ZPRAVODAJ UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
Střední průmyslové školy strojnické a Střední odborné školy profesora T LE Švejcara, Plzeň JE 20 ODA R O Č N Í K
X X . ,
Č Í S L O
X
R ZP
AV
Č E R V E N
2 0 1 6
Sportovní kurz ve 1 Španělsku Den na strojnické 2 průmyslovce Jaderné dny v Techmania Scien- 3 ce Center Albánie, Kosovo — díl X.
4
Poezie J. Sojky
6
AUTOŘI: PhDr. E. Bouhamra Mgr. M. Čechák Mgr. D. Špalová Ing. P. Vlček Mgr. J. Sojka
Sportovní kurz ve Španělsku Martin Čechák Sportovní kurz ve Španělsku probíhal v termínu od 3. 6. do 12. 6. a zúčastnilo se ho 54 studentů. Studenti se rozdělili do 4 týmů (Španělští ptáčcci, Dlaždice, Spice Girls a 13 statečných), ve kterých po celý týden soutěžili v nejrůznějších sportovních i vědomostních soutěžích. Např. přeskoky přes švihadlo, potápění, plavání, výdrž na slacklině, výběh schodů... Celkovým vítězem se s těsným náskokem stali Španělští ptáčci. Dále jsme všichni navštívili Barcelonu, kde 12 studentů navštívilo i slavný stadion CAMP NOU, další parta vyrazila do Akvária. Během návštěvy Barcelony jsme se od průvodkyně dozvěděli celou řadu informací nejen o Barceloně, ale o Španělsku celkově (např. že mají 3 měsíce prázdnin a každý den siestu od 14 hodin). Navštívili jsme i zábavní park Marineland, kde jsme se vyřádili na tobogánech a shlédli krásné vystoupení delfínů a lachtanů. Chtěl bych všem zúčastněným poděkovat za krásný kurz plný perfektních výkonů a fandění a nezapomenu dodat heslo kurzu - ŽDÍMEJ! Fotky je možné shlédnout: http://sskplzen.rajce.idnes.cz/Spanelsko_2016_-_ZDIMEJ/#
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
X
STRÁNKA
Den na strojnické průmyslovce Dagmar Špalová 7. 6. 2016 proběhl na naší škole již tradiční „Den na strojní průmyslovce“, pořádaný v rámci projektu TECHNIK Tato akce poskytla žákům 7. a 8. ročníků vybraných ZŠ v Plzni zajímavou prezentaci technických oborů SPŠ strojnické a SOŠ prof. Švejcara. Během dopoledne si žáci na jednotlivých stanovištích prohlédli velmi zajímavé ukázky z různých technických oborů, na mnohých stanovištích si mohli sami leccos vyzkoušet. Ukázky byly zaměřené na práci v CAD programech, velmi atraktivní byl předváděný simulátor svařování, dále ukázka řízení strojů počítačem, ukázky z mechatroniky, programování nebo 3D tiskárna. Velmi zajímavá byla prezentace ZČU, hlavně odlévání čokolády. Humanitně zaměření žáci ze ZŠ byli celé dopoledne zaujati ukázkami z činnosti SOŠ, které byly rovněž velmi zajímavé. Věřme, že tato akce usnadní žákům základních škol výběr budoucího povolání, že pro ně byla velkým přínosem.
2
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
X
STRÁNKA
Jaderné dny v Techmania Science Center Eva Bouhamra, Dagmar Špalová Již druhým rokem pořádá TSC cyklus zajímavých přednášek Jaderné dny se soutěží o tablet. I letos jsme se s druhými ročníky technických maturitních oborů zúčastnili jedné z přednášek na téma Životní prostředí a radioaktivní odpady pod vedením Jana Karlovského ze SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadu). Přednáška byla velice poutavá, zabývala se zejména jednotlivými typy odpadu z našich jaderných elektráren a jejich budoucností včetně výstavby hlubinných úložišť. Na konci přednášky byl pro studenty připraven test přes aplikaci v chytrých telefonech. Osm nejlepších studentů postoupilo do druhého kola a mělo
možnost pracovat s radioaktivním zářičem (gama zářič). Jejich úkolem bylo zjistit, která kombinace dvou materiálů (Pb, Cu, Al, Fe) nejlépe zachytí radioaktivní záření a zda závisí záchyt částic na pořadí, v jakém je materiál umístěn k zářiči. Prvním, kdo správně změřil hodnoty a obhájil své stanovisko, byl Josef Motlík ze třídy 2MEA a stal se tak vítězem a majitelem nového tabletu. Velikým překvapením pro nás bylo, že tablety byly celkem dva, a tak mohli studenti dále soutěžit. Druhým nejlepším se stal Petr Kriegelstein ze 2MEA. Oběma studentům blahopřejeme a těšíme se příští rok na další ročník cyklu Jaderné dny v TSC.
3
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
X
STRÁNKA
Albánie, Kosovo (Černá hora) DÍL
X:
Z
NEJVYŠŠÍ
HO RY
Petr Vlček Z kláštera v Peči se jedeme podívat do centra města. Už se vzpamatovalo po válce a vybombardování Srby. Najdeme tu dvě „vendetovské“ věže kula, dvě mešity, ale i dva pravoslavné chrámy, v jednom z nich je mše. Město má dvě náměstí, na jednom z nich je park a na druhém, prostornějším, se koná zápas v plážovém volejbalu. Náměstí přímo sousedí s nábřežím říčky Lumbardhi, která sem teče z hor a zřejmě podle hadic vinoucích se k jednotlivým domům na nábřeží slouží i jako zdroj vody pro město, podobně jako potoky a říčky v sousední Albánii. Mezi náměstími je pěší zóna s mnoha restauracemi a kavárničkami. Panuje tu klidný život. Druhý den nás čeká přejezd místní najatou dopravou zpět ke klášteru Visoki Dečani, kde odbočujeme po prašné cestě dolinou Locanit vzhůru. V dolině se buduje dle mého soudu a odhadu ropovod z Albánie do Kosova. Jsou tu stavební stroje a zakopávají obrovské roury pod zem. Panuje tu pracovní chas. Každou chvíli musíme zastavit a vyhýbat se těžkým strojům. Někdy má člověk až strach, neboť prašná nezpevněná silnička vede těsně po hranici vykopané jámy, kde nechybí málo od sesuvu. V dolině jsme minuli asi dva hotely, celkem v krásném místě, ale jejich život je nyní zřejmě velmi postižen stavbou. V jednom místě se doliny rozdvojují. Stojí tu průtočná elektrárna na potoce se silným průtokem. Nad elektrárnou trochu opouštíme dolinu a stoupáme serpentinami po jednom svahu vzhůru. Kvalita cesty se spíše zhoršila, mikrobus s námi hází ze strany na stranu. Naše cesta končí
KOSOVA
PŘES
MONTE
u jakési malé vesničky s trvalým osídlením. Zde budou čekat mikrobusy a my půjdeme po svých. Náš cíl – nejvyšší hora Kosova Gjeravica (2656 mnm), ještě není vidět. Nad námi je mezi stromy lesa vidět jiná dvoutisícovka - Lugu i Preis (2305 mnm). Nejprve stoupáme lesem zkratkou, abychom se vrátili na pokračující silničku, kterou jsme sem přijeli. Dále stoupáme k další obydlené vesničce Oershiza. Lidé tu žijí bez elektřiny v lůně krásných hor celoroč-
ně. Živí se pastevectvím. Je odtud krásný výhled na horu Lugu i Preis, sedlo Ligeni, hřeben Decanit a další vrcholky patřící do překrásného a nám již trochu známého pohoří Prokletie, které se rozkládá na pomezí tří navštívených států v této cestě. Ve vesnici Oershiza se máme opět rozdělit. Ti zdatnější půjdou dále, ostatní se mohou projít po okolí
NEGRO
DO
ČR
a buď sejít k autobusu, nebo na nás počkat. Vrátíme se sem jinou cestou, až dokončíme okruh výstupu na Gjeravicu. Stoupáme po neznatelné cestě (spíše necestě) ke zbytkům plesa Hasan Agens. Je sucho, takže jezírko má poloviční rozlohu. Před námi je horská stěna, kterou musíme v jakémsi sedýlku překonat. Krásné počasí se kazí, odpoledne bude jistě bouřka. Naši cestu zpříjemňují výhledy na skalnaté Prokletie. Teprve ve zmíněném sedle se ukáže cíl naší cesty – samotná Gjeravica. Po hřebeni vede červená značka ze sedla Ligeni, po níž pokračujeme k vrcholu. Otevřely se nám další partie hor směrem k Albánii. Hranice je nedaleko, vzdušnou čarou asi 5 kilometrů. Pod námi jsou dvě plesa – Horní a Dolní Gjeravica. Mají více vody, než Hasan Ages. Na vrcholku Gjeravica odpočíváme a svačíme. Z dálky hřmí a blýská se. Přesto je výhled na kosovskou i albánskou část Prokletie impozantní. Dole v oparu vidíme i město Peja. Hlavní vedoucí nám ukazuje, kudy půjdeme dále, z vrcholku to vypadá jako na mapě a zcela jasně. Po odpočinku sestupujeme do sedýlka pod Gjeravicou a pak odbočujeme kolmo k východu. Sestupujeme podél skalnatého hřebenu, který svažuje do výrazného sedýlka, které bylo vidět z vrcholku. Bouřka, kterou jsme slyšeli nahoře, se blíží a obloha se zatahuje. Úpatí hřebene, po kterém sestupujeme, je botanickou zahradou. Některé rostliny právě kvetou. Ze sedla můžeme opět jako na mapě vidět další cestu. Je to tak jednouché, sejít do další vesnice Lugu i Gjate. Z ní vede cesta široká, která se asi po kilometru rozdvojuje. Jedna
4
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
X
z větví stoupá trochu nahoru západně směrem k vesnici Oershiza, ta druhá větev klesá do doliny Erenis, která je zpočátku téměř rovnoběžná s dolinou Locanit, kde stojí naše mikrobusy. Obě doliny odděluje divoký vysoký hřeben. Sestupujeme do Lugu i Gjate. Tady mají lidé alespoň elektřinu, která je sem přivedena kabelem. Nad vodopádem, který padá do začátku doliny Erenis, postavili velké kamenné stavení. Zatím vypadá opuštěně, ale zřejmě je to budoucí horský hotel. Právě sem zavedli nedávno onen kabel, na který se později připojila celá vesnice. Vesničané se jako v Oershize živí chovem dobytka, ale mají tu i skromné zahrádky s brambory či jinými plodinami, které lze v těchto nadmořských výškách na skromných políčkách pěstovat. Bouřka se blíží, na obloze už není kousku modré oblohy, občas i skápne nějaká ta kapka. Sestupujeme ke zmíněnému rozcestí, někteří už začínají stoupat, i já posílám lidi nahoru. Avšak jsem slovně napaden hlavní vedoucí, která se nepochopitelně ptá: „Proč je posíláš nahoru? Co tam uvidí? Leda tak krásný výhled. My musíme dolů do Locanitu.“ Oponuji: “To není Locanit, to je dolina Erenis…“ Vyměňujeme si názory. Vůdce druhé „přechodové“ skupiny se do toho nechce plést, prý je v této lokalitě poprvé, zatímco naše vedoucí tu již byla a věří jí… Vezme svoje lidi a jde napřed – dolů do Erenis! Naše vedoucí je tvrdohlavá a hysterická. Využívá své „vyšší moci z dané hierarchie vztahů“. Křičí na lidi, ať se vrátí. Ti jsou šťastní, že už nemusí stoupat, vysmívají se mi. Raději mlčím, krčím rameny. Tuším průšvih. Nemohu však nic dělat… Pomalu sestupuji s ostatními dolů. Musím. Mám obavy a strach, jak tohle dopadne. Počasí je trochu přeháňkové, avšak už nehřmí. O něco níže se nám ukázal vodopád padající do doliny Erenis. Klesáme stále dolů vstříc bloudění. Na okraji zalesnění doliny, o 800 výškových metrů níže, je vesnice Jedova. Stojíme a scházíme a čekáme na ostatní. Nevíme, co bude dál. V Jedově stojí skupina
STRÁNKA
„přechoďáků“, co šla napřed, a živě diskutuje s domorodci. Naše vedoucí se zdržela o kousek výše, kde stála samota a u ní parkovalo auto. Čekáme, abychom se znovu sešli. „Přechoďáci“ přichází k nám a v tom přichází shora „posel“, který nás posílá zpět nahoru. Musíme se vrátit zpět k oné křižovatce! Vedoucí ale domluvila odvoz na vrchol hřebene nad vesnici Oershiza, kam se musíme vrátit. I „přechoďáci“ už to ví. Vracíme se společně. Do auta se všichni nevejdeme. Mám vést ostatní pěšky nahoru…. Počasí se naštěstí umoudřilo, mraky se rozpadly a tak se můžeme opravdu kochat oněmi krásnými výhledy, které nám vedoucí chtěla upřít. Ještěže tak. Představuji si stejnou situaci nad Jedovou, ovšem za deště. Jak by se asi lidé tvářili, kdyby museli zbytečně moknout a stoupat za větším a horším deštěm… Měli jsme štěstí v neštěstí. Z Oershizy sestupujeme dolů nikoliv zkratkou, ale po příjezdové prašné cestě. Kousek nad vesnicí, kde čekají mikrobusy, jdeme okolo hájovny postavené na překrásné mýtině. Odjíždíme s tříhodinovým zpožděním stejnou cestou okolo Viského Dečani. Naši řidiči nás vítají netrpělivě, cesta domů už byla skoro ohrožena. Pravděpodobně jim nevyjde časově údaj na kontrolním kolečku v tachografu. Vydáváme se na cestu domů. Za tmy přejíždíme „mladou“ Kosovsko – černohorskou hranici. A míříme k městu Rožaje, kde kousek od něj strávíme poslední noc Ráno se budíme opět do krásného dne. Připravujeme se na dlouhou cestu. Okolo desáté hodiny ještě vyrážíme na krátkou procházku v horách okolo města Rožaje. Doprovází nás majitel kempu. Pracuje na místním gymnáziu jako učitel v oboru lingvistiky. Aby se zajistil na důchod, který ho čeká zakrátko, zbudoval si doma soukromý kemp s malou hospůdkou. Neskrývá to. Místní kraj má velice rád, je to na něm vidět. Zajímavé je, že pod košilí skrýval revolver… Po dobrém obědě – místní specialitě (guláš na bázi leča), se vydáváme na cestu. Na srbsko-
černohorských hranicích jsme se zdrželi obvyklou hodinku. Projíždíme překrásnými údolími a soutěskami, ale i přes nádherné hory. Krásně bylo i u hráze jedné z přehrad, kde měli řidiči pauzu. Míříme na Bělehrad a Novi Sad. K hranici Schengenu do Maďarska přijíždíme po 21. hodině. Teprve v půl čtvrté ráno jsme se prokousali k první celnici - srbské. Důvodem front je vlna utečenců zejména ze Sýrie, která nyní sužuje východní Evropu. Všichni míří do Německa. Chtějí „jejich lepší život“, ale někdy se chovají jako nepřizpůsobivé, nám všem známé etnikum. Přelézají plot, který Maďaři postavili na hranicích, zanechávají po sobě binec… Na maďarskou hranici to máme ještě kilometr. Jsou tu 3 pruhy, dva automobily, jeden pro autobusy. Ten druhý se těsně před celnicí rozdvojuje na „busy EU a busy neEU“. Stojíme v dlouhé koloně autobusů. V tom nás předjíždí 5 autobusů z Německa v pruhu pro automobily. To konečně vyprovokuje naše řidiče. Při nejbližší vhodné příležitosti, když se pruh uvolnil, předjíždíme kolonu snad sta čekajících autobusů. Zařazujeme se za oněch zmíněných pět autobusů. Odbaveni jsme asi za půl hodiny, zatímco v „neEU“ zóně neodbavili za tu dobu ani jeden. Celnici opouštíme po šesté ráno. Přesto, že řidiči nemohou podle kolečka jet, riskují. Podle předpisů bychom měli zůstat stát 8 hodin a teprve po té pokračovat dále. Jeden z klientů je nevrlý a začne se vehementně ptát, kdy přijedeme do Brna. Řidiči odhadují, že po poledni. Klient má problém a začíná si stěžovat, že dle itineráře jsme měli přijet do Brna po šesté hodině. Mikrofon si vezme jeden ze šoférů a stěžovatele tvrdě uzemní, pokud bude pokračovat ve stížnostech, přijedeme do Brna o půlnoci, den strávíme u pumpy bez přístupu do autobusu. A je klid. Za Budapeští máme defekt levého zadního kola. Svlékl se protektor a odhodil blatník do svodidel. Byl jako nový protektor za tepla lisovaný. Jenže jako náhodou byly právě naše pneumatiky lisovány za studena. Řidiči byli podvedeni při jejich koupi.
5
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
X
SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
Klatovská 109 301 00 Plzeň Telefon: 377 423 378 Fax: 377 422 640 E-mail:
[email protected] www. spstrplz.cz
STRÁNKA
6
Zastavujeme o kilometr dál po nouzové jízdě. Máme jen jednu rezervu. Druhá pneumatika na pravém kole se zřejmě podle vzhledu svlékne za pár desítek kilometrů. Trčí z ní dráty. Po opravě se vracíme 10 km zpátky k následujícímu sjezdu pro blatník uvízlý ve svodidlech mezi dálničními směry. Je tu však tak hustý provoz, že dálnici nelze prakticky přejít. Stojíme v nouzovém pruhu. Naštěstí sem přijíždí údržba dálnic. Jeden z cestujících je Slovák hovořící maďarsky. A tak nám dohodl s údržbářem zastavení provozu, abychom mohli blatník vyzvednout. To byla poslední událost na naší cestě. Usnul jsem po probdělé noci a prospal jsem přejezdy obou hranic. Matně si pamatuji zastávku v Bratislavě, kdy vystupoval náš Slovák. Pak jsem se probudil až před Brnem. Nastává loučení. S kamarádem spěcháme na vlak do Prahy. Poslední komplikace nastala na trati Praha - Plzeň. Odjezd našeho rychlíku byl zrušen, protože se porouchala lokomotiva. Zřízenci nás posadili do osobního vlaku s tím, že v Dobřichovicích na nás bude čekat rychlík. Tvrdili, že osobní vlak pojede až po něm. Omyl. Když jsme vystoupili z vlaku, ten se rozjel a nás nechali nastoupit do vagónů rychlíku s porouchanou lokomotivou. Prý ještě nestačila nová dojet. Čekáme. Po chvíli nový stroj přijel a nastalo šíbování. Odkroutili to samotní strojvůdci s vlakvedoucím včetně přehazování výhybek. Když už jsme konečně měli obě dvě lokomotivy vpředu, „prohučel“ okolo následující rychlík z Prahy do Plzně. Odjeli jsme 5 minut za ním. Domů jsem se dostal oko-
lo osmé hodiny večer. (Konec) Premiérově pro školní zpravodaj © 2016 PRÝ EXISTUJE strom na němž roste tma když se zřekneš tří roků ze zbytku života smíš vyšplhat do jeho korun a zmizet po celé tři dny budeš zase dítětem Jan Sojka
PŘÍJEMNOU DOVOLENOU PŘEJE CELÁ JEDNOČLENNÁ REDAKCE ZPRAVODAJE.
Zpravodaj připravuje J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v červnu 2016.
