Historie UNIXu a LINUXu - 1 Původně operační systém, který byl vytvořen v Bellových laboratořích firmy AT & T okolo roku 1970. Tento systém není již dále vyvíjen, ale dal vzniknout řadě operačních systémů na UNIXové bázi. Unix je skupina operačních systémů vycházejících z původního UNIXu. Byl vytvořen standard POSIX, který obsahuje požadavky, co by měly UNIXy umět. Něco splňuje i WIN NT. Je to systém víceuživatelský (systém umožňuje současnou práci více uživatelů a zároveň má prostředky, jak uživatele omezovat – jak zabránit uživateli, aby mazal soubory jiný uživatelům) a víceúlohový (umožňuje práci více uživatelů a to buď současně nebo postupně). Z toho plyne, že existují určité ochrany a týká se zejména souborů, adresářů a běžících programů. Typickým rysem pro víceuživatelské systémy je, že se musíme přihlásit (zadat uživatelské jméno a heslo). Systém je víceúlohový (multitasking) – může běžet několik úkolů najednou. Aby mohlo běžet více programů současně, tak se střídají (každý pracující program by vyžadoval vlastní procesor, ale málokteré PC má více než 1 procesor). Přepíná se z programu do programu např. 100 x za sekundu, takže to vypadá, že ty programy pracují současně. Práce více uživatelů současně (multiuser)– dříve to bylo tak, že byl centrální počítač a k tomu připojené terminály. K hlavnímu počítači byl připojen modem a tak byl propojen s jiným hlavním počítačem. V současnosti se s terminály již moc nesetkáme. Počítač se dá připojit pomocí terminálové emulace. Operační systém UNIX, ve svém vzniku, poskytoval pouze textové rozhraní, neboť terminál byl tvořen psacím strojem. Později k UNIXu přibyla grafická nadstavba. Protože používala okna byla označována jako W. Dnes se označuje jako X WINDOW SYSTÉM – X11 nebo X-WINDOWS. SHELL – obdoba COMMAND.COMu – zadávání příkazů (interpret příkazů). Vypisuje nápovědu, umožňuje zadávání příkazů a jejich provádění. Některé provádí sám, ale na některé volá jiný program. Jméno UNIX: Jako reakce na tvorbu operačního systému MULTICS, který vycházel z myšlenky, že by se operační systém měl dodávat jako elektřina (PC někam se připojit a můžeme pracovat). UNIX vznikl jako protiklad k MULTICS. Původně se psal UNICS.
Historie UNIXu a LINUXu - 2 Rozštěpení UNIXu: na komerční systém – SYSTÉM III později SYSTÉM V, zkráceno na SVR2 a SVR3 na nekomerční systém – BSD (Berkeley Systém Distribution) – vznikl na univerzitě v Berkeley. Oba systémy se od sebe liší, ale rozdíly nejsou příliš velké, aby to působilo problémy. Vzájemně se ovlivňují, přebírají ze sebe prvky. V 80. letech s e začal rozšiřovat na pracovní stanice - workstations. Vznikla spousta UNIXových větví (klonů). Např. systém IRIX od firmy Silicon Graphic (SGI), firma HP vytvořila HP-UX, IBM AIX a MICROSOFT XENIX ještě před tím, než vznikla první PCčka. UNIX byl šířen ve formě zdrojových textů, proto vznikaly další větve. Bylo zavedeno síťování, které bylo založeno na UNIXových serverech. Unix obsahuje obrovský balík programů. Začátek 90. let přinesl vznik nekomerčních volně šiřitelných verzí UNIXu pro osobní počítače. Mezi nejznámější verze patří LINUX, NETBSD a FreeBSD. LINUX není vlastněn žádným soukromým subjektem. Na vývoji jeho jádra a dalšího doplňkového software spolupracuje celosvětová komunita vývojářů a to jak dobrovolně, tak v rámci sponzoringu a grantů. Jeho zdrojový kód je otevřený a k dispozici každému, kdo má zájem na vývoji spolupracovat, případně si chce svou instalaci přizpůsobit vlastním potřebám. LINUX je v současné době šířen v podobě různých distribucí – RedHat (Fedora), SuSE, Mandrake, Debian, SlackWare, Gentoo apod. Distribuci lze chápat jako souhrn jádra + velice širokého spektra software, který je distributorem shromážděn, příp. vyvinut a poskytován ve dvou formách : Free (zdarma) – každý má možnost stáhnout si tzv. image instalačních CD, vypálit si je a systém nainstalovat a používat. Tato verze distribuce je zcela zdarma, uživatel však zpravidla nemá možnost využítav technickou podporu (support) distributora a je při řešení problémů odkázán na velice četné komunity a diskusní fóra na Internetu. Placená distribuce – je prodávána jako klasická „krabicová“ distribuce, kde zákazník obdrží jednak sadu instalačních CD, tak i obsáhlý manuál a smí využívat support distributora.
Srovnání operačních systémů
LINUX
WINDOWS
+
stabilita
+
podpora HW
+
bezpečnost
+
hry
+
široké spektrum dodávaného SW v distribuci
+
jednoduchost obsluhy (user-friendly)
+
instalace od disket po plnohodnotné GUI
+/- podpora (support)
+/- podpora (support)
-
stabilita
+/- otevřený kód
-
bezpečnost
+/- cena
-
HW náročnost
-
podpora HW
-
cena
-
hry
-
uzavřený kód, monopolní vlastník
-
uživatelská náročnost
-
cena
Přihlašování do UNIXu (1) Jak již bylo uvedeno výše, víceuživatelské prostředí UNIXu (LINUXu) vyžaduje přihlášení každého
uživatele (autentizaci). Ta je prováděna pomocí uživatelského jména a hesla. Správce systému zodpovídá za tvorbu a správu uživatelských účtů pro systém. Aby nebyl systém snadno zneužitelný a napadnutelný, je třeba dodržovat určitá bezpečnostní pravidla. K nim patří i dostatečně silné heslo, které chrání přístup k uživatelskému účtu. Proto má UNIX implementován mechanismus na kontrolu síly použitých hesel (crack).
Pravidla pro tvorbu hesel Správné heslo musí být silné, tzn. potenciální útočník nesmí mít šanci na snadné uhádnutí hesel. Dnes v době výkonných počítačů, se uplatňuje metoda brute force k lámání cizích hesel. Tato metoda je založena na generování a hádání existujících kombinací znaků a testování proti napadanému systému. Jelikož UNIXové systémy striktně rozlišují malá a velká písmena, tak hesla mohou být tvořena mnoužinou znaků a-z, A-Z, 0-9 a dalších speciálních znaků (-_?:#&@$).
Přihlašování do UNIXu (2) Špatná hesla ➢ jméno, příjmení, přezdívka ➢ jméno nebo příjmení příbuzných ➢ rodné číslo, číslo OP, číslo pasu ➢ oblíbené jídlo, značka auta, skupina, kniha ➢ cokoli, co o vás mohou vědět vaší kolegové nebo jiní lidé ➢ křestní jména a slova z jakéhokoli slovníku ➢ znaky ležící vedle sebe na klávesnici (qwerty) ➢ cokoli z výše uvedených doplněné jednou číslicí ➢ cokoli z výše uvedených pozpátku ➢ příliš krátká ➢ publikovaná „dobrá hesla“ ➢ heslo napsané v kalendáři u počítače
Přihlašování do UNIXu (3) Správná hesla ➢ alespoň 8 znaků dlouhé (ale některé Unixy berou pouze prvních 8 znaků) ➢ obsahuje malá i velká písmena (ale Netware je nerozlišuje) ➢ obsahuje číslice a speciální symboly ➢ vymyšlené slovo, spojení dvou nesouvisejících slov, proložená slova (lichá písmena z jednoho, sudá písmena z druhého slova), první písmena z věty v knize, písni (ne vaší oblíbené) vše s vloženými číslicemi a speciálními znaky, některá písmena velká. Hesla jsou ukládána v systému nikoliv v čitelné formě, ale ve formě tzv. otisků, hashů. Hashe jsou jednosměrná šifrovací metoda, kdy každý myslitelný existující řetězec znaků (posloupnost znaků) má svůj unikátní hash. Heslo Vámi zadané při přihlašování je převedeno na hash a ten je porovnán s hashem uloženým v systému. Pokud oba hashe souhlasí, je autentizace úspěšná. Dříve byl jako hashovací mechanismus používán DES, dnes v moderních systémech je používán algoritmus MD5 nebo Blowfish.
