BRNO – KOUNICOVA 31. 7.2011
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ – 18. NEDĚLE „A“
DVĚ KRÁLOVSKÉ HOSTINY
Hostina vedoucí k smrti a hostina vedoucí k životu První čtení: Text kázání: Doplňkové texty:
Izajáš 55,1-3 Matouš 14,(1-)13-21 2Kr 4,42-44 (Nasycení mužů Elíšou), Mk 6,14-29 (Stětí Jana Křtitele podle Marka)
1. DVĚ HOSTINY Text církevního kalendáře nás zavádí k příběhu nasycení zástupů Pánem Ježíšem. ČTENÍ MATOUŠ 14,13-21 Matouš 14,13 Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. 14 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. 15 Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo." 16 Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!" 17 Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." 18 On však řekl: "Přineste je sem!"19 Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. 20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. 21 A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. Na tento známý a také pro evangelia výrazný text/příběh (jako jediný se objevuje ve všech 4 podáních evangelia) bych se rád podíval ve světle jeho širšího kontextu. Událost nasycení zástupů na poušti (pustině) vychází z jiné hostiny. Té na dvoře Heroda Antipy, která se uskutečnila u příležitosti jeho narozenin. Na tragédii, kterou tato hostina skončila, přímo navazuje odchod Pána Ježíše do samoty a následné vyučování, uzdravování a nasycení zástupů. Markovo podání Herodovy hostiny je podrobnější, a proto ho přečtu z jeho podání. ČTENÍ MAREK 6,14-29 Marek 6,14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly." 15 Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků." 16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 1
17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. 18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" 19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal. 21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. 22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám." 23 Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království." 24 Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele." 25 Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele." 26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. 27 I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři 28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
2. VAZBY MEZI OBĚMA HOSTINAMI 2.1. CO OBĚ HOSTINY SPOJUJE? Ony dvě hostiny cosi spojuje. Je to jednak úmrtí Jana Křtitele. Vezmeme-li v úvahu, že Jan Křtitel byl také i předchůdcem Pána Ježíše, pak jeho smrt předjímá smrt Pána Ježíše. Není divu, že se Pána Ježíše tragická událost dotkla. Chtěl o ní rozjímat o samotě. Že mu to nakonec (alespoň ne bezprostředně) nebylo dopřáno, protože ho dohnaly zástupy, to je věc druhá. Kromě zprávy o úmrtí Jana Křtitele je zde ještě jedna věc, která obě hostiny spojuje. Obě jsou to totiž královské hostiny. U Heroda je to jasné. V případě nasycení zástupu to bylo pro tehdejší účastníky jasnější než pro nás. Událost sama stejně jako její podání evangelisty je nabita mesiášskými znameními. Židé velice dobře věděli a věřili, že mesiášská doba přijde s chlebem z nebe. Sycení z nebe bylo mesiášským znamením. Minulosti doprovázelo ty nejvýznamnější osobnosti sz: S Mojžíšem přišla mana z nebe (EX 16,15); Eliáše sytili havrani, když bylo sucho (1Kr 17,1-5); Elíša (Elizeus) nasytil 100 mužů 20 bochníky chleba (2Kr 4,42-43). Rozmnožení chleba a nasycení zástupu, to byla pro tehdejší 2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 2
zúčastněné jistá znamení krále. Však také Jan ve svém podání (6,14-15) říká, že Ježíše chtěli provolat králem! Již tehdy přítomní v zázraku rozmnožení chleba tedy viděli mnohem víc, než jenom nasycení. Ano, najedli se, ale zároveň událost vzbudila silná očekávání přicházejícího krále. Byli si vědomi prorockého a královského znamení! V pustině, kde bylo přítomno 5000 mužů, byla mesiášská královská hostina. Pro Matouše a církev, pro kterou evangelium psal (stejně jako pro nás), přináší nasycení na poušti ještě jednu věc. Chléb, který byl rozmnožen tak, že zbylo pro každého, je znamením Kristovy smrti. Evangelista Jan tuto událost takto rozvíjí. Kristus je chlebem pro život věčný! Nakonec i v Matoušově podání příběhu vidíme jasné eucharistické odkazy k večeři Páně (vzal, vzdal díky, lámal a dával – snad právě kvůli narážkám na večeři Páně Matouš opomíjí rozdávání ryb). Nasycení zástupů na poušti, to byla znameními nabitá událost a hostina Božího Krále! 2.2. KONTRAST MEZI OBĚMA HOSTINAMI 2.2.1. HOSTINA HERODOVA
Hostina Herodova i hostina Ježíšova tedy byly obě královskými hostinami. Jestli je cosi spojuje, pak je ale také cosi zásadně rozděluje. Stojí proti sobě v kontrastu. Na Herodovu hostinu přišli jenom pozvaní – bohatí přátelé krále. Nepřišli tam s nějakým velkým očekáváním, leč se pobavit. Tato hostina končí smrtí. A paradoxní (či příznačné) je, že Herodes dává zabít člověka, o němž věděl, že je spravedlivý a svatý, jemuž rád naslouchal, jehož se bál a chránil ho: 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal. Herodes je v textu představen jako ten, kdo měl blízko k Božímu slovu, ale nepřijal ho (zachoval si od něj odstup). Proto se chová jako nadutý a zpupný slaboch. A to ho nakonec dovede k tomu, že udělá něco, co vlastně nechtěl. Je to vlastně trojice postav a charakterů, která vede na Herodově hostině k tragédii. Daniel Harrington1 ji popisuje takto: Marek dělá „z Herodiady archetypální ničemnici, Heroda Antipy slabošského blázna a ze Salome hloupou svůdkyni“. Když se dají tyto tři charaktery dohromady při slavnosti (= smrtelná kombinace), pak z toho pramení tragédie. 1
Harrington, Pagina Sacra, Evangelium podle Matouše, str. 244
2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 3
Myslím, že dodnes. Cesta zla jde dodnes stejnou cestou – skrze ryzího ničemníka (který nemusí mít vždy hned po ruce prostředky k ničemní), slabošského a zároveň mocného blázna, a pak nějakou tu svůdkyni. 2.2.2. HOSTINA JEŽÍŠOVA
Oproti tomu královská hostina, jíž hostil Pán Ježíš, je od začátku jiná. Je nečekaná, neplánovaná. Není pro pozvané hosty. Pán Ježíš hostí všechny, kteří za ním vyšli, a to i když mu to není vhod. Je to od začátku do konce – až do onoho symbolického konce – hostinou života. Jde v ní jednoznačně o víc, než jenom o pobavení či nasycení fyzického hladu. Nasycení je vlastně až tím posledním, co se tenkrát událo. Mnozí lidé vyhledali Pána Ježíše kvůli něčemu jinému. Hledali jej, aby mu naslouchali a aby došli pomoci (uzdravení). Byla pro ně připravena nejprve hostina slova, a hostina pomoci. Pozn: Marek u této události zaznamenává, že je „učil mnohým věcem“ – Mk 6,34 – a nemluví o uzdravování. Oproti tomu Matouš nezmiňuje vyučování, ale uzdravování. Na konci dne plného slova a uzdravení se ukazuje problém. Je potřeba sehnat něco k jídlu. Nakolik se zdá, že jde o banální technický problém, skutečnost je trochu jiná. Pozn.: Počet těch, kdo byli nakonec nasyceni, tedy 5000 mužů a ženy a děti, ukazuje jednak na to, že nasycení takého zástupu není možno racionalizovat (pokoušet se racionálně vysvětlit), a jednak na to, že ono v podstatě nebylo moc nadějí na nasycení zástupu. I kdyby nakonec učedníci udělali to, co navrhovali, tedy propustili zástup, stěží by se pro ně našlo v okolí dost jídla. Samotná blízká Betsaida a Kafarnaum totiž v té době čítaly cca 2000-3000 obyvatel. K večeru už asi nebylo možno počítat s tím, že v obchodech byl chléb pro 5000 hostů. S tím lze stěží počítat i dnes v době hypermarketů. Navrhují-li tedy učedníci, aby zástupy byly poslány do okolí, aby si něco zajistily, pak jde o to, že v blízkém okolí najdou alespoň něco, což je pořád víc než nic na poušti. 2.2.3. REAKCE UČEDNÍKŮ NA PROBLÉM
Reakce učedníků na problém – reálný a palčivý problém – je příznačná: tam, kde si neví rady, posílají zástupy (či jednotlivce) pryč! Nebylo to ostatně poprvé ani naposledy. Jenže, jak to říká Pán Ježíš, zástupy odcházet nemusejí. Učedníci se nesmějí zbavovat příliš rychle své odpovědnosti. Mohou zajistit stravu, 2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 4
mají se stát prostředníky nasycení. Skrze jejich (lidsky viděno bezradné) ruce se má uskutečnit Boží zázrak. –> Je zde naznačena budoucí úloha učedníků/apoštolů, kteří budou sytit duchovní hlad pokrmem z nebe – chlebem z nebe, kterým je Pán Ježíš Kristus. I zde (anebo právě zde), je vidět, že uspokojení fyzické potřeby lidu skrze zázračné nasycení v sobě má bohatou symboliku. Celá hostina pak vypadá tak, že je to Pán Ježíš, kdo děkuje za to malinko, co bylo k dispozici, a rozdává učedníkům, kteří dávají dál. A zjišťují, že mají pořád co dávat. Můžeme si povšimnout toho, že Pán Ježíš ani neprosí o to, aby oněch 5 chlebů bylo rozmnoženo. On zkrátka děkuje a začíná rozdávat. Tak se všichni nají a ještě každý učedník odchází s košem plným zbytků (asi je zbytečné se ptát, kde se tam ony koše vzaly ). Až tehdy Pán Ježíš propustil zástup – až byl nasycen duchovně i fyzicky (všimněme si, že ne opačně!). Podle evangelisty Jana byl závěr celého dne dost dramatický, protože zástup chtěl Pána Ježíše provolat králem. Proto Pán Ježíš rychle posílá učedníky pryč na loď a sám se uchyluje do ústraní, které mu bylo znemožněno před příchodem zástupu.
3. POSELSTVÍ DVOU HOSTIN První hostina vyvolává hrůzu a odhaluje lidskou bídu (bídu lidských charakterů) – vede ke smrti. Je zde naznačena/ilustrována bída mocných, kteří „nepotřebují“ Boha a brání se jeho vlivu. První hostina ukazuje na ty, kdo hledají v životě pobavení. Sem míří slovo dnešního prvního čtení z Izajáše: Proč utrácíte peníze za to, co nenasytí? Na podobné hostiny jako připravil Herodes chodíme i my. I my je připravujeme. A tady si uvědomujeme, že jenom ti, kdo jsou nasyceni z hostiny Páně (a stolují s Pánem), mnohou dobře slavit a mít hostiny pozemské. Druhá hostina vyvolává naděje na život a uzdravuje lidskou bídu. Dostávají se na ni všichni, kdo jdou za Kristem, jsou připraveni naslouchat slovům jeho království a kdo čekají na jeho pomoc. Cosi z oné hostiny na poušti prožíváme v dnešní době při večeři Páně. Při níž rozdáváme to, co přijímáme z Kristovy ruky – jeho milost. A všeho je dost. Druhá hostina – královská hostina života – ukazuje, že i skrze skoro prázdné ruce může pramenit dostatek – duchovní i tělesný.
2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 5
Oba dnešní příběhy jsou dobrou ilustrací slova Pána Ježíše z kázání na hoře, kde čteme výzvu: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Matouš 6,33-34 Píseň KK 376 Svatá doba, Páně den Požehnání Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Ř 8,35 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38-39 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Matouš 6,33-34
Jan Asszonyi, Brno 31.7.2011
2011_046 Nasycení zástupu - web.doc
| strana 6
