1. Učební texty pro popularizátory vědy

1

Studijní opora k výukovému modulu „K4/MTV2 Základy architektury a urbanismu“ byla vytvořena v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Výukový modul představuje nástroj pro vzdělávání cílové skupiny (zájemci o vědu) ve specifickém tématu v rámci přírodních a technických věd. Tento modul popularizační formou seznámí potenciální zájemce o vědecko-výzkumnou práci s vědeckým přístupem (schopností odhalovat skryté příčiny dějů, rozpoznávat falešnou analogii). Dále motivační formou ukáže práci domácích i zahraničních výzkumníků v terénu i v laboratořích. Výukový modul je tvořený unikátním textem, obsahujícím: 1. Učební texty pro popularizátory vědy 2. Pracovní aktivity pro studenty a žáky, min. 5 aktivit pro SŠ, 3 aktivity pro ZŠ 2. st., 1 aktivita pro ZŠ 1. st.): a. popis vědeckých/badatelských aktivit (v laboratoři či terénu), b. pracovní listy, c. návody na experimenty a měření, d. dvě strany odborného anglického textu. 3. Metodická příručka

Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail: [email protected]. ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, z. ú. je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory aplikovaného výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství.

Garant: Ing. Arch. Jaroslav Sedlecký Autoři: Ing. Arch Miroslav Hudák, Bc. Jan Horák

© ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, z. ú., 2015

2

OBSAH 1

VÝKLAD POJMŮ ......................................................................................................................................... 9

2

ÚVOD DO URBANISMU ...........................................................................................................................17 URBANISMUS ............................................................................................................................................................. 17 URBANISTICKÁ KOMPOZICE ................................................................................................................................... 18 URBANISTICKÁ STRUKTURA .................................................................................................................................. 21 TEORIE URBANISMU ................................................................................................................................................. 24 ANTIKA ....................................................................................................................................................................... 24 RENESANCE ............................................................................................................................................................... 25 BAROKO A KLASICISMUS ........................................................................................................................................ 27 19. STOLETÍ ............................................................................................................................................................... 28 20. STOLETÍ ............................................................................................................................................................... 32 SOUČASNOST ............................................................................................................................................................ 35

3

VÝVOJ URBANISMU VE SVĚTĚ ..........................................................................................................37 VZNIK SÍDEL .............................................................................................................................................................. 37 MĚSTSKÉ KULTURY STAROVĚKU .......................................................................................................................... 37 MEZOPOTÁMIE .......................................................................................................................................................... 38 EGYPT ......................................................................................................................................................................... 39 RANÉ KULTURY STŘEDOMOŘÍ ............................................................................................................................... 40 Fénická kultura ........................................................................................................................................................ 40 Chetitská kultura ...................................................................................................................................................... 40 Egejská kultura ........................................................................................................................................................ 41 Antika ....................................................................................................................................................................... 41 Řecko ........................................................................................................................................................................ 41 Řím ........................................................................................................................................................................... 44 STŘEDOVĚK ............................................................................................................................................................... 46 NOVOVĚK-RENESANCE ............................................................................................................................................ 48 NOVOVĚK-BAROKO A KLASICISMUS..................................................................................................................... 50 19. STOLETÍ ............................................................................................................................................................... 51 20. STOLETÍ .............................................................................................................................................................. 55 OBDOBÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE ............................................................................................................................. 57

4

VÝVOJ URBANISMU V ČECHÁCH A NA MORAVĚ ......................................................................60 NEJSTARŠÍ MĚSTA ................................................................................................................................................... 60 Zakládání měst a vesnic na území Čech a Moravy, které se zachovaly až do dnešní doby, spadá do období tzv. Velké kolonizace....................................................................................................................................................... 61 GOTIKA ....................................................................................................................................................................... 63 RENESANCE ............................................................................................................................................................... 66 19. STOLETÍ ............................................................................................................................................................... 70 20. STOLETÍ ............................................................................................................................................................... 74

5

VZNIK A ROZVOJ MĚSTA OSTRAVY ................................................................................................78

3

Hrabůvka – Jubilejní kolonie ................................................................................................................................... 81 Poruba ..................................................................................................................................................................... 84 Dubina ..................................................................................................................................................................... 85 6

AKTUÁLNÍ PROCESY A JEJICH VLIV NA FORMOVÁNÍ URBANISTICKÝCH CELKŮ ....86

7

CHARTY MODERNÍHO URBANISMU .................................................................................................89 ATÉNSKÁ CHARTA (1933) ..................................................................................................................................... 89 TORREMOLINSKÁ CHARTA (1983) ....................................................................................................................... 90 AALBORSKÁ CHARTA ............................................................................................................................................... 90 NOVÁ ATÉNSKÁ CHARTA (1998) ......................................................................................................................... 90 MELBOURNSKÁ CHARTA ......................................................................................................................................... 91 LIPSKÁ CHARTA O UDRŽITELNÝCH EVROPSKÝCH MĚSTECH (2007) ............................................................. 91 CHARTA EVROPSKÉHO PLÁNOVÁNÍ (2013) ........................................................................................................ 92

8

VÝVOJ ARCHITEKTURY ........................................................................................................................92 PRAVĚK ...................................................................................................................................................................... 92 STAROVĚKÉ KULTURY ............................................................................................................................................. 93 ANTIKA ....................................................................................................................................................................... 93 STŘEDOVĚK ............................................................................................................................................................... 94 NOVOVĚK ................................................................................................................................................................... 95

1. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL .....................................................99 2. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL ...................................................102 3. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY .................................................................................112 PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE ...................126 THE CITY OF HRADEC NAD MORAVICÍ ............................................................................................................... 126 MĚSTO HRADEC AND MORAVICÍ ......................................................................................................................... 130 ČÁST C – METODICKÁ PŘÍRUČKA ...........................................................................................................133 ÚČEL STAVEB .......................................................................................................................................................... 133 MĚSTO A JEHO ZÁZEMÍ ......................................................................................................................................... 135 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MĚSTĚ ................................................................................................................................... 136 ARCHITEKTURA....................................................................................................................................................... 137

4

CÍL VÝUKOVÉHO MODULU Popularizátoři vědy se seznámí s následujícími okruhy Výukový modul seznámí studenty, základních a středních škol se základními se základními poznatky z oboru architektury a urbanismu. Modul vymezuje základní pojmy, popisuje vývoj urbanismu v České republice i ve světě, vymezuje základní vývojová období architektury a zabývá se vznikem a rozvojem měst.

Znalosti

Studenti získané znalosti využijí při realizaci činnosti v souladu se základy architektury a urbanismu.

Dovednosti

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 20 hodin.

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CIAM

Congrès International d'Architecture Moderne

ECTP-CEU

Evropská rada urbanistů

OKD

Ostravsko-karvinské doly

WHO

Světová zdravotnická organizace

6

Seznam symbolů a zkratek

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KLÍČOVÁ SLOVA RYCHLÝ NÁHLED V MODULU CÍL

ÚKOLY K PROCVIČENÍ KONTROLNÍ OTÁZKA ŘEŠENÍ SHRNUTÍ KAPITOLY

7

ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem CÍL

Výukový modul seznámí studenty, základních a středních škol se základními se základními poznatky z oboru architektury a urbanismu. Modul vymezuje základní pojmy, popisuje vývoj urbanismu v České republice i ve světě, vymezuje základní vývojová období architektury a zabývá se vznikem a rozvojem měst.

Studenti získané znalosti využijí při realizaci činnosti v souladu se základy architektury a urbanismu.

KLÍČOVÁ SLOVA Urbanismu, architektura, rozvoj měst, sídlo ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 20 hodiny.

8

Znalosti

Dovednosti

1 VÝKLAD POJMŮ Obrázek 1: Architektonické plány

Architektura - V nejobecnějším pojetí synonymum pro stavitelství. Zabývá se jak globálním pohledem na urbanismus či krajinu, přes klasické stavitelství budov až po design jednotlivých detailů jako je zahradní či bytová architektura. V užším významu slova pak označuje stavbu, která je nositelem nějakého uměleckého pojetí či názoru. Je vyjádřena uměleckým ztvárněním staveb, jejich stylem a způsobem, jakým byly postaveny. Architektura je tak chápána jako umělecké dílo, které je zároveň kulturním a politickým symbolem doby.

Zdroj: http://shuterstock.com

Architektura spojuje estetické a stavební znalosti, proto lze říci, že se v architektuře výrazně projevují změny společnosti. Díky dlouhému vývoji se ustálila jistá pravidla vyjadřování, která obecně vypovídají o tom jaké tvary a materiály či jejich kombinace jsou vhodné pro jaký účel.

Urbanismus - Multidisciplinární obor, jehož cílem je navrhování sídelních útvarů (měst a vesnic), či jejich částí jako funkčních a vyvážených celků. Zabývá se tvorbou, rozvojem a regulací vývoje měst, venkovských sídel, parků, krajiny a vyšších územních jednotek. Usiluje o optimální vývoj sídelních struktur, vyvážené a harmonické uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochranu kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území.

Obrázek 2: Urbanista

Ve střední, jižní a východní Evropě se pod termín

urbanismus zpravidla zahrnuje i plánování sídel, které je složkou územního plánování.

Zdroj: archiv ACCENDO

Urbanizace - Proces poměšťování, při kterém se stává z prostředí neměstského prostředí městské. Může docházet k rozšiřování městské zástavby, imigraci obyvatelstva do měst nebo pouze k přebírání městského způsobu života. Urbanizace byla způsobena zejména technologickým pokrokem a procesem industrializace (nabídka pracovních příležitostí ve městech) a společenskou změnou přechodu od feudálního ke kapitalistickému společenskému řádu, zejména zrušením nevolnictví (umožnění migrace do měst).

9

Obrázek 3: Město Ostrava


Osídlení - Soubor lidských obydlí a jejich skupin rozmístěných na určitém území. Urbanisticky můžeme chápat osídlení jako soubor všech sídel (sídelních útvarů), všech základních výrobních a nevýrobních fondů a veškerého obyvatelstva na daném území, zahrnující i všechny vztahy mezi jednotlivými sídly (sídelními útvary) ve sféře výroby, obsluhy, bydlení a využívání volného času, vztahy mezi těmito sférami, jakož i důsledky antropogenních činností. Sídlo - Prostorový útvar, vymezený katastrálními hranicemi, v jehož zastavěné části plošně dominují stavby pro bydlení a pro další účely, v rozsahu a proporcích podle typu, velikosti a poslání sídla. Zástavbu tvoří různá prostorová a funkční seskupení zastavěných a nezastavěných (veřejných, vyhrazených a soukromých) pozemků. Na správním území obce se může nacházet jedno i více různých sídel.

10

Obrázek 4: Počet bytů v Havířově a okolí

Zdroj: Změny ve struktuře osídlení MSK, PROCES-Centrum pro vědu a výzkum, s.r.o.

Obec - Veřejnoprávní korporace, tedy právnická osoba, která je základní jednotkou veřejné správy. V tomto smyslu je projevem samosprávy i, v různé míře podle typu obce, státní správy. V některých zemích je obcí téměř každé město či vesnice, v jiných zemích je obvyklé, že obec je tvořena větším množstvím vesnic nebo že některé obce mohou být součástí města.

Město - Středisko, které zabezpečuje vybrané funkce (správu, vyšší služby, dopravu apod.) pro vlastní širší zázemí. Městské prostředí lze v současnosti jen obtížně ohraničit od venkovského a v různých kontextech lze alternativně používat vymezení kompaktně zastavěného území, administrativního území nebo území metropolitního regionu.

Městys - Typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné. 11

Vesnice (ves, víska, dědina) - Sídlo venkovského typu. Typicky je vesnice sídlem (či jedním z několika sídel) venkovské obce, některé vesnice jsou však místními částmi města, administrativně přičleněné k vlastnímu městu. V některých kontextech se za vesnici označují celé venkovské obce.

Osada (kolonie) - Menší sídlo venkovského typu, větší než samota. Osada nebo kolonie je prostorově oddělenou nebo integrovanou součástí obce, která není obvykle samosprávným útvarem. Osady vznikaly v souvislosti s řešením sociálních potřeb (např. bývalé nouzové kolonie), hospodářskou činností (hornictví, těžba dřeva) nebo s využitím volného času (chatová osada, zahrádková kolonie). Urbanisticky je pro osadu charakteristická pravoúhlá síť parcel obdobných rozměrů, mezi kterými jsou jen nezbytné místní komunikace. Osadám zpravidla chybí veřejný prostor. Další (původnější) významy slova postupně zastarávají. Ve středověku bylo synonymem vesnice, občas se do současné doby termín „osada“ používá i pro menší vesnice, které nejsou sídlem obce.

Satelitní město - Sídelní útvar založený poblíž velkých měst nebo industriálních oblastí (továrna, závod) a sdílející ekonomický a demografický systém. Nabízí komfortní a klidné bydlení v zeleni pro obyvatele, kteří hledají únik z rušných a znečištěných měst. V České republice se pojem satelitní město používá jako lidové (hovorové) označení pro lokalitu s novou bytovou výstavbou v zázemí velkých měst. Satelitní města nově založená na zelené louce se v ČR vlastně nevyskytují.

Jádrové město - Označení pro jádro aglomerace, ze kterého se při probíhajícím procesu suburbanizace vystěhovává obyvatelstvo a aktivity do zázemí. Jádrové město je zdrojem suburbanizačních pohybů, zázemí je jejich cílem.

Edge city - Suburbium (sídlo v zázemí jádrového města) se znaky soběstačného města. V edge cities, městečkách na okraji aglomerace, se soustřeďují služby a více pracovních příležitostí než ekonomicky aktivních obyvatel. Edge cities jsou centra dojížďky a jsou ekonomicky málo závislá na jádrovém městě. Metropole (z řeckého métér, matka a polis, město) - Významné město, které je kulturním, obchodním nebo politickým centrem určité oblasti. Často se používá jako synonymum pojmu hlavní město. Ve starověkém Řecku, kde pojem vznikl, označoval původně „mateřské město“ každé nově založené osady, to je město, odkud byla kolonie (osada) založena a odkud převzala své právo. Osady byly své metropoli povinny poskytovat ochranu a pomoc proti jiným, někdy i platily daně.

12

Tento původní význam se částečně zachoval v označení „metropole“ a „metropolitní“, jak se užíval a užívá v koloniálních říších, ve Velké Británii, ve Francii, Španělsku nebo Portugalsku, kde znamenal vlastní evropské země bez kolonií, dominií a zámořských území.

Megalopole (megapole, megapolis, z řec. megalé, velká a polis, město) nebo metroplex (z "metropolitní komplex") - Různá označení pro velmi velká města nebo shluky měst (konurbace, aglomerace), typicky s více než 10 miliony obyvatel. Ačkoli velmi velká města vznikala už ve starověku, moderní megalopole charakterizuje přítomnost hustě obydlené příměstské oblasti, dopravních připojení a hospodářský i politický význam. Dnešní evropské a severoamerické megalopole vznikaly za průmyslové revoluce v 19. století. S přechodem od industriální k postindustriální společnosti většinou ztratila svůj průmyslový ráz a místo továrních a dělnických čtvrtí jsou obklopeny velkou plochou obytných domů a velmi často také chudinskými slumy. Tento vývoj je ještě mnohem nápadnější v tzv. rozvojových zemích, kde ve slumech žijí miliony obyvatel, většinou uprchlíků z venkova, kde by se vůbec neuživili. Právě megalopole a jejich slumy jsou hlavními místy demografického růstu světové a městské populace. Velkoměsta a megalopole nejsou po světě rozložena rovnoměrně, ale soustředěna v několika málo oblastech. Jsou to oblasti s příznivými podmínkami, kde došlo a dochází k demografickému růstu obyvatelstva, které většinou hledá obživu v blízkém okolí. Velkoměsta a megalopole se v těchto oblastech spojují do shluků nebo řetězců, aglomerací nebo metroplexů, se společnou dopravní infrastrukturou, vysokou mobilitou a množstvím různých pracovních příležitostí. Naproti tomu v chudých oblastech světa jsou to často shluky obrovských slumů a střediska lidské bídy. Příkladem takových shluků mohou být v Evropě metropolitní oblasti v okolí největších měst (Londýn, Paříž) nebo dřívější střediska průmyslu (Porúří, severní Itálie, části Holandska atd.). V USA je řada takových "řetězců měst", jakkoli s nižší hustotou obyvatelstva, například oblast Boston - Washington (BosWash) na východním pobřeží o délce přes 750 km s asi 55 miliony obyvatel nebo oblast Los Angeles s téměř 18 miliony. Největší megalopole však vznikají v Japonsku, v Číně, v Mexiku, v Indii a v Jižní Americe.

Konurbace (souměstí) - Několik měst, velkoměst nebo aglomerací srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu. Na rozdíl od aglomerace existují jednotlivá města jako samostatné celky a nemusí mít společné zázemí ani jednotné centrum - polycentrická forma aglomerace. Spojením několika konurbací vzniká megalopolis. Pokud jde o spojení dvou měst, obvykle se používá pojem dvojměstí. Typickým příkladem dvojměstí je Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. I když byla původně samostatná města Brandýs nad Labem a Stará Boleslav administrativně spojena už v roce 1960, stále nemají, zejména z geografických důvodů (jsou spojena jen jedním mostem přes Labe), hlavní městské centrum.

13

Aglomerace (městský region) - Urbanizovaná část krajiny tvořená jádrovým městem a zázemím. Zázemí je tvořeno aglomerovanými (propojenými) obcemi s intenzívními obousměrnými vztahy a rozvinutou územní dělbou práce s jádrem. Hranice mezi jádrem a zázemím i hranice aglomerace samotné je obtížné vymezit. Tato území se vyznačují vyšším stupněm využití území, vysokým stupněm urbanizace (80 % a více), vyšší mobilitou obyvatel, aglomeračními výhodami, ale i vyšším nebezpečím ohrožení životního prostředí. Obrázek 5 : Vymezení Ostravské aglomerace v rámci Moravskoslezského kraje

Zdroj: Změny ve struktuře osídlení MSK, PROCES-Centrum pro vědu a výzkum, s.r.o.

Předměstí (suburbium) - Bývá součástí města a nachází se okolo jeho historického jádra. Původně byla předměstí zakládána nebo živelně vznikala před hradbami měst, které ohraničovaly samotné město. To co bylo uprostřed města se nazývalo náměstí (na městě), to co bylo uvnitř hradeb (za hradbami) bylo město a co bylo před nimi se nacházelo před městem, tedy předměstí. Největší rozvoj předměstí začal s nástupem průmyslového věku, kdy začala mít předměstí více obyvatel než samotné město uvnitř hradeb. Později už se stala některá předměstí natolik rozvinutá, 14

že byla na historickém jádru poměrem služeb zcela nezávislá a se vznikem železnice často jejich význam převýšil i samotné město. V naprosté většině byla předměstí sloučena s městem a patřila pod jeho správu. Jsou ale i případy, kdy předměstí získala nezávislost a zůstala po jistou dobu nebo až do dnešních dnů samostatnými obcemi. V dnešní době není přechod mezi předměstím a původním městem ve většině případů znát. Přirozená hranice, městské hradby byly hlavně u větších měst dávno strženy a ani významné veřejné budovy nebývají koncentrovány tak jako kdysi v centru. Brownfields - Termín označující zastavěná, ale nevyužívaná území. Může se jednat o jednotlivé budovy, komplexy budov, areály s budovami nebo jen plochy bez budov. Patří sem nevyužívané zemědělské a průmyslové stavby a areály, nevyužité dopravní stavby a skladové prostory (haly i deponie), prázdné administrativní budovy a kulturní centra, nevyužitá nákupní centra, ale i nevyužité obytné budovy - vše, co není užíváno. Dle agentury Czech Invest, která spravuje Národní databázi brownfieldů v ČR je definice brownfields následující: „Pojmem brownfield rozumíme nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, je zanedbaná a případně i kontaminovaná; nelze ji vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces její regenerace; vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity“. Obrázek 6: Bývalá cihelna v Uničově na Olomoucku


Greenfields - Dosud nezastavěné území, které je využíváno jako zemědělská půda nebo přírodní plocha a je určeno pro novou výstavbu. Nachází se mimo kompaktní zástavbu na okrajích měst.

Developer - Organizuje a řídí rozvojové projekty nové výstavby s cílem prodat či pronajmout hotovou nemovitost.

15

Slumy - Dle definice Organizace spojených národů, agentury UN-HABITAT, jsou chudinské čtvrti z improvizovaných a obvykle nelegálně postavených chatrčí, které se nacházejí hlavně na předměstích velkoměst v chudých státech. Slumy se dají najít především v Africe a v Asii, kde je nejvíce slumů blízko velkých měst v takzvaných chudinských předměstích. Kolonie chatrčí jsou v brazilských městech známé pod pojmem favellas, v Santiagu callampas, v Limě barriadas či pueblos jóvenes, v Caracasu ranchos. Nouzové kolonie podobné klasickým velkoměstským slumům lze ještě dnes nalézt kupříkladu v některých romských osadách na Slovensku i jinde. Asanace (z lat. sanare a franc. assainir, ozdravit) - Soubor opatření sloužících k ozdravení životního prostředí, ať už v přírodě nebo ve městě, kde má za cíl zlepšení hygienických podmínek. Ve městě se při asanaci provádí rozsáhlé stavební úpravy často zahrnující demolici objektů a následnou novou výstavbu. Asanace přináší výrazné migrační pohyby, změny v sociální struktuře obyvatel, v cenách nemovitostí ap. O asanaci se začalo hovořit v 18. století v souvislosti se špatnými hygienickými podmínkami ve městech. Během 19. a 20. století probíhaly v historických městech rozsáhlé asanace, při nichž byly zbořeny a přestavěny celé čtvrti (například židovské město v Praze), zaveden vodovod a kanalizace, postaveny čisticí stanice a podobně. Přitom byl ovšem často silně narušen historický ráz asanovaných čtvrtí. Od poloviny 20. století se proces asanací rozšířil i mimo Evropu a Severní Ameriku a dostal i širší význam celkové péče o hygienu a životní prostředí nejen ve velkých městech. Týká se především zásobování vodou, kanalizace a odstraňování odpadů atd. Míru asanace sleduje Světová zdravotnická organizace (WHO).

16

2 ÚVOD DO URBANISMU Obrázek 7: Rodinné domky a vodárenské věže v pozadí


Urbanismus Multidisciplinární obor, jehož cílem je navrhování sídelních útvarů (měst a vesnic), či jejich částí jako funkčních a vyvážených celků. Zabývá se tvorbou, rozvojem a regulací vývoje měst, venkovských sídel, parků, krajiny a vyšších územních jednotek. Usiluje o optimální vývoj sídelních struktur, vyvážené a harmonické uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochranu kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území. Ve střední, jižní a východní Evropě se pod termín urbanismus zpravidla zahrnuje i plánování sídel, které je složkou územního plánování. Teorie urbanismu je východiskem pro územní plánování, které se komplexně zabývá plánováním a řízením urbanistického rozvoje sídel a osídlení a využitím jejich území. Uzemní plánování koordinuje výstavbu a další činnosti a provádí územní řízení. Urbanismus a územní plánování zaznamenaly jako obor v poválečném období značné změny, které pramenily ze zkušeností s poválečnou obnovou, ze společenských změn, z výrazného růstu urbanizace, z rozvoje motorizace, ze zhoršování životního prostředí atd. Do procesů urbanistického rozvoje vstoupily další disciplíny. Jsou to zejména sociologie, ekologie, ekonomie a management. Základní a cílevědomá představa o rozvoji území obce, ochrany jeho hodnot a jeho plošného a prostorového uspořádání je vyjádřena urbanistickou koncepcí. Formální skladbu prvků tvořících urbanistickou koncepci nazýváme urbanistickou kompozicí.

17

Urbanistická kompozice Kompozicí obecně rozumíme uspořádání prvků v celku, skladbu, vzájemný vztah mezi jednotlivými částmi a celkem. Disciplínou řešící uspořádání a formy urbanistické struktury je urbanistická tvorba, jejímiž základními atributy jsou hmota a prostor. Urbanistická tvorba má výtvarnou a technickou složku, nástrojem, který řeší uspořádání architektonické a urbanistické formy je urbanistická kompozice, která je rozhodující pro vizuální vnímání hmotného prostředí a je nositelem základních informací o významu jeho jednotlivých prvků. Urbanistická kompozice má zásadní význam pro orientaci v prostoru, vytváří zajímavosti a rozmanitosti v sídle. Základní typy kompozic jsou kompozice plošná, hmotová a prostorová. Urbanistická kompozice prošla dlouhým vývojem od starověku, přes novověk, až po dnešek, kdy se využívá rozsáhlých zkušeností z minulých dob a aplikuje je při utváření soudobé urbánní struktury. Mezi nástroje urbanistické kompozice patří:  měřítko  proporce  rytmus  gradace  dominanta  kontrast 

symetrie



asymetrie

Měřítko určuje vztah architektonického nebo urbanistického díla a člověka, vyjadřuje psychické působení rozměrů stavby a jejích částí na diváka. Měřítko je v urbanismu důležité, umožňuje zdůraznit význam a úlohu řešeného objektu nebo prostoru. Proporce je kategorie určující harmonii vztahů objemů a rozměrů architektonického nebo urbanistického díla mezi sebou. Existuje řada proporčních kánonů, je možno je vyjádřit graficky

Obrázek 8: Měřítko – zámek v Bartošovicích, v popředí titěrné lidské postavy

Zdroj: archiv autora

18

i exaktně, matematicky. Za jednu z nejdokonalejších proporcí je považován tzv. „zlatý řez“.

Rytmus je řazené opakování alespoň dvou rozdílných prvků - motivů v čase, ploše nebo prostoru, kterým je do kompozice zaveden určitý řád. Rytmus je charakteristický pro architekturu a urbanismus. Opakovanému řazení stejného prvku říkáme metrum. Řazení prvků, které se postupně zvětšují, říkáme gradace. Dominantou je převládající nebo řídicí složka kompozice, důležitý prvek kompozice, těžiště kompozičního celku. Dominantou mohou být i přírodní prvky. Účinek dominanty může být posílen použitím odpovídajícího měřítka. Obrázek 9: Rytmus, štítová kolonie v Ostravě - Vítkovicích

Zdroj: http://ostravablog.cz

Obrázek 10: Dominanta, kostel v Doubravě


Kontrastem je naprostý protiklad, nápadný rozdíl např. střídání vysokých staveb se stavbou menší apod. Symetrie znamená souměrnost, rovnováhu; vyjadřuje statické, přísné pojetí prostoru. Opakem symetrie je asymetrie. Při řešení urbanistického uspořádání se uplatňuje kompozice prostorová, hmotová i plošná. Plošná kompozice může být využita u vodorovných, svislých nebo 19

šikmých ploch a povrchů, dlažeb, fasád objektů apod. Mohou se zde uplatnit různé optické klamy, kontrastní střídání povrchů a barev apod. Obrázek 11: Symetrie, Bílý zámek v Hradci nad Moravicí


Obrázek 12: Asymetrie, budova městského úřadu v Kravařích


Plošná kompozice povrchů a dlažeb doplňuje jak hmotovou kompozici objektů, tak kompozici urbanistického prostoru. Při hmotové kompozici působí zejména:  základní kompoziční kategorie (měřítko, proporce, rytmus, gradace)  prostor (otevřený x uzavřený) 20

 výška (vertikála x horizontála)  dominanty  světlo a stín  kompoziční osy (průhledy, výhledy). V prostorové kompozici města rozeznáváme:  vliv přírodních podmínek,  celková kompozice města,  vymezení prostoru. Základními městskými prostory jsou ulice, náměstí, parky, ostatní prostory (nejasné funkčně a prostorově vymezená veřejná prostranství).

Urbanistická struktura Každé město je živým organismem, který je z urbanistického hlediska formován třemi základními charakteristikami:  funkcí (funkční uspořádání města);  provozem (městská dopravní a technická infrastruktura);  prostorem (urbanistická kompozice). Přestože má každé město jiné geografické a topografické podmínky, dá se v základním uspořádání měst vysledovat několik základních typů jejich formálního uspořádání. Nejčastějším typem ve střední Evropě je radiálně okružní město - např. Hradec Králové, Brno.

21

Obrázek 13 – Příklad radiálně okružního města - Hradec Králové

Zdroj: http://mapy.cz

Druhým a ve světě nejrozšířenějším typem jsou města šachovnicová, na jejichž principu jsou založena skoro všechna severoamerická města. Obrázek 14 - Příklad půdorysů šachovnicových města – České Budějovice


22

Obrázek 15: Příklad lineárního města - Zlín


O něco méně se v praxi uplatnilo uspořádání ve formě vějířového města nebo lineárního města. Typickým lineárním městem u nás je Zlín.

Další prostorové typy se uplatnily spíše výjimečně. Jedná se např. o pásmové město, rastrové formy nebo hexagonální formy. Obrázek 16 - Ideální město podle starověkých plánů

Zdroj: http://urbanplanning.library.cornell.edu

23

Teorie urbanismu Antika Antická řecká literatura a filosofie věnovaly často značnou pozornost lidským sídlům. Hlavním zájmem řeckých filosofů bylo uspořádání obce z hlediska její správy, účasti občanů na správě obce, nejvhodnějšího počtu obyvatel, vztahů města a jeho zázemí, situování jednotlivých městských budov atd. Pravidla uspořádání městského života vyjádřil ve svých spisech Platón (427-347 př. n. l.). Nejznámější je jeho vyprávění o Atlantidě, ve kterém popisuje ideální městský stát, který je izolován na ostrově, opevněn, popisuje se, jaké se stavěly domy a jak vypadalo královské sídlo na akropoli. Konkrétněji se o městech a jejich uspořádání vyjadřoval Aristoteles (384-322 př. n. 1.). V jeho spisu "Politika" jsou popsány zásady výběru místa pro města, jejich vnitřního uspořádání, řešení městských prostorů, umisťování chrámů i veřejných budov. Hippodamos z Milétu byl po roce 479 př. n. l. po perském rozboření města pověřen jeho obnovou. Je pravděpodobně autorem pravidelného šachovnicového půdorysu Milétu, ale i dalších měst, například přístavního města Pireus. Dodnes se často používá pro šachovnicový půdorys měst i označení "hippodamický". Jediným spisem o architektuře, který se zachoval z antické doby je Vitruviových "Deset knih o architektuře". Autor v nich chtěl podat určitý souhrn tehdejších vědomostí o architektuře, stavitelství a urbanismu. V kapitole věnující se městům a jejich zakládání píše například o výběru vhodného místa, rozvržení uliční sítě, umístění fóra a hlavních veřejných budov.

24

Obrázek 17: Athénská Akropole

Zdroj: http://www.guiageo-grecia.com

Renesance Ve středověku byl závazným vzorem měst biblický obraz posvátného Nového Jeruzaléma. K němu se urbanistickým pojetím i jednotlivými stavbami chtěly přiblížit všechny "boží obce" - kláštery a města. Bohatou na návrhy ideálních měst byla renesance. Město je poprvé chápáno a koncipováno jako jeden záměrně utvářený prostorový celek. Poprvé se také formulují určitá pravidla optimálního řešení měst i postupů řízení jejich výstavby. Přesto bylo během renesance postaveno velmi málo měst, oproti středověku, ve kterém teorie o plánování a stavbě měst chyběla a založeny byly stovky měst. Hlavní přínos renesance tak spočívá především v teoretických pracích a v jednotlivých stavbách a stavebních souborech. Sepisováním urbanistických teorií do "traktátů" se zabývali nejen architekti, ale často i vojenští inženýři, učenci, malíři a filosofové. Ti často navazovali na Vitruviův antický spis o architektuře, který byl v době renesance znovu publikován a překládán do cizích jazyků. Prvním traktátem bylo dílo Leone Battisty Albertiho (1404-1472) "O věcech stavebních", který byl zřetelně ovlivněn Vitruviem. Autorem dalšího spisu byl Antonio di Pietro Averulino, zvaný Filarete (asi 1400-1469), který v něm apeluje na milánského Sforzu, aby se pustil do výstavby ideálního města, nazvaného na jeho počest Sforzinda. Traktát byl bohatě ilustrován vyobrazeními různých, na tehdejší dobu, fantastických 25

staveb. Poprvé se v něm objevuje tvar typického renesančního města s půdorysem osmicípé hvězdy se 16 radiálními ulicemi, sbíhajícími se k centrálnímu prostoru s výškovou stavbou. Architekt, politik a diplomat Vincenzo Scamozzi (1552-1616) sepsal dílo "Myšlenka universální architektury", kterým se pokusil vytvořit jakousi encyklopedii renesanční architektury a stavby měst. Velkou pozornost věnoval funkčnímu uspořádání města a rozmísťování jeho hlavních objektů. Autorova představa o ideálním městě naznačuje v půdorysu již přechod k barokním prostorovým kompozicím. Vyvrcholení renesanční teorie architektury, ale představují písemné záznamy a kresby v rukopisech a denících Leonarda da Vinci (1452-1519). V době, kdy působil ve službách Lodovica Sforzy v Miláně, se zabýval mimo jiné i urbanistickými problémy tohoto města. Vypracoval projekt přestavby a rozvoje města, ve kterém navrhl Milán bez opevnění a doplnil radiální uliční síť soustavou okruhů. Pro snížení hustoty a zlepšení hygienických podmínek navrhl vybudovat v blízkosti Milána deset satelitních zahradních měst, každé pro 30 000 obyvatel. Obrázek 18: Miláno – městská zástavba

Zdroj: zajezdyonline.cz

Z jeho dalších urbanistických "vynálezů" je zajímavé řešení městské dopravy ve více úrovních, přenesení nákladní dopravy do podzemí budov, trvalé proplachování kanalizačních soustav vodními toky, nebo stavbu měst na terasách. Kromě měst se zabýval i urbanistickými koncepcemi celých provincií, rozložením jednotlivých měst a vesnic, sítí komunikací. Významným dílem byly také „Čtyři knihy o architektuře“ od Andrey Palladia. Nezabýval se sice kompozicí měst, ale svými myšlenkami silně ovlivnil evropský klasicismus, včetně urbanistických a krajinářských řešení. Teorii měst se věnovali také francouzští a němečtí myslitelé, např. Jacques Perret de Chambery, Albrecht Dürer, Josef Furttenbach a další. 26

Baroko a klasicismus V době baroka a klasicismu vyrůstala první velkoměsta, většinou jako rezidence vladařů velkých říší. Hlavním cílem při výstavbě nebo přestavbě těchto měst bylo "zkrášlování", kterému se věnovaly tehdejší spisy. Časté války společně se zdokonalováním palných zbraní si vynucovaly stále složitější opevňovací soustavy. Teoretik Carlo Lodoli (1690-1761) se snažil posuzovat architekturu i v jejích urbanistických souvislostech jako vědeckou činnost, při které je nejdůležitější hodnocení účelu, který je také základem architektonického slohu. Asi jako první formuloval základní myšlenku funkcionalistické architektury 20. stol., že "jen co je užitečné, může být též krásné". Lodoliho navazoval Francesco Milizia (1725-1798), který se více věnoval urbanismu. Definoval základní vlastnosti města, nutnost aby bylo příznivé pro zdraví, pohodlné a příjemné na pohled. Odmítal půdorysy ideálních renesančních měst, požadoval větší rozmanitost a nepravidelnost. Milizia se věnoval také funkčnímu zónování, umísťování hygienicky škodlivých zařízení a architektonickému zvýraznění vstupů do města a do parků. Podrobně se zabýval řešením ulic a náměstí - jejich polohou, počtem, šířkou, tvarem i technickým řešením. Obrázek 19 - Kanalizační systém ze spisů Pierra Patteho

Zdroj: http://www.carlsterner.com

Vrcholem teorie francouzského klasicistního města jsou spisy Pierra Patte (1723-1814). V jeho knihách věnovaných architektuře a urbanismu jsou prezentovány velmi moderní názory, které například u měst uvádějí význam klimatických, geografických, hygienických, technických, estetických i dopravních a inženýrských aspektů. Stejně tak i ulice posuzoval nejen jako komponované prostory, ale i z hlediska dopravy, bezpečnosti a hygieny.

27

Od konce 18. století, přes celé 19. století se vyskytuje zejména ve Francii a Anglii větší množství fantastických a utopických románů a prací, které zahrnovaly i vize budoucích měst. Zrcadlí se v nich jednak fascinace novými vynálezy a vědecko-technickým pokrokem, ale také deziluze z neustálého zvětšování měst a jejich zhoršujících se funkcí.

19. století První polovina 19. století nepřinesla ani jeden spis, který by se vymanil z tradičního chápání města. Do popředí se stále více dostávaly požadavky racionality, užitečnosti a technické proveditelnosti. Ildefonso Cerdá y Sunyer (1816-1876) navrhl projekt přestavby Barcelony, a sepsal dílo nazvané "Generální teorie urbanizace" - první moderní teoretický spis urbanismu a jeden z vrcholů urbanistické teorie vůbec. Motto jeho knihy bylo "nezávislost jednotlivce v obydlí, nezávislost obydlí ve městě, nezávislost různých druhů dopravy v životě města". Cerdá se zabývá tzv. "urbanistickou funkcionomií", hovoří o nutnosti průzkumů a rozborů, o členění města na okrsky a o významu architektury pro člověka i celou společnost. Jako první formuloval definici urbanismu - jako vědy, tvořené "souborem principů, zásad a pravidel, které je nutno uplatnit u staveb a jejich souborů tak, aby nebyly narušeny schopnosti společenského člověka, aby byl podporován jeho rozvoj a zlepšováno jeho bytí i společenské hodnoty" Obrázek 20 - Barcelona – kombinace staré a nové zástavby


28

Obrázek 21: Barcelona – ukázka obytné zástavby


V roce 1874 se v Berlíně konalo první generální shromáždění spolků německých architektů a inženýrů. Téma tohoto setkání bylo "Rozšiřování měst", které bylo v té době považováno za nejaktuálnější. Úvodní referát přednesl stavební inženýr Reinhard Baumeister (1833-1917), který byl autorem mnoha zastavovacích plánů v Německu, ale např. i pro Washington, Antverpy nebo Řím a napsal také mnoho teoretických spisů. Baumeister svůj referát na základě velkého ohlasu rozšířil na knihu "Rozšiřování měst z technického, stavebně-policejního a hospodářského hlediska". Kniha se stala základní pomůckou pro plánování měst, jsou v ní shrnuty předpoklady pro úspěšné rozšiřování měst. Roku 1890 vyšla kniha H. J. Stübbena (1845-1936) nazvaná "Stavba měst", která je dodnes nepřekonaným zachycením stavu urbanistického myšlení i urbanistické praxe na sklonku 19. stol. Autor se v ní nesnažil formulovat teoretické představy o městech, ale zaměřil se na praktický přehled všech v té době známých a užitečných pravidel a zásad stavby měst. Uvádí konkrétní příklady zastavění parcel, řešení městské dopravy a umisťování veřejných budov v evropských i amerických městech, podrobně probírá zásady koncipování městského půdorysu, rozměry stavebních bloků i parcel, druhy ulic a jejich rozměry, vodohospodářské stavby, řešení železnic ve městech, zachování památkových objektů apod.

29

Významným architektem druhé poloviny 19. století byl Camillo Sitte. Do vývoje urbanismu vstoupil svou knihou "Stavba měst podle uměleckých zásad", kterou chtěl původně především kriticky reagovat na výstavbu vídeňského Ringu. Díky úspěchu knihy byl Sitte zahrnován poctami i projekčními zakázkami na urbanistické projekty, pozváními k přednáškám a členstvím v odborných komisích a porotách. Velká část jeho urbanistických prací se týká českých a moravských měst - např. Děčína, Liberce, Moravské Ostravy atd. Jeho největším projektem byl regulační plán Olomouce v roce 1894 a dále projekty Mariánských Hor a Přívozu na Ostravsku, ve kterých uplatnil své představy o městské kompozici. Sitteho názory se staly základem nové koncepční školy evropského urbanismu, která se stavěla do opozice proti stále přežívajícím barokním a klasicistním pravidelným a symetrickým prostorovým kompozicím. Půvab spatřoval v nepravidelných rostlých středověkých městech a zvláště jejich náměstích. Obrázek 22 – Ostrava - Přívoz Obrázek 22: Moravská Ostrava



Na konci 19. století byly formulovány tři významné urbanistické teorie, které se uplatnily i v praxi. První z nich je princip lineárního města od A. Sorii y Mata z roku 1882, který rozvíjel město podél hlavních dopravních tahů. Druhé je zahradní město definované v roce 1889 E. Howardem spočívající ve vytvoření menších měst nacházejících se v zeleni poblíž centrálního města. Třetím je projekt průmyslového města z let 1901-1904 od T. Garniera, který má zřetelné znaky pozdějších funkcionalistických řešení. Zejména koncepce zahradních měst si získala značnou popularitu a využívá se přizpůsobená dnešním podmínkám až do současnosti. 30

Dalšími významnými tvůrci nových teoretických spisů a urbanistických koncepcí byli také E. L. Boullée a C. N. Ledoux. Pokrokově orientovaní podnikatelé si v 19. století uvědomili, že se jim vyplatí péče, kterou věnují životním podmínkám svých zaměstnanců a nezávisle na sobě začala na různých místech v ČR, vEvropě i USA výstavba obytných kolonií, nebo celých sídlišť určených zaměstnancům průmyslových podniků. Obrázek 23 - Ostrava – Vítkovice, Štítová kolonie kolem Lidické ulice z let 1884–1885


31

20. století V prvních desetiletích 20. století měly velký význam světové urbanistické kongresy. V roce 1910 se konal kongres v Londýně s hlavním tématem Budoucí město. Hlavní architekt Paříže E. Hénard měl na kongresu přednášku nazvanou Města budoucnosti, ve které předpovídal prudký rozvoj automobilismu. Řešení dopravy viděl v okružních křižovatkách, v rozvoji veřejné dopravy a také vzdušné dopravy. Formu programového dokumentu má A. SantÉliou v roce 1914 vypracovaný Manifest futuristické architektury, v němž je podstatná část věnována principům moderního mrakodrapového velkoměsta s nejnovějšími druhy dopravy. V roce 1911 vyšla kniha "Velkoměsto - studie o tomto", jejímž autorem byl Otto Wagner (18411918). Ve spisu zdůrazňoval prvořadost řešení provozních aspektů velkoměst a to jak při přestavbě jejich dosavadních částí, tak při jejich rozšiřování. Podrobně popsal svou představu o členění města na plně vybavené městské čtvrti pro 100 až 150 000 obyvatel. Svou představu o budoucí městské čtvrti vyjádřil Wagner o rok později v "Ideálním projektu pro výstavbu XXII. vídeňského okresu", který ale nebyl realizován. Z Wagnerových myšlenek vychází zástavba pražských Dejvic podle projektu Wagnerova žáka Antonína Engla. Dají se zde nalézt typické znaky, např. zelené pásy, velké a polouzavřené obytné bloky se zelení a také pro Wagnera charakteristické geometricky pravidelné uspořádání, připomínající barokní a klasicistní kompozice. Základním dílem Patricka Geddese, týkajícím se urbanismu, je roku 1915 vydaná kniha "Města ve vývoji - úvod do hnutí plánování měst a do nauky o městech". Chápe města především jako životní a sociální prostředí. Měl velmi kritický vztah k jednostrannému architektonickému pojetí urbanismu. Považoval za důležité, aby města byla studována ve všech souvislostech vnitřních i širších regionálních. Plánování města měly předcházet průzkumy a rozbory, protože "diagnóza má předcházet léčení". 32

Urbanismem se trvale zabýval Le Corbusier, který v roce 1925 na Výstavě dekorativního umění v Paříži představil ve vlastním pavilonu LÉsprit Nouveau svůj projekt ideálního Soudobého města pro 3 miliony obyvatel, kterému věnoval i knihu Urbanisme. Tato kniha je jedním ze základních spisů moderního urbanismu. Vyjadřuje základní pravidla řešení měst ve čtyřech zásadách

1. Snížit hustotu zastavění městských center a uvolnit tak prostor pro potřeby dopravy. 2. Zvýšit hustotu obyvatel v centrech, aby se mohly vytvořit žádoucích kontakty. 3. Rozšířit možnosti dopravy, změnit současnou koncepci ulice nevyhovující moderním dopravním prostředkům. 4. Rozšířit osázené plochy zeleně.

Závěrečná část knihy je věnována představě o budoucnosti pařížského centra, vyjádřené v tzv. "Plan Voisin de Paris", který předpokládal, že se zbourá podstatná část historického jádra Paříže a na uvolněné ploše budou postaveny šedesátipatrové mrakodrapy s mezilehlými parky. Le Corbusier měl podstatný podíl na založení mezinárodní skupiny CIAM a na programech kongresů tohoto sdružení, ze kterých vzešlo i znění Athénské charty v roce 1933.

Významnými teoretickými pracemi přispěla k teorii urbanismu také německá a ruská avantgarda v čele s N. A. Miljutinem (1889-1942). V době, kdy se plánovala, projektovala a stavěla nová průmyslová města, byl předsedou komise, pověřené řízením tohoto procesu. Intenzívně se účastnil tehdejších diskusí a roku 1929 napsal a vydal knihu "Problém výstavby socialistických měst", známou v českém překladu jako "Socgorod". Koncepce byla inspirována organizací průmyslové výroby a jejími kooperačními postupy. Spočívala ve vytvoření tzv. pásmového města s pásmy průmyslu, občanského vybavení, bydlení a rekreace, které měly umožnit obyvatelům co nejkratší možné spojení mezi bydlištěm, prací a trávením volného času. Mezi jednotlivými pásmy měly být parky s rekreačními areály a kapacitní železniční a automobilové komunikace. Tato teorie ovlivnila významně moderní urbanismus. Obrázek 24: Ostrava

Zdroj: http://heil0.gluek.info

33

Teoretické práce funkcionalistů měly velký vliv na vytvoření prvku osídlení typického pro poválečnou dobu - sídliště. Obrázek 25 - Jedno z prvních sídlišť na našem území (Ostrava, Poruba, 1954)

Zdroj: http://ostrava-nostalgia.net

Obrázek 26: Porubské sídliště v 21. století


34

Špatné hygienické a sociální podmínky v chudinských čtvrtích průmyslových měst 19. stol. vedly ke snahám o zlepšení úrovně bydlení nejchudších vrstev obyvatelstva. Mnohdy se do tohoto úsilí zapojovali sami podnikatelé a majitelé továren. Na tento vývoj navázal v roce 1929 kongres CIAM zabývající se byty pro existenční minimum. Na kongresu byly formulovány zásady úsporných bytových dispozic a nutnost typizace těchto dispozic a stavebních prvků, která měla zajistit lepší design, nižší cenu a vyšší kvalitu bydlení. Na dalším kongresu CIAM v roce 1930 byly kodifikovány představy o nejvhodnějším zastavění, které zabezpečuje každému bytu stejné oslunění a provětrání a je optimálně orientováno ke světovým stranám. Ideální se zdál systém paralelně řazených domů se stejnou orientací umožňující montáž pomocí jeřábů. První sídliště, projektované a postavené v evropských zemích ve 20. a 30. letech pod vlivem myšlenky zahradních měst, si udržely lidské měřítko ve velikosti a výšce zastavění i v prostorovém uspořádání. Exploze výstavby sídlišť začala v celé Evropě až po 2. světové válce, kdy bylo třeba rychle zajistit bydlení pro obyvatele válkou poškozených měst. S masovostí výstavby bylo opouštěno lidské měřítko staveb, sídliště byla stále uniformnější se snahou získat co největší množství bytů za nejnižší náklady. V západních zemích dozněla éra výstavby sídlišť během 70. let, v zemích východní Evropy až v letech devadesátých. Velký ohlas měla kritika moderních měst americké žurnalistky Jane Jacobsové, která roku 1961 vydala knihu "Smrt a život amerických velkoměst". Odmítá v ní všechny základní principy moderního urbanismu, které vedou k anonymitě a odosobnění městského prostředí. Konfrontuje je s tradičními historickými městy, která jsou živá a přitažlivá

Současnost Teoretické práce současnosti specifikují trvale hodnotná města jako celky s určitými vlastnostmi ověřenými minulostí i současným provozem. Patří mezi ně kontext - souvislosti zakomponování města do krajiny i začlenění nových staveb stavebních celků do existujícího města. Město má i souvislosti dějinné a kulturní, které vytváří potřebný pocit kontinuity. Pro uvědomění souvislosti má nezastupitelný význam uchovávání a uplatňování urbanistických archetypů, které dělají město pro člověka srozumitelným a vytváří v něm orientační body. Každé město by mělo mít své "centrum", své "brány", svou "akropoli" apod. Obrázek 27: Nová Karolína Ostrava


35

Další vlastností je regionalizace - zachycení a vyjádření typických vlastností a znaků určitých míst, krajin a měst. Město by mělo postihovat a projevovat místní podmínky, zvyklostí a odlišností např. ve využití stavebních materiálů a konstrukcí, barev staveb, tvarů střech, způsobů zastavění i uplatnění místní vegetace. Využitím těchto místních vlivů se tvoří "genius loci" - neopakovatelná atmosféra města. Novým požadavkem, který je kladen na města, je ekologické prostředí. Lidé vyžadují stále více čisté životní prostředí, dostatek zeleně a nechtějí žít ve městech, které ohrožují jejich životy a zdraví, ale i přírodu vůbec. Požadavek ekologizace se promítá do všech jeho základních prvků způsobu dopravy, množství a stavu zeleně, způsobu čištění odpadních vod a zneškodňování odpadů, umístění průmyslových závodů, charakteru obytného prostředí i upravenosti a čistoty veřejných prostranství. Ekologické myšlení je v souladu s trendem trvalé udržitelnosti měst. Obrázek 29: Tianjin Eco-city

Zdroj: http://tianjinecocity.gov.sg

Obrázek 30 - Rezidenční objekt Ostravská brána


36

3 VÝVOJ URBANISMU VE SVĚTĚ Vznik sídel Lidské osídlení vznikalo a vyvíjelo se na základě složitých dějinných a přírodních procesů. Hlavním cílem prvních lidí bylo zajištění obživy, a proto pravěký člověk neměl stálá sídla. Za potravou, kterou získával lovem a sběrem, se musel přemisťovat. Lidská sídliště v tomto období proto měla jen dočasný charakter a sloužila jim pouze jako ochrana před zvířaty a před nepřízní počasí. Úkryty to byly přírodní přizpůsobené lidem, nebo jednoduché uměle postavené. Teprve s domestikací zvířat a rozvojem zemědělství vznikly poprvé v lidské historii správné podmínky pro vznik stálých sídel. Tento proces počátků sídel neprobíhal ve světě ve stejném časovém období. Popředu ve vývoji byly klimaticky příznivé oblasti - především v subtropickém pásmu. Nejstarší počátky zemědělství se dají předpokládat v oblasti Středního východu v době asi 10000 - 15000 let před naším letopočtem. První sídla měla jednoduché prostorové uspořádání, už od počátku pravidelné nebo centrické. Sídla měla hlavně obranný charakter (stejně jako pozdější města), kvůli čemuž byly budovány ochranné systémy - nejčastěji dřevěné palisády a hradby s využitím přírodních prvků a vody. U většiny těchto sídel se objevuje náznak významnějšího veřejného prostoru (budoucího náměstí), ve kterém se nacházela významnější budova (obydlí náčelníka, šamana, krále). Materiály byly používány přírodní, zpravidla dřevo a hlína, proto se do dnešních dnů dochovalo velmi málo pozůstatků z této doby. Z trvanlivějších materiálů jako byl kámen, byly budovány hlavně chrámy, obětiště a nekropole. Jednoduché uspořádání nejstarších sídel bylo odrazem základní společenské etapy rodové a kmenové společnosti s teprve se formující dělbou práce a počátku řemesel, obchodu a kultury. Z nejstaršího období se dochovalo velmi málo památek, bohatší na nálezy jsou pozůstatky sídel z pozdějších dob, kdy ve vyspělých částech světa už existovala rozvinutá městská kultura. Vzhled prvních forem osídlení lze také odvodit ze sídel přírodních národů nedávné nebo i současné doby.

Městské kultury starověku Ve čtvrtém a třetím tisíciletí před naším letopočtem vznikají v povodí velkých řek první města a velké městské kultury starověku. Města, která v tomto období vznikají, se liší od starších sídel vyspělejší urbanistickou strukturou s rozvinutými funkcemi a činnostmi - správou, řemeslnou výrobou, obchodem společenskými, kultovními a kulturními aktivitami. Společnost je už na vyšší úrovni organizace, správy i kultury, ovládá znalost písma. V rámci otrokářské společnosti je realizována rozvinutá dělba práce. Starověké městské civilizace vznikají především ve vhodných klimatických podmínkách v povodí velkých řek, které svými záplavami a zřízenými zavodňovacími systémy umožnily rozvinutí zemědělské výroby s několika sklizněmi ročně. Nejstarší městské kultury vznikly v Mezopotámii v povodí řek Eufratu a Tigridu, v Egyptě v povodí řeky Nil, v Indii v povodí řeky Indus, v Číně v povodí řeky Chuang-che. Další řada městských kultur vznikla v okolí Středozemního moře -

37

fénická, chetitská, egejská, etruská. Starověké civilizace Středomoří vyvrcholily antickými kulturami - Řeckem a Římem. V pozdějších obdobích vznikají městské kultury ve Střední a Jižní Americe, znichž nejrozvinutější byly kultury Inku, Mayů a Aztéků.

Mezopotámie Na území Mezopotámie byla už v pátém tisíciletí před naším letopočtem obejdská kultura, která po sobě zanechala pozůstatky předměstských sídel a prvních chrámů. Sumerové přišli do této oblasti přibližně ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem a založili v jižní části Mezopotámie osídlení formou městských států. Mezopotámie byla velmi úrodná a byla vítaným cílem nájezdů, vystřídalo se zde mnoho civilizací. Zatímco společnost se měnila, tak mezopotámská kultura přetrvávala. Stavba měst mezopotámského typu se kontinuálně vyvíjela a stala se vzorem pro velké území ve sféře svého vlivu, zejména pro oblast Středomoří Největší sumerská města - Ur, Eridu, Lagaš, Nippur apod., byla okrouhlého půdorysu a kvůli ochraně proti záplavám byla budována na vyvýšených pahorcích (telly). Města byla opevněná mohutnými hradbami s pravidelně rozmístěnými vstupními branami. Samotná zástavba ve městech byla asi nepravidelná. Výrazným prvkem uprostřed měst byl palácový okrsek, kde se nacházelo obydlí vládce, včetně vojenského a hospodářského zázemí a chrám - zikkurat, který byl vybudovaný jako stupňovitá stavba a tvořil výškovou dominantu města. Takové bylo uspořádání základního typu mezopotámského města, které se postupně měnilo. Např. u Důr Šarukinu lze sledovat pravidelný obrys hradeb města a začlenění palácového okrsku do hradeb. Obrázek 31: rekonstrukce města Ur

Zdroj: http://imgkid.com

38

Vrchol mezopotámské stavby měst představuje Babylon. Půdorys města byl pravidelný se čtyřmi branami, jednotlivé strany města byly otočeny ke světovým stranám, v těžišti byl situován palácový okrsek. Středem města protékala řeka Eufrat. Hlavní prostory města jsou široké slavnostní procesní třídy navržené v monumentálním měřítku. Výškovou dominantou města byl tak jako v jiných městech zikurrat. Obytné domy byly tak jako jinde ve Středomoří obráceny vnitřním obytným prostorem do atria. Starověká města měla velký počet obyvatel, Babylon měl v době svého největšího rozkvětu v 6. století před naším letopočtem asi milion obyvatel a byl prvním velkoměstem starověku. Mezopotámská kultura měla velký význam a nezpochybnitelnou úlohu ve starověké stavbě měst. Ovlivnila zakládání měst nejen na území Mezopotámie, ale i v oblasti Středomoří a Blízkého východu. Základní typ mezopotámského města s pravidelným obrysem a s palácovým okrskem uprostřed se používal i v prostoru Malé Asie, Indického poloostrova a Číny.

Egypt Egyptská kultura se zrodila v povodí řeky Nil, který svými pravidelnými záplavami a díky rozvinutému zavlažovacímu systému umožnil stejně jako v Mezopotámii rozvoj zemědělství. Kromě zavlažování sloužil Nil zároveň jako hlavní dopravní tepna. Na rozdíl od Mezopotámie se egyptská rozvíjela kultura kontinuálně téměř tři tisíce let a zanechala po sobě rozsáhlý kulturní odkaz. Architektura a stavitelství Egypta se vyvíjely po tisíciletí v kultivovaném souladu s uměním a kulturou. Obrázek 32: pyramidy v Gíze

Zdroj: http://reddit.com

39

Osídlení Egypta se rozvíjelo především podél Nilu. Z egyptských měst se do dnešní doby dochovalo velmi málo, zachovány byly především velké stavby egyptských chrámů, pyramid a dalších hrobek. Nejznámější a největší pyramidou je Cheopsova, která je jednou ze skupiny pyramid u Gízy (poblíž delty Nilu). Dalšími jsou pyramidy Chefrénova a Mykerinova. Rozsáhlý areál je doplňuje ještě Velká sfinga a pole mastab - hrobek egyptských velmožů. Pyramidy byly postaveny s využitím znalostí geometrie a zeměměřičství ve složité proporční sestavě. Základní forma egyptských měst byla podobná městům mezopotámským. Měla pravidelný půdorys města (původně okrouhlý) s hradbami a širokými hlavními procesními třídami. Egyptská města byla už funkčně diferencovaná - nacházela se zde města sídelní, vojenská, lázeňská apod. Každý faraón si vždy znovu budoval na okraji města areál objektů královského paláce, vznikalo tak pásové osídlení, dlouhé až několik kilometrů. Prakticky jediné z egyptských měst, které se částečně zachovalo je hlavní město faraóna Achnatona - Achet-Aton ve střední části Egypta. Město bylo postaveno poměrně rychle v průběhu několika let a po smrti faraóna bylo opuštěno a hlavním městem se stal opět Véset. Koncepce města spočívala ve třech monumentálních třídách rovnoběžných s trasou Nilu. Město bylo funkčně členěno podle významu na jednotlivé čtvrti - palác faraóna, domy velmožů, čtvrt úředníků, vojáků apod. Zachovány byly poměrně dobře základy staveb a další pozůstatky, které umožňují vytvořit si poměrně dobrou představu o celkovém vzhledu města. Důkazem vyspělosti stavby měst v egyptské době jsou dochovaná sídliště vojáků, dozorců a otroků při stavbě pyramid u Gízy (Kahun) a při výstavbě Achet-Atonu (Tel Amarna), které mají promyšlenou pravidelnou strukturu sídel. Blízko bývalého hlavního města egyptské říše - Vésetu (Théb), se nacházejí rozsáhlé chrámové soubory Luxor a Karnak. Egyptská stavba měst společně s mezopotámskou vytvořily základ starověkých městských kultur Středomoří vrcholící řeckou a římskou stavbou kulturou, která se následně staly základem rozvoje osídlení Evropy.

Rané kultury Středomoří Fénická kultura Na mezopotámskou a egyptskou kulturu bezprostředně navazovala kultura fénická. Významnými městy v té době byly Sidon, Byblos a Tyrus. Féničané byli skvělí mořeplavci a díky tomu byli první, kdo budoval ve Středomoří kolonizační města. Nejznámější z nich bylo Kartágo na severu afrického pobřeží, které se posléze samo stalo výchozím bodem další kolonizace. V době největšího rozkvětu mělo Kartágo asi 4,5 milionu obyvatel a bylo největším městem starověku vůbec. Hlavním přínosem Féničanů bylo šíření městské kultury ve Středomoří, k vývoji stavby měst a urbanismu příliš nepřispěli.

Chetitská kultura Malou Asii ve druhém a prvním tisíciletí před naším letopočtem obývali Chetité, kteří vytvořili silný vojenský stát. Města budovali po mezopotámském vzoru se silným i několikanásobným pásem hradeb. Příkladem je hlavní město Chattušaš ležící na západním okraji země nebo město Sendžirli (Zincirli) s přesně kruhovým několikanásobným opevněním.

40

Egejská kultura Egejská kultura se rozvinula na Krétě (mínojská kultura) a Peloponéském poloostrovu (mykénská kultura). Byla významnou etapou ve vývoji měst a byla předstupněm řecké kultury. Starší mínojské období spadá do druhého tisíciletí před naším letopočtem a zaniká kolem roku 1500 před naším letopočtem. Kréta byla v té době silný stát s mocným lod’stvem, které spolehlivě chránilo ostrov. Proto krétská města nejsou opevněná, jako jediná ze starověkých měst. Města tvoří rozsáhlé palácové soubory, ve kterých žilo několik desítek tisíc obyvatel, situovány byly ve vyvýšené poloze. Města měla rozvinutou technickou infrastrukturu - paláce měly zaveden systém vodovodu a kanalizace, koupelny a toalety s tekoucí vodou apod. Nejznámějšími jsou palácové soubory v Knóssu a Faistu. Architektura, stavitelství a výtvarné umění mínojské kultury na Krétě bylo předobrazem řecké kultury. Mykénská kultura vzniká v časové návaznosti na mínojskou kulturu a je první na Řeckém poloostrově. Hlavní formou osídlení v oblasti hornatého Řecka se staly hrady. Tato opevněná sídla vznikají na dobře chráněných místech s přístupem kvůli obtížnému terénu převážně po moři. Hrady plnily kromě obytné funkce také funkci kultovní, vojenskou a hospodářskou. Měly rovněž opevněný útočištný prostor, kam se shromažďovali obyvatelé z podhradí v době válek. Centrem mykénské kultury byly Mykény, další významnou pevností byl Tyrins. Stejně jako mínojská, tak i mykénská kultura se vtiskla do podoby osídlení i kultury Řecka a stala se základem kultury řecké.

Antika Antickou kulturou vrcholí období starověké stavby měst a dokončuje se proces kolonizace Středomoří započatý Féničany. Řekové tento proces víceméně ukončují a Římané následně sjednocují kulturní charakter celé oblasti. Vytvářejí také první základy městské kultury v Evropě a tak se antická kultura stává bezprostředním předchůdcem evropské stavby měst. Řecko Vývoj řecké kultury se dělí do tří období:  archaické období - od 12. do 8. století před naším letopočtem (příchod řeckých kmenů do Řecka, budování nejstarších měst)  klasické období - od 8. do 4. století před naším letopočtem (rozvoj městské kultury, budování kolonizačních měst)  helénistické období - od 4. století před naším letopočtem do počátku letopočtu (rozšiřování řecké kultury, období Alexandra Makedonského). Na území dnešního Řecka přicházeli Řekové od 12. století před naším letopočtem. Prvním kmenem, který se zde usídlil, byli Dórové, po nichž následovaly ostatní řecké kmeny. Řecké kmeny s rodovou pasteveckou strukturou společnosti se inspirují u starší vyspělé mykénské kultury, na jejímž základě vytváří základy kultury své. Řekové postupně dobývají mykénské hrady a přetváří je na svá sídla. Samotným hradům ale zůstává pouze kultovní funkce, stávají se z nich

41

akropole s náboženskou funkcí. Ostatní funkce v čele s bydlením, se přesouvají na úpatí hradů, kde se rozvíjí nekoordinovaně městská struktura. Akropole se tím stává výškovou dominantou rostlého řeckého archaického města. Nejznámějším příkladem archaického rostlého řeckého města s výraznou akropolí jsou Athény. Významným prostorem řeckých měst se stává agora - veřejný shromažďovací prostor sloužící jako náměstí a tržiště. Takovýto prostor se objevuje ve stavbě měst poprvé. Vzhled agory se postupně v průběhu let vyvíjí u nově založených měst. V klasickém období řecké kultury nastává všestranný rozvoj všech jejích složek - filosofie, architektury i umění. Řecká města prosperují a díky rozvinuté mořeplavbě se řecká kultura šíří z řeckého poloostrova do Malé Asie i do oblasti Středomoří - Černomoří, Apeninský poloostrov, pobřeží dnešní Francie a Španělska, Egypt, východní pobřeží Středozemního moře, severní Afrika, kde Řekové budují nová města. Vzniklá kolonizační města jsou zakládána na novém urbanistickém principu. Uplatňují se v nich jak poznatky řecké stavby měst, tak propracované principy městské kompozice a začlenění do přírodního rámce. Nový typ založeného řeckého města je nazván podle Hippodama z Milétu, který navrhl přestavbu válkou zničeného Milétu na šachovnicovém principu. Hippodamické město je založeno na pravoúhlé uliční síti a nemá předem vymezený obrys. Ten vychází z přírodního vymezení prostoru města a reliéfu krajiny. Uliční síť není orientována ke světovým stranám, ale podélná osa města kopíruje směr vrstevnic a příčná osa je ve směru spádnic. V těžišti města je situována pravidelně vymezená agora (u starších měst pouze jedna, u novějších jsou agory dvě). Hlavní ulice v podélné a příčné ose mají širší profil a kříží se v prostoru hlavní agory. Hippodamické město bylo určeno převážně pro rovinné území, nemá proto akropoli, hlavní chrám je situován na hlavní agoře. Rozčlenění zástavby do bloků vymezených ulicemi není ve městě stejné, velikost bloků je určena významem a důležitostí zástavby. Větší význam je vyjádřen většími bloky, menší význam menšími bloky.

42

Obrázek 33: Milét

Zdroj: http://travellingturkey.com

Na hippodamickém principu města zakládali nejen Řekové ve Středomoří, ale v době Alexandra Makedonského bylo založeno více než 70 měst i na dalších územích kontrolovaných Alexandrem. Jedním z nejvýznamnějších založených měst byla Alexandria nacházející se v deltě Nilu, která se stala kulturním centrem pozdního starověku. Řecký vzor při zakládání a při výstavbě kolonizačních měst posloužil i v následujícím období Římanů, kteří řadu zásad řecké stavby měst převzali do měst římských. Po nástupu renesance, ve které nastal návrat k antickým myšlenkám, byly kompoziční principy řeckého města uplatněny také při návrzích tehdejších měst. Univerzalita principu hippodamického města způsobila, že se využívá až do dnešní doby. Řecká města byla zakládána s velkým citem pro tvorbu prostoru a jeho kompozici. Ve městech se objevují nové typy významných veřejných staveb jako divadla, stadiony, gymnaziony, které výrazně obohatily funkční strukturu řeckého města. Řecká města byla také oproti minulým obdobím zakládána s mnohem lepší vazbou na krajinu a přírodní území. Řekové v tomto smyslu dovedli umění starověké stavby měst na vysokou úroveň, téměř k dokonalosti. Období řecké kolonizace bylo významným mezníkem pro další rozvoj stavby měst ve Středomoří i dále v Evropě.

43

Řím Římská kultura se vyvíjela v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Formovala se pod vlivem etruské kultury, od které převzala také stavitelské umění. Druhým inspiračním zdrojem Římanů byla kultura řecká a řeckých středomořských kolonií. Vliv Říma se postupně šířil ze Střední Itálie na celý Apeninský poloostrov, následně na celé Středomoří a některé další oblasti Evropy (po řeky Dunaj a Rýn), Severní Afriky a Blízkého východu. Řím vybudoval největší říši končícího starověku, ovládl politické, hospodářské a kulturní prostředí dobytých oblastí a soustředil podstatnou část poznatků a vědění starověkých civilizací. Největší rozmach zažívá římská říše okolo počátku našeho letopočtu. V podmaněných oblastech zřizoval Řím vojenské tábory, které se často stávaly základem pozdějších měst. Výstavba měst v římské době byla velmi rozsáhlá. Velkou část principů převzali Římané od Řeků, ale sami principy uspořádání, vybavení a organizace měst vylepšovali. Římská města byla často funkčně specializována - existovala města vládní, přístavní, obchodní, vojenská apod. Města byla opevněná hradbami s výraznými branami. Centrem římského města bylo náměstí - fórum, jehož princip Římané převzali z řecké agory. Základní řešení a uspořádání římského nově založeného města vycházelo z kompozice římského vojenského tábora - castra. Castrum bylo opevněné, v půdorysu bylo řešeno jako čtverec otočený ke světovým stranám a rozdělený na čtvrti dvěmi hlavnímu ulicemi, které se nazývaly cardo a decumanus. V místě křížení hlavních ulic byl volný prostor pro shromáždění vojska - praetorium. V jižní části tábora byly v řadách postaveny stany mužstva, v severní části byli ubytováni důstojníci, dále zde byly sklady a hospodářské objekty. Takovéto tábory byly budovány na dobývaných územích v Evropě, Africe a Asii a na hranicích říše - limes romanum. Kromě založených měst se v římském impériu nacházely i města rostlá. Příkladem rostlého města je především Řím, který vznikl v 8. století před naším letopočtem. Vojenské a hospodářské úspěchy Říma podnítily jeho rozvoj a rychlý růst města i celé římské říše. V době největšího rozmachu měl Řím 1 až 1,5 milionu obyvatel a počátkem našeho letopočtu se stal centrem tehdejšího světa. Město se rozrůstalo kolem svého původního jádra v prostoru mezi kopci Kapitol a Palatinus a podél důležitých přístupových cest, na kterých se často stavěly vítězné oblouky budované císaři po vítězných válkách s barbary. Centrem města bylo náměstí Fórum Romanum a další fóra, která nechali římští císaři postupně budovat. Na římských fórech se oproti řeckým agorám vyskytovaly nové typy veřejných budov, jako byly lázně nebo baziliky. Fóra měla také rozmanitější prostorové uspořádání než agory. Lázně měly kromě hygienické funkce i funkci místa společenských kontaktů, baziliky sloužily jako centra obchodu. Dalšími významnými veřejnými budovami římských měst byly cirky pro hry gladiátorů a hipodromy pro závody koňských spřežení. Tyto stavby byla obrovské i podle dnešních měřítek. Circus Koloseum v Římě měl kapacitu až 80 000 diváků a hipodrom circus Maximus měl kapacitu 250 000 - 350 000 diváků. Stavby antického Říma se vyznačovaly vysokou úrovní architektury, stavebnictví i inženýrského umění. Řím byl velmi dobře organizován také technicky i provozně, což lze vidět na stavbách vodovodů i na tom, že zásobování velkoměsta zbožím probíhalo především v noci.

44

Obrázek 34: rekonstrukce starověkého Říma

Zdroj: http://museum ofthecity.org

Schopnost stavět rozsáhlé inženýrské stavby převzali Římané od Etrusků, včetně znalosti technických prvků jako např. klenba, kterou hojně používali. Nejviditelnějším příkladem inženýrských schopností Římanů jsou silnice, kterých bylo postaveno v době největšího rozkvětu římská říše asi 150 000 km v celém Středomoří. Díky silnicím byly umožněny kromě obyčejné dopravy také rychlé přesuny římských legií. Stejně jako některé předchozí starověké civilizace, měli Římané dopravní a technickou infrastrukturu rozvinutou na úrovni, které později Evropané dosáhli až ke konci 19. století. Dochovány jsou stavby římských aquaduktů, které překonávaly údolí i obtížně schůdné terénní prvky, a přiváděly pitnou vodu do měst mnohdy až ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. Paláce mívaly zabudován rozvod vody a v podlaze rozvod topení, odpadní a dešťová voda byla odváděna kanalizací. Díky výbojům Římanům se rozšířila městská kultura po celém jimi ovládaném území - v celém Středomoří a v části Evropy až po hranici Dunaje a Rýna. Pozůstatky římských vojenských táborů posloužily jako základ římským městům, z nichž některé jsou dodnes významnými městy. Založení na římském jádru je dosud patrné v uliční struktuře např. Florencie, Bologně, Kolína nad Rýnem a dalších. Často ale i v případě dochovaných měst původní římská struktura prakticky zmizela, např. u Vídně. Po období největšího rozmachu římské říše, nastává postupně v prvních stoletích našeho letopočtu její úpadek v důsledku působení vnitřních i vnějších vlivů. Vnitřní rozkladné vlivy se projevují důsledky působení nových společenských a ekonomických sil jako je rozvoj křesťanství, přežití otrokářského systému a celkový úpadek římské společnosti. Vnějšími vlivy jsou zejména útoky barbarských kmenů Germánů. Ve třetím století našeho letopočtu se římská říše rozpadá na říši západořímskou s hlavním městem Římem a říši východořímskou s hlavním městem Cařihradem. I když se západořímská říše přizpůsobuje novému vývoji, např. na počátku 4. století se křesťanství stává v státním náboženstvím, její rozklad dále pokračuje a roku 478 n. l. úplně zaniká kvůli

45

nájezdům germánských kmenů Gótů, Visigotů a Vandalů. Zánikem západořímské říše je ukončena epocha starověku a v Evropě nastává na dobu přibližně dvou století dočasný zánik městské kultury. Některá antická města ale přežívají dál, byť se jejich význam zmenšil a vytváří první zárodky budoucího osídlení Evropy. Východořímská říše přežívá déle, přetrvává zde tradice kultury a umění, která je více vázána na východní oblasti Středomoří. Východořímská říše zaniká v 15. století po nájezdu Turků. Řecká a římská stavba měst výrazně rozvinula umění stavby měst ve starověku. Římská města pak vytvořila základ sídelní struktury dnešní Evropy. Kulturní odkaz antiky, který v Itálii přežíval po celé středověké období, vytvořil základ pro renesanční umění.

Středověk V Evropě po zániku západořímské říše došlo k dočasnému utlumení městské kultury a stávající římská města stagnují a zmenšuje se v nich počet obyvatel. V tehdejších rodových a kmenových společenstvích Evropy dochází k výrazným změnám. Významným jevem tohoto období v Evropě je stěhování národů. Po následném uklidnění situace se společenské a ekonomické proměny, které začaly rozpadem římské otrokářské společnosti a úpadkem městské kultury, projevovaly utvářením feudální společnosti jako počátku nové epochy v Evropě. Po několik století trvajícím útlumu stavby měst se koncem prvního tisíciletí našeho letopočtu začíná znovu rozvíjet městotvorná činnost. Bylo to zapříčiněno příhodnými podmínkami vzniklými určitou stabilizací společenských a hospodářských poměrů raně feudální společnosti v té době. Zároveň se v Evropě začínají utvářet větší organizované státní útvary, jež vyžadují svá správní centra. První vlny středověkého zakládání měst počínají v oblastech dnešní Francie a Německa a Itálie. V našich zemích dochází k zakládání měst ve 13. - 14. století, v Pobaltí a Skandinávii až v 15. století. Iniciátorem založení města byl nejčastěji král (nejrozsáhlejší městská práva), dále také církev a feudálové. Město zakládal lokátor, který se staral o jeho rozměření a výstavbu a po jeho dokončení se stal rychtářem. Začínají vznikat nové zárodky středověkého osídlení a prvky, které osídlení přitahovaly:  feudální hrady,  křižovatky obchodních a vodních cest,  kláštery. U těchto staveb a prvků se postupně rozvíjela obchodní činnost a řemesla a díky tomu vznikalo první rostlé středověké osídlení. Na úpatí hradů se vytváří podhradní osídlení. Podél důležitých obchodních cest a v místech jejich křižovatek vznikají tržní vsi, řemeslnické čtvrti. Obchodní cesty byly významným faktorem rozvoje středověkého osídlení. Nově vzniklá středověká sídla se stávají společenským centry a některé z těchto sídel se mění na první středověká města. Bývalá římská města se často stávala církevními centry, u kterých se také rozvíjelo nové středověké osídlení. Podle typu založení se dají rozlišit města rostlá nebo založená (kolonizační), která mohou být královská nebo věnná.

46

První přirozeně vzniklá rostlá středověká města vznikají v 10. a 11. století. Rostlá města byla budována na příznivých, dobře chráněných místech, s vazbou na dopravní a obchodní trasy. Středověká města byla oproti starověkým městům poměrně malá, typický počet obyvatel ve městech byl několik set až několik tisíc obyvatel. Největšími středověkými městy středověku byly Benátky s asi 200 000 obyvateli, které se velikostně vymykaly z běžných rozměrů středověkých měst, dále Praha, která měla v době největšího rozkvětu až 80 000 obyvatel a Paříž se 60 000 obyvateli. Obrázek 35: středověká Praha

Zdroj: http:// jakomenskeho.cz

Středověké město mělo nejčastěji okrouhlý obrys a bylo opevněno hradbami. Přístupové cesty k městu měly většinou radiální charakter a ústily do městských hradeb. Uliční síť ve městě propojovala městské brány a náměstí. U přirozeně rostlých měst byla uliční síť nepravidelná, u založených měst byla pravidelná, pokud to terénní konfigurace umožňovala. Pravidelná, většinou pravoúhlá osnova u založených měst vycházela zjednodušeně ze schématu římského města. Většinou velice úzké ulice sloužily pěším, jezdcům i potahům, středem ulice byl veden otevřený kanál. Centrum města tvořilo náměstí (nebo soustava náměstí), které mělo funkci obchodní a trhovou a v době válek i obrannou. U založených měst bylo náměstí pravidelné - obdélníkové nebo čtvercové, u měst vzniklých z venkovských sídel s původní návsí bylo nepravidelného protáhlého tvaru. Náměstí bylo od uliční sítě prostorově oddělené kvůli případnému zahrazení příchodu z důvodu obrany prostoru náměstí. V českých zemích byly proto ulice napojeny většinou v rozích náměstí, zatímco u měst římských měst byly hlavní ulice napojeny osově. Hlavními funkcemi středověkých měst bylo bydlení, obrana, řemeslná výroba, obchod, trh, kultura, správa. K bydlení ve městě sloužily paláce feudálů, měšťanské domy (z dnešního pohledu polyfunkční objekty spojující bydlení s řemesly a obchodem) a dále ostatní menší objekty bydlení. Měšťanské domy měly v přízemí: řemeslnou výrobu s obchodem a v patře bydlení. Měšťanské domy bývaly ve starších dobách dřevěné, později kvůli častým požárům zděné. V románském

47

období tvořily zástavbu dřevěné domy v přední části parcel se zahradními trakty, později v gotickém období byla zástavba hustější. Tvořily ji zděné domy se štíty do ulice a zastavovány byly i zahradní trakty. Trh se konal na náměstí. Ve středověkých městech se z veřejných staveb vyskytovaly nejčastěji stavby církevní - kostely a chrámy, méně často pak kláštery, školy a špitály. Chrám jako nejvýznamnější církevní stavba se ve středověku stal výškovou dominantou města. Situován byl většinou v blízkosti hlavního náměstí, např. na samostatném malém náměstí. Výjimečným zjevem byly ve středověku univerzity, které fungovaly jen tři, z toho jedna v Praze. Správní moc byla ve středověku soustředěna v rukou feudálů, kteří sídlili na hradech. Jejich zástupci ve městech úřadovali na radnici. Středověká města byla budována v takových lokalitách, které měly vhodné geografické a morfologické podmínky z hlediska obrany - vyvýšená poloha, říční ostroh, ostrov, nebo nejlépe kombinace více těchto možností. Hradby byly budovány většinou společně všemi obyvateli města. Stavěly se z kamene, byly opatřeny hláskami a střílnami, vodními příkopy. Z prostoru před hradbami se v době válek odstraňovaly stavby i veškeré porosty, aby byla nepříteli ztížena možnost ukrytí. Středověký rozvoj výstavby měst prakticky vytvořil sídelní strukturu Evropy, která se do 19. století téměř nezměnila. Stavba měst v následujících obdobích byla zaměřena především na přestavbu středověkých měst, jejich prostorové úpravy, případně funkční transformaci.

Novověk-renesance Renesance vzniká v Itálii, která nikdy úplně nepřerušila kontinuitu s antikou. Vznik nového slohu navazuje na politický, kulturní a hospodářský rozvoj italských měst. Renesance se hlásí k filosofickým a kulturním tradicím antiky, které se podílejí na vzniku hnutí humanismu jakožto filosofického základu novověku. Antický ideál stavby měst se v renesanci a baroku projevuje novým objevováním a dalším propracováváním záměrně komponovaného prostoru. Tato snaha se na počátku renesance dá nalézt v návrzích ideálních měst a v řešení nových urbanistických struktur ve stávající středověké zástavbě měst. Později v baroku se stavba měst zaměřuje na rozsáhlejší nové koncepce a přestavby měst a koncepční přetváření krajiny. Jeden z nejznámějších návrhů ideálního města vytváří Filarete a dle svého mecenáše jej nazývá Sforzinda. Jeho návrh je typický pro období renesance a hlavní znaky bývají opakovány v četných pozdějších návrzích ideálních měst. Město je koncentrické, s radiálními a okružními cestami, v křížení cest jsou náměstí s významnými objekty nebo sochařskými díly. Nejdůležitější je prostor hlavního náměstí uprostřed města v průsečíku všech radiálních cest, na kterém je položen zámek. Okolo města je obehnáno hvězdicovité renesanční opevnění, které nahrazuje zastaralé a v důsledků vynálezu střelných zbraní už neúčinné středověké hradby.

48

Obrázek 36: Palma Nuova

Zdroj: http:/ /pinterest.com

Navrhováním ideálních měst se zabývali nejen architekti, ale také vojenští inženýři, sochaři a malíři. Struktura měst je koncentrická nebo méně pravoúhlá a velice propracované je novověké opevnění, které se neustále zdokonaluje a v baroku se fortifikace přivádí téměř k dokonalosti. Zatímco samotná města se podle ideálních návrhů realizovala pouze ve výjimečných případech. V renesanci zažívají velký rozkvět italská města. Jsou to hlavně Florencie a Benátky, ve kterých vznikají první realizace renesanční architektury a uspořádání městského prostoru. Vznikají první novověké úpravy městských prostorů, kdy jsou do struktury středověkého města vloženy renesančně komponované prostory. Ve Florencii to jsou například náměstí Piazza del Duomo, Piazza della St. Annunziata, Piazza della Signoria a v Benátkách Piazza San Marco, Piazza San Giovanni i Paolo. Z politických a církevních důvodů souvisejících s přestěhováním sídla papeže do Říma, je v 16. století rozhodnuto o velkorysé přestavbě Říma. Celkový plán přestavby města vypracoval architekt D. Fontana. Koncepce přestavby Říma spočívala v zakomponování základních dochovaných prvků antické struktury města - Hadriánova mausolea, římských fór, Kapitolu, Kolosea, starokřesťanské architektury apod. Tyto stavby a prostory byly ponechány v původním stavu a na ně byla napojena nová struktura města s nově navrženými prostory a architektonickými dominantami. Přestavba začala výstavbou chrámu sv. Petra od Michelangela a trasy okolo Andělského hradu malým trojzubcem k náměstí Navona a ke Kapitolu s nově vytvořeným kapitolským náměstím také od Michelangela. V průběhu baroka byly na základě původní koncepce doplněny další významné novodobé prostory Říma - Piazza del Popolo, Španělské schody, náměstí s fontánou di Trevi apod. Velkorysá přestavba Říma byla významným činem v renesanční stavbě měst a byla inspirací pro pozdější stavitele měst.

49

Novověk-Baroko a klasicismus Pro rozvoj měst v barokní době je ukázkovou zemí Francie. Novověká stavba měst ve Francii je reprezentována hlavně urbanistickou přestavbou a rozvojem Paříže. Paříž byla významným evropským městem už ve středověku. Její přestavba započala už v období renesance, ve které bylo vybudováno např. náměstí Place Vendome. Novověký rozvoj Paříže je spjat především se stavebními aktivitami Ludvíka XIV. Pod vedením architekta Le Notre byla dokončena rekonstrukce královských zahrad Tuileries a založeno náměstí Place de la Concorde, které bylo stavebně vymezeno pouze na jedné užší hraně a na ostatních je ohraničeno zelení a řekou Seinou. Z Place de la Concorde je vedena základní osa pařížského diametru ke kruhovému náměstí Place de lÉtoile. Tím byla zahájena rozsáhlá přestavba Paříže, která byla ukončena až za cca 200 let v šedesátých letech 19. století. V průběhu této přestavby se stala Paříž moderním velkoměstem s velkorysou urbanistickou strukturou. Součástí přestavby bylo budování širokých bulvárů, okružních tříd, parků a areálů významných veřejných budov. Hlavním vzorem francouzského klasicismu je areál zámku a parku ve Versailles u Paříže. Vybudování tohoto královského zámku jakožto sídla francouzského krále doprovázelo také založení rozlehlého versailleského parku architektem Le Notrem. Kompozice parku se stala vzorem jak pro tvorbu jiných parků, tak i pro vymezení základní osnovy prostorové struktury nových měst, a to v Evropě i mimo ni, např. Washington, Filadelfie apod. V klasicistním urbanismu i stavbách byly důsledně užívány principy prostorové kompozice jako symetrie, měřítko, rytmus, kontrast a harmonie. Města postavená v klasicistním období se vyznačují širokými třídami s alejemi - bulváry. Náměstí a ulice jsou vzájemně kompozičně propojené, často je používán trojzubec ulic vybíhajících z náměstí - použito v Římě, ve Versailles, Petrohradu, Berlíně, Washingtonu a dalších městech. Podle klasicistních principů prostorové kompozice jsou přestavovány části měst, často i centrální např. v Londýně, Berlíně, Drážďanech apod. Vytvářeny jsou také nové návrhy měst zničených přírodními katastrofami nebo požáry, jako se to stalo v Lisabonu. Ne všechny návrhy byly realizovány, neuskutečnila se například přestavba Londýna poničeného požárem dle návrhu Ch. Wrena. Kromě Paříže je jednou z nejskvělejších klasicistních realizací nových měst v Evropě Petrohrad. Ukázkový návrh klasicistní kompozice situuje honosné hlavní budovy a prostory města na břehy řeky Něvy. Z ústředního náměstí u Paláce admirality vychází trojzubec, napojující další části města.

50

Obrázek 37: St. Petersburg

Zdroj: http://historic-cities.huji.sc.il

Podobně ukázkovým městem je americký Washington, který je založen na šachovnicovém rastru protkaném diagonálami, u kterých jsou soustředěny významné budovy a velké parky. Základem struktury je velký trojzubec ulic vedoucí od Kapitolu k Bílému domu a k památníkům významných prezidentů. Na druhém břehu řeky Potomac jsou situovány hřbitovy významných Američanů. Vnitřní město má stanovené výškové omezení, že žádná stavba nesmí být vyšší než kupole Kapitolu.

19. století Moderní vývoj urbanismu, představuje oproti předchozímu období historického vývoje měst, poměrně krátké období od počátku průmyslové revoluce do dnešních dní. Co se týče množství urbanistických teorií i realizací jde ale o kvalitativně srovnatelné údobí, ve kterém byly vytvořeny základy dnešní struktury a fungování měst. Světová města v tomto krátkém časovém úseku prošla složitým a často rozporuplným vývojem. Některé rozvojové tendence se ukázaly být slepými uličkami a byly nahrazeny jinými.

51

Devatenácté století je obdobím velkých společenských, politických a hospodářských změn. Na přelomu 18. a 19. století se ustálilo v Evropě po předchozích revolucích v Anglii a Francii uvolněnější politické a společenské prostředí. Přechod z řemeslné výroby na průmyslovou způsobil technologický pokrok (nové vynálezy) - nastala průmyslová revoluce. Vznikají první strojní manufaktury. Rozvíjející se průmysl se koncentruje především ve městech, kde k tomu má nejvhodnější podmínky - především snadnou dostupnost pracovní síly a dopravní infrastrukturu. Jednou z nejdůležitějších podmínek umožňující rozvoj průmyslu ve městě je přítomnost železnice. Města, kterými prochází, se prudce rozvíjejí, naopak města, která se ocitla mimo železniční tratě, začínají stagnovat. Rozsáhlá stavební činnost ve městech už začíná formovat novou, moderní strukturu měst. Ve druhé polovině 19. století se rozvíjí nové období v plánování měst. Jsou vypracovány první regulační plány měst, které řeší otázky propojení měst s jejich okolím po zrušení hradeb i problematiku nutných úprav měst související s rozvíjejícím se průmyslem a dopravou. V 19. století pozbývají účinnosti obranné hradební systémy kolem měst, které dosud tvořily jasný předěl oddělující centrální město od jeho okolí, předměstí a krajiny. Hradby jsou postupně rušeny a tak vzniká možnost propojit města s jejich okolím. V prostoru bývalých fortifikací vznikají okružní ulice, sadové okruhy nebo nová zástavba propojující město s jeho předměstími nebo venkovskými sídly. Rozdílné přístupy k řešení náhrady hradeb vyplývaly z šířky pásu, který hradby zabíraly (jestli byly středověké nebo novověké). Jedním z nejznámějších příkladů řešení hradebního okruhu je Ringstrasse ve Vídni. Obrázek 38: Ringstrasse

Zdroj: http://akpool.org

Na okraj bývalého hradebního okruhu bývá často přiváděna železnice, jejíž nádraží je situováno do volného prostoru na okraji zástavby okruhu. Nádraží může být průjezdné nebo hlavové. Hlavové

52

nádraží netvoří tak výraznou urbanistickou bariéru jako nádraží průjezdné, ale v českých zemích bývá méně časté. Těleso železnice s nádražím rozděluje do budoucna prostor města na prostor přednádražní, ve kterém se koncentrují funkce obytné a obchodní a na prostor zanádražní s navazujícími plochami sloužícími hlavně výrobě. Rozvoj průmyslu radikálně mění nejen města i vazby v širším osídlení. Kvůli přítomnosti železnice se stávají dopravní vazby mezi sídly intenzivnější. Zvyšuje se dojížďka do měst za prací a zvyšuje se i migrace ze vzdálenějších míst. Města často velmi rychle rostou a vnitřní struktura města, dopravní i technická infrastruktura, nestíhají rychlý vývoj následovat. Vzniká tak nekoncepční zástavba, plochy výroby jsou v těsném sousedství s dělnickými sídlišti a to vše bez kvalitního dopravní obsluhy. Výrobní areály ve městech vznikají mnohdy neorganizovaně, a nekontrolovaně se rozvíjejí podle potřeby do všech volných ploch. Z toho vyplývají problémy, především hygienické, ale i urbanistické, jejichž následky často přetrvávají až do dnešní doby. Posléze se začíná rozvíjet technická infrastruktura - vodovod, kanalizace, později také rozvod plynu a elektrické energie, a to většinou v rezidentní části města. Ve stavbě měst se chýlí ke konci období tradičních kompozic a prostorového pojetí, které nedokáže účinně reagovat na nové rozvojové podněty - kolize funkcí, dopravní zátěž, průmyslový provoz, hygienické závady apod. Významnými osobnostmi ovlivňujícími urbanismus měst v tomto období jsou Camillo Sitte a Otto Wagner, jejichž myšlenky a práce přispěly k inovaci tehdejších názorů. Na konci 19. a na počátku 20. století probíhaly v řadě měst asanace. V té době se zdálo nejjednodušším a nejúčinnějším řešením problémů měst (zejména hygienických) plošné vybourání nevyhovující zástavby a výstavba nových ulic a bloků zástavby v odpovídajících parametrech. Známá je asanace pražská, kdy byl vybourán Josefov a židovské město a byla vybudována Pařížská třída po vzoru pařížských bulvárů. Urbanizační procesy 19. století spojené s překotným růstem měst neměly prakticky v historii srovnání. Ve městech roste počet obyvatel, velká města se stávají metropolemi s rozsáhlým aglomerovaným okolím. Protože dosavadní metody plánování měst byly založeny hlavně na kompozičních principech a praktických funkčních souvislostech, nebylo, je možné v měnící se situaci měst použít, nevedly k požadovaným výsledkům. Zjevovala se potřeba nových koncepčních principů, které by umožnily tehdejší problémy měst účinně řešit. Na konci 19. století a jeho přelomu jsou definovány první moderní urbanistické koncepce. Patří mezi ně lineární město A. Sorii y Maty, zahradní město Ebenezera Howarda a průmyslové město Tony Garniera. Koncepce lineárního města je založena na vytvoření dopravní linie pro automobily, vlaky a opatření této linie sítěmi technické infrastruktury. Na tento základ je možné navěšovat sekce bydlení s vybavením v libovolné délce. Takové řešení umožňuje kontrolovaný růst města. Na trase tramvaje založil autor koncepci obytného lineárního útvaru pro město Madrid, lineární města navrhl i pro jiné lokality.

53

Teorie zahradního města anglického sociologa Ebenezera Howarda si získala větší sympatie i mnohem více realizací. Je to první urbanistická koncepce zabývající se rozvojem osídlení. Centrem je jádrové město, ve kterém jsou v soustředných zónách oddělených zelení umístěny jednotlivé funkce. Na jádrové město navazuje s dostatečným odstupem systém menších obytných satelitů. Celková koncepce rozvoje včetně jádrového města nebyla realizována, ale myšlenka obytných satelitů ležících v zeleni a přitom v blízkosti města se stala populární a byla následovníky Howarda realizována ve Velké Británii, ve Spojených Státech i v jiných zemích. Koncepce zahradních měst. Obrázek 39: Zahradní město - Zlín

Zdroj: http://data4action.eu

Průmyslové město Tonyho Garniera koncipované už na začátku 20. století je další urbanistickou koncepcí moderní stavby měst. Garnier si je vědom dominantní úlohy průmyslu při rozvoji města a proto podle něj pojmenovává svou koncepci. Město ve svém návrhu člení na dvě hlavní zóny obytnou a průmyslovou, které jsou samostatně dopravně napojené a propojené hromadnou dopravou. Mezi těmito dvěma částmi je situováno železniční nádraží. Tato promyšlená koncepce se v meziválečném období stala inspirací pro funkcionalistické pojetí města.

54

20. Století Počátek století se nese v duchu pokračující urbanizace a dalšího růstu velkoměst. Poprvé od doby starověkých velkoměst vznikají znovu milionová města, která nadále rostou. Kromě železniční dopravy se začíná pomalu rozvíjet i doprava silniční. Rozvoj dopravy a výroby má vliv na kvalitu obytného území ve městech i celého osídlení. Zlepšující se doprava mezi sídly (v Evropě hlavně železniční, v USA i automobilová) zvyšuje mobilitu obyvatel a vytváří intenzivnější vazby v osídlení. V okolí velkých měst začínají vznikat aglomerační vazby, struktura osídlení se stává složitější. V důsledku technologického pokroku vznikají futuristické projekty měst budoucnosti, které se snaží řešit stále intenzivnější dopravní provoz, a to horizontálním i vertikálním oddělením jednotlivých druhů dopravy atd. Dvacátá léta 20. století jsou ve znamení formování meziválečných avantgardních západoevropských architektů, kteří spolupracují i se sovětskými konstruktivisty. Funkcionalističtí architekti se v oblasti urbanismu zabývají aktuálními problémy tehdejších měst - hygienickými problémy, optimalizováním funkcí měst, uspořádáním městského prostoru, použitím nových stavebních materiálů a technologií atd. Hledají výrazové prostředky, které by odpovídaly éře rozvinutého průmyslu a vznikajícímu modernímu životnímu stylu, i nové řešení struktury města. Důležitým podnětem v této oblasti bylo definování obytného okrsku jako základní obytné jednotky ve městě. Tato definice pak byla využita v meziválečném i poválečném rozvoji měst. Stávající bloková zástavba, která se do té doby ve městech realizovala, byla kritizována pro své nevhodné vlastnosti, zejména hygienické. Byly proto hledány vhodnější struktury zástavby jako např. řadové nebo řádkové formy zástavby, které nevytvářely uzavřené tmavé dvory, byly prosluněnější a umožňovaly lepší propojení obytných prostorů se zelení. Velká pozornost byla věnována rozmístění různých funkcí ve městě. V tomto ohledu se funkcionalisté inspirovali u Tonyho Garniera a jeho průmyslovým městem rozděleným do zón. Funkční zónování měst bylo jednou ze základních vlastností, které muselo správné fungující město obsahovat. V meziválečném období se rozvíjí kromě železniční dopravy i doprava městská (především tramvajová) a silniční doprava. Města si nechávají zpracovat regulační plány, které člení jejich území obvykle na jednotlivé plochy obytného území, výrobní plochy, plochy veřejného občanského vybavení, dopravní plochy a plochy veřejné zeleně. Budují se vilové čtvrti, dělnická sídliště, areály občanského vybavení a průmyslové areály.

55

Obrázek 40: Plan Voisin

Zdroj: http://densityatlas.org

Nejvýznačnější osobností architektury a urbanismu 20. století byl Švýcar Le Corbusier. Angažoval se ve skupině světových urbanistů CIAM, byl iniciátorem řady výzkumných aktivit a propagátorem moderního pojetí architektury i řešení urbanistického prostoru. Své myšlenky zpracoval v řadě spisů a návrhů měst v meziválečném i poválečném období. K nejvýznamnějším patří např. kniha Urbanisme prezentující návrh Soudobého města pro 3 miliony obyvatel a Plan Voisin na přestavbu Paříže, dále soutěžní návrh na řešení Moskvy formou pásového rozvoje, návrh rozvoje města Alžíru, návrh rozvoje města Zlína, návrh města Čándigárhu v Indii a řada dalších. Měl výrazný podíl také na koncipování Athénské charty (1933), která byla vytvořena na IV. kongresu CIAM. Aténská charta vyjadřuje v devadesáti pěti bodech zásady moderního urbanismu a funkcionalistického pojetí města. Le Corbusier vytvářel ve svých návrzích originální a nekompromisní řešení. Jeho návrhy byly velkorysé se silným základním funkčním konceptem a jasnou provozní organizací. Neméně progresivní byla v té době sovětská avantgarda, kterou ve dvacátých letech tvořila skupina sovětských výtvarných umělců a architektů. Ti byli ve spojení se západními funkcionalisty a měli i podobné cíle. Řada západních architektů se účastnila akcí sovětské avantgardy i tehdy pořádaných architektonických nebo urbanistických soutěží. Své myšlenky se tak podařilo realizovat mimo jiné i Le Corbusierovi. Éra sovětského konstruktivismu byla násilně ukončena v třicátých letech na základě příkazu J. V. Stalina. Jediným a státem vyžadovaným architektonickým stylem se poté v Sovětském svazu stal tzv. socialistický realismus využívající historizující vzory jak v architektuře, tak v urbanismu. Socialistický realismus se stal oficiálním uměleckým stylem socialismu a po 2. světové válce byl uplatňován ve všech socialistických zemích. Mimořádnou urbanistickou prací v tomto období byla koncepce pásmového města od sovětského sociologa N. A. Miljutina. Spočívala ve vytvoření tzv. pásmového města s pásmy průmyslu, občanského vybavení, bydlení a rekreace, které měly umožnit obyvatelům co nejkratší možné spojení mezi bydlištěm, prací a trávením volného času. Mezi jednotlivými pásmy měly být parky s rekreačními areály a kapacitní železniční a automobilové komunikace. Tato koncepce byla často rozvíjena, zejména u lineárně řešených sídelních útvarů. Řadu aplikací pásmového města rozpracoval také Le Corbusier.

56

V období mezi dvěma světovými válkami byly ve stavbě měst rozvíjeny koncepční myšlenky Athénské charty a to často ve velmi přísném pojetí. Byly budovány obytné satelity, zástavba byla formována jako rozvolněná, bez tradičních městských bloků. Rekonstrukce měst byly prováděny s využitím částečných nebo plošných asanací, realizované nebo projektované přestavby městského prostředí byly často tvrdé a nekompromisní k existující struktuře. Před vypuknutím 2. světové války dochází k určitému útlumu rozvoje měst, především v souvislosti s nejistým politickým a společenským prostředím ve světě.

Období po 2. světové válce Hlavním úkolem po ukončení 2. světové války byla v Evropě obnova válkou poničených měst. V zemích západní Evropy byl aplikován převážně racionální přístup, kdy při obnově městské struktury byla zhodnocena její předchozí kvalita a nedostatky z hlediska provozu soudobého města. Původní struktura tak nemusela být obnovena úplně přesně, mohla být upravena dle nových požadavků. V zemích východního bloku byla města často rekonstruována přesně do podoby původní struktury města. Po etapě obnovy válkou zničených měst se stavba měst opět navrací k funkcionalistickým principům rozvoje měst a důsledně jsou aplikovány postuláty Athénské charty. Prudce se rozvíjí doprava, která začíná vyvolávat provozní a ekologické problémy ve vysoce urbanizovaných oblastech. V západní Evropě se díky levným hypotékám dostupným i pro střední vrstvu rozvíjí nízkopodlažní individuální zástavba. Poměrně rychle je vyřešena poválečná bytové nouze. Města díky suburbanizaci výrazně zvětšují svůj plochu. Vývoj v socialistických zemích je oproti západní Evropě odlišný. Staví se více bytových domů sdružených do sídlišť, které měly poměrně kvalitní urbanistický koncept. Následně s rozvojem panelové výstavby levných a málo kvalitních bytů, dochází k výstavbě příliš velkých odlidštěných centrálních ploch, mezi stavbami jsou velké vzdálenosti, byty v bytových domech jsou příliš malé, používány jsou nekvalitní technologie, sídliště mají monotónní výraz. Vznikají i nová města, zejména v oblastech s potřebou množství pracovních sil - u velkých průmyslových závodů. Některá z nich jsou vysloveně monofunkční sloužící pouze bydlení, např. Wolfsburg, Togliatti, nebo vědě a výzkumu - Akademsgorodok. Funkcionalistické principy jsou použity také u nově založeného hlavního města Brazílie - města Brasília. To bylo založeno na břehu jezera na základě urbanistické soutěže vyhrané L. Costou. Půdorys města připomíná letícího ptáka, v jeho těle je centrum, v křídlech obytné a vládní budovy, na jednom konci křídla letiště, na druhém zoologická zahrada. Významné veřejné budovy a vládní objekty projektoval O. Niemeyer. V centru města se nacházejí velké volné plochy, na okrajích města se naopak rozrostla nahuštěná chudinská zástavba.

57

Obrázek 41: Brasilia

Zdroj: hhtp://blog.blockurbanism.com

V šedesátých let dochází k technologickému rozvoji, který vnáší do výroby prvky automatizace a robotizace umožňující zrychlení a zlevnění výroby. V tomto období i v architektuře a urbanismu dochází k rozvoji technicistního pojetí. Kromě řady realizací ve stylu high-tech tento přístup dokládá také množství futuristických urbanistických vizí, snažících se o řešení aktuálních problémů měst novými (i smyšlenými) technologickými prostředky. Rostoucí urbanizace začala vyvolávat problémy z hlediska životního prostředí. Zřetelnější to bylo ve velkých aglomeracích, kde docházelo ke vzniku vyšších typů konurbací - ke zrodu megalopolí (Japonsko, USA). Dalším negativním vlivem dopadajícím na životní prostředí byly nové výrobní technologie. Ochrana životního prostředí se dostávala do popředí a dodnes je jedním z nejdůležitějších prvků při plánování rozvoje území. Během šedesátých let se tato otázka dostávala do všeobecného povědomí, začíná se uplatňovat úsporné hospodaření s přírodními zdroji, vytváří se a zavádějí technologie ohleduplnější k životnímu prostředí. Také v plánování rozvoje měst se začínají prosazovat účinnější opatření na ochranu životního prostředí.

58

Na konci šedesátých let a počátku let sedmdesátých se začínají měnit názory na uspořádání a fungování měst. Principy Athénské charty a podle ní realizované obytné soubory jsou podrobovány kritice. Vytýkáno jim je, že nepřispívají k vytvoření skutečného města, že vytváří pouze fungující zóny bez městského života bez vytvoření městské komunity. Znovu jsou objevovány a navrhovány tradiční městské prostory jako ulice a náměstí, dle historických vzorů je promýšlena i jejich kompozice. Projevuje se snaha oživovat městské prostory aktivitami, vrátit město jeho obyvatelům, upřednostnit člověka před automobilem, omezit dopravu. Zástavba měst začíná být pojímána jako smíšená, která kombinuje bydlení, občanské vybavení i pracovní příležitosti, při dodržování zásad ochrany životního prostředí - využívány jsou nové, životnímu prostředí neškodící technologie, je zklidňována doprava apod. Významným počinem v utváření městské struktury byla přestavba v části Západního Berlína Rolbergu v roce 1963. Západní Berlín kvůli ohraničenému vymezení neměl možnost rozrůstat se do okolí. Ve městě proto byly prováděny promyšlené přestavby, během kterých byly nevyhovující části nahrazovány novou zástavbou odpovídající potenciálu města. V části Rollberg byly navrženy obytné bloky, oddělující jasně veřejný a soukromý obytný prostor. Špatné stránky blokové zástavby, které byly v minulosti kritizovány, byly odstraněny. Bloky byly postaveny dostatečně velké s prosluněnými byty, nebyly v nich umístěny výrobní funkce a jiná zařízení škodící obytnému prostředí. Veřejná venkovní prostranství byla dopravně zklidněna. Od sedmdesátých let je patrný odklon od technicistního plánování a návrat k tradičním hodnotám měst a jejich prostorovému uspořádání. Posiluje se vztah ke stavebním památkám, jejich význam je doceňován jejich zachováním při rekonstrukcích sídel. Celkově tak začíná být prosazován kultivovanější trend v utváření městského prostředí, ekologické aspekty a humanizace prostředí. Jinak je přistupováno také k dopravě, u které je jasná snaha o eliminaci jejích negativních dopadů. Doprava však nadále zůstává jedním z největších problémů v organismu města. Závěr 20. století se nese v duchu rostoucí urbanizace osídlení. Projevuje se trend globalizace vysoký stupeň sepětí světové ekonomiky, výroby a produkce spolu s rostoucí mobilitou obyvatel. S prudkým rozvojem informačních technologií se zvyšují nároky na technické vybavení měst. Rozvíjí se i výrobní technologie, technický pokrok nicméně nedokáže zabránit devastaci životního prostředí. Mění se životní styl obyvatel měst, který je ovlivněný zvyšující se ekonomickou úrovní. Existují ale velké ekonomické rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi a v rámci Evropy mezi bohatým severem a chudým jihem. Charakteristikami soudobého města je promísení sídelních funkcí - bydlení, občanského vybavení (komerční, kulturní, správní, zdravotnické, vzdělávací, rekreační), technické a dopravní infrastruktury s výrobou, která je ovlivněna rozvojem technologií. Rozvoj informačních technologií a vysoká mobilita obyvatel umožňují vzdalování pracoviště od bydliště, mění se i rozložení zaměstnanosti v jednotlivých segmentech - rostou služby, vývoj a výzkum, zatímco v průmyslu zaměstnanců ubývá. Prioritní zůstává ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj měst.

59

4 VÝVOJ URBANISMU V ČECHÁCH A NA MORAVĚ Nejstarší města Naše města leží v části Evropy, která nebyla nikdy součástí antické Římské říše a nemohla tudíž navázat na žádná z doby pocházející sídelní jádra. Nejstarší poznatky o centrech slovanského osídlení patří do doby Velkomoravské říše. Rozsáhlá opevněná hradiště lze považovat za předzvěst měst jak co do rozlohy, tak i co se týče rozvoje obchodu a řemesel. Charakteristický pro ně byl rostlý půdorys se zástavbou, která byla tvořena spíše seskupením usedlostí a dvorců podél cest. V důležitých uzlech cest stály církevní stavby. Počátky sídel, z nichž často vyrostla pozdější středověká města, je možné spojovat se slovanskými hradišti, která byla nejdříve kmenovými a posléze správními centry přemyslovské říše. Jejich výčet nalezneme v Kosmově Kronice. Je to kromě Prahy také Bílina, Hněvín, Most, Hradec Králové, Chrudim, Litoměřice, Olomouc, Pšov - dnešní Mělník, Znojmo a Žatec. Z 9. a 10. stol. zachovány zprávy ještě o Bechyni, Čáslavi, Děčíně, Netolicích a Starém Plzenci. Urbanistická struktura většiny slovanských hradišť, osad nebo keltských oppid, jejichž stavebním materiálem bylo především dřevo, se proto nedochovala. Buď zcela zanikla, nebo byla překryta vrstvami pozdější zástavby. Obrázek 42: Rotunda sv. Kateřiny - Znojmo


60

Zakládání měst a vesnic na území Čech a Moravy, které se zachovaly až do dnešní doby, spadá do období tzv. Velké kolonizace. Kolonizace probíhala na Moravě i v Čechách během 12. století. Na Moravu pronikali kolonisté z Rakouska, nejdříve na Znojemsko a Jemnicko. V severní části Moravy byli aktivní kolonisté ze Slezska, především z území vratislavských biskupů, kteří byli při založení Uničova, Opavy, Bruntálu. Založená moravská města a města českého Slezska jsou starší než česká právě díky slezskému vlivu. K největšímu rozmachu kolonizačního úsilí došlo v době olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu (1245–1281). Z Moravy směřovali kolonisté do Horních Uher, pravděpodobně přes Brno směrem k Trenčínu, kde vedla mezinárodní obchodní cesta. Obrázek 43: Zřícenina hradu Starý Jičín z konce 12. století


Kolonizace v Čechách pokračovala v osídlovacích procesech probíhajících už ve 12. století, kdy někteří němečtí osadníci překročili hranice mezi říší a Čechami a zakládali vesnice např. na území Sedlecka. K většímu počtu zakládaných obcí na českém území začalo docházet na počátku 13. století, kdy se na území Sedlecka, Bílinska a Podkrušnohoří v písemných pramenech objevují první německé názvy sídlišť a německá jména osadníků. První lokované město v Čechách Kynšperk (1232) vzniklo u staršího premonstrátského kláštera za vlády Přemysla Otakara I. Ještě starší je město Cheb, jež práva získal v roce 1179, ale to ještě Cheb a okolí spadal do Bavor. Toto území připadlo k české koruně až v roce 1322. Na Moravě je prvním známým založeným městem

61

Uničov (minimálně od roku 1213). Předpokládá se, že v této době byl založen také Hodonín, Nové Město na Moravě a první poddanská města Kladruby a Velehrad, obě na církevní půdě. Od počátku 13. století bylo kolonizováno hlavně Českobudějovicko, Českomoravská vrchovina, Jizerské hory, Český les, Krušné hory, Lužické hory, Krkonoše. Kolonisté většinou přicházeli z Bavorska, na sever z Durynska, Horního Saska, na severovýchod z Lužice a Horního Slezska. V rámci severní Moravy byla nejstarší sídla zakládána na území nynějšího Opavska a Kravařska města Opava, Hradec nad Moravicí, Kravaře, Krnov, Moravská Ostrava, Brušperk. Poněkud mimo nejstarší osídlené území bylo založeno město Bruntál a to z důvodu těžby drahých kovů, které se vyskytovaly v okolí. Současně se vznikem měst byla zakládána i vesnická sídla v jejich okolí. Obrázek 44: Renesanční zámek v Bruntále s barokními úpravami


Nejstarší města mají převážně organicky rostlé nepravidelné půdorysy. Tržiště v těchto městech mívají nepravidelný půdorys, vycházející buď z křížení cest, nebo jejich souběhu, což znamená, že jsou často trojúhelníková. Obrys města stabilizovaný pozdějšími hradbami, bývá také méně pravidelný, než jsou pozdější oválné obrysy zakládaných měst. Tam, kde bylo základem města hradiště, je možno často rozpoznat jeho polohu i obrys, předurčené většinou terénními útvary a vodními toky.

62

Gotika Období vlády Václava I. (vládl 1230-1253) bývá označováno jako nástup gotického slohu v Čechách, byly budovány kamenné hrady a kláštery, byla osídlována dosud neosídlená území. V této době byla kromě vymezení a opevnění Starého Města pražského a nového založení Havelského Města, založena také města Žatec, Písek, Most pod hradem Hněvínem a Ústí nad Labem. Jako nový typ města jsou poprvé uváděna horní města Jihlava a Stříbro, už téměř pravidelně založená, kterým vděčilo království za jeden z důležitých zdrojů svého bohatství. Zvláště významnou byla Jihlava, což se projevilo její rozlohou a výstavností. Nejvýznamnějším zakladatelem českých středověkých měst byl Přemysl Otakar II., který si uvědomoval mimořádný hospodářský i strategický význam měst. Během jeho vlády (1253-1278) se mu připisuje založení, rozšíření, opevnění nebo podstatné zvelebení několika desítek měst. Města zakládal a rozmísťoval s hlubokým pochopením pro širší územní souvislosti. Vytvořil řetězce měst na západní i východní hranici království, která sloužila jako pevností a zároveň celnice, založil města i na dnešním rakouském území. U západní hranice to byla města Domažlice, Sušice, Tachov, Písek, Klatovy, Loket, Kadaň a České Budějovice, které byly zároveň opěrným bodem krále v Rožmberky ovládaných jižních Čechách. Tam se do doby jeho vlády klade počátek rožmberského založení Českého Krumlova, Jindřichova Hradce a Telče. U východní moravské hranice proti Uhrům, nechal postavit Uherské Hradiště, založené jako Nový Velehrad, Uherský Brod, Břeclav. Z dalších významných měst, založených v době Otakarovy vlády se uvádí Beroun na důležité zemské stezce do západních krajů, Dvůr Králové, Chrudim, Jaroměř, Litoměřice, Louny, Nymburk, Pelhřimov, Žatec. Celkem bylo za vlády Otakara založeno 33 měst, ze kterých asi polovina byla založena kolonizací německými osadníky. U některých měst se ale nejednalo o zcela nové založení na zelené louce, ale např. o rozšíření města, jeho nové opevnění, rozšíření jeho práv apod. Za vlády Václava II. (1283 - 1305) byla nejvýznamnějším založeným českým městem Kutná Hora, jejíž těžba stříbra podstatně přispívala k bohatství českého království. Svou urbanistickou dispozicí je toto město dost ojedinělým případem, protože jeho zcela nepravidelný půdorys je velmi pravděpodobně "zkamenělým" vozovým táborem stříbrokopů, kteří se sem v krátké době sjeli z celé Evropy. Bylo to živelné osídlení, které nepotřebovalo ani náměstí. V pozdním středověku bylo založeno také město Plzeň. V terénních podmínkách Starého Plzence nemohl být předpokládaný rozvoj uskutečněn, proto bylo vybráno nové místo v těžišti západočeské kotliny na soutoku tamních řek. Plzeň je charakteristická pravidelným šachovnicovým půdorysem s dominantou farního chrámu, situovaného neobvykle uprostřed náměstí. Co se týče polohy i půdorysu je jinak Plzeň určitou analogií Českých Budějovic. V té době opevněný Nymburk dokládá harmonizaci pravidelné dispozice s vějířem dávných cest, které se sbíhaly k labskému brodu.

63

Středověk byl dobou, kdy byla osídlena převážná část severní Moravy - Poodří, Oderské vrchy, Jeseníky, část Ostravska i podhůří Beskyd. Vyspělou půdorysnou formu má město Nový Jičín založené počátkem 14. století, podobně jako města Hlučín a Bílovec.

Obrázek 45: Náměstí v Novém Jičíně


Do doby Václava II. patří kromě uvedených královských měst i některá významná poddanská města. Mezi nimi vyniká Kroměříž, velkoryse založená olomouckým biskupem u přechodu přes řeku Moravu. Pravděpodobně ve stejné době byla založena i dnešní Mladá Boleslav. Za vlády Karla IV., jeho otce a syna došlo k vyvrcholení a doznění středověké stavby měst. Byly založeny Vodňany, Bělá pod Bezdězem a Mladá Boleslav, městská práva byla udělena Karlovým Varům. Největší pozornost Karla IV. se ale soustřeďovala na Prahu a na Karlštejn. Co se týče středověké fáze vývoje, je Praha mimořádná i v evropském měřítku. Sama Praha nabízí široké spektrum postupů středověkého urbanismu v jeho vrcholných projevech. Dá na ní demonstrovat široká problematika evropského středověkého urbanismu - jak pokud se týká měst organicky rostlých, tak i pravidelně založených. Počátky osídlení Pražského prostoru sahají do hluboké minulosti. Hlavním důvodem trvalého osídlování pražského prostoru všemi pravěkými kulturami byla pravděpodobně existence brodů přes Vltavu. Největší rozvoj pravěkého osídlení je zaznamenán v období tzv. knovízské kultury v 7. stol. př. n. l. Druhým významným předslovanským obdobím je keltské osídlení kolem počátku n. l., kdy fungovalo mimořádně rozlehlé oppidum na dvou návrších - Hradišti a Šancích,

64

zvedajících se nad Vltavu nad dnešní osadou Závist proti Zbraslavi. Definování půdorysu středověké Prahy ale zřejmě započalo až po příchodu Slovanů, kteří nejdříve zakládali zemědělská sídliště a o něco později od 7. do 11. stol. n. l. opevněná hradiště na návrších. Prvními výraznými záchytnými body osídlení byla tedy hradiště. V 9. stol. n. 1. dochází k přenesení sídla českých knížat na návrší nad Vltavou, kde se začíná vytvářet Pražský hrad. V té době zřejmě existovala na území Prahy i jiná hradiště, z nichž některá byla osídlena také v předslovanském období. Počátek Vyšehradu, jako slovanského hradiště, se klade do prvních desetiletí 10. stol., zatímco počátky Pražského hradu už do poloviny 9. stol. Význam obou hradů byl dlouhou dobu přibližně stejný. V raném období českého království byl po určitou dobu panovnickým sídlem Vyšehrad, protože byl rozlehlejší, lépe opevněný a měl i více kostelů. Okolo roku 1200 byla Praha mimořádně rozsáhlou středověkou sídelní aglomerací skládající se ze dvou hradů, mnoha postupně se srůstajících osad a jednotlivých významných staveb, mezi které patřil především kamenný Juditin most, na jehož levém předmostí stála komenda Maltézských rytířů - Johanitů a biskupský dvorec. Poblíž Pražského hradu byl založen Strahovský klášter a o něco dále od města u stejné cesty existoval v Břevnově už od konce 10. stol. benediktinský klášter. Další klášter byl uvnitř hradu při kostelu sv. Jiří. Na významu nabývaly také kupecké a řemeslnické osady na pravém břehu Vltavy. V této době vzniklo na pravém břehu Vltavy také nové tržiště - dnešní Staroměstské náměstí. Okolo tržiště se začali postupně usídlovat bohatší řemeslníci a obchodníci, včetně židovských kupců v místě pozdějšího Židovského Města. Začátkem 13. st. nechal král Václav I. opevnit jádro pražského osídlení. Nebylo ale možné vybudovat hradby kolem celé rozlehlé aglomerace, vybráno proto bylo její pravobřežní těžiště. Bylo zřejmě nejhustěji osídleno, ale zůstávalo zde ještě dost volného místa. Václav I. nařídil založit zde nové město okolo kostela sv. Havla - Havelské město. Bylo to první záměrně založené nové město na pražském území. Ve středověku dále pokračoval stavební vývoj Starého Města, které bylo doplněno několika gotickými stavbami. Nedostatek místa uvnitř opevnění Starého Města a především vojenské úvahy vedly roku 1257 k založení "Nového města pod hradem pražským", nazývaného zprvu též "Novým městem pražským" nebo ve vztahu ke Starému Městu "Menším městem pražským" - Malou Stranou. Praha na počátku 14. století představovala aglomeraci, tvořenou organicky rostlými i nově založenými částmi. Měla rozsáhlá tržiště, kláštery, kostely i městské paláce, výstavné domy patricijů, kamenný most, mohutná opevnění a tyčily se nad ní dva výstavné hrady. Český král a římský císař Karel IV. do ní přesunul své sídlo. Praha se tak stala prvním záměrně budovaným sídelním městem, jaká jsou jinak v Evropě charakteristickými až pro pozdější období barokního urbanismu. Karel IV. se podílel na stavebních úpravách obou pražských hradů a podporoval výstavbu v dosavadních městech. Za jeho vlády byla založena univerzita, arcibiskupství, byl postaven nový kamenný most a nové opevnění celého města. Založeno bylo také Nové Město pražské, které spolu s rozšířením Malé Strany zvětšilo celkovou rozlohu Prahy na téměř 9km2. V době husitské byl jediným vzniklým městem v roce 1420 založený Tábor. Husité ho založili na dobře opevnitelném ostrohu se starším osídlením, které bylo pravděpodobně zrušeno. Co se týče půdorysu, je Tábor podobně jako Kutná Hora, opět "zkamenělý" tábor. Jeho centrem bylo velké

65

náměstí jako shromaždiště příslušníků obce. Mohutné opevnění, využívající polohu na ostrohu sevřeném dvěma vodními toky, bylo doplněno založením velké vodní nádrže a ve své době patřilo mezi nejdokonalejší v Evropě.

Renesance Proti středověku, kdy byl založen velký počet měst, nebyly v renesanci příznivé předpoklady pro zakládání měst nových. Přesto renesance výrazně česká a moravská města poznamenala, což bylo to vyvoláno především zámožností obyvatel, kteří svá starší gotická sídla přizpůsobovali novým nárokům života šlechtických dvorů. Prvním místem, kde se renesance projevila, byla Praha. Severně od Pražského hradu byla v 16. st. založena královská zahrada s letohrádkem královny Anny, míčovnou, jízdárnou, oranžérií, skleníky a malou zoologickou zahradou. Vystavěn byl i letohrádek Hvězda s vějířem alejí, protínajícím královskou oboru. Příklad královské rezidence následovaly brzy také bohaté šlechtické rody, které si začaly budovat ve městě i uvnitř Pražského hradu, své reprezentační paláce, často se zahradami. Také měšťané postupně přestavovali gotické domy, nebo je alespoň zdobili novými renesančními průčelími. Úzké gotické parcely byly spojovány do větších pro výstavbu větších nových objektů, které se obracely do ulice dekorativními průčelími. Tomuto procesu napomáhaly nejen v Praze požáry, které v té době bývaly poměrně časté. Mimo Prahu si šlechtické rody přestavovaly své gotické hrady v renesančním duchu, nebo přesídlovaly do nových renesančních zámků, umístěných obvykle v těsném sousedství měst. Zámecká sídla byla doplňována pravidelně komponovanými zahradami. Šlechta podporovala zároveň zkrášlování ke svým sídlům příslušejících měst a tak se renesance výrazně uplatnila zejména v bohatnoucích poddanských městech. Typickým příkladem je Český Krumlov, kde byl starší hrad upraven v renesančním duchu a doplněn zahradou. Bohatí Rožmberkové si podobným způsobem přestavěli také Jindřichův Hradec a Třeboň. Ve městech se kromě měšťanských domů přestavovaly či nově stavěly radnice, městská opevnění a zejména městské brány, mající hlavně reprezentační význam. Nejjasnějšími příklady velké renesanční přestavby jsou tři města, která byla na počátku 16. stol. zničena rozsáhlými požáry. Jsou to Pardubice, které patřily Janovi z Pernštejna a byly obnoveny včetně pravidelné úpravy náměstí v renesančním duchu, který se zřetelně projevil v rozlehlé novostavbě s městem sousedícího zámku. Dále je to Moravská Třebová a Nové Město nad Metují, které bylo po požáru v roce 1526 prodáno Vojtěchovi z Pernštejna, který jej obnovil tak, že patří mezi nejpůvabnější historická města naší země. Těžba stříbra a dalších kovů vyvolala rozvoj horních měst. Tato města bohatla a mohla si tak dovolit nové renesanční stavby. Nejvýznamnější byl tehdy Jáchymov. Rychlý příliv horníků a složitý terén ale vedly k tomu, že v něm nebylo možné uplatnit pravidelný renesanční urbanistický koncept.

66

Kromě Jáchymova prosperovalo v 1. pol. 16. st. v Krušných horách několik dalších horních měst. Krupka měla starší středověký základ, k novému pravidelnému založení docházelo výjimečně. Na jednoduchém šachovnicovém půdorysu byly založeny Hory Svaté Kateřiny a Výsluní s dominantním kostelem, situovaným v průhledu ulice, vedené v ose náměstí. Do renesance patří ještě také projekt přestavby a rozšíření Jičína. V renesanční době založená města se na území severní Moravy nenacházejí. Stavební památky na tuto dobu lze nalézt zejména v Olomouci, k nejvýznamnějším patří také stavby zámků ve Velkých Losinách a ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Obrázek 46: Renesanční zámek ve Staré Vsi nad Ondřejnicí


67

Baroko a klasicismus Města Českého království byla těžce postižena třicetiletou válkou, důsledky potlačeného stavovského povstání a protireformací. Mnoho domů bylo zničeno nebo opuštěno, počet obyvatel se podstatně snížil. Od 2. pol. 17. st. se ale země hospodářsky a kulturně vzmáhala, což se promítlo i do stavební činnosti. Rozsáhlá středověká historická jádra, navíc s volnými pozemky a budovami, umožňovala uskutečňovat nové velké stavební úpravy. K prosazování širších urbanistických barokních koncepcí uvnitř měst, nebo k výstavbě nových měst, docházelo ale jen výjimečně. Během 17. a 18. století byly barokně a posléze klasicistně upravovány a často i zásadně přestavovány starší světské i církevní objekty od paláců a měšťanských domů až po kostely, kláštery a další budovy. Městské prostory dostávaly nový vzhled změnami průčelí budov a stavbou dominant morových a mariánských sloupů a kašen. Tyto úpravy jsou označovány za "barokizaci" historických měst. Barokizace byla provedena často tak důkladně, že mnohá města celkově působí jako barokní, ačkoliv si zachovala svůj středověký základ v celkové dispozici a v mnoha interiérech. Pravidelné, geometrické a symetrické barokní kompozice se uplatňovaly hlavně u nově budovaných venkovských šlechtických sídel, v jejich zahradách i v kultivování krajiny soustavami alejí, remízků a vodních ploch. Spíše výjimečně se nově řešily stavby církevní, protože ty už byly od středověku stabilizovány. Krajina byla doplňována novými prvky, jako byla poutní místa, poutní cesty, kalvárie, křížové cesty, boží muka, sochy světců apod. Barokní tvář dostávaly také venkovské dvorce, sýpky a další užitkové objekty, kapličky na návsích a další. Vznikla ale také nová pevnostní města s výraznou bastionovou fortifikací jako Terezín a Josefov. Všechny vlastnosti a znaky "českého baroka" se dají nalézt v Praze. Barokizovány zde byly průčelí a střechy budov, hradní a palácové zahrady, prostory ulic a náměstí i celá silueta města, ovládnutá novými dominantami. Prvky malé architektury a nejrůznější objekty byly vkládány do starších městských prostorů a do interiérů budov. Mistrovským příkladem je malostranský kostel sv. Mikuláše, který se stal těžištěm levobřežního úvalu, dominantou Malé Strany a neoddělitelnou součástí obrazu Pražského hradu.

68

Obrázek 47: Barokní zámek v Kravařích


Praha byla dále v té době obohacena velkými komplexy Klementina a Valdštejnského paláce. Do těžišť kompozice a života města - na Malostranské náměstí, na Staroměstské předmostí Karlova mostu a na Karlovo náměstí - byly umístěny jezuitské rezidence. Postaveny byly nebo častěji barokně přestavěny desítky paláců, kostelů a klášterů, ze kterých je nejpozoruhodnější Černínský, Toskánský a Arcibiskupský palác na Hradčanech, Morzínský, Lichtenštejnský a Nostický palác na Malé Straně, nebo Clam Gallasův palác na Starém Městě. Za městskými hradbami v Tróji byl postaven Šternberský zámeček, s pravidelně založenou zahradou. V období klasicismu dostal nový vzhled i Pražský hrad, který císařský architekt z Vídně Nicolo Paccasi přetvořil z malebného hradu na dobově módní velkou zámeckou dispozici. Stejně jako z renesance, tak i z baroka se na území severní Moravy nacházejí pouze ojedinělé ukázky stavební tvorby. Větší množství barokních staveb lze nalézt v Olomouci, dále byl v této době postaven kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, zámek v Kravařích. V roce 1848 byl postaven klasicistní zámeček využívaný jako ředitelství Vítkovických železáren.

69

Obrázek 48: Klasicistní zámeček v Ostravě - Vítkovicích


19. století Do 19. století byla většina předměstí v českých městech oddělena od samotného města hradbami. V 19. století dochází k bourání fortifikačních systémů, které pozbyly smysl. Rozvíjí se průmysl a obchod a v centrech měst vzrůstá počet obyvatel. Bohatší obyvatelé tato jádra opouštějí, místo nich přichází chudší vrstva obyvatel - dělníci, řemeslníci a zástavba se dále zahušťovala. Reakcí na tento vývoj byla plánovitá výstavba předměstí. V Praze byl takto založen například Karlín průmyslová čtvrť s typickými rysy klasicistního urbanismu - šachovnicovým půdorysem rozděleným na velké obytné obdélníkové bloky s přímými ulicemi, velkými obdélníkovými náměstími. Další městské čtvrti jako Smíchov nebo Žižkov nebyly plánovány na pravidelném půdorysu a do ani nijak striktněji regulovány. Koncem století byly založeny krajinářsky zajímavé zahradní čtvrti ve větší vzdálenosti od Prahy - v Bubenči, Vinohradech, Chuchli či Zbraslavi.

70

Obrázek 49: Městská třída na místě bývalých hradeb v Olomouci


Uvolněné plochy po zbouraném opevnění byly ve většině městech využity pro parkové pásy a často okružní bulváry s reprezentativní zástavbou. Historická jádra měst se tak spojila se svými předměstími a vznikla kompaktní města. Tento vývoj nastal ve většině větších českých a moravských měst - Brno, České Budějovice, Olomouc, Písek, Klatovy, Znojmo, Jihlava, Hradec Králové. Ve městech jsou zakládány veřejné parky, sady nebo aleje - např. Chotkovy sady v Praze, Lužánky v Brně, sady v Českých Budějovicích, sady v Plzni. Menší význam mají stavby kostelů, chrámů či klášterů. Města nově reprezentují nové druhy budov - národní domy, peněžní ústavy, divadla, muzea, soudy, kancelářské budovy, továrny, kasárny, nemocnice, tržnice, obchodní galerie, nájemní domy. Nově stavěné továrny byly v prvních obdobích budovány dle vzorů zámků, někdy i s komponovanými zahradními plochami. V Praze nedošlo na území hradeb k výstavbě okružní třídy ani parků, protože hradby byly ve vlastnictví vojenské správy. Město by muselo pozemky vykoupit, na své náklady zbourat hradby, zasypat příkopy. Z tohoto důvodu byly pozemky fortifikačního systému rozděleny na stavební parcely a rozprodány. Toto území bylo plně zastavěno, stará zástavba tak byla spojena s novou zástavbou činžovních domů. V roce 1874 vznikl projekt široké městské třídy - dnešní severojižní magistrály. Rychlým tempem byly uvolněné plochy u hradeb zastavovány předměstími. Půdorys mnoha čtvrtí vznikal spontánně na základě spekulace s pozemky, hlavně na Žižkově, v Nuslích

71

nebo Vršovicích. Vznikla velmi hustá uliční síť s drobnými bloky, vysokou hustotou zastavění, bez vnitřních dvorů. Chaotická zástavba je charakteristická pro rozrůstající se průmyslové čtvrti, zvláště Libeň či Vysočany. V tomto období vzniká nová zástavba bez jakéhokoliv plánování. Pozornost nebyla věnována ani návaznosti na historickou zástavbu, kterou nová zástavba často převyšovala, došlo k výrazné změně siluety města. Přírodní podmínky a historická zástavba nebyly brány v potaz ani v jiných částech Čech a Moravy. Údolí se zastavovala továrnami, stavitelé opomíjeli respektování siluet měst. Zástavba často byla zcela svévolná, limitovaná jen spekulacemi s pozemky, urbanistické kompozice neměly valnou uměleckou kvalitu. Plánování měst se stává doménou inženýrů a zeměměřičů, kteří mechanicky vyměřují ulice, určují rozměry a tvary jednotlivých bloků. Úkolem architekta je pouze architektonické ztvárnění jednotlivých budov nebo jejich fasád. Prudký rozvoj výroby, zvyšující koncentraci obyvatel ve městech, způsobil problémy provozní, estetické, hygienické a další. Kvůli těmto okolnostem dochází v řadě měst k asanacím staré zástavby. Cílem asanací bylo zlepšení zdravotních podmínek měst - zajištění pitné vody, výstavba kanalizačních sítí, čistíren odpadních vod, zlepšení čistoty veřejných prostranství, sníženi hustoty obyvatel, nadměrné zastavenosti pozemků, výstavba sociálních a zdravotních zařízeni atd. Bouráni staveb, nebo celých čtvrtí a jejich nahrazení novými urbanistickými kompozicemi, bylo vnímáno jako optimální řešení. Nejzásadnější asanace v českém prostředí se odehrála v Praze a týkala se Starého města. Na konci 19. století se začalo s bouráním starého Židovského města a jeho nejbližšího okolí. Byly vymezeny dvě lokality, které byly obydleny především městskou chudinou, vykazovaly nejvyšší procento infekčních onemocnění a také jednu z největších hustot obydleni. Tímto způsobem se uvolnila značná plocha přímo v jádru města. Proráženy byly nové přímé široké ulice, byly budovány rozlehlé otevřené obytné bloky činžovních domů a zarovnávány nerovnosti terénu. Jediná zelená plocha vznikla v sousedství Staronové synagogy. Na rozdíl od asanace v Paříži se v Praze podařilo uchovat několik nejstarších památek židovského města - Staronovou synagogu, několik dalších synagog, radnici a hřbitov. I některé ulice byly zachovány, i když v širších rozměrech. Asanace byla dokončena roku 1917, celkově bylo zbořeno cca 8000 domů. Na více místech města docházelo dále k ojedinělým demolicím budov, propojování ulic, nejednalo se ale už o asanace, spíše o regulaci města vzhledem k panující špatné dopravní situaci, kterou tyto zásahy vylepšovaly. Tento jev se vyskytoval ve všech městech na českém území. K asanacím menšího rozsahu docházelo i v Ostravě v průběhu 19. a 20. století. V rychle se rozvíjejících průmyslových Vítkovicích bylo naopak nutné stavět nové byty pro stále vyšší počet zaměstnanců železáren. Ve druhé polovině 19. století byl proto díky osvícenosti tehdejšího ředitele železáren postaven soubor obytných budov doplněných objekty občanského vybavení včetně kostela, radnice a nemocnice, který svým rozsahem a svou komplexností předběhl dobu.

72

Obrázek 50: Asanované "lauby" v Ostravě

Zdroj: zdroj - http://www.orbitakpostcard.cz

Pozitivní stránkou 19. století byla výstavba lázeňských měst. Po vzoru anglického lázeňského města Bath vznikala i na našem území města jako jsou Františkovy lázně, Mariánské lázně, lázeňské části Karlových Varů či Teplic. Urbanismus se tím obohacuje o nové prvky - promenády, kolonády, léčebné pavilony a domy apod. V Jeseníkách se rozvíjela lázeňská zástavba např. v Karlově Studánce, v Beskydech se stavěly rekreační objekty v Ostravici, Čeladné, Kunčicích pod Ondřejníkem. Nejznámějším příkladem architektury tohoto typu jsou beskydské Pustevny s dřevěnými stavbami architekta Dušana Jurkoviče.

73

Obrázek 51: Lázeňská budova v Luhačovicích


Během období romantismu docházelo k častým přestavbám zámků v romantickém stylu - Hluboká, Lednice, Žleby, Orlík, Sychrov a další. V Lednici pak byla realizována významná architektonickourbanisticko-krajinářská kompozice staveb a parků.

20. století Na konci 19. století si městské čtvrti zachovávaly půdorys typický pro dobu svého vzniku. Začala se projevovat snaha o jejich rekonstrukci, snaha o zlepšení životních podmínek odpovídajících standardu současné doby. Čtvrti byly nadměrně zastavěné a zalidněné, průmyslová výroba způsobila špatné hygienické podmínky. K menším asanacím, rekonstrukcím nebo regulacím proto docházelo i v průběhu 20. století. Všechny tyto zásahy ale měly jedno úskalí a to, že šlo pouze o zlepšení jednotlivých částí měst, nikoli celku. Velký ohlas v českém prostředí měla koncepce zahradních měst, byla zde založena společnost pro zahradní města. Zahradním městům se u nás věnovali hlavně Vladimír Zákrejsek a Otakar Fierlinger, kteří překládali knihy Ebenezera Howardova do českého jazyka. Zahradní sídliště byla budována v okrajových oblastech měst, např. v Lounech Janem Kotěrou, v Mostě Františkem A. Librou. V Praze je v tomto duchu postavena centrální část Ořechovky. Střed této městské části je tvořen menším náměstím s obchodní a restaurační budovou, od nichž se paprskovitě rozbíhají ulice. Podél ulic se stojí rodinné nebo řadové domy obklopené zahradami. Dalším zahradním městem je Spořilov, principy zahradních měst využívají také Břevnov, Smíchov nebo Strašnice.

74

Podle projektu Pavla Janáka vznikla reprezentativní kolonie výstavních vil na Babě. Jednotlivé vily navržené význačnými funkcionalistickými architekty byly umístěny v terasách. Další významnou urbanistickou realizací bylo rozšíření Hradce Králové, dle regulačního plánu od Josefa Gočára. Jde o promyšlenou kompozici obytného celku s veřejnou zástavbou, dopravní infrastrukturou, přírodními plochami a parky. Okolo historického Hradce byla vytvořena okružní třída, ze které paprskovitě vybíhaly hlavní komunikace, propojující s centrem nové městské čtvrti. Na obvodu města byly radiální tepny znovu provázány dalším dopravním okruhem. Vnitřní sektory byly tvořeny diferencovanou obytnou zástavbou. Průmyslová zóna byla přemístěna severovýchodním směrem, až za katastr města. Obrázek 52: Hradec Králové – regulační plán města (J. Gočár)

Zdroj: http://www.hkcity.cz/

75

Město Zlín je dalším příkladem prosazování pokrokových urbanistických myšlenek v meziválečném Československu. V období mezi válkami se toto město stalo nejrychleji rostoucím sídelním útvarem v republice. Zlín byl jediným důsledně budovaným funkcionalistickým městem v Evropě, ještě před vydáním Athénské charty. Zlín byl formován do podoby zahradního města s přísným rozdělením do funkčních zón. Centrální pozicí ve městě měl výrobní areál firmy Baťa. Charakter výstavby byl inspirován průmyslovými stavbami, základním motivem architektury byl tovární objekt. Specifické formy uplatňované v zástavbě Zlína, se poté používaly i u dalších měst zakládaných firmou Baťa, jak na českém území, tak v zahraničí. Obrázek 53: Zlín – „Baťovi domky“

Zdroj: http://tomas-bata.osoba.cz

Výstavba a rozvoj měst byl zastaven II. světovou válkou. Do té doby se utvářela typická struktura města, jehož těžištěm zůstalo historické jádro s nepravidelnou sítí ulic a náměstím nebo vědomě přestavěný půdorys středověkého města. Za hranicemi centra se rozrůstala smíšená předměstská zóna s výrobními a obytnými čtvrtěmi činžovního charakteru. V ještě vzdálenější poloze od centra se staví zahradní města, vilové čtvrti. Doba po roce 1945 ještě navazovala na tyto architektonické a urbanistické trendy. Velkým tématem vzhledem k válečným škodám po první i druhé světové válce byla obnova měst. Ve většině případů byly prostory po zničených stavbách zastavěny novými moderními stavbami, část prostorů byla ponechána bez nového zastavění. Výjimkou jsou místa, která byla upravena na pietní prostor. Příkladem tohoto přístupu jsou Lidice. Zástavba Lidic vznikla na základě soutěže z roku 1945. Postaven byl památník a na něj navazujícího sídliště tvořené rodinnými domy s opakujícími se čtyři typy rodinných domů. Prostor mezi sídlištěm a pomníkem je vyplněn sady růží. Pro druhou polovinu 20. století je u nás charakteristické řešení nedostatečného bytového fondu. To bylo provedeno výstavbou sídlišť na volných prostranstvích v okrajových částech měst, na základě koncepce socialistické bytové a městské politiky. Roku 1948 se centralizací

76

a zestátněním majetku připravila půda pro realizaci prvních sídlištních souborů. První sídliště budovaná v 50. letech byla co do urbanismu a architektury poměrně zdařilá. Starší sídliště jsou spíše cihlová, méně podlažní, až později začínají převažovat panelové a věžové domy. Je snaha o jejich vybavení jeslemi, školkami, obchody s potravinami, kulturním domy. 50. léta charakterizuje jediný státem určený architektonický styl - a to socialistický realismus navazující na sovětské vzory. Výstavba ve stylu socialistického realismu byla podporována především v oblastech rozvoje průmyslové výroby - na Ostravsku, Mostecku, Ústecku apod. Budována byla i celá nová města jako Poruba v Ostravě, Havířov. V Mostu bylo Staré město nahrazeno zcela novou výstavbou. Zachován byl pouze kostel, pozůstatky hradu Hněvín a malá část staré vilové zástavby. Obrázek 54: Hlavní třída v Ostravě - Porubě


Největší nárůst bytové výstavby nastal v 70. letech. Nová sídliště byla v některých případech rozměrově větší než původní města, u kterých byla vystavěna. Sídliště tvořila značnou část bytového fondu měst. Panelové domy pronikly i do center historických měst. V Praze sídliště představují více než třetinu bytového fondu. Všechna sídliště se projevují podobnými znaky obytných nocleháren a absencí městsky působícího prostředí. Po pádu komunistického režimu roku 1989 nastal zásadní přelom v rozvoji měst. Bylo ukončeno centrální plánování a změna společenského klimatu a ekonomických podmínek podnítila nové formy výstavby. Již naplánované stavby však byly ještě dokončeny, např. sídliště Ostrava – Dubina.

77

V rámci urbanismu a architektury se dnes řeší problémy zlidštění panelových sídlišť, výstavby v historických centrech v souladu s památkovou péčí, developerských projektů, regulace suburbanizace, podoby veřejných prostranství a další.

5 VZNIK A ROZVOJ MĚSTA OSTRAVY První trvalé sídliště bylo vybudováno na dnešním Landeku lovci mamutů před 25 tisíci lety. Mnohem později, v 9. - 10. století, se zde usídlil slovanský kmen Holasiců. Založení města Ostravy se přisuzuje roku 1267. Moravská Ostrava byla malým feudálním městem až do 18. stol, kdy byl učiněn první nález uhlí v údolí Burňa v roce 1763, který byl doplněn druhým nálezem na petřkovickém Landeku v roce 1780. Těžba uhlí byla nízká a Ostrava čekala na svůj velký rozmach, který přišel v letech 1830 – 1880. Z podřadného feudálního městečka se vytvářelo moderní průmyslové velkoměsto evropského významu. Železářství a uhelné dolování zaujímaly v rozvoji průmyslu Moravské Ostravy a okolí primární postavení. V roce 1828 byla založena ve Vítkovicích u Moravské Ostravy huť, byl to počátek Vítkovických železáren. Na začátku druhé poloviny 19. století se začínal prosazovat i chemický průmysl. Spolu s rozmachem průmyslu a těžby se zvyšoval i počet obyvatel v Moravské Ostravě. V roce 1829 zde žilo 1752 obyvatel, jejichž počet se zvedl do roku 1880 sedmiapůlnásobně na 13 448 obyvatel, což byl jev zcela mimořádný. V období do počátku první světové války se Ostravsko stává nejvýznamnější průmyslovou oblastí tehdejší rakousko-uherské říše a Ostrava se stává průmyslovým velkoměstem prvního řádu. Ostravská městská aglomerace se skládá z Moravské Ostravy a moravských obcí Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory, Zábřeh nad Odrou a Hrabůvka, ze slezských obcí Polská Ostrava, Michálkovice, Hrušov, Svinov, Radvanice, Kunčice nad Ostravicí., Kunčičky, Muglinov a Heřmanice. Celá aglomerace měla v roce 1880 celkem 41 339 obyvatel. V roce 1910 to bylo již 161 735 obyvatel. Nárůst lidnatosti podnítila rozvoj stavebního podnikání, tempo výstavby však nestačilo růstu počtu obyvatel. Na stavební činnosti se vedle soukromých podnikatelů podíleli i majitelé dolů a hutí, kteří ve snaze o stabilizaci a připoutání pracovní síly budovali při závodech obytné domy, v nichž pronajímali dělníkům a úředníkům závodní byty. Takto vzniklé osady se nazývaly koloniemi. První světová válka citelně zasáhla do vývoje průmyslu. Nejprve způsobila pokles výroby v železárnách i dolech, ale během roku 1915 výkon prudce stoupal, až v roce 1916 dosáhl vrcholu. Chemický průmysl byl však v úpadku. Ochabování válečného průmyslu v roce 1917 prozrazovalo nízké využívání odvozních kapacit železnice, které přetrvávalo i v roce 1918. „Dalším důležitým krokem v utváření velkoměsta a v emancipaci celého Ostravska se stal vznik Československé republiky. Velké firmy musely na základě nostrifikačního zákona do republiky přenést svá sídla ze zahraničí, takže si v Praze, Brně a především v Ostravě stavěly nové paláce, k tomu přibývaly nájemní domy a vůbec se měnila dosavadní jednostranná sociální skladba obyvatelstva. Na to navazovaly proměny urbanistického a architektonického utváření města.“ Tato

78

situace vytvářela prostor pro rozvoj vědy a kultury. Ostrava se z výrazného hospodářského a dopravního centra dotvářela na významné středisko správní, společenské a kulturní. V poválečném období docházelo k rozvoji těžby, hutního a strojírenského průmyslu, dále pak chemického průmyslu a stavebnictví. Výstavba dělnických kolonií byla v tomto čase již jen doplňována, došlo k výstavbě „Jubilejní kolonie“ v Hrabůvce v letech 1921 – 1932. Dále pak došlo k výstavbě hornických kolonií v Mariánských Horách, Slezské Ostravě, Kunčičkách i jinde. K 1. 1. 1924 byla vytvořena tzv. Velká Ostrava, která přinesla sloučení sedmi moravských obcí v jeden celek (Moravská Ostrava, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvka, Nová Ves a Zábřeh nad Odrou). To významně ovlivnilo stavební vývoj města. Vyrostla řada obchodních domů, bank, administrativně správních budov a byla otevřená Nová radnice s kvadratickou 75 m vysokou prosklenou věží. Různorodost obcí a lokalit, ze kterých Velká Ostrava vznikla, územní propletenost obytných čtvrtí se sídly průmyslových i jiných podniků, s železničními a komunikačními tepnami, s částmi města přehuštěnými populací a průmyslem a proluky, které sloužily ke skladování a odkládání různých věcí, vytvářely svízelné životní a ekologické podmínky pro život obyvatel, ke kterým se v letech 1929-1934 přidala i světová hospodářská krize. Po mnichovském diktátu došlo k obsazení částí průmyslového Ostravska a jeho zázemí Německem a Polskem, čímž se průmyslová oblast na českém území značně zmenšila, město přišlo o více než tři čtvrtiny svého zázemí. Po okupaci se průmyslový potenciál Ostravska stal přímou součástí říšské ekonomické sféry a průmyslová oblast měla nesmírnou hospodářskou cenu. Následky válečných událostí za druhé světové války způsobily Ostravě značné poškození a byly postupně překonávány. Po druhé světové válce docházelo k obnově těžby uhlí, a také Vítkovické železárny obnovily svou činnost, musely však nejdříve převést válečnou výrobu na mírové hospodářství. Ostrava se však potýkala s nedostatkem pracovních sil. Po únorovém převratu v roce 1948 byly ostravské průmyslové aglomerace nazývány Ocelovým srdcem republiky. K Vítkovickým železárnám se začal stavět nový hutní závod v OstravěKunčicích. Bouřlivý rozvoj hutní výroby, těžkého strojírenství a energetiky nutně potřeboval dostatečné množství uhlí a koksu, což zvyšovalo požadavky na báňský a koksárenský průmysl. Na Ostravsku stále nebyl dostatek pracovních sil. Zvyšovaly se tak nároky na stavebnictví, jelikož Ostrava trpěla nízkou kvalitou bytové zástavby a nedostatečnou obslužností. Vázla také výstavba nových bytů, výstavba probíhala roztříštěně na celém území města, všude tam, kde již byly inženýrské sítě a kanalizace. Výjimku tvořila pouze výstavba sídliště v Zábřehu nad Odrou u Bělského lesa (1947 – 1953), kde bylo postaveno kolem 3 400 bytů. Výstavba menšího sídliště ve stylu socialistického realismu byla zahájena ředitelstvím OKD v obci Poruba, tehdy ještě samostatné, a bylo zde v letech 1948 – 1955 postaveno 1 104 bytů (sídliště Sorela). V této době bylo rozhodnuto, že v obci Poruba vznikne samostatné město, pod kterým nebyly zásoby uhlí, které mělo nahradit stávající centrum města, jelikož existoval záměr na likvidaci starších čtvrtí v blízkosti továren. Později se však tento koncept ukázal jako nereálný.

79

Bytová nouze se řešila v letech 1949 až 1952 výstavbou několika stovek bytových jednotek v tzv. finských dřevěných domcích o dvou bytových jednotkách v Heřmanicích, Vítkovicích, Hulvákách, Muglinově, Radvanicích a Lhotce. Byly stavěny i ubikace pro dlouhodobé brigádníky. Rozsáhlá industrializace Ostravska vyvolala potřebu řízené komplexní bytové a občanské výstavby Ostravy. V roce 1952 se zahájila výstavba prvních obvodů nové Poruby, jednalo se o největší sídliště v republice. Výstavba sídlišť probíhala v centru města (sídliště Šalomoun) a v Hrabůvce, vedle Jubilejní kolonie. V roce 1954 došlo k oddělení čtyř obcí (Hrabová, Nová Bělá, Stará Bělá a Výškovice) od Ostravy jako samostatných obcí a to i přesto, že tyto části měly charakter jejího předměstí. Na území Hrabové bylo již vybudováno malé sídliště (Šídlovec), Hrabová a severní okraj Staré Bělé byly také napojeny na městskou hromadnou dopravu. Centrum města chátralo a bylo postiženo řadou necitlivých asanací. Rozvoj města výstavbou sídlištních celků vedl k rozšiřování města o další obce, čímž bylo řešeno jeho nedostatečné zázemí. V roce 1957 bylo rozšířeno o Porubu, Pustkovec, Svinov, Třebovice. V roce 1960 o Bartovice, Hrabovou, Martinov, v roce 1966 se připojily Výškovice, kvůli výstavbě sídliště, v roce 1975 pak byly přičleněny Nová Bělá, Stará Bělá, Proskovice. Slučovací proces byl dokončen o rok později připojením Antošovic, Koblova, Petřkovic, Lhotky u Ostravy, Hošťálkovic, Plesné a Krásného Pole a Polanky nad Odrou. Počet obyvatel překročil 330 000. Pro 60. až 80. léta minulého století je typický nárůst panelové výstavby sídlišť v Hrabůvce, Výškovicích, Zábřehu (Ostrava-Jih), Porubě, Moravské a Slezské Ostravě, jejichž úkolem bylo pojmout co největší množství obyvatel bez nároku na odpovídající městské zázemí. V 80. až 90. letech byla postavena sídliště Dubina a Bělský les, která uzavřela výstavbu sídlišť v Ostravě Už s nástupem 80. let začalo docházet k vylidňování čtvrtí v blízkosti centra města (Moravská Ostrava, Přívoz, Slezská Ostrava, Vítkovice, Mariánské Hory a Hulváky) a klesalo zalidnění ve většině městských obvodů, nejvíce v Michálkovicích, Martinově, Nové Vsi a Třebovicích. Překvapivé bylo, že docházelo k vylidňování nového městského obvodu Poruba. Ke konci 80. let populačně rostla jižní část města, ale nárůst vyjadřoval pouze přesun obyvatel z jiných částí Ostravy za novými byty. Po revolučním období na konci roku 1989 se vývoj Ostravy nasměroval k odprůmyslnění. Došlo k zasypání všech ostravských šachet, těžba byla ukončena v roce 1994, k ukončení činnosti koksárenských pecí, k vyhasnutí vysokých pecí v roce 1998 a zániku řady strojírenských výrob. Vítkovické železárny se začaly orientovat na strojírenskou výrobu a ocelářství se soustředilo do Nové huti. Ztráta společenské a ekonomické prestiže v podmínkách tržního hospodářství měla na jednostranně orientované město i celý region hluboký dopad. Postupně ustávalo i budování sídlišť, ve výstavbě se pokračovalo jen v jižní části Ostravy (v Zábřehu a Hrabůvce). Po roce 1989 se také zastavil populační růst města. Z důvodů ekonomických, ale i environmentálních problémů začalo v Ostravě docházet k výraznému úbytku obyvatelstva

80

způsobenému hlavně podílem migrace a to od roku 1990 až do současnosti. Projevovaly se oba typy migračních ztrát, a to migrace totální i částečná (do suburbia). Z důvodu restrukturalizace města Ostrava usilovala o vzdělanostní pokrok, v rámci něhož byla rozšířena výuka na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě a vznikla Ostravská univerzita v roce 1990, která se zaměřila humanitním směrem. V Hrabové v roce 2000 započaly přípravy na vybudování průmyslové zóny, která měla za úkol přitáhnout investory a zvýšit zaměstnanost v Ostravě. V roce 2008 zde bylo vytvořeno více než 5 tisíc nových pracovních míst. Bytová a domovní výstavba na území města Ostravy se v současné době soustřeďuje do okrajových venkovských obcí a je zaměřená především na stavbu nových rodinných domů, převážně v obvodech Nová Bělá, Stará Bělá, Krásné Pole, Třebovice a Plesná, a výstavbu nových luxusních vícepodlažních nájemních domů v centru města a jeho nejbližším okolí. Dnes jsou na území Ostravy významné přírodní rezervace, čtyři městské památkové zóny a je zde největší koncentrace technických památek v zemi. (viz Ostrava, 2010) Ostrava plní od 1. 1. 2003 funkci obce s rozšířenou působností pro obce Čavisov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Klímkovice, Olbramice, Stará Ves nad Ondřejnicí, Šenov, Václavovice, Velká Polom, Vratimov, Vřesina a Zbyslavice. V další části si ukážeme vývoj nejprůmyslovějšího města v naší republice – Ostravy na 3 lokalitách, které byly vybudovány za účelem poskytnutí ubytování lidem přicházejícím v průběhu 20. století do Ostravy za prací. Byly vybrány lokality Jubilejní kolonie v Ostravě-Hrabůvce, Poruba Sorela a Dubina, které vznikaly v přibližně třicetiletých intervalech, a každá z nich si nese odkaz doby svého vzniku. Nejstarší je Jubilejní kolonie, která byla vystavěna ve třicátých letech minulého století a v současné době je součástí městské části Ostrava–Jih. Další v pořadí je Poruba, která byla vystavěna ve stylu socialistického realismu (Sorela) na konci čtyřicátých let 20. století na území obce Poruba, jež byla v roce 1957 připojena k Ostravě jako městská část Poruba. Třetí lokalitou je Dubina, panelové sídliště vystavěné v devadesátých letech minulého století, které spadá do městské části Ostrava–Jih.

Hrabůvka – Jubilejní kolonie První písemná zpráva o Hrabůvce pochází z roku 1392. Její obyvatelé se zabývali výlučně zemědělstvím. Výstavba Vítkovických železáren, založení dolů a dalších průmyslových továren v sousedních obcích v 2. polovině 19. a na počátku 20. století ovlivnila život této zemědělské obce. Větší část mužů našla zaměstnání ve Vítkovických železárnách. Do obce přišlo i mnoho přistěhovalců, kteří svým počtem několikrát převýšili starousedlíky. Z původních 796 obyvatel v roce 1880 vzrostl jejich počet na 3005 v roce 1921. S rychlým demografickým rozvojem probíhal i stavební rozvoj obce a v letech 1921 – 1932 zde byla postavena Jubilejní kolonie o 605 dělnických bytech v jednopatrových domech Vítkovickými železárnami.

81

Obrázek 55: Jubilejní kolonie po její výstavbě a dnes

Zdroj: archiv autora, http://ostrava-nostalgia.net

82

Obrázek 56: Jubilejní kolonie


Jubilejní kolonie je v současné době chráněna památkovým úřadem a probíhá v ní postupná rekonstrukce domů se státními byty, se kterou je spojena i výměna obyvatel z důvodu invaze, jelikož byty v rekonstruovaných domech mají vyšší nájmy, původní nájemníci se již většinou nevrací a zůstávají v bytech, které jim byly přiděleny na dobu rekonstrukce v blízkém okolí a do zrekonstruovaných bytů se stěhují lidé s vyšším sociálním statutem, čímž dochází k revitalizaci Jubilejní kolonie. Jubilejní kolonie nepůsobí jednotným dojmem. V domech před rekonstrukcí žije často i sociálně slabší obyvatelstvo, takže jsou zde citelné kontrasty.

Obrázek 57: Jubilejní kolonie


83

Vzhledem ke stáří Jubilejní kolonie (více než 80 let) zde nežijí již první obyvatelé této čtvrti. Obyvatelé se do této lokality často dostávali přidělením bytu od podniku, nejčastěji Vítkovickými železárnami. Tato lokalita má charakter klidného bydlení s dostatkem zeleně, často je vyhledávaná z důvodu nízké cihlové zástavby.

Poruba Nejstarší dochovaná zpráva o Porubě je z roku 1393. Obyvatelstvo Poruby se živilo výhradně zemědělstvím. Průmyslový rozmach Moravské Ostravy a jejích okolních obcí na přelomu 19. a 20. století nijak neovlivnil život ve zdejší obci, která si i nadále udržela zemědělský ráz, i když někteří obyvatelé pracovali v ostravských průmyslových závodech. Imigrační vlna přistěhovalců však částečně postihla i Porubu, i když méně než obce ostravské průmyslové aglomerace. Od roku 1880 do roku 1921 vzrostl počet obyvatel skoro dvojnásobně a rostla i výstavba v obci. Po Mnichovském diktátu byla Poruba připojena k Německu jako součást Sudetské župy. Po válce, v roce 1948 započala výstavba hornického sídliště OKD a v roce 1955 bylo dokončeno 1 104 bytových jednotek. Významným mezníkem v dějinách obce je rok 1951, kdy padlo rozhodnutí o výstavbě sídliště pro více než 150 tisíc obyvatel v Porubě pro její výhodnou polohu blízko průmyslového centra Ostravy. Stavba započala v roce 1952 a již v roce 1957 bydlelo v obci Poruba 24 831 obyvatel (v roce 1947 to bylo 1495 osob). V roce 1957 byly k Porubě připojeny obce Třebovice a Pustkovec a současně se tento nový správní obvod sloučil s městem Ostrava. V roce 1960 byl správní obvod Poruba rozšířen o obce Martinov a Svinov. Na sídlišti v Porubě stavěném ve stylu Sorela byly prvními domy tzv. „dvouletky“, domy bez jakéhokoli urbanistického stylu. Pak pod vedením architekta Ing. Vladimíra Meduny začalo na projektování Nové Poruby pracovat více než 400 talentovaných architektů a v rámci této lokality můžeme nalézt prvky mnoha stylů a slohů. Nová Poruba měla vybudováno i dostatečné zázemí (mateřské a základní školy, velký počet obchodů). Její honosný styl odpovídá záměrům z doby jejího plánování, ve které se uvažovalo o zbourání původního poddolovaného centra Ostravy a jeho přestěhování do Nové Poruby, do míst dnešní Hlavní třídy (bývalá Leninova třída). V současné době je tato oblast jednou z nejvyhledávanějších lokalit k bydlení v Ostravě, jelikož domy jsou stále zachovalé a množství zeleně v okolí společně s nejčistším ovzduším v Ostravě vytváří příjemné prostředí pro život.

84

Obrázek 58: Poruba – styl Sorela


Dubina Dubina je místní částí ostravského městského obvodu Ostrava-Jih, na které stojí sídliště s panelovou zástavbou nesoucí stejné jméno. Místní část se rozkládá na části katastrálního území Dubina u Ostravy. Dubina vznikla 1. ledna 1984 jako nová část tehdejšího městského obvodu Ostrava 3. Její území bylo vyčleněno z katastrů Staré Bělé, Nové Bělé, Hrabové a Hrabůvky. Výstavba sídliště Dubina začala v roce 1984 a byla ukončena až koncem devadesátých let minulého století, sídliště patří k posledním budovaným na území města Ostravy. Sídliště Dubina je tvořeno pouze panelovou zástavbou a je pro ně typická nahuštěná zástavba a nedostatek zeleně. O zlepšení kvality bydlení v této oblasti se snažil Městský úřad Ostrava-Jih, který se pokoušel odstranit důvody nejčastějších připomínek občanů odhalených sociologickým průzkumem, jež ukázal, že spokojenost obyvatel se sídlištěm a zejména se stavem životního prostředí v lokalitě byla v době průzkumu nízká. Obyvatelé požadovali zkvalitnění veřejné zeleně, vytvoření zázemí pro sportovně rekreační aktivity, zvýšení bezpečnosti automobilové dopravy a možností parkování. V návaznosti na výsledky sociologického průzkumu byl v letech 1998 -2005 postupně realizován dlouhodobý investiční záměr s názvem „Estetizace a humanizace sídliště Dubina", který měl zlepšit situaci ve všech výše uvedených bodech.

85

Obrázek 59: Dubina


6 AKTUÁLNÍ PROCESY A JEJICH VLIV NA FORMOVÁNÍ URBANISTICKÝCH CELKŮ Rozvoj měst závisel na vlivu místních podmínek (ekonomických, sociálních, demografických, atd.). V souběhu probíhají i protichůdné procesy. Zatímco jedno město může procházet bouřlivým růstem a urbanizací, tak sousední město se může vylidňovat. Zjednodušeně lze říci, že v rozvíjejících se ekonomikách dochází stále k rychlému růstu měst a s ním spojené suburbanizaci, zatímco v ekonomicky vyspělých částech jsou urbanizační procesy různorodější. Celkově stoupá počet lidí žijící ve městech, v roce 2008 přesáhl počet lidí žijících ve městech počet lidí žijících na venkově. Urbanizace - Proces poměšťování, při kterém se stává z prostředí neměstského prostředí městské. Může docházet k rozšiřování městské zástavby, imigraci obyvatelstva do měst nebo pouze k přebírání městského způsobu života. Urbanizace byla způsobena zejména technologickým pokrokem a procesem industrializace (nabídka pracovních příležitostí ve městech) a společenskou změnou přechodu od feudálního ke kapitalistickému společenskému řádu, zejména zrušením nevolnictví (umožnění migrace do měst). Suburbanizace - Rozvoj nízkopodlažní zástavby v územích nacházejících se mimo kompaktní město. V suburbánním pásu je dosahováno vysokých relativních přírůstků obyvatel imigrací, zatímco centrum a starší čtvrti populačně stagnují, popřípadě obyvatelstvo začíná postupně ubývat. Suburbanizace je často spojována se stěhováním obyvatel s vyšším sociálním statusem (střední a vyšší vrstvy obyvatel) z centrálních částí města na předměstí, kde je zdravější životní prostředí. Mnoho obyvatel metropolitních oblastí, kteří pracují v centrální oblasti města, si volí bydliště v předměstích a dojíždějí do práce automobilem nebo hromadnou dopravou. Jiní využívají nových technologických možností a pracují z domova, a to v prostředí, které považují za mnohem příjemnější než ve městě. Tyto procesy se spíše vyskytují v ekonomicky rozvinutých zemích.

86

Jde o jednu z mnoha příčin růstu měst. Město se geograficky rozšiřuje a z příměstských obcí se stávají nové administrativně části města. Počátek silné suburbanizační fáze se datuje do 20. let 20. století, v ČR se rozvinula až ve 2. polovině 90. let 20. století. Gentrifikace - Opak suburbanizace. Označení pro lokální sociálně-kulturní změny, které jsou důsledkem toho, když bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích. V návaznosti na gentrifikaci roste průměrný příjem a klesá průměrná velikost rodiny ve společenství, což může vést ve vytlačení nízkopříjmových vrstev obyvatelstva (z důvodu zvýšeného nájemného, vyšší ceny domů a vyšší daně z vlastnictví). Tento typ populační změny snižuje průmyslové využití půdy, která ustupuje využití pro obchod a bydlení. Kromě toho se do dříve zanedbaných oblastí stahují nové podniky, zaměřující se na bohatší základnu spotřebitelů, což dále snižuje dostupnost služeb pro méně majetné domorodce.

Metropolizace - Proces formování metropolitních regionů, který probíhá v pozdějších stádiích urbanizace. Pro metropolizaci je typické vytváření mnohostranných vazeb mezi jádrovým městem a zázemím, zintenzivnění toků uvnitř metropolitního regionu a rostoucí sociální segregace.

Deurbanizace – Pokles počtu obyvatel v celém vnitřním městě a populační stagnace předměstí. Útěk z měst poprvé popsaný v USA jako růst nemetropolitních oblastí. Je chápán především jako odliv obyvatelstva z metropolitních areálů do venkovských oblastí zejména z environmentálních důvodů.

Smršťování měst - Jev vyplývající ze specifické interakce makroprocesů s lokálními strukturami. Tyto makroprocesy se vztahuji k ekonomickému a demografickému vývoji, k vývoji sídelních systémů, stejně jako k environmentálním problémům či politickým a administrativním změnám. Ke smršťování měst dochází v případě, kdy výše uvedená souhra makroprocesů a faktorů způsobí snížení počtu obyvatel, což lze považovat za hlavní indikátor smršťování měst. Populační úbytek je dán jak přirozeným úbytkem (tj. převaha úmrtí nad narozeními), tak ztrátou obyvatelstva způsobenou vystěhovalectvím (suburbanizace, meziregionální migrace, emigrace).

Sídelní kaše (anglicky urban sprawl) - Nekoordinovaný a živelný suburbánní rozvoj bez respektování zásad správného nakládání s prostředím (krajinou). Pro sídelní kaši je typický rozvoj izolovaných ostrůvků s rezidenční nebo komerční funkcí bez návaznosti na technickou, dopravní nebo sociální infrastrukturu a se závažnými dopady na fyzické i sociální prostředí metropolitních regionů. Termín označuje způsob zástavby, kdy neexistuje (nebo není respektován) zastavovací plán a jednotlivé budovy jsou rozmísťovány bez ohledu na další stavby. Malý nebo žádný důraz není kladen na veřejná prostranství, často vznikají monofunkční rozsáhlé oblasti bez potřebné občanské

87

vybavenosti (obchody, školky, školy). Průvodními projevy sídelní kaše je mizení zemědělské půdy a zvýšená dopravní zátěž kvůli dojíždění za prací. V severoamerické a západoevropské krajině jde o jev dlouhodobý, v České republice jej lze pozorovat až od konce devadesátých let 20. století, kdy dochází k rozšiřování obcí v okolí velkých měst.

Reurbanizace - Proces obnovení přirozených funkcí vesnických a městských center. Reaguje na negativní trend ve vývoji sídelních útvarů (tzv. dekoncentraci), jehož průvodním jevem je vytrácení přirozených funkcí středů měst a vesnic. Tento trend je následkem neorganizovaného přesunu většiny příležitostí - tj. pracovních míst, obchodů, služeb i obydlí - na předměstí. Je provázen řadou ekonomických, ekologických a sociálních problémů. Proces rozpadu městského centra je již dokonán v řadě velkých měst USA, v Evropě a Asii je opožděný. Reurbanizace je řízeným procesem, který usiluje o opětnou koncentraci příležitostí v přirozeném centru aglomerace. Toho dosahuje mnoha formami - mj. obnovou veřejných prostranství z obecních nebo státních fondů, posílením bezpečnosti nasazením vyššího počtu policistů do ulic nebo speciálními programy zvýhodňujícími ty, kteří se rozhodnou znovu osídlit vybydlená centra. Reurbanizace je často výsledkem aktivity městských správ. Kompaktní město - Termín kompaktní město je používán ve spojitosti se zachováním kompaktnosti urbánního prostoru za pomoci nástrojů územního plánování. Je součástí politiky udržitelnosti při řízení nebo plánování městského prostoru. Rozrůstání území města a zabírání okolní zemědělské půdy totiž začalo mít po roce 1990 i v České republice často až nekontrolovatelný charakter. V souvislosti s kompaktním městem se řeší témata jako omezení sílící automobilové dopravy ve městech, snížení emisí a znečištění ovzduší, revitalizace a opětovné využívání městských brownfields, rozvoj veřejné dopravy nebo tzv. inteligentní růst města se zaměřením na energetické úspory zásluhou kompaktnosti uspořádání urbánního prostoru. V souvislosti s udržitelností měst a ekologickými přístupy se termín kompaktní město objevuje již v 70. letech 20. století (Dantzig, Saaty, 1973), širší pozornosti se mu ale dostává až po intenzivnějším nárůstu sídelní kaše koncem 80. let a v 90. letech 20. století.

Město pro lidi - Koncepce města vycházející z práce architekta Jana Gehla, který hlásá, že se lidé nemají přizpůsobovat nějakému „správně vyprojektovanému“ městu, ale naopak, urbanisté a všichni další, kdo se podílejí na utváření a uspořádání měst, mají svoji činnost přizpůsobit potřebám a přáním lidí, kteří budou město a jeho prostory užívat. Definovány jsou zásady, které je třeba dodržet, aby byly veřejné prostory ve městě živé, bezpečné a atraktivní. Veřejné prostory musí být obsáhnutelné naším zrakem a mají umožnit co nejvíce různých aktivit a interakcí mezi lidmi. Přechody mezi prostranstvím a okolními budovami mají být co „nejděravější“ – tedy měly by mít hodně vchodů, výkladních skříní a oken – a linie těchto přechodů by měly být „měkké“, tedy ne zcela přímé a s přechodem mezi zónami veřejnou a plně soukromou. Veřejné prostory přátelské člověku by měly být utvářeny s ohledem na rychlost pěší

88

chůze a měly by nabízet místa k zastavení, posazení se nebo jinému spočinutí v těch částech prostranství, kde je to co nejpříjemnější z hlediska mikroklimatu a výhledu. Město by se mělo skládat z částí, které by bylo možno obsáhnout pěšky a v těchto částech by měly být jednoznačně upřednostňováni pěší před auty.

Amenitní migrace (též požitková migrace nebo zelená migrace nebo také naturbanizace) Sociologický a urbanistický pojem, který označuje stěhování určité skupiny městských obyvatel na venkov (příp. též do starých jader menších měst). Tato migrace není podmíněna ekonomickými důvody, ale zájmem o jinou kvalitu života. Jeden typ migrantů hledá možnost žít v lepším přírodním prostředí, druhý se zaměřuje na kulturní specifika cílové oblasti – místní obyčeje, tradice apod. Jednou z dílčích příčin tohoto jevu je dostupnost informačních technologií (mobilní telefon, internetová telefonie, internet…) a tedy menší potřeba cestovat každý den do centra měst za prací. V tomto případě se nejedná o stěhování do suburbií, ale do rekreačních chalup. Předstupněm této migrace proto může být druhé bydlení – chataření a chalupaření.

7 CHARTY MODERNÍHO URBANISMU Aténská charta (1933) Charta je souborem zásad „moderního urbanismu“ formulovaných v devadesáti pěti pravidlech, přijatých na konferenci CIAM roku 1933. Vydaný byla prvně roku 1941 v Paříži. Athénská charta se stala teoretickým základem funkcionalistického urbanismu. Vychází z jednání čtvrtého kongresu CIAM, který se zabýval funkčním městem. Účastníci kongresu v létě r. 1933 schválili Zásady, jejichž obsah vyplynul z návrhu jednotlivých delegací a diskusí. K tématu se vyjadřovali architekti a urbanisté z celého světa na základě shromážděných jednotných grafických vyjádřeních rozvojových záměrů 33 vybraných měst, zachycených celkem na 200 panelech jednotného formátu. Základní téma připravila holandská skupina CIAM již r. 1931, kdy definovala, že „pojem funkčního města vychází z toho, že forma města je určována jeho základními funkcemi: bydlením, prací, rekreací a je svázána dopravou. Tyto prvky určují formu města …" První tři funkce je třeba scelit do stejnorodých, od sebe však oddělených oblastí - zón. Čtvrtá, doprava, předchozí spojuje. Charta se stala manifestem vyspělého funkcionalistického urbanismu. Jejím nedostatkem byla redukce funkcionalistického pojetí pouze na materiální aspekty a podcenění faktorů psychologických, biologických a společenských. Přestože zásady Athénské charty nebyly nikdy ve větším měřítku uskutečněny, výrazně ovlivnily vývoj měst dvacátého století.

89

Torremolinská charta (1983) Na šesté konferenci evropských ministrů zodpovědných za územní plánování byla přijata Evropská charta regionálního a prostorového plánování. Charta poprvé určuje velké celoevropské cíle jako základ politiky prostorového plánování, zlepšování kvality života a organizaci lidských aktivit v evropském fyzickém prostoru. Tato charta je součástí základních dokumentů Rady Evropy. Snaží se vyjádřit směrnice pro politiku na národní i evropské úrovni, která by přispěla k vyváženému regionálnímu rozvoji a zajistila Evropanům zdravé a kvalitní prostředí. Základními cíli jsou: - Vyvážený sociálně ekonomický rozvoj regionů - Zlepšování kvality života - Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana prostředí - Racionální využívání území Stanovené cíle by se měly promítnout do všech specifických území - venkovských, městských, pohraničních, horských, strukturálně slabých, upadajících, pobřežních i ostrovních.

Aalborská charta Charta evropských měst a obcí směřujících k trvale udržitelnému rozvoji schválená účastníky Evropské konference těchto měst v Aalborgu. V chartě je prohlášeno souhlasné stanovisko s udržitelným rozvojem evropských měst a obcí, definována role evropských měst, vysvětleny pojmy a principy udržitelného rozvoje, stanoveny místní strategie pro udržitelný rozvoj, definovány podmínky pro ekonomicky a sociálně trvale udržitelný rozvoj měst a městskou mobilitu, pro trvale udržitelné využívání půdy, zodpovědnost vůči klimatu a znečišťování ekosystémů a také nutnost vtažení samospráv a obyvatel do procesu trvale udržitelného řízení měst.

Nová Aténská charta (1998) Tento dokument byl zpracován mezi lety 1995 až 1998 národními sdruženími urbanistů v jedenácti zemích EU, která se spojila a vytvořila Evropskou radu urbanistů (ECTP-CEU). Nová Athénská charta je trvale redigována a ECTP-CEU provádí její revizi. Při 70. výročí založené Athénské charty došlo k pokusu o její přepracování a zaktualizování v Novou Athénskou chartu (2003). První část nazvaná Spojené město se věnuje aktuálním problémům měst: sociální smír, občanská angažovanost, multikulturní bohatství, sociální identita, ekonomická diverzita, zdraví a životní prostředí ve městech a energetika. Druhá část charty vytyčuje trendy a výzvy v budoucím rozvoji měst zahrnující sociální a politické změny, ekonomické a technologické změny, změny životního prostředí a změny samotných měst.

90

Další část charty pak definuje závazky urbanistů ve vztahu k plánování rozvoje měst a popisuje souhrn hodnot, které by měly být urbanisty použity při poradenství politikům a veřejnosti ve snaze o dosažení vize a uplatňování zásad pro rozvoj města, které jsou stanoveny v chartě.

Melbournská charta Charta vyzdvihuje význam měst v ekonomických příležitostech, sociálních vazbách, kulturním a duchovním přínosu a předpokládá jejich budoucí růst. Zároveň uznává, že města ničí přírodní prostředí a využívají přírodní zdroje takovým způsobem, který není dlouhodobě udržitelný. Proto stanovuje vizi vytvoření udržitelných měst definovanou v deseti základních principech. 1. Poskytnout dlouhodobou vizi měst podle: udržitelnosti; mezigeneračního, sociálního, ekonomického a politického kapitálu; a jejich individuality. 2. Dosáhnout dlouhodobého hospodářského a sociálního bezpečí. 3. Rozpoznat hodnoty biologické rozmanitosti a přírodních ekosystémů, chránit je a obnovovat. 4. Aktivovat komunity, aby se minimalizovala jejich ekologická stopa. 5. Stavět na vlastnostech ekosystémů v rozvoji a udržování zdravých a udržitelných měst. 6. Rozpoznat a rozvíjet specifika měst, včetně jejich lidských a kulturních hodnot, historie a přírodních systémů. 7. Aktivizovat lidi a podporovat jejich účast na plánování rozvoje. 8. Rozšířit a umožnit kooperaci systémů, aby usilovaly o společnou, udržitelnou budoucnost. 9. Podporovat udržitelnou výrobu a spotřebu, a to prostřednictvím vhodného použití environmentálně šetrnějších technologií a efektivního řízení poptávky. 10. Umožnit neustálé zlepšování na základě odpovědnosti, transparentnosti a dobrého řízení.

Lipská charta o udržitelných evropských městech (2007) Je dokument členských států vypracovaný za široké účasti zainteresovaných subjektů. Ministři členských států se dohodli na společných principech a strategiích politiky urbánního rozvoje. Evropská města všech velikostí, která se vyvíjela v průběhu dějin, jsou považována za hodnotné a nenahraditelné ekonomické, sociální a kulturní statky. Urbánní politika musí být realizována na národní úrovni. Doporučení charty: I. Širší využívání integrovaných přístupů v politice rozvoje měst - Vytváření a zajištění vysoce kvalitního veřejného prostoru - Modernizace infrastrukturních sítí a zlepšení energetické účinnosti

91

- Aktivní, inovativní a vzdělávací politika II. Věnování zvláštní pozornosti deprivovaným/upadajícím čtvrtím v rámci města jako celku - Zavádění strategií pro dosažení vyššího standardu fyzického prostředí - Posílení lokální ekonomiky a místní politiky zaměstnanosti - Aktivní vzdělávací politika pro děti a mládež - Podpora cenově dostupné/sociálně únosné a efektivní městské dopravy

Charta evropského plánování (2013) Charta byla přijata v roce 2013 generálním představenstvem ECTP-CEU. Kombinuje Novou Athénskou chartu z roku 2003 s Istanbulským dodatkem charty z roku 2012 do jednoho dokumentu. Charta byla přejmenována na Chartu evropského plánování, protože to odráží jasněji její účel. Měla by být implementována do dokumentů národních vlád, například pokud jde o její důsledky pro metropolitní oblasti plánování nebo pro plánování škol. Charta podporuje aktivnější roli projektantů při formování veřejné debaty (např při řešení ekonomické role plánování). Aktualizuje chartu z roku 2003 tak, aby byla i nadále relevantní pro současné i budoucí otázky před kterými Evropa stojí, a zdůrazňuje některé prvky více, než to činila Charta z roku 2003 (například změny klimatu, regionální plánování a ekosystémy). Charta je rozdělena do tří částí. První část definuje vizi pro evropská města a regiony v oblastech integrování a propojování měst a regionů, sociální soudržnosti, ekonomické integrace, životního prostředí a jejich syntézu do prostorového plánování. Ve druhé části je popsána role územních plánovačů - urbanistů a výzvy pro efektivní plánování. Ve třetí části jsou shrnuty povinnosti plánovačů v Evropě, kteří jsou považováni za původce změn v území, za vědce reprezentující svou znalostní profesi, za návrháře a vizionáře, za politické poradce a mediátory a za manažery měst a regionů.

8 VÝVOJ ARCHITEKTURY Pravěk Původním obydlím člověka byly přírodou vytvořené jeskyně. Tam, kde se nevyskytovaly, si musel člověk úkryt vybudovat sám. V rovinatém terénu to byly zemní jámy, kde bylo k dispozici dřevo také chýše z malých kmenů kryté větvemi, listy nebo rákosím. Náročnější kamenné stavby jako menhiry (kamenné bloky vztyčené do svislé polohy) sloužily kultovním účelům. Dolmeny - ploché kameny nesené kamennými podporami - sloužily často jako hrobky. Kromlechy - soustava svislých kamenů spojených kladím, uspořádaná často v několika soustředných kruzích - měly pravděpodobně také kultovní funkci. Nejznámější kromlech se nachází v Anglii ve Stonehenge.

92

Tyto megalitické stavby vznikaly především v západní Evropě mezi koncem 3. tisíciletí a polovinou 2. tisíciletí př. n. l.

Starověké kultury Mezopotámie - cca 4000 - 500 př. n. l. Ležela na území mezi řekami Eufrat a Tigris. Na jejím území vznikaly první městské státy a nejstarší města obehnaná hradbami - Ur, Uruk, Eridu, Nippur, později Dúr Šarrukín, Babylón. V centru měst byl umístěn chrámový komplex a palác vládce, domy byly stavěny z nepálených cihel. Typickou chrámovou stavbou je stupňovitý zikkurat, nejznámější z nich byla Babylónská věž. Indie - cca 2400 - 200 př. n. l. Indická civilizace se rozvíjela v údolí řeky Indus. Nejvýznamnějšími středisky byla města Mohendžo.daro (přes 30 000 obyvatel) a Harappa. Města nebyla obehnána hradbami, ale byla vybavena citadelou. Ve městě stály paláce, chrámy, veřejné lázně, kultovní bazény, stavěné z pálených cihel. Čína - cca od 2100 př. n. l. - nejstarší osídlení se vyvíjelo ve střední a východní Číně. Nejvýznamnějšími městy bylo Ao, Sien-Jang, později Peking. Města byla obehnána zdí, domy byly dřevěné na kamenných základech. Rozvinutá byla palácová výstavba (zakázané město v Pekingu) i pohřební architektura. V 7. st. př. n. l. se začaly budovat obranné zdi proti kočovným kmenům zárodek Velké čínské zdi. Amerika - cca 7000 př. n. l. - 1500 n. l. Nejstarší osídlení v oblasti středního Mexika a Guatemaly bylo soustředěno do několika velkých měst. Na náhorních plošinách to byla města Teotihuacan, Cholollán, v údolích např. Monte Albán, v pozdější době pak Chichen Itzá. Typickými stavbami byly stupňovité pyramidy sloužící náboženským účelům. Egypt - cca 4500 př. n. l. - 600 n. l. Osídlení vznikalo v údolí Nilu. Ke stavbě domů se používaly nepálené cihly, ke stavbě významných budov pak téměř výhradně kámen. Z nejstarší doby jsou zachovány monumentální pohřební stavby - pyramidy, mastaby, hrobky vytesané ve skále a také rozsáhlé chrámové komplexy. Nejznámější je pyramidový komplex u Gízy s největší Cheopsovou pyramidou, dále pyramidy v Sakkaře, Dahšúru, chrámové komplexy v Karnaku a Luxoru, skalní chrámy v Abú Simbelu.

Antika Řecko Egejská architektura - cca 1. pol. 3 tis. - 1100 př. n. l. Vyvíjela se na Krétě, v Mykénách a na pobřeží Malé Asie. Stavěly se rozsáhlé palácové celky, v Mykénách i opevněné, z velkých kamenných bloků a velké hrobky. Nejvýznamnější paláce byly postaveny v Knóssu, ve Faistu, v Mykénách, Tyrinsu. Řecká architektura - cca 800 - 150 př. n. l. Města byla plánovitě zakládána, byla obehnána hradbami, centrálním prostorem bylo náměstí - agora. V této době byl propracován architrávový systém kamenných sloupů s překlady, který se používal při stavbě chrámů i dalších staveb. Tvarování a výzdoba sloupů se vyvíjelo od dórského řádu, přes iónský po korintský řád.

93

Nejvýznamnějším městem té doby byly Athény se svým chrámovým okrskem - vyvýšenou Akropolí, na které stojí i chrám Parthenon. Stavěla se také divadla (např. Epidauros), gymnasia, hippodromy, apod. Zachovány jsou památky v Delfách, Olympii, Efesu, Pergamonu, atd. Římská architektura - 753 př. n. l. - 476 n. l. Navazovala na starší etruskou kulturu a vzor si brala z řecké antiky. Města byla zakládána s pravoúhlou dispozicí, centrální náměstí se nazývalo fórum, byly vytyčovány cesty (Via Appia), stavěly se viadukty, aquadukty. Využíval se také architrávový systém, ale více se uplatňovaly i klenby. Používaly se také sloupové řády dórské, iónské a korintské, ke kterým přibyly řády toskánský a kompozitní. Centrem rozvoje byl Řím, ve kterém jsou nejvýznamnější památky té doby - chrám Pantheon, amfiteátr Kolosseum, Caracallovy lázně, Hadriánovo mauzoleum. V pozdějším období vznikaly starokřesťanské stavby, zejména baziliky. Dalšími významnými památkami jsou ruiny Herculanea a Pompejí, Diokleciánův palác ve Splitu, město Timgad v Alžírsku, chrám v Nimes ve Francii.

Byzantská architektura - cca 6. - 15. st. n. l. Vyvíjela se v prostoru východní části rozdělené římské říše. Navazuje na raně křesťanskou architekturu. Města byla opevněná, stavěly se pevnosti, silnice, mosty. Charakteristické jsou baziliky zastřešené kupolí na půdorysu kříže, z nichž největší je Hagia Sofia v Konstantinopoli. Byzantské památky se vyskytují zejména v Itálii (chrám sv. Marka Benátkáh), Řecku, Turecku, Istrii a Dalmácii.

Středověk Románská architektura - 11. - 13. století. První jednotná umělecká epocha v Evropě po antice. Na jejím vzniku a vývoji se podílela řada zemí, zejména Francie, Itálie, Německo, jednotícím prvkem bylo křesťanství. Nastal velký rozmach ve stavě měst, města byla opevněná, rozsáhlé celky tvořily také kláštery. Nejčastější stavební hmotou byl kámen a dřevo. Typické jsou stavby s kamennými zdmi a trámovými stropy, významné stavby byly zaklenuty půlkruhovou klenbou. Zaklenutá okna bývala často i sdružená. Chrámy měly podélnou dispozici, typické pro románský sloh jsou menší církevní stavby - rotundy. Vrchnost bydlela na hradech, nižší šlechta si stavěla ve vesnici nebo poblíž tvrze. Významnými stavebními památkami jsou dóm, baptisterium a šikmá věž v Pise, kostel San Michele v Lucce, poutní chrám v Santiagu de Compostela, katedrála ve Westminsteru. V Čechách pak bazilika sv. Jiří a rotunda sv. Víta na Pražském hradě, rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě a kláštery v Kladrubech, v Plasech, na Velehradě a další. Gotická architektura - 12. - 16. století. Nejdříve se rozvíjela ve Francii, dále v Anglii, Německu a dalších zemích. Gotický sloh se vyvinul vylepšením stavebních postupů ze slohu románského. Města byla často nově zakládána, byla obehnána hradbami s výraznými vstupními bránami. Typický pro gotiku je vysoký lomený oblouk, složité klenby, opěrné pilíře. Nejčastější stavební hmotou byl kámen a cihly. Chrámy jsou na průčelí bohatě zdobeny, uvnitř chrámů převažuje vertikalita sloupů, oken a kleneb, časté jsou vitráže. Stavěly se hrady a tvrze, ve městech častěji také paláce pro světské i církevní feudály, radnice, tržnice, celnice, školy, špitály apod. Významnými stavebními památkami jsou katedrála Notre-Dame v Paříži, katedrály v Chartres, Remeši, Amiens, katedrály v Canterbury, v Lincolnu, v Salisbury, v Yorku, dóm v Kolíně nad Rýnem, v Míšni,

94

chrám sv. Štěpána ve Vídni, katedrála v Sieně, dóm v Miláně, Palazzo Vecchio ve Florencii, katedrála v Seville. V Českých zemích to jsou chrám sv. Víta a Vladislavský sál na Pražském hradě, kostel s klášterem v Předklášteří u Tišnova, hrady v Písku, Zvíkově, Konopišti, Karlštejnu, kláštery ve Vyšším Brodě, ve Zlaté Koruně, Týnský chrám v Praze, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.

Novověk Renesance - 14. - 16. století. Vyvinula se v Itálii, později se šířila do Francie a Španělska, déle do Německa, Anglie a střední Evropy. Doba návratu k antickým ideálům i k antické estetice. Nevznikalo mnoho nových měst, spíše byla starší města upravována do renesanční podoby. Modernizováno bylo zejména opevnění měst. Používal se architrávový systém a kruhový oblouk, převládalo horizontální členění staveb. Typické je bohaté architektonické ztvárnění ploch, bosáž, rustika, sgrafito, balustrády. Charakteristickým prvkem je arkáda použitá u lodžií, ochozů nádvoří atp. a také kupole. Používaly se tradiční stavební materiály - kámen, cihly, dřevo. Staví se paláce a zámky se zpravidla čtyřkřídlým půdorysem a ústředním dvorem obehnaným arkádami. Charakteristické pro renesanci jsou také předměstské vily a letohrádky. Významnými stavebními památkami jsou nalezinec Ospedale degli Innocenti a kostely San Lorenzo a Santo Spirito ve Florencii, kostel San Andrea v Mantově, most Ponte Rialto v Benátkách, kostel sv. Petra v Římě, Villa Farnese v Caprarole, klášter a palác v Escorialu. V Českých zemích byl první renesanční stavbou letohrádek královny Anny na Pražském hradě, další památky - Lobkovický a Martinický palác, zámky v Českém Krumlově, Telči, Litomyšli, Velkých Losinách, Kratochvíli. Baroko - 16. - 18. století. Vyvinul se v Itálii a jako první sloh se ve větší míře uplatnil i mimo Evropu. Základní funkcí barokní architektury je reprezentace, využívány jsou složité kompozice, symbolika, jsou spojovány protikladné výrazové prostředky se snahou o dosažení co nejpůsobivějšího celku a dynamického výrazu. Ve městech jsou často proráženy nové ulice, zakládána nová náměstí, stavěny nové dominanty. Stavební materiály se užívaly stejné jako v renesanci, hojnější bylo použití omítek se silnou vrstvou plasticky tvarovaného štuku a mramoru. Stavby jsou bohatě tvarovány na půdorysech kruhů a elips, často je používána iluzivní malba. Staví se paláce a zámky s volně vybíhajícími křídly a komponovanými zahradami. Významnými stavebními památkami jsou kostely Il Gesú a San Andrea al Quirinale v Římě, náměsti del Popolo, Navona v Římě, náměstí San Pietro ve Vatikánu, Palazzo Barberini v Římě. V Českých zemích Černínský palác v Praze, hradčanská Loreta, chrám sv. Josefa v Praze, kostel sv. Mikuláš na Malé Straně, zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou, areál lázní a starobince v Kuksu, specifická byla barokní gotika v díle J. B. Santiniho - kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kostel Panny Marie v Kladrubech. Klasicismus - cca 1770 - 1830. Inspiraci si bere opět z antiky, v čemž navazuje na renesanci. Hlavními vzory jsou antické chrámy Parthenon a Pantheon, časté bylo použití kupolí. Projevuje se ve Francii, Anglii, Německu, Rusku, USA. Vyhraněná forma klasicismu se nazývá empír, kvůli své vznešené monumentalitě, která často sloužila císařským stavbám. Významnými stavebními památkami jsou bazilika st. Genevieve, vítězný oblouk Carrousel, náměstí lÉtoile a Concorde, vše v Paříži, Národní galerie a Britské muzeum v Londýně, Zimní palác v Petrohradu, Braniborská brána a Staré muzeum v Berlíně, Bílý dům a Kapitol ve Washingtonu. V Českých zemích byly postaveny pevnostní města Josefov a Terezín, zámek Kačina a letohrádek Kinských v Praze.

95

19. století - Široké spektrum architektonických projevů v přechodu mezi klasickou a moderní architekturou. Charakteristická je stylová různorodost. V první polovině století převládal romantismus v podobě různých historizujících slohů, ve druhé polovině století čistý historismus. Začínaly se ale využívat nové technologie a materiály - litina, ocel, železobeton, které daly nový podnět k vývoji architektury. V USA se začaly stavět první mrakodrapy. Rozvoj technologií na druhé straně vyvolal i tendence návratu k přírodě a primitivismu - zahradní města, hnutí Arts and Crafts. Byly rušeny hradby měst, zakládány parky, budovány okružní třídy. Ve městech se nejčastěji stavěly nájemní domy, továrny, tržnice, kasárna, školy, nemocnice atd. Konec 19. století byl ve znamení secese. Významnými stavebními památkami jsou Royal Albert Hall v Londýně, Říšský sněm v Berlíně, Eiffelova věž v Paříži, Křišťálový palác v Londýně, Královský pavilon v Brightonu, palác Stocklete v Bruselu, katedrála Sagrada Familia v Barceloně, Flatiron building v New Yorku. V Českých zemích Národní muzeum, Národní divadlo a Rudolfinum v Praze, přestavba zámků Lednice a Hluboká, Obecní dům v Praze, Národní dům v Hradci Králové.

96

SEZNAM ZDROJŮ A POUŽITÁ LITERATURA DUDÁK, V., POŠVA, R., NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury: Od menhiru k dekonstruktivismu: Díl 1, A - K. 1. vydání. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2000. 534 s. ISBN 80-8622307-8 (1. svazek), ISBN 80-86223-06-X (soubor). DUDÁK, V., POŠVA, R., NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury: Od menhiru k dekonstruktivismu: Díl 2, L - Ž. 1. vydání. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2000. 534 s. ISBN 80-8622308-6 (2. svazek), ISBN 80-86223-06-X (soubor). FOLDYNOVÁ, I., HRUŠKA-TVRDÝ, L., KOVÁŘ, J. Vývoj obytných lokalit města v souvislosti s deindustrializací Ostravy jako pozadí vývoje. In: Hruška-Tvrdý a kol. Industriální město v postindustriální společnosti. 2. díl. Sousedství, komunity a lokality. Ostrava: 2011. s. 130-159. ISBN 978-80-904810-0-8 HRUŠKA-TVRDÝ, L. Změny ve struktuře osídlení a jejich dopad na rozvoj měst a regionů. Ostrava: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2012, ISBN 978 – 80 – 904810-4-6. HRŮZA, J. Charty moderního urbanismu. 1. vydání. Praha: Agora, 2002. 94 s. ISBN 80-902945-45 HRŮZA, J., ZAJÍC, J. Vývoj urbanismu: I.díl. 2. vydání. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2002. 186 s. ISBN 80-01-02551-9. HRŮZA, J., ZAJÍC, J. Vývoj urbanismu : II.díl. 2. vydání. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2007. 187 s. ISBN 978-80-01-03714-0. IVAN, I.; HRUŠKA-TVRDÝ, L. Proměna migračních pohybů v Ostravě. In: Hruška-Tvrdý, L. ed.: Industriální město v postindustriální společnosti 1. díl. Ostrava: 2009. ISBN 978-80-248-2172-6. JIŘÍK, K. a kol. Dějiny Ostravy. 1. vyd. Sfinga, 1993. 810 s. ISBN 80-85491-39-7. JIŘÍK, K.; PROKOP, R. Zvláštnosti vývoje a skladby obyvatel Ostravy na pozadí hospodářských a sociálních proměn po roce 1945. In: Ostrava 18 – Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Archiv města Ostravy, 1997. KOVÁŘ, J. Město v postindustriální společnosti. In: Hruška-Tvrdý, L. ed.: Industriální město v postindustriální společnosti 1. díl. Ostrava: 2009. ISBN 978-80-248-2172-6. NAVRÁTILOVÁ, A., ROZMANOVÁ, N. Principy a pravidla územního plánování. Průběžně aktualizovaná internetová publikace. Brno: Ústav územního rozvoje, 2015. 927 s. PROKOP, R. Ostrava v procesu transformace. In: Ostrava 21 – Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Šenov: Tilia, 2003. ISBN 80-86101-77-0.

97

SOUKUPOVÁ, Barbora. Urbanismus napříč časoprostorem: diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, 2012. 166 s. Vedoucí práce: RNDr. Pavel Ptáček, PhD. STRAKOŠ, M. Průvodce architekturou Ostravy. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-54-7. SUBURBANIZACE, [online]

[cit.

2015-01-12].

Dostupný

z

WWW:

ŠILHÁNKOVÁ V., KOUTNÝ J., ČABLOVÁ M. Urbanismus a územní plánování. 2. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, 2010. 126 s. ISBN 978-80-7395310-2. ÚSTAV ÚZEMNÍHO http://www.uur.cz

ROZVOJE.

[online]

98

[cit.

2015-01-12].

Dostupný

z

WWW:

ČÁST B PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STUDENTY A ŽÁKY

1. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Tato aktivita je vhodná pro 3. a 5. třídy základních škol.

ÚČEL STAVEB Každá doba zanechává svůj architektonický odkaz, který vypovídá o jejích preferencích a ovlivňuje jeho strukturu. Stavby, jejich styl a účel, i místo, na kterém stojí, nám mnohé napoví Motivace o způsobu života v době jejich vzniku. Jednotlivé typy staveb zajišťovaly a zajišťují dodnes nejzákladnější funkce daného sídla. A/ Poznej stavbu Přiřaď správně ke každému obrázku, jestli je daná stavba hrad nebo zámek.

99

Úkol

B/ Křížovka Vylušti tajenku. Úkol

Řeka v Moravskoslezském kraji.

1. 2.

3.

4.

5.

6. 7. 8.

1. 1. Promítnutý model země na plochu 2. 2. Krajské město Moravskoslezského kraje 3. 3. Univerzita založená Karlem IV. 4. 4. Místo na procházky s mnoha stromy 5. 5. Nejdelší řeka v ČR 6. 6. Základní křesťanská kniha 7. 7. Svátky, které slavíme v prosinci

100

8. 8. Předmět, který přitahuje železo

C/ Co je hrad a zámek? Popiš vlastními slovy, co jsou hrady a zámky a proč se zámky a hrady stavěly?

Úkol

D/ Stavby pro bydlení Uveď rozdíl mezi rodinným a panelovým domem. Zamysli se nad výhodami a nevýhodami bydlení v panelovém domě a rodinném domě.

Úkol

E/ Závěr Hodnotící komise, pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

101

Úkol s učitelem

2. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL MĚSTO A JEHO ZÁZEMÍ Město je živý organismus, který odráží hodnoty, cíle a způsob myšlení lidí v něm žijících. Každá doba v něm zanechává svůj architektonický odkaz. Nárůst obyvatel ve městě postupně zvětšoval jeho rozlohu, a to z důvodu zajištění místa pro bydlení, práci a volný čas jeho obyvatel. Motivace Z důvodu stále se zvětšující vzdálenosti, kterou museli jeho obyvatelé každý den překonávat, bylo nezbytné vyřešit dostatečným způsobem i dopravu. A/ Sídliště ve městech Sídliště se nachází v každém větším městě. Zkuste se zamyslet nad tím, proč sídliště existují, proč se staví? Jaké jsou jeho výhody a nevýhody.

Úkol

Jak byste řešili přibývající množství aut na sídlištích? B/ Osídlení městských obvodů V grafu je znázorněno procentuální zastoupení trvale obydlených bytů v lokalitách Jubilejní kolonie, Poruba Sorela a Dubina v roce 2001 a jejich rozdělení dle počtu místností v bytě (v %). Ve které městské části je nejvíce 1- pokojových bytů a ve které je nejvíce 3- pokojových bytů?

102

Úkol

Zdroj: Analýza demografické a sociální struktury statutárního města Ostravy a městských obvodů (2005), vlastní výpočty

C/ Stavby ve městě Seznam staveb, které se vyskytují, nebo mohou vyskytovat ve městě a tvém okolí

Nemocnice

Skládka

Velkochov prasat

Škola

Sportoviště

Panelové sídliště

Hřbitov

Čistírna odpadních vod

Policie

Nádraží

Lesopark

Průmyslový závod

103

Hasiči

Pivovar

Obchodní dům

….

Elektrárna

….

Podtrhni tužkou ty stavby, které jsou ve tvém městě. Nakonec doplň dvě významné stavby ze svého okolí, které v seznamu chybí. Nejdříve ve dvojicích překontrolujte a proberte, jestli jste podtrhli všechny významné stavby ze svého města.

Úkol ve skupině

Následně vše, po vyzvání učitele, proberte v rámci celé třídy. Učitel na tabuli dopíše stavby, které v seznamu chyběly, a vy si je popřípadě doplňte. Úkol s učitelem

Jaké zajímavé stavby moderní architektury ve svém městě znáš?

Úkol

D/ Životní úroveň ve městech a na vesnicích Proč myslíš, že se lidé stěhují do větších měst? A naopak, proč si myslíš, že se lidé stěhují z větších měst do menších. Jaké mají velká města oproti vesnicím kladné stránky? Napiš alespoň 4

104

Úkol

E/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

Úkol s učitelem

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MĚSTĚ Získávání informací o místě, které nás zajímá, patří k základní práci výzkumníka. Geografické údaje nám sdělují např. údaje o rozloze města, demografické údaje nám sdělují informace např. o počtu obyvatel, jejich věku či vzdělání. Z toho všeho můžeme usoudit, jaká Motivace je struktura obyvatel daného města a zda jsou plánované změny, stavby apod., vhodné pro jeho rozvoj nebo by měly být raději zvoleny jiné. A/ Města v Moravskoslezském kraji Vyjmenuj alespoň 5 měst v Moravskoslezském kraji? Jaké město v Moravskoslezském kraji je největší, co do počtu obyvatel?

Úkol

B/ Seřaď města podle jejich velikosti Seřaď města Ostrava, Opava, Havířov, podle jejich velikosti území od nejmenší po největší. Můžeš použít internet a mapu.

Úkol

C/ Vzdělání obyvatel v různých městských částech Na grafu níže, je zobrazeno obyvatelstvo starší 15 let podle stupně dosaženého vzdělání v roce 2001 (v %). V rámci grafu jsou rozlišeny 3 městské lokality Jubilejní kolonie, Poruba- Sorela a Dubina, dále jsou zde vidět údaje za celou Ostravu. Úkol Ve které části Ostravy bylo v roce 2001 největší procento obyvatel se základním vzděláním? Ve které části bylo v roce 2001 nejméně obyvatel s maturitou?

105

Zdroj: Analýza demografické a sociální struktury statutárního města Ostravy a městských obvodů (2005),

D/ Příklad pro výpočet Vypočti, kolik stál v roce 2010 byt s rozlohou 70 m2 v Jubilejní kolonii, v části Poruba-Sorela a na Dubině. Úkol Kde byla cena bytu nejvyšší, kde nejnižší?

Oblast

Průměrná cena bytu za 1 m2 v Kč v roce 2010

Jubilejní kolonie

17 570

Poruba - Sorela

17 810

Dubina

13 597

E/ Práce s mapou Zakreslete na mapě dvě pohoří v Moravskoslezském kraji a napište jejich největší vrcholy. Za použití mapy a internetu napiš alespoň dvě města, která leží

106

Úkol

v každém pohoří. Napiš i počet jejich obyvatel.

F/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

Úkol s učitelem

ARCHITEKTURA V nejobecnějším pojetí synonymum pro stavitelství. Zabývá se jak globálním pohledem na urbanismus či krajinu, přes klasické stavitelství budov, až po design jednotlivých detailů jako je zahradní či bytová architektura. V užším významu slova pak označuje stavbu, která je nositelem nějakého uměleckého pojetí či názoru. Je vyjádřena uměleckým ztvárněním staveb, jejich stylem a způsobem, jakým byly Motivace postaveny. Architektura je tak chápána jako umělecké dílo, které je zároveň kulturním a politickým symbolem doby. V další části budou úkoly, které ti mohou osvětlit, jak přemýšleli architekti v dané době.

107

A/ Sloupové řády Řecká architektura – cca 800 – 150 př. n. l. Města byla plánovitě zakládána, byla obehnána hradbami, centrálním prostorem bylo náměstí – agora. V této době byl propracován architrávový systém kamenných sloupů s překlady, který se používal při stavbě chrámů a dalších staveb.

Úkol

Přiřaď správné názvy řeckých řádů k daným sloupům. Iónský sloup, Korintský sloup, Dórský sloup

B/ Architektura města Přijede turista ze zahraničí nebo z jiného města. Které architektonické památky ve městě a okolí bys mu doporučil? Uveď architektonické slohy jednotlivých památek.

108

Úkol

C/ Křížovka Vylušti tajenku. Úkol

1. Jedno z nejstarších sumerských měst 2. Statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy 3. Umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750 4. Opevněné sídlo vystavěné v období 12. - 16. století 5. Území bez vlastní vlády a patřící určitému státu. 6. Venkovská obec 7. Centrum města 8. Jedno z nejstarších evropských, historických měst. 9. Synonymum pro stavitelství 10. Sakrální stavba

109

Tajenka: Multidisciplinární obor, jehož cílem je navrhování sídelních útvarů (měst a vesnic), či jejich částí jako funkčních a vyvážených celků. D/ Stavby

Ostrava – Poruba - styl Sorela

Ostrava - Dubina

Jubilejní kolonie – Ostrava Hrabůvka

110


111

Úkol s učitelem

3. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY SÍDLA Sídlo je v současnosti prostorový útvar, vymezený katastrálními hranicemi, v jehož zastavěné části plošně dominují stavby pro bydlení a postupně (s jeho rozvojem) pro další účely, v rozsahu a proporcích podle typu, velikosti a poslání sídla. Motivace Sídlem jsou města, vesnice, ale za sídlo můžeme považovat i jejich části. A/ Města v kraji Do mapy zakreslete tyto města Moravskoslezského kraje a podtrhněte, které z nich je největší dle počtu obyvatel. 1. Opava 2. Ostrava 3. Frýdek-Místek 4. Nový Jičín 5. Karviná, 6. Bruntál

112

Úkol

B/ Obydlí Porovnejte městské a venkovské sídlo (město a vesnici). Uveďte jejich hlavní znaky a ukažte je na konkrétních příkladech z vašeho regionu. Vysvětlete, proč je problematické vymezit přesnou hranici, kde končí město a začíná venkov. Odhadněte další vývoj charakteru osídlení u nás.

Do sešitu nakresli svou představu o bydlišti ve středověkém, průmyslovém a současném městě.

a

Úkol

pracovišti

Které technologie a zdroje energie jsou typické pro tato období?

Úkol

C/ Urbanistická struktura Každé město je živým organismem, který je z urbanistického hlediska formován třemi základními charakteristikami: funkcí (funkční uspořádání města); provozem (městská dopravní a technická infrastruktura); prostorem (urbanistická kompozice). Přestože má každé město jiné geografické a topografické podmínky, dá se v základním uspořádání měst vysledovat několik základních typů jejich formálního uspořádání. Nejčastějším typem ve střední Evropě je radiálně okružní město - např. Hradec Králové, Brno. Určete z obrázků, které město je typ: Radiálně okružní půdorys města Šachovnicový půdorys města Lineární půdorys města

113

Úkol

D/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

114

Úkol s učitelem

MĚSTA A JEJICH ZÁZEMÍ Stavba měst se zabývá optimálními prostorovými vztahy mezi lidmi, neboť člověk je jejím středobodem zájmu. Vlastním předmětem jsou tudíž i optimální prostorové vztahy mezi stavbami, jež si člověk buduje pro svou potřebu a jež mají v nejširším slova smyslu zajistit jeho existenci. Jde pravděpodobně o první vědní obor, jehož se lidstvo chopilo, neboť Motivace člověk z počátku nevědomky řešil urbanistické problémy již v okamžiku, kdy vybudoval první obydlí a zcela vědomě je musel řešit v okamžiku, kdy několik obydlí seskupil do sídla jako prostorového útvaru. A/ Analýza současného stavu života v různých obydlích V každém větším městě České republiky jsou vybudovány sídliště. Na základě hlavních charakteristik sídlišť vytvořte stručnou SWOT analýzu, ve které zhodnotíte nejdůležitější silné a slabé stránky a příležitosti a hrozby pro život na sídlišti.

Úkol

B/ Co je to? Víš co je brownfield a jak vzniká? Kdybyste byli architektem, co byste na místě brownfieldu postavili Vy?

115

Úkol

C) Práce s mapou Popište na mapě všechna krajská města. Zakreslete 2 pohoří v Moravskoslezském kraji a napište jejich nejvyšší nadmořskou výšku:

Úkol

D/ Porovnání života na venkově a ve městě Zamyslete se nad venkovským životem obyvatel v oblasti Beskyd a Jeseníků. Porovnejte s městským životem v Ostravě. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Úkol


116

Úkol s učitelem

VÝVOJ MĚST Přeměna venkovských sídel na převážně městské je označována jako urbanizace, jedním z jejích rysů je růst velkoměst. V polovině 19. století se velká města začala proměňovat změnou aktivit svých Motivace obyvatel spojenou s výstavbou továren a železnice. Rozdíly v zaměstnání městských obyvatel byl dán charakterem měst. A/ Urbanizace Popiš mechanismus rozvoje průmyslového města. Proč město najednou s rozvojem průmyslu začalo tak rychle růst? Proč se prudce zvýšil počet obyvatel? A jak muselo město řešit prudký nárůst obyvatel ve městech?

Úkol

Úkol

B/ Věkové složení obyvatel vybraných městských částí Ostravy Níže uvedený graf ukazuje Podíl trvale bydlících obyvatel podle věkových kategorií v letech 1980 – 2001 (v %) ve 3 částech města Ostravy – Jubilejní kolonie, Dubina a Poruba – Sorela. V grafu jsou také uvedeny celkové hodnoty za město Ostravu.

Kde bylo nejméně obyvatel nad 60 let v roce 1991?

Kde bylo nejvíce dětí (0-14 let) v roce 2001? Je to shodné s hodnotami za celou Ostravu nebo je to výrazně jiné?

117

Úkol

Zdroj: Analýza demografické a sociální struktury statutárního města Ostravy a městských obvodů (2005),

C/ Automobilizace Stále se zvyšující počet osobních automobilů vyvolává ve městech řadu dopravních problémů. Úkol s učitelem

Zkuste je vyjmenovat. Diskutujte o nich a pokuste se navrhnout možnosti jejich řešení. D/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

118

Úkol s učitelem

SÍDELNÍ STRUKTURA Přeměna venkovských sídel na převážně městské je označována jako urbanizace, jedním z jejích rysů je růst velkoměst. V polovině 19. století se velká města začala proměňovat změnou aktivit svých obyvatel spojenou s výstavbou továren a železnice. Rozdíly v zaměstnání městských obyvatel byl dán charakterem měst. V průmyslových městech byly až tři čtvrtiny lidí zaměstnány v průmyslovém sektoru, drtivá většina z nich pracovala v továrnách, zatímco u neprůmyslových to byla přibližně polovina, avšak jen malá Motivace část pracovala v manufakturách a továrnách, většinu tvořili řemeslníci samostatně pracující. Ve vývoji měst se rozlišují čtyři základní urbanizační fáze, které se liší utvářením vnitřní prostorové struktury měst, jsou jimi urbanizace, suburbanizace, desurbanizace a reurbanizace. A) Okrajové části měst Suburbanizace Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem. Suburbanizací vznikají areály nové výstavby označované jako satelitní městečka (suburbia), nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na dva druhy: rezidenční (obytná) a komerční (pracovní a obslužná).

Přiřaďte správně pojmy – komerční suburbium a rezidenční suburbium k níže uvedeným obrázkům.

119

Úkol

B) Vysvětlení pojmu Co znamená pojem satelitní město? – vysvětlete vlastními slovy. Jaké jsou výhody a nevýhody satelitních měst?

Úkol

C) Naše město Ve kterých částech vašeho města se vyskytuje více lidí přes den nebo v noci? Vysvětlete proč? 1. Prohlédněte si mapu vašeho města a uveďte, ve kterých obdobích vznikaly jednotlivé čtvrti. 2. Která místa ve vašem městě (obci) považujete za nebezpečná? Uveďte proč. 3. Vyjmenujte 5 problémů, s nimiž se potýká vaše město (obec). Diskutujte o možnostech jejich řešení nebo zmírnění. Můžete nějak přispět i vy?

120

Úkol

D) Práce s kartogramem Která města jsou součástí jádra nově vymezené Ostravské aglomerace v roce 2011? Vyjmenuj alespoň 4 města v Moravskoslezském kraji, která nejsou součástí aglomerace?

121

Úkol

ARCHITEKTURA V nejobecnějším pojetí synonymum pro stavitelství. Zabývá se jak globálním pohledem na urbanismus či krajinu, přes klasické stavitelství budov až po design jednotlivých detailů jako je zahradní či bytová architektura. V užším významu slova pak označuje stavbu, která je nositelem nějakého uměleckého pojetí či názoru. Je vyjádřena uměleckým ztvárněním staveb, jejich stylem a způsobem, jakým byly Motivace postaveny. Architektura je tak chápána jako umělecké dílo, které je zároveň kulturním a politickým symbolem doby. V další části budou úkoly, které ti mohou osvětlit, jak přemýšleli architekti v dané době. A/ Osídlení

1. Krátce popiš funkce měst starověkých, středověkých a novověkých. 2. Která kritéria musí podle tebe splňovat sídlo v České republice, abychom je mohli považovat za město?

Úkol

B/ Památky v kraji Přiřaďte správně jednotlivé architektonické slohy k jednotlivým stavbám. Napište, jaké další slohy znáte. (baroko, renesance, gotika, funkcionalismus)

122

Úkol

Švédská kaple v Opavě

Zámek v Kravařích

Zámek velké Losiny

Dům knihy Ostrava

C/ Co je to? Co je dominanta v architektuře? Jakou dominantu ve městě znáš? Úkol D/ Styl stavby Určete z hlediska architektonického, zda je stavba symetrická, či asymetrická

123

Úkol

E/ Křížovka Vylušti tajenku. Úkol

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

1. Krajské město Moravskoslezského kraje 2. První obyvatelé českých zemí 3. První obydlí pravěkého člověka 4. Řeka protékající Třincem 5. Dopravní stavba spojující dva břehy 6. Nejvyšší bod Moravskoslezského kraje 7. Město MS kraje, které je známe pro výrobu varhan 8. Střed města 9. Město MS kraje, které je sídlem známých železáren

Tajenka: Umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 16. století. Vyznačoval se mimo jiné individualismem a návratem k antice.

124

F/ Závěr Hodnotící komise pedagog a vybraní dva spolužáci vyhodnotí jednotlivé odpovědi a vyberou vítěze (v pořadí 1. – 3.), vítězové obdrží odměnu.

125

Úkol s učitelem

PRACOVNÍ LISTY S ODBORNÝM TEXTEM V ANGLICKÉM A ČESKÉM JAZYCE The City of Hradec nad Moravicí First settlement in today area of the city of Hradec nad Moravicí is dated back to 3000-2700 years before Christ. In the 8th century there was built a hillfort, which should have served as a communication prevention. First historical mentioning about solid hillfort with an army crew comes from 11. century. This fort was during time changed into a romance-gothic castle of Přemyslovci tribe. From the end of 15. century the fort Hradec became to be the city. The manor with surrounding farms changed many owners within 16.-18. century. In the time of 30year-war the manor was badly damaged by war clashes and the importance of the fort Hradec declined so much that the city was deprived of its city rights (city rights were renewed in 1702 again). Moreover this area was war stricken, because of Silesian wars with Habsburck monarchy and Prussia. In the year 1778 the castle was bought by "Lichnovští" family which owned the manor until 1945. They helped to develop the whole area: there was built so called "White Castle". Regarding high educational level and good social status of this family "Hradec" Castle became a significant place in this region too (e.g. the range of art collections grew). And thus lots of persons of interest came to stay in "Hradec" Castle, as for example Ludwig van Beethoven. Within the reign of "Lichnovští" family the economic prosperity increased as well. There was set sheep breeding and a guild of textile goods came to existence too. There was a boom in industrial development in the 19. century, where there were "Branecká" factory (a prior textile manufacture), sawmill (still works), spinning factory, brewery, mills and manor sawmill built. In Žimrovice, which belong to Hradec territory, a paper factory was also built. In the year 1905 Hradec was connected with a railway network. Regarding the geographical aspects of Hradec, a part of city population was created by a German minority. This minority had a significant executive power thus there happened some clashes between Czechs and German population. Czechs lived under a great pressure from Germans and this situation culminated in the year 1906. Within a "Sokol" gathering in Podolí there was a bloody battle, on which place Czech people constructed "National House". In the year 1938 Hradec was annexed from The Czechoslovakia and came under the rule of The Third Empire. The city was liberated by Soviet Union troops at the end of April 1945. In years 1945-1946 there was a withdrawal of all German population into Germany. When the regime changed, even Hradec was collectivisation stricken, on the basis of which there was created a co-operative agricultural organisation in the year 1952.

126

In this period there came to integration of Hradec and Podolí. From this time Hradec was titled "Hradec u Opavy" (Hradec near Opava City). Finally in the year 1968 an original name "Hradec nad Moravicí" was accepted and in the year 1971 it was given a city status again. In the years 1953-1989 there was an increase in weekend cottage population, which contributed to a stable increase of life standard of city inhabitants. A major weekend cottage area became today well known city part of Benkovice and Žimrovice. In the year 1990 big political changes happened: a national committee was abolished and a new Municipal Authority with a local authorities was set instead. After the year 2000 city Hradec nad Moravicí started an investment activity. In this period a City Gallery was also founded. The Major City Characteristics Hradec nad Moravicí is situated on the foothills of "Nízký Jeseník" 8 kilometres from a Statutary City of Opava and 30 kilometres of Statutary City of Ostrava in the valley of "Moravice" River. Thanks to this placement the City Hradec nad Moravicí has a significant development potential, even though it lies behind the Ostrava agglomeration, which is determined within an analysis "Studie sídelní struktury Moravskoslezského kraje" (A study of settlement structure of Moraviansilesian region - see a map attached). This potential is even better regarding great environmental conditions thanks to a "Jeseníky" foothills. Map 0.1: Hradec nad Moravicí within ORP (Operational regional Programme) City of Opava and Moraviansilesian Region.

Source: PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o.

127

The attractiveness of this region shows continuous increase of population. According to population, houses and flats summarising in 2001 and 2011 there was an increase of 400 inhabitants (original number of population was 5.000 inhabitants). Economical situation is not bad too - between the years 2005-2010 the rate of unemployment is under the regional average and there are lots of active and prosperous entrepreneurs. The City area is 44,2 km2. It is the third biggest municipality within Opava region. The population is about 5500 (5 359 k 31. 12. 2012). The rate of unemployment within Hradec nad Moravicí places thi city on the second place, which shows a good economical position (see a chart attached). The city is made of the following eight city parts: 

Hradec nad Moravicí



Benkovice



Bohučovice



Domoradovice



Filipovice



Jakubčovice



Kajlovec



Žimrovice

The biggest city part is just Hradec nad Moravicí. The biggest population density has a city part Kajlovec, where there lived 1 622,2 inhabitants in 2012 per km2. Chart 0.1: Major characteristics of city parts in Hradec nad Moravicí

City Part Benkovice Bohučovice Domoradovice Filipovice Hradec nad Moravicí Jakubčovice Kajlovec Žimrovice

Area (km2) absolutely relatively 4,4 10,0 % 3,2 7,3 % 7,9 18,0 % 2,2 4,9 % 14,0 31,6 % 6,8 15,4 % 0,2 0,5 % 5,5 12,4 %

Source: MěÚ Hradec nad Moravicí, 2012

128

Population absolutely relatively 193 3,6 % 333 6,2 % 217 4,1 % 75 1,4 % 2 912 54,3 % 514 10,0 % 365 6,8 % 750 14,0 %

Density/km2 43,5 103,9 27,3 34,5 208,7 75,7 1622,2 136,6

Výkladový slovník pojmů Anglicky

Česky

hillfort

hradisko, hradiště

fort

pevnost

crew

posádka, hlídka

armed

ozbrojený

population

populace (obyvatelé)

inhabitant

obyvatel

manor

usedlost

density

hustota

area

rozloha

settlement

osídlení

development

vývoj, rozvoj

significant

významný

major

hlavní

minority

menšina

foothill

úpatí

pressure

tlak, napětí

battle

bitva

clashes

rozbroje, potyčky, bitvy

bloody

krvavý

rate

míra

unemploymen

nezaměstnanost

129

Slovník pojmů

Město Hradec and Moravicí První osídlení v oblasti dnešního města Hradce nad Moravicí je datováno 3000 – 2700 let př. n. l. V 8. století zde bylo zbudováno hradisko, které mělo sloužit k ochraně důležité komunikace. První historická zmínka o existenci pevného hradiska s vojenskou posádkou je z 11. století. Toto hradisko bylo postupem času přeměněno na románsko – gotický hrad rodu Přemyslovců. Od konce 15. století získal Hradec městská práva. Panství s okolními statky vystřídalo od 16. do 18. století mnoho majitelů. V průběhu třicetileté války bylo panství zasaženo válečným konflikty a význam Hradce poklesl natolik, že mu byla odňata městská práva (obnovena v r. 1702). Mimo jiné bylo toto území zasaženo také slezskými válkami mezi Habsburskou monarchií a Pruskem. Roku 1778 zakoupil zámek rod knížat Lichnovských, kteří hradecké panství vlastnili až do roku 1945. Za jejich přítomnosti došlo k rozvoji území a byl vystavěn tzv. Bílý zámek. Vzhledem k vysoké úrovni vzdělanosti a postavení rodu Lichnovských stouplo společensko-reprezentační postavení hradeckého zámku a s ním také spektrum a úroveň jeho sbírek. Díky tomu se na zámek sjížděly tehdejší společensky významné osobnosti (např. Ludwig van Beethoven). Za vlády rodu Lichnovských došlo nejen k rozvoji společensko-reprezentační prestiže, ale zároveň začal tento rod vytvářet prostředí zajišťující hospodářskou prosperitu. Byl zde zaveden chov ovcí a vznikl soukenický cech. Průmyslový rozvoj byl zaznamenán zejména v 19. století, kdy byly v Hradci postaveny Branecké železárny (dříve textilní manufaktura), pila (funguje dosud), přádelna, pivovar, mlýny a panská pila. V Žimrovicích, které územně pod Hradec spadají, byla postavena papírna. V roce 1905 byl Hradec napojen také na železniční trať. Vzhledem ke své geografické poloze patřila část obyvatel města k německé menšině. Tato menšina však ovládala obecní zastupitelstva jak Hradce, tak i Podolí a proto docházelo na přelomu 19. a 20. století k častým konfliktům mezi Němci a Čechy. Byl zde vytvářen značný germanizační tlak, který vyvrcholil v roce 1906. Při cvičení Sokolů na Podolí došlo ke krvavému střetu, na jehož místě vybudovali Češi Národní dům. V roce 1938 byl Hradec odtrhnut od Československa a připadl pod správu tehdejší Třetí říše. Město bylo osvobozeno sovětskými vojsky koncem dubna 1945. V letech 1945 – 1946 došlo k odsunu veškerého německého obyvatelstva do Německa. Se změnou režimu došlo i v Hradci ke kolektivizaci majetku, v rámci něhož bylo v roce 1952 vybudováno jednotné zemědělské družstvo. V této době došlo také ke sloučení Hradce a Podolí. Hradec byl poté uváděn s přídomkem „u Opavy“. V roce 1968 byl přijat původní název Hradec nad Moravicí a v roce 1971 mu by přidělen opět status města. V období let 1953 – 1989 docházelo k rozvoji chalupaření a chataření, což mimo jiné přispívalo k stabilnímu růstu životní úrovně obyvatel města. Chalupářskou oblastí se stala nynější městská část Benkovice a Žimrovice.

130

V roce 1990 došlo k významným politickým změnám, byl zrušen národní výbor, který byl přetransformován v dnešní městský úřad včetně vytvoření městského zastupitelstva. Po roce 2000 začalo město Hradec nad Moravicí registrovat akce investičního charakteru. V tomto období došlo také např. k zřízení městské galerie.

Základní charakteristiky města Hradec nad Moravicí se svou polohou nachází na předhůří Nízkého Jeseníku 8 km jižně od Statutárního města Opava a 30 km západně od statutárního města Ostrava v údolí řeky Moravice na předělu Opavské nížiny a Nízkého Jeseníku. Díky tomuto umístění má město v rámci Moravskoslezského kraje významný rozvojový potenciál a to i přesto, že leží těsně za hranicemi Ostravské aglomerace vymezené multikriteriální analýzou v rámci Studie sídelní struktury Moravskoslezského kraje (viz následující mapa). Tento potenciál pro pozitivní vývoj v budoucích letech je umocněn kvalitním životním prostředím podhůří Nízkého Jeseníku. Mapa 0.2: Vymezení Hradce nad Moravicí v rámci ORP Opava a Moravskoslezského kraje

Zdroj: PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o.

Atraktivitu území dokládá i rostoucí trend vývoje počtu obyvatel. Dle Sčítání lidu, domů a bytů 2001 a 2011 se navýšil počet obyvatel v tomto bezmála pětitisícovém městě o téměř 400 osob, což znamená nejvyšší absolutní nárůst počtu obyvatel ze všech obcí správního obvodu ORP Opava. Hradec nad Moravicí tak patří do pásu obcí jižně od Opavy, které jsou typické velkým přísunem nových obyvatel. Rovněž oblast ekonomického rozvoje vykazuje pozitivní charakteristiky – mezi

131

roky 2005 a 2010 vzrostla míra podnikatelské aktivity a míra nezaměstnanosti se pohybuje pod krajským průměrem i průměrem SO ORP Opava. Rozloha města činí 44,2 km2. Se svou rozlohou je tak Hradec nad Moravicí 3. největší obcí v rámci SO ORP Opava. Počet obyvatel města se pohybuje okolo 5 500 (5 359 k 31. 12. 2012), což jej řadí na 2. místo v rámci SO ORP Opava, hned za město Opava. Počtem obsazených pracovních míst se Hradec nad Moravicí taktéž řadí na druhé místo, což poukazuje na jeho silnou ekonomickou pozici v rámci SO ORP (viz příloha 1). Město je tvořeno následujícími osmi městskými částmi: 

Hradec nad Moravicí



Benkovice



Bohučovice



Domoradovice



Filipovice



Jakubčovice



Kajlovec



Žimrovice

Ze všech městských částí je rozlohou největší Hradec nad Moravicí. Největší hustotu zalidnění má však městská část Kajlovec, kde v roce 2012 žilo v přepočtu 1 622,2 obyvatel na km2. Tabulka 0.2: Základní charakteristika městských částí Hradce nad Moravicí

Výměra (km2)

Městská část Benkovice Bohučovice Domoradovice Filipovice Hradec nad Moravicí Jakubčovice Kajlovec Žimrovice

absolutně 4,4 3,2 7,9 2,2 14,0 6,8 0,2 5,5

relativně 10,0 % 7,3 % 18,0 % 4,9 % 31,6 % 15,4 % 0,5 % 12,4 %

Zdroj: MěÚ Hradec nad Moravicí, 2012

132

Počet obyvatel městské části absolutně relativně 193 3,6 % 333 6,2 % 217 4,1 % 75 1,4 % 2 912 54,3 % 514 10,0 % 365 6,8 % 750 14,0 %

Hustota zalidnění os./km2 43,5 103,9 27,3 34,5 208,7 75,7 1622,2 136,6

ČÁST C – Metodická příručka

1. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Účel staveb Vzdělávací cíl: Hlavním cílem je v dětech podnítit zájem o stavby ve městě a rozpoznat jejich hlavní využití a význam. Měly by být schopny určit výhody, nevýhody a potenciál jednotlivých budov. Cílová skupina: pro žáky 1. stupně základních škol

Pokyny

V rámci předmětů: Prvouka, vlastivěda

pro učitele

Rozsah: 1 – 2 hodiny Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Nutnost aktivní účasti učitele. Pomůcky: papír, pastelky, tužka

Podle počtu žáků ve třídě rozdělte děti do skupinek. Přečtěte dětem Motivaci a přejděte k jednotlivým úkolům. V bodě A/ Poznej stavbu, dětem vysvětlete rozdíl mezi zámkem a hradem (Podle mého soudu je ten rozdíl ve stáří staveb. Hrady se stavěly daleko dříve a myslím, že sloužily spíš jako obrana či ochrana před nepřítelem. Zámek, to už je spíše demonstrace toho že - "Já na to mám". Šlechta se potřebovala zviditelnit, nemohla bydlet v chatrči.

Zámek Raduň

Hrad Sovinec

Zámek Raduň

Zámek Kravaře

Slezskoostravský hrad

133

V bodě B/ Křížovka

3.

1.

M

A

P

A

2.

O

S

T

R

A

K

A

R

L

O

V

A

4.

P

A

R

K

5.

V

L

T

A

V

6.

B

I

B

L

E

V

Á

N

O

C

E

M

A

G

N

E

T

V

A

A

7. 8.

V bodě C/ Co je hrad a zámek, děti jednoduše vysvětlí, co jsou zámky a hrady (Viz. Úkol A), a proč se stavěly. V bodě D/ Stavby pro bydlení, s dětmi přečtěte vysvětlení pojmů rodinný a panelový dům a nechte je se zamyslet nad výhodami a nevýhodami panelových a rodinných domů. Rodinný dům (novostavba, starší dům) je menší samostatná budova o jednom nebo několika podlažích určená k bydlení. Obvykle ji obývá jedna rodina nebo skupina osob, která tvoří společně jednu domácnost. Rodinný dům obvykle obsahuje jeden nebo několik málo bytů a má jediného vlastníka. Výhodami jsou život v soukromí. Nevýhodami jsou větší investice do pořízení domu, drahá údržba domu, komfort soukromí stojí dost času (sekání trávy…) Panelový dům (hovorově panelák) je dům vybudovaný z prefabrikovaných panelů. Vícepatrový dům. Výhodami je Nízká pořizovací cena, nižší náklady na provoz, relativně dobré parkování, větší výběr z nabídky, výtah a lodžie. Nevýhodami je horší zvuková izolace, přeplněná parkoviště, neosobní bydlení a typizované byty, vyšší pohyb osob, u nerekonstruovaného bytu většinou umakartové jádro.

134

Město a jeho zázemí Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem o obor urbanismus a ukázat jim hlavní charakteristiky a rozdíly mezi městem a jeho zázemím a procesy probíhajícími mezi nimi. Cílová skupina: pro žáky 2. stupně základních škol V rámci předmětů: Zeměpis

Pokyny pro učitele

Rozsah: 1 – 2 hodiny Poznámka: Možná práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Nutnost aktivní účasti učitele Pomůcky: papír, tužka

Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech V bodě A, Sídliště ve městech, s dětmi definujte, co jsou sídliště a nechte je volně diskutovat o výhodách a nevýhodách sídlišť a proč se staví? Výhodou sídlišť může být levná pořizovací cena pro bydlení v panelovém bytě na sídlišti, dobrá dostupnost služeb (MHD, obchod). Nevýhodou naopak můžou být problémy s parkováním na plných parkovištích, člověk je dál od přírody, vyšší pohyb osob. Dále nechte děti diskutovat o tom, jak by řešili přibývající množství aut na sídlištích, například postavení parkovacích domů atd.

V bodě B, Osídlení městských obvodů, pracujte společně s dětmi a grafem. Děti mají správně vyčíst z grafu procentuální zastoupení trvale osídlených bytů v jednotlivých lokalitách. Odpověď: 1- pokojových bytů je nejvíce v části Jubilejní kolonie, nejvíce 3- pokojových bytů je v části Dubina.

V bodě C, Stavby ve městě, děti vyzvěte k označení staveb, které se podle nich nacházejí v jejich městě. Děti mohou doplnit i názvy jiných budov. Vyvolejte s dětmi diskuzi nad touto aktivitou a prodiskutujte s nimi, kde všude se nacházejí stavby ve městě a v čem jsou prospěšné. Následně Vám děti budou vyjmenovávat, jaké stavby moderní architektury ve městě znají. Moderní stavba, například obchodní centrum Karolína.

135

V bodě D, Životní úroveň ve městech a na vesnicích, přečtěte si s dětmi úkol a nechte je přemýšlet o tom, proč se lidé stěhují do velkých měst a naopak. Následně vyzvěte děti k vyjmenování kladných stránek stěhování. Kladné stránky měst jsou například velké seskupení obyvatel, větší možnost společenských styků, větší a všestrannější uspokojování potřeb službami, živější společenský, ekonomický i kulturní život.

Základní údaje o městě Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem o obor urbanismus a ukázat jim hlavní charakteristiky a rozdíly mezi městem a jeho zázemím a procesy probíhajícími mezi nimi. Cílová skupina: : pro žáky 2. stupně základních škol

Pokyny pro

V rámci předmětů: Zeměpis

učitele

Rozsah: 1 – 2 hodiny Poznámka: možnost práce ve skupinkách Pomůcky: papír, tužka

Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Města v Moravskoslezském kraji, s dětmi přečtěte otázku a nechte je vyjmenovat co nejvíce měst v Moravskoslezském kraji. Bruntál, Opava, Ostrava, Nový Jičín, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek. Největší město kraje dle počtu obyvatel je Ostrava. V bodě B, Seřaď města podle jejich velikosti od nejmenšího po největší, dětem řekněte, že k následujícímu úkolu mohou použít mapu, nebo internet a mohou pracovat ve skupinkách. Havířov (32,07 km²), Opava (90,61 km²), Ostrava (214 km²) V bodě C, Vzdělání obyvatel v různých městských částech, vyzvěte studenty, ať si prostudují graf na obrázku a odpoví na otázky v zadání. Odpovědi: Ve které části Ostravy bylo v roce 2001 největší procento obyvatel se základním vzděláním? Poruba – Sorela. Ve které části bylo v roce 2001 nejméně obyvatel s maturitou? Poruba – Sorela. V bodě D, Příklad pro výpočet. Nechte děti počítat jednoduchý příklad a poté společně zkontrolujte.

136

Výsledek: V roce 2010 byt s rozlohou 70 m2 stál v Jubilejní kolonii 1 229 900,-Kč, v části PorubaSorela 1 246 700,- Kč, na Dubině 951 790,-Kč. Cena byla nejvyšší v Jubilejní kolonii a nejnižší na Dubině. V bodě E, Práce s mapou, děti mají za úkol zakreslit pohoří do mapy a napsat k nim jejich nejvyšší vrcholy (Praděd, Lysá hora), následně děti mohou použít mapu a internet k vyhledání měst, která se nacházejí v Beskydech a Jeseníkách a k zapsání počtu jeho obyvatel.

Architektura Vzdělávací cíl: Aktivita seznámí žáky se základy stavitelství a architektury, naučí je vnímat rozdíly mezi jednotlivými slohy a zkoumat architektonicky zajímavá místa v okolí jejich bydliště. Cílová skupina: : pro žáky 2. stupně základních škol

Pokyny pro

V rámci předmětů: Dějepis

učitele

Rozsah: 1 hodina Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír

Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Sloupové řády, děti by podle obrázku měli určit, jak se jmenují následující architektonické řády.

137

Dórský

Korintský

Iónský

V bodě B, Architektura města, s dětmi si přečtěte zadání úkolu a zahrajte si na turistu z jiného města a obyvatele z Vašeho města a děti by měli vyjmenovat památky, které se v městě nacházejí a pokusit se určit architektonické slohy jednotlivých památek.

V bodě C, Křížovka

1. 2.

O

S

T

3. 4. 5.

H

R

U

R

R

A

V

A

B

A

R

O

A

D

|

N

I

E

K

O

L

O

V

E

S

N

I

C

E

N

Á

M

Ě

S

T

Í

Ř

Í

M

8

K

T

U

R

A

K

O

S

T

E

6. 7. 8. A

R

CH

I

T

E

9. 10.

1. Jedno z nejstarších sumerských měst 2. Statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy 3. Umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750 4. Opevněné sídlo vystavěné v období 12. - 16. století

138

L

K

O

5. Území bez vlastní vlády a patřící určitému státu. 6. Venkovská obec 7. Centrum města 8. Jedno z nejstarších evropských, historických měst. 9. Synonymum pro stavitelství 10. Sakrální stavba

Tajenka: Multidisciplinární obor, jehož cílem je navrhování sídelních útvarů (měst a vesnic), či jejich částí jako funkčních a vyvážených celků. V bodě D, Stavby, přečtěte s dětmi zadání a společně určete, ve kterých letech byly jednotlivé sídliště vybudovány a společně určete rozdíly mezi výstavbou jednotlivých sídlišť v různých letech. Odpověď: Ostrava Poruba – Sorela (50. léta), Ostrava – Dubina (90. léta), Jubilejní kolonie – Ostrava Hrabůvka (20. léta), lišily se od sebe převážně v typu vybudování. 20. léta (jednopodlažní domy), 50. léta (čtyřpodlažní domy), 90. léta (paneláky, vícepodlažní domy).

Sídla Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem o obor urbanismus a ukázat jim hlavní charakteristiky a rozdíly mezi městem a jeho zázemím a procesy probíhajícími mezi nimi. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. ročníku gymnázií, středních odborných škol.

Pokyny pro

V rámci předmětů: zeměpis

učitele


Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Města v kraji, děti doplní správně do mapy města MS kraje a podtrhnou, které z nich je největší. Největší je Ostrava.

139

V bodě B, Obydlí, děti přiveďte k diskuzi o rozdílu mezi vesnicí a městem. Klaďte důraz na MS region a konkrétní příklad z něj. Následně nechte děti diskutovat o problematickém vymezení hranic vesnic a měst. Vesnice je sídlo venkovského typu, některé vesnice jsou však místními částmi města, administrativně přičleněné k vlastnímu městu. V některých kontextech se za vesnici označují celé venkovské obce. Město je vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků, jenž jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí. Následně s dětmi diskutujte o tom, proč je těžké vymezit hranice města nebo vesnice. Hranice je těžší určit z důvodu suburbanizace a rozrůstání měst, stavění satelitních měst a pomyslné spojování blízkých vesnic s městy.

V bodě C, Urbanistická struktura, děti vyzvěte k určení, o jaké typy půdorysů se na obrázcích jedná. A proč se, tak půdorysy označují.

140

Příklad radiálně okružního města - Hradec Králové

Šachovnicový půdorys města – České Budějovice

Lineární typ města – Zlín

Města a jejich zázemí Vzdělávací cíl: Cílem aktivity je u studentů vzbudit zájem o obor urbanismus a ukázat jim hlavní charakteristiky a rozdíly mezi městem a jeho zázemím a procesy probíhajícími mezi nimi. Povědomí o rozdílech měst a malých obcí. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. ročníku gymnázií, středních odborných škol.

Pokyny pro

V rámci předmětů: zeměpis

učitele

Rozsah: 1-2 hodiny Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír

141

Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Analýza současného stavu života v různých obydlích, studenti vytvoří skupiny po dvou a vytvoří SWOT analýzu (slabé a silné stránky sídlišť a příležitosti a hrozby). Buďte studentům nápomocni v rozpoznání, zda jsou dané situace v jejich území problémem, nebo jeho předností. Silné stránky: Výborná komunikační dosažitelnost města, průběžná rekonstrukce komunikací, městská hromadná doprava… Slabé stránky: Nárůst objemu automobilové dopravy, nedostatek parkovacích míst, velká koncentrace obyvatel na jednom místě… Příležitosti: finanční příležitost pro podnikatele a obchody, velký počet odběratelů… Hrozby: díky velké koncentraci obyvatel na jednom místě, může nastat hrozba přilnutí k nějaké skupince osob, které požívá alkohol, nebo drogy.

V bodě B, Co je to, studenti vysvětlí co je to Brownfield: je to nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, je zanedbaná a případně kontaminovaná. Brownfieldy vznikají jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity, přičemž je nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jejich regenerace.

V bodě C, Práce s mapou, studenti budou pracovat s mapou a mají zapsat do mapy krajská města. A vyznačit v Moravskoslezském kraji pohoří, která znají.

142

V bodě D, Porovnání života ve městě a na venkově, v tomto úkolu by se měli studenti zamyslet nad životem obyvatel v oblasti Beskyd a Jeseníků. A porovnat jej s životem v Ostravě. Například zamyslet se nad tím, že na venkově je možnost zemědělství větší, než v městech. Naopak průmysl se vyskytuje ve městech ve větší míře než na vesnicích. Studenti by sami měli přijít na to, v čem se život liší.

Vývoj měst Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je, vzbudit u studentů zájem o urbanismus, povědomí o plánování měst a o význam měst. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. ročníku gymnázií, středních odborných škol. V rámci předmětů:

Pokyny pro učitele


V bodě A, Urbanizace, Mechanismus rozvoje průmyslového města – Studenti mají popsat, proč začalo město růst s rozvojem průmyslu (například průmyslové zóny za městem atd.) A proč se zvýšil počet obyvatel a jak to město řeší (lidé se stěhují do větších měst za prací)

V bodě B, Věkové složení obyvatel vybraných městských částí Ostravy, vyzvěte studenty, aby prostudovali graf a zaznačili správné odpovědi a následně porovnali s hodnotami za celou Ostravu a řekli, jestli jsou výrazně jiné nebo stejné. Dále vyzvěte studenty, aby diskutovali o vzrůstajícím počtu automobilů ve městech, studenti by se měli pokusit vyjmenovat řadu problémů s tím spojených a diskutovat o nich a navrhnout řešení každého problému. Odpověď: 1. Dubina, 2. Dubina

Sídelní struktura Vzdělávací cíl: Smyslem aktivity je u žáků vzbudit zájem o obor urbanismus a ukázat jim hlavní charakteristiky a rozdíly mezi městem a jeho zázemím a procesy probíhajícími mezi nimi. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. ročníku gymnázií, středních odborných škol.

Pokyny pro učitele

V rámci předmětů: Zeměpis Rozsah: 1 hodina

143

Poznámka: možná práce ve skupinách Pomůcky: tužka, papír

Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Okrajové části měst, vyzvěte studenty, aby si přečetli znění úkolu a určili, které suburbium je komerční a které rezidenční.

Komerční suburbium

Rezidenční suburbium

V bodě B, Vysvětlení pojmu, vyzvěte studenty, aby vysvětlili, co je Satelitní město (suburbium). Je to obec či malý uměle vytvořený sídelní celek ležící poblíž velkých měst nebo industriálních oblastí (továrna, závod) sdílející ekonomický a demografický systém. Seskupení více satelitních měst okolo určitého bodu vede k tvorbě aglomerací

144

V bodě C, Naše město, pročtěte se studenty znění úkolu a ve skupinách mohou diskutovat nad jednotlivými otázkami.

Architektura Vzdělávací cíl: Aktivita seznámí studenty se základy stavitelství a architektury, naučí je vnímat rozdíly mezi jednotlivými slohy a zkoumat architektonicky zajímavá místa v okolí jejich bydliště. Cílová skupina: pro studenty 1. až 3. ročníku gymnázií, středních odborných škol.

Pokyny pro

V rámci předmětů: Dějepis

učitele


Pročtěte s dětmi motivaci a pokračujte v následujících úkolech. V bodě A, Osídlení, pročtěte zadání úkolu a společně diskutujte nad funkcemi měst. 1. Funkce starověkých měst: plnila funkci správních center a poskytovala ochranu před cizím útokem. Funkce středověkých měst: bydlení, obrana, řemeslná výroba, obchod, trh, kultura, správa. Funkce novověkých měst: průmysl, první plánování měst, doprava, obytná funkce. 2. Kritéria, které musí splňovat sídlo v ČR, abychom ho mohli považovat za město. Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.

V bodě B, Památky v kraji, studenti musí přiřadit jednotlivé architektonické slohy k jednotlivým stavbám na obrázku.

Vlevo nahoře = Švédská kaple v Opavě – GOTIKA Vpravo nahoře = Zámek v Kravařích – BAROKO Vlevo dole = Zámek velké Losiny – RENESANCE

145

Vpravo dole = Dům knihy Ostrava – FUNKCIONALISMUS

V bodě C, Co je to, vyzvěte studenty, ať vysvětlí co je Dominanta (v architektuře stavba, která vyniká svými proporcemi a určuje celkovou podobu panoramatu, např. hradu nebo města či krajiny) a následně studenti vyjmenují dominanty ve svém městě. (výrazné stavby)

V bodě D, Styl stavby, studenti mají určit z architektonického hlediska, která stavba na obrázku je symetrická a která asymetrická

Symetrická

Asymetrická

V bodě E/ Křížovka O

J

E

T

S

T

R

A

V

A

1.

K

E

L

T

O

V

3.

6.

S

K

Y

N

Ě

O

L

Š

E

4.

M

O

S

T

5.

P

R

A

D

Ě

D

K

R

N

O

V

7.

C

E

N

T

E

C

9.

Ř

I

N

146

R

É

2.

U

M

1. Krajské město Moravskoslezského kraje 2. První obyvatelé českých zemí 3. První obydlí pravěkého člověka 4. Řeka protékající Třincem 5. Dopravní stavba spojující dva břehy 6. Nejvyšší bod Moravskoslezského kraje 7. Město MS kraje, které je známe pro výrobu varhan 8. Střed města 9. Město MS kraje, které je sídlem známých železáren

147

1. Učební texty pro popularizátory vědy

Recommend Documents