Přílohy Příloha 1 Souvislosti vzhledu a dalších oblastí života

Přílohy 5.1. Příloha 1 – Souvislosti vzhledu a dalších oblastí života

68

5.2. Příloha 2 – Dotazník

69

70

71

5.3. Příloha 3 – Tabulky průměrů pro otázku 1. a 2.

72

5.4. Příloha 4 – Rozhovory Rozhovor první – s dívkou reprezentující průměrné odpovědi (9 minut) Tazatelka: „Jo. Tak snad se uslyšíme. První, na co jsem se tě chtěla zeptat, kdybys měla nějak podle svých slov charakterizovat, co to znamená adekvátní a neadekvátní úprava vzhledu?“ Respondentka: „Tak adekvátní… (mlčení) Slušně oblečení. Prostě. A neadekvátní. Nevím. Třeba přijít do školy v teplákách a tak.“ T: „Jo, takže první, co tě napadlo, se hlavně týkalo oblečení.“ R: „No.“ T: „A kdybys to ještě třeba měla rozlišit, jakoby zvlášť pro kluky a pro holky, tak co si představíš jako třeba neadekvátní úpravu u holek? R: (mlčení) T: „Co by ti přišlo, že je fakt přes čáru?“ R: „Nevím, no, nic mě nenapadá.“ T: „Klidně, klidně jako máme čas, takže můžeš chvilku přemýšlet. Víš, prostě takovej ten pocit, že vidíš nějakou holku a řekneš si: „Ty jo, tak to fakt přepískla.““ R: „Třeba hodně nalíčená nebo tak. No. Nějak tak, no.“ T: „A třeba něco neadekvátního u kluků, co považuješ za to, že by se to dalo taky přepísknout podobným způsobem?“ R: (mlčení) „Mě nic nenapadá, no.“ T: „V pohodě, to nevadí. A potom ještě mě napadlo, vlastně, jestli vnímáš to, že by se nějakým způsobem, když třeba potkáš někoho, kdo je nějakým způsobem podle tebe neadekvátně oblečený nebo má nějakou neadekvátní úpravu vzhledu, tak jestli se mění nějaký dojem z toho člověka pro tebe?“ R: „No tak, jak u koho, no. Třeba. Má třeba dredy ještě a tak, tak si myslím, jakože může brát nějaký drogy a tak. Takže trochu toto, no. Jinak jako nevím no. Když někdo jako se oblíká jako trochu hůř, tak nevidím, jako že by měl být špatný.“ T: „Jasně. A je nějaký rozdíl v tom, když třeba právě zase potkáš nějakou holku, která je nějakým způsobem neadekvátně upravená v tom vzhledu, co si o ní jako třeba pomyslíš?“ R: (mlčení)

73

T: „Třeba tam vlastně v těch otázkách jsme měli i jakoby oblast, já nevím, třeba hygieny a tak. Tak jestli třeba v tomhle směru nějaká buď přemíra, nebo naopak podmíra třeba péče o hygienu. Co by sis o ní řekla, třeba kdyby tam byla nějaká přemíra, prostě, péče v tomhle směru?“ R: „Nevím no. Buď nemají asi na to peníze, třeba na tu vodu a tak nebo na oblečení, no.“ T: „Takže nějaké ekonomické důvody.“ R: „Asi tak, no.“ T: „A kdyby to bylo třeba naopak? Jako nějaká přemíra péče? Ať už třeba u oblečení nebo u hygieny?“ R: (mlčení) „Nevím, no.“ T: „Klidně prostě první, co tě napadne, jako nějaké slovo. Klidně to nemusí být ani moc spisovný. Fakt jenom nějaký tvůj dojem z toho člověka, z té holky, kdyby přišla.“ R: „Že si to asi nějak moc bere. Tu hygienu nebo to oblečení. Taková no. Fiflena.“ T: „Aha, a kdybys třeba tohle slovo zkusila nějak víc charakterizovat, jako obecně.“ R: „Nevím, no.“ T: „Tak když ti někdo řekne: „To je taková fiflena.“, tak koho si představíš?“ R: „Tak na všechno dbá, jako aby byla hezky učesaná a všechno.“ T: „Souhlasila bys třeba s tím, že je tam nějaká, jako že tam je souvislost s tím, že nějaké znaky, které jsou třeba jako u ženy typické, se ona snaží zvýraznit až moc?“ R: „Ano. Někdy ano.“ T: „Jo. No, a když se teďkon vrátíme zpátky k těm klukům. Tak to samé. Co si pomyslíš třeba o klukovi, který je nějakým způsobem až moc jako dobře upravený nebo na ten vzhled dbá?“ R: „No tak se snaží nějak upoutat pozornost třeba u holek.“ T: „Jo, myslíš, že se jako snaží tímhle způsobem?“ R: „No. Asi jo“ T: „A protože se tam třeba často objevovala i co se týče jako otázka nějakýho charakteru oblečení, tak je třeba nějaký oblečení, který jako považuješ na klukovi za nevhodný?“ R: „Třeba ty džíny až ke kolenům, jak mají vždycky ten rozkrok (ukázala ke kolenům). To se mi moc nelíbí, to je takové. Nevím no. Třeba dlouhý trika jak mají. Takový ten styl.“ T: „Jo, takoví ti hip-hopeři.“ R: „No.“ T: „A kdyby to byl třeba naopak kluk, který o ten vzhled nedbá?“ 74

R: „Nevím no tak. (mlčení) Nic mě nenapadá.“ T: „Jo v pohodě, to vůbec nevadí. A teďkon vlastně jsi vyjmenovala docela jako hodně důvodů, že u těch holek to můžou být nějaké ekonomický důvody a nějakým způsobem to může být třeba i přehnaná pozornost, jakoby kterou ten člověk na sebe chce upoutat. A myslíš si, že tohle to může nějakým způsobem zasáhnout do sebepojetí toho člověka, když ho takhle ty ostatní vidí? Do nějaké jeho identity nebo pocitu ze sebe?“ R: „Jak kdy, no. Nevím, no.“ T: „A myslíš si, že když třeba nějakým způsobem, ať už jakýmkoliv, ale obecně nějaké neadekvátní úpravy vzhledu jsou u kluků, ať už si pod tím představíš cokoli a u holek, tak myslíš si, že to má na jakoby obě pohlaví stejný dopad? To hodnocení tím okolím?“ R: „Možná jo, no.“ T: „Jo. Mě třeba napadá k tomu jenom, že u kluků některé holky nemají rády, když nosí třeba růžový svetr a tak a někdy se stává, že třeba ti kluci pak bývají napadnutí z toho, jestli to není příliš zženštilé. A i se to objevovalo v těch dotazníkách. Tak třeba, co si myslíš o tomhle?“ R: „No tak je to takové divné, když má kluk růžový svetr. Takový pocit, že je to zženštilé.“ T: „Jo, takže ti to přijde zženštilé.“ R: „Taky trochu.“ T: „A třeba naopak, kdyby holka na sobě měla totálně klučicí oblečení, tak co by sis řekla o ní třeba?“ R: „To je taky takové divné.“ T: „A napadlo by tě, třeba sexuální orientace nebo takovéto, že tam může být narušená? Nebo by sis prostě jen řekla, že je nějaká divná?“ R: „Možná by mě to napadlo.“ T: „A ještě jsem se chtěla zeptat, jakým způsobem třeba myslíš, že je tohle důležité u vás ve třídě? To, jak každý nějakým způsobem pečuje o svůj vzhled?“ R: „Myslím, že ani moc není důležité. Třeba pro mě ne. Ani moc není.“ T: „A kdyby sis třeba měla vzpomenout na nějakou situaci, kdy jste to třeba, ať už jste si o tom povídali, nebo jste se dostali k nějaké situaci, kde by se to třeba nějak projevilo.“ R: (mlčení) „Nevím no, tak. Mě nic nenapadá.“ T: „Nevím, jestli se třeba s holkami bavíte o tom, jak která je oblečená, jak vypadá?“ R: „No, moc ne, ale tak někdy jo, no.“ T: „A co třeba tak nejčastěji z toho vzhledu hodnotíte?“ 75

R: „Třeba to líčení. Třeba je moc nalíčená. Co má na sobě. To jsou hlavní, co se řeší no.“ T: „Tak jo. Já přemýšlím, jestli jsem měla něco, na co jsem se tě chtěla zeptat a asi je to všechno.“ R: „Tak jo.“

Rozhovor druhý – s chlapcem reprezentující průměrné odpovědi (19 minut) Tazatelka: „Ten náš rozhovor se bude týkat vzhledu a nějakých adekvátních a neadekvátních úprav vzhledu. A první asi, o co bych tě poprosila, kdybys měl nějak charakterizovat obecně, co pro tebe znamená neadekvátní úprava vzhledu?“ Respondent: „Neadekvátní úpravy vzhledu. Tak já bych řekl, že já osobně si nemyslím nějakou neadekvátní úpravu vzhledu, já jsem dost tolerantní, co se týče ostatních jakoby jak se oblíkají. Přijde mi vysloveně, když člověk jde po ulici a potká někoho, co vysloveně ho to praští do obličeje, jak někdo vypadá. Tak myslím, že dokavaď člověk nevypadá jako bezdomovec a není cítit půl kilometru daleko, tak je to celkem jedno.“ T: „Jo, takže nic, co by tě třeba, taková nějaká drobnější nuance, která by tě napadla, že by tě třeba zaujala nebo lehce praštila do očí?“ R: „Drobnější nuance. Tak třeba jako piercingy v obličeji, ty moc nemusím. Jinak asi ne.“ T: „Jo. A kdybys to teďkon zkusil ještě rozdělit, co se ti vybaví jako neadekvátní úprava u holek?“ Z: „U holek? Tak třeba u holek se mi vysloveně nelíbí nebo mi nepřijde adekvátní, už jak jsem říkal, buď ty piercingy v obličeji, a nebo když už jsou ty holky natolik namalovaný, že člověk už ani nepozná, jak vlastně ten člověk vypadá normálně. A pak jsou různý věci jako gothic styly, a tyto už jsou pro mě, už se mi úplně nezamlouvá, ale jinak dobrý.“ T: „ Takže něco, co se třeba v tom oblečení odlišuje od nějakého mainstreamového proudu.“ R: „To ne, no.“ T: „Jasně. A naopak u kluků. Co ti přijde neadekvátní u kluků?“ R: „U kluků? Tak trošku neadekvátní. Tak přijde mi tak trošku nesympatická ta móda, co začíná být teďka, takový ty pseudokenové.“ T: „Pseudokenové. Co to znamená?“ R: „Že už člověk má pocit, že o sebe pečují pomalu víc než holky a to že někteří doopravdy, že ano. Ale to je tak asi jediné.“

76

T: „Jasně. A mě by zajímalo, jestli se nějakým způsobem, teďkon jsi vyjmenoval, co se ti jako kluků a u holek nelíbí. Když takového člověka třeba potkáš, tak změní se nějaký tvůj dojem o tom člověku, nějaký názor na něj?“ R: „Tak já myslím, že určitě. Když toho člověka… Zvlášť, když toho člověka neznám, tak ten první pohled, když prostě někoho takového potkám, tak ten první pohled udělá hodně na názor. My taky ve třídě máme pár takových lidí, a když už je člověk zná, tak už mu to nevadí, to už prostě to jako přejde. Ale přibližně na ten první dojem, ten vzhled bude dělat hodně na ten názor.“ T: „A když jsi třeba říkal u těch kluků, když o sebe moc pečují, že vypadají jako kenové, tak co si o nich třeba pomyslíš, když takového kluka uvidíš?“ R: „Tak pomyslím jako. No, když jim to za to stojí, tak ať si tím klidně ten čas klidně zabíjej. Jestli se jim to líbí, tak je to jejich věc. No. Přijde mi to zbytečný.“ T: „Přijde ti to jako mrhání časem. A kdyby.. Jako myslíš, dochází k tomu, třebaže nějakým způsobem zpochybňuješ nějakou jejich jako roli ve společnosti nebo nějaký jejich postavení nebo něco takového?“ R: „Postavení. Až takhle? Tak já bych řekl, že to převážně budou dva druhy lidí. Jedni, kteří to dělají, protože se jim to opravdu líbí. A druhý, většinou jsou to lidi, kteří buď si připadají, že jsou mimo střed pozornosti, nebo jsou rádi ve středu pozornosti a připadají si nějak trochu, bych řekl, méněcenní nebo takhle, tak na sebe se snaží upoutat tímhle pozornost. Tím určitě.“ T: „A napadá tě ještě třeba něco dalšího, co si řekneš jako u těch kluků, že by fakt jako, že kdybys takového kluka viděl, že by to bylo přes čáru nebo by si třeba z něj měl takový divný pocit, nějaký pochybnosti by to třeba v tobě vyvolalo.“ R: „Vysloveně přes čáru? Ani ne. Jako ten první dojem to ovlivní určitě, ale nějak ne, zásadně bych řekl, že ne.“ T: „V těch vašich dotazníkách se objevovalo párkrát chlapci v holčičím oblečení. Co ty si o tom myslíš? Jako...“ R: „O tomhle?“ T: „Ne úplně v holčičím tedy, ale v něčem, co bys třeba považoval za lehce jako zženštilé.“ R: „Tak tomu se může člověk buď zasmát, nebo může rovnou brečet. To si může vybrat. Vesměs já takovéto lidi, moc se s nimi.. Jako moc jich neznám, moc se s nimi nebavím. Ale. Tak nevím, ale asi by to bylo zvláštní mluvit s takovýmto člověkem a přitom si o něm jakoby nemyslet něco špatného a neposuzovat ho.“ T: „A co by sis o něm myslel, kdybys ho třeba viděl?“ 77

R: „O člověku, kdyby přišel vysloveně v holčičím oblečení…“ T: „Řekněme zženštilé. Možná zkus třeba nejdříve definovat, co si představíš, jako co už ti jako na klukovi už přijde jako zženštilé.“ R: „Co mi přijde na klukovi zženštilý? Tak teď to začínají být takové ty extrémně upnuté džíny, nalakované vlasy a všechny tydlenty věci. Takže. Já vůči těm lidem mám takovou... Nechci říct averzi, ale trochu mi vadí. Já jsem dlouhé roky hrál fotbal, takže tak přesně jak ty lidi říkají takové ty herečky a tohle to. To přesně člověk má s nimi spojené takové typy. Tak trošku tím ztrácí jakoby na první pohled, ale ne nějak extra.„ T: „Mě šlo o to, jestli třeba nějakým způsobem, protože si utváříme nějaký dojem a toho člověka si potom někam zaškatulkujeme. Jo. První dojem, vidím, jestli je to chlap nebo ženská. Jo a třeba jestli nějakou další podkategorii ti tady jako naruší?“ R: „No já myslím, že určitě. S těmi lidmi zase jako, minimálně na ten první pohled to udělá hodně. Protože já jakoby když se bavím s lidma, tak většinou vyhledávám takový pohodové lidi, který moc tyhlety věci neřešej, jsou otevřený novým věcem. Takže když tam přijde někdo s nalakovanejma vlasama, tak většinou bejvá dost vyhraněnej, a buď se trefí, i když jak vypadá, tak buď se trefí do toho, co od těch lidí chce, a nebo už většinou člověk jakoby nezmění, protože tyhle lidi jsou dost vyhraněný.“ T: „Jaký myslíš, že to pro ty lidi je? Třeba jako, jestli to nějakým způsobem může třeba narušovat nějakou jejich jako identitu?“ R: „Tak já myslím, že určitě všichni lidi, kdo se takhle oblíkají nebo kdo to dělaj, tak to dělaj, protože to i dělat chtěj a mají k tomu nějaký důvod. Takže já bych řekl, že oni chtějí bejt takoví, jaký se oblíkají, takže jim to naopak, bych řekl, nevadí, že ty lidi je berou spíš přes to, jak vypadaj. Kdyby to nechtěli, tak se tak oblíkat nebudou.“ T: „Jasně, takže třeba ve chvíli, kdy se nějaký chlap oblíká lehce zženštěle, to znamená, že do toho oblečení projektuje nějakou jako svojí osobnostní zženštilost?“ R: „Tak je to možný určitě.“ T: „A je to třeba, co by se ti s tím spojilo, když takovýho kluka vidíš, tak že bys mu třeba přisoudil něco jako víc, jako lehce zženštělé i nějaké osobnostní rysy?“ R: „Že to bude nějakej cíťa.“ T: „Že to bude cíťa.“ R: „Buď to bude cíťa, nebo prostě jen chce bejt jen střed pozornosti a našel si dobrej způsob, jak to udělat.“ 78

T: „Jasně. Myslíš si, že… Jo a vlastně ještě teda u holek. Jakej dopad tady to může mít třeba na ten dojem o holkách, když jsou třeba nějakým způsobem neadekvátně upravený?“ R: „Tak já bych řekl, že u holek je mi celkem jedno, jak jsou upravený. Tam spíš dělá hodně, jak se vyjadřujou. Když člověk potká holku, která je totálně celá v růžovým, tak sice si něco pomyslet může, ale dokavaď se vysloveně nezačne projevovat nějak strašně, tak bych řekl, že je to celkem jedno.“ T: „A co by sis třeba o takový holce pomyslel, v tom růžovým?“ R: „V růžovým? To já jsem, abych řekl pravdu, tak já jsem upřímně asi nepotkal holku, která by se vysloveně oblíkala takhle dorůžova.“ T: „Tak nějaká fantazie, co by sis řekl?“ R: „A nebyla vysloveně, jak bych to řekl. No, většinou jsou ty holky takový ztřeštěný, a přijdou mi jako nepoužitelný pro normální život, jsou takový vyhraněný, přesně si drží ty ideály, jak všechno má bejt, a cokoli jim do toho skočí, tak je to prostě jakoby problém.“ T: „Takže se ti s tím spojuje nějaký perfekcionismus u těch holek?“ R: „No, určitě.“ T: „A spojuje se ti spíš s tou růžovou, a nebo u toho, když je třeba nějak přehnaně dobře upravená nebo tak? Jako obecně.“ R: „Já bych řekl, že spíš s tou růžovou.“ T: „A ty jsi ještě u holek zmiňoval, že se ti vlastně nelíbí třeba piercingy a nelíbí se ti, když sou třeba hodně zmalovaný. Tak co si řekneš o holce, kterou potkáš, která jako by byla takhle zkrášlená?“ R: „Tam nejde o to, že by mi to vysloveně vadilo, ale přijde mi zbytečný, když tak holka nějak vypadá, tak aby se malovala až tak, že vypadá jako někdo jinej. Neříkám, když má prostě namalovaný oči, tohle to je normální, ale když už člověk potká třeba někoho na ulici a nedokážu si představit, jak ten člověk vypadá normálně, když se ráno vzbudí, tak už je to takový… Nevím, jestli se chce člověk vysloveně bavit s někým, o kom nemá názor, jak ten člověk vypadá.“ T: „Takže je to pro tebe, ten vzhled, nějaká vstupní informace o tom člověku, a ve chvíli kdy, je ta holka přemalovaná…“ R: „Tak určitě je to ten první dojem.“ T: „Tak máš pocit, že jakoby něco skrejvá?“ R: „Jo, více méně.“ T: „A třeba u těch piercingů?“ 79

R: „Tam ani není žádná extra vada, mně se to prostě v obličeji nelíbí. Tak jako.“ T: „A když to nějaká holka má, co si o ní řekneš? Změní se nějak tvůj názor na ni?“ R: „Tak ne, že by se vysloveně měnily názory. To už jde o to, jaký ten člověk je, když už člověk většinou mění názor. Na první pohled určitě mi to vadí. Neříkám, když má někdo malý piercing v puse, ale takový ty různý kruhy a tydlecty věci, tak to ty lidi většinou rovnou škrtám. Jsem vlastně ještě nepotkal nikoho, kdo by měl piercingy v obličeji, takže nevím, jak bych s nima vycházel.“ T: „A jakou charakteristiku si s těmadle lidma spojuješ, když je jako rovnou škrtáš?“ R: „No. Já nevím. Já jsem zatím potkal pár lidí, který vlastně měli popiercingovanej obličej celkem hodně a většinou už rovnou byli ty lidi spojený s drogama nebo takhle, takže už mám jako trochu vsugerovaný, jaký ty lidi jsou, ale.. Takže už je to trošku, člověk je škrtá, možná jakoby rovnou, i když si to nezasloužej, ale…“ T: „No tak je to prostě ten první dojem, to je pochopitelný. A myslíš si, že kdybys to měl nějak zhodnotit obecně, třeba společensky, jestli, co se týče nějakých neadekvátních úprav, je společnost kritičtější buď ke klukům, nebo k holkám. Tak kdo myslíš, že to má horší?“ R: „Kdo to má horší? Mě přijde, že ta společnost je tady alespoň na oko, je tady celkem tolerantní. Člověk si sice.. Každej si myslí, co chce, ale alespoň tak navenek to těm lidem tolik nedávají, tolik nepředhazujou. Ale řekl bych, že kritičtější budou asi, asi spíš.. To je asi tak nastejno, protože vysloveně ty lidi kritický nejsou. Bych řekl možná k těm klukům. U těch jsou takový ty lidi vysloveně pankeři a podobný, hodně lidí to prostě jako, jako nepřijímá.“ T: „Jasně. A ještě by mě zajímalo, jakým způsobem myslíš, že to je důležitý u vás ve třídě, v tom vašem kolektivu? To, jak kdo vypadá a jak pečuje o svůj vzhled?“ R: „ Jak kdo vypadá? Tak já bych řekl, že zrovna u nás v kolektivu si z toho lidi zas tak nestřílej. Tak máme tam vlastně… Jako když někdo vysloveně o sebe pečuje nějak… Taky tam máme dva takový typy a občas si z nich někdo… Občas se do nich někdo trefí, ale přijde mi, že to nikdo zas tak moc neřešíme. Mně právě přijde, že když se ty lidi takhle oblíkají, tak už většinou tím chtějí něco říct. Máme kluka, který prostě poslouchá metalovou muziku, tak má dlouhý vlasy a prostě, on už do toho jde, že tak vypadá, že ten názor má a stojí si za nim, takže jemu je vlastně celkem, mi přijde, jedno, co si o něm ty lidi myslej. Buď ho vezmou, nebo ne, a v tu chvíli, kdy ho vlastně nevezmou jenom kvůli názoru, jak vypadá, tak na druhou stranu bavit se s někým, kdo ani není schopnej přijmou to, jak člověk vypadá, když to není nic jako extremního, tak...“

80

T: „Jasně. A ty jsi říkal, že se u nějakých kluků, že se do nich občas někdo strefuje nebo tak.. Tak jakým směrem ty jako poznámky směřujou?“ R: Poznámky směřujou… Většinou je to přes vlasy, protože si třeba gelujou vlasy. Třeba o fyzice to teď bylo taky… Ono foukalo z obou stran, že jo, na ty vlasy trochu, ale já bych řekl, že vesměs si z nich dělají občas spíš srandu, když přitáhnout na hlavě něco novýho, tak se do nich někdo trefí, a pak je zase klid. T: „Takže nějaký účes spíš?“ R: „To je spíš tak jako vtipně myšleno, než že by se do nich někdo opravdu navážel.“ T: „A je to směrovaný jako třeba jenom k tomu účesu nebo jakoby i k tomu, jakože by se v rámci toho mohla nějak proměňovat identita toho člověka?“ R: „Nevím, jestli vysloveně proměňovat identita, ale tak jako občas se někdo trefí do nečeho jinýho… Ale já bych řekl, že nějak extra ty lidi… Jakože by ty lidi byli kritický nebo to mysleli špatně, to mi přijde že tady není. Že ty lidi si z nich spíš už jako občas… Si z nich dělaj srandu, ale jinak mi přijdou tolerantní.“ T: „A já jsem myslela třeba ty narážky, jestli směřujou k něčemu, co by mohlo narušit hlavně třeba genderovou identitu. Jakoby to, že je kluk a že má na hlavě nějakej vystajlovanej účes, tak jestli potom třeba není napadenej z toho, že to je něco, co by třeba kluci neměli dělat.“ R: „To si myslím, že zas tak my ve třídě nemáme takový extrémy, aby se toho mohl někdo trefovat tolik.“ T: „Já se ještě podívám, jestli jsem se chtěla ještě na něco zeptat… Napadá tě třeba ještě něco jinýho k tomuhle tématu, co by ti přišlo důležitý nebo zajimavý?“ R: „Něco zajimavýho k tomu vzhledu? Bych řekl, že ne. U mě hrál hodně roli ten fotbal, že člověk nemá rád takové ty kluky, co se bojej, že se někde škrábnou nebo něco takovýho. To přijde člověku takový jako lehce směšný. Jinak ohledně vzhledu bych řekl, že ne.“ T: „Takže myslíš, jako že třeba u vás nebo i všeobecně, třeba ty nemáš ten postoj takovej, že pokavaď někdo fakt jako není extrémně nějak neadekvátně upravenej, že by si nějakým způsobem… Si toho člověka fakt někam zařadil?“ R: „Abych já si někoho někam zařadil, tak to už musím bejt fakt jako zjev, kterýho si člověk všimne. Většinou je to spíš ten první dojem, a když ho ještě ten člověk posune dál tím, jak vystupuje, tak to už si ho člověk většinou někam zařadí. Mně celkově přijde, že češi jsou… Nejsou tak tolerantní, jak to vypadá. Že všichni vědí, že by měli bejt, tak se snažej, že aspoň

81

navenek většina lidí vychazí celkem dobře, i když se oblíkaj nějak extrémně nebo prosazujou nějakej svůj názor.“ T: „A ještě mě napadá, jako jestli to na ty lidi může mít nějaký dopad ve smyslu toho, že třeba to okolí se k nim začne chovat jako jinak?“ R: „Tak já bych řekl, že určitě se ty lidi k nim budou chovat jinak. Každej uznává něco jinýho. Kdybych začal já teďka hodit jako s dlouhejma vlasama a gládama a s podobnejma věcma, tak věřím tomu, že spousta lidi by ten názor prostě změnilo. Neřikám, že třeba ty, co mě znaj hodně, ty asi ne, ale… Určitě ten první dojem… Člověk si ho šoupne do takovýho toho stereotypu těch lidí, co má vyzkoušeno, že víceméně ty lidi mají stejnej názor, ale něco takovýhodle a něco vyznávaj, tak už se většinou nějak podobně chovaj. Takže už ho ty lidi hrnou do nějaký stereotypu a pak je jakoby problém se z toho dostat. Takže možná, když se člověk oblíká jako některá skupina lidí a přitom je jinej, tak mu to muže dělat problém, že už mu lidi, už od něj rovnou lidi čekaj něco jinýho. Celkově bych řekl, že ten názor jako takovej, ten vzhled sice má, ale není to nic strašnýho.“ T: „Zažil si třeba někdy nějakou situaci, kdyby na základě vzhledu došlo třeba úplně k nějakýmu sociálnímu vyloučení člověka třeba z nějaký skupiny?“ R: „Na základě vzhledu?“ T: „Teď nemyslím třeba jako barva pleti, ale jako ty úpravy toho vzhledu, že prostě ten člověk používal nějakou neadekvátní úpravu vzhledu, třeba v tom daným kolektivu nebo v daný společnosti byla považována za neadekvátní a ta společnost se k němu postavila jako nějak extremisticky?“ R: „Jako vysloveně špatně? Já bych řekl, že občas mi to přišlo právě pro skupinu lidí… Když člověk potká někoho ve škole nebo takhle, tak tam se mi to nikdy nestalo, že by někoho vysloveně jakoby odsoudili. Ale třeba dělám vlastně karate a tydle bojové sporty a tam, když přijde někdo takovejdle, kdo o sebe extrémně pečuje, tak tam se do těch lidí trefujou podstatně víc… Protože ty, co se choděj ve volným čase trénovat bojové sporty a tydlecty věci, tak většinou nejsou tak daleko od rány, aby si nemohli udělat srandu z někoho, kdo prostě o sebe pečuje.“ T: „A tady by mě zase zajímalo, jako kterým směrem jsou ty narážky cílený?“ R: „Většinou celkově tam mi to přijde o tom, že mají pocit, že ty lidi prostě jsou změkčelí. Takže jinak i na tréninku, jakmile se takovýdle lidi začnou flákat nebo něco, tak se do nich začnou… Občas se do nich strefuje.“ 82

T: „Takže jim připisují třeba i nějaký jakoby osobnostní charakteristiky? Že jsou jako…“ R: „Jo. Určitě podle toho vzhledu no.“ T: „Jasně. Tak super, já moc děkuju.“

Rozhovor třetí – s dívkou reprezentující nejméně časté odpovědi (7 minut) Tazetelka: „A protože ten dotazník se týkal nějakých úprav vzhledu, tak na začátku, kdybys třeba měla nějak charakterizovat, co pro tebe znamená nějaká neadekvátní úprava vzhledu, obecně.“ Respondentka: „Pro mě? Pro mě třeba když má někdo hodně piercingů nebo má strašně divně obarvený vlasy a je to skoro až nechutný, pro mě. A jinak, jinak mi asi nic nevadí víc, ale tohle mi přijde někdy občas až nechutný skoro.“ T: „Jasně. A potom kdybys to třeba rozdělila na holky a na kluky, tak co ti třeba přijde neadekvátní u holek? R: U holek? Třeba když jsou hodně namalovaný, občas až přehnaně, a u kluků, když mají jako vousy, ale nejsou to vousy, jenom takovýto chmýří. To mi přijde občas divný.“ T: „Jasně. A ještě tam třeba byla otázka, nějaký jako nejen vzhledu, co se týče oblečení, ale třeba, jak o ten svůj vzhled pečuje, třeba nějaká hygiena, nějaký jako tak, tak je v tomhle směru, je něco neadekvátního, co tě napadá?“ R: „Asi nic.“ T: „Takže třeba kdyby o sebe někdo nepečoval…“ R: „Tak, že jo, asi by nemusel jako, mohl by trochu vonět, nemusel by bejt jako… (úsměv).“ T: „Jasně. A když se podíváš na to jakým způsobem… U těch holek… Ty jsi třeba popisovala, když jsou moc nalíčený nebo alespoň nějakou minimální hranici tý hygieny, tak když potkáš holku, která je hodně nalíčená, tak změní se nějak nebo zařazuješ si ji třeba nějak jinak, nebo co si o ní pomyslíš, když je přelíčená?“ R: „Tak když je přelíčená, tak že o sebe hodně dbá a že si asi hlavně myslí na sebe a že chce všechny zaujmout tím, jak je namalovaná.“ T: „Takže nějaký jako egocentrismus a potřeba teda zaujmout to okolí?“ R: „No to ego, ego…“ T: „A u kluků? Teď jsem zapomněla, co jsi říkala…“

83

R: „Ty vousy. No. Jako že si myslej, jak jsou strašně krásný a mužný, ale ve skutečnosti to vypadá jako strašně.“ T: „Takže nějakej pocit, že se snažej bejt už jako dospělí, ale vlastně ještě jako nejsou.“ R: „No.“ T: „Tak to chápu. A myslíš si, že třeba, když si obecně zase vybavíš nějaký neadekvátní úpravy, který můžou bejt u kluků a u holek, tak kdo to jako má horší? Kdo je třeba víc pod nějakým kritickým drobnohledem?“ R: „No spíš ty holky, protože u těch se jako očekává, že budou vždycky vypadat krásně a vždycky dobře, zatímco u těch kluků je to takový, jakože je to tam… Že tam je jedno, jak vypadá ten kluk, že se spíš dbá na ty holky, aby byly hezký.“ T: „Takže ty holky to mají těžší v tom, že tam je nějaký to očekávání… Jako na to, že…“ R: „Že by měly vypadat dobře vždycky…“ T: „Jasně. A napadá mě, jestli tě napadaj ještě nějaký neadekvátní úpravy vzhledu, který by třeba narušovaly nějakou identitu? Ať už u kluků nebo u holek… Nějakej jako jejich pocit ze sebe nebo něco takovýho.“ R: „Asi ani ne.“ T: „Kdy ta, třeba společnost na základě toho, jak ten člověk vypadá, by mu začala přisuzovat nějaký jako vlastnosti…“ R: „Hm. Tak třeba když má někdo tetování, tak si třeba hned myslí, že je jako třeba vězeň nebo zločinec nebo takhle… Tak třeba moje rodiče to takhle měli… Třeba máma, že tetování… Jí to evokuje něco špatnýho. Mně to třeba nepřijde, ale někomu z těch starších by to asi takhle mohlo vadit.“ T: „A kdybys… Pojďme teda ještě zpátky k těm holkám, třeba tak nějaká takováhle úprava, která v tobě evokuje nějakej takovej divnej pocit?“ R: „Já nevím, asi nic. Jako mně asi nic nevadí.“ T: „A u kluků, třeba ještě něco?“ R: „Asi ne.“ T: „A kdybychom to směřovali teďkon na narušení nějaký jejich pozice, co se týče toho, že to jsou kluci a tohle to holky, tak takovýto jako genderový rozlišení, tak je ve vzhledu něco, co máš pocit, že by mohlo narušit jakoby tu jejich genderovou identitu?“ R: „Tak třeba když se kluci o sebe až jako přehnaně staraj, když jsou jako takový ty… Nevím jak to říct. Ty vyšperkovaný, co si pomalu dávaj až make up, aby byli dokonalí, a matlaj se těma 84

opalovacíma krémama, a tak to mi přijde, že jako narušuje tu jejich mužnost nebo… Jak to říct… Že se z nich stávají, že se z nich vlastně stávají jako takový, skoro holky.“ T: „Jasně a něco podobnýho třeba u holek tě napadá?“ R: „Takový ty holky, co si na sebe v životě nevezmou sukni, nikdy to, se nenamalujou a pomalu nějaký barevnější oblečení je pro ně prakticky zlo, tak že si vlastně taky jakoby ubírají to, že můžou bejt holkama.“ T: „Jo, takže tam je pro tebe ta charakteristika, že holka by si občas jako mohla vzít sukni, namalovat se a nechodit třeba jenom v jedný barvě.“ R: „No, no, no.“ T: „Jo. A teďkon, když jsi to vyjmenovala, tak myslíš, že se častějc jakoby s tím setkávají holky nebo kluci? S tím jakoby názorem negativním na ně, když by sis je škatulkovala někam.“ R: „No, spíš asi ty kluci, mi teda přijde, že když jsou takový zženštilí, tak se jim spíš říká, že by měli jako…“ T: „A mě by ještě zajímalo, jakým způsobem myslíš, že je tohle třeba podstatný u vás ve třídě? To jak kdo vypadá a jak kdo pečuje o ten svůj vzhled, upravuje se a tak.“ R: „Já si myslím, že u nás to jako, že když má někdo nějaký oblečení a někdo nějaký, tak že zase takový rozdíly to jako nejsou kvůli tomu mezi náma nebo tak.“ T: „A stalo se vám, protože už jste spolu skoro rok ve třídě, já nevím, bavíte se o tom třeba nějak.“ R: „No o tomhle oblečeni ani moc ne nebo o tom vzhledu.“ T: „A… Jo. Tak ještě přemýšlím, co bych se mohla zeptat. Mrknu na nějaký tvoje odpovědi. Je třeba ještě něco, co třeba ještě tebe napadlo k tomuhle tématu? Že je třeba důležitý nebo zajímavý?“ R: „Třeba na minulý škole, tak jako v tom kolektivu, tak tam jsme měli takový holky. Ty se jako pořad… Řešily oblečení a myslely si jako, že ostatní to musej taky pořád řešit a myslely si taky, že je to nejdůležitějsi pořád a potřebovaly se o tom s každým bavit pořád… Tak ale tady to nevidím, nic takovýho, ani někoho takovýho.“ T: „To je docela hezkej příklad. A jak jste to vnímali nebo co jste si o těch holkách řikali?“ R: „No, jako když jsme je viděla poprvé, tak ten první měsíc, tak jsem si říkala, že to jsou určitě strašný fifleny nebo že jsou jako zbytečně takový přehnaný, ale pak když jsem je jako poznala, jako že jsem se s nima začala jako bavit, tak jako byly docela normální, až na to, že byly občas docela ujetý jako na tu módu a bylo to jediný, co je vlastně zajímalo, ale jako když jsme třeba 85

našly nějaký společný téma, tak se s nima docela dalo mluvit, ale nesměla to bejt móda, protože jinak byly naprosto k nezastavení.“ T: „Jasně, a kdybys třeba měla říct nějakou osobnostní charakteristiku, kterou jsi jim na základě toho, že se o tom moc bavily, připisovala?“ R: „No, že jsou hodně… Že jsou jakože takový, že jsou trochu rozmazlený, že toho mají tolik… Toho oblečení, že si to můžou dovolit.“ T: „Mě třeba k tomu napadá nějaká povrchnost možná.“ R: „No, to taky trochu.“ T: „A ty jsi tady ještě vlastně do toho dotazníku psala, že ti přijde ne úplně fajn, když třeba lidi choděj do solárka, když jsou lidi okolo světlí. Tak co si pomyslíš třeba o takovýmdle člověku?“ R: „No, že se o sebe chce jako strašně moc starat a chce bejt jakoby pořad krásnej, jako pořád.“ T: „A jakej myslíš, že takovédle… Třeba zase nějaká osobnostní charakteristika, která by tě napadla?“ R: „No, podle mě, že je hodně povrchní, že se snaží hlavně jenom o ten svůj vzhled, ale nevím ještě… To je asi všechno.“ T:“ Tak jo… Já myslím, že je to asi všecko. Tak já moc děkuju.“ R: „Jo, není vůbec zač.“

Rozhovor čtvrtý – s chlapcem reprezentující nejméně časté odpovědi (9 minut) Tazatelka: „Jo, super. Já tě jenom poprosím mluvit trochu víc nahlas, protože tu není moc slyšet. Super, dobrý. Mě by zajímalo, jestli bys mi na začátku mohl zkusit nějakým způsobem charakterizovat, co pro tebe znamenají, nebo co si představíš pod pojmem neadekvátní úpravy?“ Respondent: „Neadekvátní? No, tak nevím, jako celkově… To se nedá takhle definovat. To je pro každýho úplně jiný. Neadekvátní. Takže… To nevím takhle vůbec.“ T: „Jo, tak to nevadí. Kdyby sis třeba představil nějakou neadekvátní úpravu u holek?“ R: „Já nevím. Třeba moc piercingů, nebo… To je takový docela i neslušný do společnosti nebo moc prostě zmalovaný. To taky asi není moc vhodný a adekvátní nějak.“ T: „Jo. Něco dalšího tě třeba u těch holek napadá?“ R: „Asi ne. Třeba nějaký vlasy do pankáče taky asi není moc adekvátní.“

86

T: „To je dobrý. Ještě nějakej nápad?“ R: „Já nevím, třeba ještě nějaká zvláštní barva. Třeba růžová.“ T: „Jasně. A ještě co se týče třeba nějaký hygieny… Protože v tom dotazníčku byly i otázky jakoby na nějakou péči o ten vzhled. Nejenom třeba na oblečení nebo doplňky.“ R: „Tak pravidelnou hygienu, co jinýho na to říct?“ T: „A kdybychom teďkon položili tu samou otázku, ale pro kluky, tak nějaký neadekvátní úpravy, co tě napadnou u kluků?“ R: „Já bych řekl, že to platí v podstatě stejný pro oba dva. Taky není vhodný třeba ty růžový vlasy nebo ty piercingy všude, taky zmalovaný taky není zrovna moc vhodný.“ T: (smích) „A kdyby přišel kluk namalovanej trochu?“ R: „Tak trochu. Tak to je prostě jeho styl.“ T: „A přišlo by ti to v pohodě?“ R: „Tak, tak z jeho strany to určitě je adekvátní. Mně by se to třeba zrovna moc nezamlouvalo.“ T: „A co by sis o takovýmdle klukovi řekl?“ R: „No, tak řekl bych si, že je to prostě jeho styl a že to nechám na něm.“ T: „Jo?“ R: „No.“ T: „A nějaká třeba osobnostní charakteristika, která by tě k tomu klukovi napadla?“ R: „Tak asi třeba, kdyby byl hodně zmalovanej, že je emo, no.“ T: „Že je co?“ R: „Že je Emo.“ T: „Jasně, a když teďkon projdeme zpátky, co jsi říkal, třeba ty piercingy… Tak co by sis jako řekl o takovymdle klukovi, kterej má nějaký takový piercingy?“ R: „Tak že se mu to líbí, no.“ T: „Jo, mně jde o to, jestli třeba nějakým způsobem to má dopad na to třeba, jak ho hodnotíš jo. Jestli si ho třeba i na nějaký podvědomé úrovni zařadíš někam?“ R: „No, možná bych se ho i bál třeba jako. Jo, že vypadá jako nebezpečně i docela.“ T: „Jo a u holek, co si pomyslíš o holce, která přijde hodně zmalovaná?“ R: „Že je to zase její styl.“ T: „Ale nějak jako zkus zase jít víc po nějakejch třeba i osobnostních charakteristikách, který bys tomu člověku na základě toho přisoudil?“

87

R: „Tak může tím něco jako zakrývat, prostě, nějaké problémy může zakrývat tím, že je moc zmalovaná. Já nevím…“ T: „A jaký problémy by tím mohla zakrývat?“ R: „Já nevím, prostě, v tom vůbec, nevím…“ T: „Třeba u kolegyně padlo, že má pocit, že ti skrývají nějakou svoji pravou tvář nebo něco takového?“ R: „To taky můžou nebo třeba nějaký nedostatky pleti, ale to už zase nemá moc společnýho s tou osobností.“ T: „Jasně a u holky, kdybys viděl třeba piercingy?“ R: „Tak celou tvář? Jako třeba… Tak tý bych se asi taky bál, vůbec nevím, co bych od ní mohl čekat.“ T: „Takže nějaký znejistění jako v tom, jakej ten člověk jako je?“ R: „No, asi jo.“ T: „A myslíš si, že nějak obecně, co se týče neadekvátních úprav vzhledu to mají jakoby horši spíš kluci nebo holky?“ R: „Já myslím, že je to u obou stejný, ale tak ten člověk si o tom svým vzhledu myslí, že to je adekvátní.“ T: „Mě zajímá spíš zase jako ten vliv toho okolí na toho člověka, které si třeba myslí, že ta úprava není adekvátní.“ R: „Tak já myslím, že je to u obou pohlaví stejný.“ T: „Takže myslíš, že stejně často se s tím setkávají kluci i holky?“ R: „Asi jo.“ T: „A ještě by mě zajímalo, já bych se chtěla zaměřit na to, jakej myslíš, že to může mít dopad na nějakou jejich identitu, těch lidí, když prostě použijou nějakou neadekvátní úpravu vzhledu, tak to okolí na to reaguje a člověk si částečně svoji identitu buduje i na tom, jak na něj to okolí reaguje.“ R: „No, tak jak už jsem řekl, tak prostě s tím může chtít vybudit nějaký respekt nebo prostě něco dát najevo tomu okolí tím vzhledem, těma úpravama. Třebaže je to prostě moc nezajímá, to okolí třeba.“ T: „Nějakou zprávu pro to okolí. A myslíš si, že je třeba nějaká souvislost mezi tím, jak člověk vypadá, jak o sebe pečuje a jakej třeba je?“ R: „Tak může tam mít nějakou souvislost, asi ne ve všech případech, ale asi jo.“ 88

T: „A napadá tě třeba něco, kde by se ta souvislost dala najit?“ R: „Moc ne.“ T: „Jo. Tak já zase navážu na to, co říkali kolegové před tebou. Třeba kluk, kterej nosí zženštělé oblečení.“ R: „Tak to je taky jeho styl, když je nějakej, prostě se mu to líbí to oblečení.“ T: „A myslíš, že to teda nemusí souviset s nějakejma jeho osobnostníma charakteristikama?“ R: „Tak asi by mělo spíš.“ T: „Máš pocit, že by teda mělo, že když se člověk nějak oblíkne, že by to mělo zároveň vyjadřovat, jaký je.“ R: „Jo.“ T: „A tím vlastně jsi i odpověděl na otázku, když teda potkáš někoho, kdy vypadá drsně a nebezpečně, třeba nevím, má piercing nebo tetování…“ R: „Tak se mu budu radši vyhýbat.“ T: „Hm, takže se stává, že člověk na základě toho, jak vypadá nebo na základě nějakýho svýho vzhledu…“ R: „Soudí ty ostatní.“ T: „Hm.“ R: „No tak určitě.“ T: „Jo, tady mě ještě napadá, jestli myslíš, že narušení nějaký tý, třeba řekněme role, že je to muž a to žena, jakoby narušení toho genderovýho rozdílu, tak jestli u tohodle toho bejvaj třeba spíš napadaný kluci nebo spíš holky. Jestli když se třeba holky nějak oblíknou, že je zpochybnění jako nějakýho jejich ženství a naopak kluci, když se nějak oblíknou nebo o sebe moc pečujou…“ R: „Já myslím, že je to spíš u těch kluků, když se o sebe moc starají, malujou se, nosej nějaký, nevím třeba růžový oblečení, příklad. Já nevím, tak v podstatě je to okolí posuzuje jinak, zatímco když se holky oblíknout jako do nějakýho spíš jako klučičího oblečení, tak to se moc neřeší, bych řekl.“ T: „Takže u těch kluků je to horší.“ R: „No.“ T: „A mě by ještě zajímalo, jakým způsobem myslíš, že je tohle důležitý u vás ve třídě v tom vašem kolektivu?“ R: „Jakým způsobem? Tak já myslím, že tam se moc ty rozdíly neřešej, že kdyby někdo přišel v růžovém oblečení, tak myslím, že jsme dobrej kolektiv, že by to nějak vzali.“ 89

T: „A třeba nějaký první dojmy z toho, když jste se ještě neznali, když se ty dojmy teprve utvářely.“ R: „Začátek roku, to už si nepamatuju.“ T: „Tak kdybys zkusil zapátrat, jestli třeba bylo něco, co tě na někom zaujalo nebo vyděsilo.“ R: „Tak třeba jako Honza přišel oblečenej jako pořádnej metalista, tak prostě tím si chtěl asi jako vybudit respekt nebo něco takovýho, takže vypadal jako takovej tvrdší člověk, ale teďka je takovej, jako když se pozná blíž, tak takovej v podstatě vůbec není.“ T: „Jo a třeba ještě něco jinýho něco u holek, co tě praštilo do očí?“ R: „Ježiš, to už nevím.“ T: „Tak to nevadí. A je třeba něco jinýho, co tě napadá k tomuhle tomu tématu? Nějaká historka, událost nebo tvůj názor?“ R: „ Já nevím. Já jsem v podstatě nad tímhle tématem vůbec nějak nikdy nepřemýšlel v podstatě…“ T: „Jo a myslíš si, že je pro lidi důležitý, jak vypadají, jak o svůj vzhled pečujou a podobně?“ R: „Tak určitě, protože to už padlo v tý jiný otázce, že lidi je podle toho souděj vlastně, i takže si na tom docela dávají záležet a chtěj vypadat tak, jak je ty lidi budou soudit.“ T: „Takže znova jakoby říkáš, že ty lidi se oblíkají tak, jak chtějí, aby je ty ostatní viděli.“ R: „No.“ T: „Tak to je všechno. Děkuju.“

5.5. Příloha 5 – Podrobný rozbor 1. otázky dotazníku Názory dívek Porovnáme-li názory dívek na chlapce a dívky v optimálních frekvencích, zjistíme, že dvě činnosti – líčení a lakování nehtů - by měly vykonávat pouze dívky, zatímco chlapci nikdy. Dalších dvanáct činností by měly dívky vykonávat častěji než chlapci, dvě činnosti by měla obě pohlaví vykonávat stejně často – úpravy vlasů a čištění zubů – a jednu činnost – holení tváře – by měli vykonávat pouze chlapci. V osmdesáti dvou procentech50 by tedy dívky měly vykonávat činnosti spojené s hygienou častěji než chlapci. Pro přehlednost jsem dané činnosti seřadila do následující tabulky dle optimálních frekvencí, kde můžeme vidět, v jakých činnostech by se dle 50

Procentuální hodnoty uvádím, vzhledem k nízkému počtu respondentů/ek, spíše jako orientační.

90

dívek od sebe měli chlapci a dívky nejvíce lišit co do četnosti jejich vykonávání. V prvním sloupci nalezneme dané aktivity seřazené od těch, které by měly dívky vykonávat o hodně častěji než chlapci (eventuálně by je měly vykonávat pouze dívky), přes ty, které by měly daná pohlaví vykonávat stejně často až po ty, které by měli častěji vykonávat chlapci (popřípadě výlučně chlapci). Ve druhém sloupci nalezneme, o kolik se konkrétně liší průměrné hodnoty těchto aktivit mezi chlapci a dívkami – stále vše z pohledu dívek. Seřazené činnosti

Rozdíl průměrných hodnot chlapců a dívek dle názoru dívek

1. Líčení

+ 8,8

2. Používání tělového krému

+ 3,3

3. Lakování nehtů

+ 2,8

4. Používání pleťového krému

+ 2,6

5. Holení jiných částí těla

+2

6. Používání pleťové masky

+ 1,8

7. Používání krému na ruce

+ 1,7

8. Česání a běžná úprava vlasů

+ 1,4

9. Mytí vlasů

+ 0,5

9. Používání parfémů

+ 0,5

10. Výměna svrchního oblečení

+ 0,4

11. Sprchování/koupání

+ 0,3

11. Nákup nového kusu oblečení/bot/doplňků

+ 0,3

12. Výměna čistého spodního prádla

+ 0,1

13. Barvení a stříhání vlasů

0

13. Čištění zubů

0

14. Holení tváře

- 4,9

Největší rozdíly nalezneme u aktivit, jejichž provádění není součástí nezbytně nutné péče o vzhled, tzn. že je můžeme nazvat „nadstavbové“. Patří mezi ně např. lakování nehtů, líčení, používání krémů apod. Můžeme je chápat jako činnosti určené spíše dívkám, tedy femininní. U těchto aktivit také uvedly dívky největší rozptyl mezi optimálními a minimálními hodnotami (jak pro chlapce tak pro dívky). To znamená, že pravidelnost jejich provádění není tak striktní jako u aktivit, které lze považovat za základní součást péče o vzhled – sprchování, mytí vlasů, výměna oblečení apod. U těch se naopak rozdíly mezi chlapci a dívkami snižují stejně jako rozptyl mezi optimem a minimem. Další výrazné rozdíly nacházíme u aktivit, které z biologické podstaty vykonává jen jedno pohlaví - holení tváře. Zvláštní postavení má ve výše uvedené tabulce používání parfému, které stojí mezi ryze hygienickými aktivitami. Může to znamenat, že dívky tuto aktivitu považují za součást nutných aktivit. Celkově můžeme zhodnotit, že dívky od ostatních dívek očekávají, že se většině aktivit spojených se vzhledem budou věnovat častěji než chlapci. A to zejména u aktivit, které nejsou „společensky nezbytné“.

91

Názory chlapců Stejně jako u dívek, tak i u chlapců se v této otázce objevila minimální četnost, která byla vyšší než optimální četnost, což, jak jsem uvedla, je třeba zohlednit v celkovém hodnocení. Podíváme-li se opět na optimální frekvence chlapců a dívek, zjistíme, že patnáct činností by dívky měly vykonávat častěji než chlapci. Dále jednu činnost by měli chlapci i dívky vykonávat stejně často - výměna čistého spodního prádla - a jednu aktivitu by měli vykonávat výlučně chlapci - holení tváře. Celkově 88 % aktivit by měly dívky vykonávat častěji než chlapci. I zde jsem zařadila tabulku s jednotlivými činnostmi seřazenými totožným způsobem. Seřazené činnosti

Rozdíl průměrných hodnot chlapců a dívek dle názoru chlapců

1. Líčení

+ 5,8


+ 3,6


+ 2,3


+ 2,1


+ 2,1


+ 2,1


+1

5. Nákup nového kusu oblečení/doplňků/bot

+1

6. Používání parfémů

+ 0,7


+ 0,7


+ 0,3

8. Mytí vlasů

+ 0,2

8. Výměna svrchního oblečení

+ 0,2


+ 0,1


+ 0,1

10. Výměna čistého spodního prádla 11. Holení tváře

0 - 3,4

Celkově tedy můžeme říci, že chlapci považují za normální, že se dívky aktivitám souvisejících s hygienou a péčí o vzhled budou věnovat častěji než chlapci. V horní polovině tabulky se opět nalézají aktivity, které jsem již výše charakterizovala jako „nadstavbové“ a více femininní. Rozptyl mezi optimální a minimálními hodnotami byl u chlapců i dívek nejčastěji u aktivit nalézajících se v horní části tabulky, tzn. u těch, které považujeme spíše za femininní.

92

5.6. Příloha 6 – Podrobný rozbor 2. otázky dotazníku Názory dívek Dívky uvedly, že dvěma aktivitám - líčení a lakování nehtů - by se chlapci neměli věnovat vůbec. Jedenácti aktivitám by se děvčata měla věnovat déle než chlapci. Čištění zubů by měla obě pohlaví věnovat stejně času a holení tváře by se měli častěji věnovat chlapci (děvčata ovšem neuvedla, že by se dívky této aktivitě neměly věnovat nikdy). Pro přehlednost též následuje tabulka s rozdíly v průměrných hodnotách mezi jednotlivými pohlavími. Zde jen upozorním, že oproti první otázce je zde škála opačně, tzn. čím nižší číslo, tím kratší doba (u první otázky platilo, čím nižší číslo, tím vyšší četnost). Z tohoto důvodu jsou v tabulce nejprve minusové hodnoty a následně plusové. Pořadí aktivit od „dívčích“, přes společné k „chlapeckým“ je ovšem zachované. Seřazené činnosti

Rozdíl průměrných hodnot chlapců a dívek dle názoru dívek


- 3,3

2. Líčení

- 2,9


- 2,4


- 1,7

5. Nákup nového kusu oblečení/bot/doplňků

- 1,2


- 1,1


- 0,9

8. Mytí vlasů

- 0,8

8. Každodenní výběr svrchního oblečení

- 0,8


- 0,7


- 0,6


- 0,5


- 0,3


0

14. Holení tváře

+ 2,5

Dívky od ostatních dívek očekávají, že se většině (87 %) aktivit spojených s hygienou budou věnovat déle než chlapci. Dále můžeme říci, že dívky nepřipouštějí výskyt některých činností u chlapců - líčení, lakování nehtů - ale na druhou stranu nevylučují výskyt aktivit, které bychom spíše označily jako výhradně mužské u dívek - holení tváře. Jsou tedy k opačnému pohlaví přísnější. Porovnám-li rozptyly mezi optimálními a minimálními dobami, zjistím, že pro dívky stanovily dívky největší rozptyl u sprchování/koupání a pro chlapce u používání tělového krému. U dívek tomu tak může být proto, že sprchování a koupání jsou v zásadě dvě aktivity a u každé z nich lze předpokládat jinou dobu trvání. Nejmenší rozptyl nalezneme u aktivit, jejichž výskyt u 93

dané skupiny dívky obecně nepředpokládají. Jsou jimi holení tváře u dívek a líčení a lakování nehtů u chlapců.

Názory chlapců Chlapci v této otázce uvedli třináct aktivit, kterým by se dívky měly věnovat déle než oni, jednu aktivitu, u které očekávají stejnou časovou dotaci u obou pohlaví - holení jiných částí těla - a jednu činnost, kterou by měli déle vykonávat chlapci - holení tváře. Opět následuje přehledová tabulka. Seřazené činnosti

Rozdíl průměrných hodnot chlapců a dívek dle názoru chlapců

1. Lakování nehtů 2. Líčení

- 3,6 -3


- 1,9


- 1,6


- 1,5

6. Nákup nového kusu oblečení/doplňků/bot

- 1,4

6. Každodenní výběr svrchního oblečení

- 1,4


-1


- 0,9


- 0,7

10. Mytí vlasů

- 0,4


- 0,3


- 0,2

13. Holení jiných částí těla 14. Holení tváře

0 + 1,9

Z výsledků tedy vyplývá, že chlapci předpokládají a očekávají, že dívky budou většině aktivit spojených s hygienou věnovat více času než oni. I zde vidíme, že aktivity na začátku tabulky mají charakter „nadstavbových“ a směrem dolů se více vyskytují aktivity, u kterých se obecně očekává nějaká minimální pravidelnost. Při porovnání optimálních a minimálních časových úseků jsem zjistila, že nejmenší rozdíly uvedli chlapci pro chlapce u aktivit líčení a lakování nehtů a pro dívky u pleťového krému a holení tváře. Dalo by se tedy usoudit, že nejmenší rozdíly jsou u aktivit, které nejsou pro danou genderovou skupinu typické. To znamená, že i doba, po kterou se jí daná skupina věnuje, je striktněji omezena. Je možné očekávat, že největší rozdíly tedy nalezneme u aktivit, které pro chlapce či dívky budou typické. U chlapců se však toto očekávání nepotvrdilo, neboť chlapci uvedli pro chlapce největší rozdíly optimální a minimální doby u sprchování, koupání a nákupu nového kusu oblečení a pro dívky u mytí vlasů a nákupu nového kusu oblečení. To je u aktivit, 94

které považuji za součást každodenní péče o hygienu. A u nakupování nového oblečení můžeme velký rozptyl chápat v souvislosti s poměrně malou frekvencí této aktivity, tzn. že pokud se této aktivitě již rozhodnu věnovat, mohu si vybrat, kolik času jí věnuji.

5.7. Příloha 7 – Podrobný rozbor 4. otázky dotazníku Názory dívek První oblastí, která mne zajímala, byla barva části oděvu. Respondentky u dívek nejčastěji odpověděly, že všechny zmíněné barvy jsou vhodné (33 %)51 a žádná není nevhodná (63 %). Oproti tomu u chlapců tuto možnost zvolily jen tři dívky, ale zastoupení jednotlivých barev bylo stále poměrně rovnoměrné, o trochu vhodnější než ostatní se zdají být barvy modrá a zelená, které obecně bývají charakterizovány jako více maskulinní. Výjimku tvoří růžová barva, která byla zvolena respondentkami jako nejméně vhodná pro chlapce. Tato barva, která je jednoznačně považována za dívčí (již jako miminka bývají touto barvou dívky odlišovány od chlapců), a tedy femininní, není dle dívek pro chlapce vhodná, tzn. femininita u chlapců není vhodná. Oproti tomu již zmiňovaná zelená a modrá barva, které jsem charakterizovala dle výsledků jako více maskulinní, se neobjevily jako nevhodné pro dívky. Dle dívek je tedy v pořádku, aby ostatní dívky používaly barvy, které lze považovat za maskulinní. Trochu jiné závěry přináší podotázka na barvu celého oděvu, kde respondentky uvedly jako nejvíce vhodné barvy pro dívky modrou (14 %) a bílou (12 %) a jako nejméně vhodnou barvu růžovou. Ostatní barvy jsou zastoupeny poměrně rovnoměrně. Lze se tedy zamyslet nad tím, zda modrou barvu nelze považovat za genderově neutrální, přestože je z hlediska společenského rozlišení genderu komplementární k femininní růžové. Mohlo se tak stát například vlivem módy, kde je jedním ze součastných trendů „námořnický“ styl oblékání a barvy modrá a bílá tvoří jeho základ. Co se týče nevhodnosti růžové barvy na celém dívčím oděvu domnívám se, že se jedná o signál, že příliš mnoho růžové barvy - femininní - není vhodné ani pro dívky, tzn. příliš mnoho femininity nepovažují respondentky u dívek za vhodné. Pro chlapce zhodnotily respondentky jako nejvíce vhodnou černou (16 %), bílou, modrou a šedivou barvu (14 %). Mimo modrou se tedy jedná o barvy, jež jsou celospolečensky vnímány jako poměrně neutrální. Nejméně vhodnou barvou pro chlapce je dle dívek růžová (35 %), ale také žlutá, 51

Procenta v závorkách za jednotlivými možnostmi udávají poměr vůči ostatním možnostem, nikoli kolik procent osob takto odpovědělo.

Respondenti/ky měli totiž možnost zaškrtnout více odpovědí a údaj vztažení k počtu osob by tedy byl nerelevantní.

95

oranžová a červená barva (15%). Tyto barvy lze tedy vnímat jako více femininní a pro chlapce nevhodné. Další komponentou, kterou jsem zařadila do této otázky, byly punčocháče. Respondentky celkem jednoznačně uvedly, že pro dívky jsou vhodné všechny druhy (58 %) a žádný není nevhodný (58 %). Naopak pro chlapce vnímají dívky jako nevhodné všechny druhy punčocháčů (75 %) a žádné jako vhodné (67 %). Dívky tedy vymezily punčocháče jako čistě femininní záležitost, která u chlapců není vhodná. Při dotazování na podprsenky dívky nejčastěji uváděly, že vhodné jsou pro dívky všechny druhy podprsenek (40 %) a zvláště krajkové a neutrální (27 %). Nevhodné dle respondentek pro dívky není žádný druh (58 %) nebo sportovní podprsenka (42 %). Většina dívek se shodla, že pro chlapce nejsou podprsenky vhodné, vnímají tuto část oděvu tedy jako ženskou, femininní a pro chlapce nevhodnou. Co se týká nevhodnosti sportovní podprsenky u dívek, domnívám se, že dívky mohly reflektovat její nevhodnost pro běžné nošení, nikoli její celkové užívání například pro sportovní aktivity. Dále jsem se zajímala o vhodnost či nevhodnost různých druhů triček. Respondentky uvedly, že v podstatě všechny druhy triček jsou pro dívky vhodné, ale jako nejméně vhodné uvedly trička s límečkem a velmi volná. Pro chlapce uvedly jako vhodné tričko s dlouhým rukávem, s límečkem, neutrální a všechno volné. Naopak jako nevhodné pro chlapce uvedly tričko na tenká ramínka a upnuté. V tomto ohledu mají tedy dívky dle dívek širší škálu triček, ze které mohou vybírat, než chlapci tak, aby jejich oděv byl vnímán jako vhodný. Následovalo dotazování na různé typy košil. Pro dívky jsou dle dívek vhodné všechny košile, o trochu méně vhodné jsou snad jen velmi volné košile. Některé dívky uvedly, že pro chlapce jsou vhodné všechny druhy košil (20 %), ale zejména ty s dlouhým rukávem a velmi volné. Jako nejméně vhodné pro chlapce se jeví dívkám upnuté košile (50 %). Košile lze tedy považovat za poměrně neutrální část oděvu. Dále mne zajímal názor dívek na druhy svetrů a mikin. Dívky uvedly, že pro děvčata jsou vhodné všechny nabízené druhy horní části oděvu. Pro chlapce přibližně polovina děvčat uvedla jako adekvátní všechny druhy svršků, ale druhá polovina vymezila svršky s knoflíky jako nevhodné pro chlapce. Určitá část respondentek tedy oblast maskulinity o některé znaky zužuje. Dívky dále uvedly, že pro dívky jsou vhodné upnuté a neutrální kalhoty a naopak velmi široké a zvonové jsou nevhodné. U chlapců se vyjadřovaly především k neutrálním a velmi 96

širokým kalhotám, které nejčastěji označovaly jako vhodné, ale stejně často jako nevhodné. V této otázce tedy minimálně děvčata vzhledem k chlapcům nesdílejí určitou skupinovou normu.

Názory chlapců I chlapci nejčastěji odpověděli, že pro dívky jsou vhodné všechny barvy (16 %) a samostatně byly nejčastěji zastoupeny barvy bílá (13 %), červená (13 %) a zelená (12 %). Jako nejméně vhodnou pro dívky uvedli chlapci šedivou (26 %) a hnědou barvu (16 %). Domnívám se, že tyto dvě barvy chlapci uvedli, neboť mají s dívkami spojenou spíše barevnost, jež je vnímána jako ženská, tedy femininní, a tyto barvy tedy žádanou míru femininity nenaplňují. Pro chlapce uvedli respondenti jako vhodné barvy modrou (14 %), šedivou (13 %) a černou (12 %). A jako nejméně vhodnou barvu pro chlapce uvedli růžovou (39 %). K celé barvě oděvu chlapci uvedli, že pro dívky je nejvhodnější bílá (15 %), červená a modrá barva (12 %) a žlutá a zelená barva (10 %). Jako nevhodné uvedli pro dívky šedivou (23 %), růžovou (15 %) a hnědou barvu (10 %). Opět se tedy setkáváme s nevhodnou přemírou femininity v podobě růžové. U chlapců považují respondenti za nejvhodnější barvy černou (19 %), bílou (18 %), modrou (16 %) a šedivou (14 %). Objevuje se zde šedivá barva, kterou pro dívky uvedli chlapci jako nevhodnou. Lze tedy usuzovat, že chlapci vnímají tuto barvu jako více maskulinní. Růžová barva (27 %), oranžová (15 %) a červená (14 %) jsou respondenty vnímány jako nejméně vhodné barvy pro chlapce. Vzhledem k tomu, že se jedná o barvy často spojované s dívkami, lze opět usoudit, že příliš femininních komponent u chlapců nepovažují chlapci za vhodné. Punčocháče jako část oděvu chlapci nevymezili jako čistě femininní. Část respondentů sice uvedla, že pro chlapce není vhodný žádný druh punčocháčů (45 %), ale poměrná část uvedla, že zimní punčocháče jsou pro chlapce vhodné. Jako nevhodné pro chlapce uvedli respondenti buď vše, tzn. žádné nejsou pro chlapce vhodné (50 %), nebo krajkové (33 %). U dívek vnímají jako vhodné všechny druhy punčocháčů (46 %) a zvláště krajkové (32 %) a jako nevhodné buď nic (56 %) nebo zimní (33 %). Chlapci tedy poukazují na to, že krajkové punčocháče náleží spíše dívkám, tzn. jsou více femininní, což u chlapců není vhodné, a naopak zimní punčocháče vnímají jako spíše maskulinní a pro dívky nevhodné. Poprvé se nám tedy objevuje polarita nežádoucí maskulinity u dívek. Osobně jsem zimní punčocháče považovala za genderově neutrální a napadá mne tedy, že jejich přiřazení chlapcům může být výsledkem očekávání, že pokud jsou na 97

výběr dvě možnosti a jedna z nich je všeobecně vnímána jako femininní, ta druhá by měla být automaticky maskulinní. Jedná se ovšem pouze o domněnku. V podotázce týkající se podprsenky respondenti poměrně často využívali možnost jiné, ale bez doplnění alternativní informace, tzn. že celkový názor chlapců bude o tyto chybějící informace ochuzen. Jako vhodné pro dívky se jeví chlapcům podprsenka neutrální, dále krajková a nejméně sportovní. Polovina chlapců zároveň souhlasila s tím, že pro dívky jsou vhodné všechny druhy podprsenek. U chlapců respondenti uvedli, že není vhodné nic (28 %) nebo zvolili odpověď jiné bez doplnění (50 %). Tři chlapci ovšem uvedli jako vhodné buď krajkovou, nebo neutrální podprsenku. Tento fakt si vysvětluji tak, že otázka na přítomnost podprsenky u chlapců vyvolala v chlapcích pocit nepatřičnosti nebo ostychu a někteří na ni zareagovali tak, že zvolili možnost jiné nebo z legrace vybrali tu nejméně očekávanou odpověď. Další možností je, že uvažovali o neobvyklých situacích, kde by byl výskyt podprsenky u chlapce z určitých důvodů adekvátní. V otázce triček se chlapci naprosto shodli s názory dívek. Dívkám tedy také ponechali větší možnost volby z různých druhů triček než chlapcům. Obecně tedy trička s límečkem a velmi volná můžeme charakterizovat jako více maskulinní, ale jejich výskyt u dívek není problematický. Na druhou stranu trička upnutá a na tenká ramínka jsou vnímána jako jednoznačně dívčí a jejich výskyt u chlapců považují obě skupiny za nevhodný. Někteří chlapci uvedli, že pro dívky jsou vhodné všechny druhy košil (18 %), ale zejména košile s krátkým rukávem a upnuté vnímají jako vhodné, za nevhodné považují především velmi volné košile, a to i pro chlapce. Mimo to respondenti uvedli jako nevhodné pro chlapce i upnuté košile. Naopak košile s dlouhým i krátkým rukávem a neutrální vnímají jako vhodné. V oblasti mikin a svetrů chlapci uvedli, že pro dívky jsou nejvhodnější svršky na zip, o něco méně svršky s kapucí a nejméně vhodné ty na knoflíky. Přibližně čtvrtina uvedla, že pro dívky jsou vhodné všechny zmiňované druhy svetrů a mikin. Pro chlapce uvedli respondenti jako nejvhodnější mikiny či svetry s kapucí a jako nejméně vhodné s knoflíky. Častěji než pro dívky uvedli, že jsou vhodné všechny druhy svršků (44 %). Při dotazování na různé druhy kalhot respondenti uvedli, že pro dívky jsou nejvhodnější upnuté a neutrální a velmi široké jsou naopak nevhodné. U chlapců považují za výrazně méně vhodné zvonové, upnuté a velmi široké kalhoty. Třetina chlapců ovšem uvedla i upnuté kalhoty jako vhodné.

98

5.8. Příloha 8 – Podrobná analýza rozhovorů Vyhodnocení prvního rozhovoru – s dívkou s třídně typickými odpověďmi První rozhovor jsem vedla s dívkou, která v dotazníku nejčastěji odpovídala stejně jako její spolužáci/ačky. Rozhovor nám zabral devět minut. Dívka na většinu otázek odpovídala poměrně nejistě, tj. často využívala slova možná, asi, no, mezi otázkou a odpovědí byly opakovaně delší časové prodlevy a intonace jejího hlasu působila též nejistě. Vícekrát dívka neodpověděla na danou otázku ani po druhé výzvě, která první otázku parafrázovala, a uzavřela ji sdělením Já nevím nebo Nic mě nenapadá. Mohu se domnívat, že mimo osobnostní dispozice či aktuální naladění byl tento fakt ovlivněn i vlastním tématem rozhovoru nebo tím, že byla první osobou ze třídy, se kterou jsem rozhovor vedla. Pro přehlednost jsem se rozhodla sdělení týkající se neadekvátních úprav vzhledu zpracovat do následující tabulky. Vzhled

Obecně

Druh neadekvátní úpravy vzhledu

Interpretace/dojem (z) neadekvátní úpravy vzhledu52

Přijít do školy v teplákách. Mít dredy.

Může brát drogy.

Být hodně nalíčená. Přehnaná péče – obecně.

dbá. Nadměrné zvýraznění ženských

Dívky

Chlapci

Moc si to bere. Je to fiflena. Na všechno

znaků. Nedostatečná péče – hygiena.

Nemá dostatek peněz (třeba na vodu).

Nošení chlapeckého oblečení

Divné.

Přehnaná péče – obecně.

Snaha upoutat pozornost u holek.

Nošení růžového svetru.

Zženštělé, divné.

Hip-hoperské oblečení (nízko rozkrok, dlouhé triko)

Jednotlivá sdělení jsem rozdělila podle toho, komu byla určena, tj. dívkám, chlapcům nebo všem osobám. Podívám-li se, jaké druhy neadekvátních úprav vzhledu dívka zmiňovala pro chlapce i dívky, mohu říci, že v případě nošení tepláků do školy se neadekvátnost vztahuje zejména ke školnímu prostředí, kde dívka neočekává výskyt oblečení, které můžeme charakterizovat jako volnočasové. Ve druhém případě - mít dredy - dívka spojuje úpravu vzhledu s určitým společensky patologickým jevem, konkrétně s braním drog. U dívek zmínila

52

V případě, že u některého druhu neadekvátní úpravy vzhledu není uvedena interpretace/dojem, v rozhovoru jsme jednoduše tuto oblast blíže

neprobírali.

99

přehnané líčení, které je možné zahrnout do obecně přehnané péče. Na základě její přítomnosti již respondentka dívkám připisuje tendence k určitému chování a souhlasila a s tvrzením, že se tím dívky snaží o zvýraznění své ženskosti. Říká tím tedy, že přehnané zdůrazňování ženských rysů nepovažuje za vhodné. Zároveň uvádí, že nošení chlapeckého oblečení u dívek také nepovažuje za vhodné, ale za divné. V genderové rovině se tedy objevuje nepřiměřenost u dívek jak v polaritě přehnané feminizace, tak v posilování maskulinních znaků. U chlapců dívka uvádí jako neadekvátní přehnanou péči o vzhled, na jejímž základě usuzuje, že se tak chlapci snaží zvýšit svou atraktivitu a upoutat pozornost děvčat. Není však zcela jednoznačné, zda se jedná o úpravy vzhledu, které jsou často považovány více za femininní (např. používání krémů, lakování vlasů apod.) nebo ty podporující maskulinitu (např. cílené tvarování muskulatury). Dále dívka uvedla, že nošení růžového svetru považuje u chlapců za zženštilé a divné. Růžovou barvu tedy považuje dívka za femininní a její výskyt na oděvu chlapců není vítán. Obecně mohu říci, že dívka souhlasila s tvrzením, že na základě nepřiměřeného vzhledu se mění dojem z dané osoby a její hodnocení. Takto změněné hodnocení má dle dívky stejný dopad na chlapce i dívky. Souhlasila také s tím, že u osob, které využívají úpravy vzhledu přisuzované opačnému genderu, by uvažovala o odlišnosti v sexuální orientaci. Dívka uvedla, že v souvislosti s touto oblastí někdy hovoří se spolužačkami o tom, jak jsou jiné dívky nalíčené nebo oblečené, ale celkově toto téma u nich ve třídě nepovažuje za důležité.

Vyhodnocení druhého rozhovoru – s chlapcem s třídně typickými odpověďmi Druhý rozhovor jsem vedla s chlapcem reprezentujícím průměrné odpovědi, tzn. v dotazníku nejčastěji volil odpovědi stejné jako většina jeho spolužáků/aček. Společný rozhovor nám trval devatenáct minut i díky tomu, že byl chlapec velmi sdílný, a jeho odpovědi byly rozvětvené a někdy se podělil i o zkušenosti ze života mimo školu. Zároveň se v některých jeho sděleních objevovala protichůdná tvrzení, např. hovořil o tom, že společnost i sebe považuje za poměrně tolerantní, ale zároveň uvedl, že jsou lidé, které díky jejich vzhledu škrtá, ale zároveň i chápal kamaráda, který nestál o to, kamarádit se s někým, kdo ho odmítá jen kvůli vzhledu. Tento fakt poukazuje na nepromyšlenost jeho tvrzení a lze z toho tedy vyvodit, že dané názory jsou výsledkem kombinace stereotypů a přejatých tvrzení, která dohromady tvoří nekonzistentní postoj. Lze se tedy zamyslet nad tím, zda jsou respondenti/ky v tomto věku již

100

schopni utvářet vnitřně koherentní struktury, které jsou projevem jistého poznání již dospělé mysli. Pro shrnutí zmiňovaných neadekvátních úprav vzhledu jsem opět použila převedení do tabulky. Než přejdu k jednotlivým bodům, ráda bych uvedla, že chlapec souhlasil s tím, že neadekvátní úprava vzhledu ovlivňuje naše hodnocení dané osoby a zároveň několikrát zdůraznil vliv vzhledu při prvním kontaktu, tzn. na první dojem. Domnívá se, že naše hodnocení určité osoby může zasáhnout do jeho identity, ovšem s předpokladem, že člověk se obléká tak, jak chce, aby ho druzí viděli a chápali. Je tedy v pořádku, že ho okolí vnímá právě prostřednictvím jeho vzhledu, který si aktivně utváří jako součást své identity. Vzhled


Interpretace/dojem (z) neadekvátní úpravy vzhledu

Vypadat jako bezdomovec a být cítit Obecně

(smrdět). Mít piercing v obličeji. Být celá v růžovém oblečení.

Je ztřeštěná. Nepoužitelná pro normální život. Drží se ideálů a svých zaběhlých pravidel

a

není

přizpůsobivá.

Perfekcionismus. Dívky

Mít piercing v obličeji.

Rovnou je škrtá. Mohou být spojeni s drogami.

Být hodně nalíčená.

Neochota bavit se s člověkem, o kterém nevím, jak doopravdy vypadá. Možná něco skrývá.

Nosit oblečení v gothic stylu apod. Přehnaně o sebe pečovat.

Zbytečné mrhání časem. Opravdu se jim to líbí nebo se snaží upoutat pozornost kvůli pocitu méněcennosti.

Být Chlapci

zženštělí,

tzn.

nosit

oblečení nebo si lakovat vlasy.

zženštělé Jsou vyhranění, tzn. nejsou v pohodě. Trochu mi to vadí. Zvláštní pocit mluvit s takovýmhle člověkem a nemyslet si o něm nic špatného. Jsou to cíťové nebo se snaží být středem pozornosti.

Být na sebe přehnaně opatrný.

Jsou změkčilí.

U dívek chlapec uvedl, že se mu zdá neadekvátní, aby měly celý oděv růžový a na základě takového vzhledu přisoudil daným dívkám hned několik osobnostních charakteristik a schopností53. Budu-li růžovou barvu chápat jako obecně femininní, její přítomnost na celém oděvu tedy představuje nadměrné užití femininních znaků, které tímto chlapcem není 53

Pro názornost uvádím citaci sdělení daného chlapce o dívkách v růžovém: „No většinou jsou ty holky takový ztřeštěný a přijdou mi jako

nepoužitelný pro normální život. Jsou takový vyhraněný. Přesně si drží ty ideály, jak všechno má bejt a cokoli jim do toho skočí, tak je prostě problém.“

101

považováno za přiměřené. Dále chlapec uvedl jako nevhodné přehnané líčení, které by bylo možné také chápat jako nadměrné užití prvků zdůrazňující rysy, které považujeme za ženské. V tomto případě ovšem hraje roli i pocit, že se daná osoba snaží něco skrýt (i něco jiného než jen fyzickou tvář), což v respondentovi vyvolává pravděpodobně nepříjemný pocit, který ústí v neochotu s takovýmto člověkem komunikovat. Další neadekvátní úpravou, kterou chlapec zmiňoval i v obecné rovině, tzn. neadekvátní jak pro dívky, tak pro chlapce, byly piercingy umístěné v obličeji, které spojoval s patologickým jevem – braním drog – a přímo vyslovil, že takové lidi škrtá, což chápu jako vyloučení z okruhu lidí vhodných pro komunikaci, přátelství apod. U chlapců se všechny zmiňované neadekvátní úpravy vzhledu týkaly nežádoucí přítomnosti rysů, které považujeme za femininní, ať už se jednalo o přehnanou péči, zženštilé oblečení nebo vlastnost – přehnaná opatrnost, která tedy nezapadá do repertoáru mužských vlastností. Jako hlavní důvody, proč chlapci tyto úpravy vzhledu volí, uvedl chlapec jednak snahu upoutat pozornost a jednak projekci osobnostních rysů do vzhledu – jsou to cíťové. Připustil i možnost, že se jedná čistě o preferenci daného stylu života či oblékání. Celkově se jako nepřiměřenost ve vzhledu jeví přítomnost femininních znaků u chlapců a přehnané femininní znaky u dívek. Chlapec dále uvedl (po dlouhém váhání), že společnost je v hodnocení vzhledu pravděpodobně o trochu kritičtější k chlapcům a uvedl příklad punkerů, kteří nejsou společností dobře přijímáni. V rámci třídního kolektivu chlapec nepozoroval ve vzhledu spolužáků/aček žádné extrémy a domnívá se, že vzhled u nich ve třídě není důležitým tématem. Zároveň přiznal, že se občas různé komentáře vůči vzhledu objevují, ale zdůraznil jejich žertovný charakter. Uvedl příklad spolužáka, který si geluje vlasy a jiný spolužák to okomentoval slovy: „Foukal vítr z obou stran.“ Fakt, že byl tento komentář vysloven naznačuje, že vzhled spolužáků/aček nezůstává bez povšimnutí a dále fakt, že byl vysloven vůči chlapci, poukazuje na jeho provázanost s genderovými normami, neboť ani jednou v průběhu dotazníků či výzkumu jsme nenarazili na situaci, kdy by snad byl komentován upravený účes u některé z dívek.

Vyhodnocení třetího rozhovoru – s dívky s třídně netypickými odpověďmi Třetí rozhovor jsem vedla s dívkou, která nejčastěji v dotazníku odpověděla odlišně od zbytku kolektivu. Rozhovor nám trval sedm minut. Dívka ochotně odpovídala na mé dotazy někdy jednoslovně, ale častěji v rozvitých větách.

102

Následující tabulka opět shrnuje zmiňované neadekvátní úpravy vzhledu a jejich vysvětlení či důsledky na hodnocení dané osoby. Vzhled

Obecně

Interpretace/dojem (z) neadekvátní


úpravy vzhledu

Hodně piercingů. Zvláštní barva vlasů.

Nechutné.

Výrazné líčení.

Hodně o sebe dbá. Myslí hlavně na sebe – egocentrismus. Chce zaujmout.

Přehnané zaujetí módou.

Fifleny. Rozmazlené, povrchní zájem

Dívky

pouze o vzhled. Nikdy

si

nevzít

nenamalovat,

sukni,

nenosit

nikdy

se Ubírají si z možnosti být ženou.

barevnější

oblečení. Nosit chmýří, tzn. počátky vousů.

Neoprávněný

pocit

mužnosti,

dospělosti. Je to strašné. Chlapci

Přehnaná péče o vzhled, tzn. být Snaha být dokonalí. Narušuje jejich vyšperkovaný,

dávat

si

make-up, mužnost, jsou z nich skoro holky.

používat samoopalovací krémy.

Pro chlapce i dívky uvedla respondentka jako nevhodné mít více piercingů nebo mít zvláštní barvu vlasů, což považuje až za nechutné. U dívek vidíme dvě aktivity, které jsou obecně považovány za ženskou doménu – líčení a zaujetí módou. Ovšem v případě jejich přemíry je dívka považuje za neadekvátní, tzn. přehnaně femininní znaky u dívek nepovažuje za vhodné. Pokud takovými úpravami vzhledu dívky operují, přisuzuje jim respondentka vlastnosti, jako je egocentrismus, rozmazlenost či povrchnost. Na druhou stranu hovoří i o tom, že když dívka nevyužívá dívčích oblastí jako je líčení, nošení sukně či barevnějšího oblečení, ubírá si tím z možnosti být ženou. Toto uvedla v souvislosti s otázkou, zda může nějaká úprava vzhledu narušit genderovou identitu člověka. Nevyužít femininních aktivit může tedy znamenat nebýt dostatečně ženou. U chlapců se dívce nezamlouvá, pokud ještě nemají skutečné vousy, ale jemnější chloupky a ty si neholí. Domnívá se, že se tím chlapci snaží demonstrovat svou mužnost či dospělost, která jim zatím ještě nepřísluší, což chápu jako určitý druh hry/předstírání. Podle dívky tedy není adekvátní užívání maskulinních prvků, které do své úplné maskulinní podoby ještě nedozrály. Tento názor může být také odrazem nejistoty z přechodového období, kterou je dospívání bezpochyby protkané. Náznaky dospělosti u druhého pohlaví mohou vést k řadě otázek o sobě samém54, které jsou ze své podstaty důkazem nejednoznačnosti a projeven nejistoty o sobě samém. Dále uvádí jako neadekvátní 54

Např. Pokud spolužák ještě není zcela dospělým mužem – jsem tedy já dospělou ženou? Je to chlapec nebo muž – mohu s ním uvažovat o

partnerském vztahu?

103

přehnanou péči o vzhled, čímž rozumí například používání make-upu či samoopalovacích krémů. Tyto aktivity u chlapců považuje za zženštilé a narušující jejich mužnost, mohou tedy ovlivňovat jejich genderovou identitu. Celkově u dívek nepovažuje respondentka za adekvátní ani přemíru ani nedostatek femininních aktivit. U chlapců považuje za neadekvátní přemíru femininních aktivit. Poprvé jsem v rozhovorech narazila na přítomnost maskulinního prvku – vousů, který byl v určité podobě považován za neadekvátní.

Dívka uvedla, že v rámci jejich kolektivu není vzhled

důležitým tématem. Na otázku, kdo to má ve vzhledu obecně těžší uvedla dívky, od kterých se očekává, že budou vždy vypadat dobře a krásně. Následně ovšem uvedla i chlapce, kterým je společností nejsilněji dáváno najevo, že být zženštilý není vhodné. Na obě pohlaví je tedy ve vzhledu vyvíjen společenský tlak, avšak je nutné si povšimnout, že u dívek je společenské norma ohraničení jaksi oběma směry, tzn. co do přehnané i nedostatečné femininity, kdežto u chlapců se setkáváme pouze s vymezením nedostatečné maskulinity.

Vyhodnocení čtvrtého rozhovoru – s chlapcem s třídně netypickými odpověďmi Poslední rozhovor jsem vedla s chlapcem, který také nejčastěji odpovídal jinak než zbytek třídního kolektivu. Rozhovor nám zabral devět minut a chlapec při něm dával najevo nezájem o téma, což potvrdil i na konci rozhovoru. Mezi jeho časté argumenty patřila sdělení Je to jeho/její styl, Asi se mu/jí to líbí nebo Pro něj/ní je to adekvátní, která však lze chápat i jinak než jako pouhý projev nezájmu. Všechna uvedená tvrzení kladou důraz na individuální volbu jedince a poukazují na vzhled jako na projev lidského já a tudíž jako na součást lidské identity. Chlapec vyjmenoval několik úprav vzhledu s tím, že jsou totožné pro dívky i pro chlapce. Následně o nich hovořil trochu více a ukázaly se drobné nuance v dojmu či interpretacích pro jednotlivé genderové skupiny. I v tomto případě jsem tedy v tabulce se zmíněnými neadekvátními úpravami oddělila odpovědi pro chlapce a dívky. Vzhled

Druh neadekvátní úpravy vzhledu Větší množství piercingů.

Interpretace/dojem (z) neadekvátní úpravy vzhledu Bál bych se jí. Nevím, co od ní mohu čekat.

Dívky


Něco

skrývá.

Pravou

tvář

nebo

nedostatky pleti. Zvláštní barva vlasů, např. růžová. Vlasy do pankáče.

104

Větší množství piercingů. Chlapci

Bál bych se ho. Může být nebezpečný, raději se mu vyhnu.


Může být emo.

Zvláštní barva vlasů, např. růžová.

Větší množství piercingů u chlapců i dívek vyvolává v respondentovi určitý strach. U takových dívek dále vyjádřil jistou obavu, co od nich čekat. U chlapců ovšem již uvažuje o možné nebezpečnosti a na jejím základě by se takovým chlapcům vyhýbal. Tato úprava vzhledu má tedy odlišně silný dopad na dívky, který můžeme shrnout jako nepříjemný pocit, a na chlapce, se kterými by raději nepřišel vůbec do kontaktu. Další neadekvátní úpravou je výrazné líčení, které u dívek chápe jako snahu něco zakrýt, což ovšem nikterak nesouvisí s genderovou rovinou. U chlapců by tuto úpravu chápal jako projev náležitosti k určité subkultuře – emo. Růžovou barvu vlasů nepovažuje chlapec za adekvátní ani u jedné genderové skupiny. Domnívám se, že je možné ji chápat dvěma způsoby. Buď jako projev přílišné femininity, kterou prezentuje růžová barva, nebo jako jednu z variant barevných vlasů, které obecně chlapec nepovažuje za vhodné. Chlapec v rozhovoru několikrát zdůraznil, že člověk by se měl oblékat podle toho, jaký je a jak chce, aby ho druzí vnímali. A předpokládá, že to tak lidé dělají. Dále uvedl, že chlapci i dívky jsou na tom při hodnocení jejich neadekvátní úprav vzhledu stejně, ale později zmínil, že zženštělé oblečení na chlapcích se řeší více než chlapecké oblečení na dívkách. V rámci svého třídního kolektivu nepovažuje téma vzhledu za důležité. Na otázku, zda ho někdo zaujal svým vzhledem na začátku školního roku, když se ještě neznali, uvedl příklad jednoho spolužáka. Tento chlapec chodí oblečený jako metalista a respondent se domnívá, že se tím snaží vzbudit respekt a vypadat jako tvrdší člověk, přestože takový vůbec není, což zjistil až po nějakém čase.

105

Přílohy Příloha 1 Souvislosti vzhledu a dalších oblastí života

Recommend Documents