- 1- Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA volební období Z Á P I S. z 11. schůze

- 1-

Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2015 7. volební období

ZÁPIS z 11. schůze výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, která se konala dne 15. ledna 2015 od 10.00 hod. v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 4, 118 26 Praha 1 v místnosti č. 106 /1. patro

Z jednání výboru omluveni: - posl. Putnová, posl. Grebeníček, posl. Procházka a posl. Wernerová odpoledne posl. Bohdalová, posl. Semelová, posl. Ploc, posl. Jandák a posl. Dobešová Jednání řídil předseda posl. Zlatuška Přítomni: dle prezenční listiny Hlasování: probíhá hlasovacím zařízením 10.00 hod bod 1. - Sdělení předsedy Pan předseda sdělil, že organizační výbor neschválil návrh zahraničních cest výboru na rok 2015. Došlo ke kolizi s jinými cestami. Po poradě s panem místopředsedou Filipem navrhuji revokaci našeho usnesení č. 64 a předložit nový návrh. Navrhuji Španělsko a Austrálii. Španělsko - zdůvodnění: cesta by měla být zaměřena zejména na oblast ochrany a financování kulturního dědictví a na sport. Zajímavá je i oblast sociálních dopadů na mládež (přechod ze škol a uplatnění mladých). Austrálie - zdůvodnění: australský vzdělávací systém je považován za výrazně kvalitní a probíhají tam v současné době změny hodnocení výzkumu a vývoje a způsobu financování, které jsou vysoce relevantní k tomu co se děje v České republice. - posl. Jandák - proč nejsou cesty plánované ve střední Evropě - Rakousko, Německo. Lepší by bylo být déle např. v Německu a zabývat se problémem tam než jet do Austrálie. - předs. Zlatuška - Rakousko a Německo jsou obsazené. V Austrálii mají ojedinělý systém školství. S tím souhlasil i posl. Karamazov a posl. Vácha. Po příchodu pana ministra je tento bod přerušen bude se pokračovat v bodu různé.

- 210.15 hod. bod 2. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (tisk 288) - přerušené jednání z minulé schůze ze dne 2. října

Zápis tohoto bodu je udělán formou přepisu z nahrávky. Hlasování o pozměňovacích návrzích spolu s pozměňujícími návrhy jsou na závěr po přepisu (je zřetelně odděleno). Poslanec Jiří Zlatuška: Pokračovali bychom bodem podle programu. Měli jsme ho naplánován na 10.15. Děkuji panu ministrovi za dochvilnost. Jde o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání, čili školský zákon ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, čili tisk 288. Je to přerušené jednání z 2. října a 20. listopadu. Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je zde přítomen pan ministr. Ještě jednou ho zdravím. Je zde náměstek ministra pro legislativu a strategie pan Petr Mlsna, vrchní ředitelka sekce legislativy a práva Pavla Katzová a ředitel odboru legislativy Petr Vokáč. Jsme ve fázi, kdy je otevřena podrobná rozprava. Minulý týden se návrhem zákona zabývaly oba školské podvýbory. Ve fázi přerušení jsme přerušovali proto, aby mohla proběhnout věcná debata. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uspořádalo kulatý stůl 8. prosince k této problematice. Myslím, že jste všichni dostali z toho zápis, a z poslanecké iniciativy proběhl kulatý stůl minulý týden zde v Poslanecké sněmovně. To bylo před jednáním školských podvýborů. V této fázi bych dal slovo paní zpravodajce poslankyni Bohdalové k podání informace. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré dopoledne, pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové. Podvýbor pro základní, střední a vyšší odborné školy a podvýbor pro předškolní a základní vzdělávání se tiskem 288 zabýval minulý týden. Probíral některé pozměňovací návrhy, které byly vloženy do systému, a vlastně přijal usnesení, které se týká komplexního pozměňovacího návrhu, ke kterému jsem se přihlásila já a který je v systému pod číslem 1825. Byly tam probírány ještě další pozměňovací návrhy dalších kolegů, které se týkají nejenom paragrafu 16a odst. 5, ale i dalších šesti důležitých bodů, které jsou obsaženy v tomto zákoně. Myslím si, že nyní tady asi proběhne debata k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které máte v systému. Já si myslím, že hlavně by měla proběhnout debata k tomu, jak se postavíme k navrženému komplexnímu pozměňovacímu návrhu, a poté necháme proběhnout ve Sněmovně na následující schůzi druhé čtení a uvidíme, ke kterým poslaneckým návrhům to bude přihlášeno, a pak už musíme připravit pouze proceduru pro třetí čtení, protože už teď se jeví, že některé pozměňovací návrhy jsou tam duální, to znamená, že tam se budeme muset rozhodnout o tom, co hlasovatelné je a co hlasovatelné není. Vzhledem k účasti, která tady dneska je, tak vím, že se mi zdá, že opět hlavním tématem dnešního jednání bude § 16a a odst. 5. Já bych k tomu chtěla říct to, co jsem řekla už na podvýboru. Chtěla bych říct, my tady řešíme otázku, kterou jsme řešili už v minulých volebních obdobích, protože byla vyvolána rozsudkem D.H. Chtěla bych říct jednu věc. Vím za letité zkušenosti, že se opravdu mohlo stát, že někdy do speciálních škol byly zařazovány děti neoprávněně, což nám Evropa vyčítá. Ale na druhé straně vím, zase ze své letité zkušenosti, že v našem základním systému jsou děti, které prostě, ať děláme, co děláme, ať zařadíme jakákoliv podpůrná opatření, prostě do

- 3hlavního proudu zařadit nelze. A na to tady máme systém speciálních škol, na které právem můžeme být hrdí. Ano, můžeme tady vést diskusi o diagnostice, která se dá řešit vyhláškou, prováděcím předpisem. Ale abychom proto, že na jedné straně jsme tlačeni k tomu, že nějaké dítě bylo – a bylo to špatně – zařazeno špatně, vyhodili to, co se tady léta budovalo, a to je speciální školství, já si myslím, že tahle země si to dovolit nemůže. A podle mého názoru, a už závěrem, tak, jak byl navržen Ministerstvem školství původní návrh týkající se § 16a odst. 5 podle mě je správný. A to je názor můj jako zpravodaje, ale jsem pouhý zpravodaj a hlasováním se můžu vyjádřit pouze já jako poslanec Vlasta Bohdalová. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Pan ministr v úvodu. Ministr školství Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Já bych chtěl v úvodu poděkovat všem poslankyním a poslancům, že se eminentně zajímají o tento návrh zákona, protože opravdu je to zákon klíčový pro regionální školství. Já bych chtěl předeslat, že souhlasím s názorem paní zpravodajky, i ten komplexní pozměňovací návrh, na kterém se podílela drtivá většina poslanců, tak z naší strany tam byla maximální vstřícnost připravit po stránce legislativní tyto návrhy. Jednali jsme i individuálně s mnohými z vás a snažili jsme se vám pomoci i při přípravě anebo jsme říkali své názory k dalším návrhům. Já bych je rozdělil do dvou skupin. Jedna skupina jsou návrhy, které se týkají této novely, to znamená bo, které novelizujeme, ale pak se objevily i návrhy, které i z mého pohledu můžou být přínosné, ale netýkají se změn, které nyní předkládáme. Tam bych chtěl i požádat a poprosit, u těch některých dobrých návrhů je možná lepší posečkat na další novelu, která již bude v dubnu letošního roku, abychom mohli udělat odbornou debatu a diskusi nad tím návrhem, aby se nám pak nestávalo, že mezi tím, co zákon bude probíhat z Poslanecké sněmovny do Senátu, tak se najednou objeví nějaký odborný návrh, který nám to bude rozporovat. Co se týká § 16, my se tam přikláníme k návrhu paní zpravodajky s tím, že samozřejmě jsme otevřeni k určité diskusi, ale bylo by velice dobré, a o to bych vás chtěl požádat, abychom už dnes na školském výboru nějakým výborem tuto situaci uzavřeli – z jednoho prostého důvodu, já teď musím chodit odpovídat do médií, co říkám výroku některých politiků v naší zemi, že děti vůbec nemají být v tom hlavním vzdělávacím proudu. Já si myslím, že naší snahou je – tam, kde to možné je, tak aby byly v hlavním vzdělávacím proudu, ale aby je to samozřejmě nepoškodilo, abychom udělali maximum pro jejich přípravu. Je tady i diskuse o tom, jak budeme postupovat dále. Já si myslím, že české školství na to musí být připraveno. Zvyšujeme finanční prostředky na asistenty, psychology do škol. To je jenom pro vaši informaci. Naším cílem opravdu je, aby každé dítě dostalo náležitou péči, kterou potřebuje. Asi teď v tuto chvíli není třeba, ale pan náměstek vzhledem k tomu, že byl i na podvýborech, tak jsme ochotni ke každému vašemu návrhu říct naše stanovisko a samozřejmě bude záležet na slovutné Poslanecké sněmovně, jak se k tomu postaví. Jinak ještě jednou v závěru velmi děkuji paní zpravodajce a všem, kteří se podíleli, i předsedům podvýborů i panu předsedovi, na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu, který nám tam může umožnit v podstatě vrátit se k návrhům Ministerstva školství, protože změna, která tam nastala, tak nenastala na půdě ministerstva, ale bylo to bohužel v legislativní radě vlády a poté zase řada lidí, kteří tuto změnu chtěli, tak ji zase chtěli vyndat z toho. Takže já budu velmi rád, pokud už se tady dohodneme na nějakém jednotném názoru a napříč politickým spektrem, protože školství by nemělo být levé, ani pravé, napříč politickým spektrem, aspoň takové ty klíčové věci prosadíme. Děkuji za pozornost.

- 4Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Já bych tady k tomu, co říkal pan ministr, jenom doplnil, že z toho, jak probíhal kulatý stůl, který byl před týdnem zde v Poslanecké sněmovně, tak jsem neměl pocit, že se zde jedná o rozpor mezi tím, jestli zasahovat, nebo nezasahovat do toho, co se osvědčilo. Debata se spíš týkala toho, do jaké míry jsou v podkladech připravovány pod záminkou postupu lege artis postupy, které jsou spíš zaměřeny jen na čerpání prostředků státního rozpočtu nebo veřejných rozpočtů na vývoj nových metodik místo toho, aby se skutečně pomáhalo dětem. V současné době v ČR v počtu dětí s lehkým mentálním postižením je situace taková, že jsme na celoevropském průměru, zhruba 1,8 %, a myslím, že zásadní bod je, jestli jít způsobem, který byl avizován na kulatém stole na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a vyvíjet další metodiky místo toho, aby se využívalo to bezesporu naprosto pozitivní, s čím teď Ministerstvo školství v té novele přichází, a to jsou podpůrná opatření a investovat do těchto podpůrných opatření. Jinými slovy, je zde – tak jak rozumím tomu sporu – otázka, jestli mít v zákoně ustanovení, které bude velice reálně využívat k tomu, že se budou vynakládat stovky milionů, a tohle bych podtrhl. U vysokých škol svého času projekt za necelých 100 milionů, těch pověstných sto melounů, vzbudil obrovské protesty a demonstrace atd. Tady se jedná o částku, která se blíží spíše jedné miliardě. Typické množství toho, co se dává na jednotlivé projekty, je plus minus 250 mil. Kč. To byl národní projekt VIP III, národní projekt VIP II předtím 140 mil. V těchto dimenzích se jedná o částky, které se vynakládají na vývoj nových metod diagnostiky, diagnostických nástrojů, kde problém, který tam je a je podle mého názoru oprávněně kritizován, že za tyto veřejné peníze se nejen jaksi živí týmy, které toto dělají, ale nástroje se díky tomu, že je na to zmocnění v zákoně, následně dvěma komerčními organizacemi prodávají. Jednu z těch věcí jsem kritizoval na podvýboru. Ten druhý případ – jedna společnost je pražská, jedna je brněnská. V té brněnské dokonce působil na 20% úvazek syn paní doktorky Zapletalové před časem. Je evidentní z ceníků, že tyto výstupy, přestože je to pořízeno za veřejné prostředky, jsou poté prodávány. Je to dáváno v rámci školení, a že se kolem toho točí obrovské peníze. Bylo to kritizováno v článku, který vyšel 22. prosince v Lidových novinách. Tam je zároveň vyjádření paní doktorky Zapletalové, že se nebudou další nástroje vyvíjet, ale ve skutečnosti i v akčním plánu, který byl projednáván v jarních měsících, jsou obsaženy vývoje nových prostředků. To, co je další věc, která je pro mě, a zabýval jsem se tím velice podrobně teď poté, co byly ty podvýbory a kde jsem tuto otázku otevíral a byl jsem paní doktorkou Zapletalovou odkázán na to, ať si v Brně ověřím, jak to vypadá, tak se domnívám, že lidé, kteří se točí kolem těch projektů a kteří se poté vyjadřují v kulatých stolech, že jsou ve skutečnosti lidé, kteří jsou z těchto projektů financováni a jsou přímo zainteresováni buď jako přímo řešitelé, anebo v pracovních skupinách k psychodiagnostickým nástrojům pro oblast školského poradenství apod. V okamžiku, kdy se na ta jména podívám a dám si to do průniku s tím, kdo byl na tom kulatém stole a kdo se k tomu vyjadřoval na podvýboru, tak bohužel musím konstatovat, že nemám způsob, jak říci, že jsou to nezávislé pohledy. Jsou to závislé pohledy a jsou závislé na tom, jaké částky tam jsou. Pan ministr pravděpodobně bude znát předchozí kauzy, které byly. Když ministr Dobeš rozvázal pracovní poměr s paní doktorkou Zapletalovou, tak tam jednorázově šla částka v řádu 250 mil. na psychodiagnostické poradenství, za ministra Fialy tam bylo dalších 10 mil. lidem, kteří jinak vystupují s renomé samozřejmě, ale v okamžiku, kdy vidím, že třeba v tomhle případě pan doktor Mertin za ministra Fialy byl příjemcem a pak ho slyším vyjadřovat se jako nezávislého odborníka na podvýboru, tak prostě mám pochybnosti o tom, jestli je to opravdu nezávislý hlas bez ohledu na to, jaké má jméno. V tomto se domnívám, že pokud by se náš výbor tady rozhodl jít jinou cestou, než která byla výsledkem jednání podvýborů, zejména tedy pokud bychom následovali toho, co včera se usnesl výbor pro sociální záležitosti, tedy podpořit návrh paní poslankyně Berdychové

- 5na to, aby sporná ustanovení z toho vypadla, tak nejdeme do sporu s dobrými a chválihodnými úmysly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Podtrhuji ještě jednou, že soubor podpůrných opatření, způsob, kterým se mají dělat, to je bezesporu krok dopředu, ale s tímhle tam není ve sporu nic. Nedostaneme se do sporu s tím, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vycházelo z lege artis při tvorbě vyhlášek už proto, že zvažování, včetně zvažování sociálního postavení, jsou standardní věci, které jsou v učebnicích psychiatrie, a není to nic, kde ty skupině jsou v nějaké míře ve sporu. Jedná se tam jenom o to, do jaké míry v zákoně bude, nebo nebude faktické zmocnění, které bude mít možnost některé z těch nástrojů vydávat za jediné možné a vytvářet zdroje financování jednak pro tvůrce, a jednak ty, kteří se potom živí na tom, že toto prodávají. Proto bych apeloval i na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby v zájmu toho, co tam má nepochybně kvalitní, tak aby v tomto bodě přece jenom vyslyšelo těch hlasů, mimo jiné to bylo velice pregnantně zdůvodněno právně ve stanovisku veřejné ochránkyně práv. Další jsou pan poslanec Kořenek a paní poslankyně Berdychová. Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já se na úvod omlouvám. Můj příspěvek měl být trochu jiný a kratší, ale okolnosti mě trošku nutí ho pozměnit. A zároveň se omlouvám všem, nebude myšlen osobně, bude to možná i trošku krátké zamyšlení, a každý si na otázky, které vyslovím, musí odpovědět sám. Dovolím si reagovat malou poznámkou na úvodní slovo pana předsedy, který mluvil o projektech VIP, které byly pořádány nebo které byly v minulém programovacím období, a já za něj děkuji. Já nejsem s nikým spojen, z ničeho nic nečerpám, z nikoho nic nemám. Já za něj děkuji, protože jsme měli psychologii a máme psychology ve školách. Mně se podařilo nastartovat integraci tak úžasnou, že dokonce máme certifikát Férová škola. Byli jsme auditováni. Čili v podstatě bez těchto peněz by to nikdy nešlo. Další věc je, že byly programy EU nastaveny tak, že na nich byl obrovský balast a živí se na nich kvanta lidí, kteří jsou daleko méně užiteční než to, co tady vzniklo v projektech, o kterých je tady řeč, o tom vůbec nebudu mluvit. To si musí každý vyhodnotit sám. Takže já bych určitě ty, kteří se do těch projektů zapojili a něco udělali pro školy, a ptejte se v těch školách ředitelů, jestli to mělo, nebo nemělo význam. Vrátil bych se ale k tomu zákonu. Já totiž už v tuto chvíli, když to bylo na začátku, tak jako člověk, který se zabýval integracemi 26 let, jsem měl pocit, že je to dobře napsáno. Samozřejmě nejsem právník, můžou tam být různé skryté věci, které člověk přehlédne, ale jak víme, tak v českých podmínkách se každý zákon dokáže zneužít. To si myslím, že není nic neznámého, a možná, že i tím, že tady mám při výkonu své funkce poslaneckou imunitu, tak to můžu říct tak, jak to je a všichni to víme. A samozřejmě ale zároveň také víme, že cesta do pekel je vždy dlážděna dobrými úmysly. To už jsme také zažili. A jako ředitel školy vím, že v minulosti jsem se musel potýkat s mnoha paragrafy, třeba 165kou ve správním řízení, kdy Sněmovna schválila totální paskvil. Šlo to proti sobě a v podstatě, abych to dodržel, tak jsem musel porušovat zákon a další a další. Nicméně ani dneska některé věci nejsou jasné a já děkuji ministerstvu, že se snaží je napravit. Nicméně pořád si myslím, komu vlastně sloužíme? Sloužíme žákovi, nebo sloužíme lobbistickým skupinám? Já se ptám. V životě jsem neviděl tolik lidí, že se stará o lidi se speciálními vzdělávacími potřebami, jako tady ve Sněmovně. Je zajímavé, že za dvacet let jsem nikoho ve škole neviděl, že by mi přišel pomoct, že by mi přišel nabídnout peníze, že by mi přišel říct: pojďte, my vám pomůžeme, chceme to vidět v praxi. Já jsem dokonce volal do školy, aby se přijeli podívat, jak to funguje. Všichni slibovali, ale nepřijeli. Takže o co tady jde? Já si myslím, že tady jde o úplně něco jiného, než o čem se tady bavíme. Akorát se všichni tváříme, jak máme bohulibé úmysly. Když jsem byl na radnici a pracoval jsem s populací romských žáků a chodil jsem za rodiči každý den a snažil jsem se je přesvědčit, proč

- 6jejich dítě má jít do základní školy, a požádal jsem pracovníky neziskových organizací, aby mi to jednou usnadnili, tak jsem se setkal akorát s asistenty. A já jsem pochopil, že těch dvacet asistentů by nemělo co dělat, kdyby se to vyřešilo. Víte, kolik lidí je v tom systému zaháčkováno? Kdybychom tyto problémy vyřešili, tak všichni tito lidé přijdou o práci a dotace. A nikdo to nechce slyšet, ale všichni to víme. Co by všichni v těchto organizacích dělali, kdybychom problémy vyřešili? A pak se tady ptám. Proč chceme § 16a odst. 5 vypustit? Chceme jenom, aby to zůstalo na zdravotnických zařízeních podle zákona o zdravotních službách. V pořádku. A dívali jste se, jaká je úhrada klinického psychologa za vyšetření? A kolik za to dostává poradenské zařízení? Poradenské zařízení má nula, nula nic, zatímco pro klinické psychology je to perfektní byznys. A nevěřte tomu, že tomu bude věnovat čas jako v poradně. Ale teď nehájím zájmy poradny, vůbec neříkám, že je to všude v pořádku. Ale nepořádek v systému máme my. A druhá věc. Při vší úctě – kolik je klinických psychologů, kteří to budou dělat a budou mít na to čas. Víte, jak obrovský záběr mají? Aby to nevypadalo, že jedu proti klinickým psychologům, jenom říkám, jak se snažím si věci skládat. Jsou posudky, které se na mentální postižení vystavují za deset minut. Za deset minut někdo zjistí, že je někdo mentálně postižený? To je tedy výborný lékař. To mu tedy docela fandím! Já jsem si dneska ještě dovolil oslovit pana doktora Orla, možná toto jméno znáte, je to psychiatr a psycholog zároveň, čili člověk, který si prošel oběma věcmi, takže dokáže poznat rozdíl. Omlouvám se, jsem pedagog DZ 5 a MKN 10. Jsou to pro mě věci, se kterými jsem se musel seznámit. Ano, vůbec to nezpochybňuji. DZ 5 – Amerika, MKN – všechno v pořádku. Nicméně psychiatr řekne ano, ale diagnózu musí upřesnit psycholog. On se tomu musí věnovat, on umí pracovat s těmi nástroji. A lékař, a jsou výjimky, většinou neumí udělat psychologický test. V podstatě mě upozornil na to, že se to ani nikde při svojí praxi neučí. To je věc, na kterou upozorňuji. Sám mi potvrdil, že se skutečně setkal s mnoha vyšetřeními, kde bylo z hlediska medicínského diagnostikováno mentální postižení, nebylo dopřesněno, ale v podstatě se ukázalo, že děti mentálně postižené nebyly. Ještě další věc, na kterou mě upozornil, a kterou mám i z vlastních zkušeností, mnozí kliničtí psychologové, pokud nevyšli z poradenského prostředí, neznají školní prostředí, nedokáží věci posuzovat v souvislostech. Prostě to tak je. Měl jsem ve škole klinickou psycholožku na úvazek 0,1, protože jsem měl integrované žáky s poruchami chování, s výraznými poruchami chování. Potřeboval jsem, aby skutečně pracovala s rodiči, žáky, učiteli. A dnes mi děkuje za to, že měla možnost toto prostředí poznat, protože věci vidí úplně jinak. A my v podstatě zbavujeme možnosti posuzovat žáky v této souvislosti. Další věc. Dám příklad. Přišel žák, který byl jednoznačně od klinického psychologa diagnostikován jako žák s mentálním postižením. Samozřejmě ho žádná škola nechtěla přijmout. Rodiče byli neústupní a obešli všechny školy. Dnes je v 8. třídě, má výraznou poruchu chování, bylo to skutečně na opakované psychiatrické pobyty, ale žák je nadprůměrně inteligentní. Měl zkreslené vyšetření. Ale podle kulatého medicínského razítka bychom ho měli v systému zařazeného jako mentálně postiženého. Takže v podstatě chci jenom upozornit na to – nevnímám odst. 5 jako zásadní problém – hru už nebudu komentovat, jenom říkám, že podle mě odst. 5 říká, že poradenské zařízení má vycházet, a to také říká jiný paragraf, spolupracovat s lékaři, zcela jasně: jestliže chcete určit diagnózu – mentální postižení – tak musíte mít věci opatřeny na základě poznatků lékařské vědy, čili ne, že si rozhodnete, že přijde a dneska se mi jeví jako mentálně postižený, tak mu tam dám razítko. Myslím si, že to je věta, která je naprosto v pořádku. Ale taky zároveň ve větě druhé říká: a když už tedy toto máte, tak to posuzujte v celkovém vývoji. A dneska, pokud jste si přečetli noviny, tak víte, že vyšla v rámci OECD zpráva, která říká jednoznačně, že prostředí kolem dítěte je zásadní pro jeho výsledky ve škole, a v podstatě tato věta neříká nic jiného než jen, aby to takhle bylo

- 7posuzováno. Brzd je tam dost. A to, že je to zneužitelné, prosím vás, každý paragraf je zneužitelný, když s ním někdo bude pracovat nesprávně a nebo bude mít špatné úmysly. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Tohle, co říkal pan kolega Kořenek, bych podtrhl a zcela s tím souhlasím. Připadá mi, že nad stejnými slovy dochází různé strany k úplně odlišným závěrům. Na kulatém stole, který byl před podvýbory, byla obecně odmítnuta představa, že by mělo být povinné posuzování psychiatry nebo klinickými psychology a že by tím byli všichni ostatní vázáni. Debata se naopak táhla tím, že toto jako východisko v zákoně takhle být nemůže. Nicméně pan náměstek Mlsna toto na podvýboru říkal jako spor mezi psychology a psychiatry. Nicméně psychiatři namítali, že se v plánovaných opatřeních pracuje s nástroji, které jsou z definice psychiatrické a převádějí se do jiného prostředí. Nástroj DSM 5 je manuál americké psychiatrické asociace, neplatí v Evropě, neexistuje zatím český překlad. Souhlasím zcela s tím, že rozčleňování nejde dělat psychiatrickou cestou. Motivace pro to, proč se tam vyvíjejí nové verze těchto manuálů, jsou mimo jiné ty, že to dává jízdenku pro farmaceutické firmy, aby v okamžiku, kdy je tam tahle diagnóza, je na to tenhle lék. Používají se na to medikamenty plus totéž, co je u nás, jsou to vlastně guidelines, směrnice, podle kterých se poté dělají testy, na to jsou poté školení pro dávání testů a podobně. Myslím, že společný bod, který je v těchto výhradách a v tom, co zaznělo na dopoledním kulatém stole před týdnem zde v Poslanecké sněmovně, se týká nejspornějších částí, které byly konstatovány v materiálech z kulatého stolu 8. prosince, kde se účastníci shodují, že značná část kulatého stolu byla vlastně informace o metodologii toho, jak se posuzování dělá, a tam se objevují postupy zdrojů, tam se objevuje manuál DSM 5 v zápise, jak s ním vystoupila paní doktorka Zapletalová. 20. března 2014, v okamžiku, kdy se jednalo o naplňování akčního plánu, paní doktorka Zapletalová na prvním slajdu, který je v prezentaci, říká, že východiskem se stane DSM 5, diagnostický a statistický manuál pro mentální poruchy a další kvality používání. Tady se naopak v materiálech, které ze zmocnění, které je navrhováno do zákona, vycházejí, objevují, tam kde mají být jednoznačně poradenští psychologové, termíny z psychiatrie. Psychiatři namítají, že to je zneužívání postupů, které používají – a to je to, co jsem vám rozeslal, stanovisko pana profesora Höschla – ten vlastně říká, že nemůžete manuál tímto způsobem používat, protože je na něco jiného, ale v materiálech, se kterými se pracuje, je toto naopak bráno jako základ další práce. A v okamžiku, kdy se podívám na sadu projektů, jak byly dělány, tak se zde vyvine další nástroj na testování, vyvine se včetně rizika, že každý nový nástroj zvyšuje procenta, která diagnostikuje. Tady to neovlivňují farmaceutické firmy, ale spíše to, že místo toho, abychom provozně financovali psychology a dali rozumné slovo poradenským psychologům, tak dáváme zmocňovák pro vývoj nástrojů, které nebudou lege artis, přestože se tady takhle tváří. Takže v tomto se domnívám, že jsme fakticky ve shodě. Na kulatém stolu, co byl tady v Poslanecké sněmovně před týdnem, byl místopředseda Asociace poradenských psychologů, který se taky kriticky vyjadřoval k tomu, jak je to dneska v návrhu pojímáno. Paradoxně se domnívám, že vypuštění tohoto by splnilo nároky, o kterých mluvil kolega Kořenek. Faktickou kolega Kořenek a poté poslankyně Berdychová, Semelová, pan ministr a pan poslanec Svoboda. Poslanec Petr Kořenek: Jenom krátce jednu věc. Já tomu rozumím, jak jste to teď podal, ale prosím vás, my tady směšujeme dvě věci. Díky tomu, že tady někdo identifikuje nějaké riziko, které by mohlo nastat, a to si myslím, že je otázka nadřízených pracovníků vůči podřízeným, aby zasáhli, aby se věci děly tím směrem, kterým chceme, a ne aby šly i proti, a je to i otázka evropských fondů, buď projekt chci a bude, a nebo ho nechci, je to otázka resortních úkolů, ale nemůžeme paušálně ze zákona

- 8vypustit věc, která nám může otřást poradenským systémem, tím, co máme vybudováno. A my mu to zmocnění de facto bereme. Jsou to dvě věci. Druhá už je provozní a do té bych nešel, na to máme ministra a ministerstvo, aby si své organizace úkoloval a zadával jim také úkoly, které jsou přínosné. Poslankyně Martina Berdychová: Vrátila bych se k pozměňovacímu návrhu, který předkládám, pouze ke sporné části, a to je vypuštění odst. 5 – celého, první i druhé věty z paragrafu 16a. Určitě jsem tento odstavec vnímala pozitivně z pohledu předkladatele v tom, že by chtěl zmenšit počet hraničních dětí, které jsou diagnostikovány jako lehce mentálně postižené, ale z druhé strany, jak jsou kulaté stoly, semináře probíhají už od září, zase slyšíme obavu z druhé strany, že, jak je odstavec formulován, by to v praxi mohlo přinést opačný efekt a více problémů. Proto jsem se snažila účastnit čeho se dalo. Byla jsem i na kulatém stole pořádaném Ministerstvem školství 8. prosince. Byly jsme tam jenom tři poslankyně a kulatý stůl nám víceméně řekl, jak jsou děti diagnostikovány, jak diagnostika probíhá, poprvé jsem se dozvěděla o nějaké metodě DSM 5. Nejsem tady v pozici, že bych měla posuzovat, jaká metoda a jaký způsob diagnostiky by pro děti měl být vhodný. Myslím si, že by to nemělo být obsaženo ani přímo v legislativě, ale už i na kulatém stole na ministerstvu byl vidět velký rozpor mezi obcí psychologů a psychiatrů. Proto jsme udělali kulatý stůl na půdě Poslanecké sněmovny a adresovali jsme ho tak, aby byl před jednáním podvýboru pro regionální a základní školství, aby se mohlo zúčastnit co nejvíce poslanců. Byla jsem trošku nařčena, že vyvolávám hysterii a že to byl jednostranně organizovaný seminář pro jenom jednu skupinu odpůrců víceméně tohoto odstavce. Vůči tomu bych se chtěla ohradit. My jsme komunikovali i s panem náměstkem Mlsnou. Asi nám díky nějakému vánočnímu opojení selhala komunikace – pan náměstek nám potvrdil svoji účast, měli jsme ho v programu. Ale na semináři nebyla jenom obec psychiatrů, byli tam i psychologové, zástupci speciálních pedagogů, speciálních pedagogických center, společností lidí s mentálním postižením, Člověka v tísni, České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Víceméně začátek kulatého stolu vypadal tak, že se tam samozřejmě odborníci začali vyjadřovat k jednotlivým metodám, pak nás pan poslanec Vácha trošku uvedl zpátky k tomu, co jako poslanci potřebujeme slyšet, jak vůbec s odstavcem 5 naložit, když jsou k němu tak rozporuplné názory. Na kulatém stole se všichni zúčastnění většinově shodli, byly tam názory i větu přeformulovat, s tím se setkal už i podvýbor, protože v původním komplexním pozměňovacím návrhu paní poslankyně Bohdalové byla druhá věta přeformulovaná, opravdu o tom diskutujeme strašně dlouho, a nakonec se podvýbor vrátil k původnímu znění navrhovanému ministerstvem. Byl i pozměňovací návrh druhou větu vypustit. Nakonec jsme se shodli na tom vypustit to úplně celé, protože to asi způsobí nejmenší problémy v reálném životě. A přestože poradenských center máme málo, jak dlouho rodiče dětí čekají na vyšetření, chybí nám na školách speciální pedagogové, sociální pedagogové, vůbec to neřešíme. Jak jsou pedagogická centra vedena? Proč každý diagnostikuje trošku jinak? Není problém trošku někde jinde? Musíme to skutečně ošetřovat takhle striktně legislativou? Takže proto předkládám tento pozměňovací návrh, možná pro náš výbor sporný. Včera byl pozměňovací návrh na sociálním výboru schválen i v tomto sporném bodě. Asi tolik za mě. Předpokládám, že dostane prostor i odborná veřejnost, která je na dnešním zasedání zastoupena, a možná blíže upřesní proč. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní poslankyně Semelová. Poslankyně Marta Semelová: Ještě jednou dobré dopoledne.

- 9Mám také pozměňovací návrh, ale tím teď nebudu přerušovat diskusi nad paragrafem 16a odst. 5. Diskuse neprobíhá jenom v posledních týdnech, probíhala už mnohem dříve, probíhala v době, kdy se dával dohromady původní vládní návrh, který vytvořilo Ministerstvo školství, a tento původní návrh byl připomínkován řadou odborníků, byl odsouhlasen odborníky a měl být dán i na jednání Poslanecké sněmovny. Nicméně potom došlo k tomu, že po zasedání Legislativní rady vlády došlo během několika dnů k pozměnění návrhu, došlo ke změně a spustilo se nové kolo diskuse. Byla jsem také na řadě seminářů a kulatých stolů. Musím říci, že podle mě probíráme v rámci tohoto paragrafu všechno možné a často se dost vzdalujeme od původní podstaty a docházíme k hodnocení všeho možného, jen ne toho, čeho se § 16a odst. 5 týká. Chtěla bych říci, že pokud jde o dvě věty, o kterých diskutujeme, a přečtete si je, tak tam skutečně není nic, co by nějakým způsobem komplikovalo život. Tady je důležité to, že se tím, jaké je dítě, zabývá lékař, že to musí být bráno v úvahu. Musí to být ve spolupráci s poradenským zařízením, které na základě lékařské zprávy, na základě odborného vyšetření přistupuje k tomu, jakým způsobem zvolil podpůrná opatření, jak toto dítě vzdělávat. Musí to být ve spolupráci s pedagogem – pochopitelně – a s rodiči. A tyto čtyři pilíře nejsou paragrafem 16a odst. 5 narušeny. Pokud jde o to, co říkala paní zpravodajka na začátku, ohledně integrace, ohledně speciálního školství. Myslím si, že samozřejmě každý učitel, pokud je to jenom trochu možné, a nejenom učitelé, ale i odborníci zařadí dítě do běžné školy, pokud jsou vytvořeny podmínky pro vzdělávání takového dítěte v běžné škole a pokud dítě je schopno. Ale jsou případy, kdy opravdu jediná možnost, co dítěti pomůže, je, aby šlo do speciální školy, kde je menší počet žáků, kde je speciální příprava dětí, speciálně a kvalifikovaně připravení učitelé. To bychom určitě zpochybňovat neměli. Myslím si, že není možné, aby se to řešilo všude, jak kde koho napadne, ale je potřeba tomu dát pravidla, od toho tady je tato legislativní úprava. Proto původní vládní návrh, jak to schválil i školský podvýbor, podporuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Dovolil bych si k tomu jenom faktickou poznámku. Není to s těmi speciálními školami takhle růžové. Já jsem jako rektor Masarykovy univerzity před drahnými lety zakládal na univerzitě středisko pro podporu studentů se speciálními potřebami a v zásadě základní problém, který jsme tam řešili, je, že u těchto studentů, kteří se dostanou na vysokou školu, je potřeba opustit model, ve kterém se poskytuje jakási míra soucitu a úlev, a postupovat modelem, kde je tam podpora a tytéž věcné požadavky. Bohužel naše zkušenost byla, že převažující model byl, že studenti přicházeli s tím, že se jim ve skutečnosti v rámci speciálních proudů poskytují úlevy z toho, co vzdělávání znamená, místo toho, aby se tam uplatňovala podpůrná opatření na to, aby to student dotáhl tak daleko, jak má, z hlediska svých schopností. A toto je to, co vidím jako velice dobré v sadě podpůrných opatření, jak je koncipováno v zákoně. Nejsem si jistý, jestli chvála na současný systém je úplně košer. Pan ministr. Ministr školství Marcel Chládek: Děkuji. Samozřejmě každý systém, obzvlášť takto velký, kdy máme 10 000 škol v regionálním školství, tak máte dobré a špatné školy, školy excelentní, méně excelentní, ale musím souhlasit i s paní poslankyní, že drtivá většina škol speciálních i praktických vykonává svou práci velmi dobře. Řadu těchto škol jsem navštívil. Mediálně, ne tady na Poslanecké sněmovně, mnohdy ani nerozlišujeme speciální a praktickou školu, a to si myslím, že je problém. Pak vůbec nerozlišujeme individuální práci s jednotlivými dětmi, nebavíme se vůbec o tom, že tam můžou mít výuku podle běžného rámcového vzdělávacího programu. Navštívil

-10jsem dokonce školu, kde pracují opravdu s těžkými případy, a musím říci, že je to práce nesmírně obtížná a těžká, jak fyzicky, tak psychicky. Možná by stálo za to, aby se tam ti, kteří – a teď nemyslím poslance, ale řadu lidí, kteří se k tomu mediálně vyjadřují a nebyli tam, šli podívat. Tam sebemenší pohyb člověka, první slovo ve čtrnácti letech je obrovský úspěch. My tady mnohdy slučujeme všechny případy a musíme mít systém tak, aby vyhověl všem dětem. Naším cílem je, aby školský systém nepoškodil žádné dítě, ale naopak mu pomohl. Cítím tady debatu, že je stejná. Cítím i to, že se asi navzájem nepřesvědčíme, že tady budou prostě dvě skupiny. Řeknu vám zcela otevřeně, že si dovedu představit svůj život jak s odstavcem 5, tak bez odstavce 5, ale nedovedu si představit, že by školský systém dále fungoval beze změn, kterých je tady daleko více. Zákon má asi řádově 130 stran a byl bych velmi rád, abychom nezasekli debatu jenom kvůli jedné větě nebo jednomu odstavci právě z toho důvodu, že školský terén čeká na další změny. Proto jsem říkal i větu, že si dovedu představit svůj život, a předpokládám, že i školský systém, jak s odstavcem, tak bez něj. Co se týká odborných skupin, řada odborníků tady byla jmenována. Nebudu je jmenovat. S řadou z nich můžu souhlasit, s řadou z nich nesouhlasím. Někteří z nich mě i veřejně kritizují, ale přesto si myslím, že jejich práce, i těch, co mě kritizují, je dobrá a o tom je odborná debata a diskuse. Pevně věřím a doufám, že všichni odborníci mají ten samý cíl jako my. Nemůžu tady rozlišovat, pokud nejsou konkrétní, jasné údaje, a podsouvat, že by to někdo z psychologů třeba dělal jenom proto, aby měl nějaký profit. To bych potom nemohl třeba zvýšit finanční prostředky na pomůcky, protože by to bylo, že podléhám lobby výrobců školních pomůcek, a to bychom se nikam nedostali. Ale samozřejmě máme mechanismy. Jak my, tak i Poslanecká sněmovna máme kontrolní mechanismy, jak toto odhalit, když se na něco takového přijde, jak to řešit. Musím se přiznat, že mi vůbec nevadí, že v minulosti byli na výplatnici Ministerstva školství odborníci z řad psychologů, psychiatrů, trochu mě zarazilo, že tam za mých předchůdců byli někteří novináři. Ne nikdo z těch přítomných, které teď namátkou vidím, ale někteří tam byli – znám jejich jména a vím, proč píšou jak píšou. To si myslím je zarážející. Jsou placeni z veřejných prostředků, aby psali články. Pokud se dva odborníci chytí pod krkem a nesouhlasí spolu, to je naprosto běžné a standardní. Ale myslím, že bychom už opravdu neměli zabíhat do takových podrobností, ale spíše se zabývat legislativou a říci: ano, uškodí to systému, neuškodí, pomůže a pustit legislativu tak, aby systému pomohla. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Pan poslanec Svoboda. Poslanec Bohuslav Svoboda: (Mimo záznam.) Posl. Svoboda hovořil o §16a odst. 5 - zdůraznil, že by se tímto paragrafem měl zabývat zdravotní výbor. Navrhuje jeho vypuštění. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Ještě bych u definovaných pojmů amerického prostředí, že tam do toho vstupovala judikatura a změnila se dokonce terminologie. Co se používá v angličtině learning disabilities, oni to změnili na poruchy učení, aby se jasně odlišily psychologické vazby s psychiatrickými. Jenom podtrhuji, co zde zaznělo. Technická pan poslanec Kořenek a poté paní poslankyně Nováková. Poslanec Petr Kořenek: Pane doktore, ten odstavec 5, když tam zůstane, tak udělá přesně to, co vy říkáte, že máme udělat. Tam o DSM-5, o ničem takovém není ani řádka. Ani řádka. Já nevím, proč se to sem pořád tahá, proč se bavíme o věcech. On přece neříká. On jenom říká ad 1, že, protože když ho vypustíme, já to dotáhnu ad absurdum: když ho vypustíme, tak v podstatě za mentálně postiženého může být označen úplně každý. V podstatě úplně každý a kýmkoliv.

-11Poslanec Jiří Zlatuška: Já jen fakticky. Proč se ten DSM-5 do toho vtahuje, to bych odkazoval na zápis z kulatého stolu k projednání definice mentálního postižení pro školské poradenské služby 8. prosince na Ministerstvu školství, paní doktorka Zapletalová. Ta to tam zmiňuje opakovaně. Ale opírá se o to, že v okamžiku, kdy je tam v zákoně formulace de facto lege artis, respektive jsem říkal, já když ji čtu, tak tam čtu, že lékařskou diagnózu stanovují lékaři. Nevím, co říká dál. Ale v okamžiku, kdy si přečtete, jaký význam tomu dávají v té interpretaci konkrétně NÚV a tahle skupina, o které jsem mluvil, tak je to opakované vyvíjení těchže nástrojů. To, co já jsem nazval penězovodem, a neslouží to těm dětem. To je základní věc. A znovu: myslím si, že obě hlediska, když to poslouchám, tak slyším tentýž zájem reprezentovaný jinými slovy, ale vedle toho v tom zápisu z kulatého stolu, tam jsou jenom věci, které mě vedou k tomu, že to nejsou nezávislí odborníci, to jsou odborníci placení z těchto peněz. A čtu tam, že se snaží si pojistit, aby jejich projekty byly dále financované z takovýchto financí. Toto je hlavní věc, pro kterou to nevidím jako neškodné. Paní poslankyně Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, dámy a pánové, jednu větu mi vzal z úst už pan poslanec Kořenek. Skutečně v paragrafu 16a odst. 5 nestojí nic o tom, o čem se tady už velmi dlouho bavíme. Poslanecká sněmovna má jediný úkol, a to je nést odpovědnost za politické rozhodnutí. Já chápu, také jsem se zúčastňovala kulatých stolů – jestliže se začneme bavit s vědci a s odborníky, jsme naprosto samozřejmě vždycky každý je destabilizován, ale to stejně tak my učitelé, pedagogové tady vás můžeme uvést naprosto ve zmatek, protože se nevyznáte. Každý z nás se v něčem vyzná a v něčem se nevyzná. Toto je politické rozhodnutí. A jestliže budeme číst cokoli tak, že zároveň vyjadřujeme nedůvěru odborníkům, že zároveň vyjadřujeme nedůvěru k ministerstvům, ale my vyjadřujeme také nedůvěru k obyvatelům. A obyvatelé nám dali důvěru k tomu, že jsme nastavili nový systém, a to je: nebavíme se o nemocných, postižených atd., bavíme se o osobnostech, kterým má školský systém pomoci, jak může. Tento odstavec 5 pro mě jako rodiče říká, pro rodiče, který se zajímá o vývoj svého dítěte, čili řekněme varianta pečlivý rodič. Nestane se mému dítěti nic, protože mé dítě projde posouzením lékařským, kterému důvěřuji, že vše provede lege artis. Pak projde posouzením pedagogicko-psychologickým, těm také důvěřuji, všude také je, že tam je informovaný souhlas zástupce. A také vím, že než se cokoli s mým dítětem navrhne, nějaké podpůrné opatření, že se také vezme v úvahu, jak na tom může participovat rodina. To je pečlivý rodič. A u nepečlivého rodiče, abychom neuškodili dítěti, tak zase máme tuhle triádu. To znamená odborník, lékař, pedagogický psycholog a přihlédnutí k sociálním a kulturním podmínkám, ve kterých dítě vyrůstá. Já se nedomnívám, že máme být plašeni, můžeme dělat každý den kulaté stoly, prostě toto je politické rozhodnutí a myslím si, že tady nemáme žádné špatné svědomí, když to podpoříme tak, jak to vlastně vyšlo z pera Ministerstva školství, a to nejsem fanoušek tohoto Ministerstva školství. Ale prostě toto je politické rozhodnutí a všechny ostatní věci jsou v jiných dokumentech. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Pan náměstek Mlsna. Náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Děkuji. Přesně tak. Já myslím, že celá debata se zamlžila různými variantami, subvariantami, přeformulováním, které tady běželo v posledních měsících a která se objevila i v různých pozměňovacích návrzích. Já si myslím, že přesně pokud se podíváme do sněmovního tisku 288, tak říká to, co zde zmínila naposledy paní poslankyně Nováková, ale i to, co říkal pan docent Svoboda, protože tam je přesně použit pojem v první větě: Dělám de lege artis, je to záležitost psychiatra. A v druhé

-12větě, a to je právě ten limit, který si ministerstvo chce do zákona stanovit. Ale pozor, je potřeba to posoudit psychologicky i ve vazbě na sociální prostředí, ze kterého dítě vyrůstá. Jestliže mu někdo v šesti letech neukázal kruh a on neví, že je to kruh, ale v okamžiku práce, která se mu dostane v psychologicko-pedagogické poradně a někdo mu to vysvětlí, tak samozřejmě se přece zjistí, že to dítě je naprosto normální, inteligentní a není potřeba přijímat žádná opatření ani diagnózy tohoto typu. Takže o tom to znamená. Já jsem spíš kladl otázku: Jestliže ustanovení paragrafu 16a odst. 5 vypadne, tak kde to sociokulturní kriterium zohledním? Kde ho zohledním? Ono vlastně nikde nebude zakotveno. A všichni nám říkají: Takže si to, ministerstvo, udělejte, jak uznáte za vhodné. My vám tak strašně důvěřujeme, že si můžete přijmout vyhlášku, do které promítnete veškerá kriteria tohoto typu. Ale my to nechceme, my chceme, aby to bylo v zákoně! Aby nás zákon limitoval v tom, že říká: Nejprve psychiatr určí diagnózu, pak se psycholog vyjádří při znalosti jeho rodinného, sociálního a kulturního zázemí. Řadu případů by určitě mohl popsat pan poslanec Kořenek a některé z nich zmiňoval. Takže, a teď otázka k DSM-5. Ta DSM-5 je všude zmiňována jenom proto, že je to první manuál, který říká, že inteligenci a měření inteligence je potřeba posuzovat i v sociálně kulturním prostředí. Že i to má velmi výrazný vliv na inteligenci dítěte jako takového vzhledem k tomu, jak jsou koncipovány i testy IQ. To právě byla podstata odborného semináře na půdě Ministerstva školství, který se organizoval v prosinci, který vlastně ukázal na základě tvrdých dat, která tam byla prezentována z terénního šetření, jak velký vliv kulturní a sociální prostředí vlastně na to dítě má a jak ono obstojí v těch námi normovaných řekněme třeba i západních testech. Přijde-li dítě z jiné kultury a dáme-li mu my IQ test, který vychází z našich znalostí a z našeho penza, tak z něj vychází úplně jinak hodnocené než když při hodnocení toho dítěte se berou jeho rodinné a sociální prostředí v potaz. Takže samozřejmě my jako ministerstvo neříkáme, že přeložíme úplně DSM-5 a vezmeme ji i s fousama, my jenom říkáme: Toto je ten dokument, kde se to poprvé objevilo a kde se na tom shodli. To je asi k tomu a ty pozměňovací návrhy, které byly načteny, tak jsou poměrně jasné. Osciluje to jenom v těch variantách již buď to ponechat ve znění, jak to navrhlo ministerstvo v tisku 288, anebo to vypustit, jak to včera schválil sociální výbor na návrh paní poslankyně Berdychové. V ničem jiném neoscilujeme. My už jsme nakonec opustili nejrůznější definice oslabení kognitivních schopností s přihlédnutím atd. To nakonec vyvolalo právě to, co říkal pan docent Svoboda. Problémy s terminologií, s obsahem pojmu, s vyjasněním jeho mantinelu, prostě neřešme nic. Buď je to varianta jedna nebo varianta druhá. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji panu náměstkovi. Podotýkám, je to právník. Takže to, co zde říkal o tom, co se poprvé vyskytuje v manuálu, DSM-5, nemá ze své hlavy. Mně je to jasné. Já jsem si vzal v Učitelských novinách číslo 21 z roku 2010 článek pana magistra Jiřího Nováka s ředitelem Pedagogicko-psychologické poradny z Nového Jičína, který se shodou okolností účastnil kulatého stolu 8. prosince. A ten tvrdí, že tohle je odjakživa. Dovoluji si upozornit, že podle mého názoru široce respektovaný odborný zdroj, kterým je publikace kolektivu autorů, většinou profesorů psychiatrie a psychologie na našich českých univerzitách sestavená autorským týmem profesora Rabocha a profesora Zvolského pod názvem Psychiatrie, která byla vydána vydavatelstvím Karlovy Univerzity Karolinum v roce 2001. Pro naši argumentaci k problematice mentální retardace zde lze vyhledat na straně 344 údaje k etiologii mentální retardace a na straně 350 pak kapitolu nazvanou přímo Sociokulturně podmíněná mentální retardace. K diskutovanému tématu je zde na straně 344 zajímavá informace, že etiologicky jsou považovány u této diagnózy za zcela plnohodnotnou příčinu psychosociální faktory, a to buď v kombinaci se somatickými faktory nebo i samostatně. U námi diskutované lehké mentální retardace je zde často konstatována jako nejčastější příčina zděděná inteligence ve spodní části distribuční křivky populace často v

-13kombinaci s nepodnětnou výchovou, nikoli tedy výlučně somatická etiologie. Z kapitoly sociokulturně … mentální retardace atd. jednoznačně vyplývá. Čili není pravda, že se to vyskytuje poprvé. To je prostě standardní věc, která je vyučována na našich vysokých školách, cituji, z učebnice pro I. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Napsal to člověk, který se účastnil toho kulatého stolu, který byl na ministerstvu. A současně titíž lidé začnou vykládat, je to šílená novinka, musíme to zavádět kvůli tomu, že tohle je díra do světa, kterou tam dáme. To prostě není pravda! A zdůraznil jsem, že pan náměstek je právník a že veškeré tyto podklady má od někoho kolem sebe, kdo mu tohleto dává. Jednoznačně není pravda charakterizace DSM-5, která byla řečena. A toto je důvod, proč říkám, nejsou to nezávislí odborníci. Vím, že je to tvrdé obvinění, ale říkám: Vidím za tím peníze, které jim přicházejí, a proč tohleto říkají. Proč říkali před pár lety, že zde byly kulturně nezávislé testy, naposledy SON-R, které po pár letech nejsou atd. Tohle je přesně, co se tam objevuje. A objevuje se to pod záminkou, že se pořád dělá něco, co musí vyhovovat tomuhle. Kdo další se hlásí? Už se nehlásí vůbec nikdo... Pan poslanec... Poslanec František Vácha: Já bych chtěl možná to trochu shrnout. Pokud se jedná o odstavec 5, tak existuje část odborné veřejnosti nebo všichni vnímáme snahu ministerstva, víme, proč ho tam dali. Dali ho tam proto, aby žáci byli opravdu diagnostikováni nebo vyšetřováni na základě současné lékařské vědy. A aby se nějakým způsobem zhodnotily souvislosti sociálního kulturního prostředí. Na tom se všichni shodneme. Problém je v tom, že část odborné veřejnosti si myslí, že tento odstavec může být zneužit právě k opačnému účelu. A já cítím impuls nedůvěry právě z toho kulatého stolu, který byl na ministerstvu, kde se objevil člověk a řekl, že se to bude vyšetřovat podle DSM-5. To si myslím, že je základní bod toho zvratu, kde se začalo jednat o tom odstavci, jako že může být zneužit. Samozřejmě, ono to v tom zákoně není napsané, ale jelikož nemáme prováděcí předpisy, ona to tam zmiňovala paní exposlankyně Wenigerová. Ona to tam zmiňovala i v té souvislosti, že minulá Poslanecká sněmovna tento návrh zákona nechci říct odmítla, ale odmítla projednávat dokud nebude prováděcí vyhláška. A to si myslím, že je největší problém. Kdybychom měl prováděcí vyhlášku, kde by bylo napsáno, že se to vyšetřuje pomocí toho, jak to má číslo 10 na konci a ne ta DSM-5, tak bychom tady nad tímhle odstavcem 5 neseděli a pravděpodobně by prošel. Ale protože tam existuje obava části odborné veřejnosti, na tom kulatém stolu, který organizovala poslankyně Berdychová, byli psychiatři, byli tam kliničtí psychologové a byli tam speciální psychologové a všichni se shodli na tom, že, a já jsem se jich explicitně ptal. Já nejsem odborník, já jsem se jich ptal: Myslíte si, že když se tady odstavec 5 vypustí, že to naruší dikci zákona, záměr zákona? A všichni se shodli na tom, že ne. Já jsem se ptal tady paní ředitelky, jestli, protože v dubnu oni připravují novou novelu, jestli by bylo možné řekněme teď ten odstavec vypustit a do dubna, aby se sešli ti, myslím odborníci, kteří jsou přesvědčeni o tom, že je ten odstavec správně. A s těmi odborníky, kteří si myslí, že se může zneužít. Do toho dubna to jsou čtyři měsíce, myslím, že za čtyři měsíce by tyhle skupiny měly být schopny se mezi sebou domluvit a společně s legislativci navrhnout nějakou formulaci tak, aby první část té obce byla přesvědčena, že ta dikce bude zachována, a ta druhá část té obce byla přesvědčena, že se nedá zneužít. Ale to musí nastat, prostě od toho tu jsme, aby to nastalo. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Technicky – kdyby se tam ještě přidal požadavek na podzákonné normy, to je bohužel, resp. zveřejnění toho, kteří ti lidé jsou z čeho financovaní, protože tam kulatý stůl, jak pan poslanec říkal, ještě tam byli i poradenští psychologové navíc,

-14a ten společný jmenovatel byl, že tohle nebyli ti lidé, kteří jsou financovaní z těchto zdrojů. Čili toto je pořád ten podtón, který tam je. Paní poslankyně Dobešová, poté Berdychová, Kořenek a Bohdalová. Poslankyně Ivana Dobešová: Omlouvám se, já jsem nedávala pozor. To se ve škole studentům občas stává. Poslanec Jiří Zlatuška: Omlouvám se a vyvolávám paní poslankyni Dobešovou. Poslankyně Ivana Dobešová: Už, pane učiteli, dávám pozor. Já jsem to trošku odlehčila. Vím, že je to prostě, my se trošku motáme v kruhu. Já bych, prosím, chtěla shrnout to, jak já to vnímám, že by měla být podstata věci. Paragraf 16 a paragraf 16a vznikl, do dnešní doby neměl žádné parametry. Existoval pouze § 16. Jednoduchým způsobem říkal, jak se máme starat o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Je tedy logické, že každá pedagogicko-psychologická poradna z tohoto velmi vágního právního konsenzu vycházela a dělala to tím nejlepším způsobem, jak uměla, aby posoudila, zda jsou žáci jenom opožděni ve svém vývoji, zda jsou skutečně mentálně postiženi či zda jsou z nepodnětného prostředí. Osobně za sebe vnímám práci Ministerstva školství jako první pokus nastavit pravidla, která by měla sjednotit práci pedagogicko-psychologických poraden a dát bezpečí rodičům v tom, že když půjde na vyšetření řekněme v Karlovarském kraji a ve středních Čechách, tak bude mít podobné závěry z pedagogicko-psychologické poradny. Takto pozitivně já to vnímám. Dokonce myslím si, že mě jako rodiče vůbec neirituje to, že nejprve bude provedena diagnostika lékařem a poté bude vyšetření pedagogicko-psychologické poradny, která, a vy možná, kteří jste se toho zúčastnili, tak víte, vyšetřuje žáka v pedagogicko-psychologické poradně. To znamená, ona se mu věnuje hodinu, dvě, ale to dítě je v nějaké psychické kondici, umí nějak reagovat na to, že je vytrženo ze svého prostředí a na základě tohoto udělá závěr, který tomu žákovi buď řekněme omezí jeho vývoj anebo ho někam posune. Proto já vnímám to, co chtělo legislativně ministerstvo dát do § 16a odst. 5, že budeme posuzovat také sociální a kulturní zázemí žáka. Ne jako diskriminující. Opomíjím i všechny věci, které se točí kolem různých diagnóz, ale jako pozitivní záležitost. A připomínám, proč toto vzniklo. Vzniklo to z rozsudku D. H., kde se zjistilo, že žáci zdraví jsou dáni do škol speciálních a praktických. A vychází to také z toho, že byl přijat plán opatření pro výkon rozsudku evropského soudu, který přímo říká kroky, co bychom všechno měli udělat, abychom toto omezili. Tedy na začátku – když to shrnu – byla obava nezařazovat zdravé děti do praktických a speciálních škol. a na konci se tady bavíme o tom, že budeme poškozovat možná žáky s mentálním nebo jiným zdravotním postižením. Tak jsme se posunuli od toho dobrého úmyslu k tomu, co tady ve finále děláme. A já když poslouchám jak názor pana Zlatušky, jak názor pana poslance Svobody, jak názor paní poslankyně Semelové, já dílče s nimi musím souhlasit. Všichni z nás přes prizma svých zkušeností definujeme ty obavy. A já se obávám, že ono už to není ani o zákoně, ono už to ani není o těch slovech, co v tom zákoně jsou. Ale jak jsem řekla na podvýboru, je to o způsobu myšlení tohoto národa. Všichni se najednou obáváme, že něco může být zneužito. A sama sobě si kladu otázku: Nebude-li něco definováno vůbec v zákoně, je to více zneužitelné než když to je v tom zákoně definováno? To je přece méně zneužitelné! Pokud vím, tak ten zákon nabývá účinnosti 1. 9. 2016! My máme v podstatě rok a tři čtvrtě na to, abychom udělali prováděcí vyhlášky. Nejsem zas tak zkušený politik, ale nejsem si jistá, že v ostatních výborech či ostatní zákony už dopředu mají připravené vyhlášky aniž by byly schváleny. Myslím si, že toto bývá obvyklé, že nejprve se nastaví parametr a pak se na to dělá prováděcí vyhláška. Takže to nemůže být bráno z mého pohledu jako důvod pro to, abychom neschválili zákon. A naprosto souhlasím s paní poslankyní Novákovou, že toto je politické rozhodnutí. Byť máme naslouchat odborníkům, to je naprosto správné, ale máme si

-15říct, co v této zemi chceme nastavit. A jestliže zjistíme, že je to nastaveno špatně, tak pojďme opravit! Ale, víte, já chápu obavy všech těch odborníků, že to bude důsledek tento, ale to jsou jenom obavy. Vždycky ten zákon jde do neznáma, vždycky ten zákon tvoří něco nového. Tak pojďme ošetřit to, aby se ty obavy nenaplnily! Ale neshazujme zákon. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych jen k tomu, co říkala paní poslankyně Dobešová, řekl, že prováděcí vyhlášky už nepůjdou přes nás, to tady nebudeme dělat my. A ještě důležitá věc u toho, co jsem říkal, že je to součástí učebnic a učí se podle toho. A pan náměstek Mlsna říkal, co bychom do toho zařadili. Tomu odpovídala i tahle linie úvah. Zde se bavíme o tom, co je obsahem psychiatrie a psychiatrického posuzování. A řekneme si: Nám nestačí ta učebnice, my to potřebujeme mít nějak ještě vymezeno dál. Až se budeme bavit o maturitách z matematiky. Opravdu si myslíme, že budeme mít zákon, který bude popisovat Peanovu aritmetiku, teorii množin atd. a řekneme my, jestli nemáme zákon, tak ty děti z toho nemůžeme zkoušet, protože všechno ostatní si jenom mezi sebou povídají matematikové a podle toho se učí? Tady je to s tou psychiatrií podle mě totéž. Prostě lege artis jsou lékaři, způsob výuky apod. Jenom technická poznámka paní poslankyně Dobešová a poté paní poslankyně Berdychová, Kořenek, Bohdalová. Poslankyně Martina Berdychová: Já bych jenom doplnila kolegyni Dobešovou v tom, že ona říká, že obavy se musí vyjasnit. Ale pro mě těch obav je až příliš. Proto navrhuji vůbec vypuštění celého odstavce. A ty obavy nemá jenom odborná psychiatrická veřejnost, ty obavy mají i ti, kterých se to týká. I Národní rada zdravotně postižených. Má je i Kancelář Veřejné ochránkyně práv, která nad rozsudkem D.H. dohlíží. Mají je ale i resorty. Má je i náměstkyně z Ministerstva práce a sociálních věcí, má je náměstkyně z Úřadu vlády. Takže ani na vládě to není úplně jednotné stanovisko. Já jsem chtěla reagovat na pana Kořenka, který tady zmínil, že pokud ten odstavec vypustíme, tak nebudeme moci diagnostikovat mentální postižení, což je podle mě úplný nesmysl, protože naopak mentálnímu postižení tam jako jedinému postižení v paragrafu 16a je věnován tento odstavec. Diagnostika jiných postižení v tom zákoně vůbec řešena není. Takže to znamená, že bychom vůbec nemohli diagnostikovat vůbec žádné postižení? A vůbec záměr zákona, velmi ho vítám, jak ho předložilo ministerstvo, zrušit škatulkování, nálepkování dětí jednotlivými diagnózami, právě u těch dětí s mentálním postižením nám tahle diagnóza z toho trošku vypadává a je prostě řešena samostatně. A ty názory opravdu nejsou jenom v té odborné veřejnosti, ale napříč. A hlavně těch uživatelů, těch, kterých se to týká, i společnosti lidí s mentálním postižením. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Je to hezký příklad toho, že když naplňujeme to, že tady má docházet k debatám, jak ostré to může být. Pan poslanec Kořenek. Poslanec Petr Kořenek: Já jenom krátce teď ještě i k paní Berdychové. Já jsem neřekl, že nelze diagnostikovat. Já jsem řekl, že když to vypadne, tak to bude moci zdiagnostikovat v podstatě kdekdo. Protože v tom paragrafu 16a, pokud si ho přečtete, tak se říká, že budou spolupracovat. V pořádku. Ale když nebudou, tak nebudou. Já znám lékaře, kteří nechtějí spolupracovat. A tím pádem, jak se to bude posuzovat dál? Jo? Takže samozřejmě určí to poradenské zařízení. A konec konců, pokud to vypadne a nebude to v zákoně, nic nebrání ministerstvu bez kontroly Parlamentu to dát do vyhlášky a v podstatě můžete, a všechny organizace, stát na uších a neuděláte s tím vůbec nic. Omlouvám se za toto strohé, ale chci být rychlý a konstruktivní.

-16Kolega, který tady mluvil ještě o DSM-5, tak jenom prosím vás, abychom si to ujasnili. DSM-5 není platný nástroj používaný v Evropské unii ani v České republice. To, že se někdo podíval do tohoto nástroje a tam se poučil, že by se to mělo posuzovat i v nějakém dalším kontextu, je dobře, vždyť přece pořád hledíme k Americe jako k našemu vzoru. I když nevím, proč. Předtím to byl jiný stát. Ale postupuje se podle MKN-10, která zcela jednoznačně platí pro Evropskou unii a Českou republiku. Takže nebavme se o ničem jiném, pro nás je platný nějaký materiál, podle kterého postupujeme. A myslím si, že ať už to řekl kdokoliv, to vůbec není podstatné, DSM-5 prostě není relevantní nástroj pro Evropskou unii a Českou republiku. Tečka. Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych ale jenom technicky upozornil pana poslance Kořenka, problematika v užívání diagnostických nástrojů, zpráva o implementaci změn v oblasti diagnostické, což je naplňování akčního plánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 20. 3. 2014, naprosto oficiální věc podepsaná paní doktorkou Zapletalovou – východiskem se stane DSM-5. To je prostě černé na bílém, tady černé na zeleném. Paní poslankyně Bohdalová. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já bych ráda, kolegové, převážila nad tím, že jsme opravdu politici a že musíme udělat politické rozhodnutí. Novelu tohoto zákona, speciálně této části jsme tady rozebrali, rozpitvali do mikročástic. A já bych chtěla zareagovat na pana kolegu Váchu, který zcela jasně připomněl, proč jsme tento zákon odložili v minulém volebním období. A říká tady, že vypustit tento odstavec a aby se sešli psychiatři a kliničtí psychologové a vyjasnili si ty věci a teprve potom v dubnu v další novele ho tam dali. Já si myslím, že toto jejich setkání může být právě nad vypracováním té podzákonné normy té vyhlášky a oni tam mohou říci do té podzákonné normy svůj konsenzus. Ale my v zákoně, já se přikláním k tomu, že opravdu musíme už teď rozhodnout, že nic nového nikdo z nás, ať tady vystoupí jakýkoli odborník, jakýkoli z nás, nic nepřinese. Protože zcela jasně za tu hodinu a půl nebo skoro dvě hodiny diskuse je jasné, že jsou tady i mezi námi poslanci dvě skupiny. Jedna skupina, která chce, aby byl zachován odstavec 5 a druhá skupina, která ho chce vypustit. A v politické praxi se tyto věci rozhodují jedním jediným způsobem, a tím je hlasování. Pan předseda se obrací na prezentaci z března 2014 a tam je řečeno, že ona metoda má být východiskem. Ale jestliže je východiskem, tak neznamená, že se musí vyšetřovat touto metodou. A pro mě je, sama za sebe říkám, pro mě je řešení nechat odstavec 5. Ale nad tou podzákonnou normou aby se sešli psychiatři a psychologové. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní poslankyně Dobešová. Poslankyně Ivana Dobešová: Já ještě jednou děkuji za slovo. Jako předsedkyně podvýboru pro střední a vyšší odborné vzdělávání bych chtěla přislíbit, že pokud se my, zákonodárci, rozhodneme nechat v odst. 5 druhou větu, budu chtít od ministerstva, od legislativního odboru, aby mě pravidelně informoval, jak se v tomto postupuje. A můžeme opět dělat kulaté stoly o tom, zda to jde správným směrem nebo ne. Ale víte, já to nerada říkám. Ono se to neříká dobře. Já vím, že všichni to myslíte dobře. Ale já jsem ten rodič, který má dítě mentálně zdravotně postižené, středně těžce. A nezlobte se, teď mluvím jako občan této republiky – mě se to osobně dotýká (rázně). A já bych si přála, abych měla pravidla naprosto stejná v celé republice! Já bych si opravdu přála, aby to bylo nastaveno jasně. A mě nezajímají nějaké metody DN něco, já bych si přála, aby moje dítě bylo vyloučeno z toho, že pokud bude hraniční a pokud opravdu se stalo, že já jako rodič jsem něco opomněla, tak nechť mně to ta pedagogicko-psychologická poradna řekne!

-17Vždyť to je ve prospěch toho dítěte! Vždyť to dítě úplně z těch diskusí zmizelo. Nezlobte se na mě. A znovu připomínám. Na počátku byl podnět, že vlastně romské děti právě proto, že jsou hraniční, právě proto, že nemají dostatečně podnětné sociokulturní prostředí, se dostávají svojí diagnózou mezi děti mentálně postižené. A na konci se to zvrtlo, že se tady bavíme jenom o dětech mentálně postižených. Já se domnívám, že každý rodič přece chce opravdu dobré posouzení. Proč to tedy vyndávat? Já tomu nerozumím! Jako rodič tomu v tuto chvíli nerozumím. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Je zde návrh na vystoupení hostů, takže nechal bych hlasovat o tom, jestli připustíme diskusi. Poprosil bych vás, jakož i sebe, o přihlášení a nechal bych hlasovat o tom, jestli umožníme vystupovat také hostům. Kdo je pro to, abychom... Jsme odhlášení, takže znovu bych prosil přihlásit. Kdo je pro, abychom umožnili vystoupení hostů, ať zvedne ruku a stiskne ano. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne ne. Přihlášeno 14, pro 13, zdržuje se 1. Čili můžeme umožnit i hostům, aby vystupovali v diskusi. Hlásila se paní dr. Zapletalová. Paní Zapletalová: Já bych si dovolila nejprve se vyjádřit k tomu, co je zde označováno jako nástroj DSM-V. Už tady několikrát zaznělo, že se nejedná o nástroj, ale o manuál. Již jsem několikrát zmiňovala – bohužel bylo to dezinterpretováno mnoha i bohužel veřejnými zdroji – že se nejedná o žádný nástroj, ale o pouhý manuál, který nám neslouží k ničemu jinému, než pro inspiraci. Dovolila bych si vysvětlit proč. To, co bylo v České republice neustále zpochybňováno a kvůli čemu jsme se dohadovali ve vztahu k diagnostice a posuzování dětí, které byly předmětem kauzy ve Štrasburku, bylo to, že Česká republika nemá tzv. culture fair a culture free diagnostické nástroje. V tomto manuálu poprvé zaznívá přiznání, že vlastně nic takového nelze. Že neexistují takové nástroje. A že to jediné, co může vlastně zprůhlednit postup práce s dítětem, je právě posouzení podmínek, ve kterých dítě vyrůstá, jeho rodina, jazyk, kterým mluví, protože to všechno může ovlivnit výsledky v nástrojích, které jsou vytvářeny v majoritě. Navíc jsem všude zdůrazňovala, že v žádném případě nepůjde o vydávání nových nástrojů ve smyslu diagnostických nástrojů, protože to jediné, co může posunout práci s těmito dětmi, je to, co se označuje jako dynamické postupy. To znamená, že ten, kdo dojde k závěru, že dítě vychází řekněme na hranici, tak půjde do školy podívat se, jak dítě pracuje, a bude zvažovat, zda se tam může nebo nemůže jednat o mentální postižení. Čili říkáme tomu dynamická diagnostika. Postupy se budou vztahovat zejména na posouzení toho, na kolik rodina, ve které dítě vyrůstá, je rodinou, která je schopná dítěti zajistit podporu ve vzdělávání, a kde naopak to dítě tu podporu bude potřebovat. To je vše. Ve vztahu k podílu mého syna v psychodiagnostice bych chtěla sdělit pouze následující: Pan poslanec Zlatuška zmiňoval projekty VIP I, VIP II a projekt RAMPS. Chtěla bych říct, že projekt VIP I se realizoval od roku 2005 do roku 2008. Byl to projekt pro školní psychology a školní speciální pedagogy, kde 98 % finančních prostředků šlo na pracovní místa těchto odborníků, a samozřejmě, aby mohli tito lidé vykonávat svoji práci, se jim nakupovaly diagnostické nástroje. Upozorňuji, že to bylo v roce 2005. Další projekt RŠPP byl v roce 2008 až do léta roku 2011 s tím, že já jsem byla odvolána panem ministrem Dobešem k 30. dubnu 2011. Pokud to někdo bude chtít vidět, ráda vám to ukážu. O nástrojích jsem nikdy nerozhodovala já, je k tomu vždycky komise. Já jsem se na tom v žádném případě nijak nepodílela a můj syn koupil část podílu Psychodiagnostiky Brno v době, kdy já jsem byla vyhozený zaměstnanec Ministerstva školství, kdy důvodem

-18nebyly diagnostické nástroje, ale to, že tehdy školní psychologové neměli včas další projekt, který zastavil pan ministr Dobeš. A protože já jsem byla označena za iniciátora těch, kteří se ozvali do médií, byla jsem vyhozena. Projekt RAMPS, jak tady zmiňoval pan poslanec Zlatuška, za 250 mil. korun, byl projekt, ve kterém se nekoupil ani jeden diagnostický nástroj. Jistě to lze prokázat. Projekt řídil dva roky pan dr. Mertin a protože se tam ukázaly nějaké potíže, tak jsem ten projekt začala řešit já s tím, že jsme odevzdali řádně všechno, co v tom projektu bylo. Nástroje se nekoupily vůbec žádné. Momentálně to je tak, že školská poradenská zařízení zřizují krajské úřady, tzn. ony nakupují vybavení těchto zařízení. My je státně v žádném případě nenakupujeme. A pokud stát doporučuje nějaké nástroje, tak jsou to nástroje, které mají standard, který je přijímaný evropskou federací, protože psychologové v České republice jsou součástí Evropské federace psychologických asociací, kde mají svoje zástupce. A jsou jistě i pravidla, která můžete najít na webových stránkách, které vás podrobně seznámí s tím, jaká jsou pravidla pro užívání nástrojů. Možná jenom taková malá poznámka, že nákupy nástrojů v České republice jsou složité právě proto, že jsou tady jenom komerční subjekty. Můj syn v tomto zařízení Psychodiagnostika Brno skončil. Dochází tam pouze k vypořádání víceméně nějakých závazků. Nikdy z té Psychodiagnostiky nic neměl a vyjádření Psychodiagnostiky Brno má pan ministr. Pan jednatel společnosti nabídl, že kdo bude mít zájem, poskytne i výpis ze svých účtů, aby bylo evidentní, že pan Tomáš Zapletal neměl z tohoto vůbec nic. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Já děkuji. Když jsem zmiňoval ty prodeje, tak Psychodiagnostika nabízí Posuzovací škálu ADHD. Je to teď k objednání na jejich webových stránkách. Autoři Theiner, Urbánek, Goetz, Fajmonová. Tady v Praze se nabízí Inteligenční a vývojová škála pro děti ve věku 5 - 10 let, Hogrefe – Testcentrum, úplný testový soubor 21 tisíc atd. Takže ty ceníky evidentně tady jsou. A je tam právě problém v tom, že v okamžiku, kdy se tady tohle petrifikuje jako jediná správná metodika, nota bene ještě odpovídající nějakým evropským normám, tak že fakticky jsou poté ty poradny už proto, aby byly chráněny před soudem, víceméně nuceny tady tohle to nakupovat. To, že se současně ty věci vyvíjejí za veřejné peníze a předává se to poté ke komerčnímu využití, není jenom záležitost toho, že zde existují jenom komerční subjekty. Prostě připadá mi, že je to podobné zavádění písma Comenia Script. Tady bych poprosil – máte slovo. K mikrofonu, prosím vás. A všechny hosty, jakmile budou mluvit, tak do mikrofonu a představte se vždycky na začátku, protože to jde do záznamu a je to součástí... Pan Jaroslav Matýs: Jsem dr. Matýs, jsem předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie. Mluvím i za odbornou společnost, tzn. místopředseda Sekce dětské a dorostové psychiatrie, troufnu si tvrdit, že i za velký Výbor Psychiatrické společnosti. Problém s § 15 jsme spatřili až tehdy, když jsem viděli větu, že se bude postupovat podle poznatků lékařské vědy. První chci deklarovat a zkonstatovat to, co jsme napsali jako výbor společnosti – máte to k dispozici. Nerozumíme tomu, proč Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nás nepozvalo k přípravě tohoto zákona, i když jsme se v Parlamentu opakovaně k tomu nabízeli. A bylo nám přislíbeno bývalým náměstkem pana ministra školství, že budeme k tomu přizváni. Nicméně díky této aktivitě jsme se dozvěděli, že se chystá novela zákona, která z našeho pohledu – a teď mluvím i z pohledu ochránce lidských práv i z právních pohledů – dává možnost používat lékařské nástroje jako Mezinárodní klasifikace nemocí a DSM-V. Myslím, že je to vyjasněno, že to absolutně není možné. Stejně tak, pane poslanče, není možné používat ICD-10 (?) nebo Mezinárodní klasifikaci nemocí – ta je

-19Světovou zdravotnickou organizací jasně deklarovaná pro potřeby zdravotnictví a lékařů. Takže ani ten argument neobstojí, že by se použilo něco jiného do budoucna. Nám bytostně vadí to, že tenhle paragraf by podle nás otevřel cestu ve školství používat v různých odbornostech, nejenom v psychiatrii, lékařské diagnózy – a teď budu trošičku úzkoprsý – aby se Česká republika ochránila před štrasburským soudem, veřejným dvorem, že už používá nebo dává děti do speciálního školství a schovává se za zdravotnické diagnózy. Z právního hlediska v České republice i všude v civilizovaném světě zdravotní služby poskytují zdravotničtí pracovníci. Teď odpověď na váš trošičku kontroverzní nástroj. Kliničtí psychologové jsou certifikovaná laboratoř pro lékaře psychiatra, stejně tak jako máme laboratoř na krev nebo na imunologii. A musíme jim věřit, že to dělají správně, a nemusíme se to učit. A právě proto, že to je přesně vázaná profese pro nelékařské pracovníky ve zdravotnictví, proto jsem vám dal i ten výpis, podle čeho se řídí tahle profese. Je to zásadně odlišná profese od poradenské psychologie, protože nikdo z poradenských psychologů dopravních nebo reklamních nebude zpochybňovat diagnózu schizofrenie nebo diagnózu mentální retardace. Udělá si svou škálu a napíše – je nebo není schopen téhle práce nebo téhle práce. A vůbec se nebaví o diagnózách. Nás překvapuje to, že ve školství vzniká teď podle nás takový precedent – a setkáváme se s ním v praxi, kdy poradenský psycholog si troufá zpochybňovat – a teď řeknu se všemi dopady – diagnózu psychiatra obecně, ale diagnózu psychiatra obecně nezpochybní Ministerstvo práce a sociálních věcí pro sociální dávky, soudně znalecké posudky, kde se jedná o trestněprávní činnost a trestněprávní zodpovědnost. Ve školství jsme se dostali do situace, že velice záleží na tom, jak se k tomu postaví ředitel psychologické poradny. A například konkrétně pan dr. Novák z Nového Jičína prohlásil na posledním kulatém stolu, že mentální retardace je problém psychologický a ne psychiatrický. Tak jsem ho poslal na WHO (?), aby to vyndal z psychiatrických diagnóz. Takže tenhle pokřivený názor je dlouhé roky a my vítáme – a proto jsme napsali – chtěli bychom a podpoříme novelu školského zákona tak, aby v první řadě nebyly diskriminované děti s duševním handicapem. Pro mě jako psychiatra terminus technicus mentálně postižení – prosím vás, to jsou všechny děti s duševní poruchou, nejenom retardace. Takže já budu mluvit o mentálním postižení ve smyslu duševní poruchy, protože u nás nejsou nemoci. A tyhle děti jsou diskriminovány. Bavíme se tady jenom a jenom o mentálních retardacích lehkých, kterých je řekněme 0,5 %, ale je 6 až 8 % ádéháďáků, kteří mají obrovské problémy ve školách. A teď se vrátím k těm poruchám chování. Vy nemáte tu informaci – já to vím a nabídl jsem ji Ministerstvu školství dávno – zkuste změnit statistiku, které dítě s poruchami chování nemá psychiatrickou diagnózu. Prostě dneska je situace taková, že dětská psychiatrie je schopna řešit věci od předškolního věku – tam je absolutní absence této pomoci, základní školství ještě budiž a střední školství už je zase slabé. Takže my bychom chtěli, aby tenhle paragraf byl vypuštěn ne z důvodu, že nechceme tenhle zákon. Z důvodu toho, že to vnímáme stejně jako ombudsman a ostatní pracovníci jako prolomení kompetencí do zdravotnické problematiky v resortu školství, kde nevzdělaní pracovníci ve školství mají pracovat s klinickými diagnózami ve zdravotnictví, což z právního hlediska absolutně nemá žádný význam. A teď vám řeknu, jak to došlo daleko. Mám přednášku v únoru v Kroměříži pro poradenská centra. Dostal jsem mailem soubor otázek. A jedna z těch otázek byla: Co si myslím o implementaci DSM-V do poradenských center. Mám to ze včerejšího mailu. Pak se musím ptát, co se to stalo na Ministerstvu školství, že až tak daleko ta informace už jde, že se budou používat lékařské manuály v uvozovkách nebo u nás nestandardizované nástroje nebo klasifikace. A pak byla další otázka velice zajímavá: Která diagnóza je přednostní – pedagogická nebo psychiatrická? A tenhle zákon v tomto znění, tenhle paragraf, v tom udělá ne zmatek, udělá to, jak to vysvětloval ombudsman a plně s tím souhlasíme. Přece učitel

-20nemůže supervidovat práci lékaře. Protože z kompetenčního odborného hlediska na to nemá. A ten paragraf k tomu vede. To je jedna věc. A druhá věc je – lékař je trestněprávně zodpovědný za své závěry a léčbu, takže tam je jasný dohled státu a jasný dohled odbornosti. Já bych byl rád, kdybyste tenhle paragraf vypustili nebo novelu podle návrhu paní poslankyně Berdychové. Chtěli bychom se účastnit další úpravy novely školského zákona tak, aby byla vymahatelnost práva pro děti s duševním handicapem, které to mají strašně těžké na školách. A byli bychom rádi u toho, aby nedošlo k prolomení kompetencí zdravotnických diagnóz do školství. Já vám děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Myslím, že pohled psychiatrů je ještě trošku optimističtější, než je skutečnost, třeba vzhledem k těm americkým manuálům. Pokud vím, měli svého času jasnou terminologii oligofrenici a někdy v roce 1963, jestli se nepletu, vzhledem k tomu, že v rodině Kennedyů tam byl tenhle problém, tak pozvali na jakousi konferenci příbuzné politiků a poté se začaly dokonce měnit ty terminologie. Čili ani tady ty řeči o tom, že Spojené státy náš vzor, tak i pro ty, kteří by tomu chtěli věřit, tak doporučuji opatrnost, protože tyhle vlivy i do toho vstupují. Další je faktická připomínka paní poslankyně Semelová. Poslankyně Marta Semelová: Pane profesore, se vší úctou, já si myslím, že různé glosování v jednotlivých vystoupeních nás odvádí od podstaty věci. Já bych vás poprosila, abyste skutečně pouze řídil jednání tohoto výboru. A pokud máte nějaké vystoupení, abyste se přihlásil. Poslanec Jiří Zlatuška: Já si to vezmu jako faktickou připomínku, ano. Další paní Straková. Paní Jana Straková: Dobrý den, děkuji za slovo. Mé jméno je Jana Straková. Pracuji v Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Pedagogické fakulty a zabývám se problematikou vzdělanostních nerovností. Já mám velkou potřebu pokusit se tady tu debatu o § 16 a odst. 5 usadit do nějakého širšího kontextu. Česká republika je v situaci, kdy vykazuje relativně vysokou míru vzdělanostních nerovností a evidentně selhává při vzdělávání romských žáků. Studie, které máme k dispozici, ukazují zcela bez jakýchkoli pochybností, že jediná cesta, jak tyhle nedostatky odstranit, je směřovat k systému společného vzdělávání pokud možno všech žáků s tím, že žákům, kteří to budou potřebovat, bude v systému poskytnuta taková speciální podpora, kterou potřebují. Výzkumy ukazují zcela jednoznačně, že jakýkoli jiný systém, ve kterém ty žáky rozdělujeme, vede k tomu, že na něj doplácí žáci, kteří pocházejí z méně podnětného rodinného zázemí. V žádném systému se nepodařilo docílit toho, že když bude systém diferencovaný, že bude vzdělávat stejně kvalitně všechny žáky. To znamená, ten společný cíl, ke kterému bychom měli směřovat, je směřovat k takovému systému, který bude schopen v systému v hlavním vzdělávacím proudu vzdělávat všechny žáky a poskytovat jim takovou podporu, kterou potřebují. Samozřejmě s využitím té vysoké erudice speciálních pedagogů, o které tady už byla řeč. A to není cíl, který by byl pro Českou republiku jednoduchý, protože my potřebujeme zvyšovat kapacity základních škol, potřebujeme dělat spoustu takových věcí. V současné době Česká republika stále patří k zemím s jedním z nejvyšších zastoupení dětí, které jsou vzdělávány mimo hlavní vzdělávací proud. A já si myslím, že právě prizmatem tohoto finálního cíle je třeba posuzovat veškeré zákonné úpravy, veškerá opatření vzdělávací politiky. A když se podíváme na § 16 odst. 5 prizmatem tohoto cíle, tak ten odst. 5 nám v tom cíli vůbec nepomáhá. My tu diagnostiku potřebujeme jenom tehdy, když chceme ty děti oddělovat. Ale my ji vůbec nepotřebujeme k tomu, když chceme ty děti podporovat. To

-21znamená, že ten odstavec nám nepomáhá. Ale to, co pozoruji tady, ukazuje, že ten odstavec je dokonce kontraproduktivní. Protože vy, místo abyste se zabývali tím, jak máte podporovat školy, jak máte zvyšovat kapacity škol, aby provozovaly pedagogickou diagnostiku, podporovaly žáky ve vzdělávání, tak tady trávíte celé měsíce tím, že se bavíte o tom, jakým způsobem diagnostikovat mentální postižení. A to je důvod, proč já si myslím, že ten odstavec by měl být z toho zákona vypuštěn. Děkuji vám za pozornost. Poslanec Jiří Zlatuška: Pan Pánek. Pan Šimon Pánek: Dobrý den. Já se jmenuji Šimon Pánek a jsem ředitelem společnosti Člověk v tísni, která mimo jiné pracuje v 54 městech v České republice právě ve vzdělávání. V týmu máme 300 dobrovolníků, kteří pracují ve 300 rodinách. A ty rodiny na tom nejsou moc dobře. Přesto děti z těch rodin samozřejmě touží po úspěchu, touží po tom uspět ve škole. A když dostanou nějakou podporu i v té běžné škole ve spolupráci s učiteli a s řediteli řady škol, tak se ukazuje, že spousta z nich může v tom běžném, v tom hlavním vzdělávacím proudu normálně fungovat. Ale potřebují právě tu podporu. My ten zákon strašně vítáme, protože to, že zavádí celou řadu podpůrných opatření, že přechází od nálepkování a rozřazování, jak říkala paní doktorka, k tomu, co udělat pro to, aby děti mohly být součástí toho hlavního vzdělávacího proudu, je obrovský posun. Je to posun podle nás v zásadě od mentálního nastavení rozdělovat, segregovat - rozdělovat ty lepší od těch horších, ty schopnější od těch méně schopných – k něčemu pozitivnímu. Čili od negace vlastně k pozitivnímu přístupu. A za novelu bych chtěl určitě poděkovat ministerstvu a doufám, že, vážené dámy, vážené poslankyně, vážení poslanci, ji samozřejmě pošlete dál, protože je strašně důležitá. Však obsahuje v § 16 řadu podpůrných opatření a k tomu ten odst. 5, který tam najednou jako by nepatřil. On najednou od těch podpůrných věcí, které jsou důležité, začíná opět segregovat, začíná přicházet s tím – pojďme diagnostikovat, nehledejme to, co podpořit, ale hledejme, jak zase rozdělit. Já si myslím, že on jde v podstatě proti duchu, přístupu a filosofii, s jakou celá ta novela byla vlastně sestavena. Já vlastně se divím, že tam ten odstavec vůbec je. A nechápu moc logiku toho, jak se tam vzal. My si myslíme, že kulturní, sociální, rodinné souvislosti, na které velmi narážíme, a to nepodnětné prostředí samozřejmě hraje velikou roli a spousta dětí dosud končí v těch školách jiných než hlavních kvůli rodinnému prostředí, tak že tento handicap má být balancován při definování těch podpůrných opatření, tzn. co udělat pro to, aby to dítě mohlo fungovat v běžném vzdělávacím proudu, a nikoli brán v potaz při hodnocení možného mentálního postižení nebo oslabení. A stejně tak poradenská zařízení si myslíme, že mají napřít svoji pozornost právě k tomu, jak doporučit tu podporu spolu se speciálními pedagogy a dalšími kapacitami na školách, nikoliv k tomu děti sortýrovat a oddělovat. Je to přesně v souladu s tím, co říkala paní doktorka, v souladu s celou řadou odborných stanovisek. Já si myslím, vážené dámy, vážení pánové, že když ten odstavec vypustíte, skutečně neuděláte žádnou chybu, a pošlete dál jinak strašně důležitou novelu školského zákona. Děkuji vám. Poslanec Jiří Zlatuška: Pan Šimáček. Pan Martin Šimáček: Dobrý den, pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové. Martin Šimáček, Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády České republiky. Mně oba předřečníci trochu nahráli v tom, že se mohu soustředit v tématu, které naznačili, na určité aspekty.

-22Podívejte, ta klíčová otázka zní, kde nebo v jaké fázi budeme moci rozhodnout o tom, kde je nejsprávnější moment pomáhat těm, kteří v tom systému v současné chvíli v podstatě nemají z hlediska podpory ve vzdělávání oporu. Jde tedy o to uvědomit si, že poradenská zařízení v současné době u těch dětí, které označujeme buď za sociálně znevýhodněné, nebo tzv. hraniční, v podstatě nemají v ruce žádné nástroje, se kterými by mohla operovat, pokud jim novela zákona nedá novou kompetenci, tj. aby zkoumali adaptivní schopnosti dětí, tzn. aby dokázali nejenom přehlédnout to lékařské rozhodnutí, tu lékařskou diagnózu, ale na ni vlastně navázat tím, že by nějakým nástrojem dokázali tyto schopnosti, ten sociální kontext, to sociální zázemí toho dítěte zkoumat. A odhlížím od toho, jakým způsobem by to dělali v kontaktu s těmi domácnostmi, kde by na to brali dostatek času a kapacit. Protože podíváme-li se na poradenská zařízení v současné době, tak už to tady bylo zmiňováno – to testování probíhá v řádu desítek minut, hodiny, v lepším případě dvou hodin. Nedovedu si představit, jak budou zkoumat titíž lidé při té kapacitě, kterou mají, sociální kontext dítěte. A zejména – a vracím se k tomu, to mně připadne kruciální, s čím to budou činit, jaký nástroj budou mít v ruce. Potíž tedy zůstává zejména v okamžiku, pokud si nedostatečně uvědomíme, že celá novela školského zákona, kterou velmi vítám a která mně připadne největší příležitostí pro změnu právě v této oblasti, vlastně zavádí v § 16 princip nedělení dětí do tří kategorií, ale přináší oporu v podpůrných opatřeních, která se katalogizují. A já mám tu možnost vidět, jak vznikají oba katalogy, tzn. katalog, který připravuje jak NÚV, tak konsorcium zpracovatelů, kteří na objednávku Ministerstva školství připravují variantu katalogu podpůrných opatření, který velmi dobře pamatuje právě na to, jak mají vypadat konkrétní jednotlivá opatření na podporu dětí, a to všech dětí s různými typy postižení či znevýhodnění, ale také – a speciálně kapitola je tam v tomto smyslu velmi rozsáhlá a zaměřená – dětí se sociálním znevýhodněním, tzn. těch dětí, které neumíme definovat. Ani stávající ani novelizovaný školský zákon to neumí definovat. Ale tyto děti v tom katalogu budou dostávat velice širokou paletu možných podpůrných nástrojů pro to, aby svůj handicap, který nemusíme v tuto chvíli zkoumat, zda je primárně sociální a nebo by se mohl blížit diagnostice rozhodnutí, že jsou kdesi na hraně lehkého mentálního postižení tak, aby dostaly podporu pro vzdělávání a pro naplnění svého vzdělávacího potenciálu. To znamená, ten katalog je tím klíčem. A připojuji se k tomu, co tady říkali předřečníci, zmiňoval to explicitně pan ředitel Pánek. Ten katalog je klíčem k tomu, abychom se přestali zabývat diagnostikou po lékařích. Máme tady lékařskou diagnózu, ta nás upozorní na případný zdravotnický problém. A následně posuneme poradenská zařízení do pozice, ve které mají být, tzn. že hledají společně s pedagogy a s rodiči nástroje podpory těch dětí. Z tohoto pohledu, poslankyně a poslanci, prosím podívejte se na ten odst. 5 v § 16. Nás vrací v historii zpátky. On je úplně irelevantní a je v přísném protikladu s § 16 a s těmi změnami, které se katalogem zavádí. Katalog se diskutuje v odborné veřejnosti od roku 2010 a varianty, které jsou připravovány, nepřistály z nebe za posledních několik měsíců, ale jsou výsledkem desetiletého procesu, který začal rozsudkem D.H. v roce 2007, následoval Národním akčním plánem inkluzivního vzdělávání, od roku 2010 má tu podporu odborného zpracování. Takže já v tomto ohledu prosím, pokud má být dosaženo toho cíle, který tady všichni hledáme, tak abychom v předmětném odst. 5 nepokazili (?) celý nový § 16. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Z dalších poslanci Kořenek, Svoboda, Zlatuška a poté hosté Doležalová, Štech, Felcmanová a Hanzlíková. V jednu přerušíme jednání a pokud bude potřeba, budeme pokračovat o půl čtvrté. Takže pan poslanec Kořenek. Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já jenom, prosím vás, k panu doktorovi. Možná že si jenom nerozumíme. První věc. Já si myslím, že se bavíme o tom, že každá diagnóza, každé

-23posouzení by mělo probíhat z pohledu poradenských zařízení ve vztahu ke schopnosti se vzdělávat, schopnosti získat klíčové kompetence, abych byl v rámci rámcového vzdělávacího programu. Já si nemyslím, že by se mělo stát, že budou používat lékařské nástroje, protože my máme tady zákon 372 o zdravotních službách, který jednoznačně vymezuje. A každá disciplína používá nástroje, které by měly být objektivní, relevantní a které by měly sloužit. Takže nevidím důvod, a samozřejmě pokud ta obava tady je, pak jsou podzákonné předpisy, to znamená vyhláška a podobně, že to tam může být zdůrazněno, že se nesmí používat, že to není ta metoda. Já tedy nevím, jestli zrovna... Ale to je potom o té další diskusi. Ale já znovu opakuji, čtu, jestliže já mám dodržet školský zákon v § 2, odst. 1, písmeno b) a zohlednit vzdělávací potřeby jedince, potřebuji mít relevantní podklady. U dítěte nevidomého - rodič zajde s dítětem k lékaři, všichni vědí, že je nevidomý, samozřejmě se k tomu nastavují příslušné prostředky neslyšící, známe to, ano. Problém nastává u ADHD. Víme, že tam je ta škála... Navíc je to velmi často diagnoza, která zkresluje i další diagnozy a podobně. A nestalo se mi, že by tuto diagnozu určilo poradenské zařízení bez zdravotníků. Nesetkal jsem se s tím. A úplně stejně je v podstatě tento paragraf. Takhle já ho chápu, že nikdy by nemělo být mentální postižení určeno bez toho, že by měl relevantní podklady. V podstatě tím, že ho vypustím, a ať mě právníci vyvedou z omylu, říkám, že když nikde v zákoně nemám označeno, že musím vycházet z nějakých poznatků, z něčeho, co je skutečně někde dáno, když mi to dítě bude ve škole selhávat, tak si můžu posoudit, že je tam tedy možná mentální postižení, dá mi tam razítko psycholog nebo školní pracoviště, protože to posoudí, nastaví nějak nástroje. Ale pak mi řekněte, a to je další, jak budu, od čeho se já budu odrážet při hodnocení, když chceme dělat kvalitu ve vzdělávání, budeme hodnotit, chceme měřit přidanou hodnotu, jak budu měřit přidanou hodnotu tohoto dítěte? Když si budu myslet, že intelekt je v pořádku, žádné relevantní podklady v podstatě mít nebudu, protože je nebudu potřebovat, ale nastavím všechno možné. My jsme svého času měli takzvané vyrovnávací třídy - dítě při dlouhodobé nemoci a podobně. Úžasná věc. Dítě se za rok srovnalo a šlo v systému. Žádný problém nebyl. Takže jako já si myslím, že z tohoto pohledu, pokud budu chtít ten paragraf skutečně chápat, že v jedné potřebuji mít pro nastavení těch podpůrných opatření řádný podklad, na základě i medicínského nebo jakéhokoliv jiného vyšetření, tak se mi nemůže stát, že některé dítě přehlédnu nebo v tom systému upadne. Naopak. Mělo by se stát to, že se do systému nedostane dítě, které bude znevýhodněno pouze tím, že má špatné sociokulturní prostředí. Nemělo by se to stát, protože tam nebude v pozadí žádná medicínská indikace. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Pan poslanec Svoboda. Poslanec Bohuslav Svoboda: Myslím si, že teď tady zazněla celá řada naprosto zásadních a významných názorů, ať už to byl Šimon Pánek nebo paní ředitelka. Všechny ty hlasy říkají jedno: Máme tady paragraf, který je sporný, který může znamenat ztížení situace pro zařazování i dětí do normálního vzdělávacího systému. Já vidím tu situaci ještě o to závažnější, když si do tohoto světla promítnu poslední prohlášení pana prezidenta, který hovoří o tom, že ... a tak dále. Nemusím to citovat. Proto si myslím, že je naprosto nezbytné, abychom tento zákon, který tuto věc posouvá daleko dopředu, poslal ji někam, kam ji potřebujeme, abychom ho přijali. Proto dávám naprosto zásadní návrh. Pojďme ten sporný paragraf, na kterém se nedohodneme, protože ten beze sporu prolamuje zdravotnické zákony, z toho dát ven. Doporučil bych, aby šel ven. Může jít do další novely. Projde zdravotnickým výborem, kam patří. A potom o něm můžeme znova hovořit a vyškrtnout ho definitivně, nebo se v nějaké podobě vrátí. Ale v tuto chvíli vidím naprosto kontraproduktivní další diskusi, protože to

-24zásadní, co potřebujeme, je přijmout tento zákon. A vidím v tuto chvíli jedinou schůdnou cestu - vypustit, co je takto sporné, a eventuálně se k tomu vrátit v dalších diskusích. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Já jsem přihlášený teď tady v tomhle pořadí. Tady toto myslím odpovídá tomu, co jsem chtěl odpovědět nebo reagovat i na pana poslance Kořenka, že tady je vlastně problém v tom, že se používají lékařské termíny, které se použijí jakoby z běžné mluvy, a máme pocit, že když ten termín hodíme prostě, já nevím, jestli je dement třeba termín, ale když s ním tady takhle hodíme, tak u těch mentálních postižených je to z tohoto..., že si vlastně nejsme vědomi toho, že jsou zde zákony, které regulují, jak s tím ti lékaři zacházejí. Ale já jsem se hlásil, abych předložil pozměňovací návrh 1835 pana poslance Gabala, který se týká sledování té situace. Je založen v systému. Jenom považuji i vzhledem k debatě za velice důležité, aby podklady byly připravovány systematicky. Toto dnes není, a proto bych ho tady rád podpořil, tedy předkládám ho formálně. Další přihlášení, a zase prosím o stručnost: Doležalová, Štech, Felcmanová, Hanzlíková. Omlouvám se, že nedávám žádné tituly, nic. Paní Veronika Doležilová: Dobré odpoledne. Veronika Doležilová spolupracující s Open Society Found. Vysvětlím můj status. Jsem právník s profesními zkušenostmi, poznatky a stejně tak s osobní zkušeností i poznatkem z oblasti vzdělávání různě znevýhodněných dětí. Ráda bych ve svém vystoupení shrnula asi toto. Proč je... Zaměřím se na tu legislativní část, na kterou tady zaznělo mnoho dotazů i z řad poslanců, hlavně od pana poslance Kořenka. Za jeho slovy vnímám velmi vysokou, nebo je možné vnímat velmi vysoké a erudované nasazení profesionála z pedagogické oblasti, který samozřejmě nemůže mít ty vysoké a složité legislativní poznatky. Proto bych ráda vlastně ujistila nejenom pana poslance Kořenka, ale i ostatní v tom, že v okamžiku, kdy se vám v legislativním obecném textu objeví jedna jediná diagnoza, což je navíc lékařský termín, která ale spadá pod režim lege artis odborných postupů, potom zde není něco v pořádku. A opravdu ta novela tak, jak je napsaná a zaměřuje se na účel, jak dětem s různými vzdělávacími odlišnými potřebami pomoci, pak v okamžiku, kdy jednu jedinou lékařskou diagnozu takhle vytyčíte dopředu a legislativně ukotvíte, tak se opravdu dostáváte do režimu, který je úplně mimo jakoukoliv lékařskou profesi, mimo jakoukoliv pedagogickou profesi, mimo jakékoliv právní odborné podchycení toho, že je třeba uchytit obecně závazné pravidlo chování. Z toho důvodu je samozřejmě, nezbývá nic jiného než podpořit názory, které tady zazněly ze strany pana poslance Svobody, paní poslankyně Berdychové. Zazněly samozřejmě i od ostatních vystupujících hostů přes pana doktora Matyse, pana ředitele Pánka a pana ředitele Šimáčka. Jenom bych se ještě krátce legislativně vyjádřila k těm vyhláškám. Ty vyhlášky samozřejmě v tuto chvíli připraveny nejsou. To víme i prakticky. Současně ujistím, že je to takzvaně toliko formální problém, protože ty vyhlášky mají být podle legislativních pravidel vlády připraveny současně s návrhem zákona. A samozřejmě že je právem Poslanecké sněmovny si je vyžádat. Pan náměstek Mlsna vrtí hlavou, že tomu tak není, ale ví, že tomu tak je, protože oba dva se v té legislativní oblasti pohybujeme dvacet let. V podstatě ještě asi tak jedna jediná věc na závěr. Ta novela je opravdu celá zaměřená - hlavně ten § 16 a § 16a - na to, aby se sledoval účel. Ne důvod, proč ty děti mají potřebu, ale jak tu potřebu kompenzovat v hlavním vzdělávacím proudu. A až subsidiárně, pokud není možné tu potřebu v hlavním vzdělávacím proudu kompenzovat, potom aby následoval ten speciální vzdělávací proud. To by bylo asi tak všechno. Děkuji mockrát za pozornost.

-25Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji paní. Pan profesor Štech. Pan Štech: Dobrý den, dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci. Budu se snažit být stručný, tak to rozdělím do tří takových základních částí. První je - v této debatě tady zazněly věci, které mi tedy připadají zcela irelevantní. Chci se zeptat: Vy jste kryt poslaneckou imunitou za všechno, co říkáte na půdě Poslanecké sněmovny. Že? Vlastně ty základní, vstupní insinuace a různé způsoby, jak ti, kteří budou obhajovat určitou verzi dikce, jsou ti, kteří jsou nějak podivně spojeni, navázáni na jakési penězovody atd. Tady tedy komentovat nebudu, protože to je zbytečné a poslanec si může říkat, co chce. Za druhé - pokud jde o dikci toho paragrafu, myslím si, že nevím, to by musel tedy snad ten Hrabal s tím Matějíčkem opravdu se obracet v tom hrobě, kdyby jako bylo řečeno nebo potvrzeno, že vlastně ta diagnostika mentálního postižení jako určitého stupně rozumových schopností je ryze medicínská záležitost, dokonce historicky, omlouvám se, já učím na pedagogické fakultě třicet let poradenskou a pedagogickou psychologii a zabývám se výzkumy v této oblasti, to samozřejmě nevzniklo vůbec v medicínské oblasti, ale můžete říct, to byla historie. Dobře. Je to součástí běžné praxe. Nevím o tom, že by snad naše děti, které jsou vyšetřovány, šly napřed k lékaři nebo psychiatrovi a tam byly vyšetřeny, a teprve poté psycholog. Mimochodem při stavu dětské psychiatrie, počtech těch lidí, kteří jsou, a tak dále, bychom tady brzy neměli vlastně ani polovinu vyšetřených, jako máme dneska. Tak vlastně tato záležitost je v psychologické praxi, poradenské praxi zcela běžná. Existují na to určitá pravidla, postupy, nástroje, které ovšem potom, co označuje, omlouvám se těm, kteří to ode mě již slyšeli, označují za třaskavou směs českého vzdělávacího systému, to znamená kombinaci deregulace a decentralizace, to znamená krajské samosprávy po roce 2001 a deregulace z centra, kdy centrum se oslabuje, oslabuje, oslabuje, takže pomalu, kde se mluví o tom, že by si měli vlastně učitelé sami dělat školní vzdělávací programy, tak už dneska, aniž bychom měli nějaký takový program, tak to u poraden vypadá tak, že si taky vlastně dělají vlastní koncepci poradenské činnosti a stloukají si nástroje. A proto měl být nebo má být podle mého soudu v tom návrhu novely i tento paragraf, který dává silné zmocnění pro to, aby toto bezmocné centrum, a to si připusťme, mohlo intervenovat i ve skandálních případech, které jsou empirickou realitou našeho vzdělávacího systému a poradenství, to znamená, že vy objevíte, že poradny vedou lidé, kteří mají vzdělání preventisty nebo učitele, a že vlastně leckdy probíhá diagnostika inteligence, a taková je realita, paní poslankyně a páni poslanci, probíhá tak, že psycholog to možná někdy zkontroluje, nebo když ten jeden externí má čas se na to přijít podívat, jak to tam zbastlili. To, o co tady jde, je dát silné zmocnění, aby bylo možné zkvalitnit poradenský systém takovým způsobem, aby směřoval k dynamické diagnostice, které se mimochodem samozřejmě ten setrvačný trend velmi vzpírá. Je to náročné. To neumožňuje dát nálepku, jestli to nevíte, není možné udělat aktuální diagnozu a říct: Ty máš takové IQ, takhle tě zařazujeme. Dynamická diagnostika říká, že musím s diagnozou počkat, provést všechno to, co tady bylo zmiňováno - vyšetření adaptivních schopností, vlivu sociálně kulturního prostředí, a teprve po čase přijít k tomu, zda dítě bude nějakým způsobem zařazeno. To je moderní dynamická diagnostika. Je náročná, dá práci, a prosadit ji do poraden bude velmi těžké a bez silného zmocnění podle mého soudu prakticky nemožné. Takže to je tato záležitost. Jestliže někdo řekne, že to tam být nemusí a že zmocnění máme někde jinde, no prosím pěkně, dobře, mně to taky přijde až jako moc detailní záležitost na dikci zákona. A poslední poznámka i k tomu, co tady říkal, jinak s věcmi souhlasím, lidí, kteří prosazují inkluzivní politiku, s tím, co tady říkali kolegové z Člověka v tísni. Ano, ale je to

-26problém. Vy tam nemůžete dát rovnou, a tady bych znovu použil příměr vozu a koně, vy nemůžete dát rovnou jakoby prosazujme podpůrná opatření, protože ta jsou až třetím krokem. První krok, který tady bohužel strhl devadesát procent pozornosti, já taky tvrdím bohužel, je ten, že my musíme mít kvalitní diagnostiku, kdy budeme nějakým způsobem, skutečně provedeme docela revoluci v tom, jak to běží, pak musíme identifikovat vzdělávací potřeby dětí a až jako třetí podpůrná opatření. Vy řeknete: Dejte tam podpůrná opatření. Já jsem pro ně, ať tam jsou. Ale vždyť to je přeci až třetí krok. Dobře, když mi řeknete: Nepatří to tam, protože bezpečně máme zmocnění na to, jak ten systém řídit a jak ho zkvalitnit nějakými jinými..., to je právní věc. Jenom bych chtěl tedy slyšet, z čeho jiného vyplyne to silné zmocnění. To je celé. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych si dovolil procedurální návrh - odhlasovat limit dvě minuty pro vystoupení hostů. Kdo je pro omezení vystoupení na dvě minuty, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ne. Kdo se zdržuje, ať nedělá nic. Tohle druhé. - Návrh byl přijat. Pro 9, proti 2, zdržují se 4. Paní poslankyně Nohavová. Poslankyně Alena Nohavová: Hezké dopoledne. Chtěla bych se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který už je zanesen v systému. Jedná se o § 47 - otázka přípravných tříd. Samozřejmě že jsem pro přípravné třídy, ale v tom zákoně se hovoří o tom, že by do přípravné třídy měly zejména přijít děti s odkladem školní docházky. Navrhuji, aby to slovo "zejména" bylo nahrazeno slovem "přednostně", a odůvodňuji to tím, že by se nám mohlo stát, že se nám do těch přípravných tříd dostanou i děti mladší šesti let. Takže když tam budou přednostně umístěny děti s odkladem školní docházky - v pořádku. Zbude-li místo, pokud tedy obec tu přípravnou třídu zřídí, tak potom by tam mohly být umístěny i děti mladší. Myslím si, že je to i v návaznosti na to, co připravuje Ministerstvo školství, to znamená povinný předškolní ročník v mateřských školách. Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Paní poslankyně Berdychová a poté Nováková. Poslankyně Martina Berdychová: Já bych jenom krátce odcitovala jednací řád. Nesouhlasila bych tady s vyjádřením pana náměstka Mlsny a některých poslanců. V § 86 odst. 4 se říká: "Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem." Poslanec Jiří Zlatuška: Fakt se chcete do toho pouštět? Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: A to je právě ten problém. Tohle je ta účinnost, co bude až za rok a půl. A to je to, co jsem rozporoval u paní kolegyně. Pokud by byla účinnost vyhlášek ke stejnému datu, jako je účinnost zákona, tak tam musí být vyhláška. Ale tady ta účinnost není. Tady je účinnost odložena o rok a půl. Proto jsou tam pouze teze prováděcí vyhlášky. A to je ten technický problém. Paragraf 86 odst. 4 my známe. Poslanec Jiří Zlatuška: Je tam čárka. Současně se zákonem mají-li...(Předchozí řečník mimo mikrofon: Má-li nabýt účinnosti současně se zákonem. Já to znám z hlavy.)

-27Poslankyně Martina Berdychová: Není tam. Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnost současně se zákonem. Poslanec Jiří Zlatuška: Tam není čárka. Jestli není, tak bych se tedy ztotožnil s paní poslankyní Berdychovou. Ale nerad bych prodlužoval tuhle debatu. Poslankyně Martina Berdychová: Ale můžu jenom konstatovat, že nám ten prováděcí předpis chybí. A možná, že by to vyřešilo i celou dnešní diskusi. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní poslankyně Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Děkuji také, že se posunujeme také trošku k jiným pozměňovacím návrhům. Vložila jsem do systému pozměňovací návrh týkající se školských rad. Uvědomuji si a slyšeli jsme tady opakovaně, že bude následovat další novela a že tedy bude čas na to řešit některé věci komplexněji. Školská rada - problematika školských rad jistě je problém, který lze uchopit komplexně, ale na druhou stranu jsem se ve svém pozměňovacím návrhu snažila zabývat se z mého pohledu jen (náhlá delší odmlka)... (Mužský hlas z pozadí: Silencio, prego!) Smím mluvit? Ano. Pouze jednou částí, která by z mého pohledu měla být na začátku procesu. Teď jsem to řekla hodně teoreticky. Ale my víme, že ve školství zejména, jako i v jiných rezortech, ale ve školství zejména žijeme v takovém prokrastismu trošku jako. Tak mi to jednou vyřešíme. Přijde ministr, řekne, že udělá úplně jinou koncepci. Na druhou stranu ty školy jsou díky tomu velmi rezistentní, takže dokud nevidí, necítí nad sebou jaksi nějaký bič, tedy řeknu-li to takhle ošklivě, tak nezačnou. A netýká se to jenom školských zařízení, ale s tím přímo související prací zřizovatele. A já mluvím o práci zřizovatele. V pondělí - zvala jsem členy školských podvýborů - jsme měli kulatý stůl, na kterém znovu došlo k debatě se zástupci zřizovatelů - byli tam zástupci měst a obcí, byli tam pedagogové, ale byli tam třeba i úředníci z odboru školství a tak dále - a hovořili jsme o problematice školských rad. Já sama za sebe jsem se posunula během posledních měsíců od postoje, že školské rady by měly být dobrovolné, k postoji, že mají být povinné, protože jiný prostor, na kterém by se mohl setkávat zřizovatel, pedagogové, zletilí studenti, případně i nezletilí studenti a zákonní zástupci či rodiče žáků, vlastně nemáme. Proto se ve svém pozměňovacím návrhu nijak nedotýkám toho, že je ze zákona povinné, aby zřizovatel zřídil školskou radu. Na druhou stranu však má-li ta školská rada působit opravdu pozitivně a konstruktivně ve školním prostředí, je nutné, aby se měla o co opřít při svém hodnocení například práce ředitele. V jiném paragrafu, v § 12 máme konstatováno, že zřizovatel, chce-li posuzovat práci školy, má ji posuzovat podle předem zveřejněných kritérií. A můj pozměňovací návrh nedělá nic jiného než to, že vede zřizovatele k tomu, aby ta kritéria zveřejnil vždy. Čili teď jak říkám, vím, že ty procesy jsou dost dlouhé, ale prostě zřizovatelé se musí přimět k tomu, aby skutečně kritéria, jak si představují, že by škola, kterou oni zřizují, měla vypadat. A zdůrazňuji, že ne v každé obci musí být ta představa nutně stejná kromě toho, jaké má poslání školství jako systém. S tím by měli začít. A s těmito kritérii by měla automaticky začít pracovat školská rada, kterou ten zřizovatel zřizuje. Čili v mém pozměňovacím návrhu jde skutečně jen o to začít s procesem jakéhosi povinného uvažování o kritériích, podle nichž zřizovatel posuzuje práci školy. Domnívám se, že to je jaksi vyňatelné, a proto znovu pokorně prosím, jestli byste se nad tím nezamysleli. A potom v další novele, která bude na jaře, můžeme dělat další kroky. Na tom kulatém stole bylo

-28jasně definováno, o kterých dalších problémech bychom měli hovořit, ale to už má širší vazby na školský zákon. Toto je opravdu jenom drobná úprava. Děkuji za pozornost. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Já jenom procesně – jsme v situaci, kdy na minulém jednání byly předloženy pozměňující návrhy paní poslankyně Dobešové a Putnové. Paní poslankyně Putnová žádala jen o jakési pořadí hlasování. Takže teď mají poslanci ještě možnost se přihlašovat k dalším návrhům, tedy dát je fakticky, samozřejmě kromě usnesení podvýboru. Paní poslankyně Semelová a poté dám hosty. Jenom vysvětluji, proč jsem předběhl s poslanci ty avizované přihlášené hosty. Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já jsem se také chtěla přihlásit nebo informovat o svém pozměňovacím návrhu, který jsem zanesla do elektronické databáze. Týká se také přípravných tříd, kde podle současného návrhu školského zákona mohou zřizovat přípravné třídy obec, svazek obcí, kraj, církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. V mém pozměňovacím návrhu navrhuji vypustit církve a náboženské společnosti. Myslím si, že za vzdělávání, a to i předškolní, by měl zodpovídat stát, kraj, potažmo obec. A kromě toho, jak Ministerstvo školství vyčlenilo peníze na podporu rozvoje mateřských škol, tak i z dalších zdrojů jdou peníze na rozvoj mateřských škol. Já to, aby církve zřizovaly přípravné třídy, považuji za nadbytečné. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Další hosté: paní Vargovčíková z Amnesty International. A pro hosty platí ten limit dvě minuty maximálně. Paní Jana Vargovčíková: Dobrý den. Jana Vargovčíková, Amnesty International. Jsem z mezinárodní organizace, která se zabývá ochranou lidských práv a několik posledních let v České republice zkoumá rovný přístup dětí, obzvláště tedy romských dětí, ke vzdělání. Ráda bych do diskuse přispěla pouze velmi krátkou poznámkou. Myslím, že je potřeba podtrhnout jednu věc v rámci diskuse, zda specificky a selektivně do zákona zavádět definici mentálního postižení. V rámci rozhodování, které jak bylo správně podtrženo, je de facto politickým rozhodováním, v rámci tohoto rozhodování je jistě neméně než dobrý úmysl předkladatele důležité poctivě a na základě fakt zhodnotit možný dopad. Jakmile se přijímá jakákoliv regulace, nová legislativa, hodnocení dopadů by mělo být jedním z hlavních kritérií. A v tom hodnocení dopadů by měla klíčovou roli hrát minulá zkušenost s používáním definice mentálního postižení. A tam jsou fakta jasná. A na stole je máme už několik let. Česká školní inspekce jasně konstatovala nadužívání definice mentálního postižení, nadužívání této diagnozy. Proto nemluvíme pouze o jakýchsi impresionistických obavách z legislativní definice, ale o jasně podložených obavách na základě hodnocení dopadů. Sami jsme se v praxi setkali s případy například žáků, kteří v 9. třídě praktické, to znamená v podstatě už na konci své docházky v základní škole praktické, při rediagnostice byli doporučeni na přeřazení na normální základní školu. Pro toho žáka však v 9. třídě už bylo velmi pozdě. A těžko předpokládat, že se z mentálního postižení jen tak vyléčil. Další, co vstupuje do hodnocení dopadů Poslanec Jiří Zlatuška: Vypršely dvě minuty. Děkuji. Paní Jana Vargovčíková: Děkuji. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní Felcmanová.

-29Paní Felcmanová: Dobrý den. Felcmanová. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání. Já bych se velice krátce zastavila i nad tou větou první, protože k ní tolik nepadlo. Když se detailně podíváme na to, co je tam napsáno, tak je tam v podstatě uložená povinnost školským poradenským zařízením, která je v praxi velmi těžko naplnitelná, protože je tam uvedeno, že školské poradenské zařízení dbá, aby podklady pro výstupy z poradenské služby byly opatřeny v souladu s poznatky lékařské vědy. Ty podklady přináší rodič. Jsou od lékaře. Jak ten školský poradenský pracovník bude zjišťovat, že ty materiály byly vypracovány v souladu s poznatky lékařské vědy? On se bude chodit toho lékaře ptát, jestli postupoval postupy lege artiv? Ta definice je opravdu naformulována takto nešťastně, není tam, že vychází, ale "dbá na to, aby byly opatřeny v souladu". A toto si myslím, že opravdu zase vnáší další argument proto, proč to ustanovení celého toho odstavce raději z této novely vypustit a potom se případně věnovat té debatě, zda a za jakých okolností je třeba ve školské legislativě upravovat explicitně diagnostiku jednoho konkrétního typu postižení. Statistiky, které pan předseda zmínil na začátku, připomenu. Máme tady už v současné době prevalenci mentálního postižení, která je na úrovni celosvětových hodnot. V průběhu posledních čtyř let nám klesl výskyt mentální retardace, resp. mentálního postižení, tak abych dodržela ten školský termín, téměř o čtyřicet procent v dětské populaci. Vyzdravěla se nám. Záhadně. Samozřejmě, že to ukazuje na to, že diagnostika pravděpodobně neprobíhala dobře, protože ta diagnoza byla nadužívaná. Statistiky jsou k dispozici ve školství. Stačí se do nich podívat, jak se vývoj té diagnozy posunul. Ale můžeme konstatovat, že v roce 2014 jsme již na hodnotách, které jsou celosvětově platné. Takže ta diagnoza v současné době pravděpodobně nadužívaná není. Poslanec Jiří Zlatuška: Dvě minuty vypršely. Faktická poznámka - paní poslankyně Berdychová. Pardon. Jandák. (Poslanec Jandák bez mikrofonu: Já jí dám klidně přednost.) Ne, já se omlouvám. Faktická. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Já bych se chtěl jen trošku vrátit do reálu, protože jsem tady od 10:00 hodin zdrcen. Já nechápu, proč máme Ministerstvo školství, proč máme spoustu placených odborníků, když tady máme tolik institucí, které žijí z peněz daňových poplatníků. To je zdrcující. My se nikdy nemůžeme dohodnout. Prosím vás, pojďme se vrátit k hlasování a k dělné práci. Protože těch institucí, se bojím, bude v této zemi, ještě více, které nevěděly o dnešním datu, a kdyby sem přišly, jsme tady do příštích Vánoc. Děkuji vám. Poslanec Jiří Zlatuška: Já myslím, že o tom věděly teď i díky tomu přerušení. Paní poslankyně Berdychová - faktická. Tak normální. Tak ne. Tak dobře. Tak já bych v tom případě paní náměstkyni Hanzlíkovou a poté tak, jak byl ten pořad. Paní Hanzlíková: Dobrý den. Já velmi krátce, protože chápu, že už jsme tady dlouhou dobu a padlo tady mnoho argumentů, tak bych chtěla velmi poděkovat Ministerstvu školství za tuto novelu, protože se plně ztotožňujeme, že je to opravdu velký krok v budoucnosti školství. A to vzhledem k tomu, že odstupujeme od diagnóz a ve prospěch systému podpůrných opatření, co my vnímáme jako velmi pozitivní pro všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Ale zároveň musím říci, že se opravdu po velkých diskusích, které jsme vedli i na ministerstvu, já sama jsem se účastnila mnoha kulatých stolů a jednání a samozřejmě se na mě jako na náměstkyni pro ochranu práv dětí obrací spousta organizací, které hájí práva dětí s mentálním postižením, tak se přikláníme k tomu, vypustit odstavec 5 z § 16 a podporujeme tedy pozměňovací návrh paní poslankyně Berdychové. Děkuji.

-30Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji a paní poslankyně Berdychová. Poslankyně Martina Berdychová: Já se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který se skládá ze dvou částí. První se týká celého § 16, bude trochu duplicitní, tedy téměř duplicitní až na jeden bod, s návrhem paní poslankyně Bohdalové, který byl vložen do systému, ale zapomnělo se tam na podporu dětí s alternativními formami komunikace a došlo tam pak i k dalšímu přečíslování, tak pro větší přehlednost tam dávám změny v § 16 jako celek. Další bod, ten sporný, ten se týká právě vypuštění odst. 5 z § 16a. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní zpravodajka ještě. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Teď nevystupuji jako zpravodaj, ale chtěla bych se veřejně přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem přednesla na podvýboru, a týká se vysvětlení oblasti § 16, že se nemusí vystřídat všechna podpůrná opatření. Je to takové zpřesnění, potom se tam zohledňují záležitosti, které se týkají dětí, které jsou neslyšící, a potom jsou tam nějaké technické věci, které už se netýkají § 16, ale týkají se smluv mezi školami a zaměstnavateli a další, tak jak byly probrány na podvýboru pro regionální školství. Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Ještě někdo? Není, takže uzavírám rozpravu k této věci. Předávám slovo paní zpravodajce, aby řídila. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já vám velice děkuji, to je opravdu vděčná úloha v této situaci, ale máme tu několik, dá se říci, velmi mnoho pozměňovacích návrhů, ale já bych se věnovala pouze těm, ke kterým se zde poslanci přihlásili a které jsme tu projednali nebo projednali na podvýboru. Omlouvám se, budu to brát tak, jak je to načteno v systému. Nejdřív podvýbor. Takže to je podvýbor, a to je: Na podvýboru se načetl pozměňovací návrh - moje maličkost, potom paní poslankyně Dobešová, která se také k němu přihlásila, a potom paní poslankyně Putnová, což je pozměňovací návrh, který se týká individuálního vzdělávání na druhém stupni. To jsou tři pozměňovací návrhy, které byly projednány a odsouhlaseny na podvýboru. Takže jestli mohu, dám hlasovat dohromady o těchto třech pozměňovacích návrzích. Je to vlastně usnesení podvýboru, které se týkalo těchto tří pozměňovacích návrhů: komplexního mého a potom dvou paní poslankyně Putnové a paní poslankyně Dobešové. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní poslankyně Putnová si explicitně přála 4 samostatná hlasování. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já teď hovořím o podvýboru. Poslanec Jiří Zlatuška: Podvýboru, dobře. A s tím, že ovšem některé z návrhů, co jsou tady, jsou v konfliktu s komplexním, jinými slovy... Jen upřesňuji, aby bylo jasno, o čem se hlasuje. Čili pokud bude přijat podvýborový, tak to znamená, že nebudou moci být hlasovány další, co zde mohly být navrhovány. To je jen důsledek tohoto způsobu hlasování. Paní poslankyně Semelová ještě k tomuto. Poslankyně Marta Semelová: Pokud se jedná o komplexní návrh ze školského podvýboru. Já s naprostou většinou toho nemám problém, ale chtěla jsem požádat, jestli je možno hlasovat zvlášť o návrhu paní poslankyně Putnové ohledně individuálního vzdělávání

-31na druhém stupni základních škol. My jsme zásadně proti tomu a dělá to potom problémy s hlasováním o celkovém pozměňovacím návrhu. Poslankyně Vlasta Bohdalová: My jsme si asi špatně rozuměli, protože komplexní pozměňovací návrh z podvýboru, který předkládám já, nezahrnuje návrhy, které dává paní Putnová, protože paní Putnová a paní Dobešová daly na podvýboru samostatné, takže my nejdříve budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu, tedy mém, potom o návrhu paní Dobešové a o návrhu paní Putnové. Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych v tomto jen zdůraznil: Termín komplexní pozměňovací návrh není v jednacím řádu Sněmovny. Je to folklór, ale není to součástí jednacího řádu, takže se domnívám, že o té části, pozměňovací návrh paní poslankyně Berdychové, bychom měli hlasovat separátně, nikoli dohromady se zbylými. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Ale to potom, pokud budeme hlasovat o návrzích paní poslankyně Berdychové, tak nelze hlasovat návrh podvýboru. Poslanec Jiří Zlatuška: Ale termín komplexní pozměňovací návrh prostě není. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Tak já se omlouvám, že jsem užila úzu, který se tu léta letoucí používal, omlouvám se, jedná se o můj pozměňovací návrh, poslankyně Bohdalové, přijatý podvýborem pro regionální školství. Omlouvám se a když bych někdy ještě použila komplexní pozměňovací návrh, přátelé, opravte mě. Poslanec Jiří Zlatuška: Fajn, ano. Takže nechávám hlasovat o tomto návrhu paní poslankyně Bohdalové, tak jak byl přijat v usnesení podvýboru. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Stanoviska. Stanovisko ministerstva. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko ministerstva. Pardon, ještě paní poslankyně asi. Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo. Ráda bych tu uvedla na správnou míru to, o čem se tady bavíme a o čem budeme hlasovat. Ano. Prosím. Podvýbor pro střední, vyšší odborné, základní a mateřské školství hlasoval o některých pozměňovacích návrzích. Jeden z nich byl můj pozměňovací návrh, ze kterého po odsouhlasení byly vyčleněny části a včleněny do pozměňovacího návrhu paní Bohdalové. Proto ona o něm hovoří jako o komplexním pozměňovacím návrhu, vládním pozměňovacím návrhu. Přesto tam ale zůstává část mého pozměňovacího návrhu, který nebyl včleněn do tohoto komplexního návrhu. A za tím si stojím a byla bych ráda, abychom o něm hlasovali. Když byl komplexní, tedy když byl v celém, plném znění, tak ho podvýbor podpořil. Následovalo usnesení, že tedy bude vytvořen komplexní, ten, který vyjde z toho, co bylo podpořeno na školském podvýboru. Návrh paní Putnové podvýborem nebyl schválen. To je jen konstatování závěrů jednání dvou školských podvýborů z listopadu loňského roku. Tak abyste rozuměli, o čem v podstatě tady teď vedeme řeč. Děkuji za pozornost. Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych se tedy stejně přihlásil k tomu technickému stavu, jen fakticky. V okamžiku, kdy spojíme věci tímto způsobem dohromady, není to vládní návrh, protože vláda nemá možnost nic předkládat, je to buď podvýbor nebo poslanci. Pokud to spojíme dohromady, zbavujeme se možnosti pozitivně hlasovat o návrhu paní poslankyně

-32Berdychové. Spojení samotné, když si vezmu dohromady, že od Ministerstva školství zaznělo, že obě varianty jsou přijatelné, tak sekundární efekt tady tohoto je, že v okamžiku, kdy někdo bude chtít podpořit návrh paní poslankyně Berdychové, tak bude hlasovat proti celému návrhu. Všichni jsou srozuměni s tím, že to tady takhle bude, že prostě v okamžiku, kdy vynecháme dva body, abychom měli možnost, ten, kdo chce, aby byla možnost přijmout pozměňovací návrh paní poslankyně Berdychové, musí hlasovat proti tomu, co tady bylo nazváno komplexním. Toto je sekundární efekt tohoto, všechno ostatní jsou jen procedurální kličky. Paní poslankyně Dobešová. Poslankyně Ivana Dobešová: Dobře. Pak tedy na to reaguji tím způsobem, že pojďme hlasovat o poslaneckém návrhu paní Bohdalové po částech, po, řekněme, částech ne technických, ale obsahových částech, a tím se vyhneme tomu, co vy tu předjímáte. Pokud nebude ta část, která je včleněna u paní Bohdalové, odsouhlasena, je tam prostor pro paní Berdychovou. Já s tím nemám problém, ale měli byste respektovat rozhodnutí dvou podvýborů. A dva podvýbory schválily vládní verzi návrhu zákona § 16a. To je potřeba také na fóru ještě jednou zopakovat. A to na jednání minulý týden znovu podpořili tento vládní návrh. A mluvím o původním znění zákona, nikoli o pozměňovacích návrzích. Děkuji za pozornost. Poslanec Jiří Zlatuška: Paní poslankyně Bohdalová. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Mně tu malinko zůstává rozum stát, protože proč se tedy dvakrát scházel podvýbor a přijal návrh, který jsme tam prodiskutovali, jak řekla paní Dobešová, kdy jsme do návrhu dali i věci, které měla ona ve svém pozměňovacím návrhu. Vždycky to tak bylo, chtěli jsme tím usnadnit potom práci, schvalování a zmatek na jednání Sněmovny, proto byl vytvořen můj pozměňovací návrh schválený podvýborem. Jestliže postupujeme tímto způsobem, tak začínám mít pochybnosti o práci podvýborů, jestli vůbec někdo bere práci v potaz, protože podvýbory to projednaly dvakrát, lidé, kteří se zabývají regionálním školstvím, předškolní výchovou atd., to prodiskutovali a došli k tomuto závěru. Myslím si, že jediné řešení z této cesty je, hlasovat o návrhu. Jestliže neprojde, potom budeme hlasovat další. Ale něco z toho vyčleňovat, začleňovat..., já si myslím, že jedinou cestu tu máme – rozhodnout hlasováním. Poslanec Jiří Zlatuška: Jen podotýkám: Máme dvě minuty do okamžiku, kdy jsem říkal, že to přerušíme, přeruším jednání. Já jsem jen říkal, co je důsledek toho, když to budeme tady takhle hlasovat, je-li s tím srozumění, nic proti tomu. V tom případě ještě paní poslankyně Semelová. Poslankyně Marta Semelová: Já mám procedurální návrh, abychom pokračovali a dohlasovali tento bod. Mám na mysli školský zákon. Poslanec Jiří Zlatuška: Dám o tomto procedurálním návrhu hlasovat bez rozpravy. Kdo je pro to, aby se pokračovalo hlasováním a posunul se oběd, ať zvedne ruku a stiskne ano. Kdo je proti? Přihlášeno 15, pro 13, přijato, takže pokračujeme. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Takže vraťme se tedy k tomu. Navrhuji, abychom nejdříve hlasovali o mém pozměňovacím návrhu, o usnesení podvýboru. Jestli tedy mohu dát hlasovat. Nebo kdo bude řídit hlasování.

-33Poslanec Jiří Zlatuška: Já dám hlasovat. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko ministerstva pozitivní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Kladné. Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Pro 9, proti... V každém případě, je-li to zpochybněno, ať je to v záznamu. Já si myslím, že je důležité, aby byla skutečná skóre. Poslanec Jiří Zlatuška: Já zpochybňuji toto hlasování, ruším to hlasování, je sporné. Považuji ho za zmatečné a znovu hlasujeme. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko „ne“ a zvednout ruku. Pro 9, proti 3, zdrželi se 3, čili návrh byl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Nyní si dovolím dávat hlasovat o dalším návrhu, který byl projednán na podvýboru, a to je návrh paní poslankyně Dobešové. Body 4, 5, 6 a 9 usnesení podvýboru. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 5, proti nikdo, zdrželo se 10. Návrh byl zamítnut. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Tím jsme se myslím vyrovnali se všemi usneseními, která byla přijata na podvýboru, a můžeme začít hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, které byly načteny zde, tzn. byl zde načten nebo oznámen návrh pana poslance Svobody, který se týkal vypuštění § 16 odst. a), a vlastně stejný návrh je i paní poslankyně Berdychové. Paragraf 16a odstavec 5. Tak. Takže teď který hlasovat dřív. On je to stejný návrh, takže oba dva návrhy. Takže abychom rozuměli: Hlasujeme o návrhu pana poslance Svobody vypustit § 16a odst.5. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 6, proti 8, zdržel se 1. Návrh byl zamítnut. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Teď jestli dovolíte, protože návrh paní poslankyně Berdychové, který obsahoval tento § 16a odst. 5, ale obsahuje i návrhy, které už byly přijaty v mém pozměňovacím návrhu, takže podle mého názoru je to nehlasovatelné, takže o něm nebudeme hlasovat. Poslankyně Martina Berdychová: V návrhu paní poslankyně Bohdalové chyběly... přidala jsem tam další bod. Zapomnělo se na podporu dětí s alternativními formami

-34komunikace. Proto i na základě konzultace s legislativou jsme ten paragraf přepsali znovu jako celek, takže není to úplně shodné s paní poslankyní Bohdalovou, rozšiřuje se to o další bod a dochází tam k dalšímu přečíslování. Byl tam k tomu i soulad ministerstva. Více méně jen doplnění, ale protože paní poslankyně Bohdalová tenkrát už to vložila do systému, tak jsem se s tím technicky prostě neuměla jinak poprat. Poslanec Jiří Zlatuška: Takže toto by mělo být v tom případě hlasovatelné. Poslankyně Martina Berdychová: Můžeme to rozdělit, skládá se to ze tří bodů, bod 1: § 16 plus bod 3, který odkazuje na změnu zákona o pedagogických pracovnících, to je to, na čem se shodneme, a pak byl bod 2, to je to sporné, stejný návrh, jako měl pan poslanec Svoboda. Rozdělit hlasování. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Pan náměstek se chce vyjádřit. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Je to v podstatě jednoduché. Jedna jediná změna, která se týká dětí s problémy v augmentativní komunikaci, je ustanovení § 16 odst. 7. To je to nové ustanovení, které tam paní poslankyně Berdychová doplňuje. Špatné číslování. Odst. 8, pardon. Přičemž novela je už promítnuta i do zákona o pedagogických pracovnících tak, jak to navrhovala paní poslankyně Bohdalová. To už je odsouhlasené. Takže pokud by se hlasovalo pouze o té změně týkající se § 16 odst. 8, tak samozřejmě ministerstvo k tomu má stanovisko pozitivní. Poslanec Jiří Zlatuška: Takže nechávám hlasovat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Rozumím tomu tak, že teď vynecháváme hlasování o odstavci 5, ano, protože už bylo odhlasováno. Vlastně hlasujeme jen de facto o odstavci 7, o tom doplnění? Poslankyně Martina Berdychová: Jestli mohu navrhnout: Já jsem to rozdělila do tří bodů, takže teď navrhuji hlasovat o tom nesporném, a to se týká bodu 1 a 3 v mém pozměňovacím návrhu. Pak je i další přečíslování, tak nevím. Poslanec Petr Kořenek: Já se s dovolením zeptám: Je problém odhlasovat, nebo musí se to hlasovat, když je to vlastně pozměňovací návrh paní kolegyně Bohdalová ve znění pozměňovacího návrhu, který se týká § 16 odst. 8, kdy bude znění paní kolegyně Berdychové, čili ve znění..? Jde mi jen o tu formulaci. Poslanec Jiří Zlatuška: Je jasné, o čem hlasujeme? Je to jen technická úprava. Je zde kladné stanovisko, pozitivní, nechávám o tom hlasovat. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 15, návrh byl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Potom tu máme návrhy paní poslankyně Novákové, zdůvodňovala je tady, je to návrh týkající se školských rad. Prosím o stanovisko. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Negativní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Negativní.

-35Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro tento návrh, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 6, proti 4, zdrželo se 5. Návrh nebyl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Další návrh je návrh paní poslankyně Semelové, to je návrh, který se týká, jednoduše řečeno: z dikce zákona vypustit, aby přípravné třídy mohly zřizovat i církevní školy. Zjednodušeně řečeno. Myslím, že jste dobře poslouchali, že víte, co to je. Stanovisko ministerstva? Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Nechávám hlasovat. Kdo je pro, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 3, proti 10. Návrh byl zamítnut. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Ještě paní poslankyně Nohavová. A to je novela, která se týká přijímání do přípravných tříd. Teď tam zní, že se přijímají zejména děti. A paní poslankyně Nohavová navrhuje děti přednostně. To je celé. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko ministerstva pozitivní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Pozitivní. Poslanec Jiří Zlatuška: Nechávám o tom hlasovat. Kdo je pro, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 13, proti 1. Tento návrh byl přijat. Další? Poslankyně Vlasta Bohdalová a Poslanec Jiří Zlatuška: 1835, to je to sledování stavu stavu ve třídách... Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Stanovisko negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Dávám hlasovat. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Přihlášeno 15, pro 2, proti 5. Návrh nebyl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Poslední návrh je paní poslankyně Putnové. Ta má 4 hlasování. To bude mazec, až to bude na Sněmovně. Paní poslankyně Putnová, tam se hlasuje nejprve o bodu 1, 6, 8 v tom jejím návrhu. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Je to registr pedagogických pracovníků.

-36Kdo je pro, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Pro 8, proti 6, zdržel se 1. Tento návrh byl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Další, druhé hlasování, je hlasování o bodech 2, 4, 5. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: To je návrh týkající se individuálního vzdělávání. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Pro 8, proti 6, zdržel se 1. Tento návrh byl přijat. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Třetí hlasování je bod 3. Poslankyně Vlasta Bohdalová: negativní. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Je to návrh, který se týká školských rad. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko „ne“ a zvedne ruku. Pro 5, proti 6, zdrželi se 4. Tento návrh byl zamítnut. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Poslední bod 7. Poslanec Jiří Zlatuška: Svobodný přístup k informacím. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko negativní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Stanovisko negativní. Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Pro jsou 4, proti 6, zdrželo se 5. Návrh byl zamítnut. Poslankyně Vlasta Bohdalová: To nebyl... Já jsem vynechala návrhy, které byly načteny někde jinde a byly vloženy. Poslanec Jiří Zlatuška: Takže teď hlasování o návrhu jako o celku. Pan náměstek ministra školství pro legislativu Petr Mlsna: Stanovisko pozitivní. Poslankyně Vlasta Bohdalová: Pozitivní.

-37Poslanec Jiří Zlatuška: Kdo je pro, ať stiskne „ano“ a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne „ne“ a zvedne ruku. Pro 11, zdrželi se 4. Výsledek je, že návrh byl přijat. Děkuji zástupcům ministerstva, děkuji paní zpravodajce. Teď pauza a budeme pokračovat ve 14.00 hodin pokračováním zahraničních cest. A Technologickou agenturou ještě. ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________

Podané pozměňující návrhy s hlasováním hlasováno o možnosti vystoupení hostů - 1. hlas. - 13, 0, 1 hlasováno o zkrácení doby vystoupení hostů po dobu dvou minut - 2. hlas. - 9, 2, 4 - předseda Zlatuška - za dvě minuty bude vyhlášena pauza na oběd - posl. Semelová - navrhuje pokračovat v jednání bez pauzy, dokud se neodhlasují jednotlivé PN - hlasováno o pokračování jednání - 3. hlas. 13, 0, 2 hlasování o pozměňujících návrzích: 1. usnesení podvýboru: 1. V čl. I se za dosavadní bod 2 vkládá nový bod 3., který zní: 3. „V § 8 se na konci textu odstavce 6 doplňují slova „, a to i v případě, že převažujícím předmětem činnosti takové právnické osoby je podnikání podle zvláštních právních předpisů. Školu nebo školské zařízení může podle věty první zřídit také několik právnických nebo fyzických osob společně“.“. Následující body se přečíslují. 2.

V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 odst. 2 písmeno g) zní: „g) využití asistenta pedagoga,“.

3. V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 odst. 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní: (h) využití dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele pro neslyšící nebo možnosti působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů,“. Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena i) a j). 4. 5.

V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 odst. 2 se dosavadní písmeno i) zrušuje. V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 odstavec 3 zní: „(3) Podpůrná opatření podle odstavce 2 se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Podpůrná opatření různých druhů nebo stupňů lze kombinovat. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte,

-38žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům poskytování dosavadních podpůrných opatření by podpůrná opatření nižšího stupně nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností dítěte, žáka nebo studenta a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis.“. 6. V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní: „(7) Podpůrná opatření při vzdělávání dítěte, žáka a studenta, který nemůže vnímat řeč sluchem, se volí tak, aby bylo zajištěno vzdělávání v komunikačním systému neslyšících a hluchoslepých osob12), který odpovídá potřebám dítěte, žáka nebo studenta. Žákům a studentům vzdělávaným v českém znakovém jazyce se souběžně poskytuje vzdělávání také v psaném českém jazyce, přičemž znalost českého jazyka si tito žáci a studenti osvojují metodami používanými při výuce českého jazyka jako cizího jazyka. Využívá-li škola nebo školské zařízení tlumočníka českého znakového jazyka, zajistí, aby jeho činnost vykonávala osoba, která prokáže vzdělání, nebo praxi a vzdělání, jimiž získala znalost českého znakového jazyka na úrovni rodilého mluvčího a tlumočnické dovednosti na úrovni umožňující plnohodnotné vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta.“. Dosavadní odstavce 7 až 9 se označují jako odstavce 8 až 10. 7. V čl. I v dosavadním bodu 6. v § 16 v dosavadním odstavci 7 se věta druhá nahrazuje větou „Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání.“. 8. V čl. I v bodu 6. v § 16 se v dosavadním odstavci 7 slova „a s odstavcem 3 větou druhou“ zrušují. 9.

V čl. I v dosavadním bodu 18 v textu § 28a odstavec 4 zní: „(4) Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení předává údaje do registru pedagogických pracovníků v elektronické podobě, včetně pořadového čísla pedagogického pracovníka a údajů umožňujících jeho ztotožnění v registru obyvatel. Neprodleně po přijetí údajů umožňujících ztotožnění pedagogického pracovníka v registru obyvatel zajistí ministerstvo jejich nahrazení agendovým identifikátorem fyzické osoby.“.

10.

V čl. I se za dosavadní bod 33 vkládá nový bod 34, který zní: „34. V § 60a se na konci odstavce 7 doplňuje věta „Uchazeč může vzít zpět zápisový lístek uplatněný v přijímacím řízení podle § 62 nebo § 88, pokud byl následně přijat do oboru vzdělání, na který se nevztahuje § 62 ani § 88; na další postup uchazeče se použijí věty první a druhá.“.“. Následující body se přečíslují.

11.

V čl. I se za dosavadní bod 57 vkládají nové body 58 a 59, které znějí: „58. V § 149 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Navrhuje-li se zápis změny v údajích o právnické osobě vykonávající činnost školy nebo školského zařízení v rejstříku

-39z důvodu převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, posuzuje orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, podmínky pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení u přejímající právnické osoby obdobně, jako by se jednalo o zápis nové školy nebo školského zařízení.“. 59. V § 150 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Před podáním žádosti o výmaz střední nebo vyšší odborné školy, kterou nezřizuje kraj, nebo oboru vzdělání takové školy z rejstříku škol a školských zařízení projedná právnická osoba vykonávající činnost školy nebo její zřizovatel s krajem, na jehož území má právnická osoba vykonávající činnost školy sídlo, možnost převodu činnosti školy v odpovídajícím rozsahu na právnickou osobu zřizovanou krajem. Zápis z tohoto projednání se přikládá k žádosti o výmaz školy z rejstříku škol a školských zařízení.“.“. Následující body se přečíslují. 12. V čl. I v dosavadním bodu 87 se v textu § 183a odst. 7 slova „právnickým osobám vykonávajícím činnost školy nebo školského zařízení a“ zrušují. 13.

V čl. II se za dosavadní bod 2 doplňuje nový bod 3, který zní: „3. Pravidla zpětvzetí zápisového lístku podle § 60a odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí v přijímacích řízeních do prvního ročníku středního vzdělávání zahájených ve školním roce 2015/2016 pro následující školní rok.“. Následující body se přečíslují.

14.

V čl. II dosavadní bod 5 zní: „5. Správní řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“.

15.

Za dosavadní část čtvrtou se vkládá nová část pátá, která včetně nadpisu zní: „ČÁST PÁTÁ Změna zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Čl. VI V § 22 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb. a zákona č. 198/2012 Sb., se odstavec 4 zrušuje. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.“. Dosavadní část pátá se označuje jako část šestá. - 4. hlas. - zmatečné - 5. hlas. - 9, 3, 3 PN posl. Dobešová 1. Za dosavadní bod 71 se vkládá nový bod, který zní: „X. V § 167 odst. 2 se za větu druhou vkládá věta „Ve školské radě při střední škole, která poskytuje vzdělávání v oboru vzdělání, jehož součástí je praktické vyučování, a při vyšší odborné škole obsazují zástupci uvedení ve větě druhé vždy po jedné čtvrtině členů a čtvrtinu členů školské rady tvoří ředitelem školy jmenovaní odborníci působící v zaměstnaneckém, členském nebo obdobném poměru k osobě, u které lze podle § 65 odst. 2 nebo § 96 odst. 2 vykonávat praktické vyučování nebo odbornou praxi na základě smlouvy.“.“. Následující body se přečíslují.

-402. Za dosavadní bod 72 se vkládá nový bod, který zní: „X. V § 167 odst. 3 se slova „nebo zvolen pedagogickými pracovníky školy“ nahrazují slovy „, zvolen pedagogickými pracovníky školy nebo jmenován ředitelem školy podle odstavce 2 věty třetí“.“. Následující body se přečíslují. 3. Za dosavadní bod 83 se vkládá nový novelizační bod, který zní: „X. V § 181 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Kraj vytváří soustavu středních a vyšších odborných škol, které zřizuje, se zřetelem na dostupnost podmínek pro výkon praktického vyučování a odborné praxe. Záměry změn v soustavě středních a vyšších odborných škol koordinuje s rozvojem středních a vyšších odborných škol jiných zřizovatelů a s rozvojem hospodářských odvětví, v nichž se vykonává praktické vyučování a odborná praxe.“.“. Následující body se přečíslují. 4. V čl. II se za dosavadní bod 9 doplňuje nový bod, který zní: „X. Složení školské rady uvede zřizovatel školy do souladu s § 167 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději před uskutečněním prvních voleb do školské rady následujících po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.“. Poznámky k pozměňovacím návrhům: Ad 1 a 2 – § 167 odst. 2 a 3 Opatřením ve prospěch úzkého kontaktu odborného vzdělávání s praxí je změna povinného složení školské rady středních škol, v nichž se vykonává praktické vyučování, a vyšších odborných škol. Dosavadní třetinové členění školské rady na zástupce zřizovatele, pedagogických pracovníků a žáků (zákonných zástupců) se nahrazuje čtvrtinovým, přičemž jednu čtvrtinu členů budou povinně tvořit zástupci hospodářských subjektů, u nichž se na základě smlouvy může vykonávat praktické vyučování nebo odborná praxe. Tyto zástupce bude jmenovat ředitel školy, neboť ředitel je bezprostředně obeznámen s dostupnými kapacitami pro výkon praktického vyučování a může nejlépe vybrat zástupce „zaměstnavatelů“, s nimiž bude škola spolupracovat při rozvoji vzdělávací činnosti. Ad 3 - § 181 odst. 3 Na kraj jako zřizovatele se nově klade povinnost postupovat při tvorbě koncepce rozvoje vlastních odborných škol tak, aby byly zajištěny podmínky pro uskutečňování praktického vyučování a odborné praxe. Povinností kraje koordinovat rozvoj vlastních odborných škol s rozvojem škol jiných zřizovatelů se zdůrazňuje, že i mj. soukromé školy mají ve vzdělávací soustavě důležité postavení. V souvislosti s předchozími pozměňovacími návrhy bude ze zákona zřejmé, že význam soukromých škol je specifický v oblasti odborného vzdělávání, kde právě zřizování těchto škol v rámci „zaměstnavatelů“ je ze strany soukromého sektoru nezastupitelným přínosem pro rozvoj odborného vzdělávání v kontaktu s praxí. Ad 4 – čl. II nový bod 10 Přechodným ustanovením se zajišťuje postupný přechod na nové složení školských rad odborných škol. Nejpozději k němu musí dojít v souvislosti s nejbližšími řádnými volbami, není ale vyloučeno, aby zřizovatel změnil složení školské rady dříve. - 6. hlas. - 5, 0, 10 - zamítnut

-41PN posl. Svoboda a posl. Berdychová V části první Čl. I v dosavadním bodě 7. se v § 16a odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6. - 7. hlas. - 6, 8, 1 - zamítnut PN posl. Berdychová V čl. I se za nový odst. 7 vkládá odst. 8, který zní: (8) Podpůrná opatření při vzdělávání dítěte, žáka a studenta, který při komunikaci využívá prostředků alternativní nebo augmentativní komunikace se volí tak, aby bylo zajištěno vzdělávání v komunikačním systému, který odpovídá potřebám dítěte, žáka nebo studenta. 8. hlas. - 15(všichni) pro PN posl. Nováková 1. V Čl. I se za dosavadní bod 2. vkládá nový bod 3., který zní: „3. V § 12 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Zřizovatel tato kritéria zveřejní vždy.".". Následující body se přečíslují. 2. V Čl. I se za dosavadní bod 75. vkládá nový bod 76., který zní: „76. V § 168 odst. 1 písmeno i) nově zní: „i) podává návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy. Návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy musí být řádně odůvodněn. Odůvodnění návrhu vychází z kritérií pro hodnocení škol zveřejněná zřizovatelem podle § 12 odstavce 5.".". Následující body se přečíslují. Odůvodnění: Možnost zřídit školskou radu, která otevře zákonným zástupcům nezletilých dětí, zletilým žákům, pracovníkům školy a občanům obce pověřeným zřizovatelem školy možnost podílet se na správě školy, se objevila v zákoně 564/1990 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství. - 9. hlas. - 6, 4, 5 - zamítnut PN posl. Semelová 1. V části první, čl. I bod 28. nově zní: „28. V § 47 odstavec 1 zní: „(1) Obec, svazek obcí a kraj mohou zřizovat přípravné třídy základní školy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, zejména děti, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 10 dětí. Ke zřízení přípravné třídy základní školy obcí, svazkem obcí a krajem je nezbytný souhlas krajského úřadu.“.“. Odůvodnění Garantem za předškolní vzdělávání dětí by měl být stát, společně s kraji a obcemi. MŠMT navíc v současné době rozšiřuje možnosti navýšení kapacit mateřských škol vyšší finanční podporou obcí, ať již z národního fondu či peněz z EU. Zároveň vyčleňuje prostředky na tyto účely ve státním rozpočtu. Kromě toho demografický vývoj naznačuje, že v budoucích letech dojde ke snižování počtu dětí v mateřských školách. - 10. hlas. - 3, 10, 2 - zamítnut PN posl. Nohavová § 47 odstavec 1 „zejména“ se nahrazuje „přednostně“

-42(1) Obec, svazek obcí, kraj, registrovaná církev a náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, mohou zřizovat přípravné třídy ZŠ pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, přednostně děti, kterým byl povolen odklad školní docházky. Odůvodnění: Pozměňovací návrh řeší situaci, kdy návrh sice slovem „zejména“ upřednostňuje děti s odkladem před dětmi v normálním režimu, ale ve skutečnosti svou dikcí nezaručuje, že tyto děti musí být upřednostněny. V podstatě by v extrémních případech bylo možné naplnit třídu i jen pětiletými dětmi a děti s odkladem zcela pominout. Proto se změnou na jednoznačnou povinnost „upřednostnit“ děti s odkladem tento formulační nedostatek napravuje. Uvedená dikce zároveň nikterak nebrání zřizovatelům, v případě nedostatečného počtu dětí s odkladem, potřebných pro vytvoření takovéto třídy, doplnit takovouto třídu i o vhodné „adepty“ z dětí bez odkladu školní docházky, tedy zejména o děti s „hraničními stavy“, kdy by sice odklad byl vhodný dle názoru odborníků, ale rodiče nesouhlasí nebo naopak v případech, kdy rodiče odklad požadují, ale dle názoru odborných pedagogických pracovníků není odklad nezbytný či děti na hraně věku apod. Uvedená znění zajistí jednoznačně upřednostnění dětí s odkladem, ale zároveň umožní i zřizovatelům optimalizovat jak početní tak i osobnostní složení takovýchto skupin, čímž se zamezí riziku, že při nedostatku dětí s odkladem by třída nemohla být vůbec otevřena, ať již pro zákonné omezení, či pro zjevnou neefektivnost. Tento aspekt se dále prohloubí i v důsledku připravovaného zřízení „povinného“ posledního ročníku MŠ - 11. hlas. - 13, 1, 1 PN posl. Zlatuška (načetl PN posl. Gabala) 1. V § 12 se vkládá nový odstavec 5, který zní: „Hodnocení vzdělávací soustavy v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání, zejména s ohledem na sociální a etnický původ dětí a žáků, nechává zpracovat ministerstvo alespoň jednou ročně způsobem umožňujícím meziroční srovnání. Součástí tohoto hodnocení je analýza nerovnosti šancí a vzdělanostních drah žáků. Výsledky tohoto hodnocení jsou po zpracování zveřejněny způsobem umožňujícím vzdálený přístup bez zbytečného odkladu.“ Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. odůvodnění Vzdělávací systém je jednou z nejvýznamnějších integrujících sil každé vyspělé společnosti, a to nejenom v oblasti předávání poznatků, kulturního kapitálu, rozvíjení schopností, sdílených hodnot a společných tradic, ale rovněž z hlediska vývoje a kořenů společenských nerovností, v přístupu na pracovní trh, v zaměstnanosti a následně v životní úrovni i v kvalitě života. Jedním z nejvýznamnější zdrojů vzdělanostních nerovností v ČR je sociální původ, vzdělání a sociální postavení rodičů a jak ukazují výsledky dostupných analýz také etnický původ rodičů. Vzdělávací systém tak přímo ovlivňuje soudržnost české společnosti, výskyt i šance na překonávání sociálního znevýhodnění i sociální vyloučení. V mezinárodních srovnávacích výzkumech (například OECD) patří Česká republika dlouhodobě k zemím, kde jsou vzdělanostní výsledky a vzdělanostní dráhy dětí nadprůměrně silně ovlivněny jejich sociálním původem a jsou tak silně ovlivňovány mimoškolními faktory a v důsledku sociálně znevýhodňovány. Jak pro zvýšení sociální otevřenosti vzdělávacího systému, tak pro zvýšení role vzdělávacího systému v integraci, demokratičnosti a soudržnosti české společnosti potřebují školský systém i vzdělávací politika pravidelné, dlouhodobé a systematické monitorování těchto nerovností a jejich vývoje, aby mohla kvalifikovaně a adekvátně posilovat rovnost vzdělanostních šancí. Posilování rovnosti v přístupu ke vzdělání, a to z nejrůznějších

-43hledisek, včetně regionálního, etnického, sociálního rozměru, vyžaduje kvalitní informace o vývoji nerovností. Vyrovnávání nerovností sociálního a kulturního prostředí i regionálních nerovností podporuje zdravý demokratický vývoj, soudržnost společnosti a snižuje podíl sociálně vyloučených. Vhodně nastavený vzdělávací systém může podstatně přispívat ke zvyšování prostupnosti společnosti, vyrovnávat životní příležitosti, omezovat vytlačování znevýhodněných skupin na okraj společnosti a tím přispívat k její stabilizaci. Protože se dlouhodobě nedaří překonávat váhu sociálního znevýhodnění pramenícího ze sociálního původu žáků a řada sociálních skupin má, podle mezinárodních výzkumů, ke vzdělání značně nerovný přístup, je nutné zavést pravidelné sledování a analýzu vzdělanostních drah a šancí na základě sociálního a etnického původu a jejich pravidelné vyhodnocování. K § 12 odst. 5 V § 12 odst. 5 se stanovuje nová povinnost ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nechat alespoň jednou ročně zpracovat na empirickém výzkumu založené hodnocení vzdělávací soustavy v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání, zejména s ohledem na sociální a etnický původ dětí a žáků. Součástí tohoto hodnocení bude také analýza nerovnosti šancí a vzdělanostních drah žáků. Dosažená zjištění budou veřejně dostupná, což umožní jejich následné využití a nezávislé posouzení k návrhům přípravy změn vzdělávací soustavy tak, aby do budoucna došlo k odstranění případných zjištěných nerovností. S ohledem na dosavadní zkušenosti z ad hoc výzkumných projektů má MŠMT potřebné metodické a metodologické znalosti a schopnosti ke zjišťování nerovností kapacitami České školní inspekce, a to jak v získání potřebných dat, tak v jejich zpracování. Legalita zjišťování etnického původu žáků pro potřeby překonávání etnických nerovností, diskriminace a znevýhodnění etnických skupin ve vzdělávání jednoznačně formuluje Rámcová úmluva Rady Evropy ke které ČR přistoupila a je součástí naší platné legislativy. -12. hlas. - 2, 5, 8 - zamítnut

PN posl. Putnová: V části první, čl. I: 1. Novelizační bod č. 18 se vypouští. 2. Za stávající novelizační bod 25 se vkládají nové body 26, 27 a 28: „26. V § 41 odst. 1 se věta druhá zrušuje.“ „27. V § 41 odst. 3 písm. c) zní: „c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání,““ „28. V § 41 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „Po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek uvedených v odstavci 3 odpovídá zákonný zástupce žáka.““ Dosavadní odstavce 4 až 9 se označují jako 5 až 10. 3. Novelizační bod č. 75 se vypouští. 4. Stávající novelizační bod 80 nově zní: „80. V § 174 odstavec 2 zní: „(2) Česká školní inspekce ve školách a školských zařízeních zapsaných do školského rejstříku, na pracovištích osob, kde se uskutečňuje praktické

-44vyučování nebo odborná praxe podle § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 a v místě, kde se uskutečňuje individuální vzdělávání žáka povolené podle § 41 odst. 3 v rámci inspekční činnosti, a) získává a analyzuje informace o vzdělávání dětí, žáků a studentů, o činnosti škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, sleduje a hodnotí efektivnost vzdělávací soustavy, b) zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů a akreditovaných vzdělávacích programů, c) zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem, d) vykonává kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, e) vykonává veřejnosprávní kontrolu40) využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 až 163.““ 5. Za stávající novelizační bod 80 se vkládá nový bod 81, který zní: „81. V § 174 se vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Pokud je místem, kde se uskutečňuje individuální vzdělávání žáka povolené podle § 41 odst. 3 obydlí a není dán souhlas toho, kdo v něm bydlí, se vstupem do něj, inspekční činnost podle odst. 2 proběhne ve škole, kam byl žák přijat k plnění školní docházky. V tomto případě Česká školní inspekce termín inspekční činnosti se zákonným zástupcem žáka dohodne, je-li to možné. Inspekční činnost probíhá i v tomto případě za přítomnosti a součinnosti osoby, která žáka vzdělává podle § 41 odst. 3 písm. c).““ Ostatní odstavce se přečíslují. 6. Stávající novelizační bod 87. nově zní: „87. V § 183a se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní: „(8) Ministerstvo vnitra poskytuje obecním úřadům pro účely plnění povinnosti podle § 36 odst. 8 údaje ze základního registru obyvatel. Ze základního registru obyvatel se poskytuje jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresa místa trvalého pobytu dítěte.““ Dosavadní odstavce 8 a 9 se označují jako odstavce 9 a 10. 7. Novelizační bod č. 89 se vypouští. Ostatní body se přečíslují. V části první, čl. II: 8. Novelizační bod č. 2 se vypouští. Ostatní body se přečíslují. odůvodnění: K bodu 1: Navrhuje se vypuštění zavedení nového registru pedagogických pracovníků, neboť jeho existence představuje značnou administrativní a také finanční zátěž pro školy a školská zařízení, přičemž není zřejmé, jakým způsobem a především s jakým přínosem by tato data byla dále využita. V důvodové zprávě uvedený výhled, že tento registr bude vyžadovat také kariérní řád pedagogických pracovníků, je neodůvodněný. K bodu 2 Navrhuje se umožnění individuálního vzdělávání i na druhém stupni ZŠ v zásadě za stejných podmínek jako v současné době na stupni prvním, s výjimkou zvýšeného požadavku na vzdělání osoby, která bude žáka vzdělávat (tato osoba ani nyní nemusí být rodičem či

-45zákonným zástupcem dítěte), a včetně povinnosti umožnit žákovi individuální vzdělávání, pokud jsou dány zákonné podmínky. Odpovědnost za dodržení schválených podmínek individuálního vzdělávání se klade na zákonného zástupce žáka tak, aby se předešlo aplikačním obtížím vzhledem k povinnostem ředitele školy a školského zařízení dle § 164 odst. 1 školského zákona. K bodu 3: Navrhuje se ponechání v působnosti školských rad pravomoc na podání návrhu na odvolání ředitele. Odůvodnění, že tato pravomoc je neúměrná vzhledem k postavení školských rad, je třeba odmítnout. Pokud vycházíme z toho, že je správné, aby se především zákonní zástupci žáků a studentů aktivně účastnili dění ve školách, musí pro to být připraven i orgán, jehož pravomoci jsou skutečné a participaci na chodu školu skutečně umožňují. Navíc sama existence uvedené pravomoci implicitně činí členy školské rady spoluodpovědnými za činnost vykonávanou ředitelem, čímž podstatným způsobem zvyšuje šance na odpovědný výkon jejich funkce. K bodu 4 a 5 Není pochyb o tom, že vzdělávání je výkonem veřejné správy, a to bez ohledu na to, zda je uskutečňováno ve škole zřízené veřejným či soukromým zřizovatelem. Stát tedy odpovídá za jeho kvalitu bez ohledu na osobu poskytovatele, a to dokonce i v případě, že neprobíhá ve škole, ale mimo ní na základě individuálního vzdělávání. Projevem této odpovědnosti je předběžné ověření podmínek pro individuální vzdělávání projevující se ve formě rozhodnutí o jeho povolení a průběžné ověřování jeho kvality v průběhu vzdělávání (pololetním konáním zkoušek). Součástí státního dohledu je též oprávnění ředitele školy možnost individuální vzdělávání zrušit, a to mimo jiné v případě, že nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, a pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené školským zákonem [§ 41 odst. 7 písm. a) a b)]. Praktickým problémem souvisejícím s touto kompetencí ředitele, tedy s povinností individuální vzdělávání zrušit, pakliže dojde k některé z uvedených situací, je absence mechanismu, jímž se ředitel o tom, že nastala některá z předpokládaných situací, dozví. Řediteli je tak uložena povinnosti, k jejímuž plnění mu zákon neposkytuje dostatečné nástroje, čímž de facto ponechává tento kontrolní mechanismus jen v rovině teoretické. Z toho důvodu se navrhuje umožnit České školní inspekci, aby mohla konat inspekční činnost týkající se individuálního vzdělávání nejen v kmenové škole při pravidelných pololetních zkouškách, ale podobně jako v případě praktického vyučování a odborné praxe i na místě, kde se individuální vzdělávání uskutečňuje. Tomuto oprávnění České školní inspekce pak přirozeně odpovídá implicitní povinnost těch, kteří se pohybují v místě, kde se individuální vzdělávání uskutečňuje, inspekční činnost strpět. Pokud je místem výuky obydlí rodiny žáka či jiné obydlí a jeho obyvatelé nevysloví s inspekční činností zde souhlas v souladu s čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je možné inspekční činnost provést v kmenové škole, přičemž se primárně klade důraz na dohodnutí termínu s Českou školní inspekcí, což plně odpovídá povaze domácího vzdělávání, které není vázáno na stanovené vyučovací hodiny. V obou případech je osoba žáka vzdělávající být kontrole přítomna a poskytnout České školní inspekci součinnost. K bodu 6 a 8: Jedná se o nezbytné změny návrhu související s bodem 1 tohoto návrhu, tedy vypuštěním registrů pedagogických pracovníků, neboť návrh předpokládal s jeho zavedením stanovení s tím souvisejících dalších práv a povinností. K bodu 7: Navrhuje se zrušit zvýšenou ochranu některých v návrhu stanovených dat tak, aby nepodléhala zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jakkoli je

-46sestavování neoficiálních a mnohdy zavádějících žebříčků jistě nežádoucí a mnohdy matoucí, omezení práva na informace v této míře považuji za principiálně nepřípustné a jeho následky považuji za škodlivější. Podstatné také je, že takové žebříčky nemohou mít žádný vliv na pozici školy a školského zařízení a jakékoli vztahy mezi ní a orgány veřejné správy, zejména MŠMT a zřizovatelem. Transparentnost je jedním z určujících principů veřejné správy mimo jiné související s tím, že zdrojem veškeré státní moci je lid (čl. 2 odst. 1 Ústavy), pročež má právo být o její činnosti informován, a to v plném rozsahu, ledaže veřejnému zájmu na přístupu k informacím brání jiný veřejný zájem, který je v poměru k veřejnému zájmu na informovanosti o činnosti veřejné moci, vyšší. Z důvodové zprávy plyne toliko, že účelem ustanovení je především ochránit získaná data před jejich vytěžováním pro účely, pro něž nebyla data pořízena, a jejichž naplnění by narušilo důvěryhodnost zpracovávání těchto dat. Není zřejmé, proč by důvěryhodnost měla být narušena tím, že je o věci informováno, snad jen, pokud by bylo vycházeno z předpokladu, že informace samotná je pochybná a podrobena veřejné kritice mohla by neobstát. Při takovém přístupu jeví se zájem na transparentnosti o to vyšší. Návrhy posl. Putnové se hlasovaly takto: body 1, 6, 8 - 13. hlas. - 8, 6, 1 body 2, 4, 5 - 14 hlas. - 8, 6, 1 bod 3 - 15 hlas. - 5, 6, 4 - zamítnut bod 7 - 16 hlas. - 4, 6, 5 - zamítnut přijato usnesení č. 81 - výbor doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona s přijatými pozměňovacími návrhy - 17. hlas.- 11, 0, 4 ________________________________________________________________________ Znovu otevřen bod zahraniční pracovní cesty. Nikdo nemá další návrh. hlasováno a přijato usnesení č. 80 - výbor I. revokuje usnesení č. 64 z 10. schůze ze dne 19. listopadu 2014, II. výbor doporučuje organizačnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby schválil záměr výboru k uskutečnění zahraničních cest v roce 2015, a to do: Španělska a Austrálie - 18. hlas.- 6, 0, 1. 14.00 hod. bod 3. Informace o činnosti Technologické agentury ČR, včetně informace o jednotlivých veřejných soutěžích ve výzkumu, vývoji a inovacích za 1. pololetí 2014 V úvodu mpř. KR TA ČR Holl sdělil poslancům, že v dubnu letošního roku končí volební období většině členů KR TA ČR, většina členů by ráda pokračovala. Dále sdělil, že počet stížností se snižuje. Nyní je na úrovni cca 5 procent. Na odůvodnění tohoto bodu provedl místopředseda KR TA ČR Milan Holl prezentaci, která je přílohou tohoto zápisu. Zpravodajskou zprávu přednesl za omluvenou posl. Putnovou posl. F. Vácha : ZPRAVODAJSKÁ ZPRÁVA Informace o činnosti Technologické agentury ČR a o jednotlivých veřejných soutěžích ve výzkumu, vývoj a inovacích za první pololetí roku 2104

-471. Zpráva KR TAČR je tradičně velice podrobná, KR TAČR je nyní v plném složení, a to od 24. 9. 2014. Je třeba ocenit jak počet tak obsah stanovisek a doporučení, která pro předsednictvo TAČR a kancelář TAČR kontrolní rada připravila, v zákonem požadovaném rozsahu tak plní KR TAČR svou funkci. 2. Důležitý je dle mého názoru také vypracování přehledu zkušeností a doporučení KR TAČR pro činnost hodnotících orgánů, plnící tak roli sjednocující kvazijudikatury ve věcech hodnotícího procesu. 3. Je třeba pochválit a ocenit zvýšené zaměření celé TAČR na spolupráci s vládními resorty, jak při přípravě programového období 2014-2020, taj mimo něj. 4. Nejdůležitější v prvním pololetí: - klíčová byla v první polovině 2014 příprava programu ZETA - vyhlášení výsledků čtvrté veřejní soutěže programu ALFA - v Programu na podporu rozvoje dlouhodobé spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích mezi veřejným a soukromým sektorem Centra kompetence je po skončení uzavření negociačního jednání uzavřeno 5 smluv celkem z 11 vybraných projektů - vyhlášení první veřejné soutěže v programu EPSILON, do které se přihlásilo 717 projektů - první veřejná soutěž v programu GAMA, kdy se předpokládá uzavření smlouvy u 10 z 31 projektů 5. V souvislosti se zajištěním hodnotících procesů bylo vyplaceno na úhradu expertních posudků oponentů a zpravodajů programů 0,39 % z poskytnuté účelové podpory a také celkové institucionální výdaje na činnost TA ČR a administraci programů činí 3,42 % z administrované účelové podpory. Z tohoto pohledu je financování provozu TAČR zcela v souladu s evropskými trendy. součástí zpravodajské zprávy byly i toto dotazy: Dotazy 1. V jaké fázi jsou přípravy strategie TA ČR do roku 2025? 2. Jaký je důvod poměrně nízkého počtu uzavřených smluv pro schválené výzkumné potřeby v programu BETA (TBO1 43 z 54, TB02 19 z 47, TB03 16 z 62)? 3. Jaký je současný stav a výhled financování programu EPSILON? 4. Podařilo se vyřešit problém zaměstnávaní zejména administrativních pracovníků na DPČ a DPP, který se týkal především financováním těchto zaměstnanců z nespotřebovaných nároků minulých let? Vzhledem k tomu, že výše uvedené dotazy byly na předsedkyní TA ČR a nikoli na KR TA ČR odpověděla na ně předs. TA ČR Rút Bízková - předsedkyně TA ČR Rút Bízková - v současné době je realizováno 7 programů z nichž pouze jeden se ukončuje - je to program Alfa, zde nebudeme vyhlašovat žádné další soutěže. Byla vyhlášena první soutěž v programu GAMA, první soutěž v programu Epsilon a byl připravován nový program ZETA. Průmyslový sektor říká, nedáváte peníze firmám, dáváte je vysokým školám, vysoké školy to říkají naopak. Není to pravda jsou to projekty kolaborativního výzkumu (tzn. výzkumné organizace a firmy spolupracují v těchto projektech jdou do nich společně. Důležité je pro budoucnost i pro Evropské fondy a tím financování v programu Epsilon, že 40 procent hlavních řešitelů je z hlavního města Praha. Musí se vyřešit spolupráce pražských výzkumných organizací a nepražských podniků - jak bude financována. Program Beta byla citovány ty soutěže, které byly v té době rozběhnuty v I. pol. roku 2014, tzn. první a druhá soutěž. Dnes jsme dál. Ze čtyř soutěžích je uzavřeno 54 smluv z první

-48soutěže, 47 ze 66 v druhé, 62 z 65 ve třetí soutěži a zatím sebrané podněty z 10 rezortů místo kterých poskytujeme podporu v rámci programu BETA v rámci programu veřejných zakázek ve výzkumu - bude se to rozjíždět. Program Epsilon - financování - první kolo bylo uzavřeno. Bylo přijato 725 návrhů projektů, ale podpořeno mohlo být pouze 91, to je 13 procent. Bylo málo peněz. Jsme v jednání s panem místopředsedou Bělobrádkem a MPO, zda je možné ještě na tento program přispět. Pokud to tak bude máme na webu 4 kategorie projektů, vyhodnocených. Pokud to kladně dopadne budeme podporovat vyhodnocené projekty v pořadí ve kterém jsou na webu. Zaměstnanci - nová organizační strategie je od 1. 9. 2014. V TA ČR jsou dvě ženy v kontrolní radě a dvě ženy ve výzkumné radě. Rozpočet na rok 2016 je navržen ve stejné výši jako je na rok 2015. Nedaří se navýšit počet funkčních míst - mnoho lidí pracuje na DPČ, potřebovali bychom zaměstnance na hlavní pracovní poměr. přijato usnesení č. 82 - výbor bere na vědomí Informaci o činnosti Technologické agentury ČR, včetně informace o jednotlivých veřejných soutěžích ve výzkumu, vývoji a inovacích za 1. pololetí 2014 - 19. hlas. - 9(+posl. Mihola),0,1 14.45 hod. bod 4. Zájmové vzdělávání a Koncepce podpory mládeže na období 2014 - 2020 Zpravodajem k tomuto budu je posl. Petr Kořenek. Poslanec Kořenek informoval poslance o některých poznatcích, které vyplynuly ze semináře, který proběhl v Poslanecké sněmovně. Problematika zájmového vzdělávání Zájmové vzdělávání - do školských právních předpisů bylo zakotveno zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který nabyl účinnosti 1. 1. 2005. - Definováno je v § 111 školského zákona jako vzdělávaní poskytující účastníkům naplnění volného času zájmovou činnosti se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávaní, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech. - Jedná se o nepovinné a dobrovolné vzdělávání, není na něj právní nárok. Přestože neposkytuje stupeň vzdělání, zabývá se aktivitami potřebnými pro rozvoj osobnosti, kompenzuje jednostrannou zátěž ze školy, poskytuje duševní hygienu, má funkci výchovnou, vzdělávací, kulturní, zdravotní, sociální a preventivní, rozvíjí schopnosti, znalosti, dovednosti, talent upevňuje sociální vztahy. Legislativní rámec Školský zákon: §111 zájmové vzdělávaní - § 118 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávaní ve znění pozdějších předpisů, vztahuje se něj zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Charakteristika zájmového vzdělávání

-49- Zájmové vzdělávaní nekopíruje populační křivku při poklesu počtu žáků ve školách, počet zájemců o zájmové vzdělávání vzrůstá. - Zájmové vzdělávání jednoznačně napomáhá naplňovat vzdělávací cíle stanovené školským zákonem. Střediska volného času v roce 2013/2014 dosáhla střediska volného času počtu 312. Jejich činnosti v daném roce zabezpečovalo 13,8 tis. pedagogických pracovníků. Zájmové útvary měly v roce 2013/2014 celkem 270,7 tis. účastníků (tj. o 2320 více než v předešlém roce). Statistika zajímavosti Trend poklesu počtu ZŠ je výrazně vyšší než u ŠD, u SVČ je nárůst. Koncepce podpory mládeže na období 2014 - 2020 - určuje strategické cíle státní politiky ve vztahu k mládeži - reflektuje potřeby mládeže zejména v oblastech - vzdělávání a mobility - zaměstnanosti a podnikání mladých lidí - kultury a tvořivosti - jejich participace - zdraví a zdravého životního stylu - mládeže s omezenými příležitostmi (sociální začleňování) Zabývá se také: - environmentální a globální rozvojovou problematikou - přístupem mladých lidí k právům a informacím. Cílová skupina Koncepce 2020 - primární cílovou skupinou Koncepce 2020 je mládež ve věku 13 až 30 let (jedná se o vymezení sociální skupiny, kdy věk 13 až 30 let je nazýván sociologickým věkem mládeže). Pilíře Koncepce 2020 - Usnadnění procesu přerodu mladého člověka v samostatného jedince zodpovědného za svůj život, svoji rodinu, komunitu a společnost - Orientace na skutečné potřeby a možnosti mladých lidí - Podpora potenciálu mladých lidí pro rozvoj společnosti Monitoring a vyhodnocení Koncepce 2020 Vyhodnocení dopadu Koncepce 2020 na cílovou skupinu bude realizováno prostřednictvím národní zprávy o mládeži v mezidobí a na konce platnosti Koncepce 2020, tedy v letech 2017 a 2020. 13. Schválení termínu a programu příští schůze Pozvánka schválena, 12. schůze výboru proběhne dne 5. března 2015 - 20 - hlas. 8(+posl. Nováková), 0,2

-50-

Marta Semelová, v. r. ověřovatelka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

Jiří Zlatuška, v. r. předseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu