-DURVODYģ£N
(1906 – 1960)
$OPDQDFKNHNRQIHUHQFL NRQDQ«]£ć¯ QD*\PQ£]LXD62ĎY-DURPÙćL
Jaroslav Žák (1906 – 1960)
Almanach ke konferenci konané 24. záĜí 2010 na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi
Obsah: K. Glos: Úvodní slovo E. Stejskalová: Ediþní prolog Pozvánky na konferenci Program konference M. Šustová: „...a paćour zrodil se zas nový v nové pýše, on má pás na bĜiše a hvČzdu na kožiše…“ Životní osudy Jaroslava Žáka v letech 1945 – 1960 A. Šimková: Jaroslav Žák jako téma roþníkové práce P. Šimek: JaromČĜské hospody v románech Jaroslava Žáka L. Popélyová: Postoj Jaroslava Žáka k Únoru 1948 J. UhlíĜ: Jaroslav Žák a JaromČĜ P. Mertlík: Výstava o Jaroslavu Žákovi v MČstském muzeu v JaromČĜi v roce 1989 Vzpomínka na prof. F. ýerného J. Žák: Novoroþní zdravice Vzpomínky pamČtníkĤ J. Krivoss: Spomienka na prof. Jaroslava Žáka J. UhlíĜ: ZdaĜilá konference o spisovateli a pedagogovi J. Žákovi v JaromČĜi J. Trefilová: Já jsem Žák, profesor N. Janþíková: Konference oþima žákĤ Seznam pamČtníkĤ, pĜednášejících a hostĤ Organizace konference Redakþní rada J. UhlíĜ: Redakþní epilog
9 11 12 14
17 24 29 34 40 45 50 53 55 65 68 71 73 75 84 89 91
Jméno Jaroslava Žáka jsem si témČĜ vždy spojoval pĜedevším s „pamČtnickými filmy“ - Škola základ života podle jeho knihy Študáci a kantoĜi a Cesta do hlubin študákovy duše podle knihy stejného jména natoþenými režisérem Martinem Friþem. OstatnČ tyto filmy þasto reprízované televizními stanicemi si oblíbily celé generace divákĤ. Z literárních prací se mnČ kdysi dostalo do ruky jeho úsmČvné pojednání o matematice z knihy Kámen mudrcĤ. Snad ještČ jedna vČc mČ tak trochu spojuje s Jaroslavem Žákem, a to je pĤsobení na stejné škole. Na Reálném gymnáziu v JaromČĜi vyuþoval nejdéle ze všech škol, kde se Ĝízením osudu ocitl. Když kolegynČ þeštináĜky pĜipomenuly, že v letošním roce uplyne 50 let od úmrtí této významné osobnosti školy a že by si zcela jistČ zasloužil naši vČtší pozornost, podpoĜil jsem jejich nápad uspoĜádat o Jaroslavu Žákovi konferenci. S odstupem þasu mĤžeme zcela jistČ konstatovat, že to byla akce velmi zdaĜilá. Byla naplnČna vzpomínkami pamČtníkĤ na události známé, ale i ménČ známé, pĜinesla rĤzné pohledy na život a práci Jaroslava Žáka a jeho pobyt v JaromČĜi. MČli jsme možnost seznámit se s jeho rozsáhlým literárním dílem, které se ne vždy ve spoleþnosti setkávalo s pochopením a uznáním. Konference rozšíĜila náš pohled nejen na jeho dílo, ale i na jeho osobní život a v tomto smČru pĜinesla mnoho poznatkĤ i našim studentĤm. Tento sborník odráží dČní na konferenci, ale je i nČþím víc – ne vše bylo možno totiž do programu zaĜadit. Posućte tedy sami, jaká konference byla.
RNDr. Karel Glos, Ĝeditel Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
9
10
Vážené þtenáĜky, vážení þtenáĜi, pĜedkládáme Vám almanach, který vznikl na základČ konference o Jaroslavu Žákovi, která se uskuteþnila dne 24. záĜí 2010 na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi. UspoĜádat ji nás napadlo asi pĜed rokem, kdy jsme zjistili, že v roce 2010 uplyne 50 let od smrti tohoto spisovatele, scénáristy, pedagoga, ale i þlovČka, který projevil stateþné obþanské postoje v Únoru 1948 i v dobČ po nČm. Ty mu poté pĜinesly mnohé profesní i životní obtíže. Jako uþitelé školy, kde byl J. Žák 10 let (1936 – 1946) profesorem latiny a francouzštiny, jsme cítili povinnost jeho osudy a dílo pĜipomenout. Kde jinde než v místech, kudy chodil, kde pĜedstupoval pĜed své žáky, kde je vzdČlával i vychovával, je taková vzpomínka vhodná a logická. Navíc jsme se setkali s jeho bývalými studenty, kteĜí na nČj rádi vzpomínali a byli ochotni se o své zážitky podČlit i s námi. Do almanachu jsme zaĜadili pĜíspČvky pĜednášejících, vzpomínky pamČtníkĤ, nČkteré dokumenty, ohlasy, dopisy, novinové þlánky a fotografie. Jeho souþástí je i DVD s fotografiemi, s videonahrávkou celé konference a zvukovým záznamem besedy s pamČtníky. Dovolujeme si ještČ pĜipomenout dva almanachy našeho gymnázia („50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919 – 1969“, þerven 1969 a „Gymnázium JaromČĜ - 75 let“, þerven 1994), kde naleznete rovnČž zajímavé þlánky o J. Žákovi. DČkuji všem, kteĜí se na organizaci konference a tvorbČ almanachu podíleli.
Eva Stejskalová, uþitelka Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
11
12 2
Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi, Muzeum J. A. Komenského v Praze a MČstské muzeum v JaromČĜi poĜádají
v pátek 24. záĜí 2010
KONFERENCI O JAROSLAVU ŽÁKOVI, profesorovi jaromČĜského gymnázia, spisovateli, novináĜi a spoleþensky angažovaném þlovČku KromČ zajímavých pĜíspČvkĤ o životČ a díle J. Žáka (pĜedevším po roce 1945) zavzpomínají na svého pedagoga jeho žáci a bude pokĜtČno nové vydání jeho knihy „Na úsvitu nové doby“ Konference bude zahájena v 8:30 hod. v aule Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi Program zveĜejníme v JaromČĜském a josefovském zpravodaji v záĜí 2010 a na webových stránkách školy - www.goajaro.cz Všichni jste srdeþnČ zváni!
Jaroslav Žák, spisovatel, novináĜ, pedagog a spoleþensky angažovaný þlovČk Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi ve spolupráci s MČstským muzeem v JaromČĜi a Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze poĜádá konferenci k 50 letĤm od úmrtí J. Žáka dne 24. záĜí 2010 v aule Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Program konference 8:30 – 8:40 slavnostní zahájení konference
1. blok 8:45 – 9:20
10:05 – 10:15
Promítání dokumentu „Rebel z recese Jaroslav Žák“ z cyklu Neznámí hrdinové, ýT 2, premiéra 14. 9. 2009) Životní osudy Jaroslava Žáka v letech nesvobody (1945 – 1960) Mgr. M. Šustová, Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze Jaroslav Žák jako téma roþníkové práce A. Šimková, studentka 4. roþníku pedagogického lycea, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ Bibliografie J. Žáka, diskuse k 1. bloku
10:15 – 10:30
PĜestávka
9:20 – 9:45
9:45 – 10:05
14
2. blok 10:30 – 10:45
12:05 – 12:15
Škola J. Žáka oþima dnešních studentĤ Studenti 4. roþníku pedagogického lycea, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ Beseda s pamČtníky KĜest nového vydání knihy J. Žáka „Na úsvitČ nové doby“ za pĜítomnosti nakladatelĤ M. Mašínové a P. Onufera a autora doslovu k ŽákovČ knize „Konec starých þasĤ“ Z. Vašíþka JaromČĜské hospody v románech J. Žáka Mgr. P. Šimek, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ Diskuse ke 2. bloku
12:15 – 13:15
PĜestávka na obČd
10:45 – 11:45
11: 45 – 12:05
3. blok
14:40 – 14:50
Prohlídka školy (popĜ. 13:00) RNDr. K. Glos, Ĝeditel Gymnázia a SOŠ JaromČĜ Postoj J. Žáka k Únoru 1948 Mgr. L. Popélyová, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ ýetba ukázek z knih J. Žáka Studenti Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi Jaroslav Žák a JaromČĜ PhDr., Mgr. J. UhlíĜ, Ĝádný þlen Obce spisovatelĤ Diskuse k 3. bloku
14:50 – 15:05
PĜestávka
13:15 – 13:45 13:45 – 14:05 14:05 – 14:20 14:20 – 14:40
15
4. blok 15:05 – 15:15 15:15 – 15:25 15:25 – 15:45
Kulturní vystoupení Vzpomínka na prof. F. ýerného Výstava o J. Žákovi v MČstském muzeu v JaromČĜi v roce 1989 PhDr. P. Mertlík, vedoucí OddČlení kultury KÚ Královéhradeckého kraje
15:45 – 16:00 16:00
ZávČreþná diskuse Zakonþení konference
U pĜíležitosti konference mĤžete zhlédnout výstavu Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze
„Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše“ ZmČna programu vyhrazena
16
„....a pać p ćou ur zrrodil se za as nov n vý v nov n vé pýš p e, on o má m pás s na a bĜĜiše e a hvČ h Čzdu u na kožiš še… …“ Živ vottní osu o udy Jarroslava Žáka Ž a v lete l ech 194 45 - 19 960 Mg gr. Magd M dalén éna Šusto Š tová,, Pe edag gogiccké muz m zeum m J. A. A Kome K enskkého o v Praz P ze Ja aroslav Žák Ž se do d dČjin þeské litera atury y zap psal pĜe edevším jako o cký spis sovatel. Jeh ho tĜi politic p cké sattiry (Ve stínu kakttusu, humorristic onec sta arých h þasĤ, Na úsviitČ nové n é dob by), které vyšly v y až v 90 0. le etech h Ko 20. stole s tí (byly y však v k se epsá ány již na a pĜe elom mu let þty yĜicá átých h a pade p esátý ých)), ne evzb budily v dob bČ svéh ho vydá ání pĜíliš velký v ý ohlas s. Mn nohe em vČtší roz zruc ch zpĤ Ĥsob bilo dru uhé vy ydán ní obo ou dílĤ Ĥ „hu umoristic ckéh ho skeþ s þe“ o únoro ovém m pĜevr p ratu v Pepo P ovČ Týnci nad d Lesem m v le etošním roce e. 29 9. 8. 2010 jsme j e si pĜip pomnČli již 50. výro oþí úmrrtí Jaros slava a Žá áka. Sna ad prrávo o tyto o dv vČ (re esp.. tĜi) udá álostti zpĤsob bily, že se veĜej v jnos st zaþ þala a ptá át po p osud dech h oblíbe enéh ho prvo orepublik kové ého spisova atele e v dobČ d Č pov váleþné. Žá ákov vy os sudy y po roc ce 19 945 pom mohl zm mapo ovat také é ná ález jeho o dopisĤ Ĥ sp polu užákovi ze žiž žkov vské ého gym mná ázia, MUDr M r. Anto A onínu u Fila anov vské ému.1 Celke C em 191 do opisĤ Ĥ a poh hledn nic z lett 19 945 – 1960 1 0 pĜe edsta avujje ne edoc cenitelné é sv vČde ectví nejen o ne elehk kém oso obním m žiivotČ Č zav vrže enéh ho sp pisov vate ele, ale a také o dvou dĤle ežitý ých okam o mžic cích þeských h povále eþných dČjin – ko omunistiickém m puþi p v únor ú ru 1948 1 8 a mČn nové é mČ v roce 19 953,, a sam mozĜĜejmČ Č o mn noha a pro oblé émec ch všed v dního o refform živ vota: shá ánČn ní by ytu v Pra aze, záp pas s (nejen n) po ovále eþný ým nedo n ostattkem m 1
M Dr. Anto MUD A onín Fila anov vský byll spo oluž žák Jaro J oslav va Žáka Ž a z ýesk ý kého o stá átníh ho gy ymn nasia a na a pra ažsk kém Žižk kovČ Č, kd de sttudo ovali v le etech h 19 917 1925 a sta al se e pĜe edob braze em posttavy y Rud dolfa a So omra a v Žáko Ž ovČ poslledn ní brý bore ec Anto A onín, ktterá vyš šla v roce 196 60. Dop D isy jsou u knize Dob v držen d ní dČ ČdicĤ MUDrr. An ntoníína Filan F novs ského.
17 7
prakticky þehokoli, zápĤjþky obtížnČ dostupných literárních dČl (napĜ. Haškova Švejka, Carollovy Alenky v Ĝíši divĤ atd.) i postĜehĤ ze zákulisí tehdejší kulturní scény. V dopisech jsou mnohdy zachyceny drobné všední pĜíhody, které Jaroslav Žák posléze použil ve svých dílech. Tak napĜíklad proslulá vČta otce Breburdy, kterou komentoval únorový komunistický pĜevrat, se ve skuteþnosti zrodila takto: „SkvČle to vystihl pan Chramosta (nevím, možná že už jsem Ti to psal), takto malíĜ pokojĤ a lidový humorista vokovický. Za onČch historických dnĤ jsem ho potkal, an sedČ na podezdívce (Chramosta), hlavu v dlaních. „Co jste tak smutnej, pane mistĜe?“, povídám. „Ále…“ on na to „podruhý ve sraþkách a podruhý až po uši.“ 2 Jaké tedy byly osudy Jaroslava Žáka po druhé svČtové válce? Po návratu z vojenské služby v r. 1945 Jaroslav Žák „zahnul k novinám a filmu. Zatím jen roþní dovolená od kantoĜiny, ale tak se mi zdá, že už se asi nevrátím. Tohle mi líp sedí a mám to rád. Jen po tý mládeži se mi bude stýskat.“ 3 K uþitelskému povolání se skuteþnČ nevrátil a stal se nejprve filmovým lektorem, posléze nezávislým novináĜem. S odchodem na profesionální spisovatelskou dráhu souviselo i pĜestČhování do Prahy, k nČmuž po mnoha komplikacích došlo na podzim roku 1946. TvĤrþího klidu si Jaroslav Žák neužíval pĜíliš dlouho. Již v roce 1945 kritizoval novČ se zrodivší odbojáĜe a i v dalších letech neváhal kritizovat nejrĤznČjší nešvary. SvĤj postoj shrnul v dopise Antonínu Filanovskému: „Když tak mluvíš s lidma, kteĜí 5. kvČtna [1945] byli v tom, tak by ses doslova potento smíchem. Já sám mám úzký film osmiþku, kde jsou zachyceny stateþné skutky jaromČĜských heroĤ. Tak napĜíklad hlavní barikáda ve chvíli, kdy pĜijíždČly nČmecké tanky – je tam ožralý hostinský s pistolí, dva moji sextáni u kulometĤ /které jsem to uþil nabíjet v poslední chvíli/ a jeden délesloužící þetaĜ. PĜi tom bylo v JosefovČ stovky aktivních dĤstojníkĤ – ti se objevili až pĜi pĜíchodu RusĤ v parádních uniformách. Takových dokladĤ jsem nasbíral po vlastech tisíce. Inu, Hodoquas – proto se na mČ tak hroznČ zlobili, kvĤli „Kaktusu“ – neboĢ se v nČm poznali.“ 4 Vše vyvrcholilo románem „Ve stínu Kaktusu“, který zaþal na pokraþování vycházet ve Svobodném slovu a Novoroþní zdravicí, 2
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 13. 4. 1948. Dopis Antonínu Filanovskému z 24. 10. 1945. 4 Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 23. 7. 1948. 3
18
kterou uveĜejnily stejné noviny dne 1. ledna 1948 a z níž pochází i dvojverší v názvu tohoto þlánku. Ihned v bĜeznu 1948 byl vyakþnČn ze Syndikátu spisovatelĤ, „… neboĢ jsem vyvrhel, vĜed na jinak sliþné tváĜi þeské beletrie, jak ses možná doþetl v jednotném tisku, jenž jest novou formou svobody projevu…“ Abych se Ti pĜiznal, nejen že mČ to nesklíþilo, ani ta tak zvaná revoluce /v Hodoquasu/, ani to, že mi pĜi tom šlápli na kuĜí oko, naopak, vČĜ nebo nevČĜ, ale jak živ jsem nemČl tak bujarou náladu, jako teć. Ono je to teć totiž tak bájeþnČ jasný, že si to nelze ani dost vynachválit. Hoši se uchopili vesel, tČm druhým dali roubík do huby a my se teć pobavenČ díváme, jak veslujou. PĜišlo mi na um jedno krásný, starý þeský úsloví a sice: „Po posvícení bejvá sraþka.“ Hezky jsem si užil ty kritický dny [komunistický puþ v únoru 1948 – pozn. aut.]. Ve þtvrtek, když byl ten hlavní maglajz, probojoval jsem se do redakce, kde nikdo nebyl, protože všichni uprchli. Tak jsem se posadil do okna a kolem táhly davy. NejdĜív mi provolávali slávu, pak pĜišli další, ti mi zas provolávali hanbu a já jsem si pĜipadal jako zkratka diktátora, jenž prožívá vrchol moci a pád bČhem pĤl hodiny. Bylo to omamné. Ani bys neĜekl, že když zástup Ĝve „my chceme revoluci“, zní to ve tĜetím poschodí úplnČ stejnČ jako „wir wollen Krieg“. 5 Vedle oficiálního dopisu ze Syndikátu spisovatelĤ, ve kterém mu bylo sdČleno, že pokud vytvoĜí dostateþnČ angažované dílo, nic nebude bránit jeho znovupĜijetí, obdržel i osobní dopis od Václava Laciny, v nČmž mj. stojí: „Tak jak jste to [tj. Novoroþní zdravice] napsal, by to nemohlo vyjít, už ne verš „Pro zmČnu na buku zas inteligent visí“, který jste ve svém komentáĜi pominul. Ten a Váš Kaktus ukazují, kam se dostal Jaroslav Žák. V obojím je nefalšovaná národnČdemokratická ideologie.“ 6 Ani návrat ke kantoĜinČ nebyl možný – Jaroslav Žák mohl sotva doufat, že by byl uznán zpĤsobilým vychovávat mládež, zvláštČ když v roce 1950 Ladislav Štoll mj. prohlásil: „Lidé typu profesora Žáka je [tj. studenty] uþí recesismu“. 7
5
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 17. 3. 1948. Dopis Václava Laciny Jaroslavu Žákovi ze dne 23. 4. 1948. Fond Jaroslav Žák, LA PNP. 7 ŠTOLL, Ladislav: TĜicet let bojĤ za þeskou socialistickou poesii. Praha: Orbis 1950, s. 116. 6
19
Následující léta se nesla ve znamení psaní „do šuplíku“ – vznikly knihy „Konec starých þasĤ“ a „Na úsvitČ nové doby“, za jejichž rukopisy zaplatil Jaroslavu Žákovi nakladatel Chvojka a v jeho nakladatelství po roce 1989 také vyšly. ObČ knížky rozhodnČ neprokázaly „kladný vztah k novému politickému zĜízení“ 8, jak žádal Syndikát, jsou však cenné srovnáním nastupujícího komunismu s nedávno poraženým fašismem. Tuto nápadnou podobu pĜiléhavČ komentovala babiþka Voráþková v Konci starých þasĤ: „Co se dČje, Breburdo?“ ptala se prababiþka, „to se k nám Prušáci pĜišli zase nažrat?“ – „Jak jste na to pĜišla, babiþko?“ podivil se otec. – „Že tak Ĝvou v rádiu. Tenkrát taky tak Ĝvali.“ 9 Z dopisĤ MUDr. Antonínu Filanovskému vyplývá, že „Flotýnkovci“, jak obČma knížkám autor pĜezdíval, mČli mít ještČ nejménČ jeden, možná i dva díly, ale zámČr zĤstal nerealizovaný. V šuplíku zĤstaly i rukopisy tĜí povídek s motivy nadpĜirozena, které v roce 2001 vyšly jako poslední dílo Jaroslava Žáka vydané z pozĤstalosti Chvojkovým nakladatelství pod názvem „Nesportovní povídky“. Aby se uživil, publikoval pod cizími jmény, pracoval jako korektor i pĜekladatel ze a do slovenštiny, þásteþnČ zakotvil v Ústavu zdravotnické dokumentace, podporovali ho i pĜátelé. V roce 1954 se Jaroslavu Žákovi málem podaĜilo uvést hru „Kdyby Laurin mohl mluvit“ (pĤvodnČ se jmenovala „Kdyby Tatra mohl mluvit“). Hru mČla uvést Pražská estráda v divadle U NovákĤ a autor se ukrýval pod pseudonymem Karel Machek. Režíroval ji Ladislav Šmejkal a ústĜední zápletkou bylo putování potrhlých cestovatelĤ Julia Drajfuse (Josef Hlinomaz) a Romea Pazderky (Jan Maška). Hra se však doþkala pouze cenzurní premiéry a o dĤvodech jejího stažení nechám pohovoĜit samotného autora: „Vyvedl jsem „jim“ zase jednou výbornou kanadu a nechybČlo mnoho a mohlo to pro „nČ“ dopadnout ještČ prekérnČji. Ten Karel Machek jsem já a „Laurin“ visel na všech rozích co velké barevné plakáty, prý „cestovatelská komedie plná pĜekvapení“, až do premiéry dne 3. dubna, která se nekonala (to bylo hlavní pĜekvapení, ne ovšem pro mne).
8
Oficiální vyjádĜení Syndikátu þeských spisovatelĤ z 24. 3. 1948 zaslané J. Žákovi. Fond Jaroslav Žák, LA PNP. 9 ŽÁK, Jaroslav: Konec starých þasĤ. Praha: Chvojkovo nakladatelství 1991, s. 173.
20
Nelze podrobnČ vypsat, co všechno se dálo okolo „Laurina“, který, kdyby mohl mluvit, ale nesmČl… MČli jsme to smluveno s herci, byla to komedie bujará a tropická a podaĜilo se udržet v tajnosti, kdo ji napsal a co se v ní chystá až do stĜedy dne, tuším 31. bĜezna. Pak nastala panika. Kolem zkoušek se totiž plížili rĤzní zvČdové (mezi nimi prominentní krysa pan Kožík, ten co psal 2x o Katynu,10 nejvČtší šašek z pierotĤ a kolouš notorický) a ti to koneþnČ odhalili. Bengál v ministerstvu kultury. Bengál ve Svazu spisovatelĤ, kde sám Veliký Satirik Lacina vytroubil na poplach. Jenže, hra byla vypravena, nacviþena, plakátována, na 14 dní vyprodána a ve þtvrtek veþer generálka pro dČlníky z továren. PodaĜilo se získat Ing. Zikmunda (to je ten þeský cestovatel, jinak též šašek, který s druhým šaškem Hanzelkou smí jezdit po svČtČ a dČlat propagandu). Ti dva protestovali ve Svazu, že se v komedii urážejí þeští cestovatelé, nositelé Ĝádu práce. Ve þtvrtek 1. 4. když se pracující lid nahrnul do divadla, pĜiĜítili se pretoriáni, vyhodili dČlníky z divadla a hrálo se bez publika. V pátek se hrála „pĜedpremiéra“ v pĜísné klausuĜe, pĜed popravþí þetou složenou z Lumíra ýivrného, 11 námČstkĤ ministrĤ, þs. cestovatelĤ atd. No, a pak se to pĜelepilo a vracely se lidem peníze, divoké povČsti kolovaly mezi lidem divadelním a dosud kolují – stálo to pĜes
10
Myšlen je spisovatel František Kožík, který byl v letech 1954 – 1955 umČleckým vedoucím Estrádního jednatelství. V roce 1943 se jako zamČstnanec rozhlasu zúþastnil odhalení masových hrobĤ polských dĤstojníkĤ zavraždČných v r. 1940 poblíž KatynČ, Ostaškova a StarobČlsku. 30. 4. 1943 hovoĜil o své návštČvČ v rozhlasovém vysílání a vyjadĜoval se hlavnČ o svých pocitech, otázku pachatelĤ masakru se snažil obejít. Projev byl nicménČ hodnocen jako potvrzení sovČtské viny a pĜejala jej vČtšina protektorátních novin. V roce 1952 publikoval þlánek „KatyĖ oþima pravdy“, kdy prohlásil, že SovČtský svaz byl oþernČn a skuteþným pachatelem masového vraždČní bylo hitlerovské NČmecko. 11 Lumír ýivrný byl v letech 1953 – 1954 mj. námČstkem ministra kultury.
21
100 000 na výpravČ, která se zbourala a dosud nevypoþtenou sumu hercĤm, za kostýmy, plakáty, hudebníkĤm atd.“ 12 Publikaþní možnosti Jaroslava Žáka se postupnČ zaþaly lepšit, na þemž mČlo pravdČpodobnČ velký podíl i uvolnČní politické situace. Po dvanáctileté odmlce vyšel r. 1958 pohádkový pĜíbČh „Kouzelné rukavice. Pohádkový pĜíbČh o utrpení a slavném vítČzství mladého weltera“ a o rok pozdČji, hlavnČ díky zásahu Vlastimila Rady, tzv. Bohatýrská trilogie 13, tedy první tĜi ze þtyĜ knih, které Jaroslav Žák a Vlastimil Rada napsali. V roce 1960 vyšlo „infantilní vyprávČní o našem atletickém raném mládí“ 14 - þili „Dobrý borec Antonín. Atletická rapsodie o zrození sportovce“, Žákovy vzpomínky na dobu strávenou na žižkovském gymnáziu a sportovní zaþátky ve Slávii. 15 Nadšený ohlas vzbudila knížka nejenom u MUDr. Antonína Filanovského, ale mj. také u Václava Kaplického: „Mám z té knížky dvojnásobnou radost: pĜednČ, že vyšlo zas jednou nČco vtipného a veselého, což je v dnešní naší literatuĜe tolik jako najít na Václavském námČstí pĜed Domem módy hĜíbka, za druhé, že se to podaĜilo právČ Vám.“ 16 „Knížku teć þte žena a bude ji þíst mnoho lidí. Budeme jí dČlat šeptanou propagandu, která bude konec koncĤ úþinnČjší než oficiální v Literárních novinách. Zasloužil byste si státní cenu, ta se však bohužel udČluje, jak víte, knihám zcela
12
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 15. 4. 1954. V dopise z 23. 8. 1954 je v doušce ukryto i vylíþení dohry, kterou celá událost mČla: „Ad Laurin: byla pak þistka a jakoby zásahem dobrých sil vylítli nejvČtší volové a obrkomoušové z Hlavní art. ústĜedny – kupodivu, i takové vČci se mohou stát.“ 13 Jedná se knihy „Budulínek a Matlafousek þili Vzpoura na lodi Primátor Ditrich“ (1. vydání 1930), Dobrodružství šesti trampĤ a Z tajností žižkovského podsvČtí (obČ 1933). 14 Dopis MUDr. Antonínu Filanovskému ze dne 17. 2. 1960. 15 Jaroslav Žák byl od r. 1922 þlenem S. K. Slávia a vyhrál mistrovství republiky v kategorii starších dorostencĤ v bČhu na 400 m a 800 m. R. 1926 byl þlenem štafety S. K. Slávia, která ve složení Vykoupil, Žák, PĜibyl, Šimek vytvoĜila þsl. rekord v bČhu na 4x440 yardĤ. AktivnČ závodil do r. 1929. 16 Dopis Václava Kaplického Jaroslavu Žákovi z 21. 2. 1960. LA PNP.
22
jiným.“ 17 Z úspČchu se Jaroslav Žák radoval pouhého pĤl roku – 29. 8. 1960 v nedožitých 54 letech náhle zemĜel na srdeþní infarkt. Po padesáti letech, které uplynuly od jeho smrti, jsou mezi širokou veĜejností známy hlavnČ oba „študácké“ filmy natoþené podle Žákových pĜedloh Martinem Friþem. Málokdo si však legendární filmy spojí se jménem Jaroslava Žáka. MĤžeme tak konstatovat, že se podaĜilo to, oþ usiloval Ladislav Štoll – vymazat jméno Jaroslava Žáka z povČdomí þeských þtenáĜĤ. Tato skuteþnost je o to bolestnČjší, že se jedná o jednoho z nejlepších þeských humoristických spisovatelĤ, který svĤj literární styl založil zejména na dokonalém zvládnutí þeského jazyka, jevu dnes témČĜ nevídaném. Teprve aktivity posledních þtyĜ let – výstava uspoĜádaná Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze v roce 2007, dokument „Rebel z recese“ natoþený ýeskou televizí a druhé vydání knih o komunistickém puþi v roce 1948 ukázaly Jaroslava Žáka ve svČtle, v jakém ho širší veĜejnost neznala – jako mravnČ silného þlovČka, který v tČžké a komplikované dobČ dokázal stát za svými názory. PrávČ tento postoj je nejcennČjším odkazem, který po sobČ Jaroslav Žák zanechal.
Použité prameny Fond Jaroslav Žák, Literární archiv Památníku národního písemnictví Dopisy Jaroslava Žáka MUDr. Antonínu Filanovskému z let 1945 – 1960 (korespondence je v držení dČdicĤ MUDr. Antonína Filanovského)
Použitá literatura ŠTOLL, Ladislav: TĜicet let bojĤ za þeskou socialistickou poesii. Praha: Orbis 1950 ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. Praha: Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze 2007, ISBN 978-80-86935-05-8, 28 s.
17
Dopis Václava Kaplického Jaroslavu Žákovi z 23. 2. 1960. LA PNP.
23
ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin þeského lidu. Politické satiry Jaroslava Žáka. DČjiny a souþasnost, roþ. XXX, þ. 10/2008, s. 34 - 36 ŽÁK, Jaroslav: Konec starých þasĤ. Praha: Chvojkovo nakladatelství 1991, ISBN 80-900239-3-2, 206 s. www.databazeknih.cz/zivotopis/lumir-civrny-7083, staženo dne 20. 9. 2010 www.michalstehlik.cz/page.php?fp=projekty/katyn-a-protektorat, staženo dne 20. 9. 2010
24
Ja aros slav v Žá ák jako o té éma a roþnííkov vé prráce e Ze e živ vota a J. Žá áka pĜe ed mob m biliz zac cí 19 938 A. Šim mkovvá, uden ntka 4. ro oþnííku peda p agog gické ého lyce ea stu Ja aroslav Žák Ž se narrodil 28.. 11. 19 906 v Praz P e, rodiþ r þe ale a brzy b zem mĜeli a Jaro osla ava i jeh ho mlad m dšího bratra a vyc chov váva al na Žižko Ž ovČ jejic ch nevllastn ní dČde d eþek k. Na Žižko Ž ovČ Žák k vys stud doval Stá átní reálné gym g nasiium a už ž teh hdy vytv v váĜel a vy ydáv val tĜídn t ní þas sopiis „S SpČm me“, z ktterého se s do ocho ovaly Žá ákov vy ep pitaffy. Neby N yly to o ale e Žá ákovy y prrvní zku ušenosti se psan ním.. Jeho prvn p ní sp pisov vatelské é pokusy y zaþ þaly y vzn nikatt už v jeh ho 9 lete ech. Tuto o his stork ku Žák Ž pozd p dČji pops p sal v díle e „O prapĤvo odu tram mpsk ko-študá ácko o-rec cesiv vní liitera atury y“. Od d ro oku 1922 2 za aþal pub bliko ovat v Humo H oristtický ých liste l ch, a to o seud dony ymy Jerrry Ja ack, Jerry nebo Jac ck. Motiv M v jeh ho sp piso ovate elské é pod ps nnos sti by yl ve elmi pros stý, s na adsá ázko ou by y se e mo ohl fo ormulov vat ta akto o: „… … þin nejjdĜív v ch hude ej šttude ent, pak k brrane ec bez b extrovn ního mu undu uru, pak k kandid dát filoz zofie e be ez civilního o kv vádrra, pak k vý ýpom mocn ný proffesor 0 Kþ, pa ak chud c dej novo oma anže el be ez náby n ytku. I pĜich p háze el Satan S n za 450 p obČ red dakto orĤ, ma alíĜĤ, diivadelník kĤ, film maĜĤ ap p. a naš šeptá ávall: v podo „Na apiš š tohle, napiš n š tam mto, pĜiv vydČ Čláš si.“ aroslav Žák Ž byl jeno om spis sovatel, ped dago og þi þ scé énárrista a, Ja neb jeh ho velký v ým kon níþke em byl i sporrt. V ro oce 19 922 se stal s þle enem m S. K. Slávi S ia a vyh hrál mistrovs ství kate egorrie starš s ších dorroste encĤ Ĥ v bČhu b u 00 a 80 00 m. m V další d ích letech prav videlnČ záv vodil ve e šta afetČ Č na 40 S ia, ro oku 192 26 vy ytvoĜĜil þe esko oslov vens ský reko r rd ve šta afetČ Č v bČhu b u S. K. Slávi 440 yard y dĤ. Sport S t byll jeho ve elkým m ko oníþk kem po celý ý živo ot. na 4x4 Žákova ped dago ogick ká kariéra zaþalla v kvČtnu 193 30, kdy k nasto n oupiil ko výpom moc cný uþite el na a Masa M aryko ovČ 1. re eálném gym mnas siu v Prraze e, jak kde e vy yuþo oval latin nu a þeš štinu u. V tém mže roce e vy ychází je eho prvn ní kn niha a, napsan ná ve v spolu s uprá áci s ma alíĜem Vlast V timilem Rad dou. Byla to o kn nížka a o dČti „B Budu ulíne ek a Ma atlafouse ek þili þ Vzp poura a na a pa arníku Prim mátor pro Ditttrich h“ pojed p dnáv vající o pĜíh hodá ách chla apce e Bu udulínka a a jeho o pe ejska a Ma atlafo ousk ka, kteĜí k í se pĜipletli do vzpo v oury lodn níkĤ Ĥ a trramp pĤ na n vltavs ském m
25 5
parníku. Dále vyuþoval na reálném gymnáziu ve DvoĜe Králové, ale v záĜí 1932 byl pĜeložen na Hodžovo státní reálné gymnasium v Liptovském Mikuláši. Po celou dobu svého pobytu na Slovensku se snažil o pĜeložení do ýech. Vytouženého pĜeložení dosáhl díky konexím svého otce a v záĜí 1936 byl jmenován na místo profesora na Státním reálném gymnasiu v JaromČĜi. Jaroslav Žák byl profesorem latiny a francouzštiny na Reálném gymnasiu v JaromČĜi v letech 1936 – 1946. NČkteré jeho knížky se inspirují jaromČĜským gymnáziem. Mnohý literární typ profesora, studenta, jejich návyky þi Ĝeþ – studentský slang – našly svĤj živý pravzor ve zdech jaromČĜského gymnázia Nejprve bydlel v JaromČĜi v ulici Na Trati a od záĜí 1937 v JosefovČ v ulici Na Ptákách se svou manželkou Jarmilou Škodovou. Zde se ve volném þase vČnoval zahrádkáĜství, filmování, automobilismu (vlastnil kabriolet Škoda-Populár), lehké atletice a pĜedevším psaní knížek. V roce 1937 vyšla i Žákova nejslavnČjší kniha „Študáci a kantoĜi“, která se do dnešních dnĤ doþkala více než dvaceti vydání. Byla to zároveĖ první kniha, kterou Jaroslav Žák napsal bez Vlastimila Rady. PozdČji byla ztvárnČna jako divadelní hra a film „Škola základ života.“ Autor na úspČch navázal pĜednáškovým turné „Študáci na jevišti, v literatuĜe a skuteþnosti“, kdy navštívil nČkolik þeských a moravských mČst. BrnČnská pĜednáška nezĤstala bez následkĤ, na ÚstĜední spolek þeskoslovenských profesorĤ (dále jen ÚSýP) pĜišla stížnost BrnČnského krajinského odboru, která shrnula Žákovy „prohĜešky“ do pČti bodĤ: - První dva se týkaly mladých kantorĤ, kteĜí jeden týden opisují pĜi závČreþných zkouškách a druhý týden prohlašují žáky pĜistižené pĜi opisování za podvodníky a vyvrhele. - TĜetí bod se týkal formálního vyuþování, kdy uþitel není vychovatelem mládeže, ale pouhým úĜedníkem, který má probrat látku a posléze zjistit, zda se ji žáci nauþili. - ýtvrtý bod byla anekdota: „ Ten Pilnášek“, povídá mi, „je u mne na propadnutí.“ „Tak ho ještČ vyvolejte,“ povídám na to. „Jo, kdepak,“ vece vychovatel, „von by si to mohl vopravit“. - Pátý bod se týkal tvrzení, že uþitelé chodí do školy stejnČ neradi jako jejich studenti.
26
Jaroslav Žák své výroky nepopĜel, poukazoval ovšem na fakt, „ … že nČkteĜí kolegové nerozlišují humoristickou pĜednášku … od nČjaké polemiky. … Vážnost stavu snižují jednotlivci, jichž se tyto výtky týkají, a nikoli já, že na nČ poukazuji“. Spor pokraþoval, dokonce se dostal i na stránky novin. Jaroslav Žák výstižnČ shrnul, že „ jde spolku hlavnČ o to, aby mne zastrašil, abych upustil od dalších pĜednášek, resp. þasopisecké þinnosti týkající se stĜední školy.“ ÚSýP chtČl dokonce uspoĜádat þestný soud, avšak závažná politická situace (blížil se podzim 1938) zpĤsobila, že spor vyznČl do ztracena. V roce 1938 vyšlo pokraþování „ŠtudákĤ a kantorĤ“, „Cesta do hlubin študákovy duše“. Pro Jaroslava Žáka mČla jeho spisovatelská þinnost dohru i v zamČstnání. V dobČ první republiky totiž školní úĜady jednotlivé uþitele každoroþnČ pravidelnČ hodnotily. Posuzovány byly: 1) pedagogické a odborné vzdČlání, vþetnČ znalosti služebních pĜedpisĤ 2) zacházení se žáky, služební styk s kolegy 3) píle a svČdomitost 4) úspČchy ve výchovČ a vzdČlání 5) chování (u uþitelĤ ve vedoucích místech) Posudek komise mČl následující škálu: velmi dobĜe – dobĜe – uspokojivČ – ménČ uspokojivČ – neuspokojivČ. Pokud uþitel dosáhl ménČ uspokojivČ a neuspokojivČ, byl mu na 12 mČsícĤ zastaven platový postup. Jaroslav Žák byl do školního roku 1938/39 hodnocen jako „velmi dobrý“. Literární tvorba Jaroslava Žáka byla bohatá a úspČšná, a pĜece jeho literární þinnost vzbuzovala nelibost u jeho nadĜízených. Jak u Ĝeditele jaromČĜského gymnázia Kaliny, který v rubrice Chování pĜiþinil zaujatý zápis: „Literárními škváry, které vydává, podrývá ve veĜejnosti, stĜední školy neznalé, dĤvČru ve školu i profesorstvo. Dopouští se tím pĜestupku proti § 25. služ. Pragmatika (zájmy školy, výchova a vyuþování).“ ěeditel Stanislav Štrup jej ve školním roce 1939/1940 posuzoval pĜíznivČji – zĜejmČ s rozumným ohledem i na Žákovu existenci za okupace – než pĜedchozí Ĝeditel. Jako velmi dobré u Žáka oceĖuje pedagogické a odborné vzdČlání. V školním roce 1938/1939, ihned po vylepení mobilizaþních vyhlášek 23. 9. 1938, narukoval jako velitel pomocné þety polní pekárny v Pliešovicích u Zvolena, odkud polní poštou poslal odpovČć tehdejším
27
jaromČĜským kvintánĤm, kteĜí mu napsali dopis adresovaný studujícímu žáku Karlu Hausenblasovi. Jako vždy byla v typicky „žákovském“ stylu: „Milé dítky, dojat k slzám, s kouĜící pistolí v ruce, sedČ na vzpínajícím se zpČnČném ryzáku, v kulometné palbČ útoþících nepĜátel, þetl jsem váš hĜejivý a nČžným citem propletený dopis.“ Na závČr Vás seznámím s prĤzkumem, který jsem provedla ve 3. a 4. roþnících našeho gymnázia. Pracovala jsem se 42 dotazníky. První otázka dotazníku znČla: Kdo to byl J. Ž.? TémČĜ všichni dotázaní správnČ odpovČdČli, aĢ už napsali spisovatel, pedagog nebo bývalý žák naší školy. Byla jsem spokojena i s výsledky následující otázky. Týkala se Žákova díla. Dvacet studentĤ si vzpomnČlo na film Škola základ života a jeden dotazovaný si dokonce vzpomnČl na jméno knihy Študáci a kantoĜi, která úzce souvisí s tímto dílem. Dalším þtrnácti studentĤm se vybavilo druhé, podobné Žákovo dílo Cesta do hlubin študákovy duše. Perliþkami dotazníku byla smyšlená díla jako Hlubina studentské duše, Uþitelé a studenti nebo KantoĜi a profesoĜi. Z prĤzkumu mohu vyþíst, že i když je Jaroslav Žák známým spisovatelem, není stĜedem zájmu všech jaromČĜských studentĤ. To bych ani nemohla oþekávat, takže 12 studentĤ neznalo ani jediné dílo.
Použitá literatura ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. Praha: Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze 2007, ISBN 978-80-86935-05-8, 28 s. UHLÍě, JiĜí: Jaroslav Žák, pĜítel študákĤ. In almanach 50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919 – 1969, JaromČĜ 1969, s. 88 – 92
28
29 9
Ja arom mČĜĜské é ho osp pod dy v díllech h Ja aros slav va Žák Ž ka Mg gr. Pave P el Šim mek,, uþitel Gym G mnázzia a SO OŠ v Jaro omČĜ Či Ve e svém s m pĜís spČvku se zabýv vám m ČĜský ými ho ospo odam mi, kte eré ex xistovaly y jaromČ v dobČ d Č pĤ Ĥsob bení Ja aroslava Žá áka v Ja arom mČĜi.. By yly jím obþa as také t é na avštČ Čvov vány y a zac chytill je ve v své s knize k e „Ko onec c sta arých þa asĤ“.. Za atímc co ve v stud s dents skýc ch ro omá ánec ch se s pouz p e dosle d echn neme e o stude s ento ovi, kterrý „n naþichl otco ovým mi silný s ými dou utník ky pĜi p veþe v erním m opakov váníí uþ þiva“, ne ebo o páne p ech, kteĜí „jjakým misi sm mČšn nými kla acíky y strkali do koulí k í na stole“, roze r psall se v kn nize Kon nec starý s ých þasĤ þ Ĥ J. Žák Ž o jarom mČĜs skýc ch ho ospo odác ch dalek d ko více. v otože e žil v dobČ d jiné é, máme m e Pro tu dne es možno ost nahllédn nout do atmo a osfé éry te ehde ejší doby ok kny podnikĤ Ĥ, ve kte erých h se e setkáv valy urþiité vyhr v anČné skup s piny lidí, jak ko sous s sedé é, ace v po odob bČ ra adníc ch, uþite u elĤ a úĜe edník kĤ, dále d Ĝem mesln níci, þlen nové é honora olkĤ Ĥ a besed b d þi jinýc ch sdruž s žení. spo To o vš še ale sk konþ þilo poþá átke em druh d é sv vČtov vé války v y s rozvo r ojem m turristik ky a dále d e s nás stupe em komun nism mu, který sice e obþa o anĤm m po sov vČtsk kém vz zoru u konz k zumo ovat alkoh a hol dov volil,, ale a pro ojevy y statn ného o my yšlen ní a vyjadĜo ovan ní ná ázorrĤ byly b potlaþov vány y, až se e samos bu z hospod úpln nČ vytra v tily. na urþitou dob e sv vém hle edán ní jsem m ko onzu ultov val infor i rmac ce s pa amáttkáĜii, Ve acov vníky y muze m ea, pro oþetl jsem do ostup pné ma ateriály a stanoviil pra cca a 25 5 pod dnikĤ, kde by y mohl Jarrosla av Žák do ostatt pivo, koĜĜalku u þi poho p ovoĜĜit o spole s eþen nský ých pom mČre ech v pĜed p tuše e nerad dostných h nadchá ázejících h no ových þa asĤ. Protože e vša ak není mož žné poda p at in nform mace e o všem, co jsem m objev o vil a zjis stil, bud du se s snaž s žit poho p ovoĜiit o pár podnic cích, které byly b v rom mán nech h mn nohd dy vtipnČ Č zaš šifro ované po od jin ným mi mi jm mény provo ozov vatelĤ a nČ Čkdy zbaven né i pĤ Ĥvod dního o názvy, s jiným místČ Ční. um a na aší cestČ c Č zaþ þnu asi pom mysln nou bránou do svČtta Jaros slava a Na Žá áka, což je tunýllek na n Habe H eši v JarromČ ČĜi. Zde Z vša ak žá ádná á res stau urace e nebyla a. O uliici vedle v e je e dČ Člnic cká þtvrrĢ Pekin ng, kde stá ála hosp h poda a
30 0
„U nudle“. To je zcela jiná kategorie - uprostĜed dČlnického prostĜedí mČla restaurace jistČ svou neoddiskutovatelnou funkci, ale Jaroslava Žáka bych zde asi nehledal, protože pĜi vší úctČ k tehdejší dČlnické tĜídČ se tu mnoho maturantĤ, na rozdíl od dnešní doby, asi nevyskytovalo. Když pĤjdu po linii, kde by mohl Jaroslav Žák restaurace navštČvovat, mohu se domnívat, že by to byla linie zaþínající na JakubovČ v domČ Vácslava Zauzala, který byl pĜímým pokraþovatelem rodu restauratérĤ Zauzalových, a hospoda Grand Atlantik by mohla být právČ tímto domem. Nebo si spisovatel udČlal zvláštní obrázek o restauraci Na MostČ, která, aþ se zdá utopená, je dosti velkým domem, aby se zde mohly scházet i takové skupiny, jako Spolek stĜídmosti… Na námČstí pak nacházíme dvČ výrobny likérĤ. Jedna je hned vedle fary, výrobna Linkových, a další je výrobna Hynka Šlosárka – Rosogliofabrik v druhoĜadé hospodČ pana Pácala, pozdČji pak firma Archleb Dobruška. Restaurace byla tehdy velmi oblíbená armádou. Na námČstí byla zcela jednoznaþnČ identifikována restaurace U bernardýna, což byla restaurace U zlatého beránka, kde hostĤm byl prý jednou v alkoholovém opojení hospodského pĜipraven k veþeĜi skuteþný bernardýn a od té doby již název U Bernardýna dotyþnému šenku nikdo neodpáral! V restauraci Modrá hvČzda mohl mistrovi zahrát sextet, který sedČl na velkém kuleþníkovém stole, a je možné, že pĜi taneþku mohl spisovatel Žák vidČt, kterak taneþní pár vráží do stolu a posílá celý jaromČĜský sextet k zemi. Což byl v té dobČ asi opravdu veselý okamžik, když se to tak dlouho traduje. Také mohl zĜejmČ okusit tehdy skvČlý vyhlášený Gambrinus z ruky pana Martinka nebo Duška. Víme rovnČž, že spolu s herci, kteĜí natáþeli film v r. 1938 dle jeho pĜedlohy, mohl posedČt U þerného konČ a též pohovoĜit s panem Julišem, známým to hoteliérem v JaromČĜi. Mohl si dát pár plzeĖských piv anebo jaromČĜský ležák z pivovaru na nábĜeží Labe a sladovny v ulici pod spoĜitelnou. Nebo se ohĜát u ústĜedního topení a umýt si ruce pod tekoucí vodou v hotelu U dvou jelenĤ, což nebylo úplnČ bČžné. Pokud se Jaroslav Žák chtČl vypravit na cesty, pak by asi mohl navštívit restauraci U Zeleného stromu, kde by ho pan Rýdl vybavil na cestu novinkou, a to lahvovým pivem! Hned vedle byla skvČlá restaurace U LandrĤ. Po námČstí by autor mohl sejít k dalším dvČma záchytným bodĤm, a to restauracím Na Dolívce a U Sokola, popĜípadČ se zastavit
31
až v Národním domČ. PĜi odboþení vlevo by se mohl obþerstvit Na Obci v hospodČ Na VyšehradČ, kde to už tehdy bylo rozkopané. Myslím, že pravdČpodobnČjší cesta by však vedla do restaurace Afrika, kde se odehrává v knize Konec starých þasĤ ona investigativní scénka s rumem a kde se majitel – kožešník a pokladník z pĜedmČstské záložny, vytratil i s nezanedbatelným obnosem do Afriky. Cesty za pivem však v Africe nekonþí, ještČ se na své pouti mĤže spisovatel potkat se spoluobþany v Grandu U MatoušĤ a také u hoteliéra Václava Hejny v dnešní Expanzi, dĜíve Hotelu Hejna. Na Špici však zĤstáváme ještČ ve fiktivní výrobnČ koĜalky a pak už se cesta mĤže pouze dČlit dál. První smČr je na Cihelny k Bílým, druhý smČr je na nádraží, do tehdy vyhlášené restaurace a tĜetí cesta je domĤ tĜeba pĜes Habeš, kde po pravé stranČ jako záchranná brzda þeká ona již dĜíve zmiĖovaná hospoda U Nudle. Ale znovu opakuji: „Co by tam nČkdo takový, jako byl profesor Žák, dČlal …“ A když už jsme u výþtu restaurací, nesmím zapomenout, že nČkdy bylo dobré vyrazit i za mČsto. Pro tuto pĜíležitost byla jako stvoĜená restaurace Mexiko na Starém Plese. Zda se Jaroslav Žák setkal alespoĖ s nČkým ze zakládajících sousedĤ, kteĜí za Habsburka Maxmiliána válþili skuteþnČ v Mexiku, nevím. Vím jen, že po Jaroslavu Žákovi zĤstaly knížky nesmrtelné a jeho konec je smutným obrazem pováleþných nových þasĤ, jejichž pĜízraky nás nČkdy provázejí až do dnešní doby.
32
33 3
34 4
Po osto oj Jaro J osla ava Žáka k Únor Ú ru 194 1 8
Mg gr. Lenka L ka Po opély lyová á, uþitelkka Gymn Gy názia a a SOŠ S Š v Jarom Ja mČĜi Po oté, co na na aší škole š e vloni v vznikl meno out si Jaro J oslav va Žáka Ž a to outo nápad pĜiipom u domili, jak málo o vííme konferencíí, jsme si uvČd eho pĤs sobe ení v Pra aze po p odch o ymn názia a v roce r 194 46. Žák Ž stále s e odu z gy o je žije e v povČ Čdom mí veĜej v jnos sti vČ Čtšin nou pou uze jako j auttor knižn k ních pĜe edloh h leg gend dárních film mĤ o štud š dácíc ch a ka antorrech h. Dovo D olte mi,, ab bych h se s Vá ámi pod dČlila a o nČkte n eré zajím mav vé inform mace e z le et 19 947 a 19 948,, kdy y av Žák Ž zaþa z al veĜejnČ prrezen ntov vat své politi p cké pos stĜeh hy a názo ory. Jarosla Proþ þ vĤ Ĥbec Jarrosla av Žá ák po p desetti lettech ode ešel z ja arom mČĜsk kého o gymná ázia? ? DĤvo D odĤ k odc chod du bylo b zĜĜejmČ nČko n olik. PĜedev vším m f em, že Žák za aþall bý ýt po opullárníím a po o vá álce opČ Čt žáda ž aným m je fakte autorem, kterrý jis stČ potĜĜebo oval a chtČl býtt v cen ntru kultturníího dČn ní a vČno v ovat se plnČ p Č tvĤ Ĥrþí þinn þ osti.. Po o roc ce 19 945 mu kon neþn nČ vy yšly þtyĜĜi titu uly, které é by yly v do obČ Prottekto orátu u za amítn nuty y. Ta aké je však v k zná ámo o, že od té doby d y míval obþ þas problém my s alk koho olem m. Další D m dĤvo d odem m mo ohlo být to, že po p desetti lettech h úsp pČšn ného o pĤsobe ení na ja arom mČĜs ském m gymná áziu, kde e þe erpa al mnoho podnČ ČtĤ pro svá á dííla, nast n távala u nČ Čj ejmČ Č éra a prrvní kan ntors ské úna avy a ne epop pulárrní rutin r ny. NČkt N teĜí jeho o zĜe dĜííve nad dšení sttudenti úda ajnČ kon nstattova ali, že ž se s posttupn nČ zaþa z al podobat jiistým m pĤ Ĥvod dnČ vys smívaným m a kritizov vaný ým kanttorĤm m, které k é d e s chutí popis sova al. ZĜejm mČ aktuá a álnČ Č ne ejsiln nČjším m dĤvo d odem m sám dĜíve pro o Žá ákĤv odc chod d byl vša ak incide ent s kolegou tČlocv vikáĜe em, kterrý vy yústiil ve fyzickou u po otyþk ku, což c tehd t y Ĝešila dokonce e šk kolní insp pekc ce. Asi si všic chni um míme e pĜest p tavit, ja ak pro p Žák ka osvo o oboz zujíc cí o Čžujíící muse m el být za této o situ uace e jeh ho pĜícho od do d po oválleþné Prrahy y, a osvČ kde e to o vĜe elo jak v kultu k uĜe, tak v politic p ce. To bylo o no ovéh ho mate m eriálu u pro o roz zené ého sebe s evČd domého recesis stu! Ve Stud dijníí a vČdecké é kn nihovnČ v Hrad H dci Krállové jse em mČla m a mo ožno ost sezn nám mit se s s nČ Čkte erým mi Žákov vým mi þllánky z tétto doby d y a vysto v opov vat tak t vyos v stĜen ní jeh ho politic p ckýc ch názorrĤ až po o dĤsled dky hned h d po nas stole ení nové n ho režim r mu v Úno oru 1948 8.
35 5
V jeho pracích z pováleþné doby se zĜetelnČ objevuje politické téma, i když v recesistickém hávu. Žák kritizuje spoleþnost, která dokázala þásteþnČ kolaborovat s nacisty, a s obavami pozornČ sleduje i šíĜení komunistických idejí. Politicky sám sebe charakterizoval jako „levého intelektuála“. Po volbách v roce 1946 však vycítil první pĜíznaky hrozící nové diktatury a jednoznaþnČ se pĜiklonil k proudu demokratických socialistĤ. KromČ þlenství v ýeskoslovenské stranČ národnČ socialistické se angažoval také jako obþasný pĜispČvatel a glosátor v deníku této strany – ve Svobodném SlovČ. Již ve svém þlánku s názvem „ýistka se nepovedla“ z 9. 8. 1947 glosuje s údivem rozporuplné výtky na adresu své nové divadelní hry v rĤzných novinách. PĜi osobní návštČvČ pĜedstavení se však setkal se vstĜícným pĜijetím hry u divákĤ. Atmosféru sám popsal: „… obecenstvo se chechtá z plných hrdel.“ Žák poznal, že záporná kritika byla vesmČs psána na politickou objednávku. Sám se o tom pĜesvČdþil, když autory negativních recenzí kontaktoval. „ Jen tak namátkou se pisatel poptal v redakcích na ony dobré duše, které mu hru zepsuly a zhanobily. A co byste neþekali – on každý z nich v onČch neutČšených dobách jaksi kamsi komusi lezl. Poznali se oni pánové a hroznČ se rozþilovali. A to je pro autora veliké potČšení – vážnČ.“ Jaroslav Žák po svém pĜíchodu do Prahy kromČ jiného pracoval také jako lektor a scenárista ýeskoslovenského státního filmu. Již koncem roku 1947 se dozvČdČl o svém propuštČní. V þlánku „PĜi vousu prorokovČ“ ve Svobodném SlovČ ze dne 11. 11. se nad tím zamýšlí: „… Byly mi totiž þasto pĜedloženy k posouzení námČty, vzkvetlé z ducha vynikajících pĜedstavitelĤ, þinitelĤ, kapitánĤ a jiných mocnáĜĤ. VyjadĜoval jsem se o nich zhusta neuctivČ. Mám takovou trapnou charakterovou vadu, že o mrkvi tvrdím, že je to mrkev a o volovi, že je vĤl. S tím se dnes þlovČk nikam nedostane, naopak, šlape si po vlastním štČstí. … Už asi desátý þlovČk mČ však ujistil, že jsem byl vyobcován z poþetné rodiny filmových tvoĜivcĤ z dĤvodĤ zcela jiných než politických. … Zaklínám se pĜi vousu prorokovČ, že v tom vyobcování nevidím nic politického, pĜesto, že náhodou patĜím ke stranČ, která atd., zatím co oni pánové patĜí ke stranČ a tak dále.“ 1. ledna 1948 Svobodné Slovo uveĜejnilo Žákovu Novoroþní zdravici adresovanou všem, kteĜí tak jako on vnímají kriticky souþasnou dobu. Žák opČt s humorem, tentokrát však ve verších, pojmenovává nejhorší pĜíznaky pĜicházející diktatury: bující byrokracii, komunistickou propagandu, budovatelský patos, znárodĖování, novodobé papalášství,
36
cenzuru umČní… V závČru oslovuje studenty, kteĜí, jak doufá, nepodlehnou ideologickému nátlaku. Již 16. ledna se Žák ozval v þlánku „Už zase nade mnou zlomili hĤl“, kde reaguje na kritiku Rudého Práva. Redaktor komunistického deníku totiž ve svém listu napsal, že „Nezbývá nám, než zlomit hĤl nad tímto bývalým humoristou.“ Žák v odvetČ ve Svobodném Slovu odkrývá praktiky komunistického tisku, který vyplácí odmČny populárním autorĤm, kteĜí pouze uvedou své jméno nebo fotografii na urþeném vhodném místČ v listu. Žák tuto nabídku (za 3000,- Kþ mČsíþnČ) oznaþil za „literární prostituci“ a pĜipomíná, že ji již v roce 1946 odmítl. Svobodné Slovo stojí za Žákem a 1. února na titulní stranČ upozorĖuje své þtenáĜe, že brzy zaþne vycházet ŽákĤv nový román na pokraþování – Ve stínu kaktusu. Sám Žák pĜedem upozorĖuje, že „Kdyby snad dČj tohoto fantastického románu, pĜesto, že se rozvíjí v pampách a pralesích Jižní Ameriky, nicménČ pĜipomínal nČkteré zdemístní politiky, oþištČné kolaboranty, veĜejné þinovníky, redaktory, šéfredaktory, filmové hvČzdy, emigranty, podzemní pracovníky, barikádníky, partyzány a jiné zdobné kvČty þeskoslovenských prérií, pak upozorĖuje redakce i autor, že za nic neruþí, že si myjí ruce, protože jde o náhodné podobnosti a nevšední pĜípady duchovního dvojnictví mezi obþany dvou státĤ na rĤzných polokoulích.“ 3. února skuteþnČ vychází první þást románu s podtitulkem Tropická romance o vítČzství ducha nad hmotou. Dovolím si alespoĖ krátkou ukázku. Dodávám, že smyšlená zemČ dostala od autora název Hodoquas. Hlava prvá, v níž národ, nic netuše, byl obohacen o Kaktus Revoluce v Hodoqasu vypukla þasnČ ráno a trvala nepĜetržitČ do pĤl dvanácté, kdy se bojovníci rozešli do svých domovĤ, aby poobČdvali. Znalec tamních pomČrĤ to nebude považovat za nic divného, aniž se pozastaví nad tím, že se pĜestávka v nastolování nového Ĝádu protáhla až do tĜí odpoledne. Takový už je zvyk v té zemi, že po vydatném obČdČ popíjejí Hodoquasané mírnČ alkoholický, kvašený nápoj a pak se oddávají siestČ. V jejich jazyku se tento národní obyþej jmenuje šlofík. … Mnoho, pĜemnoho synĤ oné zemČ se živí perem, nebo alespoĖ po tom touží. Je to národ bystrý, jenž záhy pĜišel na to, že þlovČk píšící sedí pohodlnČ na zadnici, zažívá a mĤže v klidu zakládat na sádlo. Být sádelnat se tam považuje za pĜíznak štČstí a osobní dĤstojnosti. Proto každý obþan se snaží dosáhnout onČch
37
životních podmínek, jež tuþnČní usnadĖují a všichni lidé v tomto státČ si zamanuli, že se dĜíve nebo pozdČji stanou úĜedníky, bankéĜi, spisovateli, vrchními rady, redaktory, básníky, vysokoškoláky nebo nČþím podobným. NeuspČjí-li v této snaze, nutí alespoĖ své dítky, aby se prodraly k onČm hodnostem. ... Jistý Vasco da Nulla byl spisovatelem i pĜesto, že neumČl psát vĤbec. Tento nevšední jinoch stanul pĜed budovou listu Pandero Bumberlikos, vybČhl po schodech a udýchán vrazil do po pĜevratu prázdné redakþní místnosti. Byl zde první a o to mu zejména šlo. VyĖal z náprsní kapsy velkou ceduli, rozbalil ji a pĜipevnil zvenþí na dveĜe nápis: Z vĤle lidu hodoquaského zabráno pro redakþní místnosti kulturní revue „Kaktus“, šéfredaktor Vasco da Nulla. Tolik ukázka. PomČry v Hodoquasu samozĜejmČ nápadnČ pĜipomínají nebo dokonce pĜedvídají dČní v tehdejším ýeskoslovensku. Že události poþátku roku 1948 neomylnČ smČĜují k revoluþnímu puþi, ukazují i titulky a podtitulky þlánkĤ ve Svobodném Slovu v dalších dvou týdnech. NamátkovČ: 7. 2. - Komunisté maĜí dohodu v Národní frontČ, Fuse bank podle komunistického mocenského receptu, Zákon o pozemkové držbČ nesmí znamenat zotroþení rolníkĤ 20. 2. - Co pĜipravují komunisté – Další odhalení o úþelu sjezdu závodních rad a cílech KSý, ZemČdČlci se nedají zmýlit komunistickou agitací, Varujeme pĜed zneužitím odborĤ a zemČdČlcĤ pro komunistickou akci, Odmítáme komunisování bezpeþnostní služby, 21. 2. - NepĜipustíme policejní režim, Komunisté proti vládnímu programu, Voláme všechny politické strany a všechny slušné lidi. Poslední pokraþování románu Ve stínu kaktusu vyšlo 24. února 1948… O nČkolik dní pozdČji – 29. února – pĜineslo Svobodné Slovo (již s novou redakcí) zprávu o tom, že Akþní výbor a ústĜední výbor Syndikátu þeských spisovatelĤ se usnesl na spoleþné schĤzi již 26. února vylouþit nČkteré þleny. Na seznamu je i Jaroslav Žák. DĤsledky této události jsou pro Jaroslava Žáka velmi vážné – deset let mu nikdo nevydá knihu, þlánek, nehrají se jeho hry ani filmy. VČdomČ do šuplíku zaþíná ještČ v roce 1948 psát román Konec starých þasĤ a poté jeho pokraþování Na úsvitČ nové doby, jehož nové vydání v úplnČ nové dobČ si zde rádi pĜipomínáme.
38
Po oužitté prram meny y: ŠU USTO OVÁ Á, Ma agda alén na: Cesta C a do o hlubin štud š dáko ovy a kan ntoro ovy duše e. Pe edag gog a spisov vatel Jaro osla av Žá ák. Prah P ha: Peda P agog gické é mu uzeu um J. A. A Kome K ensk kého o v Praze P e 20 007, ISB BN 97 78-8 80-86935 5-05 5-8, 28 s. s vobodné Slovo,, ús stĜed dní org gán ýes skos slove ensk ké stran s ny náro odnČ Č Sv soc cialis stick ké, deník d k, ro oþník ky III. (1947)) a IV V. (1 1948 8), Praha P a
39 9
Sv vobo odné é Slo ovo 1. 1. 194 48
40 0
Ja aros slav v ŽÁ ÁK (19 906--196 60) a Jaro J omČ ČĜ stĜed došk kols ský ý profe esorr a spis s sov vate elhu umo oris sta a sa atirrik * 28. 2 lis stop pad 1906 1 6 Pra aha † 29. 2 srpe s n 19 960 Prah P ha ský spis sova atel Jaro oslav v Žá ák je j autor a r ýes ch hu umo oristic ckýc ch próz ze stĜed s došk kolsk kého o þettnýc živ vota a ze z živo ota tra ampĤ. Vys stud doval na Filo ozofické fakultČ Uniiverz zity Karlovy v Praze P e lattinu a frrancouzš štinu u 925 - 29 9). Uþil U na stĜed s dníc ch šk kolách v ýe echá ách i na a Slo oven nsku. Od d (19 záĜĜí 1936 6 do o zá áĜí 1946 1 6 pĤ Ĥsob bil ja ako stĜe edoš školský pro ofeso or la atiny y a franc couz zštiny na n Reál R ném m gy ymnáziu u v Jaro J omČĜĜi. NČkt N teré Žákovy y knížky y se insp pirují živ votem na n ja arom mČĜsk kém gym mná áziu. Mnohý literárn ní typ p pro ofeso ora, studentta, je ejich h ná ávyky y þi Ĝeþ – sttude entsk ký slang g – našly n y živ vý prravzo or ve e zd dech jaro omČĜĜské é alm ma mate m r. Oblííben ný a stud dentty milova m aný profeso or ne ejprv ve bydle el v Jaro J omČĜĜi v domČ d Č þp p. 14 41 v ulici Na Trati a od o záĜí z 1937 1 7 do o 19. Ĝíjna 19 946, kdy y pak k odešell do Prahy, bydl b el v Josefov vČ ve e þtv vrti Na Pták P kách v do omČ Č þp.. 273 3 (ny ynČjš ší ulice u Ru uská)) se e sv vou man nželk kou Jarrmilo ou. Zde Z se Žák k ve e volném m þa ase vČnovall zahrád dkáĜs ství,, film mová ání, auto omo obilis smu (vla astniil briollet Škoda-P Popu ulár)), le ehké é atlletice, tenis t su a pĜĜede evším m psan p ní kab knížek k a filmo f ovýc ch sc céná áĜĤ. Kníížek k vyš šlo pĜes p s dva acett do rok ku 2010 2 0. edev vším m pró ózy a fe ejetony ze z sttude entsk kého o, tra amp pského i spo ortov vního o PĜe živ vota a po osmrtnČ satiiry na n ko omunistické pĜed d i poún p norov vé prakt p iky. Z prrasta aré rivality sousedn ních h mČ Čst – Jarom mČĜe e a Jos sefov va – spo vyttČžil Jarrosla av Žák Ž oleþn nČ s kolegou prof. Fra antišk kem m So ouku upem m (ps seud dony ym Sup p) humo h oristtický ý ro omán n HvČz H zdy nad Roup R upko ovem m (19 941)). Hladin nu žiivota a Ĝev vnivý ých oby yvate el mČste eþek k roz zvíĜí filmaĜi, kteĜĜí tu mají toþ þit film z mís stního prrostĜĜedí. Rom mán n, za amýš šlený ý jak ko ka arika atura a alom mČsta a, se notno ou dávk d kou satirry strefo s oval do þes skýc ch fiilmov vých h ma pomČrrĤ. devš ším vša ak Žá ák naps n sal v JarromČ ČĜi své s nejle epšíí rom mány ze e PĜed uden ntské ého živo ota, a to „pĜíro „ odop pisnou stud dii“ Štu udác ci a kan ntoĜĜi stu (þa asop pisec cky v be eletriistické pĜíloz p ze ýesk ý kého o slo ova 1936 1 6, kn nižnČ 19 937)), pro o níž ž se e cítil zvllášĢ pov volán n, ja ak pĜĜede eslal Úvo odem m slovo k uþenc cĤm m: „An Ani prrofessor ani a žák ž nem n mĤže e nap psatiti o škole š e objjektiv ivní poje p edná ání. Naše N e 41
pĜíruþka je však napsána profesorem a Žákem zároveĖ – odtud její vČrnost a nestrannost.“ Kniha vzbudila velký ohlas a bČhem devíti let se doþkala 18 knižních vydání. Byla pĜeložena i do cizích jazykĤ. Byla také zdramatizována a uvedena dne 31. 8. 1938 v pražském D38 v režii E. F. Buriana pod názvem Škola základ života ve výpravČ jaromČĜského rodáka scénografa Miroslava KouĜila a zfilmována Martinem Friþem (premiéra filmu 11. 11. 1938). Po tomto úspČchu pĜevedl Friþ do filmové podoby další ŽákĤv román Cesta do hlubin študákovy duše (knižnČ 1938, premiéra filmu 31. Ĝíjna 1939). Film je považován za nejzdaĜilejší studentskou veselohru, zejména pro herecký výkon JindĜicha Plachty v roli nesmČlého profesora pĜírodopisu Matulky. Další humoristickou knihou jsou PĜíbČhy dČdy Posledy (1937, s Vlastimilem Radou, pĜepracovanou s názvem Pan Posleda, pĜítel študákĤ, 1939). V této moderní pohádce vnese do školy nového ducha „školní skĜítek”, ochránce mládeže, staĜík s buĜinkou a deštníkem. Za jaromČĜského tvĤrþího desetiletí vydal J. Žák ještČ parodie na sport Vydržte až do finiše! (1939, 1946), humoristické povídky a fejetony; soubor ironických fejetonĤ o þlovČku v zajetí vášní OheĖ (1943); úvahy SvČt se mČní nenápadnČ (1940). Po válce pak Žák vydal ještČ nČkolik svazkĤ fejetonĤ a satirických þrt Z palce (1946), Bavíme se ušlechtile (1946), Mezi nebem a zemí (1946), Kámen mudrcĤ (1946). Urþitá spojitost s jaromČĜským gymnáziem je i v dramatickém pásmu ýistka (premiéra v Divadle satiry v Praze 24. 3. 1947 za režie Alfréda Radoka a scény Josefa Svobody), v nČmž Žák zobrazil šest rĤzných typĤ profesorĤ z jednoho venkovského gymnázia pĜed válkou, za okupace i po revoluci. Literární tvorba J. Žáka za jaromČĜského tvĤrþího decennia, jak je patrné z tohoto neúplného pĜehledu, byla velmi bohatá a úspČšná. A pĜece Žákova literární þinnost pĜes zĜetelné úspČchy vzbuzovala u jeho nadĜízených nelibost. Školní inspektor v lednu 1941 ve Kvalifikaþním popisu ji zhodnotil takto: „Literárními škváry, které vydává, podrývá ve veĜejnosti, stĜední školy neznalé, dĤvČru ve školu i profesorstvo. Dopouští se tím pĜestupku proti §25. služ. pragmatiky (zájmy školy, výchova a vyuþování).“ Dokonce v listopadu 1938 rodiþe jednoho žáka - kvintána, jenž napsal velmi sprosté verše o jedné profesorce jaromČĜského gymnázia, svalovali vinu na ŽákĤv film Škola základ života. ěeditel gymnázia Štrup však oceĖoval jeho odborné vzdČlání: „Má velmi pČkné odborné vČdomosti.” A to zejména antických 42
reálií, o þemž svČdþí þetné výpĤjþky dČjepisné literatury se vztahem k antice (Bájesloví, Velišského Život ěekĤv a ěímanĤv; Šíleného ěecké starožitnosti aj.). Hodnocení pak pokraþuje: „V pĜedpisech jsou jeho znalosti místy malé a také nemá o nČ zájem. S žáky jedná velmi mírnČ, schází mu potĜebná pĜísnost a dĤslednost. V služebním styku se þleny sboru i se stranami jest vždy ochotný.” Na jaĜe pĜed sokolským sletem se konaly v Praze IV. StĜedoškolské hry ve dnech 8. 6. – 12. 6. 1938, jichž se zúþastnil jako divák i profesor J. Žák se 250 studenty jaromČĜského gymnázia a zde se setkal se studenty z liptovskomikulášského gymnázia, jak vzpomíná Ján Krivoss, absolvent Hodžova Štátneho reálného gymnázia v Liptovskom Svatom Mikuláši, kde pĜed tím Žák v letech 1935-1936 uþil pĜed pĜíchodem do JaromČĜe. Ve školním roce 1938/1939 profesor Žák uþil málo. Hned po vylepení mobilizaþních vyhlášek 23. 9. 1938 narukoval jako proviantní poruþík kamsi na Slovensko, odkud polní poštou poslal žákĤm své páté tĜídy dopis Milé dítky! Po demobilizaci byl od 16. 12. 1938 a po úraze do 11. 5. 1939 nemocný. V roce 1944 jako tĜídní oktávy VIII.A dovedl žáky k maturitČ. J. Žák a Fr. J. Soukup ještČ za nacistické okupace v letech 1941/1942 natoþili v JaromČĜi a v BabiþþinČ údolí amatérskou filmovou grotesku Zloþin plukovníka Burtona parodující detektivní filmy. ScénáĜ vytvoĜili spoleþnČ J. Žák, který nabyl Ĝadu zkušeností pĜi filmování vlastních scénáĜĤ, a Fr. J. Soukup. Doplnili jej Ĝadou drobných gagĤ, reminiscencí na americké filmové komiky z éry nČmých filmĤ dvacátých let. V amatérském þernobílém filmu osmimilimetrového formátu hráli manželé Žákovi a Fr. Soukup dostal roli plukovníka. Natáþelo se na dvorku vilky Na Ptákách v JosefovČ, kde Žákovi bydleli, a u vily nad kapliþkou u Svaté Anny v JaromČĜi. Reminiscencí na toto filmování je námČt Žákovy povídky Rejdy pana prokuristy v knížce Z palce, jak vzpomíná Fr. J. Soukup ve sborníku Letokruhy 1982. V kvČtnových dnech roku 1945 byl zodpovČdným redaktorem þasopisu Kladivo, mluvþí národního výboru v JosefovČ. Vyšlo asi jen jedno þíslo z 19. 5. 1945. Velkou pozornost v našem mČstČ vzbudil i jeho protikolaborantský fejeton Jak urychlit kvas doby z prostĜedí JaromČĜe, otištČný ve Svobodném slovČ 11. 7. 1945. VýznamnČji než do politického života mČsta zasáhl do života svých studentĤ a studentek, jak je patrné z þetných vzpomínek absolventĤ jaromČĜského gymnázia, otištČných ve dvou almanaších z roku 1969 a 1994. Velkou zásluhou profesora Žáka bylo, že probouzel 43
ve studentech chuĢ literárnČ tvoĜit. Na jaromČĜském gymnáziu v té dobČ studenti vydávali studentské rozmnožované þasopisy Plavci Kokytu (1938-1939), Lejno (1939), RozbČh (1944), DobČh (1944, 1945) a tištČný sborníþek septimánĤ MY (JaromČĜ, Alois Šmahel 1940. 23 s.). V záĜí 1946 se Žák odstČhoval z JaromČĜe do Prahy a vČnoval se vlastní beletristické tvorbČ, spolupráci s novinami, filmem (1945 - 48 byl lektorem a scenáristou) a rozhlasem. Za své kritické satiry na komunistické dČní byl po únorovém pĜevratu vylouþen ze Syndikátu þeských spisovatelĤ a zakázáno mu publikování. Pracoval pak jako korektor. Od r. 1955 poĜizoval anotace z odborného tisku v Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci. ZemĜel náhle na srdeþní infarkt ve vČku nedožitých 54 let. DČj politického satirického románu Konec starých þasĤ (1991, 2010), týkající se událostí Února 1948, je vsazen do naší JaromČĜeJosefova, která je pĜedobrazem románového Pepova Týnce nad Lesem. JaromČĜ byla místem, kde Jaroslav Žák nejdéle pĤsobil za svého života jako stĜedoškolský profesor a kde literární aktivity ho odvádČly od vlastního pedagogického poslání. Zde dozrál ve spisovatele širokého zábČru a k jaromČĜskému gymnáziu se rád vracel. Naposledy v rozhlasové vzpomínce JaromČĜská váleþná generace po patnácti letech, jedna z jeho posledních literárních prací z roku 1960, otištČná v almanachu 50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919-1969, s. 93-94. Vzpomínka byla vysílána pražským rozhlasem k 15. výroþí osvobození ýeskoslovenska. Autor v obraze „dvou oktáv” ve skuteþnosti zachytil životní osud nČkolika žákĤ z vyšších tĜíd okupaþního jaromČĜského gymnázia. Za Ĝeditele jaromČĜského muzea PhDr. Pavla Mertlíka byla na ochozu prvního patra Wenkeova domu (muzea) instalována pozoruhodná výstava Jaroslav Žák – prozaik a humorista od 24. þervna do 24. záĜí 1989 a uspoĜádána beseda ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze. A koneþnČ v pátek 24. záĜí 2010 uspoĜádalo Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi ve spolupráci s MČstským muzeem v JaromČĜi a Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze v aule gymnázia konferenci k 50 letĤm od úmrtí J. Žáka s názvem Jaroslav Žák, spisovatel, novináĜ, pedagog a spoleþensky angažovaný þlovČk za velkého nasazení paní profesorky Mgr. Evy Stejskalové z Gymnázia a SOŠ JaromČĜ, které dČkuji za pozvání na tuto pozoruhodnou konferenci.
44
Literatura: JiĜí UhlíĜ in Minulostí JaromČĜe, sborník, svazek 1, 1968, s. 305 - 307; J. UhlíĜ in almanach 50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919 - 1969, JaromČĜ 1969, s. 88 - 92 s lit, 2 obr..; Ján Krivoss, Spomienka na prof. Jaroslava Žáka in Pamätnica 50. výroþia založenia Hodžovho Štátneho reálného gymnázia v Liptovskom Mikuláši. 1. vyd. Martin, Stredoslovenské vydavateĐstvo 1968, s. 125-129; F. J. Soukup, JaromČĜská léta s Jaroslavem Žákem in Letokruhy 1982. Sborník. 1. vyd. Hradec Králové, Kruh 1982, s. 196-209, 1 obr.; ýeský biografický slovník XX. století, III. Díl Q-Ž, Praha 1999, s. 579 - 580; Blanka Hemelíková in Slovník þeských spisovatelĤ od roku 1945, 2. díl, M - Ž, Praha 1998, s. 718 719; Slovník þeských spisovatelĤ, 2. vyd. Praha, Libri 2005, s. 766 767; Dalibor Holub, Eva Taxová in Lexikon þeské literatury. Osobnosti, díla, instituce. 4 S-Ž, Svazek II U-Ž. Dodatky A-ě. Praha, Academia 2008, s. 1804 – 1807; Magdaléna Šustová, Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. 1. vyd. Praha, Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze 2007. 24 s. s lit. Vzpomínky a zmínky o Jaroslavu Žákovi 1) v jubilejním almanachu 50 let stĜední školy v JaromČĜi 19191969. Red. Miroslav Ptáþek a JiĜí UhlíĜ. 1. vyd. JaromČĜ Gymnasium Václava Lindy v JaromČĜi v þervnu 1969. 175 s. 2) AutoĜi Václav Myšák (strana 58-59); Jaroslav VojtČch (s. 62); František ýerný (s. 72, 74-75, 76, 77); Karel Hausenblas (s. 8687); JiĜí UhlíĜ (s. 88-92). 3) v jubilejním almanachu Gymnázium JaromČĜ 75 let 19191994. Red. Emilie Schmidtová. 1. vyd. JaromČĜ, Gymnázium Václava Lindy v JaromČĜi v þervnu 1994. 231 s. 4) AutoĜi Helena Jirmanová-Mošnová (s. 29-30); Miroslav Kudrna (s. 32-35); Jaroslav Novák (s. 42); Jaroslav VojtČch (s. 44-47); Karel Hausenblas (s. 48); František ýerný (s. 51); Vladislav Hora (s. 55); Sláva Jílek (s. 74-75); JiĜí Frynta (s. 81). PhDr. JiĜí UHLÍě, JaromČĜ þtvrtek 16. 9. 2010 a þtvrtek 11. 11. 2010
45
Vý ýsta ava o Jaro J osla avu u Žá ákov vi v MČs M stsk kém m muze m eu v Ja aro omČ ČĜi v roc r ce 1989 9 Ph hDr. Pavvel Mertl M lík, Ĝed ditel MČstské s kého o muzzea v Ja arom mČĜi v le etecch 19 979 – 19 989 Význam mné udá álostti, lidské é osudy y a umČ Člecká díla žijíí dv vojím m živ votem m - tím sku uteþ þným m, a pak k ná ásled dným m, který k ý je reflexí pĤv vodn ní rea ality.. Dvojná ásob b to platí p í o literá árním m díle. To T je e sice e ne ejlép pe ož živov váno o novým mi vy ydán ními, ale e k pĜipom menu utí život ž ta a vý ýzna amu auttora þas s od þas su slouž ží vý ýstav vy, literá ární veþery neb bo ko onfe erenc ce, jako j o je tato o. m rámci se chc ci vrá átit k akci, na kterré js sem se oso obnČ Č po odíle el V jejím k á bylla so ouþá ástí pom p mysln ného o dru uhéh ho živ vota a Jarrosla ava Žáka Ž a. a která S návrh hem usp poĜá ádat v roce r 198 89 výsta v avu o Ja aros slavu u Žá ákov vi v ja arom mČĜs ském m mu uzeu u pĜišel univ u verzittní profe p esor PhD Dr. Fran F ntišek ýe erný ý, DrS Sc. Vyc cház zel z úspČchu výsta v avy, kte erou jsm me v mu uzeu u us spoĜá ádalli v roce 198 82 o sp pisov vatelli Ja arom míru Joh hnov vi (Bohumilu u Ma arkalous sovi)). ehdy se e po odaĜĜilo za vyda v atné po omoc ci práv p Č profe p esora a Fran F tiška a Te ýe ernéh ho a odb borný ých pra acov vnic Litterárního arch a hivu Pa amáttníku u národn ního pís semn nictv ví v Pra aze PhD P Dr. Milen M ny VinaĜ V Ĝové é a PhD P Dr. Marie M e ulich hové é sh hrom mážd dit velm v mi boha b atý soub s bor nejrĤzn nČjšíích dok kladĤ Ĥ Kru a doku d umen ntĤ. PĜĜi pĜĜípra avČ výst v avy o Jaros J slavu Žá ákov vi js sme se opČ Čt mo ohli spo olehn noutt na a po omoc c profesora a Frrantiška ýe ernéh ho a Marie M e Kru ulich hové é, která pak k pĜiiprav vila libre eto a sc céná áĜ. Pro P úpln nost je tĜeba t a dodat, že na ins stala aci expo e ozice e se e po odíle ely zam z mČstn nank kynČ Č mu uzea a asta ýerrná a Ve enuš še Opico ová. Vla Literární vý ýstav vy jsou urþ þitým m oĜĜíške em - je e ob btížn né je e ud dČla at zajjíma avé. Nem mČly y by y se pod doba at šk kolním nást n tČnk kám. DĤraz je proto p o kla aden n na aute entic citu, orig ginál a poku p o bní vČci v ora nebo n o d možno i osob auto pĜe edmČty z jeh ho prost p tĜedí. V pĜíp padČ Č Jarrosla ava Žáka Ž a sa amoz zĜejm mČ hrála h a výz znam mno ou ro oli i sam ma Jaro omČĜ, konk k rétní místa a udá álostii s nim mi spo ojen né. v avČ. Jejíím cílem m byllo pĜĜiblíž žit ná ávštČvnííkĤm m Kráttce o samotné výsta Jarosla ava Žáka v nČko n olika polohá ách. Expo E ozice e za aþína ala dok klady y
6 46
vztahujícími se k jeho mládí, studiu a osobnímu životu vĤbec vþetnČ jeho zaujetí pro sport. Samostatné kapitoly pak byly vČnovány jeho dráze stĜedoškolského profesora, poþátkĤm a vrcholĤm jeho literární þinnosti, práci pro divadlo a film. NechybČly tu ani odkazy na okruh Žákových pĜátel a spolupracovníkĤ. PĜedstaveny byly snad všechny Žákovy knihy v nejrĤznČjších vydáních (u výstavy tohoto typu se jedná témČĜ o povinnost), þetné fotografie, pĤvodní ilustrace jeho knih od Vlastimila Rady a další písemný material. Tady musím pĜedevším zmínit Žákovu osobní korespondenci s Vlastimilem Radou, E. F. Burianem, JiĜím Frejkou, Martinem Friþem, Františkem ýerným a dalšími. Osobních pĜedmČtĤ vhodných k vystavení se nám bohužel podaĜilo shromáždit málo, aþkoliv nám byla ochotnČ nápomocna Jarmila Žáková. Nejvíce exponátĤ zapĤjþil Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, mnohé pak profesor František ýerný, akademický sochaĜ Pravoslav Rada, PhDr. František Soukup a PhDr. JiĜí UhlíĜ. Knihy pocházely z fondĤ Studijní a vČdecké knihovny v Hradci Králové a MČstské knihovny v JaromČĜi, která byla titulárním spolupoĜadatelem výstavy. Výstava byla zahájena 24. þervna za osobní úþasti paní Jarmily Žákové. Pro tehdejší pomČry bylo typické, že se vernisáže nezúþastnil nikdo z pĜedstavitelĤ mČsta, rovnČž tak nebyl pĜítomen ani Ĝeditel gymnázia. (Fotografie naopak dokládají úþast profesorĤ Václava Levinského a Stanislava Gabera.) Výstavu uvedla PhDr. Marie Krulichová, plnému sálu muzea zazpíval sbor Cantus a následovala prohlídka expozice na ochozu muzea v prvním patĜe. Poté se pĜítomní opČt shromáždili v pĜízemní hale a zúþastnili se besedy o Jaroslavu Žákovi. Besedu vedl profesor František ýerný. Ke kulatému stolu usedli pozvaní hosté - bohemista profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy PhDr. Karel Hausenblas, DrSc. (zemĜel v r. 2003), profesor jaromČĜského gymnázia a ŽákĤv literární kolega PhDr. František Soukup (zemĜel v r. 1994), chemik Ing. Miloslav Kudrna, CSc. (dnes opČt pĜítomen) a PhDr. Vladislav Hora, nakladatelský redaktor. Byli to nČkteĜí z tČch, o kterých se Jaroslav Žák pochvalnČ vyjádĜil ve svém posledním rozhlasovém fejetonu z dubna 1960, když po patnácti letech vzpomínal na “rozbitou generaci“ svých jaromČĜských studentĤ, postihnutou tČžkými váleþnými léty. Do debaty zasahovali i další diskutující z pléna. Beseda se nesla v duchu vzpomínek na Jaroslava Žáka jako uþitele, posléze kolegu a kamaráda. Dotýkala se i jeho 47
literárního tvorby a životních osudĤ poté, co opustil JaromČĜ. Nebylo to tudíž jen veselé vyprávČní. V prĤbČhu besedy byla promítnuta i ukázka z unikátního 30 minutového amatérského filmu Zloþin plukovníka Burtona z roku 1942, tehdy ještČ na “hoĜlavém” celuloidovém pásku, který zapĤjþil František Soukup. Vzpomínkové setkání mČlo velmi pĜíznivý ohlas a urþitČ pĜispČlo k dobrému pĜijetí i samotné výstavy. Výstavu a její vyznČní je ovšem tĜeba zasadit do dobových souvislostí. UspoĜádali jsme ji v roce 1989. Jestli si dobĜe pamatuji, pro roþní pĜedstih – ve vztahu k 30. výroþí Žákova úmrtí - jsme se rozhodli z obavy, že v roce 1990 se bude dít nČco “žákovského” v Praze a pro JaromČĜ pak bude vČtšina exponátĤ nedostupných. Jak dobĜe známo, vše potom bylo jinak. Rok 1989 byl již relativnČ uvolnČný, nicménČ léty utužovaná autocenzura pĤsobila pĜi výbČru dokumentĤ a psaní textĤ ještČ dosti silnČ. Zatímto Žákovy skryté protinacistické projevy bČhem války byly nČkolikrát zmínČny, jeho postoj k poúnorovém vývoji v roce 1948 a komunistickému režimu zĤstal víceménČ utajen. Nebyly tudíž pĜipomenuty rukopisy dČl, která knižnČ vyšla až po roce 1990, byĢ jsme zásluhou Marie Krulichové o jejich existence nČco málo vČdČli. Nebyla zmínČna ani skuteþnost, že Jaroslav Žák byl v roce 1948 vylouþen ze Syndikátu spisovatelĤ a nesmČl deset let publikovat. RovnČž tak jsme tĜeba nezveĜejnili dopis z roku 1960 týkající se vztahu Jaroslava Žáka k JaromČĜi. Nemohl mČstu odpustit, jak se k nČmu zachoval jeden z funkcionáĜĤ MNV pĜi vynuceném prodeji své zahrady. V dĤsledku toho odmítl pĜijít na besedu se þleny pražského Sdružení rodákĤ a pĜátel JaromČĜe. Omluvil se jim písemnČ slovy: nikdo nemĤže ode mne chtít nadlidskou dávku šlechetnosti – abych totiž po takovém pĜímo urážlivém postoji Národního výboru ještČ chodil po svČtČ a velebil ctihodné mČsto JaromČĜ. Za pĜipomenutí stojí i setkání po mnoha letech Jarmily Žákové s Františkem Soukupem, se kterým se Jaroslav Žák po roce 1948 politicky a lidsky ostĜe rozešel. Jak dnes potvrdil profesor Aleš Fetters, oba se pozdravili, ale zachovali vĤþi sobČ chladný odstup a spíše se bČhem celého odpoledne jeden druhému vyhýbali. Termín konání výstavy a hlavnČ besedy byl snad šĢastný v tom, že žili Žákovi souputníci, zároveĖ však pĜedbČhl dobu, kdy by bylo možné uspoĜádat výstavu informaþnČ bohatší. I pĜes uvedené výhrady jsem s odstupem let pĜesvČdþen, že jsme tehdy k uchování literárního a životního odkazu Jaroslava Žáka pĜispČli zpĤsobem urþitČ dĤstojným. Na závČr jen
48
uji, že ž Marie M e Krulic K chov vá zemĜĜela v ro oce 200 02, Jarm mila Žáková á doplĖu 03 a proffeso or Fra antiš šek ýern ný v roce 20 010. v roce 200
verrnisá áž vý ýsta avy
49 9
Kare K el Ha ause enbla as, Fran F ntišek ýe erný ý, Milosla av Kudrn K na a Fra antiš šek Soukup
Ja armila Žá ákov vá, Marie M e Krulich hová á a Prav P osla av Ra ada,, vzadu Sta anisla av Gabe G er
50 0
Vzpomínka na prof. Františka ýerného Prof. PhDr. František ýerný, DrSc. * 21. února 1926 v JaromČĜi † 12. þervna 2010 v Praze Jedním ze studentĤ Jaroslava Žáka tČsnČ pĜed válkou a za druhé svČtové války byl František ýerný, pozdČjší profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V almanachu, které sestavilo a vydalo naše gymnázium v roce 1969 k 50. výroþí existence gymnázia v JaromČĜi, jsme našli vzpomínku tehdy asi þtyĜicetiletého Františka ýerného na jeho uþitele Jaroslava Žáka.
Profesor Jaroslav Žák žije v mých vzpomínkách jako þlovČk rozmČrĤ kultických. Kdykoli jsem s ním mluvíval, musel jsem se dívat vzhĤru, chtČl-li jsem mu vidČt do oþí. Žák patĜil k nešĢastníkĤm, pro nČž je utrpením sedČt v þeských kinech a divadlech, ponČvadž se tu jaksi nepĜedpokládá, že by i taková vazba, jakou byl právČ Žák, mohla mít zájmy kulturní. I po našich jaromČĜských ulicích chodíval vždy tak, jako by se do nich nemohl vejít, s hlavou i trupem vystĜeleným dopĜedu. PĜedevším byl ale Jaroslav Žák slavným mužem našeho profesorského sboru. Vším se nČjak vymykal prĤmČru. Narodil se v Praze, znal dobĜe Slovensko, kantoĜil v JaromČĜi, bydlel v JosefovČ. V Praze mu tiskli veselé knihy, tam mu toþili i film a sám E. F. Burian uvádČl jeho hru. Když jsme jako primáni vidČli Školu základ života na jevišti ochotníkĤ, skoro jsme se báli smát, abychom z toho nemČli malér, neboĢ to byla hra velmi svobodomyslná. PĜítomnost Žákova na škole vyvolávala u leckoho snahu literárnČ tvoĜit. Epigramatik Jaroslav, vlastním jménem VojtČch, vyšel také z Žákovy líhnČ. Vydávaly se i þasopisy Plavci Kokytu, Lejno, vyšlo i Dvojlejno cyrilo-metodČjské, RozbČh, DobČh, v nichž najdeš ohlasy žákovského recesistického humoru, i když - po pravdČ Ĝeþeno - humor okupaþních studentĤ byl již jiný než študákĤ let tĜicátých. Jako kantor byl Jaroslav Žák velmi nároþný. UpĜímnČ toužil – jako kantor i spisovatel – omladit, Ĝekl bych odrakouštit prvorepub51
likánské školství. Pýchou našeho profesora byla vysokoškolská sportovní minulost – a zdá se mi, že chtČl vnést i do školského života morálku lidí ze závodních ploch. Žák ostatnČ vĤbec chtČl, aby zápas, který lidé mezi sebou z rĤzných dĤvodĤ vedou, byl fair play. Své studenty si k tČlu nepĜipouštČl – tím ménČ jejich rodiþe. Teprve pozdČji, ve vyšších tĜídách, se tu a tam s nČkterými z nás sblížil, nČkdy dokonce pĜi truĖku. PonČvadž k nám pĜistupoval s otevĜeným hledím, ponČvadž v nás nevidČl podvodníky, mČl náš respekt i lásku. Žák uþil latinČ a francouzštinČ. Koncem války i angliþtinČ. A bezdČþnČ – pĜi každé své hodinČ – i þeské Ĝeþi a stylistice. TČšívali jsme se na jeho výklady Ĝímských reálií, pĜi nichž vždy hýĜil vtipem. S oblibou vždy po shawovsku stahoval z vČcí posvátný obal a ukazoval je v prozaické nahotČ. Nejednou se prostĜednictvím starých ěímanĤ rozehnal proti nacistickým pohlavárĤm. Mluvil pĜed námi otevĜenČ, ponČvadž vČĜil, že s ním hrajeme poctivou hru. Avšak koncem války se v nČm najednou nČco zlomilo. Škola jej pĜestala zajímat. Snad už myslel na literární dráhu, kterou po osvobození nastoupil. Ve svých hodinách si nyní psával fejetony. A mne s pĜítelem Vladislavem Horou posílával do mČsta pátrat po nových zprávách z cizího rozhlasu. Na konci hodiny jsme mu pak vždy referovali, jak postupuje invaze a kam až se dostali Rusové. Pak pĜišlo totální nasazení. Nechal se do nČho poĜádnČ zarĤst. Když jsme se sešli znovu, byli jsme zase svobodní, ale nebyli jsme už žáky. ýasem se i Jaroslav Žák rozlouþil se školou. Naším pĜáním bylo, aby slavný jaromČĜský rodák František ýerný ozdobil naši konferenci svou pĜítomností. To se však bohužel uskuteþnit nemohlo. 12. þervna 2010, tedy zhruba pĜed tĜemi mČsíci, pĜišla z Prahy smutná zpráva. Pan profesor zemĜel. Bylo mu 84 let. Dovolte tedy, abychom si alespoĖ krátce pĜipomnČli jeho bohatý život a rozsáhlé dílo. Pan František ýerný se narodil 12. února 1926 ve mČstČ „u tĜí Ĝek“, jak pojmenoval svou knihu memoárĤ. V JaromČĜi na soutoku Labe, Úpy a Metuje absolvoval gymnázium a v mládí hrál divadlo. Po 2. svČtové válce studoval na FF UK estetiku a slovanskou filologii. Specializoval se a celý život se vČnoval dČjinám a teorii divadla. Inicioval komplexní zpracování naší divadelní historie a jako hlavní redaktor se zasloužil o vydání þtyĜsvazkových DČjin þeského divadla. F. ýerný byl pĜední osobností divadelní vČdy druhé poloviny 20. století. 52
Napsal Ĝadu dalších knih o divadle a vydal nČkolik vlastivČdných publikací o rodném regionu. Od 60. let pĤsobil na FF UK, kde vedl oddČlení dČjin a teorie divadla, v letech 1966 – 1969 byl prodČkanem fakulty. V roce 1968 byl jmenován profesorem, ale ustaven jím byl až v roce 1989, kdy se stal prvním polistopadovým dČkanem. V roce 1992 odešel do dĤchodu a dalších pČt let byl pĜedsedou Spoleþnosti bratĜí ýapkĤ. Pan František ýerný byl velmi vzdČlaný vysokoškolský uþitel a vČdec, ozdobený nejvyššími pedagogickými a vČdeckými tituly profesora a doktora vČd. Tento slavný a moudrý þlovČk je þestným obþanem svého rodného mČsta JaromČĜe.
53
J. Žák: Novoroþní zdravice Lidu studujícímu, studovnímu a studovanému, jakožto odvČĢ na þetné gratulace, projevy sympatii a jiné pĜíjemné vzkazy, pĜání a felicitace, zároveĖ pak jako dovČtek ke hĜe „Škola základ života“ po deseti letech, ve verši pĜipomínajícím matnČ alexandrin, s použitím význaþných jevĤ naší otĜesné epochy ZdvoĜile a pĜátelsky Jaroslav Žák Zda znáš tu šĢastnou zem, co Sudety ji vroubí, kde Západ s Východem se utČšenČ snoubí, zemský ráj na pohled, zem mléka, strdí, medu, spojenci dali ji k obČdu lidojedu, hle, jaká promČna, Ĝíš pominula zþerstva, leþ kde byl jara kvČt, teć kvetou ministerstva, kde chodil národ lev a mával pochodní, tam tloustnou sekþové a správci národní, tam tráva neroste, kde germánské šly bandy, leþ zato rostou tam následky propagandy, co Žižka palcátem, to demagog dnes hubou, na frontČ národní se þtyĜi strany rubou a slavnČ slavíme teć slávu slavných SlávĤ, juž táhne brigáda, kde dČvþe žalo trávu, kde oral Vitoušek a sedlák sekal žito, tam bitva o zrno dnes zuĜí, o koryto, švec visel u Lysý, teć vyĜizuje spisy, na buku pro zmČnu zas inteligent visí, þest práci ĜeþnČním Ĝeþníci vzdávaj v potu, trub jásá fanfára, že vyrobili botu, do dvou let bude zas med, mléko, ba i strdí a hin se hukáže, že samochvála … voní, paćouĜi potĜeni jsou hnČvem revoluce, hle, pádí mstitelé a každý s kufrem v ruce, už barbar barví zem armČjcĤ pod kopyty a národ husitĤ se hrne smejþit byty, a paćour zrodil se zas nový v nové pýše,
54
on má pás na bĜiše a hvČzdu na kožiše, ze sklepa lezou ven podzemní pracovníci, na hrudi medajle a máslo pod þepicí, duch nový zavanul, u žlabĤ nový nával, ýech junák vždycky byl, když do nosu si dával, dĜív slavík rĤži pČl, máj tonul v lásky kvČtech, teć státní básníci se baští na banketech, buć bytĤ nadbytek, je budování v proudu, již staví na národ budovatel boudu, chaloupku bez doškĤ, kde tesaĜ nechal díru a státní satiru zabalte do papíru, poĜádá stavitel lov lasem na zedníka a státní foĜt se stal Šuhajem loupežníka, z filmu teć úĜad je, moc hlav a žádnou patu, ztratil se demokrat v zástupek byrokratĤ, Alena s Roháþem jdou v záĜi ParohĤ, lidový umČlec tahá lid za nohu, podupej, bratĜe, kýþ, teć kumšt se dČlat bude, sukýnku þervenou ti státní rozhlas hude na západ, na východ, na sever nebo k jihu, lid tápe otráven a topí trudy v lihu, je národ studentský je vesel, þil a svČží aþ þtyĜi partaje ho lapaj do otČží, leþ þeský studentík, zocelen šesti léty nic nedá na fráze a nedá trumpety, pĜežije poplachy a propagaþní strachy, vždyĢ pĜežil Goebbelse a Moravcovy tlachy, študáka nezdolá atom, ni hloupost lidská, ba ani výchova, byĢ byla politická.
Svobodné slovo 1. 1. 1948, roþ. IV.
55
Vz zpo omínk ky pam p mČ ČtnííkĤ
Vz zpo omín nka a na a profe esorra la atin ny Žák Ž ka na a jarrom mČĜs ské ém reá álné ém gym g mná áziu u v dob d bČ nac n cistiické é ok kup pace e
Do oc. MUD M Dr. JiiĜí Ková Ko Ĝ, CS Sc. Dne e 24 4. záĜí z 201 10 jsem m se s úþas ú stnil konference e k 50 0. výro v oþí úm mrtí pro ofesora ČĜské ého gy ymná ázia a Ja aros slava a Žáka Ž a. Tato T ko onfe erenc ce byla a jaromČ ganiz zová ána pra acovn níky y Gy ymná ázia a SOŠ S Š v Jaro J omČĜĜi ve e sp polup prác ci org s MČst M tským m mu uzee em v Jaro J omČĜĜi a Ped dago ogickým m muz m zeem m J. A. A Kome K ensk kého o v Praz P e. Na N zdaru z u ko onferrenc ce se e pĜe edev vším m podílelli pedagogov vé a stud dentti školy š y v þe ele s inic ciátorkou u a hlavn ní org ganiz záto orkou u prrofes sorko ou Mgr. M ou Stejs S skalo ovou u. Zá ástu upce e Ĝed ditele e Evo pan prrofes sor Mgr M . Ka arel Hüb bner nás s pro oved dl ce elou školou od sute s erénu u a tČloc cviþn ny až a do d vČže v e a do knihovn ny. Bud dova a je v bez zvad dném m poĜádk ku, þistá þ á až skoro neuv n vČĜite elnČ. Je to dĤst d ojný ý stá ánek k vzd dČláv váníí. d etí pĜĜi prrochá ázen ní zn nám mými mís sty. VidČ Čl jsem v du uchu u Cíttil jsem až doje pĜe ed sebou v tČch t h tĜíd dách h své é býv valé é kan ntory y. Šk koda a, že e jim m už nem mohu u podČko ovatt. Všude jsm me se s setk s ávalli s och hotou u, poro p zum mČním m a milým m m dnán ním. jed stal jsem m pozván nku na toto t setk káníí mim mo jiné j i pro oto, že jsem j m Dos ve své é pĜĜihláš šce k úþ þastti na a tétto konfe k eren nci uved u dl, že e mne m v kv vintČ Č ofeso or Žák Ž uþil u latin nČ. Tato T o sku uteþnostt bylla zĜĜejm mČ dĤ Ĥvod dem m k to omu u, pro že jsem byl b vyzvá v án, abyc ch se s svým s mi vz zpom mínk kami na profeso ora Žáka Ž a znám mil i vše echny y pĜítom mné. sez e vy ystou upen ní by ylo hodn h nČ ko ostrb baté, pro otože ty vzp pomíínky byly y Moje dost neuro ovna ané. Ve své ém vysto v oupe ení js sem m nejjdĜív ve uv vedl sku uteþn nostt, že cellá te ehde ejší atm mosfé éra naší kv vinty v r.. 19 942 byla a po ozna amen nána a obdobím heyd h drich hiády y, kte erá na n naše n e dČttské duš še pĤ Ĥsob bila dČsiivČ. Bylo o
56 6
mi tehdy necelých 15 let. Každý den jsme pĜi ranní cestČ z jaromČĜského nádraží do gymnázia na vývČsních tabulích þetli þervené vyhlášky, na kterých se dvojjazyþnČ (nČmecky a þesky) oznamovalo, že dalších 20 þeských obþanĤ bylo popraveno za zloþin schvalování atentátu na Reinharda Heydricha, zastupujícího Ĝíšského protektora Protektorátu ýechy a Morava. Bývali to vČtšinou mladí lidé z Ĝad inteligence a nČkdy i celé rodiny. O Heydrichovi se v encyklopediích ti mladší dovČdí, že usiloval zavedením brutálního režimu o zlomení þeského odporu, decimoval zejména þeskou inteligenci, byl odpovČdný za zloþiny proti lidskosti, iniciátor a organizátor vyvražćování ŽidĤ. Po atentátu na nČj byly jako výraz pomsty nacistĤ vypáleny obce Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé popraveni. V pĜízemí budovy jaromČĜského gymnázia uprostĜed naproti schodišti byla umístČna busta Adolfa Hitlera. MČli jsme naĜízeno vedením ústavu, nemohu to však tvrdit s jistotou, zdravit ji pĜi vstupu do budovy arijským pozdravem, tj. vztyþenou pravicí. Na to obþas dohlížel Ĝeditel gymnázia Stanislav Štrup. Pokud nebyl pĜítomen, pak jsme tento akt odbývali všelijak, nedĤstojnČ, nČkdy až šaškovsky. Nikdy se nenašel žádný udavaþ. Jeho udání by mČlo nedozírné následky. Stalo se nČkolikrát, že Ĝeditel Štrup stál skryt nČkde za sloupem a sledoval naše chování. Jestliže pĜistihl nČkterého studenta a usoudil, že se chová v oblasti Hitlerovy busty nepatĜiþnČ, hrozil pĜistiženému žákovi nepĜíjemný postih, dokonce i vylouþení z ústavu. Když vstoupil vyuþující profesor do tĜídy, všichni jsme vstali a zdravili arijským pozdravem, tj. zvednutím pravé paže vzhĤru pĜed sebe a on se zastavil na stupínku þelem k nám a arijským pozdravem odpovČdČl. I pĜi odchodu profesora na konci vyuþovací hodiny bylo naĜízeno zdravit pĜedepsaným zpĤsobem. Profesor Žák – to musím zdĤraznit – se nikdy k této potupné roli nesnížil. Vstoupil do tĜídy a svými dlouhými kroky se hnal ke katedĜe a vĤbec se nestaral o to, co dČláme my. A my jsme vČdČli, že v jeho hodinách tyhle nacistické kašpaĜiny se konat nemusí. Ve svém diskusním vystoupení na jaromČĜské konferenci jsem se snažil vyjádĜit, v þem se lišil profesor Žák pĜi výkladu latinských textĤ od ostatních profesorĤ latiny, kteĜí mČ uþili v následujících letech. Zatímco oni pĜedevším trvali na dokonale provedeném pĜekladu latinských autorĤ, on po pĜeþtení nČkolika odstavcĤ spisu Gaia Iulia Caesara Commentarii de bello Gallico (Zápisky o válce galské), si sedl mezi nás na lavici a seznamoval nás s Ĝímskými reáliemi, jak se žilo 57
Ĝímským lidem, jak to asi cítili vojáci, kteĜí byli se svými legiemi tĜeba po dobu 20 let i mnohem déle daleko mimo území ěíma, jak byli obleþeni, jaké zbranČ a štíty nosili, jaké byly jejich hodnosti, jak se chovali k podmanČným národĤm apod. Caesar bojoval úspČšnČ s Galy, kteĜí byli velmi stateþní. Vedl je jejich náþelník Vercingetorix, který Caesara porazil na hlavu v bitvČ u Georgovie. Caesar mu porážku pozdČji oplatil, zajal ho a vedl ho potom jako zajatce v ĜetČzech ve svém triumfálním pochodu v ěímČ. Pak ho nechal popravit. Tehdy jsem jako kvintán nechápal, proþ se profesor Žák o Vercingetorixovi tak podrobnČ zmiĖuje a dokonce se mi zdálo, jakoby chtČl slávu Ĝímského vojska trochu v našich oþích oslabit. JaromČĜská konference o profesoru Žákovi mnČ otevĜela oþi, když jsem se dovČdČl o dalších osudech pana profesora, o kterých jsem nemČl pĜed konferencí ani tušení. NevČdČl jsem, že doba pedagogického pĤsobení profesora Žáka byla relativnČ krátká a pro celou spoleþnost byla daleko dĤležitČjší jiná sféra jeho þinnosti, a to þinnost publicistická, aĢ už práce spisovatele þi novináĜe. Ta doba nČmecké okupace byla pĜece tolik podobná dobČ Caesarova pustošení Galie (dnešní Francie), profesor Žák stál spíš na stranČ podmaĖovaných a popravovaných GalĤ než na stranČ ěíma. ěímská moc a síla byla založena na porobČ podĜízených okolních národĤ. I insignie, standarty a prapory nČmeckých vojsk byly tolik podobné tČm Ĝímským, arijským pozdravem se zdravili i Ĝímští obþané. Slovo „fašismus“ je odvozeno od slova fascikl, což byl svazek prutĤ s vetknutou sekyrou nebo bez ní, kterou nesli liktoĜi pĜed Ĝímskými úĜedníky jako odznaky úĜední moci na znamení, že úĜedník má právo dát obþana zbiþovat nebo popravit. ěímské impérium znamenalo svrchovanou moc vládní, civilní a vojenskou, kterou byli opatĜeni nejvyšší úĜedníci starého ěíma. Vojenské impérium na okupovaném území bylo neomezené. I triumfální pochody Ĝímských vítČzných vojevĤdcĤ se nápadnČ podobaly svou okázalostí nacistickým shromáždČním pĜi oslavách dobytí nČkterého území nebo významného mČsta. To všechno profesor Žák vČdČl. VČdČl o ěímanech daleko více než my a nyní byl zĜejmČ sám zdČšen, protože z latinských textĤ vČdČl, k jakým koncĤm tato germánská zvĤle povede. Lépe nám to nemohl tehdy naznaþit než svou neurþitou sympatií ke GalĤm a jejich náþelníkovi Vercingetorixovi. VždyĢ oni hájili stateþnČ své území proti okupantĤm, kteĜí byli krutí a nemČli s nikým slitování. Žákovy pozdČjší 58
postoje k únoru 1948 a následujícímu období zinscenovaných politických procesĤ a systematickému potlaþování demokratických principĤ to pĜece jasnČ a zĜetelnČ ukázaly. Profesor Žák podvČdomČ a pozdČji i vČdomČ nesnášel násilí, jakékoli potlaþování pravdy, pokoĜování lidské osobnosti a jakýkoli útlak. Stávalo se obþas, že profesor Žák býval nČkdy v þasovém skluzu se svými filmovými scénáĜi, a proto nás vyzval, abychom nedČlali žádný hluk a u dveĜí sedícího žáka vyzval (ten se jmenoval Kocián a byl to takový dobrosrdeþný uliþník a pokud se správnČ pamatuji, byl synem Ĝeditele jaromČĜské banky), aby ihned vstal a zaþal þíst z Ovidia na stránce té a té verš ten a ten, kdyby náhle vstoupil do tĜídy šerif. To byl Ĝeditel ústavu Stanislav Štrup, se kterým se nemČl profesor Žák nijak v lásce, a to platilo oboustrannČ. My jsme tyto chvíle vítali, na þtvereþkovaném papíĜe jsme hrávali námoĜní bitvy. Stalo se pĜed koncem školního roku, že nás nestaþil profesor Žák všechny vyzkoušet a tak nám Ĝekl, komu dá jakou známku a aĢ se vyjádĜíme, zda s tím souhlasíme. Já jsem se pĜihlásil, že bych chtČl lepší známku než tu navrhovanou a na otázku: jakou známku byste chtČl, jsem odpovČdČl, že jedniþku. Argumentoval jsem tím, že mĤj otec, který studoval rovnČž reálné gymnázium za Rakouska-Uherska v Jilemnici, zná latinu velmi dobĜe a moje selhání by ho velmi zarmoutilo. Pojćte tedy k tabuli, znČla odpovČć profesora Žáka. Sám jsem pozdČji uþil na lékaĜské fakultČ mediky a ve zdravotnických školách budoucí zdravotní sestry po dlouhou dobu 43 let a vím tedy, že v takovýchto chvílích mĤže do kantora vstoupit jiný duch, který musí dokázat, že pravdu má on a že se ve svém hodnocení žáka nemýlil. Podle toho nČkdy volí své otázky podle obtížnosti, aby dokázal své tvrzení. To jsem však v té dobČ v mysli kvintána ještČ nemohl vČdČt, k tomu jsem došel po mnoha letech úmorné kantoĜiny. Profesor Žák mČ tehdy zkoušel naprosto objektivnČ. Námitka, že jsem ve svém vČku nemohl posoudit, zda to bylo objektivní, odpadá, protože jsem si na svém vysvČdþení pĜinesl z latiny domĤ jedniþku. Nepamatuji, že by se profesor Žák nČkdy snažil nČkterého žáka pĜi zkoušení zesmČšnit nebo úmyslnČ snížit jeho sebevČdomí. Všem nám vykal, nikdy se nesnažil získat naše sympatie nČjakým podbízením se. Na pana profesora Žáka vzpomínám s urþitou nostalgií, byl jsem tehdy mladý, nezkušený a žil jsem v nebezpeþné dobČ, profesor Žák 59
se snažil nám mladým tu krkolomnou cestu ke vzdČlání usnadnit. Když žák hodnotí po letech svého uþitele, posuzuje pĜedevším, zda jeho uþitel nezradil své ideály. O panu profesorovi Žákovi mohu smČle prohlásit: jsem hrdý na to, že byl mým uþitelem.
60
Žá ákĤv žá ák vzp v pom míná á na a Žá áka
JU UDr. Aloiis Ko ováĜ Pa an profesor Žák k mČ Č uþil francouzšttinu v septi s imČ (ve ško olním m ro oce 194 43-1944 4), te edy jen n po dob bu je edno oho roku r e zna al jse em ho h ja ako , ale kantora a i z pĜed p dchá ázejíících h ob bdob bí, proto p ože ší tĜĜídČ nah hrazo ovall pro ofes sory latin ny nebo n o fra anco ouzš štiny y, obþas i v naš pokud pro nem moc neb bo z jinýc j ch dĤvod dĤ neby n yli ve e ško ole pĜítom p mni.. p írano ou látku u se vždy v svČ Čdom mitČ Č pĜĜiprav vova al. Jeho J o Na prob alos st la atiny y i fran ncouzštin ny byla a vy ynika ající;; sk kvČle e znal latin nské é zna (tj. starroĜím mské é) re eálie e a dob bĜe se s orien o ntova al i v ro ozsáh hlé fran ncouzské é e. kultuĜe e stu uden ntĤm m pĜistup pova al vlíídnČ, be ez mento orstv ví; je edna al s nám n mi Ke ko rovn ný s ro ovný ým, cittlivČ, s porozu umČn ním.. Nikdy N y stud s denty y jak nezesm mČš šĖova al ani a neiro n onizo oval.. Ne emČl rád d, když se nČk kdo z ná ás tu u a tam snaž žil napodobo ovatt nČk které ého z hrrdinĤ Ĥ jeh ho ro omán nĤ, napĜ n Ĝ. ch hova at se lež žérnČ ja ako flink, pĜed p dstav vova aný ve film mu herc h em Lad disla avem m eškem. Jeho J o sym mpattie spíše s e pattĜily svČd dom mitým m a pilný p ým stude entĤm. Pe Sn nažil se o zp pestĜĜení prob bíran né uþeb u bní lá átky – nČ Čkdy y zpĤ Ĥsob bem m, kte erý by b moh m hli nČkte eĜí mora m alisté é krritizo ovat. U nás s stu uden ntĤ se však v k tak kový ý zpĤ Ĥsob b settkáva al vž ždy s po orozu umČ Čním. Ta ak napĜ. v naší n uþe ebnic ci fra anco ouzš štiny byl þlánek s nadpisem m „Ko olik váž ží kouĜ k z doutn d níku u“. V nČ Čm je pĜím p mou Ĝeþí re eprod duko ován n roz zhov vor dvou d u šle echtic cĤ, z nic chž jede j en-te en ch hytĜe ejší-v vysv vČtlu uje druhé d ému u, kte erý nevČ n ČĜí, že ž je e mo ožné zvá ážit kouĜ k , pos stup p tak kové zjiš štČníí umožĖujícíí: nejjdĜív ve se e zváží dout d tník a po o jeh ho vykou uĜen ní po opel vyko ouĜe ením m vzn niklý ý. Ro ozdíl vah h (v dneš šní term t minollogii – ro ozdíl hm motno ostí)) je váha v a (hm motn nost) kouĜe. Prrotož že jsme j e uved u dený ý þlá ánek k prob p írali zv vlášĢĢ po odro obnČ Č, edpo oklád dali jsme, že ž pan profe p esorr Žá ák ná ám ulož ží na apsa at ko omp pozic ci pĜe zamČĜenou a ško odliv vost kou uĜeníí. (N Nevím m jak dn nes, ale kom mpoz zice byla a u na teh hdy v našic n ch dobá ách slo ožitČ Čjší úloha se stČ Čžejn ním výz znam mem m
61
pro známku na vysvČdþení). Zklamal nás. Francouzsky nám vyprávČl zcela jiný pĜíbČh. Mluvil spatra. První vyprávČní pak pomaleji opakoval. Struþný obsah vyprávČného pĜíbČhu: V pĜedmČstí Lyonu pĜed pČknou vilkou kouĜil starší muž cigaretu. Neznámý kolemjdoucí se pĜed kuĜákem zastavil a dal se s ním do Ĝeþi. Zeptal se kuĜáka, kolik vykouĜí za den cigaret. „TĜicet,“ odpovČdČl kuĜák. „A kolik let kouĜíte?“ „ýtyĜicet.“ Tázající chodec zaþal nahlas poþítat. Vypoþetl denní náklad na kouĜení ve francích, výpoþtem ho stanovil za rok a nakonec i za celých þtyĜicet let. Poté kuĜákovi sdČlil: „Vidíte, kdybyste nekouĜil, mohl byste si koupit tento pČkný domek“ a ukázal na vilku, pĜed níž oba stáli. „To bych nemohl,“ replikoval kuĜák. „Jak to, že ne? V þem je mĤj výpoþet nesprávný?“ „Ta vilka je totiž moje,“ vítČznČ ukonþil debatu kuĜák. Na konci školního roku, v dobČ, kdy bylo po výroþní konferenci profesorĤ, na níž se rozhodlo o klasifikaci žákĤ (pĜi této pĜíležitosti poznamenávám, že pan profesor Žák sice klasifikoval spravedlivČ, ale velmi pĜísnČ) a kdy se již ve vlastní výuce v podstatČ ani nepokraþovalo (tehdy v dobČ protektorátu nebylo možné tento oddychový þas využít školními výlety, ty byly zakázány), seznamoval nás pan profesor s Ĝímskými reáliemi, s poznatky ze svých zahraniþních cest, leckdy se zmínil (zcela skromnČ) o své literární þinnosti a o svých sportovních aktivitách. Odpovídal na naše dotazy. Vše bylo velmi milé a srdeþné. Na leccos si pamatuji dosud. VyprávČl nám epizodu z Alžíru. Vstoupil tam do holiþské provozovny a chtČl se dát oholit. PĜistoupil k nČmu holiþ – vysoký mohutný þernoch, stále se usmívající. Když slyšel zákazníkovo pĜání, zeptal se: „PĜejete se dát oholit jako chlap nebo jako baba?“ Pan profesor, aniž vČdČl, v þem spoþívá mezi nabízenými zpĤsoby rozdíl, a nechtČl se projevit jako zbabČlec, odpovČdČl: „Jako chlap“. ýernoch uznale pĜikývl, vytáhl z pochvy velikou bĜitvu a zaþal ji brousit o Ĝemen. PĜi broušení se stále díval na zákazníka a usmíval se. Obþas broušení pĜerušil a olíznutím bĜitvy se pĜesvČdþoval o tom, jak je ostrá. Když usoudil, že její ostrost je dostaþující, strþil si ji mezi rty a tak se pĜibližoval k zákazníkovi; pĜi tom se mraþil. Pan profesor zaþal mít strach. Když byl þernoch u Žáka, bĜitvu vytáhl ze rtĤ, zaþal se opČt usmívat, pĜidržel si Žáka za jeho nos a zcela nenamydleného ho tou bĜitvou oholil. Poté mu oholenou tváĜ vydezinfikoval kvalitní toaletní
62
vodou. Pan profesor nám k tomu dodal, že tak bezbolestné a rychlé oholení již nikdy v životČ nezažil. Pamatuji se i na ŽákĤv výklad o nČkterých zákonitostech literární pĜedlohy pro filmový scénáĜ i nČkterých jiných literárních útvarĤ. ZdĤrazĖoval, že zajímavost textu zvyšuje taková situace, kdy þtenáĜ (divák) je chytĜejší nežli jednající osoby, protože mu autor zámČrnČ poskytl informace, které jsou zatím jednajícím osobám nedostupné. Tato situace mĤže být zdrojem zvýšení napČtí, komiþnosti apod. ObdobnČ je dĤležité, aby osoba, jejíž akce na konci rozuzlí celý dČj, nebyla þtenáĜi (divákovi) zcela neznámá a objevila se již - byĢ tĜeba jen jako epizodní-na zaþátku díla. Jsem si vČdom toho, že by možná posluchaþi nynČjších škol tvĤrþího psaní pokládali tyto informace za naivní a samozĜejmé, že by je patrnČ upĜesnili, poopravili nebo doplnili desítkami jiných, ale uvažte, že tehdy pĜed témČĜ sedmdesáti léty jsme je právem pokládali za zajímavé. Pan profesor Žák rozumČl sportu a zejména atletice. Sám ve svém mládí dosahoval jako bČžec sprinter slušných þasĤ. Tento jeho zájem o atletiku je ostatnČ patrný i v jeho literárních dílech i ve filmech, jež byly vytvoĜeny podle jeho literárních pĜedloh. V dobČ protektorátu zejména po atentátu na Heydricha bylo spoleþenské klima mimoĜádnČ tísnivé. DennČ byly uveĜejĖovány vyhlášky s desítkami jmen þeských vlastencĤ popravených za schvalování atentátu. Nacistický útlak se stupĖoval i vĤþi stĜedním školám; proslulé je v tomto smČru ĜádČní nacistického školního inspektora Wernera. I naši školu poctil nČkolikrát svou návštČvou. PĜi inspekci kĜiþel a nadával ve tĜídách, na chodbách, v ĜeditelnČ i ve sborovnČ. PomČrnČ málo je známé, že od období Heydrichiády (tj. od kvČtna 1942) až do konce války bylo studentĤm stĜedních škol a jejich profesorĤm naĜízeno na zaþátku každé vyuþovací hodiny povstat a pozdravit se nacistickým pozdravem (vztyþením pravé paže). ProfesoĜi i žáci to odbývali všelijak, ale pĜece jen – byĢ ledabyle – zdravili. Pan profesor Žák byl jedinou výjimkou, ten nacisticky nezdravil nikdy a nevyžadoval to ani od žákĤ, když do tĜídy na zaþátku vyuþovací hodny vstoupil. Stateþnosti pana profesora se obdivuji dodnes. V zájmu objektivnosti však dodávám, že skuteþné mínČní všech kantorĤ i žákĤ o okupantech bylo jednotné a jednoznaþnČ nepĜátelské. Ovzduší v celé škole i za nesvobody bylo paradoxnČ zcela svobodné. 63
Nemohu se nezmínit ani o tom, že pan profesor Žák se þasto dostával do þasové tísnČ, zejména když byl povinen v krátkém termínu dodat nakladateli korekturu nČkteré ze svých knih. UpĜímnČ nám to na zaþátku své vyuþovací hodiny vysvČtlil a požádal nás, abychom se vČnovali svým zájmĤm a pĜíliš nerušili. My jsme to vždy pĜivítali s pochopením. Po þasovém odstupu i pĜi celkové sympatii ke svému oblíbenému uþiteli tento – byĢ i výjimeþný a nepĜíliš þastý exces – pĜíznivČ nehodnotím. O vzájemných vztazích mezi jednotlivými profesory naší školy jsme my žáci toho moc nevČdČli. VČdČli jsme však, že blízké pĜátelství vzniklo mezi profesorem Žákem a profesorem Františkem Soukupem, který uþil þeštinu a nČmþinu, a že to bylo pĜátelství dlouholeté. František Soukup byl podstatnČ menší postavy než Žák. To bylo pĜíþinou jejich pĜezdívky – Žákovi jsme Ĝíkali Velké pivo a Soukupovi Malé pivo. Tyto pĜezdívky jsme však používali jenom tehdy, když jsme hovoĜili o obou jako o dvojici. Samostatnou pĜezdívku žádný z nich nemČl, což lze hodnotit jako projev studentského uznání jejich kvalit. I František Soukup byl vynikající pedagog. I on byl literárnČ þinný. V dobČ mých studií na jaromČĜském gymnáziu vydali profesoĜi Žák a Soukup (Soukup pod pseudonymem Sup) humoristický román „HvČzdy nad Roupkovem“, kritizující vtipnČ spoleþenské prostĜedí v JaromČĜi. O abiturientských setkáních po skonþení války jsme si obþas promítli i jejich detektivku, kterou amatérsky natoþili v okolí JaromČĜe a v RatiboĜicích. Po skonþení války se každý z nich politicky orientoval jinak. Jaroslav Žák se pĜiklonil k národním socialistĤm a František Soukup ke komunistĤm. Zda se rozešli také jako pĜátelé, nevím. Jaroslav Žák zažil po roce 1948 mnoho ústrkĤ. PĜedþasnČ zemĜel v roce 1960. Profesora Františka Soukupa jsem pozdČji potkával v sedmdesátých létech v Hradci Králové, kde pĤsobil jako docent na pedagogické fakultČ a kde se mu za jeho levicové názory „ odvdČþili“ vylouþením z KSý a potížemi v zamČstnání. ZemĜel v roce 1994. Zúþastnil jsem se posledního rozlouþení s ním v obĜadní síni v Kuklenách.
64
Mo oje prv vní settkán ní s J. Žák kem m Ja armila a Ku uþovvá-LííhaĜová o V ro oce 1938 1 8 v dobČ d Č vyhláš šení mob biliza ace em byla a prim p mánk kou gym mná ázia v Bans B ské jse Štiavnici. Oba O rodiþe uþili. u . Jedn nou se s vra acím z hla avní ullice na Tro ojiþné é ná ámČstí, kde e jsm me bydle b eli. Mus M sela em vysto v oupa at nČ Čkoliik sc chod dĤ na n za aþáttku této t jse lok kality y, ale e zĤ Ĥstala jsem s úd divem m sttát. S míírným mi posko p oky si proti p mnČ Č z té éto šikm miny y vyk kraþ þoval vojják, vys soký tak k, jak jse em dosud žádn ž ného o dlo ouhá ána neviidČla a. I zlaté z é kullaté brejjliþky y mii pĜip pada aly na n nČm zvlá áštníí. Pro ošel kole em mČ m a pa ak zm mize el ve vrattech h ned daleké vojen v nské é bud dovy y. Za þas þ na n to o ná ás ná áklad dní auta a a ods stČhovala na a ná ádraž ží v Hron nské é Bre eznici. Ze Štiiavnice tam m tehd t y ještČ Č ve edla a je en úzko okole ejka a, tzv v.Štia avnická Anþ þka. V Brezn B nici pĜelo p ožili náš š náb bytek do o vag gonu u. Cílová á sta anice e Josefo ov-Ja arom mČĜ, náš š nov vý do omo ov. ady, už jako j kund dánk ka, js sem ješttČ víc zk koprrnČla a, kd dyž jsem j m A ta sek poznalla profe p esora a Žá áka – Dlou D hého o Ferdu u – z je eho teprrve nedá n ávno o dané é knihy Kon K ec starý s ých þasĤ þ Ĥ. vyd vČtle ení k prvn p ímu se etká ání je zaznam men náno o v bro ožuĜe e Vysv o Jaros J slav vu Žákov Ž vi, ktero k ou vyda v alo Peda P agog gické é muze m um: „PĜĜed Mnicho ovem m probČ p Čhla a mo obilizace e. Pan P pro ofeso or byl b jmen j nová án velite v elem m pomoc cné þetty poln ní peká p árny v Plieš šovicích h u Zv volena.““ Odtud O d nské é Štiavnice byl b pĜes p s kop peþk ky je en sk kok. Zda a v tomt t to mČstČ m Č by yl do Ban u své é vo ojens ské poz zice,, þi chtČ Čl po ozna at místo m o s boha b atou his storiii, z titulu nevím.. PĜek kvap pil mČ m vš šak ještČ Č jed dnou u. MČl M nás n na n zemČ z Čpis.. On n, lattináĜĜ, štiná áĜ. ěíka ě alo se, s že ž sv vým m nejjstarrším m žák kĤm m svČ ČĜil, jak se na naše n e þeš hodiny y pĜip prav vuje. Kdy yž mČ je ednou vy yvola al k tabu uli, opta o l se vlíd dnČ, co nejlí n íp um mím m. Pros sím Ture T ecko o.“ „T Tak tedy t y Ĝíke ej Tu ureck ko.“ A já: „P A to t je e vše, co jse em chtČ c Čla zmín nit o svých s h vzpo v mínk kách h VDU U NE EPěE EHL LÉDN NUT TELN NÉHO PANA A PR ROF FESO ORA A ŽÁ ÁKA. na OPRAV
65 5
A jedna vzpomínka navíc, kterou nám zaslal JUDr. Alois KováĜ s následujícím dodatkem: ýlánek Jána Krivosse byl otištČn v roce 1968 v PamƗtnici 50. výroþia Hodžovho št. reálného gymnázia v Lipt. Mikuláši (Zostavil: Ladislav Paška. Lektoroval: Univ. prof. dr. Milan Pišút, DrSc., a prof. Julius Lenko). Lenko na reálném gymnáziu v Liptovském Mikuláši kdysi uþil a byl znám také jako básník. Reálné gymnázium bylo založeno 16. 2.1919. je dostupná v Pedagogickém muzeu PamƗtnica J. A. Komenského v Praze. Toto muzeum uspoĜádalo v roce 2007 pĜi pĜíležitosti 70. výroþí prvního vydání knihy Jaroslava Žáka „ Študáci a kantoĜi“ výstavu, na které byly veĜejnosti poprvé pĜedstaveny fotografie, archiválie a další pĜedmČty z pozĤstalosti Jaroslava Žáka. NávštČvníky výstavy seznámila podrobnČji se životem a dílem prof. Jaroslava Žáka i brožura Mgr. Magdalény Šustové „Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák“ (28 stran), obsahující i Ĝadu zajímavých fotografií. Korekturu textu po jeho pĜevodu do poþítaþové podoby provedla paní JUDr. Klementína Šurmanová, advokátka v Liptovském Mikuláši, která též s nevšední ochotou pátrala po dalších podkladech o pĤsobení Jaroslava Žáka na reálném gymnáziu Liptovském Mikuláši, kde uþil latinu a francouzštinu od školního roku 1932/1933 až do školního roku 1935/1936 vþetnČ. Ani s pomocí JUDr. Šurmanové se však nepodaĜilo zjistit, jaké bylo povolání autora þlánku Jána Krivosse a zda dosud žije. Protože byl ve školním roce 1935-1936 terciánem, maturoval zĜejmČ v roce 1941 a narodil se patrnČ v létech 1920 až 1922. Nic bližšího o nČm nevíme.
66
Spomienka na prof. Jaroslava Žáka Ján Krivoss Prišiel na Slovensko poþiatkom 30. rokov, aby – ako sám napísal – infikoval naše svieže, neskazené mozgy bacilom latinþiny. Vtedy u nás ešte nik nevedel o jeho literárnej tvorbe. V tercii, to bolo v školskom roku 1935/36, nás zaþal zasväcovaĢ do tajov jazyka starých Rimanov. Mali sme ho radi. Bol vždy dobrej vôle a nikdy sa zbytoþne nerozþuĐoval. Vedel si nájsĢ zlatú strednú cestu medzi kamarátskym prístupom ku kolektívu mutujúcich pubertálnych šarvancov a medzi strohou kantorskou prísnosĢou – a nie na úkor svojej autority. Mal, pravdaže, zmysel pre humor. Spomínam si, že raz ktosi z nás namiesto správneho „possem“ povedal chybne „potessem“. Ćakujem, ja zostanem radšej tu, odvetil pán profesor s úsmevom. Od tých þias sme všetci vedeli správne þasovaĢ nepravidelné sloveso possum, posse, potui … Na jar, keć príroda, prebúdzajúca sa k novému životu, ostro kontrastovala s gramatickými pravidlami mĚtveho jazyka, zostúpil obþas z výšin svojej katedry, sadol si medzi nás a rozprával veselé príhody. Zväþša zo sveta športu. Poþúvali sme ho so zatajeným dychom. Sám tiež športoval. Behával dookola po rozsiahlom školskom dvore. Na jeho vyblednutých teplákoch bolo vidno nie príliš skvelú finanþnú situáciu stredoškolských profesorov. O tom svojom športovaní neskôr napísal: „Žactvo stálo opodál a pĜihlíželo. Jsem pĜesvČdþen, že si pĜi tom Ĝíkali: Maj´ to ti kantoĜi divný záliby; jeden sbírá brouky, druhej zas bČhá jako blázen do koleþka.“ Práve tak sme si to mysleli. V kvarte na prvú hodinu latinþiny už neprišiel. ýoskoro sme zistili, že už nie vôbec v profesorskom zbore. A v XIX. roþnej správe sme potom þítali: „Odišli: Jaroslav Žák, profesor § 70 PZ, na Št. þs. reál. gymnázium v JaromČĜi.“ O rok neskôr sa vo výklade Klimešovho kníhkupectva objavila drobná knižoþka: Jaroslav Žák, Študáci a kantoĜi. Šla skutoþne „na draþku“, podobne ako neskôr „Škola základ života“ a „Cesta
67
do hlubin študákovy duše“. Bodaj by nie, već tieto knižky študentského humoru þerpali neraz práve z prostredia mikulášskeho gymnázia. Profesori majúci menej zmyslu pre humor a obávajúci sa, „aby þesĢ stavu neutrpela“, hĐadeli iste so zmiešanými pocitmi na náhly záchvat þítaniachtivosti mikulášskych gymnazistov. A keć boli niektoré Žákove diela sfilmované, nebolo v mikulášskych kinách voĐných miest. Na jar roku 1938, pred sokolským zletom, sa konali IV. stredoškolské hry. Mikulášska študujúca mládež sa za bujarého revu navagónovala a viezla do Prahy. Ubytovali nás na Malej Strane v Nerudovej reálke na Novodvorskej ulici. Domorodí študenti pozerali s údivom na vpád prišelcov do ich „boudy“ a šepkali si: „NČjací Poláci!“ Údiv bol potom na našej strane. To bolo totiž v dvadsiatom roku trvania spoloþnej, vtedy už ohrozenej republiky! Na druhý deĖ pochodovali tisíce študentov hore PetĜínom ku Strahovskému štadiónu. Bolo sparno a predavaþi freda – þo bola obdoba dnešného nanuku – mali dobré zárobky. V drevených šatniach, pripominajúcich tak trochu zariadenia na spoloþné ustajnenie, sme sa vyzliekali do þervených trenírok a bielych triþiek, dievþatá mali tmavomodré trenírky a žlté blúzky. Medzi týmito šatĖami boli zoradiská. Na tom našom vyliezol na akýsi „kanceĐ“ nejaký profesor-usporiadateĐ, na rukáve páska, pred ústami mikrofón. Otvoril ústa, no beda! Amplión nefungoval. Pánu profesorovi navreli žily na spánkoch, na þele mu vystúpili kropaje potu. Na prekriþanie stoviek rozbujnených študentov treba maĢ dobrý hlasový fond, no tento pán ho zrejme mal. Trvalo síce dlho, kým sme pobadali, že sa ktosi snaží kriþaĢ ešte hlasnejšie než my, a ešte dlhšie, kým sme pochopili, þo od nás vlastne chce; no kým staþil celkom zachrípnuĢ, podarilo sa mu zoradiĢ nás, tuším, do desaĢstupov. Pán profesor si šĢastne odfúkol a utrel zarosené þelo. A vtedy sa to stalo! Pred nastúpeným šíkom mikulášskych študentov sa objavila vysoká atletická postava. Široké plecia, pružný krok športovca. Pretiahnutá tvár s vysokým þelom, úspešne bojujúcim s vlasovým porastom. Na nose okuliare. Žák! Žák je tu! A bolo po Ģažko dosiahnutej formácii! NešĢastný usporiadateĐ skákal na svojom lešení, zúfalo gestikuloval a jeho hlas sa menil v chrþanie. No pre nás prestal existovaĢ. Všetci sme sa zhĚkli okolo Jaroslava Žáka, ktorý prišiel navštíviĢ študentov zo svojho bývalého pôsobiska. 68
Každý mu chcel potriasĢ ruku. „Pán profesor! Náš pán profesor!“ Nevnímali sme, že odkiaĐsi zaznel rezký pochod, že hlavnou ulicou zoradiska zaþínajú pochodovaĢ zástupy študenstva k bráne borcov a že sa blíži chvíĐa, keć aj študenti Hodžovho štátneho realného gymnázia v Liptovskom Mikuláši sa vþlenia do päĢdesiattisícového prúdu študentov, aby vpochodovali na štadión k slavnostnému nástupu pred prezidenta republiky. Dlho trvalo, kým sme si uvedomili, že medzitým zaþal fungovaĢ aj amplión, že zúfalý muž zalamuje rukami a úpenlivo volá: „Pane kolego! Proboha vás prosím! Pane kolego!“ Profesor Žák sa rozpaþite zaþervenal a dal sa na ústup. Šlo to Ģažko, musel potriasĢ ešte pár desiatok rúk. UsporiadateĐ nás opäĢ zoradil, otrel si spotené þelo, zátylok a bez ćalších incidentov nás vþlenil do mohutného sprievodu. Neprešiel ani rok a obe þasti našej republiky boli hermeticky oddelené hranicou, stráženou mužmi v sivomodrých uniformách s hákovým krížom na prilbách. No po oslobodení r. 1945 sme sa opäĢ stretávali s menom Jaroslava Žáka. Obþas sa objavila nová knižka humoru a satiry, þastejšie sme jeho meno þítali na stránkach humoristických þasopisov. A vždy vćaþne sme siahli do knižnice za tou útlou, ohmatanou, nenároþnou knižoþkou, ktorá nás vracala do veselých študentských þias. Až raz… Cestoval som kamsi a vo vlaku som si kúpil rôzne þasopisy. Naraz zbadám zas jednu satirku od Jaroslava Žáka. Neverím svojim oþiam! Verše, humor je to jeho, žákovský. Ale stojí tam napísané: JAROSLAV ŽÁK 1906-1960. A ten druhý letopoþet znamenal, že náš pán profesor už nežije!
Vzpomínky všech pamČtníkĤ naleznete na audio i video nahrávce na pĜiloženém DVD.
69
ZdaĜilá konference o spisovateli a pedagogovi Jaroslavu Žákovi v JaromČĜi J. UhlíĜ ýlánek do Náchodského deníku, pondČlí 27. 9. 2010, þ. 225, s.8, 6 barev. obr.
JaromČĜ / V pátek 24. záĜí 2010 uspoĜádalo Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi ve spolupráci s MČstským muzeem v JaromČĜi a Pedagogickým muzeem Jana Amose Komenského v Praze zajímavou, pozoruhodnou a velmi zdaĜilou konferenci k 50. výroþí úmrtí J. Žáka s názvem JAROSLAV ŽÁK (1906-1960), spisovatel, novináĜ, pedagog a spoleþensky angažovaný þlovČk. Na zdaru konference se pĜedevším podíleli þeštináĜky školy v þele s iniciátorkou a hlavní organizátorkou profesorkou magistrou Evou Stejskalovou, pedagogové a studenti školy, kteĜí hostili i pĜítomné pĜednášející a pamČtníky J. Žáka. Konference se konala v ozvuþené aule školy s videem a plátnem, kde bylo instalováno asi 20 panelĤ výstavy Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze s názvem Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše o J. Žákovi z roku 2007. Celou konferenci od 8:30 do 16:20 hodin moderovala profesorka gymnázia Mgr. Kamila KĜížová, která v úvodu pĜivítala hosty, mezi nimiž nechybČl doktor JiĜí Nosek, gestor školství Královéhradeckého kraje, a starosta mČsta JaromČĜe Ing. JiĜí Klepsa, kteĜí popĜáli jaromČĜskému gymnáziu i konferenci zdar. V auditoriu zasedly i další významné osobnosti, napĜ. za Univerzitu Hradec Králové vČdecký tajemník doktor OndĜej Tikovský, univerzitní profesor Vladimír Wolf, Mgr. Lydia Baštecká, Ĝeditelka Státního okresního archivu Náchod, PhDr. Vlastimil Havlík, Ĝeditel Textilního muzea ýeská Skalice, náchodský spisovatel Mgr. Aleš Fetters s chotí, vedoucí odboru školství a kultury MČÚ JaromČĜ Mgr. KvČta Simonová, akademický malíĜ JiĜí Škopek, exsenátor Miloslav Müller, za vydavatele Žákových knih doktor ZdenČk Vašíþek z Prahy a za Pedagogické muzeum J. A. Komenského historiþka magistra Magdaléna Šustová, autorka knižní studie, moderátorka dokumentárního filmu Rebel z recese Jaroslav Žák, který byl promítnut po zahájení. PĜítomni byli samozĜejmČ pĜednášející, pamČtníci i studenti 70
3. a 4. roþníku gymnázia a poþetná jaromČĜská veĜejnost. Dopoledne byla aula zaplnČna do posledního místeþka, i na galerii, odpoledne Ĝady posluchaþĤ proĜídly. Program byl rozložen do þtyĜ uzavĜených blokĤ. Dva probČhly dopoledne a dva odpoledne. O životních osudech Jaroslava Žáka, profesora latiny, francouzštiny a angliþtiny Reálného gymnázia v JaromČĜi v letech 1936-1946, pojednala Mgr. M. Šustová. HovoĜila velmi podrobnČ o dalších Žákových osudech a opírala se pĜitom o novČ získanou korespondenci. Struþnou rekapitulaci své roþníkové práce o Jaroslavu Žákovi s promítáním dokumentĤ pĜedvedla studentka 4. roþníku jaromČĜského pedagogického lycea A. Šimková. Po pĜestávce následovala scénka šestice studentek Škola J. Žáka oþima dnešních studentĤ. Vyvrcholením dopoledního programu pak byly vzpomínky 15 pamČtníkĤ, které pĜedstavovala a uvádČla magistra Eva Stejskalová. Velmi zaujaly reminiscence na Jaroslava Žáka v podání docenta MUDr. JiĜího KováĜe, CSc., z LékaĜské fakulty Hradec Králové, a jeho bratra JUDr. Aloise KováĜe z Krajského soudu Hradec Králové, RNDr. Miloslava Vejlupka z Prahy a manželĤ Ing. Vladimíra a Mgr. Jarmily Koþvarových z Pardubic. NČkteré vzpomínky budou také otištČny v pĜipravovaném almanachu. Blok uzavĜelo vystoupení doktora ZdeĖka Vašíþka, zástupce vydavatele a autora doslovu k novému vydání Žákovy satiry Konec starých þasĤ v zastoupení nakladatelĤ M. Mašínové a P. Onufera, kteĜí se však pro nemoc omluvili. Od 12.00 do 13.15 hodin byla polední pĜestávka. Škola zajistila odvoz úþinkujících do restaurace Corrado a zpČt. PĜekrásnou, prostornou, svČtlou a zmodernizovanou budovou gymnázia od suterénu až k vČži provedl zájemce zástupce Ĝeditele Mgr. Karel Hübner. S malým zpoždČním pokraþoval odpolední program. Mgr. P. Šimek pĜednesl pĜíspČvek JaromČĜské hospody v románech J. Žáka s fotodokumentací. Zajímavé a doplĖující pojednání Postoj J. Žáka k Únoru 1948 s odkazy na novinové þlánky Žákovy ve Svobodném slovČ pĜedložila Mgr. L. Popélyová, profesorka jaromČĜského gymnázia. V podání studenta zaznČly i úryvky ze Žákovy prózy Konec starých þasĤ. J. UhlíĜ, þlen Obce spisovatelĤ, uvedl komplexnČ a encyklopedicky koncipovanou rozpravu Jaroslav Žák a JaromČĜ. Po pĜestávce se uskuteþnilo kulturní vystoupení klarinetistky a klarinetisty 71
za doprovodu klavíru, kteĜí sklidili zasloužený potlesk, stejnČ jako studentská dvojice se vzpomínkou profesora Fr. ýerného, jaromČĜského rodáka, na prof. J. Žáka. PhDr. Pavel Mertlík, vedoucí OddČlení kultury Krajského úĜadu Královéhradeckého kraje, zdokumentoval výstavu o J. Žákovi v MČstském muzeu v JaromČĜi v létČ 1989. Konferenci zakonþily Mgr. K. KĜížová a hlavní organizátorka a iniciátorka Mgr. Eva Stejskalová a podČkovaly všem spolupracovníkĤm. Je vcelku logické, že tato konference se konala právČ na jaromČĜském gymnáziu. VždyĢ zde za tvĤrþího desetiletí (1936-1946) profesor Jaroslav Žák dozrál v uznávaného spisovatele, humoristu i satirika. Zde vytvoĜil svá nejlepší díla ze stĜedoškolského života, zde mnohý literární typ profesora, studenta, jejich návyky i Ĝeþ – studentský slang – našly živý pravzor ve zdech jaromČĜské alma mater. Zbývá podČkovat všem, kteĜí se zasloužili o zdar této veĜejné literární konference, pĜipravované víc než rok. TČšíme se na knižní vydání sborníku z této konference, o nČmž budeme veĜejnost informovat. PhDr. JiĜí UhlíĜ, v JaromČĜi dne 25. záĜí 2010
72
Já jsem ŽÁK, profesor J. Trefilová ýlánek do JaromČĜského a josefovského zpravodaje, listopad 2010, s. 6 Tak nČjak se mohl pĜedstavit v roce 1936 tehdejšímu Ĝediteli jaromČĜského gymnázia nový þlen sboru. Žák bylo jméno, profesor povolání. Letos na konci srpna uplynulo 50 let od pĜedþasného úmrtí tohoto muže, který v nelehkých letech 1936 – 1946 vzdČlával a vychovával gymnazisty v JaromČĜi. A tak se v kabinetČ humanitních vČd naší školy zrodil nápad pĜihlásit se k této významné osobnosti, jejíž jméno zdobí dČjiny gymnázia, a uspoĜádat konferenci o Jaroslavu Žákovi. Hlavní organizátorkou celé akce se stala paní Eva Stejskalová. Kontaktovala pamČtníky, sezvala hosty, informovala jaromČĜskou veĜejnost. Na ní ležela nejvČtší tíha zodpovČdnosti. PoĜad moderovala kolegynČ KĜížová, o techniku – projekci, ozvuþení apod. – se jako vždy spolehlivČ postarali kolegové Šimek a Boháþ. Celou akci podpoĜil Ĝeditel školy pan doktor Glos. Jaroslav Žák je v povČdomí široké veĜejnosti pĜedevším autorem veselých knížek ze studentského života, podle nichž natoþil režisér Martin Friþ stejnČ zábavné firmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Tento obraz je však velice zúžený a zkreslený. VždyĢ Jaroslav Žák napsal mnoho knih, v nichž se humor snoubí s tvrdou politickou satirou. ObzvláštČ pak po válce, kdy zanechal uþitelské profese, neustále veĜejnČ prezentoval své názory a psal do novin, pĜedevším do Svobodného slova. PatĜí k tČm nemnohým intelektuálĤm, kteĜí pochopili rychle, kam smČĜuje vývoj v naší zemi po roce 1945, a varovali pĜed ním. SvČdþí o tom teprve v poslední dobČ vydané knížky Konec starých þasĤ a Na úsvitČ nové doby a rovnČž Ĝada Žákových þlánkĤ ve Svobodném slovČ z let 1947 a 1948. Moje kolegynČ Lenka Popélyová je vyhledala ve vČdecké knihovnČ a z jejich kopií vytvoĜila panel, který lze zhlédnout u nás ve škole. Konference se konala v pátek 24. záĜí, ale protože pĜíspČvky do Zpravodaje se pĜijímají do 20. dne v mČsíci, píšu o ní až v listopadovém þísle na stranČ 6.
73
Abych se pĜiznala, mČla jsem z celé akce nemalý strach. Bude zájem? Bude poþetné publikum? Jak to pĜijmou studenti? ZdČsí se pojmu „konference“ a Ĝeknou si – to bude nuda!? A co pamČtníci – lidé kolem 80 let vČku? Jak se budou chovat – zvláštČ v kontaktu s mládeží? Budou umČt hovoĜit, podat své vzpomínky? A jak to dopadlo? Bylo to úžasné, dĤstojné, neoþekávanČ krásné. Studenti 3. a 4. roþníkĤ pozorní, pĜekvapení pestrou náplní konference (film, referát, dramatické vystoupení, vzpomínky pamČtníkĤ) a pĜekvapení i informacemi o Jaroslavu Žákovi, o nichž nemČli tušení. PamČtníci v obdivuhodné kondici, milí a pĜívČtiví, s pamČtí, jež vyrážela dech. KrásnČ a emocionálnČ vyprávČli své zážitky s profesorem Žákem. Všechny dámy pĜiznávaly, jak se jim líbil – vysoký, urostlý, zdatný muž se sportovní minulostí. O pĜestávkách, když jsem dámy a pány vozila na obČd nebo s nimi popíjela kávu, vzpomínali na mladá léta ve škole, citovali všechno možné, recitovali celé pasáže z Máje, nČmecky Heidenröslein! MČla jsem co dČlat, abych s nimi držela krok, a to jen díky tomu, že mám vystudovanou právČ þeštinu a nČmþinu. Byl to nároþný den. Zajímavý a velmi krásný.
74
Konference oþima žákĤ Nikol Janþíková, studentka 3. roþníku pedagogického lycea Konference? Další beseda v aule, šustČní pytlíkĤ od svaþin, ulití se z nepĜíjemných hodin matematiky a pĜíjemné posezení s pĜáteli, kde si sdČlíme nejnovČjší zážitky a drby. Jaroslav Žák? Nic takového! Tento elegán s krásnou chĤzí nás okouzlil už od první minuty. Jak je možné, že jsme se o takovéto osobnosti naší školy dozvČdČli nČco více až teć? Ano, všichni víme, že napsal knihy Cesta do hlubin študákovy duše a Študáci a kantoĜi, které byly pozdČji zfilmovány a jejichž humor nás doteć baví. Ale co Konec starých þasĤ a Na úsvitČ nové doby? Jak to, že vČtšinČ z nás to nic neĜíká? My, študáci jaromČĜského gymnázia, bychom se mČli stydČt za nevČdomosti o kantorovi, na kterého bychom mČli být pyšní. Proto dČkujeme našim uþitelĤm, kteĜí uspoĜádali tuto konferenci a poskytli nám nové zážitky, nové vČdomosti, nová témata, nad kterými se mĤžeme pĜed spaním zamýšlet. K lepšímu poznání rebelantské osoby Jaroslava Žáka nám jistČ pomohl film Magdalény Šustové Rebel z recese Jaroslav Žák. DozvČdČli jsme se pĜedevším jeho životní osudy. Ovšem to, jaký opravdu byl, nám mohli zprostĜedkovat jen pamČtníci, kteĜí Jaroslava Žáka potkávali nejen jako svého uþitele za katedrou, ale také jako kamaráda. Zatímco dČvþata obdivovala jeho spanilou chĤzi a dlouhé nohy, chlapcĤm pomáhal s latinou. Tato beseda byla tou nejhezþí a nejmilejší þástí konference. Všichni bychom chtČli poslouchat další a další vzpomínky. Zdá se nám, jako by uteklo už spousty vody, ale pĜi pohledu na tyto nesmírnČ þiperné lidi, kteĜí nám s chutí vyprávČjí, jaký byl Jaroslav Žák, jaká byla tehdejší doba, jací byli lidé, by se mohlo zdát, jako by to bylo právČ dnes. Zajímavou a vtipnou se nám zdála být prezentace pana Pavla Šimka na téma JaromČĜské hospody v románech Jaroslava Žáka. MarnČ jsem pátrala v pamČti, kde že stojí ty restaurace ze starých fotografií a jak je možné, že dĜív jich tu bylo na každém rohu pČt a teć si mĤžeme tak jít sednout k Modré hvČzdČ, na které je pČkný leda tak název a to, že tam mají jukebox. Proþ tu nejsou tytéž hospody, které
75
by inspirovaly nás, nové mladé talenty spisovatelského umČní stejnČ, jako inspirovaly Jaroslava Žáka. Jsou i v dnešní dobČ takoví uþitelé, jako byl tento neskuteþný muž, kterého by si pĜál osobnČ poznat kdekdo z nás? Existují dnes takovéto osobnosti, které se perou za svĤj názor a v ostatních nechají hluboké zamyšlení a v srdci jistý šrám? Doufám, že ano a že tento dojem nesdílím jen já. VždyĢ kde bychom byli bez ŽákĤ a našich kantorĤ, díky nimž jsme opČt o zážitky a vČdomosti bohatší!
76
PĜítomní pamČtníci Mgr. Emílie Fassati
– maturitní roþník 1948, uþitelka
Ing. JiĜí Frynta
– maturitní roþník 1948
VČnceslava Hynková
– maturitní roþník 1947, v sekundČ (1938) odešla ze Sudet z Gymnázia v Rumburku do JaromČĜe, v roce 1943 v kvintČ pĜešla na Obchodní akademii v Hradci Králové, kde odmaturovala
Ing. Vladimír Koþvara
– maturitní roþník 1946, na Reálném gymnáziu v JaromČĜi studoval v primČ až kvartČ (1937 – 1941), pokraþoval na Gymnáziu a StĜední prĤmyslové škole chemickotechnologické ve DvoĜe Králové, totálnČ nasazen, maturitu skládal na Gymnáziu ve DvoĜe Králové – textilní chemik-výzkumný pracovník, vysokoškolský pedagog, publicista
PhMr. Jarmila Koþvarová-Vlaþihová – mat. roþník 1946, do primy nastoupila roku 1938 na Reálném gymnáziu v TrutnovČ, zbytek primy a sekundu absolvovala na Reálném gymnáziu v Úpici, tercii až septimu na Reálném gymnáziu v JaromČĜi (1940 – 1945), maturovala na Reálném gymnáziu v TrutnovČ – lékárnice
77
JUDr. Alois KováĜ
– maturitní roþník 1945, ve škol. roce 1937/1938 nastoupil jako primán do Reálného gymnázia v TrutnovČ, koncem Ĝíjna 1938 zahájil jako sekundán svá studia na Reálném gymnáziu v Úpici, po jeho zrušení nastoupil 1. února 1941 do JaromČĜe, r. 1944 dokonþil septimu, totálnČ nasazen, po skonþení války pokraþoval ve studiu na Reálném gymnáziu JaromČĜi ve zkrácené oktávČ – soudce Krajského soudu v Hradci Králové, dosud þinný
Doc. MUDr. JiĜí KováĜ, CSc. – maturitní roþník 1946, na Reálné gymnázium do Trutnova nastoupil dne 1. záĜí 1938, ke 30. záĜí pokraþoval na reálném gymnáziu v Úpici, po jeho zrušení od roku 1941 studoval na Reálném gymnáziu v JaromČĜi, v roce 1944 totálnČ nasazen, po válce nastoupil do Reálného gymnázia v TrutnovČ, kde složil maturitní zkoušku – chirurg, pĜednosta chirurgie v Pardubicích Jarmila Kuþová-LíhaĜová – maturitní roþník 1947 – uþitelka ýj a Hv na ZŠ v JosefovČ a v ZUŠ JaromČĜ Ing. Miloslav Kudrna, CSc. – maturitní roþník 1941, do kvarty studoval na Gymnáziu v BenešovČ, v letech 1936 – 1941 byl studentem Reálného gymnázia v JaromČĜi – inženýr chemie, výzkumný pracovník, publicista
78
Alena Nepilá-Koubová
– maturitní roþník 1945, od sekundy (1937) studovala na Reálném gymnáziu v TrutnovČ, v roce 1938 krátce na Reálném gymnáziu v Úpici, do tercie nastoupila do Reálného gymnázia v JaromČĜi, v sextČ pĜestoupila do Obchodní školy v NáchodČ (1942 – 1944), totálnČ nasazena, roku 1945 maturovala na Reálném gymnáziu v JaromČĜi – faráĜka ýeskoslovenské církve husitské
Miroslava Prokšová Jarmila Tomsová-Šádová – maturitní roþník 1947, absolventka Reálného gymnázia v JaromČĜi faráĜka ýeskoslovenské církve husitské RNDr. Miroslav Vejlupek – studentem Reálného gymnázia v JaromČĜi od primy do septimy 1947, v roce 1948 absolvoval gymnázium v Praze Marie Veselková-Semerádová – maturitní roþník 1948 Josef Veselka
– maturitní roþník 1948
79
Vzhledem k vývoji situace, která vedla k odchodu studentĤ na Reálné gymnázium v JaromČĜi, uvádíme pro její dokreslení citace z dopisĤ bratrĤ JiĜího a Aloise KováĜových. J. KováĜ „...na Reálné gymnázium do Trutnova jsem nastoupil dne 1. záĜí 1938, ke 30. záĜí, tj po jednom mČsíci v trutnovské primČ, po záboru Sudet nČmeckými fašisty, jsme se pĜemístili po nČkolika týdnech do Úpice do nové budovy Na Lánech, kterou nám úpiþtí radní poskytli velkoryse k užívání… Do Úpice jsem chodil ze Stolína u ýerveného Kostelce pČšky 10 km tam a 10 km zpátky pĜi jakémkoli poþasí. Železnice do Úpice nevede, autobusy byly na dĜevoplyn, nespolehlivé a drahé… Reálné gymnázium v Úpici bylo k našemu žalu ke dni 31. ledna 1941 zrušeno a my jsme mohli už za nČkolik dní nastoupit do Reálného gymnázia v JaromČĜi, díky laskavostí jaromČĜských radních a celého profesorského sboru vþetnČ pana Ĝeditele Stanislava Štrupa. Za celou dobu pobytu v JaromČĜi jsem nepocítil žádné projevy diskriminace od jaromČĜských profesorĤ nebo studentĤ. Nevýhodou bylo dojíždČní vlakem v pĜeplnČných, nevytopených a tmavých vagonech, ve kterých se nesmČlo svítit, protože bylo pĜísnČ naĜízené zatemnČní… PĜijíždČli jsme dČlnickým vlakem brzy ráno, školník nás zahnal do sklepa, kde se nás témČĜ 250 studentĤ tísnilo pod nízkým stropem, kde byly trubky ústĜedního topení… ve tĜídách se nesmČlo svítit… Koncem listopadu 1944 jsem narukoval k Technische Nothilfe, což byla nČmecká vojensky organizovaná pracovní organizace vedená fašistickými dĤstojníky, vČtšinou od SS nebo od státní policie. Odklízeli jsme trosky po náletech a mrtvé. MČli jsme i noþní šichty trvající celých 12 hodin. Bylo mnČ tehdy 16 let, domĤ jsem mČl daleko a ani bych nemohl jet, protože vlakem se tehdy nesmČlo jet dál než 75 km… PodaĜilo se mi odtamtud utéci v druhé polovinČ dubna 1945. Skrýval jsem se potom u svého dČdy poblíže Police nad Metují. Po osvobození jsem nastoupil do obnoveného Reálného gymnázia v TrutnovČ, které jsme si nejdĜíve museli po NČmcích uklidit (byl v nČm nČmecký vojenský lazaret). Maturoval jsem 26. 5. 1946…“
80
váĜ A. Kov „…v ve školn š ním roc ce 193 37/19 938 jse em nasttoup pil jako priimán n álné ého gym mná ázia v Trutn T novČ Č. Ke K 30. 3 záĜí 1938 by ylo toto o do Reá gymná ázium m v dĤsledk ku zá áborru Sude S et zrrušen no a pĜe emís stČn no do o Úp pice e. edtím m, než pĜe elož žené Re eálné gymn g názium zah hájilo o v Úpiici svou s u PĜe þin nnos st, js sem v Ĝíjnu Ĝ 938 cho odil asi po dob bu dvou u až a tĜí tý ýdnĤ Ĥ 19 do sek kund dy Re eáln ného o gym mnáz zia v Ná ácho odČ. Kon ncem m Ĝíjjna 193 38 jsem j m za ahájjil ja ako sek kund dán svá á sttudia a álné ém gymn g náziiu v Úpiici. Ke dni 31. led dna 194 41 bylo b zruš šeno o na Reá p je edná áních h mezi jeho o ve edením a Reáln ným gym mnáz ziem m v Jaro J omČĜĜi a po se toto o ujalo „be ezprizorn ních stu uden ntĤ“ a umo ožnilo nám n pokraþ þova at diu v Ja arom mČĜi. Šlo o asi o 300 0 stu uden ntĤ. Já jsem m by yl v té dobČ d Č ve stud m kva arty a do o Ja arom mČĜe jsem nasto oupill 1. úno ora 1941 1 1… Nam místo o žákem y jsm me byli všich v hni to otáln nČ nasa n azeni, z toho t o þá ást z nás s, k níž jsem j m okttávy patĜil i já, do d Tech T nisc che Noth N hilfe. Po skonþen ní druhé d é sv vČto ové válk ky js sme pokraþ þova ali ve e sttudiu u na Reá álné ém gym mnáziu Ja arom mČĜi ve e zkrác z cené é oktá o ávČ v dobČ d Č Čtna 194 45 do d 15. 1 záĜíí 19 945. Maturita nám byla a prromiinuta a od 20. kvČ p zá ávČrreþn ných zko ouškách,, jejichž náp plĖ neby n yla stano oven na ce entrá álnČ Č, a po ale e auto a nom mnČ ka aždý ým gym mná áziem m, jsm me obd drželli matu m uritn ní vys svČd dþen ní…““
81
PĜednášející: PhDr. Pavel Mertlík
– vedoucí oddČlení kultury Krajského úĜadu Královéhradeckého kraje, v letech 1979 – 1989 Ĝeditel MČstského muzea v JaromČĜi
Mgr. Lenka Popélyová
– uþitelka spoleþenských vČd a nČmeckého jazyka na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi
Adéla Šimková
– studentka 4. roþníku pedagogického lycea Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Mgr. Pavel Šimek
– uþitel chemie a biologie na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi
Mgr. Magdaléna Šustová – autorka brožury Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše a filmového dokumentu Rebel z recese J. Žák, historiþka Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze PhDr. Mgr. JiĜí UhlíĜ
– emeritní stĜedoškolský pedagog, Ĝádný þlen Obce spisovatelĤ, þlen Klubu autorĤ literatury faktu, regionální a literární historik, bohemista a onomastik, bibliograf, od roku 1955 publikoval 1982 prací, autor 17 knih, spoluautor desítek dalších knih a 11 vydání stĜedoškolských uþebnic þeského jazyka
82
PhDr. ZdenČk Vašíþek
– absolvent FF UK, pĤsobil v muzeích a archivech, roku 1972 byl odsouzen na tĜi roky za podvracení republiky, patĜí k prvním signatáĜĤm Charty 77 – od roku 1981 žil v zahraniþí, kde pĤsobil na univerzitách v ěímČ, Cambridgi, Bochumi a PaĜíži, v devadesátých letech pĜednášel na univerzitách v Praze a BrnČ – je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2000 – autor doslovu k ŽákovČ knize „Konec starých þasĤ“
83
Hosté: Mgr. Lydia Baštecká
– Ĝeditelka v NáchodČ
Mgr. Aleš Fetters
– spisovatel, publicista, þapkolog, emeritní stĜedoškolský pedagog, polistopadový Ĝeditel Gymnázia v NáchodČ a školní inspektor
Státního
okresního
archivu
PhDr. Vlastimil Havlík, PhD. – Ĝeditel Muzea textilu a Muzea B. NČmcové v ýeské Skalici, publicista Mgr. Lenka Jaklová
– publicistka a rozhlasová dokumentaristka, editorka a autorka Ĝady publikací a knižních rozhovorĤ (napĜ. SochaĜĤm se netleská, rozhovor se sochaĜem Vladimírem Preclíkem, nakl. Galery 2006, 2007; Iva Bittová, monografie zpČvaþky a houslistky Ivy Bittové, nakl. Academia 2002 aj.)
Ing. JiĜí Klepsa
– starosta mČsta JaromČĜ (od 2005 dosud)
PhDr. Olga Mertlíková
– Ĝeditelka MČstského muzea v JaromČĜi (od 1990 dosud)
PhDr. Bc. JiĜí Nosek
– þlen rady Krajského úĜadu Královéhradeckého kraje a gestor pro oblast školství a kultury
Bc. Ivana Novotná
– Studijní a vČdecká knihovna v Hradci Králové
Mgr. KvČta Simonová
– vedoucí odboru školství, kultury a tČlovýchovy MČstského úĜadu v JaromČĜi
JiĜí Škopek
– akademický pedagog
84
malíĜ
v JaromČĜi,
grafik,
PhDr. OndĜej Tikovský, PhD. – tajemník Univerzity Hradec Králové, historik JiĜí Šolc
– profesor jaromČĜského gymnázia v letech 1945 – 1947, uþitel tČlesné výchovy a zemČpisu
Prof. PhDr. Vladimír Wolf – historik, redaktor, autor Ĝady sborníkĤ a publikací, autor historických expozic, iniciátor archeologických výzkumĤ – dČkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové v letech 1999 - 2005
85
Orga anizac ce konfe erence e: Hla avníí org ganiizáto orka a konferrenc ce Eva a Ste ejsk kalov vá – uþitelka a
Re ealiz zaþn ní tým m s, K. K Hübn H ner, Len nka Popély yová á, Karrel Glos Jitk ka Trefil T ová,, Ka amila a KĜížov vá, Miloš M š Bo oháþ þ, Pav vel Šim mek – Ĝedit Ĝ ce a uþ þitelé é el, zásttupc ško oly Jan na Vos sáhlo ová – uþ þitelk ka, pĜe edtisková á úprrava a tĜíd da 4. 4 L ped dago ogického o ly ycea – pĜíp prava a kon nfere ence e, prováz zeníí hos stĤ, obþe erstv veníí Sp poluo orga aniz zátoĜĜi Olg ga Me ertlíková za a MČs stské é muz m zeum m v Jarom mČĜi a Mag gdalé éna Šus stov vá za a Peda P gog gické é mu uzeu um J. J A. Kom men nského v Pra aze PrĤvodní slov vo Kam mila a KĜĜížov vá – mode m erová ání kon nfere ence e, uþittelka a þe eské ého jazy yka a litera atury y, hu umanitn ních vČd d a výtva v arné é výc chov vy na n Gymn náziu u a SOŠ S v Ja arom mČĜi
6 86
Eva a Stejs S skalo ová – moderová ání bes sedy y uþ þe s pamČ Čtník ky, þitelk ka eskéh ho jazyka a a litteratury, dČ Čjin umČ Ční a vý ýtvarrné výchovy y na Gym mnáz ziu a SO OŠ v JarromČ ČĜi
ulturrní vysto v oup pení Ku
„Šk Škola a J. Žáka Ž a oþima i dne ešnícch sttude entĤ“ tĜíd da 4. L – Petra P a Bu uchtová,, ŠtČ Čpán nka Mac chov vá, Alice A e Rameš šová á, Martin M na Dusi D ilová á, Terez za Šafá Š Ĝov vá, Adéla A a Šim mková
87 7
ýetba ukázek z knih Jaroslava Žáka ZdenČk Ryba – student oktávy
Hudební vystoupení Veronika Dvorská, studentka 2. L, Pavlína Havlová a ZdenČk Ryba z oktávy
88
„Vzpomínka na prof. F. ýerného“ ZdeĖka Horáþková z kvarty, ZdenČk Ryba z oktávy a Jitka Trefilová
89
Foto a video dokumentace KateĜina Berkovcová Miloš Boháþ Radek Malý JindĜich Polák
– studentka oktávy, fotografie – uþitel, videozáznam konference – student 4. A, fotografie – publicista a fotograf
Technické zabezpeþení Martin Havel Pavel Šimek Josef Vencl
– zvukaĜ – uþitel, obsluha dataprojektoru, záznam prezentací, autor fotomontáží – zvukaĜ
Tvorba DVD Pavel Šimek
– uspoĜádání foto, audio a video dokumentace
SponzoĜi konference a almanachu MČÚ v JaromČĜi MČstské muzeum v JaromČĜi Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi
Tisk Tiskárna – Tisk AS, s.r.o., JaromČĜ
90
Redakþní rada almanachu: Karel Glos Eva Stejskalová JiĜí UhlíĜ Jana Vosáhlová
91
92
Redakþní epilog Posláním almanachu JAROSLAV ŽÁK (1906 - 1960) je splatit dluh nejslavnČjšímu pedagogovi jaromČĜského gymnázia, který byl už za první a druhé republiky i nacistické okupace fenoménem pĜerĤstající hranice malomČsta, jež se na celé desetiletí stalo jeho druhým domovem. Zde dozrál ve spisovatele širokého tematického zábČru s vysokým morálním kreditem, jenž se projevil tím, že obstál za dvou totalitních režimĤ. Sborník novČ osvČtluje nejen jeho pĤsobení v JaromČĜi 1936 - 1946, ale pĜedevším jeho poúnorový odkaz þeské humoristické literatuĜe pĜerĤstající v bĜitkou politickou satiru na kolaborantské nacistické i komunistické praktiky. Almanach pĜedznamenávají dvČ statČ, a to pĜedmluva Ĝeditele jaromČĜského gymnázia a SOŠ RNDr. Karla Glose, který plnČ podpoĜil skuteþnČ šĢastný iniciativní návrh hlavní organizátorky konference a odpovČdné redaktorky tohoto almanachu Mgr. Evy Stejskalové, autorky Ediþního prologu. PĜínos sborníku lze spatĜovat v pĜíspČvcích pĜednášejících. Jsou zde statČ zamČĜující se na Žákovo pĤsobení po odchodu z JaromČĜe do Prahy, na jeho obavy z hroutící se demokracie po roce 1945 i neblahé dĤsledky jeho stateþného zápasu o záchranu demokracie tČsnČ pĜed Únorem a po Únoru 1948 (pozoruhodné pĜíspČvky M. Šustové a L. Popélyové). Další okruh se týká pobytu a pĤsobení J. Žáka pĜímo v našem mČstČ (A. Šimková, P. Šimek, J. UhlíĜ) a tento oddíl uzavírá staĢ reflektující druhý život J. Žáka na ojedinČlé výstavČ o nČm v létČ 1989 v jaromČĜském muzeu (P. Mertlík). Další okruh tvoĜí nČkteré dodané vzpomínky pamČtníkĤ, vČtšinou jaromČĜských žákĤ J. Žáka (J. KováĜ, A. KováĜ, J. Kuþová). Ohlasu na uskuteþnČnou konferenci se vČnují dva už publikované pĜíspČvky (podrobný referát J. UhlíĜe a hodnocení J. Trefilové) a þlánek studentky školy (N. Janþíková). ZávČr publikace tvoĜí podČkování úþinkujícím (E. Stejskalová) a Redakþní epilog (J. UhlíĜ). Unikátní pĜílohu našeho sborníku tvoĜí pozoruhodné DVD s fotografiemi, s videonahrávkou celé konference a zvukovým záznamem besedy s 15 pamČtníky. Tento audiovizuální nosiþ totiž umožĖuje vracet se k nezapomenutelným chvílím jaromČĜské konference o J. Žákovi (P. Šimek). 93
Sborník i samotná literární konference jsou také dokladem vzorové týmové práce pedagogĤ i studentĤ Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi. Almanach jistČ udČlá radost mnohým þtenáĜĤm. Škoda, že mĤže vyjít jen v omezeném nákladu 120 výtiskĤ. ZávČrem zbývá podČkovat i tiskárnČ Tisk AS, s.r.o., v JaromČĜi za odvedenou kvalitní tiskárenskou práci.
PhDr. JiĜí UhlíĜ, redaktor a korektor almanachu. V JaromČĜi v nedČli 14. listopadu 2010
94
*\PQ£]LXPD62ĎY-DURPÙćL /XĤLFN£-DURPÙć SURVLQHF ISBN 978-80-903131-8-7
0'7 ģ£N-DURVODY -DURPÙć Ȥ ȣ -$526/$9ģ. $OPDQDFK NH NRQIHUHQFL NRQDQ« ]£ć¯ QD *\PQ£]LX D 62Ď Y -DURPÙćL ȣ -DURVODY ģ£N VSLVRYDWHO QRYLQ£ć SHGDJRJ D VSROHÍHQVN\ DQJDĤRYDQ¿ ÍORYÙN ȣ NbbY¿URͯ¼PUW¯-DURVODYDģ£ND 3ćHGPOXYXQDSVDO51'U .DUHO*ORV ćHGLWHO*\PQ£]LDD62ĎY-DURPÙćL HGLÍQ¯SURORJ 0JU (YD 6WHMVNDORY£ LQLFL£WRUND KODYQ¯ RUJDQL]£WRUND NRQIHUHQFH D DOPDQDFKX VWćHGRďNROVN£ XÍLWHOND *\PQ£]LD D 62Ď Y -DURPÙćL 5HGDNÍQ¯ HSLORJ 3K'U -Lć¯ 8KO¯ć 5HGDNÍQ¯UDGDDOPDQDFKX 51'U .DUHO*ORV 0JU (YD6WHMVNDORY£ 3K'U -Lć¯8KO¯ć 0JU -DQD 9RV£KORY£ 2GSRYÙGQ£ UHGDNWRUND DOPDQDFKX 0JU (YD 6WHMVNDORY£ 5HGDNWRU DbNRUHNWRUDOPDQDFKX 3K'U-Lć¯8KO¯ćć£GQ¿ÍOHQ2EFHVSLVRYDWHOę 9ODVWQ¯PQ£NODGHPY\GDOR*\PQ£]LXPD62ĎY-DURPÙćL/XĤLFN£36Ì 9\WLVNODWLVN£UQD7LVN$6VUR-DURPÙćY¼QRUX 1£NODGY¿WLVNę)RUP£W$ VWUDQIRWRUHSURGXNF¯ Y\G£Q¯-DURPÙć .O¯ÍRY£VORYD .H\:RUGV -DURVODYģ£N ÍHVN¿VSLVRYDWHOȝKXPRULVWDȝ VDWLULN ȝ 5H£OQ« J\PQ£]LXP -DURPÙć ȝ OLWHU£UQ¯ VERUQ¯N ȝ ELRJUDˉH ȝ OLWHU£UQ¯NRQIHUHQFH
ISBN 978-80-903131-8-7
9 788090 31318 7
