MSPH 59 INS 37191/2013-B18
Městský soud v Praze Slezská 9 120 00 Praha 2 Sp.zn. MSPH 59 INS 3719/2013
V Praze dne 17.4.2014
Insolvenční navrhovatel:
EXCON, a.s. IČ 005 06 729 Sídlem Praha 9 – Vysočany, Sokolovská 187/203, PSČ 190 00
Zastoupen:
Mgr. Petrem Pytlíkem, advokát ev. č. ČAK 3939
Dlužník:
Alternative Energy, a.s. IČ 281 99 995 sídlem Praha 8, NA rokytce 1023/24, PSČ 180 00
Ve věci insolvenčního řízení s Dlužníkem u Městského soudu v Praze vedeného pod sp.zn. MSPH 59 INS 3719/2013 Vyjádření Dlužníka k replice insolvenčního navrhovatele
jednou datovou schránkou
I. Dne 8.4.2014 bylo do datové schránky dlužníka doručeno usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo dlužníkovi uloženo, aby se ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve 2 vyhotoveních k připojenému vyjádření insolvenčního navrhovatele společnosti EXCON, a.s., ze dne 31. 3. 2014 a jím tvrzeným skutečnostem a vysvětlil a doložil příslušnými důkazy rozpory v tvrzení svých a v tvrzení insolvenčního navrhovatele.
MSPH 59 INS 37191/2013-B18
II. Dlužník zásadně nesouhlasí se skutečnostmi uvedenými insolvenčním navrhovatele v jeho replice na vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu a ve lhůtě poskytnuté soudem podává následující vyjádření
III. Skutečnosti, které uvádí insolvenční navrhovatel v článku II. své repliky se nezakládají na pravdě a jsou v rozporu jak se zákonem, tak se smluvními ujednáními smlouvy o dílo, kterou insolvenční navrhovatel předložil k důkazu. Tvrzení insolvenčního navrhovatele, že dílo jako celek bylo předáno v souladu s ust. čl. III., odst. 5 smlouvy o dílo, je nepravdivé. Z tohoto ustanovení se jasně podává, že smluvní strany sjednaly, že konečné předání díla se uskuteční na základě předávacího protokolu podepsaného oprávněnými zástupci smluvních stran. Oprávněnými zástupci smluvních stran pak byli, jak se podává ze smlouvy o dílo, Daniel Exner spolu s Ing. Vlastimilem Damaškem ve věcech smluvních a Ing. Jan Bartoň CSc. ve věcech technických. Z toho pak jednoznačně plyne, že podpis p. Exnera na konečném předávacím protokolu ze dne 17.3.2011, navíc podpis, který byl udělen na předávací protokol ze dne 17.3.2011 v dobré víře v Praze, zatímco dílo se nacházelo v Jižních Čechách, nemůže působit právní účinky. Takové tvrzení je jednoznačně podloženo ustanovením čl. III., odst. 5 předmětné smlouvy o dílo, kterou ostatně insolvenční navrhovatel předložil k důkazu. Z uvedeného ustanovení pak jednoznačně plyne, že rozpor mezi tvrzeními insolvenčního navrhovatele a dlužníka je způsoben mylnou interpretací insolvenčního navrhovatele, který se dovolává ustanovení, které podkládá skutková tvrzení dlužníka. Z citovaného ustanovení smlouvy o dílo jednoznačně plyne, že pokud by šlo o věc technickou, pak pro konečné předání díla by předávací protokol k dokončenému dílu jako celku ze dne 17.3.2011 musel být opatřen podpisem Ing. Jana Bartoně, CSc., který byl jako odborně způsobilá osoba oprávněn jednat ve věcech technických. Pokud by však podpis takového předávacího protokolu byl otázkou věci smluvní, pak by takový předávací protokol musel být opatřen kromě podpisu Daniela Exnera i podpisem Ing. Vlastimila Damaška, jak si smluvní strany smlouvy o dílo sjednaly. Taková koncepce jednání ve věcech (smluvních) smlouvy o dílo ostatně vycházela i ze způsobu jednání dlužníka zapsaného v obchodním rejstříku, neboť za situace, kdy na základě podpisu závěrečného předávacího protokolu ze dne 17.3.2011 insolvenční navrhovatel dovozuje svůj nárok na zaplacení ceny díla, pak šlo jistě o právní úkon (jednání) z něhož vyplýval závazek zaplatit cenu díla po jeho kompletním dokončení. Vzhledem k tomu pak jistě šlo o právní úkon (jednání) z něhož by měl vyplynout závazek (nárok) na zaplacení díla, která mnohonásobně převyšovala částku 100.000,- Kč. Dle tehdy platného způsobu jednání za společnost pak s ohledem na způsob jednání dlužníka zapsaný v obchodním rejstříku platilo, že jménem společnosti jedná představenstvo tak, že za představenstvo jednají navenek jménem společnosti předseda představenstva nebo místopředseda představenstva, každý samostatně, s tou výjimkou, kdy převyšuje-li závazek vyplývající z právního úkonu 100.000,- Kč, jednají jménem společnosti navenek předseda představenstva a místopředseda představenstva společně.
MSPH 59 INS 37191/2013-B18
Tedy šlo o Daniela Exnera a Ing. Vlastimila Damaška, což i reflektovala smlouva o dílo ve svém ustanovení čl. III, odst. 5. Pokud se insolvenční navrhovatel dovolává ust. § 13, odst. 1) a § 13, odst. 5) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, je dovolávání se takového ustanovení nepřípadné. V daném případě totiž uvedené jednání dlužníka sjednané v uvedené smlouvě o dílo nebylo omezením jednatelského oprávnění statutárního orgánu vůči třetím osobám. Sjednaný způsob jednání byl způsobem jednání statutárního orgánu společnosti řádně zapsaným v obchodním rejstříku a vyplývajícím z listin založených do sbírky listin dlužníka vedené u zdejšího soudu. Insolvenční navrhovatel jaksi pomíjí ust. § 191 odst. 1) zák. č. 513/1991 Sb., dle nějž platí, že Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku. Ze stanov společnosti jasně vyplývalo, že pokud z právního úkonu vyplývá závazek, jehož hodnota přesahuje 100.000,- Kč, musí jednat vždy předseda a místopředseda společnosti společně a takový způsob jednání statutárního orgánu byl i zapsán do obchodního rejstříku, a to dne 22.4.2010. Dost těžko se pak insolvenční navrhovatel může domáhat toho, že o způsobu jednání statutárního orgánu dlužníka nevěděl, když z ust. § 29, odst. 2) zák. č. 513/1991 Sb. se podává, že Skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže zapsaná osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo dříve. Nejde tedy o omezení jednání statutárního orgánu, jak demagogicky argumentuje insolvenční navrhovatel, ale jde o způsob jednání statutárního orgánu potažmo společnosti zapsaný do obchodního rejstříku. Shora uvedené skutečnosti jsou doložitelné předmětnou smlouvou o dílo a úplným výpisem dlužníka z obchodního rejstříku. Na základě shora uvedených tvrzení (argumentace) a označených důkazů, kterou jsou zdejšímu soudu již k dispozici, pak skutečnosti uváděné insolvenčním navrhovatelem v čl. II. jeho repliky na vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu nemohou zásadně obstát.
IV. Pokud jde o skutečnosti uváděné insolvenčním navrhovatelem v čl. III. jeho repliky na vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu, pak k tomu dlužník uvádí následující. Pokud insolvenční navrhovatel uvádí, že dlužník předal celou fotovoltaickou elektrárnu generálnímu dodavateli HHI-KOMEX, a.s., který následně předal celou fotovoltaickou elektrárnu společnosti FVE Petrovice, a.s., pak se jedná buď o vědomě nepravdivé tvrzení insolvenčního navrhovatele, nebo o tvrzení, které vychází z neznalosti skutečného stavu věci. Pokud jde o rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence, jehož se insolvenční navrhovatel dovolává, pak k tomu je nutno podotknout, že celkový instalovaný výkon, pro nějž byla licence udělena, není celkovým instalovaným výkonem, v němž měla být fotovoltaická elektrárna zhotovena. Licence byla udělena jen v tom rozsahu, v němž byla FV elektrárna zhotovena a zčásti insolvenčním navrhovatelem fakticky předána a v jakém rozsahu ji shledal Energetický regulační úřad oprávněnou. Skutečnost, že licence nebyla udělena v celkovém předpokládaném instalovaném výkonu, byla způsobena právě skutečností, že dílo nebylo jako celek dokončeno a
MSPH 59 INS 37191/2013-B18
předáno, bylo dokončeno a předáno pouze z části. Insolvenční navrhovatel byl srozuměn a byl si velmi dobře vědom nutnosti předat zčásti dokončenou FVE dlužníku za účelem dalšího převodu vlastnického práva k FVE na generálního dodavatele, kterým byl HHI-KOMEX, a.s., který pro FVE dodal FV panely, které tvořily podstatnou část hodnoty elektrárny, a který měl následně převést vlastnické právo k dokončené části díla na provozovatele elektrárny, který následně žádal na ERÚ o licenci, a to v rozsahu, v němž bylo dílo (FVE) dokončeno a tímto postupem předáno. Právě z toho důvodu docházelo k předání díla po částech. Je proto zarážející, že insolvenční navrhovatel se dovolává licence vydané Energetickým regulačním úřadem, která dokládá, že nebyl naplněn předpokládaný instalovaný výkon a to právě z důvodů nedokončenosti díla jako celku dle předmětné smlouvy o dílo. Pokud se insolvenční navrhovatel otírá o oprávněnost udělení licence, která byla jím předložena k důkazu, k tomu dlužník uvádí, že nerozumí tomu, jak taková skutečnost souvisí s posouzením oprávněnosti pohledávky insolvenčního navrhovatele a dále pak dodává, že insolvenčnímu navrhovateli nepřísluší, aby zpochybňoval pravomocná rozhodnutí ústředních orgánů státní správy, kterým Energetický regulační úřad bezpochyby je. Tato argumentace insolvenčního navrhovatele je nezpochybnitelným důkazem toho, že se snaží co nejvíce poškodit a očernit jak dlužníka, tak jeho obchodní partnery, přestože dílo jako celek nedokončil a v zčásti dokončené a předané části jej provedl zcela nekvalitně a v rozporu se smlouvou o dílo. Pokud jde o prověřování SKPV PČR, ÚOKFK, expozitura Hradec Králové vedené pod uvedeným č.j., k tomu dlužník uvádí, že mu není zřejmé, jak to souvisí s posouzením oprávněnosti pohledávky insolvenčního navrhovatele, o níž opírá svou aktivní legitimaci v této věci. Dlužník je snad jen nucen zopakovat, že takové nesouvisející argumenty mají zřejmě nahradit pro věc relevantní skutkovou i právní argumentaci, které se dle názoru dlužníka insolvenčnímu navrhovateli nedostává. Dlužník má důvod se domnívat, že uvedené prověřování ÚOKFK je vedeno právě z podnětu insolvenčního navrhovatele, který škodí, kde se dá. Je pak s podivem, že orgány veřejné moci umožňují insolvenčnímu navrhovateli zneužívat prostředků veřejného práva k posouzení čistě soukromoprávního nároku. K poslednímu odstavci pak dlužník uvádí, že pokud je dlužníkovi známo, otázka převodu resp. přechodu vlastnického práva na žadatele o licenci již byla posuzována Energetickým regulačním úřadem, kdy v obnoveném řízení došlo k přezkoumání podmínek pro udělení předmětné licence ze strany ERÚ, přičemž licence zůstala zachována v původně uděleném rozsahu, když byly splněny všechny podmínky pro její udělení, tj. i skutečnost, že byl prokázán majetkový vztah k fotovoltaické elektrárně, který je zcela po právu. Výhrada vlastnického práva, již se insolvenční navrhovatel dovolává, byla totiž sjednána neplatně a navíc dílo bylo předáváno po částech podle stavu dokončení a to právě z důvodů shora popsaných, avšak k celkovému dokončení díla nikdy nedošlo. Pokud je dlužníkovi známo, i řízení o přezkoumání licence bylo zahájeno na základě udání insolvenčního navrhovatele. Samotný závěrem pak dlužník dodává, že mu není zřejmé, proč se navrhovatel nedomáhá svého práva na zaplacení ceny díla klasickou žalobou v soukromoprávním sporu, je-li si tolik jistý svým nárokem na zaplacení ceny díla, o který opírá existenci své pohledávky. Insolvenční navrhovatel však tak nečiní, neboť si je zřejmě dobře vědom pochybnosti svého nároku a zneužívá tak prostředků veřejného práva, evidentně s jediným cílem, a to přesunout tíži nákladů příp. soudního řízení na orgány veřejné moci, ať už jde o orgány činné v trestním řízení nebo insolvenční soud, neboť
MSPH 59 INS 37191/2013-B18
v případě, že by se domáhal svého práva klasickou cestou, tj. soukromoprávní žalobou, byly by náklady spojené s takovým řízením nesrovnatelně vyšší, než v případě trestního nebo insolvenčního řízení, a takové náklady by pak nesla ta strana sporu, která by byla ve sporu neúspěšná. Pokud se jedná o citované řízení vedené před Obvodní soudem pro Prahu 7, pod sp.zn. 15 C 238/2012, v tomto řízení se insolvenční navrhovatel domáhá určení vlastnického práva k ocelové konstrukci, která tvoří součást elektrárny. Skutečnost, že se insolvenční navrhovatel domáhá určení vlastnického práva k dílu, jaksi apriori vylučuje jeho nárok na zaplacení ceny díla, neboť je fakticky i právně nemožné, aby insolvenčnímu navrhovateli svědčilo vlastnické právo k dílu a ještě měl nárok na zaplacení jeho ceny, jak se domáhá v tomto insolvenčním řízení. I z toho lze usuzovat, že postup insolvenčního navrhovatele je jednoznačně šikanózní.
V. Dlužník tak trvá na tom, že pohledávka, o níž insolvenční navrhovatel opírá insolvenční návrh je neexistentní, protože insolvenčnímu navrhovateli doposud nevznikl nárok na zaplacení ceny díla z důvodu nepředání díla jako celku. Insolvenční navrhovatel proto není věřitelem dlužníka, na zaplacení přihlášené pohledávky nemá nárok a jako takový není ani oprávněn insolvenční návrh podat.
Alternative Energy, a.s.
MSPH 59 INS 37191/2013-B18
Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Městský soud v Praze dle vyhlášky 259/2012 Sb.
Pořadové číslo zprávy: 78293 / 2014 Ev. číslo: 32b44d38-078b-43e5-b095-382a39309467 Druh podání: Datová zpráva z ISDS ID zprávy: 194453177 Věc: sp.zn. MSPH 59 INS 3719/2013 ________________________________________________________________________________________________________ Odesílatel: ID schránky: taacrdy Typ datové schránky: PO Osoba: Alternative Energy, a.s. Adresa: Praha 8, Na Rokytce 1023/24, PSČ 180 00 ________________________________________________________________________________________________________ Dodáno do DS dne: 18.04.2014 12:55:50 Odesláno do DS dne: 18.04.2014 12:55:50 Č.j. příjemce: Č.j. odesílatele: Sp.zn. příjemce: Sp.zn. odesílatele: Lhůta končí: K rukám: Ne Číslo zákona: Paragraf v zákoně: Odstavec paragrafu: Písmeno v paragrafu: ________________________________________________________________________________________________________ Ověření obálky: Podepsal: Sériové číslo certifikátu: Antivirový test: Elektronický podpis:
Značka je platná Informační systém datových schránek - produkční prostředí 17481f Proběhl v systému ISDS Platný
Vystavil:
PostSignum Qualified CA 2
Platnost: Obsah podání: Časové razítko:
16.10.2013 - 05.11.2014 OK Platné (připojeno 18.04.2014 12:55:50)
Certifikát: Ověřeno na základě CRL z 18.04.2014 11:52:22 Datum a čas autom. ověření: 18.04.2014 13:00:54 ________________________________________________________________________________________________________ Počet podaných příloh:1 Číslo přílohy Název příl. Identifikace podepisující Identifikace T U K P R A C V Výsledek CRL osoby vystavitele certifikátu 1 vyjadreni_replika_170414_II.pdf Podpis není připojen A N N (žádný podpis). Čas ověření příloh: 18.04.2014 13:00:54 Ověření příloh: ověřováno automaticky ________________________________________________________________________________________________________ Vysvětlení stavů při ověření příloh (vztaženo vždy k datu a času dodání): Stav "?" znamená, že systém tuto operaci ještě neprovedl, ale provedena bude Stav "-" znamená, že systém tuto operaci neprovádí Stav "!" znamená, že systém tuto operaci nemůže provést Stav "*" znamená, že bylo ověřeno proti CRL z uvedeného data. T Technické parametry1:
A=splňuje
U Uznávaný elektronický podpis:
A=připojen
N=nepřipojen
K Kvalifikované časové razítko:
A=připojeno
N=nepřipojeno
P Uznáv. el. podpis kvalif. cerfikát (platnost):
A=platný
N=neplatný
R Kvalifikované časové razítko (platnost):
A=platné
N=neplatné
A Akreditovaný poskytovatel certifik. služeb2:
A=ano
N=ne
C Kvalifikované časové razítko:
A=platné
N=neplatné
V Vytvořeno před zneplatněním certifikátu: 1 Technické parametry – velikost, formát, škodlivý kód. 2 Stav "Z"(Zahraniční) = certifikát není od české certifikační autority
A=ano
N=ne
N=nesplňuje
Kontrola podpisů a razítek byla provedena na základě CRL seznamů platných k datu a času ověření datové zprávy.
