ZPRAVODAJ STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLY MV V BRNĚ 7. 6. 2001
ročník II
číslo 2
SLUŽBA V POLICII ─ SLUŽBA OBČANŮM V á ž e n í č t e n á ř i, mám-li v krátkosti pohovořit o předmětu Pořádková služba, pokládám za nutné uvést, že tento název je odvozen od jedné ze základních služeb Policie ČR, a to od služby pořádkové policie, kde je zařazeno téměř 30 % celkového počtu policistů. Samotným občanům je tato služba velmi dobře známa, neboť se jedná o uniformované příslušníky policie, které denně mohou vidět na ulici či v terénu. Policisté v této službě zařazení chrání bezpečnost osob a majetku, zajišťují veřejný pořádek, přijímají, evidují a prošetřují oznámení osob o trestných činech, přestupcích, mimořádných událostech a pohřešovaných osobách a v neposlední řadě také dohlížejí na bezpečnost a plynulost silničního provozu. I přes skutečnost, že naše škola je zaměřená především na vzdělávání policistů pořádkové služby, má náš předmět význam i pro začínající policisty ostatních služeb. To vyplývá z toho, že po dobu celého studia provádíme dosti podrobný rozbor zákona o Policii ČR. Zde se zabýváme úkoly, povinnostmi, oprávněními a prostředky policie, které jsou uplatňovány při služebních zákrocích a služebních úkonech a při neformálním styku všech policistů s občany. Z tohoto pohledu je tedy náš předmět základem i pro ostatní služby v Policii České republiky. Ve výuce nezůstáváme jenom při teorii, ale přibližně jednu třetinu výuky vyplňují praktická zaměstnání včetně tzv. modelových situací. Zde se snažíme, aby budoucí policisté dokázali správně aplikovat právní normy do praxe, osvojili si návyky z taktiky služebních zákroků, techniky použití prostředků policie a v neposlední řadě i odpovídající sociální kontakt – zde mám na mysli komunikaci s občany.
Všichni pedagogové našeho předmětového oddělení pořádkové služby a techniky administrativy usilují o to, aby budoucí policisté dostali do podvědomí fakt, že policie je především službou občanům, a aby si rovněž uvědomili tu skutečnost, že podle jejich chování na veřejnosti bude posuzována policie jako celek. Ve své činnosti musí na prvním místě uplatňovat metodu prevence, zatímco represi je třeba používat až v nezbytně nutných případech v zájmu ochrany života, zdraví a majetku.
pplk. JUDr. Roman Ševčík, vedoucí předmětového oddělení pořádkové služby a techniky administrativy
SLOVO REDAKCE k rychle se blížícímu létu 2001 A máme zde další „čísílko“ našeho školního Zpravodaje a máme také už za sebou duben i máj a je tu před námi ten očekávaný čas léta, doba sluníčka, vody, vzduchu, oddechu, sportování, cestování, poznávání, atd. atd. − čas dovolených! I když se naše škola s rezortním přívlastkem MV neuzavírá na dva měsíce jako běžně jiné střední odborné školy o letních prázdninách a my, pedagogové i pracovníci školy nemůžeme najednou odejít kolem dozorčích s pípnutím terminálu po označení „Odchod - dovolená - zítra“, přesto se dozajista všichni na svoji dovolenou na zotavenou těšíme. Zákoník práce říká, že čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených a že při jeho stanovení je nutno přihlížet k úkolům zaměstnavatele i k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se dovolená v částech, alespoň jedna část musí činit nejméně dva týdny, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne. Jeden odstavec zase říká, že když si zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo zaměstnavatel neurčil její čerpání, zaměstnavatel je povinen poskytnout ji zaměstnanci nejpozději do konce příštího roku. Zaměstnavatel je povinen taktéž určovat čerpání alespoň čtyř týdnů dovolené v kalendářním roce atd., atd. ... To je troška „suché“ legislativy o zotavování se a já jsem vlastně chtěl v tomto našem Slovu redakce - rubrika by se spíš měla nazývat „Věty redakce“ - popřát všem zaměstnancům hezkou, slunnou a příjemnou dovolenou. Bořivoj Braunschläger
● Ve čtvrtek 24. května při příležitosti jubilea 50. narozenin (9. 5.) předal v Univerzitním klubu MU v Brně na Brandlově ulici ředitel školy plk. JUDr. Jiří Musil svému zástupci pro výuku plk. JUDr. Adolfu Pospíšilovi MEDAILI POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY ZA VĚRNOST
II. STUPNĚ, kterou mu udělil
ministr vnitra České republiky Mgr. Stanislav Gross. K jubileu i ocenění mu gratulujeme a přejeme zdraví a pracovní i osobní úspěchy.
Redakce
● 28. května dospěla taktéž k vzácné životní metě naše pedagožka paní PhDr. Božena Vejrostová, vedoucí předmětového oddělení všeobecně vzdělávacích předmětů, členka redakční rady a korektorka tohoto Zpravodaje. K jejímu jubileu jí přejeme pevné zdraví a vše dobré do dalších let. -rr-
Víte, že naše škola ...
Tentokrát desatero o financích
- má na letošní rok rozpočtované výdaje celkem 107 676 000 Kč, z toho výdaje na mzdy 48 975 000 Kč - měla průměrný plat u policistů ve výši 20 585 Kč, u občanských zaměstnanců 12 167 Kč - měla v loňském roce průměrný počet nemocensky pojištěných 184 a hlášených případů nemoci bylo 187 - vydala na refundace mezd pracovníkům jiných organizací 109 429,20 Kč - na odměnách za provedené práce podle dohod vyplatila 178 437 Kč - vydala na peněžité dary příslušníkům P ČR 532 780 Kč - za povinné zdravotní pojištění zaplatila 4 003 000 Kč - zaplatila za povinné sociální pojištění policistů i zaměstnanců 11 709 000 Kč - za nemocenské dávky vyplatila celkem 1 309 000 Kč - „promarodila“ pro neschopnost při nemoci 4903 kalendářních dnů, neschopnost při 4 pracovních úrazech činila 124 dní.
2
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO NÁŠ ZPRAVODAJ
S MINISTREM VNITRA Mgr. S. GROSSEM PROFIL MINISTRA VNITRA Narodil se 30. října 1969 v Praze. Profese: Po maturitě pracoval jako elektronik v lokomotivním depu, spoluzakládal Mladé sociální demokraty, od r. 1993 poslanec PS PČR, od r. 2000 ministr vnitra ČR. Rodina: S manželkou Šárkou má dceru Denisu. Rok 1989 zastihl Stanislava Grosse na vojně. Organizoval hladovku na podporu studentů. Tím začal jeho raketový start, který ho před rokem - kdy mu bylo jedenatřicet - vynesl na židli ministra vnitra. Než se jím stal, stačil vystudovat Právnickou fakultu UK, oženit se a stát se otcem dcery. K jeho lásce - vlakům - přibyla touha projet se čas od času na rychlém motocyklu silnějšího kalibru. To si ale nechává na dobu, kdy nebude ministrem.
Jsme rádi, že přes své pracovní vytížení si našel chvilku na odpovědi do našeho bulletinu. I to je tvář ministra vnitra. Kdybyste byl policistou, na kterém úseku policejní práce byste nejraději pracoval? Kdybych byl policistou, nejraději bych pracoval u kriminální policie. Jak pohlížíte na kriminalitu policistů a fakt, že trestné činnosti se dopouštějí (podle statistických údajů) nejčastěji policisté s délkou služby do 10 let? Číselný nárůst kriminality policistů svědčí v první řadě o tom, že se až nyní začala kriminalita policistů vážně sledovat a odhalovat, nikoli že narostla skutečná kriminalita policistů. Co se týče kriminality policistů s délkou služby do deseti let, je přirozené, že právě čerstvě nastupující policisté jsou těmto jevům nejnáchylnější. Kterého literárního, televizního nebo filmového detektiva máte rád?
Ministr vnitra Stanislav Gross 26. března 2001 v Hradci Králové na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě převzal cenu Český zavináč 2001 za nejlepší počin v českém internetu. Porota u Ministerstva vnitra vysoce ocenila databázové služby Pátrání po motorových vozidlech a Neplatné doklady, příručku Úřad není labyrint praktické informace MV a P ČR, velké množství informací a dlouhodobě vysokou návštěvnost.
Colomba. Co Vás v poslední době nejvíc pobavilo? TELE TELE - vyndávací zuby. Měl jste nebo máte v životě nějaký vzor? Politika Edvarda Beneše.
V pondělí 23. dubna uspořádalo vedení naší školy besedu zástupců Policie ČR, Správy JmK Brno a zaměstnanců SPŠ MV v Brně s náměstkem policejního prezidenta plk. Bc. Martinem Kotlanem (na snímku) ke zprávě o bezpečnostní situaci v rámci České republiky, regionu jižní Moravy a teritoria Městského ředitelství za rok 2000. Náměstek Kotlan ve svém příspěvku kromě hodnocení policejní činnosti v oblasti bezpečnosti občanů přítomným nastínil způsob řešení, kterým ministerstvo hodlá reagovat na nejožehavější problémy současnosti, a to i ve výkonných útvarech Policie ČR. Spolu s dalšími hosty v druhé části besedy reagoval na dotazy. Pavel Šoba
3
-ZA-
Zdravotnický ústav Správy JmK Brno Policie ČR - obvod SPŠ MV v Brně s radostí oznamuje všem, že je znovu v provozu
REHABILITAČNÍ PRACOVIŠTĚ Všichni studenti a zaměstnanci školy, policisté pracovišť Obvodního odd. Výstaviště a ŠPS Správy JmK mají možnost využívat služeb poskytovaných tímto pracovištěm na předpis svého praktického lékaře (neurologa, ortopéda apod.) Provádíme tyto léčebné procedury: Z VODOLÉČBY vířivou koupel na končetiny ELEKTROLÉČBA - ultrazvuk, magnetoterapie, diadynamic, stimulační proudy, interferenční proudy, aplikace tepla LTV (léčebná těl. výchova) - individuální, skupinová, cvičení na míči, rotopedu, na akupresurních rohožkách, s nářadím Tyto léčebné úkony lze využít u poúrazových stavů, tj. u zlomenin, podvrtnutí a vymknutí kloubu, zhmožděnin, u natržených nebo natažených svalů a šlach apod., při bolestech a blokádách páteře a kloubů, u atrtróz, u reumatoidních onemocnění, po operačních výkonech na dolních nebo horních končetinách Další nebo podrobnější informace podá rehabilitační pracovnice Hana Králová (kl. 377), případně lékaři ZÚ
• • • EXKURZE DO OPAVY Všechny třídy běhu F 26 se zúčastnily exkurzí do vězeňského zařízení v Opavě a do Psychiatrické léčebny v Opavě. Spolu s žáky měli možnost vyjet do Opavy i někteří učitelé odborných předmětů, a to především těch, které se zabývají problematikou drog. Věznice v Opavě je podle slov zástupce ředitele Mgr. Petra Turoka „hybridem“ mezi obdobnými zařízeními. Je netradičně situována do dvou od sebe vzdálených areálů. Jde o věznici typu A a B, nápravné zařízení pro mladistvé s možností rekvalifikačních kurzů, ženskou i mužskou věznici a vazební věznici. V Opavě jako v jediném vězeňském zařízení v ČR je možnost soudně nařízené léčby drogové závislosti žen během výkonu trestu. Exkurze byla doprovázena odborným výkladem pracovníků oddělení výchovy a operačního důstojníka. Profesně velmi zajímavé bylo např. seznámení s podmínkami přijetí osoby do vazby a vlastním vazebním režimem. O smyslu a způsobu léčby drogově závislých žen informovala terapeutka, která úzce spolupracuje s lékaři z psychiatrické léčebny. Její podání a zprostředkování problémů a životních úskalí drogově závislých žen, které se dopustily trestné činnosti, bylo velmi nekonvenční a atraktivní. Překvapivým momentem byl např. věkový průměr závislých žen, který se na rozdíl od všeobecného mínění netýkal jen mladých lidí, ale pohyboval se v rozmezí 40 až 45 let. O výsledcích této léčby nejsou pracovníci věznice schopni být přesně informováni, ale podle dostupných materiálů se pohybuje úspěšnost kolem 15 %. Velkou překážkou v léčbě je nedostatek motivace. Samy pacientky přiznávají, že není nic lepšího, z úhlu jejich pohledu, než samotná droga – ani peníze, ani děti, ani sex. Soudně nařízená léčba drogově závislých žen během výkonu trestu se provádí na uzavřeném oddělení se speciálním režimem.Na prohlídku tohoto oddělení pak bezprostředně navazovala návštěva pavilonu E 7 psychiatrické léčebny. Ochota a pochopení pro věc primáře oddělení pro léčbu závislostí MUDr. Chvíly a celého personálu umožnilo našim žákům i učitelům nahlédnout do mnohdy velmi „pestrého“ a pro nejednoho mladého policistu šokujícího světa závislých lidí. V Opavě specializovaná pracoviště léčí, jako jediné zařízení v republice, všechny druhy závislostí. Nakonec jsme po dohodě s vedením léčebny zvolili jako nejvhodnější formu seznámení s problematikou léčby bezprostřední besedy policistů s pacienty. Všechno bylo závislé na ochotě a dobrovolnosti pacientů k účasti. Po prvotních rozpacích obou stran měli možnost se všichni na cokoliv zeptat a všechny otázky taky byly otevřeně zodpovězeny. I z dotazů na policejní téma ze strany pacientů bylo možno rozpoznat, jak hluboké rány a těžké zážitky musejí být v někdy velmi mladých dušičkách i tělech. Myslím si, že tento způsob poznání postojů, pohnutek a pocitů závislých lidí může nejen pomoci začínajícím policistům v jednání s touto sociální skupinou, ale je současně i účinnou prevencí. Snad nikdo by nechtěl prožít např. pronásledování dlužníky spojené s pocity abstinenčních stavů a zoufalství spolu s fyzickou bolestí. Léčba je postavena na dobrovolnosti závislých lidí se léčit a na snaze lékařů a terapeutů motivovat pacienty k odolnosti proti droze. Je jedno, je-li drogou heroin, výherní automat nebo práce. Životy lidí nesmazatelně poznamenává a znehodnocuje. O obsahové závažnosti exkurzí do věznice a Psychiatrické léčebny v Opavě svědčily i vážné a vyčerpané tváře zamlklých vracejících se studentů. Většinou až před Brnem opadla únava. Zážitky by však měly být trvalým mementem a hlavně přínosem pro budoucí výkon povolání mladých nastupujících policistů. -ZA4
Sebevražedné jednání policistů Přicházím do školního časopisu s tématem vážným, neradostným. Bohužel, vychází z reality policejního života. Někteří naši kolegové dobrovolně ukončili svůj život. S tímto tématem vystoupil v loňském roce na celostátním semináři psychologů MV vedoucí oddělení kontroly a stížností Policejního prezidia JUDr. Hlaváček. Následně předal podklady o evidenci sebevražd policistů od roku 1993 do června 2000. Protože v rámci projektu Phare je také řešen úkol poskytování systémové pomoci policistům, kteří se ocitnou v krizi, bylo dohodnuto, že se budeme tímto smutným jevem podrobněji zabývat a že bude zpracována kvantitativní i kvalitativní analýza a formulována doporučení zaměřená na prevenci. O poskytnutí dat o sebevraždách na území ČR byl požádán Český statistický úřad. Jednotlivá psychologická pracoviště MV zpracovala analýzy sebevražedných aktů policistů jejich útvarů. Nejprve tedy několik faktů. V uvedených letech spáchalo sebevraždu celkem 57 policistů. Kritickými byly roky 1998 (18) a 1995 (11). V roce 1995 se zvýšily sebevraždy celkově na celém území ČR, rok 1998 je však výjimečný zvýšeným počtem sebevražd policistů. Odpovídající důvod se nepodařilo zjistit (např. změny v organizaci policie, změny ve služebním poměru apod.). Největší výskyt sebevražd připadá na měsíc březen, dále pak na květen, červen, červenec. Nejméně případů se vyskytuje v prosinci. Toto odpovídá výskytu v běžné populaci. Ve způsobu sebevražd policistů převažuje použití střelné zbraně. Policista je se zbraní seznámen, zná její účinky, má ji po ruce. Místem bývají často policejní prostory. U ostatní populace ve způsobu sebevražd je na prvním místě oběšení, dále otrava alkoholem, skoky z výšky, otrava plynem, teprve pak použití střelné zbraně. Nejvíce sebevražd policistů bylo ve věkovém období 26-30 let. Při detailnější analýze se však objevuje v některých krajích (Jihomoravský, Západočeský) srovnatelně vysoké procento policistů ve věku nad 40 let. Ve srovnání s daty ČSÚ je nejvyšší počet výskytu sebevražd u mužů ve věku 45-55 let, u žen nad 50 let. Zastoupení žen u policie, které takto ukončily svůj život, je cca 7%, z celkového souboru jsou to 4 případy. V celé populaci činí počty sebevražd žen 25 %. Nejvíce případů v uvedeném období zaznamenala Správa P ČR hl. m. Prahy a dále Správy krajů Západočeského, Jihomoravského, Severomoravského a Středočeského. Z kvalitativní analýzy psychologických vyšetření vyplynulo, že nelze uvést nějakou společnou osobnostní charakteristiku policistů, kteří takto ukončili svůj život. Každý případ je jedinečný, se svými specifickými charakteristikami. Ani nelze určit přesně nějaký společný motiv nebo komplex motivů, vedoucí k sebevraždě. V obecné rovině se jedná o problémy vztahové, partnerské, rozvody či rozchody, problémy služební - úplatky, spolupráce s podsvětím, manipulace s pokutovými bloky, mimoslužební aktivity, psychické obtíže - úzkosti, deprese, neklid, nespavost, somatické - rakovina a dále jiné, např. zkratkovité jednání, nejasné důvody apod. V řadě případů bylo navíc zjištěno nadměrné užívání alkoholu. Alkohol byl také v různé míře prokázán i při sebevražedném aktu. Vyskytly se i případy patologického hráčství a následné finanční problémy. Co dál? Je možno udělat něco pro to, aby se tento smutný jev neopakoval, nebo alespoň zmenšil? Kromě toho, že jsou navrhována některá doporučení pro policejního prezidenta, který o ně požádal, můžeme udělat něco také my sami. Byly zaznamenány případy přípravy na sebevraždu. Varovné signály však byly podceňovány. Partnerky výhrůžky sebevraždou v hádkách nebraly vážně (tvrzení, že kdo sebevraždou vyhrožuje, nikdy ji nespáchá, není pravdivé) a také kolegové nebo nadřízení, kterým se policista svěřil se svými problémy, nebrali situaci jako kritickou. Tady chci připomenout, že každý máme jinak velkou odolnost vůči zátěži a intenzita prožívání obtíží není přímo úměrná velikosti nebo významnosti podnětu. Co je pro jednoho banální problém, jiný vidí jinak. A přitom není tak těžké si vzájemně naslouchat, nezlehčovat problémy druhých, ale být připraven pomoci. Jednou bychom to také sami mohli potřebovat. Takovým varovným signálem mohou být i nápadnější změny v chování. Například dříve společenský člověk se začne stranit ostatních, policista, pro kterého byla rodina velmi důležitá, často o svých blízkých mluvil, se náhle snaží trávit v práci co nejvíce času, rodinným tématům se vyhýbá, dříve klidný a vyrovnaný člověk se náhle utrhuje na druhé, je zlostný, smutný, často střídá náladyi. . . , častěji si půjčuje peníze, ačkoliv dříve to tak nebylo, náhle se na jeho chování množí stížnostii. . . Není nad to, když je poblíž přítel, kolega, někdo, kdo řekne: „Vidím, že se s tebou něco děje, že máš starosti. Rád bych ti pomohl.“ Samozřejmě je také možné, někdy i nutné, vyhledat pomoc odborníka. Může to být lékař, psycholog, v některých případech právník či jiný specialista. Všechno se dá napravit, jen zmařený život už ne. V této souvislosti bych také chtěla připomenout, že se v rámci rezortu pracuje na zavedení systémových opatření pomoci v krizi. V každém kraji bude ustaven tým posttraumatické intervenční péče (PIP) složený z vyškolených a vycvičených dobrovolníků (policistů, psychologů, lékařů apod.), na jehož členy bude možno se kdykoliv obracet. O PIP jsme již informovali v našem Zpravodaji č. 3/2000. Důležité je vědět něco o zátěžových, event. extrémních situacích, do kterých se můžeme dostat. Vědět, jak na tyto situace organismus obecně, ale i specificky (konkrétně ten náš), reaguje. Vědět, co udělat v rámci prevence, oprášit či získat poznatky z oblasti duševní hygieny a zařídit se podle nich. A také vědět, jaké konkrétní kroky udělat, když pozorujeme varovné signály u sebe, přítele, kolegy, podřízeného. Někdy ale ani na varovné signály nečekat a hledat pomoc okamžitě, vědět, že by došlo k nenapravitelným škodám z prodlení. M g r. J i t k a J u r á s k o v á
5
Z historie vězeňství na Špilberku D
Zvláště smutnými kapitolami v historii Špilberku byly události, které bytostně ohrožovaly habsburskou monarchii. Byl to především pád jiného podobného zařízení - pařížské věznice Bastily 14. července 1789, který odstartoval Velkou francouzskou revoluci, a pak Napoleonovo tažení do střední Evropy. Špilberk se v těchto dobách plnil lidmi, zejména intelektuály z různých zemí, kteří se hlásili k myšlence svobody, rovnosti a bratrství. Nekonečné dlouhé kruté chvíle si zde prožili uherští jakobíni, italští karbonáři (tajná politická organizace, zaměřená proti Rakousku) včele s básníkem Pellicem, polští a také ukrajinští členové tajných politických spolků a organizací. Tak se Špilberku začalo nadneseně říkat „žalář národů“. Ve skutečnosti to byl nejhorší kriminál v tehdejším Rakousku, ze kterého měl i Karel Havlíček Borovský (další politický vězeň a odpůrce tehdejší moci) vážnou obavu. Na Špilberku byl od r. 1793 do 1795 vězněn i muž, o kterém kdysi mluvila celá Evropa. Byl jím poštmistr Jean Baptista Drouet, který v noci z 21. na 22. června 1791 v příhraničním městečku Varennes poznal a zajal před francouzskou revolucí prchající královskou rodinu Ludvíka XVI. a jeho ženu Marii Antoinettu. Oba byli později sťati gilotinou. Drouet byl francouzskými revolucionáři nazýván zachráncem vlasti a díky svému činu se stal i členem Konventu. Krátce nato byl vyslán jako komisař k rýnské armádě operující v Belgii, kde byl habsburkým vojskem zajat, krutě mučen a pak vyslán do podzemních kobek Špilberku k pozvolnému umírání. Popravená Marie Antoinetta byla totiž původem habsburská princezna. V červenci 1795 si Drouet ve své kobce údajně zhotovil padák a pokusil se ze Špilberku uprchnout. Při seskoku z vysokých hradeb si však zlomil nohu a neschopen chůze byl nalezen hlídkujícími vojáky a dopraven zpět do vězení. V prosinci roku 1795 byl Drouet, na základě dohody mezi Konventem a zástupci znepřáteleného Rakouska vyměněn společně s dalšími čtyřmi vězněnými „zástupci lidu“ za vězněnou dceru posledního francouzského krále. Po návratu do Paříže se stal Drouet opět hrdinou. Konvent mu daroval koně s úplnou válečnou výzbrojí a rozhodl, aby jeho řeč o tom, co zažil na Špilberku byla vytištěna a odeslána do všech francouzských departmentů „pro věčnou hanbu Rakouska“. Zdá se, že jeho řeč o brněnském Špilberku před Konventem byla hodně nadnesena a přibarvena. Osud se však k Drouetovi obrátil zády. Musel se před Napoleonem ukrýt za hranice své vlasti a zemřel v naprosté bídě bídě a zcela zapomenut. Vlivem nepokojů a lidových povstání, které vypukly během necelých dvou měsíců r. 1848 ve Vídni, Budapešti, Praze, Krakově a Miláně vydal 20. března 1848 Ferdinand I. dekret o propuštění politických vězňů ze Špilberku a dalších vězení v rakouském mocnářství. Po více než 50 letech, 28. března 1848 se tedy brány věznice na Špilberku politickým vězňům otevřely. Obyvatelem věznice byl po 16 let i Václav Babinský, zvaný Venca z Pokratic, z něhož úpadková odnož romantické literatury vytvořila legendu „o lupiči, který bohatým bral a chudým rozdával“. Na zdi jeho kobky se dochovalo několik vrypů, které jsou považovány za jeho kalendář. Babinský si vrypy snad označoval „výroční den“, na který byl vždy vyváděn na světlo a byl bit za pokus o útěk s lupičem a spoluvězněm Kumrem, uskutečněný větrací šachtou. Babinský oproti jiným vězňům snášel pobyt v kasematech dobře. V r. 1855 byla věznice zrušena a přeměněna na kasárna. Babinský byl převezen k vykonání zbytku trestu v délce 4 let do Kartouz (dnešní Valdice). Mnohem hůře dopadl Tomáš Grasel, otec známého zločince Jana Jiřího Grasela popraveného ve Vídni 31. ledna 1818. Po několika týdnech vězení na Špilberku zemřel. Ve věznici zemřel i pověstný pandur baron Trenck, vůdce vojenského oddílu banditů ve službách Marie Terezie, jehož pozůstatky jsou uloženy v průhledné rakvi kapucínské hrobky na Kapucínském náměstí. O špilberských vězních a jejich osudech, stejně jako o samotném hradu by se mohlo ještě dlouho psát. Je však lepší jednou vidět, než dlouze číst. Návštěva hradu, případně kapucínské hrobky opravdu stojí za to. mjr. JUDr. Miloslav Jedlička
ominantou města Brna je téměř 730 let hrad Špilberk. Přestože za dobu své existence několikrát změnil svou funkci, je dodnes neodmyslitelně spjat se životními osudy jejich nedobrovolných obyvatel - vězňů. Špilberk se ve víru historických událostí totiž stal také jedním z nejhorších kriminálů Evropy. První písemná zpráva o hradu je z r. 1277. Hrad od svého začátku plnil funkci sídla zemské správy a dlouho zde žili úředníci a jejich nadřízení - hejtmani a markrabata. K dispozici měli nejen obydlí, ale i vinné sklepy, neboť úbočí hradu bylo osázeno vinnou révou. Později se stal i vojenskou pevností. Zajímavá je písemná zmínka o Václavu II., který v l. 1283 až 1286 nechal špilberské panství „vyčistit“ od loupežníků. Z historického pohledu byl v r. 1364 velkou událostí na brněnském hradě sjezd Lucemburků, za účasti Karla IV. a Habsburků Albrechta, Leopolda, Rudolfa a uherského krále Ludvíka. Od doby svého vzniku navštívila hrad celá řada českých a evropských panovníků. Údajně zde byl i Přemysl Otakar II. Historici uvádí, že před bitvou na Moravském poli zde napsal královně Kunhutě svůj poslední dopis... Hrad obýval jeden rok i syn krále Jiřího z Poděbrad Viktorin. Prvním vězněm ve zdech Špilberku se údajně stal šlechtic Prokop, kterého dal uvěznit v r. 1410 jeho strýc Zikmund, aby tak vyřešil vzájemné spory. Zde také zřejmě Prokop zemřel. V r. 1549 zemský sněm označil Špilberk jako vhodné místo pro násilné držení nepoctivých dlužníků a po bitvě na Bílé hoře (1620) i místem, kde vládnoucí Habsburkové věznili své odpůrce. Tak se na přelomu let 1620/1621 stali nedobrovolnými obyvateli hradu moravští účastníci povstání českých stavů. Dva z nich zde také zemřeli. Podle nařízení Leopolda I. se stal v r. 1673 Špilberk vězením pro „sprosté zločince, tuláky, zloděje a uprchlé dlužníky“, přičemž se vězni museli podílet na opevňování hradu. Byli zde však uvězněni i urození „státní“ vězni, například v r. 1680 maďarský hrabě Štěpán Szirmay. Szirmay byl Leopoldem I. pověřen k vyjednávání s největším nepřítelem Habsburků v Uhrách, s hrabětem Emerichem Tökölym. Patrně šlo spíše o „kšeft“ ve prospěch Leopolda I. než o vyjednávání o míru. Aby měl císař jistotu, že nedojde ke skandálu, dal Szirmaye v „zájmu uchování státního tajemství“ dopravit na Špilberk. Když pominuly důvody jeho věznění, byl Leopoldem I. bohatě odměněn. Byl to patrně jediný vězeň v celé historii hradu, který na nedobrovolném pobytu skutečně vydělal . . . Mnohem později, od počátku 18. století, se v trestnici na Špilberku už střídali státní úředníci a vysocí vojenští hodnostáři pravidelně. Zejména proto, že se dostali do konfliktu s rakouskými zákony pro hrubé porušování svých úředních či vojenských povinností. V r. 1742 započaly práce na pověstných špilberských kasematech. Ve skále byly vytesány velké prostory, z nichž pak byly vybudovány kobky bez oken a možnosti vytápění. Celodenní tma, zima, vysoká vlhkost vzduchu a nedostatečná a jednotvárná strava byla příčinou různých onemocnění, které zpravidla končily brzkou smrtí. Výjimkou nebyl ani vznik duševních poruch a chorob. Řada vězňů ukončila svůj život sebevraždou. Roku 1777 se nechal císař Josef II. na celou jednu hodinu do jedné z kobek dobrovolně zavřít, aby se osobně přesvědčil o nesnesitelných podmínkách uvězněných. Samozřejmostí bylo i týrání vězňů. K tomuto účelu se používaly „osvědčené“ nástroje, zejména napínací kolo, „španělská“ bota a hruška nebo palečnice na drcení prstů. Jedním z nejkrutějších způsobů týrání bylo tzv. „mokré lůžko“. Odsouzenec byl zazděn tak, aby se nemohl hýbat a na hlavu se mu nechala kapat voda tak dlouho, dokud nezešílel. Mezi „lehčí“ týrání patřilo neustálé buzení vězně během nočního spánku. Vězeň byl přikován k řetězu, jehož jeden konec vedl otvorem ve zdi do strážnice. Strážný pak kdykoliv se mu zamanulo, řetězem několikrát trhl . . . Špilberští dozorci ve své době tvrdili, že v kasematech existoval tzv. „krysí kanál“. Šlo údajně o stoku, ve které se pěstovali krysy. K otvoru stoky se vězeň přivázal a příklop stoky se otevřel. Věrohodnější je verze, která hovoří o tom, že několik vězňů se při vynášení výkalů pokusilo stokou uprchnout.
6
Z HISTORIE TISKU Vynálezcem tisku z plochy (tisknoucí i netisknoucí prvky jsou v jedné rovině) byl Němec Alois Senefelder, nar. 1771 v Praze, který většinu života strávil v Mnichově. Původně byl herec a psal divadelní hry, které chtěl rozmnožovat. Jeho pokusy o nalezení vhodné reprodukční techniky skončily vlastním vynalezením kamenotisku neboli litografie (řec. lithos - kámen, grafein - psáti, kresliti). Senefelder svému vynálezu říkal „chemický tisk“, uveřejnil ho v r. 1798. Základem jeho vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost solnhofenského vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou. V 19. stol. se pak litografie stala hlavní technikou barevné reprodukce a staří litografové v ní dokázali vytvořit překrásná díla. Do barevné litografie přinesla zvrat fotografie. Těžký kámen byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem, na nějž se fotomechanicky přenesla kresba. Nejdříve se tisklo přímo z něho, později na gumový válec a z toho teprve na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný tisk - ofsetový, u něhož princip odpuzování mastné barvy a vody zůstal zachován. Vynálezcem ofsetu, který vychází z litografie, byl Kašpar Herrman, americký Němec pocházející z Kynšperku nad Ohří. Již v 70. letech minulého století získala ofsetová technika vedoucí postavení, ovládla většinu naší barevné produkce knih, učebnic, časopisů, přebalů, plakátů, obrazů, map a zásluhou nových strojů a nových druhů barev se uplatnila při výrobě velmi náročných časopisů i denního tisku s vysokými náklady. „Ofsetizace“ pokračovala a pokračuje v návaznosti na rozvoji rotačních kotoučových vícebarevných strojů s agregáty i na rozvoji fotosazby (zhotovování podkladů pro ofsetový tisk). (Ofsetové techniky využívá naše reprografická služba k tisku studijních materiálů na strojích Dominant z Adamovských strojíren.) -bb-
--SOUTĚŽ-Minule jsme dali čtenářům školního zpravodaje možnost prověřit si své znalosti testem z oblasti sportu. Dnes vám předkládáme test slangů. Správné odpovědi napište na papír velikosti korespondenčního lístku, přidejte svoje jméno, příjmení a oddělení (studenti třídu) a vhoďte nejpozději do konce srpna do schránky naproti dveřím do kuchyňského bloku. Na výherce čeká odměna. 1. Co mezi rybáři znamená výraz CUPKA? a) cesta na ryby b) malý okoun c) falešný porybný
6. Hovoří-li myslivci o tzv. ZÁHUKU, mají na mysli: a) krátké zatroubení jelena b) na první pohled neviditelnou prohlubeninu v zemi c) zvěř chycenou do pytláckého oka
2. V řeči cyklistů znamená slovní spojení HODIT KOTVU: a) brzdit peleton b) mít defekt c) zachytit únik jednotlivce
7. O čem pojednává trampský ZÁKON KÁDĚ? a) o způsobu ranní a večerní hygieny b) o dělení movitých prostředků c) o způsobu přijímání nových členů na trampskou osadu
3. Kdo je mezi železničáři ŠESTISTOVKÁŘ? a) strojvedoucí, jehož parní lokomotiva mohla ujet 600 km za 24 hodin b) zaměstnanec, který odsloužil 600 směn c) pomocná síla na vykládání a nakládání balíků
8. Komu říkají herci RYTÍŘ? a) jedinci s necitlivým projevem b) herci, který umí části textu druhých c) herci, který se vyhýbá záporným rolím 9. Jakou činnost míní studenti spojením JÍT NA HYENU? a) jít na ranní hygienu b) jít do kina na „krvák“ c) jít s použitým cizím talířem pro přídavek jídla
4. Co ve slangu pracovníků MHD označuje výraz ŠEJDR? a) řidič, který nemá odhad při couvání ve vozovně b) řidič, který je nemocný více než je obvyklé c) dělená služba (část ráno, část večer)
10. KNEDLÍK jest v řeči hudebnické: a) muzikant, který pro malý zájem zkrátí své turné b) nesprávně tvořený zpěvní tón c) hudebník, který natočil své první CD na vlastní náklady
5. Co je v řeči trampů naloženo na lodi VEZOUCÍ PORCELÁN? a) křehký materiál b) nepádlující osoba c) žena, ověšená náhrdelníky
-pš-
NIKOMU SE NIC NESTALOi! V 1. letošním čísle Zpravodaje jsme v rubrice Slovo redakce vyhlásili pro všechny čtenáře soutěž na značně široké téma „Co se může všechno stát“. Dlouho jsme si lámali hlavu nad tím, jakou cenou odměnit toho, kdo nás svým příspěvkem zaujme nejvíce. K naší lítosti musíme konstatovat, že nebylo živáčka, který by se do soutěže zapojil. Kdyby se tak našel jeden jediný, známé Coubertinovo heslo - není důležité vyhrát, ale zúčastnit se - by se rázem proměnilo na zúčastnit se znamená vyhrát. Redakce 7
ZLATÍ HOŠI SE VRÁTILI TAKÉ Z NĚMECKA Zlato z Norska, Ruska, Německa i Japonska. Poslední dobou jsme si zkrátka zvykli na návraty zlatých hochů. Hokejová generace českých hráčů z přelomu 20. a 21. století se bude jednou provždy označovat přívlastkem zlatá. Na mistrovství světa v Německu získala třetí světový titul v řadě, což se od dob legendární sborné Sovětského svazu nikomu jinému nepodařilo! Reprezentanti prokázali na turnaji velkou morální sílu, psychickou odolnost a samozřejmě hokejové kvality. V cestě za zlatem Češi v devíti zápasech ani jednou neodešli poraženi, přestože jen proti dvěma soupeřům nemuseli otáčet skóre (Slovensko, Itálie). Buďme na hokejisty hrdí: od zlata ve Vídni v roce 1996 nevyšli z bojů na mistrovství světa bez medaile, přičemž poslední tři kovy jsou ze zlata. V základní skupině A se potvrdila slova kouče Josef Augusty, který mírnil optimismus a nečekal lehkou skupinu. Po první třetině s Bělorusy (0:1) naši zvrátili na konečných 5:1 a důležitý vstupní zápas do šampionátu zvládli. Ihned po odehrání zápasu se přemístili do Kolína nad Rýnem k druhému duelu skupiny. Cestu do Kolína nad Rýnem, dějiště utkání s Německem, pořadatelé - jakoby náhodou - českému výběru hodně znepříjemnili a tým se na hotel dostal až po půlnoci. Němci vsadili na únavu českého týmu, atmosféru zaplněné Kölnareny a podporu 18 500 fandů, kterým krve do žil vlil úvodní skalp Švýcarů. Úpornou defenzívou vybojovali remízu 2:2. Třetí duel skupiny s nepříjemnými Švýcary naši vyhráli 3:1 a ze skupiny postoupili se 3 body z nejvyšší příčky. „Mužstvo má svojí tvář. Všechna utkání jsme zatím prohrávali a pokaždé jsme je dokázali zvrátit nebo alespoň vyrovnat, což svědčí o morálních kvalitách mužstva,“ říkal po základní skupině kouč Josef Augusta. Do kvalifikační skupiny E postoupili krom našich i Rusové, Italové a Kanaďané. Navzdory tomu, že na výhru s Ruskem jsme čekali víc než rok, byl Jiří Dopita přesvědčen, že se to může zlomit právě na MS: „Proč bychom je nemohli porazit,“ říkal před zápasem. Později svou brankou rozhodl o výhře 4:3 a zisku dalších dvou bodů. Zápas s Itálií byl výsměchem současného systému mistrovství světa. Italové dostali příděl 11:0, díky němuž stačila Čechům k prvenství ve skupině pouze remíza s Kanadou. Ale ani výběr hokejistů z NHL nedokázal český tým zastavit a Wayne Gretzky, který zápas z čestné lože sledoval, musel opět smeknout před českým hokejovým umem. Na gól Lecavaliera rychle odpověděl přesnou trefou Pavel Kubina a přispěl k výhře 4:2. „Chtěli jsme vyhrát a nepřemýšleli jsme o tom, jestli postoupíme z 1. nebo 2. místa. Ve čtvrtfinále je to jedno. Všichni soupeři jsou silní, není z čeho vybírat,“ hodnotil Robert Reichel. Čtvrtfinále svedlo český tým v repríze finále předchozího MS dohromady se Slováky. „Nehrajeme tady na turnaji
špatně, jenom potřebujeme jeden zápas, ve kterém bychom se prosadili v koncovce. Čechy jsme na velkém turnaji ještě neporazili, ale proč by se to nemohlo stát právě v tomto zápase,“ znělo ze slovenského tábora. V rámci předzápasového hecování navíc posílali české hokejisty na zahrádky. Jenomže hokejové kvality se opět projevily. Český tým nástrahy čtvrtfinále zvládl (2:0) a přemotivované hochy zpod Tater poslal domů. V semifinále nás čekalo Švédsko, které přes Rusko přešlo až gólem v prodloužení. Seveřané měli na mistrovství světa výborný tým, což potvrdili i v semifinále. Skóre sice již po 20 vteřinách hry otevřel Robert Reichel, ale soupeř srovnal a v úvodu 3. třetiny potrestal velmi přísné vyloučení Pavla Kubiny. Do té doby byl lepším týmem, ale Češi zbraně nesložili. Do modrožlutých se zakousli a po akci dravého Petra Čajánka srovnal Viktor Ujčík. Rozhodnutí nepřineslo ani desetiminutové prodloužení a ke slovu přišly samostatné nájezdy. Na jedné straně Milan Hnilička, na druhé Tommy Salo. Oba gólmani kapitulovali už v první sérii, dále však byli neprůstřelní. Poté až ve 4. sérii překonal Sala Viktor Ujčík. „Hodně jsem si věřil a byl jsem celkem klidný,“ popisoval klíčový moment kanonýr Slavie. Fredik Modin, který zahajoval 5. sérii, nastřelil pouze břevno a Češi byli ve finále. „Slyšel jsem břevno a viděl jsem, že to nebylo vevnitř, ale bál jsem se, aby se mi to neodrazilo od zad, protože jsem byl v pohybu dozadu. Obrátil jsem se na rozhodčího a když jsem viděl, že rozpažil, tak to ze mě spadlo a viděl jsem, že jsme tam,“ ulevoval si šťastný Hnilička. Josef Augusta byl při penaltách klidný: „Poslední měl jet Jarda Špaček, to byla jistota z Lillehammeru,“ smál se český hlavní kouč. Ve finále zkřížili Čechům cestu Finové, kteří v semifinále přehráli USA. Češi si sáhli až na dno svých fyzických i psychických sil. Po 40 minutách prohrávali 0:2 a rychlonozí Finové kontrolovali zápas. Ve 45. minutě však polil
8
Čechy živou vodou gól Martina Procházky a o deset minut později srovnal Jiří Dopita. „Prohrávali jsme 2:0, ale za tohoto stavu jsme věděli, že když jeden gól dáme, začne se soupeř o výsledek bát a my jsme celkem byli v tlaku. Věřili jsme si a dělali jsme maximum pro to, abychom stav minimálně vyrovnali, a to se nám podařilo,“ uvedl po zápase šťastný Dopita. Finové si vzali oddechový čas, zapnuli, ovšem stav 2:2 vydržel až
do konce. Klíčové bylo, že na úvod dvacetiminutového prodloužení Češi přestáli oslabení při Čajánkově vyloučení. O zlatu nakonec rozhodla Paterova řada. Pavel Patera vybojoval ve středním pásmu kotouč, našel Davida Moravce a ten bekhendem zasunul kotouč za záda finského gólmana Pasi Nurminena. České ruce vylétly nad hlavu! „Díval jsem se, kde je gólman, ale jel jsem s tím trochu do boku a najednou koukám, že byl brankář pryč, tak jsem to tam foukl do prázdné brány,“ popisoval šťastný Moravec zlatou trefu. ČESKÝ HOKEJ JE NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ! HOŠI DĚKUJEME!
CESTA KE ZLATU: Česko – Bělorusko 5:1 (1:0, 0:3, 0:2), Česko – Německo 2:2 (1:1, 1:1, 0:0), Česko – Švýcarsko 3:1 (0:1, 1:0, 2:0), Česko – Rusko 4:3 (0:0, 2:2, 2:1), Česko – Itálie 11:0 (3:0, 7:0, 1:0), Česko – Kanada 4:2 (1:1, 2:0, 1:1), Česko – Slovensko 2:0 (1:0, 1:0, 0:0), Česko – Švédsko 3:2 TS (1:0, 0:1, 1:1 – 0:0), Česko – Finsko 3:2 PP (0:1, 0:1, 2:0 – 1:0). Pavel Šoba
STŘELECKÝ SPORT
PAINTBALLISTÉ NA „BEDNĚ“ Pěkného výsledku dosáhla na Přeboru škol Ministerstva vnitra ČR v paintballu družstva, která na toto klání vyslala naše škola. Přebor ve hře, jejímž cílem je získat vlajku soupeře a dopravit ji na vlastní základnu, proběhl ve čtvrtek 3. května v areálu Střední policejní školy v Praze-Hrdlořezích. Znalost terénu dokázal nejlépe využít domácí tým z Prahy-Hrdlořez, naše družstva nesoucí poněkud tajemná pojmenování JELDA a SIGIS skončila hned v závěsu - na 2. a 3. místě. Naše barvy hájili: Mgr. Robert PAULÍK a strážmistři Milan PIKSA, Jiří FAJSTAVR, Pavel HANÍK, Pavel TYAPUS, Robert VÍTEK, Mirko VLACH, Jiří NEKVINDA, Radim JELÍNEK, Pavel JEŘÁBEK, Lukáš ILČÍK, Lubomír ŘÍHA, Lubomír VASICKÝ a Josef NEUMAN. Blahopřejeme! -pš-
SUVERÉNNĚ V MALORÁŽCE V sobotu 21. dubna se družstvo naší školy ve složení mjr. ing. Igor RŮŽIČKA a pánové Štěpán KNAP a František NOVOTNÝ zúčastnilo 1. ročníku střelecké soutěže „O pohár prezidenta Rotary clubu Brno“. V disciplíně malorážná pistole si vedlo velmi dobře a v celkovém pořadí obsadilo první tři místa v celkovém pořadí: 1. Novotný - 98 bodů, 2. Knap - 97 bodů a 3. Růžička - 96 bodů. Blahopřejeme k dobré reprezentaci školy. V pořadí družstev z velkorážné pistole se naše družstvo stalo držitelem putovního poháru prezidenta Rotary clubu. -šk-
STŘELECKÝ POHÁR ZŮSTAL DOMA Za účasti 96 závodníků a 32 družstev proběhl 6. dubna na střelnici v Dolní Lhotě kvalitně obsazený 2. ročník střelecké soutěže „O putovní pohár ředitele školy“, jehož pořadatelem byla naše škola. V kategorii jednotlivců zvítězil npor. Mgr. Lubomír ZNOJIL s nástřelem 290 bodů. Další pořadí našich: 24. pplk. ing. Miroslav BALÁŠ, 28. Štěpán KNAP, 40. mjr. ing. Igor RŮŽIČKA, 47. Emil STUDENÝ, 76. František NOVOTNÝ a 81. Petra ŠAJKOVICSOVÁ. V soutěži družstev dominovala S JmK Brno Policie ČR nástřelem 822 bodů, naše družstvo ve složení Znojil, Knap a Baláš skončilo na velmi pěkném 2. místě pouze se 4bodovým odstupem za vítězným týmem. -šk, pš-
VAVŘÍNY PRO LUBOMÍRA ZNOJILA V pořadí již XXVII. ročník střelecké soutěže „O pohár osvobození“, pořádaný po záštitou ministra obrany ČR, kterého se zúčastnilo 63 závodníků a 15 družstev z Holandska, Rakouska, Polska, Slovenska a Česka, se konal v sobotu 12. května. Slavnostnímu zahájení byl přítomen také zástupce ředitele SPŠ MV v Brně JUDr. Adolf Pospíšil. Z našich střelců si na tomto klání nejlépe vedl npor. Lubomír ZNOJIL, který v celkovém pořadí obsadil 3. místo, v disciplíně malorážná pistole přitom skončil druhý. Družstvo SPŠ MV v Brně vybojovalo 5. pozici, když na bronzovou medaili ztrácelo jen 16 bodů. V rámci programu soutěže byla o den dřív pro účastníky soutěže provedena prohlídka střelnice, o jejíž úrovni se zahraniční soutěžící vyjádřili velmi pochvalně. -šk, pš-
JUDO
ÚSPĚCH JUDISTŮ NA PŘEBORU Ve čtvrtek 26. dubna se konal v Praze-Hrdlořezích Přebor škol MV v judo. Turnaje se zúčastnilo celkem 35 borců z policejních škol v Brně, Holešově a Praze, kteří byli rozděleni do čtyř váhových kategorií: do 75 kg, do 80 kg, do 90 kg a nad 90 kg. Naši školu reprezentovali: stržm. Lubomír Sotulář - 1/F27, stržm. Jindřich Litomiský - 1/F27, stržm. Aleš Hrubý - 3/F26, stržm. Michal Brožík - 2/F27 a stržm. Jakub Horák - 3/F28. 1. místo zdobí Lubomíra Sotuláře (do 80 kg) a Aleše Hrubého (nad 90 kg), 2. místo si vybojoval ve váze do 90 kg Jindřich Litomiský. Blahopřejeme všem reprezentantům naší školy k velmi dobrým sportovním výkonům. Pavel Bohuš 9
POHÁR POLICEJNÍHO PREZIDENTA JE U NÁS ! Dne 17. května se v Praze ve Stromovce konal Přebor škol MV, soutěž O pohár policejního prezidenta a Přebor UNITOP ČR v nohejbale trojic. Sportovního klání se zúčastnilo celkem 69 družstev. Naši školu reprezentovalo družstvo ve složení: mjr. Ing. Pavel Bohuš (vedoucí družstva), stržm. Aleš Masopust (1/F28), Vladislav Benda a Zdeněk Červinka. Boje o to, kdo bude nejlepší, začaly už ráno v 7.30 h. V přeboru škol se vítězem stalo družstvo SPŠ MV v Brně, které ve finále porazilo SPŠ MV Praha-Hrdlořezy „A“. První dvě družstva ze škol bojovala dále také o to, kdo získá prvenství v 5. ročníku soutěže „O putovní pohár policejního prezidenta.“ Hráči byli rozděleni do dvou semifinálových skupin. Ve finále této soutěže si proti sobě zahrála dvě družstva z Brna: SPŠ MV a SKP Kometa. Souboj nakonec vyhrála naše škola a stala se tak v historii soutěže první policejní školou i prvním týmem z Moravy, který získal tuto prestižní trofej. Nohejbalový turnaj zakončil Přebor UNITOP ČR, kam naše škola postupovala už se dvěma vítězstvími. I v této soutěži jsme slavili úspěch. Ve finálovém jsme bojovali proti družstvu SKP Planá, účastníku 2. ligy v nohejbale. Tvrdý a neúprosný boj skončil 2:1 na sety pro SKP Planá. Naši však byli jediní v soutěži, kdo s SKP Planá získal set. Byla to první porážka, kterou naše družstvo na turnaji utrpělo. Triumf školy tak byl opravdu veliký. Ani tvrzení Pražanů, že domácí půda dělá své, nezastavilo naše hráče na cestě k úspěchu. P O Ř A D Í - Přebor škol MV: 1. SPŠ MV v Brně, 2. SPŠ MV v Praze-Hrdlořezích „A“, 3. SPŠ MV v Holešově. O pohár policejního prezidenta: 1. místo SPŠ MV v Brně, 2. SKP Kometa Brno, 3. SKP Tachov. Přebor UNITOP ČR: 1. SKP Planá, 2. SPŠ MV v Brně, 3. SKP Kometa Brno. Veronika Bendová
PŘEBOR SILÁKŮ ZE ŠKOL MV Dne 15. 5. proběhl v SPŠ MV v Hrdlořezích Přebor škol MV v silovém trojboji (dřep, tlak, pozved). V této obzvláště silově, ale i technicky náročné disciplíně reprezentovali naši školu strážmistři Tomáš Bartošák (2/H6), Michal Dupák (4/F28) a Marek Ševela (2/F27). Na svých prvních závodech v silovém trojboji si počínali nadmíru dobře a ve velké konkurenci zkušených silových trojbojařů se neztratili. Ozdobou závodu byl bronzový medailista z mistrovství světa. Právě přísná pravidla technického provedení připravila naše závodníky o možnost předvést svá osobní maxima. I přesto pohár a titul pro nejsilnějšího muže bench pressu (tlaku) putuje zásluhou stržm. Michala Dupáka a jeho výkonu 150 kg v této samostatně hodnocené části do Brna. Výkon všech našich závodníků si zaslouží uznání a dík. por. Mgr. Petr Šamánek
ZPRAVODAJ - školní bulletin pro studenty a pracovníky Střední policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Zuzana Armutidisová, tel. 05 / 43 54 42 88, zástupce JUDr. Miloslav Jedlička, tel.: 05 / 43 54 42 85. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Bc. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Bořivoj Braunschläger, Pavel Šoba a Michal Mohyla (1/H8). Zpravodaj vychází jednou za tři měsíce viinepravidelném rozsahu. Adresa školy: Střední policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail: armutidisová@mail.sps.bm.jm. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního oddělení SPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 300 výtisků - č. z. 245/2001. Uzávěrka tohoto čísla 31. května 2001. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 30. září 2001.
