ZPRAVODAJ UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
Den na strojní průmyslovce
1
Slavnostní otevření Knihobudky
2
SOČ 2015 a STRETECH 2015
3
Ruštináři bodují
3
Kounovské kamenné řady
5
Přání
6
AUTOŘI: Mgr. D. Špalová Mgr. A. Mařáková J. Šimon Ing. P. Vlček Ing. J. Gruber
Střední průmyslové školy strojnické a Střední odborné školy profesora Švejcara, Plzeň R O Č N Í K
X I X . ,
Č Í S L O
1 0
Č E R V E N
2 0 1 5
Den na strojní průmyslovce Dagmar Špalová 10. 6. 2015 se naše škola v rámci projektu TECHNIK otevřela spolupracujícím základním školám. Během akce nazvané Den na SPŠS žáci ZŠ zhlédli zajímavou prezentaci technických oborů SPŠ strojnické a SOŠ prof. Švejcara v Plzni. Na jednotlivých stanovištích byla k vidění naprogramovaná závodní autíčka, žáci se mohli „posadit“ do motokáry a závodit proti motokáře ovládané PC. V počítačových učebnách si vyzkoušeli programování nebo práci v CAD systémech. Na dalším stanovišti ovládli pomocí vzduchu vháněného do řídících jednotek pohyb pístu při správném zapojení, viděli také NC stroje při práci. Žáky velice zaujal i atraktivní svařovací trenažér Fronius Virtual Welding, na kterém si mohli své dovednosti vyzkoušet. Nejlepší „svářeči“ byli odměněni cenami, které věnoval jeden za sponzorů akce, firma Fronius Česká republika s.r.o. Škola touto akcí navázala na předchozí ročníky této akce. Dlouhodobá spolupráce SPŠS a SOŠ prof. Švejcara se základními školami by měla rozvíjet technické dovednosti žáků a vychovávat tak budoucí studenty. Tato činnost je posilována úzkou spoluprací s výrobními firmami v regionu, protože právě ony mají o schopné odborníky zejména technických profesí velký zájem. Věřme, že tato i další v budoucnu pořádané akce usnadní žákům základních škol výběr budoucího povolání, že pro ně budou velkým přínosem.
ROČNÍK
XIX.,
ČÍSLO
10
STRÁNKA
Slavnostní otevření Knihobudky Andrea Mařáková Ve čtvrtek 18. 6. 2015 byla slavnostně otevřena Knihobudka v průjezdu Národopisného muzea Plzeňska. Na přípravě Knihobudky se podílely studentky oboru Informační služby – knihovnictví a tak zástupci oboru nemohli na slavnostním otevření chybět. Třída 2.D
absolvovala nejprve prohlídku sbírek Národopisného muzea a poté se studenti i učitelky oboru Mgr. V. Bezpalcová a Mgr. A. Mařáková zúčastnili slavnostního odhalení Knihobudky společně se zástupci muzea, médií a odbornou i laickou veřejností.
2
ROČNÍK
XIX.,
ČÍSLO
10
STRÁNKA
SOČ 2015 a STRETECH 2015 Josef Gruber Žáci třídy 4ME Josef Vnouček a Tobiáš Ibr obsadili 8. místo v celostátním kole SOČ, které se konalo 18. – 20. 6. v Praze. Téma práce, která soutěžila v oboru 09 Strojírenství, bylo Vrtací zařízení. Práce žáků byla podpořena projektem OPVK CZ.1.07/1.1.30/01.0038. Přehlídka StreTech (Středoškolská technika) 2015 byla pořádána v prostorách Fakulty strojní ČVUT v Praze. Jedná se o tradiční akci, které se zúčastňujeme od prvního ročníku, byť ne tak hojně, jak bychom mohli. Letos zde prezentoval svoji práci Dušan König ze tř. 3ST. Teoreticky se zabýval tzv. řetězovkou, technickou křivkou, která představuje mj. ideální teoretický tvar nosníku obloukového mostu. Po matematické stránce Dušanova práce značně přesahuje rámec výuky. K tomuto tématu se žák dostal při své spolupráci s katedrou mechaniky FAV ZČU v Plzni a následně i s ČVUT, kde se seznámil se sendvičovými nosníky a konstrukcemi z nich.
Ruštináři bodují Josef Šimon, 3.A V letošním roce se už poněkolikáté konaly recitační soutěže v ruském jazyce – 49. ročník Ars poetica –
Puškinův památník a soutěž Ars poeticae, pořádaná GFK, na kterých jsme my, Josef Šimon (3.A) a Lucie
3
ROČNÍK
XIX.,
ČÍSLO
10
Čermáková (3.E) nesměli chybět. Ať už kvůli lásce k ruskému jazyku, anebo z lásky k občerstvení na soutěžích podávaném. Připravovat jsme se začali už v březnu. Když jsme začali zkoušet, a tím zkoušet myslím, že jsme překoktávali to, co nám paní učitelka Hodinářová předčítala, abychom vyšperkovali výslovnost, několikrát mě osobně napadlo, že to vzdám. A taky jsem tu možnost měl, když paní učitelka viděla, jak se trápím. Lucka na tom byla o něco hůř, protože neměla na vybranou, což je dobře, byla by to velká škoda. A mně to nakonec také začalo jít… 24. dubna jsme se zúčastnili krajského kola Puškinova památníku, které hostilo Centrum jazykové přípravy ZČU. Tato soutěž je zvláštní v tom, že proti nám mohou recitovat i rodilí mluvčí. Konkurence byla veliká. V naší kategorii jsme byli my dva, myslím, že ještě jedna Češka a čtyři Rusové a o to větším překvapením byly výsledky. Lucka to totiž všem těm Rusům (i mně) natřela a vyhrála. Na druhém místě byla Ruska a třetí jsem si vyrecitoval já. Následovala Ars poeticae, která se konala 11. května v prostorách GFK. Na úvod nám bylo řečeno, že chtějí samotnou soutěž povznést na přehlídku, a proto se rozhodli neudělovat místa, ale diplomy za to, co porotu
STRÁNKA
zrovna napadlo. Na této soutěži není pouze ruský jazyk, ale i francouzský, německý, anglický a španělský. Vypadalo to tak, že všichni účinkující, bez ohledu na jazyk, byli proti sobě. Mnohem větší konkurence. Soutěžících bylo i s námi kolem 25. Ale také jsme neodešli s prázdnou. Kromě velké pochvaly od porotkyně pro ruský jazyk jsme si přinesli diplomy – já jsem dostal diplom za „citlivou interpretaci“ a věřte mi, nebo ne, nerozbrečel jsem se u toho, a Lucka získala diplom za „lehkost a přirozenost projevu“. Naši sezónu zakončila celostátní přehlídka vítězů z krajských kol Puškinova památníku v Praze v budově Ruského centra vědy a kultury. Tady už se ceny neudělovaly, byla to opravdu pouze přehlídka s úžasným občerstvením. Bohužel tak krásné nebyly prostory, ve kterých se předváděla sólová recitace. Byla to maličká místnost, ve níž byly postaveny stoly do tvaru písmene U. Lucka recitovala před porotou, za ní se nacházely kovové skříňky a mezi skříňkami a zdí bylo žehlicí prkno. Nazvané to bylo kabinet poezie. Ačkoliv jsme měli slabší chvilky, převažovaly spíše šťastné pocity a celou sezónu jsme si užili, už hlavně díky paní učitelce Hodinářové, která si s námi dává práci a učí nás, věří nám a hlavně je s ní sranda. Patří jí naše veliké poděkování!
4
ROČNÍK
XIX.,
ČÍSLO
10
STRÁNKA
Kounovské kamenné řady Petr Vlček V posledním cestovatelském příspěvku tohoto školního roku se budu věnovat jednomu z výletů turistického odboru OKČT Líně, kde jsem aktivním členem. Čas běží a lidé stárnou a odcházejí. A tak nadešla doba, kdy jsem převzal a zdědil pořádání a vymýšlení výletů s podporou autobusu našeho odboru. Trasa, kterou jsem tentokrát vymyslel, začínala pod nevýraznou zříceninou hradu Džbán, který dal jméno navštívené lokalitě Džbánsko a Poddžbánsko. Hrad mohl být postaven za Václava I. jako lovecký. Roku 1516 se uvádí jako pustý. Hrad měl mnohaúhelníkový půdorys a tři okrouhlé věže, které se dochovaly až do 19. století. Poté bylo okolí poškozeno těžbou opuky. Dnes zde můžete spatřit zbytky několika zdí, jedné z věží a hradního příkopu. Trasa vedla nádhernou krajinou podél železnice do Filipova (část obce Domoušice), kde se nachází malebný kostelík se zvonicí. Hranolová zděná stavba s jehlancovou střechou pochází pravděpodobně z konce 17. století. Uvnitř zvonice jsou zavěšeny dva zvony z let 1682 a 1722. V samotných Domoušicích stojí barokní zámeček z roku 1714, který byl okolo roku 1802 v majetku rodu Schwarzenberků. Kdysi tu fungoval i pivovar, jehož budovy stojí opodál. Zámek je nyní soukromým majetkem. A pak už stoupáme ke zřícenině hradu Pravda. Vznikl ve 14. století, ale v písemných pramenech se uvádí až roku 1523. Dodnes není známo, kdo Pravdu založil, ani jak dostala svoje jméno. Současná podoba hradu je z 15. století, kdy jej upravili páni z Kolovrat. Nechali vytvořit unikátní obranný systém s mohutným okružním valem. V 16. století sídlil na hradě Jan Mašťovský z Kolovrat. Roku 1523 jej prodal Lobkovicům. V jejich držení hrad zůstal až do roku 1681, ale ti zde už nesídlili. Od té do-
by se hrad začíná udávat jako pustý. Pokračuje lesem, procházíme nevelkou skalní soutěsku a trochu bloudíme v polích a sadech v okolí Konětop, kde značkaři rakovnického okresu nechali červeně značenou trasu svému osudu zřejmě několik let. Z Konětop stoupáme do lesů nevelké Markvarecké náhorní plošiny a po její jižní hraně pokračujeme západním směrem. Místo jako stvořené pro stavbu pravěkých sídlišť. Podle neofi-
ciálních pramenů tu snad i nějaké to pravěké osídlení bylo, ale nic není dokázáno. Na konci plošiny se našli zbytky malého hradiště. Z hrany plošiny tu a tam vidíme krásné údolí potoku Výrovka a masív, kde je ukryt náš cíl - tajemné Kounovské řady. Od svatého obrázku Petra a Pavla odbočujeme k nádherné vyhlídce na České Středohoří a v dáli vidíme i Teplice a Krušné hory. Od výrovského rozcestí pod místem, kde stálo zmíněné slovanské hradiště, se stáčíme na jih a klesáme trochu níže směrem k pramenům Výrovky. Přecházíme potok a stoupáme k našemu cíli - tajemným kamenům.
Už podél cesty objevujeme osamocené menhiry. Každý z nich má svůj název. O údajně nejzáhadnějším místě ČR se píše na oficiálních stránkách obce Kounova, kde je odkaz na průvodce po kamenných řadách. Cituji z obou těchto stránek: V roce 1934 objevil mladý kounovský učitel Antonín Patejdl na vrchu Rovina severně od Kounova podivné řady z velkých kamenů. Do té doby nikdo řadám nevěnoval žádnou zvláštní pozornost, teprve A. Patejdl si uvědomil, že stojí před něčím zcela mimořádným. Když řady zaměřil a spočítal kameny, přeběhl mu po zádech mráz. Řady ukryté v lese byly obrovské – byly rozprostřené na ploše několika hektarů a podle jeho odhadu je tvořilo několik tisíc kamenů, některé tak mohutné, že si nedokázal představit sílu, která by s nimi dokázala pohnout. Řady se táhly v délce až několik set metrů a co bylo nejpodivnější – v nepravidelných rozestupech běžely vedle sebe téměř rovnoběžně a téměř přesně ve směru od severu k jihu. Patejdl si byl jistý, že před sebou nemá hříčku přírody, ale lidské dílo. Kdo by však něco tak ohromujícího dokázal vytvořit? A proč? Bouře dohadů, která se rozpoutala po zveřejnění Patejdlova objevu, neutichla dodnes. Byly záhadné kounovské řady pravěkým chrámem k uctívání slunce, pohanským kalendářem, anebo se jedná o prostý, přesto unikátní systém polních mezí, který svou podobou nemá obdoby? Přes úsilí několika generací badatelů odolává záhada kounovských kamenných řad rozluštění. V lokalitě se nachází 14 neúplných rovnoběžných řad křemencových kamenů. Celkem jde zhruba o 2000 kusů. Řady jsou téměř rovnoběžné, dlouhé až čtyři sta metrů a vzdálené od sebe třináct až třicet metrů. Rozprostřené jsou na ploše asi jedenáct hektarů. Dva největší kameny o váze několik tun byly nazvány
5
ROČNÍK
XIX.,
ČÍSLO
10
STRÁNKA
SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
Pegas (podle rýh připomínajících souhvězdí Pegas) a Gibbon (na počest anglického historika Edwarda Gibbona). Nejvyšší kameny vyčnívají asi půl metru nad zem. Kvůli poškozování řad v minulosti už není velká část z nich úplná, navíc menší kameny zakrývá vrstva země, takže původní podobu areálu lze dnes spíše jen tušit z několika působivých, několik desítek metrů dlouhých fragmentů řad, tvořených převážně velkými, místy hustě za sebou kladenými kameny. Klatovská 109 Existují tzv. skeptické teorie. Podle MF dnes, kde vyšel před několika 301 00 Plzeň měsíci článek, byly kamenné řady pokusem o realizaci nového způsobu v pěstování chmelu. Údajné chmelnice tu budovali předkové Schwarzenberků cca před 200 lety. Kromě chybějících záznamů v kronikách tomu ale odTelefon: 377 423 378 poruje i zdravý rozum. Proč se pachtit na kamenitém kopci, když o kus dál Fax: 377 422 640 jsou úrodná pole? Skeptici jsou tak spíš v menšině. Do cíle naší cesty - obce Kounova - sestupujeme okolo kaple svatého E-mail:
[email protected] Vojtěcha. Jde o patrona, který obstarával vláhu pro zdejší chmelařský kraj. Podle pověsti ji zde v roce 999 postavili místní osadníci jako poděkování www. spstrplz.cz biskupu Vojtěchovi, který zde v roce 992 svojí modlitbou přivolal déšť pro tehdy suchem trápenou lokalitu... V Kounově už na nás čeká stařičký rezavý autobus nejmenovaného dopravce, který náš klub na našich akcích dopravuje již několik let. Odveze nás opět domů. A tak skončila jedna z osmi letošních akcí. Pokračovat budeme ve východním Českém středohoří v okolí labské úžiny Porta Bohemika, pak pojedeme na Havran, následuj Lipno a tak dál... Premiérově pro školní zpravodaj 2015 PŘÍJEMNOU DOVOLENOU PŘEJE ÚPLNĚ CELÁ JEDNOČLENNÁ REDAKCE ZPRAVODAJE.
Foto JG
Zpravodaj připravuje J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v červnu 2015.
6
