UDÁLOSTI udaloti
Obr. 1 Véronique Firkusny (vlevo) a Mary Lou Falcone ve vile Tugendhat, foto Marek Šnyrch.
Přednáška Jiřího Štilce nazvaná Model komplexního producentství v podmínkách České republiky byla zařazena do programu v návaznosti na zapojení oboru hudební management na HAMU do tohoto projektu. Jiří Štilec je muzikolog, producent a pedagog. Studoval obory muzikologie a historie na FF UK v Praze. V Československém rozhlase pracoval jako redaktor, hlavní dramaturg a šéfredaktor hudebního vysílání. Byl šéfredaktorem a ředitelem firmy Supraphon, od roku 1997 dosud je spolumajitelem a ředitelem společnosti ArcoDiva. Od 1998 dosud je vedoucím oboru hudební management na hudební a taneční fakultě AMU v Praze. Odborný zájem Jiřího Štilce byl zprvu zaměřen na problematiku soudobé hudby, v roce 1995 inicioval založení Společnosti Gustava Mahlera (společnost působí v rámci aktivit Občanského sdruže-
ní Gustav Mahler 2000, jehož je Jiří Štilec tajemníkem), která z jeho podnětu přijala rozhodnutí obnovit rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích u Humpolce. Američtí hosté Véronique Firkusny a Mary Lou Falcone přednášely o public relations v oblasti klasické hudby. Mary Lou Falcone je specialistkou na PR v oblasti klasické hudby. V roce 1974 založila M. L. Falcone Public Relations. Ze své kanceláře, jež se nachází v kulturním jádru Manhattanu, sdílí své odborné znalosti s tak význačnými institucemi, jako je Chicagský symfonický orchestr, Vídeňská filharmonie, Dallaský symfonický orchestr a Opera v Linci. Své zkušenosti uplatňuje v rámci pořadatelské činnosti na festivalu Spring for Music. M. L. Falcone navštěvovala Curtis Institute of Music, kde studovala zpěv. Po promoci zpívala profesionálně osm let s operními společnostmi a or-
opus musicum 3/2013
chestry. Už v této době byla pedagožkou zpěvu a základů hudby na Baldwin School in Bryn Mawr v Pensylvánii. Paní Falcone v současné době vyučuje na Juilliard School, dává lekce v salcburském Mozarteu a na Curtis Institute of Music, je zakládající ředitelkou festivalu Spring for Music, žije v New Yorku. Bližší informace o působení Véronique Firkušné viz rozhovor na straně 94 (pozn. red.). Do plánu sympózia byly zařazeny dvě exkurze, které proběhly ve zcela odlišných kulturních provozech. Oslovení Filharmonie Brno, potažmo manažerky Mezinárodního hudebního festivalu Brno Lucie Šnajdrové, bylo způsobem, jak představit významný brněnský festival. Účastníci se seznámili s organizačním zázemím Velikonočního festivalu duchovní hudby, jež je jednou ze tří akcí Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Zúčastnili se jí zástupci Filharmonie Brno – ekonomický náměstek Roman Fürle, a manažerka festivalů Lucie Šnajdrová. Velká část prezentace byla představena studentkou Hudebního manažerství Alenou Řezníčkovou, která se podílela na festivalu jako PR manažerka. Zároveň byla pro ni tato činnost absolventským výstupem magisterského studia oboru hudební manažerství. Následně byla oslovena Moravská galerie v Brně, která představuje příspěvkovou organizaci zřízenou přímo Ministerstvem kultury ČR. Jako jediné muzeum umění v České republice se zabývá výtvarnou kulturou zcela komplexně. Prezentace se ujal nový ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press. Exkurze se uskutečnila v Pražákově paláci a zaměřila se na specifika chodu galerie. Následně si mohli návštěvníci prohlédnout výstavu fotografií Rudolfa Koppitze, významného rakouského umělce českého původu. Cílem další exkurze bylo představení budovy a provozu Divadla na Orlí se zaměřením na produkční úkoly studentů v rámci předmě-
82~ 83
tu Produkční seminář v Komorní opeře JAMU. Exkurze byla zakončena prezentací studentů druhého ročníku hudebního manažerství, kteří se podíleli na poslední operní inscenaci v Komorní opeře HF JAMU – Prodané nevěstě Bedřicha Smetany. Studenti v rámci prezentace představili jednotlivé produkční úkoly, které bylo třeba vykonat pro produkci zdařilé operní inscenace. Jako poslední část projektu se uskutečnila diskuse studentů a pedagogů hudebního managementu ze tří spřízněných škol. Diskuse byla jednou z hlavních myšlenek symposia, poté co byli vedoucí pedagogové managementu z HAMU a VŠMU s projektem seznámeni. Diskusní témata se především zabývala pojmem hudební manažer. Co by hudební manažer měl umět, jaké musí mít osobnostní předpoklady a kde se může uplatnit v budoucí praxi – to byly otázky, jimž se přítomní věnovali. SYMPOSIUM: UMĚNÍ | HUDBA | MANAGEMENT byl absolventským projektem Daniely Peclové – studentky 3. ročníku bakalářského studia oboru Hudební manažerství při Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vedoucím absolventského projektu byla Lucie Šilerová, působící na HF JAMU, obor Hudební manažerství. Pořadatelem se stala Hudební fakulta JAMU v Brně a jako spolupořadatel se na organizaci projektu podílela vila Tugendhat. Brno, 8. – 9. 4. 2013.
UDÁLOSTI udaloti
Olimpiade Josefa Myslivečka ve Stavovském divadle ANNA ŠERÝCH
opus musicum 3/2013
Co daly naše země Evropě a lidstvu – tak zní název významné stati muzikologa Vladimíra Helferta k povzbuzení kulturní hrdosti a národního sebeuvědomění. Mezi vklady nejcennější patří bezesporu skladatel Josef Mysliveček (1737–1781), pražský rodák, jehož tvůrčí život a sláva patří Itálii. Venatorini – Mysliveček, Il Boemo – Čech, jeden z nejúspěšnějších skladatelů italské opera seria. Stále více zdůrazňujeme, že Josef Mysliveček byl svým melodickým a formovým typem hudby nejbližším předchůdcem Mozartovým, přesto ho stále málo známe a zejména jeho opery málo hrajeme. Z šestadvaceti oper napsal Mysliveček plných šestnáct na texty svého současníka Pietra Metastasia, guru tehdejšího dramatu a libretistiky. Včetně Olimpiade, která má více než jedenadvacet dobových zhudebnění. V listopadu 1778 neapolská Gazeta universale uvedla, že premiéru Myslivečkovy Olimpiade v Teatro san Carlo odměnilo publikum velkým nadšením a nepřekvapí, jak připomíná Stanislav Bohadlo, že ještě v roce 1784 jiný časopis, Magazin der Musik zdůrazňuje, že v Olimpiadě Mysliveček „předčil na mnoha místech stejnojmenná díla Sacchiniho a Pergolesiho“. Děj opery se odehrává v Olympii na řeckém Peloponésu, kde vítězi olympijských her slíbí král Clistene ruku své dcery Aristee. Dcera nesouhlasí (má svého milého), ale musí se podrobit otcovu rozhodnutí. Vítězem se stane bojovník, který je shodou okolností právě oním Aristeiným miláčkem. Zde by končilo běžné drama, nikoli však rafinované dramma per musica Metastasiovo. Akční rádius záměny bojovníků se rozbíhá všemi směry, ironie osudu zasahuje každého a postupně, podle toho, jak se odhaluje pravda: Megacla vavřín vítězství zděsí, zvítězil pro Libida, jemu vybojoval ruku své milované. Aristea nic netuší a plane štěstím. Originální schéma milostného duetu: Aristea nechápe Me-
84 ~85
gaclovu náhlou odtažitost a Megacle se zmítá v trojité pasti, kde každé řešení puncuje zrada. Má říci milence, že ji vložil do náruče přítele? Má snad hanebně odvolat přátelský slib či přiznat králi podvod na kolbišti? Má prchnout? Zemřít? Smrt si s hrdiny pohrává, smrt, která předznamenala drama: Licida, krétský následník trůnu, neví, že je zachráněným synem krále Clistena, je tedy bratr, dvojče Aristee. Odtud pramení jeho afinita k princezně, odtud jsou i všechny nutkavé sympatie, které král chová k cizinci. Drama má i druhý pár, běžný pro typ opera seria, Licida je zdávna milenec Argeny, která se z trestu za tuto lásku v Olympii ukrývá jako pastýřka. Právě bukolická Argene má part klíčový: pro olympijský podvod a útok na krále je Licida odsouzen k smrti a Argena, navzdory jeho vzplanutí k Aristee, nabídne sebe jako oběť výkupnou. Deus ex machina zasáhne, má podobu šperku, který má Argene na krku. Nezvratná stopa a důkaz – král pozná rodový klenot a odhalení je bleskové – Licida je Filinto, králův syn, kterého sluha Alcandro nehodil do moře. Cesta k dojemně šťastnému konci je otevřená, král je osvobozen od vražedné viny a oba milostné páry spějí k objetí. I kdyby ono složité „kdo je kdo“ zůstalo rébusem, propad do intenzity Myslivečkovy hudby je od počátku zaručen. Mysliveček je excelentní melodik, citová sugesce jeho hudby je ohromná, i tradiční A-B-A árie mají fascinující náboj. Erudovaný skladatel obdařil každou postavu nádherným hudebním materiálem. Ariózní, italsky lehce plynoucí koloratury, dramaticky vyhrocený výraz, zpěv elegantně klenutý nad zvukem malého orchestru vyjevuje účinně pravou náladu sdělení. V recitativech i střídmé accompagnato je napínavé, exponuje náladové zvraty, šeptané hnutí mysli, šeptané poznámky. Orchestr zaujme už v působivé árii Argeny o štěstí na Elidě, prokládané sborem, který pražská inscenace efektně zredukovala na kvarteto
UDÁLOSTI udaloti
Obr. 1 Raffaella Milanesi (Megacle) a Simona Houda Šaturová (Aristea), foto Hana Smejkalová.
(soprán, kontratenor, tenor, bas: Alena Kellerová, Jan Mikušek, Václav Čížek, Tomáš Král). Kvarteto je stále přítomné, komentuje děj i tichou hrou. Nejcharakterističtější výstup Argene je v árii zlobného nářku nad zradou: „Mezi tisíci milenců“ (známe ji z nahrávky Magdaleny Kožené), Sophie Harmsen byla ve všech situačních nárocích dokonalou pěvkyní. Role kamarádů Licidy a Megacla napsal Josef Mysliveček pro kastráty, hlasy, o nichž se rozkošnicky bájilo, že mají sladkost flétny a schopnost vznášet se do výše jako skřivánek, kochající se letem, dal ji pěvcům s pověstnou rejstříkovou vyrovnaností a lehkostí koloratur. Tyto nároky padly na sopranistky, jejichž repertoár míří často a erudovaně do baroka: Italka Raffaella Milanesi zpívá a hraje Megacla s náruživostí,
jejímu chlapeckému projevu věříte v přátelství i námluvách a prominete, že by roli slušel větší hlasový fond. Zejména momenty bravurního, líbezného souznění v duetu se Simonou Houda-Šaturovou „Vzpomeň si na mne, až budeš šťastná“ byly úchvatné. Simona Šaturová, skvělá herečka, jejíž pěvecké umění je výsostné, tajila posluchačům dech lahodnými a emotivně dráždivými koloraturami. Její Aristea má něhu lásky i vášeň odporu a je nezapomenutelná hlavně v árii naléhavé prosby „Snaž se zjistit“ (mimo jiné důkazný materiál Myslivečkova preklasicistního kompozičního mistrovství). Svébytně přitažlivá je také Aristea Kateřiny Kněžíkové, její stylová volnost má sympatický pěvecký elán podmanivého mládí.
opus musicum 3/2013
