Veřejné prostory a prostranství
Ing. Pavel Holubec, Ph.D. Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze
DSÚP – 14. 10. 2014
Veřejný prostor
pojmy: prostor → místo – ohnisko společnost → komunikace – cesta veřejnost → demokracie
Místo [Christian Norberg-Schulz: Genius loci] struktura místa:
krajina → rozlehlost, pozadí, příroda, prostředí
sídlo → uzavřenost, figura, střed, uzel
(cesta → propojení, směr, tok, překročení)
artikulace místa:
prostor → trojrozměrná organizace prvků
charakter → celková atmosféra, motivy, detaily
(hranice → oddělení, vymezení, limit)
Vztah člověka k místu psychické funkce → vztah člověka ke světu:
orientace → kde místo je (prostor)
identifikace → jaké místo je (charakter)
společnost a místa utváří člověka
člověk utváří společnost
společnost utváří místa
Vztah člověka k místu psychické funkce → vztah člověka ke světu:
orientace → kde místo je (prostor)
identifikace → jaké místo je (charakter)
společnost a místa utváří člověka
člověk utváří společnost
společnost utváří místa
komplexní vztahy → vývoj, čas
Genius loci – duch místa duch místa – celkovost, smysl, ohnisko:
čím místo je → bytí (zachování, stabilita)
čím chce místo být → stávání se (změna, vývoj)
architektura tvoří konkrétní místa stavění + design = konkretizace ducha místa Karel Kosík: město je umístěná událost
Komunikace Niklas Luhmann: základem společnosti je proces komunikace Manuel Castells: město je komunikační systém konkretizací komunikace je cesta, a ta má dvě základní funkce:
zajistit dopravu lidí, materiálu, energie a zboží zajistit vzájemnou komunikaci mezi lidmi ve společnosti → konkretizace sociálních vztahů
Aktivity ve venkovním prostoru [Jan Gehl: Život mezi budovami] Tři typy venkovních aktivit:
nezbytné – za všech podmínek (chození do školy, do práce, nakupování, zařizování...) volitelné – za příznivých podmínek (procházky, postávání, pozorování prostředí, sezení...) společenské – závisí na přítomnosti jiných lidí venku (pasivní společenské kontakty – pozorování a poslouchání jiných lidí, konverzace, dětská hra, společenské akce...)
Potřeba kontaktu [Jan Gehl: Život mezi budovami] formy lidských kontaktů podle jejich intenzity:
pasivní kontakty
náhodné kontakty
známosti
přátelství
těsná přátelství
intenzita kontaktů
Potřeba kontaktu [Jan Gehl: Život mezi budovami] formy lidských kontaktů podle jejich intenzity:
pasivní kontakty
náhodné kontakty
známosti
přátelství
těsná přátelství
většina života mezi budovami předpoklad složitějších interakcí
Zpětná vazba [Jan Gehl: Život mezi budovami] dva druhy:
pozitivní – sama sebe podporující: kde jsou lidi, tam jsou lidi „tady to žije“ negativní – tlumící: kde se nic neděje, tam se ani nic dít nebude „tady chcípl pes“
Sociální prostor [Henri Lefebvre: Production of Space] pojmová triáda:
sociální praktiky (žitý prostor)
reprezentace prostoru (mentální i fyzické mapy)
prostor reprezentace (mája/matrix)
Sociální prostor utváříme svojí činností a tím, že ho předpokládáme. Každá společnost si vytváří své vlastní sociální prostory.
Sociální prostor [Henri Lefebvre: Production of Space] „Prostor není věc, ale sada vztahů mezi věcmi (objekty a produkty).“ „Nečelíme jednomu sociálnímu prostoru, ale mnoha – neomezené multiplicitě nespočitetelných sad sociálních prostorů, na které odkazujeme pojmem 'sociální prostor'.“ „Takovéto prostory nelze považovat za prázdná 'média', ve smyslu kontejnerů, odlišných od svých obsahů.“
Etapy v historii stavby měst
rostlé město
renesanční perspektiva (od 15.-16. století)
funkcionalismus (od 30. let 20. století)
globální informační společnost (od 90. let 20. století)
Rostlé město
pomalý růst i proměna sídel postupná adaptace konceptů a principů v daných podmínkách
princip mustru
kontinuální vývoj
Renesanční město
vydělení specializované profese plánovačů
vizuální zřetele: geometrie, perspektiva, mapy
město jako umělecké dílo
fasádismus blokové zástavby
pohled z ptačí perspektivy + pohled umělce
Funkcionalistické město Podobu soudobých měst zásadně ovlivnily: 1928 CIAM (Congrès International d'Architecture Moderne) 1943 Athénská charta (Le Courbusier):
struktura: pozorování → požadavky hlavní části: bydlení, odpočinek, práce, doprava, historické dědictví měst
Funkcionalistické město
fyziologický aspekt – hygiena, oslunění
oddělení funkcí → princip zónování
rozchod s tradicí: asanace, demolice, přestavby
upředostněna motorizovaná doprava: ulice a náměstí nahradily silnice, pěšiny a lány trávy industrializace stavební výroby: standardizace, masová produkce, kopírování, rychlost výstavby, úspory z rozsahu
Funkcionalistické město
kódování ve formě stavebních vyhlášek a zákonů vizuální zřetele, sjednocující společnost, přesunuty do sféry masmédií (fotografie, televize) → zrod propagandy, spektáklu vydělila se autonomní sféra virtuálního veřejného prostoru (zpravodajství) význam fyzického prostoru (veřejných budov a prostranství) ustoupil do pozadí
Kritika funkcionalismu od 50. a 60. let 20. stol., v Česku teprve od 90. let
řeší se prostor na úkor charakteru
řeší se doprava na úkor mezilidské komunikace
monofunkční místa zabíjí diverzitu a pomíjí kontext → jsou nefunkční v širším ohledu zvyšuje se důležitost abstraktních vztahů (informatizace společnosti) na úkor těch konkrétních (vázaných na místa)
Kritika funkcionalismu Důsledky:
anonymní, nečitelné a významuprosté prostředí
atomizace společnosti
ztráta zájmu obyvatel o prostředí, kde žijí
výsledkem funkčního zónování jsou mnohdy nefunkční, fragmentovaná a energeticky nákladná města řešení jedněch problémů vyvolává problémy nové, anebo i ty staré, ale v nové podobě
Globální informační společnost
globální produkční linka, laciná letecká doprava
specializace produkce – věci i domy „na míru“
DIY – udělej si sám
demokratizace a decentralizace rozhodování
desinformace – všudypřítomná reklama a PR
osamostatnění sféry virtuální komunikace
problém vyloučení a nezájmu
Globální informační společnost
Castells: oddělení konkrétního „prostoru míst“ a abstraktního „prostoru toků“ možnost delokalizace celé řady aktivit vede k fragmentaci prostoru i času rozklad tradičních i moderních celků → postmoderní „konec velkých vyprávění“ vznik jediného, funkčně i prostorově diferencovaného globálního útvaru jeden svět vs. mnohost světů
Závěry: základní principy veřejného prostoru
veřejný prostor je tu pro všechny členy společnosti pokud je z něj někdo vylučován, vypovídá to mnohé o dané společnosti (segregace v Jižní Africe, bezdomovci vylučovaní z center měst) veřejný prostor musí být maximálně bezbariérový: nejen vozíčkáři, ale i děti, důchodci, nemocní (sádra) či jen lidé s kufrem na kolečkách = zhruba 1/2 společnosti!
Závěry: struktura veřejných prostranství
koncentrovat (aktivity)
integrovat (funkce)
lákat a otevírat (předzahrádky, průhledné ploty, veřejná doprava, veřejná správy) zpomalovat (dopravu ve městech, životní rytmus)
Města (veřejné prostory) mají být příjemná místa k životu (nikoli ekonomický stroj, který nás zdímá až na pokraj zhroucení).
Závěry: struktura veřejných prostranství důležitost přechodových zón (mezi měřítky i typy prostorů):
stupně soukromí – veřejné, poloveřejné, polosoukromé difúzní (prostupné) okraje – hustota vchodů a obchodů podél ulice, přechodové prvky mezi různými typy využití
Závěry: důležitost veřejného prostoru v informační společnosti
změny ve struktuře, charakteru i funkci veřejného prostoru (dosud zdaleka neukončené) potřeba experimentovat (metoda pokus-omyl) hledat cesty, zkoušet, „co funguje“ a „co je životaschopné“
Závěry: důležitost veřejného prostoru v informační společnosti Užitečnost návratu k základním pojmům:
místo, prostor, charakter, hranice, figura vs. pozadí, ohnisko
formám:
urbanistické osy a centra, ulice, smíšené funkční využití
a jejich konkretizaci:
architektonický a urbanistický detail
Potřeba naslouchání duchu místa.