Zvláštní zpráva
týkající se problematiky týrání zvířat (§ 203 trestního zákona)
Zpracoval: analytický a legislativní odbor v součinnosti s odborem trestního řízení Nejvyššího státního zastupitelství Schválila: JUDr. Renata Vesecká, nejvyšší státní zástupkyně
V Brně dne 19. června 2009 7 NZN 605/2009 1
Úvod Zvláštní zpráva byla zpracována na základě plánu hlavních úkolů na rok 2009 podle zadání a hledisek, stanovených Nejvyšším státním zastupitelstvím. Zpráva vychází z podkladových zpráv obou vrchních státních zastupitelství zpracovaných na podkladě poznatků vyžádaných od všech krajských státních zastupitelství (Městského státního zastupitelství v Praze) v obvodu jejich působnosti.
I. Statistické údaje 1. Počty záznamů o zahájení úkonů (§ 158 odst. 3 tr. ř.) pro trestný čin podle § 203 tr. zák. v ČR celkem: 2007 43 2008 62 V Čechách (obvod VSZ Praha) bylo v r. 2008 nejvíce případů zaznamenáno v obvodu KSZ Hradec Králové (10) a KSZ Plzeň (8), na Moravě (obvod VSZ Olomouc) převažovaly případy z obvodu KSZ Brno (15).
2. Statistické údaje o počtu osob kvalifikace
Rok 2007 Obžalováno (návrh na potrestání) 1
§ 203 odst. 1
Stíháno (sděleno podezření) 3
§ 203 odst. 2
24
18
2
§ 203 odst. 3
9
8
2
Kvalifikace § 203 odst. 1 § 203 odst. 2 § 203 odst. 3
Rok 2008 Stíháno Obžalováno (sděleno (návrh na podezření) potrestání) 5 2 27 21 9 8
2
zproštěno pravomocně 0
zproštěno pravomocně 1 1 1
II. Vyhodnocení 1. Nejčastější případy týrání (§ 203 odst. 1 tr. zák.) V obvodu VSZ Olomouc nebyl zaznamenán žádný případ týrání zvířat podle § 203 odst. 1 tr. zák., pro který by ve sledovaném období bylo zahájeno trestní stíhání nebo sděleno podezření. V obvodu VSZ Praha šlo o jednotlivé případy, z nichž převažují případy nevhodného chovu a péče o domácí zvířata (najmě psy a kočky), která trpí především nedostatkem základní výživy a volného pohybu.
Dva manželé v oddělené části maringotky bez možnosti výběhu chovali v nevhodných podmínkách přibližně 50 ks podvyživených koček obojího pohlaví přesto, že jim bylo v roce 2006 uloženo napomenutí pro přestupek podle § 28 odst. 1 písm. c) zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve správním řízení.
Pachatel v době nejméně od 4. 1. 2008 do 21. 2. 2008 své dva psy (německé ovčáky) jednak nedostatečně vyživoval a napájel, jednak omezoval jejich svobodu pohybu, když jednoho uzavíral v předsíni pronajatého bytu (kde se však pachatel nezdržoval), druhého pak držel uvázaného na zahradě na řetězu délky cca 1 metr bez přístupu k potravě a vodě tak, že mu psi museli být rozhodnutím správního úřadu z důvodu akutního špatného zdravotního stavu odebráni; jednání se dopustil přesto, že rozhodnutím téhož správního úřadu mu jiní tři psi z důvodu špatného zdravotního stavu byli odebráni krátce před spácháním tohoto jednání, a to dne 2. 1. 2008.
Výjimečně se vyskytl případ trestního stíhání pro tento trestný čin v souvislosti s chovem hospodářských zvířat, ačkoli tyto případy jsou zřejmě častěji medializovány, než případy týrání domácího zvířectva. Může to ovšem souviset i s konstrukcí stávající skutkové podstaty, která je formulována jako úmyslný trestný čin, což nový trestní zákoník mění, neboť doplňuje i formu nedbalostní 1 .
VSZ Praha uvádí jediný případ, a to obviněného, který v období od listopadu 2006 do července 2007 jako chovatel skotu v zemědělských prostorách své usedlosti úmyslně týral zvířata tím, že u 13 kusů skotu použil nevhodné vázací prostředky (vázací řetěz se zvířatům zařezával do kůže), u 24 z celkového počtu 36 kusů skotu byla zjištěna vyhublost pro nedostatečné krmení, nezajistil také řádné napájení zvířat, a to přesto, že byl v červenci 2006 příkazem správního orgánu postižen pokutou 5.000,- Kč pro přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb.
2) Způsoby utýrání (§ 203 odst. 2 tr. zák.) Poznatky z konkrétních trestních věcí potvrzují, že v případech utýrání zvířat se vesměs projevuje agresivita pachatele, ať už jde o důsledek „afektu“ – tj. jednání v rozčilení (rozrušení) způsobeného jinými vnějšími vlivy, touhou po pomstě osobě, která má ke zvířeti bližší citový vztah (zpravidla k majiteli zvířete), v důsledku neadekvátní reakce na chování zvířete, které se dostalo z vlivu svého vůdce (majitele), pod vlivem alkoholu atd.
Obviněný, po předchozí hádce se svou přítelkyní, která odjížděla od domu osobním vozidlem, vyběhl za ní z domu se psem nezjištěné rasy a úmyslně jí měl hodit psa na přední sklo vozidla, čímž došlo k ohrožení řidičky a také ke zranění psa, který sice z místa utekl, ale následujícího dne byl pes nalezen živý a vystresovaný z události.
1
Jde o novou skutkovou podstatu – trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303: „(1) Kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nebo trvalé následky na zdraví většímu počtu zvířat.“.
3
Mechanismy utýrání (usmrcení) zvířat jsou podle zjištěných poznatků různé, nejčastějšími způsoby utýrání (zřejmě s touto motivací, povahou pachatele, projevující se v agresivitě vůči zvířeti, souvisící) je ale utlučení zvířete různými předměty. Jsou tak uváděny případy:
Utlučení kočky dřevěnou paličkou do hlavy po předchozím svázání a následné ponechání zvířete po dobu několika dnů jeho osudu,
ubití kotěte údery pěstí,
opakované bití,
utýrání psa opakovanými údery do hlavy dřevěnou násadou,
ubití ovce železnou tyčí, atd., atd.
Opakovaly se i případy, kdy pachatel využil své fyzické převahy a usmrtil nebo vážně poranil zvíře tím, že s ním (případně i opakovaně) udeřil o zem nebo o jiné předměty:
Obviněný opakovaně nejméně 4x udeřil o zem dvouměsíčním psem, čímž mu způsobil takové zranění, že štěně usmrtil,
pachatel v silně podnapilém stavu usmrtil psa tím, že jej zvedl do výše ramen a poté s ním udeřil o podlahu tak, že pes zůstal nehybně ležet, chrčel a při převozu k veterináři uhynul,
muž ve věku 29 let (základní vzdělání, nezaměstnaný, 1 záznam pro majetkovou trestnou činnost, v době činu ve stavu lehké opilosti) dne 3.5.2007 okolo 5.00 hodin vstoupil na pozemek sousedního domu a ve zlosti vyvolané údajně přetrvávajícím štěkotem uchopil za zadní nohy psa sousedů (hladkosrstý pinč) a několikrát s ním vší silou udeřil o kamennou zídku schodiště a stěnu domu, takže pes musel být veterinářem utracen; pachatel zdůvodňoval své jednání obtěžováním štěkotem a svého činu nelitoval.
Dalším způsobem utýrání je použití bodného nebo řezného nástroje (vidle, nejčastěji nůž, sekáček na maso), popřípadě použití jiného, např. škrtícího nástroje, viz např.:
Usmrcení psa údery vidlemi,
poté, co byl pes zraněn nárazem do auta, pachatel do něj nejméně 10 minut bodal vidlemi a tloukl ho jimi do hlavy,
obviněný nožem bodl psa na levé straně těla za hrudníkem,
pachatelka přivázala psa, kterého hlídala známému, ke stromu, nasadila mu kbelík na hlavu a pak psa bodla; nožem, jehož čepel se ohnula a proto vzala další nůž, kterým psa opět opakovaně bodla a následně ho nechala ležet na místě,
pachatel uškrtil psa koženým vodítkem,
pachatel usmrtil kocoura tím způsobem, že ho oběsil na elektrickém kabelu a následně ho pověsil na oplocení domu,
obviněný střílel ze vzduchové pušky na sousedovu kočku, která vlezla na jeho pozemek, zvíře zasáhl do míchy, došlo ke krvácení do dutiny břišní, takže kočka musela být utracena.
Někdy pachatelé kombinují více způsobů současně:
K usmrcení psa použil pachatel tlučení do hlavy tupou stranou sekery po předchozím přivázání a následné bodnutí nožem do krku,
pachatel udeřil s kočkou o zeď a pak ji ubil sekyrou,
pachatelka v kůlně rodinného domu pověsila na silonový provázek křížence psa černé barvy jménem Čert a bodnutím drátem do hrudníku mu poranila přední dutou žílu ústící do pravé srdeční předsíně s následným vnitřním vykrvácením,
4
na pozemku zahrady, poté, co pod plotem podstrčil hlavu pes – kříženec knírače, který utekl majitelce, psa uchopil za kůži za krkem, vtáhl jej do zahrady, kde jej následně dvakrát udeřil lopatou do hlavy a jednou ranou jej udeřil do hlavy krumpáčem, v důsledku čehož pes uhynul a jednání se dopustil před nejméně dvěma přítomnými osobami.
Vyskytly se případy vyhození zvířete z výšky (zpravidla z okna domu z vyšších pater):
Pachatel vyhodil psa z okna druhého nadzemního podlaží z výšky cca 7,5 metru,
došlo k úhynu psa, kterého obviněný vyhodil z okna bytu ve druhém patře z výšky 12 metrů do volně přístupného zadního traktu domu,
pachatel vyhodil psa z okna na chodník.
Spíše netypické je zneužití zvířete proti zvířeti (případně s následnou „pomocí“ pachatele):
Pachatelka poštvala psa na mladou ovci ve výběhu,
dne 23.7.2006 na zahradě hotelu v přítomnosti dalších nejméně 6 osob pachatel úmyslně poštval svého psa pitbulteriéra, povely „ber si ju, zabij ju“ na kočku, kterou pes pokousal a pak jí obviněný dupnutím nohou rozdrtil hlavu (tato věc vyvolala značný mediální ohlas).
.
Byly zaznamenány i případy úhynu v důsledku vyhladovění zvířat, naprostého nedostatku péče či v důsledku evidentně hrubého porušování pravidel péče o chovaná (především domácí hospodářská) zvířata:
k úhynu 237 kusů prasat soukromého zemědělce došlo v důsledku naprosto nedostatečného zabezpečení krmiva a napájení,
minimálně 230 kusů kachen, kterým chovatel nezajistil podmínky a prostředí, které vyžadují jejich biologické funkce, fyziologické potřeby a zdravotní stav, uhynulo, a chovatel je nechal ležet mezi živými zvířaty,
k úhynu 11 slepic došlo proto, že jim chovatel neumožnil přístup k vodě,
pachatel ponechal 2 psy v domě, aniž by jim zajistil potravu, když jeden ze psů uhynul a druhý přežil, neboť se živil ostatky uhynulého psa,
pachatel neposkytl ošetření psovi s hlubokou ránou v kůži na krku, způsobenou vrostlým obojkem,
nelegálně dovezení živočichové (trnorepové) v přepravních pytlích neměli možnost pohybu, přístupu vzduchu a napájení, a v důsledku vzniklé salmonelové infekce zvířata uhynula.
V některých případech lze soudit nikoli na motivaci tkvící v samotné povahové úchylce (agresivitě) či momentálním popudu (plynoucím z okamžité situace), ale na zakořeněný zvyk usmrcování zvířat způsobem, který je v rozporu se stávajícími předpisy upřednostňující humanizaci těchto postupů obecně ke všem zvířatům, prováděného ať už pro vlastní (obvykle hospodářský) užitek, anebo jako prostředek omezující (regulující) rozmnožování a „chov“ těchto zvířat:
Konstatován případ ovcí s podřezanými hrdly bez jejich předchozího omráčení,
obviněný úmyslně utýral 5 štěňat tím, že tato právě narozená štěňata vložil do igelitového pytle, do kterého pak nalil vodu a tímto způsobem štěňata utopil.
Že se i zde vyskytuje také vyloženě zištný motiv (byť je těchto případů dokumentováno minimum), lze doložit na následujících případech:
5
4 osoby (bezdomovci) odcizili před obchodním centrem fenu v hodnotě nejméně 5.850,- Kč, která byla uvázána za vodítko u sloupu veřejného osvětlení a následně ji odvedli do blízkého parku, kde se ji snažili usmrtit tak, že ji nejprve věšeli za obojek na strom ve snaze ji udusit, pak jí podřízli hrdlo a bili ji kamenem do hlavy, a když vykrvácela, začali ji rozkrajovat a opékat na otevřeném ohni, přičemž byli zadrženi policejní hlídkou,
pachatel dne 29.9.2007 na částečně oploceném pozemku zaklekl srnčí zvěř a opakovanými údery směřovanými do hlavy ji ubil, poté přivezl dvoukolový vozík, na který srnčí zvěř, kterou schoval do pytle, naložil, zamaskoval jí kopřivami či trávou a odvezl a ukryl na neznámém místě, čímž způsobil uživateli honitby škodu ve výši 4.000 Kč,
bylo zjištěno zabití ovce cizím státním příslušníkem za účelem její následné konzumace.
Vyskytl se případ, který by bylo možno zařadit spíše do kategorie vandalství (svévolného ničení, poškozování cizího majetku):
dva mladiství pachatelé společně se dvěma nezletilci v prostoru bažantnice ve dvou případech v měsíci září 2007 utýrali nejprve 10 a podruhé 12 kusů deseti až dvanácti týdenních bažantů, a to tím způsobem, že nejdříve malé bažanty honili a poté, co některého dostihli, ho usmrtili údery dřevěným klackem.
Za zjevný exces (nikoli co do provedení, ale spíše co do motivu, aspoň podle toho, že takový případ byl dokumentován jen jeden) lze považovat utýrání zvířete v souvislosti s obřady sekty:
Mladistvý ve vojenském bunkru, v místním lesním porostu, v průběhu rituálního satanského obřadu, nejprve nařízl nožem hrdlo kočky domácí, kterou za tímto účelem na místo přinesl a následně ji usmrtil odřezáním hlavy (mladistvému bylo sděleno obvinění v roce 2006).
3. V čem byl shledán znak veřejnosti (§ 203 odst. 3 tr. zák.) Převážně šlo o utýrání zvířete na místě veřejnosti přístupném (na ulici, u cesty, v zahrádkářské kolonii atd.,), anebo za přítomnosti nejméně dvou osob (v průběhu diskotéky, vyhozením psa z okna domu do ulice ještě v době, kdy byly na ulici přítomny další osoby). S výjimkou popisovaného případu usmrcení kočky v průběhu satanistického obřadu nebyl nikde konstatován záměr týrat zvíře před více osobami v podobě formy negativní „zábavy a vyžití“. Jinak řečeno, ze zpráv obou VSZ ani z žádného příkladu nevyplývá, že by docházelo k veřejným produkcím založeným na záměru usmrtit zvíře anebo je týrat způsobem vedoucím obvykle až k jejich smrti jako svého druhu zábavy (tzn., že tzv. kohoutí zápasy, psí zápasy, atd., nebyly tímto vyhodnocením konstatovány). Zda tento způsob zábavy ve společnosti existuje (v latentní podobě a třeba jen zcela výjimečném počtu případů, popřípadě omezených na určité skupiny obyvatelstva, prostředí, společenských vrstev) se nedá objektivně posoudit, konstatovaná zjištění tomu nenasvědčují. 4) Důvody a) pro vyřízení věci jiným způsobem než obžalobou nebo návrhem na potrestání v přípravném řízení (stručná charakteristika, zejména u zastavení trestního stíhání a postoupení věci, resp. odložení či odevzdání věci ve zkráceném přípravném řízení ze stejných důvodů)
6
Nejčastěji byl namísto podání obžaloby nebo návrhu na potrestání zvolen rozhodnutí postup dle § 307 odst. 1 tr. ř., viz např.:
Státní zástupce podmíněně trestní stíhání zastavil (ubití bažantů mladistvými),
totéž rozhodnutí využito v případě zabití psa sousedkou, která jej hlídala po dobu sousedovy nepřítomnosti, a další.
Vždy bylo v těchto případech přihlédnuto k dosavadní bezúhonnosti pachatelů, k motivaci (momentální osobní poměry pachatele, jednání pod vlivem rozčilení), ke skutečnosti, že s poškozenými se pachatelé dohodli a způsobenou škodu nahradili. V několika případech byla věc odevzdána (postoupena) jako přestupek, a to zpravidla tam, kde šlo o nižší intenzitu násilí, o souběh porušení jiných povinností, zejm. pokud utýrání zvířete nebylo výlučně způsobeno cíleným jednáním pachatele působit zvířeti útrapy.
Bylo tak postupováno po vyhodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání pachatele, kdy na posouzení materiální stránky činu měla vliv zejména nižší intenzita použitého násilí,
jindy bylo přihlédnuto k tomu, že k usmrcení ovce došlo ze strany cizího státního příslušníka způsobem, který je v jeho domovském státě obvyklý, a to za účelem její následné konzumace.
Ve dvou případech došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu nepříčetnosti pachatelů:
Šlo o případ poštvání psa na ovci obviněnou,
o ukopání kočky obviněným – v tomto případě za současného uložení ochranného léčení.
V několika dalších případech byla věc odložena podle § 159a odst. 1 tr. ř., neboť se provedeným dokazováním nepodařilo prokázat zavinění pachatele.
Bylo prověřováno podezření ze spáchání z trestného činu týrání zvířat dle § 203 odst. 2 tr. zák. proto, že se v katastru obce Bělá nad Radbuzou a Čečín, okres Domažlice, nacházela uhynulá kráva a dále ve stádě pasoucích se krav další kráva, ze které byly vidět nohy, zřejmě mrtvého telete, a poblíž stáda se nacházel kostní nález dalšího telete. Věc byla dle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena na základě provedeného dokazování, zejména vyjádření 2 veterinárních lékařů, z toho jedné veterinární lékařky z Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj, která byla na místo nálezu přivolána.
b) pravomocného zproštění v řízení před soudem (rovněž stručná charakteristika a odkaz na přísl. důvod podle ustanovení § 226 tr. ř.) K pravomocnému zproštění došlo jen výjimečně, převážně z důvodů důkazní nouze (VSZ Praha uvádí 2 případy, VSZ Olomouc 1 případ).
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku bylo rozhodnuto podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obžaloby proti obviněnému pro trestný čin podle § 8 odst. 1, 222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin podle § 8 odst. 1, § 203 odst. 2, 3 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že odjíždějící přítelkyni měl úmyslně hodit psa na přední sklo vozidla, přičemž důvodem pro zprošťující výrok soudu I. stupně byl výsledek dokazování v průběhu hlavního líčení, kdy se nepodařilo prokázat úmyslné zavinění obviněného ve vztahu k vhození psa na projíždějící vozidlo jeho družky, neboť výsledky dokazování vedly soud k závěru, že vznik kolize byl podstatně ovlivněn také jednáním družky obviněného, která způsobem jízdy ohrozila obviněného a tento spíše psa na projíždějící vozidlo upustil. K případu nutno doplnit, že jak obviněný, tak poškozená byli osobami se sklonem ke zneužívání návykových látek a jejich výpovědi k průběhu skutkového děje byly nespolehlivé, aniž by byl zjištěn další svědek.
7
K pravomocnému zproštění došlo v trestní věci, v níž byl obviněný kromě trestného činu týrání zvířat podle § 203 odst. 1 tr. zák. stíhán ještě i pro další trestné činy a jeden zvlášť závažný trestný čin. Důvodem byla skutečnost, že u hlavního líčení byla upřesněna zpráva Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města Českých Budějovic, že k odebrání týraných psů sice rozhodnutím tohoto odboru došlo, avšak do dne spáchání žalovaného trestného činu podle § 203 odst. 1 tr. zák. nebyl přestupek pachatele doposud projednán. Čili nedošlo z formálního hlediska k naplnění všech zákonných znaků trestného činu podle § 203 odst. 1 tr. zák., totiž ke splnění podmínky tzv. zpětnosti. Zprošťující výrok nabyl právní moci již u soudu prvního stupně, když sám u hlavního líčení intervenující státní zástupce takový postup navrhoval. V jednání pachatele by sice bylo možno spatřovat příslušný přestupek [přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 28 zákona č. 246/1992 Sb., přestupek podle § 87 odst. 1 písm. c), příp. odst. 2 písm. c) či odst. 3 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny], ale postoupení věci a případný postih za přestupek by v tomto případě bylo bez významu vedle dlouhodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody tomuto pachateli uloženému pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin.
Ke zproštění obžaloby došlo u OSZ Uherské Hradiště, kdy soud vůči dvěma obžalovaným v jedné trestní věci postupoval podle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť se nepodařilo prokázat, že skutek spáchali právě tito obžalovaní.
5) V kolika věcech byl vyžádán znalecký posudek, se stručnou a výstižnou charakteristikou důvodů pro jeho vyžádání Znalecké posudky byly v r. 2007 vyžádány ve 4 případech, z toho 2x ke zjištění výše způsobené škody na usmrcených zvířatech, 2x k prokázání znaků týrání (usmrcení trýznivým způsobem). V roce 2008 byly vyžádány v 8 případech, z toho ve 4 případech k posouzení duševního stavu obviněného (ve 2 případech došlo následně k zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost pachatele), 2x ke zjištění hodnoty usmrceného zvířete a 2x k mechanismu utýrání, jednak z hlediska trýznivých útrap zvířete (vyhození psa z okna), jednak k objasnění vlastní příčiny smrti zvířat (nelegálně převážení živočichové – trnorepové – za podmínek naprosto nevhodných k přežití). Kromě toho uvádí VSZ Olomouc vyžádání odborných vyjádření ve 3 případech k charakteru usmrcení zvířete (od Státního veterinárního ústavu v Olomouci či Krajské veterinární správy).
6) Zásadní skutkové nebo právní problémy Jedině VSZ Praha (zpráva KSZ České Budějovice) konstatuje obtížné a zdlouhavé zjišťování, zda pachatel činu byl v minulém období postižen za obdobný přestupek, jinak nebyly skutkové ani právní problémy zaznamenány.
7) Jiné poznatky, které praxe považuje za potřebné komentovat (efektivita státního dozoru, účinnost sankcí, včetně správních sankcí a preventivních či následných opatření přijímaných orgány veterinární správy atd.) Krajská státní zastupitelství vesměs poukazují na nízký počet evidovaných případů, na základě nichž nelze činit objektivní obecné závěry. Přesto lze ocenit pokus utřídit jednání pachatelů do dvou základních skupin (KSZ Ostrava – OSZ Nový Jičín):
8
V jedné skupině se vyskytují případy jednorázových, většinou silně emočně motivovaných útoků na jednotlivé zvíře, které se odehrávají nahodile uvnitř určité domácnosti a nelze je patrně nijak předvídat, ani jim předcházet. Z analýzy konkrétních trestních věci lze dovodit závěr, že pachatelé tohoto druhu trestné činnosti jsou typově shodní (špatné sociální prostředí, nevzdělanost pachatelů, působení návykových látek a podobně). Do další skupiny pak náleží případy dlouhodobějšího špatného nakládání se zvířaty, ať již v důsledku špatného psychického stavu určité osoby či v souvislosti s nějakou formou podnikání pachatele, např. při chovu zvířat (tyto případy se však v okrese Nový Jičín ve sledovaném období nevyskytly). V podstatě u obou těchto skupin je trestní řízení zaměřeno spíše jen na represivní stránku (potrestání pachatele) a nelze předpokládat, že by výchovné působení trestního řízení bylo výrazně efektivní. Navíc zpravidla soudy v těchto případech volí formu pouze výchovných trestů, které pachatele nijak citelně nepostihují a veřejnost se o výsledku řízení zpravidla ani nedozví (pokud nejde o mediálně sledované věci). U druhé skupiny trestných činů, tj. u formy dlouhodobějšího špatného nakládání se zvířaty, by přece jen bylo možno těmto negativním jevům předcházet, avšak větší aktivitu zde musí sehrát zcela jiné subjekty, než orgány činné v trestním řízení (především kontroly orgánů veterinárních správ, činnost Městské policie a v prvé řadě především samotní občané, kteří by měli na případy špatného zacházení se zvířaty osobou z jejich okolí včas oznámit). Uvedené státní zastupitelství konstatuje, že nemá dostatek zkušeností pro posouzení, zda jsou preventivní opatření či správní sankce dostatečně účinné, avšak lze se domnívat, že tomu tak patrně není.
Týrání zvířat při hospodářské činnosti je zjišťováno zcela výjimečně, v ostatních případech jde vesměs o produkt osobních konfliktů (KSZ Praha):
S výjimkou jednoho případu, kdy k týrání zvířat došlo při provozování hospodářské činnosti, lze ostatní případy protiprávních jednání, kvalifikovaných jako trestný čin týrání zvířat podle § 203 tr. zák., hodnotit jako výsledek osobních konfliktů nebo sousedských vztahů, kdy řešením bylo pro jednu stranu užití násilí na zvířeti, přičemž předmětem útoku je zpravidla vždy kočka nebo pes. Pro tento závěr svědčí rovněž fakt, že většina případů trestného činu podle § 203 tr. zák. byla šetřena orgány činnými v trestním řízení na základě oznámení občanů, a to ať již poškozených majitelů zvířat, jejichž zvíře se stalo předmětem útoku ze strany jiné osoby v rámci řešení vzájemných sousedských či osobních vztahů, nebo k oznámení ze strany občanů došlo v souvislosti s nálezem utýraného zvířete. Vzhledem k této skutečnosti lze předpokládat latentní kriminalitu tohoto druhu, zejména pokud se jedná o usmrcování mláďat koček a psů s tím, že oznámení těchto případů je zcela výjimečné z důvodů absence svědků, kteří by oznámení učinili. Pokud se jedná o ojedinělý případ postihu zemědělce za týrání skotu při chovu, nelze z tohoto případu činit širší závěry ohledně účinnosti státního dozoru na tomto úseku, což by bylo možné pouze v případě, že by výskyt obdobných případů byl i v obvodu působnosti jiných státních zastupitelství mimo rámec Středočeského kraje, nicméně nutno konstatovat, že po postihu zemědělce pro přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání v polovině roku 2006 následovaly v průběhu II. poloviny roku 2006 a v I. čtvrtletí 2007 kontroly ze strany Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj v místě chovu skotu u této osoby, ze kterých vyplynuly konkrétní závady.
Neexistuje centrální evidence přestupků, což ztěžuje řešení těchto případů v testním řízení, které se tak stává spíše nahodilým (KSZ Plzeň):
Neexistuje žádná centrální databáze obdobných přestupků, takže případné zjišťování předchozího postihu podezřelé osoby pro obdobný čin je zcela nahodilé. S tím souvisí i konstatování, že poznatky o možném podezření ze spáchání tr. činu týrání zvířat dle § 203 tr. zák. jsou zjišťovány z podnětů občanů či z vlastní činnosti policejních orgánů, nikoli z podnětů od různých orgánů, zejména orgánů veterinární správy, odborů životního prostředí atd. Tudíž nelze ani zaujmout stanovisko k účinnosti správních sankcí a k účinnosti preventivních a následných opatření orgánů veterinární správy či dalších pro nedostatek jakýchkoli relevantních informací.
Řada případů týrání zvířat zůstává neodhalena (KSZ Brno):
S ohledem na poměrně malý počet předmětné trestné činnosti, když u některých okresních státních zastupitelství nebyl zjištěn žádný případ ani v prověřování, lze předpokládat, že zůstává větší počet této trestné činnosti latentní. Je zde tedy prostor pro policejní orgány s místní znalostí k vyhledávání a odhalování dané trestné činnosti, a to zejména v případech, kdy dochází k opakovanému týrání zvířete dle
9
§ 203 odst. 1 tr. zák., když žádný takový případ po zahájení trestního stíhání či sdělení podezření nebyl v kraji zaznamenán.
Ačkoli jde o zavrženíhodná jednání, některé případy vyvolávají až nepřiměřenou reakci veřejnosti doprovázenou mediálními kampaněmi, které ostrakizují pachatele víc, než samotné trestní řízení (OSZ Frýdek-Místek):
Případ V. K. (poštval v prostoru hotelového zařízení pitbulteriéra na kočku a po té jí rozšlápl hlavu, případ popsán výše), byl předmětem intenzivního mediálního zájmu, jednalo se o takřka hysterickou kampaň tisku, desítky e-mailových a telefonických intervencí. Ohlas byl zcela neúměrný stupni společenské nebezpečnosti. Věc byla podřízena dohledu KSZ, VSZ a NSZ.
8) Návrhy na případná opatření (legislativní změny, součinnost odborných institucí, zvýšení efektivity státního dozoru, regulace chovů atd.) Výjimečně se pociťuje potřeba zpřísnění trestní represe, sankce by měly dopadnout i na osoby, které o případech dlouhodobého týrání zvířat věděly a neoznámily je příslušným orgánům (KSZ Ostrava – OSZ Nový Jičín):
Ochraně zvířat je věnována mnohdy až nadbytečná pozornost, na druhé straně však existují názory, že pro ochranu zvířat by se mohlo a dalo udělat i více. Způsobování útrap jakékoli živé bytosti je neslučitelné se základními morálními principy a nesmí být v žádném případě tolerováno. Navíc obdobné případy mohou včas signalizovat agresivní sklony pachatelů, kteří by později mohli způsobit následky na lidských životech a zdraví. Z hlediska trestního řízení se proto považuje za vhodné usilovat o co nejtvrdší postihy pachatelů těchto trestných činů, byť by se mělo jednat o tresty nepodmíněné u prvotrestaných pachatelů. V oblasti prevence by možná připadalo v úvahu řešit otázku trestní odpovědnosti u osob, které o případech dlouhodobějšího špatného nakládání se zvířaty věděly, ale tuto skutečnost neoznámily.
Nová právní úprava v trestním zákoníku zavádějící postih i pro trestný čin týrání zvířat z nedbalosti se nicméně shledává jako postačující legislativní změna, spolu se zpřísněním formulace stávající skutkové podstaty (KSZ Brno):
Nový trestní zákoník na potřeby u této trestné činnosti reaguje, a to jak novým koncipováním skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat (§ 302), tak i zvýšením trestní sazby a zařazením v odst. 3 nového kvalifikačního znaku – spáchání činu na větším počtu zvířat. Trestní odpovědnost za zanedbání péče o zvíře z nedbalosti je pak nově stanovena v § 303 nového trestního zákoníku. Tuto novou úpravu oproti stávající lze považovat za dostatečnou změnu, odpovídající praxi i názoru veřejnosti na závažnost dané trestné činnosti, neboť jí dochází ke zpřísnění trestní odpovědnosti.
S ohledem na formulaci skutkových podstat těchto trestných činů v trestním zákoníku již nebude vznikat problém se zjišťováním naplnění formálního znaku zpětnosti jako ustávající skutkové podstaty v § 203 tr. zák., více pozornosti ale nutno věnovat součinnosti příslušných orgánů působících v této oblasti. Lze totiž očekávat zvýšení nápadu těchto věcí zejm. pokud jde o týrání zvířat v hospodářských chovech (KSZ Plzeň):
Požadavek na centrální databázi evidence postihů pro přestupky na úseku týrání zvířat nebude aktuální. Žádoucí se však jeví součinnost odborných institucí (veterinární správy, odborů životního prostředí obcí, ev. dalších) s orgány Policie ČR především z pohledu vyhledávání a objasňování podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat v hospodářských chovech, kde lze předpokládat zvýšený výskyt tohoto druhu trestné činnosti oproti stavu dosud známému.
Problémem je zřejmě dosud latentní forma této trestné činnosti, pokud jde o usmrcování potomstva domácích zvířat jako formy regulace jejich populace. Snad lze hledat zlepšení situace v osvětě, zpřísňování trestní represe tu není řešením (VSZ Praha): 10
Případ utopení čerstvě narozených štěňat - totéž se však týká i koťat - popsaný ve zprávě KSZ Praha, či jiná forma usmrcování „přebytečných potomků“ těchto běžně chovaných domácích zvířat v rozporu s právními předpisy (zejména zák. č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat před týráním, ve znění pozdějších předpisů), je z hlediska této zprávy a statistiky ojedinělý. Je nicméně podle obecných zkušeností zejména na (nejen) českém venkově zcela běžně používán, nehledě k daleko brutálnějším formám utrácení těchto zvířat. Případná jiná legislativní úprava trestního postihu těchto případů by přinejmenším vzhledem k jejich naprosté většinové „neodhalitelnosti“ podle zdejšího názoru nemohla vést k podstatnější změně dosavadní praxe vlastníků těchto zvířat při „likvidaci zvířat“ a formě takové likvidace. Byť platí zásada, že neznalost zákonů neomlouvá, je považováno za nepochybné, že běžný venkovský majitel psa či kočky právní předpisy upravující usmrcování zvířat nezná, a narození přebytečných potomků svých psů a koček, resp. jejich utracení, řeší většinou protiprávně. Jakkoliv je taková praxe z hlediska ochrany zvířat odsouzeníhodná, řešení není spatřováno v trestní represi. Není vyloučeno postupné zlepšování této nežádoucí praxe cestou výchovy a osvěty ze strany chovatelských spolků, veterinářů a místních úřadů, která by – vedle poučení o zákonném způsobu utracení zvířat – obsahovala i poučení o možných správních a trestněprávních důsledcích takového počínání.
Závěry a opatření Nízká četnost řešených případů trestného činu týrání zvířat podle § 203 tr. zák. (který je ale skutkovou podstatou úmyslnou a obsahuje i kvalifikační znaky vylučující řešení těchto případů v trestním řízení plošně, zejména pokud jde o týrání, vyžadující zpětnost, jejíž doložení při neexistenci centrálního registru přestupků je problémem), svědčí na jedné straně o tom, že jde spíše o excesivní chování, které se ve společnosti vyskytuje v této podobě v malé míře, na druhé straně vyskytne-li se, jde často o případy ukazující na brutalitu pachatelů, kteří projevují tímto způsobem svůj povrchní vztah v ochraně hodnot, které zpravidla civilizovaná společnost respektuje a chrání. Mnohdy je důvodem chování pachatelů této trestné činnosti, zvlášť u nejzávažnějších úmyslných forem spojených s vysokou mírou agresivity a brutality směřující vůči zvířeti, momentální situace, v níž se z různých příčin ocitají a jejich zlost se obrací a vybíjí na zvířeti. Zvíře, jako živý tvor, jak se alespoň jeví v některých případech, zastupuje osobu, vůči níž zlost pachatele primárně směřuje a ten si ji takto odreagovává. Ve výjimečných případech (konstatovány celkem dva), jde o projev duševní poruchy, která pak vedla následně až k zastavení trestního stíhání pachatele pro nepříčetnost. Ojediněle bylo zaznamenáno stanovisko, že by kromě přísnějších sankcí ukládaných pachateli této trestné činnosti (nepodmíněný trest i prvotrestnému), zvlášť jde-li o trestnou činnost trvající po dlouhou dobu, měly být sankcionovány i osoby, které o ní věděly a neoznámily ji příslušným orgánům. Zdá se, že se (aspoň zatím) nevyskytují (soudě podle toho, že žádný takový případ nebyl ani zjištěn, ani zmíněn v rámci úvah o širších souvislostech tohoto jevu) jevy jako je používání zvířat k vzájemným zápasům vedoucím zpravidla k jejich usmrcení nebo vážným poraněním jen pro zábavu společnosti, jejichž pořádání je známo z ciziny. Na jedné straně je tato trestná činnost spíše výjimkou, a společností je vesměs spontánně (podle mediálního využití určité kauzy dokonce až příliš razantně) odsuzována, na druhé straně zřejmě společenské vědomí, zejména z důvodu tradice obecně, ale i z důvodů jiných
11
sociálních podmínek a vztahů k domácím zvířatům žijícím v pospolitosti s lidmi ve venkovských domácnostech, toleruje obecný jev, jímž je tradiční a podle dnes platných předpisů protiprávní způsob usmrcování potomstva domácích zvířat ryze z důvodu regulace populací (zejména u koček, ale někde i psů, obvykle v podobě utopení „nadpočetných“ koťat a štěňat). Řešením se pro tyto případy ale neshledává zpřísňování trestní represe, ale především vhodná osvěta, která by mohla, spolu s popularizací takových opatření, jako je prevence rozmnožování kastrací a podobnými veterinárními zákroky, tento problém vyřešit (samozřejmě při jejich, a to nejen cenové dostupnosti i pro nižší vrstvy sociálně slabších obyvatel vesnic). Tento problém nemohou řešit orgány činné v trestním řízení, ale spíše orgány veterinární správy, kterým musí být uvedená situace (díky užšímu sepjetí s venkovem) zcela určitě známa. Ačkoli byl takový případ zaznamenán v trestním řízení ve sledovaném období jen jeden či dva, nutno souhlasit se závěrem VSZ Praha, že tento jev se opravdu obecně vyskytuje, a skutečnost, že se o něm nemluví, neznamená, že se o něm ani (v uvedených kruzích kolem venkova) neví, ani že neexistuje. Z hlediska trestněprávních nástrojů shledává se stávající úprava problematickou zejména z hlediska znaku zpětnosti, který však již odpadá v novém trestním zákoníku, potud se tedy žádná legislativní změna nenavrhuje. Nový trestní zákoník přináší i novou nedbalostní skutkovou podstatu – trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303. Očekává se, že může přinést do budoucna vyšší nápad této trestné činnosti, zejména pokud jde o porušování pravidel v hospodářských chovech. Tyto případy jsou již dnes sice nikoli ojediněle medializovány (zpravidla se záběry hlady, mrazem a celkovými neuspokojivými podmínkami chovu decimovaných stád hospodářských zvířat), v trestním řízení však se vyskytly jen zcela výjimečně. Patrně právě díky formulaci znaků stávajícího trestného činu týrání zvířat. Znalecké posudky jsou důležitým důkazním prostředkem, lze je v zásadě rozdělit na tři základní skupiny, a to na znalecké posudky k objasnění:
poškození zdraví zvířete, způsobu jeho usmrcení a útrapy, které v té souvislosti zvíře prožívá (tj. k objasnění vlastního způsobu trýznění, utýrání),
výše způsobené škody (zpravidla v souvislosti s posuzováním souběhu tohoto trestného činu s majetkovým deliktem – tedy s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.),
duševního stavu pachatele, je-li podezření, že jednal ve stavu duševní poruchy mající za následek možnou nepříčetnost či sníženou příčetnost.
Ačkoli počty vyžádaných znaleckých posudků nejsou nijak vysoké, lze doporučit, aby se státní zástupci zaměřili u prvé skupiny především na vlastní posouzení průběhu děje z hlediska vlivu na zvíře a jeho možných prožitků bolesti a utrpení, které jako živý tvor prožívá, popřípadě se snažili objasnit tuto skutečnost jinak. Jinak řečeno, u prvně uvedené skupiny lze v zásadě dovodit působení mechanismu vlastního děje na zvíře především na základě vlastního uvážení založeného na racionálně podložené úvaze o předpokládaném utrpení zvířete, které je z podávaného mechanismu týrání evidentní, anebo, není-li to pro výjimečnost případu možné, lze je založit na odborném vyjádření, k jehož podání by měly být dostatečně kvalifikovány orgány státní veterinární správy. Odborné vyjádření by mělo rovněž jednoznačně převažovat i u druhé skupiny případů, tj. při stanovení výše způsobené škody, pokud se zjišťuje k posouzení nároku poškozeného majitele 12
zvířete anebo z důvodu právní kvalifikace jednání pachatele v případě souběhu s majetkovým trestným činem (obvykle s tr. činem poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.). U třetí kategorie posudků je třeba postupovat ad hoc, protože projevy agresivity u pachatelů podle způsobu provedení činu, anebo z jiné příčiny, mohou signalizovat skutečnosti, jejichž posouzení z hlediska psychického stavu pachatele jinak, než na základě znaleckého posudku z oboru psychiatrie není možné. V tomto směru předložené zprávy žádné nedostatky (v nadužívání tohoto institutu) nesignalizují. Naopak, skutečnost, že byly vyžadovány celkem ve 4 případech, v nichž u dvou pachatelů došlo následně k zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost, svědčí o jejich důvodném vyžádání. Žádná další opatření se s ohledem na výsledky vyhodnocení a legislativní úpravu, jež nabude účinnosti dnem 1.1.2010 v novém trestním zákoníku, n e n a v r h u j í .
13
