ZPRAVODAJ UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
4. ročník Technické olympiády PK
1
Výuka angličtiny v Techmanii
2
Školní kolo v 3 konverzaci v NEJ Prezentace data3 báze Anopress Exkurze MBtech 4 Bulharsko — díl V.
4
Poezie J. Sojky
6
AUTOŘI: Mgr. J. Benešová Mgr. I. Kurzová Mgr. A. Mařáková Ing. P. Mašková Mgr. J. Sojka Mgr. I. Tomášková
Ing. P. Vlček J. Kadlec
R O Č N Í K
X X I . ,
Č Í S L O
6
Ú N O R
2 0 1 7
4. ročník Technické olympiády PK
Školní kolo konverzační soutěže 2 v ANJ
Mgr. V. Ulčová
Střední průmyslové školy strojnické a Střední odborné školy profesora Švejcara, Plzeň
Petra Mašková Dne 9. 2. 2017 se konal 4. ročník Technické olympiády Plzeňského kraje. Soutěž probíhala opět v prostorách Fakulty elektrotechnické ZČU v Plzni v učebnách EP 110, EP 120 a EP 130. Letošního ročníku se zúčastnilo 32 soutěžních týmů z 10 středních škol. Naši školu v kategorii II reprezentovali žáci 4. ročníku oboru Strojírenství s projektem „Kladnice“ Simon Kalombo a Jiří Smitka. Soutěž probíhala ve třech kategoriích: I.Teoretické práce – projekt s praktickým experimentem. II.Praktické práce – vytvoření fyzického modelu. III.Praktické práce – vytvoření virtuálního modelu. Porota hodnotila všechny práce společně, bez ohledu na vyhlášené kategorie a naši žáci se umístili ve skupině, která obdržela hlavní cenu, kterou převzali z rukou náměstkyně hejtmana Plzeňského kraje Ivany Bartošové a rektora Západočeské univerzity v Plzni doc. Dr. RNDr. Miroslava Holečka.
ROČNÍK
XXI.,
ČÍSLO
6
STRÁNKA
Výuka angličtiny v Techmanii Ivana Kurzová, Iveta Tomášková Výuka anglického jazyka začala pro některé třídy technických oborů ve 2. pololetí netradičně. Žáci prvních a druhých ročníků navštívili moderní interaktivní muzeum Techmania Science Center. Cílem exkurze ovšem nebyla klasická prohlídka, ale vypracování předem připravených pracovních listů v angličtině. Žáci se tak nejen dozvěděli nové informace ze světa vědy a techniky, ale rozšířili také svoji slovní zásobu v anglickém jazyce. Speciální pracovní
listy přizpůsobené aktuální expozici Techmania Science Center vypracovaly Mgr. Ivana Kurzová a Mgr. Iveta Tomášková. Pracovní listy obsahovaly 7 částí: mechanika a její historie, Ohmův zákon, Pythagorova věta, jeřáby a jejich nosnost, parní stroj a jeho části, druhy kyvadel. V závěrečné části se žáci zabývali úkoly na základně kontroverzní satirické plastiky Entropa. Žáci projevili o exkurzi a práci s odbornou slovní zásobu zájem a se zadanými úkoly se vypořádali velice dobře.
Školní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce Veronika Ulčová Dne 6. 2. 2017 se konalo školní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce. Zúčastnilo se celkem 42 žáků, hodnotící komisi tvořily učitelky anglického jazyka Mgr. Veronika Ulčová, Mgr. Marie Šimáková a Mgr. Jitka Štraubová. V poslechovém testu prokázali všichni soutěžící velmi slušné znalosti anglického jazyka. Z nich bylo
vybráno 8 nejlepších. Ti si vylosovali téma, na které pak samostatně hovořili. Museli umět nejen správně používat cizí jazyk, ale mít i dobré znalosti ke zvolenému tématu. Na 1. místě se umístila žákyně Klára Fajfrová z 1E, která bude naši školu representovat v okresním kole soutěže. Na 2. místě byla Jana Nemétová rovněž z 1E a 3. místo obsadila Eva Brejchová z 2D. Vítězné žákyně byly
2
ROČNÍK
XXI.,
ČÍSLO
6
odměněny pěknou cenou, která jim pomůže k dalšímu zlepšování znalostí anglického jazyka, obdržely voucher - roční předplatné anglického časopisu Bridge. Projevené výborné jazykové dovednosti i zna-
STRÁNKA
losti svědčí o tom, že máme šikovné žákyně a žáky a že úroveň výuky anglického jazyka na naší škole je velmi dobrá.
Školní kolo v konverzaci v německém jazyce Jitka Benešová Na naší škole opět proběhlo školní kolo v konverzaci v německém jazyce. Účastníci si měli možnost porovnat svoje znalosti němčiny ve dvou kolech – v prvním se ověřovala schopnost porozumění textu při poslechu i porozumění psaného textu, následoval krátký gramatický test. V druhém kole soutěžící prokazovali svoje komunikační dovednosti – krátké interview se členkami poroty (Mgr. Jitka Benešová, Mgr. Ivana Kopečková a Mgr. Ivana
Kurzová), popis obrázku a nakonec rozhovor, ve kterém se řešila konkrétní situace. Na 1. místě se umístila Erika Mandausová (3.A), na 2. Dominik Schejbal (3.D) a bronzovou pozici obsadila Kateřina Kupková (3.A). Vítězka postupuje do okresního kola. Všem zúčastněným děkujeme, prokázali velmi dobrou znalost jazyka a pevně věříme, že bude platit i nadále: Keine Angst vor Deutsch!
Prezentace databáze Anopress Andrea Mařáková Dne 20. 1. 2017 naši školu navštívila zástupkyně firmy ANOPRESS IT, paní Eva Strachotová, aby žákům 3. a 4. ročníku oboru Informační služby - knihovnictví představila hlavní produkt firmy ANOPRESS IT - mediální databázi, která monitoruje česká periodika, vybrané rozhlasové a televizní pořady i ověřené internetové servery. Databáze ANOPRESS je cenným zdrojem informací nejen pro knihovny a informační centra, ale i pro
komerční sféru, kdy si firmy nechávají sledovat vlastní mediální obraz. Prezentace databáze se dělila na dvě části - teoretickou část absolvovaly obě třídy společně v malé aule školy a poté následovala praktická část s ukázkami práce s databází v počítačové učebně. Žáci si mohli vyzkoušet nejen vlastní vyhledávání a práci s daty, ale došlo i na soutěž o ceny pro nejrychlejší rešeršéry:-). O tom, že se celá prezentace setkala se zájmem studentů, svědčí jejich velmi hezké reakce a kladná hodnocení.
3
ROČNÍK
XXI.,
ČÍSLO
6
STRÁNKA
Exkurze MBtech Jak Kadlec (2STA), Ivana Kurzová Od 1. listopadu 2016 mají žáci naší školy možnost navštěvovat kroužek němčiny. Klasická výuka, která je zaměřena na gramatiku a slovní zásobu, je jedenkrát měsíčně obohacena jazykovými animacemi Lucie Holečkové. Motivaci k učení němčiny nachází žáci také v rámci spolupráce s německými firmami. Jednou z těchto firem je největší engineeringová společnost v ČR, MBtech Bohemia. Personalistka firmy, paní Šárka Bilíková, pro naše němčináře připravila velice vydařený vstup do hodiny německého jazyka a následnou exkurzi do firmy. 31. ledna nás ve škole navštívili zástupci firmy a pro žáky si připravili zajímavý program. Hodinu vedl rodilý mluvčí, pan Johannes Goldbach, se kterým si žáci procvičili svoje komunikativní dovednosti. Pan Goldbach žáky seznámil s činností firmy a naučil je nová slovíčka (části automobilu). Na závěr žáci obdrželi velmi praktický dárek – vodotěsné pouzdro na mobil.
Dne 21. února se žáci pod vedením paní učitelky Ivany Kurzové vydali na plánovanou návštěvu do sídla firmy MBtech. Exkurze začala prohlídkou Prototypového centra, kterou vedl pan ředitel Vohnout. Ukázal nám zde první návrhy součástek do automobilů. Ve 3D programu byla k vidění třeba plastová maska na nejnovější Mercedesy. Podívali jsme se také přímo do dílen, kde bylo možno spatřit počítačem řízené frézky, lakovny a testovací místnosti. Nejvíce nás zaujala místnost s Mercedesy, kde jsme mohli nahlédnout do interiéru nového typu Mercedesu AMG. Dále jsme navštívili oddělení Electronic Solutions, kde pro nás pan Junek připravil zajímavou prezentaci o firmě. Konečná zastávka byla u testovacích strojů v oddělení Electronic Development a Validation. Zde se nacházeli nejrůznější roboti, kteří měřili a zkoušeli činnost výrobků. Exkurze byla po všech stránkách vydařená a žáci si kromě nových poznatků a zážitků odnášeli i nová frisbeečka s logem firmy.
Bulharsko DÍL
V:
RODOPY—POD
GOLJAM
Petr Vlček K večeru přejíždíme do posledního hvězdicového cíle v Rodopech – Smoljan. Definitivně opouštíme myšlenku návratu přes údolí Bčvy, protože jediný autobus do Plovdivu přes Devin jede v 6 ráno. Ostatní jezdí přes Pamparovo. Opět se trochu dohadujeme o ubytování. Na-
PERELIKEM
konec jsme našli docela příjemný hotel, kde nám dokonce nabídli turistické informace. Naše podklady totiž trochu zkreslily představu o městě, podle nich to mělo být historické město s krásným hradem. Alespoň tak jsme to pochopili. Ve skutečnosti se jedná o tuctové
okresní město bez historických staveb. Vzniklo spojením třech městeček v údolí. Hrad tu skutečně je, ale vysoko v horách nad Smoljanskými jezery ve zříceninách. Informace získané od hoteliérky daly našim plánům jiný rozměr. Přestalo pršet, a tak jsme se
4
ROČNÍK
XXI.,
ČÍSLO
6
vydali na obhlídku města. Došli jsme do centra, kde je malé náměstíčko s pěší zónou navazující na rušnou ulici. Po ní jsme došli až k Bille, nakoupili večeři a vrátili se do hotelu. Večer jsme pak strávili v docela pěkné stylové restauraci. V průvodci od hoteliérky je popsán zajímavý 12kilometrový okruh do okolních hor. Má to ale nevýhodu. Musíme dostat ven z města do Ozerova, odkud cesta startuje. Je to 4 km po rušné výpadovce, s mizernými chodníky nebo i bez nich. Nejprve jsme šli na autobusové nádraží. Do Ozerova jedou 3 autobusy denně, první nám ujel a další dva jedou po čtyřhodinových intervalech. Taxík jsem v okolí neviděl a tak nezbývá než jít pěšky. Po chvíli nás předjel autobus MHD jedoucí naším směrem. Zastávka byla nedaleko, ale nedoběhli jsme ho. Jízdní řád na zastávce však žádané informace nepodal. A tak jsme šli pěšky. Ze silnice vidíme v průvodci popisovanou mešitu, Měl to být skvost. Zdálky se zdá být obyčejná. Stojí mezi tuctovou zástavbou. Konečná MHD byla asi 1,5 km od úplného konce města. Došli jsme na Y-křižovatku. Jeden směr byl do Pamparova a ten náš do Ozerova a Široké Laky. Procházíme okolo jezera, kde je rybářská restaurace. Tady si můžete zalovit a pak nechat úlovek místnímu kuchaři připravit k obědu. Mapa v průvodci kupodivu přesně souhlasí. V Ozerovu nalézáme popisované značky. Červená skála, kam by nás měla cesta vést se impozantně tyčí nad námi. Přicházíme k dalšímu jezeru, tady by měla značka odbočovat na polní cestu. My ji tu však nenalézáme. Po dohadech, kdy Jirka tvrdí, že musíme jít nahoru dále po silnici, přece jen odbočuji zmíněným směrem a Jirka čeká. Ani asi po 500 metrech však na značku nenalézám. Byla tu ještě odbočka cesty, i tu zkou-
STRÁNKA
mám, marně. Jak se ukáže při sestupu z hor, můj odhad byl správný, ale značení tu v některých úsecích náhle chybí. Vracím se k Jirkovi, ptáme se ještě domorodce, kudy na Červenou skálu, ukazuje na ni, nikdy tam nebyl a tak poradit nedokáže. Pokračujeme tedy po silnici až k odbočce k dolní stanici areálu Sněžanka u Smoljanských jezer, tudy by mělo jít i na zmíněný hrad. Kousek od odbočky nalézáme rozcestník modré
značky. Je tam směr k chatě Perelik, časový údaj však chybí. Cesta vede a stáčí se přesně směrem k Červené skále. A tak si myslíme, že v hoteliérčině průvodci je chyba a že jsme opět chytli popisovanou značku. Problém je, že nevíme, kde leží Perelik. V našich vytištěných mapách z domova jsme ho nenašli stejně jako náš 12km okruh. Chvíli váhám, když značka najednou opouští cestu přesně mířící naším směrem, ale uklidňuji se, že povede jinudy. Cesta stoupá vzhůru na hřeben a pak se z našeho směru nejprve pozvolna, později prudce odchýlí. Jde po jakémsi hřebeni nad údolím. Asi po hodině a půl cesty jsme došli na asfaltku, kde jsou lesní dělníci. Ti nám potvrdili, že jsme už mimo náš směr hluboko v horách a že chata Perelik, kam značka pokračuje, asi 6 km odtud. Od dřevařů ukazuje směr rozcestník jiné značky kamsi dolů do údolí na úzkou cestičku, ale je neči-
telný. Nakonec dáváme na radu dřevařů a měníme plán. Jdeme na Perelik. Kousek nad dřevaři je v serpentýně ještě žlutá odbočka. Je tu jakási nečitelná mapa, ale podle ní by značka měla vést ke Smoljanským vodopádům (kam jsme měli původně v plánu dojít). Jedna domorodka tu trhá maliny a já se jí ptám. Potvrzuje, že k vodopádům dojdeme. Pokračujeme nejprve na chatu. Cesta stále stoupá lesem, až se dostáváme na výhled, kde vidíme Sněžanku, údolí Široké Laky a další část Rodop jako na dlani. Za chvíli se ukázal vojenský vysílač na Goljam Pereliku. Je to nejvyšší vrchol Rodop, ale cesta k němu se zdá ještě daleká. Za chvíli docházíme k chatě Perelik. Kousek před ní stojí rolba s běžeckým nástavcem pro úpravu stop. Široká cesta, po níž jdeme, se zřejmě využívá v zimě na běžky. Chatař tvrdí, že na Goljam Perelik je to ještě dobrá hodina. Takže výstup vzhledem k pokročilému času vzdáváme. Radí nám však, že po žluté značce, kterou jsme níže našli, bychom došli do Smoljanu. A tak se vracíme až sem. Odbočujeme, ale cesta stoupá kamsi nahoru na hřeben. Protože nemáme mapu a nevíme přesný směr ani vzdálenost do Smoljanu, po kilometru to vzdáváme. Zkoušíme ještě tu druhou popisovanou cestu (od dřevařů), ale ta končí v močálu a v kopřivách. Nezbývá, než jít na jistotu a vrátit se stejnou cestou. V 17 hodin jsme přišli na odbočku naší značky z široké cesty, jež vedla k Červené skále. Přemlouvám Jirku, abychom tam ještě zašli. Ten je však utahán, a že půjde stejnou cestou dolů. Vydávám se tedy sám. Přicházím do sedla, kde narážím na naší původní značku z Ozerova. Místo přesně sedí podle průvodce. Je tu i odbočka na vrchol. Značení je pre-
5
ROČNÍK
XXI.,
ČÍSLO
6
STRÁNKA
cizní. Nahoře u vrcholu byl výstup trochu těžší, jsou tu i řetězy. Přesto zanedlouho již stojím na impozantní Červené skále. Je to asi 500 kolmá skála a dole pod ní se rozkládá Smoljan, celé údolí a nad ním vpravo Sněžanka. Po vychutnání krásného místa s panoramatickým rozhledem se vracím se zpátky do sedla. Studuji chvíli průvodce, a i když poměrně pozdě, rozhoduji se, že vydám po zelené značce dále do soutěsky a odtud do Smoljanu. Na vodopády už čas zřejmě nezbude. Odbočka je však hůře značená, a tak chvíli pokračuji Klatovská 109 po dále té široké cestě, po které jsem přišel. Protože se cesta stáčí špatným směrem, vracím se zpět k odbočce k vrcholu do sedla. 301 00 Plzeň Je tu také krmítko, a když jsem sem vrátil, akorát tu večeřela srnka. Zelená trasa vede po úzké cestě po jakémsi hřebínku a je dobře značená (ovšem mimo důležité naváděcí značky ze sedla, kterou jsem nenašel). Pak Telefon: 377 423 378 odbočuje mezi kopřivy do údolí potoka, který stéká prudce dolů ze svahu. Fax: 377 422 640 Jsou tu lopuchy, cesta občas mizí, ale značka tu a tam je, i když značení už je horší. Sestoupil jsem asi 200 metrů nad Smoljanskou soutěsku. Pohled E-mail:
[email protected] dolů je impozantní, když jsou svahy zarostlé řídkým lesem a vegetací. Dole teče široký potok a je vidět i širší cesta. Poslední značka byla na špičce skáwww. spstrplz.cz ly. Cesta dál tu však není. Chvíli ji hledám kudy dál a pak se spouštím dolů do rokliny téměř bez cesty. Byl to směr, který nejlépe odpovídal mapě v průvodci, a tak jsem tu očekával další značku. Asi po 100 výškových metrech se však schůdnost terénu zhoršila a značka nikde. Protože jsem nevěděl, co bude dole, zda přebrodím potok a dostanu se na cestu (mohl tam být všelijaký terén, skála), tak se s těžkým srdcem vracím zpět. Na špice skály u poslední značky znovu zkoumám terén, ale značení chybí. A tak se vracím zpátky do sedla pod vrchol Červené skály. Čas pokročil. Vydávám se po zelené značce dolů směr Ozerovo. Značení opět slušné, ovšem když mě značka zavedla na širší cestu, opět se ztrácí. Improvizačně a intuitivně hledám cesty, které vedou lesem směrem k silnici Smoljan – Ozerovo. V jednu chvíli jsem narazil na značku, vydávám se opět po ní, ale značený úsek je krátký. Značka opět mizí. Docházím na cestu, kde jsem hledal ráno odbočku ze silnice. Značka solitér tu je! Ovšem až k ní jsem ráno nedošel. Na Y rozcestí také značky chybí a tak odbočuji cestě vpravo, protože si myslím, že si zkrátím cestu vzhledem k silnici. Přerušovaná značená cesta vedla vlevo a moje odbočka mně dovedla k jezeru s rybí restaurací, čímž jsem si cestu zkrátil. Jdu po silnici a občas mávnu rukou na stop. Ani nečekám, že bych uspěl. Štěstí jsem ovšem měl. Starší pán mě zastavil a odvezl na konečnou MHD. Cestou se vyptával, odkud jdu. Potvrdil, že značení cest v Bulharsku je neudržované a zmatené. Autobus MHD je právě připraven k odjezdu. Po voze pobíhá průvodčí, že poveze cizince je pro něj událost. A tak cestou po splnění povinnosti výběru peněz se na každé zastávce ke mně vrátil. Cosi mně vypráví. Pochopil jsem, že také pracoval v Čechách. Mám takový pocit, že téměř každý Bulhar, který tu potká Čecha, tam pracoval. Má starost, abych správně vystoupil, ale jeho rady jsem nepotřeboval. Vystoupil jsem přímo nad hotelem. Stihl jsem to právě včas, začíná soumrak. V hotelu se opět scházím s Jirkou. Byl to krásný, ale náročný den.
SPŠ strojnická a SOŠ prof. Švejcara, Plzeň
(c) 2017 pro školní zpravodaj (pokračování příště) LÉTO
SE
STYDÍ
za svůj prašný konec tolik hledačů studní bylo otráveno zkalenou vodou uříceně chlemtám z mělké kaluže o vyhřezlý kořen dřu srpnovou srst přespávám v uhelné sloji se smečkou podzimních psů
Jan Sojka
Zpravodaj připravuje J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v únoru 2017.
6
