8. Komentáře k vybraným písním z rukopisného materiálu Z. Kašpara Podívejme se nyní podrobněji na některé písně z Kašparových sběrů. Vybrali jsme pouze deset písní, jež nám svým způsobem dokreslí výše popsané jevy. První skupinu tvoří písně z Velkých Karlovic, které se hrají k tanci zvŕtaný. Následovat budou písně z Lužné, rovněž k 2/4 točivému tanci – luženské točené, ale také jedna svatební píseň, jejíž incipit byl vybrán do názvu Kašparovy sbírky svatebních písní. Výčet uzavřou písně z Jasenky a Růžďky. Pokud Kašpar připojoval k písním nějaký komentář, byly to spíše postřehy a poznámky ke sběru písně, vzpomínky na respondenty, citace jejich vzpomínek apod. Někdy připojil v poznámce změnu, kterou provedli s danou písní v souboru Jasénka a také upozornil na melodickou nebo rytmickou zvláštnost písně. Pokud se píseň vztahovala ke konkrétní historické události, zmínil její průběh. Kašpar samozřejmě porovnával své sběry s hlavními tištěnými sbírkami (Sušil, Bartoš, Peck, Polášek–Kubeša aj.) Pokud nalezl variantu (díval se přitom především na melodickou stránku písně), zaznačil smluvenou zkratku sbírky pod údaje o vlastním sběru, jež většinou uváděl napravo pod názvem písně. Textové varianty písní ve sbírkách nezmiňoval, pouze ve výjimečných případech uvedl změnu (například podle Bartoše), pokud se setkal s více variantami přímo v terénu, uvedl slova písně pod notovou osnovu. Někdy jde o drobnou změnu, již zaznamenal u dvou respondentů na jeden nápěv, jindy jde už o nový incipit. Náš komentář bude zaměřen předně na textové varianty z dostupných tištěných sbírek a rukopisného archivu Etnologického ústavu AV ČR v Brně. Pokusíme se rovněž porovnat písně s modelovými melodickými typy.1
1
Místní písňový fond je zpřehledněn incipitovým katalogem textových písňových variant, jehož autorkami jsou PhDr. Olga Hrabalová a PhDr. Marta Šrámková. Metrorytmický katalog (dají se podle něj odvodit hlavní melodické typy) sestavil PhDr. Karel Vetterl opět s O. Hrabalovou. Oproti incipitovému má metrorytmický nevýhodu poměrně malého fondu (neboť čerpá pouze z tištěných sbírek asi do roku 1970). Přesto jsou oba obrovskou pomůckou badatelům. Viz též VETTERL, Karel – HRABALOVÁ, Olga. Nápěvy lidových písní z Moravy a Slezska a jejich základní melodické typy. Brno : Etnologický ústav Akademie věd České republiky 2003.
77
8.1. Velké Karlovice
Zápis této písně byl otištěn v Dolině urgatině 4, 1950, s. 37 (pouze jako torzo – tedy jen první sloka), dále bychom píseň ve stejné grafické podobě našli v Kašparových sbírkách.2 Jak zpěvačka uvedla, jde o „javornickou notu“, je zřejmé, že bude zasahovat celé moravsko-slovenské pomezí, podobně jako samo pohoří Javorníky, kde se projevuje vliv pastevecké kultury. Píseň se hrávala při různých příležitostech (svatba 2
KAŠPAR, Zdeněk. Zahraj ně, hudečku. Valašské tance z rukopisných sběrů Zdeňka Kašpara.. Vsetín : Město Vsetín, Ministerstvo kultury ČR, Folklorní sdružení ČR, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 2006, 266 stran. Valašský zpěvník pro školy vsetínského okresu. Vsetín : Středisko služeb školám 1999, 112 stran.
78
apod.), ale nečastěji se hrála k tanci. Točivý 2/4 párový tanec, který obvykle píseň doprovází, se nazývá zvŕtaný, jenž byl zaznamenán a znovu zrekonstruován Z. Kašparem.3 Píseň se vyskytuje i v severozápadní části Slovenska (Kysuce) v okolí Makova a Klokočova. Text písně je poměrně stabilní, někdy se mění jen pořadí slok s drobnými obměnami (viz S 1797, Pol. 2/964 a četné rukopisné záznamy v EÚ AV ČR v Brně – např. z Hukvald, N. Hrozenkova, Zubří, Rajnochovic, Hrubé Vrbky, Lipova, Hroznové Lhoty aj.) Výraznější změnu zaznamenal v několika případech incipit (např. u Pol. 6/150, Pajer–Milták 108). Naopak asi ve dvou nám známých případech inspiroval náš incipit ke zcela odlišnému pokračování (viz B II 172, A 515/45 archivu EÚ Brno). Vyjdeme-li z metrorytmického katalogu, můžeme píseň schematicky popsat takto: jedná se o čtyřřádkovou píseň schématu abab – 7, 6. (Přitom jeden řádek je shodný s jedním veršem sloky písně a číslice nám označují počet slabik.) Řádek si dále rozdělíme na takty a „slabikonoty“ v něm (bereme v potaz pouze ty noty, na něž vychází slabika) a získáme a = 4+3, b = 3+2+1. Píseň obsahuje repetici na konci sloky s rozdělením do primy a sekundy volty – při určování je pro nás důležitá pouze sekunda volta.5 Shodný „vzorec“, ale odlišnou melodii, má podle katalogu píseň ze sbírky J. Geryka (s. 38) Išlo dzivča na vodu, na vodu studenú (a = 4+3, b = 3+2+1) V naší písni melodie stoupá vzhůru k pátému stupni a hned zase zpět k základnímu tónu, v druhé části písně navazuje na čtvrtý stupeň a pozvolna klesá až k závěru písně. Zdeněk Kašpar zaznamenal ve Velkých Karlovicích ještě dvě varianty k písni Javorník, javorník. Uvádíme však jen jednu. (Druhá má stejnou melodii jako B II 172 a lze ji rovněž zpívat s textem Kudy/Kady k vám, kady k vám, cérečko, chodiť mám – v tomto případě by šlo ale o píseň svatební.)
3
Objevily se spekulace některých badatelů o původu zvŕtaného, zda na něm nemá Z. Kašpar větší podíl než pouze jako sběratel. Vzhledem k tomu, že se píseň v podobných melodických postupech i s charakteristickým zvrtem při hlavním vířivém kroku objevuje také v okolí slovenských Kysucí (jak potvrdil v rozhovoru 28.9. 2006 autorce práce i J. Rokyta), můžeme tuto spekulaci zavrhnout. Pokud Kašpar provedl v písních k tanci nějaké autorské zásahy, veřejně se k tomu přihlásil (viz níže). 4 Obecně používané zkratky tištěných sbírek a rukopisných záznamů. Podrobně viz závěr kapitoly. 5 Po osvětlení metrorytmické formy u této písně, bude u následujících komentářů zaznačeno modelové schéma bez podrobnějšího vysvětlení.
79
Jak jsme předeslali výše, zde je doklad Kašparova zápisu textových variant přímo v terénu. Píseň stejné melodie zaznamenal hned se třemi různými texty. Základní komentář k této písni je téměř shodný s předchozím. Je rovněž písní taneční (ve variantách z jižní části Moravy by se pravděpodobně jednalo místo o zvŕtaný o sedláckou či skočnou, jinde na Valašsku o valaskou). Druhý uvedený text je nový, existující též samostatně, hojně rozšířený po celé východní Moravě. I jeho druhá sloka byla zapsána jako samostatná píseň např. na Horňácku (místo chudoby v našem textu, stojí v zápisech EÚ – aby muzikanti nebo Hrozenčané).Třetí text aktualizuje lokalitu písně, „Kubáň“ je v oblasti Velkých Karlovic (ale i Prostřední Bečvy aj.) velmi častým příjmením.6 Sloky častěji než přízviskem, začínají názvem řemesla (bačíci, tkalci, zedníci) nebo obecně (mládenci, řemeslníci, hudci apod.) Textová
6
Při sestavování přehledu respondentů, u nichž Kašpar sbíral, který byl použit mj. ve sbírce Zahraj ně, hudečku (2006), s. 243–246, jsme se setkali s četností tohoto příjmení v Karlovické lokalitě, podobně jako jméno Kotrla v Jasence – jen v této obci se jich ve spolupráci s Okresním archivem ve Vsetíně zjistilo sedm, jež měli dokonce i stejné křestní jméno – Jan.
80
varianta je takto rozšířena na střední i východní Moravě, a to od Kopanic po Slezsko a část zasahuje i severozápadní Slovensko (viz B II 1005, B III 1525, Pol. 4/165, Pajer, M. P. 194 a mnoho zápisů z archivu EÚ v Brně). Podobná je i melodická stavba písně, je bohatší na synkopový rytmus. Po metrorytmické stránce je zde malá změna, jedná se sice také o čtyřřádkovou píseň abab 7/6, ale takty v oddílu b mají jiný počet slabikonot – b = 2+3+1.
Následující píseň Aj, veseł, sem já veseł,7 další píseň k točivému 2/4 párovému tanci zapsal Z. Kašpar u dvou zpěvaček, kdy jedna doplnila text druhé, je ale zřejmé, že od 2. sloky nacházíme některé též jako samostatné písně. Po hudební stránce se jedná opět o čtyřřádkovou píseň metrorytmického schématu aaab 7/6 (2+3+3 /2+2+2). Varianty melodické se nám nepodařilo zjistit. Její textové varianty však mají nápěvy odlišné. V rukopisném archivu Etnologického ústavu v Brně jsou pouze tři jednoslokové varianty první sloky (z Valašska a Horňácka), čtyři další pokračují odlišně. Dále najdeme varianty, které se shodují s naším textem i ve druhé a třetí sloce (viz S 680, B I 350, P–K II 139 a tři další zápisy z rkp. sběrů EÚ) a nebo se od třetí výše rozcházejí (Kubeša, Val.p. 54, P–K II 64, Modlosluž. 212, 213, A1155/28c z archivu). Vzdálená varianta čtvrté sloky koluje na Slovensku (viz např. S 1381). V deseti variantách 5.a 6. sloky se spíše „nemůže vydařit syneček“ (S 191 a rkp. zápisy z Valašska a Líšně), galánka (P–K III 2, B III 924).
7
Viz KAŠPAR, Z. c. d., s. 47.
81
Poslední píseň z Velkých Karlovic, Zahraj ně, hudečku, kterou zde uvádíme, propůjčila incipit zatím poslední Kašparově sbírce, jež vyšla teprve v červnu 2006.8 Jde o taneční píseň, na Lašsku, podle jednoho záznamu (A 982 s. 3, č. 7 v archivu EÚ) se hraje k tanci ověnžok, na Horňácku, odkud je většina textových variant, k točivému tanci sedlácká. Zatímco text těchto slováckých variant je víceméně stabilní (zahrej – na tenkú strunečku – zazpívám – na pěknú notečku nebo vyvrtím/zatočím – svoju galánečku: B II 48, 49, Ú s. 477/645, Lísa, s. 204, Pol. 7/165–I, Kubeša Val. p. 108 a četné rukopisy v archivu EÚ) a píseň zde má čtyřřádkovou formu, v Kašparově zápise je rozšířena na šestiřádek (vychýlením od čtvrtého verše, primou a sekundou voltou v závěru).
8
Viz KAŠPAR, Z. c. d., s. 48.
82
Že se jedná zřejmě o individuální odchylku, potvrzuje druhá sloka, v níž se tak poslední verš musí opakovat třikrát. Tato sloka je také v mnoha rukopisných variantách z Horňácka stabilní součástí písně Vesele, muziko, vesele už hrajte – zaplatím – sa nestarajte – ale včil nemám čím – až – žitečka namlátím. V této podobě má píseň na Horňácku poměrně ustálený čtyřřádkový nápěv (aaaa 6 nebo abab 6/6), metrorytmické schéma Kašparova zápisu je však odlišné: aabacd 6/6/6/6 (4+2 / 3+3 / 2+4 / 2+3+1). Přímou hudební variantu se nám nepodařilo najít. Za jistou obdobu lze pokládat variantu písní z Podluží, začínající Zazpívaj slavíčku, zazpívaj pěsničku (viz rkp. a tištěné varianty v EÚ AV ČR v Brně).
83
8.2. Lužná
Na zapsanou píseň plynule navazuje dohra9:
9
S automaticky připojenou dohrou se hrávala píseň v CM Jasénka.
84
Píseň má dvě části, zpívanou a instrumentální. Každou z nich zapsal Kašpar zvlášť (o čemž vypovídají i údaje jím zapsané nad notovou osnovou). V takovéto podobě byla píseň uvedena v Kašparově sbírce tanců,10 z čehož vyplývá i její primární funkce – na píseň se tančil 2/4 točivý párový tanec podle oblasti zvaný luženská točená. Záznamy písní v Etnologickém archivu se přiklánějí pouze k první sloce Kašparova záznamu, od druhé sloky výše jde o odlišné pokračování (nescelas íť za mňa – roboty ses bála, nebanuj – moja nebyla – banuj – mně ošidila, cedulenku – za klobúčkem – počkaj – teskno apod.). Nejbližší varianta námi uvedené první sloky je pouze jedna (u P–K III 140) dále jsou v zápisech drobné odchylky (např. klášter/okna/zámek – vysoké pavlače – nejedna děvečka/cérenka –
pro/za
šuhajka/em – plače: viz Pol. 2/126, Ú. s. 430/551. 569, Pajer M. P. 107 a další záznamy z rukopisného archivu). Píseň byla zaznamenána v oblastech Valašska a Slovácka (především z okolí Strážnice). Z metrorytmického hlediska se v našem případě jedná o šestiřádkouvou píseň (v okolí Strážnice nikoli) s drobnou odchylkou v pátém řádku: ababab 6/6 (4+2 / 3+3), melodickou variantu se nám nepodařilo nalézt.
10
KAŠPAR, Z. c. d., s. 37.
85
Podobně jako u předchozí písně uvádíme i s ní pevně spjatou dohru.11 Jde stejně
jako
výše
o
taneční
píseň
k 2/4
točivému
párovému
tanci.
Z metrorytmického hlediska je to čtyřřádková píseň aaba 5/6 (3+2 / 3+3). Toto metrorytmické schéma je velmi rozšířené, ale melodicky se různí. Přímé varianty k našemu nápěvu nacházíme především na Valašsku (např. Peck 40, P–K II 19, P–K IV 30 a rukopisné zápisy v archivu EÚ), a to i s variantou našeho textu. Jen u Sušila se s obměnou nápěvu zpívá Janíčku, kde jsi – Aničko, v lesi (S 1610 – svatební píseň) a u P–K I 50 – Ej, hora, hora, zelená hora. Textové varianty písně se většinou liší místními názvy (páni – vizovští, strážničtí, rožnovští, brněnští apod.), ale také tím, že je první sloka téměř vždy
v první osobě (kdyby se ptali – co by ňa vzali, pověz jim/hovárej – že mňa doma néni aj.) Tematickou obdobu našeho textu nacházíme v zápisech EÚ pro dvě první sloky (viz Peck 40, P–K III 19, A 613/190), dále je pořadí slok přehozeno (naše čtvrtá se objevuje například na místě třetí sloky – P–K IV 30, A 707/27 v archivu) nebo další sloky rozvíjejí téma písně (lešení – potěšení, skála – galána, plánka – švarného Janka, otépka – zabila Ozefka, hruštička – Juříčka, byla to olša –
Tomáša jako např. u B III 37, A 31/82 aj.) V několika případech se odklání od našeho textu už druhá sloka např.: prišli naši úradé – pověz, že jsem v zahradě, hejtman – že sem tu/doma nespal (viz B III 1136, Pol. 7/56 – jde o varianty z jihovýchodní Moravy – z Horňácka a Uherskobrodska) nebo – na jahodách – v hošťálkových horách (u B II 597, A 613/189 v archivu EÚ). Je třeba zmínit tu
11
KAŠPAR, Z. c. d., s. 38.
86
také zápis Z. Jelínkové z roku 1956 rovněž z Lužné, který je shodný nápěvem i textem dvou slok naší písně (A 908/169 uložen v rukopisném archivu Etnologického ústavu v Brně, ale zároveň otisknut v oborovém časopise Valašsko 6, 1957, s. 40–46). Zpěvák, u něhož Kašpar i Jelínková zapisovali se jmenoval Filgas, je tedy možné, že oba čerpali z paměťového fondu jednoho informátora.12
Uvedená píseň byla uveřejněna v Kašparových sbírkách.13 Za názvem je odlišena římskou dvojkou, poněvadž Zdeněk Kašpar uvedl ve Zpěvníku vedle této, také variantu všeobecně zpívanou po celém Valašsku (odlišuje se nápěvem a
12
Kašpar zapisoval hned u několika Filgasů, bylo to v Lužné velmi běžné příjmení, proto se ještě jednotlivci odlišovali různými přízvisky: Běláškůj, Mynář, Humenský apod., proto výše vyslovená hypotéza může být více než pravděpodobná. 13 KAŠPAR, Zdeněk. Valašský zpěvník pro školy vsetínského okresu. Vsetín : Středisko služeb školám, Vsetín 1999, 112 stran. (Nečíslováno, uvedeno číslo textu a nápěvu ve sbírce – T 21/N 18) a Čí je to svaďběnka. Vsetín : Okresní kulturní středisko Vsetín 1990, s. 2 (v notové příloze). Jak bylo výše řečeno, tento incipit reprezentuje celou sbírku svatebních písní ze Vsacka.
87
textem po prvních dvou slokách: pěkné – rozmarýn s hřebíčkem – Anička s Janíčkem, pěkně jim to svěčí – jen to je chyba – ženich je větší, neboj sa hladu – majú zahradu a v ní kozí bradu, psoty – halo do roboty apod.).
Jak vyplývá už z názvu písně, příležitost, při níž se především zpívala, bylo svatební veselí. K tomuto incipitu se vztahuje velké množství textových variant zapsaných v rukopisném archivu EÚ AV ČR v Brně. Pocházejí především z Valašska, Slezska, severozápadního Slovenska (Kysuce), ale také z Horňácka a Dolňácka. Nejčastěji (asi v patnácti případech) se shodují jen v prvních dvou slokách písně – jedná se převážně o rukopisné záznamy v archivu EÚ (např. A 1244/63, Kubáň T 34/4, 50 aj.), v osmi záznamech se text odchyluje po první sloce (viz B I 223, B II 375, 376, Pol. 4/14 a např. A 323/43, A 23/9 v rukopisném archivu EÚ), buď pokračuje zcela jiným textem (žení se žení – matička o svaďbě neví, otvírajte maměnko vrata, nebude– dycky tak, stalo se Aničce po vůli – Janíčka v tenkej košuli aj.), anebo text slokově navazuje na výše zmíněnou všeobecnou variantu, rovněž zapsanou Kašparem. Jako třetí a čtvrtá sloka je zde připojena jiná samostatná rovněž svatební píseň. Třetí sloka odpovídá v patnácti případech jednoslokovému zápisu (např. u P–K IV 63, Vašut, Dol. Urg I, s. 45 a četných rukopisných záznamů v archivu EÚ). V pěti záznamech je i naše čtvrtá sloka (např. A 894/156a, T27 s.2/6). Tři záznamy pokračují po sloce Pěkně vás prosíme jinak (nejsme my tak mlsné – my tam nic nezjíme, nepustíme – vy jste zmrzlé baby – nám je horko tady viz A 613/9, A 53/42, A 1297/459b). Tento odlišný text, jenž navazuje na první dvě sloky, je rozšířen opět na Horňácku, ale i na Valašsku a ve Slezsku). Hudebně jde o čtyřřádkovou píseň metrorytmického schématu aaaa 6 (3+3) typického právě pro písně svatební. Zvláštní pozornost věnoval tomuto typu nápěvu Karel Vetterl v prvním díle sbírky z Valašskokloboucka.14
14
VETTERL, Karel. Lidové písně a tance z Valašskokloboucka I. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd 1955, s. 281 a n. (Jde o nápěvové typy 1a–1c.)
88
8.3. Jasenka Z Jasenky uvádíme dvě písně od zpěvačky Veroniky Karolové-Slováčkové, u níž Zdeněk Kašpar zaznamenal téměř celý její repertoár.15 Zdeněk Kašpar první píseň upravil do dvojhlasu, obě písně pak otiskl ve svém zpěvníku.16
15
Vložené notové osnovy jsou skeny Kašparových otisknutých písní, proto do nich nelze zasahovat a dělat v nich opravy. Místy chybí interpunkce v písňovém textu, nebo jsou zde chyby faktické. Např. U písní z Jasenky je tatáž zpěvačka jednou uvedena pod dívčím jménem a podruhé je uvedeno její vyvdané příjmení, také se liší rok narození, správné datum je 1880. 16 Viz KAŠPAR, Zdeněk. Valašský zpěvník pro školy vsetínského okresu. Vsetín : Středisko služeb školám 1999, nečíslováno, uvedeno číslo nápěvu a textu ve sbírce T40/N 34.
89
Podle záznamů v Etnologickém archivu je píseň rozšířena od lašskoslovenského pomezí, přes Valašsko, až po Slovácko. Jeden zápis pochází od Jihlavy. Jak je uvedeno v názvu, jedná se o píseň svatební. Z osmi námi nalezených variant jsou dva texty shodné s naším s tím rozdílem, že tematický obsah čtyř slok naší písně je rozepsán do pěti slok (viz S 1119, Čel. II, M. 8, s. 218) a je přehozeno pořadí slov na počátku první sloky Bílé husy bílé. Ve třech případech se shodují první tři sloky písně (např u. P–K II 9 nebo v rukopisných zápisech EÚ A 1058/2, A676/s. 18, č. 25). Se Sušilovým zápisem ze Zbrašova u Hranic (S 1118) se shoduje rukopisný záznam archivu z Bošaček (A 1297/262), kdy se po dvou shodných slokách text od našeho odchyluje – že sa budu vdávať – naň tak dúho čakac nebudzem (závěr druhé sloky zapsané Černíkem), už jsem čekala pětapadesát let – už mi hlavěnka – začíná šedivět, zlatý prstýnek do prsta zarůstá – stříbrná tkánečka – k čelu mi přirůstá (viz Sušil). Píseň zapsaná L. Janáčkem a F. Kyselkovou v Dušejově u Jihlavy (A 1462/31 v rkp. archivu) je rovněž shodná tematicky v pěti slokách s našimi čtyřmi, ale dále pokračuje šesti slokami nového textu (Pročpak si plakala – kněz sobášil). Podle metrorytmického schématu jde o čtyřřádkovou píseň – aaba 6/6 (2+3+1 / 2+4).
K druhé písni Ach, mamko, mamko, kterou jsme z Jasenky vybrali, jsme zjistili téměř sto deset textových variant. Píseň je rozšířena od Podluží, přes Kyjovsko, Horňácko, Kopanice, Valašsko, až ke Slezsku, ale také na západním a severozápadním Slovensku. Vysoký počet variant má různé začátky i různá pokračování, nezřídka se na ně napojují texty zcela odlišných písní. Nejčastěji začíná text první sloky slovy Hore dědinú mládenci/šuhajci/chlapci idú/chodijú, ale najdeme zde i dvacet devět variant z tištěných sbírek i rukopisných záznamů v Etnologickém archivu začínajících stejně nebo s drobnou obměnou jako náš text. Tyto písně pocházejí především z Kopanic a Valašska. Pro lepší orientaci si písně shodné i v počátku první sloky s naším textem označíme jako první skupinu. Devět variant se shoduje ve všech třech slokách (např. v Černík Kop. 31 nebo u B III 446c píseň zapsaná rovněž v Jasence pokračuje čtvrtou slokou – Co by sa hněval – včera – prsténeček – mně dal), z toho tři písně z rukopisného archivu pokračují až do své šesté sloky. Tři další varianty jsou s naší písní shodné ve dvou slokách (viz P–K II 4) a máme zde také variantu jednoslokovou (u B III 446). 90
Jediné, čím se mohou texty těchto písní odlišovat od našeho textu, jsou označení příchozího – Janoško/Janko/šuhajek/milý – ide k nám. V jednom případě varianta začíná shodným textem, ten se ale vyvíjí zcela jinak – ide k nám Janko, čo já mu hriešna dam – čo bys mu dala, si eště mladá šak mu já sama dám (viz A 1165/16b v archivu EÚ). Dále se počátky písní různí v oslovení Matičko milá/rozmilá/Milá mamulenko (viz BIII 446b, BII 185), Milá maminko, ženich jede (A 673/230), Aj, panímámo (A 52/13 v rukopisném archivu EÚ). Následuje početnější druhá skupina, v níž se počátek první sloky zcela liší od našeho textu. Kromě výše zmíněného incipitu Hore dědinou mohou slova první sloky začínat rovněž Idú mládenci/Ide švarný šuhaj/po ulici. Po tomto začátku navazuje text první sloky, tak jak jej uvádí Z. Kašpar – naše 91
světnička/jizbečka/nezametená/postelenka neustlaná. Ve většině případů z této skupiny navazuje druhá sloka, tak jako v Kašparově zápise (viz Ú, s. 379/523, Lísa, s. 186, P–K IV 66, Pol. 6/55, Pol. 1/77, 78a a četné záznamy v rukopisném archivu), ale asi patnáct variant pokračuje po první sloce oběma navazujícími slokami jako v našem případě (jako u Ú, s. 69/2a a 379/524, B III 447/2, Čel. II s. 201/56 a rukopisné sběry EÚ). Dvě z těchto variant mají jiný konec třetí sloky – klobúček smýká, jde na víno (A 513/24 a A 220/79 – rkp. archiv). Deset variant pokračuje po dvou slokách odlišným textem – smetí vynesla, chlapci pojďte k nám, uvila jsem pérečko, někomu/milému ho dám, nebo navazuje sloka s darovaným prstýnkem jako výše zmíněná varianta u B III/446c (viz P–K IV 6a, Petrů 329, Pajer, M. P. 117, A 235/5, 6, A 1161/27, A 909/28, A 395/134–135 v archivu EÚ). Místo začátku Hore dědinou se v malém počtu vyskytuje také varianta Sedí matka/máti na roh stola, dcera podle ní, dívají se z okénečka – ide-li kdo k nim, na niž navazují druhá nebo i třetí sloka, jak je zapsal i Z. Kašpar (např. u S 834, Zahor I 90, Pol 6/143) anebo píseň začíná Zakukala kukulenka v hustém javoru a pokračuje naší první a druhou slokou (A 1020/76). Zbývající varianty jsou pouze jednoslokové, nebo na první sloku navazuje jiný text, např. naše dvérca vrzugajú, já jich zalévám – sladkým mlékem – kyselú smetanú – zalévala bych máslem – máti nedajú (A 613/395). Z metrorytmického hlediska jde o šestiřádkovou píseň formy aab/aab 5/6 (3+2) (3+3), i když ji lze u některých variant chápat také jako třířádkovou s použitím prima a sekunda volty. Melodicky jsou si blízké zvláště varianty z Valašska (viz B III 446 aj.). Ostatní nápěvy se od sebe liší a jejich různost koresponduje s variabilitou textu.
92
8.4. Růžďka
Naše dvousloková píseň je po stránce slovesné založena na dvouřádku ab 8/6 (4+4) (3+3). Vzhledem k tomu, že se hrávala k tanci, je opakováním účelově prodloužena na pětiřádek ab/cbc (4+4+4) (3+3) (4+2). Ve fondu rukopisného archivu Etnologického ústavu v Brně jsme nalezli devět variant z Valašska a devět ze Slezska a jednu ze Slovácka (bez nápěvu). Zatímco valašské varianty si jsou blízké i melodicky, slezské se výrazně odlišují a místo vzestupné melodie, začínají melodií sestupnou. Jedinou výjimkou je zápis V. Sochy z Kozlovic z roku 1967 (A 1244/87), který je takřka totožný s Kašparovým. I po textové stránce jsou písně téměř shodné. Výjimky tvoří zápisy H. Bíma ze Seninky (A 71/68) – zablúdila v lesi, volá na synečka, kde si, milý, kde si a z Valašské Bystřice (A 86/11), ale také Pernicův z Jasenice (A 121/37). Poslední dva jmenované se vyvíjejí v jiný text – potkala tam malérečka, co obrázky nosí – malérečku, já ťa prosím – vymaluj – co v srdci nosím. V tomto pokračování vidíme jasnou spojitost s textem písně Šla děvečka do háječka, potkala tam
93
malérečka, jejíž varianty jsou uloženy rovněž ve fondu EÚ. (V Pernicově případě nejde dívka na jahody, ale na maliny.) Až na tři zápisy pokračují všechny ostatní varianty včetně slezských po dvou slokách, jež uvádí i Z . Kašpar, shodně – bednáříčku – sprav/potuž/pobij mi puténečku/konévku co já/co v ní/v keré vodu/jahody nosím. Jeden zápis ze Slovácka uvádí – v keré vínko nosím (A 4/16). Zmíněná odlišná pokračování jsou – bednaříčku – pověz mi – kolik máš obručí (u S 886 a A1244/87), vyveď mě z toho lesa – ať sa tu neztratím (A 662/401). Pouze jedna varianta má zcela jiný začátek písně, ale dále pokračuje obdobně – Šla dceruška do hájíčka na čerstvú vodičku, postřehla tam bednáříčka, vzal ji puténečku (S 1858 – Vizovice). Na tomto příkladě vidíme, že se rovněž mění podmět v první větě (děvečka, cérečka, děvčátko, děvče, dceruška apod.). Na píseň se tančila polka zpáteční, též zvaná šotyš nebo šotys (dvojice se otáčí ve směru hodinových ručiček nazpátek po kruhu) ve svižném tanečním tempu. Ve Slezsku (Sedliště) se na píseň tančí tanec cupek.
V této kapitole jsme uvedli komentáře k deseti vybraným písním z Kašparových sbírek (z Velkých Karlovic, Lužné, Jasénky a Růžďky). Chtěli jsme ukázat, jakým způsobem lze přistupovat k materiálu Z. Kašpara, jelikož sám podobné komentáře ke svým písním neuváděl. Vybrali jsme písně z lokalit, kde Zdeňek Kašpar nejčastěji sbíral, nejsou však vybrány náhodně. Příznačné pro ně je, že nám pomohou podpořit některá tvrzení uvedená výše v textu. V páté kapitole o tancích jsme zmiňovali tanec zvŕtaný, který Z. Kašpar znovuobjevil a rekonstruoval, také jsme uvedli, že k luženské točené obnovil hru „dřevěného tria“ podle zápisů u hudce K. Barana. Především u písní z Jasenky a Velkých Karlovic se setkáváme se starobylými tonickými řadami, o nichž byla rovněž řeč (nejčastěji s lydickou, mixolydickou a aiolskou). Sledovali jsme převážně textovou variabilitu za pomocí tištěných sbírek a incipitového katalogu v Etnologickém ústavu. K určení metrorytmického typu písně jsme využili metrorytmického katalogu umístěného tamtéž.17
17
Při práci s katalogy, obzvláště s metrorytmickým, který není tak podrobně zpracovaný jako incipitový, jsem se radila s PhDr. Olgou Hrabalovou. (Na pravidla v katalogu, podle nichž se přiřazují písně k metrorytmickému typu, není ujednocený názor badatelů.)
94
Seznam zkratek užitých v kapitole:
18
EÚ – Etnologický ústav AV ČR v Brně A 1/1 – signatura rukopisného sběru v archivu EÚ; za lomítkem je číslo stránky ve složce, nebo číslo písně S 800 – sbírka F. Sušila; číslice označuje číslo písně ve sbírce B I, BII, BIII – první, druhá a třetí Bartošova sbírka; po zkratce sbírky bývá uvedeno číslo písně P–K II 10 – Valaské pěsničky Poláška a Kubeši; římská číslice označuje díl sbírky, arabská číslo písně ve sbírce Ú, s. .5/6 – Úlehlova Živá píseň; za lomítkem následuje číslo písně Peck 50 – sbírka Eduarda Pecka; číslice označuje číslo písně ve sbírce Pajer M. P. 10 – Pajer, Jiří. Marie Procházková; číslice označuje píseň ve sbírce Modlosluž. 5 – Písničky „Modloslužebníků“; číslice označuje píseň ve sbírce Pajer–Milták – Pajer, Jiří – Milták, Michal. Lidové písně ze Strážnicka Pol. 1/3 – sbírky Jana Poláčka; číslo sbírky, za lomítkem číslo písně Lísa s. 5 – sbírka Slovácké a lidové písně z Uherskohradišťska Čel. II, M. 8, s. 218 – druhý díl ze tří Čelakovského sbírek, oddíl Morava
18
Celé citace sbírek viz souhrnný soupis literatury.
95
