1. Duševní zdraví v Evropě z perspektivy Světové zdravotnické organizace

Ochrana práv duševně nemocných v České republice z perspektivy Světové zdravotnické organizace

Ochrana práv duševně nemocných v České republice z perspektivy Světové zdravotnické organizace Mgr. Lucie Ripová

(zkrácená a upravená verze vyšla v časopise ESPRIT 7-8/2002)

Souhrn: Cílem této práce je upozornit, že problém ochrany práv duševně nemocných je problém celosvětový, na který upozorňuje a reaguje i Světová zdravotnická organizace (WHO) a Rada Evropy. Česká republika patří mezi země, kde zatím neproběhla reforma oblasti péče o duševně nemocné. Stávající česká legislativa, týkající se oblasti péče o duševně nemocné je roztříštěná, zastaralá a nevyhovující. Chybí spolehlivé kontrolní mechanismy dodržování zákonných norem v praxi a vůbec je nízká úroveň povědomí odborné i laické veřejnosti o problematice práv duševního zdraví. Z těchto důvodů i z důvodu začleňování České republiky do evropských struktur je nutné sledovat, jaké dokumenty a doporučení v této oblasti existují, a jakým směrem by se reforma oblasti péče o duševně nemocné měla ubírat. Práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola nazvaná „Duševní zdraví v Evropě z perspektivy Světové zdravotnické organizace“ vychází ze zprávy WHO za rok 2001, která na problém duševních nemocí upozorňuje a zároveň navrhuje aktivity, jak tento problém řešit. Druhá kapitola s názvem „Historie a význam aktivit Rady Evropy v oblasti práv psychiatrických pacientů“ stručně nastiňuje směr, jak na tuto problematiku reaguje Rada Evropy, a jaká jsou její doporučení zejména v oblasti tvorby standardů kvality pro zavádění legislativy na úseku duševního zdraví. V třetí kapitole autorka pojednává o situaci ochrany práv duševně nemocných v České republice, shrnuje existující problémy a navrhuje možné způsoby jejich řešení. Práce je doplněna o přílohy, které obsahují nejvýznamnější české i mezinárodní dokumenty, vztahující se k právům psychicky nemocných osob. Práce byla zpracována pro sborník 5/2002 Institutu pro zdravotní politiku a ekonomiku

1. Duševní zdraví v Evropě z perspektivy Světové zdravotnické organizace 1. 1 Úvod do problému file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (1 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


Podle Studie o globálních důsledcích nemocí vypracované WHO představovaly duševní poruchy v roce 1990 9,5% nepříznivých zdravotních důsledků pro obyvatele zemí se stabilním tržním hospodářstvím a zemí bývalého komunistického bloku. Podíl obyvatel v Evropě trpících závažnými duševními potížemi kolísá podle zpráv jednotlivých zemí mezi 1% až 6% . Podle údajů Světové banky a Světové zdravotnické organizace jsou třemi hlavními psychiatrickými poruchami deprese, bipolární poruchy a schizofrenie. Další vážná psychická onemocnění jsou: Alzheimerova choroba, demence, užívání alkoholu, drogová závislost, stavy úzkosti a nespavost. Sebevražda je běžná příčina smrti u dospívající mládeže (15% úmrtí mezi 15-24 lety) a mladých lidí, často související s užíváním drog a konzumací alkoholu. Počet sebevražd roste u starších lidí, zejména u mužů. Studie potvrzují závislost mezi sebevraždami a depresemi. Alarmující je skutečnost, že jen malé procento případů deprese je včas diagnostikováno a vhodně léčeno. Nezaměstnanost, chudoba, rostoucí počet bezdomovců, samota, rozpad sociálních sítí, socioekonomický neklid a deprivace jsou hlavní rizikové faktory, které se podílí na nárůstu psychických poruch. 1. 2 Duševní zdraví a program WHO pro evropský region Zdraví 21 V rámci programu „ZDRAVÍ 21” a při své roli „zdravotnického svědomí”, Světová zdravotnická organizace klade důraz na zdraví jako na základní lidské právo. Záměr programu „Zdraví pro všechny v jednadvacátém století“(HFA) přijatý v květnu 1998, chce realizovat vizi „Zdraví pro všechny“ z roku 1977, která určila globální priority a deset cílů pro první dvě desetiletí jednadvacátého století. Program WHO pro evropský region Zdraví 21 vychází ze společných zkušeností evropského regionu za posledních patnáct let a má tyto součásti(6): Jeden stálý záměr: umožnit všem, aby dosáhli plného zdravotního potenciálu. Dva hlavní cíle směřující k realizaci záměru: • ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý jejich život • snížení výskytu hlavních nemocí i úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí.

Etický základ programu je tvořen třemi základními hodnotami: • zdraví jako základní lidské právo • ekvita (spravedlnost) ve zdraví a solidarita při činnostech mezi jednotlivými zeměmi i skupinami lidí uvnitř jednotlivých zemí, a to včetně mužů a žen • účast a odpovědnost jednotlivců, skupin, společenství i institucí, organizací a resortů za rozvoj zdraví.

file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (2 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


Evropský region si stanovil 21 cílů pro realizaci záměru Zdraví pro všechny. Tyto cíle tvoří základ a východisko evropské zdravotní strategie. Jedním z těchto základních cílů je i zlepšení duševního zdraví. „Do roku 2020 by se měla zlepšit psychosociální pohoda lidí a pro lidi s duševními problémy by měly být plně dostupné komplexní služby“. • Výskyt a nežádoucí zdravotní důsledky duševních poruch by se měly podstatně omezit a měla by být posílena schopnost lidí vyrovnávat se se stresujícími životními okamžiky. • Počet sebevražd by měl být snížen alespoň o jednu třetinu, přičemž k nejvýraznějšímu snížení by mělo dojít v těch zemích a u těch skupin obyvatelstva, kde se nyní sebevraždy vyskytují nejčastěji. 1. 3.

Aktivity vedoucí ke zlepšení duševního zdraví

1.3.1. Úvod Organizace spojených národů a Světová zdravotnická organizace vyhlásila rok 2001 za celosvětový rok duševního zdraví. V této souvislosti se uskutečnilo několik setkání věnovaných duševnímu zdraví: Světový den zdraví 7. dubna a setkání World Health Assembly (WHA) v květnu. Na něm se sešli významní členové WHA a sepsali shrnující zprávu o zdraví, která byla zveřejněna v červnu, v rámci které vyzývali k činnosti. Na těchto akcích se zrodilo několik následujících poselství: 1. Zlepšení současného stavu v oblasti duševního zdraví lze dosáhnout promyšlenými politickými kroky, založenými na odborných poznatcích. Měl být posouzen vliv politických a společenských opatření, přičemž každá země by měla investovat do duševního zdraví. 2. Duševní poruchy jsou podceňovány, je jim věnováno málo pozornosti a opatření, protože jsou spojeny se stigmatem, tabu a nedostatkem informací. 3. Duševní porucha je těžký, ale zvládnutelný problém, který může zasáhnout každého a dá se mu předejít prevencí a specifickými opatřeními. 4. Duševní porucha může být překonána cestou integrace do společnosti. Vyhlášení roku 2001 rokem duševního zdraví je považováno za významnou událost a příležitost zakomponovat otázky duševního zdraví do agend evropských zemí. Otázka péče o duševní zdraví se touto cestou dostane do popředí zájmu, který si zaslouží. Je důležité upozornit jak na význam primární zdravotní péče, tak na existující možnosti pomoci, léčby a reintegrace osob s duševním onemocněním. Pro realizaci tohoto cíle je potřeba vyvinout společné úsilí a koordinovat aktivity pramenící jak z klinického výzkumu a vývoje v Evropě, tak i aktivity lidí, kteří pracují v oblasti zkvalitňování duševního zdraví, v oblasti prevence a řízení služeb duševního zdraví. Nejdůležitější roli tady sehrává integrace služeb a primární zdravotnické péče, poskytované v file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (3 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


souvislosti s duševním zdravím. 1.3.2. Návrhy aktivit Daného cíle je možné dosáhnout skrze tyto vzájemně provázané aktivity: • Vytvářením nových typů integrovaných výzkumů, které přinášejí aktuální poznatky. Tyto poznatky budou odrážet a brát do úvahy komplexnost lidské přirozenosti a tím také komplexnost pozadí, vedoucího k multifaktoriálním procesům depresivních dysfunkcí a k utrpení, které ústí do sebedestrukce a sebevražedných tendencí. • Vyhodnocováním auditů z oblasti duševního zdraví na národní úrovni, které zaznamenávají různorodost v rámci celé Evropy s ohledem na služby, životní styly, fyzické, psychosociální a existenciální podmínky duševního zdraví. Na základě těchto auditů bude možné dlouhodobé a realistické plánování v oblasti duševního zdraví. • V oblasti tvorby politiky je důležité multidisciplinární a mezioborové partnerství a spolupráce, strategie založená na důkazech a na komunitním přístupu, který se přibližuje k jedinci cestou jeho sociálního a psychologického prostředí. • Zaměření se na morbiditu ve vztahu ke stresu, bezmoci a úmrtnosti jako následku deprese, sebevražd, sebedestrukčních životních stylů, agrese, závislosti a kardiovaskulárních onemocnění, se speciální pozorností věnované transformujícím se společnostem. • Zaměření na potřebu destigmatizace a odstranění diskriminace. Nic nevyvolává tak lehce strach, jako obyčejná nevědomost. V důsledcích to, z čeho mají lidé strach, je ignorováno, napadáno a ironizováno. To je důvod pro přetrvávající existenci stigma, tabu a sociální diskriminaci znevýhodněných, duševně zranitelných osob i v zemích dnešní Evropy. Právě v této situaci je shledávána největší překážka intervence a otevřeného monitorování léčby. Tato překážka společně s diskriminací může být překonána jedině prohloubením poznatků a vědomostí. To povede ke zmenšení propasti mezi tím, co je možné a momentální situací ve službách v oblasti péče o duševní zdraví, poskytovaných v Evropě. • Je potřeba vyvinout přístupy k destigmatizaci. Ty musí být realistické a na druhé straně nesmí popírat existenci více či méně přechodných dysfunkcí, emočních a intelektových poruch, které někdy přímo souvisí s duševním onemocněním. • Pro dosažení dlouhodobého efektu by se měly destigmatizační programy zaměřit na potřebu pluralismu, tolerance a respektu k jednotlivci v demokratické společnosti, i když se chová odlišně. • Tvorba politiky duševního zdraví musí být součástí tvorby politiky zdravotní a sociální. Důležité je také pokrytí všech úrovní - národní, krajské i lokální. • Součástí procesu tvorby politiky musí být zmapování názorů a pohledů všech, file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (4 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


kterých se to týká – uživatelů péče, rodinných příslušníků, profesionálů, politiků a dalších zainteresovaných skupin. 2. Historie a význam aktivit Rady Evropy v oblasti práv psychiatrických pacientů 2.1. Historie 22. února 1983 schválil Výbor ministrů Rady Evropy Doporučení No R (83)2, adresované členským státům, které se týká právní ochrany osob, trpících duševní poruchou a osob nedobrovolně hospitalizovaných. 12. dubna 1994 přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy Doporučení 1235 (1994), týkající se psychiatrie a lidských práv, v němž Výbor ministrů vyzval k přijetí nového Doporučení, založeného na pravidlech obsažených v uvedeném textu. V souladu s tímto Doporučením Parlamentního shromáždění ustavil Výbor ministrů Pracovní skupinu pro psychiatrii a lidská práva (CDBI-PH), která je podřízeným orgánem Řídícího výboru pro bioetiku (CDBI). Kompetence Pracovní skupiny pro psychiatrii a lidská práva (CDBI-PH) jsou formulovány takto: „V pravomoci Řídícího výboru pro bioetiku (CDBI) a ve světle Doporučení Výboru ministrů No R (83)2 o právní ochraně osob trpících duševní poruchou a nedobrovolně hospitalizovaných a Doporučení Parlamentního shromáždění 1235 (1994), týkajícího se psychiatrie a lidských práv,je navrhnout směrnice, jež budou zahrnuty do nového právního instrumentu Rady Evropy. Tyto směrnice by měly sledovat zajištění ochrany lidských práv a důstojnosti jedinců s duševní poruchou, zejména těch z nich, kteří jsou nedobrovolně hospitalizováni, včetně jejich práva na odpovídající terapii.“ Směrnice jsou považovány za nezbytné s ohledem na vyjímečnou povahu nedobrovolných procedur, jichž lze použít k umístění a terapii jedinců s duševní poruchou, a tedy i s ohledem na vyjímečnou potřebu ochrany jejich práv. Duševní porucha a rovněž psychiatrické testy a intervence s jejich subjektivními složkami mohou vést k odhalení nejvnitřnějších stránek jedince a ovlivnit jeho chování, duševní funkce a rodinné, nebo sociální vazby. Pracovní skupina pro psychiatrii a lidská práva měla při svých aktivitách také stále na paměti nezbytnost ochrany lidských práv,v minulosti tak často porušovaných, osob umístěných v psychiatrických zařízeních. V této souvislosti CDBI-PH přikládá kromě jiného odpovídající význam ustanovením článku 5 paragraf 4 Evropské úmluvy o lidských právech, kde se stanoví: „Kdokoli bude zbaven své svobody uvězněním, nebo vazbou, bude oprávněn zahájit řízení, v němž soud pohotově rozhodne o zákonnosti jeho zadržení, a v případě, že bude zadržení protiprávní, nařídí jeho propuštění“, a Madridské deklarace, přijaté Světovou psychiatrickou asociací (WPA). Při posuzování problému nedobrovolné hospitalizace a terapie CDBI-PH rovněž zdůraznila, že bez ohledu na to, které nezávislé orgány dozorují takové omezování svobody, nezprošťuje to terapeuty a odborné specialisty v přímém kontaktu s jedinci, trpícími duševní poruchou, etických file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (5 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


a právních aspektů, které by měly neustále provázet jejich práci. Je povinností všech psychiatrů odpovědných za rozhodnutí, jež jsou pro budoucnost jejich pacientů klíčová, aby dialogem a transparentností zvoleného přístupu soustavně podporovali svá stanoviska ve vztahu ke svým kolegům, pacientům a společnosti jako takové. Pro CDBI-PH byly cenné zkušenosti Evropského výboru pro prevenci mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení a potrestání (CPT). Kromě jiného je část III.8. celkové zprávy o aktivitách CPT v období od 1. ledna do 31. prosince 1997 (dokument CPT/Inf (98)12) věnována nedobrovolnému umístění v psychiatrických zařízeních. Cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty jejích členů, zejména cestou harmonizace zákonů v oblastech společného zájmu. Rada Evropy proto doporučuje vládám členských států sladit své zákony a praxi se směrnicemi navrženými v Doporučení, nebo při zavádění nové legislativy přijmout opatření v souladu s těmito směrnicemi. 2.2. Tvorba a monitorování standardů kvality pro zavádění legislativy na úseku duševního zdraví Podle Doporučení Rady Evropy by se měl provádět sběr statistických a ostatních relevantních informací a zajišťovat jejich zpřístupňování za účelem monitorování, identifikace správné praxe a provádění mezinárodních srovnání. Takové informace by měly zahrnovat počty nedobrovolně hospitalizovaných a léčených jedinců, zařízení, kde jsou umístěni, a rovněž délku nedobrovolné hospitalizace. Obzvlášť je vítána účast organizací sdružujících uživatele psychiatrické péče, bývalé uživatele služeb a jejich rodinné příslušníky. 1. Systémy práv by měly zajišťovat tvorbu a monitorování standardů kvality a implementaci legislativy na úseku duševního zdraví. Tvorba a monitorování standardů kvality na úseku duševního zdraví by měly být: • zajištěny dostatečnými finančními zdroji a pracovními kapacitami k plnění svých úkolů • organizačně nezávislé na managementu služeb duševního zdraví nebo na provozech, které se právě monitorují • navzájem koordinovány i s dalšími audity a službami k zajištění kvality péče. Do systému přípravy a monitorování standardů kvality nezbytných pro zavádění legislativy na úseku duševního zdraví by měli být zapojeni odborní pracovníci psychiatrického i nepsychiatrického zaměření a rovněž laici a uživatelé. 2. Příslušné kroky k přípravě a monitorování standardů kvality by měly zahrnovat: • splnění předpokladu, že osoby s duševní poruchou nebudou zadržovány v zařízeních, která nejsou registrována odpovídajícím orgánem file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (6 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


• oznamování úmrtí nedobrovolně hospitalizovaných, nebo léčených osob příslušnému orgánu; zajištění pravomocí k nařízení vyšetřování smrti pacienta a rovněž záruk, že bylo provedeno nezávislé šetření okolností smrti dané osoby • umožnění návštěv a inspekcí, kdykoli a tam, kde se to bude považovat za nezbytné, bez předchozího upozornění,takových zařízení ke stanovení jejich vhodnosti k péči o pacienty s duševní poruchou, né uživatelé služeb by se měli zapojit do návštěv a inspekcí místních služeb duševního zdraví aby zjistili, zda vedle detence v nemocničních zařízeních existují i jiné vhodné alternativy péče o pacienty s duševní poruchou • manažeři služeb duševního zdraví nebo léčeben a personál zapojený do terapie, ošetřování nebo péče o osoby, jež jsou předmětem legislativy na úseku duševního zdraví, budou poskytovat jakékoli požadované informace, jež by se logicky mohly považovat za nezbytné při tvorbě a monitorování standardů kvality • umožnění soukromých setkání s pacienty, kteří jsou předmětem ustanovení legislativy na úseku duševního zdraví, a zpřístupňování jejich zdravotní a klinické dokumentace v kterékoli době • umožnění důvěrného poskytování stížností podaných kterýmkoli takovým pacientem a poskytnutí záruk, že systém podávání stížností v konkrétním zařízení funguje, a že se na stížnosti řádně odpovídá •

kontrola okolností, za nichž se uplatnila různá omezení komunikace

• poskytnutí záruk, že se plní relevantní profesní povinnosti a standardy, v souladu s článkem 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, včetně relevantních paragrafů její vysvětlující zprávy (články 28 až 32) • poskytnutí záruk, že se spolehlivě a systematicky pořizují statistické údaje o využívání legislativy na úseku duševního zdraví a že se stejně spolehlivě a systematicky vyřizují stížnosti • předkládání pravidelné (obvykle výroční) zprávy všem činitelům včetně ministra, odpovědným za péči o pacienty s duševní poruchou, kteří by měli uvážit zveřejnění této zprávy; pokud se zpráva nezveřejní, měl by příslušný hlavní odpovědný vládní činitel širší veřejnost informovat o takových otázkách jako je duševní zdraví file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (7 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


společnosti, aktivity sledující zlepšení kvality života osob s duševní poruchou a podmínky jejich terapie • informování všech činitelů až po úroveň ministra, odpovědných za péči o pacienty s duševní poruchou, o podmínkách a zařízeních vhodných pro takovou péči • poskytnutí záruk, aby činitelé až do úrovně ministra, odpovědní za péči o pacienty s duševní poruchou, reagovali na otázky položené během návštěv a v pozdější fázi na informace a zprávy v souvislosti s opatřeními ke tvorbě a monitorování standardů kvality. Jednotlivé kroky k přípravě standardů kvality by měly zajistit jejich následné sledování. 3. Ochrana práv duševně nemocných v České republice 3. 1. Úvod do problému • Podle zprávy WHO za rok 2001 více než čtvrtina ze 160 zemí světa nemá specifickou legislativu pro oblasti péče o duševní zdraví a mezi tyto země patří i Česká republika. • Více než polovina z existujících zákonů z této oblasti vznikla až v uplynulých deseti letech. Více než 1/5 zákonů je stará čtyřicet let, vznikla tedy dávno před tím, než byla vyvinuta řada moderních léčebných metod. Zákon o péči o zdraví lidu, základní právní norma upravující oblast zdravotnictví v ČR, který je z roku 1966, patří mezi ně. • Vlády jednotlivých zemí musí připravit nové moderní zákony, které budou odpovídat závazkům plynoucím z mezinárodních úmluv a které budou zakotvovat již zmíněné základní principy a lidská práva. Existence této legislativy je nezbytným garantem dodržování základních lidských práv psychiatrických pacientů. • Zvláštní pozornost si zaslouží též problém stigmatizace a porušování práv pacientů, problém bydlení a zaměstnávání psychiatrických pacientů. • Legislativa v této oblasti by měla obsahovat též požadavek, aby do procesu plánování a rozvoje politiky duševního zdraví a různých programů byly zahrnuty i ty skupiny obyvatel, které jsou zvlášť zranitelné - děti, adolescenti a staří lidé, dále pak také národní, etnické, jazykové menšiny, imigranti a uprchlíci. 3.2. Situace v České republice Přestože duševně nemocní mají stejná práva jako jiní občané, nejsou schopni je v důsledku svého onemocnění sami prosazovat a hájit. Spolu se špatnou či nedostatečnou legislativou pak dochází k tomu, že duševně nemocní jsou ve společnosti diskriminováni v přístupu k veřejným službám, file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (8 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


hrozí jim častěji ztráta práce i majetku, během hospitalizace či při soudních řízeních jsou jejich práva obcházena či přímo porušována. Z těchto důvodů je proto zapotřebí vytvářet specifické mechanismy ochrany jejich práv. Vedle změny právních norem to v praxi znamená vytváření programů obhajování práv duševně nemocných a mechanismů kontroly nad jejich dodržováním, vzdělávání všech zúčastněných v systému péče o duševně nemocné (včetně veřejnosti), v otázkách práv duševně nemocných, vytváření koalic zájmových skupin, usilujících o dodržování práv duševně nemocných a jejich prosazování. Oblast ochrany práv duševně nemocných je v České republice výrazně zanedbávána. Velký podíl na této situaci má fakt, že stávající legislativa související s péčí o občany s duševním onemocněním je nepřehledná, zastaralá, roztříštěná do řady právních předpisů (viz. seznam literatury). Na rozdíl od jiných zemí západní Evropy (například Velké Británie) jsou duševně nemocní často omezováni, či zbavování způsobilosti k právním úkonům. Toto opatření je v mnoha případech bez právního i medicínského opodstatnění. Také chybí dostatečná kontrola nad výkonem funkce opatrovníka u osob omezených, či zbavených způsobilosti k právním úkonům, zejména v situacích, kdy je zřejmý rozpor zájmů ( např. souhlas s hospitalizací, či umístěním do domova s pečovatelskou službou). Stávající legislativa nezaručuje duševně nemocným adekvátní právní pomoc osoby s právním vzděláním, která by dohlížela na to, aby k omezení práv pacienta docházelo jen v nutných případech a aby se nemocný, má-li zájem, mohl soudního řízení vždy zúčastnit a mohl využít všech svých práv, která ze zákona má. Placené právní služby jsou pro většinu duševně nemocných nedostupné, a tak jsou duševně nemocní často v soudních sporech diskriminováni a nemohou svá práva uplatnit. Řada problémů způsobených zejména různým výkladem právních norem je spojena s umístěním pacienta v lůžkovém zařízení bez jeho souhlasu. Souhlas s hospitalizací je běžně považován za souhlas s medikací a léčebnými výkony, a tak často dochází k medikaci pacienta bez jeho výslovného souhlasu, respektive proti jeho vůli. Pacienti nejsou dostatečně srozumitelně informováni o lécích, které užívají, a jejich vedlejších účincích. Přes zakotvení práva na veškeré informace, související s jejich zdravotním stavem, nemají pacienti přístup ke své zdravotní dokumentaci. Tyto problémy zmiňuje i Zpráva o stavu lidských práv1 v roce 2000, kterou předkládá vládě zmocněnec pro lidská práva a předseda Rady vlády České republiky pro lidská práva (RLP): „Ochrana lidských práv v systému zdravotní péče ČR v uplynulém roce stagnovala na nevyhovující úrovni let předchozích. To také znamená, že v klíčových zákonech č. 20/1966. Sb., o péči o zdraví lidu a č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nedošlo k žádným změnám, které by tyto právní normy přiblížily zdravotnické legislativě vyspělých demokratických zemí. Zmíněné "klíčové" zákony upravují práva pacientů jen velmi dílčím způsobem a navíc pro obecnou nefunkčnost institucí v českém zdravotnictví (např. dosud nedošlo k reformě státní a file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (9 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


veřejné správy) nelze v praxi ani tato "malá" práva občanů dostatečně účinně vymáhat.“ „11.5. Specifickou skupinu pacientů představují duševně nemocní, jejichž práva byla dlouho opomíjena. Zatímco v jiných oblastech jsou relikty paternalistické právní tradice předlistopadového období postupně odstraňovány, v případě práv duševně nemocných (a mentálně postižených) se tak dosud nestalo, a to především proto, že osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, či nedobrovolně hospitalizované nemohou účinně svá práva hájit a navíc jsou nadále v očích veřejnosti stigmatizovány jako nedůvěryhodné. Zejména současná úprava procesních práv osob v řízeních o způsobilosti k právním úkonům a v řízení o přípustnosti převzetí a držení v ústavech zdravotnické péče je z hlediska ochrany lidských práv nevyhovující. Ustanovení § 186 občanského soudního řádu například umožňuje neinformovat osobu, o jejíž způsobilost jde, o zahájení řízení; ustanovení § 187 umožňuje upustit od vyslechnutí této osoby a od poučení o účelu vyšetření a § 189 explicitně zmiňuje možnost upustit od nařízení jednání a dokonce i od doručení rozhodnutí. Tato omezení práv nemocného jsou přitom odůvodněna buď vágními „důvody vhodnosti“, nebo paternalistickou obavou o „nepříznivé působení“ na osobu způsobilosti zbavenou. Takové odůvodnění je nepřijatelné, protože není-li osoba schopna význam rozhodnutí pochopit, nelze předpokládat jeho nepříznivé účinky, a je-li osoba schopna jeho význam pochopit, pak bude působení daleko nepříznivější, až posléze výsledek řízení zjistí. Ve velkém počtu případů se totiž postupuje právě tímto postupem; osoba není informována o zahájení řízení, není vyslechnuta, od jednání je upuštěno a rozhodnutí o tomto zásahu do občanských práv není osobě ani doručeno. 11.6. Dne 6. prosince 2000 schválila RLP podnět adresovaný ministru spravedlnosti, na jehož přípravě se podíleli zástupci nestátních neziskových organizací, působících v oblasti psychiatrické péče (Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Česká asociace pro psychické zdraví) a Svazu pacientů ČR. Podnět směřuje k tomu, aby byla ještě před připravovanou rekodifikací občanského soudního řízení zásadně novelizována ustanovení §§ 186 až 192 občanského soudního řádu, jež se týkají řízení o způsobilosti k právním úkonům a o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech zdravotní péče. Návrh RLP směřuje k posílení procesních práv osob, o jejichž způsobilosti k právním úkonům se řízení vede, jakož i osob, které jsou nedobrovolně hospitalizovány v ústavech zdravotní péče. Těmto osobám musí být umožněno, aby si zvolily právního zástupce, a teprve pokud si ho nezvolí, může jim soud určit opatrovníka pro řízení. Vzhledem k tomu, že za současné praxe jsou opatrovníky pro řízení obvykle určováni soudní úředníci, kteří svou funkci vykonávají zcela formálně, by měl zákon rovněž upravit povinnosti opatrovníka pro řízení při zastupování zájmů osoby. Ministerstvo spravedlnosti se o obsahu podnětu vyjádřilo příznivě a zvažuje, zda úpravu procesních práv duševně nemocných zařadí do novelizace o. s. ř. už v roce 2001, anebo až do rekodifikace, která se chystá v letech 2002-2003. Podle stanoviska RLP by však takový odklad řešení ochrany práv této dlouho opomíjené kategorie osob nebyl vhodný. 11.7. V lednu 2001 formalizovala RLP činnost skupiny odborníků, která připravila návrh zmíněný v bodu 12.6., rozšířila ji a ustavila ji jako pracovní skupinu ve smyslu svého statutu. Cílem činnosti pracovní skupiny bude přispívat k naplňování závazků ČR plynoucích z Úmluvy o file:///C|/Documents%20and%20Settings/Administrator/Plocha/deklarace5.htm (10 of 14) [15.12.2006 14:52:03]


lidských právech a biomedicíně, sledovat dodržování práv pacientů plynoucích z této Úmluvy ve zdravotnické praxi a navrhovat opatření směřující k odstranění existujícího nesouladu mezi závazky plynoucími z Úmluvy a současným stavem vnitrostátního práva.Členy skupiny jsou pracovníci státní správy, zástupci odborné veřejnosti zabývající se právy pacientů a zástupce všeobecné pacientské organizace. Pracovní skupina by se vzhledem ke svému složení mohla stát platformou pro kultivaci tolik potřebné diskuse odborníků i občanských aktivistů o problémech medicíny z perspektivy lidských práv.“ 3.3 Shrnutí existujících problémů • stávající legislativa, týkající se oblasti péče o duševně nemocné je roztříštěná, zastaralá a nevyhovující •

chybí spolehlivé kontrolní mechanismy dodržování zákonných norem v praxi

• nízká úroveň povědomí odborné i laické veřejnosti o problematice práv duševního zdraví •

neexistence státní politiky reformy péče o duševně nemocné

• převážná část péče o psychiatrické pacienty ( 80%) je koncentrována do lůžkových zařízení •

lůžková zařízení jsou špatně materiálně i personálně zajištěna

•

nabídka služeb komunitní péče je nedostatečná

•

chybí závazné standardy péče a nástroje pro zjišťování kvality péče

•

systém zdravotní a sociální péče není dostatečně provázán

•

chybí domácí ošetřovatelská psychiatrická péče

3.4. Návrh řešení



•

implementace mezinárodních úmluv do vnitrostátních norem

•

vytvoření a přijetí zákona o duševním zdraví

• v legislativě, týkající se oblasti duševního zdraví, musí být zakotveny základní principy a hodnoty politiky duševního zdraví •

revize stávajících právních předpisů

•

vytvoření mechanismů k zabezpečení dodržování zákonných norem

•

zřízení stížnostních komisí v léčebnách s účastí pacientů

• zakotvení bezplatné právní pomoci pro duševně nemocné hospitalizované v léčebnách •

vytvoření systému vzdělávání v oblasti práv duševního zdraví

•

snižování počtu lůžek v léčebnách při zachování personálního vybavení

•

vytvoření škály typů bydlení v komunitě

•

vytvoření služeb podporujících aktivity týkající se práce a volného času

4. Literatura: 1. Předloha Doporučení Výboru ministrů členských států k zajištění ochrany lidských práv a důstojnosti jedinců s duševní poruchou, zejména pacientů nedobrovolně umístěných v psychiatrickém zařízení, Štrasburk, 2. září 2001 2. Politika péče o duševní zdraví: cesta ke komplexním formám péče o duševní zdraví. Zahraniční a české poznatky. Svazek č.1, 2,3. Interní grantová agentura MZ ČR. Grant č. 2439-2. 1994-1995. 3. W. Rutz: World Health Organization Regional office for Europe, Kopenhagen, Dánsko Primary care psychiatry, Vol. 7, No. 3, 2001, 117- 118. 4. Výcvikové materiály pro právníky a nestátní organizace o Evropské konvenci o lidských právech a právech duševně nemocných či vývojově postižených, Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC), Budapešť 2002 5. Zpráva WHO za rok 2001 6. Zpráva o stavu lidských práv v ČR v roce 2000 7. Zdraví 21 – Osnova programu Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace, Praha 2001



4.1. Seznam nejdůležitějších mezinárodních dokumentů: •

Deklarace lidských práv a duševního zdraví, Nový Zéland ,1989

•

Deklarace práv duševně postižených lidí, Valné shromáždění OSN, 1971

•

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod

• Mezinárodní listina práv hospitalizovaných psychiatrických pacientů, APA, Washington, 1992 •

Světová deklarace zdraví (World Health Declaration), WHA, 1998.

•

Úmluva o lidských právech a biomedicíně

•

Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, Valné shromáždění OSN, 1948

• Zásady pro ochranu psychicky nemocných osob a pro zlepšení péče o psychické zdraví 4.2. Přehled nejdůležitějších právních norem a předpisů ČR k této problematice: •

Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava České republiky

• Usnesení ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky • Ústavní zákon č. 23/ 1991 Sb.kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky •

Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv

•

Zákon č. 20/ 1966 Sb., o péči o zdraví lidu

•

Zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád

•

Zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní zákon

•

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řízení soudním (trestní řád)

•

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

•

Zákon č. 100/ 1988 Sb., o sociálním zabezpečení

•

Zákon č. 155/ 1995 Sb., o důchodovém pojištění

•

Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti



•

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu

•

Stavovský předpis České lékařské komory č.10: Etický kodex ČLK

•

Práva pacientů

1 Na základě usnesení vlády ze dne 31. května 1999 č. 537 ke Zprávě o spolupráci ústředních orgánů státní správy s nestátními neziskovými organizacemi, obsahuje zpráva hodnocení spolupráce ústředních orgánů státní správy s nestátními neziskovými organizacemi, které se zabývají situací v oblasti lidských práv. V souladu s usnesením vlády ze dne 23. srpna 2000 č. 822, ke Zprávě o plnění doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), obsahuje i informaci o plnění těchto doporučení za období od srpna do prosince 2000 (viz 3.6.). Zpráva rovněž obsahuje informaci o plnění úkolů, jež vláda uložila usnesením ze dne 3. ledna 2001 č. 28, ke Zprávě o výchově k lidským právům v ČR ministru školství, mládeže a tělovýchovy, prvnímu místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí a ministru vnitra.


1. Duševní zdraví v Evropě z perspektivy Světové zdravotnické organizace

Recommend Documents