ZRNÍČKO. Svazek 9, číslo 5 květen Ani zdaleka, Pane, ti nenechávám místo, které ti má patřit

ZRNÍČKO Svazek 9, číslo 5

květen 2009

Ani zdaleka, Pane, ti nenechávám místo, které ti má patřit Opravdu si upřímně myslíme, že když lidé chtějí budovat svět a rozvíjet svět bez Boha, hrozí jim katastrofa. Ale jaké místo mu dáváme my sami ve vlastním životě?Dává právě Ježíš Kristus hlavní smysl našemu životu? Můžeme říci, že evangelium věrně osvětluje naše každodenní cesty? Nevěnujeme Pánu často jenom čas, který nám zbývá - pokud vůbec nějaký zbývá - až potom, kdy jsme splnili všechny své „povinnosti“? A my, co „vychováváme“ děti, co vybíráme jako hlavní pro jejich život? Nebylo by dobré z času na čas postavit se znovu před náš život a před Krista, abychom slyšeli, jak nám říká: „Vždyť co prospěje člověku, kdyby i celý svět získal, a své duši by uškodil?!“ (Mt 16,26) Už jsem ti řekl, Pane, bojím se, že člověk, který se skrze vědu stává všemohoucí, nakonec na tebe zapomene, a postupně sám sebe zničí, když se bude chtít bez tebe obejít.1 Ale dnes si myslím, že v mém životě konkrétně ani zdaleka, Pane, ti nenechávám místo, které ti má patřit. Ztrácím čas na vzdělávání, školení a přeškolení, protože často lituji, že toho nevím víc. Čtu knihy, některé vážné… jiné méně vážné. Listuji novinami a časopisy. Poslouchám rádio, sleduji televizi… Mám důvod k tomu, abych tak jednal. Je třeba být informovaný a výkonný v tomto náročném světě…! Je třeba, když chce člověk dobře žít, 1

uživit rodinu! A nacházím si čas, Ukrajuji mnoho času z času, který mám pro život. Ale pro tebe, Pane? Abych byl informován o Tobě, abych se dozvěděl o Tobě, abych lépe žil skrze Tebe? Ty, Pane, ty přicházíš… až potom, když mi zbyde čas. A moje děti, Pane Chci, aby byly v životě úspěšné, ale jaký úspěch? Aby se především naučili to, co já, nebo víc než já. Žádám je, vyžaduji to… a někdy je trestám. Určuji jim hlavní cíle: tento rok musíš ukončit třídu, tento rok udělat zkoušku. Nejsem proti tvému hnutí mladých, tvému tvořivému víkendu,

Zrníčko 3/2009

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

abychom ho mohli odevzdat. Pomáhej nám vštípit jim chuť do učení, ne proto, aby byly úspěšné, aby získaly větší moc a… vydělaly víc pěněz, ale proto, že jsou před Bohem zodpovědné za dary, které přijaly a mají je zvelebovat púro zítřek, aby lépe sloužily.

tvému rozjímání… Ale… potom… Takto, Pane, takto konkrétně žiji, a toto dělám pro své děti. Jsem otřesen pokryteckým posunem mezi tím, co si myslím, tím, co mluvím, a tím, čím žiji. Ó, Pane, Tys přišel před námi, abys nám odhalil tajemství života a cestu Lásky, která vede ke štěstí, prohlubuje v nás touhu potkat Tě, abychom se s Tebou lépe seznámili, hlad po tom, abychom Tě lépe poznali, abychom Tě mohli věrněji následovat, věrněji Ti sloužit. Dej, abychom byli hledači Boha nejen svým intelektem, ale i srdcem. Pomáhej nám, abychom si našli čas na Tebe, nejen čas odebraný malichernostem, kterým ho obyčejně věnujeme, ale čas svěží, čas nový, jaký často nachází zamilovaný pro lá lásku, která nečekaně vytryskne v jeho přeplněném životě.

Dej nám dostatek pravé víry, abychom jim odhalili, že náboženství není domácí úkol, který se máme naučit a umět nazpaměť, předpisy, které je třeba dodržovat, aby se nám lehčeji žilo, ale že je to Někdo, koho máme potkat, poznat a milovat. Pomáhej nám, prosíme tě, Pane, neboť když jim nešťastně vštípíme falešný smysl života, navedeme je na bezvýchodiskovou cestu. Možná se jim podaří utrhnout si na ní několik falešných rozkoší, ale nikdy nenajdou skutečné štěstí, pro které jsou stvořeny.

Pane, dej nám, nám rodičům, co jsme dali dětem život, i když ho nežádaly, dej nám především ctižádostivost, abychom je naučili chápat, že tento život není dar, který lze užít jen v rozkoši, ale poklad, který je třeba rozmnožit,

Pomáhej nám, Pane, neboť co prospěje člověku, jak ty říkáš, kdyby i celý svět získal, a své duši by uškodil. A co prospěje pomáhat dětem v tom, aby získaly tento svět a přišly by přitom o duši? (Michael Quoist)

Ježíš řekl podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." Lk 12,16-21

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Mt 5,13

2 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Světec na květen Jako světce na měsíc květen jsme vybrali sv. Bernardina Sienského. Bernardin Albizeschi, který byl později nazýván „novým Františkem", přišel na svět 8. září 1380 v Massa-Carrara, nedaleko Sieny. Když zemřeli jeho rodiče, byl vychováván příbuznými. Už v jedenácti letech začal Bernardin studium na univerzitě v Sieně. Měl mimořádné nadání a měl otevřenou cestu ke všem povoláním. Bernardin však se už rozhodl pro jinou cestu. Když vypukla r. 1397 strašná morová epidemie, ukončil ve svých 17 letech studium a ošetřoval nemocné a umírající ve městě. Když epidemie odezněla, sám Bernardin těžce onemocněl a kolísal několik měsíců mezi životem a smrtí. V té době v něm uzrálo rozhodnutí vstoupit do františkánského řádu. Po svém uzdravení oblékl r. 1402 v Sieně řádový šat a přijal kněžské svěcení. Bernardin byl od počátku zastáncem nejpřísnějšího pojetí františkánské řehole. Zachovával princip chudoby do důsledků a považoval jakýkoli jiný výklad řehole za zradu. V opuštěné poustevně založil malý klášter, kde žil deset let v naprostém umrtvování. V roce 1413 se stal Bernardin Sienský vrátným v malém františkánském klášteře ve Fiésole u Florencie, kde můžeme ještě dnes vidět jeho celu. Nad dveřmi cely je jeho jméno vytesáno ve dřevě. Od r. 1417 působil Bernardin jako kazatel pokání. V tehdejší Itálii vládla náboženská lhostejnost a nemravnost, a lidový misionář ze Sieny měl velké pole působnosti. Šel od města k městu, vystupoval na náměstích a na kazatelnách a hlásal slovo Boží hlasem, který nebylo možno přeslechnout. Velký misionář vykonal neocenitelné služby nejen pro církev. Urovnával spory mezi stranami a mírnil mnohou válku mezi městy. Jeho oblíbenost, kterou si uchoval při vší přísnosti, vedla k tomu, že Bernardin byl už za živa uctíván jako světec. Jeho přáteli byli nejznámější humanisté té doby, jedním z jeho žáků byl Jan Kapistránský, který ho významnou měrou podporoval v jeho práci. Nedostižný lidový misionář a kazatel Bernardin Sienský zemřel 20. května 1444 ve věku 63 let v L'Aquile. Už za šest let, r. 1450, prohlásil papež Mikuláš V. velkého františkána za svatého za velkého jásotu obyvatelstva.

Bernardin Sienský je patron Massa Maritima; tkalců vlny; proti chrapotu, hrudním a plicním chorobám a krvácení. (Podle Rok se svatými) 3 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Bezpečný sex? Seděla a plakala. Slzy jí roztíraly po tváři tmavé šminky. A já jsem jen tiše seděl, modlil se a prosil Ducha Svatého o radu, jak povzbudit toto děvče. „Nechal mě, z ničeho nic to ukončil, odkopl mě… Cítím se pošlapaná, všechno mi sebral… Dala jsem mu své city, lásku, sama sebe, své tělo… Vzal si všechno a odešel.

V mysli se mi objevují vzpomínky - bylo to před rokem: v tom samém křesle, to stejné děvče. Tehdy neplakala, tehdy byla šťastná. S nadšením mi vyprávěla o svém chlapci, jak je úžasný, jak ji má rád. I ona, dala by za něj svůj život. Je to ten pravý, na kterého tak dlouho čekala. Konečně se našli! „Máme se opravdu rádi, poznáváme se po všech stránkách, čím víc, tím je to krásnější a krásnější.“ Potom přešla k oblasti, která se pro mnohé stává „kamenem úrazu“. „Už jsme to zkusili, však víš co. A ne jednou. Ale je to upřímné, takové opravdové… Zkoušíme, zda si budeme i v této oblasti rozumět… A rozumíme si.“ „Myslíš, že je to opravdu zodpovědné?“ „Jasně, jde o bezpečný sex. Nic se nemůže stát.“ „Antikoncepce?“ Přikývla a trochu se začervenala. „Hormonální?“ Opět tiché přikývnutí a mě to zabolelo. „Ale my plánujeme později se vzít,“ dodala jakoby na ospravedlnění. V duši jsem měl smutek, protože jsem vnímal, že přede mnou je děvče, které společně se svým přítelem zraňuje lásku a možná i zabíjí život. Člověk zase jednou sáhl po ovoci poznání dobra i zla (v biblické řeči výraz „poznat“ znamená „vlastnit“). Bůh nás stvořil z lásky a zve nás na cestu lásky, touží po našem štěstí. Bohužel, někdy se rozhodujeme podobně jako naši prarodiče. My sami si chceme určit, co je dobro a co zlo. Důsledky jsou potom smutné a zraňující - ztrácíme ráj i samotnou lásku. Existuje bezpečný sex v předmanželském intimním soužití? Tomáš Řehák ve své knize Sex, šlehačka na dortu popisuje příběh děvčete, které začalo chodit s chlapcem: »Bylo to úžasné. Tolik ho milovala. „Určitě je to na celý život a bude to krásné,“ myslela si. Ale byl tu jeden problém. On jí často opakoval: „Asi ti nepřipadám dost dobrý. Kdybys mě skutečně milovala, dala bys mi všechno. Copak nevidíš, jak mě vzrušuješ? A potom se 4 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

stáhneš. Kdo to má vydržet?“ Přemýšlela, jak mu má dát najevo, že ho opravdu miluje. Nakonec se rozhodla. Trochu se bála, ale udělala to. Spali spolu. Milovali se. Snažili se, aby to bylo jako ve filmu. Moc to nešlo. Druhý den, když se probudila, přemýšlela: „Stálo to za to? Ale ano, určitě, máme se rádi, určitě se jednou vezmeme. Jen jsme začali trochu dřív.“ Čekala na telefonát. Miláček nevolal. Další den zavolala ona. On byl trochu divný. Asi měl špatnou náladu. Domluvili si rande. Toužila po tom, aby jí znovu potvrdil, že ji miluje. Ale on místo toho řekl: „Promiň, něco se ve mně změnilo, nevím, co to je. Ale náš vztah není perspektivní, ukončeme ho.“« Tento příběh není vymyšlený, je to jen popis zážitků, které se tak často odehrávají. Detaily jsou možná rozdílné, ale jádro zůstává stejné. On a ona rozběhnou cosi, co patří až do manželství, v naivní víře, že jejich láska je opravdová a zralá, a potom to končí krachem vztahu a zraněním. Kolik děvčat bylo takto zneužito! Chtěla dokázat svou lásku, nenarazila však na rytíře a statečného ochránce, ale na zákeřného zloděje, který je oloupil o drahou perlu, co nosila v sobě. Ale na druhé straně je třeba říct, že existují děvčata, která ve snaze omotat si chlapce kolem prstu doslova svádějí a provokují. Z lásky zůstávají jen střepiny a ty krutě zraňují. Ať se do našeho intimního života nikdo neplete! Mnoha mladým se podaří rozběhnout i vážnější vztah, navzájem se poznávají a sbližují. Myslí to upřímně, co se týká budoucnosti a plánují se vzít. Kolikrát je však od některých slyšet: „Se vším souhlasím, v Boha věřím, ale do našeho intimního života ať se nám nikdo neplete!“ Nebo: „Ještě sice nejsme manželé, ale vždyť se za dva roky vezmeme a máme se opravdu rádi, proč bychom tedy nemohli žít intimně? My to necítíme jako hřích.“ Dějiny se opakují: člověk chce sám rozhodnout, co je hříchem a co ne. Ovoce stromu poznání dobra a zla je utrženo. Pohlavní styk - úplné spojení dvou těl má být obrazem, symbolem úplného spojení dvou životů. Za spojením těl by mělo být totální spojení životů dvou lidí, kteří se rozhodli spojit své dvě životní cesty do jedné. Všechna zadní vrátka jsou zazděná: „Už tě nikdy neopustím, ani ve štěstí, ani v neštěstí, ani ve zdraví, ani v nemoci a budu ti vždy věrný, i kdyby se dělo nevím co, i kdyby přišla krize, těžkosti, zůstanu u tebe, protože tě miluji. Uvědomuji si, že tento slib mohu říct, i když přitom nezapomínám na svou křehkost, protože Bůh posvěcuje naši lásku, proměňuje naši lidskou zranitelnou lásku a povyšuje ji. Bůh bude s námi.“ Dokud neučiníme tento krok spojení svých životů, a ten se děje ve svátosti manželství, tak potom spojení našich těl neodráží úplné spojení životů a vzniká disharmonie, cosi neupřímného. Mluvíme sice o opravdové lásce, o tom, že se vezmeme, ale zatím to odkládáme kvůli tisícům důvodů, některé mohou být opodstatněné, jiné mluví o nezralosti naší lásky. Máme se skutečně rádi - na život a na smrt? Až v manželství je láska zralá, aby se dva manželé naplno spojili a otevřeli daru života. Opravdová láska plodí život. Opravdové spojení je otevřené pro dar života. Sexualita je darem Božím, který vede lidi k dávání se, k prohlubování jednoty, k růstu lásky, ke tvoření nového 5 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

života. Bůh nám dává účast na spolustvoření nového člověka. Skrze sexualitu se noříme do Božího tajemství. Ještě stále přede mnou pláče ono děvče. Ona už ví, že láska se nedá žít na zkoušku, už ví, že nestačí myslet si, že se vezmeme, že naše láska je zralá. Vztah roste pod Božím požehnáním v každodenním životě, obětí pro toho druhého. Když se příliš brzy přihlásí tělesnost a my jí dáme volný průchod, všechno se stane nepřehledným. Vztah se často přestane budovat, všechno pohltí vášeň. Egoismus zničí lásku. „Poslední měsíce jsem mu byla dobrá už jen do postele.“ Asi si nedokáži úplně představit tu obrovskou bolest, kterou prožívá. „Poslední měsíce se mne ani jednou nezeptal, jak se mám, jak se cítím. Z jeho strany ke mně nepřišlo už strašně dlouho žádné gesto pozornosti. Jsem úplně rozhozená - ještě ty hormony, co do sebe cpu, ve mně zvyšují chaos.“ Láska je něco víc než jen pohlavní akt Hluboká láska hledá vyjádření, jak se obdarovávat různými malými pozornostmi a projevy, které říkají tomu druhému, že je důležitý, že si ho vážím, že ho respektuji, že ho skutečně mám rád. Pod vlivem antikoncepční mentality může dojít k tomu, že děvče - žena (ale i životní partner v manželství) přestane být chápána jako rovnocenná osoba, která vyžaduje lásku, úctu, respekt, toleranci a věrnost. Místo toho je degradovaná na prostředek sloužící k uspokojení sexuálního pudu. Muž si začíná méně vážit ženy, která je mu k dispozici „každý den“. Mizí úcta, vědomí velkého darování se. Žena je znechucená, roste nechuť a nespokojenost. Antikoncepce ničí lidskou lásku (i v manželství), ve své podstatě znamená v manželství odmítnutí něčeho podstatného, co je v milované osobě, a to může vést až k odmítnutí samotné milované osoby. Tvář těch, kteří ničí život, se mění, „účinnost a maskování jejich zbraní“ se stupňuje. Proti nenarozeným dětem jsou už novější „chemické a biologické zbraně“, které ničí jejich život tak, že nikdo si skoro ničeho nevšimne. A za tím vším je velký byznys, proto se o těchto skutečnostech nemluví nebo se demagogicky zavádí. Když jsme si v úvodu položili otázku, zda existuje bezpečný sex, tak nyní můžeme odpovědět: ano, existuje bezpečný sex, který nezabíjí lásku, vztah, který nebrání životu, aby se rozvíjel, ale jen v manželství. „Co mám dělat? Co mám dělat?“ už po nevím kolikáté zavzlykala. Vyprávím dívce příběh o Marii Magdaléně, příběh o novém začátku, o lásce odpouštějícího Boha. Protože Bůh je láska… (AHA - časopis pro mládež)

Láska je nesmiřitelná a nekonečná vyhlazovací válka proti vlastnímu sobectví. (Marek Orko Vácha - Šestá cesta) 6 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Četba na pokračování

Jožkův deník_? 30. STAV MANŽELSKÝ – svátost křesťanské rodiny a) Toník se žení Toník se z toho otřesu mozku šťastně dostal. Už je úplně zdráv. Vždyť od té doby uběhlo šest neděl. Chodí opět do práce a dům už má také úplně hotový. A v sobotu má svatbu s Martou. Marta je prodavačkou v cukrárně a to se mi moc hodí. A je hodná jako Jirka. Stále se usmívá a Toníka má moc ráda. Oba chodili spolu do kostela a do pěveckého sboru, kde se vlastně poznali. Toník zpívá tenor a Marta soprán. O Vánocích spolu chystali na faře vánoční nadílku pro děti a od té doby se začali zajímat jeden o druhého. Každý říkal, že jim to oběma sluší a když spolu šli na hokej, každý Toníkovi Martu záviděl, alespoň já si to myslím. Lidé říkají, že budou spolu šťastní a každý se za nimi rád ohlédne. Tuhle jedna babička říkala: dnes budu mít štěstí, potkala jsem ty dva hezké lidi, Toníka a Martu! Marta už má ušité svatební šaty, ale ještě jsem je neviděl. Ale jedno je jasné, že jim to bude v kostele před oltářem hodně slušet. Sehnal jsem deset ministrantů, kteří mi slíbili, že přijdou ministrovat na svatbu. A důstojný pán říká, že náš nebeský Otec chce, aby Toník byl s Martou šťastný a že Bůh jim k tomu dá své Otcovské požehnání.


b) Zákon o manželství Tatínek mi musel zase něco vysvětlit. Ptal jsem se, zda všichni lidé vstupují do manželství. Říkal: všichni křesťané nevstupují do manželství. Některé Bůh povolává, aby z nich byli kněží, řeholníci nebo řeholnice. Tito lidé, kteří byli takto povoláni, mají ochotně následovat hlas svého nebeského Otce. Avšak ti, kteří se chtějí oženit nebo vdát, by si měli dobře přečíst, co o tom povídá Pán Ježíš. Židé se ho ptali: Smí člověk propustit svou manželku z jakékoliv příčiny? A On jim odpověděl: Copak jste nečetli, že Stvořitel na počátku stvořil lidi jako muže a ženu? A řekl: Proto muž opustí svého otce i svou matku a přidrží se své manželky. A ti dva se stanou jedním tělem. A pak už nejsou dvě těla, ale jen jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj! (Mt 19, 3-6) Teď už chápu, proč Církev nechce rozvést dva manžele, kteří byl už odmítali spolu žít. Pán Ježíš vůbec nesouhlasí s rozvodem: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Tatínek povídá: Jožko, každý rozvod je hřích. Ale nejen to: každý rozvod opravdu ničí lidské štěstí a je zkázou rodiny. Vždyť víš, že každé dítě je nejšťastnější doma – v rodině, kde se otec a matka mají upřímně rádi, oba mají radost ze svých dětí a učí je, aby se měly také navzájem rády. Prostředí křesťanské rodiny je tedy krásné, radostné, plné usměvavého života!

c) Katolická svatba Včera jsem to chtěl všechno vypsat, ale úplně mě to zmohlo. A tak se k tomu dostávám až dnes. Nejdříve ráno šel Toník s Martou a svědky na úřad, protože to předepisuje státní zákon. Pak se doma převlékli a odjelo se do kostela, kde přijali svátost stavu manželského. A tak se stali manžely před Bohem a Církví. V pátek večer byli na snoubenecké přípravě. Pak se v kostele vyzpovídali a byli na večerní mši svaté u svatého přijímání. Včera, v sobotu měli v deset hodin svatební mši svatou a při ní nás šlo ke svatému přijímání dvacet. Toník, Marta, tatínek, maminka, já a Jirka, jejich maminka, Karel a strýček s tetou a jiní. To se mi líbilo: všichni jsme jednotně obětovali svaté přijímání za jejich štěstí! Svatba byla při mši svaté po evangeliu. Důstojný pán se ptal: Antoníne Nováku, ptám se tě před Bohem a před svatou Církví, zda chceš tuto svou přítomnou nevěstu přijmout za svou pravou a věrnou manželku? Toník řekl – ano. 8 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Slibuješ jí věrnost až do smrti podle Božího přikázání? – ano. Pak důstojný pán dával stejné otázky i Martě. A tím, že oba odpovídali na jeho otázky – ano, sami vlastně před Bohem uzavřeli manželství. Potom důstojný pán světil zlaté prsteny, modlil se za ně a dal jim složit přísahu manželské věrnosti. Pak mše svatá pokračovala a novomanželé dostali zvláštní požehnání, které se jindy nedává. Důstojný pán nakonec řekl, že takto má začínat každá nová rodina. Hned první den svého společného života mají v kostele oba prosit o Boží požehnání. Bůh je povodcem rodiny. Děti rostou v rodině. Rodina je prostředí, ve kterém se tvoří nejkrásnější věci na světě: naše lidské tělo a výchova Božích dětí. Pán Bůh dal všem lidem veliký zákon manželství. Pán Bůh řekl: Jeden muž a jedna žena až do smrti! Tento manželský zákon platí všude. Rozvod není nikdy dovolený! Církev určuje všechno, co je potřeba aby manželství bylo platné. Proto náš nebeský Otec rád žehná těm, kteří uzavírají manželství v kostele. Když se někdo z našich známých žení nebo vdává, pomodlíme se za něho, aby byl hodný a obětavý.

Krkologie aneb co nosíme na krku Z krku nemusí křičet jen velký zlatý nebo stříbrný řetízek, svědčit o Bohu ve světě můžeme i potichu, obyčejným symbolem. Za chvilku se dozvíme, jaké jsou ty křesťanské, ale pozor, někdy nás nevědomost přivede i k falešným bohům či pověrám. Co (koho) nosíme na krku?

Spojuje nás. Víra, naděje a láska. Ale nejdůležitější z nich je láska. Zpívala ve své písni kdysi Barbara Haščáková. Věděli jste však, že jde vlastně o symboly třech božských ctností? Srdce symbolizuje, jak jinak, lásku, kotva vyjadřuje naději a kříž značí víru. Zajímavý aforismus nabízí i pražský výtvarník Václav Lamr: „Kříž je kotva zaklesnutá v Bohu, takže naše loď neztroskotá.“ A opravdu. V bouře běžných dní, v moři povinností může být i malý symbol na řetízku či šňůrce pomyslným uzlíkem proti zapomenutí. Připomene, že Bůh je s námi nejen v kostele, ale i na ulici, přednášce, v pizzerii nebo na brigádě. Díky srdci si vzpomeneme na známá slova sv. Pavla: „… a kdybych neměl lásku, nejsem ničím“ (1 Kor 13,2b). Kotva občerství i další jeho větu z listu Židům, kde píše, že Kristem nabízená naděje je jistá a pevná kotva duše, která proniká až dovnitř za oponu, kam za nás vešel jako předchůdce Ježíš (srov. Žid 6,18-19). Není se tedy čeho bát. Zvlášť když se každodenně plavíme životem s neporazitelnou nadějí a pevnou vírou ve skutečnou Lásku. Malá nebo velká, dřevěná či kovová. Ryba alias »ichthys«. Ryba, holubice nebo tau Kdybychom se přenesli na začátek našeho letopočtu, kříž bychom nosili na krku asi těžko. Přímé ohrožení života by se nám totiž pro pronásledování Římany stalo krutou denní realitou. I proto si prvotní 9 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

křesťané raději vymysleli vzájemné poznávací znamení. Do písku nakreslili půlkruh, který po oboustranném spojení naznačoval „čistý vzduch“. Tak vznikla ryba, která je dnes velmi oblíbeným přívěskem, ale i nálepkou, například na automobilu. Mimo jiného je i zkratkou krátkého vyznání víry. Ichthys (řecky ryba) znamená Iesús Christós Theú Hyiós Sotér, tedy Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel. Ve světě symbolizuje mír. Pro křesťany však na prvním místě Ducha Svatého Dalším frekventovaným znakem je holubice. Spojuje se nejen s potopou světa a Noem, ale především s Duchem Svatým. Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení." (Lk 3,21-22) Možná proto je tak oblíbený především u mladých. Vždyť není nic krásnějšího, než když si nás Bůh zamiluje. -:) Symbol tau je jednoduchý a přece výmluvný - takový, jako jeho známý podporovatel sv. František. Františkánským nadšencům je zase známý tzv. kříž sv. Antonína nebo tau. Světec se totiž často zobrazuje s holí ve tvaru písmene T. Tau je mimo jiného i posledním písmenem hebrejské a součást řecké abecedy. Zmínku o něm najdeme také u proroka Ezechiela. Právě označení znamením tau, jako kdysi krvavé veřeje dveří v Egyptě, mělo rozlišit ty, které Bůh uchrání před smrtí (srov. Ez 9,6). Jako poznávací znamení menších bratrů ho používal i sv. František. Znamenalo pro něj pokoj, pokání a obrácení, vždyť připomíná znamení našeho vykoupení - kříž. Není všechno zlato, co se… Čínský jin a jang, pentagram, znamení zvěrokruhu, měděný amulet, křišťál jako talisman či dokonce obrácený kříž jako satanistický protest proti křesťanství „zdobí“ dnes nejeden krk. Vědomě nebo nevědomě, jak říká známý exorcista z Malty Elias Vella, nejde jen o nevinno ozdobu. „Důvod je prostý: východní kultury a náboženství, podobně jako i astrologie, numerologie a všechny podobné záležitosti přivádějí k závěru: ony jsou mou spásou, a ne Bůh. Když vkládám svoji důvěru do jejich rukou, zříkám se pravého Učitele.“ Každý kámen je Bohem stvořen. Sám o sobě je však jen kamenem. Může poukazovat na stvořitelskou kreativitu, ale moc má jedině Bůh. Amulety jsou zase výtvorem lidí, svěřovat jim do rukou a stavět na jejich síle hodnoty jako rodina, vztahy či zaměstnání nemá smysl. Už Petr to věděl: „Pane, ke komu bychom šli. Ty máš slova věčného života“ (Jn 6,68). Já + Bůh = většina. Rovnice, která bude platit do konce věků. Do jiného, slabšího týmu se tedy vůbec nevyplatí vstupovat. (podle KN)

Mladí pro nezkušenost s překážkami a nedostatkem lehce něco považují za možné. A proto mají pevnou naději. sv. Tomáš Akvinský


Mezi námi chlapy: svatý Josef byl statečný Oblíbený světec byl mužem s pevným charakterem a obdivuhodně se zachoval i v nejtěžších životních zkouškách. Jaké zrcadlo nastavil dnešnímu mužskému pokolení?

Jsem jeden z vás. Obyčejný muž tohoto světa, manžel a otec. Co znamená být skutečným mužem, jaká je jeho identita a nikým nezastupitelná role? Podle médií či reklamy skutečný muž je silný, nikdy neprojevuje svoje city a za žádných okolností si nepřizná vlastní slabost. Dnešní muži snad ani neví, jaká je jejich identita a jaká je jejich skutečná úloha v současném moderním světě. My prostě nemáme čas. Nemáme chvilku ani na to, abychom to zjistili. Mnohokrát se skrýváme za práci, povinnosti a vyhýbáme se vážným otázkám života i těžkostem, které je třeba na sebe vzít. Je pro nás pohodlné „nezatěžovat“ se každodenními rozhodnutími v našich rodinách, protože se bojíme, že selžeme. A proto to necháváme na jiných: na škole, na společnosti, na našich manželkách, i když právě správní chlapi by měli být ti, kteří berou tuto zodpovědnost vážně. Pravdaže, důležité je, abychom naše rodiny zabezpečili finančně, ale ještě důležitější je, abychom je posilovali duchovně, upevnili v nich vztahy a důvěru. Kolik dokážeme komunikovat se svými kolegy, zákazníky, přáteli a na rodinu nám už nevyjde čas. Svatý Josef byl spolehlivý muž činu Písmo svaté nám dává úžasný příklad statečného muže. Je jím sv. Josef. Je to on, komu Bůh ve snu dává pokyn, aby vstal a šel se svou rodinou do Egypta, když Herodes číhal na život malého Ježíše. Byl to tento světec, kterému Bůh dává pokyn, aby se vrátil zpět a usadil se v Nazaretě. Celý Josefův život byl spjat s Bohem. Bůh mu prostě důvěřoval. Věděl, že se na něho může spolehnout. Svěřil mu svého Syna, protože věděl, že to zvládne. A jak jsem na tom já? Do jaké míry je můj život spjatý s Bohem? Jak prožívám zodpovědnost za rodinu, která mi byla svěřena? Může mi Bůh ještě důvěřovat? Muži, ruku na srdce. Odpovězme si, jak důležitý je pro mne duchovní rozměr? Bůh s námi muži počítá a potřebuje nás Nejdříve je třeba se ztišit. Potřebujeme si najít čas na rozhovor s Bohem, i kdyby to nebyly modlitby růžence, „jen“ tak jednoduše - svými slovy. Je nám třeba věnovat více času rozhovoru s manželkou a investovat do rozvíjení našeho vztahu. A nakonec také vytvářet dostatečně velký prostor i pro naše děti, které nám Bůh svěřil. Máme před Bohem velkou zodpovědnost, neutíkejme před ní. Bůh s námi počítá. On nás potřebuje. Nejsme na to sami. Můžeme to zvládnout, protože nám mužům k tomu dal Bůh milost. Potřebujeme se jen rozhodnout - není na co čekat. Z vlastní zkušenosti vím, že se to dá. Proto bych chtěl nás muže povzbudit, abychom podle vzoru sv. Josefa doprovázeli naše rodiny a manželství na cestě ke svatosti. Buďme chlapy, jakými nás chce mít náš Pán, abychom se mohli stát vzory pro naše syny a oporami pro naše manželky a dcery. (Peter Štupák, KN) 11 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

S mámou nemám dobrý vztah. Muže jít o rodovou kletbu? Trápí mě, že si s mámou nerozumíme. Ona se ke mně už celé roky chová tak, jako by mě neměla ráda, je ke mně chladná, ba někdy až krutá. Nerozumím tomu, proč je to tak. V naší rodině to tak bylo už několik generací, že mámy se ke svým dcerám nechovaly pěkně. Může jít o rodovou kletbu? Je možné se toho zbavit? Jsem rád, že svou otázkou otevíráte citlivé téma, v kterém mají nejednou i křesťané dost nejasností. To potom ústí do nesprávných názorů a postojů. Nejprve si však vyjasněme, co je to kletba. Je to stav, ve kterém člověk prožívá výrazný a trvalý nedostatek Božího požehnání. Vnímá ho jako sérii opakujících se nešťastných událostí (např. nehod, úmrtí, zdravotních komplikací) nebo dlouhodobý neúspěch. Příčiny upadnutí do takového stavu můžeme rozdělit na dvě skupiny: vnější a vnitřní. Kletbu zvnějšku může způsobit jiný člověk, který na naši adresu vysloví zlořečení, proklínání, nebo udělá symbolický úkon, který jeho zlý úmysl vyjadřuje. Někdy se mluví i o tzv. uřknutí pohledem. Sám nepříjemný pohled však nemůže způsobit kletbu. Podstatný je zlý úmysl člověka, který přeje zlo. Kletba „zvnějšku“ nemusí účinkovat, pokud pro ni nejsme otevření. Nejdůležitější ochranou je pro nás stav milosti posvěcující, který získáváme při křtu a při svátosti smíření. Ten se dále posiluje svátostmi, svátostinami, žehnáními, modlitbou a skutky lásky. Kletbu „z nitra“ si způsobujeme my sami setrváváním v těžkém hříchu a praktikováním něčeho, co je v ostrém rozporu s křesťanstvím. Do této skupiny patří například pěstování okultismu, spiritismu, věštění, kouzel, členství ve svobodozednářské lóži nebo satanistické skupině, a také vyznávání ideologií, jako je nacismus, rasismus, bojový ateizmus apod. Naštěstí v Ježíši má východisko i člověk, který z různých příčin upadl do kletby. Boží slovo říká, že on se za nás na kříži stal kletbou (srov. Gal 3,13), abychom v něm získali požehnání a milost Ducha Svatého. On jediný dokáže zlomit moc prokletí. Z naší strany je však třeba udělat některé nevyhnutelné kroky. Vyslovenou kletbu musíme odvolat a přetnout v autoritě Ježíše Krista. Pokud bylo prokletí spojeno s nějakými předměty, je třeba je zničit a spálit. Pokud jsme si kletbu způsobili sami, musíme odstranit její příčiny a smířit se s Bohem ve svátosti smíření. Chtěl bych zdůraznit, abychom se v této oblasti vyvarovali podezřívání jiných z proklínání, pokud k tomu nemáme jasné důkazy. Je to hřích proti lásce, který nás činí duchovně zranitelnými. Podobně nehledejme za každou cenu příčinu svých neštěstí a problémů jenom v druhých lidech. Nejčastěji se ukrývá v nás samých. Chraňme se neuvážených a zlých slov v hněvu a rozčilení, ať už na adresu druhých, nebo i na sebe samé. A nakonec nepovažujme za důsledek kletby běžné problémy, které se střídavě s úspěchy vyskytují u každého člověka. Milá čtenářko, z vašeho krátkého popisu vztahu s mámou není možné usoudit, zda jde stav kletby. K tomu je třeba osobní kontakt a podrobné zkoumání mnoha okolností. Doporučuji vám obrátit se na kněze, který by měl možnost poznat blíže Vás i Vaši rodinu i z vícero zdrojů a tak lépe posoudit, co je třeba v dané situaci dělat. (P. Pavol Hucík, KN) 12 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Jsi pánem svého času? Někteří mladí stíhají velké množství aktivit a přitom mají hodně času. Jsou však i tací, kteří nedělají téměř nic a stěžují si, že čas vůbec nemají. Čas je v podstatě individuální dimenze: zdá se nám, že příjemné hodiny uběhnou velmi rychle, nepříjemné jsou zase nekonečně dlouhé. Pánem svého času jsem tehdy, když ho umím využívat, když ho považuji za dobro a když ho vnímám jako období, které je třeba prožít naplno a ne jen vyplnit. Přečti si následující tvrzení a zaškrtni odpověď, se kterou se nejvíc shoduješ. c) jít ven se svými přáteli 1. Když se mám odpoledne učit, raději d) dokončit věci, které nestíhám využiji čas na: a) snění o nicnedělání 5. Při představě, že mám 21 let, dostanu b) to, abych skončil/-a co nejdřív chuť: c) to, abych se co nejmíň unavil/-a a) bavit se d) to, abych objevil/-a nové věci b) dívat se s odvahou do budoucna c) spát a odpočívat 2. Když si představím prázdninové d) pustit se do učení odpoledne, definoval/-a bych ho jako: a) hlučné 6. Jeden měsíc pro mne znamená b) tlačenici především: c) klidné a) třetinu ze čtvrtletí d) příjemné b) o měsíc méně ve škole c) přípravu na písemku nebo odpověď 3. Moje dny jsou: d) dlouhý čas na prožití a) dlouhé b) jednoduché 7. Když jsem šťasný/-á, mám chuť: c) plné chaosu a) říct to všem d) krátké b) být s oblíbenými osobami c) neříkat nikomu nic 4. Na neděli se mi líbí, že mohu: d) zůstat takový/-á i nadále a) spát a odpočívat b) dělat to, co mám nejraději BODOVÁNÍ V tabulce označ body, které zodpovídají možnosti, jakou jsi vybral/-a. Spočítej je. 1 2 3 4 5 6 7 7 3 10 7 8 7 1 a 4 1 6 10 1 4 10 b 1 6 3 4 5 1 6 c 10 10 1 1 10 10 3 d 70-24 bodů Jsi pánem svého času. Cítíš, že ho máš k dispozici a jsi schopen kontrolovat ho tak, že začneš i přerušíš aktivity, které si umíš vybrat. 41-35 bodů Často prožíváš pocit, že si nemůžeš svobodně dělat to, co se ti líbí. Druzí ti však nemohou „krást“ čas, pokud ty sám nechceš a pokud dokážeš dělat vlastní rozhodnutí. Zkus to! 34-7 bodů Máš sklon být závislý na druhých. Nejsi zvyklý dobře využívat čas. Možná ještě nevíš, co se ti opravdu líbí, proto je pro tebe náročné umět si vybrat a dobře využívat čas. Zapamatuj si, že čas je ti dán na to, abys ho žil naplno a ne aby ses jím nechal unášet. 13 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Poznamenali století Marta Robinová - vítězství slabosti Francouzská selka. Od dětství nemocná a Boha vnímá „zvláštně“ - prostřednictvím „(ne)hmatatelných“ zážitků. Mystička. Často prožívá extáze. Stigmatizovaná. Ďábel na ni útočí i fyzicky. Má neobyčejně zdravý úsudek a nechybí jí humor. Zasvěcená laička. Marta Robinová.

Jako dvacetiletá se rozhodne úplně zasvětit Bohu. Dává mu svoji paměť, rozum i vůli, tělo a všechny jeho smysly, mozek a jeho schopnosti, srdce a jeho city. A Bůh ji „bere za slovo“. Těžce onemocní. Ochrnou jí nohy. Přestane ovládat ruce. Postupně je paralyzované celé její tělo. Nemůže nic, jen nehybně ležet na posteli. Ochrne jí i jícen. Nic nejí ani nepije. Do konce života. Dožije se úctyhodných 79 let. A to ještě není všechno. Kristův kříž, Kristova muka Jednoho dne ji rodiče doma najdou zakrvácenou - na hřbetě rukou má stigmata. Bolestivé rány v podobě odřenin, bez strupů. Krvácejí jen v pátek. Marta každý týden od čtvrtka večera do neděle rána prožívá ukřižování a smrt Ježíše Krista. Také do konce života. „Nejsem na kříži zvnějšku. Jsem - když to mám tak říct - sama křížem. Kříž je ve mně a já v něm… Na začátku jsem ve svých vizích rozpoznala lidi u Ježíšovy křížové cesty na Kalvárii. Slyšela jsem řev. To všechno jsem už překonala… už mě to nezajímá. Zajímá mne jen umučení, samotný Ježíš… Tyto věci jsou tak bolestivé, že kdyby vás Bůh nepodporoval, umřeli byste…“ Neobyčejné jídlo, neobyčejné požití Marta nepřijímá žádné jídlo, ani nápoj. Nemůže nic polknout. Ani Eucharistii - ale podivuhodně mizí, když se přiblíží k jejím ústům. Následuje extáze. Trvá 24 až 30 hodin. „Živím se jen tím. Navlhčí mi ústa, ale nemohu polykat. Hostie do mne vejde, ani nevím jak… To není obyčejné jídlo… Je to nový život, který mi vchází do kostí… Zdá se mi, že mám Ježíše všude v těle, že je mým tělem. Jako bych vstávala z mrtvých. A potom ztrácím půdu pod nohama. Jsem oddělená od těla, vzhledem k němu jsem svobodná.“ O svých „cestách“ s Ježíšem říká: „Je to jako s Gagarinem. Jenže Gagarin byl z tohoto světa. Já cestuji v Bohu. Unáší mne, kam chce… Ano, do Říma, do Cařihradu… A současně jsem v tom samém stavu utrpení. To láska mě vede. Jsem volná a nechávám se vést touto cestou. Ježíš je něžný, bere na sebe to, co je těžké, a mně ponechává jen tu zásluhu, že ho bez odporu následuji…“


Slepá vidí do duše, vidí očistec Úplně oslepne. A nesnáší světlo. Až do smrti přijímá mnoho návštěv v tmavém pokoji s krbem. Na zvědavou otázku Jeana Guittona odpoví: „To, co nazýváte mystickým životem, je ve vás právě tak jako ve mně. Je to úsilí být jedno s Ježíšem.“ Získává si jeho přátelství. Guitton na akademické půdě dokazuje, že Martino nepřijímání potravy není podvod. Tvrdí, že lidské schopnosti se mohou velmi rozvinout v patologických stavech. Marta se přátelí i s nevěrcem, významným lékařem Paulem L. Couchoudem. „Je nejzvláštnější osobou na naší planetě,“ řekne o ní a charakterizuje ji jako „zářivou inteligenci, která svědčí o svém privilegovaném duchovním zážitku.“ Marta má dar rady Ducha Svatého. Dává účinné rady - někdy mlčením. A div se světe, účinkuje to! Vidí i očistec. Říká: „V očistci dochází k očišťování bez vzpoury. Je to „sladká bolest“ - čas přechodu bez rizik, nejistoty a úzkosti. Je to spíš stav duše člověka, a ne místo. „Očistcová muka“ jsou utrpením, které pramení z nenaplněné touhy po věčné blaženosti, kterou duše již v mnohém ohledu reálně prožívá.“ Život jako radost bezmoci Marta říká, že svým životem zakouší způsob života duše v očistci. „Představme si štěstí duše v očistci, která se najednou octne v nebeské vlasti, navždy se radujíc z Boha. Může jí být někde lépe než v jeho blaženém středu? Takto je moje duše spojena se suverénním Dobrem. Nemyslí na nic jiného, nechce nic jiného než chce on. Z něho na ni prýští světlo a roztápí mě… Jsem do něho ponořena jako do oceánu lásky. Vidím, že jsem ovinutá láskou, obklopená Bohem, kterého miluji a který miluje mne. Jsem jako houba v oceánu lásky.“ Z Marty Robinové vyzařuje radost. Má účast i na Ježíšově utrpení v Getsemanské zahradě. Pokouší ji ďábel. Marta tvrdí, že kolem ní krouží démoni. Je jich celá legie. Pokoušejí se ji uškrtit. Lékař najde jasné známky škrcení na jejím hrdle. Lucifer, kterého nazývá „on“, na ni podle jejího svědectví působí jen zvnějšku. Do jejího nitra nezasahuje. To patří úplně Kristu. Marta o Luciferovi říká, že je velmi inteligentní, ba dokonce i krásný. Bojuje proti němu s neobyčejnou lehkostí a ironií. „Jeho moc je bezmocná. Je to zoufalec, někdejší vítěz stále truchlící nad svou rozhodující porážkou.“ Marta Robinová umírá 6. února 1981 na první pátek. Najdou ji ležící na zemi mezi rozházenými věcmi. Pravděpodobně ještě před smrtí prožívá poslední těžké pokušení. Umírá úplně opuštěná, vzdálená od lidí a subjektivně i od nebeského Otce. Úplně sjednocená s Ježíšem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil…“ Zádušní mši sv. koncelebruje dvěstě kněží. (podle KN)

Očistec není výprask. Naopak, je to něco velkého, závažného, řekla bych, vznešeného. Jsou to bolesti, ale bolesti lásky. Duše chtějí jít až k Bohu… Ale nedaří se jim dostat až k němu… Čím více se člověk snaží… tím více je srážen zpět, lépe řečeno, očišťován. Všechno musí být očištěno. I naše záměry. Marta Robinová 15 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz



svatý pavel - 10. Pokračuje v našem povídání o sv. Pavlovi, tentokrát podle časopisu pro mladé - AHA!, který vydávají na Slovensku. Odtud i komix uvnitř čísla. První část je biblická, druhá historická a třetí praktická.

Pavlovo dobrodružství na moři Ztroskotání na moři… Minule jsme sv. Pavla zanechali v situaci, kdy se po obviněních a následném vyšetřování v Jeruzalémě a v Cézareji odvolal k vladaři - římskému císaři. Jako římský občan měl na to právo. To znamenalo, že se musel dostavit k soudu do Říma. Už dávno toužil jít do hlavního města tehdejšího světa a nyní se mu naskytla příležitost - i když v poutech.

Cestovalo se lodí… Plavba byla pravidelně naplánovaná a měla svou přesnou trasu. Ale když je u Kréty zdržely nepříznivé větry, Pavel prozíravě navrhnul, aby přezimovali na Krétě: "Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy." (Sk 27,10) Byl totiž víc než zkušeným cestovatelem. To však setník Julius, který vedl kohortu se zajatci, odmítl. Důvěřoval víc kormidelníku lodě. Všechno nasvědčovalo tomu, že se na ně usmálo i počasí. Ale jemný jižní větřík rychle ustal a na loď se obořil silný severák, který ji hnal přes Středozemní moře. Během čtrnácti dnů museli postupně povyhazovat všechny věci i náklad lodi, jen aby si zachránili životy. Nakonec už loď nebyla ani řádně ovladatelná. Pavel znovu zasáhl: "Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: 'Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.' Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. Máme se dostat k nějakému ostrovu." (Sk 27,22-26) V těžké chvíli jasně přebral iniciativu i zodpovědnost. Dokonce je všechny vyzval, aby se najedli, a překazil i útěk zbabělých námořníků. Vtom se před nimi ukázal nějaký ostrov. Ale ztroskotali na mělčině, vojáci, kteří ručili životem za zajatce, je chtěli pozabíjet, aby jim neutekli. To však setník nedovolil, protože si Pavla velmi vážil. Vždyť svými moudrými postoji zachránil 276 lidí na lodi. Dokonce i ti, kteří neuměli plavat, se pohodlně na deskách dostali na ostrov. Tam zjistili, že je vítr zahnal až na Maltu.

Malta, ostrov pohostinných lidí Maltské souostroví leží na strategickém místě ve Středozemním moři. Skládá se z těchto obydlených ostrovů: Malta, Gozo, Comino. Geograficky i geologicky patří Malta k Evropě.

Klimatické podmínky jsou typické pro tuto oblast Středozemního moře: mírně vlhké zimní období a horké léto s prakticky žádnými srážkami. Tento ostrov se může chlubit historií dlouhou téměř sedm tisíc let. Vystřídali se na něm Féničané, Kartágo, Řím, Byzantská říše, Arabové, vládcové Kastilie, johanité, Napoleon a v naší době Britové. Malta je velmi bohatá na historické památky. Ty nejdůležitější pocházejí z období obsazení ostrova Araby, především však z doby vlády johanitů (stavby a všechny pevnůstky ve Vallette, hlvní město Goza Victorie, mnoho paláců a strážních věří roztroušených po celém souostroví). Tato bývalá britská kolonie získala v roce 1964 nezávislost, zůstala však i nadále členem Britského společenství národů. Od 1. května 2004 je Malta členem i Evropské unie. Přibližně 98 procent obyvatelstva je římskokatolické víry. Na Maltě se nachází 364 kostelů a vzhledem k počtu obyvatelstva má víc kněží, řeholníků a řeholnic než kterýkoliv jiný stát na světě. Katolicismus je zakotven v ústavě a hraje v životě i politice Malty významnou roli. I přesto (nebo právě proto?) jde o moderní společnost, například podíl žen s vyšším vzděláním a jejich podíl na pracujícím obyvatelstvu dnes zodpovídá podílu ve většině vyspělých evropských zemích. 18 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Malťané s radostí tvrdí, že víra je proto u nich tak silně zakořeněná, protože ji tam hlásal sám svatý Pavel během těch třech měsíců, co tam zimovali. K pochvale jim slouží i konstatování pisatele Skutků apoštolů: "Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě." (Sk 28,2)

Víra v krizových situacích Velmi mne oslovil postoj svatého Pavla během dobrodružné a nebezpečné plavby Středozemním mořem. Nejenže se ukázal jako schopný a rozvážně myslící člověk, ale v těžkých chvílích pro posádku i cestující se stal vůdčí osobností na lodi.

Dodával ostatním odvahu a klid a uměl to i zargumentovat. Přitom se vůbec nestyděl říct, že se nepotopí proto, že mu to ve snu naznačil anděl jeho Boha. A že budou zachráněni jen proto, že cestují s ním. Tak se ze zajatce stal zachránce! Bůh zasahuje a zachraňuje všechny kvůli svému vyvolenci. Svatý Pavel musel být pro ty lidi výjimečným zjevem. I pro nás to může být velkým povzbuzením, abychom se uměli ozvat a případně i zasáhnout v situacích, ve kterých se nám moc nechce anebo se v nich cítíme nejistí… Pokud je Bůh s námi, tak čeho se bát! Především když jde o spravedlivou záležitost, nikdy bychom neměli mlčet! V tom je odkaz svatého Pavla úplně jasný.

V Zátoce sv. Pavla na Maltě (na obrázku) najela Pavlova loď na mělčinu a silný příboj ji rozlámal na kusy. Centrální části ostrova dominuje starodávná pevnost Mdina.


Žijeme proto, abychom byli šťastni Slavný věřící hypnotizér dává dobré rady lidem, které mučí úzkost, neklid, strach, vtíravé myšlenky apod. Mluví zde starý a zkušený praktik. V době, kdy psal svá díla, nebyla pro mnohé zjevy či stavy ještě vědecká označení — proto jim dal určitá označení sám. Vybíráme z jeho rad některé, kterými může snad pomoci i nám. OPAKOVANÝMI NEZDRAVÝMI DOJMY, pocity a city, které vpouštíš do svých myšlenek, vzniká úzkost, vzrušeni, sklíčenost, smutek, strach - prostě chorobné představy, a ty tě mučí. Musíš se z nich vymanit. Jak? Především je musíš uznat! Pak je rozebrat, usměrnit a změnit v aktivitu. Jestliže se těchto nezdravých myšlenek bojíme, utíkáme před nimi, dovolíme, aby v nás vzbuzovaly úzkost - pak je jen posilujeme. Zároveň tím zeslabujeme své vědomé »JÁ« a posilujeme podvědomé »JÁ«. MOZKOVÉ ESPLANY (podle autora nejméně hmotné buňky a nositelé inteligence) se tvoří denně v podvědomí a jsou prázdné. Záleží na tobě, abys do nich vštípil zdravé myšlenky, vjemy, představy. Proti choré myšlence postavíš myšlenku zdravou. Tak v tobě zvolna vznikne zdravý názor na život. Přemůžeš staré choré myšlenky novými a zdravými. Naučíš se lépe myslet a posílíš svou vůli. MUČÍ TĚ MYŠLENKA: »Můj duševní stav je den ze dne horší!« Budeš si denně opakovat: »MŮJ DUŠEVNÍ STAV SE DEN ZE DNE ZLEPŠUJE!« Nebo se trýzníš vtíravou představou: »Spáchám sebevraždu!« Nahradíš ji myšlenkou: »ŽIVOT JE - KRÁSNÝ, TĚŠÍ MĚ, NEBOJÍM SE, CHCI ŽÍT A PRACOVAT!« To si opakuj třebas 10x nebo 20x po sobě, několikrát za den, polohlasem nebo šeptem. Touto sugescí se ti podaří do jemných buněk vsadit nový myšlenkový směr k zdravému životu. Proti chorobným myšlenkovým celkům si vytvoříš celky zdravé a ty se vlastní silou budou nezdravým myšlenkám bránit samy. TRÝZNIVÉ MYŠLENKY musíš obléci do dobrých, zdravých vjemů, citů a představ. Pak zdravé myšlenky samy prolnou a prostoupí choré představy. Jak? Už nebudeš před nimi utíkat, ale řekneš si: »Nebojím se vás. Snad jste docela milé, ale nemám už o vás vůbec zájem.« Nebo: »Dnes tě už znám, rozebral jsem si tě a nevěřím ti. Mám dost sebevědomí, síly, odvahy? Chci a musím být zdráv. Dnes, teď začnu!« Podobnými slovy přivítáme choré myšlenky hned, jak se objeví. Ty se pak zvolna uzdraví, jejich tlak a obtížnost časem zmizí. JEMNÉ BUŇKY (autor jim říká esplano), které mají příliš vyzrálé, staré a choré představy, se nedají proměnit ve zdravé nebo zničit - ani hypnózou nebo šokem - jsou příliš životné. Dají se zničit jen buňkami se zdravými představami - tedy jejich opakem. Nový, zdravý obraz se musí denně obnovovat a živit, člověk se jím musí stále obírat a k němu mířit. Pak zdravou aktivitou živená jemná buňka svou životností a silou stráví nezdravou jemnou buňku až ta úplně odumře a jeho aktivita se zničí. KOHO BY SOUSTŘEĎOVANÍ UNAVOVALO a dělalo mu obtíže stále se vracet k novým zdravým myšlenkám a obrazotvornosti, ať si opakuje nové vjemy různými slovy a bez duševní námahy, jen vírou v úspěch. I tak se vštípí do jemných buněk, neboť myšlenka v nich roste, sílí a živí se i pouhým častým opakováním. KDO NEMÁ CHOROBNÉ MYŠLENKY, měl by se aspoň dvakrát denně zabývat autosugescí zdravých myšlenek. Před cvičením se posadí, zavře oči, uvolní se, nemyslí na nic, pomalu si představuje modrou oblohu. Až se uklidni, ať nechá přicházet pomalu zdravou myšlenku - a v evangeliích jich má nepřeberné množství - kterou volně, v duševním pohodlí opakuje, až se mu vtiskne do vědomí. Pak vpustí druhou - třetí - ale ne víc. Zdravé myšlenky se v mozku zhmotní a stanou se jakoby věcmi. Je to nejjednodušší, ale velmi účinné rozjímání, které pročistí náš rozum ryzostí evangelia a změní zvolna náš postoj v duchu Kristově ke všemu, s čím se setkáme. ČÍM VÍC ČLOVĚKA TRÝZNÍ A UNAVUJÍ VTÍRAVÉ MYŠLENKY, tím častěji si má vytvářet tento bezmyšlenkovitý stav - duše si odpočine. Cvičení nemá trvat déle než 10-15 minut. Má se 20 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

však konat častěji. Nekontroluj a nepočítej kolikrát kterou myšlenku opakuješ. Přejdi k věcem, o kterých jsi dosud nepřemýšlel. Jak jsme již podotkli - evangelia nám dodají velkou zásobu zdravých, oživujících myšlenek. Cvičení podporuje vnitřní síla, vycházející z duše, neviditelná, ale účinná. Pevnou nadějí, posilováním a oživováním vůle dokáže, že myšlenka na zdravení pronikne celou bytostí a vytvoří zdravé buňky, které pomáhají k tvorbě zdravých myšlenek. Tak oslabíš své nižší »já « a posílíš vyšší »já«. Stále zdůrazňuj prvenství rozumu, pak se osvobodíš od vlivu nezdravého podvědomého »já«. Choď často do přírody, ať na tebe působí novými dojmy a pohledy, které pomáhají uzdravovat tvé myšlenky. VYBÍREJ SI DOBRÉ A ZDRAVÉ MYŠLENKY! KDE JINDE NAJDEŠ TAKOVOU BEZPEČNOU ZÁSOBU NEŽ V EVANGELIÍCH? NEBO KVALITNÍCH DUCHOVNÍCH KNIHÁCH, např. Tomáše Kempenského, v knihách světců apod. Ale i ti čerpali ze slov Kristových jako z nevyčerpatelné studně živé, zdravé vody. Z nich čerpej materiál k cvičení v positivní autosugesci! Nezavírej před pravdou oči jen proto, že tě trápí, ale rozeber ji, uznej ji a rány, které ti zasadila, vyléčí Kristus sám! JAK SE CHOVAT K NEPŘÁTELŮM? Můžeme se bránit? Jak? Člověk, který se k nám chová jako nepřítel, chce nám ublížit, pomluvou, spory apod. může být a často je ovlivněn námi samými. Stále na něj myslíme a tato myšlenka nás dráždi, zlobí. OPATŘEME SI JEHO FOTOGRAFII - nebo si ho aspoň živě představme (dáme obličej do dlaní). Této představě dávejme pevné a živé rozkazy: »Cítíš hrůzu ze svého jednání; prohřešuješ se proti mně, při každé myšlence na mne máš strach. Nebudeš si mé už všímat, nemáš odvahu se mnou mluvit, tvé vyhrůžky jsou ti protivné, odporné, nemůžeš proti mně nic zlého udělat.« A tak podobně. Musíme se na tyto myšlenky úplně soustředit a o výsledku nesmíme ani trochu pochybovat. Dokud nedosáhneme svého cíle, nesmíme k němu nesmíme cítit nenávist, odpor, nepřátelství. Naopak, vzbuzujme k němu lásku a přátelství. Tím docílíme, že jeho duše pozná v podvědomí kde nás nenávidí - náš dobrý úmysl, uzná jej za správný a přijme naši snahu ve vyslané sugesci, která zakotví v oněch nejméně hmotných buňkách, které autor nazývá esplana. Vznikne v něm k jeho vlastnímu špatnému jednáni hnus a odpor. V člověku je totiž dvojí žádostivost - vyšší - duchovní, a nižší - tělesná - jak už píše sv. Pavel: »Tělo totiž touží po něčem jiném než duch, a duch zase po něčem jiném než tělo. Jsou to věci, které si navzájem odporují...« (Gal 5. 17). Je tedy mezi nimi napětí, odpor. Má-li člověk dobře vycvičenou vůli a řídi se zdravým rozumem, zmocní se časem nad nižší žádostivostí úplně vlády a tak do jisté míry vyrovnává neustále porušovaný soulad (tj. následek dědičného hříchu). Jestli však pustí nižší - tělesné žádostivosti úplně z uzdy rozumu a vůle, vzniká nepokoj, děláme to, co nechceme, jsme nešťastni, otráveni a nakonec i lhostejni. Nemáme radost ze života, který je krásným darem Božím. »... ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost ... Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je náš život, ať nás Duch vede také k jednání...« (Gal 5, 22) Proto se snažme poznat rozumné, dobré věci - a těch je v evangeliích nepřeberné množství - a posilujme svou vůli, aby jednala podle rozumu a netěkala bezradně sem a tam. Vůli posílíme v dobrém katolickém společenství, na exerciciích, přátelstvím s kvalitními lidmi a s těmi, kteří mají v podstatě stejné dle jako my. Není-li možný častý osobni styk, jsou to dopisy, telefon ... Ale uvědomujme si stále, že náš přítel - ani nikdo, kdo ještě žije - nemůže být náš vzor, protože každý může zklamat. Kdo nezklame, je KRISTUS PÁN. Rozhovor s ním - modlitba nám pomáhá víc než rozhovor s nejlepším člověkem - i když to snad hned necítíme. A při přátelských vztazích odstraňme každý jed nelásky, negativity. Uvědomme si dobře slova Kristova - vlastně jeho slib: » Kde jsou dva nebo tři V MÉM JMÉNU - tam jsem já s nimi.«


Coᅽodválᅽvítrᅽ Na trávníku v městském parku se pod hřejivým jarním sluncem objevily zubaté a silné listy pampelišky. Jedna z nich vystavila na odiv nádherný žlutý květ, nevinný, zlatý a zářivý jako květnový západ slunce. Po nějaké době se květ změnil v lehoučkou kouli, ozdobenou chundelatým pápeřím, které na tenkých nožkách vyrůstalo ze semínek tísnících se v kulatém středu. A co se malá semínka napřemýšlela! Kolik snů jim přinesl večerní vánek, když si první cvrčkové zkoušeli své serenády. „Kde budeme klíčit?“ „Kdo ví?“ „To ví jen vítr.“ Jednou ráno se neviditelné a silné prsty větru zmocnily lehoučké koule. Semínka se s ním rozlétla na svých padáčcích. „Sbohem... sbohem,“ loučila se semínka. Většina z nich dopadla na dobrou půdu záhonků a luk, ale jedno, to nejmenší, jen kousek popolétlo a svůj krátký let skončilo v prasklině betonového chodníku. Vítr a déšť tam nanesl trochu prachu, tak ubohého ve srovnání s dobrou, hutnou zemí trávníku. „Ale všechno to tu patří jenom mně!“ řeklo si semínko. Dvakrát se nerozmýšlelo, pořádně se zavrtalo a hned se dalo do zapouštění kořínků. Před prasklinou v betonu stála kulhavá a počmáraná lavička. Právě na ni si často sedal jeden mladík. Vypadal utrápeně a neklidně těkal pohledem sem tam. Srdce mu zastíraly černé mraky a ruce měl pořád zaťaté v pěsti. Když zpozoroval, jak si dva zubaté jasně zelené lístečky razí cestu betonem, hořce se usmál: „Nedokážeš to! Jsi jako já!“ A zašlápl je zpátky. Ale druhý den uviděl, že se lístky znovu zvedly a místo dvou byly čtyři. Od toho okamžiku už od tvrdohlavé a odvážné rostlinky nedokázal odtrhnout oči. Za několik dní vyrazil květ. Byl jasně žlutý jako výkřik štěstí. Poprvé po tak dlouhé době sklíčený mladík ucítil, že se nevole a hořkost, která ho uvnitř tížila, začíná rozplývat. Zase zvedl hlavu a zhluboka se nadechl. Rukou sevřenou v pěst pořádně bouchl do opěradla lavičky a vykřikl: „Ale jistě! My to dokážeme!“ Chtělo se mu plakat i smát. Prsty pohladil žlutou hlavičku květu. Rostliny vnímají lásku a dobrotu lidských bytostí. Pro malou a odvážnou pampelišku bylo mladíkovo pohlazení tou nejkrásnější věcí na světě. Neptej se větru, proč tě donesl tam, kde jsi. I když tě dusí beton, zapouštěj kořeny a žij. Ty jsi poselství. 22 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Manželství v záběhu Na stránkách Zrníčka se s P. Simajchlem „prokousali“ dospíváním, zamilovaností a nyní se podíváme na první léta manželství, tak jak o tom píše ve své stejnojmenné knize, jak ji najdete na webových stránkách Fatymu.

9. MLADÍ A STAŘÍ MUŽ ať opustí svého otce i matku a připojí se ke své manželce! - Takhle srozumitelně to káže Pán Ježíš. Není snad v naší zemi mezi mladými nikdo, kdo by ta slova neznal. Proč je tolik lidí, kteří na ten příkaz nedbají - a rozbíjejí si své manželské spory mezi mladými a starými? Každý kněz, každý pracovník z manželské poradny by o tom mohl vyprávět romány. "Pořád domlouvám svému muži a marně. Nechce poslouchat dobré rady mých rodičů, u kterých bydlíme. Vždycky jsem se řídila radami maminky a nikdy jsem nepochybila. Budu se muset s mužem rozvést, aby byl doma klid. Máme spolu dvě děti, ale maminka mi slibuje, že mi je pomůže vychovávat, tak co!" "Nedovedete sis představit, jak nám pořád do všeho mluví a poručníkují manželčini rodiče. Manželka je od dětství zvyklá poslouchat maminku na slovo. - Už jsem si našel byt a práci v pohraničí - ale tchýně řekla ženě "nikam nechoď" - a manželka odmítla odejít." (Dr. K. Jurek) Případ zdaleka ne ojedinělý. Kde je vina? Ve zlé tchýni? Ve špatné výchově dcery? To dvojí je očividné. Ale je tu ještě třetí vina: Kdyby si ta poslušná dceruška vzala stejně pasivního mládence, nechali by babičku komandovat a byl by klid. Ale zde si chlapec vychovávaný normálně k samostatnosti vzal dívku zcela pasivní - a navíc ještě bydlí u té generálské tchýně. Katastrofa je nevyhnutelná. Ta matka znemožnila své dceři, aby dospěla. Stále bude rozhodovat ona, co je pro dceru nejlepší. Kdybych tu měl dnes kázat mládeži ještě svobodné, první rada by zněla: Dobře si všímej, kdo je hlavou v rodině dívky, o kterou se zajímáš. Je-li to opačné než v tvé rodině - raději se rozejděte, nešlo by vám to dohromady. Druhá rada ještě svobodným by zněla: Snažte se bydlet sami! Generační vzdálenost čtvrt století se nutně projevuje denně v mnoha věcech. Mladým je horko a nechávají všude otevřeno staří nesnášejí průvan. Mladí pustí naplno rádio - starým to rve uši. Na každém kroku jsou rozdíly názorů, zkušeností, zálib. Proto: Když to jde, raději sami. A když mladí byt nenajdou a musí vzít zavděk světnicí v bytě některých rodičů? - Pak aspoň ne v té rodině, kde s partnerem nebyli nadšeni, kde proti němu měli námitky. Mamince se synova vyvolená vůbec nelíbila. Ukazovala na její chyby, důtklivě radila, aby si ji nebral, že s ní špatně dopadne. Ale Jirka si Věrušku vzal a ještě k tomu teď oba bydlí u jeho matky. Teď má maminka příležitost dokázat synovi, jak měla pravdu, jak mu dobře radila. Taková situace je zpravidla nad síly mladého ženáče. Má stát při manželce nebo při mamince? Vždyť má rád obě. Dá-li za pravdu manželce, hroutí se maminka: jsi nevděčný syn! Dá-li za pravdu mamince, hroutí se manželka: proč sis mne bral, když mi necháváš ubližovat? Je-li chlapec rozumný a energický, pak hned jak se projeví první napětí, udělá dvě věci. Poraďte to mladým v podobné situaci: - Za prvé: Není-li možno se odstěhovat, - což by bylo nejlepší - pak ať se provede důsledné rozdělení bytů a styků s rodiči. Budem se rádi stýkat, až to budem umět. - Za druhé musí muž jasně a jednoznačně dát najevo, že je při své ženě. Neznamená to, že by se neměl s rodiči stýkat. Ale nedovolí, aby mu rodiče říkali cokoliv proti ženě: "Nic mi nemusíte říkat. Já svou ženu znám. A mám ji rád takovou, jaká je. Chcete-li mi pomoci, mějte ji rádi také." 23 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Když mladí musí bydlet u některých rodičů, - pak aspoň - pokud je to možno, raději u rodičů nevěsty. Nevěsta se snadněji dohodne se svou maminkou než s tchýní. Musí si také ještě před svatbou pevně dohodnout pravidla soužití. Jaké potřebné úpravy si tam mladí provedou, jak se bude respektovat vzájemné soukromí, samostatnost, vaření. Kdo bude kolik dávat na inkaso. Vám, mladým manželům, kteří jste už pevně zabydleni ve společné domácnosti se starší generací, vám mohu poradit toto: Využívejte výhod, které to s sebou nese, a braňte se nevýhodám. Nedejte se ošálit výhodami zdánlivými. Ono je to zpočátku pohodlné, když se maminka stane neplacenou "ženou v domácnosti", později i "paní na hlídání" dítěte. Hrne se do toho začasté i sama a ráda. A nějaký čas to i ráda dělá. - Ale dřív nebo později je to na ni moc - a jak z toho zavedeného pořádku ven? Znáte možná anekdotu o téhle situaci: Dcera káže rodičům: "Co pořád máte? Darovali jsme vám náš starý televizor, dali jsme vám své dítě, každý pátek vám dáváme vyprat naše špinavé prádlo a celý byt na uklízení, - a vy pořád ještě tvrdíte, že na vás zapomínáme." A tak to jde v takové společné domácnosti v samých mrzutostech a napětí. Babička naříká a mladí se hádají, kdo co má udělat "za babičku". Všichni jsou podráždění, rodinná pohoda tatam. Proč by to tak mělo být? Vždyť přece po celá staletí žilo více generací pohromadě a šlo to! Vždyť staří mají zkušenosti, mladí elán. Když se to spojí, je to dobré pro všechny. Staří mají víc času než mladí. Ať věnují vnoučatům ten čas, který pro své děti neměli. Mladí mají kam odložit děti. Děti mají milovaného dědečka a babičku. Byt není přes den prázdný. Ano, bydlet u rodičů je riskantní, ale když se vydaří, je to moc dobré. Je-li snacha jen trochu moudrá, dokáže si z tchýně udělat spojence - když jí říká pěkně maminko, a ne jen studené "vy". - Když si k ní zaskočí na radu a dá tak najevo, že si váží jejích zkušeností. - Když jí pochválí jejího syna a dá najevo, že ho má ráda. - Když její rady trpělivě vyslechne. To neznamená, že je také musí ve všem poslouchat, ale už pozorné vyslechnutí tchýni potěší. A co poradit nakonec vám, starší generaci, kteří jste se v dobré vůli s dětmi o byt podělili? - Pamatujte především, že po svatbě se musíte vzdát všeho vychovávání a mlčet. Tady platí nejvíc úsloví, že mlčeti je zlato. Mladí se musí sami naučit, jak se vypořádat se svými problémy . - Raďte jen tenkrát, když vás mladí o radu požádají. A pak po zralé úvaze řekněte: my to vidíme takhle, uvažujte o tom. Slyšíte dobře: neříkejte: to musíte takhle, ale jen skromné - uvažujte takhle. V tomhle balení je rada stravitelnější. - Když už něco vytknout musíte, a to má být jen velmi výjimečně, - pak vždy tomu svému. - Když se u mladých schyluje k hádce, pak se moudrý tchán s tchýní zavčas vytratí do svého. Netrpte, aby si mladí k vám chodili stěžovat. Vy jim k tomu něco řeknete, mladí se večer v posteli usmíří - a špatní zůstáváte vy. Ano, milí rodiče, nejlepší pomoc mladým, co můžete pro ně udělat, je ustoupit z jejich života do ústraní. Když potřebují od vás pomoc, ochotně pomozte, ale pak se zase hned diskrétně stáhněte do svého. Když potřebují pomoci s vnoučaty, rádi pomozte, ale všechnu péči o vnoučata nepřebírejte. Vám by to časem bylo nad síly - a mladým by to zabránilo, aby se stali opravdovými rodiči. Bratří, dobré soužití mladých a starých je možné všude, ale chce to dobrou vůli a chce to vědět, jak to dělat. Vždyť rodina je první místo, kde máme uplatňovat svou lásku k bližnímu. Pojďme se tedy přihlásit ke své víře v Boha, pojďme prosit, abychom se snažili v našich rodinách žít v duchu Kristovy lásky. Pokračování příště 24 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

ANTIKONCEPCE - dobro nebo zlo? Antikoncepce pochází ze slova anti-concipere, což znamená „proti početí“. Tedy všechny přípravky vyrobené současným farmakologickým průmyslem, které jsou označeny tímto názvem, mají jediný cíl - zabránit početí nového života. Být svobodný a nezávislý Dnešní vyspělá společnost nás chce přesvědčit, že být moderním člověkem znamená být „svobodný“, originální, nezávislý, a proto bychom měli ze života vyloučit jakákoliv omezení. Tato kultura „svobody“ a nezávislosti se velmi nenápadně dostala i do tak intimních oblastí, jakými jsou lidská sexualita a plodnost. Učíme se cizí jazyky, bez kterých se v zahraničí nedomluvíme. Postupně odhalujeme mnohé záhady, které byly v minulosti pro člověka téměř nedosažitelné… Položme si však otázku: Věnujeme čas a aspoň trochu námahy na to, abychom poznali i svoji plodnost? Nemyslím tím sexuální zážitky ani různé praktiky, kterými jsou, bohužel, zaplaveny naše bulvární časopisy a jiná média. Myslím tím plodnost muže a ženy, kterou jsme dostali do vínku jako dar. Tento dar bychom měli poznat, chránit si ho, aby nám v budoucnosti sloužil jako prostředek šťastného a naplněného manželského života. Mluvit s mladými lidmi o těchto otázkách krátce před uzavřením manželství je už příliš pozdě. Dovolím si tvrdit, že když se chce děvče dobře připravit na manželství, mělo by poznávat svoji osobní plodnost už od svých patnácti let, chlapec možná trochu později. Zvlášť pro děvčata platí, že poznání své osobní plodnosti si později přinesou do manželství jako velkou devizi. Jí obdarují svého manžela (nakonec i své děti) a předejdou tím mnoha zbytečným problémům a zraněním, které by je jinak v manželství trápily. Antikoncepční mentalita V dnešním světě se poznání plodnosti nevěnuje velká pozornost. „Modernímu“ člověku stačí někdo, kdo mu předepíše antikoncepční pilulku a tím za něho řídí jeho plodnost. Takto velmi pozvolna proniká do jeho podvědomí tzv. antikoncepční mentalita, která se dnes stala více-méně samozřejmostí. Často můžeme slyšet: „Jsi děvče, které už má za sebou několik pravidelných menstruačních cyklů? Přijď do gynekologické ambulance, dostaneš antikoncepční tabletku a ta tě naučí, že nemusíš čekat až do uzavření manželství. Sexuálně můžeš žít už dnes, vždyť tak to přece dělá většina tvých vrstevnic. Jsi chlapec, který má sexuální touhy, Kup si kondom, vždyť kdyby byla příležitost… Jaká výchova? Sebezapření? Úcta k životu? To jsou slova, která patří do středověku!“ Málokdo vám však řekne: „Věř, že nic neztratíš, když zůstaneš »nezkušený/nezkušená« až do manželství. Naopak - velůmi získáš! Získáš na vnitřní svobodě, po které toužíš. Získáš na zralosti, na schopnosti obdarovat svého manželského partnera, získáš na vnitřní síle. A jistě vyrosteš!“ Proč Církev odmítá antikoncepci? Abyste mohli obstát v tomto pro vás náročném období dospívání, je třeba poznat fakta. Proč tedy Církev odmítá antikoncepci? Proč několik tisíciletí stará zkušenost lidstva nás přivedla k ochraně života jako takového? Vážíme si lidskou plodnost jako dar, který chceme „užívat“ podle Božího plánu, abychom byli šťastní. Máme v úctě život od počátku až po přirozenou smrt. Antikoncepci považujeme za zotročení člověka, protože jejím užíváním odevzdáváme svoji svobodu do rukou tabletky. To poškozuje především zdraví ženy (i když známe i mužskou antikoncepci), přičemž po narušení normální harmonie pohlavních hormonů přechází žena ze stavu plného zdraví do stavu nemoci a stává se „chenickou konzervou“. Mnohé formy 25 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

antikoncepce mají potratový charakter. Antikoncepce hluboce narušuje vědomí zodpovědnosti za početí nového života. Narušuje akt vzájemné manželské lásky, sebedarování jednoho druhému. RŮZNÉ FORMY ANTIKONCEPCE Hormonální antikoncepce (HA) Tablety, podkožní tyčinky, náplasti, implantáty. Jsou to synteticky (uměle) připravené hormony, jejichž účinek zodpovídá účinku ženských pohlavních hormonů. Jejich užíváním je organismus ženy hormonálně rozvrácen, přičemž tělu cizí hormony nepůsobí jen na ženské pohlavní orgány, ale i na jiné tělesné funkce. Nitroděložní tělíska Jsou zavedena do dutiny dělohy, uvolňují například měď, která je pro organismus i lidský zárodek vysoce toxická. Barierové metody Jako jsou kondom, želé, peny… Sterilizace U ženy je to podvázání vaječníků, u muže podvázání varlat. MECHANISMY PŮSOBENÍ HA HA byla vyrobena na začátku 60-tých let minulého století. Působí na několika stupních, přičemž tyto stupně představují jakési „pojistky“ v případě selhání některé z nich. 1. Snaží se zabránit ovulaci. Je to období zhruba kolem 14. dne menstruačního cyklu, když se z vaječníku uvolňuje ženská pohlavní buňka. Vajíčko se dostává do vejcovodu, kde dochází k oplodnění. Kdyby HA působila jen tímto jedním mechanismem, neměla by potratový charakter, protože by nedošlo k oplodnění. 2. HA zahušťuje hlen, který produkuje koncová část dělohy, tzv. děložní hrdlo. Proto se do dutiny dělohy nedostanou spermie, které by mohly oplodnit vajíčko. Kdyby antikoncepce působila jen těmito dvěma mechanismy, opět by nedošlo k oplodnění, takže by nedocházelo k potratům. 3. HA zabraňuje i „dozrání“ děložní výstelky (nitro dělohy), tedy prostředí, kde by se mohl unízdit již počatý lidský zárodek. Výstelka dělohy tak není připravena na to, aby lidský zárodek vyživovala, proto zárodek hyne „hladem“, umírá. Tento mechanismus je již potratový, a když většina HA, která je dnes na trhu, působí všemi čtyřmi mechanismy, potratové účinky jsou časté. 4. HA působí změny ve vejcovodu. Ten je za normálních okolností svalovou trubicí, která se „vlní“ podobně jako střevo (peristaltické pohyby). Vnitřní výstelku vejcovodu tvoří i buňky s vlásky, které se pohybují a „pohánějí“ jednak spermie směrem k místu setkání s vajíčkem, jednak opačně (pokud došlo k oplodnění) - „pohánějí“ již počatý lidský zárodek do dutiny dělohy, aby se tam unízdil a dále vyvíjel. HA podstatně mění tuto harmonii. Původně svalová trubice se mění ve vazovou, proto tuhne a přestává se pohybovat. Vlásky buněk se také přestanou pohybovat a „nedopraví svůj náklad“ včas na místo určení. To má opět za následek neuhnízdění se zárodku ve výstelce dělohy a jeho následné uhynutí. I v tomto případě má HA potratový účinek. HA, která by byla čistě „nepotratová“, se totiž přestala vyrábět pro množství život ohrožujících účinků na organismus ženy (tzv. estrogenové přípravky) a v současnosti jsou na trhu přípravky, které mají sice o něco nižší obsah hormonů, ale působí vícero složitějšími mechanismy (tzv. gestagenové a progestinové přípravky). JSOU I JINÉ DŮVODY K UŽÍVÁNÍ HA? Někdy lékař předepíše nebo doporučí přípravky hormonální antikoncepce i z jiných důvodů. Kožní lékař vám může poradit užívání HA kvůli zlepšení akné, které se nedá léčit jinými 26 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

prostředky, např. různou kosmetikou. Je třeba však vědět, že takový způsob léčby do jisté míry ohrožuje zdraví (narušení hladiny hormonů v organismu) a neléčí příčinu akné. Příčinou akné je často zvýšená produkce mužských pohlavních hormonů. Podobně gynekolog může předepsat antikoncepci na upravení nepravidelnosti menstruačního cyklu. Opět HA neřeší příčinu nepravidelnosti. Děvčata, která užívala HA z tohoto důvodu, si stěžovala na nepříjemné průvodní znaky. Šlo především o vnitřní napětí - byla nervózní až agresivní, takže přípravky sama přestala užívat. V těchto případech bych se raději poradila s lékařem nebo gynekologem, který uznává stejné morální hodnoty jako já. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY HA Za nežádoucí účinky farmaceutických přípravků (v tomto případě nelze hovořit o lécích) považujeme každou neočekávanou a škodlivou reakci, která vznikla po jejich podání. Nemusí se projevit hned po započetí užívání přípravku a ani se nemusí projevit všechny u každého uživatele. Mezi nežádoucí účinky HA patří: - nepříjemné průvodní stavy jako nevolnost, zvracení, napětí v bradavkách, zvýšené ochlupení, nárust hmotnosti, změny nálad a chování (zvýšené vnitřní napětí, stavy nervozity a agresivity), - tzv. tromboembolická onemocnění, tedy vznik krevních sraženin, které jsou „dopravovány“ do plicního oběhu nebo mozku, což způsobuje náhlou smrt, - poškození jaterních funkcí, - zvýšené riziko rakoviny prsu (zvlášť při současném kouření) a zvýšené riziko rakoviny děložního hrdla, - různé mykózy, tedy plísňová onemocnění genitálií (pohlavních orgánů), - různá kožní onemocnění atd. Mnohé ženy, které dlouhodobě užívaly HA a po tomtoi období chtěly mít dítě, nemohly dlouho otěhotnět. Je to způsobeno i tím, že jejich hormonální rovnováha byla narušena a organismus měl co dělat, aby se vrátil na začátek cesty (pokud se vůbec vrátí). S tím souvisí i množství psychických problémů, které trápí tyto manžele, protože vyrovnat se s neplodností je další problém. JAKÁ JE TEDY SPRÁVNÁ VOLBA? Na prvním místě bychom měli poznat svoji osobní plodnost. Na základě poznání lidské plodnosti se totiž vypracopvalo a manželským životem potvrdilo několik metod diagnostiky lidské plodnosti (metod přirozeného plánování rodičovství). Nejčastější z nich jsou tři: 1. kalendářní metoda (Ogino-Knausova), 2. symptotermální metoda (měření bazální teploty), 3. hlenová (ovulační, Bilingsova) metoda. Všechny tyto metody doporučuje i Církev a používají je křesťanští manželé, protože nepotřebují žádné umělé prostředky, které by zasahovaly do normální, fyziologické harmonie lidského těla. Využívání podle jmenovaných metod plodných a neplodných dnů manželky vede k ke kvalitnímu a šťastnému manželskému životu. Rozhodnou-li se třeba pro hlenovou metodu, je třeba se ji napřed naučit podle dostupných kvalitních příruček a zkontaktovat se s odborníky. Milí chlapci a děvčata, dnešní doba potřebuje svědky, že žít se dá i jinak, než žije většina. Nedejte se oklamat konzumismem, který vám chce řídit život. Nenechte se oklamat nabízeným „pohodlným životem“. Především proto ne, že vaše štěstí i vnitřní síla vás často čekají na cestě „proti proudu“. Zamilujte si ji. Je mnohokrát nepříjemná, protože odlišuje od většiny. Ale většina není vždy hodná následování. (AHA)


Slůvko do ouška 13. Tajemství Bible Dědeček zavřel Bibli. Chytil vnučku za ruku a s úsměvem jí řekl: „Katko, je to senzace… Drž mě! To je úžasné. Jde o objev mého života. Víš, jak můžeš nejlépe pobavit Pána Boha?“ „Nepřemýšlela jsem o tom. Jak?“ „Ha-ha-ha… Povyprávěj mu o svých plánech do budoucnosti.“ „To píší v té knize, co jsi četl?“ „Ano! I o tom se z ní můžeš dozvědět, děvče zlaté.“ Můžeme se smát společně, neboť Bůh nám připravil mnohem víc, než si dokážeme vysnít. Kdo však nezná Písmo, nezná své šance.

Kdo nezná… „Kdo nezná Písmo, nezná Krista.“ (sv. Jeroným) Je to možné? Ano! O něm je stále v Písmu řeč! Ale i jeden z největších znalců Bible Jeroným se přiznal, že úplně nerozumí devíti desetinám Bible. Stále se tam objevují nové a nové věci… A tak si můžeme povzdechnout spolu s babičkou: „Bože, ne všemu rozumím, ale v pokoře ti věřím.“ Čekali byste například toto?

„Člověk rád vyslovuje ´má vina´,ale rukou bije po hrudi těch druhých.“ (T. Eliot) Ve Starém zákoně Bůh zjevil základní plán s lidstvem. Vychovával nás. Když lidé pochopili, kdo je Otec, přichází Syn a Nový - věčný zákon. Když Kristus splnil úkol a my jsme se s tím vyrovnali, přichází Duch Svatý. Proč nepřišli současně? Možná i proto, že bychom měli problémy všechno to pochopit. Ale to je jen náš lidský pohled. Bůh nejlépe ví, co kdy má spustit.


Ca zastavuje dech? „Podívejte, jak to děvčátko pláče. Běžte ho někdo potěšit,“ povzbuzovala spolužačka své přátele. Ale nikdo se ani nepohnul. Kdosi však řekl: „Ale jak?“ Přítomní pokrčili rameny. Nikdo neznal slova útěchy. Bůh Otec - mluvil silně, rázně, ve vichřici, v hromu, bouřce, dýmu… Boží Syn - Ježíš Kristus mluvil ještě srozumitelněji, lidským slovem. Duch Svatý - je jemný tichý. Mluví zamilovaně, lidským šeptem. Bůh věděl, co je pro lidi nejúčinnější. Za všem vždy byla láska. A lidstvo? Dorůstáme, měníme se… Jsme jako děti. Jednou to snad pochopíme.

Tajemství bolesti a utrpení

„Trpět znamená mít společné tajemství s Bohem.“ (S. Kirkengaard) Jedno z největších tajemství, které Písmo řeší, je problém utrpení. René Bazin napsal: „Bůh je pastýř. Bolest je jeho psem. Někdy mě hrozně kousla, ale je to pro moje dobro.“ Bůh nás od bolesti neosvobozuje, ale učí jako ji nést. Přináší řešení pro lidské krize, odkud brát sílu, jak se vyrovnat s neštěstím. Klíčová slova jsou: důvěra Pánu! Bolest má v Božím plánu velký význam. Pokud projdeme skrze kříž, staneme se něčím víc. Je to důležité. Proč? Abychom mohli mluvit a svědčit o životě. Protože nikdo se dokonale nepozná, dokud netrpěl. Stále by byl dítětem. To je královská cesta kříže.

Nej… „Víte, jaká je největší vlhkost? Když se do pasti na myši chytí ryba.“ (z našich domovů) Nejsilnější lidská slova jsou: prosím, děkuji, odpouštím, miluji. Mám návrh: Zpytujte si svědomí: Komu jste řekli něco přímo do očí? Co jste řekli za zády? Která slova způsobila úsměv, která pláč? Jaká jsou vaše první slova ráno a jaká na dobrou noc? Mluvíte i ze spánku? Jako pokání vypusťte do oběhu: nejkrásnější slova, slova radosti, slova povzbuzení…

(Slůvko do ouška - Jozef Luscoň)


Kdo bude teď hrát? Přijde farář na mši sv. a stěžuje si ministrantovi: „Toto není možné! V kostele není ani noha! Kde jsou všichni? Dokonce ani varhaník nepřišel! Kdo bude teď hrát?“ „Naši s Kanadou!“ odpoví ministrant. Nový výklad manželství Ptá se katecheta studentů náboženství: „Jakými slovy je v Bibli ustanoveno manželství?“ Student odpovídá: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou.“ Nováček v semináři Do semináře nastoupí bohoslovec. Hned první den si ho vezme do parády prefekt a říká mu: „Tak mladej, tady máš koště, půjdeš zamést tiskárnu!“ „Ale - já jsem inženýr!“ protestuje bohoslovec. „Aha!“ poškrábá se prefekt za uchem. „Tak já ti to ukáži.“ Při zpovědi „Otče, zdá se mi, že vedu bohabojný život: nepiji, netoulám se, neohlížím se za ženami, každý večer jdu spát v deset a každou neděli jdu na mši svatou.“ „Můj synu, bojím se, že se to všechno změní, jen co tě pustí z této věznice.“ Hádanky: Které bylo první přikázání? - Když Eva přikázala Adamovi sníst jablko. Kde najdeme štěstí, zdraví, lásku a bohatství na jednom místě? - Ve slovníku. Visí to na stěně a pláče. Co je to? - Ztracený horolezec. V hodině přírodopisu „Jak se říká ptákům, kteří odlétají na zimu do teplých krajin?“ „Nashledanou, ptáčkové.“ Doma po vysvědčení Otec synovi: „Takovéhle vysvědčení si zaslouží pořádný výprask!“ „Super, tati! Vím, kde bydlí náš učitel.“


otroci Ii. 1. Který král kraloval v Jeruzalémě a zapříčinil pro svou zatvrzelost vůči Bohu zkázu Jeruzaléma a babylonské zajetí? 2. Který z proroků předpověděl zkázu Jeruzaléma a upozorňoval izraelského krále na babylonské zajetí? 3. Který z proroků mluvil ve jménu Páně proti těm, kteří po 7 letech propustili judské otroky a potom je nutili sloužit jim dál? 4. Která města stavěli Židé v egyptském otroctví?

5. Co se stane v Izraeli potom, když někdo uhodí otroka nebo služku po oku a zničí mu ho, nebo vyrazí zub? 6. Jak se jmenoval otrok, za kterého prosí sv. Pavel Filemona, aby ho přijal jako bratra a ne jako otroka?

7. Komu píše v listě sv. Pavel a vyzývá, aby otroci pod jhem ctili své pány a věřící pány neznevažovali proto, že jsou jejich bratry, ale ochotně jim sloužili? 8. Kolik let byli Židé v Egyptě? 9. V kterém listě říká sv. Pavel: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“? 10. V kterém listu se nachází výrok sv. Pavla: „A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.“? Dokážete správně odpovědět na tyto otázky? Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle Zrníčka.

Správné odpovědi z minula: 1. Putifarovi, veliteli tělesné stráže faraóna (Gen 39,1); 2. Benjamín (Gen 44,17); 3. otrok sloužil 6 let a v sedmém roce odešel bezplatně svobodný (Ex 21,2); 4. když otrok prohlásil, že miluje pána a neodejde na svobodu (Ex 21,5-6); 5. otrok se stal otrokem navěky (Ex 21,6); 6. Egypťanka (Gen 16,1); 7. Eliezer (Gen 15,2); 8. ano, i narozené v domě, i koupené za peníze (Gen 17,27); 9. Nebúkadnesar (2 Par 36,13-20); 10. 70 let (2 Par 36,21); 11. perský král Kýros (2 Par 36,23)


Co nám říkají matriky? Minulý měsíc Byli pokřtěni

Uzavřeli manželství

Rozloučili jsme se

Michal Šváb Jitka Křížová

Podivín

Jan Novák

Ladná

Úmysly apoštolátu modlitby na měsíc květen: 1. 2. 3.

Aby se laici a křesťanské komunity stali odpovědnými podporovateli kněžských a řeholních povolání. Aby nově založené katolické církve byly vděčné Pánu za dar víry, připravené podílet se na všeobecné misii církve a nabízely své možnosti k hlásání evangelia na celém světě. Aby sdělovací prostředky šířily ve společnosti ducha pravdy a krásy, vzájemnou lásku a spravedlnost.

V uplynulých letech jsme se v květnu rozloučili Podivín

Ladná

2008

Josef Pálka Marie Štolová

Marie Nováková Josef Mikulič

2007 2006 2005 2004

Ludmila Gajdová Vlasta Zelinková

Zdeněk Michlovský

Redakce: P. Pavel Buchta, P. Pavel Křivý Příspěvky a nápady noste na faru jednoho nebo druhého. Náklady na výrobu jednoho čísla 8,-Kč


ZRNÍČKO. Svazek 9, číslo 5 květen Ani zdaleka, Pane, ti nenechávám místo, které ti má patřit

Recommend Documents