ZPRAVODAJ UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
Studentská konference očima účastníka
1
Studenti čtou a píší noviny
2
Dar společnosti DAIKIN
2
Byla jednou jedna 3 škola Třetí místo volej3 balistek Exkurze do pražských knihoven nezklamala
4
Cestujeme za poznáním i zkušenostmi
6
Albánie, Kosovo — díl III.
6
Poezie J. Sojky
8
AUTOŘI: Mgr. M. Čechák Mgr. V. Bezpalcová Ing. J. Konopová Mgr. M. Králová PhDr. E. Sedlecká Mgr. J. Sojka Ing. P. Vlček D. König D. Nekolová
Střední průmyslové školy strojnické a Střední odborné školy profesora T LE Švejcara, Plzeň JE 20 ODA R O Č N Í K
X X . ,
Č Í S L O
I I 1
R ZP
AV
L I S T O P A D
2 0 1 5
Studentská konference v cizích jazycích očima účastníka Dušan König, 4ST, foto ÚJP ZČU v Plzni ... O co šlo? ... Jaký to mělo přínos? ... Co bylo úkolem účastníků? ... Konference uspořádaná Ústavem jazykové přípravy ZČU v Plzni mi dala nádhernou příležitost otestovat svoje schopnosti řečníka a k tomu ještě v cizím jazyce. V mém případě v angličtině. Prvním úkolem bylo nalezení tématu. Rozhodl jsem se přednášet o něčem, co je blízké každému z nás, o motivaci - proč lidé dělají, co dělají. Úkolem každého soutěžícího bylo zpracovat desetiminutovou powerpointovou prezentaci, kterou pak bude před porotou obhajovat. Po prezentaci vždy následovala přibližně pětiminutová diskuse s porotou. V porotě byly zastoupeni jak rodilí mluvčí, tak i čeští kantoři vyučující daný jazyk. Porotci hodnotili soutěžícího na základě hned několika hlavních kritérií. V první řadě se hledělo na dodržení struktury prezentace. U prezentace samotné se hodnotil úvod, osnova, „tělo“ prezentace, shrnutí a závěr. Hodnotila se i jazyková stránka soutěžících. Porotci hleděli nejen na správnost naší angličtiny, ale také na naší slovní zásobu, výslovnost, tempo a intonaci řeči. Nechybělo ani hodnocení řeči našeho těla – udržování očního kontaktu s publikem a způsobu gestikulace. Po skončení obhajovací části začala diskuse. Porotci kladli každému soutěžícímu hned několik otázek. Otázky byly formulovány tak, aby se na ně nedalo odpovídat pouze ano či ne. Porotci tak mohli testovat naší schopnost improvizovaně odpovídat ve větách, dále hleděli na relevantnost našich odpovědí. Soutěž nebyla jen o tom prezentovat a testovat své schopnosti, ale také poznávat nové lidi, a to jak z univerzitní půdy tak i z řad soutěžících. Osobně jsem si prezentování opravdu užil a se svou prezentací Motivation jsem se umístil na 3. místě v kategorii Obecná angličtina. Pozn.: soutěže se zúčastnili také Jan Rada (foto 2) a Tomáš Novák z téže třídy.
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
STRÁNKA
Studenti čtou a píší noviny Eva Sedlecká Již několik let se naši studenti v hodinách českého jazyka a literatury zúčastňují celorepublikové akce Studenti čtou a píší noviny. V poslední době se mají vyjadřovat k velmi aktuálním tématům – co si myslí o migraci obyvatelstva do Evropy, jak lze projevit solidaritu s běženci, zda jsme my Češi vlastenci, jaký máme vztah ke své rodné zemi, řeči… V Mladé frontě jsou pak nejlepší práce otištěny. Minulý týden si čtenáři těchto novin mohli přečíst výstižný názor našeho studenta Dušana Königa ze třídy 4ST. Zde přikládám jeho příspěvek. Zůstat nebo odejít? Náš kraj, naše rodné město, naše bydliště. Místa, se kte-
rými budeme vždy spjati. Naučili jsme se tady první kroky a slova. Najednou dospějeme a říkáme si: „Co dál? Zůstanu tu nebo se vydám jinam?“. Myslím si, že to není otázka vlastenectví jedince. Odchod z naší země nemusí být vždy jen odraz nespokojenosti nebo ne-vlastenectví, ale touhy poznávat neznámé a rozšiřovat tak svoje obzory. Mnozí přemýšlí lokálně. Uvažují o pracovních a studijních příležitostech jen v rámci jejich bydliště - je to tak jednodušší. Když se ale nad to myšlení nadnesete a uvědomíte si, že je jen na vás, kam se vydáte a co tam dokážete, váš život dostane nový rozměr. Nezáleží na tom, jestli se vydáte do Ameriky, Kanady nebo do Velké Británie - stále budete Čech. (Dušan König)
Dar společnosti DAIKIN Jarmila Konopová 25. listopadu 2015 byl naší škole oficiálně předán dar od firmy DAIKIN INDUSTRIES CZECH REPUBLIC s.r.o. - klimatizační jednotky pro učebny výpočetní techniky a místnosti, kde jsou umístěny servery těchto učeben. Dar předal osobně generální ředitel firmy Daikin pan Tetsuya Baba. Slavnostního předání byla přítomna i vedoucí odboru školství, mládeže a sportu KÚ PK
paní JUDr. Jaroslava Havlíčková. Při této příležitosti byla projednána i další spolupráce mezi školou a firmou Daikin (odborné přednášky, exkurze, témata maturitních prací a také možnost vybavování dalších učeben a místností školy klimatizací pro zlepšení pracovního prostředí). Pan Tetsuya Baba projevil velký zájem o spolupráci v oblasti zvyšování kvalifikace zaměstnanců v oblasti automatizace výrobních systémů.
2
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
STRÁNKA
Byla jednou jedna škola Michaela Králová Studenti třídy 1.E se zaměřením na humanistiku se v rámci hodin francouzského jazyka účastnili festivalu Bonjour Plzeň!, který každoročně pořádá plzeňská pobočka Francouzské aliance. Ve čtvrtek 5. listopadu se místo ve škole studenti sešli před Divadlem J. K. Tyla, odkud v doprovodu paní učitelky Králové zamířili na náměstí, kde sídlí Francouzská aliance. Po přivítání ve francouzštině se někteří zalekli toho, co bude následovat. I když se program jmenoval Byla jednou jedna škola, strach mít určitě nemuseli, protože je nečekaly gramatické poučky ani testy. Jen jeden malý kvíz o francouzských školách v 19. století, kurz kaligrafie a tance. Dozvěděli se, že dříve bývalo ve třídách běžně 75 studentů, ti nosili do školy dříví, aby
měli ve třídě čím zatopit. Pokud neměli dobré výsledky, čekala na ně oslovská čepice. Prohlédli si také školní fotografie a pomůcky, které se dříve běžně používaly. Pak se přesunuli do třídy, kde našli kalamáře s inkoustem a perem. Vyzkoušeli si, jak obtížné bylo krasopisně psát, když neměli propisku ani zmizík. Vrcholem ale určitě pro mnohé byl kurz tance. Zde je přivítali členové tanečního souboru z departementu Brest oblečení v krojích. Ukázali jim tradiční regionální tance a studenti si je také vyzkoušeli. Doufám, že studenti tak zjistili, že francouzština není jen dřina, ale také zábava. Určitě se zúčastníme i dalších akcí Francouzské aliance, se kterou naše škola již dlouhou dobu spolupracuje.
Třetí místo volejbalistek Martin Čechák Dne 11. 11. 2015 jsme se zúčastnili volejbalového turnaje středních škol pro VI. kategorii, kde jsme postoupili ze základní skupiny do skupiny finálové a obsadili konečné 3. místo.
3
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
STRÁNKA
Účastnice: Grešáková, Letavcová, Soukupová Z., Kabourková, Plochá, Rumlová, Kroupová, Baborovská. Naše hra se neustále zlepšovala a věřím, že další úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat.
Exkurze do pražských knihoven nezklamala Denisa Nekolová, 2.D Dne 19. 11. 2015 se třída 2.D vydala pod vedením Mgr. V. Bezpalcové a Mgr. A. Mařákové na odbornou exkurzi do Prahy za účelem návštěvy Strahovské knihovny a Národní technické knihovny. Do Prahy jsme dorazili kolem desáté hodiny. Z hlavního nádraží jsme se vydali do Památníku národního písemnictví, jehož součástí je Strahovská knihovna,
jedna z nejcennějších a nejlépe zachovaných knihoven nejen u nás. Zde jsme konečně na vlastní oči mohli vidět Teologický a Filozofický sál, kterými se knihovna pyšní díky jejich nádherné barokní výzdobě. Paní průvodkyně, kterou jsme celou dobu pozorně poslouchali, nás seznámila s historií knihovny a podělila se s námi o různé zajímavosti. Měli jsme též příležitost vidět výstavu kuriozit, což
4
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
je soubor různých předmětů, jako jsou sošky, zbraně, čínský porcelán, mušle, a především xylotéka - sbírka exemplářů různých dřevin ve formě knih. Desky knihy jsou vyrobeny ze dřeva a hřbet z kůry určitého stromu nebo keře, uvnitř knihy jsou uchovány další části dané dřeviny (např. kořeny, větve, listy, květy, semena, plody). Po odchodu ze Strahovské knihovny jsme se vydali do Národní technické knihovny, která nás ještě před příchodem dovnitř stačila oslovit svým exteriérem. Knihovna má velmi neobvyklý tvar zaobleného čtverce. Ještě víc nás nadchl její interiér. Za zmínku určitě stojí stěny, které zdobí komiksové kresby rumunského výtvarníka Dana Perjovschiho, nebo sedačky, které jsou poskládané tak, aby tvořily určitý chemický vzorec. Také nás zaujalo interaktivní pískoviště měnící barvu, nacházející se v atriu budovy. Knihovnou nás provázela její velmi sympatická pracovnice, od které jsme se dozvěděli
STRÁNKA
základní informace o knihovně a něco o jejím vzniku. Také nás seznámila s jejich systémem stavění fondu, se službami, které poskytují, i se speciálními funkcemi této knihovny. Skvělou atmosféru knihovny dotvářelo i velké množství mladých návštěvníků – studentů blízkých vysokých škol, kteří se studovali, diskutovali i odpočívali v moderním a pohodlném zařízení knihovny. Prohlídku celé budovy jsme zakončili tak, že jsme si mohli vyzkoušet, jak se dokumenty půjčují a vracejí, což se nám velice líbilo. V Plzni nás sice čekalo chladné a deštivé počasí, ale to nám nevadilo, jelikož jsme měli radost z toho, jak se nám exkurze vyvedla. Určitě doufáme, že jsme navštívené knihovny neviděli naposledy, zvláště NTK, kterou jsme si po této exkurzi tak oblíbili. A kdo ví, třeba se právě tam někdo z nás objeví na praxi, nebo později dokonce i jako její stálý pracovník.
5
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
STRÁNKA
Cestujeme za poznáním i zkušenostmi Michaela Králová V rámci projektu Zvyšování jazykových a čtenářských kompetencí se 20 studentů naší školy vydá na sedmidenní jazykově poznávací zájezd do Velké Británie. Studenti byli vybráni podle jejich výsledků v loňském školním roce, kritériem výběru byl celkový prospěch, známka z anglického jazyka a absence. Zahraniční pobyt pro vybrané studenty se uskuteční v předvánočním čase, 5. – 11. prosince 2015. Účastníci tohoto zájezdu navštíví památky nejen v Londýně (Greenwich, Tower Bridge, katedrálu Svatého Pavla, podívají se na Buckinghamský palác, Westminsterské opatství,…), ale také v dalších městech. Každý si během pobytu najde určitě něco, co ho zaujme, protože kromě historických památek se také vydají na procházku po útesech Beachy Head, projedou se lodí v přístavu v Portsmouthu i po Temži a určitě jim zbyde také volný čas na nákup suvenýrů v Brightonu. Pracovníci cestovní kanceláře si pro studenty připravili i velkou vzdělávací hru v oblasti Wesminsteru s oceněním pro vítěze, proto si myslím, že všichni budou mít určitě na co
vzpomínat. Protože tento zájezd není jen poznávací, ale také jazykový, budou studenti chodit do kurzů anglického jazyka vedenými rodilými mluvčími. Po rozřazovacím testu budou umístěni do skupinek (max. 15 studentů), ve kterých budou absolvovat 12 lekcí cizího jazyka. Angličtinu budou moci vypilovávat také při konverzaci ve večerních a ranních hodinách – budou totiž ubytováni v rodinách, kde nebude přítomen žádný učitel, který by jim pomohl s případným překladem, budou si muset poradit sami. Tato rodina studentům také zajistí stravování: snídani i večeři u nich, obědy formou balíčku. Studentům bude během celého pobytu k dispozici zkušený průvodce, doprovodí je též dva vyučující z naší školy: Mgr. Fajrajzlová a Mgr. Dašková. Celý zájezd je hrazen z projektu OPVK, studenti si musí pouze zaplatit vstupy do některých památek (do 50 liber) a vzít si s sebou peníze pro vlastní potřebu. Doufám, že se pobyt všem bude líbit a příští článek doprovodíme fotkami spokojených účastníků.
Albánie, Kosovo (Černá hora) DÍL
III:
Z
BRNA
PŘES
MAĎARSKO
Petr Vlček Ráno se přesunuji z Bratislavy do Brna. Setkávám se tu s kamarádem spolucestovatelem a společně trávíme chvíle v centru Brna do odjezdu. Odjíždíme odpoledne ze Zvonařky zpět do Bratislavy a dále uháníme okolo trojmezí Maďarsko – Rakousko – Slovensko do Budapešti. Okolo půlnoci jsme na šengenské hranici maďarsko – srbské. Pobudeme tady asi hodinu a pokračujeme dále směrem na Bělehrad. Zato na druhém pruhu dálnice se rýsuje budoucí problém. Mezi celnicemi je vzdálenost asi kilometr, druhý kilometr je to k benzínové pumpě a teprve po pěti stech metrů končí fronta! „Je tu někde v okolí nějaký menší přechod?“ ptám se. „Je, ale ta fronta je jenom dnes, za deset dnů to bude jiné,” zní naivní odpověď šéfa zájezdu. Krčím rameny. Nad ránem se pomalu probouzíme nedaleko srbskočernohorských hranic. Projíždíme za rekordních 40 minut. Je tajemstvím cestovní kanceláře, které tu nelze prozradit, jakým způsobem se dá urychlit
DO
ČERNÉ
HORY
průjezd těchto hranic, kde zejména autobusy velmi dlouho čekají. Projíždíme je za rekordních 40 minut. Přijíždíme do samozvané EUROrozóny. V roce 2002, když jsem tu byl poprvé, bylo toto území součástí „zbytku“ Jugoslávie, které se jmenovalo Srbsko-Černohorská federace, kam patřilo i Kosovo. Avšak už od roku 2003 byla Černá Hora měnově odloučená od zbytku státu. Prostě tu úřady zavedly euro. Nikoho se neptaly. Měnu tu nastřádaly už během dřívější doby. Je známo, že už za federativní Jugoslávie, v této malé části federace, mohli cizinci platit německými markami, které později vystřídalo euro. Fungovaly tak paralelně dvě měny dinár a euro. Za jugoslávské války vznikl chaos a tak nadnárodní banky emitovaly eura. Pak místní úřady zakázaly jakékoliv platby jugoslávskými dináry. Pouze stanovily kurz. Dodnes sem čas od času jezdí delegace z EU, které žádají, aby si Černá Hora zavedla svoji měnu. Vždy jsou uvítáni, pohoštěni, je podepsána jakási smlouva, ale eurem se platí vesele dál. Když se v roce 2006
Černá Hora osamostatnila od Federace, stalo se euro oficiální měnou nového samostatného státu. Ani další jednání a intervence tomu nezabránily a zřejmě nezabrání této skutečnosti ani do budoucnosti. Stejně to dopadlo v sousedním Kosovu. To se osamostatnilo dva roky po vzniku Monte Negra (jak se oficiálně jmenuje Černá Hora) a situace se přesně zopakovala… Albánie nezůstává pozadu. Zatím se zde platí měnou zvanou leka, ale euro tu funguje pro cizince paralelně naprosto spolehlivě… Ve všech zmíněných třech zemích (do této skupiny zemí patří z Evropy například i Makedonie, Řecko a Turecko, ale hlavně o Řecku není vhodné v tomto smyslu se moc zmiňovat – vlastní zkušenost) platí zákon o tzv. vendetě. Jedná se o rodovou mstu. Zkrácený princip: člen rodiny ublíží někomu z jiné rodiny a ublížený může vzít zákon do svých rukou. V ústavě je zakotveno, že prokáže-li se při vyšetřování vraždy vendeta, nejedná se trestný čin a pachatel je beztrestný. Ve všech třech navštívených zemích chodí lidé ozbrojeni, nemusí
6
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
zbraň skrývat a není to trestný čin. Snad právě proto všechna ministerstva členských států EU nedoporučují turistiku v těchto zemích. Například Albánie je země s největší kriminalitou v Evropě vůbec. Zbraň měl u pasu i gymnazijní profesor lingvista (město Rožaje, Černá Hora). Byl mimo to majitelem kempu, kde jsme spali poslední noc. Doprovázel nás odpoledne v okolí na výletě. Mimo jiné jsme se s ním bavili o ekonomických poměrech v zemi. Jeho učitelský průměrný plat (včetně příplatků a doplatků) činí 500 euro hrubého. Starobní důchod činí 10 % průměrného výdělku za dobu výdělečně činnou. Ceny jsou tu asi na 90procentní hladině našich cen. Cenová hladina v Kosovu a Albánii je podobná. O příjmech v těchto dvou zemí nic oficiálního neznám, ale je to také podobné. Přijeli jsme do městečka Mojkovac u řeky Tara na rozhraní hor Bjalasica a Durmitor. Právě v Durmitoru si řeka Tara prořezala
STRÁNKA
krajinou největší evropský kaňon. Durmitor i kaňon jsme navštívili s kolegou Petrem Hlávkou v roce 2004. Zde musí řidiči povinně stát před další cestou. A tak máme poměrně dost času vystoupit k horské chatě (v místní řeči planiarský dom) Džambas. Řidiči parkují u pravoslavného kostela pod náměstím u řeky Tary. Sedí tu skupina popů v černém a živě debatují. Interiér kostela je nádherně malovaný, jak bývá u pravoslavných církví zvykem. Na náměstí malého městečka je několik restaurací a obchůdků. Uprostřed se rozkládá park se sochou místního knížete a popa Jaro Kukotika. K Džambasu stoupáme přímo po úbočí přes několik malých vesnic a samot. U vesnice Blatina je zatopený lom. Džambas je skromná horská chata asi ve výšce 1600 mmn s nádherným výhledem do údolí řeky Tary, na město Mojkovac a Durmitor. Právě tyto hory začínají zlověstně temnět.
Vydáváme se sotva znatelnou cestou na travnatý vrchol Mučnica (1809 mnm) nad chatou. Je to poslední vrchol na holém bočním hřebeni pohoří Bjaselica (foto). Hlavní hřeben můžeme vidět z vrcholu a také stejná panoramata, která byla vidět od chaty. Nad Durmitorem se už blýská a ženou se odtud mraky… A tak honem dolů. Sestupujeme necestou přímo kolmo dolů směrem k cestě od Džambasu, která vede ke zmíněnému lomu. Šťastný nápad to nebyl. Když jsem navrhl bezpečnější návrat stejnou cestou, byl jsem umlčen. Seškrábali jsme se do pralesa a za hrozící a blížící se bouřky se prodíráme na cestu kolmým svahem o sklonu jistě 50 %. Cestu spíše pod námi tušíme, než abychom o ní věděli. Naštěstí, teprve když poslední člověk na ni sestoupil, přišla bouřka až k nám. Múčnica se zahalila do mraků. Asi hodinu jdeme za deště a hromů. Teprve u lomu, kde je lesní hřbitov pro okolní samoty, přestalo
7
ROČNÍK
XX.,
ČÍSLO
II1
SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
STRÁNKA
pršet. Dokonce se opět odhaluje i Múčnica. Dolů sestupujeme zpět na původní cestu za střídavého počasí. Chvíli je přeháňka, pak vysvitne sluníčko. Udělala se i duha. S trochou bloudění sestupujeme do Mojkovacu, kde na nás čekají odpočinutí řidiči. (pokračování příště) Premiérově pro školní zpravodaj © 2015
Klatovská 109 301 00 Plzeň Telefon: 377 423 378 Fax: 377 422 640 E-mail:
[email protected] www. spstrplz.cz
BÁSEŇ K DOPLNĚNÍ Jan Sojka od těch kdo jen přežívají nečekej rady jak … a žízeň po životě nikdy nehas u těch kteří pořád mají co … všem kdo ti přejí porážky nedbale a jakoby náhodou předhazuj svá ……… ale těm kdo ti jen nepodají ruku nenastavuj hned …. co nestihneš ve dne nedoháněj v …. tihle dva sourozenci na sebe příliš žárlí a jestli máš málo je to pořád víc než … proto svým nejbližším dej vždycky …… protože kdo nic nedává a všechno si šetří bude jednou tak těžký že padne a už ……..
Zpravodaj připravuje J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v listopadu 2015.
8
