VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ VENKOVSKÉ OBCE Ing. Arch. Blanka Roubíková
1. Historie vzhledu a péče o veřejné prostory Sídlo je charakterizováno urbanismem, architekturou a úpravou prostranství. Stálost jednotlivých složek je shodná s uvedeným pořadím. Úprava prostranství je tedy nejproměnlivější. Nejen tím, že dochází k výměně rostlin, ale i samotnou přirozenou proměnlivostí zeleně v průběhu roku i postupným růstem. Úprava veřejných ploch se v minulosti vždy odvíjela od způsobu využívání. Hlavní funkcí, která je charakteristická doposud, je komunikace. Veřejné prostranství propojují mezi sebou jednotlivé budovy a zároveň vyúsťují v cesty do jiných obcí či do polí. V minulosti byla většina těchto ploch nezpevněná, v místech kde bylo nutné jezdit za každého počasí byla doplňovaná kamením buď volně sypaným nebo dlážděním nepravidelnými kameny, často – pro větší pevnostkladenými na stojato. Dláždění pravidelnými kostkami začalo být běžné až v 19. století hlavně na císařských silnicích. O ostatní úpravě veřejných ploch se můžeme dohadovat podle dochovaných rytin a obrazů. Bohužel ani u realistických vyobrazení nemůžeme se stoprocentní jistotou říct, že se nejedná o autorovu fantazii. Nevíme zda zachytil všechny prvky podle skutečnosti, nebo zobrazil naaranžovanou scénu. Teprve od konce 19. století máme spolehlivý pramen v podobě fotografií. Je z nich zřejmé, že veřejné prostory byly využívány pro užitek – tráva byla spásána, na předzahrádkách se pěstovaly léčivky nebo zelenina. Na prostorách návsi stávaly sýpky, skladovalo se tu dříví. Své místo na prostranstvích měly zdroje vody, ve městech kašny, na vesnicích studny. Od nepaměti obec doplňovaly kultovní objekty – sochy, zvonice nebo kapličky. Využití a úprava společných prostor nebyla řízena celkovou koncepcí. Teprve od 19. století začínají nejprve ve městech, ale později i na venkově, vznikat okrašlovací spolky, které realizovaly jednotnou výsadbu zeleně na náměstích a dalších veřejných plochách. Do té doby byly plány výsadby uskutečňovány jen v soukromých parcích. V první polovině 20. století přistupuje k estetice požadavek rekreace – z počátku století to byly pouze vycházky, později i další sport. Ozdravná funkce zeleně je dodnes vnímána ve dvou rovinách – jako prostor pro pohyb a jako plíce města, které zlepší kvalitu vzduchu. Zástavba venkovských obcí byla vždy provázána s krajinou. V minulosti to bylo dáno hlavně tím, že byla zdrojem obživy téměř všech obyvatel. Mnohé krajinotvorné prvky, jako jsou meze, terasy nebo větrolamy, vznikly spontánně jako vedlejší produkt obhospodařování. Řízené krajinářské úpravy se realizovaly jen někde a to v režii šlechty. Veřejný prostor, který vznikl z dané potřeby mimo zástavbu, je hřbitov. Na vesnicích ještě stále plní i funkci pro setkávání živých. 1
Krátký výlet do historie nemá za účel hledání vzorů, které by se měly slepě napodobovat. Je spíš důkazem toho, že se veřejný prostor proměňoval podle požadavků, které na něj byly kladeny. Současný veřejný prostor má s historickým mnoho společného, zároveň však plní zcela nové funkce.
2. Současné funkce veřejných prostor Původní hospodářský význam veřejných prostor dnes již téměř vymizel. Sýpky a obecní váhy, pokud se dochovaly, jsou opečovávaným reliktem minulosti bez původní náplně. Na veřejné prostranství, stejně jako naši předkové z okrašlovacích spolků, klademe jako hlavní požadavek estetiku. Chceme , aby to u nás bylo hezké. Pro dnešní dobu charakteristický fenomén – dostatek volného času – posouvá do popředí také potřebu vybavení veřejných prostor zařízením pro sport, rekreaci a zábavu. Hledáme vhodné místa pro umístění dětských hřišť a sportovišť. V celkové koncepci nesmíme zapomínat ani prázdný prostor pro pouť, kolotoče nebo cirkus. Ještě ani dnes zcela nevymizel obchodní charakter veřejných prostor, i když jsou dnes tržnice naplněny poněkud jiným zbožím než v minulosti. Také na vesnici musí být pro trh vymezena vhodná plocha.
3. Odlišnost města a vesnice resp. venkovského městyse Rozdíly mezi venkovem a městem jsou dnes menší než v minulosti. Je to dáno změnou ve sféře zaměstnání. Tradiční venkov byl utvářen zemědělci, pro které venkovní prostory obce byly pracovištěm. V současnosti jsou lidé na venkově zaměstnáni stejným způsobem jako ve městě, rozdíl je v tom, že dojíždějí za prací a tím se zkracuje doba pobytu v obci oproti městu. Přesto zde tráví ještě dost času a stále méně lidí ho chce věnovat práci na záhumencích: Dokonce i péči o vlastní zahradu přenechávají někteří odborným firmám. Rozdíly, které ještě dnes můžeme mezi městem a venkovem najít, pramení především z jiné urbanistické struktury, která se proměňuje jen velice pomalu. Stejný požadavek na vytvoření rekreační zeleně je ve městě řešen odlišně. Snaha vnést zeleň do sídla je ryze městskou potřebou, protože na venkově je vždy blíže do volné krajiny než ve městě. Činnosti závislé ve městě na parcích, jako je procházka nebo venčení psa, jsou na venkově přeneseny do krajiny kolem obce. Proto by péče o krajinu měla být stejně důležitá jako úprava návsi. Druhá typická vlastnost veřejných ploch na vesnici je menší podíl zpevněných ploch a větší plochy trávníků. Souvisí to s menším provozem pěším i automobilovým na veřejných plochách a také s menší schopností investovat do rozsáhlejších dlážděných ploch. 2
S návazností na přirozené přírodní prostředí souvisí i větší podíl původních rostlinných druhů. I když hospodářská úloha společných prostor ustupuje do pozadí, stále se ještě vyskytují výsadby alejí ovocných stromů. Čtvrtým rozdílem je větší podíl soukromé zeleně. Ve městech existují sídliště s velkými veřejnými plochami a na druhou stranu zahrady u rodinných domů jsou malé. Na venkově jsou stále typické velké soukromé zahrady – buď sady –nebo obytné zahrady po vzoru měst. Celkově je tedy na venkově více zeleně. Je nutné si však uvědomit, že pro vzrůstné stromy je vyhrazeno mnohem méně veřejných ploch než ve městě. Vysoká zeleň v poslední době v sídlech výrazně chybí. Na soukromých zahradách byly vysokokmenné kultivary ovocných stromů vytlačeny zákrsky a na veřejných plochách je dnes ve stádiu vzrostlých stromů pouze nevhodná výsadba ze 70. let, takže to na některých návsích vypadá spíše jako v lese. Další specifikum venkova je pořádání zábav pod širým nebem. Tento fenomén za svůj vznik jistě vděčí skutečnosti, že na vesnicích nebyly vhodné prostory k pořádání podobných akcí. Areály, které pro tyto účely vznikly, jsou jedním z typicky venkovských veřejných prostor. Často jsou řešeny společně se sportovním areálem, protože je tak možné využít zázemí pro oba typy akcí. Rozdíly mezi městem a venkovem budou existovat vždy. Pokud má být vesnice dobrým místem pro život, je potřeba podpořit význam těch rozdílů, ve kterých má město nevýhodu. Tím je blízkost volné krajiny, malý automobilový provoz, hodně zeleně nebo také přiměřený počet obyvatel v sídle.
4. Typy řešených veřejných prostor na vesnici Náves Kromě již zmíněné komunikační funkce má stále ještě význam pro setkávání obyvatel a vybavení návsi tomu musí odpovídat. Není vhodné udělat z návsi zábavný park, protože se jedná o nejdůležitější prostor v obci, který reprezentuje a měl by mít svou důstojnost, rozhodně zde ale nesmí chybět místo pro posezení a několik prvků pro hru dětí. Je však lépe vybrat klasickou houpačku, kdežto dřevěný hrad nebo lanovou dráhu nechat na vyhrazené dětské hřiště mimo náves. Při návrhu výsadby na návsi je dobré si uvědomit, že právě zde jsou soustředěny nejstarší budovy. I když některé zemědělské grunty jsou dnes ve stavu, kterým se obce nechtějí chlubit, mělo by být společným zájmem alespoň fasádu některých domů opravit do původní podoby. Zeleň by pak měla být koncipována tak, aby byly vytvořeny průhledy na tyto historické stavby. Náves umožňuje výsadbu vzrůstných stromů, které by však neměly zastiňovat dominanty. Není chybou, když je před průčelí historické usedlosti s poměrně dlouhou štukovou fasádou vysazen jeden strom, který v budoucnu třeba třetinu stavby zakryje. Při průchodu obcí je dům vnímán postupně, z různých úhlů je vidět různé části fasády. A i částečně schovaná fasáda dává představu o celku. Není důležité celý 3
objekt vidět, ale upozornit na něj. Většinou je vhodná výsadba pouze solitérních stromů nebo několika kusů řazených do řídké aleje. Větší skupiny jsou možné uprostřed opravdu velkých návsí. Náves je vizitkou, na které můžete jedním přehlédnutím zaznamenat historii obce. Svědčí o ní kaplička, památník padlým, ale i třeba studna nebo starý strom. Vhodná květinová výsadba může význam artefaktu ještě zvýraznit. Ulice Významnou roli pro obraz ulice hrají předzahrádky, které jsou většinou soukromé. Pro jejich kvalitní vzhled je nutná komunikace s jednotlivými vlastníky. Jsou obce, které za režijní ceny zajišťují pro občany jednotnou výsadbu letniček, je možné z obecních peněz zajistit výsadbu jednotného nízkého živého plotu. Na vesnicích poblíž větších měst se lze setkat s rozsáhlejší novou zástavbou. V nově vzniklé ulici je vhodné ponechat širší pás veřejné zeleně po stranách nebo uprostřed komunikace v majetku obce nebo stanovit velikost soukromé předzahrádky, která nesmí být oplocena.. Budoucí vzhled veřejného prostoru nové ulice ovlivní už také její tvar a určená stavební čára. Není vhodné držet se dlouhých přímých linií, ulice může mít tvar čočky, jako tomu bylo u staré zástavby. Při nepravidelném trasování ulice zbudou také místa nevhodná pro stavební parcelu, u kterých se naskýtá možnost vytvoření parčíku, dětského hřiště, nebo sportovního plácku. Bohužel noví obyvatelé si někdy tyto veřejné plochy přivlastňují a sledují nevraživě, pokud si sem chodí hrát děti starousedlíků, je proto lépe vytvořit dětské hřiště ve starší zástavbě, nejlépe poblíž restaurace a nebo v zahradě mateřské školy. Ohrazený celek V každé vesnici patří k veřejným místům i některé uzavřené plochy. Jsou to hřbitovy a zámecké parky.. Tyto prostory byly často zbaveny majestátních kamenných zdí, které byly nahrazeny nevhodným průhledným oplocením. Někdy velmi nákladným, s kvalitní a vkusnou zámečnickou výplní. Oplocení neprůhlednou zdí mělo svůj význam. Oddělovalo dva jiné světy – živé od mrtvých , urozené od prostých. I když v případě zámeckých parků ztratila tato bariéra původní smysl, historická koncepce parku, natolik odlišná od tradiční venkovské zeleně, potřebuje i dnes svůj důstojný rámec. Hřbitovy a zámecké parky jsou jedinými venkovskými prostory, které nejen dobře snášejí, ale jsou i typické exotickými dřevinami. Při jejich úpravě se mohou dobře uplatnit i jehličnany. Za branami nebo v aleji kolem příjezdové cesty mají své místo jírovce. Kaštany a jim podobné v našich vesnicích méně obvyklé stromy, svým habitem však podobné tradičním místním druhům, tvoří dobrý přechod mezi strojenou krásou uzavřených zahrad a volnými veřejnými plochami obcí. 4
V posledních sto letech doplnil naše vesnice ještě další specifický prostor a to zahrady škol a školek. Od chvíle, kdy ke vzdělání patří všestranný rozvoj, jsou vedle škol vytvářena sportoviště a pro menší děti dětská hřiště. Část těchto zahrad bývá vyčleněna pro užitnou zahradu, která slouží i výuce, větší část je vždy věnována plochám pro pobyt dětí venku. Jedná se opět o ohrazené areály, oplocení tu ale nemá ten význam jako dříve zmíněné zdi hřbitovů. Plní většinou jen funkci bezpečnostní. Jedná se o areály s řízeným režimem, závislým na potřebě školy a zamykání těchto areálů má chránit zařízení v nich umístěné. Je však důležité si uvědomit, že v měnícím se životním stylu už dnes dětem nestačí běhat za vsí po mezích a dobře vybavené sportoviště nebo dětské hřiště může děti přimět k trávení volného času jinak než u počítače či televize. Investice do vybavení školních hřišť i do platu správce se určitě vyplatí. Krajina Vesnice byla tradičně s krajinou provázána. Její obyvatelé denně vyjížděli z obce do polí. Díky tomu dodnes existuje struktura bočních cest, která by měla navazovat na polní cesty. Mnohde došlo k narušení této návaznosti při zcelování polí do lánu. Krajina však i v současnosti plní důležitou roli pro obyvatele vesnice a proto je nutné zaměřovat svou pozornost také na vytváření vycházkových okruhů a výletních míst v okolí obce. Na okrajích obcí jsou často umístěny zmíněné areály pro přádání zábav a fotbalová hřiště. Velkou šancí na vrácení života do krajiny jsou dobře provedené komplexní pozemkové úpravy. Zákon dbá na to, aby byl vytvořen systém ekologické stability pomocí biokoridorů a biocenter. Úkol samospráv pak je, aby krajina splňovala také svou společenskou a rekreační funkci. V krajině chybí – solitérní stromy vytvářející místa pro zastavení, aleje poskytující stín pěšímu člověku, pěšiny podél vodních toků nebo podél lesních ploch doplňující vycházkové okruhy. V souvislosti s péčí o krajinu se v poslední době hovoří o neuváženém zabírání orné půdy. Nejen z tohoto důvodu je na místě varovat před vznikem obytných okrsků po vzoru městských satelitů. Velký příliv nových obyvatel s sebou přináší anonymitu. Nová výstavba by měla být realizována v prolukách stávající zástavby, případně v prodloužení stávajících ulic o dvě, tři stavební místa. Možná se nepodaří vytvořit stejně vysoký počet nových parcel jako při rozparcelování pole, to však může být do budoucna i přínosem. Pokud bude obec dostatečně atraktivní svými službami a dopravní obslužností, může nedostatek nových stavebních parcel přispět k obnově stávajícího, mnohdy zanedbaného bytového fondu. 5. Jednotlivé prvky vytvářející veřejná prostranství Zeleň je základní výplní veřejných prostranství na venkově. Zahrnuje stromy, keře, květinové záhony, trávník. Výběr vhodné zeleně již byl zmíněn v předchozích kapitolách. Jednou z hodnot, 5
kterou venkov oproti městu nabízí, je zachování tradic. Jestliže chceme tuto devizu podpořit i úpravou veřejných prostor měli bychom to zohlednit už při výběru rostlinného materiálu a měla by být dána přednost původním druhům. V obci by měly zůstat velké travnaté plochy, přičemž jak krátce zastřižený připomínající spásávané plochy, tak i luční typ trávníku je přirozený. Záhony by měly být květinové. Je lépe se vyhnout mulčovaným záhonům osázených koniferami a keři. Také skalky patří spíše do menších zahrad. Květinové mísy a kontejnery se zelení jsou nouzovým řešením v místech, kde nezbývá vedle zpevněných ploch dostatek místa pro zeleň v přirozeném terénu. V případě venkovských obcí je použití zeleně v nádobách zbytečné. Zpevněné plochy doplňují zelené plochy, umožňují využívání prostoru. Jako forma může být použit mlat, písek, štěrk, dlažba i asfalt. Záleží na tom, k jaké činnosti má sloužit. Obecně platí, že by měla být zpevněna jen nejnutnější plocha. Úzké komunikace křivolakých tvarů jsou malebnější a přispějí ke snížení rychlosti projíždějících vozidel. Pro menší obce je přirozené, že okraje méně používaných ploch zarůstají trávou. Tento prvek lze použít u nově zřizovaných ploch a směrem ke krajům zvětšovat mezery nebo postupně vynechávat více dlažebních kostek. Stále ještě existují místa, kde se používáním udusaly nezpevněné plochy. Pokud to provoz umožňuje, není nutné mít všechny plochy dlážděné. Pokud je udržován pořádek a v mlatu nejsou zašlapány odpadky, kusy stavební suti či střepy a okraj tvoří udržovaný trávník bez obrubníku, je mlat esteticky plnohodnotným zpevněním povrchu. Drobná architektura vytváří síť orientačních bodů a většinou má i svou užitnou funkci. Základní soubor prvků je tvořen historickými objekty - kapička, socha, pomník. V současnosti je doplněn o stavby nutné k provozu obce - autobusová zastávka, trafostanice, místo pro separovaný sběr. V místech, kde podobný záchytný bod chybí, lze doplnit nový prvek – altán, nebo i výtvarné dílo. Pro výsadbu v bezprostřední blízkosti těchto prvků je nejvhodnější bohatě kvetoucí letničková výsadba, udržované trvalkové záhony a nízké keře. Menší záhon, kterému je věnována péče, nezarůstá plevelem a trvalky i keře jsou vhodně omezovány v růstu, vypadá mnohem reprezentativněji než velký záhon porostlý několika plazivými keři a přerostlými tújemi. Mobiliář vybavuje prostor přenosným či snadno demontovatelným zařízením. Jedná se o lavičky, nástěnky, odpadkové koše, pouliční osvětlení, směrovky, stojany na kola apod., Patří sem i vybavení dětských hřišť. V minulosti se mobiliář omezoval na lavičky, úvazy na koně a patníky. Dnešní vybavení souvisí s moderním způsobem života, proto můžou být použity i moderní tvary. Měly by být jednoduché, aby na sebe příliš nepřitahovaly pozornost. Je vhodné použít všechny druhy od jednoho výrobce, nebo alespoň dodržet jednotný styl. 6
Vodní prvky přiváděly do zástavby vodu pro pití i užitek. Pro vytvoření vodních ploch byly využívány přirozené vodní toky, které protékaly téměř každou obcí. Potoky jsou v centrech dnes většinou zatrubněné a nahrazují obecní kanalizaci. Vodní tok může veřejné prostory oživit, bez dokonalého vyčištění a eliminace všech zaústění znečištěné vody ho však nelze obnovit. Voda do domácnosti byla přinášena od studní. I když jsou dnes obce vybaveny vodovodem, který umožní provoz kašny nebo fontány, jedná se přece jen o městský typ zdroje vody a není vhodné ho zřizovat. Venkovská studna může být opatřena napodobeninou historického rumpálu nebo vahadla, hrozí však nebezpečí sklouznutí ke kýči. Nejpřirozenější je ponechání pumpy, nebo v případě, že není potřeba vodu odebírat i ponechání zakryté skruže. Zdi, ploty, opěrné zídky tvoří hranici prostranství. Většinou jsou soukromé a není možné jejich vzhled ovlivnit. Součástí územních plánů bývá doporučení používat přírodní materiály. Pokud je vůbec ve vyjádření obce k výstavbě použito, není možnost dodržení tohoto pravidla vymáhat. Obec může jít příkladem v opravě vlastních oplocení. Při použití kamene je nutno dbát také na výběr tvaru a druhu kamene a způsob uložení. Je dobré se inspirovat na dochovaných starých zídkách a používat místní kámen. Z finančního hlediska vychází lépe využití betonových prefabrikátů. V omezené míře lze beton použít. Zvláště u opěrných zídek určených k zakrytí zelení není nutné investovat do kamene. Při výstavbě zídek jako oplocení použití štípaných betonových bloků připomíná satelity rodinných domů. Tradiční vzhled lze nejjednodušeji napodobit omítanou zdí z libovolného nosného materiálu.
6. Obnova veřejných prostranství. Zadání návrhu úpravy veřejných prostranství odborné firmy není vždy zárukou dobrého výsledku. Zvláště pokud projekt dodává zdarma realizační firma, lze předpokládat že vybere rostlinný materiál, který má k dispozici na skladě a který pro ni vyjde finančně nejlépe. Seriozní firma bere ohledy na přání klienta a bude s investorem projekt, zvláště v úvodních fázích, konzultovat. Před započetím projekčních prací je důležité vyhodnotit funkce daného prostoru. S touto analýzou projekční firma může pomoci, hlavní zodpovědnost leží na budoucím uživateli. Pozorováním dění lze zjistit stávající funkce, aktuální pěší tahy, místa shromažďování lidí. Zároveň je možné určitou úpravou vložit do prostoru nové funkce. Projektant by měl respektovat i připomínky k výběru rostlin, i když je jisté, že o tomto tématu bude mít větší přehled než zadavatel. Hned v počátku by měly být vzneseny dva požadavky. V prvé řadě je to použití květin, keřů a stromů v místě i dříve obvyklých. Lze třeba ještě akceptovat některé okrasné kultivary ovocných stromů, které nemají výrazně vyšlechtěné květy nebo odlišnou barvu olistění od původních odrůd. Vyvarovat bychom se však měli exotických listnatých stromů a všech jehličnanů snad s výjimkou 7
jednoho. Není zásadní chybou umístění tradičního smrku na vhodné místo v centru obce jako vánočního stromu. I když se lze setkat i s rozsvícenými listnáči, k vánoční atmosféře patří vůně pryskyřice a jehličí. Druhým požadavkem by mělo být použití co nejméně různých druhů v jedné skupině. Snaha po co největší pestrosti působí ve venkovském prostředí nepřirozeně. Je nutné si uvědomit, že čím větší plochu osazujeme , tím by mělo být použitých druhů méně. Platí zde jiné zásady než při vytváření uzavřených zahrad, kde jsou skupiny rostlin určeny k pozorování zblízka. Je jisté, že vzhled a vybavenost veřejných ploch ovlivňuje atraktivitu obce a je dobře, že si to samospráva uvědomuje a věnuje úpravě prostranství náležitou péči.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí
8
