentace krajiny .................................................................................................................. 19 Nadměrný a ilegální lov zvířat .................................................................................................. 22 Těžba surovin ............................................................................................................................ 27 Průmyslová výroba.................................................................................................................... 28 Problematika odpadů ................................................................................................................. 29 Lesní hospodářství/absence přirozených lesů ........................................................................... 30 Nepůvodní/invazivní druhy (domácí mazlíčci v přírodě) ......................................................... 34 Nepůvodní druhy v ČR ....................................................................................................... 35 Znečišťování přírody ................................................................................................................. 36 Ovzduší ............................................................................................................................... 36 Voda.................................................................................................................................... 41 4. MOŽNOSTI A NUTNOST OCHRANY ŽIVÉ PŘÍRODY ............................................................ 42 Ochrana přírody z globálního hlediska ..................................................................................... 42 Ochrana přírody z lokálního hlediska ....................................................................................... 46 Ochrana přírody z hlediska jednotlivce ..................................................................................... 48 5. POSTOJ ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ ................................................................................................. 54 6. SOUŽITÍ ČLOVĚKA S ŽIVÝMI ORGANISMY (ŽIVÁ PŘÍRODA KOLEM NÁS) .................. 58 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................. 61 ČÁST B PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY ....................................................... 62 7. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL ............................................. 62 TAJEMSTVÍ ŽIVÉ PŘÍRODY ................................................................................................ 62 8. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL ............................................. 64 TAJEMSTVÍ PTÁKŮ – ZIMNÍ POZOROVÁNÍ PTÁKŮ U KRMÍTKA .............................. 64
3
STOPY PO ZVÍŘECÍCH AKTIVITÁCH ................................................................................ 66 TAJEMSTVÍ RYB .................................................................................................................... 68 9. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY ........................................................................ 72 TAJEMSTVÍ PTÁKŮ I – POZOROVÁNÍ A URČOVÁNÍ PTÁKŮ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ72 TAJEMSTVÍ PTÁKŮ II – POZOROVÁNÍ HNÍZDNÍ AKTIVITY DUTINOVÝCH DRUHŮ .......................................................................................................................................................... 74 OCHRANA PŘÍRODY PŘI NAKUPOVÁNÍ.......................................................................... 76 TAJEMSTVÍ ZVÍŘECÍCH STOP ............................................................................................ 78 ŽIVOČICHOVÉ A ROSTLINY V PŘÍRODĚ ČR: OHROŽENÉ I CIZÍ DRUHY................. 81 10. PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE ........ 83 Celebrating 50 years of The IUCN Red List ........................................................................... 83 Oslavy 50 let IUCN a její Červené knihy ............................................................................... 87 ČÁST C METODICKÁ PŘÍRUČKA ................................................................................................. 90
4
CÍL VÝUKOVÉHO MODULU Popularizátoři vědy se seznámí s následujícími okruhy Cílem tohoto výukového modulu je poskytnout vzdělávacím pracovníkům / pedagogům / popularizátorům vědy podkladové materiály, prostřednictvím nichž budou moci přispět k budování pozitivních a správných postojů dětí různých věkových kategorií k živé přírodě, a tak pomáhat její ochraně, potažmo ochraně okolního životního prostředí. Pochopením všech souvislostí a přírodních zákonitostí budou mít děti větší předpoklad pro osvojení si zdravějšího životního stylu a pro volbu udržitelného způsobu života v co možná nejtěsnějším kontaktu s přírodou.
Znalosti
Popularizátoři vědy zároveň získají konkrétní náměty a rady, jak může každý jedinec jednoduše, ale přesto účinně přispět ke snížení dopadu lidské činnosti na životní prostředí / okolní přírodu. Pochopení mnohdy překvapivých souvislostí dopadu lidské činnosti na přírodu může přispět ke zvýšení zájmu lidí o okolní prostředí a ochranu přírody. Řada aktivit může zapadat i do školního systému EVVO.
Dovednosti
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je cca 40 hodin.
5
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AOPK
Agentura ochrany přírody a krajiny
BAT
Best Available Technology - nejlepší dostupná technologie
CITES
Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin)
ČESON
Česká společnost pro ochranu netopýrů
ČSO
Česká společnost ornitologická
ČSOP
Český svaz ochránců přírody
DNA
Deoxyribonukleová kyselina
EVVO
environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
FSC
Forest Stewardship Council (nezávislá, nevládní a nezisková organizace ustanovená pro zodpovědné lesní hospodaření)
CHKO
chráněná krajinná oblast
IUCN
mezinárodní unie pro ochranu přírody
MŽP
Ministerstvo životního prostředí ČR
NATURA 2000
soustava chráněných území evropského významu
TUR
trvale udržitelný rozvoj
ÚSES
územní systém ekologické stability
6
Seznam symbolů a zkratek
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
KLÍČOVÁ SLOVA
RYCHLÝ NÁHLED V MODULU
CÍL
ÚKOLY K PROCVIČENÍ KONTROLNÍ OTÁZKA
ŘEŠENÍ
SHRNUTÍ KAPITOLY
7
ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem CÍL Po úspěšném a aktivním absolvování Získáte znalosti, prostřednictvím nichž budete moci přispět k budování pozitivních a správných postojů dětí různých věkových kategorií k živé přírodě, a tak pomáhat její ochraně, potažmo ochraně okolního životního prostředí. Pochopením všech souvislostí a přírodních zákonitostí budou mít děti větší předpoklad pro osvojení si zdravějšího životního stylu a pro volbu udržitelného způsobu života v co možná nejtěsnějším kontaktu s přírodou.
Znalosti
Získané znalosti použijete při realizaci činnosti v souladu s principy environmentálně šetrného žití.
Dovednosti
KLÍČOVÁ SLOVA Životní prostředí, ochrana přírody, lidská činnost, ohrožený druh ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je cca 5 hodin.
8
1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Správným postojem k živé přírodě se myslí chápat přírodu a její zákonitosti správným způsobem – zvířata se navzájem loví a pojídají, většina mláďat se nedožívá z nejrůznějších důvodů dospělosti. Tak to vždycky bylo a musí to tak i zůstat – jsou to přírodní zákonitosti. Protože v přírodě není nic zbytečné a vše souvisí se vším, nesmí člověk podléhat svým citům a konat z neznalosti. Zde není prostor pro (byť dobře míněnou) lidskou „pomoc“. Naše zásahy jsou navíc často nevhodné až zcela zbytečné, a to proto, že o chování zvířat máme mnohdy nedostatečné znalosti a informace, nebo proto, že se na věc díváme z odtažitého lidského hlediska a neumíme nebo nechceme umět přírodní zákonitosti přijmout. Je třeba mít stále na paměti, že člověk je nedílnou součástí přírody a jako takovou by ji měl i brát. Ať již chceme, nebo nechceme, jsme na přírodě, přírodních zdrojích a přírodních zákonitostech plně závislí. Intenzivní ovlivňování přírody člověkem vede většinou k nezvratným změnám krajiny, což se dříve nebo později obrátí také proti původci oněch změn. Vliv se může projevit až za určitou dobu, kdy už může být na jakoukoli nápravu pozdě. Řada druhů organismů v přírodě našim přičiněním zanikne dříve, než je vůbec budeme schopni rozpoznat a popsat. To platí v největší míře pro obrovskou skupinu malých (zvláště hmyz) až mikroskopických organismů, mezi nimiž najdeme řadu druhů bezobratlých živočichů, které patří s ohledem na počet druhů, počet jedinců i vzájemně provázané a často neprobádané ekologické funkce k organismům nejvýznamnějším. Přitom změny krajiny a přírody nemusí nutně znamenat zkázu a zmar. Kulturní versus přírodní krajina, to jsou často skloňované pojmy. Bohužel však rádi zaměňujeme oba pojmy a pomalu zapomínáme na jejich pravou podstatu. Lesní závod, ve kterém na nepůvodních lokalitách pěstujeme v monokultuře ve velkém smrk, není les, stejně jako obilné pole není step. Přesto s dobrým managementem mohou v kulturních lesích žít zvířata, například vlk, rys aj. (tedy nejen ta pro člověka „jedlá“), stejně jako na polích mohou vyvádět koroptve svá mláďata. Našim cílem musí být snaha přiblížit kulturní krajinu ve svých vazbách co nejvíce té věky prověřené krajině přírodní. Další osud nejen přírody, ale i lidstva souvisí s naším pochopením všech těchto zmíněných aspektů. Záměrem tohoto modulu je proto přiblížit živou přírodu v souvislostech, často překvapujících. Vyvolat v dětech nutkání zamýšlet se nad stereotypním vnímáním pojetí postavení člověka v přírodě, dumat nad změnami ve svém okolí, konfrontovat nově nabyté znalosti s realitou a nutkání neponechat věci a problémy neřešené kvůli (často jen zdánlivému) nepochopení okolí.
9
2. VÝZNAM ŽIVÉ PŘÍRODY PRO ČLOVĚKA Od vzniku zemědělství (v neolitu) začal člověk postupně upouštět od čistě loveckého a sběračského způsobu obživy a začal více a více spoléhat na produkty svého hospodaření. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (hlavně pšenici a ječmen, výjimečně i oves a žito) a chovat ovce, kozy a hovězí dobytek. Vedle obilnin také pěstovali hrách, čočku, proso, len, mák, či boby. Původní význam pro člověka měli především planě rostoucí předci kulturních plodin a volně žijící předci domácích a hospodářských zvířat. Dnes s rozvojem nových vědeckých oborů (např. molekulární biologie) a biotechnologií (včetně genetických modifikací) se dostávají do popředí další nové a nové druhy významné jako zdroje pro farmaceutický, kosmetický nebo potravinářský průmysl, ale také pro technické obory (například výroba paliv z rostlin). Kromě těch druhů rostlin a živočichů, které člověk přímo využívá, protože mu poskytují nejrůznější produkty (maso, kůži, tuk, trofeje apod.), anebo které jsou předmětem zájmu pěstitelů a chovatelů, řadíme do kategorie „významné pro člověka“ také organismy, jež pozitivně (např. opylovači), nebo negativně (ekonomicky závažné druhy, označované jako škůdci) ovlivňují hospodářský zisk. Kromě užitkových druhů se mezi druhy významné z hlediska člověka řadí i druhy důležité z kulturních nebo vědeckých důvodů.
Životní prostředí Živá příroda resp. přírodní prostředí má pro člověka zásadní význam. Člověk je nedílnou součástí přírody a jeho existence mimo přírodu, bez přírody, je naprosto nemyslitelná. Naopak příroda bez člověka bude fungovat dál… Jedním ze základních předpokladů a důležitých milníků ve vývoji života na Zemi byl vznik fotosyntézy. Prvními organizmy, které také stály za vznikem kyslíkaté atmosféry, a které tedy dokázaly fotosyntetizovat, byly sinice. Proces vzniku kyslíkaté atmosféry byl nejen velice složitý, ale především zdlouhavý. Trval 1500 miliónů let (1,5 miliardy). Teprve o období před 2000 miliony let se dá hovořit jako o počátku stabilní kyslíkaté atmosféry. Od této doby se dají předpokládat první eukaryotní organismy, protože ty jsou striktně aerobní. Následovat mohl další vývoj přes vznik mnohobuněčnosti až po rozvoj vyšších rostlin a živočichů včetně člověka. Zelené rostliny, ať již ty mikroskopické nebo vyšší rostliny, jsou dodnes významné nejen svou produkcí kyslíku, ale mají i další význam – zvlhčují a ochlazují vzduch, zachycují prachové částečky, v létě poskytují příjemný stín, jsou zdrojem potravy pro živočichy a v neposlední řadě jsou – ať už samostatně nebo v početných společenstvech – domovem mnoha druhů živočichů. V těchto souvislostech se tradičně hovoří o významu deštných lesů. Jejich úloha je neodiskutovatelná, i když Středoevropana se problém jejich masivního úbytku na první pohled netýká. Přitom i každý Čech je za destrukci deštných lesů více či méně zodpovědný (viz například dále v textu: Pěstování palmy olejné), a taky důsledky našeho počínání v tropech pocítíme i zde, v srdci Evropy. Avšak také městská zeleň má své nezastupitelné místo pro život ve městech. Městské parky nám slouží jako místo k odpočinku a relaxaci, proto bychom měli mít zájem zeleň chránit. Zároveň každý zelený kout je blahodárnou oázou pro volně žijící druhy živočichů, především z řad těch malých.
10
Potravinové zdroje Živá příroda je člověku významným zdrojem potravy – jak rostlinného tak živočišného původu. Odhlédněme nyní od pěstování vyšlechtěných kulturních plodin a chovu hospodářských zvířat a pojďme si přiblížit problematiku vlivu potravinových nároků člověka na volně žijící organismy v příkladech. Od lovu a sběru, přes pěstování a chov až po…? Lov a sběr! Využití planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů nabírá znovu na obrátkách. Bohužel v tu nejméně vhodnou historickou dobu. Ne že by lidé méně hospodařili, ale počet lidských obyvatel na naši kouli Zemi přesáhl 7 000 miliónů! A téměř každý z nás si něco sebere nebo uloví. Nejde tedy o situaci srovnatelnou s dobou do období neolitu. V neolitu došlo (také v souvislosti se změnou klimatu v důsledku konce poslední doby ledové) k přechodu od přisvojovacího hospodářství (sběr a lov) v hospodářství výrobní, čili produkující. S tím souvisely zásadní změny ve společnosti. Od těchto dob lidé začínali žít usedlým způsobem života, rozvíjeli zemědělství, pastevectví a domestikaci zvířat. Nastala první dělba práce a s ní se začala zvyšovat životní úroveň. S tím vším vzrostl počet obyvatel - skokem. Přestože nelze s určitostí stanovit přesný počet obyvatel žijících v těchto dobách, odhaduje se, že na začátku 5. tisíciletí př. n. l. obývalo Zemi asi 20 mil. osob. Jakkoliv velký skok v neolitu byl tedy nicotný ve srovnání s tím, co čekalo Zemi o pár tisíc let později. Tím hlavním mezníkem byla industriální revoluce. Až do počátku industriální revoluce se vyvíjela světová populace jen pozvolna a tempo růstu bylo velmi limitováno vysokou mírou úmrtnosti obyvatel. Vždyť první miliardy obyvatel bylo dosaženo odhadem až kolem roku 1800. Další miliardy ale již přibývaly výrazně rychleji a zvláště ve druhé polovině 20. století bylo tempo závratné – přibližně co 12-13 let další a další miliarda lidí. Dnešních více než 7 miliard lovců a sběračů – to nejsou pro Zemi zrovna přívětivé zprávy. Důsledky asi není potřeba dlouze vypisovat. Je zřejmé, že zásoba potravinových zdrojů se lidstvu prudce ztenčuje. Mají jiné druhy vůbec šanci přežít? Lidé již vyhubili mnoho druhů (viz také příklad deseti druhů zvířat v odstavci „Komu již není pomoci“). V kapitole …. Je uvedeno několik příkladů z živočišné říše, které by ještě nemusely skončit tragicky, pokud změníme své chování. Ano, změna chování Středoevropana může vymanit druh z opačného konce světa ze skupiny vyhubených druhů! To je třeba mít stále na paměti.
Hospodářský význam pro člověka Řada druhů organismů má pro lidstvo velký hospodářský význam, ale i na ně dopadá intenzivní činnost člověka, přeměna krajiny, znečištění prostředí. Snad si tuto souvislost uvědomíme dříve, než začne být situace opravdu vážná. Příkladem za všechny je včela medonosná. Včela – hospodářsky významný druh Včela medonosná patří mezi nejznámější představitele společenského hmyzu. Existuje na Zemi cca 10 000 let. Tělo včely je dokonalý biologický stroj a včelstvo (trvalé společenstvo jedinců žijících v rozšířené rodině) je superorganismus. Včely a hmyz vůbec nepatří u většinové populace k příliš oblíbeným skupinám živočichů. Z tohoto důvodu je tak mnohdy opomíjena jejich nezastupitelná funkce a potřebnost v ekosystému, potažmo jejich význam pro existenci člověka na planetě. Včely jsou většinou lidmi spojovány hlavně 11
s produkcí medu a vosku, příp. vyvolává až přehnaně negativní reakce coby „obávané zvíře“ se žihadlem. Jejich mnohem důležitější ekologický a hospodářský význam coby nejvýznamnějších opylovačů je ale zpravidla opomíjen. Obrázek 2.1: Včela medonosná na divizně velkokvěté
Zdroj: foto Šárka Kalousková
Hlavní včelí produkty Med – je nejznámějším včelím produktem. Obsahuje až 80 % cukru a slouží včelám jako zdroj energie. Hodně jí včely spotřebují například na „topení“ vyhřívání úlu, v létě naopak na chlazení, na tvorbu vosku, včely-létavky mají velkou spotřebu při létání a sběru nektaru, proto včelař odebírá včelám jen část medu. Med dělíme na květový (také nektarový nebo luční) a lesní (také medovicový). Pyl – jde o nasbíraná pylová zrna, která se zachytí na chlupatém těle včel. Ty jej stírají a s troškou medu tvarují do tzv. rousků na nohách už během letu. Pyl využívají včely jako zdroj bílkovin. Slouží k výživě larev i dospělých včel. Pyl včely skladují v buňkách, kde jej pořádně upěchují hlavou a zpevní kapkou medu. Pyl obsahuje velké množství minerálů, stopových prvků a vitamínů. Vosk – včely tvoří vosk pomocí voskotvorné žlázy, která ústí tzv. zrcátky na zadečku. Z odlupujících se šupinek pak včely tvoří geniální stavbu – včelí dílo-plást. Plásty se skládají z pravidelných šestibokých buněk (hranolů) těsně k sobě přiléhajících. Buňky slouží k vývoji včelího plodu nebo v nich včely skladují zvlášť med a zvlášť pyl. 12
Propolis – má silné desinfekční účinky. Zdrojem pro jeho produkci jsou pryskyřičné látky z koncových částí rostlin v určitém období, např. pupenů. Včely je sbírají do hrudek, zpracovávají ústy a požívají jako tmel. Odtud i český název včelí dluž nebo smoluňka. Propolisem včely lepí a tmelí různé otvory a škvíry. Lepkavá a tvárná látka časem ztvrdne na kámen. Pokud se do úlu dostane nevítaný vetřelec, např. myš, včely ho usmrtí, ale nedokáží ho dostat ven. Aby se nezačalo tělo tlít, obalí ho propolisem a tím tělo mumifikují. Mateří kašička – látka, kterou produkují včely pro krmení matky po celý její život. A také slouží jako potrava včelích larev v období prvních tří dnů jejich života. Vzniká v hltanových žlázách dělnic. Je to výživová bomba – obsahuje aminokyseliny, vitamíny, cukry. Používá se jako potravinový doplněk pro sportovce a rekonvalescenty a při výrobě kosmetiky. Včelí jed – k ochraně zásob a plodu slouží včelám žihadlový aparát s jedovou žlázou. Po píchnutí včely žihadlo s jedovým váčkem uvízne v kůži. Váček ještě nějakou dobu pumpuje do rány jed, proto je vytáhněte z rány nehty. Prsty byste mohli ještě více zmáčknout jedový váček. Včelí jed se využívá také v lékařství k léčbě alergií. Včelí plod – ve včelstvu jsou kromě zimního období přítomna všechna vývojová stadia včel. Mezi včelí plod patří vajíčka, larvy a kukly. V některých zemích se včelí larvy využívají jaké potrava. Nejhodnotnější činnost včel – opylování rostlin Včela medonosná patří mezi hospodářsky nejdůležitější živočichy ne díky medu, propolisu či další, produktům, ale pro svou často nedoceněnou činnost opylovací. Podílí se tak na zvýšení produkce zemědělských plodin a ovocných stromů, pomáhá udržet vysokou biodiverzitu (biologickou rozmanitost) krajiny. Opylovací schopnost včel je tak významná, že v zahraničí se včelařům platí za přistavení včelstev na stanoviště k hospodářským rostlinám. Včela – ohrožený druh V posledních letech ale včel ubývá. Neuvážené zásahy člověka v krajině, způsob obhospodařování zemědělské půdy, ale i klimatické změny mají vliv na stabilitu a životaschopnost včelstev. Známý výrok Alberta Einsteina, že „Pokud by na Zemi vymizely včely, lidstvu by zbývaly jen čtyři roky života,“ přesně vystihuje důležitost včel pro zajištění dostatku potravy pro neustále narůstající lidskou populaci. Vždyť téměř třetina světové zemědělské produkce závisí na opylení živými organismy, z největší části včelami. Někteří zpochybňují dobu, kterou Einstein uvádí, ale i kdyby to bylo roků osm deset, stále je to velmi alarmující. Jako by si člověk tuto skutečnost a souvislosti neuvědomoval, nebo ani uvědomit nechtěl. Co včely ohrožuje? -
MONOKULTURY – V poslední době se hovoří o tzv. „syndromu zhroucení včelstev“, kdy včelstvo znenadání vymře. Jednou z možných příčin jsou rozsáhlé monokultury – velké lány s jedinou plodinou. Včely tak konzumují jednostrannou potravu, v jídelníčku jim proto mohou chybět některé látky, a to vede k oslabení jejich imunity.
-
NEÚŽIVNÁ KRAJINA – Opačným extrémem je sterilní krajina, často kosené louky, které nestihnou vykvést, krátce střižené trávníky v zahradách s vysazenými konifery, kde také nic nekvete, a tak včely (ale i další zástupci hmyzu) doslova hladoví.
-
CHEMICKÉ LÁTKY V PROSTŘEDÍ – Použití chemických postřiků na zemědělské plodiny v plném květu je pro včely doslova pohromou. 13
-
NEMOCI – Oslabená včelstva trápí různé nemoci a parazité. Mezi nejzávažnější choroby patří varoáza a mor včelího plodu (http://www.vcelky.cz/nemoci.htm). Původci chorob se často dostaly do Evropy odjinud, takže naše včely se jim neumí dobře bránit. Léčení je velmi náročné, někdy ani nelze proti nemocem bojovat. Aby se infekce dále nešířila, musí se většinou celé včelstvo zničit.
Zdroj energie Některé rostliny jsou lidmi využívány jako zdroj energie nebo pro výrobu pohonných hmot: -
Tradiční dřevo Rychle rostoucí dřeviny (topoly a vrby) Mořské řasy Olejnaté rostliny (řepka, palma olejná…)
Psychická pohoda, rekreace V neposlední řadě je pro člověka živá příroda velmi důležitá pro relaxaci, rekreaci a také třeba sportovní vyžití.
14
3. VLIV ČLOVĚKA NA JEDNOTLIVÉ SLOŽKY ŽIVÉ PŘÍRODY Člověk svou činností zásadním způsobem ovlivňuje svět kolem sebe a výrazně zasahuje i do přírodního prostředí. Na planetě Zemi aktuálně žije 7,2 miliard lidí a toto číslo neustále stoupá. S narůstajícím počtem lidí souvisí i neustálé zvyšování nároků na potravu, na prostor, na vodu, na spotřební produkty… Zatímco ještě v padesátých letech 20. století představovalo nejzávažnější hrozbu pro existenci druhů jejich přímé pronásledování člověkem, zůstává od počátku šedesátých let největším nebezpečím pro další přežití planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů v celosvětovém měřítku drastický rozpad (fragmentace) a poškozování vhodných stanovišť, vedoucí na mnoha místech až k úplnému zničení původních biotopů. Předpokládá se, že ve 21. století budou živou složku ekosystémů stále více ovlivňovat činitelé jako je probíhající a předpokládaná změna podnebí, nadměrné ukládání dusíku v prostředí a působení invazních „vetřeleckých“ druhů, které ohrožují jiné druhy, biotopy nebo celé ekosystémy.
Zemědělství Zemědělství patří mezi hlavní odvětví ovlivňující životní prostředí a je zodpovědné zejména za znečišťování půdy a vody i za snížení biodiverzity. Zemědělská půda je zatěžována používáním chemických látek, zejména minerálních (anorganických) hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin. Minerální hnojiva i pesticidy ovlivňují zvyšování výnosů, mají však negativní vliv na kvalitu půdy, kdy způsobují její kontaminaci a následně i na kvalitu vyprodukovaných potravin, které mohou obsahovat škodlivé látky, např. dusičnany, těžké kovy a rezidua pesticidů. Chemické přípravky se mohou dostat splachem z polí do vod a způsobit znečištění podzemní i povrchové vody. Znečištění povrchových zdrojů pitné vody (vodárenských toků a nádrží) ze zemědělské činnosti může vést k eutrofizaci nádrží. Intenzivní zemědělská činnost je dále příčinou poklesu biodiverzity a změn krajinného rázu. Pěstování kulturních plodin Pěstování plodin významným způsobem ovlivňuje přírodní prostředí – zakládáním orné plochy a plantáží dochází k záboru a přeměně původních přírodních biotopů. Negativní dopad má i používání umělých hnojiv a ochranných prostředků (biocidů). Zde uvádíme příklad pěstování palmy olejné na plantážích, který prezentuje dopad spotřebitelského chování nejen na okolní krajinu, ale i na vzdálené oblasti, v tomto případě na původní lesy a jejich zvířecí obyvatele v Jihovýchodní Asii. Druhým příkladem je pěstování květin pro evropský trh ve východní Africe. Palma olejné – opěvovaná i zatracovaná Oblast jihovýchodní Asie patří mezi jednu z nejrozmanitějších oblastí na Zemi. Je domovem známých a oblíbených zvířat, jako je např. tygr sumaterský, slon indický nebo orangutan. Zároveň je však oblastí s největším počtem ohrožených druhů. Ti jsou zde nejvíce ohroženi ztrátou životního prostředí, nelegálním lovem a obchodováním. Problémy této vzdálené oblasti se ale dotýkají každého z nás… 15
Za vším totiž stojí palma olejná. Palma olejná (Elaeis guineensis a Elaeis oleifera) je tropický strom z čeledi arekovitých. Palma olejná (Elaeis guineensis) je původní v západní Africe, kde se vyskytuje mezi Angolou a Gambií, zatímco americká palma olejná (Elaeis oleifera) pochází z tropické střední Ameriky a Jižní Ameriky. Z oplodí této palmy se získává palmový olej, který je světle žlutý až oranžový. Z jedné vzrostlé palmy se ročně sklízí 5-10 plodenství. Kromě oleje poskytuje olejná palma sladkou mízu, používanou k výrobě vína, cukru nebo octa. Listy se využívají k výrobě pleteného zboží a dřevo (včetně dřevnatých stonků listů) se používá jako stavební materiál. Palmový olej je díky obrovským výnosům jedním z nejlevnějších světových olejů, díky jeho vlastnostem jedním z nejpoužívanějších. Spektrum jeho použití je velmi široké. Je obsažen ve zhruba polovině všech potravinářských výrobků, které jsou v obchodech – v sušenkách, ve zmrzlině, v chipsech, v margarínech, v majonéze, v sušených polévkách a dalších polotovarech; hojně se využívá i v kosmetice, najdeme jej v šamponech, v krémech, v pěnách na holení a v mýdle (při jehož výrobě se spotřebuje téměř 10 % celkové světové produkce palmového oleje). Obsahují jej i průmyslová maziva; a dokonce se používá při výrobě biopaliv. Jeho všestrannost spojená s výnosy z palmových stromů, které jsou nesrovnatelně vyšší než výnosy z jiných olejných plodin, nastartovala raketovou expanzi palmy olejné v jihovýchodní Asii: Indonésie a Malajsie, které společně zajišťují 85 % celosvětové produkce palmového oleje, mají v současné době na svých územích přes 130 000 km2 palmových plantáží (v roce 1984 bylo v Indonésii a v Malajsii celkem pouze 1 500 km2 palmových plantáží). Tento úspěch však má současně obrovské dopady na životní prostředí: více než polovina expanze území palmových plantáží od roku 1980 proběhla na úkor přirozených lesů.
16
Obrázek 3.1: Postupné ubývání původních lesů na Borneu způsobené zakládáním plantáží.
Zdroj: http://www.globalwarming-sowhat.com/government-/
Od deštného pralesa k plantáži Budování palmových plantáží je spojeno se ztrátou biodiverzity, emisemi skleníkových plynů a znečištěním okolního prostředí. Kromě toho je expanze palmových plantáží spojena také s porušováním územních a lidských práv, protože k ní dochází v oblastech, ve kterých les tradičně využívají k obživě místní komunity, jejichž přirozené právo na využití těchto území není nijak podloženo zákonem. Pěstování palmy olejné na půdě získané vykácením a vypálením deštných pralesů nebo vysušením rašelinišť má obrovský dopad na životní prostředí. Výsledkem přeměny panenského deštného pralesa, jehož jediný hektar je schopen zadržovat 400 tun uhlíku, na palmovou plantáž, jejíž jeden hektar je během 25 let jejího životního cyklu schopen zadržet pouhých 40 tun uhlíku, je tak uvolnění velkého množství skleníkových plynů. Ještě větší množství skleníkových plynů se uvolňuje při vysoušení rašelinišť. Emise skleníkových plynů ještě dále zvyšují požáry. Vysušená rašeliniště jsou velmi hořlavá, a když jsou zapálena, mohou hořet a znečišťovat ovzduší celé roky. Pěstování palmy olejné má však obrovský dopad hlavně na zvířecí obyvatele primárních lesů, kteří jejich přeměnou na plantáže ztrácejí svůj životní prostor. Za všechny jmenujme vzácné a zajímavé druhy, jako jsou nosorožci sumaterští, sloni, tygři, řada malých kočkovitých šelem a populární asijští lidoopi – orangutani. Biologové v současné době zastávají názor, že spotřeba palmového oleje představuje vůbec největší hrozbu pro největší počet živočišných druhů. Dokonce 17
i ve srovnání s lesem s vysokou mírou těžby dřeva představují plantáže palmy olejné biologickou poušť. V monotónní monokultuře přežívá pouze velmi omezený počet živočišných druhů (včetně cibetek, krys a koček) a většina zbývajících živočišných druhů (přes 80 %), jejichž domovem je původní deštný prales, je nucena hledat nové životní prostředí, nebo umírá. Orangutan, nejpomaleji se reprodukující savec, se stal symbolem boje proti palmě olejné. Jeho populace čítá cca 50 000 jedinců, přičemž ročně je na plantážích zabito 1 500 až 5 000 zvířat. Palmový olej má několik výhod: je levný z důvodu vysoké výtěžnosti, při pokojové teplotě se neroztéká (bod tuhnutí je 33-39 °C), je tepelně velmi stabilní, velmi pomalu oxiduje, tzn., že má dlouhou dobu trvanlivosti. Kromě toho se palmový olej proklamuje i jako zdraví prospěšný. Důvodem je vysoký obsah některých látek (karotenoidů, vitamínů E, D, K, antioxidantů, fytosterolů, koenzymu Q10, glykolipidů. Vedle výše zmíněných výhod a pozitivních účinků má však i své nevýhody, o kterých bychom měli minimálně vědět… Zdravé jsou jen některé složky palmového oleje, zejména polynenasycené mastné kyseliny obsažené ve větším množství v jiných olejích, jako je kyselina α-linolenová, kyselina eikosapentaénová nebo kyselina dokosahexaénová. Vysoký obsah nasycených mastných kyselin naopak není vhodný. A těch palmový olej obsahuje více než např. vepřové sádlo. Doposud neexistovala povinnost označování palmového oleje na výrobcích (většinou zde byl uveden pouze „rostlinný olej“). Od roku 2015 je však v zemích EU označování naštěstí již povinné. Na obalech výrobků je tedy palmový olej označen, takže zákazníci si budou moci vybrat. V tabulce je uvedeno srovnání obsahu mastných kyselin v nejběžněji používaných olejích a tucích: Tabulka 3.1: Srovnání obsahu mastných kyselin v olejích a tucích Olej/tuk
Nasycené mastné kyseliny (%) SFA
Mononenasycené mastné kys. (%) MUFA
Polynenasycené mastné kys. (%) PUFA
Slunečnicový olej
9-17
13-41
42-74
Řepkový olej
5-10
52-76
22-40
Olivový olej
8-26
54-87
4-22
Sójový olej
14-20
18-26
55-68
Kokosový tuk
88-94
5-9
1-2
Palmojádrový tuk
75-86
12-20
2-4
Palmový olej
50
39
10
Sádlo
25-70
37-68
4-18
Zdroj: Katedra kvality zemědělských produktů, ČZU Praha
18
Růže z Keni Podmínky globální ekonomiky v posledních letech vytlačily pěstování řezaných květin do zemí rovníkového pásu a Afrika se tak stala gigantickým producentem růží a dalších květin. Důvodem jsou lepší klimatické podmínky, nízká cena práce a nedostatečná legislativa regulující ekologické dopady. Růže, které se prodávají levně v evropských i českých řetězcích, se většinou pěstují v 5 000 km vzdálené Keni. Keňa zajišťuje až 1/3 celkové světové poptávky. Kromě růží se zde pěstují také chryzantémy, gerbery či karafiáty. Do Evropy se odsud vyveze 85 tisíc tun květin. Ty poté putují letadlem tisíce kilometrů. Evropským distribučním centrem je Nizozemsko, odtud květiny míří kamiony i do Česka. Proto bývají často květiny označené jako „holandské“. Když takovou kytku žena dostaneme, určitě ji potěší. Napadne ale obdarovanou a také obdarovávajícího, jaká cesta za květinami stojí? Co jejímu vypěstování předcházelo? Jaké konkrétní dopady má pěstování květin v Africe na vodní zdroje a čistotu vod? Na vypěstování jednoho hektaru růží se například spotřebuje 10 až 30 tisíc litrů vody za rok. Způsob pěstování květin, které se pěstují jak na záhonech, tak ve sklenících, připomíná v mnohém chemickou výrobu, protože k ošetření květin se používá řada škodlivých nebo i vysoce jedovatých chemických prostředků, jež ohrožují zdraví lidí pracujících na farmách a znečišťují vodu v dosahu farem. Voda pro květiny. A co pro lidi? Voda, která se spotřebuje na jejich vypěstování, chybí lidem, kteří zde žijí. Na vypěstování jednoho hektaru růží je potřeba 10 až 30 tisíc litrů vody, na jednu kytici se tedy spotřebuje až 100 litrů vody. A přitom téměř miliarda lidí na světě dnes žije bez přístupu ke zdrojům pitné vody. Zvažme, jestli chceme kupovat nebo dostávat levné růže za takovou cenu… Zdroj: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/reportaze/_zprava/961950
Chov hospodářských zvířat Chov dobytka má výrazný dopad na přírodní prostředí, výrazně přispívá k produkci skleníkových plynů. Nejde jen o samotný chov zvířat, ale také pěstování krmiva. Na každý kus hovězího dobytka je potřeba 600 000 litrů vody určených k závlaze při pěstování krmiva a 200 000 litrů vyprodukovaného metanu – významného skleníkového plynu. Pokud si chceme pochutnat na šťavnatém steaku z argentinské krávy, musíme ještě připočíst emise z dopravy přes půl zeměkoule. Pokud se masu a masným výrobkům vyhýbáte, můžete ušetřit tolik emisí CO2, jako kdybyste za rok ujeli o 1500 km méně autem. Velkým problémem je i skutečnost, že celá 1/3 celosvětové produkce obilí slouží ke krmení hovězího dobytka. 600 mil. tun obilí je tak ročně zkrmeno dobytkem, zatímco jedna miliarda lidí trpí nedostatkem jídla.
Fragmentace krajiny V současné době mezi hlavní rizika pro krajinu (přírodu i živočichy) patří postupné omezování její průchodnosti, zejména fragmentací liniovými stavbami a oplocováním, a pokračující zástavbou 19
krajiny. Dochází k ohrazování pastvin, zakládání obor s intenzivním chovem zvěře, či oplocování rozsáhlejších pozemků. Realizací dálnic a rychlostních silnic, úpravou železničních koridorů, výstavbou dalších komunikací, novou zástavbou podél komunikací či vodních toků dochází k dalšímu nežádoucímu členění krajiny, které vede k zániku biotopů řady druhů. Fragmentace krajiny, tedy proces postupného rozčleňování souvislých oblastí přírodního prostředí, představuje v současné době jeden z nejvýznamnějších faktorů ohrožujících další existenci mnoha druhů. Fragmentace doprovází lidské konání na každém kroku, takže je to fenomén všech civilizací na celém světě. Uvedeme si dva příklady přímých dopadů fragmentace na živočišné druhy. Hustě zapojené lesy jihovýchodní Asie jsou domovem několika druhů lidoopů. Přesněji dvou druhů velkých lidoopů (orangutan sumaterský a orangutan bornejský) – čeleď Hominidae, kam patří také člověk, a 16 druhů malých lidoopů (Hylobatidae), tedy gibonů. Všechny tyto vysoce arboreální druhy jsou doma v korunách stromů, kde se pohybují jednak kombinací různých pohybů - šplhem, lezením, zhoupáváním a bipedním pohybem s podporou předních končetin (orangutani) nebo brachiací (giboni). Nutno dodat, že orangutani také zvládají brachiaci, byť ne v takové dokonalosti, jako giboni. V obou případech si naši příbuzní na stromech opatřují také potravu, páří se zde, odchovávají mláďata, spí…, takže na zem sestupují velice zřídka. Jenomže jihovýchodní Asie je velice hustě obydlená a lidé tak uplatňují nároky na prostor. Kácejí původní lesy, vysazují místo nich palmové plantáže nebo zde staví města a vesnice. Z města do města je potřeba se nějak dostat a tak se postaví silnice. Hodně silnic. Celá síť silnic. Mýtiny, palmové plantáže, města, silnice, to vše jsou pro lidoopy adaptované na pohyb z větve na větev mezi stromy nepřekonatelné překážky. Výsledek? Všechny druhy jsou vysoce ohrožené vyhubením: 5 druhů kriticky ohrožených, 12 ohrožených a 1 zranitelný. Pouze 1 na seznamu ohrožených druhů chybí, totiž člověk. Je to žalostná představa rodiny gibonů uvězněné na omezeném prostoru malého lesíku bez možnosti migrace a kontaktu s jinou rodinou. Giboni se navíc dorozumívají hlasitým zpěvem, který je slyšitelný i na vzdálenost několika kilometrů, takže situace je o to smutnější, že giboni o jiných rodinách vědí, přesto potomci pravděpodobně k novým partnerům už nedoputují… Jiný příklad je, ať nechodíme daleko, z našich luhů a hájů. Česká republika je hustě protkaná silniční sítí silnic různých kategorií. Podle údajů Ředitelství silnic a dálnic ČR připadá v průměru na 1 km 2 krajiny České republiky více než 700 m silnic a dálnic (rok 2005). Fragmentace kvůli silnicím je dobře patrná z mapy silnic:
20
Obrázek 3.2: Silniční a dálniční síť ČR
Zdroj: ŘSD ČR
Fragmentace má u nás několik zásadních dopadů - přeruší přirozené migrační bariéry zvířat, přeruší komunikace mezi populacemi především u málo mobilních druhů (malí savci, bezobratlí aj.), narušuje sezónní migrace například obojživelníků, jsou také často nepřekonatelnými bariérami 21
pro přesuny velkých savců (jelen běžně migruje na vzdálenosti až 80 km, rysí teritorium může dosáhnout až 300 km²). Vedle toho má samozřejmě na živočichy obrovský vliv také přímá mortalita na silnicích. Dle zdrojů AOPK zahyne na silnicích v České republice ročně přibližně přes půl milionů zajíců polních a přes 50 000 srnců obecných. Výsledné počty usmrcených živočichů na silnicích jsou překvapivě vysoké a dokládají závažnost vlivu automobilového provozu na volně žijící živočichy. Zatímco srnci nebo zajíci jsou přece jen běžnými druhy a ztráty doženou natalitou, pro jiné druhy je život a migrace v naší zemi téměř nemožný. Populace losa, která v současnosti v Česku čítá pouze 20-30 jedinců a její existence je závislá na každoročním příchodu několika jedinců z Polska, je toho příkladem. Tyto migrace se dnes sice ještě sporadicky odehrávají, díky budování nových dálnic a rostoucí hustotě provozu jsou však stále obtížnější a jejich četnost klesá. Obdobně ohrožené jsou i populace velkých šelem, tedy vlků, rysů a medvědů. Společně s pytláctvím tak je fragmentace krajiny v důsledku automobilové dopravy limitujícím faktorem výskytu mnoha druhů v České republice. Pochopitelně existují způsoby řešení, které však často narážejí na odpor (finanční důvody) či nepochopení. Řešením jsou například plně funkční nadchody (zelené mosty, ekodukty) a podchody pro zvířata, avšak mají-li být zvířaty skutečně využívány, musí jejich konstrukce migraci zvířat prokazatelně umožňovat. Ochrana zvířat in situ je z hlediska zachování populací zásadní, přestože u řady druhů zvířat se stal chov v lidské péči (především tedy v licencovaných renomovaných zoologických zahradách) jedinou pojistkou pro případ vyhubení daného druhu v přírodě. Nicméně pouhé snížení počtu jedinců v populaci zvířat pod kritickou mez má za následek snížení genetické variability a ohrožuje tak existenci druhu. Fragmentace krajiny má tak za následek vznik populací s nízkou genetickou variabilitou, čímž se snižuje jejich odolnost a šance na přežití. Z historie známe extrémní případy úbytku jedinců daného druhu do té míry, že byla ohrožena sama existence a přežití druhu. Jde o tzv. efekt hrdla láhve (známý též jako efekt zakladatele či bottleneck efekt). Nastává při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci (na 50 % původního stavu a méně). Spočívá v tom, že při takovémto nečekaném zúžení populace nutně dojde k poklesu genetické diverzity. Nepříjemné je, že kvůli bottleneck efektu může dojít k fixaci alel nevýhodných znaků, které by se jinak v populaci prosadily jen těžko, takže druh se stává například málo odolný vůči nemocem. Dnešní populace zubra evropského (3600 jedinců) pochází z pouhých 12 jedinců (10 samic a 2 samců), kteří žili v době, kdy se naplno rozběhly akce na jeho záchranu. Tohle snížení genetické variability má tedy na svědomí člověk. Z výzkumů DNA víme, že například také populace geparda prošla asi před 10 000 lety tímto hrdlem láhve, ale přesné důvody, proč stál gepard před vyhubením, neznáme. Je obtížné předpovídat, jak a jestli vůbec se ten či onen druh s takovým zásahem do genetické výbavy vyrovná….
Nadměrný a ilegální lov zvířat Lidé loví zvířata z nejrůznějších důvodů. Původním smyslem lovu bylo obstarání potravy. Postupně ale lidé začali lovit zvířata pro trofeje, pro zábavu, za účelem zisku (obchodování se zvířaty a zvířecími produkty)… Problematický je i nadměrný lov, který decimuje populace volně žijících zvířat, která se nestíhají obnovovat. V této kapitole uvádíme příklady nadměrného a ilegálního lovu zvířat, které se sice dějí v dalekých zemích, ale všechny se bezprostředně dotýkají i nás spotřebitelů a konzumentů v České republice.
22
Většina z nás se tak podílí na destrukci deštných lesů a zabíjení zvířat v Africe, v jihovýchodní Asii a v podstatě kdekoli na světě. Nadměrný rybolov Tuňáci (moře a oceány): Tuňáci (různé druhy) jsou paprskoploutvé ryby z čeledi makrelovitých. Dosahují běžně délky přes 2 metry při váze až 250 kg. Tuňák loví menší ryby, a to často i ve velkých hloubkách. Přitom sám tuňák je často kořistí – je jednou z člověkem nejběžněji lovených ryb. Ze syrového masa se připravuje japonské jídlo suši. Právě v Japonsku končí 80 % vylovené populace tichomořského tuňáka obecného. Masově je konzumován také v Evropě a Spojených státech. Nadměrný lov učinil z většiny zástupců rodu Thunnus ohrožené druhy. V oblasti Středozemního moře se v důsledku intenzivního lovu ocitl tuňák na pokraji vyhubení. Vedle ohrožení ve Středozemním moři se stal tuňák obecný ohrožený ve východním Atlantiku a kriticky ohrožený v Atlantiku západním. Také umělý odchov tuňáky ohrožuje, protože je k němu potřeba odchytit mladé jedince ve volné přírodě. Ekologicky šetrným lovem tuňáka je chycení na prut s vlascem, a to nejlépe tuňáka pruhovaného, který není tolik ohrožen. V Británii se některé obchodní řetězce dostaly pod tlak konzumentů, aby řádně lovené tuňáky označily na obalu výrobku. Jsou to teprve první krůčky, ale je potřeba postupovat mnohem rychleji, než bude pozdě! Skutečně potřebujeme jíst tuňáka? Vždyť nemáme moře, za to máme rybníky a kapra! Chceme-li luxus, dopřejme si chovaného candáta. S ohledem na velikost dospělého tuňáka je v podstatě jisté, že v konzervě na nás čeká mládě. Nestihlo se rozmnožit. Úlovky se zmenšují. Apetit každého z nás zkusme vynásobit počtem obyvatel Evropy. Pro ulehčení, v Evropě žije přibližně 743 milionů lidí. Apetit každého z nás můžeme také vynásobit počtem obyvatel Země… Pangasi (Jihovýchodní Asie): Tento druh sumce obývá povodí Chao Phraya a Mekongu v Kambodži, Číně, Laosu, Thajsku a Vietnamu. Obývá velké řeky obklopené pralesy. K přežití v období sucha potřebuje hluboké tůně. Aspiruje na největší sladkovodní paprskoploutvou rybu světa. Dorůstá až 3 m a největší publikovaná váha je 300 kg. Jako jeden z nejohroženějších živočichů je veden v červené knize, a to jako kriticky ohrožený (Critically Endangered) s ohledem na více než 99% pokles populace během tří jeho generací. Stavy v přírodě dále klesají. Místní rybáři setrvale hlásí pokles úlovku. Doba dospělosti není přesně známá, ale u blízce příbuzného (a rovněž kriticky ohroženého) pangase obrovského (Pangasianodon gigas) je doba prvního rozmnožování 10-15 let. Problém je v tom, že doby dospělosti a rozmnožování se pangasi vůbec nedožijí, protože jsou uloveni mnohem dříve rybáři. Co na tom, že lovíme mláďata, když jsou přes metr dlouhá! Nadměrný lov pangasů pro chutné maso je hlavní příčinou jejich ohrožení. Další zásadní příčinou je stavba hrází a ničení peřejí. To nepříznivě ovlivňuje cykly záplav a sucha a zabraňuje přesunům migrujících druhů, jako jsou pangasi. Jeho pravděpodobné vyhubení člověkem není však jen otázkou domorodců z povodí obou velkých řek. Evropané konzumují ve velkém množství maso pangasů a tím přímo přibližují zánik těchto charismatických sumců směrem k neúprosné realitě. Jak je to možné? Kupujeme pangase v obchodech.
23
Obrázek 3.3: Pangas vláknoploutvý
Zdroj: foto Pavel Vlček
Ano, i my můžeme být příčinou zániku velkého živočicha na druhém konci světa. Nic na tom nemění ani chov tohoto druhu na farmách. Platí (v přírodě zhoubný) zákon lidské nabídky a poptávky. Evropský konzument zvyšuje poptávku po mase tohoto druhu, která je následně uspokojována nejen z faremních chovů. Každý Evropan – turista – může s penězi v kapse nevědomky zásadně přispívat k zániku unikátních druhů na naší planetě. Bushmeat (západní Afrika): Bushmeat je pojem běžně používaný pro maso volně žijících zvířat zabitých pro obživu nebo komerční účely v oblastech deštných lesů. Přeloženo – maso z pralesa. Lov divokých zvířat se ve střední a západní Africe v posledních letech rozmohl natolik, že představuje vážnou hrozbu pro přírodní prostředí. Nejvíce loveny jsou četné druhy primátů, kopytníků, hlodavců a ptáků. Na území tropických lesů rovníkové Afriky je lov primátů hojně rozšířen, v pastech lovců uvíznou kopytníci, luskouni, ale také gorily, šimpanzi, bonobové (čili mimochodem naši nejbližší příbuzní), dále třeba kočkodani a guerézy. Lov zvířat je tradiční způsob obživy lidí žijících v pralesích střední a západní Afriky a představuje nejjednodušší a zároveň mnohdy i jedinou možnost jak získat potravu, když je potřeba naplnit prázdný žaludek a nakrmit rodinu. Avšak lov ve velkém pro bohaté, business a lidský rozmar, to je mnohem vážnější. Hlavním problémem je, že lov a konzumace masa divokých zvířat se již dávno netýká hrstky místních obyvatel, žijících na okraji pralesa. Bushmeat se stal žádaným obchodním artiklem. Maso je doslova těženo ve velkém a mnoho živočišných druhů se díky tomu ocitlo na pokraji vyhubení. Tržiště, restaurace, zkrátka čilý a výnosný obchod. Ať už na tržišti nebo v luxusní restauraci, kde se stravuje místní smetánka. Odhaduje se, že v Africe je každoročně zabito a snědeno několik tisíc lidoopů. Při dovolených a cestách nejen v západní Africe, ale vlastně po celém světě, je tedy naléhavá potřeba vyhnout se nabídkám místních specialit zahrnující volně žijící zvířata. To platí minimálně pro případy bez dobré znalosti všech souvislostí. Místní tradice, není-li produktem šetrného hospodářství, by měla zůstat místní tradicí pro místní… Podobných příkladů je mnoho. Další by mohli najít studenti při samostatné práci nebo jako domácí úkol. Čím se z hlediska využití potravinových zdrojů řídit? Stačilo by zaměřit se na své bezprostřední okolí. Kupovat a jíst místní potraviny. Nejenže tím podpoříme místní ekonomiku,
24
ale také si lépe dohlédneme na to, zda tento náš potravinový zdroj je zdravotně nezávadný a zároveň šetrný k naší přírodě. Trofeje a luxusní oblečení (jihovýchodní Asie) Největší množství zvířat žijící v jihovýchodní Asii je pronásledováno kvůli obchodu s masem. Lidé věří, že maso z divokých zvířat předává svému konzumentu jeho sílu. Dalším důvodem lovu je obchod se surovou kůží, který trvá po staletí. Evropa byla kdysi hlavním trhem pro obchodování s asijskými druhy, převážně se skvrnitými či pruhovanými kočkami k výrobě luxusního oblečení. Velká poptávka po surové kůži vedla k masivnímu poklesu počtu i dalších druhů, např. vyder, a to na většině území jihovýchodní Asie, nebo velkých plazů. Nelegální obchod probíhá i s živými zvířaty, která jsou prodávána na trhu jako domácí mazlíčci, zvláště různí plazi a ryby. Velká a nebezpečná zvířata jsou nadměrně lovena pro trofeje, jako např. hlavy a rohy divoce žijících kopytníků. Tradiční lidová medicína (Čína a další asijské země) Řada druhů je lovena pro využití v tradiční lidové medicíně – extrakty či rozemleté části těl zvířat jsou nabízeny jako zaručené prostředky na cokoli… Byť moderní vědecké metody dokáží, že účinnost preparátu není taková, jak se jí přisuzuje, příp. se účinná látka dá extrahovat i z jiných neohrožených (např. domácích) zvířat jako vedlejší produkt, či ji lze dokonce průmyslově vyrobit, přesto je poptávka po preparátech z divokých zvířat obrovská. Takovým příkladem je např. rohovina z rohu nosorožce, která je totožná s rohovinou kopyt, nehtů či vlasů. Nemá žádné zázračné účinky, které jsou jí přisuzovány. Kvůli slepé víře uživatelů jsou v posledních letech vybíjeny stovky nosorožců ročně. Přitom některé druhy jsou na pokraji vyhubení! Pokud se nic nezmění, tak mezi léty 2015-2016 přestane počet narozených nosorožců v jižní Africe překračovat počet nelegálně zastřelených zvířat a stavy začnou výrazně klesat. Pytláctví nyní na celém světě organizují občané Vietnamu. Např. v Jihoafrické republice představují více než polovinu odsouzených v souvislosti s pytláctvím. V letech 2010-2012 došlo v téměř všech zemích Evropské unie k velké rabovací akci, kdy byly vykradeny exponáty nosorožčích rohů z řady muzeí a zámků. Tato vlna se nevyhnula ani České republice, kde rovněž došlo k celé řadě krádeží. Je třeba zdůraznit, že v rámci evropských zemí vévodí pašování rohů zastřelených nosorožců dvě země: Česká republika a Polsko.
25
Obrázek 3.4: Nosorožec tuponosý – samice s mládětem, JAR
Zdroj: foto Jiří Novák
Dalším příkladem je žluč získávaná z medvědů ušatých. Medvědí žluč obsahuje kyselinu ursodeoxycholovou (UDCA), která působí příznivě na jaterní funkce, redukuje cholesterol, rozpouští žlučové kameny. V léčivech dostupných na našem trhu je pro získání UDCA stejného účinku (!) využívána hovězí žluč jako vedlejší produkt při zpracování masa. Dříve se v Asii kvůli žluči medvědi lovili. V průběhu 80. let minulého století, kdy poptávka po žluči rapidně vzrostla, se ale tento „jednorázový“ odběr drahocenné tělní tekutiny stal nedostačující. V důsledku toho začaly vznikat medvědí farmy, v nichž jsou živí medvědi po léta drženi v krutých podmínkách. Obrázek 3.5: Medvědi jsou na farmách drženi v krutých podmínkách
Zdroj: http://www.animalsasia.org/index.php?module=2&lg=en
26
Těžba surovin Velký zásah do přírodního prostředí způsobuje i těžba surovin – nenávratně se ničí původní biotopy, prostředí pro existenci nespočet živočišných a rostlinných druhů. Povrchová těžba mění ráz krajiny, důlní činností dochází např. ke změně vodního režimu, terénním poklesům ad. Těžba ropy může znamenat ohrožení zejména vodních ekosystémů, ať už při samotné těžbě nebo při haváriích tankerů. Recyklací a opětovným použitím různých materiálů (skla, plastů, papíru, hliníku a dalších) se tak dají výrazným způsobem ušetřit přírodní zdroje a rovněž snížit dopady těžby na přírodní prostředí. Vzácné kovy v elektronických zařízeních K materiálům, které lze opětovně použít patří i vzácné kovy využívané k výrobě součástek pro mobilní telefony, počítače a další elektronická zařízení. Suroviny pro jejich výrobu se těží v centrální Africe, kde tak mizí rozsáhlé lesní porosty a s nimi i jejich obyvatelé. K výrobě mobilních telefonů se používají vzácné kovy coltanu (kolumbit-tantalitu), stříbra a dalších látek, které se těží ve střední Africe a přispívají k poškozování tamního životního prostředí. Při výrobě kondenzátorů do mobilů a dalších zařízení se využívá vzácný prvek tantal. Čtyři pětiny světových zásob tantalu se nachází ve východní části Konžské demokratické republiky, která je domovem řady ohrožených živočišných druhů, např. slonů pralesních, goril a mnoha dalších. Náhlý vzestup prodeje elektronických výrobků po celém světě v posledních letech vedl k zvýšení cen tantalu a tím i jeho ilegální těžby. V Kongu se tak ve velkém objemu kácejí pralesy a s tím je spojený trvalý úbytek životního prostoru zvířat. Recyklací použitých telefonů se tak může snížit poptávka po těžbě tantalu. Lidé by si měli uvědomit, že odevzdáním starého mobilu nebo jakéhokoli jiného elektronického zařízení do sběrného dvora nebo speciálních kontejnerů mohou napomoci nejen ke snížení těžby, ale i k ochraně tropických lesů a zvířat. Jedná se o další příklad přímého ovlivňování určité vzdálené oblasti spotřebiteli/uživateli z celého světa. Hliník Hliník je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Tento kov byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem. Hliník se získává nejčastěji z bauxitu, horniny těžené v povrchových dolech. Vyznačuje se výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, malou hmotností, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro své vlastnosti je hliník vhodným konstrukčním a obalovým materiálem. Získávání hliníku zpracováním rudy je energeticky náročný proces. Na výrobu hliníkové plechovky se spotřebuje ropa, která tuto plechovku zaplní do poloviny. Aby mohl vzniknout jeden kilogram hliníku z rudy, je třeba 171,2 MJ energie. Pro srovnání, spotřeba energie na výrobu PET (polyetylentereftalát) činí 69,5 MJ/kg a výroba pozinkovaného plechu si vyžádá 33,3 MJ/kg. Hliník se na skládce téměř nerozkládá. Lze jej ale velmi dobře recyklovat (na rozdíl od obalů z kombinovaných materiálů - např. tetrapak). Množství energie spotřebované na zisk čistého kvalitního kovu recyklováním (přetavením v peci) je ve srovnání s výrobou primárního hliníku o 90 - 95 % nižší! Bauxit se v naší republice nikde netěží, proto jej musíme dovážet v podobě rudy či hotového kovu. Těžba bauxitu a nutnost dopravy hliníku či bauxitu je obrovskou zátěží pro přírodu. Doprava znamená další emise a spotřebu pohonných hmot. Ze zpracování 4 tun bauxitu získáme pouze 1 tunu čistého hliníku. Při výrobě hliníku vznikají emise znečišťujících látek, například sloučeniny fluoru, které mohou být příčinou vzniku alergií. 27
Jak se vyhnout hliníku Z výše uvedených informací vyplývá, že hliníku je nejlepší se vyvarovat. Spotřebovávané množství tohoto kovu můžete snížit hlavně upřednostněním nehliníkových materiálů. Nápoje lze koupit místo v hliníkových plechovkách ve vratných skleněných lahvích, případně v PET-lahvích, které jsou v porovnání s hliníkem či s obaly z kombinovaných materiálů (např. tetrapak) k přírodě šetrnější alternativou. Jen stěží se nám však podaří veškeré spotřebě hliníku zcela vyhnout. Pokud nelze některé výrobky nelze zakoupit v jiném než hliníkovém provedení, snažme se tento kov, poté co nám doslouží, vytřídit za účelem recyklace. Hliník lze jednoduše rozeznat od jiných kovů, příp. kombinovaných materiálů. Každý hliníkový obal je dle technické normy ČSN 77 0052-2 označen číslem 41 v trojúhelníku, popřípadě ještě nápisem ALU (viz obrázek). Materiál si můžeme ověřit i magnetem. Hliník na rozdíl od železa či jiných kovů není magnetem přitahován. Nejsme-li si u některých obalů jisti, zda se jedná o čistý hliník, či kombinovaná folie s plastem, zkusme předmět zmačkat nebo roztrhnout. Čistý hliník zůstane zmačkaný a dá se lehce utrhnout.
Průmyslová výroba Průmyslová výroba je ve vztahu k životnímu prostředí producentem širokého spektra emisí znečišťujících látek a odpadních produktů. Také spotřebovává značné množství neobnovitelných přírodních surovin a zdrojů energie. Vliv na životní prostředí má tento sektor zejména v oblastech, kde jsou soustředěny velké průmyslové podniky (Moravskoslezský, Ústecký, Středočeský kraj). Produkce emisí průmyslových podniků je nerovnoměrně rozložena napříč jednotlivými odvětvími, ale největší podíl mají podniky výroby železa a oceli, rafinérie a výroby cementu a vápna. V řadě sektorů jako je výroba papíru a celulózy, výroba skla a keramiky, chemická výroba nebo podniková energetika (výroba technologické páry a elektrické energie pro vlastní potřebu) došlo ke stabilizaci nebo ke snížení emisí. Průmyslové technologie, které emitují velké objemy skleníkových plynů, jsou zahrnuty do režimu EU – ETS (obchodovatelné povolenky). Největšími znečišťovateli jsou tato odvětví: hutnictví, energetika a chemický průmysl. Výroba papíru Výroba papíru představuje hned po hutnictví, energetice a chemickém průmyslu největší zátěž pro životní prostředí. Papírenský průmysl se podílí na celosvětovém odlesňování, znečišťuje vodu, půdu a vzduch a způsobuje ztrátu druhové rozmanitosti. Používáním chloru k bělení papíru se uvolňují dioxiny. Tyto vysoce nebezpečné látky jsou výrazně karcinogenní, snižují plodnost a způsobují genetické poruchy. Nevytrácejí se z přírody, spíše se hromadí v živých organismech. Recyklace je proti výrobě papíru ze surového dřeva ekonomicky výhodná a šetří životní prostředí. K výrobě jedné tuny přírodního papíru je potřeba 240 000 litrů vody, 4 700 kilowatthodin energie a sedmnáct vzrostlých stromů. Proces výroby stejného množství recyklovaného papíru ze sběru si 28
žádá jen 180 litrů vody, 2 750 kilowatthodin energie a nejsou k tomu potřeba žádné stromy. Od roku 1980 stoupla spotřeba papíru téměř o 100 %. Česká republika znovu využívají jen asi 40 % použitého papíru. A co se stane s těmi zbylými 60 %? Většinou končí na skládkách, kde pomalu plesniví, nebo ve spalovnách. Přitom papír se dá recyklovat i několikrát (zdroj: http://www.greenpeace.org/ czech/cz/Multimedia1/Publikace/Nesplachujme-pralesy/).
Problematika odpadů Za rok vyprodukuje občan České republiky na 500 kg odpadů. Velká část přitom nemusí vůbec vzniknout, další může po vytřídění sloužit jako suroviny. Podíl jednotlivých složek běžného domovního odpadu (zdroj: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/):
33 % biologický odpad
18 % papír
14 % plasty
8 % sklo
4 % kovy
23 % zbytek.
To znamená, že celých 77 %, tj. okolo 385 kg lze znovu využít! Skládky, kde většinou odpady končí, zabírají zbytečně místo, které bylo dříve velmi často přírodním prostředím, kde žila zvířata a rostla vegetace. Některé odpady jsou navíc dlouhověké a jen velmi pozvolna se rozkládají, navíc ty, které se dostanou do přírodního prostředí, mohou způsobit značné škody. Např. plasty v mořích se pro zvířata stávají pastí – mohou je zranit, ohrozit na životě nebo jim připomínat potravu a zabít je! Želvy tak konzumují plastové sáčky v domnění, že jde o medúzy, vodní ptáci loví odpadky přesvědčeni, že se jedná o potravu, a krmí jimi svá mláďata. Ta samozřejmě následně hynou s žaludky plnými víček od PET lahví, konzerv a dalších věcí… Znečištění moří a oceánů Plasty jsou pro člověka velmi užitečné, jelikož se vyznačují vysokou trvanlivostí a stabilitou. Ze stejných důvodů však také představují závažný problém pro mořské prostředí. Každoročně je na světě vyrobeno zhruba 100 milionů tun plastů. 10 procent z tohoto množství končí v mořích a oceánech. Většina plastových odpadů se do moře dostává přímo z pevniny nebo ve znečištěných řekách. Plasty se nerozkládají stejným způsobem jako jiné materiály. Na moři i na souši se pod vlivem slunečního záření, vlnobití a mechanického opotřebování rozpadají až na mikroskopické částice, které se pak ukládají v tělech mořských živočichů. Některé z nich končí na našich stolech… V severním Pacifiku se nachází rozměrná subtropická tlaková výše, ve které voda proudí po směru hodinových ručiček a vytváří pomalu se točící spirálu. Větry jsou zde poměrně slabé a proudy přinášejí veškerý plovoucí materiál do středu spirály. V této oblasti je jen málo ostrovů, na kterých by plovoucí materiál mohl uvíznout, takže ohromné množství odpadů zůstává ve spirále. Podle odhadů je plocha, kterou ostrov z odpadů pokrývá, velká jako americký stát Texas. Říká se jí též
29
„Asijská odpadková cesta“ („Asian trash trail“), „Odpadkový vír“ („Trash Vortex“) či „Východní odpadková skvrna“ („Eastern Garbage Patch“). Obrázek 3.6: Ostrovy z odpadů v Tichém oceáně
Zdroj: http://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/More-vola-SOS/Co-nici-morsky-svet/ Znecisteni-mori/
http://www.ceskyrozhled.cz/2013/04/tisice-tun-plastu-v-morich-zabiji-ptaky-i-ryby-uz-celadesetileti.html
Lesní hospodářství/absence přirozených lesů Lesy mají pro život na Zemi zásadní význam. Představují přirozené biotopy velké části druhů rostlin a živočichů a jsou považovány za cenný krajinný prvek s vysokou biodiverzitou. Lesy plní kromě základní produkční funkce zdroje dřeva řadu dalších funkcí:
jsou místem pro rekreaci a odpočinek,
jsou nejvýznamnějším zdrojem kyslíku na Zemi,
lesy ve své biomase poutají významné množství oxidu uhličitého, což je důvod, proč je výsadba nových lesů považována za jeden ze způsobů eliminace zvyšování koncentrace tohoto skleníkového plynu v atmosféře,
zachycují prachové částice a podílí se na odstraňování některých škodlivých látek ze vzduchu,
plní protierozní funkci – výsadba lesních pásů snižuje odnos půdy zejména ve svažitých terénech,
představují významný druh protipovodňové ochrany – lesy snižují extrémní odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní,
stabilizují klima – les klade největší odpor proti větrům, v lese se vytváří specifické mikroklima, které snižuje teplotní extrémy a udržuje stabilně vlhčí ovzduší, v lese dochází k rovnoměrnějšímu rozdělení srážek.
Lesy v České republice Lesy pokrývají asi třetinu celého území České republiky a tvoří přirozený ekologický potenciál krajiny. 30
Přestože došlo v posledních 20 letech k rozšíření plochy (viz graf č. …), jejich současný stav však nelze díky více faktorům považovat za optimální. Nejvýznamnější problémy, které snižují hodnotu lesních ekosystémů včetně druhové rozmanitosti a nakonec i jejich dlouhodobou produkční schopnost, mají původ především ve značném zjednodušení druhové skladby vysazováním smrkových a borových monokultur v minulých stoletích a následně jejich vysokým zastoupením v současnosti. Monokulturní porosty mnohem snadněji podléhají mrazu, suchu, vichřicím či masivnímu napadení hmyzem apod. Na stavu zejména horských lesních ekosystémů v západním a severním pohraničí se významně podepsal vliv emisí chemických látek z průmyslu, energetiky a dopravy. Přestože se tyto emise za posledních 20 let několikanásobně snížily, jejich vliv na zdraví lesů se projevuje stále. Na mnoha místech stav lesů negativně ovlivňují nadměrné stavy kopytníků způsobené absencí jejich přirozených predátorů, tedy velkých šelem, a narůstající počet rekreačních zatížení. Problematické je i nerovnoměrné rozdělení lesů v ČR, které způsobuje vysušování krajiny a erozi půdy v nízkých polohách a nižší schopnost porostů zadržovat záplavy. Některá lesnická opatření, zejména velkoplošné vápnění a používání biocidů, obnova lesa geograficky nepůvodními dřevinami i celoplošná příprava půdy pomocí těžké techniky, poskytla velmi sporné výsledky, nebo dokonce přímo přispěla k destrukci oslabených lesních ekosystémů. Graf 3.1: Nárůst plochy lesů v ČR vztaženo na celkovou plochu ČR (v %)
Zdroj: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=187
Nedostatek doupných stromů Struktura hospodářských lesů není ideální pro výskyt řady druhů živočichů. Jedním z ukazatelů je nedostatek/absence doupných stromů. Doupné stromy jsou stromy s přírodními dutinami, které byly jednak vydlabány ptáky, nebo vznikly v důsledku narušení jádrového dřeva kmene hnilobami. Přítomnost dutin prozrazují také otevřené suky po vypadlých větvích. Význam doupných stromů Dutiny ve stromech poskytují úkryt četným druhům tzv. dutinových zvířat – drobným savcům jako jsou veverky, plši, plšíci, myšice, netopýři ad., kteří v dutinách hnízdí nebo i přezimují, a nezanedbatelnému množství druhů našich ptáků, kteří ve stromových dutinách také hnízdí. Ale pouze někteří z nich si umí dutinu sami vytesat (datlovití). Většina ptáků a ostatních živočichů je odkázána na dutiny již existující, tedy buďto vyhnilé, nebo vytesané jejich původními obyvateli.
31
Dutiny využívají i divoké včely, které zde vytvářejí své dílo. Plástvím s medem se říká strdí (to, které opěvoval v naší krajině už praotec Čech…). Úbytek doupných stromů Bohužel ale staré stromy, v nichž se nacházejí přirozené hnízdní dutiny, z našich lesů i parků rychle mizí, a tak ubývá i možností hnízdění pro dutinové ptáky. Při běžném hospodaření v lesích se však staré mohutné stromy kácejí, různě poškozené stromy se odstraňují, a to znamená také ty s dutinami a polodutinami. Kromě ztráty hnízdních míst a úkrytů se tím ochuzuje i půdotvorný proces. Nedostatek doupných stromů může být částečně kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin – ptačích budek. Důležité ovšem není jen samotné vyvěšování budek, koneckonců je některé druhy ani nepřijmou, podstatným aspektem je rovněž ochrana starých doupných stromů. Obrázek 3.7: Doupné stromy jsou útočištěm mnoha živočichů
Zdroj: foto Šárka Kalousková
Zdroj: www.cso.cz. Zde také najdete podrobné instrukce, jak si i Vy můžete vyrobit a vyvěsit budku. Můžete si tak na zahradu přilákat vděčné pomocníky – hmyzožravé ptáky, kteří se Vám odmění třeba tím, že pomohou zachránit Vaši úrodu před invazí nejrůznějších druhů bezobratlých živočichů. Projekt Modrý trojúhelník Lesy ČR proto ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody provádí v konkrétních lokalitách monitoring doupných stromů a zajišťují jejich ochranu. V lesích Plzeňského kraje můžeme nalézt stromy označené modrým trojúhelníkem. Tento symbol se používá na odumřelé stromy, doupné 32
stromy a hnízdiště vzácných druhů. Modrá značka dává stromu naději, že se dožije vysokého věku nebo že zůstane v lese i po svém odumření, dokud úplně nezetlí. Označené stromy nemohou být pokáceny z důvodu zdravotního ani tvarového výběru v lesním porostu.
I mrtvé dřevo má v lese význam Ani po odumření stromů není mrtvé dřevo v lese zbytečné. Naopak je zde velmi důležité ZVYŠUJE BIOLOGICKOU ROZMANITOST – je domovem pro řadu organismů (bakterie, houby, mechy, lišejníky, kapradiny, semenáčky dřevin, hmyz, kroužkovce, plazy, obojživelníky, ptáky i savce) JE ZDROJEM ŽIVIN – mrtvé dřevo zásobuje půdu živinami – tlející kmen vytváří bohatý substrát pro rostliny a houby a je zdrojem potravy i pro mnoho živočišných druhů. POMÁHÁ HOSPODAŘIT S VODOU – zadržuje nadbytečnou vodu (např. při jarním tání nebo vydatných deštích) a v období sucha ji postupně poskytuje okolnímu prostředí. Mrtvé dřevo patří k nejrozmanitějším stanovištím v lesním ekosystému. Obyvatelé mrtvého dřeva V odumřelých stromech – v trouchnivějícím dřevě, v pařezech či v ulomených větvích probíhá převážná část životního cyklu velkých brouků. Jejich larvy, které se zde po dlouhou dobu vyvíjejí, se živí odumřelým dřevem nebo lýkem. Po určitém stádiu se larva zakuklí a vylétne dospělý brouk, který po čase opět do mrtvého dřeva naklade svá vajíčka. Pod kůrou pařezů i odumřelých stromů můžeme nalézt chodbičky, výletové otvory a dokonce někdy i larvy vzácných brouků, např. larva roháče velkého (Lucanus cervus). V tlejícím trouchu a odumřelém dřevě se vyvíjí i mnoho dalších vzácných druhů bezobratlých a množství zajímavých a vzácných hub. Lesy a těžba dřeva ve světě Těžba dřeva za účelem výroby nábytku a dalších produktů je ve světě hlavním důvodem odlesňování a přeměny původních lesů s velkou biologickou rozmanitostí na hospodářské lesy s malou druhovou pestrostí. Kácení lesů je navíc často ilegální a díky nešetrným technikám těžby tak dochází k trvalé devastaci těchto jedinečných ekosystémů. Lesy patří mezi nejvzácnější a zároveň i nejohroženější ekosystémy na světě. Původní, člověkem málo narušené lesy oplývají obrovskou pestrostí rostlin i živočichů, produkují obrovské množství kyslíku, významně pomáhají čistit vzduch, zadržují vodu v krajině, zabraňují odnosu půdy ad. Odhaduje se, že člověkem nedotčených lesů zůstalo do současnosti pouze cca 22 % z původní rozlohy a že každým rokem se vykácí plocha pralesů o rozloze dvou Českých republik. Řada dřevěných výrobků v našich obchodech pochází ze dřeva tropických oblastí. Poptávka po takových produktech je hlavně v Americe, Číně, Japonsku i Evropě. To má za následek masivní těžbu dřeva v oblastech vzácných ekosystémů, které jsou domovem tisíců živočichů a rostlin. Mnohé druhy tak často nenávratně mizí… Velkým problémem je také ilegální těžba. Např. v Indonésii je nelegálně vykáceno 70 % stromů, v brazilské Amazonii až 80 % stromů. Polovina tropického dřeva dováženého do Evropy pochází právě z ilegální těžby! 33
FSC a šetrné dřevo FSC je anglická zkratka pro Forest Stewardship Council, v překladu to znamená Rada pro správu lesa. Jedná se o nevládní neziskovou organizaci sídlící v Bonnu, která podporuje ekologicky šetrné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů. Tím napomáhá chránit ohrožené a devastované lesy. Logem FSC se tak označuje dřevo, které bylo vytěženo právě v souladu se zásadami FSC, tedy převážně kontrolovaným a šetrným způsobem.
FSC se nezaměřuje pouze na cizokrajná dřeva, ale rovněž na dřevo z lesů ČR, které praktikují těžbu dřeva tímto šetrným způsobem. Logo FSC tak můžete najít na dřevu ze zahraničí i na dřevu pocházejícím z ČR. Všechno dřevo či dřevěné výrobky, které jsou označeny logem FSC, zaručují zákazníkovi, že dřevo či výrobek ze dřeva pochází z šetrně obhospodařovaného lesa, a jeho koupí tak nepřispívá k devastaci původních lesů či ilegální těžbě. Proto bychom měli zeleň chránit a bránit zbytečnému nebo dokonce ilegálnímu kácení stromů pro výrobu papíru, nábytku a dalších produktů.
Nepůvodní/invazivní druhy (domácí mazlíčci v přírodě) Nepůvodní druhy rostlin i živočichů jsou problémem po celém světě. Následky vnášení nepůvodních druhů do volné přírody se mohou projevit až po určité době. Největší zkázu způsobily v minulosti na ostrovech, kde zvířata nebyla zvyklá na člověka a jeho predátory v podobě domácích zvířat (prasat, psů a koček). Tak byl např. na přelomu 17. a 18. století vyhuben nelétavý zástupce měkkozobých dronte mauricijský na ostrově Mauricius nebo poměrně nedávno (roku 1972) hrdlička sokorská na ostrově Socorro západně od Mexika. V případě dronteho bylo vyhubení definitivní, v případě hrdličky se naštěstí v tu dobu chovalo několik jedinců v zoologických zahradách, díky čemuž nebyl tento druh vyhuben na planetě zcela. Více k vyhubeným druhům viz kapitola 4.1 Ochrana přírody z globálního hlediska. Kočky domácí působí obrovské škody i v Evropě a v Severní Americe. Studie ukázaly, že tito domácí mazlíčci za rok uloví obrovské množství volně žijících ptáků, savců i plazů (http://www.abcbirds.org/abcprograms/policy/cats/pdf/Loss_et_al_2013.pdf). Hluboce zakořeněná představa, že kočky loví hlavně myši, je mylná. Invazní druhy rostlin a živočichů představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě. Společně se vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu jsou řazeny k hlavním negativním faktorům ohrožujících stávající biodiverzitu původních ekosystémů. Nadto způsobují nemalé ekonomické škody a mohou též nebezpečně působit na lidské 34
zdraví. Vzrůstající mobilita lidské populace výrazně napomáhá rozšiřování těchto druhů. Ty jsou tak do nových území zavlékány úmyslně např. jako okrasné rostliny (těmi byly v druhé polovině 19. století i dnes tak nepříjemné křídlatky, netýkavka žláznatá či bolševník). Druhou možností je neúmyslné (nevědomé) zavlečení spolu s jiným druhem do nové lokality. Ještě existuje třetí varianta – dotyčný druh doputuje na území samovolně – příkladem z poslední doby na našem území je invaze středomořského křižáka pruhovaného. V neposlední řadě může docházet k úmyslnému vypouštění např. zvířat chovaných na farmách nebo nechtěných domácích mazlíčků nezodpovědnými lidmi.
Nepůvodní druhy v ČR A. Rostliny Nepůvodní druhy rostlin na území České republiky dělí do dvou skupin podle doby, kdy byly do naší přírody zavlečeny: Archeofyt – rostlina zavlečená na současné území rozšíření v době před začátkem novověku (tj. do konce 15. století). Neofyt – rostlina zavlečená přibližně po roce 1500 (po objevení Ameriky v roce 1492 došlo k velkému rozvoji nejen zámořských cest, ale i vnitrokontinentální dopravy a dovozu řady druhů jako okrasných, užitkových, či omylem jako příměs jiných semen, s krmivem, na kolech a podobně). Řada těchto neofytů představuje dnes nebezpečné invazní druhy v lokálním až celostátním měřítku. Patří sem i naše nejvýznamnější: bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), křídlatky – japonská, sachalinská a jejich kříženec česká (Reynoutria japonica, R. sachalinensis, R. x bohemica) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Na území ČR roste okolo 1300 nepůvodních druhů rostlin, přičemž většina (přes 1000) patří k neofytům. B. Živočichové Tabulka 3.2: Nepůvodních druhů živočichů je na území ČR řádově několik desítek Skupina živočichů
Počet původních druhů
Počet nepůvodních druhů
paprskoploutví (Actinopterygii)
49 (55 s vymizelými)
několik desítek
obojživelníci (Amphibia)
21
0
plazi (Reptilia)
11
4-5
ptáci (Aves)
180
přes 30 včetně domácích ptáků
savci (Mammalia)
66
15
(vědecký název)
Zdroj: Mlíkovský, J. a Stýblo, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody. Praha 2006
C. Zodpovědnost za chovaná zvířata Řada nepůvodních druhů se do naší přírody dostala úmyslně záměrným vypouštěním, případně únikem z chovných zařízení. Příkladem je třeba norek americký, dříve hojně chovaný pro kožešinu. V evropské přírodě se zabydlel natolik, že z ní téměř vytlačil svého původního příbuzného – norka evropského. 35
V posledních letech se v naší přírodě začaly vyskytovat různé druhy exotických želv. Příkladem takového druhu je želva nádherná – nejčastěji chovaná vodní želva. Její původní domovinou jsou pomalu tekoucí vody na jihovýchodě USA a severovýchodě Mexika. Dorůstá do velikosti až 30 cm. Její oblíbenost u chovatelů způsobila, že v současnosti je rozšířena ve volné přírodě i mimo její původní areál. Spousta lidí si totiž neuvědomí, že z malé 7-12cm želvičky, kterou si přinesli z obchodu, vyroste za pár let pořádný kus želvy, který bude mít také větší nároky na prostor. Tato želva se navíc živí spíše syrovou masitou potravou. Proto je třeba často měnit vodu, aby nezapáchala, což může být některým chovatelům nepříjemné. A tak se odrostlých zvířat nezodpovědně zbaví tím, že želvu takříkajíc „vyhodí z domu“, tedy odloží někde venku. Pokud to zvířata přežijí, mohou časem ohrozit naše druhy zvířat. Tyto želvy u nás nemají své přirozené nepřátele, jako jsou aligátoři, jiné masožravé želvy (např. kajmanka dravá) a vodní ptáci (např. volavky a čápi), kteří by udržovali jejich únosný počet. Proto by se mohly časem přemnožit a vytlačit naše druhy z jejich původních lokalit. Chystá-li se někdo pořídit si tuto želvu jako domácího mazlíčka, měl by pečlivě zvážit všechny důsledky chovu. Třeba i to, že se taková želva dožívá 30-40 let! Navíc vypuštění nepůvodního druhu do přírody je ilegálním a tedy trestným činem.
Znečišťování přírody Ovzduší Ovzduší je jednou ze základních složek životního prostředí. Svým stavem působí na lidské zdraví, ovlivňuje přírodní ekosystémy a další složky životního prostředí. Kvalita ovzduší v České republice se v 2. polovině 20. století řadila mezi nejhorší v Evropě. Od 90. let 20. století dochází však v České republice k postupnému poklesu všech emisí znečišťujících látek a následně k poklesu znečištění ovzduší. K nejvýznamnějším poklesům docházelo zejména v 90. letech, po roce 2000 se pokles zpomaluje, případně stagnuje. Mezi hlavní znečišťující látky ovzduší v České republice patří tuhé znečišťující látky (TZL), v současné době rozlišované jako suspendované částice o velikostní frakci PM10 a PM2,5, oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), oxid uhelnatý (CO), těkavé organické látky (VOC), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) a amoniak (NH3). K současným nejvýznamnějším zdrojům emisí patří výroba elektrické a tepelné energie (produkce SO2 a NOx), silniční doprava (produkce NOx, TZL a VOC) a vytápění domácností (produkce TZL a PAU). Zemědělství je hlavním zdrojem NH3, používání rozpouštědel je pak hlavním zdrojem VOC. Dlouhodobý vývoj hlavních znečišťujících látek je pozitivně ovlivněn snížením energetické náročnosti průmyslu, používáním paliv s nižším obsahem síry, snížením používání pevných paliv (černého a hnědého uhlí), a dalším uplatněním BAT technologií. Negativní vliv má naopak nárůst dopravy, zastaralý, a tedy z hlediska spotřeby a emisí náročný vozový park vozidel, a rovněž zdražování ekologických paliv pro vytápění domácností, což vede k návratu domácností ke spalování pevných paliv, anebo v horším případě spoluspalování odpadů. Množství koncentrací znečišťujících látek v ovzduší je také závislé na meteorologických podmínkách, významný vliv hrají rovněž lokální faktory, zejména topografie území. Problematika znečištění ovzduší není omezena pouze lokálním měřítkem, ale překračuje i hranice států. V minulosti byla přeshraničním znečištěním postižena zejména oblast tzv. černého trojúhelníku
36
na hranicích České republiky, Polska a Německa, a oblast Moravskoslezska. V současné době problematickou oblastí stále zůstává Moravskoslezský kraj. Znečištěné ovzduší negativně ovlivňuje lidské zdraví i vegetaci a ekosystémy. Má vliv na výnosy zemědělských plodin, ovlivňuje zdravotní stav lesů, narušení ekosystémů má rovněž nepříznivý vliv na biodiverzitu rostlinných a živočišných druhů. V současné době jsou pro vegetaci a ekosystémy velmi závažné účinky přízemního ozonu. Přízemní ozon nepatří mezi škodlivé látky, které jsou do ovzduší vypouštěny některým emisním zdrojem. Řadíme jej mezi tzv. sekundární polutanty. Označení sekundární neboli druhotný značí to, že přízemní ozon je produktem reakce látek, které jsou do ovzduší vypouštěny z emisních zdrojů. Těmito látkami jsou oxidy dusíků a těkavé organické látky. Další podmínkou pro vznik ozonu je i sluneční záření. Proto se také pro situace, kdy je ovzduší silně znečištěno ozonem, používá pojem „letní fotochemický smog“. Stálým problémem prostředí je acidifikace. Acidifikující (okyselující) látky (SO2, NOx, NH3) zvyšují kyselost vody a půdy, v důsledku čehož jsou nepříznivě ovlivňovány vodní ekosystémy a lesní ekosystémy. Snížené pH ve vodním prostředí ohrožuje existenci vodních živočichů, dále mobilizují těžké kovy vázané v sedimentech. U stromů zpomalují kyselé deště růst kořenů, což má za následek nedostatečný příjem živin stromem (http://www.vitejtenazemi.cz/vzduch/). Výroba elektrické energie K výrobě elektrické energie slouží hlavně spalování fosilních paliv čili neobnovitelných zdrojů. Těch obnovitelných (slunce, voda, vítr) se využívá podstatně méně. Problém tkví v tom, že spalováním fosilních paliv se do ovzduší uvolňují ve velkém tzv. skleníkové plyny (zejména CO 2) způsobující globální změny klimatu na Zemi. CO2 je vlastně také odpad, na jehož vzniku se podílí každý z nás. Úsporou energie snížíme produkci CO2 i naše výdaje za elektřinu. Lokální topeniště Vliv vytápění domácností na životní prostředí a na zdraví obyvatel je obrovský. Tato malá lokální topeniště mají svoji nevýhodu v tom, že na rozdíl od průmyslových provozů operují s nízkou teplotou spalování, proto v nich často dochází k nedokonalému spalování, a to zejména v kotlích s ruční regulací. Také kvalita paliv v těchto zdrojích je různá. Mnohdy obyvatelé spalují i materiály, které k vytápění nejsou přímo určeny. Navíc spaliny z malých zdrojů jsou vypouštěny v nízké výšce nad zemí a nemají tedy prostor se rozptýlit. Vytápění domácností ovlivňuje mnoho faktorů. Intenzita topení v obydlích je do značné míry závislá na venkovní teplotě v dané lokalitě. Dalším faktorem jsou zvyklosti obyvatel, neboť například pocit tepelné pohody či intenzita větrání jsou značně individuální a spotřebu tepla pro vytápění velmi ovlivňují. Vzhledem k narůstajícím cenám energie a faktu, že naprostá většina energie se v domácnostech spotřebuje na vytápění a na ohřev teplé vody, dochází v domácnostech k výměně spotřebičů za úspornější a s vyšší účinností, zateplují se domy a byty. Na životní prostředí má velký vliv i způsob vytápění, čili druh paliva, neboť zvláště v lokálních topeništích značně ovlivňuje emise a následně stav ovzduší. Výběr paliva pro vytápění domácnosti závisí na jeho dostupnosti, ceně a komfortu užívání. K vytápění domácností využívalo v roce 2013 obyvatelstvo v ČR nejčastěji centrální zásobování teplem (36,1 % domácností) a zemní plyn (34,4 % domácností). Pevnými palivy topilo 15,1 % domácností (viz graf č. 3.2). V těchto domácnostech jsou instalovány spalovací zdroje, ve kterých je
37
podle odborných odhadů zastoupeno 36 % starých spalovacích zařízení s prohořívací konstrukcí, která mají z hlediska tvorby emisí nejhorší vlastnosti. Graf 3.2: Domácnosti dle způsobu vytápění, ČR [počet v tis.]
Zdroj: ČHMÚ Legenda: tmavě modrá – centrální zásobování teplem červená – tuhá paliva oranžová – zemní plyn světle modrá – elektřina hnědá – ostatní
Jak správně topit Abychom topením doma zatěžovali okolí co nejméně, je důležité zvolit správný typ kotle. Klasický starý prohořívací kotel má účinnost spalování 50 – 60 %. Mnohem účinnější jsou moderní zplyňovací a automatické kotle, které mají účinnost 70 – 85 %. Automatický kotel, který si palivo sám dávkuje, má také mnohem plynulejší spalovací proces, než ten, do kterého musíte přidávat palivo ručně. Tyto kotle spalují mnohem kvalitněji a účinněji. Pořiďme si kotel, který bude parametry odpovídat potřebám našeho domu nebo bytu. Podle typu kotle pak zvolíme druh paliva (uhlí, dřevo, peletky ad.). U dřeva je velmi důležité, aby napřed min. dva roky proschlo, jinak se jeho spalováním uvolňuje řada škodlivých látek (viz níže). V žádném případě nespalujeme odpadky. Ty bychom měli správně vytřídit a jejich likvidaci nechat na odbornících. Mnohé odpady navíc poslouží jako druhotná surovina. Správné topení také závisí na topiči. Důležité je vědět, že při zatápění je třeba nechat oheň pořádně rozhořet a nezadusit jej, tzn. zajistit dostatečný přísun kyslíku. Ke správnému topení je důležitá i péče o kotel. Je nutné dbát na pravidelné čištění komína a teplosměnných ploch (tj. plochy, které předávají teplo vodě v otopném systému). Nedostatečný tah komína může způsobit vracení spalin a jejich únik do místnosti, včetně jedovatého oxidu uhelnatého. Naopak příliš silný tah komína snižuje účinnost spalování. Správný tah komína lze nastavit regulátorem tahu.
38
V žádném případě bychom neměli pálit odpadky. I když se pálení odpadu doma může jevit jako bezstarostná, rychlá a levná forma jeho likvidace, v žádném případě tomu tak není. Jednak se jedná o protiprávní počin, jednak pálení takového „paliva“ může poškodit kotel, který tak ztratí na účinnosti a životnosti. Pálením nevhodných věcí navíc vycházejí z komína velmi škodlivé látky, mnohé jsou až životu nebezpečné. V žádném domácím topeništi se nevytvoří teploty dostatečně vysoké na to, aby se toxické látky bezpečně zlikvidovaly, jako je tomu v průmyslových spalovnách. Vždyť například prudce jedovaté dioxiny vznikající spalováním chlorovaných materiálů, jako je třeba PVC, potřebují k likvidaci teploty nad 1200 °C. Domácí kamna, krby a kotle nelze vybavit drahou technologií na čištění spalin a tak záleží na každém z nás, kolik jedů si vypustíme do vzduchu. Zejména za špatných rozptylových podmínek se škodliviny drží těsně nad zemí jako „deka“. Co rozhodně do kamen nepatří Plasty (PET láhve, plastové sáčky, obaly, polystyren, PVC ad.) – při jejich pálení vzniká nejvíce jedovatých látek. Spalováním plastových fólií (PP, PE) a PET lahví se do ovzduší dostávají toxické polyaromatické uhlovodíky. Spalováním polystyrenu vzniká mimo jiné jedovatý styren. Při spalování výrobků z PVC vznikají vysoce jedovaté dioxiny a sloučeniny chlóru. Plastové obaly a výrobky patří do kontejneru na plasty. Mnohé z nich mohou jako druhotná surovina posloužit k výrobě nových věcí. Výrobky z PVC a polystyren patří do sběrného dvora. Chemicky ošetřené dřevo (dřevo z demolice, starý nábytek, natřená prkna a desky) – při spalování se mohou uvolňovat dioxiny (až 500× více než při použití palivového dříví) a dráždivý formaldehyd. Chemicky ošetřené dřevo patří do sběrného dvora. Nápojové kartony (obaly od mléka, džusů apod.) – spalováním se produkují chlororganické látky a těžké kovy. Tyto obaly patří do speciálních kontejnerů (někde se sbírají spolu s plasty) nebo se mohou odevzdat ve sběrném dvoře. Celobarevné letáky a časopisy obsahují v tiskařských barvách často velké množství těžkých kovů, které se při spalování uvolňují. Papír patří do tříděného odpadu nebo do sběrného dvora. Stránka z novin použitá při rozdělávání ohně neškodí, pálení stohů novin a časopisů však ano! Spalováním papíru se navíc připravujeme o cennou surovinu. Pneumatiky – jejich spalováním vznikají velmi nebezpečné polyaromatické uhlovodíky (PAU) a další jedovaté látky. Staré pneumatiky rozhodně nepatří do lesa ani do kotle, ale do sběrného dvora. Tráva, listí a zbytky potravin mohou být také zdrojem nebezpečných a dráždivých látek, pokud je pálíme na zahradě. Zbytky rostlin patří nejlépe na kompost, nemáme-li tu možnost, pak do směsného odpadu. Zdroj: http://vec.vsb.cz/cz/ Nebezpečné látky vznikající spalováním odpadů v domácích topeništích: 2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin (TCDD) – rakovinotvorný, poškozuje hormonální a imunitní systém a ovlivňuje nervovou soustavu formaldehyd – rakovinotvorný, dráždí oči a plíce benz(a)pyren – rakovinotvorný benzen – rakovinotvorný 39
styren – látka s možnými rakovinotvornými účinky toluen – jedovatý kyanovodík – jedovatý chlorovodík – jedovatý ad. Budoucí výhledy V roce 2009 byl vyhlášen státní dotační program Zelená úsporám, který podporoval snižování energetické náročnosti budov na vytápění, a tím i k poklesu množství emisí produkovaných lokálními zdroji pro vytápění domácností. V červnu 2013 byla vyhlášena 1. výzva MŽP k programu Nová zelená úsporám 2013. Předmětem podpory jsou opatření vedoucí k úsporám energie a efektivnímu využití zdrojů energie v rodinných domech. V lednu 2012 vyhlásilo MŽP ve spolupráci s Moravskoslezským krajem program na výměnu starých kotlů (tzv. Kotlíkové dotace). Cílem společného dotačního programu je snížení znečištění ovzduší z malých spalovacích zdrojů. V srpnu 2013 byl zahájen dotační program Kotlíkové dotace pro Ústecký kraj. Předmětem kotlíkové dotace je výměna stávajících ručně plněných kotlů na tuhá paliva za nové účinné nízkoemisní tepelné zdroje. Aktuální informace o kotlíkových dotacích na http://www.mzp.cz/cz/news_130530_kotlikove_dotace. Doprava Doprava přispívá ke znečištění ovzduší až z jedné třetiny. Průměrný automobil uvolní za hodinu jízdy do ovzduší 10-20 kg CO2. Odtud dokáže listnatý strom za stejný čas odebrat pouhých cca 30 g CO2. Kromě CO2 jsou s výfukovými plyny do okolí vypouštěny i zdraví škodlivé látky (oxid uhelnatý, oxidy dusíku, polycyklické aromatické uhlovodíky, polétavý prach). Nebezpečný je i hluk z automobilové dopravy – pro lidi i pro mnohá zvířata. Doprava je v České republice po výrobě elektřiny a tepla a zpracovatelském průmyslu třetím nejvýznamnějším zdrojem emisí skleníkových plynů. Doprava rovněž zaujímá největší podíl na celkových emisích oxidu uhelnatého a společně s veřejnou energetikou i oxidů dusíku, což jsou v obou případech prekurzory přízemního ozonu. Dopravní infrastruktura způsobuje fragmentaci krajiny, a tím narušuje její strukturu, funkce a schopnost odolávat vnějším vlivům, tedy její celkovou stabilitu. Silniční doprava je hlavním zdrojem hlukové zátěže v České republice. Hlukem přesahujícím stanovené hygienické limity trpí v České republice asi desetina obyvatel velkých aglomerací i velká část obyvatel žijících mimo města, zejména v blízkosti významných tranzitních koridorů silniční dopravy. Limity pro hluk jsou pak podrobně stanoveny nařízením vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Tabulka 3.3: Základní limity pro venkovní hluk (např. u obytných domů) jsou následující venkovní hluk
den (6:00-22:00) noc (22:00-6:00)
základní limit – pro hluk jiný, než z dopravy
50 dB
40 dB
pro hluk ze silniční dopravy
55 dB
45 dB
40
pro hluk z železniční dopravy
55 dB
50 dB
pro hluk z hlavních silnic
60 dB
50 dB
pro hluk v ochranných pásmech drah
60 dB
55 dB
pro starou hlukovou zátěž
70 dB
60 dB
pro starou hlukovou zátěž u železničních drah 70 dB
65 dB
Zdroj: nařízení vlády č. 148/2006 Sb.
Na vývoj emisí znečišťujících látek z dopravy působí v současné době dva protichůdné trendy. Tím pozitivním je rychlý vývoj technologií a efektivní uplatňování environmentálních norem zejména v automobilovém průmyslu. Díky tomu dochází k zvyšování energetické efektivnosti dopravy (snižuje se spotřeba paliv a elektřiny na zajištění jednotky přepravního výkonu), k plošnému využívání koncových technologií na odstraňování emisí (např. třícestné katalyzátory) a v důsledku toho k poklesu produkce znečišťujících látek. Proti tomuto trendu působí vývoj poptávky po dopravě, do značné míry závislý na vývoji ekonomiky, a z pohledu životního prostředí využívání nešetrných druhů dopravy, kam patří individuální automobilová doprava a nákladní silniční doprava. Významným faktorem zátěže životního prostředí ze silniční dopravy je také skladba vozového parku. Starší vozidla jsou totiž významně emisně i energeticky náročnější než vozidla novější. Objektivně to lze sledovat dle plnění tzv. EURO emisních standardů. Problémem vozového parku osobních automobilů v České republice je pomalejší obnova než v západoevropských zemích, a tím i velmi vysoký průměrný věk registrovaných vozidel. Nedostatečná je zejména rychlost vyřazování starých vozidel, což způsobuje hromadění starých vozidel ve vozovém parku, která jsou většinou jen velmi málo využívána. Další pokles negativních vlivů na životní prostředí z dopravy je možné zajistit posílením veřejné dopravy osob na úkor dopravy individuální, rychlejší obnovou vozového parku a větším využíváním alternativních paliv a pohonů. Voda Chemické látky ve vodě Kvalita povrchových a podzemních vod je ohrožována řadou chemických látek, které člověk produkuje. V posledních letech se např. jedná desinfekční látky obsažené v pracích a čisticích prostředcích, které mohou jednak hubit bakterie podílející se na čištění vody, jednak při opakovaném a dlouhodobém používání přispívat k vytváření rezistence baktérií k antibiotikům. Další skupinou jsou hormonální látky obsažené v antikoncepčních pilulkách, jejichž přebytky jsou z těla vylučovány a dostávají se do odpadních vod. Vzhledem k tomu, že se jedná na rozdíl od přirozených hormonů o velmi stabilní molekuly, nejsou mikroorganismy v biologických stupních čištění vod dostatečně odbourány a odtékají do vodních toků (Turan 1996). Přesto, že se jedná o malá množství, mohou mít při dlouhodobém výskytu negativní dopad na životní prostředí, zejména na vodní organismy, ale v konečném důsledku také na člověka.
41
4. MOŽNOSTI A NUTNOST OCHRANY ŽIVÉ PŘÍRODY Ochrana přírody z globálního hlediska Jedním z důsledků intenzivní lidské činnosti je skutečnost, že na Zemi neustále přibývá počet druhů živočichů, hub a rostlin, kteří čelí ve volné přírodě určitému stupni ohrožení. V tzv. Červeném seznamu ohrožených druhů (The IUCN Red List of Threatened Species) je v současné době zahrnuto bezmála 50 tisíc druhů zvířat a 15 tisíc druhů rostlin, u nichž byla situace v přírodě hodnocena. Na základě tohoto hodnocení byly druhy rozděleny do jednotlivých kategorií odrážejících míru ohrožení. U zhruba poloviny druhů zvířat nebyla situace vyhodnocena jako alarmující, proto byly zařazeny do kategorie LC – málo dotčený (z anglického Least Concern). Další zhruba polovina druhů je pak vedena v různých kategoriích podle míry jejich ohrožení. Zkratky seřazené od nejnižší po nejvyšší stupeň ohrožení (vyhubení) používané v Červeném seznamu ohrožených druhů: -
NT – blízko ohrožení (Near Threatend)
-
VU – zranitelný (Vulnerable)
-
EN – ohrožený (Endangered)
-
CR – kriticky ohrožený (Critically Endangered)
-
EW – vyhubený v přírodě (Extinct in the Wild)
-
EX – vyhubený (Extinct)
Zcela specifická kategorie je DD – chybí údaje (Data Deficient). Pro nedostatek informací nelze odhadnout, jak na tom daný druh v přírodě je. Může být zcela běžný, ale také kriticky ohrožený. Jelikož přesné údaje o takovém druhu nemáme, musíme předpokládat, že ohrožený je. Uveďme si dva příklady. Například srnec obecný (Capreolus capreolus), který je v naší přírodě běžně k vidění, je považován i z celosvětového hlediska za běžný druh (LC). V Červeném seznamu se lze dočíst, ve kterých zemích žije, jak na tom v té či oné zemi je, lze studovat podrobnou mapu jeho rozšíření nebo základní údaje o biologii druhu atd. Pokud je znám trend vývoje populace, je také tato informace zaznamenána ( Increasing = trend vzrůstající) a komentována. Oproti tomu například nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) je kriticky ohrožený (CR), trend je Decreasing (klesající) a počet přežívajících jedinců je odhadován na pouhých 220 – 275. O uvedených druzích se však dá dozvědět mnohem více. Více informací naleznete na www.iucnredlist.org.
42
Míru ohrožení a vzájemný vztah kategorií nejlépe vystihuje tento diagram: Obrázek 4.1: Kategorie ohrožení organismů v Červeném seznamu ohrožených druhů
Zdroj: http://www.iucnredlist.org/
Do konce roku 2013 uvádí Červený seznam ohrožených druhů (The IUCN Red List of Threatened Species) zhruba 800 recentních druhů zcela a nenávratně vyhubených z planety Země. Dalších 61 druhů a 27 poddruhů bylo vyhubených „jen“ ve volné přírodě a z planety nezmizely pouze díky chovům v lidské péči, zvláště pak v zoologických zahradách a specializovaných záchranných centrech. Vymření vs. vyhubení Vymírání druhů je přirozený proces, který hraje významnou roli v evoluci – úspěšné druhy mohou přežívat v jen málo změněné podobě i miliony let, zatímco ty méně úspěšné postupně z přírody vymizí. Dříve nebo později však vymře každý druh. V dobách, kdy ještě člověk neexistoval nebo později, když ještě žil v souladu s přírodou, formovala život na Zemi jen příroda sama, a to prostřednictvím dvou nástrojů - evoluce druhů a jejich vymírání. Přírodě trvalo i miliony let, než dala vznik novým druhům, a druhy také až na výjimky jen pomalu vymíraly v souboji s těmi novými, modernějšími nebo když nedokázaly čelit měnícím se podmínkám. Takto již vzniklo a vyhynulo 99 % druhů. V podstatě spíše jen vzácně docházelo k masivním náhlým vymíráním, i když na druhou stranu častěji, než se obecně soudí. Události v historii planety Země, kdy nápadným způsobem klesla biodiverzita, označujeme pojmem krize. Nejproslulejší krizí byla takzvaná krize K-T na rozhraní křídy a terciéru (před 65 mil. lety), kdy vyhynuli poměrně náhle například neptačí dinosauři. Zemi však postihlo celkem pět velkých krizí (jako velká krize je označovaná taková krize, která vedla k vymření minimálně 50% z celkového počtu druhů). Nejzhoubnější z nich byla krize mezi permem a triasem (cca před 251,4 mil. lety). Byla daleko větší, než K-T krize! Zemská biodiverzita tehdy byla radikálně rozvrácena velkou katastrofou, jejíž popis přesahuje možnosti tohoto textu. Nicméně souhrnně zmizelo na 96% mořských druhů živočichů v 57% čeledí! Na kontinentech vymírá 70% druhů suchozemských obratlovců! Tato krize tedy dělí dvě velké éry, ba přímo světy. Vymezila hranice mezi prvohorami (paleozoikem) a druhohorami 43
(mezozoikem). Dalšími velkými krizemi byly dvě prvohorní krize mezi periodami ordovik a silur (před 445 mil. lety) a ke konci periody devon mezi dvěma tzv. věky frasn-famen (před 375 mil. lety) a dále druhohorní krize mezi triasem a jurou (před 200 mil. lety). Pokud hodnotíme důsledky velkých krizí, můžeme konstatovat, že definitivně vymřely rozsáhlé skupiny organismů, jako například graptoliti (Graptolitha), trilobiti (Trilobita), pancéřnaté ryby (Placodermi), trnoploutvé ryby (Acanthodii) a mnoho dalších. Některé skupiny unikly o vlas vyhubení, jako například ostnokožci (Echinodermata), u nichž vymřelo 98 % všech čeledí. Na druhou stranu krize znamenaly také obnovení. Například krize mezi permem a triasem umožnila vznik, prosperitu a nadvládu dinosaurů během téměř celého období druhohor. Dnes však probíhá možná nejrychlejší vymírání v dějinách Země! Bez nadsázky jej můžeme označit za šestou velkou krizi. Zásadní podíl na tom má člověk, který svou činností zasahuje do všech složek ekosystému a svým často bezohledným chováním je schopen zničit populaci druhu i během několika desítek let (např. koroun bezzubý byl vyhuben během 27 let!). Ze světa nově mizí velice životaschopné druhy, které měly jen tu smůlu, že zkřížily cestu člověku. Tohle je nový fenomén. To již nemá nic společného s přirozeným procesem vymírání, ale mluvíme zde o procesu vyhubení! Dochází tak k nejrychlejšímu mizení druhů v dějinách Země! Hlavní antropogenní příčiny vyhubení organizmů
Znečišťujeme a devastujeme přírodu! Odlesňujeme obrovská území! Přetváříme původní biotopy! Nadměrně zvířata lovíme! Pronásledujeme šelmy v obavách o domácí zvířata či úrodu! Často zabíjíme pro pouhou zábavu! Zavlékáme zvířata a rostliny na nová místa, kde způsobí místní katastrofy! …
Komu již není pomoci Za všechny vyhubené druhy představujeme 10 z nich… 1) Dronte mauricijský (Raphus cucullatus) † 17. století - výskyt: ostrov Mauricius - příčiny vyhubení: bezděčné vybíjení osadníky (díky ostrovní izolaci byl pták nelétavý a důvěřivý) a predace hnízd dovezenými domácími prasaty 2) Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) † 1914 - výskyt: USA, Kanada, příležitostně se potulovali na jih do Mexika a na Kubu - příčiny vyhubení: masové vybíjení pro zvrhlou zábavu, lov pro maso, likvidace životního prostředí 3) Pratur evropský (Bos primigenius) † 1627 - výskyt: Evropa a Střední východ - příčiny vyhubení: nadměrný lov šlechty, později pytláctví přes snahu o ochranu
44
4) Koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas) † 1768 - výskyt: Beringovo moře - příčiny vyhubení: nemilosrdné nadměrné vybíjení pro maso, kvůli důvěřivosti byli snadným úlovkem 5) Vakovlk psohlavý (Thylacinus cynocephalus) † 1936 - výskyt: Austrálie, ostrov Tasmánie - příčiny vyhubení: považován za hrozbu pro domácí zvířata, proto pronásledován, štván, tráven, vybíjen, a to i s vládní finanční podporou, a dále kompetice se psem dingo a zavlečenými domácími psy 6) Ropucha zlatá (Incilius periglenes) † 1989 - výskyt: endemit Přírodní rezervace Monteverde, Kostarika - příčiny vyhubení: pravděpodobně kombinace faktorů: globální změny klimatu vedoucí k vyšším teplotám v dané oblasti, nemoc chytridiomykóza, znečištění prostředí 7) Papoušek překrásný (Psephotus pulcherrimus) † 1928 - výskyt: jihovýchodní Austrálie (travnaté oblasti na hranicích Queenslandu a Nového Jižního Walesu) - příčiny vyhubení: kombinace faktorů – nedostatek potravy (travních semen) v důsledku suchého období v kombinaci s vypásáním travin zavlečenými domácími zvířaty, ničení hnízd domácími zvířaty (kočky, psi), sběr vajíček, lov ptačími sběrateli, vykácení blahovičníků a jiné vegetace, zásah člověka do přirozeného režimu požárů 8) Klokan Greyův (Macropus greyi) † 1937 - výskyt – jihovýchodní Austrálie - příčiny vyhubení – zavlečení predátoři, potravní kompetice s dobytkem, lov pro zvrhlou zábavu, trofeje, kožešinu 9) Alka velká (Pinguinus impennis) † 1852 - výskyt: velmi rozsáhlý areál v severní části Atlantského oceánu - příčiny vyhubení: nadměrný a neregulovaný lov pro prachové peří, maso, vejce, tuk; pták byl nelétavý, takže lov byl velice snadný 10) Tuleň karibský (Monachus tropicalis) † 1952 - výskyt: Mexický záliv, Karibské moře - příčiny vyhubení: stále vzrůstající lov pro tuk a kůži již od kolumbovských dob Existuje pro přírodu nějaká naděje? Ano, jistě. Je však otázkou, zda ona naděje svítá přírodě současné. Krize může být dokonána a většina organizmů vyhyne. Příroda však prázdnotu odmítá. Nějaký čas po skončení katastrofy přijdou na scénu ti, kteří přežili, aby prodělali, až na ně přijde řada, početné evoluční radiace. Poučme se z historie. Ať to bylo v kterémkoliv období a prostředí, krize vždy někomu prospěla a někoho zahubila. Ale „prospěcháři“ nebyli nutně ti, kteří
45
před katastrofou byli vidět nejvíce. Jelikož člověk sám je příčinou současné krize, nabízí se otázka, zda sami přežijeme.
Ochrana přírody z lokálního hlediska Volně žijící živočichové a rostliny jsou chráněni zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně je zakotvena i obecná ochrana přírody a krajiny. Všichni živočichové, a tudíž i domácí zvířata, jsou chráněni zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. V rámci obecné ochrany přírody a krajiny je zahrnuta: • obecná ochrana území, • obecná ochrana rostlin a živočichů, • obecná ochrana neživé přírody. Obecná ochrana území je zajišťována prostřednictvím územních systémů ekologické stability (ÚSES), významných krajinných prvků a ochrany krajinného rázu. Zařadit sem lze rovněž přechodně chráněné plochy. Obecná ochrana rostlin a živočichů se vztahuje na veškeré druhy, které chrání před zničením, poškozováním a dalšími činnostmi, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí. Specifickou součástí je ochrana volně žijících ptáků. Samostatně jsou před poškozováním a ničením chráněny dřeviny. Druhová ochrana I přes svou poměrně malou rozlohu se Česká republika vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem. Celkem bylo zaznamenáno více než 2 700 druhů vyšších rostlin, 2 400 druhů nižších rostlin, 50 000 druhů bezobratlých a asi 380 druhů obratlovců (rozmnožujících se v ČR). Podle platné legislativy – zákona č. 114/1992 Sb. – jsou všechny druhy vyskytující se v ČR chráněny. Řada z těchto druhů patří z různých důvodů k ohroženým. Vybrané druhy jsou pak hodnoceny jako zvláště chráněné a jejich výčet je uveden ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. – příloha II a III. Na území ČR jsou v současné době 4 národní parky a 25 chráněných krajinných oblastí. Tvoří necelých 15 % celkové rozlohy ČR.
46
Obrázek 4.2: Národní parky a CHKO v České republice
Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=mapaCHKO&site=default_cz
Tabulka 4.1: Zvláště chráněná území a ptačí oblasti k 31. 12. 2008
Zdroj: Ústřední seznam ochrany přírody - AOPK ČR (http://drusop.nature)
Na ohrožené druhy živočichů a rostlin se vztahuje Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora), zkráceně CITES. V ČR ji upravuje zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy. Záchranné programy V České republice se vyskytuje mnoho rostlinných i živočišných druhů, které jsou podle červených seznamů zpracovaných pro cévnaté rostliny, bezobratlé i obratlovce ohroženy vyhynutím. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby všechny tyto druhy zůstaly součástí naší fauny a flóry. Cesty k dosažení cíle mohou být různé, od pasivní (legislativní) ochrany, přes vymezování chráněných území až po zabezpečování potřebného managementu prostřednictvím dotačních titulů. Pro některé 47
druhy však tyto nástroje samy o sobě nestačí a je nutné jejich pečlivé sladění a doplnění dalšími typy opatření, včetně například namnožení druhu v zajetí a jeho opětovného vypuštění (vysazení) do přírody. Pro tyto druhy se připravují záchranné programy. Záchranné programy zaměřené na zachování ohrožených druhů jsou velmi oblíbeným nástrojem, stále častěji používaným u nás i v zahraničí. Jeho využití však limituje značná finanční, organizační a personální náročnost záchranných programů a také další důvody. Příprava a realizace programu pro konkrétní druh má smyl pouze po splnění mnoha konkrétních podmínek formulovaných Stálým výborem Bernské úmluvy a Mezinárodním svazem ochrany přírody – IUCN. Zanedbání těchto pravidel má většinou za následek neúspěšný výsledek programu. Záchranné programy jsou chápány jako dočasné projekty, jejichž smyslem je kombinací různých typů opatření dosáhnout zvýšení populace dotčeného druhu nad úroveň ohrožení vyhynutím. Tato úroveň se u jednotlivých druhů liší v důsledku různého typu rozšíření zbytkových populací, ekologie druhu, druhu a síly vlivu ohrožujících faktorů apod. Záchranný program je po dosažení stanovených kvantitativních cílů ukončen. Může být ukončen ale také v případě jeho neúspěšnosti (vyhynutí druhu) nebo jeho nefunkčnosti prokázané v průběhu řešení. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR byla pověřena Ministerstvem životního prostředí koordinací přípravy a realizace záchranných programů pro kriticky a silně ohrožené druhy rostlin a živočichů. Snahou obou institucí je připravovat kvalitní a odborně podložené programy, které budou mít vysokou pravděpodobnost dosažení cíle, tedy zachování druhu pro naši přírodu. Aktuální záchranné programy pro vybrané druhy rostlin a živočichů jsou uvedeny na www.zachranneprojekty.cz. Zásadní roli při záchraně ohrožených druhů a druhů vyhubených v přírodě hrají v současnosti především zoologické zahrady a záchranné stanice (někdy i nadšení chovatelé), které se snaží uchovat jejich životaschopné populace v lidské péči. Díky koordinovaným záchovným programům a cílené spolupráci těchto ochranářských organizací se již podařilo zvrátit osud například jelena milu, zubra evropského, koně Převalského, kondora kalifornského a mnoha jiných druhů. Bez toho by se i tyto druhy zařadily do poslední a definitivní kategorie – vyhuben. Repatriační projekty Repatriace, příp. ne zcela korektní reintrodukce, znamená opětovné vypouštění jedinců (mláďat) do míst, kde byli dříve vyhubeni, a to buď vysazením mláďat odchovaných v lidské péči, např. v zoologických zahradách či chovných stanicích, nebo přesunem jedinců z jiných míst ve volné přírodě. To napomáhá posílit divoké populace volně žijících druhů, jejichž početnost prudce klesá, případně těmto druhům hrozí úplné vyhubení. Poskytování mláďat odchovaných v lidské péči pro vypuštění do volné přírody je konkrétní pomocí, resp. konkrétní nápravou škod způsobených přírodě lidskou činností.
Ochrana přírody z hlediska jednotlivce Vzhledem k výše popsaným skutečnostem je zcela nezbytné, abychom se každý z nás zapojili do ochrany přírody. Aby byla naše pomoc účinná, je třeba vědět, jak pomáhat. Abychom naopak našimi neuváženými činy přírodě spíše neuškodili…
48
Co bychom měli vědět, než se rozhodneme pomoci volně žijícím zvířatům?
Koloušek zůstává po narození asi dva týdny schoulený v trávě, aby jej nenašli predátoři. Máma o něm dobře ví a pravidelně jej chodí krmit. Mláďata zajíců a ježků čekají v hnízdě na mámu, která od mláďat odchází hledat potravu. Většina ptáků nemá dobrý čich, takže jim nevadí lidský pach na mláděti, které se ještě neopeřené dostalo mimo hnízdo. Pokud to jde, můžeme jej opatrně do hnízda vrátit. Již opeřená mláďata některých ptáků (sov, některých pěvců) ale opouštějí hnízdo ještě předtím, než jsou schopna létat. Rodiče je opodál bedlivě střeží a přinášejí jim potravu. Rorýs má velmi dlouhá křídla a krátké nohy. Dostane-li se na zem, má problémy vzlétnout. Není-li zraněn, pomůžeme jednoduše tak, že jej zvedneme, nejlépe v rukavicích, a necháme vzlétnout. Obojživelníci (žáby, mloci, čolci) mají velmi citlivou kůži pokrytou speciální vrstvou, která ji chrání před vyschnutím a infekcí. Je-li nezbytné je přenést např. přes cestu, pak nejlépe v mokrých rukou, abychom jejich ochrannou vrstvu nenarušili. Jinak bychom se jich neměli dotýkat vůbec.
Kdy je naše pomoc užitečná, resp. kdy potřebují zvířata pomoc záchranné stanice?
jsou-li mláďata zraněná, zmateně pobíhají nebo se hlasitě ozývají je-li hnízdo mláďat zničeno došlo-li k úhynu rodičů najdeme-li mláďata stromových savců (veverek, plchů) na zemi je-li neopeřené ptačí mládě mimo hnízdo a nejde-li jej vrátit zpět je-li již opeřené ptačí mládě mimo hnízdo a hrozí-li mu bezprostřední ohrožení, např. přejetí autem, ulovení šelmou, můžeme jej opatrně vysadit na vyvýšené místo, např. na větev či římsu (u pěvců do 50 m od místa nálezu, u sov a dravců do 100 m)
Je třeba mít také na paměti, že pokud se ujmeme zraněného zvířete z volné přírody, jsme povinni jej předat záchranné stanici, jak vyplývá ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. Nalezené zvíře je možné odevzdat do některé ze záchranných stanic, kde se o ně postarají odborníci. Stanice jsou sdruženy v Národní síti záchranných stanic. Zjistěte si, kde ve Vašem okolí je nejbližší: Bartošovice, Bublava, Brno, Buchlovice, Hrachov, Chomutov, Jaroměř, Kladno, Klášterec, Liberec, Libštát, Falco, Makov, Němčice, Ohrada, ORNIS Přerov, Pasíčka, Pátek, Pavlov, Plzeň, Praha, Rajhrad, Rokycany, Soos, Spálené Poříčí, Stránské, Tachov, Vendolí, Vlašim Vaši nejbližší záchrannou stanici a podrobné informace najdete na webových stránkách www.zvirevnouzi.cz. Naopak mnohem více přírodě pomůžeme zdánlivě malými činy, které mohou mít pro přírodu velký efekt s dosahem napříč celou zeměkoulí. Je jen na nás… Odpady
nevytvářejme zbytečný odpad
vzniklý odpad třiďme
49
nosme vlastní tašku na nákup
vyhněme se výrobkům ve zbytečných obalech
používejme výrobky z recyklovaných materiálů
biologicky rozložitelný odpad kompostujme
odevzdávejme vysloužilé elektrospotřebiče do sběrných kontejnerů či dvorů
zvažme, jestli potřebujeme každý rok nový mobil, tablet a další elektroniku
Energie
šetřeme energií
vypínejme elektrické spotřebiče (TV, PC ad.)
nenechávejme je zapnuté ani v režimu „Standby“
nesviťme zbytečně
používejme dobíjecí baterie
zatepleme si dům
nepřetápějme místnosti
topme správně
Ovzduší
nespalujme odpady
využívejme hromadnou dopravu
na krátké vzdálenosti choďme pěšky
jezděme na kole
choďme po schodech, nejezděme výtahem
mějme u auta správně nafouknutá kola
využívejme auto ve více lidech
Lokální produkty
kupujme výrobky neobsahující palmový olej
kupujme místní výrobky
jezme sezónní zeleninu a ovoce vypěstované v našem kraji
vyhněme se květinám vypěstovaným v Africe
zařaďme do jídelníčku naše (evropské) ryby
vyhněme se pangasům a tuňákům
kupujme zboží vyrobené trvale udržitelným a etickým způsobem (BIO, Fair trade, FSC, MSC apod.)
50
neplýtvejme potravinami
Voda
šetřeme vodou
nemyjme nádobí pod stále tekoucím proudem vody
zalévejme doma i na zahrádce dešťovou vodou, příp. „odpadní“ vodou z oplachování zeleniny apod.
zastavujme vodu při čištění zubů a holení
používejme úsporné baterie
používejme prací a čisticí prostředky šetrné k přírodě
vyhněme se aviváži, zbytečně zvyšuje znečištění vody
sušme prádlo venku - ušetříme za pořízení sušičky, za její provoz a její následnou likvidaci
mysleme na „skrytou vodu“ ve výrobcích
Zeleň
kupujeme dřevěný nábytek s logem FSC
nebojme se toaletního papíru z recyklovaného papíru
tiskněme na recyklovaný papír
chraňme zeleň
Příkladů by bylo daleko více. Jde o to, abychom žili a jednali tak, aby dopad na přírodu byl co nejmenší… Produkty zdaleka Opravdu potřebujeme jablka z Nového Zélandu, jogurt z Německa, hračky z Asie, růže z Afriky, jahody v lednu? Zaměřme se na regionální produkty a služby, konzumujme sezónní zeleninu a ovoce vypěstované v našem okolí. Podpoříme tak místní ekonomiku a zároveň snížíme emise CO 2 způsobené dovozem výrobků přes půl zeměkoule. Značky na výrobcích nám napoví, že se jedná o místní produkt:
51
Ekologické zemědělství Alternativou k intenzivnímu zemědělství je integrovaná zemědělská produkce a ekologické zemědělství. Tyto způsoby hospodaření nezatěžují půdu chemikáliemi, pečují o její úrodnost a využívají prospěšné organismy, např. přirozené nepřátele „škůdců“ zemědělských plodin. Výsledkem produkce založené na těchto principech jsou kvalitní zdravé potraviny. Oblasti, ve kterých je provozováno ekologické zemědělství, přispívají k zachování biodiverzity, mají příznivý vliv na charakter krajiny, resp. zachování krajinného rázu a přispívají k udržitelnému rozvoji venkova.
Jak správně nakupovat výrobky ze dřeva
Dejme přednost dřevu před plasty či kovy. Dřevo je krásný přírodní materiál a obnovitelná surovina. Dejme přednost dřevěným výrobkům z domácích dřevin, nejlépe vyrobených v ČR. Platí, že čím blíže je země původu, tím lépe. S klesající přepravní vzdáleností se snižuje znečištění, které doprava způsobuje. Dejme přednost dřevu a dřevěným výrobkům s logem FSC. Certifikát FSC zaručuje, že dřevo pochází z lesů obhospodařovaných podle důsledných mezinárodních ekologických a sociálních pravidel. Ptejme se svého prodejce, zda nabízí dřevo s tímto certifikátem. Chceme-li koupit produkt z tropického dřeva, informujme se, zda vám výrobek z domácí dřeviny neposlouží stejně dobře. Kupujeme-li výrobky tropických druhů dřevin (týk, eukalyptus aj.), vybírejme rozhodně jen ze zboží označeného logem FSC. Vyhýbejme se koupi výrobků z tropických dřevin (týk, eukalyptus, meranti, mahagon aj.) bez značky FSC. Často pocházejí z devastovaných či ilegálně těžených tropických lesů. Dávejme přednost koupi výrobků z masivního dřeva před lepenými materiály, které mohou obsahovat zdraví nebezpečné chemické látky, zejména formaldehyd. Ze stejného důvodu dávejme přednost výrobkům ošetřeným pouze oleji, vosky a fermeží před produkty barvenými a lakovanými. Dávejme přednost výrobkům ošetřenými přírodními barvami a laky (nejlépe vodou ředitelnými) před barvami a laky syntetickými. Vybírejme zboží vyšší kvality. Vydrží déle, takže nebude potřeba nábytek brzy nahradit novým. Z dlouhodobého pohledu tento přístup šetří i vaši peněženku.
Jak si správně zatopit a přitom neznečišťovat ovzduší?
Spalujme v kotli pouze předepsané palivo. Provozujme kotel pouze na projektovaný výkon. Používejme kotel s vysokou účinností spalování. 52
Nechejme si kotel pravidelně seřídit - je to důležité pro jeho úsporný provoz. Nespalujme odpad! Pravidelně zajišťujme údržbu komínu kominíkem. Pravidelně čistěme teplosměnné plochy (plochy, kde kotel předává teplo vodě v otopném sytému). Kotle na tuhá paliva se zanášejí sazemi, dehtem a snižuje se tak jejich účinnost.
Jak ušetřit za vytápění?
Zatepleme stěny budov, střechu a podlahy. Utěsněme okna a dveře. V zimě větrejme krátce a intenzivně. Odstraňme překážky v cirkulaci tepla v interiéru (např. nevhodně umístěný nábytek před topným tělesem, kryty topných těles). Instalujme pokojové termostaty u plynových kotlů, které zapínají kotel při poklesu teploty pod zvolenou hodnotu. Instalujme na topení termoventily, které drží stanovenou teplotu. Regulujme vlhkost vzduchu na tepelnou pohodu např. pomocí odpařovačů vody. Zastaralý kotel se snažme nahradit modernějším a účinnějším zařízením. Nejen, že snížíme množství emisí z vytápění, ale moderní kotle s lepším spalováním mohou přinést také značnou úsporu na palivu. Na pořízení moderního kotle můžeme využít i tzv. kotlíkovou dotaci.
Snížíte-li teplotu v domě o 1 °C, uspoříte za rok až 6 % nákladů.
53
5. POSTOJ ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ Nedostatek vědomostí a poznání o zvířatech v průběhu času vedl k vytvoření bezpočtu mýtů, předsudků a nepravd o zvířatech, které se mnohé po generace dědí a přenášejí až do současnosti. Noční les plný zvuků a projevů zvířat se soumračnou a noční aktivitou byl pro většinu lidí začarovaný prostor s hejkaly, skřítky a divoženkami. Za žádnou cenu by do něj nevkročili. Nebyli to však jen noční tvorové, kteří vzbuzovali v lidech nelibost, ba dokonce odpor. Z dalších skupin patří k těm neoblíbeným až nenáviděným třeba žáby, hadi, hlodavci, většina bezobratlých v čele s pavouky, šváby či blechami. Pokud bychom jen cítili averzi k výše zmíněným skupinám (byť zcela neoprávněně a nesmyslně), bylo by to ještě relativně v pořádku. Nicméně lidé své nesympatie k těmto tvorům mnohdy vyjadřují jejich přímým a zbytečným pronásledováním. Jak k tomu ti nevinní tvorové přijdou? Není to spíše náš problém? Některé negativní postoje se dědí z generace na generaci a pěstují v nás už od dětství např. v pohádkách. Červená karkulka je toho asi nejlepším důkazem. Negativně nás také ovlivňuje reklama a různé hororové velkofilmy o obří anakondě, agresivních megavčelách a dalších zvířecích příšerách. Malí, ale důležití Přestože bezobratlí živočichové patří početností, biomasou a druhovou bohatostí (počtem druhů) mezi nejdůležitější složky bioty, stáli na rozdíl od obratlovců dlouhou dobu stranou zájmu ochrany přírody. Pokračující rozvoj zoologie, ekologie a ochranářské biologie opakovaně potvrdil, že četní bezobratlí mají jako modelové klíčové druhy nezastupitelný význam pro fungování ekosystémů. Příklady nesmyslného pronásledování zvířat Uhrančivá sova pálená Pro její vazbu na lidská sídla o ní kolovala řada pověr. Lidé např. věřili, že sova, která vlétla do chléva s dobytkem, uhranula zvířata a ta následně uhynula. Naopak zabitá sova přitlučená na vrata od chléva dobytek uvnitř od zlých sil uchrání. Jako ostatní druhy sov se i sova pálená v přírodě podílí na přirozené regulaci početních stavů hlodavců, kteří představují hlavní zdroj její potravy. Takže lidem vlastně chránila úrodu obilí. Obrázek 5.1: Sova pálená
Zdroj: foto Pavel Vlček
54
Slizký jako had Kdo měl možnost dotknout se hada, na vlastní kůži se mohl přesvědčit, že tělo všech plazů je suché, porostlé šupinkami. Náš negativní postoj právě k hadům někteří přičítají biblickému příběhu s hadem, který svedl Evu. Na druhou stranu byl několik století zpátky had považován za pozitivního ochránce domu. Také představy o našem jediném jedovatém hadovi zmiji obecné jsou přehnané. Většina lidí se podiví, když se dozví, že tento živočich je sotva 70 cm dlouhý. A že jeho kousnutí nemusí být smrtelné. Navíc se zjistilo, že hadi, pokud se jen brání nepříteli, který nepředstavuje jejich potravu, zaútočí a kousnou, ale většinou do rány nevypustí jed. Proč by s ním plýtvali? Jedovatá ropucha Obojživelníci také nepatří k oblíbeným živočichům. Přitom mají pro přírodu a i pro nás pro lidi velký význam, proto bychom je měli chránit.
Jsou ukazatelé zdravého životního prostředí – do jejich těla se díky citlivé kůži snadno dostanou škodlivé látky. Úbytek obojživelníků je varováním zhoršené kvality prostředí.
Obojživelníci zkonzumují velké množství hmyzu, čímž napomáhají minimalizovat používání chemických prostředků k hubení škůdců, např. v zemědělství, a šíření nemocí, např. malárie.
Kožní žlázy obojživelníků produkují látky, které je chrání před mikroorganismy. Tyto látky mohou mít význam pro lékařskou vědu při vyvíjení nových léků.
Jsou důležitým článkem potravního řetězce – jsou predátory a zároveň kořistí.
Obojživelníci ale patří k nejohroženější skupině živočichů. Z celkového počtu asi 6000 druhů obojživelníků je 1/3 až 1/2 druhů ohrožena vyhubením! A 120 druhů v posledních 30 letech již z planety Země nenávratně zmizelo! Obojživelníci jsou vážně ohroženi ztrátou životního prostředí, změnou klimatu, znečištěním a používáním pesticidů, zavlečením nepůvodních druhů, lovem do restaurací i pro obchod se zvířaty a v posledních letech také plísňovým onemocněním. I v České republice patří obojživelníci k nejohroženější skupině živočichů. Ohroženo je všech 21 druhů – některé méně, některé více. Co jsou hlavní příčiny ohrožení v našich podmínkách?
ubývání vodních ploch, mokřadů nezbytných pro rozmnožování obojživelníků
nevhodné hospodaření na rybnících, např. jarní vypouštění, nadměrné zarybňování
používání chemikálií
silniční doprava
55
Obrázek 5.2: Mokřadní biotopy v podhůří Beskyd
Zdroj: foto Šárka Kalousková
Obojživelníci během roku několikrát putují krajinou. Jarní přesun dospělců ze zimovišť na místa rozmnožování je přitom nejnebezpečnější, protože často probíhá masově a je omezen na poměrně krátké období. Na své cestě musejí často překonávat silnice, a to i velmi frekventované, na nichž bývá mnoho z nich usmrceno (až několik tisíc!). V současné době je evidováno asi 250 takových silničních úseků, kde je v inkriminovaném období zajišťována ochrana migrujících obojživelníků, např. uzávěrou silnic, vytvořením náhradního místa rozmnožování, instalací zábran a vybudováním podchodů. Některé rizikové úseky jsou označovány značkou A22 „Jiné nebezpečí“ nebo A14 „Pozor zvěř“ s dodatkovou cedulkou se symbolem žáby. Samostatná dopravní značka „Pozor žáby“, jaká se používá např. ve Velké Británii, nebyla doposud schválena. Věnujme proto zvýšenou pozornost při průjezdu takovými úseky…
Užitečný vs. škodlivý druh Označování rostlin a živočichů jako škodlivé nebo užitečné je ale zcela sobecký a odtažitý postoj člověka, který vedl k mnoha konfliktům, například mezi šelmami a lidmi. Liška není „škodná“, ale naše volně žijící psovitá šelma, která se snaží přežít a vyvedením potomstva rozšířit svůj genofond. To dělá každý živočich, včetně člověka. Zlobíme se na lišku, že je inteligentní a mnohdy nás převeze. Liška je střílena, trávena, bita. Přesto se nikdy nestala ohroženým druhem. Důvod nehledejme v liščí vychytralosti, prozíravosti, mazanosti… To je opět lidské vnímání světa. Liška je bezesporu zvíře obdařeno vysokou inteligencí, ale její úspěch v lidském světě je dán kombinací několika dalších faktorů. Těmi nejzásadnějšími jsou skrytý noční život, zpřetrhané mezidruhové vazby, které lišce náhodou vyhovují, lidmi neustále nabízená přeplněná spižírna a hlavně absence vrcholových predátorů. Na tomto modelovém příkladu si můžeme ukázat, jak vzniká pojem škůdce. Liška se dokázala přizpůsobit. Prospívá – jak jsme si právě uvedli, jen díky člověku. Profituje z člověka, přestože je 56
lidmi vnímána jako „škůdce“. Je nenáviděna a démonizována. V téhle souvislosti je zajímavé připomenout rozdílný osud různých psovitých šelem – liška, vlk – zapřisáhlí škůdci, pes – nejlepší přítel člověka. Člověk znalý ekologických vazeb ví, že zpřetrhaná vazba v přírodě favorizuje jednoho živočicha často na úkor jiného. To vše funguje dočasně, dokud trvá příčina zpřetrhané vazby. Jenže člověk sám přetváří přírodu velice dlouho. A tak liška profituje, protože díky člověku už nemá přirozeného predátora, který by udržoval počet lišek v přirozených mezích. Těmito predátory jsou například orel skalní nebo rys ostrovid. Orel i rys jsou z pohledu nepoučeného a nevzdělaného člověka taky „škodná“. Vybít rysy, otrávit orly. Jeden je velký a dá se na sněhu vystopovat, druhý je denní a dá se na obloze snadno zaměřit zbraní. To liška se cítí dobře i v noci, v síti svých cest má bezpečné nory. Mnoho lidí lišku nikdy nevidělo, přitom ji svorně pomáháme. Favorizujeme ji vůči jiným druhům. Čím více vytváříme lišce vhodné prostředí s dostatkem potravy a bez predátorů, tím lépe se lišce daří. Čím lépe se liškám daří, tím je jich více. Čím je jich více, tím více jsou v kontaktu s lidmi. Čím více jsou v kontaktu s lidmi, tím více nám „škodí“. Čím více nám lišky „škodí“, tím více je nenávidíme. Čím více je nenávidíme, tím více se je snažíme hubit. Jenže jim zároveň neustále pomáháme, protože jim nabízíme plné spižírny a hubíme její predátory. Tím ji favorizujeme a vytváříme vhodné prostředí. Zvláštní? Divné? Tohle je obecné schéma „škodlivosti“ zvířat. Příčina? Člověk. Domnělý poškozený? Člověk. Kdo za to může? Člověk. Kdo tohle dokáže napravit? Můžeme jmenovat mnoho druhů z pohledu člověka více či méně obtížných, ale všechny se dají dosadit do výše uvedeného vzorce. Z pohledu ochrany přírody je Česká republika rozvojovou zemí. V podstatě nemáme národní parky, byť je legislativně vykazujeme. Střílíme a hubíme ohrožené a chráněné druhy. Přetrháváme ekologické vazby. Rozdíl mezi lovcem, myslivcem, ochráncem, pytlákem se často stírá. Kdo chrání srnu tím, že zastřelí rysa, je možná ochráncem srn, ale ne ochráncem přírody. Např. v Jihoafrické republice je ochrana přírody na velmi vysoké úrovni. Důkazem je výskyt velkých savců v počtech, které umožňují přežití druhu. V minulosti například nosorožci tuponosí přežili právě díky národním parkům a dalším územím v JAR. Dnes stále žijí v této zemi velké šelmy, pojem velká pětka (big five) se stal lákadlem pro turisty (BIG FIVE – takto nazvali bílí lovci pět afrických zvířat, která byla nejobtížněji zdolatelná při pěším lovu. Jedná se o lva, levharta, buvola kaferského, nosorožce tuponosého a slona afrického). Země, která má přes 54 000 000 obyvatel, je schopna chránit zvířata před nápory pytláků a je schopna díky kvalitnímu managementu uchovat přírodu včetně velkých savců pro budoucí generace. Zvířata v parcích jsou natolik habituovaná, že je lze pozorovat ze vzdálenosti několika metrů z okýnka automobilu. Pokud na ně někdo míří, pak leda objektivem fotoaparátu. A zvířata to dobře vědí. Pro srovnání, podobný národní park v České republice by musel být chráněn před nájezdy pytláků a businessmanů se dřevem. Park by investoval do cest, které by umožnily pohyb automobilů například na ploše mezi Domažlicemi a Českým Krumlovem. A z okýnka svého automobilu byste pozorovali, jak smečka vlků právě loví samce jelena. Utopie? Něco podobného se v národních parcích Jihoafrické republiky opravdu odehrává.
57
6. SOUŽITÍ ČLOVĚKA S ŽIVÝMI ORGANISMY (ŽIVÁ PŘÍRODA KOLEM NÁS) Člověk je nedílnou součástí přírody. V poslední době se však stále více přírodě vzdalujeme a odcizujeme. Reklama nás straší, abychom nechodili do lesa, kde na nás čeká klíště, maminka dítěti nedovolí sednout si do trávy, aby si neumazalo drahé značkové oblečení, máme fobii z vosy letící kolem nás… Pokud to máme z nejrůznějších důvodů do přírody daleko, neleňme a připravme si kousek přírody na balkoně, okolo domu, na příliš uklizené zahrádce, kterou necháme rozvést a vneseme do ní trochu nepořádku… Dejme přírodě šanci i u nás doma: Živá zahrada (na velikosti nezáleží) Zahrada blízká přírodě neboli také přírodní zahrada je přiblížení se přírodě v okolí svého domova. Tato zahrada tak neplní funkci pouze estetickou, ale i praktickou, a to zejména pro samotný život v zahradě. Vedle míst pro relaxaci a odpočinek pro lidi tak v přírodní zahradě nalezne domov mnoho živočichů, kteří nám svou přítomností zpříjemní chvíle po celý rok a kteří nám mohou být navíc v mnoha směrech prospěšní. Základní podmínky pro život živočichů v zahradě jsou voda, dostatek potravy, úkryt a místo k rozmnožování. K zajištění těchto podmínek si můžete dopomoci vytvořením několika stanovišť v zahradě. Obrázek 6.1: Rozkvetlá louka může být součástí naší zahrady
Zdroj: foto Šárka Kalousková
Stromy a keře Nejpřirozenějšími úkryty pro ptáky i malé obratlovce představuje v zahradě hustý porost stromů a keřů. Nejlépe se pro tyto účely hodí např. lísky, bezy, jeřáby, šípkové růže, jalovce, svídy, habry, hlohy, břečťany, skalníky, tavolníky, dřišťály apod. Rozkvetlá louka Travní porost v přírodní zahradě má být druhově bohatý, aby poskytoval hmyzu dostatek potravy. Proto je dobré aspoň část zahrady osázet lučními květinami a travinami. Osivo lze zakoupit v obchodech, lze pořídit i různé druhy květinových a trávových osiv. 58
Skalka Na skalnatých zídkách, skalkách či hromadách kamení nachází útočiště mnoho druhů bezobratlých živočichů nebo plazů. Ponechte na vaší zahradě koutek s kameny, případně ještě zkombinujte se štěrkopískovou vrstvou pro ještěrky. Mrtvé dřevo Pro vývoj mnoha druhů brouků je ideální pomocí zbudovat tzv. broukoviště. Jedná se o skupinu různě velkých kmenů či špalků volně na zemi položených či částečně umístěných v zemi. Ideální úkryt pro malé obratlovce i bezobratlé představuje hromada větví a polen umístěná např. v rohu zahrady. Taktéž ponecháním starého pařezu poskytnete mnoha druhům hmyzu mj. i místo k přezimování. Jezírko Přírodní jezírko poslouží na zahradě jako zdroj vody pro ptáky, hmyz a mnoho dalších živočichů nebo jako domov pro obojživelníky, ryby, vážky či jiné bezobratlé. Pokud bude jezírko dostatečně velké, může posloužit i vám ke koupání. K vybudování můžete použít buď rybniční fólii, nebo si zakoupíte již zhotovené plastové jezírko. Kompost Vytvořte si na zahradě kompost – místo, kam budete ukládat organický odpad ze zahrad či domácnosti, čímž si vytvoříte množství výživného humusu pro všechny vaše rostliny v zahradě či doma. Kompostér si můžete zakoupit nebo i jednoduše zbudovat sami.
Stavby pro živočichy Ježkovník Ježci si před zimou hledají úkryt. Tento účel může splňovat chata nebo přístřešek, pod který si ježek zaleze. Pokud na zahradě nemáte podobné stavení, vyrobte ježkovník. Jedná se o bedýnku o rozměrech 40x40x15 cm, s otvorem velkým 10x10 cm, vnitřní přepážkou a přesahující voděvzdornou stříškou. Bedýnku vystelte trochou listí a sena a přihoďte zeminou či vrstvou suchého listí. Ptačí budky a krmítka Ptačí budky i krmítka jsou pro ptactvo jedny z nejdůležitějších staveb. Budky nahrazují ptákům hnízdní dutiny, krmítka zase doplňují nedostatek potravy během zimního období. Obě stavby si buď můžete vyrobit sami, nebo je už zhotovené zakoupit. Podrobný popis způsobu zhotovení budek naleznete na internetu. Do krmítek dáváme ptákům např. slunečnici, lůj a tukové směsi, ořechy, jablka apod. Umístíme-li krmítko nedaleko okna, můžeme se pohodlně a pěkně zblízka radovat z přítomnosti vděčných strávníků. Hmyzí hotel V kulturní krajině neustále ubývá vhodných útočišť pro mnoho druhů samotářského hmyzu, které jsou velmi důležité např. pro opylování rostlin. Takový příbytek (nazývaný též hmyzí hotel) můžete velice jednoduše zhotovit i na vlastní zahrádce. Použít lze prakticky cokoliv – od polínek dřeva, větévek, dutých stébel trav, slámy, mechu, cihel atd. Do polínek a cihel stačí vyvrtat díry různých průměrů, navršit na sebe a vytvořit voděvzdornou stříšku. Hmyzí hotel se doporučuje umístit 59
na závětrné slunné místo a pak už jen sledovat, jak se např. vosy a včely v hotelu zabydlují (což poznáme podle zavíčkovaných otvorů).
VÝHODY PŘÍRODNÍ ZAHRADY vyšší biologická rozmanitost výskyt přirozených predátorů nežádoucích druhů (ochrana rostlin) zdroj vody a potravy pro opylovače a další užitečné druhy výskyt opylovačů rostlin místo pro život ohrožených plazů a obojživelníků snížení produkce odpadů kompostováním zbytků z kuchyně estetická funkce zdroj kvalitních produktů (zelenina a ovoce) přirozená ochrana před vnějšími vlivy prostředí???? zlepšení půdních vlastností hluková, optická zábrana
SHRNUTÍ Nebojme se přírody, pokud poznáme její tajemství, pochopíme, že jedině v harmonii a souladu s ní a všemi jejími zákonitostmi můžeme existovat i my lidé.
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE MLÍKOVSKÝ, J. A STÝBLO, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody. Praha 2006. TURAN, A.: Exkretion natürlicher und synthetischer Östrogene und ihre Metabolite: Vorkommen und Verhalten im Wasser. UBA 1996 „Umweltchemikalien mit hormoneller Wirkung“. Internetové zdroje a užitečné odkazy: Ministerstvo životního prostředí ČR: www.mzp.cz Agentura ochrany přírody a krajiny: www.ochranaprirody.cz Informační systém statistiky a reportingu: http://issar.cenia.cz Multimediální ročenka životního prostředí: www.vitejtenazemi.cz Česká společnost ornitologická: www.cso.cz Český svaz ochránců přírody Vlašim: www.csopvlasim Národní síť záchranných stanic pro volně žijící živočichy: www.zvirevnouzi.cz Síť environmentálních informačních a poradenských center: www.ekoporadny.cz Arnika: www.arnika.org Greenpeace Česká republika: www.greenpeace.org FSC Česká republika (Forest Stewardship Council) - mezinárodní systém certifikace lesů a podniků: www.czechfsc.cz Problematika znečišťování ovzduší lokálními topeništi, kotlíkové dotace: www.lokalni-topeniste.cz Projekt kompostování: www.kompostuj.cz Permakulturní zahrady: www.potravinovezahrady.cz Přírodní zahrady a městské zahradničení: http://www.prirodni-zahrady.cz/ Specializované pěstování přírodních rostlin a osiv: www.plantanaturalis.com/ Možnost sledovat život včel online: www.vcelyonline.cz/ Nemoci a jiné ohrožení včel: www.vcelky.cz Přehled ekoznaček: http://www.ekospotrebitel.cz/p02-ekoznacky.html Seznam společností používajících certifikovaný palmový olej: www.rspo.org Organizace na podporu záchrany deštných lesů: www.rainforest-rescue.org Mezinárodní červený seznam ohrožených druhů: www.iucnredlist.org Kampaň na záchranu polárních oblastí: www.poletopolecampaign.org Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií: www.eaza.net http://www.epa.gov/climatechange/climate-change-waste/life-cycle-diagram.html http://www.stream.cz/adost/775252-a-dost-palmovy-olej-dobre-utajeny-zabijak http://www.abcbirds.org/abcprograms/policy/cats/pdf/Loss_et_al_2013.pdf (The impact of freeranging domestic cats on wildlife of the United States)
61
ČÁST B PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY
7. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL TAJEMSTVÍ ŽIVÉ PŘÍRODY
Představíme vám jednoduché výzkumné aktivity, jak „pátrat“ po tajemstvích přírody. Motivace
Zvířata v přírodě zanechávají nejrůznější stopy. Nejedná se vždy jen o otisky jejich chodidel, ale také „stopy“ pro různé činnosti, např. Vysvětlení lov, konzumace potravy, péče o mláďata, trus apod.
Vypátrejte, komu patří stopy ve sněhu. Kterou stopu zanechala kočkovitá šelma a kterou psovitá šelma?
Úkol
Všimněte si velikosti stop, měří okolo 10 cm. Napadne vás, kterým velkým šelmám stopy patří? A: Největší kočkovitá šelma Evropy B: Největší psovitá šelma Evropy -
62
Úkol
Napište, co je na obrázcích: Úkol
Předmět na obrázku A nosí jelen, tur nebo nosorožec? Předmět na obrázku B nosí jelen, tur nebo nosorožec? V lese můžete na zemi najít jen jednu z těchto předmětů. Který? Proč tomu tak je?
Podtrhněte zvířata, která nežijí v naší přírodě (v přírodě České republiky): Plameňák – čáp – vydra – krajta – zajíc – morče – žirafa – jelen – tygr – kos – orel – zmije – krokodýl – gorila – jestřáb – ropucha – mlok – špaček – kukačka – skokan – slon – štika
63
Úkol
8. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL TAJEMSTVÍ PTÁKŮ – ZIMNÍ POZOROVÁNÍ PTÁKŮ U KRMÍTKA
Vyzkoušíte si nejstarší metodou výzkumu ptáků, která je dnes často opomíjena, ale v ornitologii má stále své důležité místo. Seznámíte se základní ornitologickou terminologií, osvojíte si práci s určovacími klíči a pozorovací technikou. Motivace Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu. Na pozorování v terénu můžete přizvat i místní ornitology.
A/ Popis ptačího těla Před samotným pozorováním ptáků vyskytujících se v okolí školy, příp. v blízkém parku či lese se dobře seznamte s popisem ptačího Vysvětlení těla, aby se vám dobře pracovalo s určovacími klíči.
K jednotlivým číslům přiřaďte (připište) správný popis ptačího těla: Úkol
běhák – nozdry – lýtko – příuší – brada – hrdlo – krk – zobák – bok těla – křídlo – tvář – ocas – prsa – prsty – břicho – čelo – šíje – týl – temeno
64
B/ Pozorování ptáků u krmítka Při pozorování se chovejte tiše, nedělejte prudké pohyby. Pro lepší určování typických znaků využijte dalekohledu. Pozorované ptáky můžete i vyfotit a určit po návratu z terénu. Budete je tak mít zachycené a už vám neuletí…
Zjištěné ptačí druhy zaznamenejte do tabulky:
Úkol
Úkol
Lokalita: ČESKÝ NÁZEV DRUHU
DATUM POZOROVÁNÍ
ČAS POZOROVÁNÍ
MÍSTO POZOROVÁNÍ
sýkora koňadra
27. 2. 2015
11:35
krmítko
brhlík lesní
27. 2. 2015
65
POŘADÍ ČETNOSTI VÝSKYTU
Určete pořadí, který druh se u krmítka objevoval nejčastěji až po nejméně častý (doplňte do tabulky).
Navrhněte možnosti, jak zvýšit druhovou rozmanitost ptáků v okolí vaší školy…
Úkol
Úkol s učitelem
STOPY PO ZVÍŘECÍCH AKTIVITÁCH Zvířata po sobě v přírodě zanechávají nejrůznější stopy a nejsou to jen otisky stop, ale třeba trus, zbytky po zvířecí hostině, vývržky sov, drápance na stromech apod. Všem těmto stopám se říká pobytové znaky. Některé byste určitě našli i v okolí vaší školy. Odhalte na následujících obrázcích, kdo na nich zanechal stopu.
Motivace
Určete druh zvířete, které zanechalo tyto stopy: Úkol
Jméno zvířete:…………………………………….
66
Jméno zvířete:…………………………………….
Jméno zvířete:…………………………………….
67
Co je na obrázku? …………………………………………………………………………….. Čí je to práce? …………………………………………………………………………………
Co je na obrázku? …………………………………………………………………………. Kdo je autorem? ……………………………………………………………………………
Zapisujte, které pobytové znaky jste našli při návštěvě lesa nebo i školní zahrady, parku v blízkosti školy, a určete, kdo je zanechal.
Zkuste si odlít stopu, kterou najdete.
Úkol
Úkol s učitelem
TAJEMSTVÍ RYB Paprskoploutvé ryby jsou největší třídou obratlovců zahrnující téměř 30 000 druhů. Každým rokem jsou objevovány a popisovány nové druhy, zejména v mořských hlubinách a tropických pralesních vodách. Na druhou stranu patří řada druhů k ohroženým, některým dokonce hrozí úplné vyhubení. Ryby jsou rovněž velmi zajímavou a pestrou skupinou živočichů nejen tvarem a barvou těla, ale např. i způsobem života či péčí o potomstvo. Odhalte alespoň některá z rybích tajemství…
68
Motivace
Připište k obrázku názvy ploutví:
Úkol
Dokreslete do obrázku tzv. tukovou ploutvičku. Napište, které ploutve jsou párové a které nepárové: Párové: Nepárové:
Podle způsobu života a zejména podle způsobu získávání potravy rozeznáváme u ryb tři základní typy úst. Připište k obrázkům, o jaký typ úst se jedná a odkud ryba získává potravu.
69
Úkol
Ryba má Potravu získává
Ryba má Potravu získává
Ryba má Potravu získává
Ryby na talíři: Ryby jsou důležitou součástí našeho jídelníčku. Nadměrný lov ryb je však příčinou rychlého úbytku mnohých druhů, některým hrozí úplné vyhubení. Napište alespoň 5 druhů volně žijících ryb, které patří z důvodu nadměrného rybolovu k celosvětově ohroženým a hrozí jim úplné vyhubení (vylovení):
Úkol
Na území ČR má rybníkářství dlouhou tradici. První zmínky pocházejí již z 12. století. Jsou rybníky přirozené vodní nádrže?
ANO
NE
Jaký význam rybníky mají? Zjistěte, zda se v okolí vašeho města vyskytují nějaké rybníky.
70
Úkol
Ryby jako potrava jiných zvířat: Napište alespoň tři druhy zvířat původně se vyskytujících v ČR, které se živí rybami:
71
Úkol
9. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY TAJEMSTVÍ PTÁKŮ I – POZOROVÁNÍ A URČOVÁNÍ PTÁKŮ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ Vyzkoušíte si nejstarší metodou výzkumu ptáků, která je dnes často opomíjena, ale v ornitologii má stále své důležité místo. Seznámíte se základní ornitologickou terminologií, osvojíte si práci s určovacími klíči a pozorovací technikou. Motivace Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu. Na pozorování v terénu můžete přizvat i místní ornitology.
A/ Seznámení s ornitologickou terminologií Před samotným pozorováním ptáků vyskytujících se v okolí školy, příp. v blízkém parku či lese se dobře seznamte s popisem ptačího Vysvětlení těla, aby se vám dobře pracovalo s určovacími klíči.
K jednotlivým číslům přiřaďte (připište) správný popis ptačího těla: Úkol
běhák – nozdry – lýtko – příuší – brada – hrdlo – krk – zobák – bok těla – křídlo – tvář – ocas – prsa – prsty – břicho – čelo – šíje – týl – temeno
72
K jednotlivým číslům přiřaďte (připište) správný popis ptačího křídla: Úkol
ruční letky – kostřec – loketní letky – velké krovky křídelní – rýdovací pera (rýdovák) – malé krovky křídelní – střední krovky křídelní
73
B/ Pozorování ptáků u krmítka Při pozorování se chovejte tiše, nedělejte prudké pohyby. Pro lepší určování typických znaků využijte dalekohledu. Pozorované ptáky můžete i vyfotit a určit po návratu z terénu. Budete je tak mít zachycené a už vám neuletí…
Úkol
Zjištěné ptačí druhy zaznamenejte do tabulky níže. Pozorování můžete opakovat ve stejnou dobu po několik dní, nebo během jednoho dne v různé časy (brzy ráno, okolo poledne, navečer před setměním apod.)
Úkol
Lokalita: ČESKÝ NÁZEV DRUHU
DATUM POZOROVÁNÍ
ČAS POZOROVÁNÍ
MÍSTO POZOROVÁNÍ
sýkora koňadra
27. 2. 2015
11:35
park u školy
brhlík lesní
27. 2. 2015
POPIS MÍSTA POZOROVÁNÍ ptačí krmítko v parku
Navrhněte možnosti, jak zvýšit druhovou rozmanitost ptáků v okolí vaší školy…
Úkol s učitelem
TAJEMSTVÍ PTÁKŮ II – POZOROVÁNÍ HNÍZDNÍ AKTIVITY DUTINOVÝCH DRUHŮ Dutinoví ptáci potřebují k hnízdění tzv. doupné stromy, které jim poskytují úkryt k bezpečnému vyvedení mláďat. Bohužel ale staré stromy, v nichž se přirozené hnízdní dutiny nacházejí, z krajiny rychle mizí, a tak ubývá i možností hnízdění pro dutinové ptáky. Vysvětlení Nedostatek doupných stromů může být částečně kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin – ptačích budek.
74
Abyste poodhalili tajemství hnízdění a péče o mláďata v útrobách budky, nainstalujeme do vybrané budky kamerový systém, který nebude ptáky rušit, a vy tak můžete pozorovat dění uvnitř.
Motivace
Výzkum hnízdních aktivit ptáků – od obsazení budky po vylétnutí mláďat (může trvat několik týdnů) V průběhu hnízdění zaznamenávejte následující údaje:
Úkol
1. Datum, kdy byla budka obsazena ptáky (ptáci zahájili stavbu hnízda) 2. O jaký druh se jedná 3. Počet dní, po které stavěli hnízdo 4. Kdo se podílel se na stavbě: oba rodiče nebo jen jeden z nich (samec nebo samice) 5. Z jakého materiálu bylo hnízdo vystavěno 6. Datum, kdy bylo sneseno první vejce 7. Data, kdy byla snesena následující vejce 8. Datum, kdy bylo sneseno poslední vejce 9. Celkový počet vajec v hnízdě 10. Datum, kdy ptáci zasedli na snůšku 11. Kdo vejce inkuboval: rodiče se střídali, pouze samice, pouze samec 12. Datum, kdy se začala líhnout mláďata 13. Počet vylíhnutých mláďat 14. Popis mláďat (opeření, otevřené oči apod.) 15. Jak často přilétají rodiče s krmením 16. Kdo krmí: oba rodiče, pouze samice, pouze samec 17. Jak krmení probíhá při jednom příletu: jsou vždy krmena všechna mláďata, je krmena jen část mláďat 18. Datum, kdy mláďata otevřela oči + počet dní od vylíhnutí 19. Datum, kdy se u mláďat objevilo první peří + počet dní od vylíhnutí 20. Datum, kdy mláďata opustila budku + počet dní od vylíhnutí
Jaké další druhy mohou obývat stromové dutiny, příp. budky? Úkol
75
OCHRANA PŘÍRODY PŘI NAKUPOVÁNÍ
A/ Ohrožení jihovýchodní Asie Odpovězte na následující otázky ANO / NE: Úkol
Jíte chipsy? Máte rádi zmrzlinu? Mlsáte čokoládové tyčinky a oplatky? Jezdíte autem? Mažete běžky voskem? Zapalujete rádi svíčky? Používáte opalovací krémy?
Máte rádi hranolky a další smažená jídla? Používáte margarín? Holíte se? Používáte mýdlo a šampon? Používáte tělové mléko, krémy? Mažete si na pečivo oříškové krémy? Používáte rtěnku?
Odpověděli jste si alespoň na jednu otázku ANO?
?
Pak se i vy podílíte na devastaci přírody jihovýchodní Asie a střední a západní Afriky! Jak je to možné?
Otázka k zamyšlení
V obou těchto oblastech dochází k masivnímu kácení nebo vypalování původních lesů. Vzniklé plochy jsou přeměňovány na plantáže palmy olejné, ze které se získává palmový olej. Díky obrovským výnosům je jedním z nejlevnějších rostlinných olejů, díky svým vlastnostem jedním z nejpoužívanějších. Celosvětová poptávka po něm je veliká. Neustále se rozšiřující plantáže palmy olejné mají ale za následek rozsáhlou devastaci přírody, zábory půdy, Vysvětlení kácení. Původní deštné lesy tak nenávratně mizí a s ním i jeho obyvatelé. Problémy této vzdálené oblasti se ale dotýkají každého z nás… Symbolem kampaně na záchranu fauny JV Asie se stal orangutan – nejpomaleji se rozmnožující lidoop.
Najděte v Červeném seznamu (www.iucnredlist.org), kolik druhů orangutanů známe a v jaké kategorii ohrožení jsou zařazeni.
76
Úkol
Jak zjistíte, že výrobek, který si chcete koupit, ne/obsahuje palmový olej?
Úkol
V posledních letech se začínají plantáže palmy olejné rozšiřovat i do střední a západní Afriky. V těchto oblastech dochází i k ničení původní přírody v důsledku těžby vzácných kovů, které se používají pro výrobu Motivace elektroniky a také mobilních telefonů…
B/ Jak mobily ohrožují gorily V posledních letech se začínají plantáže palmy olejné rozšiřovat i do střední a západní Afriky. V těchto oblastech dochází i k ničení původní přírody v důsledku těžby vzácných kovů, které se používají Vysvětlení pro výrobu elektroniky a také mobilních telefonů…
Které dva druhy největších lidoopů jsou ohroženi zde? Jaký mají status v Červeném seznamu?
Jak zjistíte, že výrobek, který si chcete koupit, ne/obsahuje palmový olej?
?
Jak můžete zmírnit dopady na přírodu, aniž byste přestali používat mobily a další elektronická zařízení?
Úkol
Úkol
Otázka k zamyšlení
C/ Vyhněme se ilegálnímu kácení lesa Kácení lesů je spojeno i s výrobou dřevěného nábytku a dalších produktů, včetně papírových výrobků. Na některých těchto výrobcích je tato značka: Motivace
77
Co označení FSC znamená? Úkol
?
Jak tedy můžete pomoci chránit přírodu při nakupování s ohledem na všechny popsané skutečnosti?
Otázka k zamyšlení
TAJEMSTVÍ ZVÍŘECÍCH STOP Zvířata po sobě v přírodě zanechávají nejrůznější stopy a nejsou to jen otisky stop, ale třeba trus, zbytky po zvířecí hostině, vývržky sov, drápance na stromech apod. Všem těmto stopám se říká pobytové znaky. Některé byste určitě našli i v okolí vaší školy. Odhalte na následujících obrázcích, kdo na nich zanechal stopu.
Motivace
Práce ve třídě: Určete druh zvířete, zařaďte jej do řádu a ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. vyhledejte, zda patří ke zvláště chráněným druhům a do které kategorie ohrožení je zařazen:
Jméno zvířete: Řád: Kategorie ohrožení:
78
Úkol
Jméno zvířete: Řád: Kategorie ohrožení:
Jméno zvířete: Řád: Kategorie ohrožení:
79
Co je na obrázku? …………………………………………………………………………….. Čí je to práce? …………………………………………………………………………………
Co je na obrázku? …………………………………………………………………………. Kdo je autorem? ……………………………………………………………………………
Práce v terénu: Zapisujte, které pobytové znaky jste našli při návštěvě lesa nebo i školní zahrady, parku v blízkosti školy, a určete, kdo je zanechal.
80
Úkol
Zkuste si odlít stopu, kterou najdete. Úkol
ŽIVOČICHOVÉ A ROSTLINY V PŘÍRODĚ ČR: OHROŽENÉ I CIZÍ DRUHY Napište, co ohrožuje živé organismy v přírodě ČR:
Úkol
Ohrožené druhy rostlin a živočichů jsou v ČR chráněny předpisy vydanými Ministerstvem životního prostředí: zákonem č. 114/1992 Sb., os ochraně přírody a krajiny, vyhláškou č. 395/1992 Sb., kde je Vysvětlení uveden seznam těch nejohroženějších druhů, které jsou rozděleny do tří kategorií podle míry ohrožení.
Napište, do kterých kategorií se tzv. zvláště chráněné druhy řadí:
Úkol
Podtrhněte, které ke zvláště chráněným druhům NEPATŘÍ: Strakapoud velký – sněženka podsněžník (předjarní) – vrabec polní – rak říční – zmije obecná – poštolka obecná – medvěd hnědý – rosnička zelená – vlaštovka obecná – sova pálená – vrána černá – česnek hadí – buk lesní – jitrocel kopinatý – kopretina bílá – užovka obojková
Co je to nepůvodní druh?
Úkol
Úkol
Jak se nepůvodní druhy mohou do naší přírody dostat? Jak můžou ohrožovat naše původní druhy?
Podtrhněte druhy, které jsou v české přírodě NEPŮVODNÍ: Živočichové
81
Úkol
Úkol
Medvěd hnědý – mýval severní – norek evropský – kočka divoká – daněk skvrnitý – kamzík horský – jezevec lesní – potkan obecný – bažant obecný – želva nádherná – kapr obecný – losos obecný – mandelinka bramborová – tesařík alpský Rostliny Křídlatka japonská – lilek potměchuť – lilek brambor – třtina tuhá – bolševník velkolepý – mák vlčí – pérovník pštrosí – trnovník akát – kukuřice setá
Napište původní domovinu u „cizích“ druhů:
?
Jak můžete chránit původní živé organismy naší přírody vy?
82
Úkol
Otázka k zamyšlení
10. PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE Celebrating 50 years of The IUCN Red List Throughout 2014 we are celebrating the significant contribution of The IUCN Red List of Threatened Species™ in guiding conservation action and policy decisions over the past 50 years. The IUCN Red List is the world’s most comprehensive information source on the global conservation status of wild species and their links to livelihoods. Far more than a list of species and their status, it is a powerful tool to inform and catalyse action for biodiversity conservation, critical to protecting the natural resources we need to survive. Watch our video to find out more about The IUCN Red List and our goal of assessing at least 160,000 species by 2020 to make The IUCN Red List a more complete ‘Barometer of Life’.
A Brief History of The IUCN Red List People have an inherent fascination for scarce plants, fungi and animals, and have as a result been documenting the rarity of species for many centuries. The early beginnings of The IUCN Red List started in the 1950s with a card index system that was used to document data on threatened mammals and birds.
83
In the early 1960s the card index was transformed into a two-volume set of data sheets. They were presented in loose-leaf format within red binders and these drafts were not available for general circulation. In 1964 the first comprehensive list of threatened mammals and birds was compiled and published – enabling public access to the data. As resources grew, the outputs increased and in 1988 all birds were assessed for the first time. Further groups have been completed over the years for example – 1998 all Conifers; 2004 all Amphibians; 2008 all Mammals; Cycads and Reef Building Corals; 2011 all Tuna and in 2012 all Sharks and Rays. These are major milestones in conservation because not only has the overall status of these groups been determined, but a baseline has been established from which to monitor future trends. In 2000, The IUCN Red List was released on the world wide web, enabling broader access to information and allowing for more frequent updates. The launch of the Amazing Species weekly fact sheets in 2010, The IUCN Red List Facebook and Twitter accounts in 2012, and the launch of the ‘Discover’ sub-site in 2013, are major contributors in building awareness about the plight of species. The Red List process has become a massive enterprise involving the IUCN Global Species Programme staff, partner organizations and experts in the IUCN Species Survival Commission and partner networks who contribute all the necessary species information to make The IUCN Red List the indispensible product it is today.
1933: Concern & Action: The Idea - John C. Philips, American conservationist, suggests the need for a list of threatened species. He is motivated to raise money for and start projects to survey the status of extinct and vanishing mammals. 1948: International Union for the Preservation of Nature - The International Union for Conservation of Nature (IUCN), creators of The IUCN Red List, founded as the International Union for the Preservation of Nature. 1949: Survival Service - With Harold ‘Hal’ J. Coolidge as its first chairman, IUCN partners with UNESCO to create the Survival Service to research and share with policymakers information about species at risk of extinction. 1959: Threatened Mammals Card Index - The Species Survival Commission (successor to the Survival Service), led by Lt. Col. C. Leofric Boyle, begins a card index of data on 34 species of mammals considered threatened. 1962: “Animals and Plants Threatened with Extinction.” - Boyle’s card index system develops into a two-volume set of draft data sheets on threatened species. It’s titled, “Animals and Plants Threatened with Extinction.” 1964: The IUCN Red List is Born - The IUCN Red List is born. A "Preliminary List of Rare Mammals" and a "List of Rare Birds" are complied and published for the first time.
84
1965: Preliminary List of Rare Mammals and Birds - The World Wildlife Fund’s, “The Launching of a New Ark. First Report of the World Wildlife Fund” includes an annotated “Preliminary List of Rare Mammals and Birds” as compiled by the Species Survival Commission. 1966: Red Data Books Published - The proto-type Red Data Books, shared in small circles in 1963/1965, is formally published. It takes more than a decade to publish all five of the original volumes, one each on mammals, birds, reptiles and amphibians, flowering plants, and freshwater fishes. 1969: The Red Book – Wildlife in Danger Published - IUCN sponsors the publication of a popular version of the first Red Data Books, “The Red Book – Wildlife in Danger.” 1972: Blue Whale - Blue Whale, at 30 meters long the largest animal on the Red List, is recorded as “Grossly Depleted.” It is in all of the world’s oceans except the Arctic. 1988: Threatened Birds - The first comprehensive list of threatened birds was compiled and published. In 2014, 13% of birds are threatened with extinction. 1994: IUCN Red List Categories and Criteria - IUCN introduces a scientifically rigorous approach to determine risks of extinction applicable to all species. Called the IUCN Red List Categories and Criteria, it has become a world standard. 1998: Conifers - The first comprehensive assessment of all Conifers was completed. In 2014, all conifer species were reassessed, revealing that 34 % are threatened with extinction. 2000: Internet Database - The IUCN Red List data was made available through a single searchable Internet database, enabling broader access to information and allowing for more frequent updates at reduced costs. 2000: Categories and Criteria Version 3.1 - The latest version of IUCN Red List Categories and Criteria (Version 3.1) developed and approved by IUCN Council. 2004: Amphibians - The first comprehensive list of Amphibians was published. In 2014, 41% of Amphibians are threatened with extinction. 2008: Mammals Second Assessment - The second comprehensive assessment of all Mammals was published. In 2014, 25% of all Mammals are threatened with extinction. 2010: Amazing Species - IUCN launches its Amazing Species program to increase awareness of the enormous variety of life on the planet, and raise the profile of threatened species. The online campaign features different species with information on the threats faced and any conservation action being undertaken. 2011: Tuna - The first comprehensive assessment on all Tuna was published – with three of the eight tuna species threatened with Extinction. 2012: Facebook and Twitter - The IUCN Red List embraces social media with presence on Facebook and Twitter. 2014: 50th Anniversary - The IUCN Red List Turns 50 years old! 2014: 160,000 by 2020 - IUCN Red List sets goal to assess the conservation status of 160,000 species by 2020.
85
Výkladový slovník pojmů Anglicky
Česky
amazing
úžasný
amphibian
obojživelník
anniversary
výročí
approved
schválený
conifer
jehličnan
coral reef
korálový útes
extinction
vyhynutí
launch
spustit
list
seznam
mammal
savec
milestone
mezník
publish
vydat (knihu)
ray
rejnok
secret
tajemství
shark
žralok
species
druhy (živočišné a rostlinné)
treatened
ohrožený
tuna
tuňák
various
různý, rozličný
86
Slovník pojmů
Oslavy 50 let IUCN a její Červené knihy Během roku 2014 probíhaly oslavy 50 let Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) a jeho tzv. Červené listiny ohrožených druhů (Red List of Threatened Species™), která se významným způsobem podílela a podílí na konzervačních aktivitách a politice. Červená listina představuje světově nejucelenější informační zdroj týkající se světové ochrany ve volné přírodě žijících druhů a jejich napojení na daná životní prostředí. Avšak daleko víc, než jen seznam druhů a jejich stav a výskyt, představuje tato listina účinný nástroj v informování a urychlování akcí pro potřebu zachování biodiverzity a stejně tak je důležitá ve svém důraze na ochranu přírodních zdrojů, které jsou potřebné pro naše přežití. Podívej se na naše video, abys zjistil víc o Červené listině organizace (IUCN), kde bude do roku 2020 shromážděno přinejmenším 160.000 druhů a Červená listina se tak stane jakýmsi kompletním "barometrem života na planetě Zemi". Krátký pohled do historie Červené listiny organizace IUCN Lidé na světě jsou odjakživa fascinováni vzácnými druhy rostlin, hub a zvířat a z tohoto důvodu mají tendenci stav v přírodě dokumentovat již po staletí. První počiny Červené listiny začaly v 50. letech minulého století s kartovým registračním systémem, který dokumentoval data týkající se ohrožených savců a ptáků.
Na počátku let 60. byl kartový systém nahrazen dvojsvazkovým souborem dat. Data byly prezentovány na jednotlivých listech v rámci červených šanonů a tyto dokumentační listy nebyly volně dostupné veřejnosti. Teprve v roce 1964 byl sestaven první ucelený seznam ohrožených savců
87
a ptáků a následně byl také vydán - tak byly širší veřejnosti zpřístupněny informace o stavu fauny a flory. V průběhu času samozřejmě jednotlivé zdroje rostly a rozrůstaly se také jednotlivé výstupy a v roce 1988 byla na světě první ucelená databáze všech ptáků. Další zvířecí skupiny byly postupně doplňovány - 1988 všechny jehličnany; 2004 všichni obojživelníci; 2088 všichni savci; cykasy a tvorba korálových útesů; 2011 všichni tuňáci a v roce 2012 všichni žraloci a rejnoci. Tyto počiny představují významné milníky v rámci přírodní konzervace, protože na jedné straně přinášejí ucelený obrázek o současném stavu ohrožených druhů fauny a flory a na druhé straně můžou být velice užiteční při odhadování budoucích tendencí v přírodě a při stanovování důležitých cílů. V roce 2000 byly potom spuštěny webové stránky Červené listiny, které opět ještě navýšilo přístup společnosti k datům a zároveň umožnilo rychlejší obnovu dat. O dekádu později, tedy v roce 2010 se dále objevují informace Červeného listu ohrožených druhů i v rámci sociálních sítí: v roce 2010 spuštění týdenních novinek na stránkách Amazing Species (Úžasné druhy), Facebookové a Twitterové účty v roce 2012 a spuštění stránek "Discover" v roce 2013 - toto masivní šíření dat skrze sociální sítě má za následek lepší uvědomování společnosti o stavu světových ohrožených druhů. Celý proces vzniku a rozvoje Červené listiny se stal v podstatě gigantem spolčujícím partnery a přispěvatele z nejrůznějších organizací: zaměstnanci Programu světových druhů, Rada pro přežití druhů a partnerské sítě, které přispívají k získávání potřebných informací o druzích a tvoří z Červené listiny nepostradatelný produkt dnešní doby. 1933: Zájem a akce: Myšlenka - John C. Philips, americký konzervativní vědec navrhuje myšlenku potřeby seznamu ohrožených druhů. Je připraven sbírat peníze a zahájit projekty k pořízení seznamu stavu vyhynulých a ohrožených savců. 1948: Mezinárodní unie pro konzervaci přírody: Byla založena Mezinárodní unie pro konzervaci přírody (IUCN), která posléze aktivuje vznik Červené listiny. 1949: Služby pro přežití - Harold J. Coolidge jako první předseda vytváří společně s UNESCO Služby pro přežití. 1959: Kartový systém ohrožených savců - Nástupce Služeb pro přežití, Komise pro přežití druhů, která byla vedena kolektivem C. Leofric Boyelem, začíná vytvářet kartovou databázi 34 druhů savců, kteří byli považováni za ohrožené. 1962: "Zvířena a rostlinstvo ohrožené vyhynutím". - Boyelův kartový systém se dále rozšiřuje na dvou-svazkový soubor listů uvádějících ohrožené druhy. Soubor vyšel pod názvem "Zvířena a rostlinstvo ohrožené vyhynutím". 1964: Vznikla Červená listina - "Předběžný seznam vzácných savců" a "Seznam vzácných ptáků" jsou poprvé publikovány. 1965: Předběžný seznam vzácných savců a ptáků - Světový fond pro divokou přírodu, Spuštění nové úmluvy, První zpráva o světovém fondu pro divokou přírodu - obsahuje "Předběžný obsah vzácných savců a ptáků". 1966: Vydány publikace o datech z Červené listiny - Byl vydán prototyp Knihy Červené listiny, která kolovala mezi vybranými skupinami lidí v roce 1963/1965. Trvalo více než desetiletí vydat
88
všech pět originálních vydání: savci, ptáci, hadi a obojživelníci, kvetoucí rostliny a sladkovodní ryby. 1969: Kniha Červené listiny - Publikace Divoká příroda v ohrožení - sponzoři IUCN podpořily publikaci oblíbené tematiky Červené listiny "Kniha Červené listiny - Divoká příroda v ohrožení". 1972: Modrá velryba - Modrá velryba se svými 30 metry na délku představuje největší zvíře na Červené listině a je označen jako vysoce ohrožený druh a to díky lovu. Nachází se již pouze v Arktickém oceánu. 1988: Ohrožené ptactvo - První ucelený seznam ohrožených ptáků byl sestaven a následně vydán. V roce 2014 je 13% ptáků ohroženo vyhynutím. 1944: Kritéria a kategorie Červené listiny - IUCN představuje vědecky precizní přístup k určování rizik možného vyhynutí, který je aplikovatelný na všechny druhy. Metodika se nazývá IUCN Kritéria a Kategorie Červené listiny a stala se světovým standardem na tomto vědním poli. 1998: Jehličnany - První souborné hodnocení všech známých jehličnanů světa. V roce 2014 byl seznam znovu přezkoumán a až 34% jehličnatých druhů bylo označeno za ohrožené vyhynutím. 2000: Internetová databáze - Data Červené listiny se stala přístupná díky internetové databázi umožňující větší přístup k informacím a rychlejší možnost obnovování dat - stejně tak dochází ke snížení nákladů. 2000: Kategorie a kritéria verze 3.1 - Nejnovější verze Červené listy a její metodologie, vyvinuto a schváleno IUCN radou. 2004: Obojživelníci - Bylo vydáno první souborné vydání o obojživelnících. Dálr v roce 2014, 41% obojživelníků bylo označeno za druh ohrožený vymizením. 2008: Druhé hodnocení stavu savců - Bylo publikováno druhé souborné hodnocení všech savců. V roce 2014, 25% je označeno za druhy ohrožené vymizením. 2010: Amazing Species (Úžasné druhy) - IUCN spouští svůj program Amazing Species, aby zvýšil všeobecné povědomí o rozličnosti života na Zemi a aby poukázal na ohrožené druhy. Online kampaň poukazuje na základní rysy jednotlivých ohrožených druhů, jejich aktuální stav, jejich hrozící riziko v blízké budoucnosti a konzervační kroky, které již byly v rámci daných druhů podniknuty. 2011: Tuňák - První komplexní hodnocení všech druhů tuňáků - tři z osmi druhů tuňáků byly označeny za ohrožené vyhynutím. 2012: Facebook and Twitter - připojení se k sociálním sítím. 2014: 50. výročí - Červená listina se dožívá 50 let! 2014: 160.000 do 2020 - Červená listina si stanovuje cíl mít do roku 2020 zhodnoceno nejméně 160.000 světových druhů.
89
ČÁST C METODICKÁ PŘÍRUČKA Úvod Všechny níže popsané aktivity prezentují zajímavosti a specifika vybraných skupin zvířat, dále boří často po generace zažité mýty a nepravdy o vybraných druzích, poukazují na aktuální i globální ekologické problémy v souvislosti s našimi spotřebitelskými zvyklostmi. Zaměření některých úkolů na „exotické“ druhy a daleké oblasti je záměrné a nijak nevybočuje ze zadání soustředit se na místní témata. Jejich cílem je poukázat na přímé souvislosti mezi našimi spotřebitelskými zvyklostmi a ničením původních přírodních oblastí na druhé straně zeměkoule. Jako námět na zlepšení této situace je zaměření pozornosti na lokální produkty a služby, což může vést k podpoře místního hospodářství, rozvoji daného regionu a v neposlední řadě i k vytvoření pevnějšího vztahu ke „svému“ kraji/místu… Některé z aktivit nabízejí možnosti pozorování v terénu vztahující se k ekologii a ochraně přírody, které cílová skupina (žáci ZŠ/SŠ) bude moci provádět přímo v terénu, příp. v okolí školy. Na základě zjištěných skutečností budou moci žáci zhodnotit stav daného prostředí (stav biodiverzity, míra ovlivnění lidskou činností…) a představit vlastní náměty, jak biodiverzitu daného prostředí zvýšit, případně zmírnit zásahy člověka apod. V rámci plnění některých úkolů pro střední školy jsou žáci odkazováni na vybrané internetové zdroje, které poskytují původní odborné informace. Nechybí ani práce s původní literaturou a cizojazyčnými texty tak, aby si žáci osvojili i tuto pro odbornou činnost nezastupitelnou dovednost. U každé aktivity je vymezen prostor k diskuzi žáků, což může přispět k tréninku formulování myšlenek a vlastního názoru, vedení polemiky s ostatními spolužáky a s učitelem. Diskuzi může moderovat učitel, ale samozřejmě je možné, aby tuto úlohu převzal jeden z žáků, případně se může v této roli vystřídat několik žáků. Popsané aktivity odrážejí věk dětí, jsou uzpůsobeny jednotlivým stupňům. V závěru každé aktivity je shrnut její cíl a následuje řešení jednotlivých úkolů.
Aktivity pro 2. stupeň základních škol 1. Tajemství zvířecích stop Cíl aktivity: Přesvědčit se, že zvířata po sobě v přírodě nezanechávají jen otisky stop, ale i další „stopy“, pomocí nichž lze i určit chování daného zvířete, příp. situaci, ve které se zvíře nacházelo. Žáci si vyzkouší jednoduchou metodu zkoumání přítomnosti zvířat a určování jejich pobytových znaků jednak pomocí přiložených fotografií, jednak znaků nalezených v terénu (často i v blízkosti škol či v nedalekém okolí). Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, fotoaparát, měřidlo, pomůcky na odlévání stop (sádra, plastová miska, špachtlička, láhev s vodou) Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu.
90
Zkoumání zvířecích stop v přírodě, stopy končetin ve sněhu či blátě, stopy po zvířecích činnostech (drápech, zubech a podobně), vývržky sov, kořist šelem Jedním z nejjednodušších způsobů zkoumání přítomnosti zvířat je nalézání a určování jejich pobytových znaků. Takovýmito pobytovými znaky mohou být například stromy označené drápáním šelem, větve mladých stromků polámané bojovnými samci srnců v době říje, terén zrytý stádem prasat divokých a podobně. K pobytovým znakům můžeme počítat také nalezený trus zvířat, strhnutou kořist šelem, vývržky sov, a v neposlední řadě také stopy ve sněhu či blátě. Velice jednoduché je vyhledávání a určování ptačích hnízd, protože je možné také v bezprostřední blízkosti školy. Pro zkoumání pobytových znaků zvířat je však každopádně potřeba vyrazit ven – do blízkého lesa, ale i na školní zahradu. Ve školní třídě může proběhnout jen příprava a teoretická průprava. Žáci se budou pokoušet identifikovat druh zvířete, který zanechal po sobě nějakou pobytovou stopu. V některých případech je majitel pobytové stopy poměrně snadno identifikovatelný, v jiných případech může být rozluštění téměř nemožné. Podstatou však je naučit děti pozorovat přírodu kolem sebe, vést si precizní záznamy, vyhodnocovat je a přemýšlet o tom, co vidí. Na následujících obrázcích si ukážeme několik příkladů identifikovaných pobytových znaků:
Autor těchto pobytových znaků je jednoznačně identifikovatelný a jeho určení nebude činit obtíže ani žákům nižšího stupně základních škol – bobrem evropským (Castor fiber) pokácený strom a ohlodané kmeny při řece Lučina, Česká republika (foto Šárka Kalousková)
Kromě stop po hlodácích na kmenech je na obrázku vlevo patrné i místo pravidelného výlezu bobrů z vody na břeh… (foto Šárka Kalousková)
91
Divoká příroda je často blíže, než si myslíme. Například pouhých 1200 m (a patrně i blíže) vzdušnou čarou od Základní školy Šenov je možné pozorovat pobytové znaky bobrů…
Při dobré znalosti lze rozpoznat trus zvířat – zde trus vlka evropského (Canis lupus lupus) například obsahuje (oproti psímu) množství srsti, Veľká Fatra, Slovensko (foto Jiří Novák)
92
Pro doložení rozměru stop je při nálezu potřeba použít metr či známé měřítko – vlevo stopa rysa karpatského (Lynx lynx carpathicus) a měřítko svinovací metr, vpravo stopa vlka evropského (Canis lupus lupus) a měřítko víčko fotoaparátu (foto Jiří Novák) Také podle nalezené potravy a zbytků lze usoudit na přítomnost zvířat. Podle zabité kořisti nebo podle typu požerku lze často identifikovat daný druh zvířete, protože bývají pro daný druh charakteristické. Podle způsobu (a výšky) ukousnutí větvičky lze rozpoznat, zda ji ukousali srnci nebo hlodavci. Vhodnou dutinku ve kmeni či větvi rádi využívají strakapoudi jako kovadlinu pro rozbití lískového oříšku nebo pro dobývání semen šišek. Dovedou si kovadlinku i sami vytesat. Kolem takového místa lze nalézt například skořápky ořechů, později také mladé lísky vzešlé z oříšků, které strakapoudovi upadly. Sokoli vyzobávají z kořisti malé kousky. Oproti tomu sovy se snaží ulovenou kořist pozřít celou. Po sovách lze nacházet druhově typické vývržky, které obsahují nestrávené zbytky kořisti (kosti, srst, zuby aj.). Rozbor nalezeného sovího vývržku je dobrým tipem pro školní praktickou výuku biologie.
Mimořádně vzrušující nález může být kořist velké šelmy – zde ulovený jelen karpatský (Cervus elaphus montanus) smečkou vlků. Podle místa a způsobu zabití kořisti a podle její velikosti a dalších charakteristik lze často usuzovat na jejího predátora. Veľká Fatra, Slovensko (foto Jiří Novák) Pro běžné městské prostředí je poměrně snadné vyhledávat a určovat ptačí a savčí příbytky. Zvláště je možné nacházet ptačí hnízda. Jelikož zde zkoumáme často aktuální pobytové znaky, musíme se při zkoumání, měření či fotografování chovat velice opatrně a ohleduplně! Mnoho ptačích druhů reaguje na vyrušení velice citlivě a snadno opustí hnízdo i s vejci či mláďaty. Proto od právě obývaných hnízd se okamžitě, co nejrychleji a v tichosti vzdálíme. V tomto 93
případě je zásadní od podrobného zkoumání hnízda upustit. Opuštěná hnízda však můžeme bez obav měřit, fotografovat a zkoumat, můžeme je také začlenit do školních sbírek. Námětů na zjišťování pobytových znaků je, jak vidno, celá řada. Důležité je naučit žáky tichosti a ohleduplnosti při pobytu v přírodě, z hlediska výzkumu pak především naučit je vést si precizní záznamy formou tabulek, kreseb a poznámek. Nástavbou pak může být vytváření školních biologických sbírek, fotografických databází nebo centrálních společných tabulek s údaji v rámci celé třídy nebo školy.
Nástavbou je také pořízení ornitologického krytu školou. I když nejde o levnou záležitost, mohou díky němu žáci posunout hranice svého výzkumu o notný kus. Zvířata, ptáky nevyjímaje, berou instalovaný kryt jako součást přírody a nikterak je neruší, takže je možné sledovat jejich projevy z bezprostřední blízkosti a pořizovat jinak nezískatelný fotografický záznam (foto Jiří Novák) ŘEŠENÍ: Vypátrejte, komu patří stopy ve sněhu. Kterou stopu zanechala kočkovitá šelma a kterou psovitá šelma?
Úkol
psovitá (jsou zřetelně vidět drápy)
kočkovitá (nejsou viditelné drápy)
Všimněte si velikosti stop, měří okolo 10 cm. Napadne vás, kterým velkým šelmám stopy patří? A: Největší kočkovitá šelma Evropy – rys ostrovid (karpatský) B: Největší psovitá šelma Evropy – vlk evropský
94
Úkol
Napište, co je na obrázcích: Úkol
paroh
Předmět na obrázku A nosí jelen, tur nebo nosorožec? tur Předmět na obrázku B nosí jelen, tur nebo nosorožec? jelen V lese můžete na zemi najít jen jednu z těchto předmětů. Který? paroh Proč tomu tak je? Jelenovití pravidelně parohy shazují, rohy na hlavách nositelů rostou trvale.
Podtrhněte zvířata, která nežijí v naší přírodě (v přírodě České republiky): Plameňák – čáp – vydra – krajta – zajíc – morče – žirafa – jelen – tygr – kos – orel – zmije – krokodýl – gorila – jestřáb – ropucha – mlok – špaček – kukačka – skokan – slon – štika
Úkol
2. Tajemství ryb Cíl aktivity: Představit žákům tuto nejpočetnější skupinu obratlovců, která bývá často opomíjená, resp. méně oblíbená než např. ptáci či savci. Žáci se dozvědí zajímavosti o vybraných druzích a také ohrožení některých z nich. Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby Aktivita probíhá ve třídě. Seznámení s nejpočetnější skupinou obratlovců, která bývá často opomíjená, resp. méně oblíbená než např. ptáci či savci. Skupina paprskoploutvých ryb zahrnuje téměř 30 000 druhů, přičemž každým rokem jsou objevovány a popisovány nové druhy, zejména v mořských hlubinách a tropických pralesních vodách. Na druhou stranu patří řada druhů k ohroženým, některým dokonce hrozí úplné vyhubení, resp. vylovení. Žáci se dozvědí zajímavosti o vybraných druzích a také ohrožení některých z nich.
ŘEŠENÍ: Připište k obrázku názvy ploutví:
Úkol
95
Dokreslete do obrázku tzv. tukovou ploutvičku. Napište, které ploutve jsou párové a které nepárové: Párové: prsní, břišní Nepárové: hřbetní, ocasní, řitní
Podle způsobu života a zejména podle způsobu získávání potravy rozeznáváme u ryb tři základní typy úst. Připište k obrázkům, o jaký typ úst se jedná a odkud ryba získává potravu.
96
Úkol
Ryba má koncová ústa (okoun, kapr, štika). Potravu získává převážně z vodního sloupce.
Ryba má horní ústa (bolen, tolstolobik, arapajma, baramundi) Potravu získává převážně z hladiny.
Ryba má spodní ústa (podoustev, jeseter). Potravu získává převážně ze dna.
Ryby na talíři: Ryby jsou důležitou součástí našeho jídelníčku. Nadměrný lov ryb je však příčinou rychlého úbytku mnohých druhů, některým hrozí úplné vyhubení. Napište alespoň 5 druhů volně žijících ryb, které patří z důvodu nadměrného rybolovu k celosvětově ohroženým a hrozí jim úplné vyhubení (vylovení):
Úkol
Tuňák, treska, pangas, jeseter, losos, úhoř, viza
Na území ČR má rybníkářství dlouhou tradici. První zmínky pocházejí již z 12. století. Jsou rybníky přirozené vodní nádrže?
ANO
Jaký význam rybníky mají? - Chov ryb - Protipovodňová ochrana a retence vody - Zásobárna vody v krajině 97
NE
Úkol
-
Dočišťování povrchových vod Rekreace, rybolov
Zjistěte, zda se v okolí vašeho města vyskytují nějaké rybníky.
Ryby jako potrava jiných zvířat: Napište alespoň tři druhy zvířat původně se vyskytujících v ČR, které se živí rybami: Vydra říční, rejsec vodní, kormorán velký, volavka popelavá, bukáček malý, ledňáček říční, všechny druhy potápek, norek evropský (ale ten je vyhubený), orlovec říční, orel mořský, rybáci, rackové, čáp černý…
Úkol
Aktivity pro střední školy 1. Tajemství ptáků I – pozorování a určování ptáků ve volné přírodě Cíl aktivity: Seznámení žáků s nejstarší metodou výzkumu ptáků, která je dnes často opomíjena, ale v ornitologii má stále své důležité místo. Žáci se seznámí se základní ornitologickou terminologií, osvojí si práci s určovacími klíči a pozorovací technikou. Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, určovací klíče (např. Balát, F.: Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Academia 1986), dalekohledy (ideálně zvětšující 8x), příp. fotoaparáty, příp. další aparáty k pořízení fotografií Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu. Na pozorování v terénu je možné přizvat místní ornitology.
2. Tajemství ptáků II – pozorování hnízdní aktivity dutinových druhů Cíl aktivity: Nahlédnutí do tajů hnízdění dutinových ptáků, které se odehrává skrytě mimo naše zraky, s využitím jednoduchého technického zařízení. Pochopení významu doupných stromů a důsledků jejich nedostatku v kulturní krajině nejen pro ptáky. Seznámení se s možností pomoci dutinovým druhům prostřednictvím vyvěšování hnízdních budek. Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu. Pro instalaci budky a kamerového systému je možné se obrátit na místní ornitology, kteří mají s těmito činnostmi zkušenosti.
A, POPIS PTAČÍHO TĚLA Pozorování ptáků v okolí školy a jejich určení do druhu, možnosti zvýšení druhové rozmanitosti ptáků v okolí školy
98
Pozorování je nejstarší metoda výzkumu, dnes často opomíjená. Pod vedením vyučujícího mohou studenti vytvářet svůj vlastní tak zvaný „checklist“, tedy seznam ptáků, které studenti opravdu pozorovali, viděli, či alespoň zahlédli a samozřejmě správně určili. K této praktické části bude zapotřebí: Klíč k určování ptáků (například osvědčený „Klíč k určování našich ptáků v přírodě“, autor František Balát, nicméně existuje celá řada kvalitních příruček a klíčů) Psací potřeby a sešit Dalekohled ideálně zvětšující 8 x (případně fotoaparát) Pro komunikaci a osvojení si pojmů je potřebné nejprve zvládnout topografii neboli popis ptačího těla. Jen díky dobré znalosti topografie je možné pracovat s klíčem a ptáky dobře určit.
Příklady topografie:
Topografie ptačího těla – bělořit jihoafrický (Myrmecocichla formicivora) – Národní park Mountain Zebra, JAR (foto Šárka Kalousková) Řešení: 1 – čelo, 2 – nozdry, 3 – zobák, 4 – brada, 5 – hrdlo, 6 – krk, 7 – křídlo, 8 – bok těla, 9 – lýtko, 10 – ocas, 11 – prsty, 12 – běhák, 13 – břicho, 14 – prsa, 15 – tvář, 16 – šíje, 17 – týl, 18 – temeno, 19 – příuší
99
Topografie ptačího křídla (plus rýdovací pera): vlevo rybák bahenní (Chlidonias hybrida), vpravo tenkozobec opačný (Himantopus himantopus) – Národní park Dunajská delta, Rumunsko (foto Jiří Novák) Řešení: 1 – ruční letky, 2 – loketní letky, 3 – rýdovací pera, 4 – kostřec, 5 – malé krovky křídelní, 6 – střední krovky křídelní, 7 – velké krovky křídelní
B, Pozorování a určování ptáků na krmítku Tento způsob pozorování je velice jednoduchý a použitelný kdekoliv, třeba i z okna školní třídy. Nevýhodu je časové omezení (pouze na zimní období). Nicméně právě zde si mohou studenti nacvičit topografii ptačího těla a určování ptáků podle klíče v praxi. Je zde také možnost fotografování ptáků. Pro určení velikosti se využívá srovnávání s obecně známými druhy: vrabec domácí, kos černý, hrdlička zahradní, havran polní aj.
Podoba checklistu ptáků naší přírody může být velice jednoduchá a může obsahovat jen zásadní údaje: Určený pozorovaný druh Datum pozorování Čas pozorování Místo pozorování U důkladnějších checklistů studenti zapisují co nejvíce podrobností ohledně prostředí, kde byl daný druh pozorován.
Jednoduchý příklad checklistu: ČESKÝ NÁZEV DRUHU sýkora
DATUM POZOROVÁ NÍ
ČAS POZOROVÁ NÍ
MÍSTO POZOROVÁ NÍ
27. 2. 2015
11:35
Třída 4. C 100
POPIS MÍSTA POZOROVÁNÍ ptačí krmítko před
koňadra brhlík lesní
oknem 28. 2. 2015
Začít s pozorováním ptáků u krmítka považujeme zejména u žáků základních škol za inspirativní a motivující. Jako předběžná příprava k poznávání ptáků jsou však velmi užitečné prohlídky exponátů v muzeích a pozorování ptáků v zoologických zahradách… Velice inspirativní může být spolupráce s místními ornitology. Pozorování mohou žáci provádět i doma na zahradě nebo v blízkosti svého domova a příp. srovnat biodiverzitu ptačích druhů s tou v parku u školy, v blízkém lese apod.
Poznávání / určování ptáků podle hlasu Znalost hlasových projevů ptáků je velice cennou pomůckou při určování ptáků a jejich zjišťování ve volné přírodě. U druhů žijících nočním nebo velice skrytým způsobem života v hustých porostech je detekce hlasových projevů ptáků často jediným či hlavním způsobem jejich zjištění. U některých druhů je popis hlasových projevů pomocí písmen velice snadný a přesný (typicky například hlas kukačky). U jiných je však téměř nemožný, a proto jejich studium vyžaduje práci s audiotechnikou a nahrávkami. Znalec ptačího zpěvu pochopitelně zjistí ve volné přírodě vždy mnohem více druhů i jedinců, než ten, kdo vyhledává ptáky pouze zrakem. Nicméně znalost ptačího zpěvu vyžaduje hlubší zájem a studium. U začátečníků je tak vizuální pozorování základem. I zde se však nabízí spolupráce se zkušenými ornitology.
Návrhy možností zvýšení druhové rozmanitosti ptáků v okolí školy: Jedním ze základů výchovy a vzdělávání je vést žáky a studenty k lásce k přírodě. Motivujícím prvkem může být pomoc synantropně žijícím ptákům (tedy těm, kteří žijí například uprostřed měst, vesnic a dalších lidských sídel společně s člověkem) během zimního období. Výroba krmítka je velice jednoduchá a dá se zvládnout během výuky praktických předmětů. Děti mají k vlastnoručně vyrobenému předmětu od počátku kladný vztah, což je předpoklad pro další motivaci žáků k pozorování ptáků a jejich určování. Tato jednoduchá forma zvýšení druhové rozmanitosti v okolí je zvláště vhodná pro žáky nižšího stupně základních škol. 1. Jednoduchý příklad výroby krmítka z kokosu (schéma a popis) Seznam potřeb k výrobě krmítka z kokosu - kokosový ořech, provázek, vrtačka, pila na dřevo. Postup při výrobě krmítka - kokosový ořech rozřízneme napůl a vydlabeme kokos. Do jednoho vrcholového bodu poloviny ořechu vyvrtáme dírku, kterou provlečeme provázek a uvnitř kokosové půlky zajistíme uzlem. Dalších 6 dírek vyvrtáme po stranách obou půlek ořechu a obě půlky propojíme třemi kousky provázků a opět zajistíme uzlíky. Hotové krmítko je jednoduché, 101
na výrobu snadné, ale také poměrně malé a může sloužit například pro podávání olejnatých semen (např. slunečnice) sýkorkám. Můžeme jej zavěsit ven za okno nebo na větev stromu.
Příkladů výroby krmítek je celá řada. Pro pozorování a také pro zvýšení druhové rozmanitosti v okolí školy je lépe vyrobit větší dřevěné krmítko na dřevěné stojně. Způsobů výroby krmítek je celá řada. Možností je samozřejmě také zakoupení krmítka v běžných obchodech. Nejvhodnějším a nejdostupnějším materiálem pro výrobu krmítka je dřevo. Na velikosti a tvaru krmítek v podstatě nezáleží - měla by být spíše větší a prostornější, aby umožnila konzumovat potravu i větším druhům ptáků (např. kosům). Důležitá je dostatečně velká stříška, která chrání předkládanou potravu před vlhkem a sněhem.
Příklad velice jednoduchého krmítka ze dřeva pro malé druhy pěvců (foto Jiří Novák) Co patří na krmítko? Z potravin konzumovaných lidmi můžeme ptákům nabídnout ovesné vločky, suchou strouhanou housku (ne slanou!), syrovou strouhanou mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj. Vhodnější je však použití semen. Použít můžeme jakákoliv semena (slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko, řepka), každý druh si vybere to své. Velice vhodná jsou drcená jádra 102
vlašských a lískových ořechů. V přírodě můžeme nasbírat různé plody a bobule, a ty na zimu nasušit: jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu, semínka bodláků apod. Při pozorování mohou žáci sledovat, které druhy ptáků preferují to či ono předložené krmení, semínko a podobně. Sýkory například vyhledávají olejnatá semena (například slunečnici), naopak vrabci preferují suchá semena plevelů, proso a podobně, kosi pak zvláště suché plody. Pozor na nevhodné krmení, jako například těstoviny, slané, kořeněné či uzené výrobky apod.! 2. Vyvěšování hnízdních budek Další možností zvýšení druhové rozmanitosti ptáků v okolí školy jsou instalace hnízdních budek v předjaří, příp. už na podzim. Pro výzkum hnízdních aktivit ptáků, kteří budku obsadí, se výborně hodí jejich vybavení kamerovým systémem s vývodem na obrazovku ve škole. Tato forma zvýšení druhové rozmanitosti ptáků v okolí školy a vysoce interaktivní metoda zkoumání hnízdních aktivit je vhodná pro žáky vyššího stupně základních škol. !! Velice důležité je však zajistit odborný dozor pro instalaci těchto zařízení a pro samotná elektrická zařízení zajistit odborníka – garanta, který je znalý bezpečnostních předpisů a má oprávnění elektrická zařízení instalovat!! Nejjednodušší cestou je zakoupení již hotového kamerového setu s budkou ve specializovaném obchodě. Ale i zde je na místě odborné posouzení pověřeného člověka. Takovéto sety se dají pořídit za cenu cca 4 000,- Kč. Takováto ptačí budka s kamerou pro denní i noční pozorování je vyrobena z cca 2 cm silného dřeva s vletovým otvorem a je přizpůsobena pro umístění kamery, která umožňuje pozorovat dění v budce na televizní obrazovce (ta není součástí ceny a dodávky). Signál je možné také nahrávat na video nebo DVD rekordér. Instalace kamery do budky a její připojení do TV je velmi snadné. Přes den kamera poskytuje velmi kvalitní barevné pohledy na dění v budce, v noci přenáší alespoň černobílý signál. Velmi malá a kompaktní kamera je ideální také pro pozorování dění v jiných chráněných venkovních zvířecích obydlích, jako například v netopýřích budkách, úkrytech pro ježky, hmyzích hotelích, atd. Instalace je velmi snadná. Součástí dodávky je 30 m dlouhý kabel pro zapojení do televize, dále připojení do elektrické zásuvky a scart adaptér pro zapojení přímo do nahrávacího zařízení.
Budka s kamerou a příslušenstvím od firmy Wildlife World, kterou můžete najít na stránkách zelené domácnosti: http://www.zelenadomacnost.com/
103
Výzkum hnízdních aktivit ptáků: Hnízdní strategie ptáků jsou velice rozmanité. Předmětem výzkumu pro žáky mohou být například: 1. Nidikolní vs. nidifugní mláďata 2. Zasednutí rodičů na první vs. poslední vejce 3. Doba inkubace 4. Četnost krmení během časového úseku 5. Věk výletu mláďat Ad 1. nidikolní vs. nidifugní mláďata – nidikolní mláďata je označení těch mláďat ptáků, která přicházejí na svět plně závislá na péči rodičů. Jsou neopeřená a slepá, s nevyvinutou schopností termoregulace. Bez péče rodičů rychle hynou. Říká se jim také holata nebo holátka, protože jsou holá. Takováto mláďata mají například pěvci, jež budou v budkách žáci pozorovat a zkoumat. Žáci znají běžně také kuřátka či káčátka, která jsou po vylíhnutí opeřená a vidí. Těm říkáme nidifugní. Ekvivalentem pěvců jsou v savčí třídě například šelmy nebo myši, ekvivalentem kurovitých ptáků pak například lichokopytníci nebo morčata. Účelem výzkumu v tomto bodě je především uvědomění si rozdílů, pochopení obou strategií a pochopení souvislostí. Žáci mohou zaznamenávat dobu otevření očí mláďat, dobu vytváření opeření, způsob krmení mláďat rodiči a podobně. Vše je možné zaznamenávat a porovnávat v závislosti na druhové příslušnosti. Ad 2. zasednutí rodičů na první vs. poslední vejce – tím, že některé druhy ptáků zasednou již na první vejce, vyvíjí se tohle vejce dříve, než vejce následující. Tím se také mláďata líhnou postupně a je mezi nimi věkový a velikostní rozdíl. Tuto strategii mají i pěvci, kteří nejpravděpodobněji obsadí hnízdní budky. Jiné druhy zasednou až na poslední snesené vejce snůšky, všechna mláďata se pak vyvíjejí stejně a líhnou najednou. Pokud je možnost poblíž školy umístit budku na rybníčku či jezírku, pak tuto strategii předvedou v budkách hnízdící vrubozobí ptáci. Účelem tohoto výzkumu je opět uvědomění si rozdílů, pochopení obou strategií a pochopení souvislostí. Žáci mohou v případě pěvců zaznamenávat rozdíly mezi mláďaty vždy v určitou dobu. Vše je možné zaznamenávat a porovnávat v závislosti na druhové příslušnosti. Ad 3. doba inkubace – porovnávání délky inkubace vajec u různých druhů je závislá na množství instalovaných budek s kamerami. Zjištěné údaje je však také možné porovnávat s literárními údaji. Ad 4. četnost krmení během časového úseku – sledování četnosti krmení je časově náročnější, nicméně přinese žákům nezapomenutelné zážitky. Opět je možné porovnávat různé druhy především pěvců. Je také možné všímat si barevné a tvarové adaptace otevřených zobáčků mláďat, které při žadonění stimulují rodiče ke krmení. Tato ztvárnění zobáčků mohou žáci reprodukovat pomocí běžných psacích potřeb na papír. Ad 5. věk výletu mláďat – sledování věku mláďat při opuštění hnízdní budky v době vzletnosti je naopak časově jednoduchý výzkum. Opět je velice užitečné, mohou-li žáci porovnávat různé druhy pěvců.
104
Podzimní kontrola budek je pro ptáky již bez rizika, poněvadž hnízdní sezóna už skončila. Při té příležitosti budku i vyčistíme, protože ne všechny druhy na jaře materiál vynášejí (foto Šárka Kalousková)
V budkách si ptáci hnízdní dutinu měkce vystelou jemným materiálem (foto Jiří Novák)
Vnitřní hnízdo sýkory koňadry (Parus major) vytažené z budky při podzimním čištění. Často se stane, že samička při zakrývání vajíček některé nechtěně zahrabe. Takové vejce se pak pochopitelně nevyvíjí, zachladne a při podzimním čistění na něj narazíme… (foto Šárka Kalousková) 105
Vejce sýkory koňadry (Parus major) je největší sýkoří vejce. Přesto měří jen kolem 17 mm a je víc jak 2 x kratší než zápalka… (foto Jiří Novák)
V budkách si ptáci vystýlají hnízda, která se mohou značně lišit. Vlevo výstelka sýkory koňadry (Parus major), která je velice úhledná a jemný materiál je propleten mechem. Vpravo ledabylá výstelka vrabce polního (Passer montanus), který využívá hrubší stébla a také peří, například peří slepic (foto Šárka Kalousková)
ŘEŠENÍ: Jaké další druhy mohou obývat stromové dutiny, příp. budky? Dutiny vytvořené ve stromech poskytují úkryt i dalším druhům dutinových zvířat – drobným savcům jako jsou veverky, plši, plšíci, myšice, netopýři ad., kteří v dutinách rodí mláďata nebo i přezimují. Většina ptáků a ostatních živočichů je odkázána na dutiny již existující, tedy buďto vyhnilé, nebo vytesané jejich původními obyvateli. Vytesat dutinu umějí pouze datlovití. Dutiny využívají i různé druhy hmyzu, např. sršni nebo divoké včely, které zde vytvářejí své dílo. Plástvím s medem se říká strdí (to, které opěvoval v naší krajině už praotec Čech…).
106
Úkol
3. Ochrana přírody při nakupování Cíl aktivity: Ukázat žákům na několika příkladech přímou souvislost mezi spotřebitelským chováním Evropanů (včetně obyvatel České republiky) a ničením původních tropických lesů v jihovýchodní Asii a ve střední a západní Africe. Žáci se zároveň seznámí s vybranými internetovými stránkami, kde najdou ověřené a aktuální informace k problematice ohrožených druhů a k dalším environmentálním tématům. V diskusi pak mohou promyslet konkrétní kroky, jak se oni sami mohou podílet na zlepšení situace. Vzhledem k tomu, že některé webové stránky jsou v angličtině, žáci se tak zároveň procvičí i v cizím jazyce. Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, přístup k internetu, příp. anglicko-český slovník Aktivita probíhá ve třídě, částečně může proběhnout i v terénu. Palmový olej Seznámení se s problematikou masivního pěstování palmy olejné. Zde se nabízí další možnosti, jak si žáci mohou uvědomit ekologické dopady pěstování palmy olejné a použití palmového oleje. Úkoly mohou mít přesah i do jiných předmětů – matematiky, zeměpisu ad. Za domácí úkol při samostatné práci mohou zjišťovat, které výrobky v „jejich“ obchodě (ne)obsahují palmový olej. Práce s webem IUCN Red List of Threatened Species Hledání v Červeném seznamu (RDB), práce s odbornými texty, práce s červenou knihou Téma výzkumu - hledání souvislostí, vliv pěstování palmy olejné a spotřeby palmového oleje i v Evropě a České republice, praktický průzkum běžných výrobků každodenní potřeby v obchodech – které obsahují, či neobsahující palmový olej… http://www.iucnredlist.org/
Žáci a studenti si při práci s těmito stránkami osvojí tyto hlavní pojmy, znalosti, dovednosti a souvislosti:
Kategorie ohrožení druhů dle IUCN Red List
107
Hledání hlavních příčin ohrožení – odlesňování, pěstování palmy olejné, bushmeat… Souvislost s jednáním lidí na opačném konci Země – také lidé v Evropě a ČR stojí za hrozbou vyhubení mnoha druhů – kupujeme výrobky z tropického dřeva a hlavně výrobky z palmy olejné Praktické cvičení v každodenním životě – zkoumání složení výrobků na etiketách doma i v obchodech – označení FSC, informace o složení a tím i obsahu palmového oleje (například brambůrky smažené na palmovém oleji a koupené v supermarketu spoluzapřičiňují ohrožení mnoha druhů) Diskuse mezi studenty a učitelem ohledně možnosti aktivního postoje, alternativách koupě výrobků s obsahem palmového oleje, spoluzodpovědnosti. Kromě toho se studenti mohou aktivně procvičovat v angličtině…
ŘEŠENÍ: A. Najděte v Červeném seznamu (www.iucnredlist.org), kolik druhů orangutanů známe a v jaké kategorii ohrožení jsou zařazeni. - Orangutan sumaterský – kriticky ohrožený - Orangutan bornejský – ohrožený Jak zjistíte, že výrobek, který si chcete koupit, ne/obsahuje palmový olej? Od roku 2015 je v EU povinné označovat přesné složení výrobku. Už tedy ne souhrnným pojmem „rostlinný olej“, ale je třeba uvádět konkrétní druh oleje. Tzn., že na obalech může být „palmový olej“, „palmojádrový tuk/olej“, „palmový tuk“.
108
Úkol
Úkol
B. Které dva druhy největších lidoopů jsou ohroženi zde? - Gorila horská - Gorila nížinná Jaký mají status v Červeném seznamu? - Gorila horská – ohrožená Gorila nížinná – kriticky ohrožená Jak můžeme zmírnit dopady na přírodu, aniž bychom přestali používat mobily a další elektronická zařízení? Dosloužilé výrobky odevzdáme do sběrných dvorů a dalších speciálních míst, kde budou rozebrány a jednotlivé součástky včetně vzácných kovů znovu použity. Tak se sníží poptávka po těžbě dalších nerostných surovin a nebude se tak dál ničit původní příroda.
Úkol
Úkol
C. Co označení FSC znamená? FSC je anglická zkratka pro Forest Stewardship Council, v překladu to znamená Rada pro správu lesa. Jedná se o nevládní neziskovou organizaci sídlící v Bonnu, která podporuje ekologicky šetrné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů. Tím napomáhá chránit ohrožené a devastované lesy. Logem FSC se tak označuje dřevo, které bylo vytěženo právě v souladu se zásadami FSC, tedy převážně kontrolovaným a šetrným způsobem.
Jak tedy můžete pomoci chránit přírodu při nakupování s ohledem na všechny popsané skutečnosti? - Při nakupování čtěte složení výrobku a vyhněte se těm, které obsahují palmový olej. - Dávejte přednost olejům místního původu – řepkovému, slunečnicovému, olivovému. - Upřednostňujte zboží vyrobené trvale udržitelným a etickým způsobem (BIO, Fair trade, FSC apod.) - Vybírejte přednostně produkty vyrobené ve vašem regionu, příp. v ČR, v Evropě, ale ne na druhé straně zeměkoule. - Vysloužilé elektrospotřebiče odevzdejte do sběrných dvorů nebo speciálních nádob. - …
Úkol
Úkol
4. Stopy po zvířecích aktivitách Cíl aktivity: Přesvědčit se, že zvířata po sobě v přírodě nezanechávají jen otisky stop, ale i další „stopy“, pomocí nichž lze i určit chování daného zvířete, příp. situaci, ve které se zvíře 109
nacházelo. Žáci si vyzkouší jednoduchou metodu zkoumání přítomnosti zvířat a určování jejich pobytových znaků jednak pomocí přiložených fotografií, jednak znaků nalezených v terénu (často i v blízkosti škol či v nedalekém okolí). Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, fotoaparát, měřidlo, pomůcky na odlévání stop (sádra, plastová miska, špachtlička, láhev s vodou) Aktivita probíhá částečně ve třídě, částečně v terénu.
ŘEŠENÍ: Určete druh zvířete, které zanechalo tyto stopy: Úkol FOTO 1 Jméno zvířete: bobr evropský (Castor fiber) FOTO 2 Jméno zvířete: rys karpatský (Lynx lynx carpathicus) FOTO 3 vlk evropský (Canis lupus lupus) FOTO 4 jelen karpatský (Cervus elaphus montanus) ulovený smečkou vlků FOTO 5 trus vlka evropského se značným podílem srsti (oproti psímu)
5. Živočichové a rostliny v přírodě ČR: ohrožené i cizí druhy Cíl aktivity: Pochopit pojem původní a nepůvodní druh, osvojit si práci s právními předpisy k ochraně přírody, resp. k druhové ochraně, poznat cesty nepůvodních druhů do naší přírody, naučit se vybrané nepůvodní/invazní druhy v naší přírodě a pochopit jejich hrozbu pro původní druhy. Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, přístup k internetu, příp. doporučená literatura a příslušné právní předpisy (Mlíkovský, J., Stýblo, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody – Ústřední výkonná rada. Praha 2006; vyhláška č. 395/1992 Sb.) Aktivita probíhá ve třídě. Seznámení se s vybranými legislativními předpisy relevantními pro ochranu přírody. Práce s těmito materiály. Žáci mohou tyto materiály dostat jako podklad pro vypracování úkolů. Jedním z úkolů ale může být i samotné vyhledání těchto materiálů. Jako varianta pro určování ohrožených a nepůvodních druhů v přírodě ČR je možné žákům nabídnout fotografie, takže by nejprve museli určit, co je na obrázku. 110
U úkolu „Jak můžete chránit původní živé organismy naší přírody Vy?“ lze jednotlivé aktivity rozdělit na ty, které se dají dělat ve škole a které doma. Příp. žáci mohou prezentovat, které činnosti už doma dělají.
ŘEŠENÍ: Napište, co ohrožuje živé organismy v přírodě ČR: - úbytek jejich přirozeného prostředí např. přeměnou původních lokalit na zemědělskou půdu, těžbou surovin, vysoušení mokřadů, úprava vodních toků apod. - znečištění prostředí (půdy, vody, ovzduší) - neprůchodnost krajiny (hustá síť silnic a železnice bez dostatečného množství funkčních přechodů pro zvířata)
Úkol
- přítomnost nepůvodních (invazních) druhů, které zde nemají přirozené nepřátele - ilegální zabíjení, otravy ad. …
Napište, do kterých kategorií se tzv. zvláště chráněné druhy řadí: Ohrožený druh – silně ohrožený druh – kriticky ohrožený druh
Úkol
Podtrhněte, které ke zvláště chráněným druhům NEPATŘÍ: Strakapoud velký – sněženka podsněžník (předjarní) – vrabec polní – rak říční – zmije obecná – poštolka obecná – medvěd hnědý – rosnička zelená – vlaštovka obecná – sova pálená – vrána černá – česnek hadí – buk lesní – jitrocel kopinatý – kopretina bílá – užovka obojková
Úkol
Co je to nepůvodní druh? Taxon (druh, poddruh nebo nižší taxon) introdukovaný mimo svůj přirozený areál rozšíření člověkem; zahrnuje jakoukoli část (gamety, semena, propagule), která je schopna přežít a následně se rozmnožit
Úkol
Jak se nepůvodní druhy mohou do naší přírody dostat? -
Samovolně se změnou klimatu Únikem z chovných stanic, příp. úmyslným vypuštěním do přírody Úmyslným vypuštěním do přírody jako lovná zvěř (např. 111
Úkol
bažantů ve středověku) Jak můžou ohrožovat naše původní druhy? - Mohou jim být potravním konkurentem - Mohou šířit nemoci, proti kterým se původní druhy neubrán - Mohou je intenzivněji lovit - …
Podtrhněte druhy, které jsou v české přírodě NEPŮVODNÍ: Živočichové Medvěd hnědý – mýval severní – norek evropský – kočka divoká – daněk skvrnitý – kamzík horský – jezevec lesní – potkan obecný – bažant obecný – želva nádherná – kapr obecný – losos obecný – mandelinka bramborová – tesařík alpský
Úkol
Rostliny Křídlatka japonská – lilek potměchuť – lilek brambor – třtina tuhá – bolševník velkolepý – mák vlčí – smetánka (pampeliška) lékařská – trnovník akát – kukuřice setá
Napište původní domovinu u „cizích“ druhů: mýval severní – Severní Amerika daněk skvrnitý/evropský – Malá Asie kamzík horský – horské oblasti střední a jižní Evropy a Malé Asie potkan obecný – východní Asie bažant obecný – střední Asie až Dálný Východ kapr obecný – jižní Evropa, západní a střední Asie želva nádherná – jih Severní Ameriky, Střední Amerika mandelinka bramborová – USA a Mexiko křídlatka japonská – severovýchodní Asie bolševník velkolepý – centrální Asie mák vlčí – Malá Asie, severní Afrika lilek brambor – Jižní Amerika kukuřice setá – Mexiko trnovník akát – Severní Amerika
112
Úkol
Jak můžete chránit původní živé organismy naší přírody Vy? Jednoduchými kroky, které vycházejí ze zásad environmentálně šetrného žití:
?
Nevytvářejme zbytečný odpad ● vzniklý odpad třiďme ● nosme vlastní tašku na nákup ● vyhněme se výrobkům ve zbytečných obalech ● používejme výrobky z recyklovaných materiálů ● biologicky rozložitelný odpad kompostujme ● odevzdávejme vysloužilé elektrospotřebiče do sběrných kontejnerů či dvorů ● zvažme, jestli potřebujeme každý rok nový mobil, tablet a další elektroniku ● šetřeme energií ● vypínejme el. spotřebiče (TV, PC ad.) ● nenechávejme je zapnuté ani v režimu „Standby“ ● nesviťme zbytečně ● používejme dobíjecí baterie ● zatepleme si dům ● nepřetápějme místnosti ● topme správně ● nespalujme odpady ● využívejme hromadnou dopravu ● na krátké vzdálenosti choďme pěšky ● jezděme na kole ● choďme po schodech, nejezděme výtahem ● mějme u auta správně nafouknutá kola ● využívejme auto ve více lidech ● kupujme výrobky neobsahující palmový olej ● kupujme místní výrobky ● jezme sezónní zeleninu a ovoce vypěstované v našem kraji ● jezme naše ryby ● kupujme zboží vyrobené trvale udržitelným a etickým způsobem (BIO, Fair trade, FSC, MSC apod.) ● šetřeme vodou ● zastavujme vodu při čištění zubů a holení ● používejme úsporné baterie ● používejme prací a čisticí prostředky šetrné k přírodě ● mysleme na „skrytou vodu“ ve výrobcích ● kupujeme dřevěný nábytek s logem FSC ● nebojme se toaletního papíru z recyklovaného papíru ● tiskněme na recyklovaný papír…
Otázka k zamyšlení
A dále tím, že pokud se rozhodnete chovat nějakého domácího mazlíčka (želvu, papouška, kočku ad.), nejdříve si zjistěte všechny potřebné informace nebo se poraďte se zkušeným chovatelem, abyste pak nebyli zaskočeni, že třeba papoušek žije několik desítek let nebo umí být velmi hlučný, že z malé vodní želvy zakoupené v obchodě vyroste za pár let pořádný kus nebo že kočky domácí rády loví nejen myši, ale také ptáky, ještěrky, rejsky a další zvířata, z nichž mnohé mohou patřit k ohroženým druhům. Použitá a doporučená literatura Mlíkovský, J., Stýblo, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody – Ústřední výkonná rada. Praha 2006 Balát, F.: Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Academia. Praha 1986 Bouchner, M.: Stopy. Aventinum nakladatelství s.r.o. Praha 1999 Internetové stránky -
www.iucnredlist.org (Mezinárodní červený seznam ohrožených druhů) www.mzp.cz (webové stránky Ministerstva životního prostředí ČR) www.czechfsc.cz (certifikace FSC, šetrné dřevo a výrobky z něj) 113
