Zpráva z rozvojové misijní stanice MBU - Allamano Agape vesnice Kamsamba Tanzánie 2014

Zpráva z rozvojové misijní stanice MBU - Allamano Agape vesnice Kamsamba – Tanzánie 2014 Cestování po sezóně Odlet po sezóně letních dovolených z republiky má svůj půvab. Především se zredukují davy slunce chtivých spoluobčanů, mířících do všech koutů světa. Tím se podstatně urychlí proces odbavování na letištích. Jejich pracovníci se stávají vlídnými a hlavně méně nervózními. V současnosti je téměř nepsanou povinností si svoji palubní letenku vybavit uţ z klidu domova, takţe finální odbavení včetně váţení kufrů odsýpá pěkně sviţně. Jen se Ţivý kontakt s domorodci a administrativou je nezbytný. ţel, rok od roku zvyšují ceny čehokoliv, co je s cestou spojeno. Balíte-li zavazadla na dlouhou cestu do fólie, ať uţ v Praze nebo Dar es Salaamu, stále jsou podobným „sluţbám“ přítomny firmy, které vám dovedou zdůvodnit, proč tomu tak letos musí být. Vysvětlení je prosté. Prostě si od provozovatele letiště pronajaly pár metrů placu, kde cestujícímu vnucují své představy navzdory garancím, které přepravce tiskne na letenku. Na poslední chvíli před odbavením nemá ale nikdo uţ chuť se s kýmkoliv dohadovat, na čí straně je právo. Po příletu domů pak uţ vaše myšlenky běţí uţ jiným směrem a spory na jiném kontinentu se zdají aţ příliš nepodstatné. Strach jménem Ebola V duchu předchozích zpráv o stavu pandemicky se šířící Eboly jsem očekával i zpřísnění odbavovacích povinností, ale nestalo se tak. Nepozoroval jsem ţádné týmy zdravotníků, kteří lačně čekají na ty, kteří přiletěli. Nikde nevisely ţádné poutače a transparenty s nezbytnými základními informacemi. Nikde ţádná viditelná speciální zdravotnicko-hygienická jednotka, kde by vám touţili změřit teplotu nebo se vás chtěli na něco ptát. Říkal jsem si tedy: „Moţná to přijde později, aţ se budu vracet…“ Nicméně ani při návratu do vlasti se nedělo nic převratného. Pouze v Amsterdamu při přestupu z afrického letu, nám holandská letuška rozdala formuláře k vyplnění, a to ještě jen tomu, kdo si o něj výslovně řekl. Z jeho textu jsem ale vyrozuměl, ţe by jej měl vlastně vyplnit kaţdý z cestujících, ačkoliv nepřilétá z krizových destinací, protoţe v zájmu prevence i moţných post kritických ohroţení a dohledání eventuálních infikovaných je třeba také vědět, kdo kdy a s kým společně cestoval. 1|Stránka

Před vlastním odletem se vás sice známí vyptávají na strach z Eboly, protoţe jim v uších zní slovo Afrika, ale ve skutečnosti podvědomě věří sdělovacím prostředkům, ţe Evropě a mnoha státům s vysokou zdravotní a hygienickou kulturou fakticky ţádné nemoci nehrozí. Osobně se také domnívám, ţe je tato úvaha správná. Plně takový závěr potvrzují nejen jednotlivé kauzy infikovaných v Evropě i Spojených státech, ale i tzv. česká teroristická hrozba vyhroţující zavlečením a šířením viru mezi obyvatele. I kdyţ hrozby tohoto druhu jistě nelze z bezpečnostního hlediska podceňovat je vidět, ţe pokud se na ně reaguje bez hysterie, nakonec samy vyšumí do ztracena. Byť je to téma spíše pro psychology a moţná i psychiatry, i tak bych se ale rád dozvěděl nějaké bliţší Náš sirotek Sloma Kamei je HIV pozitivní od narození. informace o individuu či skupině, v jehoţ hlavě se takový nápad počal a jaké detaily své akce plánoval. V kaţdém případě vsadil na paniku lidí, jen se ţel, proti veřejným sdělovacím prostředkům, trochu opozdil. Během letu Věci často nejsou, jak se zdají být. Kdyţ vzpomenu svého norského spolucestujícího, který byl evidentně nemocný a pokud nedřímal, pak stále kašlal a prskal kolem sebe kapénkovou infekci, cesta letadlem ubíhala v obvyklé pohodě. Nakonec se ukázalo, ţe můj imunitní systém dovede ubránit i tělesnou schránku starce, a to i navzdory tvrzení odborníků, ţe obranné protilátky u lidí, kteří překročili limitní věk 63. let, jsou téměř srovnatelné s nulovou imunitní obranou tříměsíčního kojence. Nejenţe se severský marodér vůbec nestravoval jako ostatní, ale také se zcela nečekaně na svém malém sedadle prudce obracel do stran a všelijak neklidně vrtěl, aţ došlo k nevyhnutelnému. Aniţ by ve svém podřimování vnímal, ţe se během letu také podávají nápoje, strhnul na svoje kalhoty tu trošku mého červeného vína, co se nabízí k večeři. Vylita na oděv, díky své barvě, vypadalo to pidimnoţství na klíně hrozivě. Nejméně jako obsah půllitrového balení. Chlapík byl ale kliďas, anebo hodně léky utlumený. Mávnul rukou nad tím, co se zdálo nenapravitelně poškozeným oděvem a spal bohorovně dál. Militantní islamismus Hlavou se mi také honila zvědavost po nejnovějších informacích, jak se v Tanzánii letos nově vyvíjejí muslimské rozkladné vzdoroaktivity vůči státu z předchozích let. Jak se četné skupiny islámských nadšenců - rádoby buditelů 2|Stránka

„pravého výkladu nauky“ cestou militantního dţihádu - podílejí na neklidu a vnitřních problémech země. Víceméně v jejich nejobvyklejší taktice pozvolné demontáţe státu a jeho přeměně v tzv. ideální muslimský stát nazývaný umma, kde vládně výlučně muslimský zákon sharía (šaríja). V současné době je pro mnoho z nich inspirujícím příkladem válka sadistických řezníků za uskutečnění tzv. Pohřeb jedné z obětí teroristů P. Evarista G. Mushi chalífátu Islámského státu (IS) v Sýrii a Iráku na pozadí náboţenské genocidy, zde dosud ţijících etnik. Neuzdravené mindráky Nesmyslné a bezprecedentní vyvraţďování lidí, které nelze nazvat jinak neţ schizofrenní zhovadilostí psychopatů, kteří si nevědí rady se svými mindráky, ať uţ východě nebo západě zeměkoule narozených, nakonec bezpochyby dojde svého historického i faktického soudu. Uţ teď je ale jasné, ţe v této válce jde jen o další – ismus, kterých uţ tu bylo v nedávné historii několik a vţdy se za nějakou naukou – nejlépe sociálně laděnou – skrývaly. Dnes uţ z historie i vlastních zkušeností víme, ţe ráje uskutečňované na zemi skrze nelidská zvěrstva a potoky krví jsou hydrou, která nakonec poţírá své vlastní děti. Bezohledně ve jménu „svého práva“ sharía vraţdí i své vlastní členy, dokud sama nezahyne. To jsou jasná dějinná fakta. Zdá se však, ţe se ani členové muslimských obcí na západ od našich hranic studiem historie příliš nezabývali. To se jim časem zákonitě fatálně vymstí. Hlupák má ale tu pochybnou výhodu, ţe o své hlouposti dlouho šťastně neví. Nepřipouští si, ţe zabíjením a mučením domnělých nepřátel, svého Alláha v očích okolí degraduje de facto na bezmocného suchara, závislého na vraţedné mašinérii tzv. pravověrných. Alláh závislý na lidském rozhodování, vojenských výkonech či krutostech, vskutku nemůţe vzbudit ţádnou úctu normálně myslících lidí. Kdo seje vítr sklidí bouři, říká jedna lidská zkušenost. Alibismus anebo hloupost Dnes je módní debatovat o důvodech, které vedou mladé muslimy, kteří se narodili a vyrůstali v Evropě nebo Americe, do řad bojovníků idealizovaného chalífátu IS. Mnozí politici a čelní představitelé veřejného ţivota si sypou popel na hlavu (častěji jej však spíše sypou na hlavu druhým), proč se nepodařilo „společnosti“ těmto mladým lidem včas předat pravý smysl ţivota. „Vţdyť se ví,“ říkají "...ţe, kdyţ 3|Stránka

mladí dospívají, chtějí měnit spoustu věcí, chtějí bojovat s nespravedlností. Ty chudáci pak vidí, ţe mnoho z těchto hodnot není konkrétně realizováno, takţe pak jsou ve velice silném pokušení, hledat nějaké jiné řešení. Výsledkem je, ţe místo aby v Evropě budovali cokoliv pozitivního, radši odjíţdějí ze svých zemí, aby na východě hazardovali se svými ţivoty v násilnostech a bojích…“ Ruku na srdce, přátelé! Bezpochyby evropské společenství států a jejich sociální a pro-rodinné programy v mnohém podstatném chybovali a chybují. Především jsou ale celosvětově hlavními systémovými chybami, a to uţ od minulého století, stále sílící tlaky (lze mluvit o otevřeném nepřátelství) proti tradičnímu pojetí rodiny se všemi podstatnými sociálními vazbami. To jsou základní pilíře, jichţ se jako jedinci i státy pro své sobecké parciální cíle krátkozrace a ochotně vzdáváme. Mám zcela váţně pochyby, ţe mladí muslimové mohou z takového faktu automaticky odůvodnit svoji následnou krvelačnost a bezbřehou nenávist ke všem, kdo s nimi nesouhlasí. Ke všem, kdo s nimi „nedrţí hubu a krok“. K tomu, aby se takto člověk sadisticky začal chovat, musí existovat nějaká etická i psychická predispozice mající kořeny jak v jejich rodině, tak i spolcích se kterými se rozhodli ideově ztotoţnit. Sem můţe patřit i jakékoliv náboţenství nebo sekta apod. Něco vnitřně špatného k čemu dal kaţdý z nich svůj osobní souhlas. Něco, v čem se pro nedostatek osobních morálních ideálů a slušného vychování, ochotně zhlédl. Kaţdý člověk se totiţ jako dílo Boţích rukou rodí dobrý. Muslimy nevyjímaje. Všichni jsme něčím denně ovlivňováni a musíme volit mezi dobrem a zlem. Bez ohledu na vzdělání všichni dovedeme poměrně přesně vyjádřit, co do těchto kategorií patří. Jedině tehdy, kdyţ se osobně vzdáme vlastního myšlení (a důvodů pro takový krok můţe být bezpočet), pak se zařazujeme do stáda manipulovaných a nemyslících strojů s lidskou duší. Stáváme se tak nejen pro sebe, ale i pro druhé nebezpečným ohroţením. Dovolte mi citovat moudrého Karla Čapka z roku 1935: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.“ Venkovský ţivot pohánějí především ţeny a dívky.

4|Stránka

Znovu o významu utrpení Řekl bych, ţe se lidé současnosti poměrně snadno shodnou na tvrzení, ţe kdyby nacistům či komunistům byl v minulosti včas „utnut tipec“, pak by se lidská společnost vyvíjela zcela určitě jinak, neţ jak tomu skutečně bylo a vlastně stále je. Těţko však někdo z nás můţe s jistotou tvrdit, ţe by taková pomyslná „dobra“ byla lidem jen k prospěchu. Vezmeme-li v potaz teologickou tezi, ţe skutečným pánem dějin je Bůh, a přitom i tak člověku nechává k dispozici obrovský tvůrčí potenciál svobody, potom dává smysl i to, ţe Bůh některé situace „dopouští“. I kdyţ z našeho omezeného lidského pohledu se často zdá, ţe nic neřeší nebo řeší přinejmenším velmi laxně. To je tradičně pomýlený způsob našeho rádoby křesťanského uvaţování. Přijdou-li dějinné křiţovatky a společenské krize, po generace lidstvo obecně touţí po silné ruce, která by odněkud – nejlépe shora z nebeských výšin - zasáhla a naše problémy vyřešila. Pokud se k tomu okamţitě Bůh nemá, jsme ochotni si zvolit i diktátora, jako za časů starověkého Říma. Jakmile nám však připomene, nebo dokonce pouze jen doporučí, jak bychom se měli začít chovat, začneme jej pomlouvat, nadávat a pokud moţno tiše se vyváţeme ze svých povinností. V Římě si kdysi senátoři tuto bezpečnostní pojistku odhlasovali pro doby ohroţení státu, protoţe v takovou dobu je nezbytné, aby všichni dovedli – chtě nechtě – táhnout za jeden provaz konstruktivní sebeobrany. V takovou chvíli bylo nutné se sjednotit před hrozícím nebezpečím. Takovým je dnes militantní islám v globálním pojetí a Islámský stát tzv. muslimský chalifát na území Iráku a Sýrie. Pan učitel se svojí třídou ve vesnici Zejere.

Přiznám se, ţe i z mého velmi netrpělivého pohledu se mi boje, vraţdění lidí nebo jejich vyhánění z domovů v Iráku a Sýrii zdá zbytečné a příliš krvavé i nenávistné. První, co člověka automaticky napadne je otázka, proč Bůh tak dlouho prodlévá, proč uţ nekoná? Proč musí trvat tak dlouho nesmyslné krveprolévání, kdyţ existence kaţdého jednotlivého ţivota je tak vzácná? Dychtivě jsem pročítal tisk a internet, abych se dozvěděl, ţe uţ na ty psychopatické náboţenské blouznivce někdo konečně, nějaká silná autorita „vyběhla“, aby jejich řádění, ten shora zmiňovaný tipec, utnula. A právě v tu chvíli se děje velmi obvyklá křesťanská chyba, kdyţ začneme Boha úkolovat tím, co máme konat sami. Byl to totiţ On, kdo nastartoval rozvoj a pokrok této planety země, kdyţ 5|Stránka

řekl prvním generacím: „Jděte a podmaňte si Zemi.“ Nejednalo se ale o podmaňování a zotročování člověka, který na ní ţije. Ne nadarmo ale lidská zkušenost říká, ţe: „Co Bůh dělá, dobře dělá.“ Jinými slovy řečeno: Člověk Jej krátkozrace viní z nečinnosti, ale On uţ právě tím se ve věci dávno aktivně angaţuje. Nám lidem o tom chybí pouze patřičné informace, abychom si věci uměli dát do souvislostí. Velmi neochotně si připouštíme, ţe máme mnohá omezení, která nás blokují, abychom lépe chápali, jak věci spolu souvisí. Přiznejme si na rovinu: Kdyby nedošlo v posledních letech rukou dţihádistů k tak pohoršující a tragické genocidě několika etnik a církví včetně vraţdění vlastních muslimů, našlo by se bezpochyby mnoho zaslepených a tzv. velkoryse liberálně tolerantních, kteří by se stále snaţili všem tápajícím vysvětlit, jak moc se mýlí v pohledu na obsah a nesnášenlivou praxi muslimského koránu. Padala by slova o jejich či vaší omezenosti a nekulturnosti. Školka AA misie (MBU) pod rozkvetlými stromy. Byli byste záhy obviněni ze šíření islamofobních nálad, spoluobčanské netolerance a moţná i trestáni zákonem. A ejhle – řečeno s drsnou nadsázkou – stačí pár uřezaných hlav v přímém internetovém přenosu a najednou všichni, a to i včetně nejvyšších reprezentantů států, institucí a církví se rychle dovedou shodnout, ţe je třeba pouţít sílu a obecně platné zákony, nemá-li zavládnout totální chaos či cosi, co rozhodně nelze nazvat vyhlazovacími náboţenskými válkami. Činy teroristů nijak s náboţenstvím nesouvisí, pouze tak sami sebe nálepkují. V dialogu mezi člověkem a Bohem nejde totiţ o to, ţe: „Čím hůře, tím lépe“ ale, o to, ţe jako lidé plánujeme pouze v horizontu nejbliţších dní a moţná i měsíců. Čili značně krátkozrace a omezeně na to, abychom byli schopni pochopit celek Jeho záměru. Naproti tomu Boţí pohled nepostrádá vidění souvislostí dějin kaţdého člověka i lidstva jako celku v horizontu nám naprosto nepochopitelné věčnosti. Jako lidé máme jen rámcovou představu o smyslu našeho narození a ţivota. Smrt nám zůstává naprosto nepochopitelná a tím také i velmi děsivá a nepřátelská. V našem myšlení je fixována jen jako ztráta, osobní nebo rodinné fiasko, tragédie pro všechny zúčastněné, totální konec všeho, co nám bylo tak milé a příjemné. Jedno velké a totální minus. Pochopitelně stejně zmatení a bez detailních informací zůstáváme i při pokusu nazírat skutečnost lidské duše. Nedovedeme se lidskou logikou postavit k její 6|Stránka

existenci a tudíţ, nám nutně uniká i její – tak nepochopitelně důleţitý - význam pro Boha. To jsou velmi významné střípky do mozaiky lidského poznání o vztahu mezi člověkem a Bohem, ale tím také i uvaţování o expanzi současného islámu, který se nás Evropanů jiţ bytostně týká. Podceníme-li totiţ, co se kolem nás ve světě i v ČR děje, a to nejen s totalitním islámem, zopakujeme si spolu se svými potomky, novou a nesmlouvavou totalitu i se surovými a krvavými praktikami. O co více ustrašenější, a také pohodlnější budeme nyní, o to více utrpení proţijí generace našich dětí po nás. Nemluvě o ohroţení jejich duší, jejíţ – jak uţ bylo shora řečeno - plný význam nedovede ani přibliţně pochopit. Křesťanství versus Islám Ano, skutečně se osobně domnívám, ţe často Bůh „dopouští“ různé formy utrpení, aby člověku v jeho myšlenkových schématech některá podstatná fakta, mohla „docvaknout“. Tím má lidstvo také šanci se ze své historické minulosti poučit. Ţel, ne vţdy se tomu tak stane včas. Je zcela mimo diskuzi, ţe se muslimům díky jejich emigraci do Evropy především v minulém století, podařilo svou Někteří z vámi adoptovaných sirotků. náboţenskou představou o jedinečné a skvělé výlučnosti islámu, podstatně infiltrovat do mnoha jejich – dnes uţ dokonce i legislativně - domovských států. Přišli z jiného kulturního a náboţenského prostředí za ekonomickými výhodami, ale nestáli o asimilaci s křesťanskou podobou Evropy. Takový postoj lze dokonce i kladně hodnotit, protoţe je podstatný rozdíl ve změně bydliště nebo víry. Víru zralý člověk obvykle nemění jako špinavé prádlo. Lze ji pouze dialogem s Bohem a druhými v sobě upevňovat a kultivovat, a to také ve svobodě umoţňovat těm, kteří kolem nás ţijí. Co se však stane, kdyţ si namyšleně začnete říkat, ţe vaše víra je ta jediná správná, nejvhodnější pro zbytek světa? Ať se jí tedy všichni přizpůsobí. Taková myšlenková omezenost z vás udělá nesnášenlivého kritika druhých, jen trochu odlišně uvaţujících. Záhy a velice snadno získáte - na základě svých historicky podmíněných náboţenských pravidel povýšenecký pocit jediného Zachránce lidstva. I kdyţ to ve skutečnosti bude spíše funkce jakéhosi obchodního zástupce – importéra Islámu.

7|Stránka

Tak i v místech, kde se muslimové nově zabydleli, se narodily další generace mladých, kteří začali mít záhy obvyklé problémy mladistvých. Ideální okamţik pro indoktrinaci a vymývání mozků všech, kteří ještě nevědí, co si počít s vlastní budoucností. To je ideální příleţitost pro ve víře zkušenější muslimské politruky, kteří mohou začít pouţívat svoji osvědčenou „salámovou metodu“, infiltrace okolní společnosti, postavenou na jejich věroučně dovoleném a doporučeném lhaní i matení pojmů, která se jim po generace – a řekněme otevřeně, ţe i pro nekřesťansky sebevraţednou duchovní pasivitu Evropanů - zcela úspěšně dařila a stále ještě daří. Přiznejme si, ţe mají co, v té „staré a křesťanské Evropě i Americe,“ kritizovat. Naše široká konzumní a víceméně hedonisticky laděná společnost, usilující primárně o poţitky, je ochotna se pro své finanční zisky upsat i ďáblu, ať uţ má jakoukoliv podobu nebo jméno. V takovém pojetí peníze, které by mohly lidem přinést mnoho poţehnání, se stávají nástrojem úpadku a sebedestrukce. Doslova kořenem všeho zla. Jsou nejen osobní újmou, ale především zkázou lidského společenství. Tento fakt nemohou zakrýt ani sebelíbivější proklamace finančních a bankovních analytiků o nezbytnosti ekonomického růstu, protoţe existují nezpochybnitelné, zcela konkrétní hodnoty, které tvoří základy lidské existence a vztahů. Islám a byznys V současnosti jsou muslimské komunity globálně systematicky a především velmi štědře podporovány finančními fondy z jejich původních zemí tzv. Blízkého Východu. Pokud moţno se o tom příliš na politické scéně nemluví. Jakoby nic se pouze konstatuje, ţe pokud má někdo dostatek potřebných financí (kupř. 60 mil. Euro), můţe si pohodlně v Evropě - a to zcela v duchu evropské legislativy - zaloţit banku, Před i po porodu sdílejí dvě maminky jen jedno lůţko. respektující i poţadavky islámského práva šaríja, Tak, jak by se mělo stát koncem roku 2014 v Lucembursku. V praxi to znamená, ţe úrok a jakékoliv čistě finanční spekulace budou v nabídce takového bankovního domu zakázány. Islámské bankovnictví v Evropě veřejně deklaruje, ţe se chce soustředit na rozsáhlý a dosud nevyuţitý zákaznický segment s více neţ dvaceti miliony muslimů ţijících v EU. Pochopitelně se předpokládá, ţe součástí banky budou i její pobočky ve Francii, Německu, Belgii, Nizozemsku apod. Prostě, kapitál nadevše! Neprozíraví Evropané si ochotně pro něj podříznou i větev pod sebou. Carpe diem! 8|Stránka

Islám a politika Z politického hlediska zemí Evropského společenství těchto dvacet miliónů bankovních klientů je také významnou volební silou, které se volební matadoři chtějí v zájmu svých mocenských aspirací zalíbit a jsou schopni pro to jakýchkoliv současných i budoucích ústupků. Lidé ani politici si vůbec nepřipouští alternativu, ţe uţ oni anebo jejich děti a vnuci, mohou být reálně postaveni před alternativu konvertovat k Islámu nebo volit smrt. V lepším případě se moţná stát ve vlastní zemi druhořadým občanem a platit „pravověrným muslimům“ výpalné. Nevěřte, ţe tyto řádky jsou iracionálním a strašením vás jinak dostatečně svéprávných a inteligentních spoluobčanů…Do doby uzákonění tzv. norimberských zákonů v Německu také mnoho lidí neuvěřilo, dokud se absurdita nestala realitou. Pak uţ bylo ale pozdě na smysluplná řešení. Ano, našla se to jistě, ale byla vykoupena dalším dlouholetým utrpením a bezpočtem zbytečných obětí. Islám v Tanzánii V africkém prostředí jsou podobné aktivity neméně evidentní, takţe kupř. i v Tanzánii rostou malé i větší mešity jako houby po dešti. Stejně tak i různé podpůrné vzdělávací a charitativní instituce nebo zdravotní střediska či velké všeobecné i specializované nemocnice. To vylepšuje totalitní tvář Islámu, který je zde z hlediska ústavy na stejné úrovni stejně jako jiná náboţenství, a tak si příliš aţ do nedávna nevyskakoval. Svými Susan (19) Lucy (20) a Cristina (15) pomáhají v AA misii. jasně definovanými poţadavky na kaţdodenní ţivot muslima, které myšlenkově nezatěţují úvahy o osobní svobodě, svědomí a odpovědnosti, více islám navíc vyhovuje jednoduchému naturelu Afričanů. Stačí jen plnit literu zákona a máte jistotu, ţe jste s Alláhem zadobře. Zátah na teroristy Máte-li osobní zájem – a ten bychom jako občané své země měli určitě mít – pak je rozhodně na místě se s naukou islámu i jeho problémy důkladněji postupně seznamovat. Pro nás české občany je to také jistý způsob prevence, jak současným dějům v evropské i naší české společnosti lépe rozumět. Pro africké domorodce jsou takové znalosti nezbytnou součástí všedních dnů. Lidé by měli především vědět, ţe 9|Stránka

islám zdaleka není tak centrálně organizován, jak to známe z křesťanských církví. Pro muslimy neexistuje ţádné ústředí podobné Vatikánu, natoţpak osoba s tak vrcholnou autoritou jako je kupř. papeţ. Je mnoho směrů výkladu nauky, a také mnoho dílčích autorit, které jsou respektovány a jiné naopak nenáviděny a klidně i zabíjeny. Uvnitř jeho praxe je mnoho různých směrů, které se i navzájem naukově vylučují. Současné boje IS na území Sýrie a Iráku evidentně dokladují, jak tvrdá je muslimská vnitro-náboţenská realita. Jak silné odstředivé síly v ní působí. Tak i v Tanzánii byl letos ze shora uvedených důvodů proveden rozsáhlý policejní zátah na teroristy. Bylo zatčeno asi 50 osob v oblastech Arusha, Kondoa, a Dodoma, tedy tam, kde jsme před více neţ dvaceti léty začínali v Chikopelo projektu u jezera Nondwa. Šlo o pomoc rozvoji ţivotních a pracovních moţností kmenů Wagogo a Wasukuma. Takţe tito teroristé polévali vytypované lidi kyselinou, pokládali trhaviny na různých místech včetně katolického kostela v Olasiti, ale i na politickém setkání Kaloleni, stejně tak jako v hostinci v Mianzini nebo restauraci v Uzunguni. Podobně došlo na residence muslimských vůdců v Soko One nebo na Muslimský studentský dům (Muslim Cleric House), coţ je jakási hodně vzdálená obdoba křesťanského semináře pro osoby studující korán a vše, co s ním naukově souvisí. Celkem se jim přičítá vina za sedm zabitých a cca. 40 zraněných lidí. Kdyţ policie převáţela jednoho z obviněných k identifikaci místa, kde měli uschovány výbušniny a zbraně, chlapík se pokusil na ulicích v Arusha uprchnout, ale byl ostrahou ihned na místě zastřelen. Troufnu si tvrdit, ţe jediným cílem teroru této početné skupiny, bylo vyvolávat v zemi chaos a politickou nestabilitu. V lidech pak následně strach. Strach totiţ plodí ochotu občanů se hrozbám nejprve mentálně a později i fakticky podřizovat. Zcela určitě šlo o sympatizanty ideálů praktikovaného islámu IS rekruty v oblasti předního Východu, kteří se snaţili iniciativně připravovat – dříve či později - půdu pro nástup politických změn v zemi. Islám v České republice S Čechy to snadné není, ale ledy strachu z jiných etnik díky penězům pozvolna tají. Zatímco ještě před pár roky v České republice praţská muslimská komunita (tzv. Islámská nadace) Sára bude jiţ ve čtrnácti letech maminkou. nemohla dlouho prorazit se zřízením svého tzv. kulturního střediska v Praze Kyjích, dokud nepouţila k získání místa i objektu právnickou skulinu k oklamání stavebního úřadu, tak uţ letos se můţe 10 | S t r á n k a

pochlubit dvěma mešitami v Praze a několika modlitebnami v Praze 3 a 6 včetně jedné ve studentské koleji v Tróje. Podobně čile se chová v Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Olomouci, lázních Darkov, Hradci Královém a samozřejmě v Teplicích, (Tereziny lázně), kam se jezdí léčit mnoho muslimů z arabských zemí. Výhledově se uvaţuje o islámském centru v Karlových Varech, Ostravě, Liberci. Arabské muslimské rodiny, které se přijíţdějí do naší země léčit, nepatří doma k těm nejchudším. I zde vyţadují veškerý servis, ke kterému patří i náboţenská sloţka. Mají dost finančních prostředků i logistické podpory na to, aby u nás mohli nakupovat pozemky a stavět na nich. Stejně tak jsou pouze otázkou času jejich podnikatelské ambice v okolí lázeňských lokalit či kdekoliv jinde. Určitě si je jiţ neodkladně realizují uţ nyní. Kdo z cizinců má v ČR práci nebo potřebný kapitál, tomu těţko naše úřady mohou bránit ve vstupu do země atd., atd. Demokracie je sice dobrý systém řízení státu, ale také po stránce praktické funkčnosti hodně nevyladěný. K ideálu dokonalosti má rozhodně ještě hodně daleko, takţe jej snadno můţe kdejaká účelově organizovaná skupinka darebáků (viz mezinárodní i domácí organizovaný zločin, pedofilové, militantní islamisté, sekty) rafinovaně - a to i při zachování místní litery zákona – vyuţívat pro své pochybné a nejednou i nelidsky zvrácené cíle. Bez islamofobního sýčkování lze uţ nyní reálně odhadnout, ţe naše děti a vnuky čeká velmi sloţitá náboţenská budoucnost, na kterou jim jako prarodiče a rodiče svým nynějším nezájmem o věci veřejné (res publica = věc veřejná) i duchovní, velmi nemoudře zaděláváme. Správně se sice soustředíme na jejich profesní a jazykové odbornosti, méně však uţ na to, ţe záhy v tomto století můţe přijít doba, kdy jejich svědectví víře v Krista bude to nejpodstatnější. Islám a kultura Není také náhodou, ţe právě česká muslimská obec (pochopitelně naším státem legálně uznaná) ve spolupráci s Islámskou nadací v Praze aktivně vydala nedávno knihu pod názvem „Základy tauhídu (tawhíd) – Islámský koncept Boha“. Autorem je Bilal Philips, kanadsko-jamajský konvertita k islámu, který byl v Německu, Anglii, Austrálii, a Keni obviněn ze šíření islámského extrémismu a byl mu do nich zakázán vstup. Prodejci cibule v údolí baobabů si jsou velkou konkurencí. Je viněn, ţe svojí knihou ospravedlňuje sebevraţedné atentáty jako legitimní součást dţihádu. V této knize s českým komentářem je tvrzeno, ţe“… součástí islámské koncepce Boha je i víra v to, že Alláhův zákon je nadřazen všemu ostatnímu a muslimové mají povinnost jej 11 | S t r á n k a

zavádět všude tam, kde vytvoří většinu...“ I kdyţ před vyprodáním nákladu byla distribuce této knihy ex post úředně zakázána a z knihkupectví staţena, muslimového v ČR svého cíle dosáhli. Zároveň ale také tak deklarovali způsob svého nesmlouvavého nazírání dominance Islámu a jeho šíření mezi lidmi. Pro realistické porozumění o souţití s muslimskou komunitou kdekoliv na světě tzn. i v ČR je třeba si nemalovat růţové představy o takových moţnostech, ale otevřeně mluvit o tom, jak taková praxe všedních dnů obvykle vypadá. V případě islámu jsou slova o prakticky realizovatelném ekumenismu tzv. světových náboţenství sice pochopitelná (především nám křesťanům), ale jinak pro veřejnost zcela zavádějící. A to i navzdory zcela smysluplné představě mnoha křesťanů o pokojném souţití mezi lidmi odlišných vyznání. Umírnění muslimové Není mým cílem touto pasáţí šířit islamofobní nálady, ale na druhé straně nepodléhejme také ani útěšné naivitě o souţití s tzv. umírněným islámem. Z obsahu jeho nauky plyne, ţe něco takového je pro muslima vůbec moţné. Kdo z čtenářů můţe, ať si otevře a poslechne na webových stránkách http://youtu.be/UI2E4MsC4kk některá svědectví samotných muslimů. Je velmi poučné je slyšet. V té souvislosti musím dát za pravdu argumentům významného praţského kazatele, které připomíná ve své úvaze pod názvem Umírněný islám – realita nebo fikce?, kde říká:

„Snad nejhorší formou tohoto strkání hlavy do písku je ponechání celých oblastí (země) neoficiální vládě islamistů. To se děje zejména ve Velké Británii, ale částečně i ve Francii a v poslední době zaznamenáváme podobné pokusy i v Německu. Toto strkání hlavy do písku pochopitelně vyžaduje i vytvoření a prosazení určité ideologie, která nějakým způsobem vysvětluje, co se děje. Politicky korektní ideologie je ta, která hlásá, že teroristické činy jsou dílem jen nepočetné vrstvy radikálních islamistů, vedle nichž existuje umírněná mlčící většina, která si žádnou brutalitu a civilizační válku Muslimské a křesťanské děti neznají nenávist dospělých. nepřeje. Projevy této umírněné mlčící většiny pak mají dokládat prohlášení umírněných západoevropských muslimů, kteří odsuzují brutalitu 12 | S t r á n k a

Islámského státu. Dále bývá zmíněno, že existují demokratické muslimské státy, konkrétně Malajsie a Indonésie. Nelze nevidět, že mezi Malajsií a Afghánistánem nebo mezi Indonésií a Saúdskou Arábií je nebetyčný rozdíl. Nicméně nelze říci, že by v těchto zemích byli křesťané rovnoprávní s muslimy. Buď jsou nerovnoprávní přímo ze zákona (např. malajsijská vláda nedávno zakázala křesťanům pro Boha používat název „Alláh“), nebo de facto (v Indonésii je každoročně vypáleno několik kostelů a čas od času dojde k masakrování křesťanů). O skutečném stavu lidských práv a ochrany menšin v Malajsii či Indonésii se příliš nemluví, aby se udržela fikce o „demokratičnosti“ těchto muslimských zemí. V tomto článku chci ale upozornit na ten způsob strkání hlavu do písku, který považuji za nejnebezpečnější. Je to vytváření fikce umírněné islámské většiny. Co je cílem těchto tvrzení? Snaha namluvit sobě samému i nám, že nebezpečný není islám jako takový a že ti, kdo nás ohrožují, žádní „pořádní“ muslimové nejsou. Bill Warner, Američan, který se islámem dlouhodobě zabývá, na své nedávné přednášce v Praze upozorňoval, že místo o „umírněných“ muslimech bychom měli hovořit o „desetiprocentních“ či „dvacetiprocentních“ muslimech. Problém je totiž ve svatých textech muslimů. K nim patří nejen korán, ale i hadíthy (tradované výroky Mohamedovy) a Mohamedův životopis, tzv. sírat. Všechny tyto texty obsahují pasáže doporučující zabíjení „vlažných“ muslimů a těch, kdo islám odmítají. Islám jistě lze interpretovat různě. Ovšem ti, kteří hlásají nesnášenlivou a brutální formu islámu, mohou právem říkat, že nacházejí oporu ve svatých textech svého náboženství.V tom je právě problém. Půjde-li muslim skutečně „ke kořenům“, bude se Ve jménu přátelství si kluci rozdělili i jediný pár sandálů. radikalizovat. To, co zakoušíme dnes, je skutečně „muslimské probuzení“. Je to návrat ke svatým textům, nikoli odklon od nich. Představa, že ten, kdo se hlouběji ponoří do svatých textů, se umírní, je naprosto scestná. Západní i naši středoevropští 13 | S t r á n k a

politici i obyvatelstvo potřebují opustit ideologii politické korektnosti, která jim brání vidět realitu. Jaký postup tedy zvolit? Rozhodně neradím k plošnému zákazu islámu. Zákony musí vycházet z obecných principů, nikoli z odporu vůči určitému náboženství či určité ideologii. Jakkoli považuji šíření islámu za neblahé, lidé by neměli být odsuzováni za to, co si myslí, ale za to, co dělají. Radím, abychom islám studovali a zcela otevřeně hovořili o tom, co považujeme za problematické. Rozhodně bychom ale neměli připouštět, aby pro muslimy platila jiná pravidla než pro nemuslimy. Islamizace často začínala od nějaké maličkosti, od nějaké drobné výjimky – třeba od těch šátků… Odkaz k plnému znění textu Dana Drápala: http://dan-drapal.cz/index.php/cz/politicke-clanky/250-umirneny-islam-realita-ci-fikce Na co neuškodí pomyslet Islámská nauka ţel, ke škodě současné většinové společné lidské touhy po míru a pokoji mezi lidmi, si libuje v nehnutelnosti svých naukových i etických tezí z předchozích stovek let své historické existence. Islámu je neznámý vývoj vlastní nauky. Na hony vzdálená je mu zkušenost křesťanských církví Ecclesia semper reformanda. Reformace jeho nauky a tím i vývoj jdoucí souběţně s vývojem Počet muslimů v oblasti Momba je celkově mizivý. společnosti i teologie, ať uţ jakkoliv těţkopádně, je islámu neznámý a dokonce velmi tvrdě sankcionovaný. Jeho naukový software ze 7. století je v našem 21. století značně nekompatibilní. Zde vzniká velký problém jeho interpretace muslimské obci. Té se doporučuje věřit doslovně všemu, co je psáno. Nevěřícím pohanům kolem tzv. pravověrných muslimů je dovoleno lhát, ţe problémy neexistují. Vše se dá údajně vysvětlit. Stačí jen nepochybovat. Snaţí se je prezentovat, a co horšího i krutým a nesmlouvavým násilím vnucovat, současným generacím jako teokraticko-politický ideál, který všechny neduhy světa i příští budoucnosti spolehlivě vyřeší. Z pohledu pastorace svého ideálu, jak ji chápou jiná náboţenství, to není jen jakási neohrabanost či nešikovnost 14 | S t r á n k a

při práci s veřejností, ale prachobyčejné zpátečnické a proti proudu jdoucí násilí. Svět se přece jenom za uplynulá staletí v etickém myšlení posunul kupředu a kromě psychopaticky vyšinutých jedinců (viz dobrovolní rekruti IS z celého světa a různí vůdci) jde v jejich bojích, jen a jen o kratší či delší historickou epizodu. Ani sebevraţedné atentáty ani anonymní či přímé násilí vůči jednotlivcům nebo skupinám na tom nic nevyřeší. Soukromě se domnívám, ţe proto Bůh jako Pán dějin takové situace „dopouští“ kromě jiného i proto, aby o to více vynikla jejich nesmyslnost i praktická bezvýchodnost, a tím i neudrţitelnost pro obecné lidství. A navíc… Lidská touha po osobní svobodě je totiţ bezedná a bez hranic, stejně tak jako je bez hranic náš Bůh Láska. Svoboda je darem Lásky a nic na tom nemůţe změnit ani fakt, jestli člověk v Něho věří anebo nikoliv. Svoboda člověku je darem milujícího Otce, ať uţ s ní jakkoliv chybně či vysloveně špatně - osobně nebo kolektivně - nakládáme. Realita a fakta zůstanou skutečností, aniţ by s nimi jakákoliv myšlenková zabedněnost měla moţnost pohnout. A to ani v případě, ţe se jedná o masy lidí v řádu i miliónů. Poučné dějiny I v nedávné minulosti mívaly totiţ různé totality statisíce i miliony svých členů, a tím se mnozí uvnitř i vně partají domnívali, ţe se leţ či historický omyl jejich ideologie díky jejich početní převaze stal skutečnou a ospravedlňující pravdou, která nikdy nepomine (leninskostalinské Gulagy, nacionálněfašistická tisíciletá říše, Gottwaldovy komunistické věčné časy se Sovětským svazem…apod.). Aţ historický Křesťané v Kamsamba na nedělní bohosluţbě. odstup a osobní proţitky ukázaly světu obnaţenou realitu lidské existence. Mýdlové bubliny velkohubých fantasmagorií a lţí splaskly po několika desítkách bolestných i krvavých let lidského utrpení, aby se lidstvo poučilo ze svého strachu, ale i nezájmu o věci veřejné. Tak se pomalu všichni po generace odnaučujeme tendencím ke stádnosti, které nás zotročují a omezují naši povinnost i výsadu přemýšlet vlastní hlavou. Jedině tak jsme pak schopni následně i přebírat osobní odpovědnost. Tak je tomu i s úvahami o expanzivním islámu i jeho současné bojovné verzi islamismu. Ani jako jednotlivci ani jako národ či globální populace si moc neradi takové souvislosti připouštíme a já nemíním tvrdit, ţe tyto řádky jsou absolutní 15 | S t r á n k a

pravdou o věcech současných i těch lidsky posledních. Nicméně se domnívám, ţe je lepší reflektovat svět kolem nás a jeho dějinné souvislosti třebas se zpoţděním, neţ si nechávat v hlavě vanout pohodlný průvan naivní pasivity a zavírání očí před rozvášněnými islamisty za našimi dveřmi. Mohlo by je záhy napadnout, ţe jim u Alláha chybí potřebná čárka za snaţivou pilnost, a ţe k jejímu získání nutně potřebují vaši hlavu jako předplatné do vysněného ráje… Imigrační úřad Takţe nyní zpět od předchozích chmurných, ale navýsost potřebných úvah… Během letu do Tanzánie jsem naštěstí ještě netušil, jaké běhání a kolik času mě bude stát letošní obstarání prodlouţení povolení k dlouhodobému pobytu na další dva roky. Centrální imigrační řad se mi do té doby nezdál tolik nepřístupným hradem. Povinná administrativa před vznikem nových imigračních zákonů bývala sice vţdy komplikovaná, ale ne tak, jak je tomu v posledních letech. Na novém centrálním úřadu je více techniky, ale i více úředníků, kteří sedí ve svých skleněných kójích tak dokonale izolováni před veřejností, ţe je velkým problémem se s nimi přes tlustá skla domluvit. Oni uvnitř slyší bezpochyby jasně, co jim říkáte, vy ale přes hluk lidí v hale rozumíte jejich kaţdému desátému slovu. Jste-li cizinec, pak vás návštěvou takového důleţitého úřadu čekají „napínavé záţitky z hovorové swahilštiny“. Přitom by se dalo povolení k dlouhodobému pobytu v klidu vyřídit z filiálních poboček imigračních úředníků, které existují ve velkých městech regionálních oblastí tedy i ve Mbeya. Dosud jsme s nimi měli velmi dobré zkušenosti. Takové povolení potřebujeme stejně jako ostatní misionáři v zemi, ale ţel se musí se obnovovat kaţdé dva roky. Poplatky totiţ přinášejí spoustu dolarů do státní kasy a nechtěně tak potvrzují Marxovu tezi o tom, ţe stát je organizované násilí... Jak člověk postupuje na Imigračním úřadu od záznamu ve vrátnici s vypůjčenou visačkou k výdeji pořadových čísel a pak od okénka k okénku, tak snadno nabude nepříjemného dojmu, ţe stal pouhým "ţvancem" v potravním řetězci byrokratických predátorů. Ani nepřístupná imigrační úřednice mama Gloria nás z této představy nevyvedla. Nejenţe nás neshledala způsobilými k postoupení do další kanceláře, Masajská teta Pendo je příbuzná nemocného Slomy K. pro chybně vyplněné formuláře z biskupské kanceláře ve Mbeya, které jsme jí předloţili, ale ještě vynadala chudáku Isackovi, který se sám snaţil pochopit, kdeţe se stala vlastně chyba, a co bude třeba 16 | S t r á n k a

opravit. Ukázalo se, ţe naše papíry z biskupské kanceláře mají chybné hlavičky i obsah textu. Co horšího, biskupova razítka s podpisem byla otištěna na nesprávných místech. Při vědomí, ţe nás zbývající čas do odjezdu za misijní prací tlačí a návrat za opravou dokumentů do Mbeya 800 km vzdálené a dalších 800 opět zpět je nemoţný, jsme se "slzou v oku" svoji neřešitelnou situaci úřednici vysvětlili v naději, ţe se smiluje. Byla však neoblomná. Chvíli nám trvalo, neţ nám to došlo, ţe není reálná šance na domluvu. Kdyţ nás úřad konečně vyplivl ze svých útrob, nezbylo nám neţ zajít do jednoho z malých krámků, které poskytují domorodému obyvatelstvu kancelářské sluţby. Tam mi dovolili, abych si na jejich počítači předepsal potřebné hlavičky a texty, vystřihal biskupova razítka i s podpisem a pak opět vše nalepil na čisté formuláře, zabílil okraje a znovu překopíroval i dopsal texty. Během půlhodinky jsme byli opět na úřadě a troufale jsme předloţili - nyní jiţ dokonale vyhovující dokumenty k vydání víz k dlouhodobému pobytu. Stejná úřednice ani okem nemrkla, natoţ aby se alespoň podezřívavě zeptala, kdeţe jsme si tak rychle všechno v pořádku opatřili, a vydala nám pořadníkové číslo k příštímu vydání našich pasů i s potřebnými vízy uvnitř...Ţe se tomuto všemocnému centrálnímu úřadu nepodařilo otisknout dvě obyčejná razítka do našich pasů ani po dalších dvou měsících čekání je uţ jiná historie, nicméně jsem pochopil, jak je vlastně moţné, ţe v zemi fungují pobočky Al Kaidy, které zde pod různými jmény firem obchodují s drahými kameny a legalizují tak prostředky k financování islámského terorismu nejen ve světě, ale dokonce i v teritoriu Východní Afriky. Vzpomeňme jen devastující atentáty v keňské Nairobi a tanzanijském Dar es Salaamu na americkou ambasádu v roce 1998, kdy bylo zabito 200 osob a dalších cca. 5.000 zraněno. Jak to letos dopadlo s rýží Těšil jsem se na setkání s Isackem a ostatními spolupracovníky MBU, kteří pomáhají potřebným v oblasti kolem AA misijní rozvojové stanice. Letošní setba rýţe byla uţ také vyřešena, protoţe uţ před návratem do Afriky jsem věděl, ţe nadějné pěstování rýţe, které MBU rozjelo předchozí rok, jako pomoc mladým a nezaměstnaným tanzanijcům nemůţeme zahájit. Jihoafrický podnikatel Kapunga Rice Ltd., Školáci ve Mbeya - místě bydliště Isackovy rodiny. totiţ nenabídl rolníkům jiţ v létě minulého roku smlouvy k několikaměsíčnímu pronájmu na svá velmi dobře technicky vybavená (řízeně zavlaţovaná) rýţoviště. Důvodem k tomu byla velmi nízká trţní cesta rýţe, která pochopitelně sniţovala i příští zisky firmy z pronájmu polností, které 17 | S t r á n k a

za jiných okolností bývaly pro tento nadnárodní zemědělský gigant velmi zajímavé. Jak uţ to tak bývá, je takový roční a moţná i víceletý výpadek pro ně pouhou nepříjemnou podnikatelskou epizodou, protoţe mají vytvořenu podnikatelskou finanční rezervu. Veškerou tíhu tohoto výkyvu trhu s jeho důsledky na sobě pocítí především drobní rolníci, kteří se podnikatelsky soustředili pouze na pěstování této monokultury. Pokud mají, ţel, omezený finanční kapitál a nevytvořili si nebo si nestačili dosud vytvořit jinou nezávislou podnikatelskou aktivitu, jakou můţe být kupř. pěstování dobytka na mléko nebo maso či líhně kuřat eventuálně i produkci vajec, pak jim nastanou krušné roky přeţívání. Často tak dochází i k úplné likvidaci jejich podnikání. Kriminalita v Dar es Salaamu Nejsou to pouze přívrţenci islámu, kdo zaměstnávají policii i armádu po celé Tanzánii, ale v zemi pochopitelně kvete i prostá kriminalita všeho druhu. Od pouličních kapsářů a zlodějíčků aţ po zcela váţná loupeţná přepadení se zbraní v ruce. Je třeba se mít stále na pozoru a pokud v domorodém prostředí "trčíte" jako běloch, pak je dobré na takový fakt dvakrát častěji myslet. V předchozích letech jsme byli uţ na ulicích Daru Ludmila a Fiona nám vysvětlují své problémy s vodou. opakovaně přepadeni. Naštěstí naší dosud největší ztrátou byl "jen" ukradený fotoaparát a v něm asi stovka digitálních fotek. Dá se tedy mluvit o štěstí ve srovnání s letošním přepadením jedné řádové sestry, která přepravovala peníze za pomoci auta s řidičem, které je v majetku TEC (Tanzanijské biskupské konference) v hlavním městě DSM. Cestou do čtvrti Ubungo, kde potřebovala peníze v bance deponovat, jejich auto souběţně sledoval pár muţů na rychlém motocyklu. V momentě kdy se dostali na úroveň řidiče zadní spolujezdec několikrát vystřelil na řidiče sestry, a ten bezvládný přestal řídit. Ve chvíli kdy se auto neřízené zastavilo, pachatel rychle sesedl, oběhl přepadený vůz a bez varování vystřelil na vyděšenou sestru s kufříkem. Ta byla okamţitě mrtvá. Pak jí uloupil kufřík, nasedl za svého kumpána a společně rychle zmizeli na hustě obydlené periferii města. Sestra loupeţný přepad zaplatila svým ţivotem, ale řidič byl naštěstí jen zraněn. Kdo dal pachatelům tip se nezjistilo. Troufalost městských gangsterů je rozhodně veliká, protoţe ve 4,5 milionovém Daru je snadné rychle zmizet i s lupem. Před několika lety byl dokonce ve vratech při odjezdu z areálu prokury IMC misionářů Consolata - přepaden a oloupen o svoje 18 | S t r á n k a

auto i papeţský nuncius. Policie nestačila zasáhnout nejen na místě, ale ani se čehokoliv konkrétního dopátrat o pachatelích nebo autě později. I kdyţ s rizikem při naší práci počítáme, nelze podobné momenty nikdy stoprocentně předjímat. Rozhodně nám takové skutečnosti na dobré náladě nepřidají. Pracovně v Boko Temboni Ještě za pobytu v ČR se k nám dostaly informace o jakési Češce, která prý také pracuje v Tanzánii. Později o své práci vyprávěla i v doma v ČR, a tak jsme díky přátelům získali i kontakt na její osobu. Časem jsme se dozvěděli, ţe se v Tanzánii v oblasti jménem Kibaha jedná vlastně o malou skupinu tří ţen ve věku kolem padesáti let. První z nich jménem Fiona je původem Angličanka, druhá Ludmila z Jihlavy a třetí Ester v dětství vyrůstající ve Mbeya. První dvě mají společnou duchovní i terénní zkušenost ze ţivota v komunitě Domu otevřených dveří (H.O.D.). Fiona - vlastním povoláním hrnčířka - patří mezi jeho zakládající členy v anglickém společenství křesťanů, které vlastní několik domů a polností v klidné a tiché vesničce Childwickhamu v hrabství Worcestershire. Zde je nabízeno ubytování jednotlivcům i skupinám nejen k pořádání duchovní obnovy, ale i prosté rekreaci slouţící načerpání sil. Ludmila pochází z Jihlavy a měla by mít za sebou zkušenosti z řádové formace sester pracující v předchozím reţimu utajeně v podmínkách podzemní církve. Poslední z nich je Ester Mwakyanjala, která se jiţ od svých 17. let angaţovala v komunitě Agape (Agape Community) pracují stále ještě v oblasti Mbezi Temboni. Zde byla hledající Fionou také objevena. Za štědré finanční pomoci anglických křesťanů a jejich podporovatelů zakoupily tyto misionářky půdu ve vesnici Boko Temboni, kde začaly společně cca. od roku 2010 budovat provozně soběstačný projekt pro místní sirotky (dosud ubytováno asi 10 dětí), nazvaný Karibu Nyumbani (Vítej doma). Několik provozních budov, které jim různé firmy postavily a přilehlé pozemky k maloobjemovému pěstování zeleniny a ovoce Ludmila s Ester a Isackem v projektu Karibu Nyumbani potřebují nutně vodu. Ta je ţel v tomto místě nejen nedostatková, ale i špatné kvality kvůli moţné salinitě. Jejich objemná nádrţ na dešťovou vodu nestačí pokrýt potřeby tohoto projektu. Bylo by potřeba zhotovit vrt na vodu. 19 | S t r á n k a

Abychom mohli jejich společenství v problému nějak konkrétně pomoci, bylo nejprve třeba jejich lokalitu navštívit a poznat místní podmínky. Návstěvu jsme si tedy s nimi domluvili předem, cestou na trase Dar es Salaam - Iringa, protoţe jejich vesnice Boko Temboni leţí jen pár kilometrů od hlavního tahu silnice ve vzdálenosti kolem 50. km od hlavního města DSM. Popravdě řečeno jsme se během setkání ani pořádně nestačili vyptat, co tyto ţeny vlastně přivedlo do zdejší oblasti. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je asi fakt, ţe nedaleko odsud pracuje i domovské společenství domorodé Ester, která dlouhá léta v komunitě Agape ţila, takţe oblast Kibaha dobře znala a doporučila. Oblast je překvapivě hustě osídlena muslimskou komunitou, ale z hlediska celoročních vodních sráţek nijak štědrá, byť leţí nedaleko Indického oceánu. Mnoho jejich muslimských sousedů má trvalé potíţe s vodou, které je jednak málo, a navíc také, jak uţ bylo řečeno, je i slabě slaná. Během několika dnů byl tedy proveden odborný průzkum na pozemku sirotčince, ze kterého vyplynula následující fakta. Průzkum ukázal, ţe vzhledem k jednotlivým vrstvám podloţí, jejich síle a sloţení by bylo třeba vrtat na vodu aţ do hloubky 140 m, aniţ by bylo vůbec jisté, ţe získaný zdroj nebude slaný. V pochybnostech, zda-li vůbec takovou diskutabilní a finančně náročnou investici podniknout, jsme výsledky afrického měření odeslali ke kontrole našim přátelům na Karlově univerzitě v Praze - katedře hydrogeologie, kde velmi ochotně provedli potřebné matematické simulace na základě zadaných podmínek. Jejich závěrem bylo striktní doporučení do takového vrtu se vůbec nepouštět. To byla pro komunitu obětavých misionářek špatná zpráva, se kterou bylo třeba se zatím smířit. Riskovat práci, náklady i kvalitu samotného výsledku je samozřejmě vţdy moţné, pokud se najde nějaký štědrý a ke všemu odhodlaný sponzor kupř. v Anglii. Nicméně v našich českých, poměrně skromných podmínkách, kdy činí takové finanční zatíţení na tento konkrétní vrt v Africe cca. 270.000,- Kč, by to byla nerozumnost. Takové vzácné sponzorské prostředky lze v Africe vyuţít mnohem lépe ve prospěch mnoha konkrétních rodin i jedinců. Cestou do misie Naše cesta do AA misie je náročná tisícikilometrová trasa, kdy nepracujeme pouze na jejím konci, ale začínáme povinnostmi v Daru, které kulminují aţ v Kamsamba. Od zastávky v Kibaha bylo našim denním cílem město Iringa na náhorní plošině následující po kopci Kitonga táhnoucí se nad propastí a hřbitovem všech řidičů nákladních vozů, kteří neměli v

Doprava lidí i nákladu bývá v období dešťů svízelná.

20 | S t r á n k a

pořádku své brzdy. Přespali jsme tedy ten den na prokuře misionářů Consolata, kde mi byl tentokrát téměř symbolicky přidělen pokojík pro imobilní přestárlé misionáře. Pomocná madla byla namontována i na WC a ve sprše. Vypínače vedly doslova aţ do postele...Vše bylo nemocným po ruce. Inu i misionáři časem ve své zámořské sluţbě domorodcům zestárnou a potřebující pomoc mladších spolubratrů i různých technických vychytávek. Pokud je jejich řád kvůli váţné nemoci nedeleguje zpět do vlasti, kde potřebují odborná zdravotní vyšetření, léky nebo speciální operace a léčebnou terapii, velmi často touţí zůstat tam, kde celý ţivot misijně pracovali. Tam touţí i zemřít. Kdyţ jsem stával na místních misionářských hřbitovech, vţdycky se mě zmocňovala hluboká úcta k těmto lidem, kteří se všeho ochotně a obětavě vzdali pro následování Krista ve svých afrických bratřích. To platí samozřejmě i pro jiné kontinenty. První zastávkou po Iringa, kde jsme přespali byla vesnice Ulete s našimi studenty na středních školách. Nyní hledáme vhodnou střední školu s profesním uplatněním po jejím absolvování pro děvče Marii (17 let). Nemá ale tak vynikající studijní výsledky jako Grace, studující posledním rokem. Sotva jsme se dostali z vesnice hned jsme píchli, coţ jsme řešili montáţí rezervního kola, které jsme později opravili cestou v městečku Mafinga. K večeru jsme dojeli aţ do Mbeya, kde lze pozorovat kaţdým rokem hustší silniční provoz. Ubytovali jsme se v areálu CYC na obvyklém místě, kde bylo málo hostů, ale z místních kuchařek nechyběla ani jedna. P. Adam - jeden z misionářů White Fathers (řád pouţívá souběţně i název Afričtí Otcové), který má areál na starosti - chyběl. Byl toho času doma v Polsku na tříměsíčních prázdninách. Příprava do misie Následující den jsme se začali ihned připravovat na odjezd do buše, kde stojí naše misijní stanice. Bylo třeba především zajistit nutné opravy auta a jeho servis. Nakoupit potraviny jako obvykle, cukr, sůl, olej, brambory, zeleninu, ovoce, oblečení, pokrývky pro sirotky a osamělé matky s dětmi a nemocné staré domorodce. Zajistili jsme domorodcům léky i náhradní součástky do jejich Někteří domorodci v buši ţijí ještě v době dřevěné. šicích strojů podle seznamu poţadavků. Nesmí chybět ani akumulátory k dobíjení solárním systémem a k napájení naší dokumentační techniky jako jsou mobily, fotoaparáty, kamery, aj. Od lidí z města jsme přijali objednávky na přímou koupi kukuřice, rýţe od venkovských 21 | S t r á n k a

rolníků za příznivou výkupní cenu. Niţší neţ ve městě. Bylo zapotřebí nakoupit materiál na opravy misie i stavby a úpravy rodinných domků, ale také sloţitě objednat nákladní vůz, naloţení věcí i termín odjezdu a sloţení nákladu do skladu AA misie. Tyto úkoly splnit trvá v afrických podmínkách (velmi podobných permanentnímu nedostatku reálného socialismu) několik dní. Pak se teprve lze vydat na cestu do buše. Cesta od vesnice Itumbula, ačkoliv byla předchozí rok nově zhotovená, se letos stala, díky chybnému technologickému postupu, jak jej uţ léta nesmyslně praktikuje africké pozemní stavitelství, prakticky nesjízdnou. To je následný stav po období dešťů. Důvodem je vyplavená hlína, původně zaválcovaná mezi velké kameny. Auta, nákladní vozy i kravské povozy rolníků si proto našly a vymezily náhradní moţnost bez nepříjemných a vše ničících obnaţených ostrých kamenů. Sjely totiţ do postraních odtokových kanálů. Takové řešení se nabízí pochopitelně pouze v období sucha. Chtělo by se ironicky říct, ţe se do Kamsamba dostáváme nikoliv normální cestou, ale doslova kanály. Zjistili jsme, ţe podél silnice jsou sloţeny hromady dřevěných sloupů elektrického vedení, které si tam připravuje státní podnik pro energii TANESCO (Tanzania Electric Supply Company Ltd.) - tanzanijská obdoba našeho ČEZu. Zcela zřejmě se připravuje elektrifikace některých vesnic v této oblasti. Určitě ale nepůjde o celoplošné řešení, ale jen o některé jednotlivce vlastnící hostinské domky, hospody nebo úřady místní administrativní správy a hlavně objekty zdravotní péče. Obyčejní lidé na takový přepych rozhodně nemohou ani pomyslet. Co však vesničany zcela jistě nemine, budou nové zkušenosti s úrazy el. proudem, o kterých mnoho z nich nemá ani nejmenší tušení. Úskalí stavebního dozoru V Mkonko jsme se cestou zastavili u stavby domku bývalého starosti Claudia Ngomaniho se kterým mu pomáháme. Jemu jsou určena nejen nová okna a dveře, ale i vlnitý pozinkovaný plech na pokrytí střechy. Dostal i dřevo na střešní nosníkové profily a podpůrnou vazbu. Bylo s ním také třeba váţně promluvit o naléhavosti včasného dokončení stavby před začátkem období dešťů. Důvody k takovému rozhovoru byly zcela pragmatické.

Stavba domku pro Claudia Ngomani v Mkonko.

22 | S t r á n k a

Nejen on, ale i několik jemu podobných stavebníků, jakmile jim přislíbíme řemeslnou a finanční pomoc se stavbou domku pro rodinu, dříve nebo později si začnou oproti původnímu nákresu vymýšlet různá "zlepšení". Má-li jejich stavba jeden hlavní vchod, který je pochopitelně konstrukčně řešen odlišným způsobem neţ kupř. vnitřní dveře a zárubně k místnostem, pak si vymyslí ještě druhý hlavní vchod na opačné straně domku. Nejenţe takové fantazie nemají vůbec ţádný praktický smysl, ale prodraţují celkové náklady, které by mohly poslouţit jiné domorodé rodině. Pokud nejsou stavebníci přímo pod naším "polírským" dozorem, tak se často snaţí přemluvit zedníky, aby jim ve vnitřní ploše domu vystavěli další příčky. Mají pocit, ţe tak získají více místností. Pochopitelně do takových mini prostůrek si pak přejí další nová okna s mohutnými mříţemi, zasklenými okny a fortelnými okenicemi, ačkoliv v ní nakonec uchovávají nanošenou vodu nebo zásoby kukuřice, vyjímečně jízdní kolo nebo pluh, které případný zloděj oknem rozhodně neprostrčí. Pokud se jejich fantazii nenasadí včas otěţe, skromné domečky jsou brzo uvnitř nejen rozparcelované jako děravý ementál, ale především se ale stávají neobyvatelnými. Nakonec pro samé haraburdí děti ani rodiče nemají kam poloţit (pokud ji vůbec vlastní) svoji mkeka - rohoţ ze slámy, natoţ pak na ní sloţit hlavu ke spaní. Farní rozhovory o vodě Po příjezdu do Kamsamba nás čekaly diplomaticky náročné rozhovory, takţe hned druhý den po příjezdu naše kroky vedly za P. Agostinem - farářem farnosti, abychom si společně vyjasnili naléhavou problematiku vody pro farnost a blízký řádový konvent sester. Existuje několik pracovních variant s různým financováním, které bylo třeba prodiskutovat. Část prostředků pochází totiţ jako dar z Německa především skrze ruce P. Kaţdý vrt na vodu má své vytrvalé diváky. Wolfganga od Bílých Otců sídlících ve Mbeya, kteří nás poţádali o přímou pomoc s realizací tohoto projektu. Zároveň logicky očekávají, ţe i P. Agostino se bude na tomto financování podílet, vzhledem k prostředkům, které získává výběrem mýtného (ushuru) na mostě přes řeku Momba v období dešťů, coţ je na vsi i ve městě všem dobře známo. Je třeba najít rozumný konsensus pro značně delikátní a sloţitou situaci, kdy pro lokální zájmy jedinců, snadno dochází k mnoha nedorozuměním. Zatím to vypadá, ţe moţná bude 23 | S t r á n k a

nutné v této věci poţádat našeho biskupa E. M. Chengulu jako nadřízenou autoritu diecéze a tedy i farnosti Kamsamba, o zprostředkovací mírovou misi. Optimismus závěrem Práce s lidmi i pobyt mezi nimi je vţdycky velice náročný na sebeovládání. Tím spíše jedná-li se o odlišný kulturní okruh jako je ten africký. Nicméně ani mezi svými doma ve vlasti se cíle a předsevzetí obvykle nedaří realizovat tak snadno, jak si původně představujeme. Obecně vzato lidé mají tendenci často upadat do snů a představ vyčtených a vypozorovaných z plytkých časopisů a filmů, neřku-li naprosto stupidních nekonečných seriálů, které ţádná hodnotná témata k přemýšlení nenabízejí. Pokoušejme se tedy osobní modlitbou a účelnou praxí pomoci skutečně nejchudším, a být tak napojeni na Boha. Lze tak oponovat chudobě ducha lépe situovaných, zahleděné do sebe a opojené svými ego záţitky. Dovolme si ten nenákladný "přepych" velkorysých mezilidských vztahů a naučme se ţasnout nad prostými věcmi kaţdého dne. Nebojme se vypomáhat si v tomto dobrodruţství osobní velkorysostí, úsměvem a laskavým humorem. Děkujeme ze srdce všem, kteří nás podporují modlitbou i financemi na cestě africké rozvojové pomoci MBU na jihozápadě Tanzánie. Děkujeme Vám jménem těch, kterým jsou Vaše prostředky především určeny.

Vaši Mirjam a Pavel Baldínských Kontakt: mobil: 723 952 728 [email protected] www.agapembu.eu www.agapembu.cz

24 | S t r á n k a