ZPRAVODAJ UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
3. ročník Technické olympiády
1
Válka profesora Klamma nezklamala
2
Školní soutěž v ovládání programů pro CAD
3
Anglické divadlo
4
Dům digitálních dovedností
4
Albánie, Kosovo — díl VI.
5
Poezie J. Sojky
6
AUTOŘI:
Ing. V. Brichtová
Mgr. I. Macnerová
Ing. P. Mašková
Mgr. J. Sojka
Ing. P. Vlček
Ing. J. Gruber
A. Kočíncová
T. Grešáková
B. Houdková
Střední průmyslové školy strojnické a Střední odborné školy profesora T LE Švejcara, Plzeň JE 20 ODA R O Č N Í K
X X . ,
Č Í S L O
V I
R ZP
AV
Ú N O R
2 0 1 6
3. ročník Technické olympiády Petra Mašková Dne 18. 2. 2016 se konal 3. ročník Technické olympiády Plzeňského kraje. V letošním roce soutěž probíhala v prostorách budovy NTIS – Fakulty aplikovaných věd ZČU v Plzni v učebnách US 207, UC 210 a US 217. Letošního ročníku se zúčastnilo 39 soutěžních týmů ze 14 středních škol. Naši školu v kategorii II reprezentovali žáci 4. ročníku oboru Elektrotechnika Michal Smutný a Jakub Šašek s projektem „Quadroletadlo“ a žáci 4. ročníku oboru Strojírenství Jiří Rejthar a Pavel Vyskočil s projektem „Přídavné hoblovací zařízení“. Soutěž probíhala ve třech kategoriích: I.Teoretické práce – projekt s praktickým experimentem. II.Praktické práce – vytvoření fyzického modelu. III.Praktické práce – vytvoření virtuálního modelu. Porota hodnotila všechny práce společně bez ohledu na vyhlášené kategorie a naši žáci se umístili mezi 20 oceněnými týmy. Nejlépe hodnocené týmy obdržely jako odměnu tablety a finanční poukazy v hodnotě od 1 000 do 5 000 korun. Žáci 4. ročníku oboru Elektrotechnika Michal Smutný a Jakub Šašek s projektem „Quadroletadlo“ se umístili v 1. oceněné skupině a žáci 4. ročníku oboru Strojírenství Jiří Rejthar a Pavel Vyskočil s projektem „Přídavné hoblovací zařízení“ bodovali ve 2. oceněné skupině. Ceny převzali z rukou hejtmana Plzeňského kraje pana Václava Šlajse.
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
VI
STRÁNKA
Válka profesora Klamma nezklamala Aneta Kočíncová, 3.D, Tereza Grešáková, 3.E Jakmile zazvoní na hodinu, vstoupí do ztichlé a nedočkavé třídy herec. Před pozornými diváky sehraje bravurní procítěné divadlo. Na tvářích žáků se střídá smích, soucitný výraz i smutek. Po výkonu se skromně ukloní, rozloučí a zmizí. Dne 26. ledna 2016 se v učebně číslo 73 konalo divadlo s názvem Válka profesora Klamma, jehož se zúčastnily třídy 3. A, 3. D a 3. E. Hlavní, a také jedinou postavou byl profesor Klamm, kterého ztvárnil vynikající český herec Oldřich Navrátil. Můžeme jej znát například z filmů Bylo nás pět, z pohádky Anděl Páně nebo ze seriálu Zdivočelá země. Žáky, ke kterým promlouval, si zahrálo několik ,,herců“ z řad přítomných diváků, takže jsme si připadali jako v reálné situaci.
Příběh se odehrává ve třídě, kde na jedné straně stojí profesor literatury Klamm a na druhé straně zarputile mlčící studenti gymnázia. Profesor Klamm byl jimi obviněn ze smrti spolužáka, který spáchal sebevraždu. Klamm jej totiž nepřipustil k maturitě a měl nejen na něj, ale i na celou svou třídu přehnané nároky. Ta mu vyhlásila válku mlčením. Profesor se následně snaží před žáky obhájit své zásady, pravdu i nevinu. Ale také odtajňuje svou pravou povahu, svá tajemství a slabosti. Avšak vždy, když vstoupí do třídy, pocítí, jak moc je odmítán. Po čase se z profesora, milujícího své povolání a hodnoty, zastávajícího názor, že kantor nemá být oblíbený, ale obávaný, stává zoufalý člověk s pocitem viny. Kvůli své bezvýchodné situaci si nakonec vezme život. Oldřich Navrátil v roli profesora Klamma sledoval svým pohledem nás diváky, jako bychom opravdu mohli za jeho zbědovaný psychický stav. Nebál se nazývat studenty v prvních lavicích jmény a na jejich účet žertovat a nadávat jim. Mnohdy nám běhal z jeho výstupu mráz po zádech a zážitek se hry se nám skutečně vryl do paměti. Cílem této současné německé hry bylo, aby se
2
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
VI
diváci zamysleli nad vztahem učitele a žáka, aby pochopili, jak může být povolání učitele psychicky náročné. Po představení nastala diskuze, kde se k tomuto tématu žáci i učitelé mohli vyjádřit. Myslíme, že díky
STRÁNKA
skvělému hereckému výkonu Oldřicha Navrátila si všichni odnesli nejen silný zážitek, ale i mnoho podnětů k zamyšlení.
Školní soutěž v ovládání programů pro CAD Věra Brichtová, Josef Gruber Dne 25. 2. se konala školní soutěž v práci s programy pro počítačovou podporu konstruování (CAD) - předkolo mezinárodní soutěže Autodesk Academia DESIGN. Soutěžilo se v kategoriích 2D (AutoCAD 2016) a 3D (Autodesk Inventor Professional). Výsledky kategorie 2D: 1. Ladislav Sládek, 2. Patrik Vaněček, 3. Tereza Moulisová (všichni 2STB), kategorie 3D: Jaromír Moravec, 2: Dušan König, 3. Dominik Houdek (všichni 4ST). Všem zúčastněným (12 žáků) děkujeme.
3
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
VI
STRÁNKA
Anglické divadlo Izabela Macnerová Dne 16. 2. 2016 navštívilo osm tříd naší školy českoanglickou jednoaktovku s názvem Peter Black. Představení se odehrálo v kulturním domě Peklo v podání Divadelního centra Zlín. Jde o příběh mladého muže, který během jednoho dne přijde o práci, domov i přátele a ocitne se na ulici. Na své cestě potká pestrou plejádu nejrůznějších charakterů, které se snaží jeho postavení zneužít, ale hlavně získá nové přátele, jež mu pomohou odrazit se ode dna a začít zase znovu. Tento absurdní příběh, vyprávěný s humorem a nadsázkou, si dokázal získat pozornost
mladých diváků. Jednoduchý příběh, srozumitelná angličtina a dobré výkony profesionálního souboru přispěly značnou měrou k úspěchu divadelního představení. Přestože je v Pekle výborná akustika a při úplném tichu bylo dobře slyšet i v zadních řadách, slušel by tomuto komornímu příběhu určitě menší sál, např. o rozměru naší velké auly. Předčasné odchody některých žáků (naštěstí ne z naší školy) během produkce narušily průběh představení zejména v poslední třetině.
Dům digitálních dovedností Barbora Houdková, za třídu 1.D Dne 25. 2. jsme absolvovali exkurzi do Domu digitálních dovedností v Dominikánské ulici. Toto centrum je moderní, plně vybavené ICT technologiemi a nabízí opravdu pestrý program – kroužky i kurzy pro každou věkovou kategorii. Dům digitálních dovedností chce přispět k rozvoji znalostí z oblasti ICT a učit lidi, jak toto prakticky využít ve svém každodenním životě. V ukázce progra-
mování jsme si pomocí několika kroků sestavili virtuální knihovnu. V druhé části programu jsme se seznámili s užitečným moderním pomocníkem k výuce jazyků programy Quizlet, Cram apod. Tyto online stránky jsou skvělou pomůckou k výuce, lze zde zadat naše učivo, které se poté poskládá do testů, her, či křížovek. Návštěvu jsme si velmi užili, byla pro nás zajímavou zkušeností.
4
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
VI
STRÁNKA
Albánie, Kosovo (Černá hora) DÍL
VI:
ZPĚT DO
SEDLA
Petr Vlček Ráno je opět slunečné. Vstáváme brzy. Sbalené batohy necháváme na hromadě. Odveze je naše „Nisa“ do sedla Thores, kde se s nimi (snad) setkáme. Jdeme podél říčky Theth k rodové věži. Pod ní je vodní mlýn na kukuřičnou mouku. Široké údolí se tu poměrně zužuje a říčka se stává divokou. Cesta se zařezává do svahů po vrstevnici a řeka klesá s hukotem dolů. Přicházíme k nádherné soutěsce nad vodopádem Grunasi, která rozděluje údolí Theth od dlouhého a širšího údolí Shales, to pokračuje dále směrem k přehradě Ligeni. Kousek pod soutěskou, u malé vesničky Ndernsylaj, se říčka Theth spojuje s říčkou Perroii i Shales, která se prodírá dolinou Kapreja od sedla Thores. Nad soutěskou Grunasi můžeme alespoň z dálky vidět zmíněný vodopád Grunasi, jehož vody tečou do soutěsky a vlévají se do Thethu. Po sestupu do soutěsky se vracíme na cestu a pokračujeme dále po ní. Stojí tu dřevěný křížek s nápisem: „Czech – David – 1971 – 2014“. Co se tu stalo, lze jen domýšlet. Odděluje se tu derivační kanál. Prašná silnička klesá pod soutěskou do údolí. Přicházíme k nevelkému oplocenému stavení na okraji Ndernsylaje. Z derivačního kanálu nad námi k němu vede betonové potrubí. Zastavujeme. Ze stavení vychází pán, a když nás vidí, někam telefonuje. Pak otevírá bránu a zve nás dále. Jedná se o malou vodní elektrárnu. Mají tři starší turbíny s čínským štítkem pravděpodobně z 50. let. Kar-
THORES.
SHKODARSKÉ
táče s komutátorem od turbíny vesele jiskří v souladu s otáčkami. Jsou odhaleny. Zbytková voda s elektrárny se soustřeďuje do dalšího potrubí. Voda z něj kousek pod elektrárnou pohání vodní mlýn na kukuřičnou mouku a teprve pak se vrací do řeky. Po válce do zlomových 90. let byla Albánie velký evropský partner Číny. Poučili od nich. Čína v dávné minulosti stavěla zeď, Albá-
nie se po válce opevnila bunkry. Jsou všudypřítomné. I tady byl zbytek jednoho, další dva jsme viděli včera nad Okolem. Už je to jen kousek ke zmíněnému soutoku. Dolina Kapreja končí soutěskou. Z ní nevytéká žádná voda. Ta se stačila vsáknout kamsi pod zem. Koryto toku směrem k Thethu je vyschlé. Na ústí soutěsky je další restaurace. Odpočíváme a pozorujeme požár. Pod vrcholkem Maje e Zorzit vysoko nad cestou nad Ndernsylajem hoří. Místní to nijak nevzrušovalo. Skála je prý nepřístupná a tak to musí dohořet. Požár je poměrně rozsáhlý. Odbočujeme do doliny Kapreja. Z Ndernsylaje vede už jen pěší cesta kolem skály nad soutěskou, ko-
JEZERO
lem svatého pravoslavného místa. Cesta stoupá a pod námi čím dál tím více hučí vody Perroii i Shales. Škoda, že přes stromy a keře, kterými cesta stoupá nad soutěskou, není dolů vidět. Asi po hodině cesty se dolina Kapreja opět trochu rozšiřuje. Sbíhají se tu tři údolí. Je tu malá vesnička Kapreja. Zdá se, že je přístupná jen naší pěší cestou. Přesto tu žijí lidé celoročně. Jsou tu dvě hospůdky. Jedna, jen s pitím, je u skalního jezírka, druhá, kde se i vaří, je kousek nad lagunou. U jezírka se koupe hodně místních lidí i turistů. Dokonce tu zbudovali i převlékárnu. Padá sem malý vodopád. Voda je velmi ledová. Tady se opět na chvíli rozdělíme. Nás otrlejší čeká výstup asi 900 výškových metrů do sedla Thores. Ti línější se vrátí zpět stejnou cestou do Ndernsylaje, kde pro ně přijede objednaný minibus a odveze je zpět k hromádce batohů v kempu. Naloží je na „Nisu" a my se nimi setkáme v sedle. Vesnici Kapreja, která je celá ukryta v lese, tvoří asi 10 chalup, několik políček s kukuřicí a brambory. U jednoho políčka potkáváme tvrdohlavého osla, který nechce uhnout z cesty. Okolo něj se pase několik koz. Od posledního domu vede nahoru hadice podél naší cesty. Stoupáme lesem podél ní. Asi po hodině cesty hadice končí u nevelké nádržky, kam je voda přivedena odkudsi z větší výšky betonovým korýtkem. Oddělujeme se od vody a stoupáme lesem po skaliskách. Místy je les řidší a tak máme výhledy
5
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
VI
STRÁNKA
SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
do doliny. Požár nad jejím ústím zlověstně čmoudí stále více. Po levé straně vidíme nad námi vysílače a silničku do Thethu. Sedlo už není daleko. Za chvíli přicházíme na louku se salaší. Stará vysušená babička, nesoucí na rameni těžkou kládu na oheň, nám kyne na pozdrav. Jinak je ohrada u salaše, která byla stavěna podobně jako ta pod Jezercou, prázdná. Ti nejrychlejší z nás si už pochutnávají v sedle Thores v restauraci na dobrém jídle. Postupně se scházíme. Loučíme se s horami. Asi za hodinu už Klatovská 109 máváme našim přátelům, kteří přijíždí i s batohy naším náklaďákem. Nase301 00 Plzeň dáme k nim a sjíždíme do Bogy. Přestupujeme na autobus a vracíme se stejnou cestou jako sem do Kopliku. Již vidíme na obzoru největší balkánské jezero Shkodarské. Větší Telefon: 377 423 378 část je v Černé hoře. Sjíždíme k němu a kus od levého břehu jezera pokračuFax: 377 422 640 jeme až do města Shkodar. Přijíždíme k výtoku z jezera. Je to stejnojmenná kratičká řeka, která se nedaleko od mostu, kterým ji přejíždíme, vlévá do řeE-mail:
[email protected] ky Bunes. Ta vytéká ze zmíněné přehrady Lignes a spěchá k moři. Proti proudu odtoku se vracíme k jezeru a pokračujeme podél něj až www. spstrplz.cz téměř k Černohorské hranici do vesnice Zogaj. Úzká silnička vinoucí se pod pásmem jezerních hor Rumija končí u mešity na malém prostranství. Do nedalekého kempu musíme pěšky. Přijeli jsme sem těsně před západem slunce. Nejvíce času nám trvala právě nedlouhá cesta po úzké silničce mezi pohořím Lignes a jezerem. Nestačí přílivu domácích a snad i zahraničních turistů. Na břehu jezera vyrostlo mnoho hotelů a restaurací, rozvíjí se tu opět živelně turistický průmysl. Úzká silnička nestačí dopravu vstřebat, míst k parkování je poskrovnu. A tak jsme se museli vyhýbat autům a často couvat. Stačili jsme postavit stany a osvěžit se v poměrně čisté a teplé a čisté vodě Shkodarského jezera za zvuků muezzina, který lákal k pravidelné modlitbě po západu slunce. Mezitím nám ubytovatel připravil výbornou večeři. Dopoledne nalovil kapru podobnou rybu, pak ji vykuchal a rozpůlil a obalil do strouhanky a osmažil. Jeden kapr stačil na dvě porce. Podával se zeleninovým salátem. Cenově podobné jako v Thethu. Ráno nás poprvé se soumrakem budí muezzin z mešity. Už to dávno není zpěvák chodící po ochozu minaretu, ale načasovaný zvuk z amplionu. Ráno nešla elektřina a tím pádem netekla i voda, nebylo čím napájet čerpadla. „A proč si nenaberete vodu z jezera, je stejná jako ta ve vodovodu.“ Radí majitel kempu… Jen byla možná čerpána dále od pobřeží. Po snídani a ranní koupeli se vracíme k autobusu. Ráno je teplejší, než jsme byli zvyklí v horách. Na parkovišti má náš autobus problém vyjet. Večer sem totiž přijela tři auta z Brna a jejich posádky spaly na pláži nebo ležely vedle auta. Po troše dohadů a neochotě krajanů umístit svá auta tak, aby autobus mohl vyjet, se přeci jen se můžeme vrátit do Skhodaru. (Pokračování příště) Premiérově pro školní zpravodaj © 2016
RUKU NA SRDCE položil jsem svému synovi a hlídal jeho spánek jeho ráno je mým odpolednem Jan Sojka
Zpravodaj připravuje J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v únoru 2016.
6
