FILOZOFIA RoC. 5 7 , 2 0 0 2 . č. 8
z r a d a v z d ě l a n c ů a "publici n t e l l e c t u a l " K A R E L FLOSS, Katedra filosofie, U P Olomouc, Česká republika F L O S S , K.: T h e B e t r a y a l o f S c h o l a r s a n d " P u b l i c I n t e l l e c t u a l " F I L O Z O F I A 5 7 , 2 0 0 2 ,N o 8, p . 5 4 1 Ideas suggested a l o n g t i m e a g o b y t h e French thinker a b o u t t h e betrayal o f intel l e c t u a l s (J. B e n d a 1927, C z e c h e d i t i o n 1 9 2 9 ) a r e still a c t u a l a n d c h a l l e n g i n g . T h e y c o n c e r n t h e c r e a t i v e s t a t u s o f a p e r s o n a l i t y in s o c i e t y , e s p e c i a l l y h i s / h e r e n v o l m e n t in p o l is - S a l u s rei p u b l i c a e s u p r e m a lex a s t o . T h e p a p e r o f f e r s a l s o a c r i t i c a l a n a l y sis o f an international publication "Crossing the Divide" ( U N O 2 0 0 1 ) , w h i c h u n d e r l i n e s t h e i m p o r t a n c e o f a m a t u r e p e r s o n a l i t y ( a n d h i s / h e r w i s d o m ) , i. e . a l s o o f h u m a n sciences, a n d w h i c h p r o m o t e s a n e w notion o f "public intellectual".
N e j e n o m k e smutným, ale bohužel také z n a č n ě neblahým, ne-li tragickým r y s ů m naší současnosti patří neúcta k politikům - představitelům vlády, poslancům, senátorům a vůbec veřejným činitelům. Z d r a v á kritičnost k "vrchnosti" byla a j e sice namístě, zvláště v d e m o k r a c i i , a v š a k j e - l i p ř e h n a n á ,j e p r á v ě n e z d r a v á a z h o u b n á . N a š i političtí satirikové j a k o S i m e k a Bubílková a částečně t a k é M a r k o v i č s e b o h u ž e l přičinili t é ž o t o , ž e c e l á n a š e p o l i t i c k á s c é n a j e s t á l e v ě t š í m p o č t e m lidí v n í m á n a j a k o k a b a r e t , panoptikum či d o k o n c e blázinec. Nedlouho před svou smrtí n á m připomněl E. Goldstiicker, ž e p o d o b n é s keče s e v Berlíně předváděly n a v r u b demokraticky zvolených představitelů krátce před nástupem A . Hitlera. N e z n á m e tak ž á d n é důstojné zástupce o becných z á j m ů a přitom n a d r u h é straně k d e k d o z n á s ví, j a k b y s e t o m ě l o dělat lépe, a b y t o n e b y l a j e n p u s t á š a š k á r n a a z l o d ě j i n a . V š i c h n i si p ř e j í , a b y j e j i c h u č i t e l , l é k a ř , s o u d c e či p o s l a n e c byl v z d ě l a n ý , n e ú p l a t n ý , statečný, č e s t n ý č l o v ě k , a v š a k s a m i si n a t a k o v é ctnosti (zdatnosti, areté, viitus) n e j e n netroufají, a l e vlastně nevěří v m o ž n o s t j e j i c h e x i s t e n c e . T u š í t o t i ž , ž e t a k o v á s k l a d b a c h a r a k t e r uj e p ř e c e b l í z k a i d e á l u s v a t o s t i , a n a svatost s e o b e c n ě nevěří. T a k ž i j e m e v bolestné schizofrenii velkých přání a m a l ý c h ideálů, j s m e malodušní, n á š život s e b e z větších n a d ě j í plouží šedivě z e d n e n a d e n . Zarážející t o musí být přinejmenším tam, kdej e j e š t ě chuť hovořit o křesťanské civiliza ci. O d mládí j s e m s e s touto rozpolceností a pokleslostí nedokázal smířit a děkuji Prozřetelnosti, ž e m i v ž d y v p r a v ý č a s ukazovala t a k é zjevy, osobnosti h o d n é t o h o slova, které byly pravým o p a k e m politické dekadence. T a k j e Praha nemyslitelná b e z činorodé inteligence Karla IV., T r n a v a vděčí z a s v ů j z v u k v evropských kulturních dějinách Petru Pazmánymu, v Olomouci m ě vychovával velký filosof - demokrat J. L. Fischer. Všichni t i t o aj i m p o d o b n í l i d é m ě l i j e d e n s p o l e č n ý z n a k - s p o j i l i s v é n a d á n í a s v é v z d ě l á n í s politickou angažovaností, věděli, c o z n a m e n á výrok: salus rei publicae s u p r e m a lex esto - blaho společnosti b u ď n á m nejvyšším zákonem. Snad s e zeptáte: nebylo t o m u tak vždycky, nebyly m a s y v ž d y spíše pasivní a posměvačné, kdežto vůdčí tvůrčí osobnosti spíše vzácné a výjimečné? J i ž T . G . M a s a ryk zkoumal tyto souvislosti v e d v o u epochálních dílech klasiků politologie, v Platónově
Filozofia 57, 8
541
Ústavě
a A r i s t o t e l o v ě Politice.
K d y ž psal Emanuel Peroutka ú v o d k e s v é m u prvnímu
č e s k é m u překladu Platónova nesmrtelného díla, uvažoval o našich otázkách m i m o j i n é takto: "Potřeba účastniti s e v e ř e j n é h o života j e v n á s n e p o m ě r n ě m é n ě vyvinuta n e ž u řeckého člověka d o b y Perikleovy i Demosthenovy. Individualismus, soukromé z á j m y jednotlivcovy, kriticismus m a j í velkou p ř e v a h u n a d z á j m e m v e ř e j n ý m a z á j m e m o stát. A l e toto porušení rovnováhy mezi o b ě m a není znakem j e n o m naší doby. B y l o z a císařské d o b y v Ř í m ě a b y l ou ž z a d o b y helénistické.Z d e j e počátek z m ě n y . " [1] E . P e r o u t k a t o v y s l o v i l n a p ř e l o m u r o k u 1 9 1 0 / 1 1 , a o d t é d o b y si j i s t ě m n o h é změnilo, i k d y ž z ř e j m ě nikoli k lepšímu. J a k o křesťana m ě přitom v ž d y mrzívalo, ž e z n a č n ý podíl n a ú p a d k u politické angažovanosti o b č a n a připisovali lidé j a k o P e r o u t k a také křesťanství, j e h o p o m ě r u k e světu a životu. D n e s vím, ž e n á s j i ž v Augustinovi příliš zaujal Plótínos, o n ě m ž s e j i s t ě p r á v e m a výstižně říká, ž e j e p o u z e poloviční Platón - Plato dimidiatus - právě p r o s v o u nitern o s t p o s t r á d a j í c í p a t ř i č n ý s p o l e č e n s k ý r o z m ě ř . J e t o v š a k autentický či d o k o n c e d e f i n i t i v n í p o s t o j k ř e s ť a n s t v í ? Z n o v u j s e m si n a l é h a v o s t t o h o t o p r o b l é m u u v ě d o m i l , k d y ž j s e m nedávnod o n o v é bratrovy knihy o Mikuláši Kusánském překládal j e h o rané kázaní "In principio erat v e r b u m " [2] a v n ě m vypjaté r o k o v á n í trojičních o s o b o p o t ř e b ě v y k u pitelského zásahu v p r o u d u lidských dějin: n a k o n e c byl vyslán Ježíš, d r u h á b o ž s k á osoba, a b y j a k o pravý B ů h a pravý člověk zasáhl svou jedinečnou angažovaností, a b y ( j a k říkával V l a d i m í r N e u w i r t h ) otřásl d o základu lidskou společností a dal j í p r o v ž d y n o v ý s m ě r . V t o m s m y s l uj e p ř e c e J e ž í š h o m o p o l i t i c u s p a r e x c e l l e n c e , j e k a t a l y z á t o r e m n o v é ekumenické poliš, j a k s e t o odráží též v Augustinově epochálním díle n a z v a n é m D e civitate Dei: n e j d e j e n o spásu jednotlivce, j d e o spásu o b c e . Ježíšem u d a n ý n o v ý s m ě r n e m á mít tedy nic společného s pasivitou, kvietismem, s p o s t á v á n í m m i m o h l a v n í p r o u d d ě j i n ,m á b y t n a o p a k v ý z v o u a k o m p a s e m p ř i b u d o v á n í společenství,j e m u ž ř í k á m e B o ž í království. P r á v ě t e n t o r y s r a d o s t n é zvěsti m u s í d n e s vlastně paradoxně - připomínat křesťanstvu např. J. B . M e t z se s v o u "politickou teolo gií", která v podstatě neříká nic j i n é h o , n e ž ž e nejtěžším hříchem věřícího člověkaj e j e h o nezáj em o dění v obci, j e h o liknavá angažovanost všude tam, k d e s e rozhoduje o duchovním i tělesném bytování současných i budoucích generací. J i ž při studiu M e t z o v y k n i h y Zur
Theologie
der
Welt [ 3 ] j s m e s i v e s l a v n ý c h 6 0 . l e t e c h m i n u l é h o s t o l e t í
uvědomovali,j a k j i n a k b u d e m u s e t j e d n o u vyhlížet naše Vyznání, n a š e K r é d o , nemá-li s e osudně zapomínat (jak stále naléhavěji připomíná z e j m é n a E. Schillebeeckx [4]) n a nejzávažnější p r v k y Ježíšova poselství: m e z i "natus est" a "mortuus est", m u s í b ý t expli citně vysvětleno p r o č "passus est"; p o d o b n ě j a k o kdysi v karolínské kapli b y l o prosaze n o o n o Filioque, m u s í m e m y j e d n o u d o K r é d a dosadit "zasazoval s e o c h u d é proti bohatým, o utlačované proti m o c n ý m , a pokorné proti z p u p n ý m " ; slovem: integrální součástí kréda s e m u s í stát d u c h o s m e r a blahoslavenství. A zde s e dostáváme k o n é v nadpisu uvedené zradě vzdělanců. Podobně j a k o os t a t n í o s o b n o s t i , j e ž K . J a s p e r s z a ř a d i l m e z i č t y ř i s m ě r o d a t n é lidi ( K o n f u c i u s , B u d d h a , S ó k r a t é s )j e J e ž í š j e d i n e č n ý p r á v ě t í m , ž e s e s v é o s v í c e n o s t i ( v z d ě l a n o s t i , k u l t i v o v a n o s ti) n i k d y a v n i č e m nezpronevěřil. I v t o m s e ostatně zračí smyslj e h o " k o n á m nikoli vůli svou, nýbrž toho, který m ě poslal". Nejsou-li totiž věci v pořádku, nepanuje-li řád, m u s í z a tím stát m i m o j i n é selhání těch k d o měli s v é nadání a vzdělání m o c n ě , a třeba iz a
542
nej vyšších obětí - uplatnit v z á j m u rozvoje lidského společenství. Veškeré neblahé rysy tzv. konstantinské éry b u d e nutné připsat n a v r u b t a k o v ý m selháním. Přílišná přizpůsobi vost hrubé moci, zbabělost schovávající s e z a sloganem "nehas c o tě nepálí", vedla k tomu, ž ej e d n e s - p o d v o u křesťanských tisíciletích(l) - více n a očích b a b y l ó n s k á nevěstka n e ž nevěsta Kristova. Před drahnou d o b o u oslovil vzdělaný svět s v ý m pojetím zrady vzdělanců f r a n c o u z s k ý m y s l i t e l J u l i e n B e n d a . B u d e t ř e b a z n o v u p o z o r n ě č í s t j e h o k n i h u La trahison des clercs,
k t e r á v y š l a p o p r v é v Paříži v r o c e 1 9 2 9 aj i ž p o d v o u letech b y l a p ř e l o ž e n a
d o č e š t i n y . J e j í p o s e l s t v í s e d á n e j s t r u č n ě j i v y j á d ř i t t a k t o : "... v z d ě l a n e c ( k l e r i k , v y v o lený) z r a z u j e tehdy, jestliže m í s t o toho, a b y říkal p l n o u p r a v d u b e z ohledu n a následky, smiřuje s e s dočasnými p o m ě r y a v z á j m u určité taktiky či strategie s e tak v z d á v á s v é suverénní svobody soudit a případně i odsoudit". P o d l e B e n d o v a ideálu s e z ř e j m ě choval Ježíš, ale t a k é Platón, který s e o v š e m n a v í c snažil zasahovat t é ž o s o b n ě d o praktické politiky, i k d y ž s nevalnými úspěchy. A p r á v ě zde se dostávame k e žhavému jádru našeho problému. Opravdový vzdělanec (vyvolenec, klerik) n e m ů ž e j e n soudit, musí s e pokusit také vládnout - slovem: nikdy n e musíme ustoupit o d Platónova pověstného požadavku, ž e vládnout musí filosofové, totiž moudří v p r a v é m smyslu (Ústava 4 7 3 D : "Nestanou-Ii s e v obcích filosofové králi n e b o neoddají-li s e nynější tak zvaní králové a panovníci upřímně a náležitě filosofii, a nespadne-li toto o b é v j e d n o , totiž politická m o c a filosofie... není p r o o b c e k o n c e b ě d a myslím, ž e ani p r o lidské pokolení.") Ani n o v é a n o v é nezdary z d e n e s m í z n a m e n a t p o h ř e b ideálu. A n i Ježíšovou prohrou před Pilátem dějiny nekončí, n ý b r ž n a o p a k začínají. Pilát n e n í ústřední postavou kréda, n ý b r ž p o u h o u prostoročasovou souřadnicí. V t o m j e ostatně hlubší smysl M a s a r y k o v y výzvy "Ježíš, n e C a e s a r - t o ť smysl našich dějin a demokracie" v závěru j e h o Světové revoluce. N a druhé straně nesmíme nadále přehlížet ani skutečnost, ž e Platónův ideál vládnoucích f i l o s o f ů j e i o ž e h a v o u v ý z v o u o n ě m čtyřem Jaspersovým směrodatným lidem. T é ž křesťanská politologie z d e stojí n a naprostém počátku. V k a ž d é m p ř í p a d ě z ř e j m ě platí, ž e m o u d ř e j š í n e s m ě j í stát j e n s t r a n o u p o l i t i c k é h o d ě n íj a k o j e h o kritikové, p ř í p a d n ě inspirátoři, n ý b r ž ž e s e m u s í - b y ť s e p r o s v o u niter nou hloubku primárně jakkoli ostýchají - nabízet širokému společenství k volbě - m u s í s e učit čestnými m e t o d a m i vyhrávat v konkurenci s dotěrnými, p o v r c h n ě sebejistými, skrytě i o č i v i d n ě z i š t n ý m i j e d i n c i , j i m i ž s e politické d ě n í j e n h e m ž í . A z d e p ř i c h á z íj a k o ž i v á v o d a n a d ě j e p u b l i k a c e Mosty
do budoucnosti,
kterou z iniciativy g e n e r á l n í h o ta
jemníka O S N Kofi Annana vypracovalo dvacet vybraných světových osobností, mezi n i m i žj e t é ž tubingenský p r o f e s o r H a n s Kiing s e s v ý m S v ě t o v ý m é t o s e m [5]. V ě ř í m , ž e k n i h a b u d e b r z y p ř e l o ž e n a t é ž d o s l o v e n š t i n y , n e b o ťj e j e d i n e č n o u i n s p i r a c í p r o ř e š e n í odvěkých světodějných problémů, o nichžs e i v tomto příspěvku zmiňujeme. V
první radě proto, ž e s e
v knize
v celé j e d n é kapitole výslovně hovoří
o nezastupitelném místě moudrosti (a tedy i humanitních věd) v politickém dění. J a k o b y celou publikací prostupovalo o p ě t t o nejlepší, c o n á m odkázali antičtí myslitelé a j a k o b y se právě toto jejich poselství začínalo snoubit s integrálním křesťanství - o p ě t s e chápe nezastupitelnost dialogu a n a obzoru s e vyjevuje nejen n o v é krédo a n o v é desa tero, ale k o n e č n ě i n o v é pojetí nepřítele.
Filozofia 57, 8
543
Platonův ideál m o u d r é h o , vzdělaného veřejného činitele dochází
v Mostech
v y j á d ř e n í v t z v . p u b l i c intellectual, c o ž b y c h o m s n a d n e j l é p e přeložili j a k o " v z d ě l a n e c zasazující s e o obec". Říká s e tam kromě j i n é h o o takovém vzdělanci toto: "Jde o m u ž e a ž e n y , kteří j s o u k u l t u r n ě citliví, politicky starostliví a s o c i á l n ě a n g a ž o v a n í . T a k o v é osobnosti s e n y n í častěji o b j e v u j í v n e v l á d n í c h organizacích, m e z i a k a d e m i c k o u inteli gencí, setkáváme s e s nimi t é ž v mezinárodních organizacích; právě O S N musí pozice takových jedinců
podporovat
a posilovat,
poněvadž
právě
oni
mohou
přispět
k prosazování n o v é h o paradigmatu - totiž nového světového étosu v d o b ě postupující globalizace". Č e t b a celé nadmíru inspirativně a n a d ě j e budící publikace připomíná z e j m é n a n á m Č e c h ů m a S l o v á k ů m n a m n o h a místech J. A . K o m e n s k é h o aj e h o stále aktuální " V š e obecnou poradu o nápravě věci lidských." [6] P ř i t o m j e o v š e m t ř e b a si z á r o v e ň u v ě d o m i t ž e n e ž i j e m e v d o b ě K o m e n s k é h o a ž e p r á v ě křesťanský n á z o r n a svět čelí d n e s nejen ostré kritice, ale s á m zápasí s vlastními hlubokými krizemi, byť b y t o m u zejména p o 2 . vatikánském koncilu m o h l o být také j i n a k [7], D n e s s e h o v o ř í d o k o n c e o k o n c i č l o v ě k a ( j i ž d l o u h o t a k é o k o n c i f i l o s o f i e a t d . ) , o č l o v ě k u v p o s t t r a d i c i o n a l i s t i c k é d o b ě , z n o v u s e k l a d e k a n t o v s k á o t á z k a " C oj e člověk?". Probíhá n o v ý "kulturkampf' mezi zastánci křesťanského a scientického (sociálně-darwinistického) obrazu člověka - tzv. transhumanisté s e svou posthumanistickou vizí s e domnívají, ž e tyto zápasy o n o v ý o b r a z člověka vyústí v netušenou, e p o c h á l n í z m ě n u m e n t a l i t y lidí [8], A c o k t o m u v š e m u vzdělanci, z e j m é n a křesťanští, kteří nezradí, c o k t o m u h u m a nitní o b o r y n a našich vysokých školách? N e j e n M o s t y , ale c e l é úsilí Sv ě t o v é h o étosu nabádají k t o m u , ž e m u s í m e - b e z ztráty hluboké kontinuity s m o u d r ý m i všech v ě k ů hledat t a k é n o v á východiska. J i ž j s m e s e zmínili o m o ž n é p o d o b ě budoucího kréda. Mosty n a m n o h a místech naznačují, j a k b y mohlo vypadat "nové desatero", morální kodex, j e m u ž b y lépe rozuměl i současný člověk, a podle n ě h o ž b y s e mohli spolehlivěji posuzovat i oni tolik potřební uchazeči o veřejné a třeba i nejvyšší společenské funkce. Jedním z textů, o n ě ž se publikace O S N právem opírá, j e sedmero společenských hříchů l i d s t v a , j a k j e f o r m u l o v a l M a h a t m á G á n d h í . P o v š i m n ě m e s i , k d e aj a k s e v G á n d í h o s e d meru vyjevují tradiční přikázání našeho křesťanského desatera, j e ž s e v běžných zpovědních zrcadlech bohužel rozplynulo d o vnitřního sveta jedince, upozorňovalo m á l o n a hříšné o p o m í j e n í nejrůznějších strukturálních zel - slovem ( j a k říkal K . Rahner), bylo střižena n a míru měšťanských slečinek. Gándhího s e d m e r o zní naproti t o m u takto: Z l e mj e politika b e z principů, bohatství b e z práce, požitek b e z svědomí, vědění b e z charakteru, obchod b e z morálky, v ě d a b e z lidskosti, náboženství b e z oběti. Z á v ě r e m v y z n á v á m toto: N o v é , globalizované lidstvo potřebuje světce, kteří b u d o u připraveni vládnout, přičemž výchova takových osobností potřebuje n o v é krédo a n o v é
544
desatero. Jen v t o m j e naděje, ž e nebude docházet k n o v ý m a n o v ý m z r a d á m vzdělanců. Věřím, ž e n a Slovensku m á v tomto procesu významné místo též alma mater Tyrnaviensis.
LITERATURA [1] PEROUTKA, E.: "O Platonově státě". Přetištěno j a k o úvodní studie in: Platon: Ústava. Praha 1921. [2] PATOČKA, J. - Floss, P.: Mikuláš Kusanský. Život a dílo. Praha, Vyšehrad 2001. [3] METZ, J. B.: Zur Theologie der Welt. Mainz 1968. [4] Schillebeeckx, E.: "Jezus, het verhaal van een levende. Baarn", 8. vyd. 1982. - V E R M E E R S C H , E. - SCHILLEBEECKX, E.: "Boží existence j e čistý luxus". In: Teologický sborník 7, 2001, č. 3, s. 47-56. [5] PICCO, G.: et al.: Crossing the Divide. Dialogue among Civilizations. School of Diplomacy and International Relations. South Orange, Seton Hall University, N e w Jersey 2001. (Něm. překlad: Brucken in die Zukunft. Ein Manifest f ú r den Dialog der Kulturen. Eine Initiative von Kofi Annan. Frankfurt a. M . 2001.) [6] Floss, K.: "Utopie, emancipace a Apokalypsa. Komenského milenarismus ve světle moderny a postmoderny". In: Studia Comeniana et historica. Uh. Brod (v tisku). [7] FLOSS, K.: "Světový étos, periodizace a postmoderna". In: Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Rac. Philos., Historica 31, 2002 (v tisku). [8] M A N E M A N N , J.: "Ende des Menschen? Reflexionen im Zeitalter der Posttraditionalität". In: Orientierung 65, 2001, č. 21 a 22.
doc. PhDr. Karel Floss 285 0 6 Sázava 118 Česká republika
Filozofia 57. 8
545
