1 První hostina ve vile v Tiburu V roce 301 po narození JeÏí‰e Nazaretského, kdy v ¤ímské fií‰i vládl císafi Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, velk˘ reformátor a zákonodárce, se v nádherné vile v Tiburu u ¤íma konala velkolepá hostina. Byla doba matronálií, slavností, jimiÏ se poãátkem mûsíce bfiezna uctívala nejvy‰‰í Matka, bohynû Juno, a s ní se zároveÀ oslavovaly v‰echny Ïeny-hrdinky, které vykonaly velké ãiny. Shodou okolností v‰ak domácí pán, ctihodn˘ senátor Marcellus Petrus Nutenus, hodlal touto hostinou také oslavit ‰edesáté narozeniny své paní. Vzne‰ení hosté, obleãení do nejhonosnûj‰ích ‰atÛ a rób, právû spoãinuli v trikliniu u ãtvercového mramorového stolu na lehátkách zdoben˘ch zlatem a slonovinou a vystlan˘ch pol‰táfii a s úÏasem obdivovali nádherné sklenûné mozaiky, kazetov˘ strop a pestrobarevné nástûnné malby, které zobrazovaly v˘jevy z fiecké a fiímské mytologie. UÏ se chystali odfiíkat pfied podáváním pfiedkrmu úvodní modlitbu, kdyÏ vtom povstal jejich hostitel, muÏ asi sedmdesátilet˘, mající na sobû senátorskou tógu se ‰irok˘m purpurov˘m pruhem. Pozvedl ãí‰i s vínem slazen˘m medem a prohlásil: „Zdravím vás, váÏení hosté. Vítejte v mém skromném venkovském sídle a oslavte se mnou a s mou milovanou Ïenou, vzne‰enou Julií Aurelií Zenobií, tento v˘znamn˘ svátek fiímsk˘ch Ïen a zároveÀ s ním i její v˘znamné jubileum. VÏdyÈ Ïeny tvofií pevnou základnu, na které vyrÛstají hrdinské
15
JI¤Í TOMEK
ãiny muÏÛ. Îena je ve své roli stejnû hrdinská a slavná jako fiím‰tí císafii a legionáfii.“ „Mበpravdu, drah˘ muÏi,“ souhlasila s nad‰ením Zenobie. Vstala a pfiistoupila k nûmu. Senátorova manÏelka vypadala skvostnû. Mûla na sobû pfiepychové bûlostné roucho z nejjemnûj‰ího hedvábí se zlat˘mi prouÏky, které zv˘razÀovaly její ‰tíhlou postavu a plné poprsí, na hlavû se jí skvûl umûlecky proveden˘ vysok˘ úães a pfiedmûtem zaslouÏeného obdivu byly její exkluzivní ‰perky: záfiící zlaté prsteny s ryt˘mi drahokamy, náhrdelník osazen˘ smaragdy a perletí, zlaté náramky ve tvaru hada a sloÏité ryté náu‰nice pfiipomínající delfíny. Nejvût‰í úÏas hostÛ v‰ak vyvolávalo Zenobiino vytfiíbené chování, mil˘ úsmûv se zuby bûlej‰ími neÏ mofiské perly, plamínky bl˘skající z velk˘ch ãern˘ch oãí, moudr˘ v˘raz její jemné tváfie témûfi bez vrásek a melodick˘ mûkk˘ hlas, kter˘ paní domu mistrnû ovládala. Tato podivuhodná Ïena vÛbec nevypadala na svÛj vûk. Sv˘m mladistv˘m a noblesním zjevem mohla klidnû soupefiit s nejkrásnûj‰ími fiímsk˘mi ãtyfiicátnicemi. „Ale fiímská Ïena je stateãná hlavnû ve své trpûlivosti, se kterou vychovává dûti,“ pokraãovala Zenobie. „A je hrdá na svÛj titul mater familias, matka rodiny. Svou bojovnost vkládá do péãe o cel˘ dÛm a rodinu, v nichÏ udrÏuje fiád a pofiádek. Je slavná pro svoji dobrotu a u‰lechtilost, se kterou pln˘mi hrstmi rozdává v‰echno, co má – laskavost, porozumûní, útûchu, povzbuzení a lásku. Je oporou a zázemím, láskyplnou náruãí, která ve svém domû pfiivítá kaÏdého, kdo pfiichází s dobr˘m úmyslem.“ Nadechla se a chtûla je‰tû nûco fiíct, kdyÏ vtom do triklinia vbûhly dvû dûti v krátk˘ch bíl˘ch tunikách bez rukávÛ, jedno druhému navlas podobné, chlapec a dûvãátko, roztomilá dvojãátka asi osmiletá, a volaly: „Dûdeãku, babiãko! Podívejte se,
16
K R Á L OV N A Z E N O B I E
co jsme na‰li!“ Jen co k prarodiãÛm dobûhly, vztáhly k nim ruce, rozevfiely je a v nich se zaleskly dvû zlaté mince. „No tak, ihned pfiestaÀte kfiiãet!“ konej‰il je senátor Nutenus. „Uklidnûte se. Na nûco jste snad zapomnûly, Ïe ano.“ „CoÏpak nevíte, Ïe se slu‰í pozdravit, kdyÏ vstoupíte do místnosti, která je plná vzácn˘ch hostÛ?“ nabádala vnouãátka Zenobie. Dûti zmlkly, váhavû se obrátily ãelem k hostÛm a v rozpacích nejistû zvolaly: „Buìte zdrávi, milí hosté!“ Poslaly dospûl˘m na lehátkách polibek. „Buìte zdrávy, milé dûti,“ odpovûdûli hosté a pobavenû se usmívali. „A teì nám, mil˘ Antonie a milá Julie, povûzte, kde jste ty mince vzali a co chcete od nás vûdût,“ vyzval dûti Nutenus. „Ve‰ly jste do mé komnaty a mince leÏely na prastaré truhle v rohu hned u okna,“ fiekla Zenobie, dfiíve neÏ vnouãata staãila odpovûdût na otázku jejího manÏela. Dûti souhlasnû pok˘valy hlavami. „Víme, Ïe nesmíme vstupovat do soukrom˘ch místností,“ vysvûtloval mal˘ Antonius a tváfiil se provinile, „ale dvefie byly otevfiené a my jsme mysleli, Ïe jsi uvnitfi, babiãko, a chtûli jsme ti popfiát dobrou noc.“ „No a tys, babiãko, u sebe nebyla a na truhle jsme spatfiili tyhle mince,“ dodala nebojácnû Julie. „Ty mince mi pfiipomínají moje mládí, a tak jsem si je prohlíÏela a vzpomínala na staré ãasy. Zapomnûla jsem je pak dát zpátky do truhly. A proã kvÛli nim tropíte takov˘ povyk? Co je na nich tak zvlá‰tního?“ zeptala se Zenobie a hlas se jí mírnû chvûl. „Podívej se, babiãko. Tady na minci je napsáno ZENOBIE AUGUSTA. Ty mበpfiece stejné jméno jako ta císafiovna!“ odpovûdûla Julie a upfiela na Zenobii své zvídavé hnûdé oãi. „A ta císafiovna s ãelenkou na hlavû se ti, babiãko, docela
17
JI¤Í TOMEK
podobá, i kdyÏ je trochu mlad‰í,“ vyhrkl Antonius a zíral na Zenobii pohledem, kter˘ vyÏadoval jasnou odpovûì. Zenobie se rozpaãitû podívala na manÏela, úkosem pohlédla krátce na hosty, pak zase sklouzla pohledem na vnouãata. V‰ichni jí oãima viseli na rtech. „Tou augustou jsi byla ty, babiãko?“ vyhrkly obû dûti. Nato se Zenobie znovu podívala na manÏela, jako by ho oãima Ïádala o radu. Nutenus se na manÏelku usmál, ‰ibalsky zamrkal jedním okem a pohybem pravé ruky naznaãil, Ïe má dûtem na jejich otázku odpovûdût. „Byla jsem císafiovnou – i nebyla,“ ti‰e a s rozpaky odpovûdûla Zenobie. „Tvoje odpovûì je nesrozumitelná,“ fiekla Julie. „Nûkdo buì je augustem ãi augustou, nebo není. Nerozumím.“ „A ty, dûdeãku, tys byl císafiem?“ vyzvídal Antonius. „Já jsem se nikdy císafiem nestal, mil˘ hochu,“ prohlásil pevn˘m hlasem Nutenus. „KdyÏ ty jsi nebyl augustem, tak babiãka nemohla b˘t augustou, to dá rozum, ne?“ pfiem˘‰lel nahlas Antonius. „Jsem rád, Ïe umí‰ logicky uvaÏovat, mÛj mal˘ Antonie,“ pochválil chlapce senátor, „ale vûz, Ïe lidsk˘ Ïivot je sloÏitá záleÏitost a nûkdy se mÛÏe logice zdravého úsudku vymknout.“ „Mám pro vás, moje drahá vnouãátka, návrh,“ vmísila se do rozhovoru Zenobie. „Vy teì pÛjdete hezky spát a já slibuji, Ïe od zítfika vám budu kaÏd˘ veãer pfied spaním vyprávût o v‰em, co jsem v Ïivotû proÏila. Uvidíte, Ïe Ïena mÛÏe b˘t augustou, i kdyÏ jí ve skuteãnosti není. A teì se rozluãte s na‰imi hosty a honem na lÛÏka.“ „Îijte blaze,“ zvolaly obû dûti, kdyÏ se k hostÛm obrátily ãelem. Potom se loudav˘m krokem vydaly ke dvefiím a nûco si vzru‰enû ‰eptaly.
18
K R Á L OV N A Z E N O B I E
„Îijte blaze,“ odpovûdûli hosté, a neÏ dûti ode‰ly, o nûãem se mezi sebou dohadovali. Pfiitom se pobavenû usmívali. Nato vstal z lehátka senátor Kvintinius, mírnû sklonil hlavu, hned ji v‰ak zase vzpfiímil a pravil: „VáÏen˘ senátore Nutene, ctûná Zenobie. Dovolte, abych vyslovil pfiání nás, va‰ich hostÛ. Dohodli jsme se, Ïe tû, Zenobie, poÏádáme, abys nám pfii hostinû vyprávûla o svém bohatém a dobrodruÏném Ïivotû. V‰ichni víme, Ïe jsi v mládí vládla rozsáhlé Palm˘rské fií‰i a v ãele mocného vojska jsi vzdorovala ¤ímu. SvÛj boj jsi v‰ak, na‰tûstí pro nás ¤ímany, prohrála a císafi Lucius Domitius Aurelianus tû v zlat˘ch fietûzech pfiivedl do na‰eho vûãného mûsta. My senátofii jako správní a odpovûdní otcové ¤íma, jsme tvÛj Ïivot, Zenobie, u‰etfiili, vûnovali ti tuto nádhernou vilu a pfiijali tû do na‰í hrdé fiímské spoleãnosti. Pak ses po nûkolika letech provdala za senátora Nutena, a tak ses stala vzne‰enou, ctnou a v‰emi uznávanou obãankou ¤íma. To je v‰ak v‰echno, co o tobû víme. Pfiitom o slavné královnû Orientu kolují po celé fií‰i stovky legend. Proto bychom se rádi dozvûdûli, jaká jsi skuteãnû byla a jaké ãiny jsi opravdu vykonala.“ „Pfiipravili jsme mezi jednotliv˘mi chody jídla pro vás velkou zábavu. Pozvali jsme nejlep‰ího fiímského básníka, hudebníky, taneãnice a dva klauny,“ odvûtil váhavû senátor Nutenus. „A po tfietím chodu veãefie a obûtování ochrann˘m boÏstvÛm na‰eho domova – LarÛm – jsme hodlali zapfiíst rozpravu o Ciceronovû citátu: ,Je zapotfiebí moudrost nejen získávat, n˘brÏ také ji uÏívat.‘ A nakonec jsme chtûli pofiádat hry,“ dodala Zenobie. „Víme, Ïe ráda diskutuje‰ o filozofick˘ch problémech a literatufie a Ïe patfií‰ mezi nejlep‰í fiímské uãence a filozofy, drahá Zenobie, ale tentokrát bychom tû radûji sly‰eli vyprávût se v‰í pravdivostí o v‰em, co se událo, neÏ jsi pfii‰la k nám do ¤íma a stala se na‰í oddanou pfiítelkyní,“ trval na svém senátor Kvintinius.
19
JI¤Í TOMEK
„Dobfie tedy, souhlasím. Ráda vám povím o v‰em, co jsem proÏila,“ fiekla Zenobie, kdyÏ se pohledem na svého muÏe ujistila, Ïe ten proti jejímu vystoupení nic nemá. Nato jeden otrok pfiedloÏil Nutenovi jídelní lístek. Senátor ho pfieãetl hostÛm a seznámil je s pofiadím hostiny. Pak pfiikázal otrokÛm, aby hostÛm pfiinesli vodu na omytí rukou a ruãníky na jejich osu‰ení. Nakonec na stfiíbrn˘ch podnosech roznesli otroci jídla pfiedkrmu: vejce namûkko, saláty, pikantnû pfiipravenou zeleninu, houby, ‰neky, ústfiice, solené ryby a jako nápoj mulsum z mo‰tu a medu k podpofie trávení. KdyÏ hodovníci vyprázdnili své misky s jídlem a hostitelÛm naznaãili, Ïe dal‰í pfiedkrm uÏ jíst nebudou, pfiikázala Zenobie otrokÛm, aby zbytky pokrmÛ odnesli. Nato Nutenus ráznû zatleskal a otroci na podnosech pfiiná‰eli drÛbeÏ, vepfiové vemeno, zajíce, ryby s pikantní omáãkou a také plÏe, jazyky plameÀákÛ a jiná exotická jídla. Poté co hosté dojedli hlavní chod slavnostní veãefie, pfiikázala Zenobie otrokÛm pfiinést velké pozlacené kfieslo a umístit ho doprostfied jídelny pfied lehátka. Pohodlnû se v nûm usadila a pravila: „Drazí pfiátelé! Vûzte, Ïe ráda splním va‰e pfiání. Dfiíve neÏ otroci podají tfietí chod, vylíãím vám v‰echno, co jsem proÏila od chvíle, kdy jsem se narodila, aÏ do památného dne, v kterém mû mÛj milovan˘ manÏel, ctihodn˘ senátor Marcellus Petrus Nutenus, poÏádal v této vile o ruku. Musím vás v‰ak upozornit, Ïe nebudu vÏdy o vás ¤ímanech mluvit pûkn˘mi slovy. V jistém období svého Ïivota jsem byla pfiesvûdãená o vinû císafie Galliena na smrti svého prvního manÏela, krále Palm˘ry Septimia Odaenatha, a z hloubi du‰e jsem ¤ímany nenávidûla. Teprve po svém pfiíchodu do ¤íma, kdyÏ senát okolnosti zavraÏdûní mého muÏe peãlivû pro‰etfiil, jsem poznala svÛj osudov˘ omyl. Teì jsou ¤ímané m˘mi nejvût‰ími pfiáteli a já jsem hrdá, Ïe jste mû pfiijali mezi sebe.“
20
2 PÛvod Zenobie, její dûtství a dospívání Narodila jsem se pfied ‰edesáti roky v S˘rii v mûstû Palm˘fie leÏícím uprostfied Syrské pou‰tû. Tehdy to bylo jedno z nejskvostnûj‰ích a nejbohat‰ích mûst svûta, neboÈ leÏelo na karavanní cestû, po které putovalo vzácné zboÏí z Arábie, Persie, Indie, ze vzdálené âíny a Indonésie do mûst Egypta, Fénicie, Malé Asie a pfiedev‰ím do na‰eho vûãného mûsta ¤íma. PÛvodnû se Palm˘ra jmenovala Tadmor, coÏ bylo jméno, které tomuto mûstu dali Aramejci a Arabové, nebo Tudmur, jak ho nazvali Amorejci, a Ïili v ní Aramejci, Arabové, Amorejci, ¤ekové, Per‰ané, Îidé, EgypÈané, Indové, ¤ímané, Afriãané a lidé dal‰ích národností a mnoha rÛzn˘ch náboÏensk˘ch vyznání. Proto se v tomto mûstû mluvilo nejen mou rodnou tadmorskou aramej‰tinou, ale také jazyky v‰ech jeho ostatních rÛznorod˘ch obyvatel. Pfied sto sedmdesáti roky mé rodné mûsto palmov˘ch hájÛ nav‰tívil sám fiímsk˘ císafi Hadrianus a dal Tadmoru latinsk˘ název Hadriana Palmyra. Pozdûji císafi Septimius Severus udûlil Palm˘fie statut mûsta ¤ímské fií‰e a její obyvatele prohlásil za fiímské obãany, coÏ znamenalo, Ïe Palm˘fiané získali stejná práva, jaká mûli samotní ¤ímané. Z vdûku za císafiovu ‰lechetnost si v˘znamní obãané Palm˘ry zaãali dávat kromû sv˘ch pÛvodních semitsk˘ch jmen i jména fiímská. Proto jsem dostala po otci jméno Julie Aurelie
21
JI¤Í TOMEK
Zenobie, aãkoliv mi v tadmorské aramej‰tinû fiíkali Bat Zabbaj, coÏ znamená dcera Zabbaje, zatímco v arab‰tinû jsem se jmenovala Zajnab bint Zabáj. Lidé mû v‰ak také po mé slavné babiãce pojmenovali Zabbáa (Ta, co má krásné dlouhé vlasy) bint Amr. Po svatbû jsem pfievzala manÏelovo jméno Septimius a nechala se oslovovat Septimie Bat Zabbaj nebo Septimie Zenobie. Tûmito jmény jsem podpisovala v‰echna svá dÛleÏitá rozhodnutí a mezinárodní korespondenci. MÛj otec se v arab‰tinû jmenoval Zabáj ibn Sálim, v tadmorské aramej‰tinû Zabbaj. Jeho fiímské jméno bylo Julius Aurelius Zenobius, fiecké Antiochos. V Palm˘fie otec, jako ãlen vzdûlané a mocné obchodnické aristokracie, zaujímal vysoké spoleãenské postavení, neboÈ byl duovirem, jedním ze dvou nejvy‰‰ích úfiedníkÛ a správcÛ mûsta. Pfiedev‰ím v‰ak pocházel z královského rodu Samajda a byl hlavním ‰ejchem mocného arabského kmene AmalekitÛ, lidí obrovitého vzrÛstu. Bojovníci AmalekitÛ spolu s bojovníky dal‰ích aramejsk˘ch, arabsk˘ch a amorejsk˘ch kmenÛ zaji‰Èovali bezpeãnost nesãetn˘ch obchodních karavan. Za tuto sluÏbu si jejich ‰ejchové nechávali ‰tûdfie zaplatit a získané peníze vûnovali na rozkvût Palm˘ry. Navíc se otec py‰nil nejskvûlej‰ími pfiedky, jaké jen ãlovûk Ïijící v Orientû mohl mít. NejenÏe byl potomkem mauretánské královny Kleopatry Seleny, dcery slavné egyptské královny Kleopatry VII. a fiímského triumvira Marka Antonia, ale díky pfiedkÛm Selenina manÏela, krále Juby II., byl spfiíznûn˘ také s kartaginskou královnou Didonou. A král Mauretánie Ptolemaios, syn Seleny a Juby, se oÏenil s emeskou princeznou Julií Uranií, a tak spfiíznil otcÛv rod s emesk˘m královsko-knûÏsk˘m rodem SampsiceramÛ a BassianÛ, ktefií se stali pfiím˘mi pfiedky fiímsk˘ch císafiÛ Karakally, Elagabala a Alexandra Severa. Palm˘ru rovnûÏ proslavil dal‰í otcÛv pfiedek, moje babiãka, vûhlasná královna Zabbáa.
22
K R Á L OV N A Z E N O B I E
Díky je‰tû star‰ím otcov˘m pfiedkÛm si nበrod pfies dynastické rody makedonsk˘ch SeleukovcÛ a persk˘ch AchajmenovcÛ klade nárok na pfiíbuzenství se samotnou legendární asyrskou královnou Semiramidou. O slavn˘ch pfiedcích své matky Iris budu mluvit pozdûji, a to v souvislosti se svou náv‰tûvou egyptského chrámu bohynû Isidy, poté co jsem dobyla Egypt. Zatím musí staãit, kdyÏ fieknu, Ïe má matka byla velmi krásná a kultivovaná EgypÈanka, jejíÏ rodiãe pocházeli z egyptské Alexandrie a usadili se v syrské Antiochii. Své dcefii poskytli co moÏná nejlep‰í egyptské i fiecké vzdûlání a v˘chovu. MÛj otec jezdil do Antiochie za sv˘mi obchody a tam se také s mou matkou seznámil a posléze i oÏenil. Bydlela jsem se sv˘mi rodiãi v Palm˘fie ve velkém nádherném paláci, kter˘ postavili skvûlí fieãtí stavitelé podle staveb, jaké mÛÏete spatfiit v Aténách, v Antiochii nebo v Alexandrii. V‰echny palácové místnosti byly jedineãné a jako dítû jsem mûla dostatek prostoru pro jakékoli dûtské zábavy a hry. Zpoãátku jsem si jako kaÏdá holãiãka hrála s chrastítky, s hlinûn˘mi i sklenûn˘mi kuliãkami, s nehybn˘mi panenkami ze dfieva i s tûmi mechanick˘mi, které se pohybovaly, a s hraãkami ve tvaru zvífiátek. Pozdûji jsem si hrála s modely nábytku – stoliãkami a post˘lkami – a houpala se na dfievûném koníkovi. KdyÏ jsem byla trochu vût‰í, kdykoli jsem mohla, utekla jsem své chÛvû na ulici a hrála si tam s chlapci. Honili jsme obruã nebo káãu, pou‰tûli papírové draky, házeli si s velk˘m nafukovacím míãem nebo jsme rukama a tûly naznaãovali, Ïe máme luky s ‰ípy a meãe a Ïe mezi sebou bojujeme. Vyrobit si dfievûné zbranû, jaké mají fiímské dûti, jsme nemohli. Dfievo bylo v pou‰tním mûstû velice vzácné zboÏí. Doma jsem si hrála s figurkami pû‰ích vojáãkÛ, lukostfielcÛ a jezdcÛ a pfiedstavovala si, Ïe s nimi jako jejich velitel táhnu do bitvy. Chovala jsem se spí‰ jako chlapec neÏ jako dívka.
23
JI¤Í TOMEK
Maminka se na mû kvÛli tomu trochu zlobila, ale otec svÛj hnûv jen pfiedstíral. Dokonce se mi zdálo, Ïe se mu mé chování líbí. VÏdycky si pfiál mít syna, a tak ãasto zapomnûl, Ïe jsem dívka, a pozoroval mû, jak rozmisÈuji figurky na bitevním poli. Pfiitom se usmíval. Nûkdy mi dokonce naznaãil, kdyÏ se maminka nedívala, kam mám pfiesunout pû‰í a kam jízdní a kdy mají lukostfielci zahájit stfielbu z lukÛ, aby mÛj útok proti nepfiátelsk˘m figurkám byl co nejúãinnûj‰í. Proces mého vzdûlávání zaãal ze strany mé matky velice záhy a zcela nenápadnû. Byly mi teprve ãtyfii roky, kdyÏ mi zaãala vyprávût k mému vûku pfiijateln˘m zpÛsobem pfiíhody o Ïivotû bohÛ a o jejich jednání s lidmi, o stvofiení svûta, o Gaie, bohyni matky Zemû, a Uranovi, bohu Nebe, o Titánech a o v‰ech nov˘ch bozích a bohyních v ãele s Diem, kter˘m se fiíká Olympané, protoÏe Ïijí vysoko nad horou Olympem. Kromû bohÛ a bohyní byly m˘ty plné nestvÛr, kouzel a neobyãejnû hrdinn˘ch ãinÛ stateãn˘ch lidí. Obdivovala jsem Promethea, protoÏe nám lidem odhalil tajemství bohÛ. Ukázal nám, jak pûstovat obilí, stavût domy, ãíst, psát a poãítat a jak rozumût pfiírodû. Jeho nejvût‰ím darem v‰ak bylo vyzrazení tajemství ohnû, za coÏ ho Zeus nechal pfiikovat fietûzy k vysoké skále v pohofií Kavkazu. Îasla jsem nad skutky Persea a nad jeho láskou k Andromedû, dojímal mû pfiíbûh Erota a Psychy, proÏívala jsem v‰echna dobrodruÏství Odyssea, která zakusil, kdyÏ se vracel z trojské války do Itaky, a oblíbila jsem si i Jasona a jeho argonauty pro jejich strastiplnou plavbu za zlat˘m rounem. Nejvíce jsem si v‰ak zamilovala hrdinného Bellerofonta, kter˘ na kouzelném okfiídleném koni Pegasovi bojoval s Chimairou – divou vydychující oheÀ, nestvÛrou s lví hlavou, kozím tûlem a hadem místo ocasu. I kdyÏ mûla tfii Ïivoty, v nelítostném souboji ji zabil. Tehdy se zfiejmû v mé mysli zrodila touha
24
